Za období: založení této rubriky (listopad 2000) - 31.12.2000

(21.12.2000)
Plemeno psa:
Dotaz: Chtela bych pozadat o radu, jak pricestovat po dlouhodobem pobytu v zahranici (zeme EU - Velka Britanie) zpet do Cech a privezt s sebou i naseho pejska. Co potrebujeme a na koho se mame pri/pred prijezdu obratit. Dekuji.

Odpověď: V zemích EU i v naší republice platí v této oblasti víceméně stejná pravidla. Pro vývoz a dovoz psa je tedy nutno splnit následující náležitosti:

1. Pes musí mít platný "Mezinárodní očkovací průkaz pro psy " ("International Certificate Of Vaccination For Dogs")
2. Musí být očkován proti vzteklině a infekčním chorobám (psinka, parvoviróza, infekční zánět jater) - pozor na dobu platnosti očkování
3. Měl by mít i potvrzení od veterináře ne starší tří dnů o tom, že pes je zdravý

V České republice není při vstupu do země nutný pobyt psa v karanténě.

Obecně lze říci, že pokud budete mít mezinárodní očkovací průkaz a očkovaného psa, neměla byste se ve většině zemí setkat s žádným problémem (osobně mám se svým pejskem vyzkoušeno Německo, Švýcarsko a Rakousko). Velká Británie byla výjimkou s 6-měsíční karanténou (mám dojem, že zákon na její zrušení byl již schválen). Pokud byste potřebovala bližší podrobnosti, můžete kontaktovat libovolnou Státní veterinární správu v ČR.

(5.12.2000)
Plemeno psa: drsnosrstý jezevčík
Dotaz: Náš jezevčík (18 měsíců) je velmi dominantní, žárlivý a je zlý na cizí lidi, veterinář doporučil kastraci. Prosíme o váš názor zda to může ovlivnit chování našeho psa.

Odpověď: Kastrace provedená v dospělém věku psa (což je tento případ, malá plemena psů dospívají již okolo 12 měsíců věku) v naprosté většině případů již není příliš účinná, co se týče celkového zklidnění psa. Pokud má mít opravdu smysl, provádí se před dosažením pohlavní dospělosti. Můj soukromý názor je ale ten, že kastrace psa není řešením problému. Někteří majitelé psů k tomuto zákroku vzhlížejí jako k všespasitelnému aktu, který se jeví být na první pohled jednoduchý a účinný. Problém je v tom, že kastrace psa:

• neřeší spolehlivě dominanci a agresi psa (záleží vždy na konkrétním případu a na době zákroku)
• pokud je provedena do doby pohlavní zralosti, kdy je také nejúčinnější, je bohužel také nejkrutější vůči psu - dokonale změní jeho osobnost, z hlediska psa-samce jednoznačně k horšímu
• psi po kastraci mívají mimo jiné problémy s tělesnou hmotností , což je pro plemeno typu jezevčíka zvlášť nebezpečné a vyžaduje důslednou životosprávu
• psi mají většinou problémy i s příslušníky svého druhu - pro normálního jedince není kastrát "ani ryba ani rak" - ani pes, ani fena, v klasické vlčí smečce by jako naprosto odlišný jedinec byl nejspíše odsouzen k záhubě (kastrace totiž není nic jiného než zásadní zásah do hormonální rovnováhy psa)
• kastrovaný pes zpohodlní (neprodukuje hormony, které jej nutí k samčím činnostem), začne se nudit a problémy v chování mohou být horšího rázu než před kastrací
• příčiny problému tkví někde jinde, ne v tom, že pes je "pes - samec"

Pokud se mám vyjádřit pouze k problému, pak ano, kastrace v každém případě ovlivní chování vašeho psa. Zda přestane být dominantní, žárlivý a zlý na cizí lidi, lze jen těžko odhadnout. Jezevčík jako plemeno je dominantní. Žárlivost, popř. agrese vůči cizím lidem může mít dle mého názoru kořeny v jeho zkušenostech s cizími lidmi, navíc mohly vzniknout problémy v době jeho psí socializace (tj. období okolo 3.měsíce věku, kdy si pes osvojuje ty správné vztahy vůči svému okolí - lidem a jiným psům). Tady bych hledal příčiny problému a odpovědi na to, jak jej odstranit. Abych se k nim mohl vyjádřit, musel bych ale mít k dispozici více informací, takhle mohu jen odhadovat.

Kastraci ze svého osobního pohledu na celou záležitost a z výše uvedených důvodů jednoznačně nedoporučuji. Řešení bych viděl v trpělivém seznamování psa s cizími lidmi během vaší přítomnosti a především v odstranění jeho přehnané žárlivost. Hodně se mu věnujte, nesmí mít pocit, že je na posledním místě ve smečce, ale ani v jejím čele. Jezevčík je sebevědomé plemeno, ale pokud bude mít nad sebou pána, kterému bude věřit a bude ho brát jako autoritu, vše se srovná samo. Příčinou problému může být i vaše malá znalost psí psychiky a zákonitostí psí smečky. Váš jezevčík se může totiž takto chovat i z toho důvodu, že necítí v rodině (tj. smečce) autoritu a tuto roli převzal sám. Pak přirozeně bude "svoji" smečku chránit před okolním nebezpečím, což pro něj z jeho pohledu mohou představovat právě cizí lidé.

(26.11.2000)
Plemeno psa: angl.buldok a fr.buldoček
Dotaz: Prosím o odpověď na můj problém. Vlastním dva psy - ang.buldoka a fr. buldočka /1,5 a 7let/. Bohužel se nesžili, jak mě chovatelé ujišťovali a při příchodu štěněte buldoka začaly problémy. Psi neustále bojují o vůdčí roli, vzájemně se provokují a bohužel i perou, což je čím dál horší, protože jsou dnes rvačky téměř na denním pořádku. Fyzicky silnější buldok má navrch a slabší bývá pokousán do krve. Psy vždy odtrhneme od sebe a potrestáme - vždy podle toho, který si začal /důkladným zatřepáním, oddělením do jiné místnosti apod./, ale je to k ničemu. O buldočka máme strach, neboť známe případ, kdy ang. buldok zardousil kokršpaněla. Vůbec si nevíme rady, jak postupovat. Konflikty vždy začínají, když jeden pes projde kolem misky druhého, kolem jeho pelíšku, případně se ocitnou z nějakého důvodu blízko sebe. Někdy si ale spolu hrají, případně ten větší malého olizuje a nic se neděje. Každý zvlášť jsou velmi milí a mazliví. Musím ještě podotknout, že důsledně projevujeme přízeň oběma stejně, dostávají stejné žrádlo, s oběma si hrajeme - zvlášť. Pokud existuje nějaký způsob, jak psy rvačkám odnaučit, poraďte, prosím. Předem děkuji.

Odpověď: Anglický buldok i francouzský buldoček jsou sebevědomí psi, mající mimochodem i společné předky. Vzhledem k tomu, že to jsou oba samci, muselo zákonitě dojít k boji o postavení ve smečce. Soužití dvou nebo více psů, ať už jsou nebo nejsou stejného plemene, je vždy sázkou do loterie a záleží na konkrétních jedincích, zda bude probíhat bez boje nebo se šarvátkami. Ovšem nesmíte zapomenout, že i vy patříte do smečky a navíc musíte být jejím vůdcem, spravedlivým, ale nekompromisním. Zde je totiž východislo z vaší situace.
Takže: je velmi dobře, že k oběma psům máte stejný přístup. Ve vaší situaci je však důležité psy od sebe nerozdělovat, naopak. Při krmení jim dávejte misky vedle sebe (krmení musí samozřejmě probíhat ve stejnou dobu), stůjte nad nimi a jakýkoliv projev agrese jednoho psa vůči druhému okamžitě potrestejte - důrazným vytřepáním za kůži na krku a ostrým slovním pokáráním. Taky svým psům (oběma!) čas od času hrábněte rukou do jejich misek, vyjíždění nebo zavrčení psa opět ihned potrestejte. Dále: pokud si se psy hrajete, hrajte si s oběma najednou a v nejlepším hru ukončete. Jinými slovy, musíte dát oběma psům na srozuměnou, že vy jste vůdce a souboje podřízených členů smečky jednoduše trpět nebudete. Věřte mi, že pokud tento postup budete důsledně dodržovat, vše se srovná - ale samozřejmě musíte počítat s tím, že nějakou dobu to trvat bude, není to otázka několika dní. Pokud si oba psi, jak píšete, spolu i hrají, je to velmi dobré znamení, nejedná se tedy o nevraživost zásadního rázu.
Pokud výše uvedené řaďky shrnu, řešením situace ve vaší "smečce" je prosazení vás jako vůdce, kdy se vaši psi naučí respektovat fakt, že si nepřejete, aby oni spolu bojovali. Oba psi musí být co nejvíce spolu, zpočátku samozřejmě s vaším bedlivým dohledem. Pokud byste je od sebe izolovala, upevňovala byste v nich agresi samotáře, vy naopak musíte upevňovat jejich společenské instinkty. Doporučuji v každém případě upevňovat poslušnost především u angl. buldoka výcvikem poslušnosti (pokud budete chodit do některého výcvikového zařízení, důsledně se prosím s tímto plemenem vyhýbejte rozvíjení zloby a agrese!).

Přeji vám mnoho radosti s oběma pejsky a úspěch při nápravě vztahů ve vaší psí smečce.