Poradna (archiv starších příspěvků - rok 2007)

Za období: 1.1.2007 - 31.12.2007

(16.12.2007)
Tazatel: Ljuba Krbová, Zvole
Plemeno psa: pointer
Pohlaví: fena
Stáří: 12 let
Kastrace: ano (v 5 letech)
Dotaz: Dobrý den. Jde o fenu, rasa pointer, 12 let, kastrovaná v 5 letech. V posledním půlroce se vyskytují poruchy chování v noci, fena je neklidná, budí se, přechází po bytě a chová se bázlivě (bojí se bouřky a rachejtlí) přestože k tomu nejsou žádné důvody. Stupňuje se to, poslední 2 noci jsme už prakticky nespali, nejdřív to začalo tak v půl čtvrté, pak v půl druhé a teď od začátku noci. Žije s námi v bytě, má svůj pelech, nikdy nespala v posteli a pod., jen na tom pelechu. Fyzicky je na tom výborně, žere, vyměšuje, má dost pohybu (2 hodinny denně v přírodě). Nedáváme jí žádné medikamenty.Mám podezření na nějakou psychickou poruchu spojenou se stářím. Dá se s tím něco dělat?

Odpověď: Dobrý den:) Jak jsem tu už mnohokrát psal, změny psího chování mají vždy svoje důvody - nic se nestane bez vnější nebo vnitřní příčiny... Zde to není záležitost psychické poruchy spojené se stářím, je to psychická záležitost spojená se změnou  prostředí (nemám teď na mysli změnu fyzickou, ale opět psychickou - smečkovou), ve kterém žije. A s tím se naštěstí vždy dá něco dělat. Nebudu ale na druhou stranu zastírat, že kastrace fenky se na jejích současných reakcích podepsala také. Nicméně i v tomto případě musím vidět fenku a zapracovat na ní a samozřejmě k tomu potřebuji alespoň část její "smečky". My jsme se již během týdne  domluvili, takže se budu těšit:)

 

(16.12.2007)
Tazatel: Bohumil Píša, Brno
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 7,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Zdravím Vás z Brna pane Dostál. Koncem minulého týdne jsme si vzali z policejního útulku německého ovčáka - psa Lorda /jméno z útulku/. Stáří 7.5 roku, původní majitel jej prý vyhodil a policajti psa našli na ulici. V útulku byl asi 6 měsíců. Zatím se seznamujeme, bydlíme ve větší garsonce v paneláku. Lord má své místo v chodbičce na dece /s výhledem do pokoje/, kde má i misky se žrádlem a vodou. Ven chodíme pravidelně - ráno v 6.hodin kratší procházka pro vyvenčení ... v poledne a večer delší procházky cca 3-4km. Já jsem v důchodu a procházky mám doporučeny lékařem. Když se vrátíme domů, tak Lord dostane příkaz "Místo" na deku v chodbičce. Když oschne a olíže se, tak smí do pokoje, kde je s námi přes den i v noci. Nyní k dotazům:
1. Dostali jsme z útulku pro začátek cca 2kg granulí Anka. Je složení tohoto krmiva vhodné pro Lorda a můžeme u tohoto krmiva zůstat? Lord je dosti pohublý, moc nechtěl v útulku žrát, prý psychika nebo problémy s polykáním. Zkusil jsem mu do granulí přimíchat šunku, v neděli měl v granulích přimícháno trochu odřezků masa. To toho snědl relativně hodně. 2. Na procházkách zatím trochu táhne - zkoumá a značkuje si rajón, lidí si nevšímá, vzdálených psů také ne, ale nesmí se nějaký pes ocitnout v jeho blízkosti. Okamžitě vyletí a pral by se. Jak jej mám zpřátelit s jinými psy? Takto se nemohu ani podívat na cvičák - bez výcviku, je už na to asi starý.
Zatím mám Lorda na vodítku 3-4 metry, pustit ho zkusím, až se více zkamarádíme a bude na základní povely poslouchat - zejména "Ke mně". Robota /jak píšete/ z Lorda nedělám, ale vyžaduji splnění příkazu a autoritu vůdce. Vše s klidným hlasem a pochvalou. Byl bych rád za odpověď, případně mně vynadejte, co dělám špatně a doporučte správný postup. Děkuji za odpověď. Mějte sa.

Odpověď: Také Vás zdravím:) Je to stejné jako u všech útulkových psů - jsou to tvorové s většinou převládajícími špatnými zkušenostmi ze svého dřívějšího života a tomu odpovídajícími vzorci chování. Pokud jsou to již dospělí psi středního až vyššího věku jako je třeba Lord, pak jsou tyto vzorce chování hodně upevněny a zásadní změny jsou otázkou řádově měsíců až let. Po týdnu nelze dělat žádné závěry - pejsek je stále ještě ve fázi nejistoty a střehu, bez skutečné smečky a skutečného vůdce. Základní aklimatizace potrvá měsíc až dva, v tuto dobu se nesmí nic lámat přes koleno nebo tlačit na pilu, je potřeba dát od začátku dohromady právě smečku a jejího vůdce - cvičák je v tomto období nesmysl. Stejně je zapotřebí se dívat i na jeho zvýšené obranné reakce vůči jiným psům (a mohou stejně tak být i vůči některým lidem!), pes zatím jedná čistě sám za sebe, protože jak jsem říkal, u Vás ještě smečku nevnímá. Zda a kdy ji začne vnímat, je ovšem už jen na Vás...

Další věc - pokud chcete i německého ovčáka dostat do svého života, pak rozhodně nemůžete zůstat jen u povelů. Přečtěte si prosím principy přirozené komunikace a principy přirozeného prostředí psů - smečky - na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH.

Co se týče krmení - kupte Lordovi kvalitní zátěžové krmivo (je vydatnější), přidejte vitamínovou směs a opět to bude chtít trochu času, ale brzy z něj bude exteriérově i kondičně daleko lepší jedinec. Maso ani nic jiného do granulí nemíchejte.

Držím palce Vám i Lordovi, vážím si toho, že jste i 7,5-letému pejskovi dal novou šanci.

 

(16.12.2007)
Tazatel: Michaela Smržová, Teplice
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 9 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál. Chtěla jsem se zeptat na jednu otázku. Máme pejska, 9-ti týdenní štěně (psa). Otec je Rhodéský ridgeback a matka RR a pitbull. Bohužel mu do této doby sestoupilo jen jedno varle a veterinářka nám doporučila ze zdravotních důvodů kastraci ve věku 2-3let pejska. Já jsem osobně proti kastraci a souhlasím s veškerými Vašimi názory na tuto problematiku. Veterinářkou nám také bylo doporučeno masírování varlat, prý třeba sestoupí. Chtěla jsem se Vás proto zeptat, jaká je šance,že druhé varlátko ještě sestoupí (při masáži ho nikde nenahmatám). Dále pak pokud by nesestoupilo, jaké hrozí zdravotní problémy a jestli je kastrace opravdu nutná. Na Vašich stránkách jsem četla,že Váš pejsek má stejný problém… Já osobně doufám v to,že se jí vyhneme. Předem děkuji za odpověď a za Váš čas.

Odpověď: Dobrý den:) O této problematice jsem napsal už spoustu textu (nejen o mém Dinovi), kdy jsem rozebral všechna možná úskalí nesestouplého varlete včetně věcí souvisejících... Takže to krátce ještě jednou shrnu. V ojedinělých případech může sestoupení varlete trvat i několik měsíců, je proto předčasné se na 9 týdnech děsit nebo dělat předčasné závěry. Masírování je sázka do loterie, na to nespoléhejte, vymasírovaná varlata se někdy zase ráda vracejí zpět. Hormonální injekce jsou účinnější, ale ty nedoporučuji už vůbec - jedná se pro pejska o dosti bolestivou proceduru s vedlejšími následky. Pokud varle skutečně nesestoupí, pakjsou dvě možné příčiny - buď fyzicky neexistuje nebo zůstane v břišní dutině. Tam pak existuje určitá šance na rakovinné bujení, protože se jedná o "cizí" orgán, ale podle mých zkušeností a značně velkého procenta monorchidů (tj. psů s jedním nesestouplým varletem), kteří umírají v plném zdraví na sešlost stářím, bych Vás rád trochu uklidnil - pokud konkrétní pes nemá predispozice k rakovinnému bujení obecně, pak nesestouplé varle není spouštěč. Pokud predispozice má, pak se rakovina může projevit na nesestouplém varleti stejně jako třeba na prostatě nebo jiném orgánu.

I zde jsem tedy odpůrce kastrace "z preventivních důvodů".

 

(16.12.2007)
Tazatel: Marcela Vojtová, Svobodná Ves
Plemeno psa: irský vlkodav
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále,jsem nadšena z Vašeho přístupu k pejskům a moc obdivuji to, co dokážete, proto se obracím na Vás s problémem, který máme. Jsme tříčlenná rodina /máme 11letého syna/ a 8 měsíčního vlkodava Leonka. Leonek je nesmírně inteligentní a chápavý pes. Rozumí všemu, co se kolem něho děje. Naučili jsme se rozumnět i jemu, alespoň ve většině případů.Bydlí s námi doma, do nedávna spal s námi s posteli, ale sám odešel, usmuli jsme společně, ale nevím, jestli mu je u nás teplo, lehne si na zem a spí. Ráno nás vítá a přijde se pomazlit. Nemám problém ani se zvladatelností, to vše je v pohodě, spíš mě trápí jiná věc, a to vztah našeho 11 letého syna a Leonka. Je mi jasné, že pokud nás Leon bere jako smečku, tak náš syn je další štěně, alespoň tak se k němu chová. Neustále na něho doráží, kouše a vrčí. Pokud jsou spolu sami, vždycky je nějaký problém, pokud jsem já nebo manžel s nimi, tak to nedělá. Začnou si spolu hrát a každá hra končí s breky našeho syna. Připadá mi, i když to neřekl, že se Leona bojí a on cítí jeho slabost a využívá toho. Je možné nám poradit, jakým způsobem toto zvládnout.

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) Je to skutečně tak, jak píšete. V tuto dobu už je Váš vlkodav psychicky výš než Váš syn (je to přirozené a způsobené rozdílem ve "stárnutí" člověka a psa), je to psí puberťák a pokud z Vašeho syna cítí strach, využije to - bere ho jako nejisté bázlivé štěně. Pokud jste u toho Vy nebo Váš muž, ví, že se musí držet zpátky (a to je velice dobře, takto jako smečka fungujete), ale o samotě toho využije stejně jako kdyby nebyl s lidským, ale psím mládětem.

Je tu jediná rozumná cesta, jak z toho ven - promluvte si s Vaším synem a vysvětlete mu pravidla psí smečky a pohled pejska na svět kolem sebe. Vysvětlete mu role každého člena Vaší lidskopsí smečky. Vysvětlete mu, že pokud se on bude chovat bázlivě, Leon na něj bude reagovat stávajícím způsobem a "po psím" ho vychovávat - i proč to bude dělat. Vysvětlete mu ale i to, že není důvod se Leona bát - ukažte mu spoustu věcí názorně, kontaktně a dejte mu šanci, aby vůči Leonovi změnil svůj přístup - z cizího bázlivého do smečkového rovnocenného. Toto je jediná cesta k tomu, aby ti dva spolu dokázali fungovat bez problémů i v budoucnu. Jakékoliv jiné metody (izolace, restrikce nebo dokonce trestání pejka) by vedly k tomu, že by jednoho dne mohl nastat velký průšvih.

Určitě to všichni zvládnete - ani štěně se totiž nesmí ve vlastní smečce bát...

 

  (16.12.2007)
Tazatel: Jana Dvořáková, Plzeň
Plemeno psa: borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: 26 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, věnuji se se svým psem záchranářskému výcviku, který nás oba velmi baví. Je pozorný, rychlý, pěkně vyštěkává. Bohužel přehnaně vítá nalezené osoby, tzn. že na ně doslova vletí do úkrytu, začně jim olizovat obličej a mimoděk je do něj štípne (to vše zabere jen vteřinku) a pak začně vyštěkávat. Nevím, jak toto chování odstranit. Také se vrhá na podávané pamlsky, skočí po nich, div mi neukousne prsty a rychle je zhltne, ani do nich nekousne. Pokud mi to udělá při zkouškách, budeme vyloučeni nejen ze zkoušek, ale i z dalšího výcviku a to bych nerada. Celkově je můj pes hodně sebevědomý, chodí s vysoko neseným ocasem, ježí se na jiné psy a pokud na něj zavrčí, tak se pere (na feny reaguje docela jinak - s těmi si hraje). Často se ke mně venku otočí, začne na mě štěkat a skáče okolo mě. A nejde umlčet. Že by mě nerespektoval? Skutečně nevím - někdy mám pocit, že mu vůbec nerozumím. Stejně tak jako že si vůbec nehraje. Nezajímají ho míčky, jen pešek, o kterého se může se zuřivým vrčením přetahovat. Jen co ho ale pustím, pustí ho taky a začne na mě štěkat. Pořídila jsem si Vaši knihu a snažím se aplikovat to, co jsem se se v ní dočetla, ale s tím štípáním a rvaním pamlsků si stále nevím rady.

Odpověď: Dobrý den:) Máte borderkolii - což je pes, který právě kvůli svému vysokému vrozenému temperamentu a "hurá povaze" není jako záchranář právě ideální. Borderkoliím jako náhražková činnost vyhovují ze všeho nejvíce akční sporty typu agility nebo frisbee. Obecně ale pro Váš společný život je nutné dostat temperament Vašeho pejska pod kontrolu, což v oblastech, které popisujete jako problematické, není až takový problém (tedy pokud člověk pro svého pejska představuje skutečnou osobnost). Je zapotřebí umět pejska zklidnit, a tím myslím celkové zklidnění temperamentu - všechny činnosti s ním spojené provádějte pomalu a dávejte si hodně načas (počínaje napřiklad  připnutím/ sundáním obojku a vodítka, pokračuje dáváním odměny a konče posazením, položením, chůzí a dalšími činnostmi). Všechno pěkně pomalu a především v naprostém klidu - žádná nervozita, nejistota a nesmí chybět pochopení pro psí temperament ve chvílích, kdy je namístě.

Ale tohle všechno je i v mé knize - chce to jen lépe číst a dávat si věci do souvislostí. Bohužel popis toho, jak se Váš pejsek chová k Vám samotné, Vám dává zapravdu v tom, že Vás skutečně zcela nerespektuje - lépe řečeno nevíte si rady s jeho temperamentem a vrozenou dominancí, což jsou oboje vlastnosti plemeni borderkolie vrozené. Pokud ale budete chtít, můžete se se mnou domluvit a s pejskem přijet - některé postupy se vždy lépe naučíte naživo.

 

   (16.12.2007)
Tazatel: Veronika Formanová, Pardubice
Plemeno psa: maďarský ohař krátkosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 17 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem. Pročítala jsem odpovědi na jiné dotazy a zaujal mě dotaz týkající se vzdálenosti psa na procházce. Ýmo je od nás tak 15 metrů, vždy přijde na zavolání, na konci cesty se zastaví a nezajde ani za roh, ale přeci jen je rozdíl mezi 3 a 15 metry. Nevím, jak ho usměrnit. Protože ho nechci neustále přivolávat, že je moc daleko.
Jinak Vám ještě jednou děkuji, i po přestěhování to vypadá, že ýmouch je doma v klidu a my stále pracujeme na postavení ve smečce :)

Odpověď: Dobrý den:) Lovecké plemeno (např. maďarský ohař) je vždy samostatnější a víc "průzkumnické", nebude se u Vás držet stylem plemene ovčáckého... Dále je rozdíl mezi chováním psa a feny - už jsem o tom mnohokrát psal, svoji roli hraje i věk a osobnostní charakteristika. Jinými slovy - Ýmo se chová zcela v normě...:)

 

   (16.12.2007)
Tazatel: Marie Kousková, Ústí nad Labem
Plemeno psa: 2x německý ovčákk
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 17 měsíců/7 let
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, potřebovala bych od Vás poradit, jak se mám chovat v situacích, kdy náš mladší Gerry (17 měsíců) se snaží být dominantní a jde Danečkovi "po krku". Daneček se vždycky jen trochu přikrčí, uhne pohledem a pokud to Gerry už moc přehání,tak se i ohradí,ale to je málokdy, většinou se pak spíš jde schovat ke mně.Proto bych se ráda zeptala,zda ho mám před Gerrym chránit,zastat se ho a dát Gerrymu najevo,že ho má nechat nebo si jich nevšímat a nechat to být? Nerada bych něco pokazila a nechci zrtatit důvěru ani jednoho. Předem moc děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Podle toho, co píšete, nemá starší pejsek (Dan) šanci uhájit svoji původní pozici ve smečce - nemá na to evidentně povahu a dostatek dominance. Nechte tomu volný průběh, v žádném případě Danovi nesmíte pomáhat - pak se to rychle vyřeší přirozeným způsobem ke spokojenosti obou pejsků. Výslednou hierarchii (Dan, Gerry) pak podporujte i Vy sama.

 

  (16.12.2007)
Tazatel: Dominika Chynoranská, Zeleneč (Slovensko)
Plemeno psa: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň.Chcela by som od Vás poradiť máme psika staforda a fenku Ratlika a nas problem je ze maju dve budy ale chcu spat obidvaja v jednej cez den za svetla ho tam Ratlik-Dorka pusti lebo vatsinou je prva v bude ale ako pride večer ho nechce pustiť do budy a vtedy nastane problém začnu posebe vrčat a bijú sa.Naposledy ju staford-Dastino chytil za ucho a nechcel ju pustit cele jej ho rozkusal a nemohli sme ich dostať od seba.a mám strašne veľký strach že staford-Dastino ublíži Ratlikovi-Dorine chcela by som vediet ako mám daľej postupovať.Budem Vám veľmi vdačná ak mi poradíte.

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě pochopte, že už dva psi tvoří smečku - se všemi jejími zákonitostmi a pravidly. Tuto smečku ale zároveň Vy musíte i řídit - a k tomu ji především musíte mít u sebe a pod svým vlivem, takže se buď přestěhujte také do boudy nebo konečně vezměte oba psy k sobě a začněte se své psí smečce opravdu věnovat. Šestiměsíční štěně musí mít svoje mantinely (hra je v pořádku, likvidace už ne) a protože fenka nemá fyzické předpoklady ho zvládnout (štěně jen tak mimochodem ještě nedělá rozdíly mezi psem a fenou), musí nastoupit "vůdce smečky" a nastolit pořádek. Nestačí jen mít "strašně velký strach" - s takovým přístupem jednoho dne zjistíte, že už máte jen jednoho pejska a nemusím doufám zdůrazňovat, kterého.

Přečtěte si prosím a prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO a dozvíte se, jak se chová psí smečka, co je to hierarchie, dominance, jaký je rozdíl mezi psem a fenou, dospělým psem a štěnětem, kde končí hra a začíná boj o postavení, jak funguje psychika a vzájemná komunikace psů, kdo je a jak se má chovat vůdce smečky (i té lidskopsí!). A začněte něco dělat - řídit a vychovávat nejen svého stafforda, ale celou svoji smečku.

 

(9.12.2007)
Tazatel: Kateřina Šputová, Ostrava
Plemeno psa: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ano (ve 2 letech)
Dotaz: Dobry den pane Dostale,  uz jsem Vam jednou psala,ale asi doslo z me strany k nejake chybe. Pisu ohledne naseho pejska Jokyna, je to tri lety Jorksir, kterého jsme si vzali v jeho 6ti týdnech. Krmili jsme ho strikackou. Trochu  s nim mame problem a to ze, za prve - velmi tezko si zvyka na cizi lidi, coz by nam  ani tak nevadilo, ale vadi jak zacne stekat, rozcilovat se a nekdy dokonce zacne  tahat i za nohavice. Kdyz se ho dotkneme, nebo ho vezmeme na ruce, a to se pritom rad nosi a vyzaduje to, tak se na tom miste hrozne ocuchava, pak urazene odejde a vyzuri se na sve hracce, to je  gumava piskaci mys nebo jezek, tak s ni zameta, kouse a vyhazuje ji, dokud ji  jako by nezpacifikuje a nebo uz on sam nema silu. Pak se chova zase normalne, do  doby nez se stane neco obdobneho, nebo stejneho jak jsem jiz popsala. Taky se  tak rozciluje, kdyz ho dam na zem, protoze uz ho proste nechci nebo nemohu mit  na kline. "Na nas nesteka, pouze se vyzuri na hrackach. " Pritom jinak k nam,  myslim tim rodinu, se chova naprosto mile, pritulne a taky se strasne rad mazli.  Problem cislo dve je - neustale doma ocurava - znackuje! Nechali jsme ho  vykastrovat, protoze nam veterinar rekl, ze ma prostatu a ze mu kastrace urcite  pomuze a nebo se to aspon zmirni. Po pravde, trosku je to lepsi, ale neni to  dobre, dela to stale. Jakoukoliv navstevu s nim absolvovat, je naprosto  vyloucena vec, protoze ho musime neustale hlidat, kde je a co dela, aby nahodou  nekde neco neobcural . Nezname cizi veci a byty, nebo mistnosti jsou vubec  nejhorsi. Musim podotknout, ze pouze " cura " nic jineho, ven chodi  maximalne  co dve hodiny, ale stejne...... Tak tohle jsou nase problemy, pokud je to mozne,  budeme radi a tesime se na kazdou Vasi radu a pomoc. Z technických duvodu posilame zpravu z e-mailove adresy me sestry, která se na dopisu podilela. Dekujeme.

Odpověď: Dobrý den - určitě, žádný mail mi totiž od Vás nikdy nepřišel... Jinak bohužel musím hned na začátku přiznat, že mi tento mail neudělal vůbec žádnou radost - popravdě řečeno mě naštval, pořádně naštval a nebudu to nijak skrývat. Víte proč?

Protože výsledkem Vaší neznalosti a arogance veterináře je další zmrzačený mladý pes. Nevím, co Vám přesně řekl veterinář na samém začátku, ale prostata je žláza umístěná na spodní straně močového měchýře - normální funkční orgán, nikoliv nemoc! To zaprvé. Zadruhé - značkování dospělého psa (což jorkšír ve dvou letech, kdy jste ho nechala vykastrovat, už je) opět není nemoc, ale činnost, která pokud je prováděna dle Vašeho popisu, pouze značí důsledek nesprávně nastavené hierarchie v lidskopsí smečce. Pokud necháte kastrovat psa určitou dobu po dosažení pohlavní dospělosti, přejdou určité úkony (naskakování, značkování) ze sféry sexuální do sféry zvykové - proto jen tak mimochodem Váš pejsek značkuje i nyní. Vyřiďte prosím Vašemu veterináři, ať mezi svoje klienty nešíří bludy a přestane mrzačit mladé psy jen proto, že naprosto nic neví o etologii zvířat.

Další věc. Svého psa jste nechala zmrzačit jen proto, že jej sama nezvládáte. I jorkšír je totiž pes, pes s přirozeně dominantní teriéří povahou. Není to a nikdy by nebyl plyšák na hraní, ale jeho kastrací jste jeho povahu podtrhla tak, že tento pejsek už u Vás nemá naději. Stal se z něj ne pes s nadhledem dospěláka, ale nervní jedinec, který se teď ve smečce, která bohužel nefungovala ani předtím, ztratil nadobro. Pokud jste toto ze svého pejska chtěla mít, pak gratuluji, Vám i Vašemu veterináři se to povedlo dokonale.

Přečtěte si prosím tuto Poradnu a PSÍ STRÁNKY vůbec (nejen o "blahodárných důsledcích" kastrace i ze strany těch, kteří ji dopustili, ale také o výchově a psích pravidlech života) a přečtěte si článek "Než necháte svého psa vykastrovat...". Možná pak pochopíte, jak lehké je ze zdravého, pouze hierarchicky a výchovně nezvládnutého psa udělat mrzáka. A možná pochopíte i to, že některé věci pak už zvrátit nejdou. Jistě - můžete zvládnout kastrovaného psa se získanou nejistou, do jisté míry nevypočitatelnou a nervózní povahou. Můžete zvládnout výchovu, můžete celý stav zlepšit. Jenomže už nepracujete s plnohodnotným psem, ale kastrátem a pouhou parodií na psa, který navíc o svém stavu velmi dobře ví.

Kdy už Vám a tolika Vám podobným lidem konečně dojde, že nemáte nejmenší právo mrzačit psa jen proto, že Vám nestojí zato se něco o něm dozvědět, vyjít mu vstříc a díky tomu totálně nezvládnete jeho výchovu? Jak málo by stačilo - jen se začít zajímat o psí vzorce chování a správnou výchovu včas, ne až ve chvíli, kdy už je pozdě...

Dokud to Vám a Vám podobným nedojde, nečekejte za své "lidské" činy moje pochopení a pomoc. Bohužel takových lidí jako Vy je čím dál víc a když sleduji, co se děje kolem tématu kastrace psů a fen na internetu i mezi lidmi obecně (Amerika - náš vzor!), jímá mě z toho hrůza a obrovský smutek. Když se hodně zapřu, dovedu pochopit motiv veterináře, kterému více než o zdraví a pohodu jeho psího pacienta jde o peníze a "souběh s davem". V žádném případě však nedovedu pochopit a nikdy nepochopím majitele psů, kteří své čtyřnohé svěřence bez přemýšlení o tom, co to s jejich psem/fenou skutečně udělá, nechají vykastrovat.

Moje odpověď je určitě tvrdá a líbit se Vám nemusí, ale pokud věnujete alespoň trochu času studiu PSÍCH STRÁNEK FALCO a pochopení přirozeného psího života, budete vědět, že nemůže být jiná. Mojí prací mimojiné není souhlas s postupující devastací psího druhu a pohodlností a arogancí jejich majitelů, ale stálé připomínání jednoduchých pravd - nemáme právo měnit jen proto, že nám původní stav nevyhovuje, nemáme právo ničit něco, co jsme sami nevytvořili, nemáme právo zabíjet, co jsme nezrodili, nemáme právo zapomínat, že psi a feny chtějí i u nás zůstat plnohodnotnými psy a fenami, přestože neměli možnost si svoji "smečku" vybrat.

 

  (9.12.2007)
Tazatel: Pavlína Čechová, Brno
Plemeno psa: vipet
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, asi před měsícem jsme přišli o naši milovanou fenku voříška, která měla rakovinu mléčné žlázy. Ztrátou fenky trpí i náš další člen rodiny  yorkshirský teriér Sam, který nám po odchodu fenky začal v bytě značkovat. Dělá to hlavně v noci a zůstane-li doma sám. Předtím to nikdy nedělal.
A tak bychom si  rádi pořídili nového pejska-fenečku. Přemýšlíme o plemeni Whippet, ale nejsem si úplně jistá vhodností tohoto plemene. Rádi bychom pejska jako společníka, ne na závodění. Bydlíme v bytě, máme 1a půl roční dítě a již zmiňovaného Samíka. Víkendy potom trávíme na naší chatě. Mám obavy, aby se nás Whippet držel, protože u chaty jsme zvyklí mít pejsky na volno. Také venčení ve městě jsme s voříškem a yorkshírákem zvládali na volno. Bojím se, aby Whippet neutíkal. Vím, že to záleží na výcviku, ale důležité jsou také předpoklady psa. Celkově bych se chtěla zeptat jak je to s poslušností u tohoto plemene. Bohužel o Whippetech se toho dá na internetu dozvědět poměrně málo. Mocktát děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Úplně na začátku jedna drobnost - Sam neznačkuje proto, že by trpěl. Sam prostě převzal uprázdněnou pozici ve smečce a Vám samotné předává jasný signál "nejsi vůdce"... Psi se chovají velice racionálně, každou slabost a chybu ve smečce využijí - jorkšír stejně tak jako kterékoliv jiné plemeno.

Zpět k vipetovi. Vipet není nic jiného, než malý chrt - proto stejně jako jeho větší kamarádi i on má velice rád rychlý pohyb, běh. Je živý, temperamentní a stejně jako u jiných chrtů i jeho primárním smyslem je zrak. Určitě to není pes na chůzi navolno po městě, navíc je to pejsek, který je trochu přecitlivělý na pohodlíčko - stačí špatné počasí a ven se mu chtít nebude. Není to prostě klasický pes do nepohody. S agresivitou ani dominancí problémy nemívá, do rodiny je vcelku vhodný, jen jak říkám je trochu "fajnovka" - na rozdíl třeba od jorkšíra.

Poslušnost - jako u každého pejska je to především otázka přístupu a schopností jeho majitele, Rozhodně není "snadno ovladatelný", jak se dočtete v propagaci jeho plemene (to je hodně zavádějící tvrzení), ale při správném přístupu jde všechno... Zkuste ještě popřemýšlet, jako úplně ideálního druhého pejska bych ho pro Vás asi neviděl.

 

(2.12.2007)
Tazatel: Kateřina Rybářová, Janův Důl
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, jsem úplně nadšená z Vašich stránek a celkově z Vaší práce a ochoty věnovat tolik času a energie těm, kteří si to nejvíce zaslouží a potřebují … pejskům. Přístup na net mám pouze v zaměstnání, tak je mé pátrání po tom ,,jak na to,, dosti časově omezeno.Pár zkopírovaných stránek a Vaše knížka mi vyplňuje příjemně volný čas.Máte můj velký obdiv.
Po překonání největšího smutku ze ztráty nejlepšího kamaráda (jezevčík 15.5 let), jsme si s manželem pořídili Sama.Je to zlatíčko a ,,velkej frajer,, :).Není s ním, po přečtení všech informací od Vás, žádný problém, vše je v souladu s jeho věkem a zázraky po něm nevyžadujeme.Úplně vše co doporučujete a jste o tom přesvědčen, že bez toho to nepůjde, náš Sam mít nemůže :( (jako např. společný spánek v posteli, asi by mi v ní nakonec zbyl sám :)).Když jsem doma nahlas přečetla pár řádků z Vaší knížky, může např. na gauč téměř bez omezení.Z venkovního hlídacího psa se tím pádem stal miláček, který má pokojíček v zimní zahradě s krbem a to proto, že je to nejchladnější pokoj a sám si ho vybral, všude jinde je podlahové topení a to mu nevyhovuje, v dozoru může všude.Zdá se být vše bez problému a zatím tomu tak i je, ale vzhledem k tomu, že se naše smečka skládá jen ze dvou páníčků a tří koček, tak bych ráda Samovi dopřála nějaký psí kolektiv, aby nenabyl dojmu, že je velký a nepřemožitelný a taky proto, aby si mohl najít nějaké kamarády.Na klasický cvičák Sama brát nechci a proto bych Vás chtěla požádat o pár informací, jak bychom mohli navštěvovat Vás.Jak se k Vám přihlásit?Kolik to zhruba stojí?(chci pro Sama to nejlepší, ale úplně na vše nemám:().Nerada bych ve výchově něco zanedbala a proto bych chtěla, aby jste mi Sama ,,přečetl,, i mě a řekl co a jak, co dělám dobře, či špatně, aby byl Sam s námi šťastný. Předem děkuji za odpověď a za Váš čas.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji...:) Využiji Váš dotaz k tomu, abych znovu zopakoval a vysvětlil základní rozdělení některých mých psích aktivit (i když na PSÍCH STRÁNKÁCH jsou dle mého názoru prezentovány dostatečně) a jejich vhodnost pro zájemce. Budu tedy mluvit o dvou z mých aktivit - PSÍ ŠKOLE FALCO a INDIVIDUÁLNÍM VÝCVIKOVÉM SERVISU.

PSÍ ŠKOLA FALCO je aktivita určená především pro zájemce z Liberce a okolí, ale je samozřejmě otevřená i pro všechny ostatní, kdož jsou ochotni dojíždět i z větší dálky (jezdili a jezdí za mnou klienti například z Prahy, Mladé Boleslavi, Doks atd.). Protože jste i Vy z bezprostředního okolí Liberce a profil Sama odpovídá psí škole, je pro Vás tato varianta ideální. Bližší informace viz "Psí škola FALCO".

INDIVIDUÁLNÍ VÝCVIKOVÝ SERVIS (4-denní) je již podle názvu aktivita, kdy pracuji s jedním klientem a jeho pejskem (pejsky). Je tedy vhodná pro všechny, kteří jsou z větší dálky a nemohli by každý týden dojíždět a pro všechny, kteří mají specifický problém (komunikace, vazba, hierarchie, ovladatelnost, problémy povahy atd.) se svým pejskem (pejsky). Jeho podvariantou je OSOBNÍ KONZULTACE, která bývá "na otočku" a slouží k operativnímu řešení menších problémů nebo k jeho analýze a dolmuvě plného individuálního servisu. Bližší informace viz "Výcvikový servis".

V každém případě je vhodné mne zkontaktovat telefonicky a domluvit se přímo - je to nejrychlejší a nejvhodnější způsob. Také proto, že i já potřebuji o svém potenciálním klientovi (lidském i psím) znát předem některé informace. Proto mi prosím zavolejte, domluvíme se a dozvíte se všechny potřebné informace.

 

(2.12.2007)
Tazatel: Lenka Chvalová, Liberec
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 8 let
Kastrace: ano (ve 3 letech)
Dotaz: Dobrý den, máme s naší osmiletou fenkou LR problém ohledně štěkání. Přestěhovali jsme se před šesti měsíci do jiného bytu, kde jsme v nájmu. Naše fenka,ale bohužel nevydrží sama doma a ustavičně štěká. Přestěhovaly jsme se s ní již po druhé. V první bydlišti s ní problém nebyl, jenom občas štěkala v noci, pokud jsme nebyly doma, ale to se pouze domnívám.Občas jsem ji slyšela pouze při příchodu. Žádný soused si nestěžoval.V druhém bydlišti byla přes den v klidu, ale bohužel, pokud občas odejdeme za zýbavou, tak nám v noci štěkala. V prvním bydlišti byla s námi i 4,5 roku a v druhém 3,5 roku. Nyní v novém bydlišti si nemůže zviknout a štěká i ve dne, pokud zůstane doma sama.Ještě musím dodat, že celé předešlé období jsem chodila do práce a až nyní jsem doma na rizikovém těhotenství. Snažíme se jí brát s sebou kam to jde, aby doma neštěkala. Pořídily jsme si pro tyto účeli deku a malou misku, aby měla vždy jakoby své místečko a měli jsme možnost jí dát kdykoli napít. Bohužel jsou chvíle, kdy ji nemůžeme brát s sebou a nechceme mít konflikty se sousedy, nebo aby došlo k vypovězení smlouvy. Několikrát jsme ji natočily kamerou co dělá pokud odejdeme a celou dobu sedí nebo stojí u dveří a štěká. Musím říct, že tyto záběry mě trhaly za srdce, protože je mi jasné, že štěkáním nezlobí, ale je nešťastná. Takže nás netrápí i to, že trpí. Naše Mira má své místečko v ložnici, u postele, takže spinká s námi v ložnici a občas i v posteli.Druhé místo má v obýváku vedle gauče a často ji mám v klíně na gauči a spokojeně spí na klíně. Je na nás hodně fixovaná a má velkou potřebu fyzického kontaktu a mazlení. Kam se hnu tam je i ona. Pokud jsem chvíly v ložnici, po chvíly tam za mnou přijde, když se upravuji v koupelně, za chvíly leží na podlaze v koupelně. Jinak poslouchá na základní povely, ale má povahu splachovací, takže výcvik byl obtížný a neposlouchá tak jako můj předchozí pes. Až na výjimky chodí na volno.Je velice temperamentní a vášnivý aportér a plavec, což ji hojně dopráváme. Zbytečně ji nerozmazlujeme a nedostává od stolu a podobně. Ani si nesmí nic svéhlavě prosazovat a tím nás ovládat, jak to někteří majitelé psů dopustí. Pro doplnění, Mira má od dvou let epilepsii a od cca 3 let bere Phaenemal, jehož dávkování musíme lety bohužel zvedat. Takže stres, který má, když je sma doma, nikterak nepřispívá jejímu stavu, protože může vyvolat záchvat. Moc vás prosím o radu, protože vůbec netuším kde je příčina, nebo v čem děláme chybu. Předem Vám moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud si přečtete tuto Poradnu, zjistíte, že na stejný dotaz jsem již mnohokrát odpovídal. Ani Váš není výjimkou - pokud se s pejskem (i dospělým!) kamkoliv přestěhujete, musíte začít znovu jako se štěnětem. Začít s krátkými odchody (špatnou variantou je rovnou naskočit na několikahodinovou nepřítomnost stejně jako stále být s pejskem), postupně intervaly prodlužovat a především si uvědomit, že podobná změna prostředí je pro pejska (a závisláka nebo slabší povahu o to víc) vždy vysoce stresující - pes si musí zvyknout nejen na jiné fyzické prosředí, ale především psychické, musí znovu naposlouchat zvukové kulisy, načichat pachy a to vše vyžaduje čas a podporu "smečky". Pokud to vše zůstane jen na pejskovi samotném, málokterý to zvládne.

Vy máte navíc fenku kastrovanou (před dosažením psychické dospělosti), což je další významný prvek, který jí vše ztíží. Neměla možnost dospět, tudíž nikdy nezískala nadhled a vyrovnanost dospělého psa. Proto budete muset hodně zapracovat nejen na "tréninku samoty", ale především na vzájemném vztahu a na tom, aby fenečka získala díky Vám větší sebevědomí a klid. A protože jsem o těchto věcech již napsal na PSÍCH STRÁNKÁCH nepřeberně textu, odkazuji Vás na prostudování uveřejněných materiálů a především na jejich aplikaci.

 

(2.12.2007)
Tazatel: Monika Hájková, Brno
Plemeno psa:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, jsem pravidelným čtenářem Vašich internetových stránek, hlavně poradny, a moc se mi líbila i Vaše kniha o přirozené komunikaci. Nejsem majitelem žádného psa, ale ráda bych si nějakého pořídila. Nějaké zkušenosti se psy mám, ale vlastního jsem zatím ještě neměla. Bydlím sama v RD s velkou zahradou a psa bych měla jako kamaráda a společníka na vycházky a pobyt v přírodě. Problém je ale v tom, že jsem během týdne velmi pracovně vytížená, domů se vracím až večer a volné mám jen víkendy. Chtěla bych se zeptat, zda by bylo v mém případě řešením venčení nějakého psa z útulku, případně jeho pobyt přes víkend u mě doma, pokud by mi to útulek umožnil. Vzhledem k mým malým zkušenostem by se jednalo asi o staršího klidnějšího psa menšího vzrůstu. V žádném případě bych ale nechtěla, aby pro něj byla změna prostředí stresem a aby pravidelný návrat zpět do útulku bral jako zradu z mé strany. Lze psa na takovýto režim naučit nebo by bylo pro něj lepší jen to venčení o víkendech bez pobytu u mě doma? Předem děkuji za Váš názor.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) "Víkendový pobyt" útulkového pejska by skutečně bylo více trápení než radost - myslím tím pro pejska a velmi pravděpodobně časem i pro Vás. V těchto případech je totiž především nutné si uvědomit, že útulek není a nemůže být  "půjčovna psů" jednoduše proto, že útulkový pes sám za sebe v útulku rozhodně být nechce a jako správný představitel svého druhu i on touží ze všeho nejvíc po vlastní fungující smečce a domovu. Proto každé byť i krátkodobé psychické navázání na "vlastního člověka" ukončené opětovným návratem do útulku pro něj znamená obrovský stres. A pokud takovýchto stresů je více za sebou, pak se z takového pejska přestává stávat jedinec schopný se znovu zařadit do normálního života.

Nezraďte psa tím, že ho na sebe navážete bez toho, že mu zároveň dáte i plnohodnotný domov. Přehodnoťte svoje pracovní aktivity a pořiďte si vlastního pejska (a klidně i z útulku) se vším všudy, ale jakákoliv z variant, která jste ve svém dotazu zmínila, by pro pejska nebyla přínosem, ale stresem.

 

(2.12.2007)
Tazatel: Barbora Marešová, Louny
Plemeno psa: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, před rokem jsme získali 4letého berňáka, který údajně neměl žádné problémy s cizími psy. Před námi jej měla rodina v bytě. C_hvíli byl u jiných lidí, ti jej však vrátili, poněvadž jejich původní pes se s berňákem nesnesl. Bydlíme na samotě. Měli jsme ještě fenu (již zemřela), malou kníračku, se kterou se po příchodu "srovnali" (Jednou se servali, zakročili jsme po chvíli, od té doby byl klid a vycházeli spolu i při žrádle). Od počátku však vyjíždí po jiných psech, i po fenách. Pokud je na vodítku, tak vrčí, nestrhne se. Nedaří se mi však ho toto odnaučit. Při jeho téměř 70kilech není téměř možné ho vykárat za kůži. Při stažení obojku však vrčí ještě více. Spíše pomáhá uklidňování a sousdředění na mne, ale nejsem si jistá, zda je to správně, a není znát žádný pokrok. Zajímá mě také, jakým způsobem lze takto velkého kárat?

Odpověď: Dobrý den:) Cestou, jak uspět, není kárání, ale fungující smečková hierarchie - tedy člověk-vůdce smečky, který rozhoduje situace a určuje, jak se v nich zachovat - a pes, který toto rozhodnutí vůdce smečky akceptuje a svoje chování podle něj přizpůsobí. Váš problém je právě v tom, že byste chtěla jenom kárat. Vy ale musíte vychovávat - a úspěšná výchova není o kárání, ale schopnosti prosadit vlastní autoritu a vůli tak, aby ji pes akceptoval. Nikoliv káráním a trestáním, ale vlastní osobností a schopností před vlastním pejskem řešit potenciálně problémové situace.

Pokud na něj budete pouze nesmyslně tlačit (což děláte nyní), jednoho dne se vzbouří a budou Vás šít v nemocnici. Pokud ho začnete skutečně "po psím" vychovávat, pak jednoho dne nastane skokový zlom k lepšímu - Váš pes Vás začne brát. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY (popř. si objednejte moji knihu) a začněte se chovat tak, aby Vám pejsek rozuměl. Nezapomeňte také na to, že je nutné brát pejska tam, kde si může obnovovat sociální komunikaci (tedy mezi jiné navolno puštěné psy), samota z něj udělá jen nerudného jedince agresivního vůči jiným psům.

 

(25.11.2007)
Tazatel: Miloslava Gangurová, Náchod
Plemeno psa: Cavalier King Charles Spaniel
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 14 měsíců/14 měsíců
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál. Mám problém a tudíž na Vás dotaz ohledně našich dvou kavalírků. Je jim jim 14 měsíců. Jednoho máme od 4 měsíců a druhého jsme si vzali v 1 roce jsou oba z jednoho vrhu s PP,trikoloři, oba moc hodní.Jinak doma si hrají spolu, vyřešili si už i kdo je doma pánem a kdo ne,ale problém nám dělá venčení. Chodí zatím na rozdvojce pokud není nikdo jiný doma a musím sama s nimi. A teď nastává ten problém,že jakmile někoho potkáme z lidí,,najednou jsou jak pominutí, a začnou táhnout a štěkat jak smečka vlků.Jsou k neudržení, i když je chytnu u krku a po dobrém a teď už jimi zatřepu a nepomáhá to. Pokud jdu s každým zvlášť, je to celkem bez problémů, zvládáme to. Já vím , že to je smečka, potom těžko ovladatelná, ale nevím už jak na ně. Já sama nejsem moc zdravá,hlavně na nohy a je mě už 60 let.Pokud mě je berou ven naši mladí, tak někde na kopci je pouštějí proběhnout.Já se je bojím tady u silnice pustit na volno. Asi jsem udělala chybu už ze začátku, že jsem toho prvního měla zvyknout na volno,aby za mnou chodil.Ale on byl velice ztřeštěný a vrhal se i na auta a kola i když byl na vodítku. Jinak nejsou problémy, jen toto. Prosím, pokud by jste věděl jak na ně a úměrně k mému věku a zdrav. stavu, budu ráda za Vaší radu Předem Vám děkují i za našeho Andíka a Aronka. a pozdravte vaše 2 pejsky. Knihu od Vás už mám nastudovanou,ale praxe je horší.

Odpověď: Dobrý den:) Je to opět "jen" o autoritě a správně nastavené hierarchii. Pejsci samozřejmě velmi rychle a velmi dobře vycítí, jaké jsou poměry v jejich smečce a pokud jsou dva, ještě se navzájem podporují. A jakmile nemají v čele smečky schopného a sebevědomého vůdce (teď mám na mysli toho lidského), pak si utvoří smečku svoji a řeší věci po svém. Ono to opravdu není o ničem jiném než "fungovat po psím" - není to o věku, ale vždy o osobnosti konkrétního člověka. Pokud máte moji knihu, pak to chce nejen si ji přečíst, ale především konkrétní postupy začít používat - v tom je kámen úrazu lidí, kteří skončí jen u toho přečtení. Nestačí jen vědět, opravdu je zapotřebí i používat vědomosti v praxi - to platí v každém oboru, nejen v tom psím...

Pokud budete chtít, můžete požádat někoho z rodiny, aby Vás i s pejsky za mnou vzal na konzultaci. Je dobré některé věci vidět i v praxi, určitě by to i Vám hodně pomohlo.

 

(25.11.2007)
Tazatel: Simona Horáčková, Nerošov/Nechanice
Plemeno psa: Cane Corso
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, v první řadě Vám chci poděkovat,protože bez Vaší knížky a především bez účasti na posledním soustředění bych byla jak s výchovou tak s výcvikem v koncích. Od návratu děláme veliké pokroky,tudíž v tomto směru problém není. Chtěla jsem se zeptat,jestli se psím puberťákům dělají "uhráky" stejně jako lidským. Asi to zní hloupě,ale poslední dny jich má Bart plno na vnitřní straně stehen a bříšku. Tak teď nevím, jestli je to normální,nebo jestli máme raději navštívit veterináře. Děkuji za odpověď a zdravíme celou Vaši smečku!

Odpověď: Dobrý den, já také děkuji...:) Moje doporučení je jednoznačné - určitě neodkládejte návštěvu veterináře. Může to být alergie nebo může být příčina jiná, ale tato analogie u lidí a pejsků opravdu není. Držím palce Vám i Bartovi!

 

(25.11.2007)
Tazatel: Jana Novotná, Újezd
Plemeno psa: německý boxer
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den! Četla jsem si Vaše rady a různé příspěvky a názory na kastraci. Máme 5ti měsíčního boxera, je to blázen k neutahání, hravý a chytrý. První problém je to, že vše chápe naprosto jasně, jelikož u něj začíná puberta, je nyní nad věcí a myslí si, že mě má zmáknutou, ale snažím se mu dát najevo, že i přes to mě musí poslouchat (samozřejmě bez fyzických trestů), ale jediný případ, kdy nikdy neposlechne je skákání na lidi. Už nevím, jak ho to mám odnaučit, problém je spíš u malých dětí, přece jenom už má přes 20 kilo. Dále jsem se chtěla zeptat, když s ním chceme jezdit i stanovat a sjíždět vodu, kde budeme samozřejmě na volném prostranství s plno lidmi a jinými psy, a nikde nebude žádné oplocení a nechceme ho tam mít stále na vodítku, jestli se dá natolik vychovat, aby ani v době hárání fen neutíkal. Náš veterinář nám řekl, že pokud ho nechceme k chovu a chceme s ním podnikat takovéto výlety a tůry, tak by bylo lepší ho dát vykastrovat, aby nám neutíkal. Já ho ale nechci dát kastrovat, přijde mi to proti přírodě, když už se narodil zdraví a je zdraví, tak ho nechci ochudit o něco, co k němu prostě patří. Také se bojím, že by tím ztratil ten svůj "boxeří" temperament, hravost a hyperaktivitu. Ale zase nechci, aby někde nezpůsobil "problém" nějaké fence...

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem o tom psal několikrát - každé zdravé štěně je temperamentní, boxer je temperament od přírody a v tomto věku si občas z radosti na někoho povyskočí... Řešením je naučení na dálkový povel (například "Dolů!") - učí se v kontaktu, kdy po vyskočení pejska na jiného člověka pejska "zakousnete" prsty do kůže na krku, doprovodíte důrazným slovním povelem a zakousnutí necháte ještě zhruba 3 sekundy po tom, co pejsek klesne opět na všechny čtyři. Plus samozřejmě odpovídající emoce. Po brzké době Vám to začne fungovat i na dálku bez slovního kontaktu. A dobrá je i prevence, kdy si pejska včas stáhnete k sobě, pokud zaregistrujete někoho, kdo by se mu mohl zalíbit.

Pokud kolem zdravého psa proběhne háravá fena, pak zapracují vrozené instinkty a skutečně nemůžete čekat, že pes bude dělat, že o ničem neví. Vše je opět otázka celkového vztahu, vazby a prevence. O bezdůvodném mrzačení zdravých psů z důvodu lidské pohodlnosti a arogance jsem už toho napsal tak moc, že se opravdu nechci opakovat - vše je lehce k nalezení na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO. Jen snad ještě tolik, že v žádném případě nelze házet veškerou odpovědnost za případné nakrytí nebo problémové chování pouze na majitele psů a psy (mám teď na mysli samce) samotné - i majitel háravé fenky musí přispět svým dílem zodpovědnosti a pokud možno nechodit s háravou fenou do nejfrekventovanějších míst a pokud potká někoho se psem, pak vždy bylo (dnes už bohužel není) slušností dát včas vědět "pozor, mám háravou fenku".

Pokud Vašeho veterináře poslechnete, přestanete mít psa - budete mít pouze vykastrovaného boxera. Neuznávám veterináře, kteří jsou ochotni bez mrknutí oka zmrzačit zdravého mladého psa jen proto, že sami žijí ve středověku. Veterinář má léčit, nikoliv mrzačit. Tomu Vašemu to ode mne klidně můžete vyřídit.

 

(18.11.2007)
Tazatel: Dana Šilhavá, Praha
Plemeno psa: bernský honič
Pohlaví: fena
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Naše Jessynka je hodný, hravý a pohodový pes. Potýkáme se ale s problémem, že  má zálibu ve vyhledávání a lízání lidských exkrementů, které se ve zdejším lesíku občas nacházejí. Již si s ní nevíme rady, protože domlouvání, ani tresty nepomáhají. Máte prosím nějakou radu?

Odpověď: Dobrý den:) Lidské exkrementy jsou skutečně pro hodně psů velice lákavé. Protože jsou bohužel lidi čuňata, nemáte moc možností - nejlepším řešením je kolem inkriminovaných míst mít fenku u sebe a pokud možno volit jiné trasy. Pokud máte možnost a fenka je v dosahu, pokárejte ji po psím (dostatečně razantně), ale ne v situacích, kdy má možnost útěku - pak velmi rychle zjistí, že je vždy rychlejší než Vy.

Na druhou stranu, pokud dáte velmi jasně najevo svoji nespokojenost s jejím počínáním a jste  pro ni "vůdcem smečky", pak s tím přestane. Pokud tento souboj prohrajete, zhorší se to. Opět je to hlavně o roli člověka ve své smečce - ztížené o fakt, že z čistě psího pohledu požírání exkrementů prohřešek není...

 

(18.11.2007)
Tazatel: Jiří Bittner, Hořátev
Plemeno psa: labrador x americký pitbulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, předně musím napsat (i pro ostatní čtenáře poradny),že rady,které v této poradně dáváte nejsou jen plané řeči. Snažím se mnohými z nich řídit a naučit se komunikovat se svým psem a přináší to své ovoce. Zvlášť se mi u mého psa osvědčilo být klidný za každé situace (i v případě, že psa něco ozruší) a podle toho jednat i s ním - rychle se uklidní a poslouchá potom mnohem lépe, než když na něho člověk nervózně "křičí" nějaké povely. Za vaše rady Vám moc děkuji.
Ale zpět k mému problému: na procházkách (nejvíc hned zpočátku, kdy je v Oskarovi hodně nahromaděné energie) se ode mě často vzdálí víc, než se mi líbí. Nebojím se, že by nepřišel, ale i vůči okolí není zodpovědné, když pes zaběhne za roh a není v tu chvíli pod mým dohledem (nikdy nevíte co za rohem číhá). Po chvíli se pes vždy vrátí, aby zkontroloval, jestli jsem poblíž a pokračujeme v procházce. Nebojím se, že by se nevrátil, ale potřeboval bych ho nějak "přesvědčit", aby se pohyboval v menší vzdálenosti ode mě. S přivoláním většinou problém taky není, ale nechci ho pořád dokola přivolávat a zastavovat, nebo ještě hůř stále vodit u nohy. Pokud byste pro mě měl nějakou radu, budu za ní vděčný. Předem moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Oskar je v pubertě, což je jeden z důvodů toho, že podniká "samostatné výpravy". Také si tím ale testuje Vaši pozici - být na Vašem místě dominantní vůdčí pes, velmi rychle a razantně by si ho srovnal. Bohužel pro nás lidi je tu jeden problém - máme jen dvě nohy a jsme podstatně pomalejší než jakýkoliv pes. Proto je zapotřebí zrychlit reakce a fungovat pod útěkovou vzdálenost, jinými slovy na ty zhruba 2-3 metry, které máme k dispozici a v nichž je ochoten poslechnout i psí puberťák.

Proto musíte vylepšit svoji komunikaci s pejskem na krátkou vzdálenost tak, aby Vás skutečně bral a poslechl. Pokud budete důsledný a úspěšný, pak se tato vzdálenost postupem času radikálně prodlouží a pokud budete dobře číst řeč psího těla, budete přesně vědět, kam až můžete nechat pejska jít. Na samé hranici Vám pak stačí komunikační signál (zvukový, mimický, řeč těla) k tomu, aby Oskarovi vymezil správnou vzdálenost.

Chce to samozřejmě všechno čas a učit se psí komunikaci - u psů, nezávislých psích povah nebo psích puberťáků je celý proces vždy těžší a zdlouhavější.

 

(18.11.2007)
Tazatel: Karolína Osmanová, Ústí nad Orlicí
Plemeno psa: český strakatý pes
Pohlaví: pes
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, zdravím Vás i pejsky, mám takový dotaz, chodíme s Oliverem odmala venčit s dvěma fenkama (stejně starou bulteriérkou a 5 lelou labradorkou). Samozřejmě s námi chodí občas i jiní pejsci, ale s těmahle dvěma je skoro denně. Zhruba do 14-15 měsíců si s nima v pohodě hrál a nechal je hrát i s jinými pejsky. Poslední měsíc si je ale začal vyloženě hlídat před psy -samci. Když jsme na volno  a jdou s námi pejsci a přiblíží se k těmto dvěma fenkám, Oliver začne kolem nich chodit pomalu se vztyčeným ocasem, neježí se a tak jako brumlá - nevrčí. Po chvíli odejde a nechá je. Chodí s námi také dost často 6 letý buldoček, do nedávné doby bych řekla, že mu byl Olí podřízen, ale za poslední měsíc po  něm Olí dvakrát vyjel když lezl na "jeho "labradorku. Nic mu neudělal, jen ho zahrabal pod sebe a vrčel na něj. Jinak bych řekla že ho respektuje, když má buldoček hračku vyhýbá se mu, o klacíčk se sním nikdy netahal - ten mu nechá. Je to tak, že je bere jako svoje fenky a bude si je před psy hlídat? Problém je v tom, když jdeme na vodítku. Když jdeme sami bez fenek, tak Olí přinejhorším malinko brumlá na pejsky jinak nic. Ale když jdeme s fenkama na vodítku a potkáme psa, kterého neznáme a ten si jde k fenkám čuchnout, tak Olí strašně vyvádí. Snažím se postavit mezi Olího a pejsky, dívám se mu do očí a snažím se ho zklidnit. A chtěla jsem se zeptat jestli ho mám i trestat , nebo ne ? a jak tvrdě- přitlačit hlavu k zemi, zavrčení.. A jestli se to ještě s věkem trochu zlepší, až úplně dospěje? Jinak je moc hodný spoustu vašich rad nám pomohlo, je to takový závisláček, venku se drží při mě, už i srnky přestal tolik prohánět, docela se zklidňuje. I doma je už pěkně hodný, je to pravda jak to píšete, vyplatí se u štěněte strašně moc se věnovat jeho zvykání na samotu. Já jsem první tři měsíce běhala nejdřív po hodině potom po dvou, po třech neustále domů, pak do osmi měsíců po 4 hodinách a teď už krásně vydrží 8 hodin. Je na něm vidět, že není rád sám, ale zvykl si, ví že vždycky přijdu, oblízá mě dostane piškotek a jde se ven na dlouhou procházku. Opravdu pejsci jsou zvykaři a když jim pomůžete zvyknou si i na samotu. To jsem se rozepsala, jen jsem Vám chtěla napsat, že vaše vaše rady nám opravdu moc pomohly a že se to nepozná hned, ale až po čase a chce to hodně trpělivosti.... Mějte se moc pěkně, a přeji vám všem pěknou zimu!

Odpověď: Dobrý den, zdravím i Olivera:) Oliver pomalu dospívá, v tom je celé tajemství. Fenečky si opravdu hlídá jako "svoje", i když mu stále ještě chybí sebejistota a sebedůvěra dospělého psa. Na vodítku se bude cítit králem světa, navolno si tak jistý nebude. Ale je to opět jen součást přirozeného psího psychického vývoje a Oliver se stále učí. Proto není jakékoliv trestání na místě s výjimkou situací, kdy jde proti Vašemu rozhodnutí. Nebojte, teď je to hodně bouřlivé, ale každý pejsek musí tímto obdobím projít a bylo by naopak špatně, pokud by Oliver o sobě nedal psímu okolí vědět.

Jsem rád, že jsem Vám i Oliverovi mohl pomoct a pohlaďte ho za mne:)

 

(18.11.2007)
Tazatel: Marián Šefčík, Senec (Slovensko)
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, mam s nim problemy uz vyse roka. Na zadnych stehnach si vylizuje rany az do krvy. Rany su o velkosti mince. Viete mi poradit cim to moze byt? Moja veterinarka u neho nasla zatial zaludocne problemy konkretne udajne ma Jardiu (dzardiu, neviem ako sa to pise).

Odpověď: Dobrý den:) Patrně máte na mysli girardie, což jsou vnitřní parazité přežívající ve střevě a způsobující problémy s trávením potravy. Ty "rány" bohužel popisujete velmi nedostatečně, s největší pravděpodobností je však jejich primárním původcem buď některý z vnějších parazitů nebo (a to spíš) to má spojitost s poruchou imunitního systému, na což plemeno rhodéský ridgeback mimořádně trpí.

V každém případě doporučuji neprodleně navštívit opravdu kvalitní a vybavené veterinární pracoviště a nechat udělat komplexní vyšetření na parazity a imunitní látky. Nechat takhle trpět pejska už déle než rok se mi opravdu nelíbí.

 

(11.11.2007)
Tazatel: Helena Pakostová, Mladá Boleslav
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, nejprve bych ráda poděkovala za vaši pomoc při zvládnutí naší velmi "živé" Áji v rámci výcvikového servisu. (Navštívili jsme vás v květnu t.r. Ája vypadá jako zmenšenina belgického ovčáka.) Teď bych se ráda zeptala na další věc. Ája je velmi temperamentní slečna, téměř k neutahání a poměrně dost dominantní (nebo drzá?) k ostatním pejskům - vždy jen ale v rámci hry. Bydlí s  námi doma, spí s námi, samotu zvládá na výbornou - prostě spinká, nic neničí, je hodná. Problém ale nastává, když jsme s ní doma a jeden z nás - manžel nebo já - se vzdálí. To začne srdceryvně kňučet. Pokud je ten chybějící třeba na zahradě nebo v jiné místnosti, vydrží kňučet celou dobu téměř bez přestání. Když je mimo dům, třeba v práci, Ája pokníkává spíš v takových intervalech. Nemáte tušení, co se nám tím snaží říct? Vím, že okřikování nepomůže, utěšování taky ne. Ráda bych ji pochopila. Děkuju.

Odpověď: Dobrý den, rád jsem pomohl (a na Áju se pamatuju...:) Fenečka potřebuje sama za sebe ještě dospět a získat trochu sebevědomí. Na Vás a manželovi pak je, abyste pro ni představovali dostatečně silný záchytný bod ve chvíli, kdy fenka znejistí a začne propadat panice - což je vysvětlení její reakce. Okřikování je nesmysl, stejně tak i utěšování - obojí ji spolehlivé rozhodí ještě víc. V tu chvíli potřebuje AUTORITU. Někoho, kdo řekne jediné slovo a v hlase a celé osobnosti dotyčného bude obsažen všechen klid a jistota celého světa. Vzpomeňte si, co jsem Vám tehdy říkal o přirozených autoritách a vůdci smečky... Přesně někoho takového Ája potřebuje.

Takže - komunikovat, komunikovat, komunikovat. Tak, aby z Vás nešla nervozita, neklid ani zloba. Jen a pouze síla, klid a pohoda. Pak bude v klidu i Vaše Ája.

 

(11.11.2007)
Tazatel: Naďa Husáková, Nitra (Slovensko)
Plemeno psa: gordonsetr
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: dobry den! prosim vas...mam steniatko gordonovho setra, vola sa otis, a mam s nim taky problem...na prechadzke, ked je priputany na vodidle taha ako besny,mam pocit,ze mi ruku odtrhne...radila som sa s viacerymi skusenymi chovatelmi, ze co mam robit, ale na neho to nejak nezabera...skusila som mu kupit polostahovaci obojok a vzdy ked potiahne trhnem, ale len sa zhacil a dalej tahal, samozrejme, ze som mu vzdy aj zaroven razne povedala nejaky povel, aby si uvedomil, ze to nema robit, ale nic. tak som potom skusila zakazdym ked potiahol zastavit a dat povel, stoj a sadni-to bez problemov spravil, ale ked sme sa znovu pohli, tahal dalej...prosim vas poradte mi, ako inak sa to da este naucit...lebo ostatne povely: sadni,l ahni, popros, daj labku a dokonca aj ku mne som ho naucila v priebehu tyzdna dvoch na kazdy povel a toto tahanie neviem odstranit od prveho dna... navyse ma ten psik obrovsku silu a este ked s nim musi ist von babka, nechcem,aby sa nahodou stalo, ze ju stiahne...planujem kvoli tomuto problemu zacat chodit aj na vycvik,ale az v januari, a predsa zatial hladam rozne moznosti, ako to tu moju chlpatu neplechu naucit :) zas nim nechcem trhat nejak casto a silno, aby som mu neublizila...mam ho velmi rada, ale zislo by sa aby sme z prechadzky mali obaja dobry pocit.vopred vam dakujem za odpoved :):):)

Odpověď: Dobrý den:) Máte temperamentní plemeno, navíc teprve 6-měsíční štěně - uvědomte si, že ještě není schopno se na chůzi soustředit, je plné energie a učit ho chůzi u nohy znamená především zvolit správnou metodu. Tu je totiž vždy zapotřebí přesně přizpůsobit danému psímu naturelu - pokud zde uděláte chybu, můžete pejskovi i velmi vážně ublížit. Proto už nedávám obecná doporučení a raději učím lidem pejsky chodit na vodítku u nohy "na počkání" formou osobní konzultace sám. Pro jejich pejsky (mnohdy ještě mladá štěňata) je to bezpečnější a celkově efektivnější.

V žádném případě však není na místě stahovací ani polostahovací obojek a obecně nic kovového! To na krk psa prostě nepatří - zkuste si jen tak nasadit Váš polostahovák na vlastní krk a škubnout... Hned budete vědět, o čem mluvím.

Jste až ze Slovenska, tak Vám poradím pár věcí do začátku tak, abyste jimi svému pejskovi nemohla ublížit. Kupte mu normální kožený obojek a pro začátek se naučte s ním pomalu rozcházet - pejsek sedí, vykročíte a ve chvíli, kdy se zvedá do svého razantního startu, škubněte vodítkem v ose těla(!) zpět. Ne moc - stačí malinko, pokud vystihnete ten správný okamžik. Pozorujte jeho reakce - je zapotřebí, aby začal na tento podnět reagovat - v tomto okamžiku opětným posazením a zklidněním. Jakmile se začne rozcházet v klidu, stejným způsobem pokračujte při chůzi - ve správný okamžik lehké škubnutí a v případě potřeby posazení a zklidnění. Chce to trpělivost, důslednost a především - komunikaci.

Pejsek musí vědět, co po něm chcete, nesmí tedy docházet k jen bezmyšlenkovitému škubání vodítkem, to je ta nejhorší metoda. Musí Vás začít vnímat - tajemství není v síle, ale ve správném okamžiku. Dejte tomu čas a začněte vždy trénovat až po vyběhání pejska. Začněte pomalu zvládat jeho přirozený temperament a snažte se s ní navázat skutečný vzájemný kontakt, pak budete mít vodítko pouze jako pojistku. A zbytek už je pouze o nachozených kilometrech a přirozeném zklidňování temperamentu tak, jak bude pejsek dospívat.

 

(11.11.2007)
Tazatel: Zuzana Ostrolúcka, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň Viktor, obraciam sa na Vás po radu. Máme 2 fenky RR ktoré nesmierne milujeme, sú plnohodnotné členky rodiny, berieme ich so sebou vsade kde sa da, na dovolenky, na vylety. Mam dva kone - takze "dievcata" chodia so mnou do volnej prirody na volno ked idem na vyjizdku (to obe miluju !),obidve cakaju, kedy mam "slabu" chvilku aby mohli vliezt ku mne do postele (a to je dost casto)....
Gina (6) - bola vytuzena fenecka, je poslusna, ma za sebou vycvik, pocuva na pistalku, moze sa pohybovat na volno, pocuva povely. Niekedy zvyknem srandovat, ze ju poznam ju snad lepsie ako svojho priatela...Viem co chce ked sa na mna pozrie, mozeme komunikovat bez slov, len posunkami alebo ocami. Je na mna strasne naviazana (az to mozno nie je dobre)... Minuly rok sme ju chceli nakryt, ale nepodarilo sa to...Tak som sa rozhodla, ze ju viac nebudeme trapit a kupili sme dalsie steniatko. Deina ma teraz 16 mesiacov-povahovo je uplne ina. Aj napriek tomu, ze stale chodi "do skoly" - asi nou este lomcuje puberta. Je hrozne smela, temperamentna, nebojacna, ma strasne vela energie (aj napriek tomu, ze ma vahu aku ma mat, na vyzor je strasne "rebrovita", stihla...)robi "zle" tej starsej, ktora sa samozrejme uz nechce tak divocit. Zivot ani bez jednej ani bez druhej si ale predstavit neviem !
A teraz otazka: obe fenky maju po kazdom harani falosnu graviditu, naliatie cecikov, zmenu spravania - je to hrozne pozerat sa na ne v takomto stave kazdy polrok. Starsia / Gina (6) mala asi pred rokom oslabenu imunitu - opadali jej vsetky nechty (do teraz sa nezistilo preco) riesilo sa to 12 tyzdnovov davkov antibiotik (uz jej nechty rastu) a veterinar aj vtedy podotkol, ze napr. aj haranie je pre nu stres z ktoreho moze dojst k oslabeniu imunity, aj prichod noveho stenata bol pre nu mozno stres kde mohlo prist k oslabeniu imunity - pretoze bola strasne naviazana na nas a zrazu ti "niekto" narusil...Veterinar ma upozornil na to, ze ak nechceme steniatka, bolo by dobre sterilizovat, aby sa predislo zapalom maternice a nadorom mliecnych zliaz.
Chcela by som vediet aj nazor inych, co je lepsie, nechat to tak a riesit to, ked bude "problem" (len aby som si to potom nevycitala), alebo to urobit - len neviem aky dopad to bude mat na fenky... (unik mocu, zmena povahy....???)A ak aj sterilizovat, tak vo veku 16 mesiacov je vhodna doba ? Boze - je to hrozna situacia, ked mam rozhodovat ze niekoho koho milujem, a chcem aby bol so mnou tak dlho ako sa len da a zdravy !!! Ale ako mam vediet, co je pre moje zlaticka najlepsie ? Prosi, urcite mi date objektivnu radu...Ja sa na to pozeram moc subjektivne... dakuje za rychlu odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) O falešné březosti jsem tu psal například minulý týden, o vlivu kastrace na psa a sterilizace na fenu jsem mimojiné napsal samostatný článek "Než necháte svého psa vykastrovat..." (doporučuji přečíst!) - odkaz na něj je mimochodem i na titulní stránce, stačí kolikrát jen trochu pohledat. Inkontinence a změna povahy nastává ve 100% případů sterilizace feny (vzhledem k povaze zákroku a zásahu do organismu tomu ani jinak být nemůže), navíc ani u jedné z nich nesnížíte riziko rakovinného nádoru.

Plemeno rhodéský ridgeback je obecně náchylné k imunitním problémům. To je i případ Vaší fenky, není to v žádném případě důsledek toho, že do smečky přibyla další fenka... Můj pohled na věc je jasný a stále neměnný, ale je jen na Vás, jakou mu přiložíte váhu...:) Kazdopádně Vám i oběma fenkám přeji správné rozhodnutí.

 

(11.11.2007)
Tazatel: Miloslav Lujka, Praha
Plemeno psa: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, vím že máte asi těchto podobných dotazů spousty a předem se za něj omlouvám. Pokud nebudete mít čas tak prostě neodpovídejte ;) Koupili jsme si malého Yoksheerka a chovatel nám řekl že v tomto týdnu bysme mu měli jít nechat "udělat uši" - tzn. nechat mu je nějak zarulovat a zalepit lepenkou. Na veterině mi řekli že to pro zdraví psa není důležité ale původní chovatel si trvá na svém že bysme to měli udělat. Ještě jedou se omlouvám - zkoušel jsem podobný dotaz hledat na internetu i zde na vašich stránkách ale nenašel - možná jen špatně hledám. Jedná se údajně o to aby pejsek vypadal jako "čertík" což je sice hezké ale přijde mi uhozené takto trápit pejska. Je sice s PP ale psa máme spíše jako člena rodiny než na výstavy.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud máte pejska skutečně jako člena rodiny a neplánujete s ním výstavy, pak to vůbec neřešte. Chovatelé obecně bohužel mají velmi často tendence nutit majitele svých štěňat do výstavních aktivit (často i velmi nevybíravými prostředky - například podmínkou v kupní smlouvě), protože co kdyby se náhodou některé ze štěňátek mimořádně povedlo a oni tak měli neocenitelnou bezplatnou reklamu své chovatelské stanice... To je taky jediný důvod, proč Váš chovatel na "lepení" uší trvá. Ale pejsek je okamžikem výhradní koupě pouze Váš a nikdo Vás nemůže nutit, abyste s ním cokoli prováděl proti své vůli.

 

(11.11.2007)
Tazatel: Petra Rážová, Hradec Králové
Plemeno psa: novofoundlandský pes
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, děkuji za Váš názor, kde jste mi napsal, že náš pes vyjíždí na cizí psy, díky špatné sociální psychice. Souhlasím s Vámi, jen mi nejde do hlavy, jak to, že jsem na radu známých zkusila chodit se psem ne na krátkém vodítku, ale na stopovačce a nechala jsem ho zajít tak daleko ke psu, jak chtěl on a najednou se nic nedělo, žádné vrčení ani vyjíždění. Takto jsme začali chodit pravidelně na vycházky poblíž  místního cvičiště a dokonce se přiblížil na 2metry k rtw, psovi, přátelsky zamával ocasem a já mu řekla jdeme a on se otočil a šel za mnou. Myslíte si, že to, že jsem ho držela zkrátka a mluvila na něj FUJ! že ho to ještě více vydráždilo k ůtoku? Že nyní, když mu nechám ,,svobodu,, a nemluvím na něj se nic neděje? Snažím se být i já klidnější, abych působila vyrovnaněji pro něj. Jako, že nikde vlastně problém není, že se nic neděje... Na kynolog.srazu mi pořád vyjížděl na psy, ale je pravda, že jsem ho opravdu pořád držela zkrátka a nenechala ho si psy očuchat, že mu chyběl kontakt se psy a řešil to agresí? Bála jsem se rvačky a tak jsem ho nepouštěla blíž, nejspíš to byla chyba, že? Nyní máme přírůstek, zase NF,  vychází spolu bez problému, jsou to kámoši na život a na smrt:-) nedají bez sebe ránu. Přijal ho bez problému, jen ho první den chtěl pořád ,,obskakovat,, .
Pořád chodíme mezi pejsky a je vše mnohem lepší, akorát jsme někde chytli psincový kašel, tak máme teď na chvíli smůlů:-)děkuji za názor, a moc se mi líbí Vaše stránky a myslím, že i postoj Vás k nám, co se pořád na něco ptáme je velmi vstřícný:-))

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) K Vašemu dotazu - ano, pes na krátkém vodítku pod vlivem svého nervózního majitele je daleko více "startovací" než tentýž pes navolno nebo alespoň v dostatečné vzdálenosti od pánečka. Je to přirozené a mnohokrát jsem se o tom v různých souvislostech již také zmiňoval. Jaký je v daný okamžik člověk, takový je pejsek vedle něj... Chce to opravdu klid a ani stopu nervozity - uvidíte sama, jak hodně Vám tato prostá věc (pokud ji zvládnete) pomůže.

 

(4.11.2007)
Tazatel: Klára Lukášová, Tábor
Plemeno psa: tosa-inu
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, tak do třetice (už dvakrát jste mi poradil) Vám posílám dotaz co se týká našeho pejska Berryho. Moc Vás prosím o radu. Vaše stránky pročítám, ale Tosa Inu je dost "specifický" pejsek, tak si nejsem jistá jak postupovat. Bohužel jsem se s dcerou (2roky) před půl rokem opravdu přestěhovaly do města. Jeden pejsek a človíček ze smečky ubyli. Dřív jsme bydleli na samotě v domě a se psy jsme chodili pravidelně ven, kontaktu s jinými psy jsem se nevyhýbali. Tady ve městě je opravdu pes "na každem roku" a v tom je náš problém. Berryho venčím se svou dcerou (v kočárku) 3x denne, chodíme na vodítku, na pořádnou "lítačku" jezdím mimo město. Problém nastává při potkávání jiných psů. Většina psů (hlavně ti měnší) už z dálky vrší a štekají. V tu chvíli zaujme Berry dominantní postoj (naježí hřbet, vztyčí hlavu a ocas) a je připraven si to jít "vyříkat". Nepománá napomentí ani poval nesmíš. Zkoušela jsem ho i vytahat za kůži, ale to byla asi chyba - byl pak spíše vystrašený. Možná je to banalita, ale ono je to problém, který se asi časem sám neupraví a já už opravdu nevím co dělat. Nemyslím si, že je Berrouš agresivní vůči jiným psům, jen nerespektuje jiné dominantnější psy. Jen na okraj bych zmínila jednu příhodu z venčení: Byla jsem s Berry na procházce. Přiběhl k nám starší pes kokršpaněl a hned začal vrčet asi metr od Berryho. Ten se naježil a zvarčel. Majitelka psa, která mezitím přišla, vzala Berryho za obojek a odtahovala ho se slovy: Nech ho je malej. Nutno podotknout, že já měla celou dobu psa na vodítku a její pes byl na volno. Slušně jsem jí řekla, ať si svého psa odvede a na mého nesahá. Otočila jsem se a chtěla jsem odejít, jenže kokršpaněl to vzal asi, že prcháme a celkem obstojně na Berryho skočil ze zadu. Co asi následovalo si dovedete představit. Naštěstí Byrry ho jen zalehl a držel za hřbet, aniž by kousl. Po této příhodě mi přijde, že se situace ještě zhoršila. Moc Vám děkuji za radu a přeju Vám i Vašim pejskům pohodový den.

Odpověď: Dobrý den:) Tosa-inu je přirozeně dominantní plemeno, z čehož plyne i to, že si nenechá nic líbit v situaci, která se mu nelíbí. Stejně tak zareaguje nejen vůči jinému psu, ale i vůči cizímu člověku, takže dotyčná dáma s kokršpanělem si opravdu koledovala ještě o větší malér. Vy zase nezapomeňte, že jste v situaci, kdy (bohužel i díky Vám samotné) Berry převzal roli "ochranky" a podobné situace bude řešit po svém a ve chvíli, kdy sám uzná za vhodné zakročit. A to je ten největší průšvih - můžete mít psa obranáře, ale i on musí respektovat Vaše rozhodnutí - tedy "musíme se bránit" versus "nic nebudeme řešit". Potřebujete se velmi nutně dostat vůči Berrymu do skutečné vůdčí role a samozřejmě používat jiné signály a komunikaci než je "Nesmíš" a vytahání za kůži, takhle ho opravdu jen znervózníte. Je to opět a jako vždy o celkovém přístupu a komunikaci a nezapomeňte, že máte pejska s velkým silovým potenciálem. Bohužel, v dnešní době budete potkávat čím dál více lidí a psů, kterým bude chybět základní pud sebezáchovy a reálný odhad situace, proto jakkoli budete Vy i Váš Berry v právu, musíte se naučit spolu určité situace ignorovat. Říkám záměrně "bohužel", protože bych i já kolikrát nechal některé lidi i jejich pejsky poučit razantněji.

Máte dobu za pět minut dvanáct na to, abyste Berryho zvládla po hierarchické stránce. Je to skutečně jediná možnost, jak se vyhnout do budoucna daleko větším problémům a úspěšná cesta k ní je opět jediná - přirozená komunikace a přirozené prostředí pro psa. Berry Vás může chránit a bránit, ale pouze ve chvíli, kdy Vy uznáte za vhodné. U něj konkrétně jde ještě o to, aby se naučil spoustu běžných situací tolerovat (např. denně potkáte uštěkané pejsky nebo "mistry světa" na vodítku) a prostě je neřešil. A tuto informaci mu do začátku musíte vždy předat Vy.

 

(4.11.2007)
Tazatel: Renata Pirklová, Česká Třebová
Plemeno psa: Parson Russell Terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, omlouvám se za ten nečitelný mail v poradně. Vůbec jsem si nevšimla, jak to odešlo. Napíšu dotaz přímo na Váš mail, protože se mi to nedaří napsat v čitelné formě. Mám dotaz ohledně naší feny. Stáří 18 měsíců, parson russell terrier. Nekastrovaná. Krom ní máme ještě dvě labradorky, irskou vlkodavku /měli jsme dvě, ale ta starší onemocněla v roce a půl epilepsií/.Žolinu, tak se fenka jmenuje, jsme si přivezli domů jako půlroční štěně. Jeli jsme si pro ni 250 km. Chovatel nám do telefonu řekl, že je stará čtyři měsíce. Až na místě nám oznámil, že jí je už šest měsíců. Přiznám se, že jsme váhali. Přece jenom, období do půl roku je pro štěně hodně důležité. Ale moc se nám líbila a svou roli zahrála i dálka, kterou jsme pro ni jeli.
Když jsme ji seznámili s prostředím, rodinou a nakonec se smečkou, vyšlo najevo, že je hodně bojácná. Nejdříve jsme to přisuzovali změně prostředí, ale do dnešního dne se bojí lidí.Na ostatní psy si zvykla brzy. Když je na zahradě, je silná v kramflecích. Na všechny kolemjdoucí vytrvale štěká a kolikrát komanduje i ostatní psy.Největší fobii má z lidí, hlavně z chlapů. Od ženské se nechá pohladit mnohem dříve. Mému tatínkovi trvalo skoro rok, než si ji získal. Ale i když k nám přijde po delší době je opět ostražitá a chvíli trvá, než si vezme třeba jen piškot. Na každou návštěvu štěká a zároveň couvá, jen aby se k ní někdy nepřiblížil. Při jedné kontrole u veterináře se strachy počůrala.Nevím, co se jí v prvním půl roce mohlo stát. Nebyla vůbec socializovaná, zvykala si na vše - na auta, na domácí spotřebiče, na zvuky v televizi. Vše se celkem srovnalo, jen ten strach z lidí ne.
Po prvním roce jsem ji zkusila vzít na klubovou výstavu. Chodili jsme před tím na cvičák, aby si zvykala na ostatní psy a lidi. Výstava proběhla k mému překvapení docela v klidu. Nechala se předvést, ale když jí chtěl rozhodčí kouknout do tlamy na zuby, tak na něj začala štěkat. On to  vzal jako projev agresivity a jen na mě sykl, že má hroznou povahu.Exteriér má pěkný. Ještě jsme zkusili jednu výstavu v Brně a ta dopadla katastrofálně. Dodnes si vyčítám, že jsem ji tam přihlásila. Bylo tam mnohem více lidí, než na klubovce a fenka z toho byla tak vystresovaná, že nechtěla jít ani v kruhu. Nějaké uchovnění a výstavy házím za hlavu. Bylo by to na úkor jejího zdraví a to rozhodně nechceme.Máme ji rádi ať je chovná nebo ne. Nejsem z těch chovatelů, kteří se zbaví psa jen proto, že ho nemůžou uchovnit.
Moc ráda bych jí pomohla zbavit se strachu z lidí, ale nevím jak na to. Jeden výcvikář mi radil, ať ji vezmu do práce. Mám obchod. Dopoledne tam moc lidí nepřijde, tak jsem to zkusila. Musela jsem ji zavést domů. Celou dobu mi skákala na klín a vůbec nechtěla na zem do pelíšku. Nikdy jsem ji nenutila k ničemu násilím. Třeba vzít si ji do náruče a držet ji, aby se nechala pohladit. Naopak. Za každý pokrok je náležitě pochválená.Něco dělám špatně, ale nevím co. Ostatní psi jsou v pohodě. Všechny jsme měli od 8-týdenních štěňat. Budu Vám vděčná za jakoukoli radu, třeba i za kritiku.

Odpověď: Dobrý den:) V období štěněte jsou dvě fáze, které mají zásadní vliv na celý další život postupně dospívajícího a dospělého pejska. Je to období vtištění (imprintingu), které člověka "představí" jako spolupracující a přátelský druh a období socializace, kdy se štěně naučí vycházet s okolním světem. Jakákoliv chyba nebo dokonce absence těchto fází má za následek nedůvěru, strach nebo agresi štěněte vůči člověku. Což uvádím jen pro vysvětlení toho, co mohlo být prapůvodní příčinou problému Vaší fenky a proč je odebrání štěněte v půlroce věku (ještě ke všemu od neznámého člověka) vysoce rizikovou sázkou do loterie.

S fenkou Vám pomůžu, ale je nezbytné, abyste s ní za mnou přijela. Tady rozhodně nestačí "rada na dálku", je zapotřebi zapracovat přímo na její psychice a to Vám nabízím. Pokud tedy budete chtít, zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme termín a bližší podrobnosti. Jen doporučuji příliš neotálet, věk už je na kritické hranici.

 

(4.11.2007)
Tazatel: Tereza Hubáčková, Praha
Plemeno psa: americký pitbulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, velmi mne zaujaly Vaše stránky a ráda bych se s Vámi poradila... S přítelem jsme si pořídili pejska, sice jsme to plánovali, ale ne tak brzy. Naskytla se ovšem příležitost malých krásných štěňátek a my neodolali... Nyní se malinko obáváme toho (po tom, co jsme si přečetli jednu knížku), že toto plemeno pro nás není vhodné. (plánujeme totiž do budoucna miminko). V knížce se zmiňují o možných nešťastných událostech a píší, že pitbul rozhodně nepatří do rodiny, kde plánují mimčo... Uvažujeme tedy o vrácení štěněte (máme ho 2 dny a tato možnost nám byla nabídnuta). Myslíte, že naše obavy jsou oprávněné? Nebo se dá pejsek "vychovat" absolutnímu klidu. Dají se vůbec předvídat jeho reakce? Samozřejmě jsme si pejska ihned zamilovali a teď máme "dilema", co si počít... Prosím, poraďte nám nebo napište svůj názor.

Odpověď: Dobrý den:) Prosím prostudujte si důkladně vše, co je na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO k problematice amerických pitbulteriérů a podobných plemen uveřejněno. Především to, kde vysvětluji (a nejednou!) základní rozdíl v chování těchto plemen vůči lidem a vůči jiným psům - určitě Vám pak spousta věcí bude jasná a odlišíte realitu od mediálních senzací.

Pokud tedy jde o soužití fenky a Vašeho potomka, nebudete mít při správné výchově (což zdůrazňuji!) o nic větší pravděpodobnost problému než u jakéholkoliv jiného plemene. Pravděpodobnost problému ve vztahu Vaší fenky a jiných psů bude naopak daleko vyšší. Tohle jsou ale věci, které je zapotřebí znát již před pořízením amerického pitbulteriéra, počítat s nimi a ne je "zjistit" až ve chvíli, kdy máte štěně již doma...

Budu doufat, že skutečně věnujete čas výše napsanému a Vaše rozhodnutí (ať takové či onaké) bude nejlepší pro všechny zúčastněné.

 

(4.11.2007)
Tazatel: Radek Fišar, Litoměřice
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, předem bych chtěl poděkovat za Vaše stránky. Jsou skvělý! Dále k našemu problému. Naše fenka Fiji je kříženec velkých plemen, podoba menší ridgeback, a je velmi temperamentní a dominantní (řekl bych dost hyperaktivní, na vycházce utahá tři psy a ještě nemá dost). Poslušnost zvládám celkem dobře, i když je teď v pubertě a někdy je to opravdu kříž. Mám však neustále problém s loveckým pudem. Jakmile zahlédne nebo ucítí stopu kdekoli ( většinou na loukách či v lese ) nějakého divokého zvířete vyrazí a je naprosto neodvolatelná. Naštěstí se vždy po chvíli pískání a volání vrátí. U mé přítelkyně je to však již horší. Asi díky tomu, že to není její pán, vrací se až opravdu za velmi dlouhou dobu.  Rád bych se zeptal, jakým způsobem tohle její chování dostat alespoň pod kontrolu, jelikož se to s přibývajícím věkem zhoršuje (možná tou pubertou ) . Pročetl jsem celou Vaši poradnu a vím, že s tímto dotazem se na Vás již vícekrát někdo obracel. Vždycky jste ale okázal na telefonický kontakt. Rád bych se tedy touto cestou zeptal, zda se mohu ozvat. Dále bych se rad zeptal zda v tomto věku je vhodné začít s canicrossem a jaký je vůbec Váš názor na běhání se psem.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) I v tomto případě bude moje doporučení stejné - absolvovat u mne individuální výcvikový servis, na telefonický kontakt vždy odkazuji pouze z důvodu domluvy konkrétního termínu a souvisejících podrobností (to jen pro uvedení Vaší interpretace do reálné podoby). Pokud tedy budete chtít s fenkou pomoci, pak i Vám tuto možnost samozřejmě rád poskytnu.

Můj názor na "běhání se psem" je jednoduchý - preferuji všechny aktivity, které se co nejvíce přibližují přirozenému pohybu a životu pejska. Takže nic proti canicrossu (v rozumných dávkách), věk už na to má taky:)

 

(4.11.2007)
Tazatel: Veronika Formanová, Pardubice
Plemeno psa: maďarský ohař/kříženec rhodéského ridgebacka
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 15 měsíců/7 měsíců
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s obrovskou pomoc o radu. chtěli bychom si vzít 7 měsíčního křížence RR, prý je bojácný a bylo by třeba s ním začít jako se štěnětem (výchova, čistotnost...). bude s ním hodně práce, ale věříme, že to podle Vás zvládneme (rady, cvičení...) mám ale strach, abych novým členem rodiny nezradila našeho Ýmouška. na pejska bychom se jeli podívat, jestli si kluci vůbec sednou, ale abychom nezjistili, až přijedeme domů, že ýmo žárlí a nový pejsek je chudák. protože je to pro nás tak velká odpovědnost, že vzít si ho na zkoušku a pak ho vrátit zpátky do útulku, se nám vůbec nechce. velmi Vám děkuji za radu a přeji Vám i pejskům pohodové dny.

Odpověď: Dobrý den:) V tom případě mám pro Vás jednoduché řešení - udělejte si s oběma pejsky výlet do Liberce, pak Vám k tomu budu moct říci daleko víc - Ýmu navíc už dobře znám... Samozřejmě je pro jejich budoucí soužití velmi důležité odhadnout jejich vzájemné dispozice a toto by byla nejjednodušší a nejefektivnější varianta. Pokud bude schůdná i pro Vás, dejte mi vědět:)

 

(4.11.2007)
Tazatel: Zdenka Novotná, Starovice
Plemeno psa: beauceron
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pořídili jsme si fenku beauceron s tím, že je to ostřejší pes a hlídač, ale zatím se projevuje opačně.Každýho cizího člověka vítá s velkou radostí, lísá se k němu a nejraději by ho doprovodila až domů - nebo za ním uteče. Stejně se chová k cizím psům. Je prostě hrozně hravá. Zajímalo by mě proto, jestli z tohoto vyroste /nevím, kdy dospívá/, nebo ji to máme zakazovat. Základní poslušnost umí, na cvičák nechodí. Chceme si do měsíce koupit ještě jednu fenku beaucerona, která má rodiče dost ostré, ale bojím se, že bude napodobovat tu starší a s tím pak už nic neuděláme. Zatím asi jen 2x zaštěkala na cizí osobu, což jsme ji pochválili, ale pak za ní utekla. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Přečtěte si prosím na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO texty o psychice psů - o jejich dospívání, změnách povah atd. atd. Osmiměsíční fenka beaucerona je v tomto věku ze všeho nejvíc pořád ještě štěně se štěněcí povahou i chováním, nemůžete teď od ní čekat projevy dospělého psa. I Vy jste byla nejdříve hravé dítě a Vaše povaha (stejně jako povaha všech lidí) dospěla až lety. U psů a dalších živočišných druhů je to stejné.

Počítejte s tím, že beauceron psychicky dospívá až kolem 4. roku věku. Stejně tak počítejte i s tím, že teď je na začátku psí puberty a hovořit o tom, že umí základní poslušnost, je skutečně velmi předčasné až naivní. Z celého Vašeho mailu a popisu situací mám bohužel neodbytný pocit, že o chování a psychice psů máte pramalé znalosti - proto v dobrém doporučuji rychle to začít dohánět, dříve než si pořídíte druhou fenu, jinak dostanete sebe i fenku (fenky) v budoucnu do velkých problémů. Už tato kombinace je totiž sama o sobě bez odpovídajících zkušeností majitele velmi problematická.

 

(4.11.2007)
Tazatel: Lucia Kučeková, Žilina (Slovensko)
Plemeno psa: americký staffordšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, casto si prezeram Vase stranky a naozaj ma vela naucili. Problem, ktory mam ale ja so svojou 11 mesacnou fenkou americkeho stafforda som tam nenasla. Dufam, ze som slabo nehladala .... Takze aby som bola presna, nemam s nou problem, skor sa bojim ci ona nema problem.... V auguste jej skoncila ruja, ale mesiac po skonceni sa jej zacali zvacsovat dva, neviem ako to nazvat, "prsniky". Len dva a ma ich uz strasne velke, vyzera akokeby sa jej tam robilo mlieko, neviem, moj veterinar sa najprv pytal ci nemoze cakat steniatka, ale to nie je mozne, nakolko sme na nu davali pozor.
Kedze on ju chytit nemohol, nakolko sa mu nedala, strasne ho nema rada. tak na jeho prikaz som to ohmatavala a stlacala ale nic netieklo a mala to pomerne makke. No a potom mi povedal ze naskakuje dalsia ruja? A tak sa pytam, je to mozne tak rychlo? Pohlavie ma presne take zvacsene ako pri tej augustovej ruji,to ano,  ale ja som citala ze to nie je takto po sebe....  No a ked som sa spytala ze co ak to nebude ruja? tak mi povedal.. tak to vyrezeme. to snad nemyslel vazne. tomu som fakt nepochopila. Velmi sa ospravedlnujem, ak som polozila otazku nevhodneho charakteru, ale ak mi viete odpovedat budem velmi rada.
A este jedna malililinka otazocka na zaver, je vobec mozne ze napriek tomu ze sme sa snazili ju od zaciatku naucit venceniu rano o 6hod, kym pojdeme vsetci do skoly a do prace, ona od urciteho casu nechce vyliezt s postele, proste ked ju zavolam tak sa pozre a spi dalej.Niekedy ju potiahnem, samozrejme ze nie agresivne, a potom sa uz nebrani a ide. Vyzera pri tom strasne flegmaticky.  A chodi von v poslednych tyzdnoch prvykrat az okolo 12 - 13 hod. MNe to pride riadne zvlastne, ze to tak dlho vyzdrzi, ked pred spanim ide okolo 9 hod. ked bola mladsia chodievala rada rano a teraz neviem ci zlenivela.... alebo co.... byvame v byte a spava so mnou v posteli. asi je jej tam dobre:D to len taka otazka na zaver, ze ci aj psy mozu byt take lenive ako ludia....
Dakujem za odpoved a dufam, ze som vas otazkami moc nezaskocila.

Odpověď: Dobrý den:) Vycházejme z toho,že štěňata opravdu nečeká - nebojte, nečeká... Ten člověk, co si říká veterinář (promiňte, ale opravdu nemohu jinak) - slyšel někdy pojem "falešná březost" (pseudogravidita)? Projevy i doba po ukončení hárání tomu odpovídají přímo ukázkově (i to mléko - resp. sekret - tam bude, stiskněte pořádně) - jedná se o záležitost způsobenou spuštěním hormonů, je to jedno z dědictví po divokých předcích a kromě psychického přeladění organismu nastávají i Vámi popsané fyzické příznaky. Řekněte mu to prosím na rozloučenou, než si najdete veterináře skutečného s odpovídajícími znalostmi. Možná i Vaše fenka dobře ví, proč k němu má takovou nedůvěru.

Co s tím? Už jsem o tom psal i v Poradně - snížit dávky krmení a vody, zvýšit pohyb a odstranit na přechodnou dobu všechny hračky. Dva týdny až měsíc tento stav i tak může trvat, ale dá se to zvládnout. Falešná březost může a nemusí nastat po každém hárání.

Druhá Vaše otázka souvisí s tou první - je to dáno psychickou změnou vyvolanou právě falešnou březostí. Fenka žije v pocitu, že čeká štěňata, celkově zleniví, je lítostivá a právě proto je zapotřebí ji více vtáhnout do pořádného pohybu a přivést na jiné myšlenky.

Mne jste nezaskočila, to spíš pana "veterináře"...:)

 

(4.11.2007)
Tazatel: Jana Kantnerová, Praha
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 10 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Mám doma pejska Zlatého retrívra ve věku 10-ti týdnů. Je velice učenlivý, už umí základní povely, jako sedni, lehni, dej pac. Problém spočívá v tom, že je velice dominantní. Na povel fuj (když např. venku žere nějaké zbytky od lidí) reaguje tak, že když se k němu skloním a chci mu vynadat otočí se proti mě, kousne a vrčí. To samé se stává doma, když nechci aby např. skákal na stůl.
Další jeho reakce je na granulky, které mu dávám do misky. Nenívůbec rád, když mu do misky ještě dál sahám (ne, že by útočil, ale silou hlavy mi ruku tlačí ven z misky a začne hltat).
Ještě zmínka, když vidí venku nějakého pejska, tak k němu s radostí hned běží, jakmile však pes začne vyjadřovat svoji sílu, tak moje štěně začne vrčet a útočit skoky na dotyčného psa i když je 10x větší jak on.
Také chci podotknout, že nejsem žádný začátečník, vychovala jsem jezevčíka, kterého jsem měla 12 let, od malinka jsem měla také Zlatého retrívra (fenku- maminku zmíněného štěněte), a na konec se chci zmínit o psovi, Brazilské file, který je fantastický a nikdy si nic podobného nedovolil, je mu 1,5 roku a váží 60 Kg. Toho jsem měla také od malička, ten je však mé sestry.
Budu velice ráda, když mi poradíte, jak na toho mrňouse.

Odpověď: Dobrý den:) Problém opět není ve štěněti - je v tom, že vyrůstá v prostředí, které ho žádným způsobem nevychovává a neučí ho. Ano, správně - problém je ve Vás. Nevěřím vlastním očím (a teď se na mne fakt nezlobte!), když píšete, že nejste žádný začátečník a Vaše dvouapůlměsíční štěně umí základní povely "sedni, lehni, dej pac"... Nevím, jestli se mám smát - ale raději ne, protože máte velký problém - a ten se nazývá NEZNALOST.

Pokud jste alespoň trochu četla PSÍ STRÁNKY FALCO, pak jste jistě zaregistrovala slovo "výchova". Ne výcvik - ale výchova, to, co štěně v tomto věku opravdu potřebuje. Do výchovy patří mimo jiné i to, že se na jejím základě štěně učí základní zákony smečky jako přirozeného a geneticky zakódovaného psího společenství. A základní zákon smečky je hierarchie - tedy zcela ve zkratce řečeno základní vztah nadřízeného a podřízeného jedince. A to je přesně to, o čem Vy bohužel nemáte nejmenší tušení a co Vám názorně předvede první pořádný pes, na kterého i se svým štěnětem narazíte...

Zkraťme to. První věc, kterou Vám velmi naléhavě doporučím, je prostudování těchto PSÍCH STRÁNEK, pochopení "psího světa" (smečka, hierarchie, vůdcovství, psí komunikace) a praktická aplikace získaných vědomostí v praxi. A věc druhá - pokud budete chtít praktické předvedení, domluvte se se mnou a přijeďte i se štěňátkem. Pomůžu Vám předvedením tohto, čemu bude Vaše štěně od prvního okamžiku rozumět - skutečné psí komunikace v praxi. Jak se k této mojí nabídce postavíte, je ovšem už jen na Vás.

Na závěr jen jedna drobnost - nezvládnutí 10-týdenního štěněte zlatého retrívra u člověka, který podle vlastních slov vychoval 3 psy a píše, že není začátečník, o něčem svědčí. Proto prosím udělejte i to, že se nad některými věcmi nejprve trochu zamyslíte.

 

(28.10.2007)
Tazatel: Vítězslav Čapek, Havlíčkův Brod
Plemeno psa: airedale terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, Dočetl jsem Vaši knihu a pochopil, že to je ta správná cesta. Proč jen těch výcvikových kurzů neděláte víc? My před pár dny z jednoho desetidenního - čtvrtý den utekli. Ale k dotazu. V naší sestavě - já, partnerka a pes vystupuje jako alfa jedinec partnerka. Naše Oxi není skoro nikdy sama, chodí do práce dle situace vždy s jedním z nás. Jak se chovat při výcviku? "Povely" natrénuje alfa jedinec a ten druhý je pak jen opakuje a využívá? Nebo prvotní výcvik provádějí oba partneři spolu či střídavě? Když jsem dopsal až sem, napadá mne možná i odpověď. Není to tak, že oba musíme patřit do smečky, umět "psí řeč" a pejsek pak poslechne toho "nejvýše postaveného" z přítomných ?

Odpověď: Dobrý den:) "Proč jen těch výcvikových kurzů neděláte víc?" Protože 2x ročně je to "tak akorát" a  každý, kdo má zájem, má navíc možnost kromě výcvikových kurzů využít i moji psí školu, konzultace, individuální výcvikové servisy a semináře...:) K dotazu - jeden člověk ze "smečky" musí zastávat funkci nedelegovaného, ale přirozeným postupem vzniklého vůdce (v tom špatném případě je smečka bez vůdce nebo se jím cítí sám pes). Tento člověk zastává i funkci vychovatele a učitele - naučí pejska vše, co je pro něj důležité (sám, žádné střídání!) a zároveň naučí i zbylé lidské členy smečky nejenom povely, ale i způsob jejich uplatňování, celkový přístup a komunikaci s pejskem. Pak bude pejsek fungovat v základních situacích stejně i s nimi s výjimkou situací, kdy skutečně o něco půjde a vůdce smečky by poslechl, ale "chůvu" ne. Pokud jdou na procházku lidský vůdce smečky, pes a další lidé, VŽDY(!) se psem komunikuje pouze vůdce smečky. Žádné vybírání "koho zrovna poslechnu a koho ne" ze strany pejska ve fungující smečce neexistuje.

 

(28.10.2007)
Tazatel: Jaroslav Maloň, Olomouc
Plemeno psa: výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, obracím se na Vás s celou hromadou problémů.  S přítelkyní jsme si pořídili tohoto pejska před týdnem a kousek (již se na Vás s jedním dotazem obracela). Ze začátku se vše vyvíjelo poměrně dobře. Štěně se nás drželo a pomalu si na nás zvykalo. Začali jsme cvičit základní poslušnosti (sedni) a na přivolání venku reaguje velmi dobře. Probléímy jsou však při pobytu doma. Od začátku však na procházkách žral spoustu kamenů a dalších, více typických věcí k sežrání. Dalším problémem (z úhlu pohledu člověka) bylo jeho obsazování postele a pohovky. Vím, že zastáváte jiný názor na to zda pes může do postele a nebo ne, ale já s přítelkyní by jsme rádi, aby zůstal na svém pelíšku. Kontaktu jako takovému se nebráníme, a myslím že samotného kontaktu má dost (často usíná u mne v náručí), ovšem nerad bych sháněl postel pro tři (přece jen výmar není žádný drobeček jako dospělý pes). Postel a pohovku jsme mu tedy zakazovali az do dneška. Bohužel se zákazy mýjí účinkem a pes je schopen okamžitě po potrestání (vytahání za kůži) opět vlézt na postel (pohovku). Dnes jsme se rozhodli dočasně vzdát se pokusů o tresty a to z toho důvodu, že cítíme, že naše autorita tímto dost trpí. Z jednání psa cítím, že se snaží dostat do dominantního postavení (při trestu se brání a opětuje a snaží se kousnout) a nevím si s tím rady. Četl jsem již Vaši knížku a část poradny, ale zřejmě nejsem schopný z tohoto konat tak, aby mne pes přijal jako alfu. Proto bych se chtěl zeptat, od jakého věku štěněte je možné za Vámi přijet a poradit se ohledně výchovy (či jinak se s Vámi zkontaktovat mimo tuto formu). Jsme sice z Olomouce, ale pro to, aby jsme měli se psem pěkný vztah mi není líto času a námahy. Zkušenosti s výchovou štěněte od malička bohužel nemám a nechci udělat chyby, které se s námi povlečou po zbytek života. Omlouvám se za možná trochu zmatečný mail. Obávám se, že písemné rady nedokážu převést do praxe a rád bych se s Vámi proto zkontaktoval a domluvil se na osobní schůzce, pokud to bude smysluplné. Předem děkuji za odpověď

Odpověď: Váš problém je především v tom, že opět opomíjíte základní složku práce s malým štěňátkem, kterou je výchova přiměřená jeho věku - místo abyste štěně vychovávali a budovali vztah, odháníte ho od sebe... Určitě je i z tohoto pohledu rozumné domluvit se na osobní konzultaci, velice rád Vám (a stejně tak i štěněti) pomůžu a pár věci vysvětlím a naučím.

Pokud tedy o moji pomoc stojíte, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme termín a bližší podrobnosti. Budu se těšit:)

 

(28.10.2007)
Tazatel: Anna Raidová, Brno-Líšeň
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, moc byste mi pomohl vaší odpovědí. Máme doma pejska zlatého retrívra, je mu 10 měsíců. Když byl malý, bývala jsem s ním asi 2 týdny doma, ale pak jsem musela začít chodit do práce. Všechno bylo v pořádku, ani se už nepočurával a byl moc šikovný. Teď je už ale velký a když je sám doma, mýváme ho v pokoji. Vždycky když odcházím, všechno uklízím, ale když se potom vrátím, j evšechno úplně naruby. Pejsek si vyleze na stýl, strhne s sebou propisky a z poličky i kytky a všechno vždycky zničí. Chtěla bych Vás poprosit o radu, protože už si s ním nevíme rady. Jednak už zničil spousty věcí, ale také máme strach, aby něco nespolkl a neotrávil se. Existuje nějaký způsob, jak ho to odnaučit? Dále bych se chtěla poradit.. Když byl malý, míval často průjem anáš veterinář ho nikdy ani naprohlídl a napsal mu nějaká antibiotika, které mu sice zabraly, ale když je dobral, měl zase průjem. Celkem jsme vystřídali asi dva druhy, ale pořád se to opakovalo a my už opravdu nevíme co s ním. V nynější době dostává granule eukanuba, dříve měl K-9 ale ani u této značky se mu to nelepšilo. Také jsme mu jednou koupili friskies, ale i když u ich průjem neměl, nechutnaly mu. Odčervujeme ho pravidelně 1x za 3 měsíce. Našemu veterináři už ohledně toho nevěříme. Ještě jednou Vás moc prosím o odpověď, protože pejske máme v bytě asvou potřebu často nevydrží. doma je potom všechno špinavé a my už  nemáme sílu to nadále uklízet. Zahradu bohužel nemáme. Prosím Vás odpovězte na náš dotaz, přeji krásný den a hodně úspěchů:-).

Odpověď: Dobrý den:) Podobné případy jsem v Poradně už často zodpovídal - máte pejska, který evidentně žije v pro něj stresovém prostředí a jeho reakce opět nemůže být jiná než stresová. Prosím přečtěte si související příspěvky, postupy jak usnadnit pejskovi dobu samoty (odchozí/návratové rituály, omezení prostoru atd.) a především - odstraňte stres v jeho prostředí. A ještě jedna věc - postupem času se člověk i  s pejskem dostanou do začarovaného kruhu "co ten pes zas provede - nervozita - přenos na pejska - stresová reakce - opět nervozita člověka" a ten se stále zhoršuje. I tento aspekt a svoje vlastní reakce si pořádně proberte v hlavě.

Dlouhodobý průjem jako reakce na stravu se skutečně nedá léčit antibiotiky. Je zapotřebí provést celkový rozbor moči a krve a zjistit zdravotní stav slinivky a celého zažívacího aparátu. Pokud má pejsek citlivější zažívání, je pak rozumné přejít na některé kvalitní dietní krmivo. A ještě jedna maličkost - průjem často u psů způsobuje i voda z veřejné vodovodní sítě, vyplatí se pak kupovat kvalitní balenou vodu.

 

(28.10.2007)
Tazatel: Jaroslav Šimek, Hvozdec (Brno-venkov)
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, předem Vás zdravím do Liberce a omlouvám se, jestli se moc rozepíšu. Našeho posledního psa -křížence foxteriéra- zabil v srpnu sousedův pitbul. Od mého dětství jsme měli 4 psy: křížence, foxteriéra, českého fouska a posledně zmíněného křížence. Až na fouska, který měl lovecké zkoušky to byly typičtí vesničtí psíci a velcí lovci všech hlodavců a také hlídači. Měli boudu na dvoře s výběhem na zahradu a nikdy jsme neměli závažnější problém. Naopak byli to vynikající kamarádi. V nastalé situaci bylo jasné, že přijde nějaký nový pes.Už před několika lety jsem se takříkajíc zakoukal do plemene RR. Ale před jeho pořízením jsem se rozhodl trošku přivzdělat. Kromě dalších knih mě kamarád zapůjčil tu Vaši a jsem mu za to vděčný. Na spoustu věcí jsem měl jiný náhled - naši psi byli například dosud na dvoře atd., ale po důkladném pročtení celé knihy jsem se zcela přiklonil k Vašemu přístupu. Postupně pročítám poradnu a dělám si výpisky. Je to už opravdu rozsáhlá enciklopedie:-) Díky za Vaši práci!!! Bydlíme v rodinném domku na vesnici a máme dvě děti - kluk 4 a holka 2 roky. "Brita" už máme doma měsíc a je to mazel i divoch zároveň:-) Poměrně dobře už zvládá přivolání a pomalu začínám čekej atd. Občas sice ještě udělá doma nehodu, ale jinak se venku vyvenčí za 3 minuty a chce zase dovnitř. Je s námi doma, spává v ložnici vedle postele, vůči dětem se snažíme postupovat dle Vašich rad… Konečně k dotazu: Brit s děckama řádí a při tom tu malou každou chvíli povalí na zem, ale hlavně je oba „kouše“ do všech částí těla. Přikládám to hře, ale s těma jehličkama je u nás každou chvilku pláč. Snaží se hlavně při hře okusovat i mě. Prosím o radu jak s k tomu postavit. V jednom z dotazů jsem četl jak kousání odnaučovat a v dalším (také RR), že v 6 měsících je kousání už problém s autoritou… Předpokládám,že jste tohle všechno tady už řešil, ale nerad bych něco zanedbal či zkazil, než se mě podaří se tou spoustou informací prokousat:-) Děkuji za případnou odpověď!!! Máme k to Vám trošku z ruky, ale třeba si v létě uděláme výlet, abyste se na nás podíval, ale to už bude z Brita pořádný bafan:-) Pěkný den!

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Vaše štěně se chová k dětem zcela přirozeně jako k mláďatům, problém je pouze v tom, že lidská mláďata jsou oproti těm psím zranitelnější, citlivější a neovládají jejich přirozené obranné signály... V tuto chvíli musíte nastoupit Vy a začít vychovávat štěně jednak ve vztahu vůči dětem, jednak (a to vůbec nejdříve!) vůči sobě samému. Po psím, tak aby štěně rozumělo, ale nemělo vůči Vám strach, ale důvěru a přirozený respekt.

Nu a protože píšete, že jste moji knihu četl, odkazuji Vás právě na ni a tyto PSÍ STRÁNKY, protože na dané téma jsem toho už popsal skutečně spoustu a spoustu... jen si příslušné texty najít, pochopit a především tyto metody ZAČÍT POUŽÍVAT.

Pokud budete mít příští léto čas a chuť, určitě přijeďte:)

 

(21.10.2007)
Tazatel: Petra Rážová, Hradec Králové
Plemeno psa: novofoundlandský pes
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, když bylo našemu NF asi půl roku měl autonehodu a poté operaci kyčle, kdy byl v rekonvalescenci pár měsíců, v té době jsme necvičily a abych se přiznala byl rozmazlován.Také přestal krátce po operaci růst, což beru jako výhodu a má pouhých 40kg. Dnes je mu 2,5 roku, snažíme se to dohnat, ale objevil se problém- a to útočnost na ostatní psy, jak velké,malé... Projevuje se velmi dominantně na všechny psy,někdy i feny, už z dálky vrčí a nevidí, neslyší a je jak v transu.Začal být takový teprve před nedávnem. Díky operaci jsem nebyla důsledná, bála jsem se na něj tlačit, aby ho noha nebolela, dnes už vím-chyba. Snažíme se trénovat poslušnost, celkem se i daří, i když pomaleji. Je pravda, že od štěněte nebyl moc zvyklý na velké množství velkých psů,třeba na výstavě vrčel na každého, ale druhý den už byl lepší.. mám tyto situace vyhledávat a zvykat ho? jak ho korigovat? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) V tomto případě by opět bylo nejrozumnější, pokud byste mne zkontaktovala telefonicky a domluvila si se mnou individuální konzultaci. Je potřeba zapracovat přímo na pejskovi a naučit Vás pár základních věcí přirozené komunikace. V poslušnosti to není, problém je v sociální psychice Vašeho pejska.

 

(21.10.2007)
Tazatel: Lenka Válková, Hodonín
Plemeno psa: výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 12 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, dekuji velmi za zaslani knihy, uz jsem si ji vyzvedla a taky se do ni poradne "zazrala". Ale prece jenom mi to vezme nejakou chvilku ji docist a pak hlavne vstrebat, tak bych vyuzila mail a protoze mi nejde poslat dotaz primo do poradny, zeptala bych se na par veci touto cestou, radsi driv, nez bude pozde a udelame nejakou chybu. Rada bych se zeptala na dve veci:
1. Benny s nama spi v pokoji, ma pelisek vedle nasich matraci a snazime se vzdycky aby spal prituleny k jednomu z nas, nebo mu aspon dame do pelisku ruku. Ale obcas k nam vleze do postele a tuli se pod perinu. Mame ho zatim dokud je maly nechat spat s nama? Nejak mi to vcelku nevadi, ale prece jenom bych byla radsi az bude velky, aby spinkal prioritne u sebe na pelisku. A pres den, kdyz jsme doma si pak na ty nase matrace casto vleze a chce tam spat, mame ho vykazat do pelisku, pokud ano tak jak nejlip, aby to pochopil nebo ho tam nechat?
2. Bydlime v baraku a byt sdilime s dalsimi lidmi, z nichz jeden par vlastni psa - Pedro, cesky strakaty pes, asi 3,5 roku, z utulku vzity asi jako rocni. Musim rict, ze pes sice bydli v byte, nespi s nima ale v pokoji a zije spis vedle nich nez s nimi, jak to vystizne nazyvate.  Snazime se, aby se pejsi skamaradili pokud mozno bez nasich zasahu. Ale vznikaji situace, kdy si nevime rady. Kazdy ma svoje granule a navzajem si je zerou -  jak zasahnout, aby si vsimali jen sve misky? Benny jakozto stene Pedra neustale vyziva ke hre, Pedro ho vsak prehlizi, ale dneska doslo ke konfliktu, kdy maly vyzyval ke hre nejenom snizenim predni castio tela, ale pokusil se i steknou a Pedro na nej zavrcel a pak na nej vyjel a kousl ho docela sproste do ucha. Benny zacal pistet a utikal se k nam pritulit. Pedra jsme ostre napomenuli a vykazali z mistnosti...podle toho, co jsem zatim listovala  v knizce , to asi nebylo uplne dobre, jak se mame teda zachovat priste. Nebo jeste lepe, co delat, aby k takovym situacim vubec nedochazelo. Tak vidim, ze jsem se trochu rozepsala, snad to nevadi. Dekuji za odpoved, jdu se zase ponorit do cetby :-)

Odpověď: Dobrý den:) 1/ Psal jsem o tom již vícekrát na PSÍCH STRÁNKÁCH (dokonce jsem tomuto tématu věnoval samostatný článek!) a je to samozřejmě i v mojí knize - malé štěně potřebuje ke svému zdravému psychickému vývoji a nastartování správných sociálních vazeb bezpodmínečně i co nejtěsnější fyzický kontakt se svojí "smečkou". "Vykazování" malého štěněte mimo je nesmysl, který se později vždy vymstí ve vzájemné vazbě a vztahu. Buďte ráda, že alespoň Vaše štěně má přirozenou touhu být Vám co nejblíž...
2/ Pejsci (resp. Pedro) mají i v tomto případě více rozumu a zdravých sociálních instinktů než jejich majitelé... buďte za něj ráda, protože Pedro naučí Vaše štěně již od začátku spoustu potřebných věcí pro jeho zdárné přežití a komunikaci s jinými psy. Z Vašeho pohledu Bennyho "sprostě kousl do ucha", z pohledu psího i mého ho upozornil na jeho chyby tak, aby si z totho štěně vzalo poučení. Nastoluje správnou hierarchii a bohužel Vaše reakce byla tou nejhorší ze všech možných - Bennymu jste jí sdělili, že může všechno a Pedra jste podrazili tak, že je dosti pravděpodobné, že Bennyho ze "své smečky" vyloučí a jeho reakce budou ne výchovné, ale nepřátelské. Proč děláte věci špatně, když sama píšete, že podle mé knihy víte, že to nebylo "úplně dobré".... Zkuste to prosím příště udělat skutečně dobře - v knize i zde máte materiálu dost a dost.

 

(21.10.2007)
Tazatel: Jana Tesalová, Vranov
Plemeno psa: kokršpaněl
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den! Mame ted uz petimesicni stene, ktere hrozne rado vyhrabava jamky na okrasnem travniku, cimzto okrasny travnik velice trpi. Parkrat jsem ji pristihla pri cinu a vypada to ze vycmuchava a vyhrabava cervy a podobna zviratka. Doposud mela volny vybeh, ale asi ji budeme muset uvazat, protoze to tak dal nejde. Nevim co s ni, protoze je to zrejme instinkt. Nemuzete mi prosim poradit jestli se to da nejak odnaucit? Predem dekuji!

Odpověď: Dobrý den:) Prosím uvědomte si, že skutečně máte 5-MĚSÍČNÍ ŠTĚNĚ! Až s ním půjdete ne na okrasný trávník, ale třeba na procházku do lesa nebo na louku, zjistíte, že také bude ledacos dělat - mimojiné i vyhrabávat díry. Máte PSA, nikoliv plyšovou hračku. A každý pes už od štěněte vyvíjí různé aktivity - běhá, zkoumá, hrabe, štěká... Pokud si tyto základní věci uvědomíte a uděláte například zcela jednoduché opatření tak, aby štěně nemělo přístup na "okrasný trávník" (s touto formou přírody už z principu nikdy pes nemůže žít v symbióze:)), uděláte rozumnou věc. Pokud hodláte 5-měsíční štěně uvazovat, pak se k Vám vůbec nemělo dostat...

 

(21.10.2007)
Tazatel: Lucie Pacourková, Dobré
Plemeno psa:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den. Předem mého emailu vás srdečně zdravím a děkuji za váš pozitivní přístup k výchově psa a vaši ochotu se s námi o toto podělit. Bydlíme v bytě na vesnici, na podzim příštího roku dostavíme domek. Zahrada je o rozloze 1260m2. A do tohoto domečeku, a ze začátku možná ještě na pár měsíců do bytu (Ale to nepředpokládám), bychom si chtěli pořídit psa. Spíše tedy fenu, protože mám doma 3 malá dráčata - po tatínkovi mužského pohlaví. Zatoužila jsem tedy po nějaké té "ženské." Líbí se nám molossové. Já se zamilovala do brazilského fily, ale to mi bylo vymluveno, jelikož jsme pejskaři začátečníci. Chtěla bych vás tedy poprosit o pomoc s výběrem toho správného pejska. Chtěly bychom, aby ho tedy mohl mít i pejskař začátečník ( poučený z kynologických příruček ), nebyl náchylný k nemocem - při dobré péči ( stále mluvíme o psu:-) ), byl vřelý k dětem a snesl občas nějaké to "přestřelení" dětiček. Kluci jsou poučeni, ale.... Kluci se mají velmi čile k světu, takže bychom chtěli kamaráda, který se nechá protáhnout i na delší procházku. A to, co je pro mne velmi důležité je to, že potřebuji psa, který bude svoji smečku chránit, pokud možno, i bez povelu. Obranu bude tedy mít již vrozenou. Já už ji totiž ( bohužel ), několikrát potřebovala. Kdybyste chodil semnou (nejen) na procházky, věděl byste o čem mluvím. Já to nastíním. Když jedu autem, jsem velmi často mezi prvními, keří dávají havarujícím první pomoc - proto jsem si udělala zdrávku. Když jdu na houby, občas mě prožene nějaké to divoké prasátko a i srnec. To se mi taky stalo. Ovšem utíkat se třemi dětmi - 7, 4 a 2 roky před prasetem na zádech je heroický výkon!!! Potřebuji pesana, který by mě varoval a v případě potřeby i zakročil. Ovšem přírodu miluji a trávíme venku většinu času - i pasivně ( válíme se na louce a piknikujeme ). Bydlíme v Orlických horách, takže prostoru je tady dosti. No a pak jsou i lidská stvoření, která mi dělají často větší starosti. Pomohl byste mi, prosím, tedy s výběrem toho správného pesana? Mějte se moc hezky. Přeji hodně úspěchů, nejen s pesanama. A za vaši odpověď vám předem srdečně děkuji.

Odpověď: Dobrý den, já také děkuji:) Ideální plemeno asi nenajdeme... zkusím tedy postupně vyjít z Vašich požadavků... Problémy zdravotního rázu má v dnešní době už bohužel naprostá většina plemen. Každý pes potřebuje dobrou výchovu a každý začátečník v ní udělá spoustu chyb, je to logické a ani 10 odchovaných psů nezaručuje u člověka správný přístup. Žádný pes si nenechá od dětí líbit všechno, samozřejmě submisivní flegmatik zareaguje později než temperamentní dominantní jedinec. Přirození obranáři mezi psi jsou, na druhou stranu každý pes vycítí skutečné nebezpečí a vysoce razantní v tuto chvíli dokáží být i plemena, do kterých by to nikdo neřekl. Samozřejmě - mohutný pes budí respekt již na dálku, u lidí by Vám to pomohlo, v souboji s patřičně rozjetým divokým prasátkem (nejlépe bachyní s mladými:)) by měl minimální šance.

Dám Vám tip na několik plemen, která by Vám mohla kompromisně vyhovovat - ovšem největší zádrhel by mohl nastat v jedné věci: špatné výchově. A na to raději upozorňuji předem, včetně toho, že povaha psa dané velikosti se utváří 4-5 let... Takže: západosibiřská lajka (+ ideální obranář v lese, temperamentní, při dobré výchově nemá problém s lidmi, malé zatížení genetickými vadami - ne zrovna snadná výchova,  vysoká dominance, menší tělesná velikost, přirozený kontaktní lovec), hovawart, leonberger, středoasiat, molossi obecně (+ přirozený obranář vůči člověku, - horší jako obranáři v lese, přirozená dominance)... třeba rhodéský ridgeback by byl z mého pohledu docela dobrou volbou... pokud zvládnete výchovu, mohl by vyhovovat v podstatě všem Vašim požadavkům... zkuste nad tímto plemenem popřemýšlet:)

 

(21.10.2007)
Tazatel: Veronika Benešová, Kralupy nad Vltavou
Plemeno psa: tosa-inu
Pohlaví: pes
Stáří: 10 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Přejeme hezký den. Vážený pane Dostál. Měla bych na Vás pár dotazů. Jelikož jsem četla Vaši knihu a mám k Vám důvěru, táži se proto právě Vás. Před 14 dny jsem si přivezli domů štěňátko pekjska Tosa inu.Pejska jsem jezdili navštěvovat a to v době když byl ještě u matky. Vše se nám líbilo, jak přístup chovatele tak pejska rodiče. V současné době máme pejska doma již 14 dnů. Brzy si na nás zvykl a dobře si také zvykl na okolí. Tím myslím sousedy, jejich psy i děti. Není s ním žádný problém.  Je to štěně jak má být.
Před touto rasou jsem měl fenu zlatého retrívra a kdysi dávno německého ovčáka. Jedna věc mě však u tohoto pejska zaráží a to je , že se stává když dá někdo k pejskovi obličej a podíva se mu do očí, pejsek začne cvakak zuby u jeho nosu. Nestalo se, že by někoho kousnul, ale při napomenutí se otočí  zády. Vzhledem k tomu, že je to složité plemeno, raději se Vás zeptám zda nevíte co to znamená, abych předešla nějakému problému. Pejsek s námi spal první tři dny na zemi a v současné době spí ve svém pelíšku v chodbě, ale má pohyb po celém bytu. Celý den je s náma.
Jelikož předešlí psi byli vždy fenky asi mi připadá, že pejsek nějak často močí. No vlastně on močí pořád a všude. Když vstane, okamžitě s ním jdeme ven, ale stejně pokaždé najdem v bytě loužičku. Vyčůrá se klidně i do svého pelechu. Snažíme se s ním chodit neustále před barák, on zde vykoná svou potřebu, ale doma se stejně ještě vyčůrá.
Poslední dotaz. Jak jsem již uvedla pejskovi je 10 týdnů a do současné doby mu nesestoupilo jedno varle. Veterinářka nám řekla, aby jsme ještě měsíc počkali a po měsíci bychom mohli zkusit hormonální léčbu, kterou nám však moc nedoporučovala. Jako další varianta ze zdravotních důvodů připadá prý kastrace. Já však nechápu, když má jedno varle zdravé proč ho nechat přijít i o něj. Je to přeci párový orgán, který funguje i samostatně jako oko, ledvina apod. Je mi jedno, že nebude pes uchovněn, já chci mít dobrého společníka. Když jsme si pejska brali, neměl v šourku ani jedno varle a tak jsme počítali s tím, že to bude v pořádku.
To je ode mě vše, já děkuji za čas který jste strávil přečtěním mého dotazu a těším se na odpověď.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Tosa-inu je povahově zcela jiné plemeno než například Vámi citovaný zlatý retrívr nebo německý ovčák. Je to velmi dominantní pes a svoji dominanci bude prosazovat už odmala. Nesmíte se tím nechat zaskočit, jinak budete mít do budoucna velký problém - štěně si Vás testuje a pokud usoudí, že jste slabá, bude to průšvih. Znova opakuji - mluvíme teď o psu plemeni tosa-inu, hrdém, sebevědomém a přirozeně dominantním.

Ohledně neschopnosti malých štěňat ovládat svěrače jsem zde už popsal velmi mnoho řádek - prosím najděte si související příspěvky, od toho tu jsou.

Totéž se týká i problému monorchidů (psi s jedním nesestouplým varletem). Hormonální léčbu skutečně nedoporučuji, kastrace je nesmysl už sám o sobě. Pokud druhé varle skutečně existuje (což se bez otevření břišní dutiny nezjistí), je teoreticky náchylné k rakovinnému bujení. Můj osobní názor jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH již vícekrát prezentoval - pokud má pes predispozice k rakovině, projeví se jakýmkoliv způsobem. Na druhou stranu stejně velký počet psů umírá jako monorchidé sešlostí věkem. Je to sázka do přírodní loterie - stejná probíhá u mého vlastního zlatého retrívra Dina, dnes 10,5-letého.

 

(14.10.2007)
Tazatel: Petr Smouke, Praha
Plemeno psa: bullmastif
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Prosim o radu pri vyberu stenete, chci si poridit stenatko Bulmastifa, mame okrasnou zahradu a vsichni znami me zrazuji, at si neberu pejska ale radeji fenku, ze pry mi pejsek svym znackovanim zahradu znici, me se ale libi pejsek, muzete mi poradit, jestli to stim znackovanim je tak vazne?

Odpověď: Dobrý den:) Předpokládám, že se svým pejskem budete chodit i na pravidelné procházky, pak to se značkováním v zahradě nebude tak kritické, jako kdyby byl odkázán pouze na tento prostor. I fenka v období hárání intenzívně zanechává pachovou stopu, velmi dominantní feny "značkují" stejně jako psi.

Protože psí moč je skutečně vůči rostlinám agresivní a při venkovním pobytu pejska jí nikdy zcela nezamezíte, musíte s tím počítat nebo mít pejska v domě a jeho vstupu do okrasné zahrady prostě zabránit. Pes nemusí být nutně na zahradě, i pokud je k dispozici - jeho prioritou jsou jiné věci, především vzájemná komunikace a sociální kontakt se svým člověkem. Pobyt v domě (samozřejmě při nutnosti pravidelných aktivních procházek) v těsném kontaktu se svojí "smečkou" je pro něj daleko šťastnější variantou než obrovská zahrada a izolace - o tom jsem tu už psal mnohokrát, v tomto konkrétním případě to uvádím pouze pro vyjasnění problematiky.

 

(14.10.2007)
Tazatel: Inka Řezáčová, Týn nad Vltavou
Plemeno psa: kanárská doga/kříženec
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 11 měsíců/10 let
Kastrace: ne/ano
Dotaz: Dobrý den pane Dostál.Předem Vám chci moc pochválit a poděkovat za Vaše nádherné stránky.Nebýt Vás,nikdy bychom se nedozvěděli tolik úžasných věcí.Děkujeme!! Můj dotaz se týká pořízení štěňátka.Máme dva pejsky,obě fenky(možná si na ně vzpomenete z jarního soustředění:-))Chtěla bych si pořídit příští rok na jaře(nejspíš červen-do konce tohoto roku se dozvím,kdy nechají fenku připustit)štěňátko Landseera-psa.Jaký je Váš názor?Jde nám hlavně o dobro pejsků.Mohu si štěňátko pořídit?Co říkáte plemenu Landseer? Moc se omlouvám,pokud je můj dotaz nepřehledný,nebo pomatený.Snažila jsem se napsat ho co nejlépe. Moc Vám děkuji za případnou odpověď a hlavně za Váš drahocený čas.Přeji Vám a Vašim pejskům mnoho štěstí.

Odpověď: Dobrý den, také moc děkuji:) Landseer patři mezi molossoidní plemena, má stejné předky jako novofoundlandský pes a liší se od něj hlavně zbarvením a poněkud delšími končetinami. Je to mohutný pes, s vyrovnanou dobrosrdečnou a sebevědomou povahou - pokud je z kvalitního chovu a samozřejmě svým majitelem dobře vychováván.

Protože máte sama dobrý vzor ve své rodině, myslím, že výchovu landseera zvládnete. K oběma fenkám se mi taky hodí - prostě a jednoduše, pokud jste si toto plemeno vyhlédla a víte, co výchova velkého sebevědomého psa obnáší, pak nevidím důvod, proč byste svoji volbu nemohla zrealizovat...:)

Takže hodně štěstí při výběru štěňátka a celou Vaši "smečku" ode mne pozdravujte!

 

(7.10.2007)
Tazatel: Lenka Válková, Hodonín
Plemeno psa: výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 10 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, od kamaradky jsme dostali tip na vase stranky a jsem z nich opravdu nadsena. Snazim se ziskavat ruzne informace o vycviku psu, protoze v nedeli si jedeme pro stenatko, tak bych nerada neco zanedbala. Na vas bych zatim mela dotaz ohledne ockovani, pejskovi je 10 tydnu, bude mit tedy za sebou prvni ockovani. V baraku, kde mame pronajaty pokoj, bydli jeste dalsi dva dospeli psy, kteri jsou ockovani. Na vasich i jinych strankach jsem se docetla, ze dokud se nedokonci ockovaci schema, nemelo by se stenatko potkavat nejak moc s cizima psama, tak se chci zeptat, jestli je to opravdu problem, nebo jestli v tomto pripade nebezpeci nehrozi. Pokud nebezpeci hrozi, kdy uz se nemusime bat? uz  Jeste bych se chtela zeptat, jestli planujete nejaky vycvikovy vikend jeste ted na podzim a jestli se muzou zucastnit i male stenata. Dekuji za odpoved.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Dokud není titr obranných látek (jinými slovy hladina protilátek) na účinné úrovni, je organismus malého štěněte skutečně velmi náchylný na jakoukoliv infekci. Očkování jiných psů, se kterými štěně přichází do kontaktu, zaručuje imunitu pouze jim, nezamezí přenosu infekce na nechráněného pejska. Stejně tak ale může dojít k přenosu například přes obuv, ve které přijdete z venku.

Problém to ve své podstatě opravdu je, nicméně štěňátko nelze chovat ve zcela sterilním prostředí, proto je zapotřebí přijmout určitou míru rizika. V každém případě však doporučuji chodit se štěnětem ven až po faktickém dokončení vakcinace (tedy kompletní přeočkování plus 10-14 dnů po poslední vakcinaci).

Výcviková soustředění (tedy nikoliv pouze víkendy!) se konají 2x ročně, termíny viz příslušná rubrika - ostatní aktivity jsou na PSÍCH STRÁNKÁCH take patřičně zdokumentovány. V případě potřeby samozřejmě není problém se se mnou domluvit na termínu a s pejskem přijet.

 

(7.10.2007)
Tazatel: Iveta Sýkorová, Ostrava-Hrabůvka
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma 1,5 roku starého Labradora. Je to velmi hodný pes a částečně i poslouchá. Problém je v tom, že je na nás a hlavně na mě hodně ale opravdu hodně fixovaný a když odcházím do práce tak je hodně přepadlý. Když se vrátím domů má totálně vše zdemolované co se dá. Je na chodbě v panelovém bytě a je dost velká, cca 6metrů dlouhá. Vždy když dorazím domů přesně vím že něco udělal, protože sedí a kouká a čeká na potrestání. Už ho ani netrestám, protože ho samozřejmě při tom nikdy nechytnu. Uvažuji že ho dám na Rezidenční výcvik do KOIRY.CZ, aby se od nás trochu odpoutal, naučil se poslušnosti a byl i s jinými psy. Nevím jestli je to řešení , ale už si nevíme rady. Dokonce jsme uvažovali že je to v "nás" a to zřejmě taky určitě, tak že ho někomu darujeme na zahradu. Ale přilnul k nám, a máme strach ho dát cizím lidem. Prosím poraďte.Děkuji mockrát.

Odpověď: Dobrý den:) Je mi lito, ale tohle je skutečně totální selhání Vaše - ne pejska, ani nikoho jiného. Problém není v tom, že by pejsek byl na Vás příliš fixovaný, je v tom, že je vedle Vás a způsobem života, kteý vede, stresovaný - proto reaguje i například "demolicí", ale těch signálů tam ve skutečnosti bude daleko víc. V tomto věku, pokud se pes se svým majitelem cítí v pohodě, už tráví samotu v klidu. Klíč k bezproblémovému chování pejska však má vždy jeho majitel, je to otázka výchovy, vzájemné komunikace a vztahu vůbec.

Pokud máte opravdový zájem pomoci sobě i jemu, pak za mnou můžete i s pejskem přijet a já rád pomůžu Vám i pejskovi a názorně Vám předvedu, v čem je skutečná chyba a jak ji napravit. Nesmíte ale patřit k lidem, kterým jejich vlastní pes nestojí za trochu námahy a mají pocit, že "rezidenční výcvik" (jakkoli se nerad vyjadřuji k některým "formám výcviku", tak tato mě skutečně nadzvedla!) nebo zbavení se psa rovnou navždy je tím správným krokem - pak Vám bohužel pomoci nelze. Jako hodně lidí v podobné situaci ani Vy si totiž neuvědomujete, že pes se nedostává do (ne)pohody výcvikem, ale VÝCHOVOU, VZTAHEM a CELKOVÝM PŘÍSTUPEM VLASTNÍHO MAJITELE. A snažit se přehodit odpovědnost za vlastního pejska na někoho jiného (ať už dočasně nebo trvale) je způsob uvažování, který u lidí nepochopím nikdy. Proč svého psa odháníte, když byste měla sama v sobě cítit, že se mu naopak potřebujete přiblížit? Znova opakuji - Váš pejsek na Vás fixovaný není. Je pouze nejistý, rozhozený a v dlouhotrvajícím stresu z toho, že mezi vámi není opravdová "smečková" vazba.

Jako ve všech podobných případech je rozhodnutí a cesta, po které se vydáte, pouze na Vás...

 

(7.10.2007)
Tazatel: Eva Čápová, Krasolesí
Plemeno psa: sibiřský husky
Pohlaví: 2x pes/2x fena
Stáří: 7 let/10 měsíců/8 let/3 roky
Kastrace: ne/ne/ano/ne
Dotaz: Dobrý den,mám veliký problém se dvouma SH,pejskama.Od května mám 7letého,kterého jsem si vzala z útulku ke dvěma SH fenkám.Vše proběhlo v pohodě.Dnes mě přivezla kamarádka na hlídání 10měs.pejska SH.Setkali jsme se na neutrálním území a 1hod.jsme s nimi chodili,ovšem od začátku na sebe vrčeli a jakmile byli u sebe tak se dali do pranice.Kamarádka jela na dovču a mládě mě nechala.Musím je separovat a je mě mladého líto,neboť na prochajdy chodíme zvlášť  a když jsme doma,leží venku na prahu a dobývá se dovnitř a chce být se smečkou.Asi si říká co jsem udělal,že mě vyřadili?Chtěla bych si ho i nadále půjčovat ,až vyroste do saní,tak je potřebuji nějak dát dohromady a nevím jak.Poraďte prosím.Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Máte bohužel první problém v tom, že Vaše vlastní smečka je v takovém složení, že Vás nic nenaučí - vzhledem k stavu a pohlaví jejích jednotlivých členů nevznikají přirozené třecí plochy. A bohužel - nemá i skutečného lidského vůdce, kterým byste měla být právě Vy. Pak Vás nutně musí zaskočit situace, kdy do smečky přivedete mladého psa (a svoje hraje samozřejmě i nezanedbatelný fakt, že plemeno sibiřský husky patří k těm přirozeně dominantním a velmi přírodním). V tuto chvíli, pokud nezvládnete vlastní smečku plus dalšiho cizího psa, nemáte šanci - nikdo ze zúčastněných se Vás prostě nebude ptát na Váš názor, ačkoliv Vy byste měla být ten, jehož názor a rozhodnutí jsou pro zbytek smečky závazné. To je základní vzorec psí smečky...

Pokud budete jakéhokoliv psa separovat, nevyřešíte vůbec nic a celou situaci dramaticky zhoršíte. "Mladý", aby přežil, se do Vaší smečky musí umět zařadit - pokud to na začátku nezvládne, jste tu od toho, abyste jako vůdce zjednala pořádek. Vy - nikoliv Váš sedmiletý pes. Ten nastoupí až jako druhý a sám za sebe.

Pročtěte si prosím PSÍ STRÁNKY a naučte se něco o tom, jak funguje smečka, co je to hierarchie, autorita, vůdce a jak po psím prosadit svoji vůli. Pak se snažte vše i používat - bez toho to prostě nejde, nikdo to za Vás udělat nemůže a pokud to nezvládnete, bude ve Vaší smečce panovat anarchie, nikoliv řád.

Vím, bude to pro Vás náročné, ale pusťte se do toho - jinak nezvládnete jakéhokoliv dalšího mladého nebo dospělého psa ve své smečce. Vy jste rozhodla, že tam bude a Vy si to musíte umět prosadit - pomocí přirozené autority a přirozené psí komunikace. K tomu ovšem musíte mít nejprve zvládnute svoje vlastní psy, to je alfa a omega...

Tak se držte a kdyby bylo opravdu zapotřebí, raději rovnou zavolejte.

 

(30.9.2007)
Tazatel: Hana Korcová, Praha
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ano (v roce a půl)
Dotaz: Dobrý den, v březnu roku 2006 jsem využila Vaší nabídky a s Amy přijela do Liberce na individuální výcvikový servis. Hodně jsem musela změnit myšlení a přístup, ale nelituji toho ani v nejmenším. A i když jsou chvíle, kdy bych ji nejradši roztrhla jako hada, protože díky své lásce k vodě ne vždy poslechne a prostě se v louži vyválí, zvláště když s inteligencí sobě vlastní vyhodnotí, že jsem zkrátka příliš daleko na účinný zásah..:), tak klady jednoznačně převažují. Získala jsem prostě parťáka do nepohody a za to Vám děkuji.
A nyní k samotnému dotazu. Budu se v blízké době stěhovat. Při samotném stěhování se nebudu moc Amy stoprocentně věnovat, bude se přesouvat nábytek a podobně, nerada bych, aby přišla k úrazu. A jelikož znám svou princeznu, je mi jasné, že to, aby vydržela sedět na místě u auta a v klidu, je nereálné, chtěla bych vědět, zda je pro ni lepší, aby byla ve známém prostředí starého bytu a já ji odvezla až s posledním autem nebo, aby byla převezena hned do nového bytu, kde to ale nebude ještě znát. Další variantou je, že ji ráno odvezu ke kamarádce, kterou dobře zná a večer si ji vyzvednu.
Další věc, která je pro mě překvapující, je chování Amy ve smečce ostatních psů, respektive smečky k ní. Amy je kastrovaná. Nepříjemným důsledkem kastrace je, mimo jiné, její větší agresivita vůči ostatním psům, je ostražitější. Vždy večer se v parku mezi paneláky schází skupina pejskařů, vždy se tam sejde kolem 10 – 15 pejsků, od malých štěnat po 10-leté psy. Vůdcem je jednoznačně kříženec lajky Fredy. Zároveň je tam ještě jedna fenka labradora, také kastrovaná. Ale chování smečky vůči nim je naprosto odlišné. Amy s  normálně běhá, zkouší si s nima hrát, někdy ji vezmou, někdy ne, několikrát se dostala do křížku s Fredym, ale po pár sekundách měli vyřešeno a Amy se teď vůči němu chová s respektem. Prostě sice je vidět určitý odstup, ale není úplně mimo smečku. Kdežto Umpy je smečkou decimovaná, zvláště jedním ročním psem, Sirem. Je schopen ji do smečky doslova přivléct za ucho. I ostatní psy na ní naskakují, prostě je smečkovým outsiderem. Proč se smečka ke dvěma kastrovaným fenám chová tak rozdílně?

Odpověď: Dobrý den:) Velice mě těší, že si teď s Amy tak rozumíte... A labradoři podobně jako třeba zlatí retrívři v naprosté většině případů vodu milují - je to jejich přirozenost a někdy prostě neodolají...

Co se týká stěhování - Amy samozřejmě bude velice dobře vědět, že se něco děje. Bude z toho hodně neklidná a moje rada je, odvézt ji ke kamarádce, kde se přeci jen nebude tak intenzívně věnovat přemýšlení, co to pro ni znamená, zda ji třeba neopouštíte. Bude daleko více v klidu a pokud se Vám před ní podaří skrýt vlastní nervozitu z procesu stěhování, obě vše v pohodě zvládnete.

Smečka se k oběma kastrovaným fenkám chová stejně - jediný rozdíl je v tom, že tím "posledním a terorizovaným" není Vaše fenka, ale Umpy. Je to fenka, která bohužel v sobě nemá tolik razance jako Amy a nedokáže se účinně bránit. Stejně jako Amy i ona platí daň za to, že není plnohodnotnou fenkou. Není pro ni dobré v této smečce existovat. Na druhou stranu, pokud ze smečky vypadne, pozornost se začne soustředit na Amy a i ona se může stát obětí "psího teroru"...

Přeji Vám zdárné a bezproblémové přestěhování a Amy za mne prosím pohlaďte...:)

 

(30.9.2007)
Tazatel: Lenka Grajcarová, Holešov
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: fena
Stáří: 13 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mé štěňátko je velmi hravé, neustále kouše, ale vím, že si jen hraje a když ho okřiknu a vytahám za kůži, tak to zkouší znova, to jsem se zde dočetla, že je také v pořádku - jen zkouší, jestli to myslím vážně:-) Ale trápí mě to, že když jsem ji jednou tahala za kůži, tak začala vrčet. Co to znamená? To přece není hra. Psal jste zde, že na agresivní štěně nevěříte..Také mi příjde, že se nenechá pohladit, že si snad myslí, že ji chci jen tahat a tahat. Což se také děje, když to na ni příjde a lítá kolem mě a doráží.

Jinak už se těším na Vaši knihu, kterou jsem si objednala, asi se tam z ní vše dovím, ale nemohla jsem vydržet s dotazem, protože chci dělat vše dobře.

Odpověď: Dobrý den:) Agresívní štěně v tomto věku je skutečně nesmysl. Problém je jako vždy v podobných (a zde velmi často popisovaných!) případech opět u majitele - konkrétně tedy u Vás... Kolikrát jsem zde uváděl slovo "emoce"? Kolikrát jsem už lidem kladl na srdce, že nic ze "psí komunikace" není mechanika a pokud za tím nebude stát osobnost a emoce "vůdce smečky", nic z toho nebude fungovat? Psal jsem to i v této Poradně už mnohokrát a jak vidím, stále je to ještě málo...

Bohužel umíte jen "tahat štěně za kůži", zcela opomíjíte komunikační signály, o kterých jsem zde v souvislosti s podobnými případy psal a kladl na ně důraz - a Vaše štěně přitom nedělá nic jiného, než že se chce naučit žít a najít svoje místo ve své smečce... A bohužel - Vy mu tuto základní dovednost a životní nutnost kazíte tím, že ho jen "taháte za kůži". Na agresi nebude ani štěně reagovat pozitivně, na skutečnou komunikaci však ano.

To, co zde píšu a učím Vás i další lidi, je zapotřebí skutečně aplikovat se vším všudy - emocemi a potřebnou škálou komunikačních signálů. Je samozřejmě nutné se to naučit - a nejlepší učební metodou je vždy praxe a vidět věci na vlastní oči. Proto u mne mimo jiné existuje možnost využít třeba osobní konzultace nebo individuální výcvikový servis... Stačí pouze zvednout telefon a domluvit si se mnou termín.

 

(30.9.2007)
Tazatel: Stanislav Turek, Rejvíz
Plemeno psa: 2x hovawart
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 6 let/9 týdnů
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, dovolím si využít Vaší laskavosti a položit dotaz týkající se současného krmení malého štěněte a dospělého psa, v tomto případě matky/dcery . K naší fence hovawarta jsme si nechali její vlastní štěně jako pokračovatelku rodu. Nerad bych nevhodně zasahoval do jejich vztahu, od malička fena jasně štěňatům "zakázala" (vrčením i důrazněji) žrát z její misky a naopak si nevšímala jejich misek, nyní v situaci ve dvou má tendenci štěněti sežrat i jeho granule - je samozřejmě v jídle rychlejší než 9 týdenní štěně. Takto by byla za několik týdnů dospělá fena jako sud, měla by jíst už jen 2x a ne 5x jako štěně atd. Je podle Vás vhodnější obě fenky po dobu jídla od sebe separovat nebo je ponechat společně a zasáhnout - "zakázat" dospělé feně žrát z misky štěněte? Misky mají dostatečně odlišné (aby se nemohly vymlouvat:))), s prosazením zákazu taky není žádný problém - fenka vždy reaguje ochotně na každé naše přání, žádný nezvládnutý problém jsme nikdy neměli - jako správný hovawart hlídá ale jinak je velmi vstřícná a přátelská k lidem a ostatním psům. Nerad bych aby měla dospělá fena pocit že jsem ji nějak zradil a že protěžuji štěně a vyvolal tak řetězec dalších nedorozumění - zatím mi připadá že vzájemný vztah je jak má být, připadá mi ale lepší varianta neoddělovat je při jídle a zasáhnout - prosím tedy o názor .

Odpověď: Dobrý den:) Udělejte to naprosto jednoduše - při společném krmení (tedy 2x denně) je nechte baštit spolu - s tím, že misky (po celý jejich společný život) budou mít alespoň 2 metry od sebe a s tím, že při pokusu dospělé feny vlézt do misky štěněti zasáhnete z pozice vůdce (nezapomeňte, že z psího pohledu Vy jste ten, kdo se s nimi o jídlo ROZDĚLÍ). To samé samozřejmě i při pokusu štěněte o misku dospělé fenky.

Při krmení pouze štěněte (je to ostatně otázka už jen několika málo měsíců, kdy se také postupně srovná na počet krmení dospělé fenky) pak obě oddělte, aby o tom dospělá fenka ani nevěděla. Tím eliminujete "civilizační rozdíl" mezi krmením štěňat v přírodní a lidskopsí smečce.

 

(30.9.2007)
Tazatel: Běla Kotrbová, Hradec Králové
Plemeno psa: novoskotský retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Srdečně zdravím Vás i Vaše psí kámoše a poprosím o radu. Scotty je celkem bezproblémový pes, stále veselý a v dobré náladě, dá se říci, že i poslušný.Žádný byť i náznak agrese jsme nezaznamenali, na vodítku chodí dobře, na volno na delší procházky k řece a na luka chodí se synem - ten je jeho pán a říká, že s ním nemá problém.K ostatním psům se chová normálně, ani k němu se žádný pes zatím agresivně nechoval. Málo štěká, spíš hlásí, že někdo přišel a zvoní, že máme ve schránce noviny, která za úplatu piškotkem milerád doručí páníčkovi. Je velice kamarádský k lidem, k dětem, až mi to je někdy proti srsti. V čem je ale problém: Scotty každého tak šíleně radostně vítá, škála jím vyluzovaných zvuků je neuvěřitelná, a skáče a skáče a skáče.Trvá to chvíli, ale někomu to je nepříjemné a děti by samozřejmě porazil.On to ale dělá z radosti, může se zbláznit štěstím, že přišla návštěva.Mně to nevadí ani manželovi, přivítáme se s ním a za chvíli dá pokoj, ale potřebujeme ho nějak usměrnit a zatím se mi to nedaří a nedaří.V tu chvíli prostě na povely nereaguje, lítá jak žíznivá čára.Přece nebudu trestat psa za to, že má radost , fakt si s tím teď nevím rady.Když přijdou vnučky, to jsou malé holky, musím hlídat, aby to s tím skákáním nepřehnal.Pak si na chvíli sednou na židli, pes si lehne vedle nich hubičku si jim dá třeba na botu,každou chvíli do nich píchne nosem a za chvíli se uklidní.Všude pak chodí s nimi a lehne tam, kde jsou.Zvláštní. Nechci nic pokazit.Možná ho to s věkem přejde, ale stejně.Povel "sedni" nebo "dolů" v té chvíli prostě nefunguje, i když jindy reaguje ihned.Prostě to je taková psí radost, že ji snad ani ten náš psí puberťák sám nezvládá. Trošku máme problém s vyčesáváním, zkouší to na mne, ale zvládnu ho, spíš to pramení z toho, že si chce s kartáčem hrát.Platí na něj chytit za čumák a zavrčet a hned je klid. Poradíte mi?

Odpověď: Také Vás zdravím:) S věkem se pejsek hodně zklidní, přijde to samo... Teď je to rozlítaný a dychtivý puberťák, který do všeho (včetně vítání) jde naplno a s vervou. Časem se ten temperament usadí, pejsek bude celkově klidnější.

Pokud mu teď chcete trochu "vysvětlit", že to chce v dané chvíli trochu ubrat na temperamentu, "kousněte" ho prsty důrazně na kůži na horní straně krku (nejlépe kohoutek) společně s nízko položeným, tichým, pomalým a naprosto klidným hlasovým povelem "V klidu..." (konkrétní slovo není důležité, důležitý je hlas a jako vždy samozřejmě i emoce). Stisk povolte až okamžik po tom, co se pejsek opravdu zklidní a zvláční.

Důležitý je právě ten kontakt. A pohlaďte ho za mne...:)

 

(30.9.2007)
Tazatel: Iveta Šicová, Čelákovice
Plemeno psa: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 7 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, máme doma od pátku 21.9. sedmitýdenní štěně jorkšírka. Vaši knížku jsem začala číst, jelikož jsem se na příchod pejska snažila připravit a stále jí čtu. Nicméně se nám něco přihodilo, na co bych se ráda zeptala, myslím, že jsem na něco takového v knížce ještě nenarazila.
Když jsme pejska přivezli, byl úplně zlatý, normálně jedl, stolici měl a má normální a v noci vůbec neplakal, byl hravý a když potřeboval, tak si schrupnul. V neděli ovšem přestal úplně jíst a byl, dá se říct, celý den v pelíšku a stále spal a neměl zájem o okolí. Jen se občas napil. Navečer už jsme to nevydržela a zavolala jsem veterinářce, která mě posílala okamžitě někam na pohotovost. Jeli jsme tedy na pohotovost a pan doktor si pejska prohlédl, řekl, že už měl být dávno znovu odčervený, tedy ho odčervil a dal nám dietní jídlo pro něj. Také nám sdělil, abychom příště nezabírali místo akutním případům. Pejsek ovšem stejně i dnes t.j. v pondělí 24.9. úplně odmítá jídlo.
Ráda bych Vás poprosila o radu - zda to může být třeba jen změnou prostředí a stresem. Žádné příznaky infekce nebo nemoci (např. zvýšenou teplotu)nemá. Předem velké díky za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Změnou prostředí ani stresem to nebude. Postoji pana veterináře se velice podivuji, protože nechutenství a nezájem o okolí u sedmitýdenního štěněte je akutní případ a může indikovat velmi akutní zdravotní problém. Odčervení štěněte je na druhou stranu základní nutnost a intenzivní začervení (které by mimochodem bylo poznatelné u tak malého pejska i podle bříška) by mohlo být příčinou popisovaných problémů - nicméně může v tom být i něco jiného.

Pro příště doporučuji skutečně kvalitní prohlídku u veterináře, který se nespokojí pouze konstatováním, že štěně už mělo být dávno odčerveno (i když jak píšu, může to být příčina problému). Na druhou stranu - pravidelné odčervení je záležitost, kterou si musí nový majitel štěněte vždy sám pohlídat (popřípadě na to musí upozornit veterinář při první prohlídce štěněte, která by měla následovat ihned po jeho příchodu do do nového domova), protože bohužel někteří chovatelé ji v pravém slova smyslu "odfláknou".

V každém případě doufám, že teď už je štěňátko v pořádku a vše dopadlo dobře... Bohužel - na dálku nemám možnost více pomoci.

 

(23.9.2007)
Tazatel: Veronika Formanová, Pardubice
Plemeno psa: maďarský ohař krátkosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vám mnohokrát poděkovat za krásné dny strávené jako součást psí smečky. bylo úžasné pozorovat psy, jak běhají na volno a hrají si nebo v případě konfliktu, jak vše srovná vůdce Šedy. prostě nádhera. po příjezdu domu jsme ale citili smutek z toho, ze zase zacina "normalni" zivot. ale abychom nepromarnili sanci, kterou jste nam Vy i Vaši psíci dali, vyrazili jsme na prochazku. byla jina, nez ty predchozi, jako by mi ýmo dával najevo, jak rád pro mě cokoli udělá. nemusela jsem říkal kudy jdeme, na rozcestí se na mě podíval, já ukázala prsty směr a šli jsme. při cestě domů při otevírání dveří se na mě podíval, ja zašeptala lehni, odemkla a šli jsme potom společně domů. vím, že máme s naší smečkou ještě kus práce před sebou, ale doufám, že to zvládneme. a pokud bude příležitost, zkusíme se přihlásit zase, protože hezčí "dovolenou" jsem nezažila, přestože to hlavně pro nás lidi, byla dřina :) takže ještě jednou díky a "tichý" potlesk pro Vás, Dina i Šedyho.

Odpověď: Dobrý den:) Protože jste tento svůj příspěvek adresovala do Poradny a protože je v něm i určité poučení pro všechny absolventy i potenciální zájemce o soustředění do budoucna, dovolím si jej zde uveřejnit... Připomenu ještě jednou to, co jsem všem před odjezdem kladl na srdce - tedy to, že máte všichni svoje pejsky ode mne nastartované a pokud budete i nadále pokračovat v přístupu, který jsem vás učil, pejskové vám to vrátí trvale vyšší senzitivitou a vazbou na své "vůdce smečky". Tyto metody fungují naprosto spolehlivě, jsou součástí mého know-how a rád jimi vždy pomůžu všem lidem, kteří si to zaslouží.

Velice mě těší i fakt, že kromě pejsků se těch několik dní líbilo i lidem (opět mi jich hodně napsalo hezké maily) - je to tak ostatně vždy, jen platí staré pravidlo, že spokojení mlčí a "ublížené dušičky" svoje trauma křičí do celého světa. Kdyby tomu tak nebylo, těžko by se totiž tolik lidí znovu a znovu vracelo a chtělo postoupit o další krůček v přirozené komunikaci člověk-pes.

Děkuji i já Vám, pohlaďte za mne svého šikovného pejska a držte se celá smečka:)

 

(23.9.2007)
Tazatel: Andrea Barešová, Praha
Plemeno psa: kříženec Jack Russell Terrier
Pohlaví: pes
Stáří: 8 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Vaše stránky mne moc zaujaly. Určitě si objednám vaši knížku. Moc ráda bych absolvovala i váš výcvikový seminář, ale už letos nemám dovolenou. Mohu se zeptat, kdy bude další? Ale teď mé hlavní otázky. Pejska mám od pátku, tj. od 7týdnů. Je odčervený a má za sebou první očkování. U majitelky byl celou dobu venku na zahradě asi s patnácti dalšími psy (paní chová JRT, čivavy a westíky) z nich asi 5 byli štěňata. Dostala jsem informaci že je po očkování a zvyklí na psy, tudíž se nemám vyhýbat kontaktu s nimi a mohu chodit normálně ven. Už to tedy cca 5 dní děláme, vždy po probuzení s ním jdu ven, protože už vím, že bude loužička. Chviličku s ním venku zůstanu, aby se trochu prošel, nechávám ho čuchat kolem sebe, s několika psy byl v kontaktu. Je to špatně, mohlo by se mu něco stát? Kdybych s ním nemohla chodit ven, mám ho učit na noviny? Nebude doma trpět když byl od malička zvyklý být venku? A ještě jednu otázku - dnes jsme byli na veterině na dalším odčervení - a prý nemá hmatatelné jedno varle, ale prý u takhle malých pejsků se to může stát. Máte s tím zkušenosti - sestoupí to opravdu časem samo, nebo je potřeba to nějak řešit a jak? Omlouvám se za množství dotazů, Raslíka miluji a bojím se abych neudělala nějakou chybu. Předem děkuji za odpověď!

Odpověď: Dobrý den:) Všechny informace o soustředěních již proběhlých včetně předběžného termínu pro to příští jsou k nahlédnutí na příslušné stránce. Co se týká Vašeho pejska - už vícekrát jsem upozorňoval na to, že až po kompletním proočkování dle vakcinačního schématu plus 10-14 dní je hladina obranných látek v organismu štěněte na takové výši, aby štěně bylo účinně chráněno. Pokud ho berete ven už teď, vystavujete ho velmi vysokému zdravotnímu riziku! Varle v tomto věku může a nemusí být hmatatelné, zatím se tím nezatěžujte - k sestupu opravdu může dojít i se zpožděním.

Doporučuji Vám prostudovat si důkladně alespoň tuto Poradnu, najdete zde odpovědi nejen na všechny svoje dotazy...

 

(23.9.2007)
Tazatel: Renata Večeřová, Uherské Hradiště
Plemeno psa: slovenský čuvač x kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den , pane Dostál. Omlovám se, že píšu na e-mail, ale v poradně mi zpráva nejde vygenerovat. Jmenuji se Renata Večeřová, jsem z Uh.Hradiště a mám 11-měsíčního křížence čuvače s kavkazákem, samozřejmě nekastrovaného. Ráno když odcházím do práce musím dávat psa do kotce, protože začal úžasně hlídat náš dům i zahradu a tchyně a její známí se ho samozřejmě bojí. Jakmile přijdu z práce okamžitě psa pouštím a je se mnou buď v domě nebo zahradě, prostě kde se mu zrovna líbí.Večer chodíme ven a v noci je také s náma. Neumím si ale vysvětlit, že je  neagresivní jen na určité typy lidí ,jak doma tak i venku. Např. moje děti si kdykoliv a kohokoliv můžou přivést domů, pes jen štěkne ale potom je ke všem velmi kamarádský, bohužel tchyně( ona bydlí  v přízemí a pokud je sama, nic se neděje, ale když přijde někdo k ní  na návštěvu, Tazzy je nepustí) .To samé se děje na vycházkách, neustále musím býti v pozoru a pokud jde někdo proti nám, musím psa odvolat a dávat ho na vodítko.Někoho si ani nevšimne, po někom natvrdo vyjede.
Další věc, která mně mate, je že když ho vyčesávám, pes vrčí a něžně mně kouše do ruk.Vždycky na něj v klidu mluvím a češu dál , ale pořád kouše a vrčí, tak nevím jestli ho razantně okřiknout , nebo to řešit nadále klidem a pokračovat v česání. Přece jen se dostává do puberty a ještě k tomu tohle spojení - nerada bych něco pokazila.Jinak vcelku přivolání má pohodové, i když trošku pomalejší, ale vždy přijde. Děkuji za Váš čas a radu. Pozdravujte a podrbejte za mně i Vaše pejsky.

Odpověď: Dobrý den:) Přiznávám, že mě Váš mail vyděsil... pořídila jste si psa, ale vůbec netušíte nic o tom, jak se kříženec dvou pasteveckých plemen bude chovat, nevíte nic o jeho povaze, dominanci, osobnosti... nic. Nevíte nic o tom, že jedno ze specifik "pastevce" je právě samostatné rozhodování při hlídání, rozhodování ve smyslu "koho pustím a koho ne". Už  roční pes má tuto vlastnost velmi silně vyvinutou a pokud nemá vedle sebe stejně silnou osobnost, kterou je právě v tom rozhodování ochoten akceptovat, vzniká velký problém. Bohužel, právě Vaše neznalost plemenných specifik a vzorců chování pasteveckého plemene mě opravdu hodně děsí a je jasně čitelná z celého Vašeho mailu.

To stejné (a možná horší) je patrné i z Vašeho dotazu, kdy cituji: "když ho vyčesávám, pes vrčí a něžně mně kouše do ruk". Prosím - Váš pes Vás nekouše něžně do rukou!! Váš 11-měsíční kříženec kavkazana a čuvače Vás v tuto chvíli ještě velice jemně upozorňuje na to, že Vaše osobnost pro něj nepředstavuje autoritu - dává Vám zcela jasný hierarchický signál a pokud to takto povedete dál, za několik málo měsíců budete ležet přišpendlená na zemi pod ním.

Toto vše nepíši proto, abych Vás vyděsil, ale konečně Vám otevřel oči. V tuto chvíli jste už hodně příležitostí pro správné nastavení vztahu mezi vámi dvěma propásla. Je skutečně nejvyšší čas začít něco dělat a především správně interpretovat signály, které k Vám pes vysílá. Začněte prosím tím, že si přečtete, jaká povahová specifika pastevečtí psi mají - i v Poradně naleznete dostatek cenných informací. Skutečně nechci, abyste Vy sama nebo někdo z Vašeho okolí došel úhony, proto Vám nabízím ještě individuální konzultaci a je jen na Vás, zda ji využijete.

Každého psa, Vaši "kombinaci" nevyjímaje, musíte od samého začátku vychovávat tak, abyste spolu dokázali fungovat a vzájemně si rozuměli. U psů větších, dominantních a samostatně se rozhodujících (což je přesně Váš případ) toto platí dvojnásob. Mezi "vrčením a něžným okusováním" a razantnějším hierarchickým signálem, který by měl ve Vašem případě za následek návštěvu chirurgického oddělení nejbližší nemocnice, je v tuto chvíli jen krůček. Příčinou této situace je však jen a pouze Vaše základní neznalost psa, kterého jste si pořídila a špatná výchova. Ve chvíli, kdy se totiž (opět jakýkoliv pes) chová Vámi popsaným způsobem, je už problém na světě. Správnou výchovou a znalostí plemene k němu naopak nikdy nedojde. Takže dejme do pořádku to, co ještě do pořádku dát lze - rozhodnutí je na Vás.

 

(23.9.2007)
Tazatel: Zuzana Benková, Žilina (Slovensko)
Plemeno psa: kříženec rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pán Dostál. Chcela by som vediet Váš názor, čo so psom urobí polročné odlúčenie od osoby, ktorá sa mu venuje. :( Trochu Vám objasním sitáciu. Dúfam, že to nebude moc zmatené. Naši susedia si zaobstarali pred rokom šteňa (podľa mojho skromného odhadu kríženec RR), ale šteniatko rástlo a prerastalo im cez hlavu a tak skončilo na dvore uviazané na reťazi..
Momentálny stav je taký, že s ním každý deň po práci chodím na min 1 hod. prechádzku, hoci by neprotestoval ani proti poldňovej  a cez víkendy aj na dlhšie výlety a začali sme chodiť na cvičisko. Je veľmi múdry a pokiaľ ja robím to čo treba tak zvláda poveli obdivuhodne rýchlo. Vždy ma čaká a skoro celý deň pozerá do mojich okien - keďže mám výhľad akurát na jeho búdu. A keď ma vidí, že k nemu idem od nedočkavosti kňučí a šteka - vie vydávať ozaj smiešne zvuky (hoci neviem, či je to správne, že takto vyvádza - aby si nemyslel, že vždy ked začne kňučať dostane to, čo chce).  Na prechádzkach, chodíme hlavne do lesa a na lúky, si na mňa dáva pozor hoci ho lákajú zvieracie pachy, pár krát (cca 3x za tie 3 mesiace, čo sa mu venujem) sa už stalo, že mi odbehol a vrátil sa udýchaný za príšerne dlhých 15 - 20 min (Viem že to nie je bohviečo Ako sa mám v takom prípade správať?) bohužial po prechádzke ho vždy musím uviazať spať k búde. Majitelia si ho sem tam pustia a deti sa s nim pekne hrajú, ale potom ho vždy znovu uviažu. K ľuďom sa chová priateľsky, v autobuse sa chová vzorne, s fenkami nemá žiaden problém, ale zdá sa mi, že má problém so psami, len som si nie istá či kôli nedostatočnej socializácii alebo kôli tomu že je v psej puberte, lebo má jedného staršieho labradora (od iných susedov), ktorý s nami chodí na prechádzky a toho toleruje, hoci naňho v poslednej dobe začína žiarliť.
Momentálne môj hlavný problém je obava ako bude znášať to, že za mesiac odídem na pol roka pracovne do zahraničia. Som si viac než istá, že psík bude celú tu dobu znovu uviazaný na reťazi bez akejkoľvek výchovy či ďalšieho výcviku. Nechápte to zle, majitelia ho majú radi, chovajú sa k nemu pekne, len neviedia čo vlastne taký pes potrebuje a ako sa k nemu správať.
Ospravedlňujem sa za taký dlhy mail (hoci o Lerrym by som dokázala napísať knihu :)) Budem vďačná za Váš názor a radu.

Odpověď: Dobrý den:) Těmto případům osobně příliš nakloněn nejsem, protože z hlediska samotného pejska neřeší vůbec nic... Aby psí život byl spokojený a naplněný, potřebuje kromě uspokojení základních potřeb (krmení, střecha nad hlavou atp.) především naplnění potřeb sociálních - tedy svoji smečku. A tu bohužel nemá ani u svých právoplatných majitelů, ani u Vás, jakkoliv Vaši snahu se mu věnovat oceňuji.

Pejskovi jste ukázala tu lepší stránku života a paradoxně jste mu tím ublížila, protože dobu Vaší nepřítomnosti bude tak bude snášet daleko hůř. Zkuste si třeba jen představit, jak Vás bude vyhlížet do Vašeho okna - jak dlouho a jak při nejlepší vůli nebude schopen pochopit, co se stalo. Napadlo Vás to?

Každý člověk by si před tím, než na sebe naváže psa, měl poctivě sám v sobě ujasnit, zda je schopen svoji péči věnovat psu do konce jeho života. Pokud podobně jako Vy ví nebo tuší, že to nebude schopen splnit, nechť na sebe tuto roli nebere, protože jinak psa (ať již svého nebo cizího) zradí.

Je mi líto, pokud odjedete, nemá tato situace pro pejska dobré řešení. Co si ale promluvit s jeho majiteli? Pes totiž patří jim, ne Vám - možná na to občas při své snaze mu pomoci zapomínáte...

 

(23.9.2007)
Tazatel: Jitka Bradáčová, Brno
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Díky za Vaši báječnou knihu. Moje štěně miluje všechny psy a lidi a mám z toho problém. Jakmile ho v parku pustím na psí louce, zmizí se seznamovat po celém parku (to je tam 3 x denně), pouze pokud nenajde kamaráda,hraje si se mnou.Pokud potkáme známé, radostě na ně skáče. Zkoušela jsem "nesmíš"...zatím nepomáhá. Radostně vyskočil i na policajtku, co nám dávala pokutu, že jsme si hráli mimo louku pro psy. Líbí se mi Váš přístup ke psům, na cvičák jsem s ním nedošla, když jsem slyšela štěkat stresované psy. Byli jsme na psím táboře se záchranářským výcvikem, hrál si tam s dětmi a teď za nimi běhá i doma. Je velký, černý, asi vzbuzuje strach, ale je milý, šťastný, hravý. Jen kdyby pochopil, že nemá tahat, skákat a běhat kam chce.

Odpověď: Také děkuji:) Pejsek úměrně ke svému věku pochopí všechno, co mu pro něj pochopitelnou formou sdělíte. Jako štěně samozřejmě bude navazovat sociální kontakty, ale zároveň už musí začít fungovat ve své vlastní smečce - pokud tedy nějaká existuje. Momentálně opět doplácí na Vaši neznalost a neexistenci správně nastavené hierarchie a "vůdce smečky". Nejrozumnější by ve Vašem případě bylo, pokud byste se se mnou domluvila na individuálním výcvikovém servisu, protože se potřebujete spoustu věcí naučit Vy i Váš pejsek. Pokud budete chtít, s pejskem Vám pomůžu - rozhodnutí je pouze na Vás.

 

(23.9.2007)
Tazatel: Petra Slavíková, Praha
Plemeno psa: stafford x labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, od kamaráda jsem dostala Vaši knížku a musím říct, že mi s tím naším ďáblíkem hodně pomohla. Je to můj první pes a tak jsem s ním šla na "klasický" cvičák. Ale i když jsem zatím neměla příliš zkušeností, přišlo mi trochu na hlavu, že se před cvičením psi ani nemůžou očichat a seznámit, že ho mám v podstatě pořád na vodítku, kde teda samozřejmě plus mínus poslouchal, protože neměl na výběr, ale tak by to asi fungovat nemělo. Tak nějak přirozeně mi to bylo proti srsti, i když přítel s tím problém neměl. Já i můj pes jsme ale chodili ze cvičáku psychicky i fyzicky vyčerpaný a tak jsem si řekla, že takhle teda ne. Pak jsem dostala do ruky Vaši knížku a jen se mi potvrdilo, že to co jsem sama instinktivně cítila, je správné a přístup ze cvičáku nebude to pravé. Měli jsme například problém s tím, že na vodítku strašně táhnul. Má teď už 20 kilo a má opravdu sílu, takže jsem za ním občas z počátku povlávala. Na cvičáku radili stahovací vodítko, což jsem na začátku psychicky protrpěla, ale říkala jsem si, že nemám zkušenosti, tak bych si měla dát poradit. Teď už vím, že raději dám na sebe a zdravý rozum. Díky Vašim radám zvládáme vodítko na pevném obojku, z čehož byl hrozně překvapený hlavně přítel, který se zpočátku stavěl k Vaší knize skepticky :-)). Přestávám naslouchat "zaručeným radám odborníků" a více dám na své srdce a na reakce svého pejska. Výsledkem je, že jsme oba v pohodě a až na občasné pubertální výlevy celkem nemáme problém :-)
K mému dotazu, chtěla jsem se jen zeptat, jak mám reagovat když na sebe začnou s nějakým psem vrčet. Ještě se mi nepopral, ale jak přichází do puberty, tak si začíná víc věřit a zkouší co může. Většinou se mezi něj a psi snažím nezasahovat, na druhou stranu bych chtěla případným potyčkám předcházet. Mám ho okřiknout, když začne vrčet? Už mám vypozorované, kdy tak jako zpozorní, napřímí se, naježí, tak to mu říkám hlubším hlasem "v pořádkuu". Někdy ho ale i okřiknu. Jak mám ale reagovat, když on je jen v pozoru a vrčí a doráží na něj jiný pes? Občas ho automaticky ze strachu okřiknu, ale příjde mi to nefér, když on vlastně nic nedělá, jen by se byl bránil. Ale jak mám domluvit cizímu psovi, když nevím, jak se jmenuje, nebo jak mám reagovat? Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Znovu si přečtěte moji knihu - vždyť tam máte všechno napsané... Pokud svého psa budete v problémových situacích okřikovat a ještě do toho vnesete vlastní strach, pak ho jenom rozhodíte a jeho reakce tomu budou odpovídat. A znovu opakuji - na všechny otázky, které mi v tomto mailu pokládáte (tedy i na tu předešlou), máte v mé knize odpověď. Čtěte více pozorně a dávejte si i přečtené do souvislostí.

 

(23.9.2007)
Tazatel: Jan Dvořák, Jihlava
Plemeno psa: münsterlandský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den. Mám už nějaké zkušenosti s vycvikem i chovem loveckých psů především drsnosrstých jezevčíků, ale ted mám problém se kterým si nevim rady. Vzal jsem si z útulku munsterlanda, snad 6 letého, je to absolutně skvělý pes, milý, přítulný, čistotný, poslušný a nekonfliktní k lidem i ostatním psům. Jeho problém je ,že když je puštěn na volno nebo když má nějakou možnost tak utíká. Někdy se po čase vrátí sám ,jindy je odchycen městskou policií. Udajně mu před rokem umřel pán, od té doby byl 4x vydán do náhradní péče ale vždy pro opakované útěkářství opět vracen do útulku. Já ho vracet nechci, chtěl bych mu dát šanci. Je nějaká šance ho nějakým způsobem této vlastnosti zbavit nebo ho čeká dožití na řemenu a za plotem zahrady?  Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud by ho mělo čekat dožití na řemenu, pak jste si ho ani neměl brát - pokud mu ale chcete dát šanci, pak budete muset věnovat hodně času a trpělivosti tomu, aby s Vámi vůbec být chtěl. V tom je totiž onen problém - pes neutíká od člověka, kterého chápe jako člena (resp. vůdce) své smečky. Vy jste si vzal psa dospělého, navíc s "útěkářskými" zkušenostmi a a určitou získanou nezávislostí na člověku, o to bude celý proces náročnější.

Doporučuji Vám v prvé řadě důkladné studium PSÍCH STRÁNEK FALCO, abyste do sebe dostal základní principy psích vzorců chování. Pak musí následovat aplikace přečteného tak, aby si na Vás pes vytvořil skutečnou vazbu (stejně tak Vy na něj). Pokud toto vše zvládnete, pes od Vás utíkat nebude. Ale zcela na rovinu - vše bude záležet na Vás.

 

(9.9.2007)
Tazatel: Šárka Nováková, Praha
Plemeno psa: jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, před rokem jsem se přistehovala ke kamaradce, ktera ma jezevcika. Ten me prijal dobre. Zná povely ke mně, sedni, vyskoč, dej pac a podle jezevčí nálady je i zvládá. Máme s ním ale jiný problém. Pravděpodobně byl špatně socializován a nevychováván (povely ho učím já). Nenechá si sahnout do misky, vrčí, nenechá se ošetřit, vrčí, ohání se, kouše. Bezdůvodne někdy brání svou majitelku (myslím, že je na ni dost fixovaný, ale nebojí se ji kousnout). Když ho káráme, vrčí na nás a štěká, případně kouše. Nevím, jestli ze strachu nebo jestli tak vyjadřuje svou dominanci. A byla bych opravdu velmi vděčná za jakoukoliv odpověď, děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Je to bohužel typický příklad naprosto nezvládnutého pejska... Je to jezevčík, tudíž pes s určitou dávkou vrozené dominance a pokud se chová tak, jak píšete, pak je skutečně jasným produktem špatné výchovy. Na třech letech už je to dospělý pes, nicméně spoustu věcí lze ještě dát do pořádku. V každém případě by to ovšem znamenalo i s pejskem za mnou přijet - pokud tedy bude mít hlavně Vaše kamarádka jakožto majitelka zájem mít psa parťáka a ne nevypočitatelné stresované zvíře, pak mne prosím zkontaktujte (nejlépe telefonicky) a domluvíme bližší podrobnosti.

 

(9.9.2007)
Tazatel: Jakub Štika, Praha
Plemeno psa: americký pitbulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosim o radu. Mám rok a půl stareho pitbula (rednose), snažím se ho vychovávat s největší láskou a  největší přísností. V posledních týdnech se začíná projevovat agresivně vůči ostatním psům, většinou k podobným pubderťákům, na staršího seběvědomého psa si netroufne a je spíš submisivní či ignorující. Doposud se tendence k agresivitě projevovaly jen v náznacích : zježený hřbet bojový postoj. Vždy když k takové situaci došlo, převážil respekt ke mě a pes přišel na zavolání. poslední dobou je tomu naopak a pes zkouší co si kde může dovolit. Jednak ke mě a k psům. Když se pes tímto způsobem zachová: reaguji tak, že psa dojdu, doběhnu svalím ho na záda, koušu ho a vrčím a snažím se co nejvíce dát najevo svou dominanci jako pes. Problém je v tom, že on už moc dobře dopředu ví co nesmí a jak se nemá chovat a také ví, že pokud se tak zachová tak co potom z mé strany následuje, ale stejně to občas riskne.
Přestavám si být jist, zda-li ho trestám správným způsobem. Napadlo mě zda ho tím, vlastně též neučím k určité agresivitě. Mám vytrvat a tímto způsobem se přesnest přes jeho pubertu, či mám něco změnit? Velmi vám děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Vlastníte psa plemene americký pitbulteriér a budu doufat, že jste si ho pořídil po pečlivém uvážení a se znalostí povahových specifik tohoto plemene. V každém případě doporučuji začít tím, že si o něm přečtete alespoň některá necenzurovaná fakta (třeba právě na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO). Nesmí Vás totiž překvapit fakt, že Váš pitbul se chová tak, jak píšete - plemeno s vyblokovaným sociálním chováním a geneticky danou agresí vůči jiným psům se jinak chovat ani nebude.

Toto je základní věc, kterou musíte mít na paměti, a podle které se musíte chovat Vy - v prvé řadě tedy jde o prevenci, nebudete svého psa pouštět navolno mezi jiné psy. Zadruhé - pokud se chováte jako agresivní pes (používáte psí signály tak, jak je popisujete), dosáhnete pouze zhoršení celkového stavu - logicky to opět vyplývá z povahových specifik pitbula. Jednoho dne ho při tomto způsobu "výchovy" můžete mít zakousnutého sám v sobě, nebyl byste zdaleka první.

Jeho chování není dáno pubertou, to si prosím take uvědomte. Pitbul je prostě "jiný" a svoje agresivní chování vůči jiným psům si převezme i do dospělosti. To, co předvádí nyní, je teprve začátek.

Vím, nejsou to pro Vás příznivé zprávy. Ale před realitou skutečně oči zavírat nelze. Vaše jediná rozumná cesta je akceptovat povahová specifika pitbula, používat zdravý rozum a neriskovat jeho vypuštěním mezi jiné psy (časem začne být nevypočitatelný i vůči dospělým psům) a především - neprat se s ním, ale zvládnout ho po stránce psychické. Tito psi totiž umějí být velmi silně navázáni na svého lidského majitele, ale musí to jít přes psychiku, jen pak bude důležité věci od Vás akceptovat.

 

(9.9.2007)
Tazatel: Jana Vykoukalová, Žďár nad Sázavou
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu způsobu výcviku ročního pejska labradorského retrívra. Koupili jsme ho jako devítiměsíční stěně, které do té doby bylo zavřené v kotci na cvičišti a cvičen pravděpodobně spolu s německými ovčáky. Pes je hodný, velmi přátelský, zvládá základní povely a vždy přiběhne na zavolání. Problém nastane, pokud potkáme jiného psa - pokud není na vodítku, za psem vždy uteče, nereaguje na povely. S fenkama chce být kamarád, ale na všechny psy reaguje přímo zuřivě, už také na psa zaútočil. Poraďte, jak ho to odnaučit. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud byste věnovala alespoň nutné minimum času prostudování PSÍCH STRÁNEK FALCO, věděla byste, že to v žádném případě není problém výcviku, nýbrž problém socializace a výchovy - podle toho, jak strávil první měsíce svého života, se ostatně není ani čemu divit... Pokud s ním tedy chcete skutečně něco udělat, pak Vám mohu nabídnout jedinou možnost (opět odkazuji na množství již zodpovězených dotazů tohoto typu v Poradně!) - domluvte si se mnou termín, kdy byste za mnou i s pejskem přijeli. Čím dříve, tím lépe - už ten  půlrok představuje hodně ztraceného času.

 

(9.9.2007)
Tazatel: Jozef Vanko, Nová Dubnica (Slovensko)
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, ďakujem za Váš názor na paspárky, nechal som mu ich. Teraz by som si rád ozrejmil jednu vec, ktorá mi ani po prečítaní knihy nie je jasná. Jedná sa o jemné okúsavanie rúk, podľa prečítaného by sa nemalo tolerovať, ale nie je tam nejaká hranica? Náš Monty prechádza od oblizovania k jemnému okusovaniu, alebo štipkaniu prednými zubami a zase k oblizovaniu. Keď mu to zakážem prestane, ale ak sa s ním chcem pohrať začne znova pretože nie vždy mu to zakazujem. Zdá sa mi , že keď nemá ruky tak potrebuje nejako hladkať štuchať a podobne. Takže zakázať akýkoľvek kontakt zubami, alebo to rozlišovať. Ďakujem.

Odpověď: Dobrý den:) Na Vaše ruce a obličej patří za každých okolností pouze psí jazyk, nikoliv zuby. Pokud to čtyřměsíčnímu štěněti budete tolerovat, budete ho to později (a to už bude mít přezubeno) o to hůř odnaučovat - nemluvě o dalších souvisejících věcech typu hierarchie. Vím, proč to ve své knize píšu tak, jak to tam je. I když permanentně pokousané ruce některých mých klientů vlastnících psího dorostence nebo dokonce dospělého psa by byly asi výmluvnějším argumentem...

 

(2.9.2007)
Tazatel: Ondřej Útrata, Liberec
Plemeno psa: anglický špringršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma 2 roky starého psa nekastrovaného Špringlšpaněla. Na cvičiště jsme nechodili. Nemáme výrazný problém s poslušností. Přesto nás mrzí, že pes na nás někdy zavrčí, jestliže je s něčím nespokojen. I tak případný povel splní. Snažili jsme se mu udat ve výchově jisté mantinely a ví co může a naopak nesmí.   V tomto směru nemáme problém. Slušně ovládá základní povely. Když byl štěně, občas jsem na něj zavrčel, když se mi něco nelíbilo a nejspíše to bere jako přirozený prostředek komunikace s pánem. Soudím podle toho, že během vrčení i občas vrtí ocasem. Mohl by jste nám poradit jak tento nešvar odstranit, jestliže není ještě pozdě?

Odpověď: Dobrý den:) Používáte bohužel signály bez jakékoliv znalosti toho, co ve skutečnosti děláte. Vzájemné vrčení není klidovou komunikací a vrčení Vašeho pejska není nešvar, ale vyjádření odporu vůči Vám. Jinými slovy - nemáte v pořádku vzájemné postavení a smečkovou hierarchii.

Pokud chcete, zkontaktujte mě telefonicky a můžete se se  mnou domluvit na termínu individuální konzultace. Toto je opět případ pro praxi, nikoliv pro "radu na dálku".

 

(2.9.2007)
Tazatel: Lada Fáková, Bechyně
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, prosím Vás o radu ohledně naší fenky LR. Fenka je poslušná, zvládá všechny základní povely bez problémů. Jediné, co jí nemůžeme naučit je chůze na vodítku a tím pádem pak i chůze u nohy na volno. Jakmile ji připneme na vodítko, začne strašně táhnout a má i lehce vyděšený výraz (stažené uši). Vypadá to úplně, jakoby se na vodítku cítila nějak ohroženě. Rozhodně vylučuji, že bychom jí kdykoliv vodítkem trestali. Poradíte? Děkuji.

Odpověď: Fenka se necítí ohrožená, ale nebyla učená vodítku ani chůzi na něm správným způsobem - proto je teď rozhozená a nejistá. Z toho důvodu bych i Vám doporučil mne s fenkou navštívit, během jedné návštěvy to dáme do pořádku.

 

(2.9.2007)
Tazatel: Emílie Matulová, Dobré
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o možná banální radu. Mám mladou hovawartici (2roky, nekastrovanou), velmi citlivou a vnímavou. Před rokem jsme se s přítelem rozešli a fenka zůstala se mnou, vychovávali jsme jí tak, že alfou jsem pro ní byla já, protože jsem s ní byla více času. Oba jsme si s přítelem našli nové partnery, naše fenka je přijala bez problémů a má je ráda. Bývalý přítel si jí dříve bral k sobě, na víkend, jednou za tři neděle. Teď však přišel s tím, že bude pro ní lepší, když jí nebude dělat zmatek a když se s ní nebude vídat vůbec. Já však na ní vidím, že tomu nerozumí a je z toho smutná. Cítím, že to bere tak, že se smečka může rozšířit, ale ne ubýt, mýlím se? S poslušností u ní  problém nemáme ani jeden a opravdu to není o tom, že bychom chtěli mít volné ruce na víkend. Je to parťák a je radost s ní být. Ráda bych však věděla, co je pro ní skutečně lepší...s člověkem, který byl součástí smečky, se už vůbec nevidět? Prosím o radu a předem moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) I přírodní smečka ubývá - buď smrtí některého z jejích členů nebo odchodem některého jedince k jiné smečce... Pro Vaši fenečku by určitě bylo lepší, pokud by nependlovala mezi Vámi a Vaším přítelem a zůstala u Vás. Pokud jste pro ni skutečnou alfou, pak o to víc, pokud ne, máte šanci se ji konečně stát. I Váš bývalý přítel asi má důvod, proč za Vámi s tímto návrhem přišel.

Nebojte se, pokud jste pro fenku středobodem Vy, je to jen otázka krátkého času, než si fenka na změnu "smečky" zvykne. Samozřejmě - pokud pro ni skutečným vůdcem smečky byl Váš bývalý přítel, budete mít obě situaci složitějśí. Ale v každém případě není nikdy dobré, aby pes rotoval mezi dvěma "pánečky", proto jednoznačně doporučuji variantu jedné jediné smečky.

 

(2.9.2007)
Tazatel: Jana Dil (Rakousko)
Plemeno psa: anatolský pastevecký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, rada bych se zeptala, jak naucit moje stenatko ignorovat jine psy. Je zatim pouze velice hravy a pomerne divoky, ale vzhledem k jeho velikosti se to spatne vysvetluje majitelum jinych psu. Kdyz potka jineho psa, chova se jako divy (musim rict, ze jsem si pred nejakou dobou koupila halti a je to mnohem lepsi, vyvadi uz jen v mezich normy - teda nesteka, moc nevyskakuje a da se mnohem lip ovladat, presto mam obavy, co se s nim stane s nastupem puberty,kdy se udajne tito psi ze dne na den promeni jako mavnutim kouzelneho proutku). Snazim se ho pri prochazkach konfrontovat s co nejvic psy, nekdy ma i moznost se s nimi vylitat a vyblbnout, ale kdyz proste jineho psa uvidi, uplne na me zapomene, ztuhne, uprene na nej zira a proste dela dojem, jako by se na nej chystal skocit a rozsapat jej - kdyz je majitel druheho psa srozumeny a mohou se ocichat, muj "drobecek" se velice potesi a hned se pokousi o hru. Chci jeste dodat, ze je jinak naprosto bezproblemovy a poslusny (samozrejme to na nas obcas zkousi), vychazi se vsemi uplne super, i s nasimi malymi detmi.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud budete v tomto věku bránit svému štěněti v kontaktu s jinými psy, získáte do budoucna problémového rváče. Je ve věku, kdy intenzívně vyhledává kontakt s jinými psy a problém by naopak byl, pokud by to nedělal. Jinak používat na anatola Halti-ohlávku je dost nesmyslné, přijdete na to ostatně velice brzy sama:)

Pejska už na počátku puberty máte. Nezapomeňte na to, že anatol je pes od založení dominantní a velice důležité je právě to, aby se během puberty dostal do kontaktu s co největším počtem psů nejrůznější velikosti a plemen - jen tak bude schopen a ochoten s nimi komunikovat i v budoucnu. Pokud se podíváte na stejně stará štěňata jiných plemen, zjistíte, že se chovají naprosto stejně jako Váš pes - v případě, že jsou správně socializována. Prostě vyhledávají kontakt a přesně tak se i chovat mají. Chtít, aby štěně (i dospělý pes) ignorovalo jiné psy, je totiž nesmysl - odporuje to jejich základním vzorcům chování.

 

(2.9.2007)
Tazatel: Jarmila Kattirsová, Doksy
Plemeno psa: irský vlkodav
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, jsem teprve týden majitelkou pejska. Je moc hodný, nekonfliktní, učenlivý. Chtěla bych ho samozřejmě vychovat co nejlépe, aby nebyl na obtíž okolí a pro nás oba aby bylo naše soužití radostí. Věřím, že se nám to povede. Povel ke mně apod. umí, ale ještě to chce zdokonalovat.
Dnes ráno jsem s ním byla kousek od domu na procházce a protože bylo brzo, pustila jsem ho z vodítka. Když jsme procházeli okolo rozestavěného domu, asi se začala otevírat garáž, přesně nevím, asi bych tomu sama ani nevěnovala pozornost, ale můj pejsek se tak strašně lekl, začal utíkat, bylo vidět, že mé volání ani nevnímá, jak se asi bál. Ke všemu přebíhal velice málo frekventovanou silnici, ale zrovna jelo auto a to ho ještě víc vylekalo...v tu chvíli mě popadla beznaděj, co vlastně v tuto chvíli dělat? Naštěstí jsem ho nemusela hledat, seděl způsobně u dveří a čekal. Pochválila jsem ho a utěšovala, ale na procházku už nešel. Je v této situaci nějaké řešení? Asi jsem ho měla mít na vodítku, ale nepředpokládala jsem, že v 5 hod. ráno v těchto místech bude nějaký ruch a chtěla jsem, aby se dostatečně proběhl.
Děkuji za radu a vůbec za vaše stránky. Pokud tu byl již podobný dotaz, omlouvám se, snažila jsem se, ale nenašla.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud máte pětiměsíční štěně teprve týden, nemůžete dělat věci tak, jak popisujete... Štěně si na Vás nejprve musí zvyknout, v případě stresové situace se musí vracet k Vám, nikoliv někam jinam. To, že jste ho našla u Vašich dveří, je v tomto případě šťastná náhoda, která se příště už nemusí opakovat. Štěně mimochodem zpanikaří a ztratí orientaci velmi snadno, nebyla byste zdaleka první, kdo tuto skutečnost již zažil na vlastní kůži.

V této době musíte vodítko v podobných místech opravdu používat a dát pejskovi šanci, ať se vedle Vás učí podobné nečekané situace zvládat - vodítko je jen pojistka. Nezapomeňte, že máte štěně, které se teprve učí a jehož psychika není schopna se vyrovnat s nezvyklými a zátěžovými situacemi a problémy vůbec. To vše chce čas a Vaši spolupráci.

Doporučuji Vám najít si čas, sednout k počítači a prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO, popřípadě si objednat i moji knihu. Musíte se řešení spousty situací naučit dříve, než k nim vůbec dojde. Vlkodav není úplně jednoduché plemeno pro začátečníka a vzhledem k jeho určité vrozené plachosti není dobré dělat zbytečné chyby.

 

(2.9.2007)
Tazatel: Renata Valešová, Praha
Plemeno psa: německý ohař krátkosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, jak krmit našeho 3 měs. ohaře, mám s ním problémy, protože žere málo, nechce granule (od začátku jsme mu dávali Hillś pro štěňata), ty moc nechtěl a žral jich menší dávku a jen 2x denně,vicekrát jsme ho k misce nepřinutili. Máma se pak začala bát, že má málo stravy, tak mu to prokládala vař. masem -někdy s rýží a někdy s těstovinami. To žral rád. A protože nechtěl pít vodu,tak jsme mu dávali mléko, a to miluje a vyžaduje. Minulý týden ve ( i 2-3x za noc), nevěděli jsme, jestli po tom odčerv.prášku. Teď to vypadá už jako katar. Dnes je to patý den, přes den má norm.hovínko  nebo nekaká a v noci průjem. Pak jsem se dozvěděla, že se pejskům mléko nesmí vůbec dávat, tak jsme ho hned vysadili a zkusili jsme mu dát i jiné granule, aby je začal víc žrát a nedat mu to vařené maso. Nové granule (Purina pro štěňata)žere stejně málo a průjem má stále. Chuť k jídlu ale asi má, protože by chtěl vše ostatní.Bohužel na zahradě a na poli sežere úplně vše na co přijde, včetně hlíny, mrtvých myší, hovínek všeho druhu, dětem sežral křídu, okusuje zeď (chybí mu vápník?), najde každého mrtvého tvorečka a už ho okusuje. Samozřejmě se mu v tom snažíme zabranit, ale je velmi rychlý a akční. Je stále veselý, tak mi nepřijde, že by byl vyloženě nemocný, ale už trošku hubeně vypadá. Mám o něj starost, tak chtěla radu, co s ním, jestli jsme mu nějak nepoškodili zažíváním tím mlékem a proč má ten průjem jen v noci. A co mu teda dávat žrát? Psy jsme už měli 4, jeden byl na granulích a tři na normál. stravě a nebyli s nimi problémy. S tímhle si nevím rady. Děkuji moc za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Stravu psů i štěňat jsem zde probíral již mnohokrát - včetně toho, že štěňata velmi rychle ztrácejí schopnost zpracovávat mléčnou laktózu, proto je pro ně kravské mléko nesmysl škodlivý pro jejich trávení. Dáváte svému štěněti pěkně zabrat! Ano, zeď okusuje, protože má akutní deficit vápníku, průjem má proto, že na něm testujete různé kombinace krmení místo toho, abyste nejprve dali dohromady jeho teď už narušený trávicí systém a pak mu koupili kvalitní granule a najeli na správný výživný režim.

V prvé řadě je tedy zapotřebí zastavit průjem a obnovit střevní mikroflóru (rovnou doporučím návštěvu veteriny - tam Vám pejska poměrně rychle stabilizují a podrobně Vám vysvětlí související věci). Dále najet na klasický krmný režim (najděte si prosím zde v Poradně, už jsem o tom dostkrát psal), přidat IrishCal (opět odkazuji na Poradnu), zjistit, jak se vůbec chová malé štěně (opět Poradna) a vše zajede do normálu.

Štěňata nemají zrovna odolný trávicí systém (navíc v tomto věku není ještě zcela vyvinutý) a špatnou výživou nebo dehydratací způsobenou následným průjmem můžete na psím organismu napáchat nevratné škody. Po 4 psech, které jste údajně už měli, bych ale z Vaší strany opravdu čekal už trochu víc praktických znalostí...

 

(2.9.2007)
Tazatel: Milan Prda, Bílovec
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu, jak odnaučit naše štěně vyhrabovat díry na zahradě a skákat přes cca 50 cm plot.Problém je i v tom, že tuto činnost dělá v době, kdy nejsme doma a nemůžeme ho hned pokárat. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nejde poradit nic jiného, než buď pejska nenechávat na zahradě nebo zvýšit plot - pokud se mu nevěnujete, bude si samozřejmě hledat vlastní činnost, protože každé normální štěně každého plemene je prostě od přírody aktivní a zvědavé a nebude jen ležet někde v koutku. Buďte prosím realista.

 

(2.9.2007)
Tazatel: Zuzana Rybářová, Praha
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, Mám vážný problém a nevím na koho jiného se mám obrátit, je toho hodně, omlouvám se :-) Vás mi doporučili pejskaři...  Měla jsem už víc psů, menších plemen, s jejichž chovem jsem neměla problémy. K 18-tinám jsem dostala hnědého labradora jménem Spike. Snažila jsem se ho vychovat tím nejlepším způsobem, konzultovala výchovu s chovatelem i veterináři, také prošel základním výcvikem na cvičáku v Praze. Jenomže každý mi radil něco jiného - např. - že pes se rukou nebije a pak mi veterinářka řekla opak. To samé bylo na cvičáku - zase něco jiného - já s velkým psem neměla zkušenost a tak sem jim důvěřovala. Od té doby ho mám na stahováku apod. A teď u Vás čtu věci, které jsou úplně jiné a mě osobně bližší. Ale k věci: Mám doma víc zvířat malého psa, kocoura apod - labradorkovi jsou už 2 roky, je trochu janek, navenek hodně dominantní, ale ve skutečnosti bázlivější. Taky zrovna nemusí děti - vyhýbá se jim - v dětství ho honili nějací kluci. Občas na psy "vyjede" - nikdy nekouše - a jindy je zase obrovský kamarád, ale je moc hodný a nikdy s ním nebyly potíže. Je jen trochu nevyrovnaný a chová se jako děcko. Dnes jsem s ním šla na obvyklou procházku. Byl na vodítku a choval se vzorově - kolem projel kluk na bruslích (cca 13 let), Spike si ho vůbec nevšímal, naopak, ale když ten kluk jel na opačnou stranu zase kolem nás a ještě ze slušnosti břibrzdil, Spike po něm z ničehonic vystartoval a chlapce napadl. Jen díky mé "pohotové" reakci sem ho otrhla včas, takže z toho nakonec byly jen roztržené kalhoty, žádné zranění, jen šok. Kluk má moje číslo, já psa "vykrákala" za kůži a ačkoliv mě teď možná leckdo bude považovat za lajdáka, na nic jiného sem se nezmohla. Nemohla sem tomu uvěřit, můj mazlíček napadl dítě... bylo mi tak akorát do pláče. A pes zvesela pobíhal dál, jakoby se vůbec nic nestalo, ačkoliv když si později všiml, "jak sem na tom já," zřetelně se stáhl a sám mi šel u nohy. Ačkoliv mi doma řekli, že je můj pes asi (s prominutím) hajzl,  já to naopak chápu jako svoje obrovské selhání. Bydlím na sídlišti, kde je spousta psů a dětí a tak teď nevím, co dál. Hned po příchodu domů jsem sedla k internetu a vyhledala Vaše stránky - prosím Vás o radu...  mám také možnost víkendového pobytu se psem v Liberci, i když teď budu nastupovat na vysokou v Praze, udělám prostě cokoliv, abych to dala do pořádku. Děkuji za pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Váš pejsek je klasickým produktem nevyrovnané a chaotické výchovy - a je teď stejně nevyrovnaný a s nejasným postavením ve své vlastní smečce... Není mazlíček - to je bohužel stále velký problém u lidí, kteří nechápou, že i domestikovaný pes vždy zůstane psem a bude svět okolo vnímat jako šelma, nikoliv plyšová hračka.

Samozřejmě Vám rád pomůžu. Pomůžu Vám pochopit některé věci nutné k pochopení Vašeho pejska a nutné k tomu, aby se podobná situace už nikdy neopakovala. Ale je nutné, abyste za mnou i s pejskem přijela - jako vždy, pokud se jedná o takový případ. Poklud tedy skutečně o pomoc stojíte, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme bližší podrobnosti.

 

(26.8.2007)
Tazatel: Jana Kopejtková, Jirkov
Plemeno psa: kokršpaněl x knírač
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, s Vaší metodou nemáme žádné zkušenosti, proto jsme dosud vychovávali dle zaběhnutých výcvikových dogmat. Máme problémy při styku s jinými psy (zvláště velká plemena) - na ty útočí téměř okamžitě při bližším kontaktu (až na vyjímky, kdy druhého psa už zná). Dále při pokusu o trest (vykrákání za kůži) náš pes útočí i na nás, již několikrát i do krvava. S největší pravděpodobností tak jedná ze strachu. Jinak je absolutně bezproblémový a komunikativní. Máme ho z útulku, od 1 měsíce věku.

Odpověď: Dobrý den:) Máte pejska od 1 měsíce věku, teď je mu 5 let - nese si s sebou hendikep velmi nedostatečné doby strávené se sourozenci a matkou, za který nemůžete (nevím za jakých okolností se pejsek v takto mladém věku dostal do útulku, ale ledacos se dá domyslet), ale jeho další výchova musela být velmi zvláštní nebo spíše nijaká - a pod tím už jste plně podepsaná Vy. Dnešní chování Vašeho pejska je evidentním produktem zcela zanedbané socializace (útoky na psy) a Vaší nulové role v jeho "smečce" (útoky na Vás a zřejmě i další členy rodiny).

Nevím, proč jste nechala celou záležitost tak dlouhé roky spát. Samozřejmě teď bude vzhledem k věku pejska vše daleko těžší. Tento problém se navíc nedá řešit "radou v Poradně", tady je zapotřebí zapracovat přímo na pejskovi i na Vás - text Vašeho dotazu tedy měl znít zcela jinak, například "Mám ten a ten problém, mohu za vámi s pejskem přijet?" Nic jiného Vám totiž ani poradit nemohu, jen by to v podobných případech (teď nemám na mysli zdaleka jenom Vás) mělo napadnout samotného majitele psa. Tento druh problému totiž skutečně nelze řešit "na dálku".

Pokud tedy chcete pomoci, ozvěte se mi a domluvíme termín.

 

(26.8.2007)
Tazatel: Petra Pavlíková, Bruntál
Plemeno psa:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, svého času jsem se Vás ptala na naše štěně, měli jsme nějaké potíže, ale byly přechodného rázu. Teď se na Vás obracím s prosbou o radu, která se netýká mojeho pejska. Jde o psa - asi nějaké větší plemeno, který je zavřený v areálu autooservisu, kde bydlíme. Ten pejsek ve dne (i v noci bohužel) naříká, zřejmě proto, že je pořád sám (bydlí tam v rohu v kovové boudě). Pochybuji, že s ním někdo chodí na procházky, takže se ani nedivím, že tam pořád tak pláče. Chtěla bych, aby se s tím něco udělalo, ale opravdu nevím, kam se mám obrátit. Prosím poraďte. Díky moc.

Odpověď: Dobrý den:) Podobné případy znám bohužel i já a bohužel těch možností, jak dát věci do pořádku, moc není. Domluva majiteli je většinou neúčinná, jeho následující agrese pak sjede buď po Vás, nebo po pejskovi. Z hlediska práva je pes "věc" a z tohoto titulu tedy nedotknutelným vlastnictvím majitele. Tady by to šlo nahrát buď na rušení nočního klidu nebo podezření z tyrání zvířete - obojí má v kompetenci městská, resp. státní policie, přes obecní úřad by se vše táhlo neúnosně dlouho. Samozřejmě v obou případech musí dát někdo podnět k prošetření. Pokud se do toho pustíte, držím pejskovi i Vám všechny palce!

 

(26.8.2007)
Tazatel: Petra Havlová, Praha
Plemeno psa: rotvajler x AMSTAF
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostál, obracím se na Vás s pro mě velice smutnou zprávou. Dozvěděla jsem se diagnozu svého pejska, rakovinu kosti, bylo mi řečeno že má týden až 3 měsíce života, pokud se nebude nic dělat. Jediné co se dá dělat, je amputace zadní nohy, ale ani v tomto případě není vyléčení 100%, je tu možnost rok až dvou a nebo taky 5 měsíců bez nohy. Vůbec nevím co mám dělat. Chtěla bych aby tady Doriska byla co nejdéle, ale za cenu toho že bude smutná? já si to aspon myslím, ona je tak živá, pořát nosí balonky, chce si hrát skákat a běhat, děláme  spoustu psích sportů, nevim, jestli by jí spíš "nezabilo" odebrání nohy. A pak tu jsou ještě chemoterapie, opravdu nevim jestli se mi chce natahovat jí život utrpením, no ale když to dobře dopadne je tu prý i možnost že už se to nikdy nevrátí. Myslim ale že z hlediska psí smečky je nehumálnější nechat jí odejít, s tišícími prostředky na bolest, ale mám vůbec právo podepsat jí rozusudek smrti??  Já skutečně vůbec nevím co mám dělat, neumim si ani představit že tu nebude. Nechci ale aby se trápila. Když ona je pořát tak plná života i na tý veterině pořát vrtěla ocáskem a čekala až jí dám hračku. Omlouvám se za tak zamtený meil, ale pocity se ve mě strašně perou. Ještě asi zajdu za jiným doktorem poslechnout si jiný názor, ale ten Váš by mi moc pomohl. Vím že kdyby byla volně žijcí, smečka by jí pravděpodobně zavrhla, já ale mám možnost jí pomoc. Prosím odepište mi co nejdříve, moc Vám děkuji.

Odpověď: Je mi Vás i fenečky strašně líto, obě vás navíc znám i ze soustředění... Nechci Vám dávat plané naděje, proto budu krutě upřímný: zažil jsem v jen v poslední době dva psy se stejnou diagnózou a ani u jednoho to nedopadlo dobře. První pes byl majitelky, která se s ním za žádnou cenu nechtěla rozloučit, ani ve chvíli, kdy nemoc již dosáhla velmi vysokého stupně. Měla pocit, že její pejsek tu chce být a nemá žadný jiný problém. Tehdy jsem jí napsal, ať mi pejska natočí a pošle (konkrétně mě nejvíce zajímaly jeho oči) - a můžu zodpovědně říct, že tak zoufalý a vyděšený pohled psích očí jsem snad nikdy v životě neviděl. Ten pes se neskutečně trápil. Protože u něj byla jediná možnost amputace tlapky s nevalnou prognózou do budoucna (vzhledem k jeho věku), bylo v tomto případě moje doporučení majitelce jediné možné...

Tím chci zdůraznit první aspekt - vnitřní stav psa zjistíte nejlépe pohledem do jeho očí, ty prozradí to, co navenek není vidět. Proto, až se budete rozhodovat, sledujte oči.

Druhý pes, o kterém jsem se již zmínil, prošel na první pohled zcela úspěšnou operací u velmi dobrého operatéra, kdy byla odebrána veškerá zasažená tkáň - až na tu amputaci v podstatě srovnatelný zákrok. Do měsíce rakovina kosti zaútočila znovu. Tak razantně, že i tento pes se za velmi krátkou dobu odebral na věčný odpočinek...

Moje zkušenosti, reálné zkušenosti se psy zasaženými jakýmkoliv druhem rakoviny, mluví jednoznačně - jakmile se jednou objeví, je to na celý život. Rakovinné nádory na měkkých tkáních se dají relativně snadno odstranit - jen se za čas objeví znovu na jiných místech, ale život pejska se dá za cenu permanentních operací prodloužit o hezkých pár let. Rakovina jdoucí do kostí je jednoznačně průšvih. Pokud se nestane zázrak, jde jen o týdny až měsíce. Mimochodem - tohle byl i případ Dinovy sestry z vrhu, na cca 2 letech.

Amputace tlapky je drastický zásah, ale psi s tím dokážou žít a naučí se to rychle. Dal bych fence tuto šanci, ale musí se to udělat co nejdříve. Chemoterapii ne, to by bylo skutečně jen trápení a pomalé ničení psího organismu s nejasným výsledkem. Pokud bude mít fenka štěstí (ano, jsem krutý realista), pak se rakovina v této formě již nevrátí a prožijete spolu ještě několik let společného života. Strašně moc bych vám to oběma přál. Jenom prosím počítejte s tím, že pravděpodobnost recidivy je v podobných případech až příliš vysoká...

Já sám za sebe Vám přeji ze všeho nejvíc dostatek sil na rozhodnutí, které musíte udělat teď, i rozhodnutí, které Vás může čekat za nějaký čas. Držte se obě - přeji vám z celého srdce, ať vše dopadne v rámci možností co nejlépe. Pohlaďte za mne Dorisku, prosím.

 

(26.8.2007)
Tazatel: Jozef Machovčák, Heřmanov
Plemeno psa: slovenský čuvač
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Prosím Vás o radu. Od začátku jsme krmili psa granulami AGIL (junior, adult. Granule AGIL momentálne nejsou k sehnáni a tak jsme pejska krmili granulami, které nám doporučili v obchodě. Pes začal granule odmítat nebo jich žral minimálně. Tak se dokrmuje vařenou stravou. Tento stav trvá asi 2 měsíce. Prosím Vás o radu, které granule nám doporučujete pro velké psi v ceně cca do 50 Kč/kg nebo jakou kompletní  výživu pro našho psa. Pes je pravidelné očkován a jěště nebyl nemocen. Děkují Vám za radu.

Odpověď: Problematiku granulí jsem zde již mnohokrát rozebíral - navíc Vy ani nepíšete, jakými granulemi vlastně krmíte pejska v současné době. Dokrmování vařenou stravou není dobrá varianta. Pokud zkusíte granule například Eukanuba, Purina, K-9 apod., určitě si z nich vyberete a budete mít záruku kvalitního základu. Hlavně nekupujte granule, které se ve velkém prodávají v různých hypermarketech, to je šrot - stejně tak i granule vyráběné v Maďarsku, Polsku apod. Pokud jsou vstupní suroviny a výroba z Kanady, většinou neuděláte chybu.

 

(26.8.2007)
Tazatel: Martina Hrnčiarová, Ružomberok (Slovensko)
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň.Už ste mi pár krát pomohli a preto sa na vás obraciam s ďalšou otázkou. Raz sa stalo,že keď sme boli na prechádzke,Alex chytil stopu a bez rozmýšlania skočil s trojmetrového zrázu.Našťastie sa mu nič nestalo,ale zarazilo ma že ani len nepribrzdil. Alex býva striedavo vonku, v rodinnom dome a aj v byte.Dnes bol v byte.Bývame na šiestom poschodí.Často máme dokorán otvorené okno v spálni.Sedela som v obývačke a zrazu počujem zo spálne Alexa štekať.Prídem tam a vidím ho prednými labami preveseného cez okno.Zľakla som sa aby nevypadol,alebo nevyskočil,tak som k nemu pribehla a povedala som mu že to nesmie.Predtým otvorené okno vždy ignoroval,ale asi začul psa,tak sa chcel pozrieť.On občas vyzerá cez okno aj na dome,ale tam sú okná v 1,5 metrovej výške.Teraz ma stále napadá myšlienka či by bol Alex schopný cez to okno vyskočiť...? Pred Alexom som mala fenku nemeckého špica a ona sa bála vkročiť aj na balkón,pretože videla,že pod ňou je veľká výška. Viem že je určitý rozdiel medzi prírodnými plemenami a kultúrnymi,ale myslíte si že kultúrne plemeno akým labrador je, si uvedomuje,že tak veľká výška by mu bola osudná?

Odpověď: Dobrý den:) Pes stejně jako každý živý tvor má v sobě od narození určité samoregulační mechanismy (říká se tomu pud sebezáchovy). Ty mu brání v tom, aby udělal nějakou vyloženou hloupost, která ho bude stát život. Během svého života tento pud sebezáchovy dále rozvíjí postupně nabitými zkušenostmi - právě proto stále zdůrazňuji, jak je pro psa důležitá právě možnost se učit. Normálně vedený pes (nikoliv pes s mozkem vymytým někde na cvičáku) pak neskočí třeba z 10 metrů jen proto, že to dostane příkazem - jinými slovy, pud sebezáchovy musí stále zůstat nadřazený "poslušnosti".

Znám psy, kteří skákali z prvního patra, protože jim odcházel páneček - všichni to přežili. Občas se to ale povést nemusí a otevřené prostory v domech (např. okna, balkóny) se mohou stát záludnou pastí, protože díky architektuře neposkytují možnost reálného odhadu výšky. Takže - je zapotřebí i tady být opatrný a pejska si v podobných situacích trochu pohlídat:)

 

(19.8.2007)
Tazatel: Dana Vakešová, Plzeň
Plemeno psa: maďarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Zdravím Vás z Plzně. Našemu MOK je 7 měsíců a již jsem si myslela, že problémy s počůráváním máme definitivně za sebou. Od 3. měsíce doma neudělal ani loužičku, uměl si říct, vydržel celou noc a přes den vydržel doma tak 4-5 hodin sám, než jsem přijela z práce. A bez loužiček. Jenže.... asi před měsícem se začalo všechno obracet. Nevydrží nečůrat déle než 2-3 hodiny (přes noc kupodivu vydrží tak 7 hodin). Všimla jsem si, že začal i mnohem víc pít a tak loužičky jsou tedy pořádné kaluže. Nevím, jestli zde může hrát roli fakt, že přibližně stejnou dobu krmím jinými granulemi (přešla jsem z Eukanuby na Calibru)? Nebo jestli není možný nějaký zdravotní problém? Je možné alespoň odhadem říci, kolik vody by měl pejsek během dne vypít? Všude čtu, že při krmení granulemi má mít neustále vodu k dispozici. On je schopen vypít během dne kolem 4-5 litrů vody. Nebylo by řešení začít vařit maso, aby neměl potřebu tolik pít? To, že demoluje nábytek, jsem si zvykla a budu muset počkat, až ho to přejde, ale to počůrávání je opravdu nepříjemné. Mockrát děkuji za Váš názor a za případnou radu, co dělat.

Odpověď: Zjistit, zda je pejsek zdravotně v pořádku, by měla být úplně první věc - může tam být zánět ledvin, problém s pískem v močových cestách, zvýšené množství příjmu tekutin má zcela logicky za následek i jejich větší výdej - a zase, důvodem zvýšeného pití může být například vedro, ale také to může být indikace zdravotního problému (náběh na cukrovku apod.). Je prostě zapotřebí trochu zapřemýšlet a dát si věci do souvislosti (příjem x výdej tekutin, klimatické podmínky...) a pokud z toho nevyplyne jasná příčina, je vždy vhodné nečekat a navštívit veterináře.

Opět nelze paušalizovat příjem tekutin - já osobně jsem zastáncem toho,  aby pejsek měl denní příjem vody rozdělený po částech, tedy ne vypít najednou třeba 2 litry vody (během krmení už vůbec ne!) - hlavně u mladých pejsků je zapotřebí "vytrénovat" ledviny a celý organismus ke správnému režimu. Doporučuji tedy, abyste skutečně vzala v úvahu všechny věci ovlivňující příjem/výdej tekutin včetně toho, že v tomto věku ještě některé fyziologické funkce nemohou pracovat tak, jalk pracují u dospělého organismu a velmi pravděpodobně dojdete k závěru, že "počurávání" je zapříčiněno právě zvýšeným příjmem tekutin. Pro klid duše doporučuji zajít i na tu veterinu a nechat udělat rozbor moči popřípadě krve - tím zjistíte aktuální stav ledvin a močových cest popř. podezření na cukrovku. Držím palce.

 

(19.8.2007)
Tazatel: Hana Peisarová, Praha
Plemeno psa: výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Opět se na vás obracím s prosbou o radu. samozřejmě nejdřív veliký pozdrav a dík, že jste ochotný nám, neustálým tazatelům radit. Hubert je bezvadnej pes (někdy, když je moc netěšenej, tak ještě trochu na vodítku tahá, jinak může chodit navolno, je poslušný a díky vám a vaší knížce jsme spolu naladěni na stejnou vlnu. Milujeme se, ale já jsem pro něj ta nejhlavnější bytost. Tentokrát bych potřebovala poradit se žlázkama. Musíme chodit na vymačkání velmi často a veterinář doporučil jejich odstranění, protože se mu díky neustálému slabému zánětu análních žlázek zvýšil počet leukocytů v krvi.Můj problém je v tom, že mám obavy, aby po odstranění nebyl pro psy cítit jinak, než jako dominantní pes, aby se k němu třeba nezačali chovat jako k fence, nebo prostě jinak než dřív. Opravdu mám velké dilema. Prosím o váš názor, jsou tyto žlázky opravdu zbytečné, jak říkal veterinář? Už předem vám děkuji a ještě jednou zdravím.

Odpověď: Také Vás zdravím:) Nic v psím organismu není zbytečné - vše má svoji funkci. Stejně tak i anální žlázky - ty mají svoji úlohu především ve vytváření pachové stopy při vyměšování. Pokud má Hubert pouze malé problémy, doporučil bych Vám nejprve zkusit změnu granulí - výsledné exkrementy by totiž měly být co nejtvrdší a nejhutnější konzistence, pak správně stimulují při průchodu konečníkem anální žlázy a ty se vyprazdňují tak, jak mají.

Pokud se operace ukáže být opravdu nezbytná, pak sice nejde o zbytečnost, ale pejskovi stále zbyde dost "identifikačních údajů", které ho zařadí mezi plnohodnotné psy. Nicméně opravdu doporučuji nejdříve zkusit změnu granulí, ta pomůže v těchto případech velmi často. Také jsem tu už o tom psal...

 

(19.8.2007)
Tazatel: Petr Vávra, Plzeň
Plemeno psa: akita-inu
Pohlaví: pes
Stáří: 6,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, prosel jsem Vami jiz drive zodpovezene dotazy a je mi jasne, ze mi odpovite "zanedbana vychova", "spatna hierarchie smecky" nebo neco v tom smyslu. Otazkou ovsem je, co ted s tim?
Nejprve popisi situaci, ktera nastala, a trochu historie. Bydlime 3 rodiny v RD s malou zahradkou okolo, kdyz vsechny rodiny jsou v pribuzenskem pomeru - my, tchanovi a svagrovi. Postupne se narodili deti (nyni 2,5 roku, 2 roky a 14 dnu) a pes se ocitnul na vedlejsi koleji, nebot mu jiz neni venovano tolik casu jako po jeho predchozich cca 4 let zivota.
Vcera jsem nalozil deti (2,5 a 2 roky) do auta, ze pojedeme k druhe babi na navstevu. Akim vybehnul pred dum na ulici a sunul se do auta, ze pojede s nami, coz bohuzel nebylo mozne. Na prikaz, aby se vratil do zahradky opakovane neposlechl, vzal jsem ho tedy za obojek a tahal do zahradky, coz ho nastvalo natolik, ze me do ruky kousl. Podle drive nabytych rad a zkusenosti jsem ho zmlatil a zavrsil to tim, ze jsem si na nej klekl, cimz "po psim" zpusobu musel uznat svoji porazku.
A ted, co s nim - vsechny zensky se ho ted boji, s tim, ze kdyz napadl mne, tak ze ony by se mu neubranily a pustit k detem ho jiz nechceme, protoze nechceme riskovat, ze jim neco udela. Navrh tedy je, zavirat ho na druhou cast zahrady, kdyz si deti budou na zahrade hrat. Dle meho nazoru by vsak tato separace situaci pouze zhorsila. Bohuzel vsak pri nasem pracovnim nasazeni, kdyz rodinna firma polyka spoustu casu a clovek je rad, ze ma alespon chvilku se venovat detem, tak pochybuji, ze kdokoli z nas najde vice casu na Akima.

Odpověď: Dobrý den... Odpověděl jste si vlastně sám - a já k tomu dodám: nulový vztah, bezdůvodné surové chování (Vaše, ne Akima!) a dle toho, co jste napsal, i nulová ochota mimo Vaší rodinné firmy věnovat i Akimovi tolik času, kolik potřebuje. Udělal jste všechno pro to, aby Akim nenapadl jenom Vás, ale je teď vysoká pravděpodobnost, že se nebude rozpakovat napadnout i jiného člověka. Důvod?

1/ Je to akita-inu. Hrdé a dominantní plemeno, které si nenechá bez odpovídající protiakce líbit chování Vašeho typu. Navíc je to již dospělý pes.

2/ Už si kousl. Jinými slovy - určité přirozené zábrany, které v sobě každý pes má, padly. Další kousnutí na sebe nenechá dlouho čekat.

3/ Vaše "výchova" taková, jaká je, z něj udělala potenciálně agresivního a nevypočitatelného psa. Místo abyste vykonával svoji vůdcovskou pozici, ze smečky jste ho postupně odstranil a vsadil na agresi, což v žádném případě není ani trochu rozumný a výsledky přinášející způsob komunikace s žádným psem - natož přirozeně dominantním. Váš Akim prohrál pouze bitvu v tomto měření fyzických sil, poučil se z toho a příště bude jen rychlejší a razantnější. Pozice "vyššího" psa není o tom, že ho zmlátíte a statečně si na něj kleknete - Akim Vás naproste nebere, čím dříve Vám to dojde tím, lépe. Teď proti sobě máte dospělého psa, který má dokonale přečteny Vaše slabiny. Věřte mi, že až se do Vás skutečně pustí, pojedete do nemocnice. Zatím Vás Akim pouze varoval.

Pomůžu Vám v případě, že si pár věcí proberete v hlavě a budete ochoten kromě své rodinné firmy věnovat i potřebný čas a zcela jiný přístup psu, kterého jste si pořídil a za něhož jste tím přijal i plnou odpovědnost. Pokud ano, pak mne zkontaktujte telefonicky a domluvíme termín, dáme do pořádku to, co ještě lze. V opačném případě Vám zcela vážně radím, abyste si dal velice dobrý pozor na to, kdy se ke svému psu otočíte zády - a na to, aby v jeho blízkosti nebyly snadno zranitelní lidé.

Rozhodnutí je zcela na Vás.

 

(19.8.2007)
Tazatel: Vladimír Janovský, Teplice
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Přeji dobrý den Vám, pane Dostále a samozřejmě i Vašim dvěma pejskům. Opět se na Vás obracím s dotazem či vlastně s několika dotazy.
Máme doma tříměsíční hovawartí fenečku jménem Kia. Tento týden jsme byli na třetím očkování.  K tomu se také váže můj první dotaz. Stačí to již, aby obranné látky v těle pejska byly na potřebné úrovni, či je třeba ještě další očkování? Někde jsem se totiž dočetl, že zhruba po 3-4 týdnech po třetím očkování se má provést ještě revakcinace proti leptospiróze.   
Proti vzteklině chci nechat Kiu očkovat až v jejích cca šesti měsících i když mi zvěrolékařka řekla, že se to může udělat již současně s třetím očkováním. Myslím si totiž, že pro tak mladý organismus by to byla najednou příliš veliká zátěž.
Další otázka se týká odčervení. Zatím poslední odčervení (20.7.) bylo Drontalem. Nyní jsem koupil Stronghold spot on, který má účinkovat jak na vnitřní tak i na vnější parazity a jeho účinek by měl být cca jeden měsíc. A jak často potom štěňátko odčervovat?
Krmím štěněcí řadou Purina PRO PLAN pro velká plemena, nyní 4x denně. Do každého krmení přidávám dle Vaší rady Irish Call, slabou půlku té malé přibalené odměrky. Je to ta správná dávka? Není to moc či naopak málo? Výrobce doporučuje jednu kávovou lžičku denně. Ale dnes, když je velikost kávových lžiček různá, tak si tím správným množstvím opravdu nejsem jistý. Také dávám denně jednu tabletku Pet Agree.
Dále mám dotaz týkající se péče o srst. Je lepší hřeben, kartáč anebo obojí?
A úplně na závěr: V prodejně pro zvířátka mi bylo řečeno, že s buvolímimi kostičkami bych měl být opatrný. Prý v žaludku pejska bobtnají a při spolknutí většího kousku by to mohlo být pro něho nebezpečné. Naše malá si s nimi totiž dost hraje a nejen hraje, ale samozřejmě je i papá.
Omlouvám se Vám za tu spoustu dotazů, ale hrozně nerad bych něco pokazil již v samotném začátku péče o pejska.

Odpověď: Dobrý den:) Ke každé vakcíně patří tzv. vakcinační schéma, které určuje, jakým způsobem je daná látka aplikována tak, aby bylo dosaženo požadovaného titru (tedy hladiny) obranných látek. Revakcinace (pokud není jinak určeno výrobcem) je pak nutná zhruba vždy za 11-12 měsíců. Vždy počítejte po datu vakcinace s dalšími zhruba 10-14 dny pro dosažení účinné hladiny obranných látek.

Vakcinaci proti vzteklině je skutečně optimální dělat až na 6 měsících věku štěněte. Obecně není v žádném případě vhodné provádět více vakcinací najednou, právě kvůli zvýšené zátěži organismu.

Proti endoparazitům je vždy nutné použít (i jako prevenci) tablety, je vhodné konkrétní výrobky cyklicky střídat. Optimální je preventivní odčervování 4x ročně.

V plechovce s IrishCalem je (nebo aspoň za mých časů byla:)) přiložena i kombinovaná malá/velká odměrka. Do konce přezubení jednu velkou odměrku denně, do konce 1. roku věku malou. Tablety PetAgree můžete dát klidně 2-3 denně.

Záleží na typu srsti - Vám bych doporučil kartáč (kvalitní se zaoblenými konci drátků!) plus "pilku" - ta se mi velice osvědčila pro vyčesávání staré podsady.

Pokud jsou to skutečně "kostičky" z lisované kůže, pak s tím fenečka žádné problémy mít nebude. Samozřejmě předpokládám "rozumné množství", ale už z principu věci je z hlediska bobtnání daleko horší klasická potrava.

Kiu za mne prosím pohlaďte, už se na ni těším:)

 

(19.8.2007)
Tazatel: Kateřina Kadlecová, Brno
Plemeno psa: maďarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 4 rolky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Náš pejsek má alergické reakce na očkování. Do hodiny po očkování mu po celém těle naskáčou takové "boule", nateče v obličeji (má dvojnásobnou hlavu), má nekoordinované pohyby a celkově je takový opuchlý. Veterinář mu dá potom nějakou injekci a kalciovku do žíly. Protože to chci nějak řešit, hledala jsem a narazila jsem na paní veterinářku, která dělá i homeopatii. Předepsala nám homeopatika, samozřejmě je to na delší dobu, něco má brát teď, něco v den očkování, něco po očkování. Zároveň chce řešit podvýživu našeho pejska, říkala, že takhle ho nechce nechat. Možná si pamatujete, byli jsme u vás na 13. výcvikovém soustředění. Výsledky z krve má v pořádku, granule VD máme taky. Jinak co bylo zvláštní na celé návštěvě, můj ani ostatní psi se v ordinaci nebáli....nebyl tam ten obvyklý "smrad" a paní doktorka se kromě zdravotních věcí ptala i na povahu pejska apod., což mi bylo sympatické. Protože vím, že se setkáváte se spoustou pejsků a různých problémů, nejen ve výchově, napadlo mě, že se zeptám, jestli máte s homeopatií pro zvířata nějaké zkušenosti. Děkuji a přeji hodně úspěchů.

Odpověď: Dobrý den:) S homeopatiky u pejsků mám obecně zkušenosti dobré, ale samozřejmě nejsou všemocná a vždy mohou sloužit pouze jako podpůrné prostředky. Rozhodně bych jimi neřešil problém alergické reakce po vakcinaci - tam bych doporučil zkusit jiný typ vakcíny (bohužel nepíšete o jakou vakcinaci vlastně šlo) nebo premedikaci.

 

(19.8.2007)
Tazatel: Jitka Hiršlová, Přerubenice
Plemeno psa: beauceron
Pohlaví: pes
Stáří: 10 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer, vlastníme 7 psů, 4 beaucerony, 1 středoasijského ovčáka, 1 RTW, 1 border teriéra. Všichni kromě malého beaucerona a středoasiata jsou feny. Bydlíme v domě se zahradou na vesnici, ale psi s námi žijí v domě.Od jedné feny jsme si nechali 2 štěňata, fenku a psa. Ve vrhu bylo 5 štěňat, která jsme vychovali doma a byla absolutně socializovaná. Pouze jeden pejsek, kterého jsme si nechali byl od malička odlišný svým chováním. Do dnešního dne se nedokázal zařadit do psí smečky. Při společném krmení nebo hrách neustále ostře napadá ostatní psy. Ti jeho chování zatím tolerují, protože je malý. Mysleli jsme si, že trpělivých chováním jeho agresivitu zmírníme. Jeho chování se však naopak zhoršuje. Začal bez důvodu útočit i na nás. Po jeho útoku ho vždy převrátíme na záda, přidržíme a zavrčíme na něho. Ihned se potom uklidní, ale při první příležitosti se celá situace opakuje. Při krmení není problém pejskovi sahnout do misky, bez problému se dá vzít do náruče, na zavolání rychle přiběhne. Útočí v těchto situacích: chci mu vzít něco co nemá žrát (např. kámen z tlamy), je u mě a přiblíží se jiný pes, dnes jsem si k němu sedla na zem, hladila jsem ho a on najednou zaútočil a kousnul mě. Není to útok štěněte při hře, ale agresivní výpad. Co s tím? Všichni naši ostatní psi se vzájemně respektují, nechají si cokoliv od nás v vzít, nechají se sáhnou do žrádla, nejsou agresivní na návštěvy. Středoasijat, rtw jsou velmi přátelští. Nikdy jsem žádného psa nebila a domnívám se, že mám u svých psů autoritu. Děkuji za radu a přeji hezdý den.

Odpověď: Dobrý den:) Máte u svých psů autoritu... a nezvládnete 10-týdenní štěně? Nezlobte se, ale tohle mi opravdu nejde dohromady... Další věc je, že máte 7 psů (resp. 5 fen a dva psy, z toho jedno je to problémové 2,5-měsíční štěně), ale evidentně nemáte fungující smečku - ta totiž i u štěňat toleruje chyby pouze do určité míry, pak "vychovatel" nebo vůdčí jedinec nekompromisně zasáhne. Tito jedinci ve Vaší "smečce" chybí.

Víte co? Přijeďte za mnou - jenom s tím štěnětem. Předvedu a naučím Vás, jak se štěně opravdu vychovává po psím tak, aby nedělalo zbytečné chyby a mělo reálný pohled na svět i svoje místo ve smečce - a nemusíte se bát, také ho nebudu bít:) Jiná otázka také je, jak moc Vaše hodnocení výpadů štěněte odpovídá jejich skutečnému významu, lidé totiž velmi často zaměňují agresivitu a temperament.

Pokud tedy o pomoc stojíte, zavolejte mi a domluvíme termín a bližší podrobnosti. Je to to nejlepší řešení.

 

(12.8.2007)
Tazatel: Ladislava Vavrušková, Brod nad Dyjí
Plemeno psa: komondor
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, dlouho jsem se odhodlávala Vám napsat a tímto Vám sdělit,že jste člověk ,kterého si velmi hluboce vážím za Váš krásný vztah k pejskům svým a ostatním a zároveň poděkovat za nádherné Psí stránky Falco, které čtu už celý rok,jen co jsem na ně narazila před pořízením svého druhého psího mazlíka.Článek "Jak jsi jen mohl "mě natolik rozlítostnil a rozplakal,že jsem z toho málem nespala.Měla bych asi začít tím,jakého pejska vlastním,já vím,ale k tomu bych se chtěla dostat později.
Já jsem doma,čili věnuji dost času nejen svému pejskovi,ale také leccos hledám na internetu a tenhle týden jsem narazila náhodou na jedno nejmenované forum o psech,kde se lidé zaobírali různými problémy a byly tam odpovědi,že člověk jen nevěřícně kroutí hlavou, ale dotaz a hlavně reakce na otázku kam umístit štěňátko na první noc mě doslova nadzvihla ze židle!! Odpovědi typu "hned první den bych ho dala,ven,když tam má být i nadále potom ,at si "zvyká", a že "u chovatele byla štěňata také venku" mě dokonale uzemnily a o to hůř,že se ptaly a odpovídaly ženy..Musela jsem asi hodinu počkat než jsem se vzpamatovala a usedla k počítači.... Tak a teď konečně k mému pejskovi.Meli jsme neapolského mastina,byl to náš velký přítel,byl s námi doma a nikdy by mě ani nenapadlo ho nechat spát někde samotného.Byl to člen rodiny a miloval nás a my jeho.Na podzim odešel v necelých 9 letech stářím a na bolavé srdce je nejlepší náplast další pes,prostě rychle štěnátko,aby člověk neměl čas plakat a smutnit..Volba padla opět na velké plemeno, tentokrát na komondora.Víte,od prvního okamžiku jsem s ním téměř 24 hodin denně,zkrátka mě nikdy nenapadla otázka,že by někdy měl být a spát-byť na jedinou noc někde sám?Náš předchozí mastin Chris byl s námi pořád,ten venku ani být nemohl,ani by nechtěl a my jsme byli na tom stejně.A komondor? Možná by někdo namítnul,že pes s takovou srstí by mohl pobývat celoročně venku,ale já jsem měla vše dopředu vyřešeno.Máme domek s verandou,která má vchod do zahrady.Náš Divo může být venku kdy chce a s námi rovněž.A nyní,kdy je stále teplo, mám všude otevřeno,i do ložnice..Zkrátka může spát s námi i tam a současně vyběhnout ven.,když bude chtít.A Divo,(kromě toho,že mi vnáší do života světlo a je mým životním motorem, )je navíc úžasně čistotný pes.
.Prostě nedokážu pochopit myšlení některých lidí,že si neuvědomují, že si přinesou domů vlastně psí miminko,bezmocné,odloučené od mámy a sourozenců a že neví,že mu mají od prvního dne jeho smečku nahradit. že je štěnátko na nich od prvného dne velmi závislé.A to,že smutní a pláče,někde venku,si vysvětlují jako nápady pubertálního pejska, který zkouší,co člověk vydrží.Nechápu a nepochopím. A ani nechci. Snad jednou někdo z nich také narazí na Vaše stránky,které jej osloví,tak jako oslovily mne.Ještě jednou bych Vám za ně tedy chtěla upřímně poděkovat,jsou mou každovečerní povinnou četbou.Našla jsem v nich zatím,co jsem potřebovala.Mám ročního psa,tak asi není potřeba nic dodávat.:-)ale zatím je to s ním jako s dospívajícím roštákem. Určitě až budu mít nějaký problém,na který nenaleznu odpověd, rozhodně budete první na koho se s důvěrou budu obracet. At se Vám jen a jen daří a přeji Vám hodně štěstí ve Vaší práci a v životě.Pohlaďtě za mne své kamarády Dina a Šedyho.

Odpověď: Já Vám velice děkuji za tento milý a hezký mail...:) Pravdou je, že také nedovedu pochopit (a obávám se že ani v budoucnu nepochopím) lidi, kteří otevřeně propagují pobyt již malého štěněte v izolaci od svého majitele a "smečky". Takové lidi jsem bohužel poznal i na vlastní kůži, mezi nimi i obecně známé kynologické "autority". Na druhou stranu jsem ale díkybohu poznal i nezanedbatelnou řádku těch, kterým můj článek "Pár slov o psech v posteli" otevřel oči a oni dokázali přehodnotit svůj pohled na soužití se svým pejskem tak, aby jejich pes skutečně žil, nejen přežíval.

Čemu se ale divit v dnešní lidské společnosti. Před několika lety jsem psal o své zkušenosti z Německa, kdy majitel psa vyhodil svoje štěně z druhého patra - položil jsem tehdy otázku, jak dlouho bude trvat, než se něco podobného stane u nás. A už je to tady - případ půlročního štěněte, které jeho "páneček" vyhodil také z druhého patra - štěně samozřejmě pád nepřežilo a pro jistotu ho jeho majitel ještě hodil do kontejneru. Důvod? Štěně prý příliš štěkalo...:( Ten samý den se dozvím, že jeden velmi známý český muzikant nechal utratit svého 9-letého psa vzápětí po tom, co mu údajně "zničehonic" začal kousat do jeho dcery. "Bylo to smutný, měl jsem ho rád" - ano, jistě... Vzápětí si pořídil nového psa (3-měsíční fenku beaucerona) s komentářem "Musí mít ale samozřejmě trénink, na cvičák s ní jdeme už za týden." Kristepane:(((

Nic pěkného, že? Proto jsem vděčný za každého člověka, kterému můžu věřit jeho dobrý vztah k pejskovi, za každého člověka, který se chová ke psům a zvířatům obecně tak, jak by skutečně měl. V dnešní době je takových lidí už bohužel naprostá menšina.

Přeji jen to nejlepší Vám i Divovi a ještě jednou děkuji za hezké řádky!

 

(12.8.2007)
Tazatel: Zuzana Šulajová, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, :) ako jedna z tisícich Vám chcem už neviem koľkýkrát poďakovať za Vaše stránky, pretože je úžasné, čo to urobí so vzťahom psovod a pes, pokiaľ sa človek aspoň snaží pochopiť psí svet, čomu Vy prispievate... Keby nebolo Vašich stránok, Max by asi vôbec nechodil navoľno, nespoznával sa so psami, pretože pod vplyvom rodičov som vždy mala strach, že mu nejaký pes ublíži, alebo že mi utečie... Teraz mi naopak vadí, keď musí byť na vodítku :). Je krásne pozorovať ho, ako sa vonku teší zo života, sledovať hru psov a spoznávať zaujímavých ľudí. Vlastne vďaka tomu mám aj novú kamarátku... Už aj mama začína konečne chápať, o čo sa vlastne snažím a uznala, že mám pravdu. S ockom sú stále problémy, pretože len ťažko prijme inú pravdu, než svoju (a to isté tvrdí on o mne). Max už vie chodiť pri nohe, hoci nie sto percent, lebo ocko nechápe, že pri chôdzi pri nohe neprichádza do úvahy značkovanie a psi. A nie je nič krajšie, keď sú vonku Maxíkovi kamaráti, ale on si nájde nejakú fľašu a vyzýva do hry mňa. Pokiaľ sa k nám nedajbože chce pridať iný pes, odháňa ho (samozrejme, hráva sa i so psami :)). A ľudia si myslia, že je to fenka, lebo vyzerá tak krásne fenkovsky a bábätkovsky :).
Tiež zbožňujem, keď sme sami doma, pracujem na PC a on si ľahne vedľa mňa, alebo rovno pod stôl, hoci potom nemôžem vystrieť nohy :). Mama tvrdí, že na mne visí pohľadom - je to pravda, často sa na mňa pozerá... ale ani tak si nemyslím, že som jeho vodca, skôr adept na vodcu, pretože mám veľa chýb a musím na sebe ešte tvrdo pracovať. Ale pochybujem, že bez Vašich múdrych stránok by medzi nami vznikol taký pekný vzťah aký máme, takže Vám naozaj veľmi pekne ďakujem. Teraz síce odchádzam na 10 dní do zahraničia a Max zostane doma s rodičmi, mám z toho veľký strach a už teraz mi chýba. Dúfam, že nenastanú potom nijaké vážnejšie problémy, ale ak hej, bude to len moja vina...
Mimochodom, nechápem, o čo ide tým ľuďom, čo sa do Vás stále navážajú. Sú viac než trápni, aj tak je veľká väčšina ľudí na Vašej strane. Podľa mňa len zistili, že na svojich psov nemajú a takto si chcú liečiť svoje zranené ego. Len chudáci psi, nezávidím im takých majiteľov :(. Nemá zmysel dohovárať im, tí vo svojej tuposti nepochopia nič (a ospravedlňovať sa za svoj výraz nebudem). Ja som nedávno zachránila jedného NO, keď ho jeho majiteľka, ktorá ho "veľmi ľúbila" chcela dať utratiť, lebo ho mali na záhrade, chodili za ním ani nie raz do týždňa nakŕmiť ho a čudovala sa, že im uteká... Teraz má majiteľku, s ktorou spí v posteli :). Nad niektorými ľudmi mi fakt zostáva rozum stáť (a hlavne nad majiteľmi bojových plemien, napr. pred mesiacom mi Maxa jeden napadol, ale našťastie sa nič nestalo. Odvtedy mi však jeho majiteľ, ktorý mal svojho psa navoľno, bez košíka v oblasti plnej psov, vždy nadáva a zhadzuje ma, že ak ešte nabudúce budem mať Maxa navoľno, tak uvidím (a to sme na mieste, kde navoľno byť môže). Už ho mám fakt plné zuby.).
"Len toľko" som chcela napísať, podeliť sa o svoju radosť, keď som si všimla, že tak urobilo už viac ľudí. Teším sa na sústredenie (ak nie teraz, tak o rok), myslím, že pre nás - hlavne ľudí - by to bola tá najlepšia škola :). (Ale prosím Vás, neberte tento mail tak, že sa snažím zalíškať sa Vám, len som sa vrátila z príjemnej hodinovej vychádzky s Maxom a mala som chuť podeliť sa o svoju radosť s niekým, kto chápe, o čom hovorím.) Pohladkajte Šedýska a Dinečka a Vám prajem pekný zvyšok týždňa.

Odpověď: Dobrý den:) Právě o to, aby lidé pochopili, o čem je skutečný psí svět, se již leta snažím... Vždy mě potěší, když vidím, že moje snažení přináší svoje ovoce v podobě nejen spokojených pejsků, ale i jejich majitelů. Samozřejmě to strašně nedělá dobře typickým českým malým človíčkům, kteří mají v sobě pouze závist, nenávist a touhu ničit. Ale oni na to doplatí sami, nebojte se. Vrátí jim to psi a vrátí se jim to i v jejich nenaplněných životech.

Pohlaďte za mne Maxe a za sebe mohu říci, že jste spolu od té doby, kdy jste mi poslala první dotaz, úspěšně ušli už velký kus cesty...

 

(12.8.2007)
Tazatel: Oldřich Bauer, Brno
Plemeno psa: AMSTAF
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, jako plemeno psa bych si rád pořídil amstafa. Sám jsem psa ještě neměl, i když dorbné zkušenosti s výcvikem mám, ale dá se říci, že jsem v tomto "praktický laik" a dejme tomu, že mám určité teoretické poznatky. Chtěl bych vědět, zda  a jak je obtížné pro mne vychovat - vycvičit takového psa jako je amstaf a jestli je možné ho správnou výchovou se vším všudy přivést k normálnímu soužití se psy a lidmy. Je to možné? I bez předchozích zkušeností? Děkuji mnohokrát za radu, v této chvíli nevím kam jinam se obrátit.

Odpověď: Dobrý den:) Vycvičit psa nikdy problém není, problémem pro lidi bývá dobře ho vychovat... Co se týče plemene americký staffordšírský teriér (AMSTAF), o tom jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH - v Poradně i "Bojových plemenech" - napsal již spoustu textu. K normálnímu, tedy sociálnímu soužití s jinými psy toto plemeno nepřivedete nikdy díky jeho plemennému specifiku. Pokud tohoto psa skutečně vychováte a vychováte ho dobře, pak s vysokou pravděpodobností nikdy nebude mít problém s jinými lidmi ani s Vámi.

Doporučuji Vám prostudovat si všechny příspěvky na PSÍCH STRÁNKÁCH týkající se tohoto a podobných plemen a pečlivě zvážit, zda byste do pořízení AMSTAFa chtěl jít. Záleží totiž nejenom na úhlu pohledu typu "pes se mi líbí", je zapotřebí před jeho pořízením vidět i ty stránky jeho povahy, které Vám (nebo i jiným) mohou v budoucnu velmi zkomplikovat život. Každopádně Vám přeji, ať uděláte dobré rozhodnutí, jakkoli bych se Vás jako člověka bez skutečných zkušeností se psy od tohoto úmyslu snažil odradit.

 

(12.8.2007)
Tazatel: Marie Kousková, Rtyně n. B.
Plemeno psa: 2x německý ovčák
Pohlaví: 2x pes
Stáří: 18 měsíců/8 let
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, byla bych ráda, kdyby jste mi mohl poradit, jak se mám chovat v situacích, kdy náš mladší Gerry (18 měsíců) se snaží být dominantní a jde Danečkovi "po krku". Daneček se vždycky jen trochu přikrčí, uhne a pokud to Gerry už moc přehání,tak se i ohradí,ale to je málokdy, většinou se pak spíš jde schovat ke mně.Proto bych se ráda zeptala,zda ho mám před Gerrym chránit,zastat se ho a dát Gerrymu najevo,že ho má nechat nebo si jich nevšímat a nechat to být ať si to nějak vyřídí sami? Nerada bych něco pokazila a nechci zrtatit důvěru ani jednoho. Předem moc děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Podle toho, co píšete, nepatří Váš starší pejsek mezi dominantní jedince, proto je jen otázkou času, kdy ten mladší a dravější převezme vyšší pozici ve smečce. Tohle je věc, která musí proběhnout mezi oběma pejsky až do úplného konce, proto je nechte samotné si vzájemné postavení vyjasnit a potom je se vším všudy respektujte - krmení, odměny atd. atd. Zasáhněte sama pouze v případě, pokud by se Gerry snažil staršího pejska "terorizovat" - ale výhradně v tomto případě a předem upozorňuji, že pro člověka málo zběhlého v psích signálech je většinou těžké rozpoznat agresi od dominance, proto neudělejte chybu.

 

(12.8.2007)
Tazatel: Marian Smolík, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň. Najprv vám chcem poďakovať za vaše krásne stránky. Sú peknou kombináciou rozumu a srdca. Vo svojej poradni mnohokrát opakujete, že ani tie najlepšie granule neobsahujú dostatok vápnika pre šteňa. Už som navštívil štyri obchody pre psov a všade ma veľmi zápalisto presviedčali, že ak dávam psovi Eukanubu (pre šteňatá veľkých plemien), musí mu to stačiť a viac vápnika by mu uškodilo. O prípravku IrishCal nikto nikdy nepočul, a to ani v lekárňach. Najkonštruktívnejšia rada, ktorú som dostal, bola, že mu mám dávať nízkotučný tvaroh (viem, vy to neodporúčate). Nesťažujem sa, nakoniec to nejako vyriešim, len opisujem situáciu.
Intuitívne som silne náchylný veriť vám, aj keby všetci ostatní vraveli opak. Bohužiaľ ale, až taký vodca svorky nie som, aby som mohol rodine despoticky nariadiť, čo bude šteňa žrať. Máme veľa priateľov psíčkarov a tí nás väčšinou tiež presviedčajú, že vápnik navyše škodí. Nemohli by ste mi, prosím vás, dať do ruky nejaký silnejší argument, než je len moja intuitívna dôvera vo vás? Nejaký odkaz na literatúru, alebo niečo také? Ak by som vedel presvečivejšie argumentovať, možno by som niekoľkým psom pomohol. Fakt je, že odkedy náš Hugo mení zuby, zmäkli mu uši - často ich nosí vyvrátené naopak. To je, ak sa nemýlim, jasný príznak nedostatku vápnika.
Ďakujem pekne.

Odpověď: Dobrý den, já také děkuji:) Pokud byste měl možnost poznat tolik štěňat i dospělých psů, jako mám díky své profesi já, už to by Vás ledacos naučilo ohledně krmení a doplňujících látek... Zapojení logického myšlení a odbourání oblíbených reklamních triků Vám pak objasní další věci, pomohou konzultace s veterináři, zkušenost s vlastními psy - není to tak těžké. Důvody, které mne vedly k určitým závěrům v problematice "vápníku", jsem popsal dosti podrobně i v této Poradně (např. příspěvek z 5.2.2006 plus mnoho dalších) - a pokud máte možnost se dostat ke studiím, které dělají veterinární střediska pro vlastní potřebu, zjistíte, že jejich závěr je jednoznačný: spotřeba vápníku (resp. směsi) je individuální (rozdíl až 1:10) a v období přezubování mnohokrát převyšuje dávku obsaženou v granulích. Důsledky reklamních triků výrobců granulí pak bývají často tristní a pes si je s sebou táhne do konce svého života...

Samozřejmě je to tak, že kdo nechce slyšet, neposlouchá. Argumentů (silných argumentů) je k dispozici dostatek, stačí jen hledat, dívat se na psy a trochu přemýšlet - nic jiného v tom opravdu není.

Bohužel (a neberte to osobně:)) na Slovensku není slyšet o spoustě přípravků pro psy - nejedná se jen o IrishCal, ale i různé kloubní výživy apod. Nicméně není problém tyto přípravky sehnat prostřednictvím internetových zásilkových firem.

Labrador má převislé slechy a jako každý pes podobné konstituce má občas uši "obráceně" - je to teď dané především tím, že se zvětšuje hlava i uši, proto Vám může připadat, že je to častější. Deficit calcia se bude projevovat především v oblasti pohybového aparátu, může se projevit i ve stavbě chrupu.

 

(12.8.2007)
Tazatel: Lucia Klaučová, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: labrador x německý ovčák x sibiřský husky
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Zdravime Vas a Vasu svorku.:) Opsravedlnujem sa ze pravidelne plnim stranky Vasej poradne, ale predsa len mam skusenosti s trochu inymi psikmi, ako je teraz moj Viggo. Povedali ste mi, ze startovanie po psoch bude beh na dlhu trat. Ano, no po troch mesiacoch konecne badam zmenu, hoci neviem ci je to pokrok. Neserve psa cez pol sidliska, ale vystartuje az ked sme tak na 5 metrov od seba. Z dialky uz vsak na psa inponuje (a casto aj ten druhy na neho). Stavia sa teda do dominantnej pozy. Ku mne prejavuje znamky podriadenosti (sam podava labku, olizuje mi usta, do dveri idem prva, pri hre na „pretahovanie“ ma vzdy necha vyhrat, nikdy si odomna nic nevynucuje...). Hlavne pre toto som trochu zmatena a to je dovod preco Vam pisem, ze ak sa ku mne takto prejavuje, aj vonku, preco potom tych psov nenecha na mne a riesi ich (hoci ja mnohokrat vidim vyraz tvare a rec tela jeho „protivnika“, co jeho majitelia nevidia a hlavne nevedia, a nechapu preco moj utoci. Vo velkej miere zacina tuto „prestrelku“ prave druhy pes a moj je dovtedy relativne v klude). Alebo si ma chce chranit? . Alebo su tieto prejavy podriadenosti ku mne len zdanie? (Este mozno taka hlupost, ale napr. na turistike v lese, mna sa nikdy nesnazil „precikat“, ale priatela preznackuje vzdy :-) ) Je to proste velmi zle, lebo zijeme na malom sidlisku,ktore ma daleko od anonymity. Jeho kontakt zo psami je velmi obmedzeny, viete, medzi ludmi sa rozkrikne vselico a ludia si svojich psov tahaju prec, ked nas vidia, aj ked napr viem, ze je to fenka alebo stena a bolo by to v poriadku. S tohoto som velmi smutna, ked vidim tie vycitave a nenavistne pohlady v tvarach psickarov. Pretoze ja na nom vidim ako potrebuje aj viac kamaratov ako 4,5-tich, s ktorymi sa niekedy aj tyzden nestretneme. Uprimne, uvazovala som aj o zadovazeni si kamaratrky pre neho. Alebo vziat kastrovaneho psa z utulku. Nie preto,ze by som to podporovala, ale preto ze na kastratov reaguje dobre a myslim, ze u nas by az tak svoj handicap nepocitoval (Vas clanok o kastracii som citala a velmi tento nazor podporujem). Ale mozno sa mylim. Ale asi by mu nieco take pomohlo, lebo viem ze sa citi osamely a ja mu psiu spolocnost nikdy plne nenahradim. Co si o tom myslite? Druha otazka: toto robi od prveho dna co som ho zobrala z utulku. Najde si ker, vlezie pod neho a zo strasnym pozitkom sa do konarov obtiera. Celym telom. Robi to na kazdej prechadzke. Este som to ziadneho psa nevidela robit. Neviete co to znamena? Dakujem. Prajem vela pracovnych uspechov a nech vam to na Vasich strankach nadalej tak dobre pise. Pac pre Shadyho a Dina.:)

Odpověď: Také vás všechny zdravím a děkuji:) Máte pejska ve věku, kdy má velkou potřebu si vybudovat svoji pozici v psím společenství - proto jakoukoli výzvu typu "pojď se se mnou poměřit" bere a začne ji řešit. Až skutečně dospěje, nebude to už mít zapotřebí, ale teď prostě bude řešit každého psa, který mu zavdá příčinu. Jde do toho sám za sebe, nikoliv za svoji smečku. Vaše úloha teď je vysvětlit mu, že zájmy smečky jsou nadřazené a on nepůjde vždy do každého psa - nezapomeňte ale sama vystupovat jako vůdce, kdy máte sama cizího psa již dávno "zvládnutého".

Vzít si teď k němu dalšího psa (navíc kastrovaného!) by skutečně nevyřešilo nic a naopak by to věci zkomplikovalo - skutečně nedoporučuji.

Druhý dotaz? Je to pes:) Jsou psi, kteří se strašně rádi válí po zemi, jiní "sáňkují" ze stráně a Viggo se otírá o keře... Přirozené chování pro požitek z vydrbání kožichu a zbavení se toho, co v kožiše nemá co dělat.

Pohlaďte za mne Vigga:)

 

(5.8.2007)
Tazatel: Vladimír Janovský, Teplice
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 11 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Přeji Vám i Vašim dvěma pejskům dobrý den, pane Dostále. Zítra to budou čtyři týdny, co jsem si přivezl svou novou plavovlasou kamarádku, hovawartí fenečku jménem Kiara (říkáme ji Kia). Narodila se jako první z deseti stěňátek. Je to kouzelné stvoření. Její aklimatizace na nové prostředí bez matky a sourozenců netrvala ani celý den, prostě velmi rychle zapadla do nové rodiny.
V minulém dotaze jsem se Vás mimo jiné ptal, zda nebude vadit, když já budu s malou spát na zemi v obýváku a manželka s naším patnáctiletým trpasličím pudlem v ložnici. Odpověděl jste mi, ať si pudlík sám vybere, kde bude chtít spát. Jak jste Vy zřejmě již tehdy předpokládal, dnes je skutečnost taková, že v ložnici spí pouze moje manželka a v obýváku na nafukovací posteli spím já a se mnou "na střídačku" slečna Kia i děda Cliff. Tak tomu bylo hned od první noci. Cliff si jen občas zkontroluje, zda je manželka skutečně v ložnici a hned je zase zpátky u nás. Je pravda, že toho zrovna moc nenaspím, ale ani mi to až tak nevadí, protože ta malá za to opravdu stojí. To její ranní (a často i noční) vítání po jejím probuzení prostě nemá chybu. Olizování a kmitočet jejího ocásku jsou takové intenzity, že chudák Cliff nemá šanci se ke mně ani dostat.
A právě k němu se vztahuje také můj dnešní dotaz. Jako každé štěně, tak samozřejmě i Kia používá k poznávání všech nových věcí na tomto světě především svou zvědavou tlamičku, ve které má schované velmi kvalitně nabroušené zoubky. Kromě spousty hraček, nábytku a našich rukou či nohou jsou cílem tohoto jejího "poznávání" především ušiska našeho pudličího děduly, a to kdekoli a kdykoli. Prostě mu nedá pokoj a neustále mu na ně útočí. A zřejmě i bolestivě, protože Cliff dost často až kvikne. Z jeho protestů si pak Kia nic moc nedělá. Cliff váží něco málo přes 7 kg a Kiara má dnes již 11,5 kg. Moje předsevzetí společných procházek s oběma pejsky na jednom vodítku vzalo záhy za své, protože Cliff prostě společně nikam nejde. Protože už zase chodím do práce, řeší to manželka tak, že ráno nejprve vyvenčí Cliffa a malá je zatím doma s vnukem (co ale dělat, až bude po prázdninách?) a pak jde na špacír s ní. Odpoledne a večer jdeme s manželkou s oběma pejsky, ale každý je na samostatném vodítku. A i tak je s tou naší malou spousta práce, aby nechala Cliffa alespoň chvíli na pokoji. Sápe se mu někdy i na jeho varlátka a dokonce i na to co k nim patří, potvůrka jedna. Prostě ji láká vše, co se hýbe. Kárání, popř. vytřepání za kůži na krku má účinek jen několik málo desítek vteřin a Kia se s plnou vervou vrhá do nového útoku. Vím, že čtení těcho řádků může vyvolat úsměv na tváři (sám se někdy musím smát), ale je mi našeho Cliffa opravdu líto. Již ve Vaší minulé odpovědi jste mně i Cliffovi popřál hodně trpělivosti, až nám ta naše slečna začne předvádět své hovawartí kousky. Ale že to budou až takovéto kousky, mne ani ve snu nenapadlo.
Neměl byste pro mne nějakou spásnou radu, jak tomu zabránit nebo to alespoň přiměřeně omezit? Cliff se malé už doslova vyhýbá. Přece jenom je to již pán v letech a chce mít svůj klid. Ale určitě má jeden druhého rád. Když Kiara Cliffovi nic nedělá, tak leží oba pejsci těsně vedle sebe a spokojeně odpočívají.
Přes to přese všechno je Kiara velice milá psí holčička, která se okamžitě stala členem naší rodiny a bez které se také nic neodehraje. Nedali bychom ji za nic na světě.
Přihlásil jsem se s mou malou Kiou hned v den  uveřejnění termínu na Vaše zářijové výcvikové a relaxační soustředění. Budou jí v té době čtyři měsíce a lepší socializační prostředí bychom zcela určitě nenašli. Protože však bude přihlášených jistě  spousta, nevím, jestli budeme nakonec vybráni. Proto píši výše uvedený dotaz, za jehož zodpovězení Vám předem velice děkuji.
Jinak přijměte můj velký dík za Váš přístup k dotazům všech slušných pejskařů a za Vaši obrovskou trpělivost při vedení Vaší bezvadné  poradny. Je to pro mne skutečná studnice poznání. Přeji Vám, Šedýskovi a Dinovi krásné prožití nadcházejícího víkendu.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, skutečně bylo víc než jasné, jakým způsobem se vytvoří "spací pořádek" ve Vašem domově...:) Přirozené je i to, že malé neúnavné štěně bude staršímu již na svůj klid zvyklému pejskovi pěkně zpestřovat život - tak je to vždycky a je to skutečně zcela přirozené. I to oždibování všeho možného a "otravování" psího seniora, ať už se proboha zvedne a jde řádit taky...

Bohužel - psí jedináčci v pokročilejším věku mívají v naprosté většině případů již hodně utlumený "výchovný" potenciál - přitom by stačilo v Cliffově pozici jedno jediné patřičné odkázání psího batolete do patřičných mezí a pro malou psí slečnu by se stal bohem. Svoji šanci zdá se nevyužije a tak budete muset malou vychovávat jen Vy sám - a proto Vám dám v tento okamžik tu nejlepší radu: přečtěte si znovu moji knihu - především kapitoly o výchově štěněte, psí komunikaci a o tom, jak funguje smečka. A začněte tyto věci sám používat - je nejvyšší čas!

Soustředění už je za chvilku, tam bude dost času a příležitostí, abych Vás některé postupy ukázal prakticky - a nejen já, ale i psi. Věci, týkající se výchovy štěněte - znovu opakuji, nestačí mít některé věci pouze načtené, stejné důležité je také je použivat...

Oba pejsky za mne pohlaďte a budu věřit, že se na soustředění setkáme:)

 

(5.8.2007)
Tazatel: Libuše Knapeková, Topoľčany (Slovensko)
Plemeno psa: sibiřský husky
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, rada by som sa spýtala na našu fenku. Ide o sibírskeho huskyho, má 1,5 roka a nebola kastrovaná. Pred pol rokom nám začala požierať nové stromky, ktoré sme si na záhrade zasadili. Táto fenka odhryzne stromček od koreňa a časť z neho aj zožerie. Veterinár nám povedal, že buď nemáme sadiť stromky, alebo máme psa odučiť ich žrať. Vedeli by ste mi v tomto poradiť? Je na to nejaká metóda? Ďakujem Vám veľmi pekne.

Odpověď: Dobrý den:) Metoda je jednoduchá, ale jako ve všech podobných případech předpokládá takovou pozici majitele psa, aby byl schopen si prosadit svoji vůli. Jak na tom jste, zjistíte opět velmi jednoduše - vyjděte s fenkou na zahradu a nechte ji, ať si dělá, co chce. Ve chvíli, kdy "zaútočí" na stromek, "zaútočíte" Vy na ni - razantně jí stisknete kůži na krku, velmi ostře zavrčíte, ostře se jí zadíváte do očí a celou svojí osobností dáte najevo velmi silnou nespokojenost (pozor - ne nervozitu nebo agresi!). Pokud se fenečka podvolí, zvláční a dá najevo podřízenost, je vše jak má být. Fenku stále držíc za kůži na krku odvedete několik kroků od stromku, opět zavrčíte a velmi pomalu ji pustíte a odstoupíte od ní. Pokud se vydá směrem k Vám, v pořádku, pokud ke stromku, celou proceduru zopakujete. Nezapomeňte, že vše je založeno na dvou krocích - nejprve dáte najevo, co se Vám nelíbí a poté takové emoce, aby to bylo srozumitelné psímu hierarchickému chápání.

Několik dní "hlídání" plus v případě potřeby stejný zákrok a fenečka si stromků přestane všímat. Jenom znovu zdůrazním - pokud se s Vámi začne fenka prát, nemáte na to prosadit si cokoli a budete se muset opravdu zamyslet nad tím, jakou funkci v její smečce (ne)zastáváte. Vždy z Vás musí v prvé řadě jít ty správné emoce - síla, klid a sebejistota vůdce smečky, nikdy ne nervozita, nejistota a agrese. Pak prosadíte jakékoliv pravidlo. Máte fenku, je mladá, tohle byste měla skutečně zvládnout bez problému.

 

(5.8.2007)
Tazatel: Lucia Klaučová, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: labrador x německý ovčák x sibiřský husky
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Zdravime Vas a Shadyho a Dina. Mame mensi problem s krmenim. Situacia je taka, ze s Viggom aktivne sportujeme - Bikejoring. Je to pre neho velika zataz, ale velmi ho to bavi a je velmi talentovany. Prebehne, teda presprintuje denne cca 6 - 8 km,  taha ako o zivot a je evidentne, ze mu to robi radost.
Krmime Royal Canine energy 4800 (predtym Acana - zla stolica, krmivo energeticky absolutne nevyhovovalo). Teraz sa stoilica konecne upravila, granule mu celkom chutia, ale nezie ich dost. Jeho davka je 300 gramov na den, ja donho ledva dostanem 120. A mam obavu o jeho zdravie. Bolo aj obdobie, kedy jedol dostatocne (cca dva tyzdne - v tomto case sa ale nic extra ine nedialo, co by nanho mohlo mat psychicky  vplyv, takze neviem preco zrovna vtedy jedol), ale teraz je to tu zas.  Mam obavy, aby sa takymto sposobom nejak nezhumploval, pretoze oboch nas sport velmi bavi.
Jedina prilezitost kedy sa poriadne nakrmi je ked je s kamaratom Tedym. Vysvetlujem si to tym ze v utulku musel o jedlo akosi superit a teraz akoby nemal motivaciu, alebo co.
Ako ho teda motivovat papat a su moje oavy vobec opodstatnene?
Dakujem a prajem Vam a Vasej svorke vela krasnych chvil.

Odpověď: Také vás všechny zdravím:) Nechte mu vyšetřit moč a krev s důrazem na funkci slinivky - tím potvrdíte nebo vyloučíte tento zdravotní problém. Pokud bude vše v pořádku, pak mu buď tato dávka skutečně stačí (nepíšete, zda je vyhublý nebo proč se vlastně obáváte o jeho zdraví) a není co řešit - psí metabolismus je individuální a nemusí nutně korespondovat s "doporučenými dávkami" na pytli s krmením - nebo můžete zkusit jiný druh zátěžových granulí. Také nezapomeňte, že v létě mají psi nižší energetickou spotřebu než v zimních měsících.

Držím palce a přeji hezké chvíle s pejskem i Vám!

 

(5.8.2007)
Tazatel: Radka Kaňková, Zlín
Plemeno psa:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, již nějakou dobu se marně snažím zjistit informace o koupi paralyzéru na psy. Nevíte kde bych ho mohla koupit? Jak přesně funguje apod. Mnohokrát Vám děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) K objasnění funkce paralyzérů (pro upřesnění paralyzér =  osobní obranný prostředek okamžitě ochromující a zneškodňující útočníka, např. silným elektrickým výbojem) stačí dát si toto slovo do vyhledávače a na internetu k němu najdete nespočet materiálu - včetně možností zakoupení... Paralyzéry v naprosté většině případů fungují buď na elektrickém (el. výboj 300-500kV) nebo chemickém ("pepřáky") principu - vyrábějí se i v kombinovaném provedení.

Jako každá zbraň jsou však účinné v závislosti na tom, jakým způsobem jsou použity - především paralyzéry elektrické. Předem upozorňuji na to, že tímto "výmyslem" můžete psa velmi jednoduše zabít nebo ho zmrzačit. Upozorňuji i na to, že z mého pohledu žádný z těchto přístrojů nepatří do ruky člověku, který nemá rozhodovací schopnost (tedy kdy použít a kdy ne) na dostatečné úrovni a nemá velmi dobré důvody k tomu, aby si dotyčnou zbraň pořídil. Osobně uznávám paralyzéry pouze v případě nutné obrany vůči lidskému agresorovi, nikdy ne proti psu. Z tohoto důvodu zde nebudu ani popisovat jeho použití.

 

(5.8.2007)
Tazatel: Pavla Lemermanová, Praha
Plemeno psa: slovenský čuvač
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, na ifauně doporučovala jedna paní Vaší školu, a tak se na Vás obracím s prosbou, zda byste mi neporadil jak naučit psa aby si nevzal nic od cizích lidí. Konkrétně máme jednu sousedku, která neustále za plotem šišlá na našeho psa a několikráte jsme jí přistihli, jak ho krmila přes plot. Důrazně jsme ji požádali (4x) aby s tím přestala a přiznám se, že při posledním setkání už jsme nebyli zrovna slušní.  Zmíněná paní asi zkouší co vydržíme, neboť teď důkladně okoukne přes plot zahradu a dům a když nabyde dojmu, že ji nikdo nevidí tak hází jídlo přes plot (jelikož jsme drátěnku potáhli sítí nestrčí již ruku plotem).  Je to 15ti měsíční slovenský čuvač. Výcvik zvládá bez problémů (je učenlivý a šikovný, zvládá i vaše zmiňované odvolání ze skupiny volných psů), i když nás někteří přesvědčovali, že pastevce poslouchat nenaučíme, zastávám názor, že poslušnosti se naučí každý pes. Když jsem s ním venku a někto mu něco nabídne, tak na povel nesmíš, si opravdu nevezme. Ale jakmile je sám na zahradě a ona začne šišlat a něco mu cpát, tak to vždy sežere, a většinou dřív než stihnu zakročit.
A ještě jeden dotaz: pes odmítá aportovat. Selhávají na něm všechny rady a metody. Už jsme to zkoušeli i se syrovým masem zavázaným v kousku hadru, ale stejně nic. Vždy za aportem vyběhne, ale do tlamy jej nevezme, a už vůbec že by ho přinesl.  Na cvičáku se nás ptali jestli bychom nechtěli zkusit s ním složit ZZO, že je opravdu šikovný. Ale nevím zda je to možné bez aportu.
Ne, že bychom nějaké zkoušky potřebovali, ro běžný život myslím, že zvládl poslušnost dobře a je to náš miláček. Jen to krmení za plotem bychom chtěli odstranit.
Proto prosím o Vaši radu a děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě doporučuji nasměrovat Vaše snažení správným směrem - tedy vůči osobě, která Vám "krmí" psa. Na rovinu totiž říkám, že každý (zvlášť mladý) pes zareaguje kladně na potravu, pokud to bude v situaci, kdy na něj nebudete mít vliv. Je to jenom otázka dostatečně silného podnětu - jinak by to totiž nebyl pes - a zde pracujeme proti dvěma z nejsilnějších vrozených instinktů. Pes se dá bez problému naučit, aby si (i bez Vašeho povelu) nevzal nic od cizí osoby (pokud k tomu Váš povel potřebuje, je to naučené špatnou metodou!) a dá se mu znechutit i sebrání volně pohozené potravy (už jsem to zde vícekrát popisoval), ale 100% jistotu nebudete a ani nemůžete mít nikdy. Je zapotřebí zakročit (a to velmi důrazně!) přímo proti dotyčné paní, případně upravit režim pohybu psa tak, aby se k potravě sám nedostal, resp. Vy ji mohla včas odstranit.

Proč chcete po slovenském čuvačovi, aby aportoval? Jen proto, abyste měli složené zkoušky? Zamyslete se se někdy nad tím, že a) jsou plemena, které zcela prostě a jednoduše aport nebaví - a opravdu nemá smysl je nutit do něčeho, pro co skutečně nemají vrozené předpoklady a b) na jednu stranu chcete, aby Vám pes nebral volně pohozenou potravu a na druhou stranu po něm chcete, aby právě na ni reagoval (syrové maso v hadru - tato metoda je mimochodem pro jen trochu inteligentního psa naprosto nesmyslná a bez naděje na úspěch)...:))) Uvědomte si prosím, jak protichůdné požadavky máte a jak nesmyslné pro toto plemeno.

Stejně jako v závěru Vašeho dopisu i Vy si myslím, že u slovenského čuvače je opravdu nejdůležitější jeho vazba na Vás, rodinu a zvládnutá základní ovladatelnost. Nenechte se přesvědčovat k něčemu, co jenom zviditelní cvičák a za co si udělají další čárku. Slovenský čuvač nikdy nebude aportovat tak, aby v tom sám viděl nějaký smysl - můžete ho k tomu po velice dlouhé době donutit, ale zkazíte si vzájemný vztah a spokojený život psa.

Můžete za mnou nicméně i s pejskem přijet. Poznáte pak svoje plemeno z jiné stránky - ne pouze z té "cvičákovské", která Vám z hlediska poznání Vašeho psa nedá skutečně nic. Pak zjistíte, proč některé věci jdou, některé trvají dlouho a některé nemá smysl vůbec dělat.

P.S. Příště prosím o respektování pravidel Poradny - je jen mojí dobrou vůlí, že jsem si Vaše příjmení (Vámi v podpise uvedené pouze jako "L.") dohledal v emailové adrese. PSÍ STRÁNKY FALCO skutečně nejsou anonymní internetové fórum - v záhlaví Poradny jsou pravidla deklarována myslím si dost jasně... Děkuji za pochopení.

 

(29.7.2007)
Tazatel: Gabriela Vlčková, Kokava nad Rimavicou (Slovensko)
Plemeno psa: francouzský buldoček
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, srdečne Vás zdravím a som rada že som sa dostala na vaše stránky a ku vašej knihe. Po dlhej dobe je to kniha ktorú mám stále v dohľade a každú voľnú chvíľku využijem na jej čítanie. S mojou svorkou žiadny závažnejší problém nemám ale urobili ste mi radosť s vašimi názormi na výchovu. V podstate moja výchova tiež spočíva na nejakom tom svorkovom princípe len som to nikdy nevedela pomenovať a ani vysvetliť prečo ma moje psy milujú a nemajú problém ma poslúchnuť a vlastne v pohode spolu žiť. A to je pekne početná svorka. Utvrdili ste ma v tom že je to OK. A vďaka vašej knihe to budem vedieť odborne vysvetliť aj ostatným s pocitom že toto je to pravé orechové.
Mám ale pocit z niektorých príspevkov do vašej poradne že mnoho ľudí až kŕčovito sleduje každý pohyb a každý prejav svojho psa a priam drasticky to riešia napr. povalením /čo mi po troch hodinách čítania začalo liezť na nervy - teda nie to že je to výchovný prostriedok ale chúďaťá boli okamžite spacifikované - tzv. gombíkový efekt?/ Ja som toto v podstate nikdy ani neurobila - nie že by nebola na to príležitosť ale nevedela som o tom a aj keď už viem myslím že je to dosť krajné riešenie. Neviem či to bude tým že moje psy sú všetko veľkosti gaučáňa a väčšina v poradni sú psy veľké ale myslím že je to len a len o vzťahu ako stále zdôrazňujete.
A keď som už tu a píšem malý románik tak by som sa vás chcela spýtať:
1.napr. pokarhanie šteniatka chytením za papuľku ale čo napr. mops, buldoček a podobne "prírodnými nosmi" obdarené plemená. Ako na nich? Len vyšklbať - keď to už teda bude musieť byť?
2. Strihám taktiež psy. Nielen moje ale aj úplné cudzie a tam sa stretnem so všeličím. Tak som rozmýšľala že či je lepšie psíkov ktorý sú vydesení zo strojčeka a z celej situácie okolo,  radšej ukľudňovať - a ako - alebo ísť na nich dominantne - a ako na cudzie -  aby to mali čím skôr za sebou.Napr. idú mi po strojčeku alebo rukách, to že sa mrvia kým si zvyknú mi nevadí. Niekedy je majiteľ prítomní inokedy nie tak nechcem zhodiť jeho ani psa dostať do úzkych. Ja ich skôr ukľudňujem i keď mi to potom trvá nepomerne dlhšie ako normálne ale stretla som sa aj s tým že keď na nich naziapali stáli ako drevení a túto pre niektorých psíkov nepríjemnú procedúru mali raz-dva za sebou.
Ešte raz Vám ďakujem a pozdravte vaše šťastné psy - veľa ich súkmeňovcov takého šťastie nemala.
P.S. Ozaj, veľmi ma potešila vaša rada jednej psíčkarke že pes keď sa dotýka dobrovoľne človeka ako keby ho objal. Ja keď si sadnem tak som bezpečne chránená pred vplyvmi počasia - som oblepená všetkými čo sa ku mne zmestia a mňa to neuveriteľne teší - aj v týchto 40 stupňových horúčavách.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel hodně lidí má skutečně pocit, že povalení psa je univerzální postup (svého času prezentovaný i v televizi jedním "psím psychologem", kterému v touze po vlastním zviditelnění zřejmě dodnes nedošlo, jakého džina mezi majitele psů vypustil) a neuvědomují si, že škála káracích signálů je v psí komunikaci velice široká a až na jejím samém konci je potrestání... Výsledkem špatného a necitlivého přístupu pak je odcizení vlastního psa, nikoliv jeho úspěšná výchova. Teď tedy k Vašim dotazům:

1/ Čenich je jen jedna z trestacích zón. U štěňátka s krátkým nosem použijte třeba oblast kohoutku a krátké ostré zavrčení.

2/ Především musíte cizího psa v prvé řadě přesvědčit o tom, že Vám může věřit. Důvěra je vůbec to nejdůležitější - a nespoléhejte nikdy na majitele psa, že Vám pomůže. Bohužel hodně psů, kteří k Vám přijdou na stříhací proceduru, budou ti, kteří věří jen sami sobě, protože vědí, že ve svém majiteli oporu nemají. A ti se pak zařídí podle toho, jak se k nim budete chovat Vy. Obecný návod dát nelze, protože na některé pejsky zabere pouhé zklidnění, na jiné zas signály, které jim na samém začátku vyjasní vzájemné postavení. Je to vždy o individuálním přístupu a správném odhadu psí osobnosti - dominantnějšího psíka nezvládnete zklidněním a na bojácného nesmíte "šlápnout"...

Já také děkuji a pohlaďte za mne svoji psí smečku:)

 

(29.7.2007)
Tazatel: Ivona Jančová, Brno
Plemeno psa: střední knírač
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, zdravím vás a vaše pejsky a moc děkujeme za perfektní stránky a knihu, kterou jsem přečetla jedním dechem. Moc nám pomáhají lépe porozumět našemu psímu kamarádovi. Škoda, že jsem na to narazila až už měl Andy pár chyb zafixovaných. Andy je dominantní a velmi temperamentní pes. Máme ho moc rádi, on nás taky a chtěli bychom chyby, které jsme zavinili, napravit. Odmala ho všude bereme s sebou, přesto se v jiném prostředí chová jako urvaný z řetězu. Na vodítku táhne, chce skákat na lidi a vše co je v pohybu. Teď už to není tak často, ale stává se to. K rodičům jezdíme každý týden , moc se vždy těší a táhne tak , že by se uškrtil.Jejich dům hlídá tak, že nikoho nechce pustit dál, a když se mu někdo nelíbí je agresivní a už i pokousal. Tam, kde chodí denně, je v pohodě, zvlášť když ho můžeme pustit na volno. Poslouchá, nevzdaluje se daleko. Problém má jen když přeběhne přes cestu zajíc nebo uvidí jiného psa, musí se s ním seznámit a v tom mu nebráníme. Od štěněte chce za každým psem, na volno je to v pořádku, ale na vodítku táhne, vrčí, štěká a vypadá to, že ho chce „sežrat“. Byli bychom vděční za každou vaši radu a pokud byste uznal za vhodné, rádi přijedeme. Děkujeme, s pozdravem Jančovi.

Odpověď: Také Vás zdravím a děkuji:) V tomto případě je skutečně jediná rozumná možnost i s pejskem za mnou přijet... Zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme termín a bližší podrobnosti - rád Vám s pejskem pomůžu.

 

(22.7.2007)
Tazatel: Běla Kotrbová
Plemeno psa: novoskotský retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále. Děkuji srdečně za zaslání knížky, dnes došla a nemohu se od ní odtrhnout.Na našem trhu to je fakt unikát, skvěle napsaná a hlavně rozumím co říkáte, co chcete po mě i po pejskovi.Úvod mi, přiznám se, vehnal i slzičky do očí, vy musíte mít ty pejsky opravdu strašně rád.Říká se, že kdo má rád zvířata-má rád lidi.I když vás osobně neznám, pro mě jste skvělý člověk.
Jen pro zajímavost.(Scotty sedí vedle mne, hubičku na noze a kontroluje, jestli nekecám)Došla jsem ke kapitole "Lehni" a "Odložení".Lehni! - je např.povel, který se nám nevedl pokaždé.Pane Dostále, podle Vašeho návodu jsme to zvládli za 2O minut.Budu pokračovat dál, co má taky důchodkyně dělat, než se matlat s pejsem.Skvělé, skvělé, skvělé a hlavně mám skvělého a chytrého pejska.Tak ještě jednou děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) I já velice děkuji Vám za hezké řádky... Přeji jen to nejlepší do společného života Vám i Scottymu a dovolím si dát vás oba za příklad všem - ano, při troše snahy, nutné dávce empatie a pochopení principu skutečné přirozené komunikace jde totiž s pejskem udělat úplně všechno, včetně základních "cviků poslušnosti"... Proto jsem i svoji knihu napsal a dal všem zájemcům k dispozici tuto filozofii komunikace a spolupráce s pejskem, ne drilu a ponižování.

Pohlaďte za mne svého čtyřnohého kamaráda:)

 

(22.7.2007)
Tazatel: Ivan Brožík, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pán Dostál, prepáčte, nemám žiadnu otázku, žiaden problém. Mám "len" labradora Džejka. Mal 8 mesiacov a bol 23.december 2006. Deň pred Štedrým dňom. On bol v útulku a ja - vo veku 48 rokov a s celoživotnou túžbou "mať" psíka - pred jeho klietkou. Neviem nič o jeho pôvode, nemá "papiere", ale doktor ho chváli, vraj je skvelý. Vážený pán Dostál, čítam Vaše stránky a som dojatý práve tak, ako vždy, keď si večer ku mne Džejko ľahne do postele, alebo sa zvezie k nohám, keď píšem a tvorím. Viem, ako vie psík zmeniť život človeka uštvaného dobou, spoločnosťou, samým sebou, na pokraji infarktu, cukrovky a kadejakých iných chorôb. Ďakujem Vám za skvelé čítanie a za potvrdenie pocitu, že ľudia a psy sú si naozaj najbližšie. Želám Vám i Dinovi veľa spoločných tichých chvíľ, keď počuť len dych jedného, či druhého. Môj Džejko sa práve pýta von, najšťastnejšia chvíľka v jeho i v mojom doterajšom živote. Majte sa fajn - Ivan Brožík.

Odpověď: Dobrý den:) Vždy mám skutečně dobrý pocit jen z lidí, kterým dokážu uvěřit, že ke svému pejskovi mají opravdový, nejen navenek proklamovaný vztah. Vy jste člověk, kterému to věřím, i když Vás znám pouze z tohoto mailu. Pane Brožík - přeji Vám i Vašemu pejskovi jen to nejlepší, oboustranně spokojený život a pokud Vám k tomu pomáhají i moje PSÍ STRÁNKY FALCO, jsem i já šťastný a velice mě to těší.

Děkuji a Džejka za mě nezapomeňte pohladit...:)

 

(22.7.2007)
Tazatel: Mariana Kmiťová, Svidník (Slovensko)
Plemeno psa: západosibiřská lajka
Pohlaví: fena
Stáří: 13 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Ahoj. Ja mam taky problem, ze mam fenku, ktoru cvicim na canisterapiu, ale ked podava labku, tak niekedy vystrkuje pazury a dost skrabe. nedeje sa to vzdy. inokedy da labku uplne jemne so zastrcenymi pazurmi. no ked ich vystrci a poda labku, niekedy aj ked nieco zobre, a potiahne ju, dokaze spravit na ruke pekny skrabanec. Co s tym? Ako ju to odnaucit? Dakujem pekne.

Odpověď: Dobrý den:) Nejprve pro upřesnění - pes na rozdíl od kočky není schopen zatáhnout drápy. Samozřejmě, pokud si potřebuje přitáhnout něco tlapkou, tak ji ohne v zápěstí, čímž vznikne Vámi popsaný jev (kontakt je veden drápy, ne polštářky tlapky)...

Z mého pohledu není lajka právě vhodný adept na canisterapii vzhledem k vrozenému temperamentu, silné vzrušivosti a vrozené plachosti. Canisterapeutický pes se také necvičí, skutečný a správně vedený canisterapeutický pes pouze spolupracuje a využívá se jeho přirozených instinktů a schopnosti (i ochotě!) vcítit se do svého lidského pacienta. Pokud toto pes v sobě nemá, nedá se s ním skutečná canisterapie provozovat.

Toto se týká kontaktní canisterapie i canisterapie ve formě, kdy není vyžadováno polohování, ale pouze pasivita a kontakt ze strany pacienta (hlazení, klín atd.). Je zapotřebí, aby pes měl vysoký práh vzrušivosti, tedy aby ho jen tak něco nevyvedlo z rovnováhy a nereagoval na nedůležité podněty. Ale lajka je přirozeně velmi zvědavé plemeno a "dusit" v ní jakýkoliv projev zvědavosti nebo jiného přirozeného chování je nesmysl a týrání psa. Lajka je přírodní plemeno s různým podílem vlčí krve a vždy v ní budou v první řadě pracovat vrozené instinkty a mechanismy - pokud ji něco zaujme, půjde se na to podívat, pokud si to bude chtít prohlédnout pořádně, pak třeba ohne tlapku a přitáhne si to. Nebo se lekne, udělá prudký pohyb, odskočí... toto vše je v canisterapii nežádoucí.

Také nezapomeňte na to, že Vaše fenka je ještě velmi mladá - a o to živější, nezkušenější, vzrušivější. V žádném případě na ní nezkoušejte represivní korekci, na tu bude reagovat zcela jinak než by reagoval například labrador nebo zlatý retrívr (plemena také používaná v canisterapii). Moje doporučení zkrátka je - nenutit do canisterapie psa, který na to nemá přirozené předpoklady a především nežít v bludu, že k této činnosti se pes cvičí. Správná canisterapie v kterékoliv svojí formě je totiž založena na přirozeném chování konkrétního psa, ne výcviku. V problémové situaci (kterých je mezi cílovou skupinou lidí požehnaně, to ví z praxe každý canisterapeut) totiž v prvé řadě zapracují reflexy a vrozené vzorce chování psa, ne to, co má naučené. Lajka není agresivní vůči lidem (neměla by být, ale jednu zkaženou jsem zažil a to je pak skutečně rodeo), ale je velice inteligentní a každá negativní zkušenost se na ní nesmazatelně podepíše. Nemusíte udělat chybu Vy, může ji udělat někdo jiný a už to nikdy nedáte dohromady. I takovou lajku jsem měl tu čest poznat. Jsou to nesmírně citliví psi s neskutečnou pamětí a necpal bych je rozhodně tam, kam z hlediska svých přirozených vzorců chování nepatří - tedy ani do canisterapie. Hlavní důvody jsou dva - není z toho šťastná lajka samotná (ona potřebuje pohyb, podněty, dynamickou komunikaci) a také by se to mohlo v nedaleké budoucnosti velmi negativně podepsat na jejím vztahu vůči Vám i lidem obecně.

 

(22.7.2007)
Tazatel: Helena Benýšková (Norsko)
Plemeno psa: kříženec (jezevčík x labrador?)
Pohlaví: pes
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Oceňuji Váš přístup i to, co pro psy a jejich páníčky děláte. Ze starších příspěvků a Vašich odpovědí tuším, že můj problém s pejskem bude spočívat v hirerarchii. Ráda bych se s Vámi spojila osobně, přesto si ale dovolím Vás oslovit takto přes poradnu, jelikož jsem v současné době v Norsku. Zde bohužel platí jiná a přísnější pravidla pro chování psů, než v ČR, takže můj dotataz je dosti specifický.
Psa máme z útulku, odkud jsme si ho vzali asi ve 2 měsících. Odmalička s námi spí v posteli, v parku chodí navolno. Zpočátku se psů a některých lidí (hlavně popelářů a mužů v uniformách) velmi bál, pak si přechodnou dobu hodně s pejsky hrál, a nakonec začal na psy vrčet, útočit, nebo se jim alespoň obloukem vyhýbat. S fenkama problém nemá. Poslední dobou, hlavně tady v Norsku, kde jsme 1 měsíc, začal  bezdůvodně útočit na lidi (štěká, zle vrčtí, startuje po nich). Útočí buď bezdůvodně (i na děti a ženy), nebo pokud ho chce někdo pohladit.   Nechová se tak ale vždy. Nevím, jestli je to změnou prostředí a tím, že tady musí být pořád na vodítku (zákon). Stejně bych ho ale nepustila, protože honí ovce a navíc se bojím, aby někoho opravdu nekousl. S přítelem jsme usoudili, že na něj musíme být přísnější, takže teď dočasně spí na zemi v jiné místnosti a méně se s ním mazlíme. Chová se ale stále stejně. Prosím o radu, co můžeme zatím dělat, zda mu máme dovolit na gauč apod. Až se v září vrátíme do Čech, ráda bych se s Vámi spojila osobně. Předem Vám moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) V tomto případě je skutečné jediné rozumné řešení to, že jakmile Vám situace dovolí, přijedete za mnou i s pejskem. Co nejdřív. Bohužel totiž i s přítelem celou situaci úspěšně zhoršujete - místo abyste stmelili svoji smečku a jeden z vás zastával roli jejího vůdce, svého pejska z ní vyháníte a jasně mu dáváte najevo, že s ním být nechcete. Pes se pak této situaci, kdy zůstal sám, přizpůsobí (protože mu nic jiného nezbývá - leda by Vám utekl) a spirála jeho problematického chování se roztočí tak, že se nebudete stačit divit...

Problém jste bohužel způsobili vy sami špatnou socializací na samém počátku (přitom pejska jste už měli od malého štěněte) a poté nezvládnutím jeho výchovy, neexistencí smečkového prostředí a nezvládnutou hierarchií. Pes je nejistý, má pocit, že nikam nepatří a všechno musí řešit sám a to vše jej dostává do takového stresu, který samozřejmě při svém mládí absolutně nemá šanci zvládnout. Změnit musíte Vy a Váš přítel celkový přístup k němu a především se musíte naučit, jak funguje psí psychika a jeho přirozené prostředí. To ovšem na dálku samozřejmě nejde - pokud Vám na pejskovi skutečně záleží, budete i s ním muset za mnou přijet. Do té doby prosím přestaňte svého psa od sebe odhánět a gauč neřešte - ten nevytváří hierarchii jako takovou, je jen její zpětnou vazbou.

 

(15.7.2007)
Tazatel: Markéta Vysoká, Praha
Plemeno psa: belgický ovčák - tervueren
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále.Ráda bych se s Vámi poradila. Naše Sárinka byla velmi bojácná a nedůvěřivá k lidem i k pejskům. Takový strašpytel až si lidé mysleli,že ji snad týráme jak se klepala strachy. To se nám téměř podařilo odstranit i když zůstává neduvěřivá. Každému,jí neznámému člověku, musí nejdřive důkladně očichat ruku a potom se možná nechá pohladit.Jinak s našimi kamarády vychází velmi dobře a oni od nás odchází s bolestí rukou od neustálého hlazení jež Sára vyžaduje.Problém však nastal,když se jí podařilo proklouznout mezi vraty a zezadu skočila na paní jež šla okolo.Chytla jí za ruku a pak odběhla zpátky domů.Asi dva týdny po této příhodě stejným způsobem štípla kamarádku s níž se půl hodiny před tím viděla poprvé a nechala se hladit ,vše bylo v pořádku.Další potíž a zřejmě závažnější máme s dětmi.Při návštěvě sestry s neteří (18 měsíců).Sára jí očichala, nechala se pohladit, byla ale ostražitá, dál se jí nevšímala a ležela opodál.Neteř si hrála na dece a v okamžiku kdy lezla k sestře Sára vystartovala a strčila do ní čumákem (měla košík tak jí nekousla) až upadla.Manžel Sáru okamžitě převalil na záda zalehl, pokáral až do jejího zklidnění(vrčela, štěkala a cenila zuby).Sami plánujeme rodinu a velmi nás to vystrašilo. Nevíme co to mělo znamenat. Jinak máme fenku v bytě a spí u naší postele a někdy v ní.Má "sedni-lehni" výcvik žádnou zlobu a zadržení.Prosím poraďte kde a v čem děláme chybu.Rádi bychom se zúčastnili Vašeho cvičení s pejsky.Děkujeme za Váš čas a Vaši radu.

Odpověď: Dobrý den:) Sára má bohužel právě jen ten výcvik... Tervuereni jsou od založení spíše nedůvěřiví, někdy mají ale i sklony k nevyrovnanému chování, především fenky. Je nutné tomu předejít správnou výchovou, kdy se včas eliminují sklony k nejistotě, ale i přehnané dominanci a testování. Bylo by určitě vhodné, pokud byste se se mnou zkontaktovala a i s fenkou za mnou přijela - převalování na záda skutečně není vhodný způsob upevňování labilnějších psích povah, navíc z Vašeho popisu je zřejmé, že nemáte vůbec nastavenu správnou smečkovou hierarchii. Sářin problém (resp. Váš) je právě ona nejistota a z ní pak pramenící důsledky - pokud tedy budete chtít, pak Vám určité věci týkající se jejího uvedení do pohody vysvětlím a ukážu prakticky.

 

(15.7.2007)
Tazatel: Lucie Vaňková, Černošice
Plemeno psa: AMSTAF
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, přeji krásný den a opět mám jeden - možná trochu netradiční - dotaz: Naše bernsko - gaskoňská smečka je v pohodě, ale... Před dvěma měsíci si lidé od nás z ulice pořídili štěně stafforda. Hafík je momentálně v kouzelném věku, jenže - na procházky s ním chodí většinou jejich desetiletý syn a už teď spíš pes vodí jeho, než naopak. Vím, že nemám šanci s tím něco udělat, tak aspoň ty dva přibírám k našim procházkám, aby byl staffordík zvyklý na ostatní psy. Jenže vím, že zejména psi tohoto plemene mají do jisté míry vyblokované sociální chování a mám strach, jestli jednou nepřijde ten zlomový okamžik, kdy už naši psi pro něho nebudou kamarádi, ale začne je zkoušet likvidovat. Nebo je šance, že když se s nimi zná odmala, k ničemu špatnému nedojde? Nerada bych něco podcenila a kontaktu s tímhle hafíkem se nevyhnu. Mějte se krásně a díky za vaši stálou pomoc všem potřebným. A na pomlouvače se vykašlete, lidi, co chtějí jen škodit vždycky byli a budou, nestojí za to, aby se s nimi kdokoli zaobíral:-)))

Odpověď: Dobrý den:) Amstaf zůstane vždy amstafem. Pokud nastane vhodná situace, pak se nebude ohlížet na to, zda dotyčného psa zná odmala nebo ho vidí poprvé v životě. Je mi líto, ale budete muset pejska pozorně sledovat a dávat velmi dobrý pozor na první signály, že se začíná projevovat jeho vyblokováné sociální chování - a pak se podle toho zařídit. Nic jiného Vám k tomuto případu napsat nemůžu.

A nezlobte se, ale Vaše poslední věta je něco, co nedovedu pochopit a nikdy nepochopím, i když se s podobným "zásadovým postojem" bohužel setkávám docela často. Dovedete si v reálu představit, že by k pomluvám, lžím a zlu každý přistupoval podobně jako Vy? Pak bych byl třeba zbytečný i já, kdy se snažím vysvětlit lidem třeba to, že ubližování psům nebo neopodstatněné kastrace nejsou v pořádku - taky bych si mohl říct, že holt vždycky budou lidi, co budou psům ubližovat a budou je mrzačit.... Já na rozdíl od Vašeho názoru vyznávám trochu jiný přístup. A díkybohu, jsou i lidi, kterým není jedno, pokud někdo plive špínu na mne nebo moje aktivity. Pokud totiž necháte pomlouvače a ubožáky v klidu, budou mít pocit, že jim projde všechno. Škoda, že lidí s Vaším přístupem je v tomto národě tolik - nic nedělat, k ničemu se nevyjadřovat a pak jen nadávat, jak jsou věci špatně... vidím to každodenně i v běžném životě:(

 

(15.7.2007)
Tazatel: Jana Gazdaricová, Brno
Plemeno psa: Jack Russell Terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň Pán Dostál, ako mnoho ostatných aj ja by som sa v prvom rade poďakovať za prácu, ktorú robíte a zároveň Vás poprosiť o radu. Nelu - tak sa volá naša fenka máme od jej 7 týždňov. Od začiatku mi bolo jasné, že toto plemeno je také "živé striebro" , preto so si ho aj vybrala. Musím povedať, že začiatky s ňou neboli vobec jednoduché, čo sa týka výchovy. Pri každej príležitosti nás pekne dohrýzla a také triky  ako to, že som ju zobrala za kožu a tak ju položila na chrbát - tak z toho si veľa nerobila. Naopak niekedy ju to vyburcovalo ešte k vačšej zúrivosti. Po nejakom čase sa nám to však podarilo eliminovať a s tým ako dostávala rozum sa nám ju podarilo "skrotiť"... Hovorím v minulom čase, pretože všetko sa po návrate z dovolenky, kde bola skoro celý čas navoľno s 3 dospelými psami vrátilo naspať. Aby som Vás bližšie uviedla do situácie - Nelu skoro nikdy nebýva sama, priatel ju so sebou vozí do práce a potom sa jej venujem ja - poobedné a večerné krménie, prechádzky - a práve tie sa momentálne stali pre mna obrovským problémom. Od začiatku, čo chodíme do parku ju púšťam navoľno a vždy to bolo super, aj keď odbehla, vždy sa sama alebo na privolanie vrátila a bolo jedno, aj keď mala okolo seba iné zaujímavejšie podnety.Toto sa však úplne zmenilo, čo mi je strašne ľúto, pretože potrebuje behať a na vodítku to nikdy nebude také ako navoľno. Už pri prvom pustení si zamieri absolutne iným smerom ako ja a na moje volanie vobec nereaguje a pokračuje si v svojej vycházke, až kým ju cez celý park nechytím.Musí to vyzerať komicky, ale mne je z toho skor do plaču ako do smiechu.Chytím ju za kožu a rázne ju položím, ale ona na to absolutne nereaguje a aj an vodítku strašne tahá a vydobíja si smer, ktorým chce ísť. Po chvíle ju vyskúšam pustiť znovu, ale situácia sa opakuje.Nerozumiem tomu obratu, ktorý sa v nej udial. Dalším problémom je jej úplné nečakaná agesivita.Niekoľkokrát sa mi stalo / v poslednom čase čím dalej tým častejšie/, že bezdovodne zaútočila na šteňa, ale už aj na dospelého Yorkšíra, ale takým sposobom, že som sa vážne bála, že mu ublíži. Dlhú dobu som nevedela prísť nato, kto je pre ňu vodcom,pretože obidvaja sme sa jej venovali približne rovnako, mali rovnaké požiadavky, ale myslím, že na priatela momentálen reaguje lepšie a vidím tam aj  vačšiu pokoru z jej strany. Mne je to velmi lúto, pretože ja s ňou chcela robiť všetky aktivity ako výcvik, či agility, ale takýmto sposobom, ked na mňa nereaguje to nie je možné, musí mať pred mnou nejaký rešpekt, aj keď jej vodcom sa stal priateľ. Prosím Vás, ešte pred tým ako som si Nelu zaobstarala som čítala Vašu stránku, mala som psa a snažila som sa vo výchove nič nezanedbať, ale predsa to takto vypálilo. Mohli by ste mi poradiť v čom som spravila chybu? Ako ju napraviť? Už dlhšiu dobu uvažujem o vašom sústredení, poprípade samostatne sa s vami poradit, myslíte, že by sa to správanie dalo napraviť? Vopred Vám veľmi pekne ďakujem a prajem veľa úspechov a teším na spoluprácu.

Odpověď: Dobrý den:) Jednoduše a otevřeně řečeno - nemáte u Vaší fenečky žádný respekt, nejste vůdce. To je příčina všech problémů, které s ní teď máte. Bohužel ani Váš přítel neplní roli vůdce smečky a Vaše psychicky se velmi rychle vyvíjející štěně se zoufale motá v prostředí, které ji nevychovává a se kterým si ona sama neumí poradit - a tato nejistota a bezradnost se samozřejmě musí projevit i venku, na procházkách a při kontaktu s jinými psy...

Výchova "po psím" není mechanika. Je to poměrně hodné složitá záležitost a pokud člověk neumí nebo není schopen projevovat emoce, tedy jednu ze základních podmínek pro to, aby to vůbec fungovalo, pak se záhy dostává on i jeho pejsek do popisovaných problémů. To je ta špatná zpráva. Dobrá je ta, že se v tomto věku dá spousta věci dát do pořádku, pokud majitel psa spolupracuje a má skutečnou snahu se učit. Takže - pokud chcete pomoci, pak mne prosím zkontaktujte a domluvíme termín, kdy za mnou s fenečkou přijedete. Potřebujete se naučit spoustu věcí Vy i ona.

 

(15.7.2007)
Tazatel: Stanislav Tatár, Praha
Plemeno psa: trpasličí jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 8 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, na začátku bych Vám chtěl pochválit Vaši poradnu, dozvěděl jsem se zde hodně zajímavých věcí. A teď k našemu "problémku". Máme doma 8 týdenního prcka a je samozřejmé, že nevydrží a sem tam udělá loužičku nebo bobek. Proto jsem se chtěl zeptat jestli neznáte nějaký fígl, jak ho naučit chodit na jedno místo? Chodíme s ním ven pokaždě když se probere nebo když si víc hrajeme. Venku se téměř vždy vyčůrá, ale stává se, že po příchodu domů udělá bobek tam. Sice né na jednom místě, ale vždy utíká do chodby, kde máme z důvodu kluzké plovoucí podlahy kvůli Falcovi natáhnuté dlouhé hadry. Chtěli jsme ho naučit na noviny, ale žere vše, co trošku šustí, takže to radši neriskujeme. A druhá otázka, neustále kouše všechny do rukou a to i když jsou v klidu a nezlobí ho. Nekouše, jen když je unavenej. Máme mu to bezkonkurenčně zakázat nebo je to v jeho věku normální a přejde to časem?? Má už dost ostré zoubky a jeho stisk je den ode dne silnější. Teď, když už to nebere jako hru, ale přidá na síle mu to zakazujeme povelem a když neuposlechne, tak připojujeme i zatřepání za kůži za krkem. Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Pokud jste ale skutečně Poradnu studoval, pak jste musel najít odpovědi i na své otázky - a ne pouze jednou... Fígl žádný neexistuje, mnohokrát jsem vysvětloval, že svěrače je pes schopen ovládat až od zhruba půl roku věku - snažit se ho "přesvědčit", aby tento svůj přirozený vývoj urychlil, je nesmysl. Budete to muset ještě chvíli vydržet, dvouměsíční štěně prostě není schopno fungovat jinak - stejně jako Vy, když jste ještě nosil plíny.

Stejně tak do přezubení (5.-6.měsíc) bude hodně kousat do všeho možného - jednak je to jeho způsob poznávání okolního světa, jednak ho za cca 2 měsíce začnou svědit dásně v důsledku blížícího se přezubování. Pokud bude kousat do ruky, pak samozřejmě musíte zasáhnout "po psím" - také již mnohokrát zde popsané (kůže na krku, čenich atd.).

Nezapomeňte prosím na to, že máte doma opravdu ještě psího "prcka" - a ještě nějakou dobu mít budete. Za něj děkuji:)

 

(8.7.2007)
Tazatel: Lucia Klaučová, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Zdravim Vás, opäť sa hlási Lucia a gangster Viggo :) Ďakujem za predošlú radu, pomohlo mi to uvedomiť si veľa vecí.  Musím povedať, že sme svojim spôsobom pokročili. Keď je prehľadný úsek, chodíme na voľno, pekne si ma sleduje a vždy keď poviem poď, tak ide a veľmi dobre reaguje na krátke rytmické zapískanie. Na povel ku mne reaguje takmer 100% aj pri odvolaní zo svorky psov, čomu sa veľmi teším. (Mimochodom, keď je vo svorke, nemá až taký problém zo samcami, ako keď je sám, alebo na vodítku. Trošku sa na nich fučí, ale inak nič, dalo by sa povedať, že je skôr submisívny a na vodítku sa asi cíti velice sebaisto a tento kompex následne ventiluje). Dneska ráno sme mali jeden incident, keď bol na voľno. Akurát sme sa zabávali povelom stoj na kraji cesty, keď sa za nami objavila jeho nenávidená Argentínska doga (ktorá, nie len podľa mojej mienky, nie je v rukách toho správneho človeka, isto viete čo tým myslím). On (doga), bol na vodítku, ale Viggo vyštartoval ako raketa, tušiac jedinečnú príležitosť, konečne mu to natrieť. Argentínec chňápal a zúril, Viggo priskakoval a  odskakoval, ako vlk. Tak som sa medzi nich postavila, Vigga som za kožu na krku odtiahla do dostatočnej vzdialenosti, trhla s ním, povedala veľmi rázne fuj, dala na vodítko. Hneď sme šli domou, a nejakých pár minút som ho ignorovala. Bol natoľko zaskočený, že sa ani ráno nevítal s prieteľom, ale za pol hodinku sa to urovnalo, keď sa trochu vyspal. Bol toto z mojej strany správny postup, ktorý niekam speje? Samozrejme nečakám, že po tomto incidente prestane okamžite vyjíždet po psoch.  Bola to moja absolútne pudová reakcia na situáciu, ktorá sa mohla skončiť vážne. Bola to moja chyba, že som ho neohlídala, ale nie vždy mmôžem mať oči všade, aj keby som chcela. Zistila som že keď už zameriava radary na psa a ježí sa, pomôže položiť mu ruku na kohútik a zavrčať. No nie vždy mám možnosť vidieť psa skôr ako Viggo. Tak teraz neviem, či nie je bezpečnejšie ho zase brávať všade na vodítku, kým toto nezvládne. Na jeseň, keď nebudú také horúčavy by sme radi za vami prišli na konzultácie, takže určite sa ozveme. Len dovtedy, aby sme to nejak zvládli. kráčame vôbec správnym smerom? :) p.s. minule som zabudla uviesť, aký je kríženec. takže podľa môjho dojmu je tam husky, labrador, vlčiak a  doberman. Ale kto vie. Posielam vám aj pár fotiek, možno vaše odborné oko rozozná niečo iné:) a ešte aj fotku s jeho kamošom retrievrom. Dúfam že budú kamošmi aj keď retriever dospeje. Prave ma rok. Ďakujem a prajem veľa krásnych chvíľ s Vašimi psíkmi.

Odpověď: Dobrý den:) Zda kráčíte správným směrem, to bohužel na dálku nemohu posoudit - už jsem se dávno naučil, že pokud konkrétního člověka nemám možnost poznat "naživo", pak se často rozchází spousta věcí v jeho písemných informacích a skutečnosti... V popisovaném případě bylo především chybou to ignorování a připnutí na vodítko. Nevím, proč si tolik lidí myslí, že "nemluvit za trest se psem" je ta nejlepší forma reakce - připnutím na vodítko zas dáte najevo vlastní nejistotu.

Pokud na podzim přijedete, určitě Vám budu moct říci víc k Vám i k Viggovi - i co se týká jeho pravděpodobného původu... Zatím ho za mne aspoň pohlaďte:)

 

(8.7.2007)
Tazatel: Jozef Vanko, Nová Dubnica (Slovensko)
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: pes
Stáří: 8 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, z Vašich stránok je vidieť, že Vám skutočne ide o dobro psíkov, preto by ma zaujímal Váš názor na odstraňovanie "vlčích pazúrikov", pretože môj Monty ich má. Pôvodný majiteľ mu ich nedal hneď odstrániť a tak to zostalo na nás. Pôvodne som to bral, ako hotovú vec aj veterinár ma v tom utvrdil. Na nete som však s prekvapením zistil, že existujú aj odporcovia tohto zákroku, vlastne všetkých krvavých zákrokov na psíkoch, a dokonca to vraj je u nás v SR aj trestné a obchádza sa to zdôvodneniami prevencie. Som teraz na rozpakoch čo urobiť. Predtým sme mali NO a ten vlčie pazúriky nemal, tak nebolo čo riešiť. Prečítal som zatiaľ asi 1/3 poradne ale na túto tému som nenarazil. Keďže nechcem strácať čas tak Vám píšem. A ako sledujem Montyho nebude to posledný raz. Ďakujem.

Odpověď: Dobrý den:) Paspárky, jinak tzv. "pátý" nebo "zdvojený pátý prst" se u některých psích plemen vyskytují (mimo hovawarta například beauceron, pyrenejský horský pes, bernský salašnický pes atd.), většinou jsou odstraňovány s odůvodněním, že by mohly být v budoucnu zdrojem zranění psa. Na druhé straně například u beaucerona nebo briarda jsou paspárky součástí standardu.

Můj osobní názor je v tomto případě stejný jako na kupírování uší či ocasu - nesouhlasím s podobnými postupy, z mého pohledu to není nic jiného než deformování přirozeného vzhledu psa. Jedná se o neodůvodněný zákrok i z hlediska prevence, podobně jako sterilizace fen nebo kastrace psů.

Snad Vám můj názor při rozhodování trochu pomůže:)

 

(8.7.2007)
Tazatel: Lukáš Valla, Moravský Krumlov
Plemeno psa: West Highland White Terrier/jorkšírský teriér
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 5 let/9 týdnů
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Preji krasny dobry den. Prejdu hned k memu problemu,mame doma jiz patym rokem psa West Highland White Terriera,je to palicak, ale zadny problem s nim nebyl.Ale nyni dostala sestra darem Yorkshire Terriera,fenku ma 9 tydnu.A uz nastal problem,westik ji ve sve blizkosti nesnese, vyjizdi po ni. Nevime si rady,jak ho na nasi mladou slecnu navyknout, ktera si s nim chce jen hrat.Dekuji za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem zde podobné případy mnohokrát rozebíral, stačilo trochu pohledat... V prvé řadě nic nelámat přes koleno, dát tomu čas, protože pětiletý pes - jedináček potřebuje dostatek času a klidu na to, aby do své smečky přijal nového jedince. A zadruhé - jakmile budete fenečka moct ven, berte oba na společné procházky na "neutrální půdu" a uvidíte, jak rychle se ti dva dají dohromady.

 

(8.7.2007)
Tazatel: Veronika Formanová, Pardubice
Plemeno psa: maďarský ohař krátkosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 13 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, nezbývá mi, než Vám opět poděkovat za další rady, stale se je co učit :) máme problém s ušima Ýmouška, uz 2krát měl antibiotické kapky a ted se mi zdá, že tam má zase zánět. Minulý týden jsme byli u moře a hodně se koupali (celou dovolenou a cestu jsme přizpůsobili hošíčkovi) a i přes každodení vytírání oušek, neustále naklání hlavičku a "tře" se hlavičkoku třeba o gauč. ouška má čistá, není cítit zápach, ale minule mu veterinář zajel vatou až do oušek a nestačila jsem se divit. Ouška čistíme Epi Otic, nakapu, promasíruji a potom je vytřu. můžeme předejít dalším antibiotikám? velmi Vám děkuji za cenné rady a přeji hezké léto s psíky.

Odpověď: Dobrý den:) Můžete - pokud budete pejskovi čistit uši pořádně, skutečně nestačí odstranit nečistotu pouze z povrchu zevního zvukovodu. Není to zas tak těžké (nechte si přesný postup vysvětlit a především prakticky předvést od veterináře), jen je zapotřebí se nebát a s potřebnou dávkou opatrnosti a citu projet zvukovod až jeho zalomení. Plemena s převislými slechy špatně větrají a je zapotřebí jejich uším věnovat patřičnou (ale ne přehnanou!) pozornost - tedy vyčištění plus cca 1x za měsíc správně provedená aplikace Epi-O-Ticu (mimochodem po jeho aplikaci se uši NEVYTÍRAJÍ, přípravek tam musí zůstat!!).

Hezké léto přeji i já Vám a Vašemu pejskovi!:)

 

(8.7.2007)
Tazatel: Kateřina Svobodová, Cheb
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ano (v 1 roce)
Dotaz: Dobrý den pane Dostál,opět Vás a Vaše pejsany zdravíme s labradorkou Ejminkou. Dnes se na Vás obracím s prosbou,před 6 týdny někde Ejmina sežrala návnadu na krysy (mám podezření na sousedy),byla na tom hodně špatně,zřejmě šlo o warfarin,měla silné vnitřní krvácení,poruchu krvetvorby,krevní rozbor byl katstrofální,všechny hodnoty byly skoro nulové.Veterinář jí pomáhal jak se dalo,deset dní jsme jezdili na injekce,dostávala Kanavit,Pambu,Dexadreson,Synulox.když byla v kritickém stavu jedinou záchranou byla transfůze plné krve,dostala jí dvakrát a ,začala se pomalu dostávat z nejhoršího.Je pořád pod dohledem vet.lékaře,včera jsme byli opět na krvi a hodnoty jsou na hranici normálu.ale zřejmě nikdy nebude v takové kondici jako dřív.Ale proč Vás prosím o radu?Byla pohodová,bezproblémová a ted je z ní jiný pes,na všechny a na všechno vyjíždí,štěká,pouští hrůzu,jako když má pořád strach.Za tu dobu co byla nemocná jsme jí hodně rozmazlili,dovolili jsme jí všechno,myslím že je to tím,ale nevím si rady jak vše vrátit zpátky.Můžete mi prosím poradit?Ve dvanácti měsících byla kastrovaná,jsou jí tři roky.Děkuji Vám a přeji krásný den Vám a Vašim pejsanům.

Odpověď: Dobrý den:) Je mi Vaší fenečky moc líto - i kvůli tomu, že teď musela projít hromadou stresujících zážitků, které se na ní samozřejmě podepsaly. Je teď vystresovaná, svoji roli v tom samozřejmě sehrává i změněná povaha v důsledku kastrace. Musíte teď mít dostatek trpělivosti a především pro ni vytvořit pevný opěrný bod - vůdce a fungování smečky. Fenka je rozhozená a je rozhozená i z toho, že najednou přestala doma platit pravidla, na která byla zvyklá a která pro ni také tvořila čast psychologického opěrného systému. To vše teď Vy musíte opět vrátit do normálu. Nevytvářet pro fenku atmosféru utěšování, rozmazlování (a tedy nejistoty a ohrožení), ale naopak atmosféru klidu, jistoty a pevně daných pravidel života "smečky".

Čím rychleji to zvládnete, tím více se fenka dostane zpátky do pohody. Pokud byste s tím měli problém nebo Vám některé věci nebyly úplně srozumitelné, raději s ní za mnou přijeďte. Držím palce!

 

(1.7.2007)
Tazatel: Zdeněk Procházka, Praha
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Přeji dobrý den a taky jako ostatní si nemohu odpustit Vám poděkovat za Vaši poradenskou aktivitu, vždy mne pohladí po duši, když zjistím, že v naší dost cynické a sobecké době se njadou lidé, kterým nejsou lhostejné problémy ostatních. Tak ještě jednou díky. Mé dotazy se tedy týkají tří a půl měsíční fenky německého ovčáka.
-       Jí většinou dobře, někdy ale jen z ruky. Nezvykne si na to? Nemáme ji  raději nechat, aby dostala větší hlad, než ji krmit?
-       Váží patnáct kilo, myslíte že je to odpovídající váha?
-       Vyrobil jsem ji zateplenou boudu, zatím ale spí v předsíni, jinak je celý den venku, kromě toho, že si přijde občas schrupnout do kuchyně nebo pokoje, když tam jsme. Od kdy bychom ji měli zvykat na to, být venku i v noci?
-       Postavilo se ji jednou ouško, druhé zatím ne, když zbystří, vztyčí obě, jinak ale to jedno ji pořád plandá. Máme s tím něco dělat, nebo se také postaví?
-       Myslím, že kromě obvyklých štěněčích "zlozvyků" (kousání do všeho a tahání všeho atd.) je dobré a přátelské povahy. Někdy nás však překvapí, z vteřiny na vteřinu, bez příčiny (podle nás) zavrčí, začne zuřivě poštěkávat a dorážet a kousat do nohou, rukou. Pak to zase přejde. Jak se k tomu máme stavět?
Děkuji za odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den, já Vám také děkuji:) Krmení - pomalu přejděte na dávky 4x denně, za další 3 týdny na 3x denně,od 5,5 měsíce na 2 denně. Z misky, ne z ruky. Váha - psal jsem již mnohokrát, že je to vždy individuální záležitost, pokud fenka vypadá pěkně, pak si s tím nedělejte vůbec starosti. V tomto věku by fenka měla být v co nejužším kontaktu s Vámi, ne v boudě nebo "odložená" v předsíni - také jsem to již hodněkrát na PSÍCH STRÁNKÁCH vysvětloval. Pokud ji mermomocí musíte mít venku (s čímž já osobně naprosto nesouhlasím!), pak až od cca 10.-12. měsíce, dřív rozhodně ne. Ouško - postaví se, dávejte jí dostatek (ale ne přebytek) kalciového přípravku. Poslední dotaz - přečtěte si prosím PSÍ STRÁNKY, pochopíte mnohé o chování štěňat i jejich správné výchově stejně jako o správných reakcích člověka.

 

(1.7.2007)
Tazatel: Lucie Veselá, Brno
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, plánuji si koupit fenečku labradora. Více se mi však líbí pracovní linie, která prý u nás už bohužel není k dostání. Bude to ale můj první pejsek a slyšela jsem, že labradoři z pracovní linie je dost těžké vycvičit a vychovat - prý to není labrador, ale tryskáč.:-) Taky jsem uvažovala, jestli to vlastně není škoda a pro toho pejska trošku "týrání", když ho nebudu využívat k tomu, na co je vycvičen, tzn. lovu. Zatím plánuju jenom WT apod. Vím, že je také možnost pořídit si půl výstavního a půl pracovního. Jen teda nevím, kde bych toho pracovního sehnala. Jaký máte názor na tohle křížení? A mám se vůbec snažit o pejska z pracovní linie, když ho pořádně nevyužiju nebo se prostě jen poohlídnout po nějakém subtilnějším pejskovi? Díky moc za opověď.

Odpověď: Dobrý den:) Není to tak. Do rukou se Vám z různých chovných linií může dostat fenka klidnější stejně jako temperamentnější, s menšími nebo většími pracovními vlohami. I v jednom vrhu budete mít štěňata různých povah a temperamentu, dědičnost tvoří pouze část "nového pejska". Hledejte fenku z linie nezatížené zdravotními nebo povahovými problémy  a z chovatelské stanice s dobrými chovnými podmínkami - toto je pro Vás důležité. Fenečka bude v budoucnu taková, jakou si ji vychováte, spousta věcí jde v přirozené povaze zesílit nebo naopak potlačit. A pokud se Vám podaří vytvořit mezi vámi dvěma skutečnou vazbu a vztah, pak bude fenečka u Vás vždy spokojená.

 

(1.7.2007)
Tazatel: Helena Havlíková, Libáň
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Přeji dobrý večer pane Dostál, potřebovala bych poradit s problémem, který má moje fenka. Mám skoro dvouletou fenku bígla, je to strašně živé zvířátko, ale poslední rok u ní shledávám, že není úplně v pohodě. Má strach z lidí a to takový strach ,který později přejde ke strachu z každého zvuku, který zaslechne ... Docela často jezdíme na výstavy a tam nám to docela činí problémy.. V kruhu se nechá normálně předvázt, ale jakmile se jí chce rozhodčí dotknout , stáhne ocas a mám ji  skoro na zádech. Tento strach je  ale o to divnější, protože ho má jen z velkých chlapů a nedej bože aby měl černé brýle nebo čepici, a nebo poslední dobou ze starých lidí... když většinou odezní toto první polekání, tak je po zbytek výstavy celá vyděšená a strašně si hlídá záda, ke každému zvuku, který zaslechne, se postaví čelem, ale ne kurážně - vyděšeně... Nejde mi o výstavy ale už jsem nešťastná z toho, že jí nemůžu nebo spíš neumím pomoct.. Tento prbolém není jen na výstavách. Nedávno jsem navštívila Chorvatsko  a ji jsem si vzala s sebou. Ve městě se vůbec nesoustředila byla vystrašená, nenesla se jako bígl s ocáskem nahoru, skoro se plazila... Již jsme zkoušeli s ní chodit do rušného města mezi lidi, prosila jsem ty nejstrašidelnější lidi aby ji pohladili i za cenu , že přerve šňůru, no mazec.. nic nepomáhá... tento rok jsme měli taky naplánované barvářské zkoušky ale nevím zda to má cenu, jestli se za ní bude plížit tlupa dědoušků v kloboučcích, tak se bude stále otáčet a nebude schopná ničeho. Také mi bylo řečeno že nějáká postava mezi těmito kategoriemi lidí, co jsem popsala, ji musela určitě zbít, ale to není možné protože jsem ji měla za celičký její život u sebe a nikde u nikoho cizího jsem ji nenechávala...

Odpověď: Dobrý den:) Je zapotřebí, abyste za mnou i s fenkou přijela, jedině tak jí mohu pomoci. Zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme termín a bližší podrobnosti.

 

(1.7.2007)
Tazatel: Josef Prokeš, Chicago (USA)
Plemeno psa: americký pitbulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pane Dostale, mohl byste mi, prosim Vas, vysvetlit jednu zvlastnost v chovani naseho psa Edy? Strasne rad pije moc jinych psu a fen, a to doslova, kdyz mam tu moznost, pustit ho v parku navolno, beha od jedne cerstve louzicky k druhe a lize moc, kdyz ho okriknu, provinile si lehne, ale to uz mu vetsinou tecou cary slin z tlamy, a pritom podivne pomlaskava, jakoby si to vychutnaval, obcas doma hlidame starsi fenu krizence NO (kastrovana), kdyz je pustim na zahradu spolu, Eda ji doslova visi u zadku a ceka, proto kdyz jsou na zahrade spolu, radsi ho "hlidame", ale ikdyz je fena uz zpatky v dome, Eda zacne smejdit po zahrade az si tu louzicku najde a zacne ten svuj ritual, svoji moc nepije, myslel jsem si, ze ho to s vekem prejde, ale mam dojem, ze se mu to libi cim dal vic... druha vec se tyka navstev psich parku, kde muzou psi behat navolno (legalne), jeden cas jsme tam chodili pomerne casto, kvuli pobytu mezi psy, vetsinou jsme se tam prochazeli, s Edou na voditku, ne ze by se projevoval agresivne, ale pitbull je pitbull, kdyz k nam pribehl jiny pes nebo fena, nechal jsem je spolu "seznamit" a pokracovali jsme v prochazce, nechaval jsem ho navolno jen kdyz jsme narazili na lidi s podobnou rasou psa, az jednou se stalo, ze Edu napadli zezadu 4 psi najednou, sel na kratkem voditku u nohy, nez jsem stacil zareagovat, ten nejvetsi se mu zakousl do hlavy a prispendlil ho k zemi, jeden do boku a dva do zadnich noh, nikdo si neprisel pro sveho psa, ikdyz jejich majitele stali opodal a koukali se na to, psy se mi podarilo odtrhnout, az na jednoho, ktery zautocil jeste jednou, ale to uz jsem byl rychlejsi, Eda se cely trepal a mel celou hlavu od krve, nikdo se mi neomluvil, stejna vec se nam stala v lese, videl jsem NO navolno, zavolam Edu a pripnu ho, pes se rozbehne za nami na volani majitelky nereaguje, jen slysim, nebojte se on je pratelsky, OK, stojim, Eda sedi u nohy,  cekam co bude, pes zpomalil a prisel k nam, zacali se ocuchavat, kdyz se NO dostal k intimnim partiim Edy, z niceho nic se mu zakousl do boku, Eda se nemohl branit, protoze jsem ho drzel na voditku, majitelka stala, jak oparena, a pro psa si nechtela jit, nakonec jsem v jedne ruce drzel NO a v druhe Edu, pak si ho vzala, pry to jeste nikdy neudelal, Eda se zklidnil hned jak jsem dal NO z ruky, ale ten byl porad jeste v razi, slecna mela co delat, aby ho udrzela... jak se mam v takovych situacich zachovat?! psa na dalku zastrasit neumim, uz jsem to zkousel, ale pes prisel spokojene az k nam, nastesti tento byl v pohode, nekdo mi uz i "poradil", ze ho mam pustit, at si to vyresi sam, to ja nechci. Eda jeste zadneho psa nekousl, a ja ani nechci, aby k tomu nekdy doslo. Nebudou mit tyto prihody negativni dopad na nas vztah?! Jinak Vasi knihu jsem si nechal poslat, mam ji prectenou, dozvedel jsem se spoustu uzitecnych veci, ale jak rikate, nektere veci clovek musi videt (nejde mi hlavne zklidneni)... dekuji za odpoved, pozdravujte Vase psy a mozna nekdy nashledanou.

Odpověď: Dobrý den:) Zkuste si, že bude stejně reagovat i na Vaši vlastní moč. Bude to stejná reakce - sliny, vibrace čelistí... Psi olizují (ne pijí, i ten Váš pouze olizuje) moč normálně a reagují na ni popsaným způsobem. Váš pejsek je teď ve věku, kdy jsou vysoké a nevyrovnané hladiny pohlavních hormonů, časem i toto chování přejde. Pokud ho ovšem budete nevhodně korigovat, může se z toho stát zlozvyk, na tuhle věc musíte tedy být opatrný.

Druhý dotaz - už jsem tady na něj odpovídal vícekrát a ani dnes moje odpověď nebude jiná: pokud nebudete vystupovat jako člověk, ale jako velmi silný sebevědomý pes (emoce, mimika, řeč těla...), pak 99% psů od agrese odradíte. Co se týče přímého kontaktu s cizím psem, už jsem to zde také rozebíral... Pokud budete vystupovat ve své vlastní smečce jako její schopný a rozhodný vůdce a budete podobné situace zvládat, pak se pro Vašeho pejska stanete modlou. Jak ale začne místo Vás kousat Váš pes, vznikne problém, kterého se už nikdy nezbavíte. Váš pes totiž může bránit sebe i Vás, ale teprve potom, co Vy takto rozhodnete - tak funguje smečka.

Zdravím Vašeho pejska a přeji co nejméně "psích konfliktů" - no a možná někdy nashledanou:)

 

(1.7.2007)
Tazatel: Hana Vavrušková, Pardubice
Plemeno psa: bernský salašnický pes
Pohlaví: fena
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále chtěla bych Vás požádat o radu s výchovou naší fenky. Toto plemeno jsem si vybrala cíleně- jako začátečník jsem chtěla klidného a hodného společníka, pejska se kterým nebývají výchovné potíže. Tak to také je, máme ji všichni hrozně rádi, je hodná a milá, trošku divoch ve srovnání s ostatními berňáčky. Hodně jsem toho o výchově i o tomto plemeni předem načetla, abych neudělala chyby a přesto se něco nepovedlo. Všechno se rychle naučila, (nepoužívala jsem žádné důrazné tresty za prohřešky, jen hlasem maximálně vytaháním za kúži na krku). jediné co mi poslední dobou dělá starosti je, že někdy prostě nepřijde na přivolání a to samozřejmě ve chvíli, kdy to je důležité třeba pro její bezpečnost . poslední dobou ji totiž začalo bavit vyhledávat zajíce, kteří jsou teď všude v obilí a honit je a pak prostě za ním běží dokud vydrží (což není dlouho,většinou je nadohled) a pak se teprve laskavě vrátí. dělá to i ve chvíli, kdy ji něco (třeba nalezené jídlo) hodně zaujme. Čím je ode mě dál, tím je jasně vidět, že si ze mě míň dělá a jako by si to už teda chtěla užít, když už mám mít průšvih. nevím kde jsem udělala chybu, přivolání jsem ji učila hned od malinka, vždy to fungovalo, dostala pochvalu nebo pamlsek nebo oboje, ale čím je starší tím míň to funguje. jak se mám zachovat, když neposlechne a vrátí se až se jí zlíbí a jak ji to odnaučit? Budu Vám moc vděčná, jestli mi poradíte. Možná mám malou autoritu, když se sní hodně mazlím a udělám pro ni cokoli jen aby byla šťastná? proč mi neoplácí stejně? Možná se k ní chovám jako k člověku a ne ke psu? Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Máte fenku v pubertě, to je první věc. Druhá věc - určitě by to chtělo, abyste za mnou i s fenkou přijela (problém je ve Vás, máte v některých zásadních věcech nesprávný přístup), tyto věci nemá smysl řešit na dálku. Pokud tedy budete chtít, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme bližší podrobnosti.

 

(1.7.2007)
Tazatel: Josefa Doležalová, Brno
Plemeno psa: jezevčík dlouhosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den.Moc prosím o radu.Naše fenka,jinak velmi hodný a přítulný pejsek se začala chovat jak rozmazlený puberťák. Pokud nespí, tak stále kňourá a fňuká, schovává se, nosí pískací hračky, kterých si jinak nevšímá. Může jít o falešnou březost? Má necelé dva měsíce od hárání.Jak na toto chování reagovat? Napomínat, nebo přecházet s tím, že to samo skončí?Děkuji,nejen za sebe,ale za všechny, kterým radíte.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, podle příznaků jde skutečně o falešnou březost, odpovídá tomu i doba po hárání. Schovejte hračky, snižte trochu krmné dávky a přidejte na intenzitě a době procházek - zhruba do 14 dnů pak vše odezní přirozenou cestou... Fenku "nenapomínejte" (ona za to opravdu nemůže ani to není schopna ovlivnit), ale nelitujte ji a hodně s ní komunikujte.

 

(1.7.2007)
Tazatel: Vladimír Janovský, Teplice
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 7 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Přeji Vám dobrý den, pane Dostále. Ještě jednou děkuji za zaslání Vaší knihy. Přečetl jsem ji prakticky "jedním vrzem" a nyní ji čtu podruhé a pomalu. Obracím se na Vás v následující věci:
V sobotu 7.7. si přivezu fenečku hovawarta. Jak jsem Vám již psal, máme doma trpasličího pudlíka ve věku téměř 15 let. Celá léta spí s námi v posteli. U fenky je s tím rovněž počítáno. Chci se zeptat, jestli nenastane nějaký smečkový problém, když budu spát s malou zprvu na zemi v obýváku. Důvodem je to, že ta malá sama na postel nevyskočí, resp. z ní nesleze, nehledě na její častější potřebu vyprazdňování. Nevadí, když část smečky spí v jedné místnosti a ta druhá zase v jiné?
Dále se chci zeptat na krmení. Cliff dostává pouze jednou denně, a to odpoledne, když odmyslím nějaké ty chuťovky (i od stolu). Malou budu krmit samozřejmě 5x denně, pak 4x atd. Jak se zachovat, když se té malé ten náš senior bude dobývat do její misky? Na granule sice dvakrát není, jen občas, ale na návštěvách mu vždy moc chutnalo "papání" jiného psa.
Mám té malé přidávat Irish cal, kloubní výživu, popř. vitamíny již od samého začátku?
Manželka na špacíru vždy za Cliffem na samonavíjecím vodítku tak trochu "vlaje". Mně to tolik nedělá. Na jakém vodítku je společně oba vodit? Každému zvlášť samostatné vodítko nebo použít rozdvojku? Cliff není na krátké vodítko vůbec zvyklý.
A poslední otázku týkající se vnějších parazitů. Zda je možno i tak malému štěnátku dát např. Frontline spot on v dávce dle jeho váhy. Doporučujete Frontline nebo spíše Stronghold? Nebo jste pro obojky a když tak jaké?
Hrozně moc se omlouvám za ten vodopád dotazů, ale chci to od počátku dělat co možná nejlépe, než abych potom musel odstraňovat své vlastní chyby. Navíc jsem si jist, že ten můj "vodopád" určitě hned tak nevyschne. Děkuji moc za Vaši odpověď a přeji krásné prožití víkendu Vám, Dinovi a Šedýskovi. Nebo vlastně Vám, Šedýskovi a Dinovi. Tak je to správně, že ano. Mějte se moc fajn.

Odpověď: Dobrý den:) Nechte pudlíka, ať si sám vybere, kde bude chtít spát. Při krmení malé si ho samozřejmě ohlídejte, aby ji nechal v klidu najíst - ale ne zavíráním v jiné místnosti! Upevněte si svoji autoritu a k misce, která není jeho, ho v tomto období prostě nepusťte. Malé přidávejte určitě IrishCal, v malém množství základní vitamínovou směs, kloubní výživa potřebná není. Vodění na vodítku - nejprve na obojek a vodítko zvykněte malou samostatně, pak je s Cliffem voďte přes rozdvojku (Cliff blíže k Vám). Klíšťata&spol. - osobně používám Frontline SpotOn, Stronghold je srovnatelný, lze použít zhruba od dokončených 3 měsíců věku štěněte. Protiklíšťový obojek bych pro tak malé štěně rozhodně nepoužil (jiný a pro malá štěňata nebezpečný způsob uvolňování aktivní látky).

Vůbec se neomlouvejte, pro štěně a nakonec i pro jeho majitele je vždy lepší se vyvarovat zbytečných chyb. Taky se mějte moc hezky a už se Vám to krátí - už jenom jeden týden...:)

 

(24.6.2007)
Tazatel: Vladimír Janovský, Teplice
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 7 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Přeji Vám dobrý den, pane Dostále. Děkuji za Vaše bezvadné stránky. Vaši knihu jsem si objednal a již se na ni moc těším. Protože nechci udělat hned v začátcích nějakou chybu ve výchově nového člena naší rodiny, prosím Vás o radu. Za necelé tři týdny si jedu pro plavou fenečku hovawarta. Doma dnes máme téměř patnáctiletého pudlíka. Již téměř neslyší, ale jinak je to stále ještě "júra", včetně zájmu o psí dámy. Jde mi o budoucí společné soužití obou pejsků. Nejedná se mi ani tak o to, jak malou fenku náš Cliff přijme. Věřím, že zde problém nebude. Budeme se stěhovat do nového doměčku se zahradou právě v době, kdy si malou přivezu, takže k seznámení dojde v prostředí, které bude pro oba dva nové (snad ty změny náš Cliff na stará kolena zvládne). Jedná se spíše o to, jak zabránit tomu, aby ji nenaučil to, co sám " moc dobře umí". To, že ji naučí spát v posteli, mi vůbec nevadí, je s tím totiž předem počítáno a snad se tam všichni vejdeme. Bojím se, aby ji nenaučil "loudit" u stolu. Po celá léta totiž vždy něco dostal. A po patnáci letech ho to již asi neodnaučíme. A abych se přiznal, tak ho to odnaučovat  ani nechci. Ať má ten podzim jeho života co možná nejpříjemnější. Ale určitě nechci, aby to od něho okoukala i ta malá. Mám ji po čas našeho jídla izolovat v jiné místnosti? Nebude to ta malá brát jako vystrčení ze smečky, byť i jen na krátkou chvíli? To určitě nechci. Poraďte, prosím. A také jak to dělat na společných procházkách. Náš psí děda, protože neslyší, chodí teď už jen na vodítku. Nevím, jestli to dokážu, ale té malé bych nechtěl vodítko dávat vůbec. Myslíte si, že je to vůbec možné? Děkuji předem za vaši odpověď a přeji hodně trpělivosti. Mějte se moc fajn a pro oba Vaše kamarády pac a pusu.

Odpověď: Dobrý den, já také děkuji:) Cliff samozřejmě bude ten první, od kterého se malá začne učit - bude to její vzor a ten, kdo už "všechno zná". Takže velice rychle pochytí věci dobré i ty, které by se naučit raději neměla. Ale rozhodující slovo stale musíte mít Vy a pokud Cliffovi dopřejete na rozdíl od malé výsadu "desátku od stolu", je to pouze Vaše rozhodnutí vůdce smečky a jedním ze způsobu potvrzení Cliffova vyššího postavení v ní. Takže jakkoliv nejsem příznivcem krmení od stolu, tady už nemá smysl to měnit a ve Vaší konkrétní situaci to přinese paradoxně víc užitku než škody.

Co se týče malé, tak ta se sice bude snažit, ale pokud rozhodnete, že ne, tak ona od stolu nedostane nic. Opět - máte výbornou šanci potvrdit svoji vlastní pozici i smečkovou hierarchii, což bude pro oba pejsky jen přínosné. Ale jak jsem tak viděl fotky Vaší budoucí "plavovlasé kamarádky", bude těžké odolat jejímu úpěnlivému psímu pohledu...:) Nicméně v žádném případě ji neizolujte ani v případě krmení, ani jindy - budete mít svoji psí smečku a ta absolvuje vždy a všechno společně - opakem dosáhnete rozbití smečky!

Budou okamžiky v reálném životě a dnešní civilizaci, kdy i malá bude muset být na vodítku, tomu se nevyhnete. Proto ji na to vodítko zvykejte odmala, ale na druhou stranu - jakmile budete v bezpečném prostředí, vždy ji nechte běhat navolno a učit se mimo jiné i to, že bez svojí smečky nepřežije a je velmi vhodné si ji hlídat...

Fenečce přeji bezproblémové začlenění do své budoucí smečky a Cliffovi i Vám hodně trpělivosti, až Vám malá začne předvádět svoje hovawartí kousky:)

 

(24.6.2007)
Tazatel: Eva Nedvědová, Žďár nad Sázavou - Stržanov
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, tak si pročítám Vaše webové stránky a musím konstatovat, že  mě velice zaujaly. Ještě je nemám úplně prostudované, ale pracuji na tom. Já jsem taky majitelka pejska půlročního rhodéského ridgebacka. Jmenuje se Art a mám ho velice ráda. snažím se ho naučit základním povelům a musím říct, že je zvládá docela na výbornou. Jediné co mě trápí je jeho kousání. Už co jsem si ho přivezla domů tak mi "okusoval" ruky a nohy. Na radu zkušenějších majitelů jsem ho to začala odnaučovat nebo lépe řečeno jsem se o to snažila. Ale takové rázné NE, FUJ, vytahání za kůžiza krkem nepomáhalo a ani nepomáhá. Teď už má Art druhé zoubky a jeho kousnutí nebo spíš štípnutí je docela bolestivé. Pořád se snažím ho to odnaučit ale nějak se mi nedaří. Většinou ho jeho kousaní nálada popadne v zápalu hry a nebo když chce na sebe upozornit, ale asi by to neměl dělat ne? Já ho chápu, je do 14.00 hod. doma sám protože jsem zaměstnaná tak se samozřejmě musí potom vyřádit, je to opravdu superaktivní pejsek. Pane Dostál chtěla jsem se Vás zeptat jestli bych neměla zkusit s Artem Váš výcvik. Děkuji Vám za Váš čas.

Odpověď: Dobrý den:) Určitě by bylo velmi vhodné, pokud byste za mnou s pejskem přijela - z jeho strany se nejedná o hru, ale o dominantní signály a pro Vás je nezbytně nutné se naučit s pejskem správně pracovat. O tom jsou i moje konzultace nebo individuální výcvikové servisy, které nabízím, takže pokud budete chtít, zkontaktujte mne a domluvíme termín a bližší podrobnosti.

 

(24.6.2007)
Tazatel: Lucia Klaučová, Bratislava
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Zdravím Vás. Hned na začiatku chcem povedať, že ste úžasný človeka a nám na Slovensku niekto takýto veľmi chýba. Už mesiac mám doma cca dvoj ročného kríženca z útulku (tam ho dala rodina ktorá ho mala od šteniatka, pretože sa mu nevenovali, bol sám v záhrade a začal im utekať a ničiť plot, v útulku bol rok). Teraz ho máme v byte, spí s nami v spálni, so mnou trávi 24 hodín denne (naviazal sa na mňa od prvej minúty, keď som ho vytiahla z útulkového koterca), športujeme spolu (Bikejoring, má pre to veliké srdiečko), na ľudí je veľmi vlúdny, s každým je kamarát. Problém 1. asi tak na 80% psov je agresívny (fenky a šteniatka znáša veľmi dobre a psov neviem pdľa čoho si vyberá), čo je podľa mňa zanedbaný kontakt so psamy v rannom veku. Problém 2. Je posadnutý naháňaním mačiek, to chytí úplnu hystériu (v útulku bol výbeh mačiek vedľa jeho výbehu), a naháňaním zvery v lese. Raz mi v lese utiekol za srnou, ale vrátil sa spať. V lese ho už nechcem púšťať, bojím sa, že mi ho nejaký poľovník zastrelí, keď naháňa zver. Mám záujem, aby sa to napravilo, rada by som s ním chodila bez vodítka, ale keď niečo zacíti, je schopný vbehnúť aj na dianlicu. Podľa mňa, je to tým, že po dvoch rokoch získal iný svet ako koterec a dvor, takže je z toho paf. Myslíte že sa po čase skľudní, keď u nás nadobudne 100% istotu? Poradíte mi nejaké "ťahy" ako mu toto obdobie pomôcť preklenúť a ako zlepšiť jeho vzťahy so psami. Veľmi pekne ďakujem.

Odpověď: Také zdravím, děkuji:) Problém č.1 je způsobený zřejmě zanedbanou nebo špatně provedenou socializací ve štěněcím věku (pokud znal jenom svoji zahradu, pak je to dost jasné), svoji roli zde mohly sehrát i další špatné zkušenosti z dřívějšího života. Problém č.2 je zapříčiněný jeho zřejmě velmi silným loveckým pudem (bohužel nepíšete, zda je ve Vašem kříženci poznat některé psí plemeno, ale bude tam velmi pravděpodobně některý z "kontaktních lovců"). V každém případě je měsíc pro jeho aklimatizaci ještě málo a pro zklidnění už vůbec - psal jsem o tom již v Poradně mnohokrát. Rozhodně se však sám nikdy nezklidní do té míry, aby jen tak přestal honit kočky a startovat na cizí psy - na tom budete muset zapracovat Vy sama a předesílám, že to bude běh na dlouhou trať. Bude to od Vás vyžadovat spoustu trpělivosti, správného odhadu situace a především nesmíte nic lámat přes koleno, jinak ztratíte důvěru svého pejska. Na druhou stranu pokud si budete potřebovat něco prosadit, pak to budete muset zvládnout - po psím. Žádné "tahy" nejsou, vše musí jít spolu ruku v ruce (vzájemná důvěra, Vaše autorita, vůdcovství, vedení smečky...) a ve stejnou dobu.

Přečtěte si a přemýšlejte nad PSÍMI STRÁNKAMI, pochopte princip, jak fungují psi a smečková hierarchie, jak se prosazuje vůle. Tím začněte. Navíc jste si i objednala moji knihu, ta Vám také hodně pomůže. A pokud budete potřebovat, můžete i s pejskem za mnou přijet, naučím Vás i pejska spoustu věcí prakticky - řada Vašich kolegů ze Slovenska to už v pohodě zvládla...:)

 

(24.6.2007)
Tazatel: Erika Fiantová, Slatiňany
Plemeno psa: český strakatý pes
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den! Chci Vás tímto požádat o radu. Moje fenka hlídá. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby nehlídala úplně všude, kde se právě vyskytujeme( při venčení,na návštěvě atd.). Každého seřve a kdo ji nezná, ten z ní má docela nedobrý pocit. Po štěňatech se tento stav ještě zhoršil.Nepříjemnostem se snažím předcházet povely nesmíš(na návštěvě), k noze a počkat až osoba projde kolem nás(na procházce), místo(doma).Fenka má několik zkoušek poslušnosti a canisterapeutickou(tam se obávám,že to může být velký problém),takže v poslušnosti problém není a ani ve vztahu já a ona. Respektuje mě a má jasno, kdo je šéf.Jako štěně byla na mě,,závislačka,,(nedokázala být sama),ale to se už zdárně vyřešilo.Mnohokrát děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Jen se znovu ujišťuji, že dobře čtu - Vy si vážně myslíte, že je ve vašem vzájemném vztahu všechno v pořádku...? Opravdu? Odpovím si sám - ne, není. Pokud by tomu tak bylo, fenka by nebyla v permanentním stresu a nechovala se tak, jak popisujete. Ani 100 zkoušek poslušnosti totiž neodráží skutečný vztah a vazbu konkrétního pejska a konkrétního člověka - je to jenom nadrilovaná poslušnost, ne zpětná vazba psychiky psa. Kolik takových psů už jsem zažil - "poslušných", ale nervózních, rozhozených, nešťastných a bez skutečného vůdce svojí smečky...

Budu teď krutě upřímný - pro svoji fenečku jste "šéf" možná na zkouškách poslušnosti, ale nikoli v běžném životě - naučené versus přirozené. Skutečný šéf smečky totiž na svá bedra přejímá spoustu věci k řešení - například vztah k okolí, reakce na cizí lidi i psy. O svém závěru dokáže svoji smečku (psa) informovat a ten (pokud smečka funguje) jeho rozhodnutí akceptuje a nechová se jako hysterik, pokud jeho vůdce je v klidu.

Znáte a používáte pouze povely a to takovým způsobem, že jste z fenky získala neurotika. Český strakatý pes ve své současné podobě vůbec není plemeno s rezervou pevné povahy a zvlášť pro některé jedince stačí málo a máte z nich velmi problémového psa nebo fenku. Na druhou stranu je to plemeno, které velmi dobře reaguje na přirozenou komunikaci - mluvím teď z vlastní zkušenosti z práce s více jedinci (i dlouhodobé) tohoto plemene.

Doporučuji Vám v prvé řadě sednout, prostudovat si PSÍ STRÁNKY a pochopit rozdíl mezi tím, co děláte Vy, a tím, na co psi skutečně slyší. Tím, co je rozhodí, a tím, co je uvede do klidu a pohody. Pokud to zvládnete, věřte, že Vám to hodně otevře oči. Pokud budete chtít, objednejte si moji knihu nebo za mnou i s fenečkou přijeďte.

 

(24.6.2007)
Tazatel: Zdeňka Karešová, Chomutov
Plemeno psa: černý teriér/erdelteriér
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 3 roky/9 let
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma dvě feny jedna 3letá fena černého teriéra a druhá 9ti letá fena erdelteriéra. Možná jsme u nic nezvládli kdysi seznámení. Erdelka je dost rozmazlená a závyslá na mě. Kydž jsme jí přivezli čerňandu, tak na ní byla zlá, vrčela na ní a chňapala po ní. ,Byla z toho dost v depresy, teda erdelka až mi lezla i do klína. Během měsíce se vše uklidnilo a holky si spolu hezky hráli a bylo vše fajn, jedna bez druhé nemohla být. Až když čerňanda dospěla, tak nám poprvé asi ve dvou letech erdelku napadla. již nevím, zda to bylo v období hárání jedné z nich. Pár rvaček ještě mezi nimi bylo a vždy byly krvavé. nyní je čerňanda po prvních štěňatech a erdelka se hárá a čerňanda jí již asi pětkrát během 14ti dnů napadla. už jsem to nevydržela zbila jí za to. Ví že dostane a udělá to stejně. tak jí vždy zavřeme mimo smečku, aby jsme jí potrestali, ale nefunguje nic. Jinak je to velmi poslušný a hodný pes, na nás nikdy ani nezavrčela. jinak máme doma ještě dvě štěňata 4 měsíční - fenku a pejska, které si chceme nechat. Vím že fenky nemají mezi sebou vyřešenou asi dominanci, mladá po štěňatech jakoby dospěla a dostala ramena a stará už stárne a je slabší, ale je velmi tvrdohlavá, ale  útok nikdy nezačíná. K útoku od čerňandy vždy dochází bez výstrahy, třeba když přijdu domů a jdu chodbou a obě mi projdou kolem nohou a najednou čerňanda zaútočí. Již si nevím rady, nechci stavět kotec, do kterého bych jí zavírala, ale taky nechci, aby byla erdelka neustále zraňována. prosím poraďte.

Odpověď: Dobrý den:) Toto je typický případ, kdy jsou spolu dvě feny, ale nemají ve smečce svého vůdčího jedince - člověka. Pokud používáte agresi ("zbila jsem ji") nebo fenku "trestáte" vyhnáním ze smečky, pak už se konečně zamyslete sama nad sebou. Máte sice tu potenciálně nejhorší kombinaci (dvě nebo více dospělých fen), ale vážená slečno nebo paní - ono to chce se své smečce také věnovat, pracovat s ní, něco o ní vědět a především ji vést! Ne se jenom dívat, jak se spolu feny perou a pak přemýšlet, kterou zbijete a kterou někam zavřete - kdyby mezi Vámi a fenkami byl skutečný vztah, vztah založený i na fungující a správně nastavené hierarchii, pak byste nikdy takové problémy neměla. Znám dost lidí, kteří mají podobnou kombinaci přirozeně dominantních fen a i když občas k něčemu dojde, smečka funguje - a víte proč? Protože s ní PRACUJÍ. Jsou součástí psí smečky a vedou ji - úspěšně.

Takže prosím - udělejte už sama něco pro to, aby fungovala i ta Vaše. Začněte třeba tím, že nebudete psát jen dotazy, ale sednete a nastudujete si základní filozofii psí komunikace, základy psí psychiky a vedení smečky - celé PSÍ STRÁNKY jsou těmto věcem věnovány. A pokračujte tím, že vlezete mezi své dvě fenky (obrazně i doslova!) a začnete s nimi skutečně pracovat - vymezíte mantinely, podpoříte hierarchii a zasáhnete aktivně v případě, kdy udělají chybu. Ne bitím nebo zavíráním, ale signály psí komunikace - emocemi, kontaktem, psí řečí. O čem mluvím, se dozvíte právě prostudováním PSÍCH STRÁNEK popř. mé knihy.

Pokud to zvládnete, zvládnete časem i svoji smečku. Pokud ne, stane se to, co se v těchto případech stane vždy a je to vždy jen otázkou času - Vaši vlastní psi se obrátí ne proti sobě, ale proti Vám. Obě fenky potřebují jednoho člověka - vůdce smečky - klidného, sebejistého a s přirozenou autoritou, který se ve své smečce vyzná a dovede ji řídit. ŘÍDIT, ne trestat - v tom je totiž hlavní příčina Vašeho problému!

 

(17.6.2007)
Tazatel: Jana Česáková, Pardubice
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 5,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Mám 5ti letou labradorku. Vždy byla velice nekonfliktní, ale poslední dobou začíná být agresivnější. Má za sebou základní výcvik, cvičíme ji stále, hrajeme si s ní, vše se zdá v pořádku. Ale teď se moji rodiče rozvedli a my se musely přestěhovat z baráku se zahrádkou do bytu. Paradoxně si myslím, že musí být spokojenější, protože je více s námi. V baráku byla přes den na zahradě a večer chodila do baráku a chtěla do baráku spíš než být venku. Chodíme s ní na dlouhé procházky a snažíme se, aby měla dostatek pohybu. Ale začala velmi "vyjíždět" po jiných psech. Asi před týdnem dokonce utekla a přinesla zajíce. Nevím, zda ho mohla chytit, spíše si myslím, že tak rychlá není. Ale děsí mě, jestli ho zakousla. Doufám, že ne, ale jistě to nevím. Dnes začala v lese honit malého psa, kterého jsme potkali. Bála jsem se, že ho zakousne taky, ale vše nakonec dopadlo dobře. Nevím, jak ověřit, zda zakousla. Nechtěla bych, aby z ní byl agresivní pes. Jinak se agresivně nechová, jen se z ní občas stane lovec a když začala honit toho psa, tak nereagovala na povely, na které normálně reaguje. Nevím, jak ji usměrnit. Uvažujeme, že ji necháme vykastrovat, protože neměla štěňata a veterinář nám to i do budoucna doporučil. Mohla by se tak zklidnit? Nebo ji máme nějak speciálně cvičit? Nechtěla bych stav heště zhoršit a raději bych preventivně něco dělala než pak bude průšvih. Asi je možné, že se v ní hromadí nějaká agrese, protože byla na zahradě zvyklá hlídat, tudíž štěkala a běhala podl plotu a v bytě je naprosto klidná.

Odpověď: To, co píšete, jsou bohužel naprosté nesmysly svědčící o tom, že sice máte svoji fenku již přes pět let, ale nevíte o ní vlastně vůbec nic... K Vašemu "uvažování o kastraci" nemohu říct nic jiného, než abyste si přečetla článek "Než necháte svého psa vykastrovat" na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH (pročpak asi na něj odkazuji i na titulní stránce?), třeba ledacos pochopíte - včetně Vašeho pana veterináře. "Speciální výcvik" - proboha...:(

Takže popořádku: Vaše fenka není v žádném případě agresivní pes. Bohužel, doplatila na neznalost svých majitelů (majitelky), jako nemalá řada jiných psů. Změna prostředí, změna režimu - ale žádná pomoc ze strany vlastní "smečky". Být s pejskem, cvičit ho a chodit s ním na procházky ještě neznamená, že uspokojujete jeho komunikační potřeby. Chování fenky, které popisujete, je zcela přirozený důsledek "komunikačního vakua" (zesíleného právě onou změnou prostředí a režimu). Nehromadí se v ní agrese, nýbrž stres. Psi jsou na podobné situace velmi citliví, je to přirozená reakce jejich psychiky - a přemýšlet v této chvíli nad sterilizací své fenky, to je něco, nad čím mi zůstává rozum stát.

Pokud chcete své fence pomoci a ne ji nechat zmrzačit (a celou situaci tak dovést do tristních konců - skutečně si přečtěte článek, na který jsem Vás již na začátku odkázal!), pak s ní za mnou přijeďte a já Vám na ní pár věcí ukážu a Vám osobně velice důrazně vysvětlím. Ono to totiž jinak nejde - pokud se prvotní uvažování lidí kolem psa/feny ubírá směrem kastrace (ať už ze strany majitele nebo jeho "dobrého rádce" - veterináře), pak se snažím jednat tak, aby jednak dotyčný pejsek/fenka vyvázli bez trvalého poškození zdraví a psychiky a jednak aby jejich majitele podobný nesmysl už nikdy nenapadl - ať u stávajícího nebo budoucího čtyřnohého kamaráda.

Dávám Vám tedy stejnou šanci jako všem - naučit se rozumět své fence a umět jí POMOCI, ne UBLÍŽIT. Na Vás je, jak se k tomu postavíte.

 

(17.6.2007)
Tazatel: Monika Vaněčková, Frýdek-Místek
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, Sheilu jsme si přivezli před 10 dny z chovatelské stanice. Máme prostorný byt v cihlovém domě a pěkný lesík za ním, takže není problém s ní kdykoliv vyběhnout. Týden jsem to vydržela(vstávala jsem i ve 3 ráno)běhat s ní ven a pak jsem to vzdala. Dala jsem jí na zem noviny a čekala.Asolutně je přehlížela, tak jsem tam dala starý ručník a na ten se asi 2 krát vyčurala, ale jinak čurá každou chvilku kde se dá( kaká pouze venku)na parkety, na koberec i do pelíšku a pak si tam s klidem lehne, což jsem se v celku divila. Tahám ji za to za kuži na krku, ale jediné čeho jsem docílila je, že se se mnou po takovém kárání pul dne nebaví, zaleze za pohovku a chrní tam a nevyleze ani za nic.Nevím co lepšího mám už dělat. Asi jsem hodně naivní, že si myslím že tak malé štěně hned bude chodit čurat na určené místo, ale jiné věci se naučila strašně rychle. Dělám něco špatně? Nebo mám prostě jenom čekat? Jsem z toho celá špatná a mám pocit, že ještě nechápe co po ní chci. Jinak je to moje srdíčko. Moc děkuju za odpověd.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, musím s Vámi souhlasit, jste skutečně naivní, pokud čekáte od dvouměsíčního štěněte schopnost ovládat svoje vyměšovací potřeby - Vy sama jste to na dvou měsících dokázala? Určitě ne - a ještě ani dlouhé měsíce poté... Kdybyste věnovala minimum času vyhledání a přečtení dotazů a odpovědí na toto téma, už byste to dávno věděla - mimochodem, podmínky této Poradny jste četla?

Pes je schopen vůlí ovládat svoje svěrače až cca na půl roce věku, už jsem to tu nejednou zdůrazňoval. Pokud se svojí fenkou budete zacházet tak, jak píšete (tahání za kůži na krku), pak Vám budu tak určitě věřit, že je to Vaše srdíčko - to, že se od Vás oddaluje, je jen přirozený důsledek Vašeho chování a pokud v tom budete ještě nějakou dobu pokračovat, pak máte obě dvě zaručený problém na celý svůj společný život.

Bydlíte v takových podmínkách, že skutečně nemáte problém s ní vyběhnout ven - několikrát za den, po hře, po prospání, jenom odbourat svoji lenost. Pokud to uděláte, fenka Vám brzy začne sama dávat najevo, že potřebuje ven a z půlky budete mít vyhráno. Pokud budete o ní i přemýšlet, budete se učit a budete jí pomáhat, pak zvládnete další část společného spolužití. A pokud jí dáte dostatek času na to, aby do některých věcí dospěla psychicky i fyzicky, pak místo úkrytu za pohovkou bude spokojená u Vás.

To jsou všechno věci, o kterých jsem již mnohokrát psal...

 

(17.6.2007)
Tazatel: Šárka Strnadová, Ústí nad Labem
Plemeno psa:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den pane Dostále! Nejdříve Vám chci moc poděkovat za brzké vyřízení  mé objednávky Vaší knihy.Dnes jsem si jí vyzvedla na poště a hned jsem se do ní dychtivě začetla a moc se mi líbí a doufám že mi v budoucnu hodně pomůže a bude mi dobrým rádcem:-)) Vaše stránky jsem objevila teprve nedávno a ihned mě velice nadchly,protože je vidět že psí "problematice"opravdu rozumíte a pejsky milujete. Nyní bych Vás ráda poprosila o radu.Pejska zatím ještě nemáme,ale rádi bychom si ho na podzim rádi pořídili.Jsem začátečník,protože psa jsem nikdy neměla.Byla jsem v kontaktu s psími!voříšky"pouze v dětství u babičky.O psy jsem se však od mládí zajímala-byl to vždy můj sen mít vlastního psa. Naše rodina je 4-členná-máme dvě děti:dceru 14let a syna 9-ti letého.Na  pejska bychom si myslím měli času poměrně dost.Pracuji v téměř rodinné firmě jako účetní a prac.dobu mám volnou-v případě potřeby mohu pracovat i doma či si pejska vzít sebou do práce.Manžel podniká a svůj volný čas si může regulovat dle svého.Bydlíme v panel.bytě 3+1 na okraji sídliště.Máme kousek na louku či do lesa. Omlouvám se za obsáhlý úvod,ale chtěla jsem aby jste si mohl udělat trošku obrázek do jakých podmínek by pejsek přišel. Prosím mohl byste mi poradit jakou rasu nejlépe zvolit.Chtěla bych raději krátkosrstého vetšího psa s přátelskou povahou(ale to mají asi všechny plemena když jsou dobře vychovávána,že?:-)) Předem moc děkuji za odpověď. Ještě malou poznámku:Opravdu moc se mi líbí Tosa-Inu,ale toto plemeno se asi pro začátečníka nehodí.Jedinou knihu co jsem o Tose sehnala,byla od Ireny Sehnerové Tosa-Inu psí samuraj a samozřejmě jsem přečetla vše na internetu co se mi podařilo najít. Ještě jednou moc děkuji. Přeji krásný den.

Odpověď: Dobrý den, já také děkuji:) Tosu bych Vám jako začátečníkům opravdu hodně nedoporučil. Pokud chcete opravdu psího kamaráda a ne psa "kterého jen tak někdo nemá", pak neuděláte ve Vaší situaci chybu třeba s pohodovým a obvykle dobře zvládnutelným labradorem. S většími krátkosrstými psy typu rhodéský ridgeback, dalmatin nebo výmarský ohař byste jako začátečníci měli problém s jejich přirozenou dominancí a loveckými sklony (to jen pro ilustraci, pokud jste nad podobným plemenem třeba přemýšleli). V žádném případě bych Vám nedoporučil ani žádné z molosoidních plemen.

I z hlediska toho, že byste pejska brala třeba do práce, bych doporučoval již zmíněného labradora - pro jeho velmi společenskou a (pokud nic nezkazíte při výchově) nekonfliktní povahu. Spoustu věcí Vás do začátku naučí.

 

(10.6.2007)
Tazatel: Marie Sameková, Vsetín
Plemeno psa: border kolie
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, v poslední době mám se svou jinak bezproblémovou a hodnou fenkou pár problém. Nevím, čím jsou způsobeny, říkám si, že má třeba jen takovéto období, kdy testuje, kam až může zajít...?Nicméně nerada bych, aby se toto chování stalo pravidlem. Tím spíš, že mě u tohoto plemene i řekvapuje.
1. Začala v poslední době opravdu agresině vyjíždět pourčitém typu mužů - v důsledu toho ji už nemohu mí na volno, je nevyzpytatelná a v tu chvíli ji přivolání nic neíká, ačkoli jinak ji poslušnost problémy nedělá. 2. Krutě si brání svou misku i věci, před ostatními zvířaty, ale zároveň si přivlastnuje i jejich a ty pak brání. Je agresivní, jakmile chci nějakému jinému zvířei (pes, kočka, i slepice...) dát cokoli k jídlu.
Nikdy si nedovolí nic ke mě, do misky jí můžu vlézt nejen já kdykoli, je empatická k dětem atd...tak co se s ní děje? Děkuju.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud, jak píšete, vyjíždí po určitém typu mužů, pak k tomu má pádný důvod - tyto věci nikdy nevznikají samy od sebe a bezdůvodně. Měla byste zapátrat v minulosti, jaké s "určitým typem mužů" má zkušenosti - buď se to stalo v době nedávné, nebo již dřív a její současná psychika tuto zkušenost pouze zesílila a vytáhla do popředí.

Možných příčin může být samozřejmě víc a mohou se navzájem podporovat... Vaše fenka může mít hormonální problém (i falešná březost se takto může projevovat), můžete mít ale také zásadní problém v jejím zvládnutí, přesněji řečeno ve smečkové hierarchii (že jí vlezete do misky neznamená že Vás skutečně bere). V každém případě na základě toho mála poskytnutých informací od Vás nelze příčinu problému na dálku jednoznačně identifikovat - lze jen vytipovat okruh možností.

Pokud byste za mnou s fenečkou přijela, problém bych Vám diagnostikoval přesně (a pokud stav trvá, pak bych to i vřele doporučil). Ale stejně jako veterinář i já potřebuji v těchto specifických případech vidět dotyčného pejska a jeho projevy na vlastní oči.

 

(10.6.2007)
Tazatel: Věra Červencová, Jihlava
Plemeno psa: belgický ovčák tervueren
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Můj 10měsíční belgický ovčák (pes)je velice dominantní a svoji dominanci zkouší neustále i na mě. Kamarád si chce pořídit cca v říjnu vlkodava -psa, kterého bude mít večer a v noci u mě buď na zahradě nebo uvnitř v domě společně s mým psem a přes den si ho chce brát sebou do práce. Nyslíte, že to takto může fungovat a jaký vztah si vytvoří oba psi mezi sebou? Předem děkuji!

Odpověď: Pokud jim to nepokazíte sami a Váš kamarád si pořídí vlkodava od štěněte, pak to fungovat může. V každém případě je však nutné, abyste dali oběma psům dostatek času a prostoru pro vytvoření vzájemného vztahu a hierarchie - jinými slovy, vlkodav nesmí být v roli "hosta", ale člena smečky. Pokud přijde jako štěně, pak bude samozřejmě na nižší pozici než belgičan. Další vývoj ukáže čas.

Prostudujte si prosím také již uveřejněné příspěvky, ve kterých se probírá postup správného seznámení dvou psů.

 

(10.6.2007)
Tazatel: Jana Hečková, Ostrava-Radvanice
Plemeno psa: border kolie
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, moc Vás prosím o radu pro nezkušené. Vzali jsme si cca před 4 týdny z útulku pejska - border colii, milého, hodného. Údajně byl týrán, takže jsme počítali s tím, že se bude bát. Bojí se, lecčeho, ale taky je to pěkný rošťák. Nejvíce nás trápí, že každou chvíli je na zahradě na těch nejnemožnějších místech vyhrabaná díra (máme ho stále volně puštěného - i přes noc). Přitom má k dispozici vlastní "pískoviště" na hrabání, ale on zásadně zničí dílo, které jsme předcházející den tvořili (nový záhon atp.). Má pastevecký pes tuto vlastnost, tedy vyhrabavání dír, v krvi?  Myslela jsem, že toto dělají nejvíce jezevčíci. A lze vůbec toto psa odnaučit? A jak? Moc Vám děkuji za odpověď, budu Vám vděčna za jakoukoliv radu.

Odpověď: Dobrý den:) Border kolie patří mezi plemena, která potřebují určitou fyzickou a psychickou zátěž (práci), aby byla spokojena, jinak se z nich stávají velmi slušní devastátoři. A samozřejmě pes nerozlišuje "pískoviště" a nový záhon, pustí se do činnosti, která nějakým způsobem uspokojí jeho hlad po činnosti - nudící se pejsek se dlouho nudit nevydrží...

Border kolie není pastevecký pes, nýbrž ovčácký - každá skupina se vyznačuje zcela jinou pracovní náplní. Pastevecký pes hlídá stádo před vnějším nepřítelem (vlci, medvědi), kdežto ovčácký pracuje se stádem - nahánění, vodění, přihnání odloučených kusů apod. Zvláště borderky jsou na práci "jako ďas" a potřebují tedy zaměstnat - alespoň dlouhé procházky, běh, aportování - jinak se nudí. A nudící se pejsek pak třeba vyhrabává díry...

A zamyslete se prosím také nad tím, co udělá s psychikou (nejen) "útulkáře" stálý pobyt venku. Už jsem o tom na PSÍCH STRÁNKÁCH mnohokrát psal.

 

(10.6.2007)
Tazatel: Lída Svorová, Brno
Plemeno psa: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla jsem Vás požádat o radu. Můj pejsan , když je doma sám, tak kouše z 90% jenom moje věci (spodní prádlo, nabíječka od mobilu, drát myši, brýle, sluchátka, roh peřiny, boty, dokonce i manuál k telefonu) a nevím, jak ho to mám odnaučit. Než odcházím, tak pokaždé všechno kontroluju, jestli by někde mohl něco objevit a stává se, že objeví. Když jsem doma, tak je všechno v pořádku, den nebo dva dny v týdnu má maminka v práci volno, tak je s ním celý den. Venku je trochu lenošnej, pořád ho musím pobízet k rychlejšímu pohybu, aby se trochu unavil a vybil přebytek energie, protože vím, že tohle plemeno potřebuje pohyb. Povely se naučil celkem rychle, s tím nejsou takové potíže, jenom to venku trochu "drhne", ale to je jen otázkou opakování. Problém je v tom, že nevím, čím ho potrestat, protože vytahání za kůži neprokázalo žádný efekt, vodítkem ho potrestám zřídka a pokud vidím, že něco dělá, tak ho trochu plácnu prsty přes zadek (to už si pak dává pozor). Ale nevím, jak s ním pokračovat, když těch rozkousaných věcí bylo tolik v krátkém časovém období a vždycky jsem se strašně rozzuřila, že už má strach jenom ho okřiknu a často se i počůrá. Teď když se vrácímm z práce domů a vidím, že něco udělal, tak nevím, jak mu dát na vědomí, že se mi nelíbí, co dělá, aniž bych u něj vyvolala takový strach, že by se počůral. Dávám si na to pozor, protože to je rozhodně špatně, ale prostě nevím, jak to napravit. Mrzí mě to a určitě nechci, aby z něj vyrostl neurotický dacan. Moc Vás prosím o radu. Předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den. Váš dotaz jsem původně chtěl zodpovědět mimo Poradnu s tím, ať si ji prostudujete, protože tento "problém" jsem již mnohokrát řešil a vysvětloval... Nicméně pak jsem se rozhodl jej zveřejnit. Důvod? Je to opět jeden z velmi odstrašujících případů vztahu člověk - pes...

Nebudu teď rozebírat to, že pokud byste věnovala zcela minimální námahu prostudování alespoň souvisejících dotazů a odpovědí z Poradny, nemusela jste tento dotaz vůbec psát. Musím ale vyjádřit svoje podivení nad tím, jak málo svému pejskovi rozumíte a jak velmi zvláštní vztah k němu máte. Pětiměsíční štěně potřebuje ze všeho nejvíce výchovu a vztah člověka. Potřebuje takového člověka, kterému může věřit, který mu bude rozumět a ne člověka, který z něj bude vychovávat psychickou trosku. Přemýšlela jste někdy nad tím, jaká je úroveň psychiky pětiměsíčního štěněte? Na co má a na co ještě prostě nemá?

"Neurotický dacan" z Vašeho štěněte nikdy nevyroste. Jako "neurotický dacan" se bohužel chováte Vy a pokud nedostanete rozum a nenajdete v sobě alespoň základní trpělivost a vztah vůči štěněti, pak z Vašeho pejska vyroste skutečně psychická troska se všemi z toho plynoucími důsledky.

Vytahání za kůži u Vás nemá efekt, protože do toho dáváte pouze vztek, zlobu a ne ty emoce, které jsou v tuto chvíli zapotřebí - nemluvě o tom, že štěně se i v těchto případech na chybu upozorňuje jinak, za použití daleko bohatší a více odpovídající signálové škály. Vodítkem se pes netrestá, vodítko je od slova vodit. Přes zadek se pes také neplácá, nepleťte si "trestací zóny" mláděte člověka a psovité šelmy. Včetně okřikování vůči němu vysíláte pouze agresi a dnes se z Vás štěně ještě pomočí (opravdu jste svojí "výchovou" dosáhla oslňujících výsledků...), ale za pár měsíců, pokud ho úplně psychicky nezlomíte, Vám to vše vrátí. A z mého pohledu byste si za svoje chování vůči němu skutečně nic jiného nezasloužila.

Začněte se ke svému pejskovi chovat tak, aby ve Vás viděl autoritu, ne agresivního šílence. To zaprvé. Zadruhé - buďte pozorná a předem odstraňte z jeho dosahu věci, na kterých Vám záleží. Není to tak těžké a chce to jen trochu pozornosti. Zatřetí - z odchodu a příchodu udělejte rituáĺ, pro samotu mu nechte k dispozici dostatek hraček (žvýkacích kostí), aby se zabavil, samotu začněte postupně trénovat tak, jak jsem tu již mnohokrát popsal. A začtvrté - nebuďte líná, sedněte k počítači a na PSÍCH STRÁNKÁCH si prostudujte všechny materiály, týkající se psychiky, výchovy a vůbec vztahu ke štěněti i dospělému psu.

Povely nejsou otázkou opakování, to je Váš velký omyl. Za několik velmi málo měsíců se o tom sama přesvědčíte...

Nu a ještě na závěr jedna drobnost. Bernský salašnický pes je od přírody "lenošnej". Pokud budete mít snahu ho za každou cenu unavit "rychlým pohybem", způsobíte mu v toto věku nevratné degenerativní změny na pohybovém aparátu. Skutečně Vám doporučuji konečně si něco o psech, plemenech a jejich fyzickém i psychickém vývoji nastudovat... K tomu Vám přeji hodně trpělivosti a především chuti se něco dozvědět o pejskovi, kterého jste si Vy vybrala.

 

(10.6.2007)
Tazatel: Erika Čecháková, Přerov
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mohla bych se zeptat jestli je normální, když naše štěně žere své výkaly, dnes jsme ji viděli poprvé, že to udělala a máme strach, jestli jí nechybí nějaké vitamíny, jestli není nějak nemocná, nebo jestli jí nedáváme málo nažrat. Krmíme K9 a řídíme se podle tabulek a váhy. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, malá štěňata to občas udělají - už to bylo v Poradně vícekrát probíráno. Tabulky jsou orientační (každý organismus je individuální), krmte tak, aby štěně vypadalo dobře a bylo v pohodě.

 

(10.6.2007)
Tazatel: Pavla Divínová, Odry
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Fenku Bonu jsme koupili již ve věku 5-ti měsíců. Žila v rodině, kde většinu času trávila s dětmi. Máme ji asi měsíc a za tu dobu stihla zabít 3 slepice. První jen roztrhala, druhou stihla zachránit babička, ale ta stejně na následky zranění pošla a tu třetí nejen roztrhala, ale také skoro celou sežrala. V současné době je puštěná buď Bona nebo slepice. I když jsme s ní venku, neustále je sleduje. Stačí se otočit a útočí. Když ji kárám, je na ní vidět, že si uvědomuje, že provedla něco, co nesmí.

Odpověď: Uvědomuje, ale příště to udělá znovu, protože v její smečce neexistuje korekční mechanismus, který by jí v tom dokázal zabránit. Přitom by stačilo s fenkou vyjít mezi slepice (na vodítku pro případ, že by napoprvé byla rychlejší) a při pokusu o napadení slepice ji okamžitě po psím "sejmout". Pár takových návštěv v slepičím výběhu, dostatečně schopný "vůdce smečky" (bez něho to totiž celé nemůže a nebude fungovat) a trocha opatrnosti a pohotovosti a v tomto věku fenky celkem rychle vyřešený problém...

 

(10.6.2007)
Tazatel: Blanka Šmídová, Žďár nad Sázavou
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 11 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, budu stručná. Asi měsíc máme doma naši fenečku, kterou se snažíme vychovávat dle Vašich rad,je to takové malé torpédo a všude je jí plno. Občas při hře s námi, nebo když se jí něco nelíbí, tak zavrčí, stane se to i když si hraje s hračkou sama. Někdo radí, že si to nemáme nechat líbit a jiní zase, že to je ještě malé štěně, a že to  nic zlého neznamená. Prosím o Váš názor a moc děkuji. Druhá otázka se týká výživy- štěně přibírá kolem 1 kg týdně, krmíme granulemi Nutram pro štěňata velkých plemen- je toto v pořádku?Ještě jednou děkuji za Váš čas strávený s našimi psími miláčky

Odpověď: Dobrý den:) Zavrčení při samotné hře je něco jiného než vrčení dominantní - to prvé je v pohodě, při druhém je zapotřebí do toho okamžitě "po psím" sáhnout (viz PSÍ STRÁNKY). Musíte vždy rozlišovat a zareagovat podle situace, jako při všem, co se týká psího života a výchovy.

Již vícekrát jsem zde psal o zásadách správného krmení a odhadu, zda se štěně vyvíjí po tělesné stránce správně... Odkazuji tedy na již zodpovězené příspěvky k tomuto tématu, stačí jen trochu pohledat.

 

(10.6.2007)
Tazatel: Miluše Bártová, Velké Meziříčí
Plemeno psa: shiba-inu
Pohlaví: pes
Stáří: 7,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer pane Dostál,přivezli jsme si před měsícem domů Quička,je moc milý,zvykl si velice dobře.Samozřejmě,že nebylo vše od začátku růžové.Snažím se stále studovat vaši knižku a velice mi pomáhá,přesto se bych vás chtěla požádat o radu,byl převážne v kotci a majitelka tvrdila,že se stěhuje do podnájmu a maminka,že se o něho nemůže postarat.Postupem času nás napadlo,zda nebyl pouze jako chovný a až dosáhl určitého věku,tak prostě prodat.Toto mi nevadí,ale pokud je na volno,tak je radostný,na vodítku dost táhne.Dalo by se to ještě v tomto věku spravit?U nohy taky nechodí,odbíhá do deseti minut se vrací.Pokud by jste mohl pomoci,rádi bychom přijeli.

Odpověď: Dobrý den:) Určitě bude v tomto případě nejlépe, pokud se se mnou domluvíte na termínu a s pejskem přijedete - dáme to do pořádku. Zavolejte mi prosím a domluvíme bližší podrobnosti, budu se těšit.

 

(27.5.2007)
Tazatel: Simona Bajgarová, Třebíč
Plemeno psa: výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, ač bych mohla napsat mnoho vět, vyjádřím to jednoduchým - DĚKUJI ZA TO, ŽE JSTE. Prosím, mohl byste mi poradit, jak zařadit našeho psa do smečky? Myslím, že je někde napůl, ani uvnitř, ani mimo. Zatím nikdo mi s tím nedokázal poradit, ono to na první pohled ani není vidět. Je to náš první pes a zkazili jsme u něj v prvním roce života, co se jen dalo. Když jsme si Clifa přivezli, nechali jsme ho na zahradě v boudě, v jeho půlroce jsme odjeli na týden dovolenou, týden jsme u nás měli nevychovaného německého ohaře a nechali jsme je namotné na zahradě, ať se srovnají, dopustili jsme, aby nám Clifa napadl německý boxer, nedostatečně jsme chodili mezi psy, ... Rostl prostě jako dříví v lese. Je mi to líto, velice líto! Vrátit to však nelze. Postupem času člověk trochu "zmoudřel". Poté, co jsme pochopili, jak jsme si náš vztah zkazili, začali jsme na sobě i Clifovi makat. Spí před postelí, celý den je s námi, chodíme cvičit (soukromě a na cvičák), snažíme se s ním co nejvíc mazlit (jsem na mateřské dovolené, takže v každém volném okamžiku), hrát si, hladit, jen tak se válet, pojedeme spolu v létě na tábor (já a Clif, bez rodiny), nenecháváme ho samostného, ... tedy hlavně je to na mě, manžel na psy moc není. Poslouchá velmi dobře, za zvěří neběhá, od psů se dá dobře odvolat. Na cvičáku nás dávají za příklad (Clifa jako zvládnutého psa a mě jako psovoda z velkým potenciálem), majitelé teriérů a lovečáků nám závidí chování v terénu, ale mě je úplně jedno, jestli náš pes skáče překážky nejlíp ze všech a jestli parádně štěká na povel, jestli mi nezdrhnul za zajícem, a pod., já chci napravit aspoň částečně škody na jeho psychice, kterých jsme se na něm dopustili v mládí. Chtěla bych, aby mi věřil, aby se na mě spolehnul, aby mě měl rád a ne mě jen strpěl, protože jsem majitel.
Díky našemu špatnému zacházení si drží odstup, není příliš mazlivý, poslouchá, ale ne s radostí. Na druhou stranu dělá malé pokroky, položí si na mě hlavu, nosí mi klacek a chce ho házet, lehne si k mým nohám, když si něčím není jistý, přiběhne se schovat a když to nejde, začne pískat a zavolá mě, když dělá, co nemá, stačí houknout a je po nezbedě. Nebojí se, není bázlivý, na dospělé psy si někdy zkusí i dovolovat (což mu neprojde). Nemyslím, že by byl netečný a nechal si sebou mávat, osobnost to je, nesnažili jsme se ho zlomit, nebili jsme ho. Myslím, že něco uvnitř mu brání se nám otevřít, mít radost z naší přítomnosti, něco, co jsme v něm v mládí možná nenávratně zničili, něco, co možná ještě můžeme zlepšit. A je v něm také něco, co mu nedovolí být bez nás. Pokud odcházím z domu, trpělivě (někdy s kňučením) čeká, až se vrátím a chvíli se raduje. Díky za vaši radu. Nevadí, že mě odsoudíte, zasloužím si to, hlavně když ve vaší odpovědi bude něco, co Clifovi pomůže vidět ve mě parťáka, ne jen pána, který smí všechno. Zatímco jsem psala, leží u mě a pospává.

Odpověď: Dobrý den, i já děkuji...:) Odsuzovat Vas nebudu, sice jste se na svém pejskovi podepsali (v určitém směru nenávratně), ale jste člověk, který si svoje chyby dokázal připustit a především je začal napravovat - a to je pro mne i Cliffa důležité. Výmarský ohař je dominantní lovecké plemeno (především psi), není to "plyšák", ale ve spokojeném pejskovi vždy musí být určitá dávka touhy po vzájemném kontaktu se svým "vůdcem smečky". Na dálku skutečně nelze říci, jak moc a co konkrétně není v pořádku a co by se dalo ještě zlepšit - případně, co už zlepšit nepůjde, protože jste propásli tu správnou dobu.

Pokud chcete znát pravdu, pak máte jedinou možnost - domluvit se se mnou na termínu a přijet se i s pejskem "ukázat". Pak budu schopen Vám k tomu spoustu věcí říci a předvést, včetně rozdílu mezi výcvikem a výchovou psa. Takže - pokud budete chtít, zkontaktujte mne a domluvíme podrobnosti, budu se těšit:)

 

(27.5.2007)
Tazatel: Bohumila Kolmašová, Liberec
Plemeno psa: kokršpaněl x labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 21 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Po druhém hárání se u naší Barunky projevuje kořištnicko-majetnický syndrom, který se projevuje hlídáním si svých věcí a lidí. Nejhorší je, že ale ne před lidmi, ale před psy. Pokud máme v kapse tenisák, který neúnavně a radostně aportuje, je schopna ztrestat i známého psa. Hlídá si hromádku, kterou udělá i díru, kterou vyhrabe. Pokud nemáme na procházce tenisák, specializuje se jen na hlídání doprovodu. Pokud je to známý pes, tak ho jen jemně upozorní - tedy hlavou odhodí, někdy trochu zavrčí, ale pokud je to pes, který se chce seznámit, nebo jsme se dlouho neviděli, chová se dost nepřátelsky. Sama však chodí za pejskaři se nechat pomazlit. Ve styku s ostatními psy , si klidně hraje, zkouší je rozběhávat, přičichne, odchází a pod. Ale pokud některý ze psů má klacek, chvilku za ním běhá a pokud ho pes položí, ukořistí ho a už ho nedá. To se děje také s tenisákem a pokud je hračkou petka, tak také. Sama nikomu nic nevytrhne násilím, vždy číhá.až ho položí. Moje obava je ale v tom, že mám strach, že narazí. Pokud hlídá nás, tak se to dá tak ovlivnit, buď zachytím její pohled, pohyb a křiknu, že nesmí - pokud je to známý pes a jde se přivítat, ale horší je to, když je to vyhrabaná díra a pod.
Bylo mi řečeno, že se s tím moc nedá dělat. Ale protože vím, že jste opravdu člověk na svém místě, potřebovala bych alespoň radu, nebo pokud by pomohl výcvik, tak bych za Vámi přišla. Fenku jsme dostali jako kokršpanělku, ale vyklubala se z ní úplně jiná "osobnost".  K lidem je líbezná, až mi to vadí. Nesnáší, když ji okřiknem, hned se jde přitulit, omlouvat. a  nebo se skoro plazí. Nechci na ni křičet nebo ji nějak ubližovat, protože je jinak poslušná. Krmíme ji granulemi, občas dostane velkou kost, u které hlídám, aby okousala jen kloub. Nechá si ji vzít bez jakéhokoliv odporu, či zvednutí pysku./ Což u naší minulé kokršpanělky nebylo absolutně možno./Občas víc čichá, ale to je asi "rasou".
Budu Vám velice vděčna, když mi napíšete pár slov.

Odpověď: Těch příčin je víc. Jednou z nich je fakt, který si mnoho majitelů psů neuvědomuje - pokud u svého psa vypěstují nezdravou závislost na nějakém předmětu (míček, hračka apod.), pak se tímto skutečně podpoří přirozený majetnický pud do podoby, kdy se začne pes chovat neúměrně majetnicky i v jiných situacích. Klasické "aportování" je jednou z činností, která bez patřičné korekce a role "vůdce smečky" k tomuto cíli nezvratně míří.

Druhou věcí, která způsobila problém, je to, že správná výchova psa nesestává pouze ze dvou extrémů typu "nečinnost" a "okřikování". Správná výchova je ta, která probíhá nenásilně, nenápadně a v běžném toku života - tedy ne až ve chvíli, kdy se začíná něco dít. Každý pes má přirozené vzorce chování, které lze buď nechat, protože jsou v pořádku, nebo v pořádku nejsou a je zapotřebí je korigovat - od prvého dne společného soužití. "Kořistnicko-majetnický syndrom" se u Vaší fenky také neobjevil až po druhém hárání, jen jste jej nepostřehla nebo podcenila a v tuto dobu pouze zesílil.

Nu a třetí věc - podobné chování zesiluje i nejistota fenky ohledně sve pozice ve vlastní "smečce". Jinými slovy, ač Vám to teď nedochází, máte fenku rozhozenou. O správné funkci smečky nevypovídá to, že se fenka před Vámi skoro plazí a přehnaně se omlouvá - to je naopak důkaz toho, že je fenka vůči Vám přehnaně submisivní a samozřejmě to má kromě vašeho vzájemného vztahu negativní důsledky i v chování fenky vůči okolí.

To všechno jsou věci, které nemají nic společného s výcvikem, ale jen a pouze s výchovou, vztahem a smečkovým prostředím - kolikrát už jsem to zde psal... Je samozřejmě na Vás, jak se k celé věci postavíte, pokud za mnou budete chtít s fenkou přijít, pomůžu Vám. Ale nebudeme mluvit o výcviku, budeme mluvit o věcech, které za tím opravdu jsou.

 

(27.5.2007)
Tazatel: Věra Felcmanová, Praha
Plemeno psa: vipet
Pohlaví: pes
Stáří: 20 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Přeji pěkný den. Na začátku bych vám chtěla moc poděkovat za vaši práci a úžasný vztah k psům a upřímnost k páníčkům. Máme skoro dvouletého vipeta, kterého jsme si přivedli jako půlročního. Plemeno jsme dlouho vybírali, protože bydlíme v paneláku a se psi nemáme žádnou zkušenost. Zatím jsem ani jednou nelitovala, splňuje všechno, co jsme od něj očekávali. Je to mazlík, nejen dětí, ale i můj. Spává v našich postelích a všude nás doprovází. Přes den spokojeně lenoší na gauči a  odpoledne a o víkendech se proběhá s ostatními po parku nebo s námi vedle kola. Neštěká, nic neničí. Je celkem poslušný, i 9letý syn s ním bez problému může chodit na volno. Poslouchá i jinak "cizí", když ho hlídají, přijme je na tu dobu za páníčky se vším všady. K ostatním psům se chová většinou přátelsky nebo je po "chrtím" ignoruje. Je vděčný za každou honičku. K cizím lidem je nedůvěřivý, ale mírný, jak toto plemeno má být, možná trochu víc, protože první půlrok života prožil na zahrádce se psi, větší množství lidí nemá rád - má stažený ocas a třese se, ale není agresivní a je lehce ovladatelný. Proč tedy píšu? Opravdu je to takřka bezproblémové zvířátko. Je to takový poťouchlík a využije každou příležitost zahrát si na "honěnou". Většinou naprosto bez problémů, klidně i zpomalí, aby mu ostatní stačili. Čas od času, ale začne druhého psa (většinou o hodně většího) nepříjemně provokovat kousáním do zadku. Jednou to byla 80kg doga, Tonyho zřejmě zachránila jen její velká trpělivost a poslušnost, že se nechala odvolat, protože on je v těchto situacích neodvolatelný. Bohužel se tak několikrát zachoval i při divočení s přítelem a dětmi, kdy do nich opravdu kousal. Nedělá to ve zlém, je opravdu velice hodný a mírný. Když je v klidu nikoho by nikdy nekousl, i jídlo si z ruky bere velice jemně.  Chová se tak jen když se hodně rozdivočí. Problém je, že je velice rychlý a dá se odchytit až když se uklidní a už nic špatného nedělá. Nevím, jak ho toto odnaučit. Když jsme s ním chodili na cvičák, tak na různé dotazy odpovídaly, vemte ho na vodítko a až to, či ono udělá, s povelem škubněte. Tuto metodu používat nemůžeme, protože na vodítku je jek beránek a ani ho nenapadne cokoliv špatného provádět. Všechno jsme bez problémů zvládli i jinak, jen to provokativní kousání nám zbylo. Dalo by se tomu předcházet, v podstatě přesně víme, kdy to bude. Ale já bych to přece jen ráda zkusila odstranit, protože ty hry na honěnou jsou pro něj přirozenou zábavou, pěkně by se vyběhal na poměrně malém prostoru, vždyť běhání je jeho jedinou opravdovou zábavou. Navíc u těch pejsků dopředu nedokážu odhadnout, pokud je už neznáme, kterého bude provokovat a s kterým se bude v klidu honit. Nebývá to moc často a proti tomu, že jinak je naprosto bezproblémový, se to může zdát jako malý problém. Přesto bych se s tím ráda nějak vypořádala, ale o výchově a výcviku chrtů mnoho informací není a standardní "poučky" pro ně nejsou moc použitelné. Omlouvám se, že jsem se tak rozepsala. Chtěla jsem ukázat celkový obrázek pejska. Předem moc děkuji.

Odpověď: Děkuji:) Váś pejsek bohužel nepotkal autoritu, která by mu již na začátku "vysvětlila", že do pejsků ani lidí se jen tak nekouše. Jednoho dne tak může potkat psa, který mu to vysvětlí tak, že už to nerozchodí - Váš pejsek už není štěně a chování druhého psa tak bude daleko razantnější.

Toto chování bylo zapotřebí zkorigovat již na samém počátku, tak jak jsem to třeba udělal na jednom "vlčkovi" (štěněti československého vlčáka) u mne ve psí škole. Také se mu velice líbilo "štípat" menší pejsky než byl on. Protože ho za to nesejmul nikdo z dospělých psů (stále tvrdím, že přirozeným vůdcem a vychovatelem se pes musí narodit - u Šedyho by mu to neprošlo), zasáhl jsem já - jakmile se o to pokusil, dostal ode mne pořádný kousanec sám. A učí se rychle, vlček jeden - stále je stejně kontaktní a seznamovací, ale na psí škole už menší pejsky prostě nekouše...

Nu a totéž musíte udělat i Vy. Naprosto totéž, protože máte velký deficit ve výchově a socializaci Vašeho pejska. Pokud si nebudete jistá, raději za mnou i s pejskem přijeďte, bude to lepší, než kdybyste to dělala špatně. Není to totiž mechanická záležitost a pokud nebudou splněny některé osobnostní předpoklady, nebude to fuingovat - jako ostatně nic v přirozené psí komunikaci.

 

(27.5.2007)
Tazatel: Naďa Novotná, Mladá Boleslav
Plemeno psa: jezevčík dlouhosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Mám čtyřletého psa Maxe, plemeno jezevčík.Bydlíme v panelovém domě,venčíme Maxe 5x denně,a přesto nám stále značkuje doma. Dříve k nám chodili známí se svým psem, tak jsme přikládali toto chování k přítomnosti druhého psa. Před půl rokem u nás byli naposledy, ale Max značkuje stále i intezivněji. Dokonce i když příjde z procházky.Trestáme ho pouze zvýšeným hlasem, nikdy nebyl trestán tělesně. Prosím vás o radu, jak by se dalo toto chování odstranit, je to velice nepříjemné. Děkuji za odpověď.

Odpověď: V Poradně již mnohokrát zodpovězený dotaz - tak tedy ještě jednou a propříště se prosím řiďte pravidly Poradny PSÍCH STRÁNEK FALCO, dříve než pošlete dotaz podobného typu... Nemáte zvládnutou smečkovou hierarchii (viz výchova psa) a proto Max dává průchod svým ambicím vrcholového psa. Pokud se nebude cítit být na vrcholu své lidskopsí smečky a bude v ní mít lidského vůdce, kterého bude uznávat, pak tento problém odezní. Jinými slovy - jeho značkování není problém sám o sobě, je pouhým důsledkem skutečného problému, kterým je nezvládnutá hierarchie smečky a Vaše role jejího vůdce.

Takže se prosím ponořte do četby PSÍCH STRÁNEK FALCO a začněte se vůči svému pejskovi chovat tak, abyste neznala jen pojem "trestání", ale naučila se pojmy "přirozená psí výchova", "princip smečky" a spoustu věcí, které s tímto bezprostředně souvisí. Přeji Vám hodně trpělivosti a dostatek přirozené autority.

 

(27.5.2007)
Tazatel: Alena Juřičková, Kroměříž
Plemeno psa: cane corso/husky
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 2 roky/7 let
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den. Chtěla bych se zeptat na chování naší feny cane corso. Dcera ji venčí pravidelně každý den a není s ní žádný problém, na psy nereaguje, přivolání má na jedničku. K lidem je rezervovaná, nemá ráda, když ji někdo hladí a tak ji do toho nenutíme. Na cvičáku nám říkali, že je v pohodě, jenom prý máme dávat pozor, že má vrozené hlídání, tak sledovat aby se k nám někdo neplížil zezadu. Dcera začala v 10 měsících docházet na cvičák na poslušnost, v 1 roce spolu byly na táboře agiliti dětí se psy a jelikož to dceru i fenu baví začali cvičit pravidelně agiliti. Sice je to absolutně nevhodný pes pro tento sport, ale když je to baví……… Na cvičáku problém nikdy nebyl společné vylítání na začátku a na konci v pohodě, jenom feně vadilo, když někdo házel svému psovi balónek, to se musela nechat u nohy a pořád opakovat ne. V neděli se dceři ale stalo, že měla fenu uvázanou u kolíku a proběhl kolem 10 měsíční retrívr a ona po něm vyjela.  V úterý jsem tam byla s ní a vzali jsme huskynu, která je v kontaktu s kýmkoli bezproblémová a caníkovi zase vadil retrívr a pak i další pes, který proletěl blízko ní. Vždy jenom nakročí a zavrčí, vždy na okřiknutí toho nechá. Ale jak jí vysvětlit, že to nemá vůbec řešit ať si tam běhají jak chtějí. Pokud cvičí, tak jí žádný pes nevadí, je soustředěná na dceru a dělali uličku, to proběhne a nesnaží se letět na nějakého psa. Ale to společné puštění a prolítání na konci nezvládá. Taky se mi zdá, že jí není moc příjemné, když je kolem ní chumel psů zepředu zezadu, to je nejistá. Od malička je v kontaktu se psy, tak nevím proč by najednou začala být neklidná. Má nejradši odstup ( od lidí i psů) tak na metr. A jak někdo poruší tu zónu, radši vyjede první. Škoda, že mi nevychází časově to soustředění 30.5. To bych hned přijela, nebude něco na podzim? Jinak díky zy každou radu.

Odpověď: Dobrý den:) Cane corso je od své přirozenosti hlídající a obranářský pes, nedůvěřivý vůči cizím lidem. Bohužel Vaší fence chybí autorita člověka, který by zastával fuknci vůdce smečky a jednak filtroval důležité a nedůležité podněty a jednak rozhodoval, jak se k dané situaci postavit. Stavět u plemene typu cane corso na výcviku (ať již v jakékoli podobě, agility není nic jiného) skutečně není dobré řešení. Vy potřebujete zvládnout vůdčí roli ve "smečce" a tu "smečku" především vytvořit, jinak budete mít fenu, která se prostě rozhodne, že cokoli v okolí několika metrů zažene nebo zlikviduje - místo toho, aby Vás na danou situaci pouze upozornila, ale její vyřešení nechala na Vás s tím, že až potom začne buď jednat nebo naopak zůstane v klidu. Takto je totiž zapotřebí pracovat s cane corso, ne ji tahat na cvičák nebo agility. Tam Vás totiž nenaučí to nejdůležitější, co k životu s tímto plemenem potřebujete - pochopení psa a jeho vzorců chování, hierarchii smečky, přirozenou psí komunikaci a důležitost i zvládnutí role vůdčího jedince i zvládnutí dominantního psa...

Vzhledem k věku a stavu Vaší fenky je opravdu škoda, že Vám "časově nevychází" toto soustředění. O půl roku později (stačilo se jen trochu zajímat a v historii těchto akcí na PSÍCH STRÁNKÁCH si najít, že soustředění se konají vždy 2x ročně - na jaře a na podzim, již několik let) na tom budete opět o kus hůř. Nemůžete mít psa této váhové a dispoziční kategorie, který má velmi netolerantní klidovou zónu a rovnou startuje. Respektive můžete, ale jednoho dne budete mít velký problém. I proto si myslím, že byste měla zvážit možnost nejprve za mnou přijet s fenkou individuálně - půl roku je dlouhá doba a navíc je celkem rozdíl, zda se mohu věnovat jednomu problematickému pejskovi "na plný úvazek" nebo zda mám souběžně na starosti ještě několik desítek dalších...

 

(20.5.2007)
Tazatel: Monika Leppeltová, Bezděkov nad Metují
Plemeno psa: čau-čau
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Máme druhého čaua - Goliáš. (Prvního jsme měli 9 let). Goli s námi bydlí doma. Když je venku hezky, rád leží u chaloupky - je ale připnutý na cca 4 metrové dlouhé vodítko (nemáme plot a navolno by utekl). Máme 6 letou dceru a 3 měsíčního syna. Goli je mazlivý (v rámci rodiny), nechá se pohladit od dětí, které chodí za dcerou na návštěvu. Před námi si lehá na záda - když chce podrbat, někdy si radostí vyskočí na nás předními packami, když např. přijdeme z práce. Nerad se češe. 2x v minulosti kousl (1x mého bratra - Golimu byl v té době asi rok a půl, 1x mě - byly mu necelé dva roky), když jsme se ho snažili odtáhnout za kšíry od lidí, které očuchával a cítil z nich fenu.
Když mu byl necelý rok, praskl mu kolenní vaz, když se venčil na zahradě. Před operací se chtěli veterináři dvakrát přesvědčit (1x v ošetřovně, kam chodíme a podruhé na klinice, kde byl Goli operován), zda jde skutečně o prasklý vaz. Byl tedy 2x vyšetřován - vždy jsme museli nasadit náhubek, dostat ho na bok, chvíli podržet, aby ho lékař mohl vyšetřit. Když jsme ho vezli z kliniky, naložili jsme ho do kufru u auta (auto s kufrem "kombík"), celou cestu naříkal. Od té doby byly problémy, když jsme ho chtěli někam převézt - nechtěl do kufru. Myslíme si, že nám už tolik nedůvěřuje (při vyšetření jsem ho držela já i manžel) a samozřejmě se bojí doktorů. Při pravidelném očkování se v ordinaci 1x počůral a 1x pokakal. Víme, že ho nesmíme brát za kšíry, když někam nechce. Na vodítku to ale zvládne, jde normálně, neohání se.
Tento týden Goli zaútočil na manžela (3 kousnutí). Po ranním venčení někdy dáváme Goliho domů a někdy ho připneme ven dlouhé vodítko (leží u chalupy). Manžel ho ten den zavedl domů, odpojoval mezi dveřmi karabinku od vodítka. Goli si zřejmě myslel, že ho manžel vede jen za postroj a protože chtěl asi po vyvenčení zůstat venku (kolem se chodí venčit fena), zaútočil a kousl hned 3x. Manžel pak šel na dvanáctihodinovou směnu do práce. Mezitím pak Goli doma sám očuchával manželovu prokousnutou bundu. Když se večer manžel vracel z práce, Goli ho vítal jako obvykle vrtícím ocasem a radostným štěkotem, ale manžel si ho nevšímal. Večer se pak manžel Goliho jen zeptal: "Cos to Goli udělal?" a Goli zavrčel. Oblíbené piškoty si od manžela vezme, ale pozorujeme, že je ve střehu a nechová se jako obvykle. Jen se domníváme, proč to asi udělal a prosíme o radu, jak máme postupovat v chování a jednání k němu. Dále se chceme zeptat, jestli Goli nemůže také žárlit (3 měsíční syn) a neprojevuje se to popsaným útokem. Máme strach o děti. Můžete nám poradit nebo pomoci? Děkujeme.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel jste díky určitým chybám ve výchově získali čaua s ne zrovna vyrovnanou povahou a vyjasněnou pozicí a z ní vyplývajícím sklonem k agresi ze strachu. Největší průšvih je, že se ho začínáte sami bát a on to velmi dobře ví. Pokud toto neodbouráte, začne se roztáčet spirála strachu a agrese, která nebude mít šťastný konec...

Pes musí od svého "vůdce smečky" tolerovat jakoukoliv manipulaci, ne že se budete bát vzít ho za kšíry - to už je samo o sobé alarmující. Pokud se pes dostane do tak stresových projevů při očkování, které popisujete, pak má buď sám velký problém s povahou (což se mi ale nezdá), nebo daleko spíše je do podobného stavu uveden svým lidským okolím (ať už veterinářem nebo vlastním majitelem). Opět velký průšvih, pokud se s tím okamžitě nezačne něco dělat.

Pokud chcete pomoci, pak potřebuji nutně vidět pejska i jeho majitele. V tom případě mne prosím zkontaktujte telefonicky, domluvíme bližší podrobnosti.

 

(20.5.2007)
Tazatel: Eva Balážová, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: německý ovčák/československý vlčák
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 8,5 roku/7 měsíců
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý deň, Vaša stránka je úzasná a rada by som Vás poprosila o radu.. Mám oba psíky veľmi rada, každý je svojský, no myslím, že si na seba krásne zvykli. Keď sme malinkú priniesli, starší sa síce čudoval, ale po vyjasnení si pozícií sú veľmi dobrí kamaráti a rešpektujú sa.
1) Keď fenka vyrastie "do puberty", myslíte, že sa bude snažiť zmeniť svoju pozíciu vo svorke voči tomuto staršiemu psikovi? V tom prípade neviem, čo sa odo mňa, ako od vodcu svorky očakáva. Stretla som sa s dvomi názormi a síce
a) "mladú" ako vodca svorky krotiť (neviem, ako je to v skutočnej svorke pri starších psoch a ako by to malo byť, keďže on už bude pomaly "dedko", a nechcem, aby mu nejako ublížila)
b) opäť ich nechať potrdiť alebo nanovo vyjasniť si pozíciu.
2) Môj druhý problém sa odvíja od toho, že staršiemu psíkovi sa začala tvoriť tekutina okolo srdiečka a preto som s ním bola na punkcii. Od tejto chvíle sa nesmie namáhať, žiadne veľké prechádzky, jednoducho šetriaci režim, inak by som o neho mohla prísť, čo by mi bolo strašne ľúto, keďže je to môj veľký priateľ. A preto ho - keď idem s "malou" na cvičák alebo na celý deň preč - nechávam doma (bývame v rodinnom dome, oba moje psi sú celý deň navoľno, keďže neuznávam koterec). Viem, že by som ich mala brávať spolu, no neviem to inak vyriešiť. Ak by ste mi vedeli poradiť, bola by som Vám veľmi vďačná.
Veľmi pekne ďakujem.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) 1/ Pokud Váš pejsek (NO) výrazně nezeslábne nebo neonemocní, zůstane stále na vyšší pozici. Fenka nebude mít důvod se snažit dostat na vrchol, toto uspořádaní je přirozené a výhodné pro oba. 2/ Berte s sebou i "velkého" - třeba s tím, že bude někde ležet a odpočívat. Pro pohodové a fungující vzájemné spolužití obou je nutné právě to, aby co nejvíce času a různých aktivit trávili vždy spolu. Pokud je od sebe začnete podobným způsobem oddělovat, pošlete je proti sobě. I ten starší pejsek je stále Váš, věnoval Vám celý svůj život a věřte tomu, že "odstrkování" začne vnímat velmi intenzívně  a zle se to na něm podepíše. Upravte svůj režim tak, aby se ho mohl účastnit i on - i když je už starší a ne úplně zdravý, stále patří do Vaší smečky. Nevyhánějte ho z ní (i když třeba nevědomě), jinak proti němu časem obrátíte i fenečku.

 

(20.5.2007)
Tazatel: Jana Krejčí, Praha
Plemeno psa: československý vlčák
Pohlaví: pes
Stáří: 3 týdny
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, za tři týdny si jedu do chovné stanice pro štěně Československého vlčáka, pejska, a ráda bych se Vás zeptala na několik věcí.
1. Se psy mám mám zkušenosti, vyrostla jsem s nimi a v uplynulých jedenácti letech (před Vánoci mi zemřel) jsem se starala o křížence nejspíš německého ovčáka a pitbula, kterého jsem našla na ulici uvázaného na prádelní šnůře a ve velmi zuboženém stavu. Jsem zásadně proti bezduchému drilu, fyzickému trestání, proti  kotcům, uvazování psů na zahradě apod. Já i můj partner jsme se snažili vzbuzovat jeho důvěru vůči světu a lidem především láskou. Pejsek  si na nás okamžitě zvykl a okamžitě se na nás velmi upnul, ovšem vůči okolí byl dlouho velmi nedůvěřivý a plachý, což se projevovalo agresivitou - vyjížděl na lidi i na psy a usilovně nás bránil. Venku v přírodě jsme ho mohli pouštět na volno bez náhubku, ale ve městě a mezi lidmi pouze s náhubkem. Postupem času se víc a víc zklidňoval, k nám byl vždy nesmírně hodný, nechal si všechno líbit, ale i když se pravděpodobnost jeho útoků snížila, nedalo se stoprocentně spolehnout, že na jiného psa nebo třeba na dítě nevyjede. Podařilo se nám ale velmi úspěšně naučit ho soužití s kočkami, skoro jsem měla dojem, jako kdyby to dělal kvůli nám, ač nerada přisuzuji zvířatům lidské schopnosti a vlastnosti. Nikdy jsem si nedovolila nechat ho v jedné místnosti s malou neteří, na kterou občas vrčíval, protože asi nevěděl, co od ní čekat, ale s naší kočkou byl zcela v pohodě a krásně spolu žili. K tomu bude směřovat i můj další dotaz.
2. Po čs. vlčácích dlouho toužím, především kvůli jejich povaze, psy, vlky a vůbec zvířata miluji, a přestože jsem si o nich nastudovala spoustu materiálů, nerada bych ve výchově a socializaci pejska něco podcenila, zanedbala a udělala špatně, protože vím, že právě ČSV potřebují jiný přístup než psi bez podílu vlčí krve. Prosím, mohl byste mi sdělit svůj názor, jak získat přirozenou autoritu právě u tohoto plemene, jak zvládat jeho pokusy o převzetí vůdčího postavení ve smečce, jak ho naučit, aby se nebálo zůstávat samo doma a neničilo věci, a jak zvládnout jeho pubertu? Pracuji na volné noze, přítel taktéž, takže máme dost času se mu věnovat, trávit s ním čas, ale určitě je nutné ho naučit být o samotě, když třeba člověk chce vyrazit do kina, na koncert apod., a nerada bych, aby mu to způsobovalo stres a obavy.
3. Dítě zatím nemám, ale plánuji, takže můj další dotaz směřuje k soužití ČSV s dětmi a jinými tvory v domácnosti, zejména již zmiňovanými kočkami. Jak dospělého psa naučit vycházet s novým tvorem, aby vše proběhlo v pořádku?

Odpověď: Dobrý den:) Dotaz 2/ - velmi rozumnou cestou je kromě napsání dotazu zachovat se dle doporučení pravidel Poradny a prostudovat si z dnes již několikatisícové databáze příspěvků ty, které se týkají problematiky, která Vás zajímá. Věřte, že každý z Vašich poddotazů byl již několikrát zodpovídán. Dotaz 3/ - totéž, i tato problematika byla na PSÍCH STRÁNKÁCH již probírána.

Jinak k ČSV - od samého začátku berte do úvahy vyšší přirozenou inteligenci, dominanci a plachost tohoto plemene. Pokud uděláte chybu, nesmíte ji udělat znovu, jinak ji budete těžko napravovat. Každou Vaši prohru ve společném soužití Vám pejsek neodpustí, ale připíše si ji na stranu svých výher. I proto Vám v tomto okamžiku doporučím skutečně pečlivé prostudování materiálů ze PSÍCH STRÁNEK,vstřebání základů psí výchovy "po psím" a především jejich důslednou aplikaci. Moji knihu už máte objednanou, až ji obdržíte, také doporučuji číst ji pomalu, pečlivě a nad jednotlivými věcmi přemýšlet. Pokud budete potřebovat, není pak problém se u mne objednat na individuální konzultaci.

 

(20.5.2007)
Tazatel: Marcela Štefaňáková, Praha
Plemeno psa: kříženec německého ovčáka
Pohlaví: pes
Stáří: 1 - 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,ráda bych se poradila ohledně specifické situace.Rádi bychom si vzali pejska z útulku a ten samý den,co bychom si jej vyzvedávali,bychom rádi i s pejskem odcestovali na týdenní dovolenou do Tater.CHtěla jsem se zeptat,zda to nebude pro pejska příliš stresující,absolvovat hned první den 10 hodinovou jízdu autem a po týdnu opět(i se změnou prostředí).Druhá otázka se vztahuje k cestovnímu pasu pejska-jak dlouho trvá jeho vyřízení a zda se dá nějakým způsobem uspíšit? Předem Vám moc děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud uděláte podobnou nerozvážnost, s největší pravděpodobností se vrátíte bez pejska. Uvědomte si prosím, že pes v podobné situaci potřebuje nejprve aklimatizaci - musí si zvyknout na nové lidi, prostředí, srovnat biorytmus a především dostat do pohody sám sebe. Další věc - než se s jakýmkoliv pejskem vydáte na několikahodinovou cestu autem, musíte vědět, jak bude pejsek cestu snášet. Jinými slovy, pokud byste skutečně zrealizovali Váš plán, dorazili byste na Slovensko s totálně vystresovaným, nezorientovaným psem, u kterého by skutečně byla velmi vysoká pravděpodobnost, že první, co by v tomto stavu udělal, byl útěk. Nebo byste ho tam celou dobu měli na vodítku? Případně čekáte, že dospívající pejsek (jehož vzorce chování neznáte Vy a ani on nezná Vás) se Vás bude od prvního okamžiku oddaně držet jen díky tomu, že jste si ho vzali z útulku?

Vydat se na podobnou cestu a do neznámého prostředí můžete s pejskem zorientovaným ve svém novém prostředí, pejskem, který Vám věří a kterého již máte sami trochu přečteného. Nikoli s pejskem, kterému místo klidu nabídnete hned další stres. Pokud jste jen trochu zodpovědní a na Vašem novém čtyřnohém kamarádovi Vám aspoň trochu záleží, pak si nechte dostatek času na vzájemné poznání a seznámení s novým prostředím. Cokoliv jiného je hazard s psychickým i fyzickým zdravím psa.

A nezlobte se, právě z tohoto důvodu nechám druhou otázku záměrně bez odpovědi, protože v žádném případě není v zájmu psa (viz pravidla této Poradny).

 

(20.5.2007)
Tazatel: Kateřina Melicharová, Vejprnice u Plzně
Plemeno psa: kříženec jezevčíka
Pohlaví: pes
Stáří: 5 - 6 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, před třemi měsíci jsem si vzala pejska z útulku, aby naše bojácný štěně mělo určitý psí vzor. Což se osvědčilo Bertík (štěně) se začal chovat jako každý správný mrňous. Ale proč Vám píšu. Když jsem si brala Maxíka z útulku, tak mi paní říkala, že se bez problému snáší s ostatními psi, což utvrdil i fakt, že si s Bertíkem padli do oka a i na mě a mojí rodinu okamžitě pozitivně reagoval. "Problém" nastal při procházkách, kdy má tendenci útočit na každého psa a bohužel i na lidi. Nedávno napadl rotvajrela, který byl naštěstí poslušný a poslech svojí paničku a Maxíkovi nic neudělal. V minulosti nejspíš prodělal nehodu s kolem nebo motorkou, protože cyklisti a motorkáři mu jsou trnem v oku, má špatně, téměř křivě srostlý hrudníček. Nehledě na to, že když je venku má tendenci "útočit" na lidi beží na mě štěká jak pominutej, ale nikdy nic neudělá. V takových situacích ho nedokážu odvalat. Nevim co dělam špatně:-( Když jsme sami, tak je uplně bezproblémový. Předem děkuji za odpověď a za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Mnohokrát probrané téma... Pokud si vezmete dospělého pejska z útulku, vždy musíte počítat s tím, že se jedná o psa s již hotovým názorem na svět kolem sebe a s většinou nejasnou minulostí a prožitými zkušenostmi. A také s tím, že na takovém jedinci musíte vždy hodně zapracovat a věnovat spoustu času a energie jeho výchově - velmi zřídka se stane, že máte štěstí a dostanete do ruky zcela (nebo téměř zcela) bezproblémového pejska...

Nikdy nevěřte tomu, co Vám řeknou v útulku - tam mají zcela pochopitelný, byť ve svém důsledku poněkud pokřivený zájem udat každého ze svých svěřenců. Jedna jediná procházka s Vaším budoucím pejskem mezi jinými psy a lidmi by Vám o jeho povaze a problémech odhalila daleko víc. Až teď víte, že pejsek má základní problém se socializací - a v tomto věku bude běh na velmi dlouhou trať s jeho postupným odbouráním.

Je to opět vše o tom, jak funguje (nefunguje) smečka. Nejlepší rada, kterou Vám v této chvíli mohu dát, je ta, abyste se se mnou domluvila a i s pejskem přijela. Naučím potřebné věci jeho i Vás - "na dálku" to skutečně nelze. Je to jeho i Vaše šance, využijte ji nebo nechte být...

 

(13.5.2007)
Tazatel: Naďa Korábová, Lukov
Plemeno psa: rotvajler x dobrman
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, rádi bychom Vás pořádali o radu. Týká se to 3-mesíčního štěněte křížence dobrmana a rotvajlera. Otec dobrman velmi klidný a mazlivý, matka rotvajler už ne tak mazlivá avšak také klidná. Podle rodičů, chování štěněte, které se za námi okamžitě přikulilo s vrtícím ocáskem, jsme usoudili, že to bude dobrý společník. Štěňátko jem velmi hravé, jeho hra však často přerůstá až v zuřivé záchvaty, kdy se ohání po všem a po všech. Stejně tak jakmile vezmeme psa do náruče (musíme jej nosit jelikož máme prudké a kluzké schody)vrčí, cení zuby a vyjíždí po všem okolo sebe naprosto nepříčetně.Jediný člověk, na kterého to nezkouší je manžel (na toho jen zřídkakdy symbolicky zavrčí). Navštívili jsme psí školku doufajíce, že nám odborníci poradí.Pejsek na cvičitelku vyzkoušel jeden ze svých výlevů a zvítězil. Rady jsme se nedočkali. Na druhou stranu naprosto bez problému si nechá sebrat misku se žrádlem, cizí lidi vítá s nadšením, je velmi společenský a má rád děti. Nejsme úplnými nováčky v chovu těchto psů (15 let jsme měli dobrmana, také to nebylo žádné zlatíčko). Proto se ptám, lze ho těmto móresům odnaučit? A jak?

Odpověď: Dobrý den:) Tříměsíční štěně zvítězilo nad "cvičitelkou psů"...? Je to pašák!! - tedy pejsek, dotyčná paní nebo slečna by se měla zamyslet nad tím, zda se nevěnovat raději něčemu jinému... Omlouvám se, ale tohle mě opravdu rozesmálo:):):)

Vaše štěňátko se rychle naučilo, že na ně nemáte a dává Vám to patřičně najevo - i zavrčení vůči Vašemu manželovi už je zlý signál. Budu teď mluvit naprosto vážně - to, co Vám štěně předvádí, nejsou žádné "móresy", ale přirozený důsledek nezvládnuté hierarchie a smečkové výchovy z Vaší strany. V poslední době se doslova roztrhl pytel s lidmi, kteří mají již s malým štěnětem podobné "problémy", proto už vím, že nejlepším způsobem, jak tyto majitele štěněte něco naučit, je pozvat si je na "praktickou ukázku". Totéž nabízím i Vám a pokud máte jen trochu chuť, využijte toho, než Vám z malého štěněte vyroste štěně velké, které u vědomí svého postavení ve Vaší smečce začne být velmi nepříjemné.

Váś pejsek není totiž problémový sám o sobě. Je to dnes ještě malé štěně, které s nadšením objevuje svět a poznává nové lidi i nové psy. Ale zároveň je to PES. Pes, který má v sobě již od narození hluboce zakódované principy smečky, společenství postaveném na hierarchii a osobnosti každého jejího člena. A od samého začátku si buduje svoji pozici - bohužel, v jeho lidskopsí "smečce" ho nemá kdo usměnit tak, jak by se při jeho první chybě stalo ve smečce psí. Tím se začíná systematicky pokřivovat jeho povaha, protože se učí věci špatně, ne tak, jak by se je učit měl. Každý den navíc to zhoršuje. A každý den štěně roste, sílí a upevňuje si nereálnou představu o sobě a prostředí, ve kterém žije.

Proto musím zdůraznit fakt, že je zapotřebí rychle jednat. Pokud budete chtít, pomůžu Vám, stačí mne zkontaktovat.

 

(13.5.2007)
Tazatel: Hana Schubertová, Brno
Plemeno psa: německý boxer
Pohlaví: pes
Stáří: 10 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, vážený pane Dostále, velice se mi líbí Vaše stránky, Váš přístup k pejskům a Vaše upřímné odpovědi tazatelům. S naprostou většinou Vašich názorů se ztotožňuji. Ráda bych se zeptala na Váš názor na vhodnou délku procházky s naším boxerem Brunem. Bruno neměl až do července 2006 žádné zdravotní problémy kromě zánětu análních žláz v raném věku. V 7/2006 začal z ničeho nic po jedné procházce kulhat na jednu nohu a do večera toho dne se to vystupňovalo tak, že na ni vůbec nemohl došlápnout a tudíž ani chodit. Samozřejmě jsme s ním hned šli k veterinářce a byla mu stanovena diagnóza zánět kloubů, zánět se mu ale po vyléčení vrátil v 10/2006 a veterinářka konstatovala, že je to zřejmě počínající artróza. Bruno byl opět přeléčen a zatím se kulhání naštěstí neopakovalo. Na klouby užívá Alavis. Chtěla bych se tedy zeptat, kolik kilometrů je optimální délka procházky pro psa s počínající artrózou - Bruno má rád dlouhé procházky a nedělá mu problém ujít 15-20 km denně - nemám na mysli ale horské tůry, jde o běžné procházky - lesy, pole, louky (samozřejmě ne ve vedru). Vždy se na procházku moc těší a i když už není nejmladší, jeho věk na něm až na šedivé chlupy nejde poznat, jiné zdravotní problémy nemá, je pořád hravý a temperamentní, nemá nadváhu (65 cm/38 kg). Můžete mi prosím poradit? Děkuji předem za odpověď a zdravím Vaše pejsky :-).

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Délku trasy rozhodně nelze určit paušálně, je pro každého pejska individuální... Starší psi nebo psi se zdravotními problémy si už umějí sami určit délku i dobu trasy, která jim vyhovuje. Při problémech Vašeho pejska je především důležitý měkký povrch bez záludností (výmoly atp.), lesní stezky bývají optimální. Temperamentní pejsek toho naběhá hodně a dopřejte mu radost ze života, ale v jeho věku a plemenných predispozicích se už bohužel určitým těžkostem vyhnout nelze, je to přirozený proces. Nicméně Vašemu pejskovi přeji ještě hodně naběhaných kilometrů a psího zdraví:)

 

(13.5.2007)
Tazatel: Kristina Bullová, Malacky (Slovensko)
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den! Najprv Vam chcem velmi pekne podakovat za vsetko, co ste mi doteraz poradil! Mam ale dalsie 2 otazocky :o) ohladom cudzich psov verzus nas Toby (dufam, ze ste este na take neodpovedali, aby som Vas zbytocne nezdrzovala):
1) Ked idem s Tobynkom okolo nejakeho plotu, kde byvaju psi, co strasne na nas stekaju a skacu na branu (napr. na nasej ulici za jednym plotom NO a krizenec teriera typu bull), tak on sa len tak opatrne priblizuje so vztycenymi usami, rychlo prebehne okolo, sklopi usi dozadu, najezi srst, taha ma prec a snazi sa prejst na moju druhu stranu. Neviem, ci sa boji, alebo mu je len neprijemne, ked tie psi tak strasne stekaju, ale skor by som povedala, ze sa boji. A ja neviem, co mam robit. Vzdy sa ho snazim upokojit, snazim sa zostat aj ja kludna (lebo viem, ze keby som nebola, on by to citil), ale nepomaha to. Neviem, ci mam okolo takych plotov chodit, alebo sa im vyhybat, alebo ho dalej upokojovat, alebo tym psom nejak dat najavo, aby prestali (ale sa bojim, aby mi potom nezacali nadavat ich majitelia), alebo co mam robit?
2) Vcera vecer som bola s Tobyskom na prechadzke a oproti nam sa vyrutil mlady, ale velky kaukazsky ovciak s pripnutym voditkom, ale bez pana (usiel mu z dvora a majitel si nevsimol, ze idem okolo so psom). Pribehol k Tobymu, ja som ho nestihla odopnut z voditka, tak som ho len pustila (dufam, ze to nebola chyba, ale pocula som, ze sa to tak ma urobit, aby sa pes mohol lepsie branit) a uz sa ten kaukazak do Tobyho pustil. Bola to kratka bitka a akoby mi nieco hovorilo, ze si nic neurobia, len si "povedia", kto je "alfa", ale bala som sa asi viac ako Toby :o). Nastastie si to ten jeho majitel vsimol a zvrieskol na svojho psa, este raz sa s bojovym postojom onuchali a dali si pokoj. A ja sa chcem opytat, co mam robit v pripade, ze k nam takto pride cudzi pes a ja nebudem vediet, ci si to s tym mojim chce len neskodnou bitkou vyjasnit, alebo ci by bol schopny mu aj nejako skaredo ublizit. Co mam robit, ako to rozlisim? (A divne mi je aj to, ze Toby sa viac boji malych psov, ale s velkymi sa dost casto pobije (teda on si nikdy nezacne, ale ked je treba, tak sa neda))
Tak dakujem vopred za odpoved a samozrejme pozdravujte haviny! S pozdravom Kristina a Toby :o)

Odpověď: Dobrý den:)
1/ Snažte se svému pejskovi dodat "smečkové sebevědomí" - jinými slovy, chovejte se klidně, sebevědomě a kontaktem i hlasem mu dávejte najevo, že celou situaci máte pod kontrolou a přes Vás žádné nebezpečí nehrozí. Musíte se naučit kolem problematických míst projít klidně, nevšímavě a sebejistě - tím dorážející psy za plotem zcela vyvedete z míry.
2/ Je to vyjasňování vzájemného hierarchického postavení - v těchto případech to není boj natvrdo, je to jak říkám "tlučení parožím".  Pokud jde o agresivní cílený útok, pak to pes vycítí a musíte se to naučit rozlišit i Vy - v prvém případě (hierarchie) nechte svého pejska, at se učí a sám si vydobyde svoje místo mezi jinými psy, v případě druhém (útok) se oba musíte bránit. Takový je život a obě situace ještě nesčetněkrát zažijete.

 

(13.5.2007)
Tazatel: Lenka Zahrádková, Šternberk
Plemeno psa: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 8 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, nejprve bych Vám chtěla poděkovat za Vaše stránky. Myslím,že je to velká pomoc pro začátečníky ale i pokročilé s pejsky. Zítra si jedeme pro štěně Staffordšírského bulteriéra Vendulku(čistokrevný s PP). Není to můj první pes, ale první tzv."bojové plemeno". Snažili jsem se nastudovat co nejvíce informací o tomto plemenu, ale přesto jsem trochu zmatená z Vašich odpovědí v poradně. Píšete, že tzv. "bojová plemena" nebo plemena typu bull mají vyblokované sociální chování, což se především, jak jsem snad správně pochopila, projevuje bezdůvodnými útoky (často na život a na smrt)na jiné psy, přestože pes je správně socializován a veden. Je to zkrátka problematické plemeno ve vztahu k jiným psům. Pak ale také píšete, že anglická varianta tohoto plemene (což je můj případ)je něco jiného. Nemá tedy vyblokované sociální chování? A také píšete:"Pozor,neplést si Americký staffordšírský teriér a Staffordšírský bulteriér. Vím, že staffbulíci v minulosti bojovali, bohužel, mimo jiné i se psy, ale doufala jsem, že když fenku správně povedeme a socializujeme(budeme ji v dětství seznamovat s různými psy), tak je malá pravděpodobnost, že je bude v dospělosti napadat (myslím i ty cizí). Vím, že am.stafordi a pitbulteriéři jsou agresivnější a problematičtější ve vztahu ke psům než staffbulíci, proto jsme si i toto plemeno vybrali, ale co to vlastně znamená v praxi pro naši staffbulinku, myslím obecně? Mám ještě jednu otázku. Máme doma morče, samečka, je to náš mazlík. Chceme ho s Vendulkou hned od malinka seznamovat,ale... Vím, že je nemůžu nechat nikdy spolu samotné, ale myslíte, že soužití morčete a staffbula je reálné? Jak mám postupovat? Koho dřív krmit, upřednostňovat? Děkuji za dpověď.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Já už vážně nevím, jak to napsat ještě srozumitelněji - staffordšírský bulteriér NENÍ "BOJOVÉ PLEMENO"!! Mezi "bojová plemena" patří například americký staffordšírský teriér (AMSTAF), což je plemenně, povahově i exteriérově zcela jiný případ - a už jsem to psal nejednou v Poradně i v rubrice věnované právě problematice "bojových plemen"... Je to vážně tak těžké pochopit:)? Sami pak matete lidi, kteří zmasírováni televizí a bulvárem hážou všechna plemena s velkou hlavou a podsaditým tělem do pytle s nálepkou "Pozor, psí zabijáci!". Pokud budete o  své fence tvrdit, že je to plemeno patřící mezi "bojová", pak tím neuškodíte jenom sobě a jí, ale všem, kteří stejné plemeno chovají.

Cituji: 'A také píšete:"Pozor,neplést si Americký staffordšírský teriér a Staffordšírský bulteriér."' - pročpak to asi píšu? Že bych tím chtěl upozornit na zásadní rozdíl mezi oběma plemeny? Bingo:)

Tak prosím - jednou a provždy, staffordšírský bulteriér (ve své současné podobě) NENÍ "BOJOVÉ PLEMENO" a NEMÁ VYBLOKOVANÉ SOCIÁLNÍ CHOVÁNÍ! Už to na PSÍCH STRÁNKÁCH píšu poněkolikáté, stejně, jednoznačně, co na tom stále není k pochopení...

Pokud spolu seznámíte od samého začátku (samozřejmě za Vašeho dohledu) fenečku i morče, nebudou spolu mít problémy. Na druhou stranu morče není pes, jsou to dva zvířecí druhy, které jsou schopny se spolu tolerovat, proto neřešte otázku "koho dřív krmit"...:)

 

(13.5.2007)
Tazatel: Petra Vangoríková, Dubnica nad Váhom (Slovensko)
Plemeno psa: anglický kokršpaněl
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Zdravim pan Dostal. Nasu fenku Sally sme si priniesli domov takmer pred tromi rokmi. Stala sa z nej super clenka rodiny. Kedze som sa snazila ju vychovavat podla vasich rad (aj ked je to tazke, ked ostatni z rodiny robia niektore veci po svojom) zo Sally vyrastla krasna sucka, ktora nema problem sa zoznamit a pohrat s inymi psami, ktora na nas nikdy nezavrcala (snad len niekedy, ked sme sa ju snazili posunut na posteli, aby sme si aj my mohli niekde lahnut :-)), nikdy po nas \"nevyjela\" atd. Najviac bola verna mne, kam som sla ja, sla aj ona....jednoducho sa stala sucastou mojho zivota a ja zas jej.
Pred dvoma mesiacmi sme sa s manzelom prestahovali z byvaleho bytu do bytu k mojim rodicom, pretoze sa nam narodila dcerka. A tu zacina moj problem, ktory neviem ako riesit.... S malou sme ju zoznamili este v starom byte, nechali sme ju rozbalenu a dali jej ju ocuchat. Mala zacala plakat a Sally sa trosku zlakla a schovavala sa za mojim chrbtom. Nechali sme ju nech si ju este popozera a prinucha. Lahla si na fotelku a pozerala smutnymi ocami....Potom sme uz odisli do bytu k mojim rodicom, ktory doverne pozna a kde stravila takmer cely svoj prvy rok. Musim poznamenat, ze sa vzdy tesila, ked sme sem prisli. Sally tu vsak zrazu prestala jest granule (Pro Plan - losos s ryzou), na ktore sa predtym velmi tesila a zblajzla ich za minutku. Teraz jej do tych granul musime pridavat trosku psej konzervy, aby ich vobec zjedla. Takisto prestala jest niektore svoje oblubene pamlsky....Ked som niekam odchadzala, vzdy som jej nechala nejaku tu pamlsku, aby jej nebolo smutno, kym sme prec. Teraz sa ich ani nedotkne.... Viem, ze je to pre nu nova situacia, uvedomujem si, ze mam na nu menej casu ako predtym - ved pri novorodencovi to ani inak nejde, ale stale sa snazim s nou rozpravat, hladkat ju, cesat, ci strihat, chodievame na dlhe prechadzky aj s kocikom (inak tam je stastna, beha, vrti chvostikom a je vidiet, ze je vo svojom zivle), ked mala spi a mam cas si chvilu lahnut, privolam ju a tulime sa k sebe ako predtym. Ale stale to nie je ta \"stara\" Sally.
Neviem, ci je to tym, ze zrazu je tu niekto iny, kto vsetkych zaujima a nie ona.Alebo je to tym, ze sa jej zrazu rozpadla ta stara znama svorka a teraz je zmetena? Predsa len, uz to nie sme len my s manzelom, ale kazdy den je tu i moj otec a mama, ktorych ma tiez rada. Inak snazim sa kazdeho, kto k nam pride upozornit, ze nech najprv pohladka a privita Sally a az potom dieta....Sally obcas pride s radostnym vrtenim chvostika a malu onuchava, inokedy si lahne, nie pri mna ale obdalec, ked napriklad malu kojim. Ale stale sa snazi byt v mojej blizkosti.... Viem, ze tento prispevok je velmi dlhy ale snazila som sa napisat vsetko....Ja len dufam, ze vsetko toto pomaly prejde a opat bude vsetko ako predtym. Ale moznoze sa mylim a niekde som spravila chybu. Preto sa na vas obraciam s prosbou o radu.... Dakujem velmi pekne. Zdravime vasu skvelu svorku - Petka a Sally :-)

Odpověď: Také zdravím:) Chce to ČAS. Nic jiného. Pro Vaši fenku teď nastalo hodně zásadních změn, které musí postupně vstřebat, vyrovnat se s nimi a ujistit, že pro ni se ve vztahu vůči Vám (a naopak) nic zásadního nezměnilo. Dejte jí ten čas, chovejte se vůči ní stále stejně a ono se to srovná. Jen musíte vědět, že to už nikdy nebude úplně stejné jako to bývalo - ona byla Váš jedináček a už není, nikdy nebude a dobře si to uvědomuje. A tohle je jedna z věcí, se kterou se někteří pejskové (především ti s velmi silnou vazbou na "svého" páníčka) vyrovnávají těžko a dlouho - a něco bohužel navždy zmizí.

 

(13.5.2007)
Tazatel: Zuzana Šulajová, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 13 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Opäť dobrý deň, vďaka za Vaše minulé odpovede... Neviem čo, ale niečo sa deje medzi mnou a Maxom... V poslednej dobe som mu zrazu akási ukradnutá - teda vonku. Pripadám si, akoby ma mal len na hranie (doma) a na vychádzky, že ku mne nič necíti. Dnes ma už dohnal k slzám, už sa nedokážem ovládať, ani správať ako vodca a pekne si podrývam svoju autoritu. Možnože som pre neho ani nikdy vodcom nebola, nemám sa s kým porovnať, lebo rodičia sa ako vodcovia nesprávajú a nedá sa porovnať ani jeho chovanie k nim a voči mne.
Ide o to, že zrazu mi začal utekať a vonku ma ignoruje. Každému psíčkárovi (aj psi v Maxovom veku), keď ujde pes za iným psom, sa po chvíli vráti. Mne nie. Minule som čakala 10 min., tŕpla som, nič. Musela som za ním dojsť, dala som mu šancu a opäť ho volala, neposlúchol. Dokonca ani na zostaň, čo funguje na 99%. Strašne ma naštval. Dnes mi zas ušiel, ale tentoraz som netušila kam. Hľadala som ho, psíčkári ma ľutovali, nenašla som ho, našiel ma on. Vôbec sa netváril, že ľutuje, že sa teší, že sa vidíme a tým ma už totálne zlomil a Max sa samozrejme zľakol (ale nezbila som ho, hoci sa čudujem). Cestou domov som ho ani nedala na vodítko, už úplne apatická, ale predstavte si, že mi šiel pekne pri nohe navoľno (vie to, ale keď vidí psa, zviera, tak odbehne preč). Tu doma sa odmietam s ním hrať, pretože to očakáva a ja predsa nemusím nič, čo chce, nie? Som zúrivá, sklamaná, trvá to už... dva týždne? Nie každý deň, ale predsa. Zaráža ma tá nezávislosť, občas mám pocit, že by ma kľudne vymenil za istých dvoch psíčkárov... :( Strašne to bolí, lebo ho mám rada a on to akosi neoceňuje. Keby sa aspoň z tých potuliek ku mne vrátil... Rodičia tieto skúsenosti nemajú, ale keby som ho nechala výhradne v ich rukách, celé dni by nerobil nič iné, než žral, spal a šiel na pár minút von, lebo nemajú čas... A ak je to kvôli veku, prečo sa to rodičom nestáva?
Ospravedlňujem sa, píšem to v citovom vypätí. Čo si o tom myslíte? Ako mám reagovať? Mrzí ma , že to takto dopadlo, vždy som mala pocit, že ma rešpektuje aspoň na tých 60-70%... Vďaka.
P.S: Za psami neuteká vždy, niektorí ho nezaujímajú, za inými ujde. Čo sa mňa týka, psom sa nevyhýbame, skôr naopak... Viem, že pes je spoločenský tvor.

Odpověď: Dobrý den:) V tuto chvíli je Max silnější osobnost než Vy. Dospívá, roste mu sebevědomí, Vás má přečtenou do nejmenšího detailu... a všechny Vaše emoce, které popisujete, ho od Vás jen odhánějí. Ve Vás necítí autoritu a věřte tomu, že pokud na nejbližší procházce najde někoho, v kom ji vidět bude, půjde za ním a ne za Vámi. Jsou to přirozené reakce psa a nesmíte se na to dívat tak, že Vám tím ubližuje - on jen reaguje na základě toho, jaké Vy sama mu předáváte signály.

Takže: musíte se vzchopit! Setřást ze sebe vztek, zlobu, nejistotu a zklamání a nahradit je emocemi vůdce smečky - sebedůvěrou, klidem a přirozenou autoritou. Musíte si věřit, ne být rozhozená. Chovejte se tak, aby Max k Vám vzhlédl a řekl si "ta slečna je bourák", s tou budu, protože ona má svoji smečku pod kontrolou a všechno zvládne a vyřeší.

Psi neberou lidi slabé a problematické. Ani Vy taková nejste, jen Vás zaskočilo, že najednou pro Maxe nepředstavujete autoritu. Toto zjištění Vás oslabilo a tím se z toho stala začarovaná spirála, stále se zhoršující a propadající se do hlubin beznaděje. Najděte teď v sobě sílu. Ne vztek nebo nenávist - sílu. A tu použijte v prvé řadě na sobě. Až se zkoncentrujete a zvednete hlavu, pak ji použijte i na Maxe. Nebojte se, on se v tomto "bezčasí" necítí dobře - potřebuje mít nad sebou autoritu, postrádá ji a hledá, mezi psy i mezi lldmi. Dejte mu šanci a on se k Vám vrátí s radostí.

Nemá smysl víc psát, teď musíte zapracovat sama na sobě. Zvládnete to.

 

(13.5.2007)
Tazatel: Michaela Mlčochová, Prostějov
Plemeno psa: border kolie
Pohlaví: fena
Stáří: 11 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, obracím se na Vás s následující prosbou o radu. Určitě jste již na ni odpovídal v některých z vašich odpovědí a k tomu mě i vybídnete, ale omlouvám se Vám, mám po operaci očí a delší dívání a hlavně hledání a čtení mi dělá zatím potíže, tak se omlouvám. Hned jakmile budu moci, jsem nachystána si Vaše poradnu pročíst celou. Mám i Vaši knihu tu už jsem docela zvládla přelouskat.
A teď k problému. Máme 3.týdny fenku border kolie. Nyní je jí tedy 11. týdnů. Socializaci se snažíme provádět dle Vašich rad, začíná zvládat pomocí pamlsku nebo i bez něj příkazy sedni, lehni i přivolání, ale již několikrát jsem u ní narazila na to, že když někdo na zemi něco najde a já jsem se poprvé jen chtěla podívat co to je, aby nesežrala něco hodně špatného (pojídání hnoje jí toleruji, doufám že jí to přejde) tak po mě docela dost vyjela. Na to, že je to štěně jsem se až polekala, bylo to docela agresivní. Dnes to uděla znova, strčila čumák do sklenice od kafe co byla na zemi, chtěla jsem ji odehnat a zase vyjela hodně silně. Mám strach, že když ji to teď neodnaučím, budu s ní mít později problémy. Tak Vás prosím o radu a ještě jednou se omlouvám, že jste již na ní určitě odpovídal.
Jinak jsem Vaším přístupem ke psům nadšena, jak jsem již psala knihu už mám docela přečtenou a když mi to dovolí čas a oči tak si čtu i vaši int. poradnu. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, už jsem na to skutečně mnohokrát odpovídal - ale stejně jako v podobných případech i v tom Vašem by bylo nejlépe, kdybyste mne i s fenečkou navštívila. Jak jsem již dnes psal v jedné odpovědi, zvládat podobné "problémy" je nejlépe člověka naučit prakticky.

Pokud tedy budete chtít, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme bližší podrobnosti - budu se těšit:)

 

(13.5.2007)
Tazatel: Lenka Majdová, Kroměříž
Plemeno psa: maltézský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,máme s ním doma už docela velké problémy s jeho kousáním.Pokousal snad už všechny doma a jelikož mám i 3letou dceru,je to velký problém.Snažím se je mít sice oba dva na očích, aby ho dcera nezlobila,ale někdy to nejde.Nenechá si rozčesat srst,při stříhání u paní měl už tkaničkou zavázanou tlamku a od té doby je nervní,vznětlivý.Po návratu si nenechal ani nasadit obojek na večerní procházku,vystartoval po mé ruce a prokousl palec.Řekla bych, že je čím dál víc vznětlivější. Po takovém ataku je vždy vykázán na místo,žádné povalení na záda jsem s ním zatím neprováděla,protože se vždy tak leknu,že jdu radši od něho.....A to je asi ta chyba....

Odpověď: Dobrý den:) Nezvládáte ho. A bohužel - hierarchicky nezvládnutí maltézáci si opravdu rádi kousnou... Hierarchické zvládnutí psa není v žádném případě o jeho povalení, to je o něčem zcela jiném. Tady existuje jediná možnost - pokud chcete s pejskem pomoci, pak mi prosím zavolejte a domluvíme termín, kdy byste i s pejskem přijela. Budete se muset pár zasadních věcí naučit Vy i Váš pejsek, dříve než bude pozdě. Jak jsem již napsal, přestože se nejedná o velké psy, dokáží být maltézáci velice problémoví. Pokud tedy budete chtít, ozvěte se a já Vám pomůžu.

 

(6.5.2007)
Tazatel: Jiří Bittman, Česká Lípa
Plemeno psa: AMSTAF
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,obracím se na Vás s prosbou o pomoc.Mám 9-ti měsíčního čistokrevného  AMSTAFa.Od malička má od celé rodiny hodně lásky,vychovávám ho jako přítele,je  velmi hodný a nikdy jsem s nim neměl problém.Potravu v podobě kvalitních granulí  a masa dostává pravidelně a o pamlsky taky nemá nouzi.Ale posledních asi tak pět  dní se začal k ostatním psům venku chovat poněkud agresivně,musím poznamenat že  pouze k tem které nezná od malička.A já se ptám proč?Nikdy to nedělal,s cizím psem si chtěl vždy hrát a bylo mu jedno že ho nezná.Je to tím že mě chce  chránit?Nebo sebe?Proč to dělá,proč cítí ohrožení?Je celkem poslušný,zvládá  základní povely a na povel reaguje okamžitě,vlastně reagoval!!!! I ta poslušnost  totiž začíná ochabovat,když ho teď venku pustím,tak na zavolání nepřijde a začne  utíkat pryč.A já se opět ptám proč?Udělal jsem nějakou chybu ve výchově?Vždyť se k němu chovám pořád stejně.Předem děkuji za pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Odpovídám: protože to je AMSTAF. Přečtěte si prosím vše, co jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH o tomto a podobných plemenech již napsal - tedy nejen v Poradně. Pak budete zcela přesně vědět, proč se tak chová - napovím: protože se dostal k oné "magické hranici" plusmínus jednoho roku, kdy se začne chování tohoto plemene k jiným psům radikálně měnit.

Přečtěte si prosím všechny zde publikované materiály o AMSTAFech a vyblokovaném sociálním chování, pak začnete rozumět i chování svého psa.

 

(6.5.2007)
Tazatel: Lucie Vaňková, Černošice
Plemeno psa: gaskoňský baset
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, především moc díky za předchozí odpověď. Musím vám dát za pravdu, trénování poslušnosti s celou smečkou je opravdu jednodušší, než jednotlivě a užijeme si u toho spoustu legrace. Trápí mě bohužel jeden vážnější problém. Naše Xena - mimochodem máma té čtyřměsíční slečny - strávila tři roky svého života v prostředí dost nelaskavém - zažila vlastně jen kotec a výběh a soudě podle panické hrůzy z lidí buď neměla vůbec možnost je poznat, nebo jí někdo velmi ublížil. Nakonec mi byla darována jako neperspektivní do chovu. Jelikož jsem ale v té době měla dva psí kluky, měla jsem ji u kamarádky. Poté, co jsem vinou zhoubného nádoru přišla o Buffyho a kamarádka začala mít zdravotní problémy, vzala jsem si Xenu k sobě nastálo i s jejím (neplánovaným, ale nádherným) štěňátkem. Je strašně milá a poslušná, ale ta hrůza z lidí přetrvává. Snažím se nic nelámat přes koleno, spíš nechávám na ní, jestli si přijde pro pohlazení, ale je to jak práce s tvorem odchyceným v přírodě (i když to by možná bylo jednodušší). Nějaké pokroky dělá především asi kvůli tomu, že má kolem sebe podporu Arguse i Buffinky. Za svůj největší úspěch považuji, že jsem před několika dny našla tohle klubíčko strachu ráno smotané v nohách postele. Samozřejmě dostala velikou pochvalu a málem se zauzlovala radostí! Cokoli nového je ovšem důvod k panice, občas po ní z té hrůzy zbyde loužička...Je mi jí strašně líto, ráda bych jí pomohla účinněji. Ráda bych tedy znala váš názor, jak v takovémto případě postupovat. Nečekám zázraky,nechci nic uspěchat, ale věřím, že mi dokážete poradit. Předem moc děkuji!

Odpověď: Za málo:) S Xenou nemůžete nic uspěchat a opravdu jí musíte dát k dispozici tolik času, kolik sama bude potřebovat. Využijte opět pomoci Vaší psí smečky, pokud bude cítit její klid, bude i ona jistější. Čas od času vezměte celou smečku do zcela neznámého prostředí, udělejte si několikadenní "psí dovolenou" někde mimo domov a uvidíte, jak Xeniny "démoni" začnou postupně ustupovat do pozadí... Chce to jenom čas, klid a nechat ji samotnou, aby chtěla překonat svůj strach. Ona to zvládne, nebojte se...:)

 

(6.5.2007)
Tazatel: Gabriela Vlčková, Kokava nad Rimavicou (Slovensko)
Plemeno psa: francouzský buldoček
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, chcela by som opýtať ako mám postupovať aby som naučila 6 mes. FB chodiť po moste /je to železný most o šírke asi 1 m a pri prechode po ňom to buchoce /to na vysvetlenie, že to nie je betónová autostráda/. Viem že som to trošku zanedbala pretože keď sme ju doniesli bol január a trošku som sa obávala že mi z toho mosta cupne do vody tak som ju radšej vždy preniesla. Teraz mi odmieta po tom moste ísť. Nepomáhajú ani piškotky a nasilu ju nechcem prinútiť aby nemala z toho nejakú fóbiu. Ostatné psy mi chodia bez problémov len táto sa nedá nalákať ani kamarátkami zo svorky. Prejde jedine vtedy keď ja som na druhej strane a blíži sa neznámy človek tak z obavy z neho precupitá ako nič. Keď sme zase samé tak robí drahoty. Myslím že ma využíva ale ak sa aj nedám zlomiť a nejdem ju zobrať tak po 15 minútach sa zoberie a najkratšou cestou ide domov. Dovtedy zdesene pobehuje po druhej strane a hľadá všetky možné cestičky ako sa ku mne dostať. Inak ma poslúcha, vodítko nepotrebujeme, chodí pekne so mnou. Vlastne nemáme problém len ten most. A bez neho sa do lesa nedostaneme. Ďakujem.

Odpověď: Dobrý den:) Železný most (lávka apod.) je pro každého psa podezřelý, nepříjemný a pokud má možnost, půjde jinou cestou. Někdy ovšem jiná cesta neexistuje a pokud selžou metody "po dobrém" (zlákání na dobrůtku nebo sebe samého), musíte udělat to, co by v podobném případě udělala dospělá fena se svým bázlivým štěnětem. Několikrát by po mostě přeběhla sem a tam, aby štěněti ukázala, že cesta je bezpečná, pak by zůstala na druhé straně a lákala štěně k sobě. Pokud by to přeci jen nestačilo, přeběhla by zpátky, uchopila štěně lehce zuby za kůži na krku a takto by ho přiměla most přejít - nekompromisně, efektivně, ale s celou vahou svojí osobnosti.

A totéž musíte udělat i Vy. Pouze místo zubů použijete stisk prstů a fence "pomůžete". Znova zdůrazňuji - za kůži na krku, nikoli za obojek! Bez vzteku, v klidu, ale důrazně, s vůdcovskými emocemi (jinak to fungovat nebude) a bez prostoru pro fenku se s Vámi dohadovat, kdo je silnější. Uděláte to správně 2-3x a uvidíte, že jí přechod přes most přestane dělat problémy.

 

(6.5.2007)
Tazatel: Alexandra Oravcová, Praha
Plemeno psa: kříženec staford x pitbul
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, s přítelem jsme si pořídili štěně, matka byla kříženec stafford/pitbull, otec stafford. Dostali jsme ho ve 13. týdnu a máme ho teď necelé dva měsíce. Je velmi šikovný, hygienu jsme zvládli asi po měsíci a dále také po měsíci postupného zvykání zvládá být doma přes den sám, cca 8 hodin. Ráno chodím venčit já, tak na půl hodiny, odpoledne přijde přítel, venčí tak hodinu a půl a já pak večer ještě tak 45 minut až hodinu. Vždycky venčíme v parku, kde může volně běhat. O víkendu většinou jezdíme z Prahy ven a to pak s námi tráví celý víkend a běhá na zahradě. Doufáme, že mu takto pohyb stačí, když se v parku vylítá, tak doma nezlobí, takže předpokládáme, že ano. Můj dotaz však zní, kvůli rozdílným pracovním dobám se o psa staráme a vychováváme střídavě a teď je ve věku, kdy máme pocit, že začíná zkoušet kdo z koho a bývá vzpurný. Všichni nás straší, jak jsou tato plemena drsná a že mají bojovnost prostě v sobě, takže jej musíme mít perfektně zvládnutého, aby někomu něco neudělal. Není pro jeho zvládnutí problém, že má dva páníčky? Plánujeme také od tohoto měsíce chodit na cvičák, ale zase se kvůli času budeme s přítelem střídat, není to na škodu? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Vy musíte především zvládnout jeho výchovu. Vzhledem ke svému původu to bohužel bude pes v určitém směru potenciálně problémový a s tím Vám skutečně žádný cvičák nepomůže. Potřebujete si především uvědomit povahová specifika Vašeho štěněte, podle toho se zařídit a akceptovat skutečnost, že některé věci prostě budou trochu jiné - a tomu podřídit i priority výchovy a přístupu. Jeden z Vás pro pejska musí představovat autoritu a dokonale zvládnout jeho výchovu. Jeden z Vás bude muset na svá bedra převzít odpovědnost za tyto věci. Střídání "páníčků" fungovat nebude, dopracujete se v tomto konkrétním případě (typ Vašeho psa) leda k tomu, že pejsek nebude poslouchat nikoho - se všemi z toho plynoucími průšvihovými důsledky.

 

(6.5.2007)
Tazatel: Romana Prchlíková, Měšice
Plemeno psa: hrubosrstý foxteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, Pane Dostál, velmi Vás prosím o radu.Mám ročního psa-foxteriéra. Dlouhou dobu jsem s ním docházela na výcvik, ale pouze individuální.Samozřejmě ho cvičím, myslím si obstojně, i sama.Můj problém spočívá v tom,že pokud jdu se psem na procházku tak táhne za všemi psy, které jsou za vraty,štěká a nereaguje na nic.Myslela jsem si,že to vyřeším procházkami v parcích a lesích.Pes se skutečně zklidnil,cestou jsem ho mohla i cvičit.Nesmíme však potkat žádného psa, což není možné a jsem si vědoma, že to ani není řešení! Minulý týden jsme při procházce potkali pána s něm.ovčákem,který šel dlouhou dobu za námi. Co dělal můj pes mě vyburcovalo k napsání tohoto dotazu.Celou dobu šel po zadních,štěkal,snažil se dostat ke psovi.....Myslím,že více psát nemusím, Vím,že si každý pomyslí"je to jen na tobě takové plemeno zvládnout".Ale...myslím si,že jsem si velmi vědoma povahových rysů těchto psů a od začátku ho vychovávám a cvičím důsledně.Nesmíme však potkat psa na procházce,nebo mi pes nesmí utéci-v těchto případech "vidí rudě" a nezmohu s ním nic, na přivolání přijde vždy,ale pokud uteče,tak NE.Můj strach,že jednou vběhne pod auto je veliký a důvod,proč s ním nechci jít na cvičiště mezi ostatní psy asi chápete. Promiňte, jestli můj dotaz zní hloupě, ale stejně , jak mám svého psa ráda, zrovna tak mě v popsaných situacích přepadá pocit zoufalství! Děkuji za pochopení i Vaší odpověď, na kterou se velmi těším! S pozdravem a přáním mnoha úspěchů ve Vaší skvělé práci R.Prchlíková.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Bohužel jste udělala tu zásadní chybu, že jste zcela zapomněla na fakt, že Váš pejsek není jediný na světě. V reálném životě totiž jiné psy potkávat budete - různá plemena, různého stáří, každý den. Navykání štěněte na lidské ale i psí prostředí se nazývá socializace - a tu jste zcela vypustila. Život se psem nespočívá pouze v jeho "výcviku" (bohužel, jak častý omyl mnoha majitelů psů!), ale především v jeho výchově. Ta je základní podmínkou všeobecné orientace psa v jeho životě a zdárném fungování ve společnosti jiných psů - a její nezbytnou součástí je i již zmiňovaná kvalitní socializace. Ve Vašem případě navíc nemáte zvládnutou ani hierarchickou vazbu.

Tím nejrozumnějším, co byste teď měla udělat, by bylo domluvit se se mnou a i s pejskem za mnou přijet. Ještě můžeme ledacos zachránit, ale moc času nezbývá a potřebuji zapracovat přímo na pejskovi (a ledacos vysvětlit i Vám). Rozhodnutí je v tuto chvíli na Vás.

 

(29.4.2007)
Tazatel: Kateřina Hájková, Praha
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále. Můj dotaz je možná trochu netradiční, ale budu vděčná, pokud jej zodpovíte. Prarodiče mají RR, jehož výchovu nezvládli. Pes nezná hranice, vrčí na kohokoliv (je to omlouváno tím, že "je háklivý na ocásek", "nemá rád lidské nohy ve své blízkosti" atd atd) a pokud je přítomen větší počet lidí, nikoho neposlouchá. Není divu, protože za takové situace obvykle dostává několik různých příkazů naráz od různých lidí. Je zvyklý spát na křesle, dostávat jídlo od stolu a podobně. Pes již poranil babičku. Ohnal se po ní, když odháněla včelu, aby ho neštípla. Jezdíme k nim s miminkem a mám obavy, aby mu neublížil. Absolutně mu nevěřím. Poraďte mi prosím, jaká opatření máme během návštěv dodržovat, abychom pokud možno odstranili toto riziko. Věřím, že je možné takového psa převychovat, ne však v podmínkách, ve kterých žije. Tam se to nikdy nezmění :-( a přestat jezdit na návštěvy také nelze. Děkuji za Váš čas.

Odpověď: Na to nemohu napsat nic jiného, než že pokud zůstane stávajícící stav, pak je jen otázkou času, kdy se skutečně něco stane. Rhodéský ridgeback není plyšová hračka a v případě, kdy stojí na hierarchickém vrcholu lidskopsí "smečky", může být svému okolí opravdu nebezpečný. Říkám to na rovinu, stejně jako i to, že pes v prostředí, které popisujete, rozhodně není spokojený.

Konstatování, že "se to nezmění", neberu. Vaši prarodiče přebrali na sebe odpovědnost za život jednoho pejska a pokud nezvládají jeho výchovu, měli by se ve vlastním zájmu snažit s tím něco udělat. Takto "vedení" psi totiž velmi často skončí v útulku nebo pod smrtící injekcí, protože jednoho dne dojde k situaci, kterou nezvládne ani jedna ze zúčastněných stran - pes ani jeho majitel. Nejsem zastáncem toho, nečinně přihlížet, jak určitý stav věcí spěje ke svému tragickému vyvrcholení a věřte mi, že podle popsaných skutečností je to opravdu již velice blízko. Ten pes za to nemůže, veškerá zodpovědnost za signály, které už vyslal, padá na hlavu jeho majitelů. Proto bych byl velice rád, pokud byste ani Vy neřešila důsledek, ale příčinu problému a pomohla dát vše do pořádku. Promluvte prosím s prarodiči, dejte jim přečíst tuto moji odpověď a tlumočte jim moji nabídku pomoci, pokud se se mnou oni (nebo Vy) zkontaktují. Na rovinu řikám, že za současného stavu jsou Vaše návštěvy s miminem vysoce rizikové a pokud byste psa izolovali, vše by se ještě podstatně zhoršilo.

Ještě není pozdě, pejsek je mladý a jeho majitelé snad začínají chápat, že tady končí legrace. Pokud k tomuto zjištění ještě nedospěli, schyluje se k velkému průšvihu. A to myslím smrtelně vážně - tady totiž nejde o pouhého rozmazleného pejska, ale o ještě nedospělého psa přirozeně dominantního plemene, který se v popisovaném prostředí stane velmi brzy nevypočitatelným. Jeho reakce pak nebude pouze varovná, ale trestající - jedinou otázkou pak je, zda si kousne do svého majitele/majitelky nebo do někoho jiného.

 

(29.4.2007)
Tazatel: Běla Kotrbová, Hradec Králové
Plemeno psa: novoskotský retrívr (Nova Scotia Duck Tolling Retriever)
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Zdravím Vás a děkuji za Psí stránky,to je to co jsem potřebovala.Náš pejsek je novoskotský retrívr,jmenuje se Scotty a je to naše radost i starost.Mohu ale říci,že i ta starost je pro mne vlastně radostí.Vždycky jsme měli psa, nejprve zlatého kokra 17 let, pak černého 12 let.Když ale i ten druhý odešel do psího ráje,rozhodli jsme se po dlouhém dohadování a přemýšlení pro toto plemeno a udělali jsme dobře.Pejsek je zatím bezproblémový,hodně jsme se mu věnovali od štěněte,už dlouho ovládá základní povely,ale :je schopen nám na zahradě během odpoledne roznosit hranici dřeva.Funguje jako drtič větví.Nemůžeme ho to odnaučit,fyzické tresty se u nás nevedou.Jinak nic neničí ani doma ani na zahradě.Občas zvrací,vždycky jsme s ním běželi na veterinu, protože to vůbec nevypadalo dobře, dostal léky a bylo to v pořádku.Zvracel bílou pěnu.Prvně jsme mu vzali kost z buvolí kůže, se kterou si stále hrál, pak jsem si začala zapisovat co žere a zjistila jsem, že vždy před tím měl jako přílohu ovesné vločky.Je to možné,že by příčina byla tady?Pejskovi vařím, žere 3x denně, ráno celozrnné pečivo, bílý jogurt nebo piškoty, menší dávku na oběd a větší k večeři a to maso, hodně zeleniny a střídán rýži a těstoviny. obden vařené vejce, obden tvaroh, 4xtýdně ryba a jednou měsíčně mu dopřeju tunákovou konzervu s olejem.Dělám něco špatně? Děkujeme za radu a zdravíme Vás i všechny psí páníčky.

Odpověď: Také zdravím:) Spousta pejsků funguje jako mobilní drtič větví, je to pro ně přirozená činnost mimojiné trénující čelisti, navíc i přírodní zdroj vlákniny. Nejjednodušší způsob, jak ho to "odnaučit" (resp. v případě, kdy to opravdu není žádoucí), je zabránit mu v přístupu k oné hranici dřeva. Co se týká jeho stravy - vřele doporučuji přejít na stravu granulovanou. Ovesné vločky samy o sobě ovlivňují složení trávicích šťáv v žaludku psa - pokud je jejich složení v pořádku, pak je naopak rozhodí a pes je bude zvracet. Jinými slovy - rozhodně mu je nedávejte.

Již jsem tu vícekrát psal o důležitosti vyrovnané stravy především pro mladé pejsky - vaříte sice "bohatě", ale pro psa zdaleka ne optimálně. Znovu tedy jednoznačně doporučuji - přejděte na kvalitní granulované krmivo.

 

(29.4.2007)
Tazatel: Petra Otevřelová, Praha
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na vás s prosbou o radu ohledně mé labradorky Bailie.  Společně se zůčastňujeme soutěží ve working testech retrieverů,  jejichž základem je aport  v různých situacích, simulujících skutečný lov.  Během soutěže je pes bez vodítka a vůdce se ho nesmí dotýkat.  Během soutěže pes musí zůstat u nohy vůdce a sledovat práci ostatních psů, dokud nedostane povel k aportu.  Bailie to strašně baví, všichni mluví o jejím velikém talentu. Bezesporu by patřila k absolutní republikové špičce, nebýt jednoho nedostatku. Těší se tak, že z rozčilení kňučí, což je však v této soutěži vylučující chyba.  Nedaří se mi jí vysvětlit, že má být potichu. Popravdě si nejsem jistá, jestli si sama uvědomuje, že kňučí a že tudíž chápe, za co jí napomínám.  Samozřejmě mne mrzí, že přes vynikající předvedený výkon končíme kvůli tomu v poli poražených, i když to pro mne není to nejdůležitější. Nechci zbytečně kazit náš báječný vztah kvůli vlastní ctižádosti, ale pokud existuje rozumná cesta, ráda bych to ještě zkusila. Za každý nápad budu vděčná, přeji hezký den a hodně radosti s pejsky.

Odpověď: Dobrý den:) Opět žasnu, jak mírně řečeno zvláštní jsou požadavky některých zkušebních řádů... Fenka je samozřejmě vzrušená a v tom vzrušení jí napomáhá i okolní "lovecká" atmosféra. Problém je v tom, že striktní předpisy vyžadují v podobném případě extrémní dvoupólové chování psa - v jeden okamžik naprostá netečnost a v následující plné "bojové nasazení". Vůbec se bohužel nezohledňuje individuální temperament psa a jeho křivky vzrušivosti a útlumu - v kostce řečeno každá z nich může mít časově jak pomalý, tak i rychlý průběh. Navíc jsou individuální i hladiny vzrušivosti.

Osobně bych si z hlediska pracovního velice považoval psa, který je schopen do své pracovní činnosti jít s plným zájmem a nasazením a z tohoto úhlu pohledu bych toleroval to, že se tak moc těší už předem. No, myslivci to bohužel vidí jinak -  a to sami při lovu nepatří zrovna mezi ty tiché tvory... Sama máte jedinou možnost. Zapracujte na zklidňování fenky hlasem a kontaktem (viz přirozená komunikace na PSÍCH STRÁNKÁCH nebo v mé knize) - nesmí to jít příliš daleko, kdy fenka postupně ztratí o práci zájem, ale můžete ji při správném provedení o nějaký stupínek skutečně úspěšně utlumit ve zvukových projevech. Pokud chcete, můžete za mnou s fenečkou zajet, ukážu Vám to v praxi.

 

(29.4.2007)
Tazatel: Zuzana Šulajová, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň! :) Maxík už má rok a niečo, pomaly spejeme k dospelosti... :) Občas to už na ňom vidno, keď sa zvysoka pozerá na rozšantené šteňatá... :) Poslúcha na 70%, čo považujem za veľký úspech. Dokonca som schopná ho zastaviť pri lovení vtáčikov alebo mačiek (nie vždy, ale predsa). Sem-tam by som ho od lásky zjedla a inokedy by som ho roztrhla ako hada :).
1) Chcela by som sa spýtať na sústredenie - v tomto máte naplánované ovládanie psa na diaľku. Chystáte to aj na jesenné? Hodilo by sa mi to, pretože predtým, ako Max niekam utečie alebo dačo vyvedie, sa na mňa pozrie, čo ja na to. A nech robím čokoľvek, pokiaľ je ďalej ako 5m, tak si to celý šťastný vysvetlí ako súhlas... Ach jaj :).
2) Čo sa týka jeho púšťania hrôzy na deti/ľudí bez psov a naháňanie bicyklov a bežcov, úspešne som to eliminovala. Občas ho myká, ale zarazím mu to včas, občas neodolá... Ale nie je to ani zďaleka také strašné, ako predtým (klop, klop, klop). Len nechápem, prečo, keď ide s nami von aj mama, tak vyvádza a neposlúcha? Nemusím si ju ani všímať, sústredím sa na Maxa, proste je potom z neho strašné (a zlé) šidlo. A keď som vonku namiesto mamy s kamarátkou, tak je väčšinou v pohode...
3) Stáva sa mi, že keď ho beriem na ruky a odnášam do vane, natočí si hlavu ku mne a bokom sa oprie o moje líce. Čo mi tým chce povedať? Jeden odborník (?) na psov mi tvrdí, že ma prosí, aby som mu neubližovala. No a mňa to dosť zarazilo, lebo vane sa nebojí, občas sa hrá s odtokom... nevyhýba sa jej. A ja mu skutočne len oplachujem labky a príp. aj učešem kvôli tráve a blatu. Rodičom to nerobí (pokiaľ viem).
4) Ďalšia vec, s ktorou si neviem rady je, že keď sa hráme, ležím na boku na zemi a preťahujeme sa. Bokom tela sa niekedy na mňa natlačí alebo ma prednými labami prelezie a zostane tak (ďalej sa preťahujeme o hračku). Žiadne samčie pohyby nerobí. Všimla som si, že sa tak správa aj ku niektorým psom, žiadny sa neohradil. Je to súčasť hry alebo dominancia? Inak je to zlatíčko, rešpektuje ma. Len na ocka si dovoľuje, pretože ten ho berie ako partnera (treba sa podeliť, podebatovať ap.). Vždy ho venčí večer, tak sa Max dožaduje vychádzky (svojvoľne si určuje čas!) A pritom určite nepotrebuje ísť na potrebu, lebo od posledného venčenia býva takých 5-6 hodín. Zasiahnuť sa vždy bojím, pretože som len dcéra, ocko nie je blbý a nemám Maxovi brániť v tom, aby s ockom komunikoval...  Ale včera to tak preháňal, že dokonca aj mama ho okríkla, tak som sa zmobilizovala a šla ho potrestať. Normálne sa scvrkol, vyjadril podriadenosť skôr, než som sa ho dotkla, tak som to zakončila len dotykom... Zabralo :).
Ďakujem za prečítanie a prajem Vám všetko dobré, nech sa Vám i Šedymu a Dinovi darí!

Odpověď: Dobrý den:)
1/ Každé soustředění má svoji stejnou základní náplň, každé je ale zároveň i jiné a osobité díky tomu, že se sejde jiná smečka psů i lidí. Základní prvky "psí komunikace" ale učím na každé této akci bez výjimky.
2/ Dobře zná "hierarchii" mezi Vámi a Vaší mamkou, musíte se o to více umět prosadit.
3/ Je to výraz důvěry vůči Vám. V žadném případě ne prosba o "neubližování".
4/ V tomto případě a kontextu je to pouze hra.
Ať se daří i Vám a Maxíkovi:)

 

(29.4.2007)
Tazatel: Dagmar Tichá, Praha
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, nejsem si jistá, zda naše fena dobře přibývá na váze. ve svém věku - 9 měsíců váží 28 kg. na pohled není "vychrtlá", ale má mírně propadlé boky a krmnou dávku nikdy celou nesní. Samozřejmě krmím nejen suchými granulemi, ale na přilepšenou dostává jogurty, sýry, pečivo, rýži a podobné věci, které miluje. Myslím, že by měla vážit víc, ale nikde jsem nenašla přehled nárůstu váhy podle věku a rasy (velikosti). předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem tu několikrát vysvětloval, že hmotnostní vývoj štěněte je čistě individuální záležitost ovlivněná mimo krmné dávky i genetickými predispozicemi, kostrou, komplexní stavbou těla, velikostní varietou atd. Laicky řečeno pejsek musí vypadat "tak akorát", musí mít dobře stavěné, proporcionální tělo. Dospělý zlaťák váží dle standardu cca 27-36kg (fenky jsou při té spodní hranici), dnešní typ má sklony být o něco těžší, na věk Vaší fenečky mi připadá váha odpovídající - ale jak říkám, je třeba ji posuzovat v kontextu celkové stavby těla. Nesnažte se hlavně vykrmit ze své fenky těžkotonážníka. Osobně bych se opět přimlouval vyloučit až na sýry (v rozumném množství) všechna Vaše "přilepšení".

 

(29.4.2007)
Tazatel: Lucia Kuceková, Námestovo (Slovensko)
Plemeno psa: AMSTAF
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, nedavno som mala par otazok ohladom moje 5 mesacnej staffordky... dakujem krasne za odpovede. Avsak mam este jednu, dost problematicku otazku, a to:
Ako mam zabranit tomu, aby moja fenka, ked je sama v byte nerobila taky bordel? Da sa to nejak naucit alebo tak? Skace po stoloch, vsetko zhadzuje. Moci a vyprazdnuje sa mi rovno na postel. A pritom na tej posteli so mnou spava, a je doma sama tak maximalne 3-4 hodinky, prisposobili sme jej taktiez izbu tak, aby mala stale vyhlad z okna, a ma tam aj hracky. Neviem, ako to mam riesit, zvazovala som kupu klietky, vela ludi to takto ma ale ja by som sa radsej vyhla tejto moznosti, keby sa dalo. Aky mate na klietku nazor? Nechcem aby bola ako vo vazeni, ale nemozem si dovolit, aby mi znicila byt, to hadam chapete. Nechali sme pustenu kameru, a zistili, ze najprv velmi brecha, skrabe na dvere, potom skace a robi bordel, chvilu pozera z okna... dostane sa aj na poschodovu postel, z nej skace na stoly a tak... bojim sa aby si normalne neublizila. Skuste sa mi prosim vas vyjadrit na tento problem, budem velmi vdacna.

Odpověď: Dobrý den:) Nebudu Vám znovu psát svůj názor na klec pro psa (při troše námahy si jej ostatně můžete na PSÍCH STRÁNKÁCH najít), jsem dost nepříjemný na lidi, kteří o ní byť jen uvažují (což myslím obecně) - hodně to totiž vypovídá o jejich "vztahu" k vlastnímu pejskovi... Vaše "problematická otázka" by navíc nebyla vůbec problematická, pokud byste obětovala minimum času a našla si alespoň jeden z příspěvků, kde jsem na tento druh dotazu "štěně samo doma zlobí" již odpovídal - včetně toho, jak postupovat při výchově štěněte a zvykání na samotu. Ono totiž opravdu je zapotřebí pro to sám něco udělat (učit a vychovávat), ne přemýšlet o kleci.

Je mi líto, ale příště zkuste prosím nejprve na PSÍCH STRÁNKÁCH pohledat, než položíte již mnohokrát zodpovězený dotaz. Máte to i v podmínkách této Poradny. Toto věřím pochopíte i Vy.

 

(29.4.2007)
Tazatel: Lucie Vaňková, Černošice
Plemeno psa: gaskoňský baset, bernský honič
Pohlaví: pes/fena/fena
Stáří: 2,5 roku/3,5 roky/4 měsíce
Kastrace: ne/ne/ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, opět se na vás s důvěrou obracím s prosbou o radu. Smečka se nám poněkud rozrostla, doufám, že tento stav už je definitivní:-)protože víc psí lásky už bychom asi neunesli! Z tohoto počtu psů ve smečce mi ale vyplynul problém, který na vašich stránkách moc často nebývá. Ačkoli naši tři ušatci jsou spolu teprve poměrně krátce, jsou na sebe silně fixováni, stejně tak i na nás. Pokud někdo z rodiny není doma, mají s tím spoustu starostí:-) Jenže - nejmladší členka smečky, čtyřměsíční Buffča, myslím potřebuje získávat zkušenosti i sama, nehledě na to, že nějaký výcvik, když má člověk sám venku tříčlennou smečku, je malinko problematický. A tady je problém - když s ní odcházím, ti velcí šíleně truchlí. Ona sama je v pohodě,snažím se, aby to pro ni bylo zábavné,ale připadá mi, že se mnohem rychleji unaví. Ne v tom smyslu, že by přestala poslouchat, ale po návratu okamžitě padne a spí, což po společných procházkách nedělá. Chci se tedy zeptat na váš názor, jestli je tahle individuální péče opravdu prospěšná a není to moc brzy.
Jinak jménem naší smečky přijměte veliké poděkování za to, co pro pejsky děláte!

Odpověď: Děkuji:) Berte ven vždycky celou smečku. Naučte se využívat její pomoci, sama velmi rychle zjistíte, že to, co byste musela malou sama pracně učit, velmi rychle odkouká od těch starších. Navíc Vám smečka neuvěřitelně pomůže s výchovou a usměrněním malé, pokud udělá nějakou chybu - prostě a jednoduše, pracujte s celou smečkou tak, jak ona přirozeným způsobem drží pospolu. Pokud budete kohokoli separovat, napácháte tu nejhorší chybu! Držte a veďte smečku v soudržnosti, jinak to bude zlé pro ni i pro Vás - a to teď myslím skutečně velmi vážně...

 

(22.4.2007)
Tazatel: Jana Trnková, Hradec Králové
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobré ráno pane Dostál, posílám Vám email znova, protože včera jsem konečně našla odpověďi na některé otázky, na které jsem se Vás ptala v prvním emailu. Proto klidně ten starší smažte a ani nečtěte. Otázku, na kterou asi odpověď v poradně nenajdu posílám ještě jednou v tomto emailu. Děkuji a  omlouvám se za zmatky.
V prvé řadě bych Vám chtěla vyjádřit obrovský obdiv a dík za to co poskytujete nám pejskařům. Pořídila jsem si letos štěňátko zlatého retrivera jménem Molly. Je to úžasné stvoření a jsem strašně ráda, že jsem narazila na Vaše stránky. Díky tomu mohu svého pejska vychovat tak, jak to pro něj bude nejlepší (dle pravidel smečky) a vyvarovat se chyb, kterých bych se jistě dopustila pokud bych Vaše stránky neobjevila. Obratem jsem si také objednala Vaši knihu a s opravdovou chutí ji přelouskala. Musím říct, že je opravdu úžasně čtivá a srozumiteně napsaná (proto mám v plánu ji ještě párkrát přečíst :-)).
Přešla bych teď k mému dotazu, který se týká Soustředění. Chtěla jsem se svým pejskem jet už teď v květnu, ale bohužel studuji medicínu a zrovna v té době mám praktika, která nelze vynechat ani nějak nahradit. ALE všimla jsem si, že pořádáte Soutředění i v září, což by bylo naprosto úžasné, protože mám prázdniny. Chci se tedy zeptat zda plánujete i letos uspořádat Soustředění v září? Ráda bych se něčemu přiučila a konečně porozuměla těm úžasným tvorům. Jinak Mollynka je naprosto skvělý pejsek, když jsme si ji přivezli domů (já a můj přítel) ani nezakňučela, tak se ji snad nestýskalo. V posteli s námi od záčátku nespala, ihned si totiž zalezla do svého pelíšku vedle postele a klidně chrupkala. Teď když jí vezmeme do postele na noc tak tam s námi sice je, ale po chvíli se odebere a jde si lehnout sama na zem. Ráno(vstává trochu dříve) a odpoledne s námi klidně spinká v posteli. Musím ji hrozně vychválit, protože ani nic nedemoluje...její demolování skočilo s mojí pantoflí, která i tak je stale použitelná :-)) Nyní ji jsou 3 měsíce a celkem dobře už zvladáme povel sedni a pomalu začínáme s lehni.
Předem Vám moc děkuji za odpověď. Budu doufat, že v připadě zářijového Soustředění budeme mít s Mollynkou štěstí a vyberete nás.

Odpověď: Dobrý den, já také děkuji:) Ok, stalo se - a ano, ty otázky byly skutečně již mnohokrát zodpovězeny... K dotazu - snad Vás potěším, stejně jako každý rok i letos bude po květnovém soustředění následovat zářijové. Pro Molly v ideálním věku:)

 

(22.4.2007)
Tazatel: Miroslav Hrázský, Banská Bystrica (Slovensko)
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, zaujimal by ma Vas nazor na kliker. V tychto koncinach tiez nie celkom konvencnu a prijimanu metodu vychovy a vycviku psa. 1x som sa s nim stretol na strankach majitelky Parson Jack Russell teriera. Ak som nic neprehliadol, PJRT je povahovo znacne podobny beaglovi, no napriek tomu sa jej a jej psovi zacina darit v agility prave vdaka klikru. Jedno z hlavnych tvrdeni, kdekolvek o klikri pisu je, ze aj ked sa to na prvy pohlad nezda, kliker nuti psa (a aj jeho majitela) rozmyslat a pes sa uci s radostou. Vas nazor? Dopredu vdaka za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Klikr (clicker) je akustická pomůcka pro tzv. pozitivní výcvikovou metodu - posloupnost je kliknutí jako pozitivní signál a poté následující odměna. Nejedná se o žádný zázrak, ve své podstatě jde stále jen o reflexní princip a využití je opět jen v oblasti výcvikové. Místo slovíčka, na které je pes "naučen" jako na výraz spokojenosti (např. "Hodný!", "Dobře!" atp.) a následující odměny je pouze to slovíčko nahrazeno jiným akustickým signálem - kliknutím.

Klikrová metoda je ve své podstatě založena na "pozitivním výcviku", pes je tedy v případě potřeby pouze chválen, nikdy kárán. Bohužel, ve skutečnosti není opět ničím jiným než vytvářením podmíněného reflexu. Stačí se podívat na několik referenčních instruktážních videí z USA (kde tato metoda také má své kořeny) a člověk se nestačí divit nad touto "převratnou" metodou - například "výcvik" naučení jménu probíhá takto: pes leží, následuje jeho oslovení jménem, pokud se pes podívá na člověka, následuje klik a vzápětí nato odměna. Zakrátko je již vidět, že se pes sice dívá na člověka, ale ve skutečnosti napíná sluch, kdy uslyší klikr. Klikr = odměna a "míčkový efekt", kdy se středem zájmu stává předmět (a následující odměna), nikoliv člověk samotný.

Pozitivní metody mají navíc jedno úskalí - nemají v sobě ani špetku výchovného efektu, protože zcela opomíjejí složku korekce, přirozené autority a hierarchie. Proto je ze svého pohledu neuznávám, ať již jsou na bázi klikru (tedy akustického) nebo herního principu. Pomocí klikru získáte určité výsledky ve výcviku, ale daleko lépe a přirozeněji jich dosáhnete na principu přirozené komunikace, protože opět vyloučíte z procesu "překladač" a navíc i výcvikové prvky pes provede na základě hierarchie smečky, nikoliv proto, že za to dostane odměnu. Přiklad z praxe? Například někteří klienti z mé psí školy, jejichž psi znají a umějí základní prvky výcviku (sedni, lehni). Problém je v tom, že pokud si umanou, prostě si vedle svého majitele ani nesednou. Ani za tu odměnu. Vedle mne si sednou vždy - v 10 případech z 10, občas jsem pro probuzení majitele nucen udělat i takovouto demonstraci. Bez odměny, bez klikru - pouze na základě toho, že znají svoji pozici a znají tu moji. Zkuste sebrat "klikaři" jeho pomůcku a sledujte následnou ovladatelnost a pozornost jeho psa...

Chci tím říci pouze tolik, že klikr&spol. jsou z mého pohledu pomůcky, které psu jeho vlastní práci komplikují, protože ho nutí soustředit se na jiný cíl, než ten, který je mu přirozený. Místo člověka se stane centrem jeho pozornosti předmět spojený s následnou odměnou. Proto mne tento přístup nebere a nikomu bych ho nedoporučil, i když v rámci "cirkusového umění" určitě úspěšný bude. Pro mne je však důležitá míra pozornosti mého psa upřená na mne, nikoliv na předmět v mé ruce. Radost psa přeci nemůže být způsobena těšením se na posloupnost klikr-odměna, ale musí mít základ v samotné vazbě a spoluráci majitel-pes. Proto mi prostě pomůcky typu klikr nesedí, protože z hlediska komunikace nejsou součástí přirozených vzorců chování psů, ale pouhým (a zcela zbytečným) mezičlánkem mezi člověkem a jeho psem. Skutečný "dialog" mezi oběma, bez použití jakýchkoliv pomůcek, je jediný přirozený a radost ze vzájemné spolupráce je i jeho přirozenou součástí, nikoliv aspektem, ke kterému je zapotřebí se teprve dostat.

(rozšířenou verzi odpovědi naleznete ve formě článku 'Klikr - "zázračná metoda"?' v rubrice "Výchova/Výcvik")

 

(22.4.2007)
Tazatel: Klára Bydžovská, Hořice
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, jmenuji se Klára, mám jedenáctiměsíční fenu německého ovčáka a bez kastrace. Se svým psíkem mám celkem víc problémů, ale snažím se ji vychovávat s láskou a věnovat se ji, ale taky to není uplně jednoduché. Nejprve jsem byla ostře proti jakémukoliv mlácení čímkoliv, stačilo ji vytahat za kůži, a byla hodná, ale ve svém období vzdoru tohle už opravdu nestačilo, ale zakřičet moc nepomáhá, samozřejmě mě ted na zakřičení i poslechne, ale stejně to udělá znovu. Proto když už mě dokázala přivést i k slzám dostala při dalším provinění hned na zadek, ale nijak mě to netěší. Proto jsem se chtěla zeptat, jak ji mám donutit, aby ke mně bez rozmýšlení přišla za jakýkoliv podmínek, aniž bych ji musela bít.. Chci s tím zkusit něco dělat dokud je ještě aspon trochu času..Předem moc děkuji za radu..

Odpověď: Dobrý den. Především byste si měla přehodnotit sama v sobě vztah ke své fence. Pokud ji budete bít (jistě - strašně Vás to netěší, ale stejně to uděláte znovu, protože jiný způsob "komunikace" neznáte) nebo na ni křičet, budete se moci jen stydět sama před sebou. Uvažujete totiž zcela chybně - v termínech "donutit" a na principu agrese... Je mi Vaší fenky opravdu hodně líto.

Mohu Vám dát jedinou radu.  Domluvte si se mnou telefonicky termín a s fenkou za mnou přijeďte. Budu věřit, že si některé věci necháte vysvětlit a budete schopná začít se ke své fence chovat zcela jinak a z jiné pozice. Doufám, že mne nezklamete.

 

(22.4.2007)
Tazatel: Pavlína Nová, Rimini (Itálie)
Plemeno psa: německý pinč
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry vecir pane Dostal,pred dvouma mesici jsem vam psale o svem trapenim s mim psem.Byl zvikli na meho pritele s kterim uz od prosince nejsem a od te doby mi pes cura a kaka doma kdyz jdu vecir do prace.Jsou to uz 4 mesice co kazde rano unavena prijdu s prace a musim uklizet jeho nadilku....behem dne kdyz odejdu ven tak nic neudela. Ziji v Italii a tady jedna slecna k tera pracuje u meho veterinare a zabiva se problematikou a vychovou psu co maj psichicke problemi atd.Vysvetlila jsem ji celou mou situaci a problem k tery mam se psem.Reklami ze to je psichicka zalezitost separace od meho pritele.je to jeho protest ze on tu uz neni.dala mi leky na uklidneni ma je na 60dni a jmenujou se CLOMICALM. nevim jestli je znate.pak mi da v tydnu spys jak postupovat aby prestal curat a kaket doma.nevim jestli delam dobre mu davat leky na uklidneni i kdyz mu leky niak neublizej nevim jestli delam dobre.Dnes dostal prvni prasek a jsem stoho nestestna cpat do nej leky.Prosim vas o vas nazor.dekuji Nova Pavlina

Odpověď: Dobrý den:) Můj názor je jednoznačný - léky vyhoďte (patří mezi antidepresiva a v psí medicíně nemají co dělat!), se slečnou se rozlučte s tím, že její služby už  potřebovat nebudete a začněte se svému pejskovi věnovat sama tak, aby byl v psychické pohodě. Popřemýšlejte v prvé řadě o tom, co se změnilo odchodem Vašeho přítele v jeho denním režimu (procházky, společnost atd.), pokud pracujete v noci, přehoďte určité činnosti tak, aby se s nimi sladil i Váš pejsek a věnujte mu dostatek času a hlavně klidu. V každém případě je klíčem k nápravě vztah, nikoliv medikamenty. Problém pejska je v tom, že po odchodu Vašeho přítele se velmi pravděpodobně octl v komunikačním vakuu, což však bohužel je Vaše chyba, kterou teď budete muset velice rychle napravit.

Proto prosím udělejte to, co jsem Vám napsal, prostudujte si v klidu PSÍ STRÁNKY a budeme oba doufat, že na Vás pejsek začne slyšet. Je to jen a jen ve Vás - on tu společnost (smečku) a klid potřebuje, pak se urovnají i jeho současné problémy. Potřebuje přirozené podmínky pro fungování s člověkem, ne antidepresiva. Není to těžké ani složité, pokud máte svého pejska skutečně ráda a není to jen "láska" na povrchu - nezapomeňte, že pes je první, kdo z člověka vycítí faleš. Trochu mi totiž celá situace přijde taková, že pejsek byl fixován pouze na Vašeho přítele, na Vás vůbec ne - a čtyři měsíce už jsou dlouhá doba.

Budu Vám držet palce.

 

(22.4.2007)
Tazatel: Lucia Kuceková, Námestovo (Slovensko)
Plemeno psa: AMSTAF
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den. Mam dve velmi surne otazky a bola by som vdacna, keby ste si nasli cas na ich zodpovedanie.
1. mam americkeho stafforda, fenka, 4mesiace. o dva mesiace, teda ked bude mat 6 mesiacov, odidem do zahranicia na 3-4 mesiace..... zevraj je mozne ze si ma nebude pamatat, ked pridem, myslite? mohla by aj zautocit a tak? ja neviem, ale je velmi dobra, spinka so mnou v posteli, mame ju v byte, a naozaj sa jej venujeme,..... chcem vediet vas nazor, prosim
2. uz sa prejavuju naznaky, ze je tvrdohlava, to ano....ale nie vela, nie je agresivna, ked vidi inych psov chce sa hrat, ale ako keby sa jej iny psy bali..... aj k ludom je pritulna, myslite ze sa jej spravanie razantne zmeni? ked ona je taka v pohode, chcela by som aby bola taka ako teraz stale.....

Odpověď: Dobrý den:) 1/ Pamatovat si Vás bude podle toho, jak moc silný a o čem váš vzájemný vztah je a do té doby bude. Dotaz, zda na Vás může zaútočit, až se vrátíte... prosím Vás, kdo Vám podsouvá takovéto nápady? 2/ Tento a vlastně i přechozí dotaz - silně doporučuji prostudovat PSÍ STRÁNKY (nejen Poradnu a "Bojová plemena"), přečtěte si o tom, jaký je skutečný psí svět - ne to, co z něj udělají různé fámy. Smiřte se ale zároveň s tím, že psí psychika se vyvíjí podobně jako ta lidská a že ani Vaše fenka nezůstane taková, jaká je teď - a že máte bohužel problematické plemeno ve vztahu k jiným psům. Popřemýšlejte i o tom, komu ji v tak důležité fázi jejího života svěřite...

 

(22.4.2007)
Tazatel: Jana Krejčí, Brno
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Hezký den pane Dostále! Vaši knížku vozím s sebou i do práce a využívám svůj čas v MHD ke čtení :-) Řeším ale problém, který je spíše nestandardní - navrhl byste mi prosím, jak to "zkoulet"? Moje desetiletá neteřinka je rok po operaci zhoubného mozkového nádoru a tudíž bere co nejsilnější chemoterapeutika. Lenička měla naši první Betynku moc ráda a se Zlatuškou se viděly nedávno poprvé. Přestože to byl jejich úplně první kontakt, Zlatka na můj povel zůstala Leničce sedět na klíně a její máma, moje sestra, obě "holky" tlačila spolu na invalidním vozíku. Lenička se ke Zlatce samozřejmě tulila a nakonec jí dala pusu mezi uši (toto místo považuji za relativně nejčistší :-) ). Můj tatínek pěnil, že "pes je plný parazitů", i na našeho zdravého syna zvyšoval hlas, že se nakazí a může umřít. Vysvětlovala jsem mu, že Zlatka je odparazitovaná horem dolem, správně očkovaná, ale otec nevypadal, že by ho to uspokojilo. Víceméně si klepe na čelo, že nejdřív Betka, a teď i Zlatka spí v naší posteli.
Pane Dostále, četla jsem v jednom příspěvku od Vás, že tak antiseptické sliny můžeme psovi jen závidět - ale jak reagovat v případě psa a dítěte oslabeného těžkou chemoterapií? Alergii na chlupy nemá. Asi by Lenka vůbec neměla Zlatku pusinkovat, že? Co vše se dá ze zdravotního hlediska dovolit takto nemocnému dítěti ve vztahu k pejskovi?
Já do práce snad ani zaspat nemůžu, protože Zlatčin "budíček" je přes celý obličej, samozřejmě začíná olizovat napřed moje ústa. Při buzení 12-letého syna postupuje obdobně. Jemu to pilné olizování ale po chvíli začne vadit - jaký povel prosím použít místo jeho "fuj"? A já mám dát povel nebo on?
Se Zláťou se už nebojím chodit v místním něco jako lesoparku navolno a ona po poodběhnutí tak deseti metrů se pravidelně zastavuje a přišpendlí na mě své nádherné hnědé oči :-)  Zkoušela jsem posazení na dálku (slovem "sedni" a rukou pomalu klesající dlaní dolů). Což o to, ona se posadí - ale ne na místě, kde právě je. Přiběhne ke mně a přede mnou si sedne. Mám ji za to pochválit jako za správně provedené, i když to není přesně to, co jsem chtěla já?
Budu Vám vděčná, když si najdete čas na zodpovězení mých otázek a posílám "pusu mezi uši" oběma Vašim nádherným psím chlapečkům a přeji pěkný a teplý víkend!

Odpověď: Dobrý den:) Na to v tomto konkrétním případě není jednoznačná odpověď. Zdravému člověku ani nejintimnější kontakt se zdravým psem skutečně nijak neublíží a osobně si myslím, že to neublíží ani Vaší neteři. Na druhou stranu je zapotřebí brát v úvahu, že chemoterapeutika razantně oslabují imunitní systém a ten pak může být zaskočen jinak neškodnými látkami, které ani nemusí být produkovány psem... jak říkám, na to opravdu nelze jednoznačně odpovědět. Je to loterie jako tolik jiných věcí v přírodě. Pozor dávejte na psí exkrementy!

Stačí odtlačit hlavu - nemusíte používat žádný povel. Pokud chcete, můžete třeba zavést slovo "Stačilo!" nebo "Dost!". Ale na konkrétním slově vážně nezáleží, je to opět o emocích.

Postup máte v mojí knížce, řiďte se jím. Vzdálenost prodlužujte postupně, po metrech. Pokud k Vám přiběhne, znovu ji odveďte zpátky, posaďte a zkraťte vzdálenost.

Také děkuji a Zlatku za mne pohlaďte:)

 

(15.4.2007)
Tazatel: Monika Dubcová, Nitra
Plemeno psa: cane corso, irský vlkodav
Pohlaví: fena, fena
Stáří: 5 let, 1 rok
Kastrace: ne, ne
Dotaz: Dobry den pan Dostal, snazim sa podla Vasich rad vychovavat nasu smecku, s vacsimi ci mensimi uspechmi...hlavne s pubertalnou vlkodavkou je to niekedy vesele :-). Zaujala ma tematika adopcie vysluzilych greyhoundov zo Spanielska, ktori chudaci ziju v neludskych (vlastne nepsich) podmienkach. Jedna sa o 3-4 rocne zvierata, vzdy vykastrovane... Myslite si, ze pri spravnom vedeni smecky by mohol vykastrovany pes s tazkou minulostou, vlastne bez socializacie, zapadnut k dvom nevykastrovanym fenam a dozit si tak lepsi zivot? Alebo je to velmi riskantna kombinacia a len velmi obtiazne zvladnutelna? Vlkodavka je absolutne bezproblemova k inym psom, ale cane corso si "priatelov" vybera. Budem sa tesit, ak mi vyjadrite svoj nazor. Dakujem a zelam pekny den.

Odpověď: Dobrý den:) Je to vždy sázka do loterie a velmi záleží na všech zúčastněných, včetně člověka. Nově příchozí kastrovaný pes by mohl mít s dospělou fenkou cane corso problém v situaci, kdy by udělal chybu a překročil svoje "pravomoce" nebo by nedokázal z důvodu špatné socializace se smečkou komunikovat. Jako nesocializovaný kastrát by mohl skončit tragicky, v každém případě by se na něm muselo nejprve hodně zapracovat (socializace, hierarchie, přečtení povahy) - až pak by mohl do Vaší smečky. Ale znovu říkám - velmi záleží na konkrétní konstelaci povah, temperamentu a osobnostní dominanci všech psů plus schopnosti Vás ukočírovat smečku plus nezbytné dávce štěstí. Oceňuji Vaši snahu pomoci, jen předesílám, že v případě, že do toho skutečně půjdete, musíte počítat s reálnou těžší startovací pozicí než v případě, kdy by pes přišel do jiných podmínek. Chce to si to skutečně důkladně rozmyslet ze všech stran a zvážit reálné možnosti a schopnosti, při nezvládnutí nové situace byste jen ublížila svým fenkám i pejskovi, kterého jste vlastně chtěla zachránit.

 

(15.4.2007)
Tazatel: Jana Nechalová, Smižany (Slovensko)
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň! Momentálne aktívne chováme 4 psíkov (2xRTW, 2xGolden Retriever). Problém máme už dlhší čas s 12 mesačným psíkom Golden retrievera. O jeho výchovu a výcvik sa staral prevažne manžel. Psík je veselej, prítulnej povahy, vyrovnaný, nie je dominantný. Kvôli malému dieťaťu sme ho však nemohli naučiť hygiene v byte. Snažili sme sa ale naučiť ho to, aj keď bol v koterci (pravidelné venčenie po spánku, hre,... , striehnutie na robenie mláčok,...). Keďže bol manžel zvyknutý na starších (už vychovaných) psíkov, v dôsledku akéhosi stresu (práca, dieťa) si neuvedomil, že šteňa treba najskôr čistote naučiť, že to nebude vedieť hneď sám. Stalo sa teda, že ho pár krát vyhrešil za mláčku (nie čerstvú) a aj mu vytriasol kožúšok. Ja som za to vytriasla kožúšok manželovi a viac sa to už neopakovalo. Predpokladám, že vtedy sa v psíkovi čosi zlomilo, pretože teraz sa zásadne venčí v búde. Robí si tam malú aj veľkú potrebu. Nezávisle od toho, ako dlho a často je von. Napr. príde z vychádzky a v priebehu pol hodiny sa vyšpiní do búdy. Vyzerá to, akoby chcel pred manželom tie mláčky skrývať. V búde sa len venčí, nespí v nej. Vyskúšali sme už asi všetky metódy na nácvik hygieny, ale nič nepomáha. Myslíme si, že problém je práve v tom, že ho manžel hrešil, keď bol maličký a že problém bude niekde v psychike psíka. Každý z našich psov je riadne vychovaný a vycvičený, u každého sa našiel nejaký problém, ale nikdy nie takýto. Preto by sme Vás chceli poprosiť o radu. Psík je inak veľmi učenlivý a šikovný.

Odpověď: Dobrý den... Nerad čtu podobné maily. Víte proč? Protože nedokážu pochopit člověka, který se na svém psu podepíše podobným způsobem jako Váš manžel. A nebude se Vám to líbit, ale i Vy máte na současné situaci svůj nemalý podíl...

Předně - žádné štěně nepatří do kotce! Už jsem to tu vysvětloval tolikrát, že se skutečně již nehodlám opakovat. Nepatří tam ani v případě, kdy máte doma malé dítě - pokud někdo neskousne kombinaci lidského a psího mláděte, pak nechť si raději psa nepořizuje vůbec. Za další - máte v pořadí již 4. pejska a "zapomněli" jste, že každé štěně je nutné nejprve vychovat?! Nezlobte se, nechápu - a v žádném případě to není jen na Vašem manželovi, i Vy jste měla jistě dlouhou dobu a příležitost se k celé situaci vyjádřit....

Vytřást za kožich byste zasloužili oba dva, a ještě k tomu pořádně zakousnout, abyste některé věci do smrti nezapomněli. Vám i manželovi se totiž povedl skutečně husarský kousek - zlatý retrívr má velmi citlivou duši, na které jste se oba nenávratně podepsali. Naprosto zbytečně, to je to, co mě na celém příběhu nejvíc vytočilo. Kdybyste jen trochu přemýšleli, kdyby ve Vás byl jen zlomek skutečného vztahu a pochopení psí psychiky, pak byste nikdy podobnou věc udělat nemohli. Není to Váš první pes, je v pořadí minimálně čtvrtý a ve Vás zvítězila pohodlnost (máme doma dítě tak štěně strčíme do boudy), sobectví ("stres" z práce a dítěte je pro nás přeci důležitější) a teď jste se najednou probudili (ono je tu boudu pak nutné vyčistit, že?), zkoušíte "metódy na nácvik hygieny, ale nič nepomáha" a čekáte, že se vše dá urychleně do pořádku...

Takže vážení - pokud budete chtít alespoň část toho, co jste napáchali, napravit, pak Vám nastane hodně práce. V prvé řadě se probudíte, vzpomenete si, že máte stále ještě štěně a začnete se intenzívně věnovat jeho výchově - tak, jak ji popisuji na PSÍCH STRÁNKÁCH. Budete se hodně snažit a doufat, že v sobě najdete tolik vztahu a empatie, že o tom přesvědčíte i svého pejska a on bude ochoten Vám začít věřit. Vezmete si ho DOMŮ a vytvoříte mu řád a smečkové prostředí - na PSÍCH STRÁNKÁCH si mimojiné přečtete i důvody, proč plemeno typu zlatý retrívr v žádném případě nepatří do kotce nebo boudy! Budete svoje štěně VYCHOVÁVAT a nebude za Vás nebo manžela odnášet Vaše stresy a pohodlnost. Pokud toto všechno zvládnete a budete vše cítit i sami v sobě (ne že Vám to někdo nařídil), pak se za určitý čas důsledek problému srovná. Neodezní samotné jádro problému - znova opakuji, na svém štěněti jste se podepsali bohužel již nevratným způsobem, protože jste dodnes evidentně nepochopili skutečnou povahu a psychiku plemene zlatý retrívr, jeho velkou potřebu sociálního kontaktu s člověkem a citovou zranitelnost.

Nemůžete už udělat nic jiného, než napravit aspoň část Vámi pokřivené psychiky Vašeho pejska. Ono totiž nešlo jen o "vytřepaný kožíšek" - znám psy i lidi už natolik dobře, že bezpečně vím, že těch "zásahů" ze strany Vaší nebo Vašeho manžela tam bylo více a spoustu věcí psychického charakteru si možná ani sami neuvědomujete. Zlatý retrívr je plemeno, které je velmi snadné zlomit. Už jsem takových psů viděl hodně - a na první pohled dokážu určit retrívra, který žije se svým majitelem a retrívra, jehož domovem je kotec - retrivra, který je psychicky v pořádku a retrívra, který trpí komunikačním deficitem. Rozdíl v psychice a pohledu takových psů je propastný.

 

(15.4.2007)
Tazatel: Alena Juřičková, Kroměříž
Plemeno psa: cane corso
Pohlaví: fena
Stáří: 2  roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Včera nám veterinář oznámil, že naše fenečka má DKK4/1. Rentgen byl dělán kvůli něčemu jinému a tak to pro nás byl šok, neboť fenka nejeví žádné známky bolesti, naopak je velmi aktivní. Teď nevíme, jak jí pomoci, aby měla co nejlepší život. Veterinář nám nasadil Alavis, ale prognoza je špatná, ať si prý do těch 5-6 let ještě užije, že bude mít potom velké problémy.Hledala jsem něco na internetu o tomto problému a názory se různí.Chtěla bych se zeptat, jak s fenkou zacházet. Děkuji Vám za jakoukoli odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) ALAVIS a podobné přípravky v případě těžké dysplazie (což je i Váš případ) pouze zmírňují část příznaků, ale nemají moc léčit. Vzhledem k tomu, že na jedné končetině je pouze 1. stupeň DKK, zkuste zauvažovat o operaci - odstranění kloubu stehenní kosti, kdy je nosná a opěrná funkce nahrazena postupně přirozeným procesem zesílenou svalovou hmotou. Pokud není Vaše fenka vyloženě těžké konstituce a udržela byste ji na rozumné váze, pak by tento proces měl reálnou šanci na úspěch. Pokud se neprovede v tomto konkrétním případě radikální zákrok, pak s Vámi fenečka bude skutečně jen několik málo let za stále se zhoršujících bolestí a omezování pohybu. Zkuste nad tím zauvažovat.

 

(15.4.2007)
Tazatel: Ivana Rennecke, Weimar (Německo)
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry vecer pane Dostal nahodne jsem prisla na tyto stranky a jsou velice pekne a zajimave mam take problem ohledne me feny Tyny RR je ji 5 mesicu ziji v nemecku a fenku jsme koupili v cechach ve veku 16 tydnu od majitele ktery ji mel tyden a z duvodu alergie sveho ditete musel Fenku prodat ja si pro ni jela a zastavka kde jsme prespali byla moje matka celkove vse zvladla neprojevovala tak velky stress ani bazlivost po tydnu si zvykla zacli jsme ji ucit ruchu v ulicich setkani se psy s novym prostredim ze zacatku byla bazliva ale asi tak jako vsichni stenata nyni neprojevuje zadny strach nebo uzkost problem nastal nyni kdy jsme prijeli k me mamince na velikonocni svatky no katastrofa nechtela do bytu klepala se nekdo ji chtel pohladit ucukla strachy nejedla akorat kdyz jsem u ni zustala bala se vysavace(u nas doma se neboji a je hlucnejsi)ze vylezla na stul vubec jsem ji nepoznavala mela jsem takovy dojem jako kdyby si to vse pamatovala a bala se ze ji tam nechame a odjedeme bez ni dnes jsme prijeli cely den prospala jako by vsechen stress z ni spadl a nyni je opet doufam zase v poradku bojim jestli se to nebude opak pri kazde navsteve me matky dekuji za odpoved a prominte za chyby Ivana.

Odpověď: Dobrý den:) Prostudujte si prosim PSÍ STRÁNKY a především zde uveřejněné (tedy včetně Poradny) materiály pojednávající o přirozené komunikaci, psychice a výchově psa, smečkovém prostředí, důvěře a vazbě na člověka - prozradí Vám, jak se ke své fence chovat tak, aby s Vámi zvládla všechny potenciálně stresové situace.

 

(15.4.2007)
Tazatel: Jana Nečková, Dlouhá Loučka
Plemeno psa: barzoj
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, rádá bych odeslal tento dotaz na veše stránky, ale bohužel se mi to nepodařilo, proto se ptám touto cestou. Jedná se o plemeno Barzoj věk 2,5, roku. Jednoho dne jsem si jela pro půlroční štěně barzoje hned na úvod mi majitelka řekla, že je to nezvedenec, který neumí chodit na vodítku, a taky, že jsem měla štěstí, neboť utekl z domu a teprve včera se vrátil. Když jsme ho dávali do auta (spíše nesly) byl ustrašený.Když utekli byli 3, ale dva chrti se vrátili druhého dne. Ale Chuck ( tak se jmenuje) se vrátil až třetího dne. Když jsme ho dovezla domů čekala ho ve výběhu fenka barzoje o půl roku starší, Chuck vběhl do  výběhu, ale nějak nechtěl komunikovat, držel se bokem asi měsíc sme se jen pozorovali po měsíci přišel a od té doby je veliký mazel(ale jakoby stále ve střehu kdykoli utéci v domě si nikde nelehne ato je u nás už dva roky), ale včem spočívá náš začarovaný kruh je to, jakmile mu dám obojek tak si lehne, pokud mu dám vodítko tak jej překouše, zkoušeli jme ho lákat na pamlsky i maso - nic. Když se snažím vodítkem zatahat tak začne naříkat(spíš vyje), ale opravdu žalostně. Tak si myslím, že v době jeho ,, jeho výletu" byl chycen uvázán a možná i bit. TAkový má výraz v očích, když mu vodítko zacvaknu. Proto mu ho sundám a vím že mě ten den nepůjde. Říkali nám, že u chrta to chce čas, ale jsou to dva roky a žádné zlepšení. Je mi to líto kvůli němu, protože chrt má běhat, ale pokud nezvládne chůzi na vodítku nemůžu ho nikam vzít a je odkázaný jen na zahradu. Ten široký prostor mu bude pořád chybět. Proto prosím o radu.

Odpověď: Dobrý den:) V tomto případě Vám jednoznačně doporučuji i s pejskem návštěvu u mne - je zapotřebí na něm zapracovat, tohle nelze vyřešit na dálku. Navíc čekat dva roky, zda se to "nespraví samo", je v tomto případě skutečně nesmyslné... Už jste ztratila spoustu času, proto pokud chcete pomoci, nečekejte a domluvte si se mnou telefonicky termín.

 

(15.4.2007)
Tazatel: Alžběta Kosíková, Praha
Plemeno psa: belgický ovčák tervueren
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat na tři dotazy.
1)Moje Sany(to je) je už od malého štěněte trochu víc bázlivá a zbrklá v jejím  asi jednom roce se střetla s malým psem (nic se jí nestalo)ale myslím si, že  právě od té doby se chová agresivně k neznámým psům, fenkám. Ale k psům, fenkám,  které znela už předtím se chová normálně, myslím, že její agresivita ke psům je  asi hlavně kvůli strachu. Vím, že je obtížné mi psát, co mám dělat, když jste  dotyčnou neviděl a proto chápu, jestli mi neporadíte.
2) Ten druhý dotaz navazuje na 1) stejně, jako tenhle bude navazovat na ten 3):  Chtěla bych se zeptat, jestli bych mohla jet na Vaše soustředení na přlomu  května a června ,i když se Sany chová takhle k ostatním psům? A jestli by jste  mi tam mohl poradit, co s tím mám dělat, protože mě tenhle problém opravdu  trápí, ona totiž byla vždycky taková hodně hravá.
3) pokud bych mohla jet, tak je soustředění nějak omezeno věkem? Je mi teprve  15, bude mi v červenci 16....

Odpověď: Dobrý den:)
1/ Belgičtí ovčáci jsou temperamentní a trochu nedůvěřiví, to co nazýváte "agresivitou" je normální chování ještě psychicky nedospělé fenky belgičana. Skutečná agresivita je něco zcela jiného. Snažte se naučit rozlišovat a správně vyhodnotit psí chování, hodně Vám to pomůže nejen u Vaší fenečky.
2/ Domluvte se s rodiči, ať Vás ke mně vezmou na individuální konzultaci. S fenkou Vám rád pomůžu.
3/ Na soustředění budete moct přijet sama teprve až budete plnoletá - je mi líto:) Ale můžete využít bod 2/.

 

(15.4.2007)
Tazatel: Olga Neumanová, Praha
Plemeno psa: maďarský ohař x americký buldok
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, po čase se na Vás opět obracím s menším dotazem. Naší Růžence bude brzy 5 měsíců, zlomená noha se bez následků zahojila (o víkendu s námi krásně ušla 2x 20 kilometrů), má přes 15 kilo a roste z ní, alespoň podle mého názoru, docela způsobná psí slečna. V podstatě žádné problémy s ní nemáme, výchova je myslím v pořádku, hezky poslouchá oba své páníčky. Přivolání funguje, chápe a respektuje i docela dost povelů - sedni, lehni, zůstaň, nesmíš, fuj... Můj dotaz se týká občasného požírání výkalů. Jako zřejmě každý pes Růža téměř na každé vycházce najde a ochutná nějaké to hovno. Řeším to tak, že jí přivolám (kupodivu zvládá přijít a sednout si, i když má plnou hubu něčeho hnusného), otevřu jí tlamu, inkriminovanou hnusárnu jí z ní vyklepu a pokárám jí hlasem, případně trochu vytahám za kůži. Tyhle její psí zvyklosti samozřejmě moc příjemné nejsou, ale na druhou stranu mi až tolik nevadí - jednak to nedělá příliš často, jednak poslouchá, takže se jí dá vlastně cokoli z tlamy sebrat, aniž by se jakkoliv bránila, utíkala apod., (i tu tlamu otevírá ochotně, je na to zvyklá i z jiných situací), a navíc většinou takto posbírané čuňárny okamžitě nepolyká. Zajímaly by mě dvě věci: zaprvé, myslíte, že jí je dostatečně jasné, že se takto chovat nemá? mám jí za toto kárat důrazněji? (například za (ne)uposlechnutí sedni u silnice jí káráme i naopak chválíme podstatně rázněji, chodíme většinou bez vodítka a tak je to životně důležité). Asi je nereálné očekávat, že pes, navíc v tomhle věku, nalezenou dobrotu sám vyplivne pouze na slovní pokyn, ne? Nebo byste mi poradil nějaký postup, jak jí tohle naučit? A za druhé, myslíte, že toto její chování časem úplně vymizí, až přestane být zvědavé štěně? Předem díky za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Vážně není na škodu alespoň trochu zapátrat v Poradně, než člověk položí již mnohokrát probíraný dotaz - toto téma je tu totiž již zdaleka nejednou zodpovězené. Proto bude moje odpověď pouze heslovitá a odkáži Vás na "samostudium" PSÍCH STRÁNEK": fází pojídáním exkrementů si projde každé štěně, je to zcela přirozený proces, pokud u toho majitel "nešílí" a nevytvoří tak zlozvyk, vše samo odezní... a dále, pokud teď budete dávat takový důraz na výcvik a kárání a nebudete brát do úvahy vývoj štěněcí psychiky (opět již nesčetněkrát probráno v různých variantách!), pak si těžce podkopáváte výchovu a přirozenou vazbu štěněte na "vůdce smečky" (fence jsou teprve 4,5 měsíce!)...

 

(15.4.2007)
Tazatel: Daniela Šišková, Mladá Boleslav
Plemeno psa: afghánský chrt
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych vás poprosit o zodpovězení několika otázek. Zhruba před 4-mi měsíci jsem se ujala 4-letého nalezence afgánského chrta, kterého nějaký "dobráček" nechal svázaného v lese. S Jackem (jak se chrt jmenuje) vycházíme poměrně dobře, ale je tu pár problémů, které nám společný život komplikují. Nevím, co si prožil, ale je velice bázlivý, až hysterický a agresivní, když mu chci nakapat do uší, protože v nich má silný zánět, vždy na mě vrčí a chce mě pokousat, jen se s kapičkami přiblížím, tak musím dojíždět k veterináři, kde mu po hodinovém "boji" a přes fixační náhubek jsme schopni kapičky nakapat. Bohužel nevím, jak s tímto problémem bojovat... Dalším problémem je, že se snaží být velmi dominantní, a to jak tím, že štěká a vrčí na ostatní psy na procházkách, tak i na mě, když není po jeho. Samozřejmě, že trvám na svém a většinou se mi i podaří ho usměrnit, ale je to velmi nepříjemné, když se takto prosazuje... tudíž bych se chtěla zeptat, jak bych měla dál postupovat.  A zároveň bych se chtěla zeptat, zda bych se mohla s Jackem zúčastnit vašeho výcvikového soustředění, chtěla bych se naučit jak s Jackem vycházet a jak ho trošku líp zesocializovat. Děkuji mnohokrát.

Odpověď: Dobrý den:) V tomto případě by bylo vhodné, pokud byste si se mnou nejprve domluvila individuální konzultaci - potřebuji chování pejska i Vás vůči němu vidět na vlastní oči, pak teprve mohu doporučit, zda je vhodné, abyste s ním jela rovnou na soustředění, nebo je nejdřív zapotřebí vás oba dát dohromady individuálně. Pokud máte takové problémy, jaké popisujete (např. aplikace kapek do uší) a pes je ochoten Vás pokousat, pak bych individuální postup skutečně vřele doporučil - nezapomeňte, že takto se mohu věnovat pouze Vám, ale na soustředění mam několik desítek lidí a psů...

Pokud tedy budete chtít, ozvěte se mi prosím telefonicky a domluvíme termín a bližší podrobnosti.

 

(15.4.2007)
Tazatel: Veronika Nováková, Jablonec nad Nisou
Plemeno psa: výmarský ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, jsem majitelkou 9 měsíční Výmarské ohařky.Nikdy jsem psa nechovala a tak nemám žádné zkušenosti a zajisté ledacos podcením či zanedbám.Dávám na rady zkušenějších chovatelů. Psice je podrobena jednou za týden odbornému výcviku a během týdne si ji cvičíme sami.Na povely bez problému reaguje,avšak problém, který nás skutečně trápí je ten, že přes den,kdy nejsme doma,v dosti velkém množství vykonává potřebu! Od malička byla chválena a odměňována,když vyková potřebu venku a kárána,když doma. Jíst dostává ráno v šest a naposledy v půl páté.Každé odpoledne bývá venku,pohybu má dosti.Venčíme ji naposledy v mezi 21-22hod. Mohu Vás poprosit tímto o radu? Předem děkuji za odpověď. Pěkný den.

Odpověď: Dobrý den:) Vaše informace jsou poněkud nejasné: "Jíst dostává ráno v šest a naposledy v půl páté." Z toho by vyplývalo, že ji krmíte víckrát denně než konkrétně uvádíte, což by byla i jedna z možných příčin problému. Druhou možností je psychika - trochu mi totiž ze znění Vašeho dotazu přijde, že k fence přistupujete pouze z hlediska její poslušnosti, s určitým odstupem, což je vždy velký průšvih, který má velmi často za následek právě podobné poruchy chování. Přirozený psí život se neskládá pouze z reakcí na "pochvalu/pokárání" a "podrobení se odbornému výcviku". Navíc máte loveckého psa, ne německého ovčáka...

Mám z Vašeho dotazu trochu zvláštní dojem - omlouvám se, ale nemohu si pomoct, rád bych Vás i fenku viděl. Máte to cca 15 km, myslím že by se pak ledacos vysvětlilo a pomohlo to fence i Vám. Děkuji.

 

(8.4.2007)
Tazatel: Kateřina Svobodová, Františkovy Lázně
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ano (14 měsíců)
Dotaz: Dobrý den pane Dostál,opět Vás zdravíme s Ejminkou,Vaše knížka a Psí stránky jsou pro mě pořád to nejlepší,čím se řídím i když jsme s naší labradorkou neměli žádné vážnější problémy.Jen jsem Vám chtěla vylíčit příhodu,kterou jsme s Ejminkou podle Vašich rad zvládly,na procházkách se často potkáváme s majitelem dvouletého belgického ovčáka,vždy ho má pán na vodítku,protože prý nemá rád lidi a vyjíždí po všech psech,my chodíme na volno.Nedávno jsme se opět potkali a pán byl smutný,že nemůže svému psu dopřát volnost bez vodítka,protože neposlouchá a jak prý jsme zvládli naší Ejminku.Pověděla jsem mu o Vašich stránkách a knížce.Podle Vašich rad jsem se zkusila s jeho belgičákem seznámit,pes byl nedůvěřivý,ale po očichání a pohlazení přes koutky a pár klidných slovech byl úplně vyměněný,sklopil hlavu,olízl mi ruku a já věděla,že je to v pořádku,pán nevěřil co se s jeho psem stalo!Na další procházce Clif už zdálky vrtěl ocasem a mohl se zbláznit radostí,že nás vidí,Ejminka ho vítala jako starého kamaráda,běhala kolem něj a chtěla si hrát(myslíte,že poznala že když jsem se s ním skamarádila já,že mu od něj nic nehrozí,když se vždy od něj držela dál i když byla na volno?)dopadlo to tak,že pán pustil Clifa z vodítka a psi si spolu hráli,dováděli a bylo na nich vidět jak jsou štastný.Zajímavé bylo,když jsem Ejminu přivolala,přiběhl s úplnou samozřejmostí i Clif,když šli kolem lidi opět jsem  Ejminu přivolala,Clifovi se moc nechtělo,ale ona se po něm podívala a přiběhl také!Pán byl moc překvapený,protože nevěřil ,že by jeho pes tohle zvládl.Tím bych Vám chtěla opět poděkovat za vše co děláte pro nás a naše psí miláčky,protože bez Vašich rad bych si na tohle seznámení nikdy netroufla a ani by mě to nenapadlo,jsem ráda,že má Ejminka nového kamaráda a Clif se může pořádně vyběhat bez vodítka.Ještě jednou děkuji a pohladte za nás Vaše pejsky.Přeji krásný den Kateřina Svobodová.

Odpověď: Dobrý den:) Velmi mne potěšil Váš mail, i za pána s belgickým ovčákem... Pokud budete Vy při podobných setkáních v pohodě a budete dodržovat určitá pravidla "psí komunikace" tak, jak je lidem doporučuji, pak bude v pohodě i Vaše psí okolí - Vaše fenka i ti druzí psi. A pokud budete pro svoji fenečku na skutečné vůdčí pozici, pak Vám bude důvěřovat a nebude se vůči cizím psům vymezovat negativně, když Vy jí předáte emoční signál "všechno v pořádku".

Přeji Vám nadále podobné hezké zážitky a Ejmi za mne také pohlaďte:)

 

(8.4.2007)
Tazatel: Zuzana Daajová, Uherský Brod
Plemeno psa: jorkšírský teriér
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, Vaše názory na pejsky jsou mně velmi blízké a proto se na Vás obracím s dotazem ohledně separační úzkosti. V prosinci mně zemřel Samson - malý knírač ve věku 15 let a 6 dnů. Žili jsme celá rodina ve Vašem smyslu smečky - spolu. Samson byl vychovaný, ale ne "vydrezůrovaný". Na procházkách si hlídal on mě (samozřejmě s vyjímkami např. hárající fena a pod.), téměř jsme nepotřebovali vodítko a při přechodu přes silnici vždy počkal na mě a přebíhal jedině se mnou a vyrazil až po povelu "rychle". A samozřejmě spal s námi v posteli. Na jedné straně respektoval  všechny členy smečky, ale současně se cítil být rovnorávným. Miloval řád a rituály. Sžili jsme se tak , že když zemřel, neuvěřitelně nám chyběl, protože bylo velmi málo činnosti, které jsme dělali bez něj. Měl jedinou chybu - separační úzkost. Vyl kdykoliv a kdekoliv, když byl sám. Naštěstí mám rodiče v důchodu a tak jsme se střídali. Právě kvůli jejich věku jsme se rozhodli, že sice bez pejska nezůstaneme, ale musí být do 4 kg. V útulcích jsem tak malého nenašla a tak jsme si vybrali jorkšíráka od přerostlých rodičů (4 a 4,5kg).Za 3 týdny si jedu pro štěňátko a mám obavy, aby také neměl separační úzkost. Je prosím nějaký způsob jak jí předejít nebo odnaučit? U Samsona mám pocit, že ji získal za první 3 noci u nás doma, protože jako nezkušená jsem se striktně řídila knížkou, kde bylo napsáno - v noci nebrat do postele, nechat brečet a vydržet. Byla to nebetyčná hloupost. Děkuji za radu a přeji hezký den Zuzana Daajová.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud skutečně na jedné straně neuděláte znovu onu "nebetyčnou hloupost" a na straně druhé budete ze svého štěněte od samého začátku vychovávat zdravě sebevědomého jedince, kterého naučíte správným postupem (viz Poradna) trávit v pohodě i chvíle o samotě, pak k popsanému problému nikdy nedojde. Pro každé štěně, ale i dospělého psa, je životně důležitá příslušnost ke smečce (psychická i fyzická!) a ta se nedá nakázat, ta se musí skutečně vytvořit. "Separační úzkost" vznikne ve valné většině případů právě u psů, kteří mají pocit neustálého vydědění ze smečky nebo v ní nemají svoje pevné místo, popř. žijí v pro ně stresujícím prostředí. Pokud se k tomu přidá slabší povaha psa, je na průšvih 100% zaděláno.

Takže přeji šťastnou ruku při výběru štěňátka a správný přístup při jeho výchově...:)

 

(8.4.2007)
Tazatel: Jaroslav Šebek, Jilemnice
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 13 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále. Jsem téměř patologickým čtenářem Vašich stránek. Ztotožňuji se s Vaším přístupem ke psům jako k bytostem, které mají své psychologické pochody jiné, než my, které nás vidí svýma psíma očima, které prostě s námi žijí, protože jim to přináší některé výhody, ovšem za cenu většinou překonatelných problémů. Předem se omlouvám za to, že jsem nečetl Vaši knihu, naopak celou netovou prezentaci jsem postupně prošel a především v poradně se snažím čerpat nové poznatky - archiv je dostatečně obsáhlý. Chtěl bych se na Vás obrátit s prosbou o radu, nebo spíš o názor na další postup při výchově psa. Nevím ale, jestli problém umím přesně a jednoznačně specifikovat, aby se dal vyřešit formou dotazu v poradně.
Prvního psa jsme měli jedenáct let. Byl to Haho-avu, tedy primitivní, málo domestikované plemeno možná charakteru Vašeho Šedyho. Hledal jsem psa, který nebude náročný, velikostí bude zvladatelný, nebude panáčkovat a nosit noviny, ale bude v pohodě žít s námi v bytě. Problémy většinou nebyly, s naší smečkou byl bez problémů, pokud se vyskytly např. potíže s ničením linolea při stesku, vždy jsme je nějak vyřešili. ( Jen na okraj - tak čistotného psa jsem nikdy v životě nepoznal, neustále se čistil, byl pořád jako ze škatulky. ) Jedinou závažnou chybou, kterou jsme nezvládali, bylo to, že byl dost dominantní až agresivní k jiným psům, pokud byl na vodítku ( to vzhledem k velikosti byl problém pouze částečný, měl i své psí kamarády ), a že patrně ze strachu na základě zážitků z mládí neměl rád některé lidi z okruhu našich známých či příbuzných. Bohužel skončil tak, že při nějaké "vycházce" bez dozoru při rekonstrukci domu patrně něco otráveného sežral a přes veterinární péči během měsíce odešel. To uvádím proto, abyste mohl posoudit, zda největší podíl na problémech není v nás.
Protože patrně každý, komu odešel pes, chce ztrátu nějak zacelit, pořídili jsme si rhodéského ridgebacka. S jeho předchůdcem jsme absolvovali první a současně poslední výstavu, přestože vyhrál - byl jediný, zážitky na nás tak zapůsobily, že už v životě na žádnou nemusíme. Proto jsme se nijak nezabývali původem a máme ho rádi, přestože nemá PP. Ricky mládí prožil v naprosté pohodě. S lidmi vychází velice dobře, je to možná až moc vítací pes. Až asi do 7-8 měsíců byl bezproblémový i ve vztahu ke psům, většinou byl až dost submisivní. Potom vyrostl na svých 65cm a 40kg živé váhy a začaly problémy. Občas na něho některý pes navolno nebo i třeba skrz plot vyrukoval, občas to skončilo posazením před majitelem v poloze "ruce vzhůru" držícího jorkšíka nebo pudlíka, který s hrůzou tvrdil, že podobný hnědý pes jim toho jejich překousnul málem napůl. Prostě začaly problémy s pokračováním v socializaci. Ta naše zrzavá hyperaktivní dělová koule si na psy začíná dovolovat. I on má svoje oblíbence, ale i při potkání psů nebo fen, se kterými si hraje, je zpočátku silně nejistý ( naježený, napjatý ocas ) a teprvě po chvíli se zklidní. Když potká nějakého psa, který dává jen nepatrné signály agresivity, je to zajímavé. Zkuste udržet naštvaného ridgebacka. Protože při pokračující pubertě, dnes je mu 13 měsíců, přestává poslouchat i na přivolání ( ani nemluvím o případu, kdy uvidí jiného psa nebo zajíce ), při výběhu se synem se již dvakrát vrátil po dvou hodinách sám, chtěli jsme zkusit cvičiště. Ve cvičící smečce bylo toho dne sedm psů. Hned po vystoupení z auta Rickyho chtěl zpacifikovat výmarák, který se cítil na vůdce smečky. Trochu narazil, nechtěl jsem je nechat, aby si to vyřídili mezi sebou, vypadalo to dost zle. To Rickyho tak vykolejilo, že potom už nevěděl, na koho štěká. Výcvik jsme přečkali za plotem mimo cvičiště.
Po skončení nás cvičitelka zavřela s kolegou ridgebackem a dalším psem do cvičiště, Ricky si jich ale moc nevšímal ( spíš se jich bál ) a snažil se přes plot účtovat s protivníky. Takže jsme skončili dřív, než jsme začali. Protože bychom rozvrátili smečku ( a tomu docela věřím ), byli jsme odkázáni na možná budoucí individuální výcvik. Měl by začít znovu přivoláním, tentokrát podporovaným elektrickým obojkem. Tuhle metodu zrovna nemusím, věřím, že existuje i jiná cesta. Paní cvičitelka ovšem tvrdí, že tak aktivního psa viděla jen několikrát a že s ním budou velké problémy.
Do té doby jsem tomu příliš nevěřil, ale silně mne znejistila. I když odhaduji, že nejméně 70% českých psů žádný výcvik nemá, přece jen bych chtěl jeho chování trochu korigovat. Proto Vás prosím o informaci, zda a kde se můžeme někdy objevit na nějaké konzultaci, případně jestli je situace ještě únosná na přihlášení se na květnové výcvikové soustředění. Předem děkuji za informace.

Odpověď: Dobrý den:) Máte slabost pro africké psy, že? Trochu teď odbočím, protože plemeno hahoavu málokdo zná - je to pes z Afriky, exteriérem (rozdíl např. v nesení ocasu - basenji má zakroucený, hahoavu rovný), povahou i původem podobný basenjimu...

Se svým rhodéským ridgebackem máte v současnosti stejný problém jako jste měl s hahoavu - nefungujícího vůdce a nezvládnutou smečkovou komunikaci a hierarchii, a z toho plynoucí problém s dominancí psa. V případě hahoavu jste to popsal sám, v případě ridgebacka ostatně také - rozdíl je však v tom, že rhodéský ridgeback je přeci jen trochu jiná váhová a velikostní kategorie.

Docela mne pobavily názory paní cvičitelky... Rozvrátit smečku? Skutečná smečka se nenechá rozvrátit jedním asociálně se chovajícím psem, skutečná fungující a řízená smečka by si tohoto jedince velmi rychle zpacifikovala. Nicméně zde evidentně o smečku nešlo - je třeba si uvědomit rozdíl mezi "smečkou" a "několika psy", v tom je fatální rozdíl...

Co mne ovšem nepobavilo, je Vaše úvaha, cituji: "Měl by začít (výcvik) znovu přivoláním, tentokrát podporovaným elektrickým obojkem." Sice píšete, že tuto metodu "zrovna nemusíte", ale zcela upřímně řečeno nedovedu pochopit, že o ní jako "téměř patologický čtenář PSÍCH STRÁNEK" vůbec uvažujete. Navíc ve spojení s cvičitelkou psů, kterou rozhodí jeden aktivní temperamentní (a zatím pouze nezvládnutý, nikoliv nezvladatelný!) pes, s cvičitelkou, která pro přivolání psů používá elektrický obojek!!! Takový člověk Vás dokáže znejistit v tom, čemu jste do té doby sám věřil nebo nevěřil...? Zvláštní...:(

Nezlobte se, ale v tom případě jste si z mých PSÍCH STRÁNEK opravdu příliš nevzal - a zkuste se nad tím sám poctivě zamyslet. Pořídil jste si přirozeně dominantního temperamentního psa a chyba je pouze v tom, že ho nezvládáte a nerozumíte mu. To se dá pochopit a takovým lidem rád pomohu. Pokud ovšem uvažujete tak, jak uvažujete, pak už pro mne začíná být důležitá pouze záchrana Vašeho psa před "moderními výcvikovými postupy" a zlomením jeho psí duše. Jen proto Vám nabídnu možnost konzultace a pomoci u mne - a jen poté, co si sám v sobě srovnáte určité hodnoty. Až (a pokud) se tak stane, ozvěte se mi, domluvím s Vámi termín a bližší podrobnosti. Děkuji.

 

(8.4.2007)
Tazatel: Petra Benešová, Bohušovice nad Ohří
Plemeno psa: výmarský ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, děkuji za odpověď mého dotazu z ledna tohoto roku. Bohužel se zdravotní stav mojí fenečky nezlepšil, ale naopak má zhoršující se tendenci. Nechala jsem jí udělat rozbor hladiny hormonů v krvi v době: 1) nejintenzivnějšího hárání a 2) v době tzv. ,, klidu". Výsledky nedopadly dobře :-( Ajrruška má nevyzpytatelné výkyvy: jedna hladina hormonů je velice nízká a druhá neuvěřitelně vysoká. Nyní začala opět hárat (již po páté) vždy s přestákou jednoho měsíce. Navíc v důsledku častého hárání dostala zánět, který léčíme antibiotiky. Veterinář nás upozornil na možnou otravu a opakovaně radí kastraci. Neustále dokola čtu Váš článek: Než necháte svého psa vykastrovat a jsem ještě smutnější. Ajrruška je vyrovnaná a sebevědomá psí slečna. Nechci z ní udělat labilní psychickou trosku, ale zároveň o mojí fenku nechci přijít. Mám velké obavy a žádám Vás o názor zkušeného etologa. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Je mi Vaší fenečky líto... Nejprve bych na Vašem místě kontaktoval ještě jiného veterináře - odborníka na danou problematiku. To z toho důvodu, aby byl schopen v případě, kdy se skutečně nebude dát stabilizovat hormonální nerovnováha, byl ochoten odejmout například pouze vaječníky a ponechat dělohu - jinak řečeno (pokud to stabilizuje stav psí pacientky) minimalizovat zásah do organismu a neodebrat šmahem vše (jak už tak veterináři rádi činí), pokud to nebude nezbytně nutné.

Ale nejprve zkuste ještě toto: zapracujte na psychice - jinými slovy, sundejte fenku do více podřízeného (pokud nyní vůbec v podřízené pozici je?) postavení - včetně denního režimu (krmení, pohyb). Dnešní "alfafeny" jsou neustále připravené zabřeznout, to je i častý důvod různých hormonálních nerovnováh - hárání, falešná březost atp. Zapracujte na tom a dejte tomu čas - nezapomínejte také na to, že její organismus ještě zdaleka nedospěl! A teprve až opravdu všechno selže a nebude vyhnutí, teprve pak uvažujte o sterilizaci - pokud možno pouze částečné... Zatím má fenečka z mého pohledu stále ještě šanci - dejte tomu čas a energii, stojí to za to.

Držím palce!

 

(8.4.2007)
Tazatel: Petra Bajerová, Mratín
Plemeno psa: flat coated retriever
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Pane Dostále, četla jsem vaši knihu a pročítala i část příspěvků, ale zatím jsem neměla štěstí a nenašla podobný problém, proto píši tento dotaz. Bydlíme v rodinném domě se zahradou. Když jsme si pořizovali štěně, neměli jsme ještě dodělanou zahradu a plot, proto jsme naši Ally nechávali v domě. Uvnitř je moc hodná, ani jako štěně nic neničila a neokousávala (pouze občas utrhla pár listů na jedné kytce, většinou když musela zůstat déle sama). Teď, když už je teplo jsme ji při odchodu do práce apod. začali nechávat venku, kde má svou boudu, spoustu hraček, volnost na běhání... Myslela jsem, že je pro ni lepší, když je venku, kde může běhat než aby byla zavřená uvnitř a čekala až přijdeme a vyvenčíme ji. Bohužel je to malý ničitel. Postupně nám vytrhává všechny keříky, které jsme vysázeli. Ty, co nejdou jednodušše vytrhnout alespoň zkouší vyhrabat nebo okousat. Cokoli má větve do úrovně hlavy je její. Minulý týden začala nově vyhrabávat kamínky a okusovat folii, kterou mame na záhonech. Podotýkám, že nejsem zahradník, máme pouze vysazený živý plot kolem plotu..To, že něco provedla poznám tak, že když přijedu je zalezlá v boudě a nevítá mě... Myslíte, že jí to "zahrad ničení" přejde až povyroste nebo se musím smířit s tím, že na zahradě nic kromě trávy nebo velkých stromů neporoste? Jak na ní, aby si hrála s hračkami, klacíky a míčky, které na zahradě má a nevšímala si zbytku? Jinak to, že je na zahradě neznamená, že by nechodila na procházky - chodím s ní min na 45 min ráno před prací a po práci jdeme na 1-2 hodiny večer. Víkendy jí maximálně přizpůsobujeme a snažíme se dělat všechny aktivity s ní - výlety, sportyování apod. Děkuji za radu a zdravím do Liberce.

Odpověď: Rada je jednoduchá: vezměte fenku do domku. Pes potřebuje společnost, nedospělý o to víc - nevím, kolikrát už jsem to zde napsal... Každý má problém "pes mi ničí to nebo ono", ale aby se zamyslel nad tím, že mu tím jeho pejsek něco sděluje (třeba to, že se nudí nebo že je ve stresu, který tímto odbourává), na to už lidé nějak nemají. Je to jedhoduché, stačí si prostě uvědomit, že i na hektarové zahradě se pes bude cítit sám, pokud bude postrádat společnost a vazbu na "svého" člověka. Podívejte - ani moji dva psi netrpí v panelákovém bytě o několika málo desítkách metrů čtverečních - jednoduše proto, že vazba a vztah mezi námi je takový, že i živelná lajka je v pohodě a klidu. A totéž potřebujete získat Vy, pak se přirozeným způsobem vyeliminuje problém "pes mi něco ničí". Uvědomte si prosím, že pes neuvažuje po lidsku - uvažuje po psím. A pes psychicky v nepohodě bude venku ničit stromky a v bytě třeba trhat tapety - vždy je nutno odstranit příčinu, ne následek problému.

Proto začněte tím, že svoji mladou fenku přestěhujete ze zahrady do domku a začnete s ní skutečně komunikovat, věnovat se jí i po stránce "smečky". Tak, aby fenka žila a chtěla žít s Vámi, ne vedle Vás. Není to o stráveném čase, ale o vazbě - a výsledkem je pohodový pes, ne stresovaný, který pak stres ventiluje mimojiné právě devastací prostředí. Princip je jednoduchý, jen pro některé lidi je těžké jej akceptovat....

 

(8.4.2007)
Tazatel: Vlasta Fingerova, Mannheim (Německo)
Plemeno psa: basenji
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pane Dostal, se zajmem sleduji vase Webove stranky na kterych s ochotou odpovidate pisatelum. Proto jsem se i ja rozhodla napsat Vam a zdvorile Vas pozadat o radu z Vasich zkusenosti a poznatku. Muj dotaz: jak zabranim nebo odnaucim meho trileteho tvrdohlaveho basenjiho v tomto jeho chovani: Jiz po druhe jsem jej musela nechat operovat protoze pri volnem pobihani spolknul kus tenisoveho balonu, ktery mu zustal poprve v zaludku a nyni pred tremi tydnech ve strevech. Tedy otazka: pomuze nahubek, ktery nechce nosit, nebo   zadny volny pohyb - pouze na voditku, nebo spec. vycvik? Predem Vam moc dekuji za odpoved a ve Vasi praci Vam preji hodne uspechu a radosti.

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) Chyba se stala už v době, kdy jste svého basenjiho jako štěně "vychovávala". Basenji je silně přírodní plemeno, inteligentní, samnostatné a každá chyba ze strany jeho majitele se vymstí - tedy i nesprávné reakce ve věku, kdy štěně zbaští doslova na co přijde. Již jsem to tu mnohokrát probíral, včetně metody "likvidace následků" - prosím najděte si příslušné příspěvky, chce to jen trochu času a sama uvidíte, že Vám to dá daleko víc, než kdybych znovu opakoval již několikráte popsaný postup...

Takže shrnuto: náhubek - ne (zlikvidujete pouze následek, nikoliv příčinu problému), žádný volný pohyb - také ne (chcete se svým psem žít, nikoliv ho týrat), speciální výcvik - také ne (je to záležitost výchovy, nikoli výcviku). A k tomu je zapotřebí i určitá "osobní angažovanost" vlastní osoby a její role ve smečce, což je přesně další důvod, proč Vám doporučuji si prostudovat více než jen jednu odpověď v Poradně.

Pokud to zvládnete, získáte pejska, který si popsaný problém sám odbourá. Předem ale upozorňuji, že to bude v nynějším stádiu nějakou dobu trvat - problém je výsledkem ne tvrdohlavosti Vašeho pejska, nýbrž pozice, do které se svojí výchovou dostal. A napravit chybu dá vždy mnohem víc práce než ji způsobit:)

 

(8.4.2007)
Tazatel: Kristýna Mořkovská, Nový Bor
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, od mé kamarádky jsem se dověděla o Vašich metodách výchovy a výcviku psů. Jelikož mě Váš přístup zaujal, tak bych se ráda zeptal jak odnaučit naši fenku vyvalovat se na vycházkách v jakýchkoliv výkalech. Jelikož je to temperamentní, trochu rozmazlený bytový pes, který s námi spí i v posteli,tak každý návrat z vycházky zakončíme pod sprchou. Také bych se ráda zeptala, jak ji odnaučit demolovat byt v naší nepřítomnosti. Částečně jsme tomu zamezili tím, že ji před odchodem do práce uzavřeme s hračkami, které také ničí, v malé chodbičce, což se ani jednomu z nás nelíbí. Pro jistotu i ve své polední pauze zaběhnu domů jí vyvenčit a tím i zkontrolovat. Dle mého názoru s ní máme, nebo aspoň já mám:o), i jiné výchovné problémy, ale jejich řešení se snad dočtu na vašich stránkách:o) Zatím předem moc děkuji za Vaši odpověď a přeji příjemný den.

Odpověď: Dobrý den:) Zdrojem všech Vašich popsaných (i nepopsaných) problémů je neuspořádaná hierarchie "smečky" a absence "vůdce" ve Vaší osobě. Fenka je v psychickém stresu a proto se u ni projevují únikové ventily - demolování bytu a (možná Vás to překvapí) i popsané chování venku. Podle mého názoru by bylo nejvhodnější za mnou s fenečkou přijet, protože tak nějak tuším, že v pozadí budou závažné problémy výchovy a přístupu... Rozhodnutí přísluší Vám, nicméně teorie vždy nestačí.

 

(1.4.2007)
Tazatel: Václav Runštuk, Hradec Králové
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostál. Volím tuto formu, protože nevím, zda je možné umístit tento dopis do poradny, pokud ano jistě budete vědět jak.

Chci Vám vyslovit nesmírnou úctu, kterou mám k Vaší práci a lásce ke psům. Měli jsme obrovské štěstí, že jsme v době, kdy si syn pořídil chlupatý uzlíček, v kterém bylo skryto štěňátko labradora feny, dnes dámy jménem Megy a taky již zasloužilé matky. Dnes jsou ji již čtyři roky. Jak to bývá, soustavná péče omrzela, tak nám to štěstí zůstalo "na krku". Protože jsem nebyl na něco takového připraven, pátral jsem tehdy po informacích. Narazil jsem na Vaše stránky a strávil jsem u nich hodiny a hodiny. Domnívám se, že nebyly zbytečné. Zatím jsme radu nepotřebovali, většinu jsme našli v poradně, ale hlavní byl směr jak se chová psí smečka. Snažíme se stále používat tyto principy. Mě nezbývá, než Vám poděkovat za Vaší trpělivost, s kterou dokola odpovídáte na již jednou řečené. Vždy mne trápí myšlenky na nešťastné psy, jejichž majitelé nepochopili základní pravidla.

Dnes je ze mne díky Vám rozšiřovatel myšlenek o chování psí smečky a jak učinit psa šťastným. Uvádím do rozpaků majitele peroucích se psů, protože většinu jsem pomocí Megy zvládl tak, že mohli být puštěni na volno a prožít krásné chvíle psí hry. Nevím jak více vyjádřit vděčnost za práci, kterou děláte, tak posílám alespoň několik obrázků, snad šťastných. Děkuji a zdravím Václav Runštuk, Hradec Králové. Megy tamtéž.

Odpověď: Vážený pane Runštuk, nejprve bych velice rád poděkoval za Váš moc hezký mail, ktery mne skutečně potěšil... Obvykle si podobné maily nechávám "sobecky" jenom pro sebe, ale Vy jste v tom svém vystihl základní myšlenky, které lidi učím od samého začátku - například tu, že psí smečka není jen prázdný pojem, ale její principy jsou i základním klíčem k pochopení psa jako takového. Vy jste jedním z těch, kteří tuto myšlenku pochopili, přijali a na jejím základě se svojí fenkou i žijete.

Pochopil jste i to, že se nic nestane samo, vše se člověk musí naučit, musí tomu věnovat čas a energii. Tak jako jsem se učil a stále učím i já, tak i zájemce o "jinou komunikaci" se svým psem musí věnovat čas a energii tomu, aby se něco dozvěděl teoreticky (proto existují PSÍ STRÁNKY FALCO a moje kniha) i prakticky (proto existují moje další psí aktivity - psí škola, individuální servisy, soustředění a semináře). Prošlapal jsem cestu a jsem ochoten lidem i jejich psům pomoci - dělám to rád, ale spolupracovat lze jen s tím, kdo sám je ochoten spolupracovat. Proto si lidí jako Vy vážím, proto ale také "posazuji na zem" ty, kteří čekají zásah kouzelnou hůlkou nebo znásilnění vlastního psa.

Ještě jednou děkuji i já, přeji jen to nejlepší a svoji Megy za mne pořádně pohlaďte:) S Vaším svolením jsem Váš mail uveřejnil (včetně fotky Megy) a dělím se o něj tak i s ostatními čtenáři.

 

(1.4.2007)
Tazatel: Ivana Mihalechová, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: shiba inu
Pohlaví: fena
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, prajem Vám, pán Dostál, všetko dobré, aj Vašim milým psíkom - Dinovi a Šedymu, vďaka ktorému som lepšie spoznala plemeno lajka. Vďaka Vám aj za vynikajúcu knihu, ku ktorej sa stále vraciam, upevňujem si prečítané.
Naša malá Hoshiko je veľmi dobrý psík. Je dosť submisívna, pred inými psíkmi si líha na zem, "podlizuje" sa im. Ľudí má veľmi rada, rada sa hráva s inými psíkmi - malého i veľkého vzrastu. Narodila sa ako najmenšia vo vrhu, ale rýchlo dorástla svojich súrodencov. Ak sa niečoho bála, pomaly som ju k tej veci lákala, potom dostala odmenku - a na ďalší raz už išla pokojne okolo... A teraz k problému, ktorý ma ťaží už dva mesiace. Začnem ale netradične - popíšem, kde bývame. Náš dom je na začiatku veterného sídliska, byt máme na najvyššom poschodí. To znamená, že vetráky klepocú, šachty pískajú, dvere sa pri vetre chvejú,... - a naša psica  - sa bojí vetra. Respektíve - tých zvukov, ktoré spôsobuje vietor. Dvere v byte sme utesnili, ale stále to nestačí. Keď to celé začalo, bolo dávno po Silvestri /bez problémov zniesla rachoty, niekedy sa pozrela, čo ja na to - keď som sa tvárila, že si to nevšímam, spala ďalej/. Zrejme zhoda okolností - užívala injekčne antibiotiká. Do toho dňa sme nevedeli o nejakom probléme s ňou. V noci začala vyvádzať, zobudila nás behaním po posteliach, chcela sa schovať, odtláčala nábytok od steny, liezla zaň. Zhadzovala veci na seba. Nechcela byť pri mne, nechcela nič, len utiecť a utiecť - ako keď má niekto zlý sen a nevieme ho z neho prebudiť /?/. My sme dovtedy spali, takže neviem, ako dlho sa bála, zobudili sme sa až na to, ako beží ponad nás preč. Snažila som sa ju upokojiť podľa Vašej knihy, ale trvalo to veľmi dlho. Najbližšie dni bol silný vietor, až víchrica. Vonku sa správala bezproblémovo, len vo vetre  klopila ušká. Doma nejedla, vonku som do nej dostala pár granúl.
O pár dní prešiel víchor, prešli problémy. Ale - príde vietor - prídu problémy zase! V noci sa dá utíšiť, zaspí pritúlená ku mne. Cez deň je zalezená pod stolíkom, nechce vyliezť, nehrá sa s nami, nechce jesť, ani piť.  Nepomáha utišovanie /dva prsty po boku papuľky, hlboký hlas, nič z toho, čo radíte - a čo pomáha v noci/. Takto to ide dva mesiace, s prestávkami, keď nefúka vietor. Aj v tento víkend v sobotu jedla granule len vonku, inak bola pod stolom, skúšala niekedy zaliezť ešte hlbšie, pozhadzovala veľké kvetináče - našťastie sa jej pri tom nič nestalo, kým som dobehla. V nedeľu sa rozožrala až navečer, keď sa vietor utíšil. Vtedy sa pohrala so mnou a s loptou, bola to zase ona. Pri varení mi opäť robila spoločnosť - a čakala, čo sa aj jej ujde...
Dnes som ju zaše našla bojazlivú, zase nemám psa, ale kôpku strachu. Mám ju veľmi rada, preto Vás prosím o radu. Niekde sa stala chyba, niečo sme zavinili. Neviem, ako to prežíva, keď je sama, ale dobré to nebude. Keďže sme ju našli 2 krát zalezenú za rohovou lavicou /odtiaľ sama nemôže vyliezť/, keď je sama, nechávame ju len v predsieni, kde má svoj peliešok, v ktorom spáva - a kde nie sú okná. Nemyslím, že je to dobré riešenie, ale nechcem riskovať, že si ublíži zasúvaním sa za nábytok. Do peliešku si vždy ľahne, keď odchádzame. Nezvykla nikdy kňučať. V noci spáva s nami v spálni, na mojej posteli, alebo vedľa, alebo - keď je jej teplo - tak v peliešku v predsieni. Bojí sa otvorených okien, uteká od nich preč, záclony zaťahujeme opatrne, lebo vieme, že to zase bude chvost dole. Reaguje na zvuky, ktoré my nevnímame, často podľa nej vieme, že sa dvíha vietor, takže si nemyslím, že by reagovala na to, že niekto reaguje na dáky zvuk - a ona by si to vysvetlila tak, že sa má báť. Je mi to veľmi ľúto, neviem jej pomôcť. Keď je to veľmi zlé, bývame dlho vonku, lebo doma sa na ňu už nedá pozerať, nechce nič, len byť pod stolíkom. Ešte že v noci sa tisne ku mne, musí cítiť, že sa ma dotýka, potom je spokojná. Cez deň ale nechce ani to. Skúšala som ju držať pri sebe, ale ide to len násilím, čo nie je dobré. Vtedy nechce byť pri nikom. Ak si ju dám na krátke vodítko - a sadnem si k nej, asi štvrťhodinu sa myká, aj keď sa jej prihováram, potom však zaspí pritúlená ku mne. Ale násilie nie je to, čo chcem, tak neviem, či to mám robiť ďalej, ale je to jediná  príležitosť, kedy sa vyspí cez deň /v prípade, že nie som v práci, samozrejme :/ /.
Vonku by to o nej nik nepovedal, už pri výťahu dáva chvost hore a spokojne ide von. Ani veterinárka to nechcela veriť, len povedala, že ona nám nemôže pomôcť, iba ak by sme išli do Brna za psychiatrom psov. Radšej píšem ale Vám, poznám Vaše rady, dám na to, čo nám poradíte. Ďakujem za prečítanie mojich mnohých riadkov - a veľmi Vás prosím o radu, za ktorú vopred ďakujem. Ešte raz všetko dobré Vám, psíkom - aj ľuďom, ktorí Vám píšu v nádeji, že im pomôžete.

Odpověď: Dobrý den, i já Vám velice děkuji...:) Popisované chování Vaší fenečky je výsledkem několika vlivů - nedospělost, slabší psychická odolnost, ne zcela správně nastavená smečková hierarchie. Podobné situace špatně snáší hodně psů, není to až tak neobvyklé, ale je třeba dosáhnout stavu, kdy je pejsek schopný to snést (tolerovat) bez toho, že by se psychicky hroutil. Situace mu nebude příjemná, ale musí ji umět zvládnout.

Životně důležité (především u psychicky slabších jedinců) je správně nastavené smečkové prostředí a hierarchie. Pokud budete vůči fenečce vystupovat jako chůva, budete ji tedy stále jen utěšovat a utvrzovat tak v tom, že se děje něco, co je nebezpečné a ohrožující, fenku z jejího děsu nevyvedete. Pokud však budete vystupovat jako vůdce, pak v podstatě totožný postup bude mít zcela jiný smysl. "V podstatě totožný" ale znamená, že veškeré uklidňující signály musí mít v zádech autoritu schopného vůdce, nikoliv nejistotu chůvy - musí být provedeny jen "jakoby mimochodem", rychle, krátce a ve smyslu "nic se neděje, všechno je v pořádku". Jakákoliv Vaše nejistota nebo obava bude fenkou velmi rychle přečtena a dosáhnete pravého opaku.

Je to opět vše o emocích, které jsou alfou a omegou psí komunikace. Tak jako dokáže dospělý klidný a zkušený pes uklidnit nejisté štěně, tak to dokáže i patřičně disponovaný člověk. Nebuďte chůvou, buďte vůdcem, nezneklidňujte fenku, ale naopak ji rychlým a jistým kontaktem dejte najevo, že Vy jste v klidu, vše máte pod kontrolou a proto může být v klidu i ona. Pokud vám bude věřit obecně, uvěří Vám i zde. Tyto věci se špatně popisují, člověk musí prostě rozdíl chůva-vůdce cítit sám v sobě - je o vše o neverbální komunikaci...  Držím palce!

 

(1.4.2007)
Tazatel: Jana Krejčí, Brno
Plemeno psa: kříženec/jorkšír
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 6 měsíců/5 let
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, poslední měsíc brouzdám po internetu prakticky jenom po psích stránkách a podařilo se mi objevit i tu Vaši. Moc se mi líbí Vaše krédo, že pes se má vychovávat "po psím", ne z člověčího pohledu. Proč Vám vlastně píši: v půli února jsme museli s nesmírně těžkým srdcem nechat uspat naši malou skoro 13-letou fenečku křížence, protože měla těžkou epilepsii, šelesty na srdíčku a selhání ledvin bylo posledním pověstným hřebíčkem do rakve. Léčit tuto kombinaci nešlo... Neskutečně nám chyběla a já jsem jednoho dne měla obrovské štěstí, že na internetu v jednom z útulků jsem našla několikaměsíční štěndo, které jakoby jí z oka vypadlo. Také kříženečka. Už ji pochopitelně máme doma :-)) Vzhledem ale k tolika proběhnutým stránkám na netu v mnoha útulcích v České republice jsem na obrázcích poznala takové množství pejsků bez domova, až mě to bere u srdce a já začínám spřádat plány na osvojení ještě jedné fenečky, z útulku samozřejmě. Skalní podmínkou  ovšem je, že to musí být psí holčička, vzhledem k tomu, že po rodině máme jenom fenky a štěňátka nechceme. Babička má skoro pětiletou fenku yorkšíra, která se prý snesla pouze s naší zemřelou Betuškou (3-leté zlaté retrievřice od švagrové se bojí), takže odtud cítím trochu problémy. Naše štěndo přijme, už to tak vypadá. Bydlíme v paneláku a hlavně o víkendech jezdíme na naši velkou zahradu na druhém konci sídliště, kde jsou psí holky vypuštěny bez vodítka. Pane Dostále, dokážete prosím s Vašimi zkušenostmi odhadnout, jak se asi může vyvíjet vztah 5-leté fenky, několikaměsíčního štěněte a event. dalšího psího přírůstku (opět malého vzrůstu v dospělosti)? Jak starou fenku přijme dospělá fenka a jak asi pětiměsíční štěně? Pokud by se nový přírůstek s naším (klidným) štěndem skamaradil, může yorkšírka přijmout pouze naše štěndo a druhou fenku odmítnout? Napořád? Se souběžným venčením by snad nebyl problém, viděla jsem už dva pejsky na dvojvodítku. Já vím, nikdo není vševědoucí, ale já napřed chci posbírat co nejvíc zkušeností o chování dvou feneček (malých), protože vracet zvířátko do útulku kvůli neřešitelným problémům by mi urvalo srdce. Děkuji předem, budu Vám velmi vděčná za nějaké nápady , připomínky, zkušenosti a přeji Vám spoustu úspěchů ve Vaší psí škole - škoda, že nejste blíž k Brnu!

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) V podobných případech je to vždy sázka do loterie. Obecně lze říci, že fenky mají větší problémy se vzájemným sžitím než psi nebo kombinace pes-fena, je to dáno přirozenými vzorci chování. Pokud je jedna z fenek spíše submisivní a druhá dominantní, ale ne příliš, pak je to většinou v pohodě. Přílišná submisivita nebo naopak dominance z jedné strany vytváří problém "terorizování", problém vzniká i při vysokém věkovém rozdílu, kdy mladší fenka už není štěně. Důležitou roli hraje i temperament jednotlivých účastnic, dosavadní postavení ve smečce atd.

Pokud dokážete svoji smečku řídit (nebude to tedy jen smečka psů žijící vedle Vás), pak zvládnete i tyto potenciální problémy. Možná budou velké, možná téměř neznatelné, v každém případě však nový člen smečky musí přijít do již fungujícího společenství s pevně usazeným vůdcem-člověkem. Pak je zařazení daleko hladší než v případě smečky bez vůdce, kde panuje anarchie. To je tedy Váš základní úkol (vést smečku) a pokud ho zvládnete od samého počátku, pak zvládnete i rozšíření smečky. Jen ještě jednou upozorňuji, že sžití fen dá vždy více práce než sžití pes-pes nebo pes-fena, s tím je nutno předem počítat a v žádném případě netlačit na pilu.

 

(1.4.2007)
Tazatel: Lada Fáková, Bechyně
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu. Máme 11-ti měsíční fenku labradora. Je velmi dobře zvládnutelná, s poslušností veskrze nemáme problém. Poslouchá velmi dobře, ovšem jakmile vidí psa nebo člověka, prostě se k němu vyřítí a neposlechne, dokud se zblízka nepodívá, o co (koho) jde. To se ale podle mě zlepší s věkem. Jediný náš větší problém je její skákání. Jakmile potkáme jakéhokoliv člověka a nestačíme ji včas přivázat, fenka se rozběhne a těsně před člověkem se vznese, složí nohy pod sebe a narazí do něj hlavou cca ve výšce břicha. Ona takhle projevuje radost i když jí třeba jen na chvilinku necháme doma a vrátíme se. Prosím poraďte, jak ji to odanučit. Snažíme se jí vždy okřiknout, ale její radost je větší.... Ještě upřesním, že neskáče tlapkama napřed, aby člověka ušpinila a skočí jen jednou a hned se vrátí k nám. Je to ale nepříjemné. Přeci jenom má 30 kg a když by se opřela do staršího člověka nebo dítěte, tak ho povalí. O reakcích některých lidí ani nemluvě. Fenka je také dost bojácná. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, je to vyjádření radosti a temperamentu... Bohužel, cizí lidi to berou jinak (ale svým způsobem jsou i v právu). V první řadě je tedy zapotřebí prevence - včas (tedy ne až v okamžiku, kdy se fenka v plné rychlosti řítí k objektu svého zájmu!) si ji stáhnout v situaci, která hrozí být problémová. V druhé řadě je dobré fenku naučit na slovo (povel - např. "Dolů!"), které použijete ve chvíli, kdy je od Vás mimo fyzický dosah a nemáte tudíž jinou možnost - naučíte ji to snadno tak, že těsně předtím, než provede svůj výskok na Vás, ji "zakousnete" razantně prsty do kůže na krku a velmi pomalu a velmi důrazně pronesete ono kouzelné slovíčko - nekřičet, bez agrese a s pohledem upřeným do jejích očí. Plus "vůdcovské emoce" - pokud to provedete správně, fenečka se sama spustí na zem. Na dálku pak bude stačit jen "slovní povel".

S věkem toto chování začne odeznívat, je to opravdu jen projev rozpustilého, temperamentního psího mláděte. Vůči sobě samotné tyto projevy nekorigujte, ztratíte tak bezprostřednost a přirozenost vztahu Vaší fenky.

 

(1.4.2007)
Tazatel: Rostislav Beran, Lipůvka
Plemeno psa: dobrman
Pohlaví: fena
Stáří: 11 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den prosím o radu ohledně chování našeho pejska.Ramy jsme si vzali v 6 týdnech a dle Vašich rad začali s výchovou.Radost nám dělá chůze na vodítku a přivolání ale problém je s fuj a nesmíš je hrozně umíněná a schválně dělá opak-je jí to vidět na očích.Vytahání za kůži nepomáhá naopak vrčí a kouše.Navíc od začátku hodně útočí na obličej a nechce si to nechat rozmluvit!Už nevím co s tím nebo si dělám zbytečné strosti a je jeste brzy?Nechci ji bít i kdyz uz jsem ujel.Rád bych prijel k Vám,ale z Brna nevím jak by to snesla zatím jezdíme jen kousek.Máte už plný stav a nebude v červnu brzy?Krmíme Delican  Extra je to v pořádku?Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud už jste "ujel", je nejvyšší čas se vzpamatovat, uklidnit se, zhluboka se nadechnout a začít znovu a lépe - nejprve přečtením PSÍCH STRÁNEK a pochopením základního principu "psí výchovy". Budete-li fenečku vychovávat pouze silově, bez emočního pozadí a zohlednění věku (11 týdnů!!), pak kopete sobě i fence hrob. Moje stránky a kniha jsou publikovány právě proto, aby se lidé něco dozvěděli o přirozeném psím světě dříve, než začnou se svojí "výchovou", která se často dopouští neskutečných úletů v lepším případě z neznalosti, v horším z hlouposti nebo nadutosti "vládce světa". Bohužel, následky pro štěně jsou stejně likvidační v obou případech.

Pokud 11-týdenní štěně na Vás vrčí a kouše, je to důkaz toho, že jeho výchovu těžce nezvládáte a máte nejvyšší čas s tím něco udělat. Nemohu nikomu nic přikazovat, ale věřte, že v tomto případě by skutečně bylo vhodné absolvovat za mnou cestu do Liberce a pár věcí zde pochopit na praktické bázi. Na soustředění Vás nevezmu, protože Vy v tuto chvíli potřebujete jiný styl "probuzení" - tuto pomoc Vám tedy nabízím, v případě zájmu mne prosím zkontaktujte telefonicky.

Mimochodem - u 11-týdenního štěněte nemůžete v žádném případě dělat závěry ohledně "chůze u nohy" (v uvozovkách záměrně!) a přivolání. Začněte Vaši fenečku VYCHOVÁVAT, jinak i na "přivolání" (které v tomto věku funguje na zcela jiném principu než v pozdějším věku a o skutečném "přivolání" zde ještě vůbec nelze mluvit) budete velmi brzy jen nostalgicky vzpomínat. Materiálu k pochopení základních principů na PSÍCH STRÁNKÁCH naleznete dost a dost, navíc jste dostal moji nabídku.

 

(1.4.2007)
Tazatel: Pavla Polmová, Liberec
Plemeno psa: srnčí ratlík
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, už dlouho nás trápí chování našeho psa. Máme ho od jeho třech měsíců a nikdy jsme nijak nekladli důraz na jeho výchovu, protože to nebylo potřeba. A to se nám teď bohužel pěkně vymstívá! Nyní mu jsou tři roky a před rokem se nám narodila dcerka a i když to nesl z počátku statečně, tak během posledního půl roka se změnil! Je zlý, po každém vyjíždí ( psi, lidi, my ). Na dcerku si ještě nedovolil, ale bojíme se a pryč ho rozhodně dávat nechceme. Venku se chová jako blázen. Musí být na vodítku a to se zdá, že každého roztrhá! Doma se mi zdá ze všeho hrozně vytěkaný, pořád vrčí na různé zvuky a je celý nesvůj. Přitom se mu snažíme dávat lásku, ale když on na nás takhle, tak nás to mrzí! Byla nám doporučena kastrace, ale je v pubertě, takže tím bychom nic nevyřešili. Myslíte, že by pomohl nějaký výcvik? Aby nás poslouchal? To totiž vůbec neumí! Je u nás v rodině pánem a to se bohužel nikdy nemělo stát! Už nikdy takovou chybu neuděláme, ale přeci jenom s tímhle pejskem nás čeká ještě dlouhé soužití!Rodina na nás tlačí ať ho dáme utratit, ale to nám připadá nelidské! Budu vděčná za každou radu a předem moc děkuji!

Odpověď: Dobrý den:) Utratit psa za něco, co způsobili jeho majitelé, je skutečně nelidské. Pouze teď doplácíte na "nevýchovu" pejska - respektive doplácí na ni především on, ale on tu možnost výběru "vychovat-vykašlat se na to" neměl.

Vzhledem k tomu, že jste z Liberce, považuji za nejlogičtější a nejpřirozenější řešení se se mnou domluvit na osobní konzultaci - upřímně řečeno na Vašem místě bych to udělal rovnou a písemný dotaz by mi přišel zbytečný. Máte toho hodně k nápravě a především by bylo vhodné, abyste si i sama přečetla alespoň část toho, co zde o výchově a přirozneném chování psů publikuji. S připraveným klientem je totiž daleko lepší spolupráce než s člověkem, který zná pouze pojem "výcvik" a o svém čtyřnohém společníkovi neví vlastně vůbec nic. Například takovou maličkost, že 3-letý srnčí ratlík už je zhruba polovinu svého života plně dospělý, nikoli v pubertě.

Pokud moji nabídku využijete, pomohu Vám. Volba je jen na Vás.

 

(1.4.2007)
Tazatel: Veronika Formanová, Pardubice
Plemeno psa: maďarský ohař krátkosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, obracím se na Vás s radou, co  dělat v případě ohrožení mého psa AMSTAFEM. Venčí ho kluk, o jehož inteligenci se dá pochybovat, pes není ani jeho, přesto s ním chodí na volno a pes ho neposlouchá. Manzel venčil našeho ýmouška, který byl na volno, ale u manželovi nohy (viděli AMSTAFA, tak si ho manžel hned přivolal), pes k nim přiběhl, vrčel a kdyby velmi rychle neodesli, pes by ýma napadl. přecetla jsem si o "bojových plemenech", proto vím, jací zmetci dokážou být. ýmo nezadal sebemenší podnět k vrčení(pokud by pes byl normální), je ještě trouba a před dospělými psy má zdravý respekt. Žádám Vás tedy o radu, jak mám ochránít svěho psa, pokud by se něco stalo, vím, že nebudu schopná ho například uhodit do čumáku (jak píšete ve své knize). uchyluji se tedy ke krajnimu řešení, buď si pořídit pepř. sprej nebo paralizer. ten bych sice radsi pouzila na majitele, ale psa si zabit nenecham. máte s tím, prosím, nejaké zkušenosti. Velmi Vám děkuji a vážím si Vaší odpovšdi, zatím vždy zabraly (ýmo už se kamaradi i s jorkšírkou rodičů :)

Odpověď: Dobrý den:) Ano - taky už mi dochází trpělivost s určitou skupinou lidí (viz můj dnešní článek "PEJSKAŘSKÝ ABSURDISTÁN")... Záměrně píši "skupinou lidí", protože i jejich psi pouze doplácejí na jejich aroganci, "vysmátost", přezíravost a totální neochotu cokoli uznat. Bohužel se může skutečně stát, že dojde k situaci, kdy budete muset být vůči "bojovému plemenu" dostatečně razantní - pak nezbyde než co nejsilněji udeřit do citlivé části těla: čenich, oči, genitálie. Jedině moment překvapení a náhlá bolest donutí tato plemena pustit. Paralyzér také není od věci - může dosti účinně přivodit právě povolení čelistních svalů, aniž by nutně ochromil celého psa.

Držím Vám palce, ať se do podobné situace nikdy nedostanete. Nicméně pokud by se stalo, pak se nebojte a jednejte!

 

(25.3.2007)
Tazatel: Miroslava Bezková, Litvínov
Plemeno psa: Jack Russell Terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, naše štěně - fenka JRT si nenechá nasadit v klidu obojek. Vždycky když vidí, že jí ho chceme nasadit, zašne skákat jako šílená (možná radostí z toho, že jde ven?), ale také ho kouše. Vždycky když ji ho chceme nasadit - má část obojku v puse a nechce si ho nechat nandat a zapnout na krk. Tento problém jsem zatím nenašla a předem se omlouvám, pokud jsem hledala špatně. Myslíte, že by to mohlo být způsobeno naší malou přirozenou autoritou? A máme v tomto případě fenku uklidňit nebo usměrnit? Stejně se chová i při čištění uší a vyčesávání - kouše vat. tyčinky i gum. rukavici (pomůžou nám vždycky pouze piškoty :-) nebo musí být už hodně unavená). Děkuji předem za Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Oba problémy mají stejnou příčinu - nezvládnutý temperament a hierarchická pozice štěněte. Je to záležitost, se kterou se (z mého pohledu) potýká velmi vysoké procento majitelů psů, ačkoliv náprava je zcela jednoduchá - uplatnit vliv "vůdce smečky". Je to tedy kombinace "vůdcovství" (a tedy i přirozené autority) a umění použít ve správný okamžik správný psí signál "zklidnění" (kombinace kontaktů plus zvukový projev).

Až se zase malá rozdovádí, lehce ji kousněte za kůži na krku a velmi lehce (téměř neznatelně) zavrčte. Štěně ztuhne a podívá se Vám do očí - v ten okamžik povolte zákus, na okamžik ponechte položené dva prsty na krku a pak jimi přejeďte kolem ústního koutku štěněte. Pokud po celou dobu budete v emoční pozici vůdce a všechny pohyby budou plynulé a jisté, štěně se zklidní a uděláte s ním vše. Znovu ale opakuji - pokud to zredukujte pouze na mechaniku nebo dáte najevo sebemenší nejistotu, dosáhnete spolehlivě ne zklidnění, ale pravého opaku...

Pokud budete mít pocit, že Vám to nejde nebo nebudete úspěšní, mohu Vám to předvést na Vašem štěněti v praxi - stačí se domluvit:)

 

(25.3.2007)
Tazatel: Petra Pavlíková, Bruntál
Plemeno psa: dlouhosrstý jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám jistý problém se svým pejsekem a zatím jsem se nedobrala v dotazech, které Vám již byly na této stránce položeny k radě. Vychovávám svého pejska jak nejlíp umím, ale on nás nenechá poslední asi měsíc pořádně vyspat. Manžel pracuje na směny a když není doma (hlavně v noci), tak můj pejsem štěká při jakémkoliv zvuku (i zvenčí). Takhle se to dějě i pokud je s ním manžel doma sám on. Vypozorovala jsem, že tohle odpadá, pokud jsme oba doma. Spí kdekoliv zrovna chce, neomezuji ho. Ale tohle "hlídání" už přestávám psychicky zvládat. Kolikrát mi to příjde jako by se bál a někdy že hlídá. Poraďte mi, prosím, jak z toho kolotoče ven? Myslím, že je ještě ve věku, kdy se to může nějak odnaučit. Mockrát děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Především by bylo dobré zkusit se vcítit a pochopit tvora, kterého jste si pořídili... Půlroční jezevčík je stále ještě štěně s psychikou mláděte na jedné straně a s velice vyvinutým emočním vnímáním na straně druhé. Zkusila jste se někdy místo rozčilování nad tím, že Váš pejsek štěká, zamyslet nad tím, PROČ ŠTĚKÁ?

Odpovím Vám za něj. Svým štěkáním dává najevo svoji psychickou nespokojenost a nejistotu - v tomto konkrétním případě s tím, že mu zcela prostě kus smečky schází (Vy nebo Váš manžel) a protože je to ještě mládě, nedokáže tuto pro něj zátěžovou situaci sám zvládnout. Potřebuje pomoc smečky - opět tedy v daném případě Vás nebo manžela. Pokud budete pouze rozhozeni z toho, že "ten pes zas štěká", přenesete svoje rozladění na štěně a dostanete se do stále se zhoršujícího bludného kruhu.

Řešením je tedy opět to, o čem píšu kolem dokola již roky. Plnit svoji vůdčí roli a štěněti vyslat jasné signály (kontakt, hlas...), že se nic neděje a celou situaci máte pod kontrolou. Vše opět za doprovodu odpovídajících emocí - klid, jistota, nikoliv rozčilení nebo zloba. Problémy totiž musíte řešit Vy jako vůdce, nikoliv malé štěně, tak funguje smečka a tak funguje každý pes od svého narození.

Zkuste tak fungovat i Vy a uvidíte, jak se Váš pejsek zklidní.

 

(25.3.2007)
Tazatel: Jan Kudrna, Praha
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den.mám menší starost.Bydlim v družstevním bytě(přízemí) a mám 9měsíčního beaglíka Baxe.Odmala ho učím,aby vydržel doma sám.Žádné problémy s tímto nejsou.V bytě je většinou vše v pořádku (maximálně jsou rozkousaný nějaký PET lahve).Spíše se mi jedná o problémy s nájemníky.Občas mám s některými celkem nepříjemný výstup týkající Baxova štěkání.Ale já kdykoliv jdu domu,tak je v bytě ticho.A jde mi vlastně o toto:můžou mi ostatní zakázat chování psa?V noci neruší,nikoho nenapadá.Je zvyklí si při mém odchodu vylézt na stůl a koukat se z okna,což mu nezakazuji.Poraďte prosím.

Odpověď: Dobrý den:) S intolerancí lidí ohledně hlasového projevu psů má asi zkušenost velká část pejskařů vlastnící některé z temperamentnějších a hlasitějších psích plemen... Pokud je Váš pejsek v noci (tedy v době nočního klidu) zticha a ve dne neštěká přes míru, ale jen čas od času něco "okomentuje" (třeba během koukání z okna), pak je to jen o schopnosti okolí být dostatečně soudné a nevytvářet problém tam, kde není. Právní podklad pro zákaz chovu psa zde určitě není - nepříjemnosti by mohly nastat pouze při prokázaném "nadměrném obtěžování okolí hlukem" během dne nebo při rušení nočního klidu.

Buďte v pohodě a nenechte se rozhodit:)

 

(25.3.2007)
Tazatel: David Piwko, Český Těšín
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Jmenuji se David Piwko, mám psa Rexe,kterého jsem dostal minulý rok o prázdninách.Rex  měl tehdy skoro dva roky a koupili jsme ho od chvatele v Třinci. Nejprve jsme ho brali na víkendy před prázdninami a jakmile začaly prázdniny, tak jsme ho vzali k nám na barák.Ze začátku se choval normálně tak asi po týdnu se začal všeho bát  a hlavně mého otce, který mu nic nikdy neprovedl ani nezakřičel na něj. Zdá se mi že už u někoho byl a možná ho i týral, těd se už moc nebojí ale mého otce se pořát bojí. Zkoušíme všechno, společné procházky ale pořád se ho bojí.Chodím s ním pravidelně na cvičák ,už začíná poslouchat ale když vidí otce tak ani mne neposlechne a utíká pryč mému otci je to líto, protože s nim chce být kamarád, dává mu nažrat i pamylsky mu pořád dává, takže bych potřeboval od Vás poradit co dělat, aby se Rex nebál mého otce. Mé mamky se taky bojí, ale méně, když přijela z nemocnice, tak dokonce k ní přišel a počuchal jí ru ce ale jinak před rodiči - hlavně před taťka vždycky utíká. Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nejrozumnější bude, pokud mne telefonicky zkontaktujete a domluvíme spolu termín, kdy byste za mnou i s pejskem a svým otcem přijel. Pak mohu zjistit, v čem je skutečně problém a pomoci Vám s jeho odstraněním. Budu se těšit.

 

(25.3.2007)
Tazatel: Larisa Alborova, Olomouc
Plemeno psa: staffordšírský bulteriér, kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 10 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, nejsem si jista zda se otazka odeslala v poradně, tak pro jistotu posilam mailem. ja bych na Vás měla hned dvě otázky. A předem vam děkuji za váš odborný názor či radu.
1) Mame staffika, kterému je už 10 let, je to mazel, byl zvyklý zustavat doma, tim myslim že neštěkal  a neknuče (Ničeni nabytku jsme vyřešili tim, že pes ma znemožněn vstup do pokojů).Problem nastal před týdnem kdy nam ho vratili po 4 dnech kdy byl u majitele feny, kterou chtěli nakryt.Vratil se a je jako vyměněný, pořád vyhlíži auta s otevřeným kufrem, protože tak si ho majitel feny odvezl. Začal knučet, vyt i jodlovat. A co nejhorší před 4 dny se skoro naskrz prokousal vchodovými dveřmi.Bydlime v panelaku, takže je to opravdu problem.
2)V budoucnu planujeme pořízeni kavkazana (již do RD), přečetla jsem o nich snad všechno co se da, ale jen o tom jak moc jsou uštěkani- nikde. Vim že je to hlavně hlidač. Ale zajima mně zda se neřadi spiše k těm psům co vědi kdy je to zbytečné a kdy je opravdu potřeba se hlasově projevit. Slyšela jsem totiž o připadech, kdy sousede psa otravili a to samozřejmě nechci.

Odpověď: Dobrý den:)

1/ Nedivte se... U nakrývané fenky se mu evidentně líbilo. Takže - na pár dnů snížit krmnou dávku, o hodně víc pohybu, sundat ho z jeho alfapozice (to především a  nastálo!) a vše se vrátí do normálu.

2/ Kavkazan neštěká, pokud to nebude efektivní - a když štěká, ví proč. Má svůj specifický styl hlídání (doporučuji prostudovat).

 

(25.3.2007)
Tazatel: Jana Havlíková, Sezimovo Ústí
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 11 let
Kastrace: ne
Dotaz: Pane Dostál, náš pes Rik žije s námi(rodiče a tři velké děti) v bytě, máme ho rádi a je fajn. Jedna z věcí kterou jsme však nezvládli a které nerozumíme je, že Rik útočí na druhé psi a reaguje příliš hlasitě např. na projíždějící vlak.Dokonce zaútočil i na motorovou pilu.Když byl štěně, tak si se psi hrál, než dospěl.Bohužel,pustit z vodítka ho můžeme až když máme jistotu, že nikde žádný pes není.S lidmi vychází dobře,i když nepatří k psům,kteří si nechají všechno líbit.Bohužel o vás jsem se dozvěděla až dnes a to v čekárně u zubařky.Budu moc ráda když nám poradíte co dělat a proč se Rik tak chová. Děkuji.

Odpověď: Zaútočil na motorovou pilu...? Tak to je tedy kaskadér:) Problém Rika je v jeho nezvládnuté výchově (socializací v raném věku počínaje a strachem z jeho volného pohybu dnes konče) a špatně nastavené "smečkové" hierarchii. Proto se chová jak se chová - doporučuji si prostudovat příspěvky na toto téma, kterých je na PSÍCH STRÁNKÁCH dost a dost. A samozřejmě - v těchto případech vždy doporučuji lidem mne i s pejskem navštívit, je to nejefektivnější forma pomoci, kterou mohu nabídnout. Pokud tedy budete mít zájem, stačí mne zkontaktovat - budu se těšit:)

 

(18.3.2007)
Tazatel: ?????
Plemeno psa: ?????
Pohlaví: ?????
Stáří: ?????
Kastrace: ?????
Dotaz: Dobrý den, žádám Vás o radu jakým způsobem dát štěněti dost  jasně najevo, že udělalo něco co udělat nesmělo. Konkrétně se jedná o gauč, bohužel né můj, který začala okusovat, poprvé vykousala kusy matrace, vzala jsem ji za kůži... nacpala čumák k roskousanému místu a vynadala, fuj, pak 3 rány přes zadek a poslání na místo, celý dne jsme se psem nepromluvila.Až pak k večeru.Sedačku jsem zašila, dá se říct zachránila. Druhý den sedačku rozkousala na stejném místě a mnohem více. Jak je možný že si to nepomatovala, vždyť  moc dobře věděla, že to nesmí. Jinak s ním nemám problém,na to že je jí tolik, kolik je, mě poslechne na slovo. Děkuji mnohokrát za odpověď. Hezký den

Odpověď: Tento dotaz nezodpovídám - dávám jej sem pouze jako názornou ukázku a znovupřipomenutí toho, proč jsem nucen téměř každý týden několik dotazů podobného typu vyřadit...

Tak tedy ještě jednou. V zadávacím formuláři samotném a informačním panelu pod ním jsou jasně formulována pravidla pro zodpovídání dotazů. Pravidla nejsou nijak omezující pro nikoho, kdo je schopen dodržovat základy slušnosti v písemném styku a kdo si alespoň minimálně váží mé práce v tom, že než napíše dotaz, podívá se, zda již nebyl vícekrát v Poradně zodpovídán - nemám k dispozici o nic více času než kdokoli z tazatelů a skutečně nelze a nemá smysl dokola psát o stejných zcela základních věcech.

Výše uvedený dotaz porušil hned tři základní pravidla:

1/ Tak, jak mi přišel, tak jej i uveřejňuji. Neobsahoval JMÉNO TAZATELE, OBEC/MĚSTO, PLEMENO PSA, POHLAVÍ PSA ani STÁŘÍ PSA - což jsou zcela základní informace.

2/ Přišel jako ANONYMNÍ - neobsahoval totiž ani podpis tazatele...

3/ Mnohokrát jsem již v Poradně psal na téma, jak nesmyslné je psa bít, posílat ho za trest "na místo" nebo s ním "celý den nemluvit". Dotyčné dámě (to je jediná informace, která je z dotazu patrná) kromě toho, že nemá evidentně základní vztah ke svému štěněti, nestojí zato přečíst si alespoň základní principy výchovy štěněte publikované v nemalé míře v Poradně předtím, než mi pošle svoji anonymní "žádost" - tak, jak zní i moje obecná prosba uveřejněná v zadávacím formuláři.

Již déle než půl roku zde visí červeným písmem jasně definovaná pravidla Poradny. Každému, kdo si přečte alespoň jeden dotaz z Poradny, musí být jasné, jaké údaje je zapotřebí uveřejnit - i to, že 99% tazatelů to skutečně žadný problém nečiní. Ale jak každý týden zjišťuji, opak je pravdou... i nad těmito maily však trávím určitý čas a trpělivě odpovídám ve smyslu "omlouvám se, ale Váš dotaz nelze zodpovědět, protože nesplňuje základní pravidla Poradny".

Protože si však myslím, že i moje trpělivost a čas má své meze a pravidla jsou již vysvětlena ne jednou, ale několikrát, budou do budoucna dotazy postrádající jediný atribut potřebný k tomu, aby byly zodpovězeny, prostě a jednoduše ignorovány. Nelze už jinak - a kdo nechce pochopit, že PSÍ STRÁNKY nejsou anonymní internetové fórum a že i já poskytuji své odpovědi, rady a pomoc včetně svého jména, musí počítat s mojí adekvátní reakcí.

Těch 99% slušných lidí, se kterými na mých stránkách přicházím do styku, nechť bere výše uvedené řádky pouze jako doklad toho, že bohužel ne všem lidem je dán dar základní slušnosti jako jim a s tím 1% neslušných bude z mé strany odpovídajícím způsobem naloženo.

 

(18.3.2007)
Tazatel: Věra Koneczná, Karviná
Plemeno psa: šarplaninec, kavalír
Pohlaví: pes, pes
Stáří: 5 let, 9 let
Kastrace: ne, ne
Dotaz: Přeji hezký den a zároveň děkuji za knihu, kterou pročítám stále dokola.Obdivuji vás za vaši nezištnou pomoc nám, pejskařům. Dosud jsem vaše rady pouze pravidelně četla, ale teď bychom potřebovali poradit sami a budu vám moc vděčna, pokud se k našemu "problému" vyjádříte. Nevíme jak vyřešit hlídání dvou objektů. Jak už jsem psala máme Šarplanince a Kavalírka.Naprosto bez problémů.(ťuk,ťuk,ťuk) :o)
ALE! Máme RD a asi kilometr od něj firemní budovu. Budova je historická a v blízkosti jiné zchátralé budovy, kde se scházejí feťáci, bezdomovci apod. Chceme náš pozemek oplotit, aby přestaly neustálé krádeže i za bílého dne. Do objektu bychom chtěli spolehlivé hlídače-psy. No a teď nevíme jak dál. Přes den tam máme pracovníky a byli bychom neradi, kdyby se psi s nimi kamarádili. Takže je odvádět domů k domácím psům nebo jim udělat kotce a nechat je tam, ať jsou zvyklí na své teritorium. Pracuji doma, takže by nebyl problém přivést je domů, aby se vyspali po "noční" přímo v bytě nebo u domu. Ale jak je bude brát Šarplaninec? Jako vetřelce? Ráno přijdou a večer pryč.A když je nechám řádit všechny na zahradě, tak si zase moc neodpočinou. Jezdíme často na hory,výšlapy a tak a psy bereme sebou. Samozřejmě bychom je brali všechny, ale budou chtít pak zůstat v objektu sami bez nás ? Vidíte sám, že se v tom plácáme. Nějak mi to nejde, mít psy jen na hlídání. Chtěla bych se jim hodně věnovat,ale pak zase nevím, jestli by tam zůstali. Oba naši psi jsou pořád s námi.Když jsme na horách,spí s náma v ložnici i Šarplaninec. Doma v noci hlídá venku. Opravdu nevím jak to rozdělit,aby byly ohlídány obě nemovitosti a smečka držela pohromadě. Pokud vás napadne řešení, budu vám opravdu vděčna.

Odpověď: Hezký den i Vám:) Problém je hned v jedné věci - mít psa pouze na hlídání a zároveň jako smečkového dost dobře nejde... Tím, že ho pošlete jak říkáte "na noční" do jiné destinace, vlastně porušíte základní pravidla smečky. Jediné plemeno, které bych zde viděl reálně tak, aby vše fungovalo efektivně a s minimem zátěže pro psy, by byl párek středoasiatů - jednak jsou v tomto složení ti nejlepší hlídači na světě, jednak jsou zvyklí hlídat zcela samostatně a navíc to nejsou vysloveně smečkoví psi, jsou to velmi silné osobnosti zvyklé se rozhodovat samy za sebe, ale zase v případě potřeby i spolupracovat. Pokud byste s nimi strávili určitou počáteční dobu v areálu (včetně několika nocí), byla by to pro ně práce, která by se hodně blížila jejich původnímu pracovnímu využití.

Problém by samozřejmě bylo počáteční soužití s šarplanincem, tam by hlavně zpočátku byly silné třecí plochy. Nicméně pokud máte zvládnuté plemeno šarplaninec, mohli byste si troufnout i na tuto sestavu. Hlídací psy typu německý ovčák bych v žádném případě nedoporučoval, výše uvedené řešení bych na Vašem místě v podobné situaci volil i já.

 

(18.3.2007)
Tazatel: Alena Hrbáčková, Veľký Meder (Slovensko)
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,pane Dostále,předem bych chtela poděkovat za Vaši knihu,je v ní opravdu spoustu užitečných rad.Ale přesto mám dotaz,máme u domu velké jezírko a náš Benny objevil,že si tam muže hrát,vím,že labradoři milují vodu,ale jak ho to odnaučit,voda je ještě docela studená a mám strach ať neonemocní,máme sice práci v domě,takže jsme celý den s ním,ale přesto stačí chvilka nepozornosti a už je ve vodě.Druhý dotaz je,když si sednu a dám si nohu přes nohu,začne mi na ní Benny "sexovat",chytnu ho za kuži na krku,řeknu mu fuj,ale za chvilku začne znovu,proč to dělá?A třetí dotaz včera večer se vyčural na sedačku,nikdy před tím to neudělal,seděli  jsme tam s ním,potom jsme odešli do kuchyně,on tam zustal a potom přišel za nami a schoval se pod stul,tak jsem věděla že něco provedl,no a na sedačce byla pořádná loužička.Moc Vám děkuji za odpovědi,přeji Vám i Vašim pejskum krásné jaro.

Odpověď: Dobrý den:) Je to jednoduché -  stačí se držet toho, co ve své knize píšu... Máte podle Vašeho popisu štěně, se kterým máte základní hierarchický problém (viz "sexování" na Vaší noze plus dotaz "jak štěněti něco zakázat"). Takže Vám skutečně jako všem ostatním nezbyde nic jiného než si knížku přečíst ještě jednou, víc nad ní přemýšlet - a především ZAČÍT MOJE METODY POUŽÍVAT! Nic se totiž nezmění bez toho, že pro to sama něco uděláte...

Takže pokud štěně nachytáte u vody, razantně ho "kousnete do krku", zavrčíte a pokud dokážete ze sebe dostat i patřičné vůdcovské emoce, štěně to pochopí. Pokud z toho uděláte jenom mechanickou záležitost, nepochopí nic. I toto je v knize popsáno...

Do zhruba půl roku věku není štěně na takové fyzické a psychické úrovni, aby dokázalo 100% ovládat vyměšovací funkce. Vašemu jsou 4 měsíce. A ano, i toto je v knize popsáno...

 

(18.3.2007)
Tazatel: Michala Lackovičová, Praha
Plemeno psa: kříženec pitbul x stafford
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, kupili sme si psa krizenca pitbula a staforda (mame ho od 6.tyzdna, teraz ma 4 mesiace). Tieto dve plemena su si podobne a zaroven tak odlisne, co sa tyka spravania. Skusenost s chovom psov mam. Mali sme AM. STAF.TER. a bol to uplne bezproblemovy pes (mily , cistotny, poslusny, proste skvely :-)...)Na zaklade tejto skusenosti som postupovala pri vybere nasho terajsieho psa. Pluto, tak sa vola nas pes je ale uplne iny, steka, skace, hrizie, dokonca vrci ked ho chcem dat vecer prec zo sedacky (viem ze by asi nemal sediet snami ale ked jemu sa pri nas tak paci..).Je ucenlivy, to je pravda.. Sadni, lahni, a kumne sa naucil za par dni. Casto sa ale stava ze nas s priatelom hrizie a ked ho napomenieme alebo dostane nazadok, je agresivny. Zatial to pre nas nieje nebezpecne ale ked bude dospely mohlo by to byt vazne. Zaujimalo by ma ci sa to spravi vekom alebo sa snazit zaujat veduce postavenie. Mohol by byt problem v tom ze sme ho zobrali priskoro od matky? Ako postupovat pri oducani agresivneho spravania. Tiez je problem ze skace na ludi a vonku nepocuva na privolanie. Tieto problemy, ale ako som si precitala ma kazdy s mladymi psami preto je pre mna prioritna agresivita. Velmi pekne Vam dakujem za odpoved a prajem Vam krasny den.

Odpověď: Dobrý den:) Opět musím připomenout, že VÝCHOVA a VÝCVIK psa jsou dvě zcela odlišné záležitosti - a v naprosté většině případů mají lidé problém právě s tou výchovou, stejně jako Vy. Stokrát mohu psát a vysvětlovat, že pes se nevychovává plácnutím přes zadek (agrese vyvolá agresi!) a "napomínáním", stejně to lidé dělají znova a znova - že...? A pokud jste věnovala jen trochu času prostudování dřívějších příspěvků v Poradně, musela jste narazit na pěkný balík těch, které se právě výchovou štěněte zabývají...

Mohu Vás ubezpečit, že chování Vašeho štěněte se bude (pokud neprovedete zásadní změny v přístupu) časem pouze zhoršovat, protože teď má šanci se od Vás naučit pouze to, že jeho prosazování nezvládáte. Problém není v tom, že jste si ho vzali o jeden týden dříve, ale v tom, že jste nenavázali na jeho psí výchovu.

Jak jsem již napsal, materiálu k tématu výchovy štěněte zde máte skutečně dost a dost, jen nebýt líný a věnovat trochu času jeho prostudování. Ale samozřejmě Vám (stejně jako každému v podobné situaci) nabídnu i praktickou pomoc - stačí mi zavolat, domluvit se na termínu a přijet i se štěnětem, na kterém Vám ukážu a předvedu, jak se štěně vychovává a čemu rozumí. Pokud budete chtít, je to i Vaše šance:)

 

(18.3.2007)
Tazatel: Lenka Vysušilová, Lovosice
Plemeno psa: šarpej
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám problém s neposlušností našeho psa.Vůbec nás nechce poslouchat a ne, že by to neuměl, jednoduše si z nás dělá legraci.Když ho zavolám, podívá se na mě a přemýšlí, jestli se mu chce přijít nebo ne.A když ne, tak se otočí a uteče.Když ho potrestám tím, že ho vytahám za kůži za krkem, tak na mě někdy i vrčí.Před ním jsme měli také šarpeje, kterého jsme nemuseli ani nic učit a nehnul se nám od nohy.Bydlíme kousek od hlavní silnice a proto nás jeho neposlušnost velmi obtěžuje. Máme strach, aby nám neutekl a neporazilo ho auto a mrzí nás, že ho nemůžeme ani pořádně vyvenčit. Už v sedmi měsících se popral s vlčákem, i když se jinak se psy mé i přítelovy matky snáší velice dobře.Je moc hrdý a paličatý a my už nevíme co s ním. Na cvičák se nám s ním nechce, protože ostatní obtěžuje, že pes by si chtěl taky někdy hrát a poznat se s ostatními psy a neudrží pozornost celou hodinu. Prosím vás tedy o radu,co s tím. Mohli bysme k vám i někdy zajet, ale bohužel je Liberec pro nás daleko, aby jsme mohli jezdit pravidelně na výcvik. Děkuji vám předem za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Přečtěte si prosím na PSÍCH STRÁNKÁCH, které moje aktivity úspěšně využívají lidé, kteří nejsou z bezprostředního okolí - jsou anoncovány řekl bych dosti výrazným způsobem a není u nich zapotřebí pravidelného dojíždění. Ale samozřejmě je to vždy i o ochotě majitele psa pro svoji situaci skutečně něco udělat, nejenom konstatovat "je to pro nás daleko" (105km trasa Liberec-Lovosice!!) a čekat, že se problém vyřeší na dálku kouzelnou hůlkou... Kdo skutečně chce, ten hledá a najde.

Konkrétně k Vašemu dotazu - zde je skutečně nutné zapracovat na pejskovi a především na jeho majiteli, máte hlasický problém hierarchie (viz Poradna), který se bez určitých změn bude pouze zhoršovat. Je to na Vás, jak se rozhodnete.

 

(18.3.2007)
Tazatel: Kateřina Kadlecová, Praha
Plemeno psa: maďarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, co nám chce náš pes říct tím, že nás pořád olizuje? Nejčastěji obličej, pokud na něj nedosáhne, tak aspoň ruce. Nedělá to pouze nám, ale i cizím lidem. Je to opravdu nadměrné olizování :-), při každé příležitosti, stačí se na něho jen podívat, sklonit se k němu nebo se přijde pomazlit a u toho nás (v intervalech) olizuje. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud to dělá nejenom Vám, ale i cizím lidem (ve stejné míře), pak je to prostě velmi kontaktní pejsek s velkou emoční potřebou a důvěrou k lidem. Podle jeho ostatní "řeči těla" je ale třeba posoudit, zda není důvodem tohoto chování i jeho případná přílišná submisivita.

 

(11.3.2007)
Tazatel: Magda Vymětalová, Praha
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 8 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla jsem Vám moc poděkovat, trochu jsem se zamyslela nad tím co dělám špatně a výsledek je takový: Bono teď vždy uposlechne a posadí se před tím, než přecházíme cestu a pak v klidu přejde vedle mojí nohy...Další věc, která mně dnes potěšila, šli jsme na procházku a proti nám šla se svým pánem Rotvajleřice, prý zdejší postrach psů, no nevím co je na tom pravdy, protože na chvíli s mým psem zmizeli za roh a asi já zrovna tak jako pán jsme byli trochu ustrašení co bude, ale za chvíli se proti nám vyřítila veselá fena a hned za ní můj šťastný pes, který se u mojí nohy zastavil a dál už pokračoval se mnou, měla jsem ohromnou radost! Tak Vám děkuju, že máte snahu lidem pomáhat a dáváte své zkušenosti dál..jen mně trochu na Bonovi mrzí, že jeho neodkladné psí záležitosti mají většinou přednost přede mnou, Bono se žene za každou fenou, i když třeba nehárá, větří je a chodí po jejich stopách, jenže on byl vždy takový a s tím už asi nic neudělám..

Odpověď: Dobrý den:) Jsem velmi rád, že moje slova opět padla na úrodnou půdu... Ono je to opravdu vždy v člověku, pes málokdy udělá chybu, ale člověk velmi často dělá chyby už v základním posuzování "kde je problém". A proto Vám chci napsat ještě jednu věc - nemějte Bonovi za zlé, že se chová jako pes, chová se sociálně a navazuje kontakty. Problém opět není v něm - problém je v názoru (a v tom chybuje obrovská spousta lidí!), že psi jsou na světě od toho, aby pouze slepě poslouchali a měli klapky na očích a uších. Ne - psi jsou zde sami za sebe, byli a vždy budou. Vždy se budou chovat přirozeně a bylo by velice špatné, kdyby byli otroky lidí a zapomněli svoje vlastní instinkty a vzorce chování. Proto i zcela přirozeně vyhledávají kontakt se svým druhem, což bohužel velmi mnoho lidí špatně nese. Nezapomínejme, že nejsou našimi otroky a slepě poslouchajícími roboty bez vlastního života a tužeb, oni jsou jen ochotni s námi koexistovat. Ale stále to jsou šelmy, sociální zvířata - nemějte jim za zlé ten malý zbytek svobody, který jim zůstal.

Vzpomeňte si na to prosím všichni, až se budete zase někdy rozčilovat, že se Váš pejsek šel proběhnout se svým psím kamarádem, zaujala ho fenečka nebo očuchává důkladně psí navštívenku...:)

 

(11.3.2007)
Tazatel: Radka Merhoutová, Luby
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, v září 2006 se náš Dag ztratil. Našli jsme ho po každodenním hledání asi za 14 dní na jednom statku vzdáleném asi 20km od místa bydliště, chovali se tam k němu slušně, ale co vím byl tam pouze 3 dny jinak se někde toulal po okolí. Nebyl extra vycvičen avšak základní povely sedni, lehni, místo, ke mě... uměl. Asi za měsíc po návratu z výletu přestal venku poslouchat když ho přivolám 2x 3x přijde, ale pak uteče např zběhne za zajícem nebo srnou. Vodím ho tedy na vodítku, vím není to řešení proto píši. Tento problém my však v současnosti přijde banální, protože mám ještě větší. Žiji se svým bratrem společně v jednom domě on má také psa špice, kterého si vzal jako týraného bez zubů bez chlupů apod. vypiplali ho jen hrozně štěká a někdy vystartuje jak na mé děti tak na našeho psa. Náš pes to do té doby než se ztratil bral sportovně a raději někam odešel než by ho poslouchal (užíváme společnou chodbu tam měl pelech i náš pes a zahradu). Velký problém začal před dvěma měsíci náš pes útočí na bratrova psa. Chtěla jsem po nich aby ho okřikli a odkázali na místo, ale to se jim nechce je to přece můj pes a můj problém. Vše se graduje - bratr svého psa nosí přes společnou chodbu v náručí (mají o něj strach) a náš pes už neskáče jen po psovi ale i po mé švagrové a neteři ta už se ho hrozně bojí. Je to velmi nepříjemné proto jsem psa přestěhovala do bytu, ale nevidím v tom řešení. Jinak je Dag moc hodný jak k ostatním členům rodiny, i k cizím lidem děti jsou u nás neustále rád  si s nimi hraje. V bytě poslechne na slovo. Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Jádro problému tkví v tom, že mezi Vámi a Vaším pejskem nefunguje smečkové pouto. Jeho útěk byl určitým testovacím okamžikem, který ho pouze utvrdil v tom, že Vy nejste smečka, kterou hledá - krátce po návratu se od ní tedy odpoutává zcela a začíná žít definnitivně "sám za sebe". Opět je to moment k zamyšlení pro všechny, kteří se domnívají, že z jejich pohledu "poslušný pes" (tedy pes znalý některých cviků) je to samé jako pes patřící a příslušející svému majiteli. A opět musím říci - ne, není to tak.

Máte dospělého labradora, který došel ke zjištění, že nemá svého vůdce, nemá svoji smečku a jeho pobyt mimo domov ho v tomto pouze utvrdil. Proto se nyní chová tak, jak píšete, proto nyní přestal tolerovat špice a některé lidi. Máte pravdu v tom, že psa izolovat rozhodně není řešení - musíte naopak začít na něm intenzívně pracovat tak, aby s Vámi chtěl sdílet společnou smečku a ve Vás viděl jejího vůdce. Pak se vše dostane tam, kdy by to mělo i být.

Přečtěte si PSÍ STRÁNKY (smečka, její vedení atd.) a pokud budete chtít, můžete se se mnou domluvit a s pejskem za mnou přijet, pomůžu Vám.

 

(11.3.2007)
Tazatel: Jana Nádvorníková, Praha/Klánovice
Plemeno psa: border kolie
Pohlaví: fena
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se vás zeptat a poprosit vás o radu, je to teda spíše všeobecně co se týče zátěže psů v určitém věku, co můžu a co bych měla nechat na později!!Hodně často jsem se setkala s tí že mi lidé říkali, že mojí fenku dost zatěžuju!Od malička jsem s ní chodila na procházky a ke kamarádům co měli pejsky, vozila jí autobusem, vlakem, metrem, zvykala na různé prostředí, pole, lesy, město, aby se co nejvíce socializovala, což myslím že se podařilo, protože jsem v tomhle směru nikdy neměla problém. Chodili jsme nejdříve jen na krátké procházky po ulici, pak jsem jí brala na delší do lesa. Ve 4 měsících jsme chodili zhruba 2- 3 kilometry! V lese skákala přes strouhy a stromky /aniž bych jí nějak ponoukala/ a tak jsem jí nechala neomezovala jsem jí..měla radost a bavilo jí to! Postupně jsme chodili i delší, a po půl roce jsem jí párkrát vzala podél kola kdy lítala jak šílená poprvý v 8 měsících mi uběhla asi 7 kilometrů k babičce a tam si oddechla a po pár hodinách jsme jeli spátky. Prý by mladí psi měli běhat max. 5 km denně, jsem se dozvěděla...deno denně měla klasické procházky s aportováním, běháním po kopci a hraním si, a bylo to proložené poslušností což jí moc šlo, opravdu byla šikovná. Ale vždy  jsem řekla dost, vzhledem k tomu že tohle pracovní plemeno je neskutečně vytrvalé, a člověk je občas musí korigovat.  Mluvím v minulém čase protože, před několika dny mi fenka zemřela, měla zřejmě dědičnou vadu kdy jí selhávali ledviny,ale ty se během několika dnů zregenerovali, ale následnou léčbou se jí udělal otok na mozku a zemřela mi doma u mě, alespoň jsem s ní byla do poslední chilky, byli jsme "jedno tělo" je to pro mě ztráta, ale počítám že si časem pořídím další borderku! Prosím řekněte mi svůj názor na zatěžování psa!??

Odpověď: Dobrý den:) O zátěži psa a o tom, že je to především indiviuální záležitost, jsem tu již psal mnohokrát... Pro mladé psy je běh vedle kola absolutně nevhodný, pokud je však budete brát do přírody na volné vyběhání (kopcovitý terén je ideální) a budete sledovat jejich stav (mechanika pohybu, dech atd.), pak to zdravému pejskovi od mladého věku neublíží. Musíte jen počítat s tím, že mladé štěně neumí odhadnout své reálné síly a neumí s nimi hospodařit, proto je třeba vyvarovat se extrémů a přílišné zátěže. Jestli je ale maximální vzdálenost 3 - 5 -10km, to je odhad nanic - zaprvé nikdy neodhadnete skutečnou naběhanou vzdálenost, protože pes si svými oklikami a "výlety" udělá z jednoho kilometru klidně 3x tolik, zadruhé velice záleží na terénu (hlavně povrch a členitost) a zatřetí záleží na individualitě a dispozicích konkrétního psa. Pes není auto, abychom mohli stanovit rychlostní a vzdálenostní limity pro konkrétní typ...

Border kolie je temperamentní plemeno s přirozeně větší potřebou pohybu, ale tvrdím a stojím si za tím, že každý pes je do potřeby pohybu velmi přizpůsobivý. Pokud si ho vychováte tak, že bude vyžadovat 12 hodin pohybu denně, bude ho vyžadovat. Ale stejný pes se za správného vedení a fungující "smečky" spokojí třeba se 3 hodinami nez jakékoliv újmy na zdraví nebo psychice.

Vaší fenečky je mi opravdu líto a budu Vám držet palce, aby její nástupkyně měla více štěstí v loterii života...

 

(11.3.2007)
Tazatel: Marie Radvanová, Praha
Plemeno psa: střední knírač
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu, co si počít s fenkou, u níž mi připadá, že "najíždí" do zlozvyku. Do 4 let věku vyrůstala na venkově v podkrkonoší, kde bylo čisto na cestách a podařilo se jí sem tam slupnout nějaké to telecí hovínko. Před půl rokem jsme se ale přestěhovali do Prahy a naše procházky se postupně proměňují na hru "hříšný žrout a policajt". Už za dveřmi bytu jede čenichem po chodbě, snaží se více či méně nepozorována zhltnout každý vajgl, plivanec, použitý kapesník, venku to pokračuje odpadky všeho druhu, drobečky pro ptáčky od soucitných babiček a končíme u zvratků po nočních opilcích. Fena ví, že se ni zlobíme, ale neovládne se. Důsledky, kdy je jí špatně a pozvrací půl bytu se jí bohužel s příčinou nespojují. Nikdy nebyl problém s chozením na volno, ale teď nás to stresuje všechny, protože co psí tlama uchvátí už nenavrátí (ale zvrátí...) Co se krmiva týká, má kvalitní a v dostatečném množství. Doufám ve Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Musíte to zvládnout tím, že zvládnete fenku samotnou. Základem je tedy opět fungující a správně nastavená hierarchie - od ní se odvíjí vše ostatní, tedy i schopnost prosadit zákaz problémového chování. Pokud budete mít fenku na vodítku, pak rázné škubnutí ve chvíli, kdy projeví zájem o nějaký "sajrajtík" (ne tedy až když ho má v tlamičce!) a celková nespokojenost (emoce!) budou to, co fence bude signalizovat Váš razantní nesouhlas. Žádný křik a oblíbené "vycukávání", pouze po psím provedený jasný a nesmlouvavý nesouhlas. Udělejte si "překážkové dráhy" po různých problémových místech s pohozenými zbytky apod. a na nich trénujte, nejprve na krátkém, později na delším vodítku - a až toto budete mít zvládnuté, tak i navolno. Dejte všemu dostatek času a především, to zdůrazňuji - především pochopte a aplikujte správný princip, kterým je nespokojenost uznávaného vůdce smečky. Znovu si důkladně a pomalu přečtěte poslední čtyři slova předchozí věty - každé z nich musí být naplněno a vřele doporučuji si k tomu pořádně prostudovat PSÍ STRÁNKY.

Pokud toto zvládnete a nebudete si to plést s restrikcemi vodítkového typu, pokud opravdu dokonale naplníte ona čtyři slova, pak zakrátko nejen tento, ale i všechny ostatní potenciální problémy eliminujete.

 

(11.3.2007)
Tazatel: Kateřina Stolařová, Korfu (Řecko)
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, poslední dva dny sedím jen u počítače a hledám ...... ale narazila jsem na skvělé stránky a to jsou právě ty VAŠE. Už předem Vám za ně děkuji, protože budou určitě mým velkým pomocníkem stejně tak, jako pro ostatní páníčky:-) Moc ráda bych Vás poprosila o radu - spíše o rady. Žiju v Řecku - Korfu. Celý život jsme měli doma v Čechách pejska a tak to musí být i tady. Proto jsem se rozhodla si pejska pořídit. Ale tady chovné stanice nejsou a v Pet Shopu si ho musím objednat. To jsem také udělala a miminko (8 týdnů) mi přivezou za 10 dní. Prý až z Maďarska - s 1.očkováním, odčervené a s PP. Ale protože vím, že tady není chov psů až zase tak moc oblíbený, tak se trochu obávám i rad prodavače ohledně stravy, vitamínů a prakticky prvních dnů ....... Od Vás jsem se dočetla, že jako vitamíny doporučujete IrishCal + CHASSOTON, ale v případě, že je tady neseženu, můžete mi, prosím, poradit čím bych je mohla nahradit? Také jsem četla různé názory na stravu a jsem z toho trochu zmatená - někdě doporučují granulovanou stravu(štěněte) alespoň 1x denně nahradit stravou vařenou(Bílkoviny+zelenina+těstoviny nebo rýže)a někde zase radí tuto stravu vůbec nekombinovat. Tak a teď co?:-) A také jakou granulovanou stravu - výrobce by jste doporučil? Musím pejska znovu odčervit?
Také mi bylo v obchodě řečeno, že za těch 10 dnů - až ho přivezou, musí ještě týden zůstat u nich v obchodě, kvůli tomu, že ho bude sledovat veterinář - ale nejedná se o povinnou karanténu, ale o to, aby byli obchodníci kryti v jakémkoliv případě. Bohužel jsem viděla ty ubohé klícky, kde by MÉ štěňátko mělo (už po tak dost náročné cestě) být ještě dalších 7 dní a bylo mi z toho smutno. A tímto nastává další otázka:-))))) Když ho opravdu pořádně zkontroluje veterinář hned první den a bude se mu pejsek jevit v pořádku - hrozí zde nějaké nebezpečí, že by se později ( v průběhu těch 7 dnů) mohl u pejska vyskytnout nějaký problém?????? Protože po pedepsání předávací smlouvy si pejska můžu vzít okamžitě, ale na vlastní riziko a to také plánuji udělat.. Ale byla bych vděčná za Váš názor. Předem Vám děkuji za odpověď a rady a omlouvám se za smršť otázek:-)))))))) ( Ráda na oplátku poradím třeba kam na dovolenou v Řecku :-)))).

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) IrishCal i Chassoton je možné bez problémů sehnat prostřednictvím internetových obchodů, Chassoton (tj. kloubní výživa) zatím ale nepotřebujete. Stravu doporučuji v každém případě výhradně kvalitní granulovanou, už jsem se o tom mnohokrát rozepisoval. Štěně doporučuji po příjezdu znovu odčervit (ověřte si, zda už to neudělají v onom obchodě) a zjistěte si i specifcké parazity pro Vaši geografickou oblast.

Bohužel jste nenapsala, zda se jedná o fenku nebo pejska - pokud to bude pejsek, pak pozor na sestouplá (nebo aspoň přípravená v tříselném kanále) obě varlata, v každém případě musí být štěně zdravé, bez výtoků (pravděpodobně bude mít zánět zevního zvukovodu, ale ten je u těchto plemen téměř pravidlem a lehce se vyléčí - viz Poradna), čisté a živé (teď mám na mysli temperament - zájem o okolí atd.). Nic z toho sice nezaručí, že si štěně nenese nějaký problém do pozdější doby, ale v tom nemáte záruku nikdy...

Budu Vám každopádně moc držet palce a pokud budete mít možnost, pak si každý den ověřujte, v jakém je štěně stavu a jak je o něj postaráno - plus kontakt, kontakt, kontakt.... Pokud by Vám na Vaše riziko byli ochotni štěně předat dříve, neváhejte a jděte do toho - tento věk je velice důležitý z hlediska vazby na "svého" člověka. Upřímně - nejsem zastáncem popsaného postupu předávání štěněte "chovatel - obchod (dovozce) - majitel", v případě psa to prostě neakceptuji, ale doufám, že vše dopadne pro štěně i pro Vás dobře:)

 

(11.3.2007)
Tazatel: Kristina Bullová, Malacky (Slovensko)
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den! Nas pes Toby (mozno si nas este pamatate) ma odmalicka dobry vztah k ludom (aj k cudzim). Chcela som s nim robit canisterapiu, lebo aj ja som sa vo svojom buducom povolani chcela venovat postihnutym ludom a detom. Ale par mesiacov praxe v jednom zdruzeni pre takychto ludi mi ukazalo, ze by som to asi robit nevedela a ani by ma to az tak nebavilo ako som si myslela. Este ked som to chcela robit, bola som rada, ze Toby si berie zradlo aj od inych ludi (lebo inak by nespravil skusky), ale teraz, ked viem, ze CT s nim urcite robit nebudem, bola by som rada, keby si od cudzich nebral nic, lebo sa bojim, aby mi ho niekto neotravil (lebo nasim znamym psa otravili a este ich aj vykradli) alebo aby mu niekto nedal nieco, co je pre psa skodlive. Lenze ako na to? Toby je totiz strasne pazravy (ako kazdy GR :o)), zozerie vsetko, co vidi a je mu jedno, ci to je dobre, alebo nie. On by zjedol aj cokoladu, keby mohol. Prosim Vas, ked budete mat cas, poradte. Vopred dakujem a pozdravujte Dina a Sedy!

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to zde také zodpovídal... Sežeňte si pár známých, kteří Vám pomůžou - posaďte si pejska vedle sebe a nechte mu druhým člověkem nabídnout na natažené ruce nějakou dobrůtku (čím lákavější, tím lepší). Ve chvíli, kdy k ní pejsek skloní hlavu, musí bleskurychle (a to myslím doslova) zapracovat jeho druhá ruka a zespoda udeřit razantně pejska do spodní čelisti - musí to být tak náhlé, že pes ani nepostřehne, odkud to přišlo. A žádné plácnutí, musí to být skutečně razantní! Vzápětí nato Vy pejska pochvalte (žádné jásání, pouze spokojenost!) a nabídněte mu dobrůtku Vy sama - a tu mu skutečně i dejte.

Prostřídejte takto několik lidí v různých situacích a pokud to budete všichni dělat správně, po 5-6 pokusech už bude pejsek sám odvracet hlavu, jakmile se před ním objeví nabízející natažená ruka. Sám jsem takto naučil odmítání potravy od cizích řadu psů nejrůznějších plemen a mohu s klidem prohlásit, že to zabralo u všech a pokud se udělala po čase 2-3 potvrzení, pak si toto pes zafixuje po zbytek života. Důležitý je správný postup (viz výše) a nezapomenout dát okamžitě odměnu od majitele - tím se vytvoří u žravých důvěřivých plemen právě ona žádoucí vazba "od cizího nikdy, od vlastniho vždy".

Pohlaďte za mne Tobyho:)

 

(11.3.2007)
Tazatel: Karolína Osmanová, Ústí nad Orlicí
Plemeno psa: český strakatý pes
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, doufám že se uvidíme na výcvikovém soustřeďení, ale radši se zeptám předem. Mám dva spolu asi související problémy. Za prvé, Olí naskakuje na fenky. Myslela jsem si, že si to srovnají samy. Ale neděje se. Chodíme s labradorkou 4roky a stafordšírkou 5let. Myslela jsem že si ho starší fenky srovnají, ostatním psům to nedovolej, ale jeho nechají, třeba ho dobu nosí na zádech. Jako by byl vzduch. Potom s námi choděj stejně staré fenky(cca 9 měsíců) a ty si to taky nechaj líbit. Nevím jak tvrdě mám zasahovat. Když mu řeknu fuj a ošklivě se na něj podívám, dá na 5 minut pokoj a znova. Vytřepala jsem ho za kůži na krku, ale moc si z toho nedělá. Nevím, asi je problém v mé autoritě, ale já jsem si myslela, že si ho srovnaj sami..co smí a co ne. Mýlila jsem se? Druhá věc. Co začly hárat fenky máme špatné přivolání. Od 3 měsíců jsem ho trénovala na volno. Za piškotek a velkou radost, když přišel. Do nedávna fungovalo na 90%. Teď když ucítí hárající fenku tak zdrhne a jde po stopě. cca za 5 minut se vrátí a obíhá mě v 50m okruzíhch. Nedávno jsme šli po poli, tak ucítil nedaleko srnky a zdrhnul za nima. Za pět minut se vrátil a hledal mě. Mám začít trénovat na dlouhé šňúře, když jme to tak nikdy nedělali? Nejsem si jistá jak dál s přivoláním, když se nakonec vrátí tak chválím. Ale, je to tak dobře? Jak mu vysvětlit aby za nimi neutekl? Děkuju moc za odpověď a zdravím Vás i pejsky.

Odpověď: Dobrý den:) Nebojte se. Velmi brzy se najde fenka, která si ho sama srovná, je to i o věku Vašeho pejska a konkrétních psích dámách... Co se týče přivolání, je špatné, protože Vám pejsek nastoupil do puberty a protože Vás přiliš nebere, je to takové, jaké popisujete. Problém je ve Vaší špatné autoritě a tu musíte zlepšit celkovým přístupem, trpělivostí, důsledností a skotečnou psí výchovou. Pokud se budete snažit toho dosáhnout na šňůře, nejen že se to nepovede, ale pejska ztratíte -  na to upozorňuji raději včas (alepoň doufám, že jste to ještě nezačala praktikovat).

Jinak o "vysvětlování" a psí výchově jsem totho myslím za ty roky naspal již dost a dost, stačí, pokud budete i Vy sama trochu aktivně hledat. Nezapomeňte, že ani na soustředění (pokud Vás vyberu) nedostanete nic na stříbrném podnose, ale budete se muset sama snažit. O všem, na co se ptáte, jsem tu totiž již nejednou psal...

Takže - přečtěte si tu alespoň vše, co se týká psí výchovy, autority, role a budování pozice vůdce smečky, smečky jako takové, přivolání, vývoje psí psychiky, vazby a důvěry... je toho myslím si k dispozici opravdu hodně. Plus kniha, na tu bych skoro zapomněl:)

A závěrem - český strakatý pes umí být hodně problémový, pokud svého majitele nebere. Nesmíte tlačit, ale nesmíte ani ustupovat - pokud uzná autoritu, pak funguje, ale musíte si ji umět vybudovat dříve, než bude pozdě. Popřemýšlejte o tom, že byste se i s pejskem přijela ukázat ještě před soustředěním - bylo by to asi velmi vhodné.

 

(4.3.2007)
Tazatel: Erik Dimmer, Pardubice
Plemeno psa: český strakatý pes
Pohlaví: pes
Stáří: 10 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, mame problem se svym psem a to je jizda v aute.Pes je inteligentni,trochu nervozni povahy,jezdi v aute kazdy den nejmene dvakrat denne od stenete.Je velmi dobre zvladnuty az kam to dovoli skutecnost,ze se stridaji jeho panove(otec - syn),se kterymi je v kontaktu 24hod denne.V aute je pes silne nervozni,vyjevuje znamky velkeho stresu a steka temer nepretrzite.(ovsem jen zajizdy,nikoliv kdyz auto stoji)K dispozici ma velky kufr nebo prevozni bednu,v obou pripadech je jeho chovani stejne.Nesteka pouze v pripade,ze sedi vepredu blizko jakekoliv osoby,pripadane primo na kline,ve stresu je ovsem stale.Zkousel jsem snad vsechno,po dobrem - odmenami,mluvit na nej,chvalit.Po zlem - verbalne(nesmis!zakazove slovo)pripdane trest,vytahani za kuzi na krku(po zastaveni)V pripade ze pes je v klidu(coz je tak 5% casu) ho chvalime.Na nic nereaguje.Zkouseli jsme take psa unavit,zabavit...snad vsechno.Nic ale opravdu nic,nic uz roky nezabira a tak jsme to vzdali.Povazuji to za svoji velkou chovatelskou prohru.Pokud mate nejake zkusenosti jak zbavit psa stresu budu Vam velice vdecny,diky za ochotu

Odpověď: Dobrý den:) Co k tomu říct.... Vždy je to stejné - majitelé psa mají pocit, že jim pes porozumí na základě přístupu "pochvala - trest - po dobrém - po zlém - cukr a bič...". Co se snažím lidem již mnoho let vysvětlit, je to, že tímto přístupem mohou psa naučit cirkusové kousky, ale nikdy mu tím nepomohou v zátěžové situaci. Tam je totiž opravdu zapotřebi zcela jiný přístup - přirozená komunikace. Říkám to často a podepisuji se pod tím s plnou vážností - pokud půjdete se psem, kterému dáte možnost přirozené komunikace s člověkem, do pekla, pak s Vámi do toho pekla půjde s jistotou, že ho zase vyvedete ven. Pokud mu to dáte příkazem, pes se zhroutí.

Jízda autem není peklo, ale princip je naprosto stejný. A je jedno, zda se opět jedná o cestu autem, nebo jinou situaci, která psa stresuje. Pokud svému člověku věří, pak zvládne všechno, protože veškerou stresovou zátěž nechá na něm. Pokud mu ovšem nevěří a je pouze "nucen", pak tuto zátěž bere na sebe a buď ji unese, nebo ji neunese. Dnešní český strakatý pes bohužel nevyniká silnou povahou.

Nemám kouzelnou hůlku a nedokážu Vás vrátit zpátky v čase tam, kde jste měl začít komunikovat a vychovávat svoje štěně. Znova opakuji, že chování psa je pouze zrcadlem a důsledkem přístupu jeho majitele. Bývalo by stačilo velice málo (a teď mluvím skutečně ze zkušenosti s různými psy - i Vaseho plemene - a jejich majiteli) - psí přístup a vytvoření prostředí smečky, ve kterém pes snese daleko větší stres než v pozici, kdy žije pouze vedle svého majitele.

Pokud budete mít zájem, můžete za mnou i s pejskem přijet. Pomůžu Vám, nicméně předesílám, že napravit cca 10 let zásadní chyby v přístupu bude pro Vás opravdový běh na dlouhou trať.

 

(4.3.2007)
Tazatel: Luboš Kupec, Praha
Plemeno psa: australský honácký pes
Pohlaví: fena
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, svoji fenku australáka jsem si přivezl domů v době, kdy jsem objevil vaše weby, takže i pořízení  vaší knihy bylo logickým a šťastným následkem jejich studování. Hodně jsem si odvezl i z vašeho soustředění minulý rok na jaře. Byl jsem se podívat na třech pražských cvičácích, což vedlo k mému rozhodnutí, že se pokusím svého pejska vychovat a vycvičit hlavně sám. Australák je však můj první pes a proto bych nechtěl vše nechat jen na studiu teorie. Já sám ve vztahu  mezi mnou a pejskem neregistruji žádné vážnější problémy, jenže jsem jsem laik. Chtěl bych vás proto požádat, zda bych za vámi se svým pejsem nemohl přijet a obsolvovat řekněme určitou konzultaci, během které by jste posoudil mne, mého pejska a náš vztah a případně mi poradil jak dále s výchovou a výcvikem. Doufám, že tato představa není naivní a prosím o odpověď. Pokud budu znát datum "konzultace" s předstihem cca 14 dnů nedělá mi problém přijet i ve všední den. Přeji hodně sil a trpělivosti ve vaší práci.

Odpověď: Dobrý den, i já velice děkuji:) Pamatuji si Vás i fenečku a určitě Vám rád poradím i pomůžu - stačí mi zavolat a domluvíme se spolu na termínu a bližších podrobnostech... Vždy je lepší zajet na konzultaci i v případě, kdy "je vše v pořádku", protože buď to tak skutečně je nebo se objeví problém, který zůstal očím majitele pejska skryt, vždy je však lépe problémům předcházet než je pak napravovat.

Fenečku za mne pohlaďte a budu se těšit:)

 

(4.3.2007)
Tazatel: Zdeněk Břešťanský, Příbram
Plemeno psa: středoasiat
Pohlaví: fena
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Přivezl jsem si štěně středoasiata bez PP. Rodiče jsou s PP a při studování rodokmenů se ukázalo, že štěně které mám je ze spojení dcera + otec. Štěně jsem nechal prohlídnout veterinářem a ten zatím nenašel žádnou vadu. Chtěl jsem znát váš názor, zdali může být štěně celý jeho psí život v pohodě, nebo zda se mám obávat nějaké genetické chybičky. Vím že genetika je složitá, ale moc by mě zajímal váš názor. Předem děkuji.

Odpověď: Genetika je opravdu věc složitá a na druhou stranu se v chovatelství používá i tzv. příbuzenská plemenitba, která má svoje opodstatnění například při upevňování určitých exteriérových nebo povahových znaků. Pokud Vaše fenka pochází ze zdravých rodičů, pak má stejnou pravděpodobnost kvality jako jiné srovnatelné štěně. K příbuzenskému spojení navíc dochází i v přírodních smečkách, ale pokud není výlučné a neprobíhá kontinuelně více generací, pak (podobně jako u lidí) se není zapotřebí obávat degenerativních změn v genofondu. Takže se nebojte, fenečka má stejnou šanci na pohodový život jako štěně z "normálního" (tedy nepřibuzenského) spojení:)

 

(4.3.2007)
Tazatel: Hana Bosi, Jablonec nad Nisou
Plemeno psa: AMSTAF
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ano (v 9 měsících)
Dotaz: Dobry den,velice mne zaujala vase poradna a skladam obdiv. Precetla jsem si skorem vsechny prispevky a nasla jsem v mnoha, shody s mim problemem.Kratce vystinim muj pripad,ale predem vam chci rici,ze bych vam byla moc vdecna za osobni konzultaci. Predevsim chci hned upresnit ze muj AMSTAF jmenem ZAG, nema absolutne zadny problem,je to skvely mladik,ktery pomalu dospiva a snazi se byt tim nejskvelejsim pritelem. Problem mam JA,od prvniho momentu co jsem ho sevrela v mem naruci,nedelam nic jineho nezli jednu chybu za druhou v jeho vychove.Mnenim casto regole,protoze se necham uprosit jeho ocima.Vec je ale ta ze on toho zacina zneuzivat cim dal vic..samozrejmne a poslechne jen v pripade,ze mne vidi opravdu rozlobenou a duraznou s nejakym tim pleskancem po zadnici.Je toho hodne,psala bych tu az do rana,ale opravdu bych si prala shuzku svami,kde bychom vse probrali,nebo alespon telefoni radu. Neni mozno ho vencit na volno,nereaguje casto na privolani a pokud je v dohledu jiny pes ,tak je konec,nereague uz vubec na nic ani kdyz je na voditku,zasekne se zacne brecet a nehne se snim ani po zlem. Okusuje vsem v rodine i mne ruce,ma to totiz dovoleno odemne...zminene me chyby, pak kdyz se rekne ...prestan...tak samozrejme...neprestane,to same plati o voditku..je to pro nej druh hracky. Casto si on vynucuje,kdo ho pujde vyvencit,zdali ja nebo muj partner,pokud neuposlechneme jeho vyberu...pomoci se.Chodi se divat k mne do postele na televizi(vydrzi na ni uprene koukat i hodinu,pokud se tam mihaji zvirata)a nedej boze,aby si muj partner dovolil mne obejmout,nebo ho odvolat na sve misto...zacne na nej vrcet a ohanet se s vyhruzkou kousnuti.Vypada to jako prihoda k zasmani,ale fakt je ten ze si uvedomuji,ikdyz ponekud pozde,o jake plemeno jde a v co by se mohla tato situace vyhrotit,i vuci memu partnerovi a snad i mne. Cvicak se zaklady sedni lehni zustan,ma za sebou,jeho pozornost se da upoutat jeho oblibenou hrackou a pak podava skvely vykon poslusnosti,co se tyce techto cviku.PROSIM VAS TEDY pomoztemi napravit napachane chyby.Dekuji vam predem,tesim se na odpoved a preji vam hodne stesti a uspechu ve vasi praci.S pozdravem Hana Bosi a Zag.

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) Ne, tohle opravdu k zasmání není - máte naprostou pravdu v tom, že jste vršila jednu chybu na druhou a věřte mi, že jednou z těch nejhorších byla kastrace, protože její důsledky (které jsou již patrné i podle Vašeho popisu) již nikdy nezrušíte. Samozřejmě Vám pomůžu ve věcech, které ještě půjdou napravit a hlavně dáme do pořádku jádro problému - zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme termín a bližší podrobnosti.

 

(4.3.2007)
Tazatel: Veronika Carbolová, Praha
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám takový problém. Nastěhovala jsem se se svým psem do bytu k příteli, který má kočičku. Pes byl do té doby napůl zahradní, a když nám kočka prošla po zahradě pustil se za ní odhodlán ji ulovit. Logicky tedy naše pokusy o pozdní zkamarádění s kočičkami nejsou nijak valné. Z počátku se kočka chovala lhostejně, ale pes se zřejmě bál, tak se vždy rozvrčel, rozštěkal a rozklepal, ale pokud kočka stála, nic se nedělo. Pokud se pohla, rozběhl se k ní, ale ta naštěstí vždy stačí utéct. Teď je situace taková, že když se pes ze zvědavosti a nepozornosti ke kočce přiblíží, ta na něj (ze své špatné zkušenosti) začne prskat a pak už je musíme od sebe trhat. Navíc se situace zkomplikovala tím, že si zanedlouho přivedu domů štěně border kolie a nechtěla bych, aby i ona měla s kočkou špatné vztahy, protože nám pak nezbývá nic jiného, než je od sebe separovat, každého do jiné místnost...Jinak je pes poslušný, chodí bez problémů venku bez vodítka, je dobře ovladatelný, snášenlivý jak k lidem, dětem tak i ostatním psům. Jen ty kočky...Za radu předem moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Pejsek se nebál - to vše bylo projevem loveckého vzrušení... Vezměte domů kočku i psa a pod dohledem(!) je necháte spolu uzavřít "pakt o neútočení" - minimálně 14 dní je necháte chodit kolem sebe a postupně si na sebe zvykat. Jakmile jeden z nich projeví náznak agrese, okamžitě zasáhnete. Nesmíte je nechat v této fázi spolu o samotě, ale postupem času zjistíte, že si každý z nich vytvoří své teritorium (kočka bude využívat hlavně vyvýšených míst), které si budou navzájem respektovat. Bude to trvat určitou dobu a bude to vyžadovat hodně pozornosti a důslednosti (i rychlých reakcí) z Vaší strany, ale oba se naučí navzájem se tolerovat a neprovokovat. Stejným způsobem pak zasvětíte i štěně border kolie. Ještě jedna maličkost - vztah pejska vůči cizím kočkám se nezmění, nadále bude tolerovat pouze tu svoji "domácí".

 

(4.3.2007)
Tazatel: Marcela Nová, Český Dub
Plemeno psa: kříženec stafforda
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s následujícím dotazem. U našeho pejska pozoruji poslední dobou jisté chování, ze kterého usuzuji, že mi tím něco dává najevo. Kdykoli ke mně přijde a sedne si u mě, tak vždy zády ke mně. Včera jsem se chtěla přesvědčit, jestli to není náhodné, a tak jsem ho prostě otočila čelem ke mně. Vydržel to jen chviličku a pak se zase sám otočil zpět. Chová se tak doma i venku, a to nejen ke mě ale i k pánečkovi. Čelem ke mně si sedne jen chce-li něco, např. dobrotu nebo si chce hrát. Chová se tak i když si v mé blízkosti lehá, tak vždy zády ke mně nebo dokonce ke mně nasměruje svou zadní část. Dává mi tím skutečně něco najevo nebo je to jen jeho zvyk? Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud je to přesně tak, jak píšete, pak Vám dává najevo jedinou věc - neposkytujete mu možnost s Vámi komunikovat (ani s Vaším partnerem) a on Vám to dává najevo velmi srozumitelným a jednoznačným psím způsobem. Zapřemýšlejte o tom, co se u Vás v poslední době změnilo - vztah, prostředí, důvěra, Vaše celkové chování. Tam bude příčina a tam je zapotřebí zjednat urychleně nápravu.

 

(4.3.2007)
Tazatel: Zuzana Gutterová, Jičín
Plemeno psa: dobrman
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, už jsou to tři měsíce co máme doma naší dobrmanku Barušku (je jí 5 měsíců a kastraci neplánujeme) a hlavně díky Vaší psí poradně a knížce nemáme žádné vážné potíže. Avšak jeden dotaz mám. Už odmala se Bára bojí velkých psů. Do kontaktu s nimy přicházíme téměř každý den, očichá si je, ale když se pejsek chce honit nebo si hrát, tak Barča s velkým nářkem běží ke mě a nebo se někam schovat. Myslela jsem, že jak poroste, zlepši se to, ale spíš naopak. Snažím se ji povzbuzovat, že je to hodný pejsek, hladím si jej, ale to nijak nepomáhá. Ráda bych aby si mohla hrát s každým pejskem a nebála se. Je nějaký způsob jak jí pomoci, dodat ji odvahu, nebo myslíte, že se to postupně zlepší? Taky se trochu bojím, aby její strach nepřešel v agresi. Děkuji moc za odpověď a zdravíme Vaše pejsky.

Odpověď: Dobrý den:) Vaše dobrmanka je ještě malé štěně, navíc je to fenka. Nemůžete čekat, že se v tomto věku bude projevovat jako dospělý pes - ona se teprve učí komunikovat s dospělými psy a v současné době je pro ni přirozeným vzorcem chování "štěněcí ochrana" - tedy submisivita (možná z Vašeho pohledu přehnaná, ale znova opakuji - je to fenka), podřízené chování. Musí se teprve otrkat, spoustu věcí se naučit a to chce čas a odpovídající psychický vývoj. A musí se je naučit sama, pokud se tedy pohybuje mezi jinými psy, musí si svoje místo vybojovat a ujasnit sama za sebe - proto žádné utěšování, přehnané hlazení apod. z Vaší strany. Nebojte, mladí dobrmani jsou takoví, uvidíte, že za pár měsíců bude všechno už jinak...

 

(4.3.2007)
Tazatel: Magda Vymětalová, Praha
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 8 let
Kastrace: ???
Dotaz: Dobrý den, ja  nejsem zrovna psí expert, svého psa ani se nepamatuji, že bych někdy cvičila, mám jej většinou navolno, pejsek většinou pochopí co chci, ale někdy ma svou hlavu a důležitější psí věci, mám problém takový, že gestikuluji tělem a pes si mě po nějaké době přečetl, nevím jak to napsat, obcas prostě pes pochopí moji gestikulaci špatně, ja chci aby čekal, než přejdeme cestu, ale vidím že je bezpečno a nějak sebou cuknu a pes už letí, většinou, když přecházíme cestu dělám to samé, mávnu rukou, jako, že může jít.Co dělám špatně?..To byla jedna věc, další je ta, že Bono má jak bych to rekla své idoly a to jsou většinou velcí psi, nejlépe československý vlčák, nebo německý ovčák, většinu ostatních psů bere na lehkou váhu...Co mám dělat ? Já nikdy nevím, jak se ten druhý pes zachová, jestli mu nepřeskočí, protože signály sleduji, ale někteří psi mají nečekané reakce.

Odpověď: Dobrý den:) Je to poněkud nesrozumitelný dotaz... Popravdě nevím, co vlastně chcete slyšet. Ano, pokud budete dávat nejednoznačné nebo nesrozumitelné signály, pes je samozřejmě nebude schopen jednoznačně identifikovat. Pokud uděláte i jen náznak signálu (i nechtěně), který se pejskovi zrovna "hodí", samozřejmě si jej tak přeloží. Musíte se soustředit a "mluvit" s pejskem jednoznačně, pak Vám bude i rozumět... samozřejmě s tím, že žádný pes není robot, občas prostě udělá něco jiného a jeho život se nemůže skládat pouze z povelů. Řeč těla je navíc něco zcela jiného než povelová technika, to je taky dobré si uvědomit.

Ten dotaz ohledně "psích idolů" - nejsou to idoly, ale více nebo méně dominantní psi. Nevím, co byste s tím chtěla dělat... vzájemná komunikace je přeci naprosto přirozená součást psího života. Což bohužel dost lidí nechápe a nedokáže se s tím smířit...

Psi mají nečekané reakce jen pro toho, kdo psím signálům nerozumí a neumí si je přečíst a správně je interpretovat. Psi mají totiž na rozdíl od lidí jednu úžasnou vlastnost - jsou velmi čitelní, jejich reakce jsou přímočaré a očekávatelné - a taky jim na rozdíl od lidí "nepřeskočí"...:)

 

(4.3.2007)
Tazatel: Linda Becková, Blížejov
Plemeno psa: knírač malý
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu.Nevím jak mám odnaučit svýho pejska aby tolik neštěkal.Doma v bytě je hodný,jakmile někam jdu, hned je za mnou.Doma i poslouchá.Ale jakmile k nám přijde nějaká návštěva tak strašně štěká a neposlechne.To samé když s ním jdu ven.Mám ho radši na vodítku aby mi neutek a pouštím ho až na louce,kde s nim dovádim.Štěká na každého psa a když potkáme nějaké lidi tak se může zbláznit.Když jsem si ho přivezla domů jako 2 měsíční štěňátko jezdil s náma na výlety,ale teď ho nemůžu brát nikam do společnosti a mrzí mi to.Můžete mi prosím poradit co mám dělat? Předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Plemeno "malý knírač" je velmi temperamentní, a to i co se týče hlasových projevů. Proto je především zapotřebí dostat jeho přirozený temperament pod kontrolu (to je vlastně jádro problému) a pak odezní i jeho nadměrné štěkání (tedy důsledek problému).

V prvé řadě je nutné, abyste si vybudovala tu správnou pozici vůdce smečky - Vy řešíte, nikoli Váš pejsek. To ja naprostý základ a naprosto nutná podmínka úspěchu. Váš pejsek Vás může upozornit, že se ve Vašem okolí něco děje, ale Vy mu musíte předat informaci, že o situaci víte, máte ji pod kontrolou a nic se neděje a budete ji tolerovat - a tedy i on. Tuto informaci mu předáte kontaktem ruky, hlasem a především odpovídající emocí (detaily viz dřívější příspěvky, již jsem se o tom rozepisoval mnohokrát). Vůbec Vám doporučuji prostudovat si PSÍ STRÁNKY, mnohé Vám to objasní...

Tato pro psa přirozená forma komunikace ("psí řeč") funguje spolehlivě v jakékoliv situaci. Jen znova (nevím již pokolikáté) zopakuji dvě základní podmínky úspěchu: pozice člověka jako vůdce smečky a projevená emoce, nikoliv mechanika.

 

(25.2.2007)
Tazatel: Stanislava Bašatová, Libušín u Kladna
Plemeno psa: appenzellský salašnický pes
Pohlaví: fena
Stáří: 20 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, jmenuji se Stana Basatova, bydlim v Libusine u Kladna. Máme 20 mesicni fenku Appenzellskeho salasnickeho psa. Jmenuje se Bella. Nebyla kastrovana.Potřebovali bychom prosim  poradit, už jsme zoufalí. Naše fenka Bella byla donedávna úplně úžasný pejsek, mazel a přitom hlídač. Toto plemeno je opravdu chytré a mohli jsme si mnohokrát ověřit, že nám u ní nic neprojde :-) každopadně jsme spolu dosud skvele vycházeli :-).
29/12/2006 jsme byli na rentgenu kyčlí, v narkoze. Všechno se zdálo v pořádku. Doktor říkal, že se tak do hodiny probudí. Ale Bella se nakonec probudila tak za 4 hodiny a pak hodne dlouho potom ještě pospávala. Bohužel bylo těsně před Silvestrem, děti kolem už předčasně zkoušeli petardy a když jsme ji jen na chvilku pustili ven, aby se vyčurala, vystrašeně se po každé ráně vracela ke dveřím.  Hned od druhého dne začala utíkat (předtím nám nikdy neutekla). Mame domek se zahradou. Je spise venku, ale casto si ji i bereme k sobe domu. Utiká furt, nekolikrat denne, v noci, ve dne. Nekdy za psem co je za plotem, nekdy uplne bez duvodu.  Kdyz jsem zacala postupne patrat po duvodech, dosla jsem k zaveru, ze na ni spatne zapusobila narkoza. Ptala jsem se okoli, jejich psi se obvykle budili uz u lekare a byli po narkoze uplne v poradku. Doslechla jsem se take, ze pry je nutne aby byl pes pri probouzeni v tichu a ve tme. Ptala jsem se vsude mozne, pry se psi v narkoze vraceji v regresi jakoby do sve puvodni vlci podoby. Nevim, mozna na tom neco bude. Nekolik dni po te narkoze byla jak vymenena, neposlouchala, jako by nas uz nemela rada.
Chtela jsem se zeptat na Vas nazor, nebo radu, bude-li nejaka vubec mozna. Mame o nasi fenku strach, aby ji treba neprejelo auto, udelali jsme vsechna mozna opatreni, dokonce poridili el.ohradnik, ale presto si vzdy najde cestu ven. Jeste me napadlo, jestli by nestalo za pokus znovu ji uvest do narkozy a pak ji zkusit spravne probudit. Co myslite? Mnohokrat dekuju za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Znovu uvádět fenku do narkózy je nesmysl - narkóza nemá nic společného s tzv. regresní hypnózou, která se používá v humánní medicíně (ale musí se to umět, jinak je celá procedura vysoce nebezpečná pro psychiku subjektu, který se jí podrobí) pro potlačení neb eliminaci úzkostných stavů způsobených "minulými životy". Je to oblast velice zajímavá, ale s narkózou skutečně nemá nic společného, proto se jí teď nebudu již dále zabývat.

Narkóza psa stejně jako člověka (resp. její průběh) je vždy závislá na schopnosti veterináře určit optimální dávku narkotizační látky. Pokud ji odhadne přesně, pes se začne probouzet prakticky již hned po dokončení zákroku, pokud to veterinář neumí, budete psa rozcházet několik hodin. Zažil jsem na vlastní oči několikrát oba postnarkózové stavy a mohu říci, že čím delší doba narkózy, tím hůř se z ní pes dostává (mám potvrzeno i od veterináře). Pokud byla při rentgenu kyčlí, kdy se normálně podává pouze minimální dávka taková, aby došlo jen k uvolnění svalového napětí a zklidnění psa, Vaší fence aplikována dávka, ze které se dostávala 4 hodiny - pak nemohu říci nic jiného, než že byla odhadnuta velice špatně nebo bylo použito nevhodné anestetikum. Znovu připomínám, že dlouhá narkóza má VŽDY výrazně negativní účinky na organismus psa!

Pes po probuzení z narkózy má stejné paměťové okno jako člověk. Je dezorientovaný, proto je vhodné, aby se probouzel v jemu známém prostředí a v přítomnosti "svého" člověka. Všimněte si, že při probouzení začíná nejprve reagovat sluch - při zvuku známého hlasu začne pes mávat ocasem, za chvíli nato začne hýbat hlavou, vstane a v podstatě opět "začíná fungovat".

Pokud to shrnu - pro psa je důležitá především přítomnost člověka, kterému věří a ke kterému má skutečný vztah. Značně mu to pomáhá se znovu zorientovat po určitém časovém období, o kterém ví, že proběhlo, ale nic si z něj nepamatuje. Pomáhá i domácí prostředí, které pes důvěrně zná - tedy vše, co přispěje k pozvolnému (nikoli náhlému!) návratu do reality. Z tohoto pohledu je hlučné, negativní nebo dokonce stresující prostředí vysoce nevhodné, stejně jako přítomnost negativního člověka.

Zásadní chyby se staly dvě. Zaprvé - fenka dostala nepřiměřenou dávku narkotizační látky, znovu zdůrazňuji - nejednalo se o operační zákrok, ale pouhý rentgen kyčlí! Tato chyba jde výhradně na vrub aplikujícího veterináře. Druhá chyba - nefungující vazba mezi Vámi a fenkou. Věřte mi, že ty útěky nejsou způsobeny samotnou narkózou - jsou způsobeny nezvládnutým "návratem", kdy fenka nezvládla zátěžovou situaci, protože ji celou vzala na sebe. Ve skutečně fungujících vztazích ji pes nechá na "vůdci smečky", stejně jako všechny ostatní situace, které ví, že by sám nezvládl. Tohle je hodně obecný problém a proto je tolik majitelů psů, kteří se diví, proč se jejich pes v určité situaci zachoval tak nebo onak - příčina je právě v tom, že některé věci nedokáže vyřešit sám pes, ale dokáže je vyřešit jeho vůdce. Pes, který tuto starost nechá na něm, neutíká, nehroutí se, není vyvedený z míry. Pokud vůdce smečky neexistuje, pes se dostává do silného stresu, kdy jej jakákoliv nejistota totálně vyvede z míry. A tou nejistotou je i přítomnost "paměťového okna" po narkóze - pes ji řeší, děsí ho, ale není schopen ji sám zvládnout. Stačí se podívat na psy epileptiky v raném stadiu - dezorientace a vyděšený pohled je zcela analogický postnarkózovému stavu. Pokud se pes v tuto chvíli nemá o koho opřít, následuje panika a úprk.

Elektrický ohradník(!) a všechna možná opatření Vám skutečně nebudou k ničemu. Jako mnozí jiní se opět snažíte zlikvidovat následky místo abyste šla po příčině. Věnujte se sve fence, komunikujte s ní tak, aby Vám rozuměla, mějte ji skutečně u sebe - fyzicky i psychicky. Pak nebude utíkat. Nic víc, nic míň.

 

(25.2.2007)
Tazatel: Olga Neumanová, Praha
Plemeno psa: maďarský ohař x americký buldok
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, pred casem jsem Vam posilala fotku naseho budouciho psa Ruzenky. Dnes se na Vas obracim s prvnim dotazem. S Ruzou zatim vcelku zadne problemy nejsou, jsme s ni moc spokojeni a ona s nami doufam take. Ve svych trech mesicich uz relativne spolehlive zvlada zakladni povely (ke mne, sedni, zustan, fuj, ne, sedani na kraji chodniku, nez prechazime). Podle predchozich zkusenosti (vychovala jsem 3 francouzske buldocky) se mi zda, ze ma dost bezproblemovou povahu, niceho se prillis neboji, neni ustrasena, ale ani prilis dominantni. K lidem i k ostatnim pejskum nehlede na velikost se chova pratelsky, ale zaroven si hledi me i pritele jako panicku. Musim rici, ze se od zacatku snazime o maximalni socializaci, hodne se ji venujeme, skoro nikdy neni sama, od stenete s nami absolvuje v podstate vse, od prochazek pres navstevy vecirku i s jinymi pejsky po cestovani do obchodu, obcas ji mam v praci, umi jezdit tramvaji, metrem, autobusem, a zatim ji nic nevyvedlo z miry. Ted k nasemu problemu. Minuly tyden do ni na prochazce nabehlo velke (cca 40 kg) odrostle stene ridgebacka, prvni diagnoza znela na pretrzeni kolenniho vazu, v pondeli nam ortoped-specialista po rentgenu sdelil, ze ma zlomenou nartovou kost. Zlomenina sice nebyla dislokovana, takze Ruzu neoperoval, presto ted mame ale temer nepohybliveho pejska se "sadrou" na zadni noze. No a toho se tyka muj dotaz: samozrejme, protoze Ruza je pes inteligentni, rychle zjistila, ze lze uspesne vyuzivat stavu "chudinky", a ja sama sleduji, ze ji zaciname mnohem vic povolovat. Napriklad uz doma temer nikdy nedelala louzicky a hovinka, ted udela louzi temer kazdou noc, a ja ji za to hubuji mnohem mene nez driv. Se cvicenim sedni u chodniku to ted take neni valne, ven chodit nemuzeme, takze socializace s ostatnimi pejsky bude minimalne na 3 tydny pozastavena (sadru ma minimalne na 3 tydny a pokud se prokaze i pretrzeni vazu, mozna bude nasledovat i ta operace), venku ji nosim az na petiminutovky na venceni, takze cviceni chozeni okolo panicku zase nic moc... Navic by mela byt stale pod dohledem, takze doma uz vubec neni sama, bereme si ji vsude sebou, a tak si nema sanci zvyknout byt obcas sama v byte (zatim byla sama max. 5 hodin, jednou trochu nicila, ale jinak to vzdycky prospala). Jsem z toho docela sklesla, protoze je mi jasne, ze co zanedbame v tomhle veku se pozdeji bude resit tezko. Proto prosim o nejake rady, jak vsechno co nejvic "zachranit", jak moc myslite, ze je spravne ji "povolovat", jestli ji muzeme vlastne dale cvicit, a muze mit tahle nehoda vubec i nejake pozitivni nasledky? (jedine snad, ze je Ruza jeste mnohem mazlivejsi a pritulnejsi nez obvykle, a v posteli neni se sadrou tak pohybliva, takze se lip vyspime :-)) jeste by me zajimalo, zda je mozne v Praze koupit v nejakem knihkupectvi Vasi knihu.

Odpověď: Dobrý den:) Především si musíte ujasnit fakt, že pes uvažuje jinak než člověk - proto na fenečce nesmíte aplikovat lidské vzorce chování... Jinými slovy - pokud ji budete litovat, že je zraněná a budete jí "povolovat", pak uděláte úplně to nejhorší. Povolit teď rozhodně nesmíte a mám na mysli výchovu, nikoli výcvik. Pokud platila předtím důsledná pravidla, pak musejí platit i nyní - nečekejte, že až fenečce sundají sádru, že se automaticky "přepne" do hodného režimu. Ne, ona se bude chovat tak, jak se chová teď, proto i teď musí platit stejná pravidla a stejná důslednost.

Využijte toho, že je fenka momentálně méně pohyblivá a trénujte ovladatelnost (opět na principu výchovy, ne výcviku - máte tříměsíční štěně!). Fenečka je teď na Vás daleko více závislá, využijte toho. Trénujte postupně samotu doma, bude se Vám to nemírně hodit do budoucna. Máte teď spoustu možností, sádra na zadní končetině skutečně nevyřadí pejska z provozu.

Knihu si můžete objednat výhradně na mých PSÍCH STRÁNKÁCH pomocí objednávkového formuláře, přijde Vám dobírkou.

 

(25.2.2007)
Tazatel: Jana Foltýnová, Bratislava
Plemeno psa: kříženec jezevčíka
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den prajem. Uz to budu 3 roky co sme si z utulku zobrali psika. Potrebujem sa s vami poradit. Nakolko nas psik ma od zaciatku problemy vychadzat so psikmi, s fenkami je ok, ale so psikmi ma snahu sa pobit, hlavne pokial je to taky isty mosur ako on. Nepodarilo sa nam s tym za ten cas, co ho mame nic urobit. Bolo by dobre keby mohol chodit medzi nejaku smecku psikov, kde by sa mohol so psikmi viacej stretavat a mozno skamaratit, alebo aspon respektovat aj ich prava, ale to sa nedari. Pozname zopar psikov, ale to su fenky, pretoze tie ma rad. Tiez zvykne vybehnut na male steniatka pokial do neho dobiedzaju a tiez ma tendenciu vybehnut aj na male deti. Chcem sa vas spytat, ci je mozne s tymto nieco urobit alebo ci by pomohlo, keby sme si k nemu zobrali napriklad este jedneho psika z utulku. Asi by sa hodne na zaciatku bili, ale mozno by to pomohlo. Dakujem za kazdu radu. Prajem pekny den.

Odpověď: Dobrý den:) Další psík mu nepomůže, pomoci mu můžete pouze Vy, pokud budete uplatňovat skutečnou psí výchovu a psí přístup. Napsal jsem k tomuto tématu tolik, že skutečně stačí jen věnovat čas nalezení a pečlivému prostudování souvisejících příspěvků a článků. Váš pejsek v současné době žije sám za sebe, bez vůdce smečky a na pozici alfy - to je jeho i Váš problém, ze kterého se pak odvíjí i jeho chování k psímu okolí. Nesociální vůči mláďatům psím i lidským a problematické vůči dospělým psům - jen fenky "ma rád". Musíte se mu skutečně začít věnovat, žadný pes se nevychová sám od sebe. Berte ho mezi smečku jiných psů, komunikujte s ním a vše se srovná. Ale musíte se do toho konečně pustit, je nejvyšší čas.

 

(25.2.2007)
Tazatel: Jiří Brych, Praha
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, předem bych Vám moc chtěl poděkovat za rady, které mi moc pomohly a proto se na Vás obracím s problémy, které máme s naší fenečkou.Doma ji máme dva týdny a ihned po jejím zabydlení jsme navštívili veterináře, který ji zběžně prohlédl, udělil pár rad a naočkoval. Brzy poté jsme si všimli, že má uvnitř oušek nějakou špínu, která lehce zapáchala a tak jsme opět navštívili veterináře, který ji z oušek tahal pavoučky a konstatoval, že má kočičí svrab (pravděpodobně z koček, které chovala její původní rodina)a dal nám na to kapičky, které máme každých pět dní vkapávat do oušek.Dnes je to deset dní,každý druhý den ji pro jistotu ouška čistíme, ale má je pokaždé hodně špinavé. Myslíte si že je to v pořádku? Neradi by jsme něco zanedbali.Rád bych Vás poprosil ještě o jednu radu...Na doporučení dáváme naší fenečce granule Royal Canin, které jsou pro malá plemena (prý je to lepší)a to až čtyřikrát denně, ale nepřidáváme žádné doplňky - o nich jsem se dozvěděl až na Vašich stránkách, veterinář mi pouze poradil kombinovat granule s vařeným masem apod., ale po přečtení vašich stránek a rad si nejsem jist doktorovým tvrzením. Předem Vám moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Velké procento štěňat (hlavně plemena s převislými ušními boltci) trpí v tomto věku ušním zánětem, způsobeným bakteriemi usídlenými  v záhybech vnějšího zvukovodu. Ten se lehce vyléčí speciálními ušními kapkami a opatrným mechanickým vyčištěním zevního zvukovodu, ale rozhodně to nejsou kapky na "kočičí svrab" a v žádném případě nestačí je aplikovat jednou za pět dní(!)... Do 3-4 dnů je pak po problému.

V kombinaci s druhým dotazem bych na Vašem místě neprodleně vyhledal jiného veterináře s lepší odborností. Kombinace granulí s vařeným masem je pro štěně, které potřebuje nejen kvalitní, ale především vyváženou stravu, vysoce nevhodná - už jsem o tom psal mnohokrát. Ještě k počtu krmení - v tomto věku fenečku krmte 5x denně.

 

(25.2.2007)
Tazatel: Ivan Kykal, Praha
Plemeno psa: dobrman
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, nalezl jsem na internetu i v literature mnoho rad a navodu, kterak naucit psa chodit na voditku. Vsechny ale pocitaji s vlastnictvim psa od stenete, coz neni nas pripad. Mame doma zhruba rocniho dobrmana, ktereho jme privezli pred ctrnacti dny z utulku. Je bezproblemovy, dokonce ma pravdepodobne za sebou zakladni vycvik (privolani, cekej), ale na voditku se z nej stava kocarovy kun, zvlast pokud vidi jineho psa. Nechce se s nim prat, kazdeho povazuje primarne za kamarada. Poustim ho volne do smecky cca 10 psu a fen a neprojevuje agresivitu ani strach. Obvykle metody nacviku chuze na voditku (cukani, dlouhe stani) vubec nezabiraji. Chceme mu proto poridit stahovaci ksiry. Mohu se zeptat, zda s nimi mate nejake zkusenosti, pripadne jak ho naucit na voditku chodit?

Odpověď: Dobrý den:) Roční dobrman je velmi temperamentní pes, puberťák, nedospělý a nesoustředěný - ten Váš Vás navíc zná teprve 14 dnů. To je základní pohled, ze kterého je zapotřebí posuzovat, zda "umí nebo neumí" chodit na vodítku. Je samozřejmé, že v tomto věku ho zajímá vše, co se hýbe - a opět je třeba jít po příčině problém (tj. nezvládnutý temperament psa a vůdčí role z pozice majitele), nezvládnutá chůze na vodítku je teprve jeho důsledkem.

Stahovací kšíry jsou pouze donucovacím prostředkem. Pokud budete chtít, přijeďte s pejskem za mnou, ukážu Vám, jak ho naučit chodit na klasickém vodítku. Každý pes totiž potřebuje individuální přístup, nevystačíte jen se dvěma "obecně známými" cvičákovskými metodami. A především - je to o zvládnutí temperamentu a vůdčí role, tam je zapotřebí začít. Budu se těšit:)

 

(25.2.2007)
Tazatel: Zuzana Šulajová, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, tak to teda skracujem... Predtým som písala skôr slohový mail s otázkami :), prepáčte. Idem rovno k veci:
1.) S Maxom nemám problémy skoro žiadne (nič, čo by nebolo v poradni), až na to, že púšťa hrôzu na ľudí bez psov (nie vždy), deti, cyklistov a pod., ale viem, čo robiť. Ibaže teraz kvôli nedorasteným chrupavkám chodíme von krátko (15 min., labky sa uzdravujú! :)), takže sa do takých situácií veľmi nedostávame. Nebude to neskoro, keď to začnem riešiť o 2 mesiace? Bude mať rok.
2.) Občas príde natešený s vrtiacim chvostom, s ušami na hlave a s pootvorenou papuľkou do nás šťuchá, občas aj jemne zahryzne = nie úplne upevnená alfapozícia, však? Ja nemám problém vysvetliť mu to, ale čo keď to robí rodičom? Aj vtedy zasiahnuť, či to mám nechať na nich? Im sa to totiž páči a ja som podľa nich na neho zlá a týram ho, nedajú si to vysvetliť. Bolo by im jedno, keby bol vyššie ako oni...  
3.) Max mi neverí tak, ako by mal - bojí sa ísť hoci aj do čakárne na veterine, do výťahu a niektorých cudzích priestorov. Čo mám ešte robiť, aby mi veril viac? Venujem mu veľmi veľa času - prechádzky, komunikácia, hry, maznanie... Asi je trochu bázlivejší kríženček...
4.) Dokedy trvá puberta u stredných plemien? Max - 40 cm v kohútiku, 19 kg.
5.) Max má taký zvláštny zvyk - robí si manikúru i pedikúru :). Je to normálne? Nemám dojem, že zabíja nudu... Ale zároveň sa mi nezdá, že by mu tam čosi vadilo, že je z toho nervózny a ani že by ho niečo bolelo. Nesústreďuje sa na žiadny konkrétny pazúr - strieda to. Strihá mu ich veterinár a nad týmto sa nepozastavuje. Ibaže niektoré má pomerne zničené. Je to zlozvyk?

Veľmi rada by som prišla na sústredenie :). Myslím, že Maxovi by to dodalo sebadôveru a ja by som mohla sledovať prirodzenú komunikáciu bez ziapania hysterických (ne)majiteľov... Ale kryje sa mi to so skúškami, termíny si neurčujeme my... A v septembri mi v druhom, treťom týždni začína nový semester, tak mi to asi nevyjde... To je všetko, pozdravujem Dinečka i Šedýska!

P.S: Váš článok o kastrácii asi zachránil ďalšiu fenku pred týmto osudom :).

Odpověď: Dobrý den:)
1/ Svoji vůdčí roli nevytváříte jen venku. Budujete ji každou společnou chvíli, tedy i doma. To je klíč k tomu, že Vám pejsek bude fungovat i v popisovaných situacích - a jak říkám, řešit to už musíte (i můžete) teď, ne až za dva měsíce.
2/ Ano. A zasáhnout musíte vždy, pokud se Váš pejsek pasuje do role, na kterou nemá. Tedy i vůči Vašim rodičům.
3/ Své udělá věk, resp. jeho psychické vyspívání. Stále je to ještě štěně, které se učí a postrádá nadhled a sebejistotu dospělého psa.
4/ U Maxe zhruba 18-24 měsíců. Nezáleží jen na velikosti, ale i na plemeni.
5/ Ano.

Děkuji a pohlaďte za mne Maxe:)

P.S. To mě hodně těší. Proto jsem ho i napsal...:)

 

(25.2.2007)
Tazatel: PeterBöhm, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň. Vážený pán Dostál, pred nedávnom sa mi dostala do ruky Vaša kniha. S veľkým záujmom som si ju prečítal, tiež poradňu. Získal som veľa cenných informácií a odpovede na mnohé otázky. Žiaľ musím konštatovať, že vo výchove nášho OBIho som urobil veľa chýb, napriek tomu že s ním chodím od jeho pol roka na cvičák. Na cvičáku sa uplatňuje "tvrdý dril" takže si Obi asi hodne vytrpel (aj ja).Hlavný problém je v tom, že OBI je dosť dominantný a chce mať všetkých psov na cvičáku "pod kontrolou" čo sa nezaobíde bez častých "výmen názorov", inak vcelku nevinnými. Cvičiteľka však tvrdí, že Labrador je tvrdohlavá rasa a zvlášť hnedý má "pošahané gény" a má sklon k agresivite. To treba tvrdo potláčať, najlepšie bitkou s vodítkom a krikom. Žiaľ efekt je opačný, a OBI hlavne keď je na vodítku a stretne nejakého psa, tak sa ide utrhnúť. Keď je navoľno je to lepšie ale to zas mám v 90% problém s histerickými majiteľmi. Ináč je OBI rodinný miláčik, máme ho doma a pre celú rodinu je výborný parťák. Každý deň chodíme na vychádzky do lesa a často si ho beriem aj do práce. Pomáha riešiť aj napätia v rodine, syn(13 r.) pri ňom preleží celé hodiny a "relaxuje". Ako som už spomínal, v poradni som našiel odpovede na mnohé otázky ohľadne ďalšej OBIho výchovy (na cvičák už nechodím). Napriek tomu, som ochotný obetovať čas aj peniaze na návštevu u Vás, aby ste event. odhadli škody ktoré sa na ňom napáchali, resp. poradili ako ich napraviť.  Ďakujem Vám za Vašu prácu pre psíkov (a ich majiteľov) a prajem Vám všetko najlepšie.

Odpověď: Dobrý den, i já děkuji:) Pročítal jsem Váš dotaz a řikal si - ten pán by za mnou měl s pejskem přijet, to je jediná rozumná možnost... A teď mě opravdu těší, že i Vy uvažujete stejně. Protože "pošahané gény" má s odpuštěním leda tak paní cvičitelka, pokud tvrdí takové nesmysly, jako že hnědá varieta má sklon k agresivitě (co takhle "zlý černý pes"?). O jejím názoru na nápravu "bitkou s vodítkom a krikom" už ani nemluvě:(

Dominantní pes je něco zcela jiného nez pes agresivní - bohužel právě popsaným přístupem z něj můžete agresivního psa lehce získat... Ano, pokud budete chtít, velice rád Vám i Vašemu pejskovi pomohu. V tom případě mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme termín individuálního servisu a bližší podrobnosti. Budu se těšit:)

 

(25.2.2007)
Tazatel: Hana Peisarová, Praha
Plemeno psa: výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Omlouvám se, že vás tak často využívám a zdravím vás pane Dostále.Mám jenom nejasno v tom, jak se zachovat, když si Hubert srovnává jiného psa. Stalo se, že Když si Huba našel nějakou zajímavou věs a hrabal, přišel k němu jiný pes a Hubert krátce štěknul a pesan odešel, ale druhý pes se nechtěl nechat tím výstražným štěknutím odehnat a dokonce začal hrabat v té jeho díře a Hubert ho za strašného řevu a jekotu napadnul. Když to zkončilo, tak ani jeden pes na sobě něměl žádné zranění, žádnou krev a byl klid,Hubert stál vedle jako by se nic nestalo. A teď právě nevím, jestli ho potrestat, že se "pral", nebo dělat že nic. Bojím s udělat chybu a proto bych strašně ráda slyšela od vás, jak se zachovat v takovém případě. Předem děkuji za odpověď Peisarová.

Odpověď: Také zdravím:) Hubert je dominantní pes, jak už tak normální výmarští ohaři bývají. Ta "díra" byla jeho záležitost a Hubert si ji musel vybojovat sám za sebe - a druhý pes do toho šel s jasným vědomím, že ho Hubert může zahnat. Prostě to zkusil a nevyšlo mu to. A jak jste sama viděla, zůstalo pouze u psích signálů...

Trestat Huberta za to, že si ubránil své, by znamenalo podrazit vlastního psa - bránil své, nikoliv Vaše společné. Až se jednou situace obrátí a Hubert půjde po cizí "díře", taky bude vědět, že morální právo je na straně toho psa, který si ji vyhrabal - a taky to třeba zkusí a taky dostane od toho druhého na zadek. Tak už to mezi pejsky chodí, ať se jedná o klacek, kost, vyhrabanou díru nebo voňavou fenku...:)

 

(18.2.2007)
Tazatel: Veronika Formanová, Pardubice
Plemeno psa: maďarský ohař krátkosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, hluboce se sklanim pred vasi trpelivosti, protoze pri ctenich nekterych dotazu (stene do kotce, kastrace, nekontakt se psem) nedokazu pochopit, jak si tito lide psa mohli poridit. pes je velika zodpovednost, coz temto hlupakum zrejme nedochazi. vychovavame naseho hosicka prirozene, po psim. i kdyz je jeste stene, je povahove uzasny, posloucha, mazli se a snazime se byt stale spolu. kamkoliv jedeme, podminkou je, aby to bylo vhodne i pro ýmouška. tisickrat se nam to vrati, protoze kdyz ýmouch  spokojene usína ve spolecne posteli :) , vim, ze je stastny. jeste jednou Vam dekuji a preji pevne nervy.

Odpověď: Dobrý den, velice Vám děkuji...:) Některé lidi je skutečně těžké pochopit, ale leccos o nich napovídá to, že právě oni pak na mé odpovědi reagují agresivními maily plnými zloby a nenávisti - se zcela logickým důsledkem z mé strany, že si tímto jednáním ke mně navždy zavřou dveře. Moje nervy to naštěstí zvládají dobře, jen je mi líto jejich psů, kteří neměli možnost si svoje "pánečky" vybrat. Ale každý pes je v dospělosti takový, jak se k němu jeho majitel choval. Každý pes má velmi dobrou paměť - a každý z nich svému majiteli vrátí zlý přístup stejně jako ten dobrý.

A to je spravedlnost, ve kterou věřím.

 

(18.2.2007)
Tazatel: Dana Leibnerová, Loštice
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále,prosím o radu-pes žije s námi v domě,chodí během dne ven na zahradu a stalo se,že přeskočil plot k sousedům-uviděl kočku,jak psa toto odnaučit,nechceme ho přivazovat,ani trestat,ale nevíme,jak na to.Bojíme se, aby nám pes neutekl,nebo někomu nechtěně neublížil.Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Rada je jednoduchá - pejskovi se více věnovat a zvládnout základy ovladatelnost, pracovat na vazbě a všeobecné výchově tak, jak o tom píšu na PSÍCH STRÁNKÁCH. Pes se nevychová sám ani nespadne z nebe, je zapotřebí s ním pracovat. Zlatý retrívr si dá říct velmi dobře, jen je zapotřebí s níkm komunikovat. Ta kočka není jádro problému, pouze jeho důsledek.

 

(18.2.2007)
Tazatel: Jana Fulmeková, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: italský chrtík
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den,rada by som Vas poziadala o radu ohladom mojho jedenastmesacneho psika.Vlastne nie celkom mojho,je z mojho chovu,ale od desiatich tyzdnov ma svojich vlastnych majitelov,som vsak s nimi vo velmi castom kontakte a pred par dnami som ho mala pocas ich nepritomnosti na strazenie. Je to psik velmi mily,pritulny a hravy,s jemnou povahou,voci psom skor submisivny,aj ked vonku sa snazi psom skor vyhybat a nevyhladava kontakt s nimi,rovnako tak aj s cudzimi ludmi.
A teraz k mojmu problemu,psik so sebou nerad nechvava manipulovat,snaha o ostrihanie nechtov,vycistenie usi alebo o oblecenie pred prachadzkou vacsinou skoncila zavrcanim a naslednym jemnym pokusanim,cize neziaducim spravanim,ktore by som rada eliminovala,ale ako som uz povedala kvoli jeho inak jemnej povahe by som nerada nieco pokazila a preto by som Vas chcela poziadat o radu.Neda sa povedat ze by na takuto manipulaciu nebol navykany,prave naopak,tvori normalnu sucast jeho zivota uz od stenacieho veku,len on sa jej stale brani a ja si neviem vysvetlit preco. Dalsim problemom je obojok a chodenie na voditku.Napriek tomu ze je na nich navykany odmalicka cca od siedmych tyzdnov a tvoria kazdodennu sucast jeho zivota,stale ich neprijal a akonahle ma na krku obojok zacne velmi divne chodit,predne nohy dviha co najblizsie k hlave,niekedy je takymto sposobom schopny chodit chvilu aj po zadnych,akoby si ho chcel dat dole...nepomaha ani motivacia odmenou,ani ked jemne sklbnem voditkom,zastavim a poviem mu ze nesmie,pri dalsom vykroceni to robi znovu.tento problem s nim mam odkedy som mu dala obojok prvykrat na krk a pretrvava dodnes. Za radu vopred dakujem.

Odpověď: Dobrý den:) Zdrojem popsaných problémů je špatné vedení a výchova pejska ze strany současných majitelů. Chybí důvěra a smečkové pouto - je spousta věcí, které jsou pejskům nepříjemné a bez kterých by se rádi obešli, ale pokud svému majiteli věří a mají vůči němu důvěru, pak je prostě tolerují. Samozřejmě je nutností i správně nastavená hierarchie - jinak je pes schopný jít až do agrese, což je i případ tototo chrtíka.

U něj bude základním problémem jeho nezvládnutá submisivita. Takoví psi potřebují klid a vlastní jistotu čerpat právě ze svého majitele - vůdce smečky, pak jsou schopni zvládnout i zátěžové situace. A tímto směrem se musí ubírat i náprava - v prvé řadě tedy jeho majitelů:) Zkuste je nasměrovat na PSÍ STRÁNKY, popřípadě jim sama některé základní věci týkající se psí komunikace a hierarchie psí smečky vysvětlit. Pokud totiž bude toto v pořádku, pak bude fungovat i vše ostatní. Lékem není psa něco "odnaučit". Lékem je chovat se tak, aby buď daný problém vůbec nevznikl nebo aby se jej pes zbavil sám. Popsané chování (manipulace i odmítání vodítka) je pouze důsledkem jeho nezvládnuté nebo opomíjené výchovy.

 

(18.2.2007)
Tazatel: Martin Lelovský, Palarikovo (Slovensko)
Plemeno psa: belgický ovčák malinois
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pan Dostal,na uvod chcem pochvalit vasu stranku je pekne spracovana a poradna je super dost mi pomaha pri vychove mojej Lei.Knihu uz mam taktiez aj ked som sa este nestihol do nej pozriet ale pracujem natom:). Nechcem to nejak podrobnejsie rozoberat prejdem hned k veci. Potrebujem poradit hlavne ohladom krmiva, viem ze "propagujete" niektore znacky ja som zvolil Eukanubu (Puppy&Junior large)+ davam nejake vytazok z morskych rias(neviem si spomenut na nazov)na srst, objednal som si aj Irish Cal tak budem podavat aj ten. Ide mi hlavne o to ze som pocul nazor na uvedene granule ze uz nemaju taku kvalitu ako bola niekedy,info mam zjedneho nemenovaneho chovoproduktu,ze obsahuje nejaku rakovinotvornu latku co sa po niekolkych rokoch ukaze.Vazne neviem ci jeto nejaky tach len od predavajuceho alebo je to pravda. On mi odporucil znacku Bosch alebo Arion. Viem ze co chovatel alebo predavajuci to iny nazor. Preto by som poprosil vas o vas nazor. Este by som chcel vas poprosit ci sa mozem tel. spojit a dohodnut si nejaky vycvikovy servis keby som vas stym nezatazoval. Vopred dakujem a pozdravte vasich psikov.

Odpověď: Dobrý den a děkuji:) Předem bych rád uvedl na pravou míru jednu věc - já skutečně žádné krmivo "nepropaguji" (nejsem v této oblasti nijak zainteresovaný), jen se snažím doporučit v konkrétních případech to, které mi přijde vhodné... Jsou určité značky, které si drží svůj standard a na které je celkem spolehnutí, ale konkurenční boj samozřejmě zuří a občas se objeví "zaručená zpráva" třeba právě o rakovinotvorných látkách. Chtěl bych říci, že samozřejmě není nic nemožné, ale na druhé straně výrobce Eukanuby nepatří mezi ty, kteří by takto riskovali svoji pověst nebo neměli již určité technologické postupy takříkajíc vychytané. Kazdý prodejce Vám bude samozřejmě tvrdit, že to, co prodává on, je to nejlepší. Ale nejlepší pro každého konkrétního pejska je takové krmivo, které mu jednoznačně prospívá a které obsahuje všechny potřebné látky pro jeho zdravý vývoj - a jiné látky (např. soju) neobsahuje naopak vůbec. Pokud tedy zalovíte mezi zavedenými značkami s dlouholetou tradicí, neuděláte chybu.

Ohledně výcvikového servisu se se mnou samozřejmě spojit můžete (tel. odpoledne nebo večer), rád Vám s fenečkou pomůžu - budu se těšit:)

 

(18.2.2007)
Tazatel: Karel Kosař, Hradec Králové
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 20 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. V rodině máme 20 měsíčního psa černého labradora sršícího energií, jinak standardních parametrů.Pobývá v interiéru přes den sám, ale má možnost dostatečného výběhu ráno i večer. Lze k němu pořídit dalšího psa sv