Za období: 1.1.2015 - 31.12.2015

(13.12.2015)
Plemeno: ---
Pohlaví: ---
Stáří: ---
Kastrace: ---
Dotaz: Vážený pane Dostále, můj dotaz nebude o výchově ani výcviku psa ale spíš by mě zajímal Váš názor a postoj ke smrti psího partáka. Vím, že jste tuto situaci již zažil a doufám, že ve Vás nevyvolám smutné vzpomínky. O svého parťáka (sedmiletého Rh. ridgebacka) jsem přišla tragicky před týdnem. Moji blízcí mi radí pořídit si do měsíce nové štěně a tím zmírnit bolest..je pravda že už jsem nad tím i přemýšlela protože život bez zrzka si nedokážu představit a možná to dopadne tak že po novém roce přibude člen rodiny ale stále nad tím přemýšlím a mám trochu černé svědomí jako bych mého Dexe tak trochu zrazovala...i když vím, že by mě nerad viděl smutnou... Je mi jasné, že každý se s tím vyrovnává po svém a je to hodně individuální ale jak je podle Vás nejlepší tuto ztrátu zvládnout? Po jaké době jste Vy sám uznal, že je vhodný čas na dalšího pejska? Co bylo tím Vaším  "znamením" ? Děkuji za Váš názor a posílám pohlazení Vašemu Gardovi.

Odpověď: Je mi velmi líto odchodu Vašeho pejska... shodou okolností to právě tento týden je už sedm let, co mi odešel můj milovaný Dineček. A stejně jako v případě mého druhého pejska, Šedýska, je to něco, co nikdy nepřestane bolet. Čas a život s novým psím parťákem smutek otupí, ale nikdy nesmaže - aspoň sám za sebe mohu s čistým svědomím říci, že neuběhne jeden jediný den, abych si na oba svoje pejsky nevzpomněl. A věřím, že takto to má hodně lidí, pokud z jejich života odešel pejsek, se kterým k sobě měli opravdu velmi blízko - v srdci navždy zůstane jizva, kterou nezacelí ani čas, ani jiný psí kamarád...

Každý náš pejsek nám věnuje celý svůj život, kdežto my s ním prožijeme pouze část života svého. A když odejde do psího nebe, nechá nám tu navždy část své duše a své osobnosti - a stejně tak si část naší duše a naší osobnosti navždy odnese s sebou. Tak to vnímám, s tím žiju a takový je můj postoj ke smrti psího parťáka...

Máte pravdu v tom, že každý prožívá odchod svého pejska jinak a jinak se s ním vyrovnává. Jsou lidé, kteří potřebují nového psího parťáka vedle sebe co nejrychleji, jiní potřebují dlouhý čas na to, aby byli schopni svůj vztah přenést na jiného pejska. Je to ryze individuální záležitost a každý to máme nastavené jinak, záleží hodně na našich osobních životech a prostředí, ve kterém žijeme.

Po čtyřech letech od odchodu Šedýska už dnes o pár věcech mohu mluvit. Byl to pro mne jeden z nejhorších životních momentů. Čas, kdy jsem se vracel do prázdného bytu, ve kterém mě nikdo nečekal, neslyšel jsem spokojené psí oddychování a necítil ten nenahraditelný dotyk psího čumáčku a psího jazyka před usnutím, po probuzení nebo každou chvíli během dne. Čas, kdy jsem v tichu noci slyšel posouvání psí misky v kuchyni, ač tam žádná nebyla a našlapování psích tlapek, které existovaly jenom v mé hlavě. Čas, který si lidské bytosti, které jsem považoval za blízké, vybraly ke své zradě a opuštění a čas, kdy mi cizí a často do té doby mně neznámí lidé napsali nebo zavolali, aby mi vyjádřili podporu. Čas, kdy se jiní lidé snažili mě veřejně odepsat, protože "už nemá toho psa" - čas, kdy mi byli další lidští ubožáci schopni napsat, jak je dobře, že Šedýsek umřel a jak mi to přejí...

Věděl jsem, že mohu žít bez člověka, ale ne bez pejska. Věděl jsem, že musím a chci pokračovat dál v tom, co dělám, právě proto mi byl dán dar komunikace se psy a možnost pomoci jim i jejich majitelům a jakkoli mě Šedýskův odchod rozsekal na kusy, jediná bytost, která mě požene v mém životě a práci dál, je bytost psí. Věděl jsem, že s Šedýskem neodešlo nic z toho, co umím a co je můj smysl života. A věděl jsem i to, jaké plemeno bude můj další pejsek. A protože to všechno tak i mělo být, Gardýsek už na mě čekal...

A on byl přesně takové štěně, jaké jsem v té době měl dostat do ruky - štěně s obrovskou psí energií a sebejistotou, které člověka vytáhne z psychického dna a smutku. A tehdy i dnes stále vnímám Dinečka s Šedýskem, jak se kdysi ze psího nebe shovívavě dívali na malou pyrenejskou kuličku a dnes se dívají s pýchou a radostí na svého hrdého psího nástupce, mého krásného psího parťáka a ve své nekonečné psí moudrosti vědí, že přesně takhle to mělo a muselo být...

Někdy je to znamení, někdy osudový pejsek, který člověku vkročí do cesty. A někdy je to poznání o nemožnosti další existence bez psího parťáka. Jediná jistota je, že vždy dostanete ne pejska, kterého si přejete, ale pejska, kterého v dané životní etapě potřebujete. Tohle mě život se psy naučil a potvrdil mi to v dlouhé řadě jiných lidskopsích osudů. Proto, pokud je teď Váš vlastní život bez pejska smutný a neúplný, nebraňte se tomu, opět ho dát do pořádku. Nezradíte tím Dexe, ale dáte další psí bytosti šanci prožít hezký a smysluplný život. Nemějte z toho špatné svědomí - ale mějte prosím na paměti, že Váš nový psí přítel bude úplně jiný než Dex, nesmíte spadnout do pasti porovnávání dvou nezávislých psích osobností. Proto také často lidem v podobné situaci doporučuji jít do úplně jiného plemene než byl jejich předešlý pejsek...

Pohlazení Gardýskovi jsem rád vyřídil, oba děkujeme - a budu moc doufat, že Vám tato moje odpověď aspoň trochu pomůže v rozhodování a pohledu na odchod jednoho a příchod druhého pejska.

(29.11.2015)
Plemeno: ruský chrt (barzoj)
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky a 3 měsíce
Kastrace: ano (ve věku 1 rok a 3 měsíce)
Dotaz: Dobrý den, vcelku nemám žádný závažný problém nebo starost, přesto po pročítání vašich stránek, které jsem náhodou objevila, by mne zajímal váš názor i případná rada, za kterou předem děkuji. Ginger( jméno fenky) od mala celkově nemá ani 50% přivoláni. I přesto, že jsme postupovali podle rad a doporučení (učit na stopovačce, schovávat se, běžet opačnýn směrem), Ginger to nikdy moc "nebralo". V jejím roce se to trochu upravilo, chodíme na vodítku a pouštíme jen na skutečně odlehlých místech, aby měla možnost proběhnout se. Od štěněte do svého cca roku demolovala byt a to doslova. Přisli jsme o noční stolky, matraci, postel i obrazy. To vše se postupně uklidnilo, je to náš mazlíček. Když chce, lehne si k nám, ale raději okupuje všechny pohovky co doma máme a stěhuje se z jedné na druhou. Co nám nyní dělá starosti je, že nám v posledním týdnu třikrát utekla. Vždy alespoň nějaké přivolání měla nebo se max po 10 minutách vynořila ze křoví, ale nyní jsme ji hledali tři hodiny s pomocí policie. Jak dál prosím postupovat? Děkuji Odesláno z iPadu

Odpověď: Dobrý den:) Nemůžete od chrta čekat chování vydrilovaného německého ovčáka. Je zapotřebí si uvědomit, že chrti mají svoje specifické vzorce chování, jsou to geneticky předurčení samostatní lovci, ne ovčáci čekající na to, kam je člověk pošle, co jim přikáže nebo kdy je přivolá.

Navíc se teď začne úspěšně tlouct chrtí genetika a následky kastrace Vaší fenky. Díky Vašemu špatnému rozhodnutí, kdy jste nechala provést kastraci (dokonce ještě ve štěněcím věku!), Ginger nikdy psychicky nedospěje, zůstane věčným štěnětem. To má samozřejmě za následek mimo jiné i podstatně zvýšené nepředvídatelné chování, zvýšenou nejistotu a větší sklon k panickému chování v případě zátěžové situace. To všechno jsou rozbušky, které ve chvíli, kdy bude fenka odkázána na sebe a na svoje vlastní rozhodnutí, budou silně ovlivňovat její jednání a mohou způsobit velký problém - psychicky dospělý pes jedná daleko rozvážněji a na základě analýzy problému, pes psychicky nedospělý (tedy i kastrát) jedná pudově, impulzívně a velmi často zkratově. Výsledkem toho všeho pak bývá i skutečnost, zda se fenka/pes vrací ke svému majiteli (smečce) nebo zpanikaří a zoufalý majitel vyvěšuje letáky a alarmuje "psí detektivy"...

Tento uměle vytvořený problém teprve dosáhne své plné síly v budoucích měsících. Bohužel, základ byl položen již v raném věku Vaší fenečky, kdy nebyla zohledněna povahová specifika jejího plemene - silný lovecký instinkt, nezávislost na člověku a vysoká rozhodovací samostatnost. Chrti se neučí vazbě na svého člověka schováváním nebo úprkem opačným směrem, i práce se stopovačkou má svoje pravidla, jiná, než jaká majitele psů učí cvičitelé. Barzoj má také vysoké psychické nároky, demolování Vašenho bytu bohužel opět dokladuje, že psychické potřeby Vaší fenky uspokojeny nebyly.

Přirozená nezávislost Ginger bude s časem postupně sílit, ve spojení s dosavadní výchovou a  následky kastrace na její psychiku (nenastoupí korekční mechanismy dospělého psa) velmi brzy zjistíte, že závažný problém a starost máte. Pokud ji budete v této fázi pouštět navolno, bude jen otázkou času, kdy už se jednoho dne nevrátí - bohužel, pro tento scénář se předpoklady budou zvyšovat. Kromě důrazného doporučení používat vodítko/stopovačku jako nezbytnou pojistku Vám mohu nabídnout jediné, co má smysl - domluvit se se mnou a naučit se s Ginger komunikovat tak, jak ona sama očekává na základě svých přirozených psychických potřeb.

Ruský chrt (barzoj) je nádherné plemeno, ale je hrdé, nezávislé na člověku a potřebuje specifický přístup - rozhodně to není "poslouchací pes" na základě povelů. O tom méně jedinec, jehož psychický vývoj byl zastaven na úrovní pubertálního štěněte. Pokud budete chtít, pomůžu Ginger i Vám, rozhodnout se ale musíte Vy sama...

  (29.11.2015)
Plemeno: borderteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 9 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, objevila jsem Vaší poradnu a přečetla téměř všechny články a rozhodla jsem se obrátit na Vás i se svým dotazem. Pořídili jsme si štěňátko bordíka a jelikož je to naše první, chtěla bych se ujistit zda uvažuji správně či ne. Jedná se mi zejména o zvykání pejska na samotu. Pejska máme doma 14 dní, byla jsem s ním doma, aby si zvykl a postupně každý den jsem ho zvykala na mou krátkou nepřítomnost. Nejsem si však jistá, zda je vhodné nechat pejska osamotě již třeba 6 hodin, nebo v případě, že mám tu možnost dát ho na částečnou dobu třeba pohlídat, zda by to pro něho bylo přijatelnější. Z různých zdrojů slyším, že to hlídání občas nesou pejsci s větším vztekem. Ráda bych tedy slyšela Váš názor - zda nechat pejska spíše samotného nebo dát pohlídat. Předem Vám děkuji za Vaše rady :).

Odpověď: Dobrý den:) Dvou až tříměsíční štěně rozhodně ještě nezvládne šest hodin samoty. Ideální by bylo tuto dobu rozpůlit (stačí půl hodiny na základní vyvenčení a proběhnutí plus sociální komunikaci), samozřejmě s tím, že štěně budete průběžně na pár hodin samoty zvykat - tak, jak jsem to zde už vícekrát popsal, tedy postupně se prodlužující intervaly s klidnými odchody, příchody a stejnými rituály.

Že by "hlídání" nesla štěňata s větším vztekem(?), jak píšete, je nesmysl - to slovo "vztek" tam nemá absolutně co dělat, pokud ho ale nahradíme výrazem "stres", pak se dostáváme k častému problému - zdaleka ne každý "hlídač" nebo "chůva" jsou pro štěně ty pravé osoby, navíc se často ani nedozvíte, co se vůbec stalo, pokud se štěně najednou začne po takové hlídací směně chovat jinak.

Jednoznačně nejlepší je vychovat svoje štěně sám, tedy včetně postupného zvykání na to, že určitou část dne je samo. Pokud to jeho majitel zvládne (samozřejmě s plným respektováním toho, na co v dané fázi věku štěně psychicky má), pak velmi brzy začne štěně tuto dobu vyplňovat spánkem, odpočinkem a všeobecným útlumem. Pokud majitel tlačí na pilu, dostane své štěně do stresu a je zle.

Šest hodin je v tomto věku ještě moc. Pokud byste měla možnost se na hodinku uvolnit z práce (jednalo by se tak o 2-3 měsíce), pak by to bylo ideální. Pokud by Vás na půlhodinku denně zastoupil někdo skutečně důvěryhodný, pak i toto je akceptovatelné, i když už ne ideální. Musíte se rozhodnout sama, snad Vám v tom můj výše uvedený rozbor bude nápomocen.

  (29.11.2015)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 9 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, jsme již objednáni na Váš individuální výcvikový kurz, na který se velice těšíme. Nicméně bych měl na Vás jeden dotaz: Náš malý Kryšpín při krmení neuvěřitelně své jídlo hltá. Dáváme mu 4x denně dávku dle doporučení, kterou on zpracuje za zhruba 3 vteřiny :). Je možné ho to nějak odnaučit? Našel jsem na internetu nějaké zpomalovací misky. Máte s tím nějaké zkušenosti, případně doporučil by jste nám je? Předem děkuji za odpověď a přeji hezký den

Odpověď: Dobrý den, nebojte se:) Temperamentní štěňata toto dělají, s postupujícím časem se přijímání potravy zpomalí (jakmile se dokončí přezubení a pes začne místo hltání kousat), i tak ale některým psům zůstane rychlé zpracování potravy i v dospělosti (dobrmani nebo ridgebackové bývají častými případy). Prostě to takto mají, není to nic, co je zapotřebí odnaučovat, jen si na tom výrobci zbytečností zase mastí kapsy. Jsou psi, kteří baští s největší rozvahou odmala nebo od určitého věku, dávají si načas a nad každým soustem přemýšlejí. No a jiní to zase do sebe naládují stylem "oni mi to určitě sežerou, musím být rychlejší"... Takže nebojte, buďte v klidu a rádi, že Kryšpínovi chutná - pohlaďte ho za mne a budu se také těšit:)

  (29.11.2015)
Plemeno: jack russell teriér/jack russell teriér
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 8 měsíců/8 let
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych Vás touto formou požádala o radu. Pro upřesnění: mé dvě fenky - Ruby (8 let) a Róza (8 měsíců) jsou v příbuzenském vztahu - babička a vnučka. Obě JRT, nekastrované. Trápí mě dvě věci týkající se mladší fenky - Róza
1) VYMĚŠOVÁNÍ - i přes velmi časté venčení a vycházky stále vyměšuje i doma. Z jejího chování jsem zmatená. Obě fenky se mnou sdílejí lože a v době mé nepřítomnosti jsou ve svých pelíšcích. Jakmile se nacházím ve svém pokoji, kde jsme samozřejmě pohromadě často se stává, že Rozárka se nahodile vyčůrá na postel, či koberec a její specifickou záležitostí je příležitostné kálení pod postelí. Je faktem, že v době učení se, že vyměšování se provádí venku jsem nakonec byla situací dohnána k aplikaci savých podložek. Bylo to dáno tím, že bydlíme ve 3. patře, bez výtahu. A svého času - 3., 4. a 5. měsíc jsem nabývala dojmu, že Rozárka nadměrně často vyměšuje - co hodina, to loužička. Absolutně jsem přestávala stíhat vybíhat ven. Bez podložek ale bohužel čůrala kdekoliv po pokoji. V době, kdy nejsem doma Róza "vydrží" - většinou už ano. Ale nejvíce mě rozčiluje ten pokoj, který ve mě asociuje psí WC a pak asi to, že nevím, co s tím. S Ruby jsem tyto situace nezažila - pochopila, že potřeba se vykonává venku. Také jí to chvilku trvalo, ale asi tak do 4. měsíce. Poté už byla spolehlivá a sama se naučila kvíknout, že zkrátka chce. Celá tato situace je dost vleklá a zdlouhavá a já pořádně nevím, jaké informace potřebujete znát, abyste mi dokázal adekvátně poradit.
V bodech - starší fenka Ruby vyměšování zvládá bravurně, dříve potřebu i hlásila. S příchodem Rozárky hlásit přestala, ale na rozdíl od ní někdy "řekne", že potřebuje ven. Působí to na mě dojmem, že Rozárka chápe, že se vyměšuje venku, ale zároveň jí nepřijde zvláštní vykonat potřebu doma. Myslím, že přečůrává ostatní pachy. Příklad - vyčistím, či vyperu ložní prádlo (s minimem pracího prášku) a záhy se objeví nová značka. Každopádně - podložku zanechávám a Rozárku stále hlídám. Bez nehod jsme, jestliže se Róza nenachází v této místnosti. Což ale omezuje mě, protože jsem zvyklá mít průchozí být - s otevřenými dveřmi. Za vykonané potřeby jsem ji vždy slovně pokárala, pokud jsem ji přistihla. Pokud ji nepřistihnu - chovám se neutrálně a pokud možno v její nepřítomnosti nadílku uklidím. Někdy takřka ze zoufalství jsem ji čapla za krkem a pokárala, ale bylo mi z toho na nic a zjistila jsem, že to "zafungovalo" jen chvilku. Své holky fyzicky netrestám. A pokud jsem se k tomuto musela snížit bylo to v takové situaci, kdy jsem nevěděla, jak si počínat. Můj názor na celou situaci - Róza často pije = často čůrá, miluje pozornost = nejspíš si ji vynutí i negativně, značkuje? Ale neumím si vysvětlit to kálení pod postelí.
2) ŠTĚKOT - Kromě tohoto kolotoče mě trápí ještě jedna záležitost, která je dost podobná té předchozí. Tu a tam vyštěkává - loudí = štěkne, chce z místnosti do jiné = štěkne + pakliže jde někdo domů, např. v noci = spustí štěkot a to se někdy přidá i Ruby. Můj dojem - chce si získat pozornost, nebo hlásí, že se něco děje. Poslední varianta - napadá mě - nadbytek energie.
Obojí mě opravdu trápí, protože jsem přesvědčená o tom, že mám dvě skvělé a inteligentní fenky akorát v tomto případě si vzájemně nedokážeme vysvětlit, co od sebe navzájem vyžadujeme.
Pro upřesnění - Ruby je svými vlastnostmi a charakterem velmi odlišná, ale také s ní mám spojeno několik věcí, které se snažím několik let řešit, ale bohužel nic nezafungovalo. Problém se týká - návštěvy veteriny a přeprava v jakémkoliv dopr. prostředku. S obojím máme potíže od jeho jejího psího dětství - projevuje se to hysterickým kvičením, naříkáním, vyštěkáváním, pokud možno, tak i útěky a velmi aktivním olizováním (většinou) mého obličeje. Využila jsem všemožných rad a instrukcí, aby se situace změnila a Ruby nebyla traumatizována, ale bohužel nic nezafungovalo.
Já vím, že je velmi těžké teď nějak radit, když máte na jednu stranu jen malou část informací. Ale pokud je to možné, ráda bych to s Vámi probrala alespoň telefonicky. Již dříve mě napadlo Vás navštívit, ale s Ruby jsem si to netroufla, protože pro ní je boj přetrpět i 10 min. v MHD. Nyní bych velmi ráda dořešila Rozárku, která je jinak naprostý živel a nic jí nevadí. Nerada bych udělala nějakou chybu, kterou bych pak mohla stěží napravit. Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Vezměme to postupně. Aplikace savých podložek přináší daleko víc problémů a následných zlozvyků než prosté uklizení v případě, kdy se nezadaří vystihnout ten správný moment a dojít ven. Vychoval jsem postupně tři štěňata (všechno psy, kteří obecně mívají větší problém s čistotou než fenky) v panelákovém bytě ve více než dvojnásobném počtu pater než Vy, bez savých podložek a podobných výmyslů. Řekl bych, že tedy vím, jake to je a také vím, že se sice pár měsíců nauklidíte trochu víc, ale při správném přístupu (bez scén a stresu) máte ve věku Vaší mladší fenky již klid.

Pokud tomu tak není, je za znečišťováním, které popisujete, vždy psychický problém. Tím je stres (už jsem to v Poradně mnohokrát popisoval) a pes takovým způsobem vždy dává najevo, že z jeho pohledu je něco velmi špatně.

Dobrou zpětnou vazbou je chování Vaší starší fenky. Problémy, které má ona, nasvědčují jednoznačně skutečnosti, že ve Vás necítí hierarchickou oporu. Píšete, že její problémy máte již od jejího štěněcího věku a pokud jste za více než sedm let nedokázala její stres odstranit, pak to mnohé prozrazuje.

A tím se dostávám k jádru problému Vaší mladší fenky. Každé štěně potřebuje ve svém raném věku především vzorové příklady chování. Instinktivně je bere ze svého bezprostředního okolí - ty dobré i ty špatné. A Róza se dostala k fence, která sama má velký problém s nejistotou, sebevědomím a tyto signály Róza z Ruby samozřejmě spolehlivě vnímá. Stejně tak vnímá i Vaši hierarchickou pozici, která není vůdčí (opět odkazuji na Rubyinu zpětnou vazbu), ale je na pozici chůvy. A každé štěně toho silného vůdčího jedince nezbytně potřebuje, ať už v podobě psí nebo lidské...

Logickým a přirozeným důsledkem pak je, že se Róza jako štěně bez smečkové opory dostala do stresového stavu. Znečišťování je pak, jak už jsem psal, přirozený stresový projev. Její štěkání není nadbytek energie, jak se mylně domníváte, ale snaha o komunikaci - otázky, na které bohužel nemá od koho dostat odpověď.

Róza je jiná než Ruby, bude dominantnějšího založení, ale o to více potřebuje vedle sebe jako štěně někoho, kdo pro ni bude autoritou a učitelem. V této chvíli to není ani Ruby, která má dost práce sama se sebou, ani Vy. A to je pravá příčina jejího chování.

Samozřejmě mi můžete zavolat, ale na rovinu říkám, že jediné, co Vám a Vašim fenečkám pomůže, je pouze osobní konzultace a pomoc. Rozhodnutí je opět jenom na Vás, na dálku Vám již z principu věci pomoci nemůžu, osobně ano.

(22.11.2015)
Plemeno: čivava
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme problém, který mě opravdu moc trápí. Náš pes je venčen cca 4-5x denně. Poslední venčení je vždy večer, než jdeme spát. A náš pejsek se v noci vzbudí a vesele si čůrá po bytě kde se mu zachce a jde zase spát. Je to opravdu nepříjemné už jen proto, že ráno vytírám louže a ničí nám takto nábytek. V noci, když spíme, tak to prostě nemáme jak ovlivnit...

Odpověď: Dobrý den:) Možných příčin může být samozřejmě víc - od zdravotních přes výchovné (hierarchické) až po psychické. Zdravotní vyloučíte vyšetřením na veterině, k ostatním dvěma jste mi bohužel nedala žádné potřebné informace - například kdy toto chování začalo, jaký je režim dne Vašeho pejska, jakým způsobem spolu komunikujete, jestli pejsek skutečně čůrá nebo zda značkuje, jaký je pitný režim (pokud pije extrémně hodně, může to být příznak cukrovky) atd. To jsou skutečně důležité údaje a bez nich mohu pouze vyjmenovat možné příčiny...

K těm samozřejmě patří i psychika Vašeho pejska - pokud bude rozhozená špatným prostředím, komunikací nebo přístupem, pokud je pes ve stresu, pak je podobné psí chování jedním z jednoznačných signálů. Ovšem jak už jsem napsal, nemám od Vás k dispozici žádné bližší údaje - je to totéž, jako když napíšete doktorovi, že Vaše dítě má teplotu. Bez dalších symptomů také není při nejlepší vůli schopen určit diagnózu. Nicméně lze říci, že chování Vašeho pejska má jednoznačně jednu z výše uvedených příčin.

(22.11.2015)
Plemeno: labrador x čaučau
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den dnes když jsem přišla domů mi mamka oznamila že je naše fenka zalezlá pod králíkárnou a nechce vylezt na nikoho nereagovala ani na mého otce kterej je největší páníček a nejvíc se o ní stará když jí hodily kousek rohlíku vylezla a snědla ho až poté co všichni odešly vylezla až když jsem přišla já a řekla že pujdem ven na žádnou jinou větu nechtěla vylézt,nevylezla ani když větu pujdem ven řekl pániček pouze na mě zareagovala což mi příde také trochu zvláštní nikdy mě neposlouchala tak jako mého tatku, pote jsme dvorek na němž je její bydlení i králíkarna kde si udělala noru zavřely aby to opět neudělala chtěla se tam vrátit a pořád tam koukala, vzaly jsme jí do dílny kde přečkává zimní noc pokažde a skontrolovaly jí  cecíky měla je trochu nateklé a teklo jí mlíko tak jsme šly skontrolovat pod králíkárnu její noru jestly nahodou neporodila malí ale po kontrole nory jsme nic nenašly ani nezačly jné náznaky těhotenství mohl/a by jste mi prosím poradit co se sní děje , mám o ní celkem strach.

Odpověď: Dobrý den. Zodpovídám každý dotaz, který mi přijde, ale některé se (což je i tento případ) bohužel poněkud hůře dekódují - ať už z hlediska formy nebo obsahu...

Nicméně udělám, co budu moci, na základě toho, co je z Vašeho dotazu patrné. Zeptám se teď zcela jednoduše - napadlo někoho vzít fenku k veterináři a zjistit její skutečný stav? Chápu, že ve Vašem případě nepoznáte ani příznaky zabřeznutí/gravidity (což je dlouhodobější stav a předpokládá těsnější soužití s fenkou než je u Vás), ale každý trochu vybavený veterinář by Vám měl být schopen jednoznačně sdělit, zda fenka čeká štěňata (v konečném stádiu i prostým pohmatem) nebo zda už není dokonce po porodu. Pokud si, jak píšete, pod vaší králíkárnou skutečně udělala noru, pak se může jednat o přípravu k porodu.

Další variantou je falešná březost (ta přichází zhruba měsíc po hárání - pro Vaši informaci, březost trvá cca 62 dní, tedy dvojnásobek, takže pokud tušíte, kdy fenka hárala, lze i z tohoto leccos odvodit) a může se projevit jedním nebo více příznaky - nateklé cecíky, tvorba mléka, příprava místa k "porodu". A samozřejmě stejně jako v předešlém případě především změnou chování.

Bohužel, pokud Vaše fenka "bydlí" na dvorku a nocuje v dílně, pak není divu, že o jejím stavu a změnách chování nemáte v podstatě žádný přehled - a to ani ve fázi možné gravidity. Je to hodně smutné. Prosím Vás, abyste fenečku vzala co nejdříve na veterinu a nechala ji vyšetřit. Pokud jsou Vámi popisované příznaky reálné, pak se jedná s velkou pravděpodobností (pokud vyloučím hormonální poruchu) o jednu z výše uvedených možností (před/poporodní stav nebo falešná březost). Víc takto na dálku diagnostikovat nelze.

(15.11.2015)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den! Mame v byte 6-rocneho krizenca Jack Russel teriera. Je velmi teritorialny: vrci na ludi, ked sa priblizia k jeho miske, k jeho pelechu, ku kobercu, ktory si privlastnil u mojich rodicov, atd. Vrci aj na mojho muza... S iynmi psami nevychadza dobre, je agresivny na vsetkych dospelych psov bez ohladu na ich velkost. Cvicak sme absolvovali - tam presne vedel, co sa od neho ocakava a robil presne to, co mal robit, lenze mimo cvicak sa sprava stale teritorialne a agresivne. Cakame babatko a tak mam obavy z toho ako to bude vyzerat, ci nebude agresivny hlavne, ked sa z babatka stane "stvornozkac". Myslite si, ze by pomohla v jeho veku kastracia? Co navrhujete? Dakujem za odpoved!!!

Odpověď: Dobrý den... Nazývejme věci pravými jmény: Váš problém není primárně "teritorialita" Vašeho pejska, ta je pouze logickým a navíc ne tím nejhorším důsledkem zásadního nezvládnutí jeho výchovy a hierarchické pozice z Vaší strany. K tomu se přidává jeho dlouhodobý stres, který je opět dán neuspokojením základních geneticky vrozených psychických potřeb každého psa - tedy existence fungující (v tomto případě lidskopsí) smečky a fungujícího (v tomto případě lidského) vůdčího jedince. Chování Vašeho pejska pak nemůže být za těchto pro něj tak špatných okolností jiné, než je...

Mnohokrát jsem zde už uváděl, že to, jak se pes chová na cvičáku, nevypovídá o jeho osobnosti naprosto nic. Asi bych nespočítal, kolik za ty roky už u mne bylo lidí s diagnózou "na cvičáku můj pes funguje špičkově, ale nemůžu s ním mezi lidi a psy a doma na mě vrčí" - cvičák naprosto neodráží reálný vztah mezi člověkem a jeho psem, hierarchický už vůbec ne.

Velmi mne vždy mrzí, když mi člověk zašle dotaz do Poradny na téma kastrace a vidím, že se ani trochu neobtěžoval aspoň zběžně projít můj web. Na toto téma už je na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO napsáno tolik textu, ať už ve formě samostaných článků nebo jako součást mých odpovědí v Poradně, že to skutečně přehlédnout nelze. A vždy o tématu kastrace píši stejně - ne, kastrace v tomto ani v jiných podobných případech skutečně nepomůže, naopak stávající problémovou situaci dovede do definitivního konce!

Řešila byste nezvládnutí výchovy vlastního dítěte jeho chladnokrevnou kastrací? Myslím si, že s největší pravděpodobností ne. Bylo by totiž stejně jako Váš pejsek pouze produktem chyb a nezvládnutí výchovy z Vaší strany - ne z jeho. Bohužel, lidé z mě neznámého důvodu tak často přemýšlí způsobem, který je naprosto nepochopitelný - tedy že jejich čtyřnohý parťák je "jenom pes" a protože se mu dostatečně nevěnovali (nebo věnovat nechtěli), potrestají ho ještě doživotně kastrací. Spravedlivým trestem je pak pro tyto lidi poznání, že sociálně založený predátor na kastraci reaguje razantním zhoršením chování, o to více v případě, kdy důvodem kastrace bylo hierarchické nezvládnutí ze strany jeho majitele.

Co navrhuji? Nad tím, co jsem Vám teď napsal, se poctivě zamyslet, přijmout svoji vlastní odpovědnost místo jejího přehazování na svého pejska, prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO, změnit celkový přístup (na toto téma zde máte k dispozici nepřeberné množství materiálu - sociální chování psa, smečka, hierarchie, vůdčí jedinec atd.) a to vše stihnout dříve, než se Vám narodí potomek. Protože pokud to nestihnete, pak s největší pravděpodobností nastanou po narození mimča velké, ale v dané konstelaci bohužel zcela očekávatelné problémy, kdy Váš pes přijme Vaše dítě ne jako součást smečky, ale jako vetřelce, kterého je potřeba eliminovat...

(15.11.2015)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 8 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, omlouvám se, že píšu touhle cestou, ale nepodařilo se mi vygenerovat zprávu. Jedná se o 8mi týdenní štěně Rhodeského ridgebacka. chtěla bych nejprve vyjádřit velké uznání za krásné stránky a poradnu, která již jistě pomohla mnoha majitelům pejsků. Také mě moc zaujala Vaše psí soustředění, kam bychom se s pejskem moc rádi vypravili. Příští týden si pojedeme pro téměř 8 týdenního chlapečka RR. Beru si dovolenou, takže v kombinaci s přítelem budeme mít na štěňátko cca 6 týdnů, aby si na nás pěkně zvyklo. Toto plemeno budu mít poprvé, tak bych nerada cokoli zanedbala. Přečetla jsem již velmi mnoho příspěvků z Vaší poradny a nasbírala tak spoustu užitečných informací, přesto bych měla ještě dva dotazy. Bydlíme v bytě v Praze a budeme se stěhovat do jiného bytu cca měsíc potom, co si pejska přivezeme. Můžeme nějak pomoct pejskovi, aby si zvykl na nový domov po měsíci jinde? Oba byty jsou ve vyšších patrech, takže je to celkem daleko k místu, kde pejsek bude moci vyčůrat venku. Koupili jsme si savé podložky a můj dotaz zní, zda je lepší učit pejska čůrat na podložku uvnitř nebo raději na balkóně, samozřejmě v kombinaci s častým vynášením ven. Jen mám strach, že to zpočátku ven nestihnu :-). Bojím se, aby si na balkóně nezvykl, a potom to nešlo venku během procházek.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji:) Až se přestěhujete, aplikujte stejné postupy jako ve Vašem současném bytě - tedy mimo jiné i včetně pomalého postupného zvykání na samotu, až budete v práci (vícekrát popsáno zde v Poradně). Nezapomeňte, že pro štěně to bude naprosto nové prostředí, včetně pachových a akustických podnětů.

Ani podložka, ani balkón, loužičky doma utřete a využívejte toho, že jste teď s malým doma a můžete ho brát často ven (dá se to odhadnout a stihnout i z vyššího patra, sám jsem v takových podmínkách odchoval všechna svoje štěňátka). Nebojte, štěně si rychle zvykne a nebude to tak strašné, jak Vám teď připadá. A pokud se budete důsledně řídit mnou zveřejněnými postupy na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO, pak za těch 6 týdnů dovolené dáte v pohodě základy všeho potřebného, co pro vzájemné spolužití budete potřebovat...

(15.11.2015)
Plemeno: bišonek
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, ve stáří 3 měsíců jsme si pořídili fenku bišonka s PP. Je velmi hravá, přítulná, učenlivá.Je to náš druhý bišonek. Máme ji z CHS, kde byla se svými sourozenci a dalšími čtyřmi psy stejné rasy.Nastal nám ale problém, že při procházkách venku se cizích psů bojí a pokud k ní některý přijde, má snahu utéct a utrhnout se z vodítka. Jak toto napravit? Předesílám, že žádnou špatnou zkušenost se psem u nás neměla. Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Jedním možným zdrojem problému může být buď povaha fenečky nebo špatná primární socializace ještě u chovatele (vzali jste si ji mimochodem o cca 5 týdnů později, než je optimální doba odběru). Nebo také Váš přístup - jak říkám každému, malé štěně je zapotřebí učit (tím ale rozhodně nemám na mysli "výcvik"), nejen si s ním hrát, na to lidé rádi zapomínají nebo je to vůbec nenapadne. A k tomu je nutné od začátku vybudovat hierarchickou vůdčí vazbu, smečkové prostředí a předávat štěněti jasné a čitelné příkladové vzorce chování - tedy i v prostředí cizích psů. Pokud cokoli z toho nefunguje, pak se štěně v běžném životě chová bázlivě místo zvědavosti, stejně tak i vůči vlastnímu druhu.

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, k těmto tématům zde máte k dispozici velké množství informací. Pokud budete chtít, není samozřejmě problém za mnou s fenečkou přijet - je vždy rozumnější investovat do psího života zavčas energii a čas než nechat rozjet socializační/hierarchické problémy, které se pak mohou táhnout po celý zbytek života pejska.

(8.11.2015)
Plemeno: staffordšírský bulteriér x americký staffordšírský teriér x cane corso
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky a 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, včera jsme spolu mluvili po telefonu...na vašich stránkách mi nešel odeslat dotaz do poradny, tak píšu zde. Potřebovala bych poradit...mám doma problémového pejska a naším hlavním problémem je to, že asi před půl-třičtvrtě rokem začal vyjíždět na kolemjdoucí.
Už jako u štěněte (zhruba v půl roce) se u něho projevili první známky agrese a to tak, že se mi v průběhu roku zakousnul cca 5x do předlokti, vždy to bylo při tom, když jsem mu brala něco, co našel venku, z huby (např. nějakou kost) nebo při hře s klackem a to samé udělal i několika mým známým. Od prosince minulého roku se už tohle nestalo, ale teď když jsme na procházce, tak bezdůvodně vyjíždí na cizí lidi (ne na všechny, nevím podle čeho si vybírá, že se mu člověk "nelíbí"), ale už se s ním bojím vyjít na ulici, aby někomu něco neudělal. Začne na ně vrčet, štěkat a chce je napadnout.Např. asi před dvěma měsíci, když jsem nečekala, že vyjede, zakousl se nějakému pánovi zezadu do nohy. Když na něj zařvu "nesmíš, přestaň" apod. , nebo se ho snažím nějak zadržet, tak se obrátí a vrčí i na mě,takže mu v podstatě ani nemůžu dát nijak najevo, že už to nesmí udělat. Někde jsem četla,  že pokud se obrátí na mě, mám se otočit zády a být v klidu, což se mi jednou osvědčilo-ruku mi hned pustil a šli jsme dál, ale to není řešení, jak ho to odnaučit.Nemáte nějakou radu, co v takové situaci dělat a čím to může být, že se takhle začal chovat?Nevím si s ním rady a dělá to čím dál častěji.Bydlím s rodiči a stará se o něj i mamka a jí dělá úplně to samé.
Druhým hlavním problémem je to, že odmalička nám doma "hlodá" prostěradla, povlečení a polštáře. Prostě všechen textil, co najde v posteli. Když ho okřiknu "nesmíš" nebo "fuj", tak nereaguje a hlodá si dál a je přitom jakoby nepřítomný a nevšímá si mě. Téměř vždy to řeším tak, že ho nakonec musím vyhodit z pokoje na chodbu (tam občas udělá loužičku za to, že jsem ho tam zavřela asi) a tak je to pořád dokola. Nerada ho tam zavírám, ale opravdu nevím, co jiného dělat. Když ho pustím k sobě, tak první co udělá, když vejde do pokoje (většinou) je, že si stoupne k posteli a hlodá ji zboku, pak si vleze do ní a tam hlodá dál.
Napřed to vypadalo, že to dělá jen proto, abych si ho více všímala, ale dělá to i tak a mrzí mě, že se mnou kvůli tomuto nemůže trávit čas v místnosti, kde jsem i já, protože tam z něho nesmím spustit oči a hlídat ho tam po celý den není možné. Samozřejmě tam se mnou většinu dne je, když nejsem v práci, ale věčně musím řešit tento problém.
To jsou ty dva hlavní, kromě toho, že na povely jako "sedni, lehni, ke mě" reaguje JEN doma a když nedržím v ruce piškot, tak ho k tomu přemluvím jen zřídka. V půl roce jsem s ním chodila na cvičák a cvičila jsem ho jen s pamlsky a i tam byl ten "nejdivočejší", často se ani nesoustředil na povely jako na svoje psí kamarády okolo a při některých cvičeních nás cvičitel raději postavil bokem, protože se věnoval úplně jiným věcem (což asi moc nepomohlo). Vím, že přes internet se to moc řešit nedá, ale u nás v Olomouci jsem žádného psího psychologa nenašla, ani v okolí, tak bych vám byla vděčná za každou radu.

Odpověď: Dobrý den:) Máte zcela pravdu v tom, že podobné problémy se skutečně nedají řešit přes internet a obecně "na dálku". Ve Vašem konkrétním případě jde bohužel o totální nezvládnutí výchovy a hierarchického vedení pejska, a to už od štěněcího věku, kdy samozřejmě bylo již zapotřebí do některých věcí sáhnout. V dnešní době Váš pes začíná pomalu psychicky dospívat (i když mu ještě zhruba rok do úplné dospělosti zbývá) a čím dál víc se úspěšně upevňuje v přesvědčení, že na něj nemáte - což je z jeho pohledu zcela správný odhad. Tomu samozřejmě napomáhají i Vaše naprosto chybné reakce například v případě, kdy se obrátí přímo proti Vám - otočit se k němu v tu chvíli zády je to nejhorší, co můžete udělat. Pro Vašeho psa je to navíc další přesvědčivý důkaz Vaší submisivity a nezvládnutí situace.

Druhým problémem Vašeho pejska je stres (jedním z jehož vnějších projevů je i Vámi popisované "hlodání"), do kterého se dostal právě dlouhodobým životem bez smečky a bez fungujícího vůdce smečky v režimu "všechno musím řešit sám". Ještě stále není psychicky dospělý a nese na sobě nálož, se kterou si neumí a nemůže umět poradit - a k tomu všemu se přidává i Vaše nervozita, nejistota a sklon k agresivním reakcím v okamžiku, kdy situaci nezvládáte. Geneticky si v sobě ze svých rodičů nese silnou přirozenou dominanci a ta tvoří v kombinaci se stresem vždy výbušnou směs a velké problémy v běžném životě.

Dalším nešťastným krokem v jeho "výchově" byl i pamlskový cvičák a přístup cvičitele, který evidentně nebyl schopen pracovat ani s půlročním štěnětem a jeho majitelem. Důsledky tohoto kroku si nesete oba dodnes.

Jak už jsem napsal (a jak jste správně zmínila ve svém dotazu i Vy), toto opravdu není záležitost, kterou vyřeší nějaká rada na dálku. Jsem samozřejmě ochoten Vám pomoci, ale pouze za předpokladu, že za mnou přijedete i s Vaším pejskem na individuál, protože je zapotřebí pracovat přímo s ním a především s Vámi a změnit váš společný vztah od základu. Jiná cesta k úspěchu nevede a pokud se rozhodnete mé nabídky využít, zavolejte mi a domluvíme potřebné náležitosti. Pokud vše necháte "vyhnít" (bohužel právě k tomu mají lidé obecně tendenci a pak se nestačí divit) nebo budete Vy nebo někdo jiný aplikovat na pejskovi nesmyslné nebo špatné postupy, pak současné problémy jen upevníte a zhoršíte až k úplnému konci. Rozhodnutí je jen na Vás, za sebe Vám samozřejmě rád pomůžu dřív, než bude pro vás oba pozdě.

(8.11.2015)
Plemeno: jezevčík drsnosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Nepochopitelné agresivní chování u psa. Mám 1,5 roku starého psa - jezevčíka drsnosrstého. Poslední dobou se začal chovat velice podivně. Psa vezmu do náruče, nebo si ke mně sám skočí na klín. Je milý, přítulný, mazlí se, olizuje mě. Po nějaké době, aniž bych mu zadal jakoukoliv příčinu, začne vrčet. Ačkoliv ho v tuto chvíli hladím, uklidňuji ho klidným slovním projevem, jeho agresivita se vystupňuje až do velice agresivního vrčení, a cenění zubů, přičemž ale občas i zakňučí, případně mně olízne, a zdá se, jakoby mu to bylo líto, že je zlý, přesto ale jeho agrese pokračuje, a stupňuje se.  Když už jsou jeho projevy hodně zlé, pošlu ho na místo, případně ho sundám dolů na zem. Pes okamžitě poslechne, a jde na místo. Pokud ho jenom sundám na zem, okamžitě si lehá na záda a je přítulný. Vůbec tomuto chování nerozumím, a potřeboval bych poradit, co mám se psem dělat, aby byl v pohodě. Ať přemýšlím sebevíc, stále nemohu přijít na to, kde je ten spouštěč, který v něm agresivitu probouzí. Ještě musím podotknout, že pes je jinak velmi milý, přítulný, a úplně špičkově poslouchá. Rád se mnou lehává na gauči, chodí na procházky, je špičkový při výcviku. Není agresivní na jiné lidi, ani zvířata.   Neporadil by mě někdo??? Předem moc děkuji za případnou radu, či názor. Roman.

Odpověď: Začnu s dovolením trošku odjinud - protože mi znění Vašeho dotazu připadalo zkopírované z nějakého internetového fóra, trošku jsem popátral a samozřejmě na jednom (dál už jsem nehledal) Váš dotaz nalezl. Což se ukázalo být rozumné jednak z hlediska doplnění Vašeho dotazu (na fóru jste mimo jiné uvedl, že stejně Váš jezevčík reaguje i venku po zvednutí ze země plus další upřesnění, která jste měl rozhodně uvést i ve svém dotazu do mé Poradny), jednak můžeme začít tím, čím to určitě způsobeno není (a o čem Vás tam až na výjimky přesvědčovali, že to tím je).

Takže - nejedná se o zdravotní problém. Pokud by to byl zdravotní problém (páteř, skřípnutý nerv apod.), pak by se Váš pejsek choval jinak - v okamžiku bolesti by především zakňučel, ne zavrčel, pozoroval byste to především při jiných jeho aktivitách (typicky například výskok na gauč nebo klín, při rychlém pohybu) a nebylo by rozhodně doprovázeno těmi vzorci chování a situacemi, které sám popisujete.

Popisované chování je naopak typické pro přirozeně dominantní psy (mezi něž patří i jezevčíci), kteří jsou ve věku pozdější puberty nebo dospívání (= věk Vašeho pejska) a jak já říkám "lítají od mantinelu k mantinelu", protože jejich majitel nemá zvládnutou svoji hierarchickou pozici, není důsledný a pes se permanentně pohybuje mezi dominantními projevy vůči majiteli (ve kterém v daný okamžik vidí slabšího jedince, tedy vrčení a cenění zubů) a submisivitou a kontaktním chováním (olizování a další signály podřízenosti) danými vzorci chování získanými domestikací a imprintingem.

Specifikem malých plemen je navíc citlivé vnímání manipulace (zvedání do výšek, manipulace s tělem) jako signál dominance, je jim to nepříjemné v situacích, kdy vidí sami sebe na vrcholu pyramidy a opět následuje typické agresivní chování - vrčení, cenění zubů, tendence kousnout.

Řečeno jasně a srozumitelně - problém, který mezi sebou máte, je jednoznačně problém Vaší nejasné hierarchické pozice, tedy problém psychický a komunikační plus problém určité Vaší "psí" nečitelnosti. Pro svého jezevčíka nejste přirozenou autoritou v situacích, které on vnímá svým psím pohledem jinak než Vy svým lidským - "špička při výcviku" v tomto směru nevypovídá naprosto o ničem, "špičkově poslouchá" zní v souvislosti s hierarchickou realitou lehce směšně (nic ve zlém);) Spouštěčem jste Vy, Vaše osobnost v očích Vašeho pejska, která není zcela jasná, srozumitelná a na kterou každý dominantní pes reaguje negativně. Testuje si ji jednoduchými psími postupy a když neuspějete, jde do toho znovu.

Pokud budete chtít, zavolejte mi, s pejskem za mnou přijeďte a ja Vám pomůžu dát věci do pořádku. Záleží Vám na něm, což je základ, jen některé věci děláte špatně a já Vám mohu pomoci je odstranit. Bylo by škoda mít problematický vzájemný vztah s pejskem celý život.

(1.11.2015)
Plemeno: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 4,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Mám 4,5 letého nekastrovaného psa labradora. Bydlíme v bytě, spí s námi, skvěle si zvykl na dceru, která se narodila v r. 2012. Problém je v tom, že zhruba za půl roku se budu stěhovat do bytu v rodinném domku a majitelé psa nechtějí uvnitř jen na zahradě, aby nebyly zničené stěny (on se opírá nebo leží u stěny hlavně v předsíni a kuchyni). Stěhovat se budu z osobních důvodů, moc na výběr nemám, ale ráda bych psa měla i pak u sebe, už tak to pro něj bude změna - nové prostředí a teď ještě že bude sice v boudě s dekami, ale i tak. Majitelům jde jen o zničení interiéru, jinak jim nevadí. Můžete mi poradit, jak se zachovat nebo jestli to bude pes vnímat hodně špatně? Asi odpovíte, že to pes vnímat špatně bude, proto mě to trápí, ale moc na výběr nemám. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, samozřejmě to Váš pejsek bude vnímat velmi špatně a odrazí se to i na jeho vztahu vůči Vám a dceři. Chápu, že Vás majitelé tlačí, ale připadá mi to naprosto nesmyslné. Navíc nevidím problém v naprosto jednoduchém řešení, pokud mají hrůzu ze "zničení stěn" - tedy dotyčná místa dočasně obložit tak, aby pejsek s nimi nepřišel do kontaktu (například opřít dřevěné desky apod.). Jiná otázka je, jestli to není jen zástupný "důvod" a majitelé se prostě domluvit nechtějí...

Pokud Váš labrador skončí na zahradě v boudě, pak ho zradíte a zničíte mu zdraví i psychiku. Rozhodnutí je na Vás a vždycky existuje i jiné řešení - ne takové, kdy obětujete vlastního pejska a vztah mezi vámi...

(1.11.2015)
Plemeno: chodský pes/čivava
Pohlaví: fena/pes
Stáří: 3 roky/3 roky a 7 měsíců
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, asi před rokem jste odpovídal na můj dotaz o soužití malých a velkých psů - konkrétně u nás fenky Dafy a psa čivavy, kterého občas hlídáme. Dříve s Dafy nechtěl být kamarád, vadila mu asi její akčnost a hravost, pouze když hárala, tak  byl přítel:-)) Stala se zajímavá věc, čivavík, když přijede (a jezdí každý víkend),kontaktuje Dafy, olízne ji, ona samozřejmě jeho, zakňučí, pokud ho Dafy nepřívítá atd. Toto trvá zhruba 2 měsíce. Jsme samozřejmě moc rádi... ale čím to je? Naše chování se ani k jednomu nezměnilo. Děkujeme za odpověď a zdravíme Vás i psíka.
ps. Vaše poradna je moc dobré čtení:-))

Odpověď: Dobrý den:) Vaše chování ne (nebo si to možná jen neuvědomujete), ale v čase se samozřejmě mění chování a komunikace psů mezi sebou - je to přirozený proces a probíhá buď směrem k lepším nebo k horším vzájemným vztahům. Vaše fenka psychicky dospívá, zklidňuje se, čivava už nějakou dobu psychicky dospělý je a vše jednoduše nazrálo k tomu, že se z obou stali psí parťáci. A samozřejmě i tento stav může být v závislosti na prostředí i vzájemné komunikaci pouze dočasný a proměnlivý.

Děkuji za moje telátko a Dafy i Ilia za mne prosím pohlaďte;)

P.S. Děkuji, to mě moc těší:)

(25.10.2015)
Plemeno: americký pitbulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ano
Dotaz: Dobry den, v navaznosti na nas nynejsi telefonicky kontakt, rada bych Vas nazor na chovani psa. Mam 2 letou APBT fenku Ammy, vykastrovana prosetrena zdrava potize zadne nema ( nedavno delala biochemie – ledviny vse v poradku ) Problem je takovy, kdyz je fenka a spime u kamaradky, tak fenka v jine mistnosti „natruc“ se v mistnosti ( i s 13 letym ridgebackem ) se vykali a vymoci , pak jde do jine mistnosti kde spime a chce jit do postele. Kdyz fena spi hnedka s nami v posteli neudela za cely vecer nic – podle me si vynucuje v negativni smyslu mou pozornost, protoze to je dost nafixovana na me ( ziju s ni od stenatka sama ) je to adpotovana fenecka nejslabsi z vrhu spojeni matka * syn ze Znojma Hafo Nadeje neziskova organizace.
Zkousela jsem i davat pelech na navsteve do loznice a to neudela taky zadny vykal ale dere se kdyz usneme do postele nenapadne, chci at funguje sama i v jine mistnosti a nevynuti si tuto negativni pozornost ode me. Doma to neudela ale je fakt ze spime spolu v jedne mistnosti, svuj pelisek ma v otevrene kleci, kdyz jdu do prace ( chodi semnou na cely den ted vesmes porad ) ale taky ji nechavam doma v kleci kterou zaviram ( nevyje nekadi si tam ani nesteka vydrzi v ni v pohode s vodou 8 hodin i dele nedemoluje ji nic je v klidu v ni) ale nechci ji do budoucna mit porad zavrenou kdyz nekam pujdu . Kdyz jsem ji nechala otevrenou i kdyz jdu do prace ( nedemoluje byt nic od stenatka jsem ji sebrala pripadne elementy k likvidaci ) ale pokadi se i pocura ( ne vzdy toto se stava obcas ) ale abych se tomuto vyvarovala preci jen ji zaavru kdyz jdu do prace a je klid. Prosim proto o radu – chtela bych poradit i s dalsimi vecmi ktere ji chci odbourat ale to az osobne prosim o termin kurzu a cenu kdybychom prijeli osobne k Vam. Dekuji moc predem za Vasi zpetnou vazbu.

Odpověď: Dobrý den - popsané chování Vaší fenky je ve skutečnosti přímým důsledkem toho, že má díky současným metodám a celoživotnímu přístupu zcela rozhozenou psychiku. Podstatným dílem k tomu samozřejmě přispěla i nesmyslná kastrace, navíc ještě ve štěněcím věku, současným přístupem vše ještě razantně zhoršujete...

Do klece pes v žádném případě nepatří (ne, opravdu se tam necítí lépe) a zavírání Vaší fenky se jednak opět negativně podepíše na její psychice (zkuste si představit, že by stejnou metodu v dětství aplikoval někdo na Vás samotné - Ammy je ještě štěně!), jednak absolutně neřešíte zdroj problému. Ano, jistě - je to tak pro Vás pohodlnější, ale budu doufat, že svůj postoj změníte a skutečně budete chtít věci napravit. Veškerý problém se totiž skrývá ve Vás samotné - netřeba si to brát osobně, snažím se vám oběma pomoci, ale je třeba nazývat věci pravými jmény.

To vše, o čem píšu a co je ve Vašem případě od základu špatně, lze shrnout pod dvě slova: výchova a přístup. Správná výchova a komunikace, ne zmrzačení kastrací a klec - fungující smečková vazba, ne zdánlivá a ve skutečnosti neexistující fixace. Vím, zní to tvrdě, ale pokud před tím budete zavírat oči, nic se nezmění k lepšímu. Důsledky špatné minulosti a současnosti teď zažíváte na vlastní kůži - a bohužel i Vaše fenka, díky kastraci psychicky věčné štěně...

Pokud tedy sama budete chtít změnit svůj přístup a obrátíte se na mne, pak ano, velmi rád Vám a Vaší fence pomůžu. Bližší podrobnosti a termín pochopitelně nikdy nesjednávám přes mail, ale vždy interaktivně osobně nebo prostřednictvím telefonické domluvy - moje práce je vždy přizpůsobená konkrétní dvojici člověk-pes a hovor zprostředkuje daleko více informací než mailová korespondence.

  (25.10.2015)
Plemeno: kříženec nebo neidentifikované plemeno
Pohlaví: pes
Stáří: 5,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Krásný den. Prosím Vás touto cestou o radu s výchovou štěněte. Ujali jsme se ho poté, co se jej zbavil zanecháním v lese někdo jiný. Takže věk a původ neznáme, vypadá to ale na křížení stafforda a něčeho menšího a dalších pár psů k tomu:) V podstatě teď vypadá jako takový masivnější jezevčík asi opravdu se staffordím hrudníkem a prdelkou, kohoutku má ca 40cm. (Psala jsem vám někdy v srpnu s prosbou o určení budoucí velikosti. Máme jej tedy od začátku srpna.) S pejskem jsme se sžili, naše fena (4roky) si vůči němu vymezila svůj prostor a mám dojem, že spolu fungují bez problémů, občas si i pohrají. Co mě trápí: nejvíc: pořád chňapá - někdy i naskočí na kalhoty, po rukávu, ale to stále míň, něco kouše. Vlastně většina jeho komunikace probíhá chňapáním. Nekouše silně, ale je to protivné. K tomu je hodně temperamentní. Naučili jsme ho na zdvižený ukazováček se zastavit, to  funguje, ale cokoli ho naučit a odměnit je těžké. Např. bez problémů sedne, ale když ho chci pochválit a pohladit, vystřelí, eventuelně chňapá po ruce, když je v té ruce odměna, je to těžko říditelné. Trénujeme pořád se zdviženým ukazováčkem, ale dneska už jsem si řekla, že fakt nevím. (Ale ne, nejsme okousaní, nemáme od něj rozedrané rukávy ani kalhoty:D) Umí sedni, lehni, přijde na přivolání, se psy se kamarádí, je hravý, naučil se nehonit slepice, kačeny, nekousat kozy.. vydrží, když mu dávám misku se žrádlem a nechávám ho sedět. Je také těžké se s ním mazlit - sám se prakticky mazlit nepřijde, když ho zvedám na klín, někdy vrčí, ale je to takové nečitelné vrčení - jen malililinko výstražné. Když ho hladíme, chňape po rukou. Určitě se ale zase hladit dá, když ho zastavím šššš, leží na břiše, olizuje ruku, obličej... Ale třeba nějakou chvilku olizuje ruku a pak zase zakousne ruku:)Vykárat ho po psím za krkem taky znamená, že hned se otočí a chňape. Pak je také šílený po žrádle, pořád někde šmejdí a něco vytahuje (nejvíc myši na poli). Jídla má ale podle nás dost, myslím je už trochu silnější, než by měl.
Vše dělal už v době, kdy jsme ho přivezli, teď je to výrazně lepší, měla jsem za to, že se to časem bude lepšit výrazněji... Máte pro mě nějakou radu na dálku? Myslíte, že to může být pozůstatek z minulé výchovy? (To hodně zalézal pod auto a bylo těžké ho odtam dostat, pořád útočil. Nebo něco k jídlu ukořistil a utekl s tím. Teď už jsem ho naučila i pustit zdechlou myš, když ji najde, vlastně už odevzdá každou svoji kořist, což taky považuji za úspěch:) Taky nám vytahuje ponožky a např. třísky od kamen, igelity z koše. My se s ním o to ze zásady nepereme, ale někdy mám pocit, jestli si takhle neříká o hru. Např. v lese ho hodně baví pověsit se na klacek, který držím v ruce. Zase mu to moc nechci zatím dovolit kvůli zubům, možná zase ale má něco z toho stafforda a potřebuje to...??
Četla jsem příspěvek o šestiměsíční labradorce, že takto dává najevo, že jí chybí pevná ruka, šéf smečky. Tak by to mohlo být i takto? Tak trochu jsme se domluvili s manželem, že tenhle Ferda bude jeho pes. Jak ale vidno, tak se o jeho výchovu starám více já, v sobě ale to nemám naprogramováno tak, že jsem jeho šéfka. Může tohle být pro něj zmatek? Hlavně mě zajímá, zda ten postup se zklidňováním a zvednutým ukazováčkem může fungovat, nebo děláme holý nesmysl a musíme na to jít jinak:) (a jestli mě opět doporučíte, že bychom měli přijet, tak asi fakt budeme muset) Ale předem ráda uvítám radu na dálku.

Odpověď: Dobrý den:) Rada na dálku? Tak tedy jen to, co na dálku má smysl... Zaprvé je zapotřebí si uvědomit, že nemáte dospělého psa, ale mladé štěně na začátku puberty, je třeba zohlednit jeho psychiku. Zadruhé - děláte základní chyby ve výchově, respektive představujete si pod ní povely místo hierarchické komunikace, což je samozřejmě zcela mimo a přirozeným důsledkem tohoto přístupu je současný stav Vašeho pejska, který žije sám za sebe a jediné, co ví bezpečně, je, že kolem sebe nemá smečku ani vůdčího jedince... A ano, zdvižený ukazováček je opravdu holý nesmysl:)

Díval jsem se do naší minulé korespondence a moje doporučení za mnou s pejskem přijet nese už datum 6. srpna tohoto roku, kdy jsem Vam nabídl možnost (včetně informace podle fotek, že o křížence stafforda zde určitě nejde) se u mne naučit potřebné postupy a přístup. Jak sama vidíte, čas mi dal plně za pravdu - tuto šanci Vám tedy poskytnu ještě jednou a rozhodnutí je pouze na Vás, psí život utíká velmi rychle...

(11.10.2015)
Plemeno: kříženec/malý münsterlandský ohař
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 2 roky a 8 měsíců/9 let
Kastrace: ano (27 měsíců)/ano (do 12. měsíce věku)
Dotaz: Dobrý den, po telefonické dohodě vám zasílám svůj dotaz o akceptování a snášenlivosti dvou fenek. Předem Vám moc děkuji za ochotu a čas. Začnu mojí fenkou- vzala jsem si ji v 7 měsích od jedné rodiny, kdy měla jít do útulku. Od začátku je nemocná a má chronický podkožní záňet kůže a bereme léky. Ale nijak to její život neovlivňuje, zatím ji léky nezasáhly žádné orgány a neustále se lepší, jen hodně přibrala. Je mešího vzrůstu( kříženec maďarského ohaře a jezevčíka). Má svoji paličatou hlavu,ale mě poslouchá na slovo.Je přátelská a od začátku je zvyklá na jiné pejsky, bohužel ne na kočky, ty nahání jak zajíce. Pije i žere třeba i z jedné misky s jiným psem, pustí je do pelíšku. Jen na jednu rasu psů nemá radá a to francouzského Buldočka. Je to domácí pejsek- převážně v bytě. Přítel má 9letou fenku(malý münsterlandský ohař), našli ji v jednom roce u rodiny, kde ji týraly malé děti. Již před převzetím byla fenka kastrovaná. Je to miláček celé rodiny a velký hlídač, nepustí cizí lidi ani psi do baráku a štěká i na kolemjdoucí. Není zvyklá na jiné psy( snad nikdy u nich jiný pes nebyl. Prevážně je zvyklá být na dvoře a když je někdo doma, tak smí do baráku.
Je to tak měsíc a pul, kdy jsme se je pokusili seznámit. Seznámení venku na poli proběhlo v pořádku. Jediný problém nastal, když moje fenka skočila na přítele, v tu chvíli si ho začala jeho fenka hlídat. Hladit moji fenku přítel ze začátku taky moc nesměl, jeho fenka vystartovala žárlivosti. Když jsou na vodítku, tak si samy sebe moc nevšímají, na volno už si i sem tam hrají a nebo se nahání. Dnes už mohu svoji fenku hned bez vodítka pustit z auta a běží se přivítat bez problému. vodu už sem tam pily z jedné misky zároveň.  jediný problém je, že nás nepustí domů. vyzkoušeli jsme jít zadním vchodem( stodolu) a tak v polovině jeho fenka vystartovala a šla té mé po krku. Byly na vodítkách. Od té doby, tak měsíc, jsme další pokus ještě nezkoušeli. za pár měsíců bych se chtěla stěhovat a nevím co s nima. Prosím velmi o radu.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel, i toto je případ, kdy se někdy později vymstí základní nezvládnutí vlastního psa hned od začátku společného života - mluvím teď o Vašem příteli. Münsterlandský ohař je lovecké plemeno a jako takové má vrozenou vysokou dominanci, malý münsterland navíc i silné teritoriální chování. Nastane problém, pokud si Váš přítel chce pohladit Vaši (přesněji řečeno jakoukoliv cizí) fenku, hlídá si ho, jeho fenka rozhoduje o tom, koho pustí do domu... ano, to vše jsou vždy jasné důkazy, že z hierarchického hlediska majitel svého psa absolutně nezvládá. Navíc, jak píšete, fenka není zvyklá na jiné psy (v jednom roce věku ale ještě není pozdě na druhovou socializaci) a její základní svět je dvůr u domu. Je kastrovaná ve štěněcím věku, což se také razantním způsobem podepsalo na její povaze a chování - jinými slovy: bylo zapotřebí odmala s ní pracovat, věnovat se jí, vytvořit správnou hierarchii. Nic z toho se ale nedělo a dnešní stav je pouze logickým důsledkem všech těchto chyb, je mi líto...

Dnes je fence 9 let a všechny negativní věci jsou v ní už silně upevněny. Nelze čekat, že to, co se tvořilo hodně let, se za několik týdnů odbourá - rozhodně ne samo od sebe, nezbytně nutná je práce jejího majitele, který musí zapracovat především sám na sobě a dokázat zcela chybnou hierarchii (znova připomenu - o dění kolem něj a domu rozhoduje jeho fenka!) dostat do správné konstelace, tedy do takové, kdy o "smečkových" záležitostech (včetně toho, koho si k sobě pustí) bude rozhodovat on. Tak, jak to v lidskopsích smečkách je zapotřebí, pokud mají správně fungovat a neřešit každou chvíli jiný "problém".

Pokud budete podnikat jeden pokus za měsíc, pak už to je k ničemu. Ovšem zásadní problém je ještě jinde - i pokud by se Vám po více pokusech podařilo dostat se svojí fenkou do domu (za pomoci různých problematických restrikčních opatření), stále nebude pro fenku Vašeho přítele součástí smečky, ale vetřelcem. Pak bude stačit málo a může to skončit (resp. velmi pravděpodobně i skončí) tragicky, navíc v konstelaci dvou kastrovaných fen s tímto zákrokem zvýšenou agresivitou a druhovou nesnášenlivostí.

Jinými slovy řečeno - nutným základem úspěchu někdy v budoucnu je, aby Váš přítel zvládl po hierarchické stránce svoji vlastní fenku. Dokud tohle nebude splněno, nebude fungovat nic nebo bude jen otázkou času, kdy dojde k opravdu velkému problému.

Protože jsou v tomto konkrétním případě některé věci špatně už od základu, bylo by nejrozumnější, pokud byste se se mnou domluvili a s přítelem i oběma fenkami za mnou přijeli - rád vám pomůžu. Pak máme možnost společně začít pracovat na nápravě, což na dálku samozřejmě nejde. V opačném případě, kdy se ponechá současný stav vztahů a prostředí, bude vaše společná budoucnost zbytečným trápením všech zúčastněných.

(27.9.2015)
Plemeno: saluki/saluki
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 7 let/4 roky
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, chci vás touto cestou požádat o pomoc.Naši dva psí kluci mají od štěněcího věku problém s ostatními psi.Starší Faruk se s věkem trochu zklidnil a byli v okolí psi a feny,se kterými si mohl i v klidu hrát.Většinou se totiž blízký kontakt hlavně s většími a černými psi a někdy i s fenami neobešel bez útoku na druhého psa.Dle mého soudu dochází k útoku ze strachu.Je-li na volno,za takovými psy neběží a nechce je napadat.Vlastně jen,když se přiblíží cca 50-70 cm a také závisí na chování druhého psa.Mladší Lamar to má trochu horší,protože se bojí daleko víc.Do střetů vstupuje snadněji a útočí i na menší psy,stačí aby zavrčeli nebo se naježili.Znejišťuje Faruka i tehdy,kdy on nemá potřebu nic řešit. Již jsem se radila na cvičáku,ale výsledek moc není.Samozřejmě se vše horší,že fungují jako smečka. Jinak nemám problém s poslušností.Pouštím je v přírodě na volno a i když je v okolí pes poslušnost je dobrá.Přivolání funguje.Přála bych si,aby se zbavili strachu a mohli si hrát se psy,protože jim to musí chybět.Lamar je neustále ve střehu a spíše se drží nedaleko ode mě.Dozvěděla jsem o Vás od sestřenice,která využila vašeho výcviku a věřím,že dokážete pomoci našim salukám,které jsou jinak klidné a přívětivé a krom tohoto bez problémů.Děkuji za pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Základní problém je ve Vašem nepochopení skutečných vzorců chování a povahových specifik saluky. Saluka (jinak také saluki nebo perský chrt) má v povaze přirozenou vysokou dominanci a tedy i sklon "vyříkávat" si pozici se psy, ze kterých má pocit konfrontace. Není to žádný plyšák, se kterým nic nehne - jako všichni chrti je pes hrdý, dominantní a do značné míry nezávislý, uznávající jen skutečnou autoritu. Navíc to nejsou psi "hrací", Farukovi s Lamarem chybí jiné pro ně skutečně důležité věci.

Dalším zásadním problémem je skutečnost, že Faruk s Lamarem tvoří smečku, ale Vy v ní hierarchicky nefigurujete. To vše dohromady dává dnešní výsledek. A samozřejmě cvičák s jejich neznalostí základní etologie, důrazem na povely a filozofií "univerzálního psa" je ta poslední instituce, která Vám je schopna pomoci - možná to zní tvrdě a nekompromisně, ale tak to bohužel je.

Dokážu Vám pomoci a rád to udělám, ale je samozřejmě zapotřebí, abyste za mnou i s oběma svými pejsky přijela. Záleží jen na Vašem rozhodnutí - v kladném případě mě prosím zkontaktujte telefonicky, domluvíme potřebné náležitosti.

(27.9.2015)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ano (v 18 měsících)
Dotaz: Dobrý den,náš pejsek se po kastraci změnil,že si s ním nevíme rady.Je to osmikilová holka a 35 cm v kohoutku.Po operaci na sebe nenechá sáhnout,všeho se bojí a připadá nám jako by trpěla stihomamem,neustále něco okolo sebe hledá a je vystrašená.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, to všechno jsou důsledky kastrace, kterou jste nechali své fence provést. Na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO jsem k této problematice napsal již hodně textů, zde v Poradně i jako samostatné články, velice doporučuji si je najít, prostudovat a (pro Vás a Vaši fenku bohužel pozdě) se dozvědět, co jste vlastně své fenečce tímto neuváženým rozhodnutím způsobili. Důsledky likvidace orgánů produkujících pohlavní hormony jsou nevratné a po vyplavení zbytkových hormonů se projeví v plné síle - nejistota, nevyrovnanost, stres, v pozdější fázi agresivita vůči psímu okolí. Opět odkazuji na své texty o důsledcích kastrací psů a fen, kde vše rozebírám podrobněji.

Jak jsme se domluvili, platí moje nabídka pomoci, pokud se rozhodnete jí využít.

(S tazatelem jsem se spojil telefonicky /uvedl tel. kontakt/ kvůli upřesnění některých skutečností a bližší popis chování fenky před a po zákroku přesně odpovídá psychickým změnám způsobeným kastrací v nedospělém věku. Rozebrali jsme spolu celou situaci a pozitivní je, že tazatel sám přiznal, že dnes už vidí, že kastrace byla obrovská chyba. Prosím, vezměte si z toho poučení i všichni ostatní, kdo o tomto nesmyslném zákroku i jen uvažujete! Znovu opakuji, že zákrok je nevratný, jeho důsledky pro psí organismus devastující a že skutečně není problém se 2x ročně po dobu cca 5 dnů postarat o to, aby fenka nezabřezla...)

(13.9.2015)
Plemeno: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chci Vás požádat o radu. Již dvakrát jste mi dobře poradil, dodržovali jsme, co jste doporučil a vše funguje. Teď máme zase dilema. Náš bernský salašník, 6 let, prodělal operaci, histologie prokázala epulis, benigní nádor na dásni. Po operaci se velice těžce dostával do normálu, byla to jeho první narkóza, přidaly se problémy, kdy při močení začal naříkat, polehával po pár metrech chůze. Nechali jsme ho hned vyšetřit na klinice, lékaři udělali všechna vyšetření, co mohli, nemůžeme si na jejich péči vůbec stěžovat. Měla jsem velké obavy, aby to nebyly ledviny, ale nakonec se po různých odběrech, sonu apod. diagnostikovala benigní hypertrofie prostaty komplikovaná bakteriálním zánětem a k tomu zánět močového měchýře. Kluk dostal antibiotika na 10 dnů, již druhý den byl lepší, začal se zlepšovat, bylo na něm vidět, jak má radost, že je mu lépe. Dával to najevo nejen pohledem, ale i celkovou dobrou náladou. Moc mu nechutnalo, tak dostával vývary se zeleninou, které miluje, všechno se postupně rovnalo,  dobral antibiotika, v současné době je 3 týdny po operaci, 14 dní po antibiotikách a je veselý, akční, nejeví žádné známky bolesti, naopak, začal jít i granule, ačkoliv dostává i rýži nebo pohanku s kuřecím a zeleninou, což miluje. A teď ten problém. Doktoři řekli, že zvětšená prostata je časovaná bomba, která může kdykoliv způsobit zánět nejen dolních cest močových, ale třeba i ledvin, což je u berňáka vždycky problém. Rozhodně nedoporučují nechat to být, ale buď psa operačně kastrovat, což nechci, kor po zkušenosti po minulé operaci. Navíc Leopold je velký pes, statný, který si je vědom své velikosti, síly, je hrdý na to, jaký je to samec, nevím, co by se dělo, kdyby byla kastrace....? Další možnost je lékem Yposane, který je určen přímo na Poldíkův problém a snižuje hladinu testoteronu a tím zmenšuje i prostatu. Musí se ovšem každého půl roku dávat znovu. Jsou i případy, že to pomohlo napoprvé, ale já se bojím, že mu to zničí játra, je to přeci jenom chemie, Lékaři mě ujistili, že mají několik psů, kteří lék berou, i dlouhodobě, ale žádné problémy a vedlejší účinky u nich nejsou. Mám o Poldyho strach a nevím, jakou cestu zvolit. Zkoušela jsem i zvířecí homeopaty, ale bohužel, nikdo z nich nezaručil, že léky zaberou. Prosím, nemáte nějakou zkušenost s tímto problémem? Co by bylo pro něj nejlepší a co by pomohlo? Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Z mého pohledu je odpověď jednoznačná. Kastraci vždy beru jako poslední řešení zdravotního problému vzhledem k tomu, že se jedná o nevratný proces zásadně ovlivňující osobnost psa. Jinými slovy - pokud není jiná možnost léčby a daný problém bezprostředně ohrožuje zdraví pejska, pak ano, ale v tomto konkrétním případě jsme naštěstí někde jinde.

Lék Ypozane (ne Yposane) je v léčbě benigní prostatické hypertrofie psů úspěšný, přestože se musí v některých případech léčba opakovat. Riziko vedlejších účinků na játra (přechodné zvýšení hodnot ALT a ALP) je jen u psů, kteří onemocnění jater už prodělali nebo jím trpí, navíc není jednoznačně prokázáno. Proto bych na Vašem místě volil bez obav tuto možnost léčby. Každý psí organismus je individuální, tady ale existuje vysoká šance úspěchu, proto bych opravdu neváhal a do této léčby šel.

Připravte se na to, že během doby podávání a působení léku (setrvačnost je zhruba půl roku) se samozřejmě spolu se snížením hladiny testosteronu Poldíkovo chování vůči okolí může měnit, nicméně změna by neměla být drastická - jedná se jen o snížení hormonální hladiny, nikoli její vynulování. Moc držím palce a Poldíka za mě prosím pohlaďte!

(6.9.2015)
Plemeno: výmarský ohař/louisianský leopardí pes
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 7 let/7 měsíců
Kastrace: ano (v 6 letech)/ne
Dotaz: Dobrý den, náhodou jsem narazila na Vaše stránky a velmi se mi líbí Vaše názory a myšlenky. Já žádný problém zatím nemám, nepociťuji, ale píšu spíše preventivně. Abych to vzala od začátku, před 3 lety jsem si pořídila svého prvního psa, výmarského ohaře, fenku, byl to můj první pes takže bohužel všechny mé chyby a neznalosti se na výchově odrazily, teď zpětně jsem si toho velmi vědoma, od začátku jsme chodily na cvičák, měla perfektní poslušnost, jen jsem nebyla důsledná hned v začátcích a nechala fenu tak trochu převzít vůdčí roli, byla dominantní vůči fenám, nesnášela děti a když jsem ji chtěla vzít kost z tlamy, někdy po mě i vyjela, teď zpětně si opravdu všechny chyby vybavuji, vím co jsme měla udělat jinak a lépe...no před rokem jsem k ní pořídila, adoptovala 6 letého výmara kastrovaného psa, zabaveného pro týrání, vše bylo super, krásně spolu vycházeli, pes se okamžitě podřídil, žádné bitky o pozici nebyli, ale před 3 měsíci mi bohužel fena na poli utekla za zajícem, neviděla neslyšela a srazilo ji auto, byla na místě mrtvá. Pes byl na ní strašně fixovaný a špatně to snášel, začal doma brečet, demolovat, to co nikdy nedělal. TAk jsem se rozhodla pořídit mu psího kámoše, štěně leoparda jsem chtěla na jaře ale jak to tak bývá, nakonec jsem se rozhodla pro půlročního psa z naší nejlepší chovky v ČR. Každopádně můj Max (výmar) měl od začátku problém se psy, v mládí neměl žádnou socializaci, byl zavřený ve sklepě, neslyšel ani na své jméno, byl ze psů úplně mimo a na vodítku byl agresivní, vyjížděl, prostě hrůza. Nevěděl jak se k ním chovat a takto to dopadlo. Ale vlastně na jaře po smrti mé fenky jsme jeli na sraz výmaráků a tam jsem dala na rady ostatních a Maxe vypustila z vodítka s náhubkem, aby to prostě zkusil, no samozřejmě najednou úplně jiný pes. Byl sám za sebe, na volno a byl úplně zlatý, s nikým si nic neudělal, nezavrčel ani nic podobného. Úplně jiný pes, od té doby jsem to pochopila, začali jsme vyhledávat psí kámoše z okolí a pravidelně chodili na procházky s ostatními pejsky, na volno, Max byl spokojený a šťastný za každého kámoše a ja byla šťastná ještě víc. To mě vedlo k tomu, že mu toho psího parťáka pořídím. Před týdnem jsem si dovezla teda leoparda půlročního, seznámení bylo venku, vše v pořádku, hned druhý den jsme odjeli na víkend na dovču s kamarádkou a její výmarkou, aby se kluci co nejvíc seznámili a oťukali na neutrální půdě. Leopard se Maxovi okamžitě podřídil, denně spolu blbnou, leopard ho respektuje, opravdu vše je jak má být. S leopardem hned od příštího týdne začínám chodit na cvičák, chci ho seznámit s co nejvíc psy a lidmi a socializovat se vším co se dá, protože vím, že leopardi nemají jednoduchou povahu a nechci nic podcenit. Leopard venku je v pohodě s ostatními psy, na některého při čuchání vrčí když se potkají poprvé ale okamžitě ho pacifikuji že takhle teda ne, je v pohodě, je to furt štěně, snažím se ukázat co ano a co ne tou nejlepší formou. Dále budeme chodit venčit s co nejvíc psy aby si na ně zvykal. Můj dotaz ale zní, na co si dát pozor, co nepodcenit aby se mi to vše nevymklo z rukou. Jak říkám, myslím si, že už nějaké zkušenosti mám, vím co jsem dělala špatně a jak už to teď dělat lépe, jak být pro něj co nejvíc vyrovnaný a nejlepší páníček na světě, aby mě uctíval, nebál se mě a 100% mi důvěřoval. Přesto Vás žádám, můžete mi prosím dát pár rad, opravdu na co si dát pozor, čemu se vyhnout atd...aby vše probíhalo v pořádku i nadále? :-) moc děkuji a velice si vážím Vaší odpovědi a toho, že se budete mého dlouhému dotazu věnovat.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Sama se chcete poučit z minulých chyb, což je super a já Vás za to chválím. Bohužel ale hned na samém začátku začínáte dělat chyby znova - místo toho, abyste si vzala příklad ze své první fenky výmaráka, která Vám pejska v podstatě sama a především po psím vychovala (a sama jste po její smrti poznala, že pes byl navázán na ni, ne na Vás), místo toho, abyste s oběma svými pejsky začala pracovat stejným (smečkovým) způsobem, místo toho začnete s louisianským leopardím psem chodit na cvičák. Se zástupcem plemene, které potřebuje komunikaci, nikoli cvičákový přístup. Nemluvě o tom, že reálná druhová socializace probíhá v prvním půlroce věku štěněte, dnes už jste za touto hranicí - a nemluvě o tom, že cvičák je vůbec to nejhorší místo pro "seznamování psů"...

Rozhodnutí je samozřejmě na Vás, pouze Vás (resp. Vaše psy) chci uchránit před celoživotními následky špatných rozhodnutí. Znovu si prosím uvědomte, že máte dva psy, pubertální štěně a dospělého, navíc kastrovaného, psa - oba zástupce plemen s vyšší vrozenou dominancí. Uvědomte si, že to nejdůležitější je pro ně fungující smečka a především vůdce smečky, který tuto smečku umí vést, rozumí jí a umí s jejími členy komunikovat. Jinými slovy potřebujete zcela jiný přístup a zcela jiné priority než jaké získáte Vy a Váš pes na cvičáku.

Potřebujete fungovat s oběma psy, potřebujete se naučit pracovat s oběma, protože čas utíká rychle a při stávajícím přístupu budete za pár měsíců řešit problém dvou psů, kteří se začnou tvrdě mezi sebou porovnávat. Prostudujte si prosím pečlivě Poradnu - je zbytečné opakovat chyby, na kterých už pohořeli jiní. Včetně té, že máte pocit, že obrazně řečeno "vypuštěním Maxe z vodítka" jsou všechny jeho problémy rázem vyřešené a že pořídit kastrovanému psu psího parťáka byl ten nejlepší nápad. Psychika obou Vaší pejsků se bude měnit, budou se poměřovat a měnit jejich hierarchické pozice a teď je zapotřebí pracovat na smečce a osobních vztazích - doma, venku, v běžném provozu a zátěžových situacích. Společně. Ne brát pubertální štěně, se kterým jste ještě ani neměli čas se pořádně poznat a které teprve oťukává svůj nový domov, do cvičákové atmosféry a metod přístupu ke psům. U svého výmaráka mezitím projedete druhou a poslední šanci. A věřte tomu, že stav podřízenosti leoparda vůči Maxovi nepotrvá dlouho...

Pokud budete chtít opravdu pomoci, jsem samozřejmě k dispozici osobní (praktickou) formou.

(6.9.2015)
Plemeno: kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pane Dostal. Dekuji za odpoved...... Postupne procitam vasi psi poradnu a nachazim spoustu zajimavych a poucnych informaci a zkusenosti chovatelu.... Dotazu primo na problematiku chovu kavkazanu moc nenachazim, ale to nevadi, protoze se da cerpat a poucit se i z dotazu chovatelu jinych plemen.... Proc ale opet pisi? Nemam ani tak dotaz, spise bych vam chtela napsat, jak s mym Theodorem vychazime, jak se k sobe chovame a pokud bych, podle vas,delala neco spatne, prosim o radu, jak to zmenit,at nedelam chyby.... Jsem si totiz vedoma,co mam za uzasne plemeno!!! , ktere se da ale snadno nevhodnou vychvou promenit v onu krvelacnou a nezvladatelnou bestii- jak to nekteri lide maji v podvedomi. Nevim, zda neni chyba,kdyz nepouzivam klasicke povely? Jdeme na prochazku tak zavolam:Theo jdeme!! A mate videt tu radostnou reakci. Pokud nechci,aby sel treba na jinou stranu ode mne, reknu: ne Theo tam ne! A proste jde stejnym smerem, jako ja. Pokud je na voditku a vencim ho, kde nemuze byt navolno, nechavam mu prostor a delsi voditko na "cteni psich zprav"... Pokud chce zrychlit, staci rict :pomalu a zpomali.... Umi sice "k noze" - to si pomalu,po kavkazim pekne sedne u nohy, no ne idealne, ale sedi, umi " lehni"- po kavkazim tempu..... Kdyz ma zustat, tak reknu: zustan, ja prijdu.....atd. Casto si spolu povidame, pokud vidi neco zvlastniho, neco, co by ho mohlo znepokojit, uklidnuji ho: to je dobre, klid, to je jen(treba) kombajn...... A to zabira.... Byvam s nim mimo prace porad, dokonce spolu snidame..... Ja jim a pak dam i jemu z meho jidla( samozrejme trosku, ale nebojte, jde hlavne o jogurt, piskoty, kousek syra....). Ten je blahem bez sebe a jak mlaska! Bydlime na vesnici primo na cyklostezce! Je zvykly na rusny pohyb, taky jsme primo u pole, takze i traktory, kombajny uz zna. Budi pri svych 83cm a 50 kilech respekt, ale neni uzasnejsi poci nez kdyz vas tahle hromada svalu a chlupu olizne na nose a kdyz se pes tehle rozmeru zmeni mihem v obri mimino, ktere sebou bacne na zem a drbejte me lidicky pekne na slabinach, tam to mam rad a na brisku.....!!!! To je fakt odmena za vsechen cas s nim straveny a maximalne si to vychutnavame-oba!!! Tedy tak asi ve zkratce! moje souziti s obrim stenetem pastevce.
Nevim, jak se k tomu postavite, mozna se chovam moc mekce, ale verte, ze byly pokusy z jeho strany,co asi panicka vydrzi, ale po precteni vasi poradny opravdu staci upreny pohled a chmat za kuzi a uz si sam leha na bok a zada. Nebo staci v nekterych pripadech razne: neee, to nesmis! Je to " pubos" a ti to zkouseji i v lidske podobe! Prosim Vas, pokud bych nejak mela zmenit svuj postoj k tomuto ( budu se opakovat) uzasnemu plemeni, snesu i kritiku- napiste, poradte, ale nemuzu si pomoct. Tak nejak to vychazi primo od srdicka.
Jinak dekuji za radu ohledne zavirani do kotce s pri navstevach.... Funguje to a je spokojeny i Theo i my..... Kulhat prestal, snad ten rust nejak preckame. Psal jste, ze je dobre pridavat Irishcal. Krmim Acanou pro stenata obrich plemen+maso, miluje zeleninu, ovoce- vse v primerenyc davkach! Pridavam AptusAlavis sirup. Nebylo by to uz moc, davat i ten Irishcal?? Moc dekuji za vas cas straveny ctenim meho dotazu -nedotazu a reakci na nej. Musim se jit venovat Theovi, cekame navstevu nekolika lidskych " mladat".
Mejte se a pokud nevadi,opet se nekdy ozvu, urcite se bude zase na co ptat. At se vam i psikum dari !

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Prosím zkuste si představit, že mi nepíšete o Theovi, ale popisujete třeba to, jak tančíte - a budete chtít, abych Vám na dálku, bez toho, že budu vidět kromě techniky i emoční prožitek, řekl, zda je to dobré nebo špatné... Asi by to dost dobře nešlo. I kdybyste mi popsala každý Váš pohyb a krok, pořád by to byla Vaše subjektivní interpretace skutečnosti. Je to přirozené, ale stejně tak nemohu posuzovat Váš vztah s Theem, pokud vás spolu nevidím, pokud nemám možnost vnímat Vaše emoce a Theovu psí řeč - jeho reakce na Vás, to, co mi o Vás sám prozradí.

Je mi jasné, že Thea máte hodně ráda a to je vždy nutný základ k tomu, aby psí věci fungovaly správně. Na druhou stranu je stále ještě štěně a Vy v něm vidíte tu obrovskou chlupatou mazlící kouli - nesmíte ale zapomínat na to, že kavkaz je ostrý pastevec a do své pravé dominantní nezávislé povahy teprve dospěje. A pokud Vás nebude brát minimálně stejně silnou (fyzicky i psychicky) jako bude brát sám sebe, pak Vás bude čekat velké vystřízlivění a velký problém. Povaha pastevce stejně jako povaha každého psa se s časem mění a hodně lidí se nechá ukolébat, podceňují budoucí vzorce chování a nepracují v určitém věku psa tak, aby si vytvořili potřebnou pozici pro čas, který přijde o pár měsíců později...

A z toho, co píšete, mi intuice prozrazuje, že směřujete do stejné pasti. Opakuji - vycházím z toho, co píšete, protože to jsou v podstatě jediné faktické informace, o které se mohu opřít. Skutečně potřebuji Vás i Thea vidět, pokud Vám mám říct, co děláte dobře a co naopak dobré není. Člověk je samozřejmě subjektivní, mnohé věci si nepřipouští, nevidí je nebo vidět ani nemůže, objektivní skutečnosti popisuje svým pohledem. Navíc je vedle něj pes - a při vší snaze z něj nevyčtete to, co z něj mohu vyčíst já. Pokud si uděláte s Theem za mnou výlet, mohu Vám toho říci daleko a navíc Vás oba mohu vyvarovat zbytečných chyb - ovšem rozhodnutí je samozřejmě pouze na Vás.

Dnes už je na IrishCal pozdě. Už jsem tu vícekrát uváděl věk štěněte, ve kterém a v jakém množství se přidává, kdy a proč má smysl a kdy už ne. Začít přidávat v tomto věku už každopádně nemá význam, za 1-2 měsíce už byste tím Theovi naopak ublížila. Je mi líto, toto je jedna ze základních chyb, kterou dnes už nenapravíte. Aptus a Alavis jsou přípravky pro kloubní výživu, což je u zdravého a správně rostlého štěněte v podstatě placebo. Acana plus přidané maso pro kavkaze zdaleka není ideální, navíc už je čas přejít na dospělou řadu.

No, jak to tak po sobě čtu, tak by Vaše osobní návštěva s Theem rozhodně nebyla od věci...:) ale jak jsem psal - záleží na Vás. Za sebe Vám a Theovi pomůžu velice rád a Theovi posílám pohlazení.

P.S. Dal jsem si teď schválně tu práci a projel Poradnu (včetně archívů) na četnost dotazů ohledně kavkazského pasteveckého psa. Našel jsem jich přesně 22 (plus hromadu dalších dotazů k jiným pasteveckým plemenům nebo pastevcům obecně). To zas není tak málo, co říkáte...

(30.8.2015)
Plemeno: kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, Asi pred 2 tydny jsem psala do Vasi poradny dotaz-dekuji za odpoved. Chtela bych se Vas jeste zeptat,jelikoz mate zkusenost s rychle rostoucim robusnim plemen: zda i Vas pes " prokulhal "steneci vek? Nas Theo ma prave nyni ptoblem a pokulhava na predni tlapku. Veterinar potvrdl, ze je to v souvislosti s rychlym rustem- ma jiz 50 kg a 82 cm. Mame omezit pohyb, spis aby byl v klidu, neprekrmovat.... Je mi to ale lito, protoze jsme chodili na prochazky a mezi lidi.... Ted se ho snazim vzit jen ne 5-10 min ven ze zahrady a to uz pri zpatecni ceste polehava a zastavuje se..... Doufam, ze je to opravdu prechodne a prejde to.... Jake mate Vy s timto ptoblemem zkusenosti???? Da se tomu predejit?? Psa jsem urcite nepretezovala, rodice mel zdrave....
Dale jaky je Vas nazor, ze v podvedomi lidi je kavkazan zabijak a krvelacna nezvladnutelna bestie??? Co tomu napomaha? Kdyz se lide ptaji, co je to za plemeno, tak s hruzou reknou: coze, kavkazan! To je desny pes....!!! Jsou to uzasni psi!!!

Odpověď: Dobrý den:) Ne, moje telátko díkybohu takový problém nemělo - ale také jsem samozřejmě udělal vše pro to, aby k němu ani nedošlo. Kulhání ve štěněcím věku je u takto velkých plemen vždy špatně a je to výsledek jedné nebo více chyb - deficit vápníku, špatný krmný režim nebo nevhodná strava (štěně roste příliš rychle), pohybové přetěžování nebo dlouhodobý pohyb po špatném terénu. Také však může být důsledkem špatného došlápnutí nebo mechanické torze, popřípadě degenerativních onemocnění dlouhých kostí nebo chrupavky. Podcenění jakékoli z výše uvedených skutečností bohužel speciálně u velkých až obřích plemen generuje zásadní problémy pohybového aparátu.

Váš veterinář má pravdu v tom, že teď je třeba nasadit několikatýdenní klidový režim, tedy omezit a zklidnit pohyb, dávat pozor na nevhodné akce (skoky apod.), k procházkám volit měkký terén (lesní stezky) plus lehce omezit přísun krmení. Prosté a důsledné dodržování těchto postupů dokáže v podobných případech divy.

Lidé mají obecně přirozený strach z velkých psích plemen a impozantnost a zvláštní pohled pastevce tyto fóbie ještě podporují. Daleko horší jsou však majitelé, kteří svého kavkaze (nebo jakéhokoli pastevce nebo molose) nezvládají a pak dělají ostudu nám všem - toto nejvíc napomáhá nejrůznějším předsudkům a nesmyslným zkazkám o "krvelačných bestiích". Dobře vedený pastevec má v neutrální situaci budit respekt, ne strach - naopak v situaci, kdy je on sám nebo jeho člověk v ohrožení, musí umět dát jasně najevo, že dokáže být velmi nepříjemný.

Ano, kavkazové jsou úžasní, pokud jim jejich majitel vlastní hloupostí nebo neschopností nezkazí pověst...

(16.8.2015)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám dvolutého německého ovčáka Arga a sedmiletého syna. Psa mám od štěněte, se synem žijeme ve společné domácnosti a oba jsou na sebe zvyklí. Dosud probíhal jejich vztah naprosto bezproblémově. Minulý týden jsme strávili na stanovém táboře mezi malými dětmi a Argo se choval ke všem dětem dobře. Ale asi třetí den pobytu začal vrčet na syna. Výhradně na něj, ostatní děti vpodstatě ignoroval, krom nějakého toho očichání. Byl jsem stále někde poblíž a můžu vyloučit, že by mu syn, který ho má moc rád, nějak ublížil. Původně jsem to přičítal jinému prostředí, jisté nervozitě, kterou jsem vzhlem k počtu malých dětí pociťoval a pes ji musel cítit ze mně i únavě, protože doma Argo pravděpodobně cele dny prospí (jsme ve škole a v práci) a tady měl mnoho podnětů a aktivity. Když jsme se ale vrátili domů a pes se prospal, nenastalo zlepšení. Ne vždy, ale občas na něj vrčí. I několikrát denně. Je to takové varovné vrčení, řekl bych, ne přímo útočné. Ale je vidět, že je pes napjatý. Zkoušel jsem Arga "převrčet", ale bez úspěchu. Potřeboval bych proto radu jak s oběma pracovat, abychom tuto Argovu nevraživost odstranili. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Váš syn je pro Arga psychicky mládě, štěně. Pobyt na stanovém táboře zahrnoval pro Arga mnoho nových situací, jiné prostředí, víc možností srovnání Vašeho syna s jinými "štěňaty". Váš syn mohl z Argova pohledu udělat chybu, něco, co vycítí jen pes - Vy sám jste to postřehnout nemusel, mohl jste něco přehlédnout, přece jen jste celou dobu nemohl stoprocentně vnímat jen svého syna (navíc ho vnímáte jako člověk, ne jako pes). Každopádně Argo to vyhodnotil a teď si ho hlídá a dává mu svoji ostražitost najevo - přesně jak píšete, nejedná se o signál útoku, ale o signál varovný.

Bylo by fajn, pokud byste za mnou s Argem i s Vaším synem mohl přijet, pak bychom se jednak dozvěděli pravdu, jednak byste se oba naučili, jak se správně chovat. Protože pokud je Argo v právu (a jsem přesvědčený, že v tomto případě je), pak by byla snaha ho "převrčet" úplně to nejhorší, co byste mohl udělat. Výsledkem by bylo, že byste v očích Arga byl vše jiné, jen ne schopný vůdce smečky (protože byste trestal nesprávného) a Argo by začal hierarchickou chybu řešit sám.

Zkuste se nad mojí nabídkou zamyslet, "věštci" pracují na dálku, já v podobných případech výhradně kontaktně, protože je to jediný způsob, jak dát konkrétní problém konkrétních psů a lidí skutečně do pořádku...

(16.8.2015)
Plemeno: kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 8,5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, moc se mi libi vase stranky a hlavne, jak odpovidate lidem na jejich dotazy, mnohdy zoufale, ale vy jim vzdy dokazete poradit. Mam psa kavkazana-8,5 mesicu. Je to uzasne plemeno, ktere se musi pochopit a vcitit se do jeho mysli. Je neskutecne, jak chytre vse sleduje a jak se chova. Respektuje vsechny cleny rodiny. Panem jsem ale ja.Na svem uzemi je 100% hlidac, venku na prochazce je klidny, zda se mi vyrovnany. Obcas ho neco zaujme a sleduje, co se to deje- kombajny, rvacka psu, hadani deti... Ale to by zaujalo kazde stene. Necha se od vybranych lidi pohladit- vse s opatrnosti- sleduji ho a mam ho pod kontrolou... K nicemu ho nenutim, vse se mu snazim vysvetlit, nekdy si pripadam jak blazen,co mluvi se psem... Ted k problemu. V posledni dobe ho nemuzu privolat "na misto" do kotce. On vi, ze ho zavru,coz je u tohohle plemene dulezite pri nekterych navstevach. Zkousela jsem to ruzne, zpocatku na privolani pribehl, zavedla jsem ho do ktce a opet pustila, aby si to nespojil s tim, ze ho vzdy zavru... Nekdy sem ho ani nezavrela po privolani, aby si zase privolani a uposlechnuti nespojil s necim neprijemnym...? Je to nekdy slozite ho zavrit! Kdyz je na voditku, jde na misto v klidu... Nemate nejakou radu?? Moc dekuji....

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Nebudu Vám radit, jak svoje 8,5-měsíční štěně zavírat do kotce, protože pokud jste aspoň trochu moje PSÍ STRÁNKY FALCO pročetla, tak dobře víte, že podle mne pes do kotce nepatří (ani na minutu). Navíc pokud jste přesvěčená, že Vás Váš kavkaz respektuje, pak už vůbec není důvod ho někam izolovat - u tohoto plemene tím spolehlivě vytvoříte vazbu "tato návštěva je nebezpečná a je zapotřebí před ní bránit". Související důsledky asi nemusím dále vysvětlovat...

Ve chvíli, kdy si pořídíte pastevce (resp. ještě předtím), musíte dobře znát a respektovat specifika jeho povahy. Mimo jiné musíte pro něj být autorita, která správně rozhodne, zda cizí člověk na Vaší zahradě je v pořádku či ne, taková autorita, že Vaše rozhodnutí bude Váš pastevec pokládat za správné a bude je respektovat. Zavírat kvůli návštěvě psa jakéhokoli plemene do kotce je jasná indikace toho, že nevěříte jemu ani sobě. Stejně tak ani já sám svého pastevce nezavírám do jiné místnosti, pokud někdo přijde (návštěva, řemeslník, kdokoli) - on svoje chování odmala přizpůsobí mému a koho neřeším já, neřeší ani on.

Váš kavkaz samozřejmě bere Vaše snahy jej izolovat v kotci za nepochopitelné a nesprávné rozhodnutí. Ví, že Vás ani zbytek Vaší rodiny nemůže bránit, nemůže zasáhnout, pokud k něčemu špatnému dojde. Dáváte mu i jasný signál "teď k nám nepatříš" a velmi zle tím deformujete jeho povahu ve věku, kdy se každý pastevec (každé štěně) učí, vytváří si vazbu ke svému člověku a sleduje příkladové vzorce chování.

Jak jsem uvedl hned na začátku, záměrně Vám nebudu dávat návod, jak pastevce dostat bez vodítka do kotce, protože sám důvod Vašeho jednání je v tomto případě zcela špatně a nemohu jej podporovat. Kavkaz potřebuje být po Vašem boku a v tomto věku se učit různé modelové situace, potkávat různé lidi, pohybovat se v různém prostředí a nabýt důvěru ve Vaše rozhodnutí. Pokud ho v jakékoli podobné situaci budete od sebe izolovat, ztratíte jeho důvěru a on se rozhodne řešit věci po svém. Pak nevyjdete ze smíchu. Kavkaz nemá problém prosadit sám sebe, pokud nemá jinou možnost a nezapomeňte také na skutečnost, že zatím je to stále ještě mladé štěně, tudíž otázka, jakou u něj budete mít reálnou autoritu za pár měsíců, je nyní ješte zcela otevřená. Pokud ho místo učení (nemám teď na mysli poslušnost, ale vzájemnou spolupráci a hierarchické postavení) budete nutit chodit do kotce, nevychováte si parťáka, ale sólistu, jedoucího po své vlastní linii...

Mimochodem pastevec má v krvi sledování svého okolí, není to dáno tím, že je štěně. Bude to dělat celý život, je to pro něj přirozené a z hlediska jeho povahy i logické. Až přejde puberta, bude jiný, než je teď, až psychicky dospěje, bude zase jiný - celou dobu se ale bude jeho povaha kavkaze vyvíjet k samostatnosti a vysoké dominanci. Stále je však životně nutné, aby měl vedle sebe bytost, kterou bude respektovat jako parťáka, v opačném případě se stane samostatně jednajícím a rozhodujícím se psem, což vždy generuje velké problémy. Proto se prosím znovu zamyslete nad tím, co jsem Vám napsal a snažte se svého pastevce neztratit, protože už teď si na Vás utváří pohled, kterým Vás bude posuzovat i v budoucnu. Jeho místo je vedle Vás, ne v kotci a příliš dobře znám lidi, abych věděl, že "kotcovým odložením" byste i Vy začala časem řešit situace, které byste se svým pastevcem přestala zvládat.

(26.7.2015)
Plemeno: středoasijský pastevecký pes x kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál,uvažujem o Vašej ponuke veľmi reálne,chcem Vás oboznámiť s tým že som kontaktoval aj pána Desenského,s ktorým máte vo všeobecnosti rovnaký názor na túto situáciu-odporúčané osobné stretnutie.Priznám sa že som asi urobil hrubú chybu vo výchove,ked môj pes pri hraní začal hrýzť do mojich rúk,nôh či stehien,chytil sem ho za kožu na zátylku-ako napr.matka a donútil som ho ľahnúť si na brucho,sadol som si na neho,ale napriek tomu že mám skoro 100kg,podarilo sa pejskovi vyklznuť a odvtedy ma rešpektuje ešte menej....Pri zvítaní je všetko ok,oblíže mi tvár,ale ked príde na základné povely,niekedy ma úplne ignoruje.Preto sa Vás chcem opýtať na Váš názor,pred tým kým vás navštívim-mám možnosť darovať môjho Baryho na stráženie veľkosadov ovocia a zeleniny do Poľska,kde by mu asi bolo lepšie.Myslíte že je to dobrá možnosť pre psíka ako je tento aziat-kavkazan?Samozrejme,myšlienka na pastevce ma neopúšťa,ale od šteniatka o ktorého minulosti a jjeho rodičov budem vedieť čo najviac.Poprosím Vás teda ešte o túto odpoveď,či ho darovať,alebo nie-aj podľa toho sa budem riadiť pri tomto pre mňa dôležitom rozhodnutí.Ďakujem Vám za trpezlivosť a vaše rady,ktoré sú niekedy neoceniteľné.Ešte raz zdravím Vás aj Gardýska a prajem pekný deň.

Odpověď: Dobrý den, mluvili jsme mezitím spolu telefonicky a já jsem Vám mimo jiné řekl, že to, co jsem Vám sdělil, napíšu i do této Poradny - nejen pro poučení ostatním, ale i pro Vaše vlastní, abyste se k mojí odpovědi mohl kdykoli vrátit...

Ve své minulé odpovědi jsem Vám vyjádřil podporu a znovu nabídl svoji osobní pomoc - s tím, ať mě zkontaktujete co nejdříve. Víte proč? Mimo jiné i proto, abyste se nestačil dopustit zásadní chyby...

Jenže Vy jste to bohužel stihl. Než jsem s Vámi mluvil telefonicky, pro jistotu jsem si u Vás ještě ověřil, na čí popud (radu) jste se rozhodl získat u půlročního pastevce respekt tím, že na něj půjdete silou a sednete si na něj. Sice jsem to (správně) tušil, ale sám jste mi tu hrůzu potvrdil.

Víte, už ve své dubnové odpovědi jsem Vám celkem obsáhle popsal duši a povahu pasteveckých plemen, včetně správného/chybného přístupu k jejich výchově a komunikaci s nimi. Říkal jsem si tehdy, že jste si moji odpověď určitě pečlivě přečetl, vzal k srdci a budete se podle uvedených postupů aspoň rámcově řídit. Přiznám se, že by mě ve snu nenapadlo, že na svoje půlroční štěně půjdete jako buldozer(!), navíc podle rady psího handlíře (označujícího sám sebe za "psího psychologa"), který se dodnes nenaučil oddělit svoje ego od práce se psy a který svým působením v této republice napáchal už mnoho zla. Nyní již delší dobu působí hlavně na Slovensku a bude tomu jen tak dlouho, dokud i tam lidé (stejně jako tady) neprokouknou jeho manipulace a skutečné zájmy. Vy si v tuto chvíli můžete gratulovat, důsledky rad a veřejně propagovaných postupů tohoto pána teď Vy (a bohužel i Váš pejsek) vidíte na vlastní oči. Nemohu to přejít mlčením a je mi z toho skutečně velmi smutno.

Dále musím konstatovat, že jste mne velice zklamal větou "mám možnosť darovať môjho Baryho na stráženie veľkosadov ovocia a zeleniny do Poľska,kde by mu asi bolo lepšie" - a řekl jsem Vám to i do telefonu: žádný pes, ani pastevec, ani žádné jiné plemeno, není věc, kterou si pořídíme, zjistíme, že s ní neumíme pracovat a na to konto ji pošleme dál do světa! Tohle si prosím hodně rychle uvědomte - Bary není auto nebo mobil, který nám po reálném "ošahání" nevyhovuje a pořídíme se místo něj jiný model! Bary je pes, živý tvor, pastevec, na kterém se podobné zklamání v člověku (konkrétně ve Vás, pokud ho dáte pryč) negativně podepíše na zbytek jeho života. Je Vám to jedno? Pokud ano, pak už si prosím v životě žádného pastevce (ani jiného psa) nepořizujte. A nevěřte tomu, že byste při současném přístupu (a aplikací postupů, jaké jste předvedl teď na Barym) dokázal vychovat pastevce od štěněte. Věřte mi, že nedokázal, už to malé štěně by mělo jasno, kdo jste a na co reálně máte...

A jak jsem Vám řekl do telefonu: dávám Vám teď poslední šanci a moje nabídka se už nikdy nebude opakovat. Je to šance pro Vás i Vašeho pastevce a zveřejňuji ji proto, že jste o ni při našem telefonátu sám projevil zájem a chcete za mnou prijet - i proto Vám ji dávám, protože si myslím, že věci se u Vás tak dějí proto, že v této etapě svého života pastevce potřebujete. Potřebujete ho, aby Vás něco naučil, něco Vám předal, změnil Váš život k lepšímu. Dávám Vám ji také proto, že nechci, aby tak skvělý pes, jakým Bary bezesporu je, skončil někde v Polsku ve velkoskladu...

Dávám Vám šanci dokázat, že s pastevcem dokážete žít - pokud ve Vás něco je, dostanu to s jeho pomocí i z Vás a vrátíte se domů jako jiný člověk, nebudete první ani poslední. Vy to ode mne už víte a víte i to, že svoji nabídku pomoci už nikdy opakovat nebudu. Ale tak nějak stále ještě věřím a doufám, že svého Baryho nezradíte. Potřebujete ho a on potřebuje Vás. Budu čekat, že se mi skutečně ozvete a domluvíme se na termínu - tak, jak jste mi telefonicky slíbil.

Svoji odpověď jsem napsal v sobotu odpoledne. V sobotu večer mi zazvonil telefon a na druhém konci se ozval bratr tazatele. Mluvili jsme spolu skoro hodinu a já nemám důvod nevěřit mu jediné slovo...

Sdělil mi, že jeho bratr za mnou nepřijede.

Sdělil mi, že přes veškerou jeho snahu, kdy se jako jediný snažil svého bratra podpořit a pomoci mu, dospěla rodina, se kterou jeho bratr žije ve společné domácnosti a na které je velmi závislý, k nepochopitelně krutému rozhodnutí: psa ve svém domě nechtějí a pokud se do konce srpna pro něj nenajde nový domov, nechají ho utratit...

Nechci teď rozebírat osobnost majitele psa, který nemá odvahu se po takové reakci vlastní rodiny se svým pastevcem jednoduše sebrat a odejít - on navíc nemá ani odvahu sám mi zavolat, to za něj musel udělat jeho bratr, který dle svých vlastních slov s rozhodnutím rodiny a jednáním svého mladšího bratra tvrdě nesouhlasí. Stejně jako já viděl pro svého bratra velkou šanci na radikální změnu života k lepšímu, byl ho ochoten i na vlastní náklady za mnou přivézt. Majiteli psa (autorovi dotazů) jsem od této chvíle já osobně přestal věřit a třebaže ani on prý nechce svému Barymu ublížit, už to udělal a udělá to znovu místo toho, aby jej zachránil a poskytl mu odpovídající psí domov. Šance pro Baryho tudy už skutečně nevede, to jsem včera definitivně pochopil.

Jeho bratr se na mne včera obrátil s žádostí o pomoc s umístěním Baryho do dobrých rukou. Proto se touto formou obracím na čtenáře PSÍCH STRÁNEK FALCO s velkou prosbou - pokud by kdokoli z Vás měl možnost poskytnout celoživotní domov dnes 6-měsíčnímu kříženci středoasijského pasteveckého psa a kavkazského pasteveckého psa, nechť mi prosím dá vědět a já kontakt předám jeho majiteli. Protože ale chci, aby tato akce měla vůbec smysl a Barymu ještě více neublížila, je z mé strany podmíněna následujícími body:

• Potenciální majitel musí být osobnostně schopen zvládnout výchovu a vedení pastevce, který má v půlroce svého věku za sebou již druhého majitele. Ze své strany oběma nabízím osobní pomoc jak potřebnými radami, tak i praktickou výukou.
• Bary nesmí skončit v psím útulku ani jako hlídací pes v autobazaru, skladu apod. Bary potřebuje prožít plnohodnotný život, ne jej pouze přežít.
• Bary nesmí skončit v rukou pana Desenského (že tento člověk o něj okamžitě projeví zájem, to je jasné asi nejenom mně) ani v rukou jiného člověka, kterému bude sloužit pouze pro dočasné uspokojení ega nebo mediální zviditelnění a který se nestane jeho skutečným a plnohodnotným parťákem. Bary  není problémový ani týraný pes, je to jen půlroční štěně, které zatím nemělo štěstí na správného majitele. Potřebuje člověka, který skutečně bude vědět, jak s ním komunikovat a pracovat, což výše jmenovaného vylučuje. A protože jisté postupy v této oblasti jsou notoricky známé, je zapotřebí dávat pozor i na "třetí" osoby, které psa pouze předají dále.
• V souvislosti s předchozím bodem Bary nesmí skončit v rukou člověka, který neumí (resp. není ochoten) komunikovat s pastevcem způsobem odpovídajícím potřebám této skupiny plemen. Jak to vypadá, pokud tento požadavek není dodržen, je mimo jiné jasně zdokumentováno již ve výše uvedeném dotazu.

Velmi děkuji všem ostatním, kdo jakýmkoliv způsobem přispějí k Baryho záchraně.

Je mi velmi líto a přijde mi šílené, že další mladý zdravý pes opět doplatí na nezodpovědnost dospělého svéprávného člověka. Přijde mi šílené, že nemohu věřit ničemu, co mi dospělý svéprávný člověk napíše a sdělí po telefonu, že za pár dnů je zase všechno jinak, na dané sliby se zapomene a ještě se to musím dozvědět od někoho jiného. Zaplaťpánbůh za to, že aspoň ten někdo jiný zvedne telefon a obeznámí mě s realitou zákulisím celého případu.

(Tento dovětek jsem sepsal na základě telefonického rozhovoru s bratrem majitele Baryho ze dne 25.7.2015, jeho prosby o pomoc s umístěním Baryho a jeho souhlasu se zveřejněním výše popsaných skutečností. Bratrovi majitele psa tímto ještě jednou děkuji za to, že mu jako jedinému osud Baryho není lhostejný a se vším mě seznámil - v opačném případě bych se jako už tolikrát v minulosti nedozvěděl zřejmě nic...)

Aktualizace 2.8.2015: Bary změnil domov - rodina nasadila všechny možné páky v akci "ať už je ten pes pryč" a výsledkem je řešení, které nepokládám za šťastné ani já, ani bratr původního majitele. Nový majitel (Bary zůstává na Slovensku) si ho prý vzal proto, že "je velký a každý se ho bude bát", bude mu prý hlídat pozemek a nahradí jeho německého ovčáka... Jak dlouho tam Bary skutečně zůstane, je ve hvězdách (proto jsem po domluvě s bratrem původního majitele nechal celý případ otevřený) - bohužel jinou šanci nedostal a jediný, kdo o jeho osudu mohl de iure rozhodnout, byl jeho původní majitel. Dalších komentářů se raději zdržím, protože některé myšlenky, které se mi teď nad celou touto kauzou honí hlavou, by byly nepublikovatelné...:/
Stejně tak (opět na základě shody s názorem bratra původního majitele Baryho) zůstane v Poradně můj dovětek jako poučení všem, kdo si myslí, že jakýkoli pes je hračka, které se po zjištění, že ji neumíme ovládat, můžeme zbavit nebo ji "poslat do světa" - popř. ji dokonce nechat fyzicky zlikvidovat. Zůstane jako memento toho, jak končí psi v rukou lidí nezodpovědných, slabých, bez špetky skutečné empatie a majících zásadní problémy sami se sebou...

(26.7.2015)
Plemeno: americký pitbulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám psa APBT, se kterým bydlím v bytě, ale jezdíme o víkendech na chalupu, kde si užíváme společných procházek, hraní s v přírodě, může si čmuchat na zahradě a spí v oblíbeném křesle. Jediný problém je, že je to "bojové vemeno" - tedy pes vítací, jenže při jeho 30i kilech jej někdy od dětí nebo návštěv musíme distancovat, protože si neumějí vymezit hranici a psa odkázat do patřičných mezí (a pokud nejsem nablízku, nepomohu). Pro tyto účely prarodiče pořídili krásný kotec, kam jsme mu začali dávat jídlo a vodu, aby si zvykal a nebral jej jako něco negativního (jenže neměl kotce rád nikdy - např. na cvičáku, i když tam byl při odložení jedním z nejklidnějších psů). Situace ho natolik stresuje, že při umisťování do kotce na mě vyjel. Nestiskne tak, aby mi prokousl kůži, ale má sílu a když se bezhlavě začne ohánět zuby, člověk ho nepoznává. Kdysi takhle vyjel na mého přítele právě na cvičáku, tuším při cvičení střelby ze zbraně. Měl velký strach, nechtěl ho uposlechnout, ale když jsem mu nakázala "sedni" a důrazně ho oslovila, přestal. Měl ze mě respekt. Celkově je na mne dost vázaný. Tady však pomohl jedině náhubek a i tak na mne skákal, takže mám drápance a modřiny všude možně samozřejmě (ani od přítele či dědečka si nenechal tuto "křivdu" líbit). V jednom by to člověk nezvládl. Jediné za čím jde, je, když mu tam babička dává jídlo (které sní asi za 3 vteřiny, aby mohl rychle uniknout). Mne nenásleduje vůbec a rovnou "útočí". Asi mi čte myšlenky. Jakoby mi to vyčítal, dával své příkoří za vinu, čekal, že ho naopak "zachráním" (tvrdí rodina). Když se zdálo, že toho lituje, dělal na mne psí oči a v klidu seděl ve stínu už venku na zahradě, sundala jsem mu náhubek a že si budeme hrát s klackem. Jenže o klacek nakonec vůbec neměl zájem, šel zas po mně. Snad tím říkal "to máš za to". Moc mě to mrzelo a náš vztah teď trochu ochladl. Miluji ho, ale tohle si dovolit nesmí. Nechápu, proč se staví proti člověku, ke kterému má za "běžné" situace největší respekt. Navíc mu to na důvěryhodnosti moc nepřidalo a přirozeně se teď prarodiče strachují. Neoznačila bych ho za problematického psa, vyložený strach není na místě, ale spíš si říkám, kolik takových spouštěčů může být a chci náš vztah posílit - dát mu najevo, že se mu nic zlého nestane a zátěžovější situaci spolu zvládneme. Ocením každou radu.

Odpověď: Dobrý den... Kolikrát jsem už zde v Poradně psal, že pes nepatří do kotce. Sama píšete, že se svým pejskem normálně žijete v bytě, máte pocit, že je na Vás navázaný, ale pak se podivujete nad tím, že se mu nechce na víkend do kotce? Proč? Kdyby Vás samotnou Váš partner "odložil" na víkendy do kotce, sklopila byste uši nebo byste dávala jasně najevo, že takhle ne?

Ano, činíte svému psu příkoří a na rozdíl od Vás on to tak i chápe. Člověk, ke kterému má nejblíž, ho každý víkend zradí. Ano, on má právo "si to dovolit" a dát Vám najevo, že děláte obrovskou chybu a váš vzájemný vztah ničíte a zrazujete. A protože je pitbulteriér, dává Vám to najevo po svém - razantně a přímočaře.

Váš skutečný problém je v od základu špatném přístupu. Cvičák ("odložení v kotci" dává jasnou informaci, jakým směrem je zaměřen) jako základ místo budování hierarchického vztahu. Výsledkem jsou situace, které nejste schopná zvládnout (správný kontakt vůči jiným osobám) a jako řešení volíte restrikce (kotec). Nemáte vlastnosti vůdčího jedince smečky, nefunguje mezi vámi dvěma hierarchický vztah a svého pejska stresujete (nakonec to i sama píšete). Nedivte se pak, že (nejen) po Vás vyjede - pes je stále šelma a jako každá šelma ve stresové situaci útočí. A nebude se Vám to líbit, ale nejvíc pes vždy útočí po člověku, který mu nejvíc ubližuje...

Máte pravdu - Vaš pes není problematický, Problematický je v podobných případech vždy jeho majitel, který nastaví takové podmínky společného života, které psa přivedou do psychického stresu. Jak jsem už psal, zcela přirozeně pak následují důsledky, kterými jsou konkrétně u psa vždy agresivní vzorce chování (a není to pouze u šelem, stejné je to například i u koní a v neposlední řadě i u člověka).

Pokud nezměníte přístup a neuvědomíte si, že nejlepší vlastností "bojových plemen" je jejich vztah vůči člověku (pokud pes proti němu není záměrně veden), pokud budete dále použivat silové "cvičákovské" metody, pokud budete nadále znát jen povely (nevěřte tomu, že povelem si u psa získáte hierarchicky nadřazenou pozici - splnění povelu "sedni" v tomto ohledu nedokazuje vůbec nic, je to jen a pouze naučený vzorec chování), pokud budete používat vyháněni psa ze smečky (kotec) místo komunikace a skutečného vedení - pak se jednoho dne dočkáte toho, že Váš vlastní pes po Vás vystartuje natvrdo.

Píšete: "Nechápu, proč se staví proti člověku, ke kterému má za "běžné" situace největší respekt." On z Vás nemá respekt a ani mít nemůže, pokud ho zrazujete. To, že splní nějaký povel, není známkou respektu - ani v nejmenším. Proti Vám se staví proto, že mu ubližujete - odháníte ho do kotce, neumíte spolu komunikovat, přestává Vám jakkoli věřit. Stejně tak Vy jemu a roztáčí se spirála vzájemného odcizení. Ale jediný, kdo ji může zastavit, jste Vy.

Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO. Jsou o přirozené komunikaci mezi člověkem a jeho psem, o přirozeném psím prostředí (smečce), o hierarchii, o potřebných vlastnostech a postupech vůdčího jedince. Pokud budete chtít, můžete se svým pitbulem za mnou přijet. Ale znovu zopakuji - příčinou problému je Váš přístup, následný stres a nezvládnutá hierarchie (než bych svému psu něco vysvětlila, raději ho zavřu do kotce a divím se, že se mu tam ani trochu nechce), průměrně dominantní a sebevědomý pes ani nemůže v podobné situaci jinak reagovat. Zbavte ho stresu a vše bude v pořádku. Takhle je to jen jednoznačná zpětná vazba pro Vás, že Váš přístup je špatný.

(26.7.2015)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, četla jsem nějaká dotazy a zdáte se být dosti znalý, tak bych se z dovolením připojila. Můj malej kouše a olizuje zeď, dávám mu granule firstmate, protože jsem si toho přečetla dost o složení a zdají se mi být kvalitní a asi potřebuje nejspíš ještě tedy nějaký vitamíny, tak jestli by jste mi mohl poradit jaký, protože náš veterinář né, že by byl hrozný, ale není moc znalý. Také se mu vypadávají zoubky (už dva) a stalo se mi už po druhé, že teď naposledy při přetahování začal strašně kňučet a běžel pod lavici, kde se klepal, nevím zdali to může být zoubkama nebo jestli třeba klouby, protože hned po tom jsem k němu přišla, utěšovala ho a dala mu na lžičku tvaroh a to si vzal. Tak jestli se nemá dávat i nějaká kloubní výživa?Protože tahle rasa je dosti hyperaktivní a on celý den vyžaduje pozornost a jelikož miluju zvířata, tak si s ním pořád hraju a honím se, tak abych ho nějak nepřetěžovala. Na procházky chodím delší, ale s vodítkem, protože poslouchá zatím jen doma a je to milovník všech a všeho.

Odpověď: Dobrý den:) Mnohokrát jsem zde už psal, že pro zdravý vývoj kostry a základní podmínkou zdárného přezubení je nezbytně nutné štěňatům dodat kalciový přípravek - tedy směs vápníku, fosforu a dalších prvků potřebných pro správně ukládání vápníku jako základního stavebního kamene pro tvorbu kostry a chrupu. Pokud krmíte granulemi, pak použijte přípravek IrishCal (neobsahuje vitamín D, který je v dostatečném množství již obsažen v granulích), dávkování 2/3 a po ukončení přezubení 1/2 doporučeného množství na etiketě (do konce 10 měsíce věku). Právě deficit vápníku je příčinou olizování zdi a s aplikací výše uvedeného přípravku (v uvedeném denním množství!) začněte okamžitě.

Máte štěně lehčího typu a pokud je zdravé, žádnou kloubní výživu v tomto věku nepotřebuje. Potřebuje IrishCal - důvody už jsem uvedl. Dokud nepřezubí, hrajte si s ním s citem, první zoubky jsou citlivé a násilným "vylomením" (třeba při tom přetahovaní) můžete do dásně vnést infekci nebo porušit celkovou stavbu chrupu. Dávejte mu na žvýkání kostičky (nebo ještě lépe kroužky) z lisované buvolí kůže, dásně v tuto dobu svědí a žvýkání pomáhá a podporuje přirozenou výměnu zubů. Ta probíhá kolem 5. měsíce věku, proto by bylo dobře, abyste teď opravdu s přetahováním a podobnými činnostmi přestala (snadno se při tom zuby vylamují) a nechala vše na přírodě.

Doporučuji Vám prostudovat si pečlivě PSÍ STRÁNKY FALCO, máte tu k dispozici mnoho potřebných informací (nejen) pro výchovu, výživu a správný přístup ke štěňatům. Je nanejvýš dobré vědět věci předem, jinak se můžete dopustit zbytečných těžko odstranitelných chyb ve výživě i ve výchově svého pejska...

(19.7.2015)
Plemeno: středoasijský pastevecký pes x kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál,pred pár mesiacmi som Vás žiadal o radu ohľadom spolužitia so stredoázijským ovčiakom v trojizbáku.Dal som na Vaše rady a popremýšlaľ,kúpu som odložil,no pred pár dňami som vzal do "záchrany"pred útulkom kríženca aziata a kaukazáka 6 mesačné šteňa.Celkom rýchlo si na mňa zvyklo,ale problémy s diciplínou sú evidentné.Chcem Vás požiadať o názor či radu čo ma čaká v budúcnosti,mama by sa ho najradšej zbavila-prílišný rešpekt,s deťmi nemá problém,horšie je že ho nemôžem dostať do výťahu a tak si dávame šprinty 5 poschodí((:-A posledný dotaz,či by mohol budúci rok tráviť sám na záhrade s pravidelnýmí návštevami a zimu asi radšej doma.Vopred dakujem za Vaše rady,pozdravujem Gardýska i samozrejme Vás.

Odpověď: Dobrý den,děkuji a také zdravím Vás i pejska:) Pamatuji se, začátkem dubna jsem Vám tu napsal takové základní povídání k pastevcům a životě s nimi. Je do Vás hezké, že jste se ujal tohoto křížence, ale upřímně řečeno jste si i docela zadělal na problémy - geny kavkazáka se samozrejmě projeví velmi silně, pejska máte teprve od půl roku jeho věku (víte něco o jeho minulosti?) a tato skutečnost také není pro Vás pozitivní. Pokud jej nedostanete ani do výtahu, je to známka toho, že Vám v tento okamžik pejsek nevěří - protože ale "sprinty 5 poschodí" mohou zakrátko znamenat velmi závažné poškození pohybového aparátu, důrazně Vás prosím, abyste na své dominantní pozici zapracoval! Jednoduše řečeno - váš vzájemný vztah se musí urychleně dostat do stavu "kam jdu já, můžeš i ty". Teď ještě máte čas s tím něco udělat, za dalších šest měsíců už budete mít svoji pozici dosti ztíženou...

Upřímně řečeno - fandím Vám, Vaše touha mít doma pastevce je evidentní, ale rozhodně nechci, aby tento experiment skončil zklamáním pro Vás a především negativním vlivem na celý život (v této chvíli ještě Vašeho) pejska. Určitě ale chápete, že dát dohromady Vás a pastevce na dálku prostě nejde, navíc odpověď na to, co Vás v budoucnu čeká, záleží jen na Vás - možné scénáře lehce vydedukujete z mé dubnové odpovědi. Ale jak jsem řekl, fandím Vám, proto Vám udělám nejlepší možnou nabídku: pokud chcete život se svým pastevcem mít opravdu hezký, smysluplný a spokojený (což platí bez výjimky i pro Vašeho pejska), pokud jste se opravdu rozhodl si ho ponechat a vychovat ho, pak mě zkontaktujte telefonicky a domluvíme termín, kdy byste u mne absolvoval individuální výcvikový servis. Vzdálenost není nepřekonatelný problém, ze Slovenska už jsem tu měl hezkou řádku klientů a Vy si ušetříte spoustu zbytečných chyb a problémů, které by v extrémním případě mohly mít za následek to, že by se Váš asiato-kavkazan zakrátko obrátil proti Vám. Popřemýšlejte o mé nabídce, umím Vás i Vašeho pastevce dát dohromady. Jiná varianta než přímá práce nemá smysl a pokud budete váhat nebo si řeknete "ono to nějak dopadne", pak tento případ neskončí dobře pro Vás ani Vašeho pejska. Půlroční kříženec středoasiata a kavkazana není plyšák (natož v dospělosti) a pokud se mu podaří (teď nebo později) získat dominantní pozici, je zle - a v současné podobě k tomu spějete. Přečtěte si prosím ještě jednou moji minulou odpověd a reálně zvažte Vaši současnou situaci a vyhlídky do budoucna. A pokud se rozhodnete mé nabídky (investice do zbytku vašeho společného života) využít, pak mé zkontaktování neoddalujte, v této fázi psího věku pracuje čas proti Vám...

(19.7.2015)
Plemeno: čivava/čivava
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 4 roky/2 roky
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, moc a moc se omlouvám,že zase píši takto.Ale podle mne Vám napsat musím.Dnes to nebude o agilty,ale o chování nového pejska.Snažila jsem se Vše co jste mi poradil aplikovat.Náš první pejsek Bertík si udělal pořádek.Takže jsem si myslela ,že je to v pohodě.Jenže je problém v novém pejskovi  Kukymu.Jak víte byl nalezený a já si myslím,že má v sobě asi nějaký blok. Vůbec si nechce hrát,neustále se straní.Nejenže vůbec nepřijímá hračky,neustále se kouká,co na to Bertík.Jsou jen vteřiny,kdy to vypadá,že by si hrál.Stačí,aby se Bertík jen podíval.Okamžitě hračku upustí a už se k ní nikdy nevrátí.Zkoušela jsem ,aby byl Kuky v místnosti sám.A nic. Připadá mi,že má z Betíka strach. Přitom venku jsou už v pořádku,běhají ve výběhu neperou se  a ani si nijak nepřekáží. Přijdeme domů a Kuky se straní Bertíka.Dříve s námi Kuky spal v posteli,odpoledne jsme odpočívali společně na gauči.Oba najednou jsem je hladila,nedělala rozdíly.Je pravda,že nebyl takový mazel jako Bertík. Poslední týden to vypadá tak,že se mě i Bertíka straní úplně.Jak může odejde z místnosti.Když se s ním chci mazlit,tak na mě vrčí.Ostatně vrčí dost často. Prostě mi připadá,že se tu trápí... U předchozí majitelky ,u které byl asi od půl roku si s druhým pejskem hrál.Říkala paní,že si normálně hráli,lítali po bytě.Teď mám místo dvou veselých čivav ,tak jak jsem to chtěla dvě nudící se čivavy.Přitom se říká,že jedna čivava ,smutná čivava.Proto jsem Bertíkovi pořídila kamaráda.Já vím,že by si na sebe měli zvyknout.Ale Kuky místo aby se sbližoval,tak se odcizuje.Je mi to moc líto a taky mně trápí,že je smutný.Vrchol všeho je,že nejenže s námi je co nejméně,ale dnes POPRVÉ vůbec s námi nespal a šel spát jinam.Přitom od prvního dne co jsem ho přivezla spal s námi. Někdo mi říká,že to chce čas a někdo,že se prostě Kuky trápí a "nelíbí se mu  u nových lidí.Takže nevím co dělat.Nechci aby se trápil. Je pravda,že mě sice snad má rád,ale nikdy nebyl mazlivý(ke mě) neolízl mě .....Připadá mi to,ale že  poslední dobou přijde jen na jídlo,to má moc rád a pak už nic. Ještě jednou se omluvám.

Odpověď: Dobrý den:) Omlouvat se vůbec nemusíte, jen bych byl velice rád, kdybyste konečně přestala u mladšího pejska tlačit na pilu (což jsem Vám ostatně psal už ve své minulé odpovědi a několikrát zdůraznil během našich telefonických hovorů) a nečekala od dvouletého nalezence chování pejska, který měl už od štěněte úplně jiný život. Vnášíte svojí netrpělivostí a nereálným očekáváním stres do života obou svých čivav a pokud nezměníte přístup, neuvolníte tlak a nervozitu a nezačnete s oběma fungovat jako klidný vůdce smečky, nedopadne to dobře. Mladší pejsek se Vám už začíná odcizovat a reaguje přesně podle vrozených psích vzorců - pokud se někde necítím dobře nebo se mi něco (někdo) nelíbí, jdu od toho pryč.

Dále - přes telefon jsem Vám již několikrát vysvětloval, proč je zapotřebí, abych Vás i pejsky viděl osobně. První termín byl červen, nemohla jste, dobře. Ale řešíme stále stejné problémy, Váš přístup k oběma pejskům se nezměnil (stále tlačíte na pilu a ve své psí smečce generujete stres) a důsledky se samozřejmě projevují. Každý pes se chová podle toho, v jakém prostředí žije, je to přirozená zpětná vazba. Pokud je prostředí špatné, pokud psa stresuje, pokud vnímá negativní tlak, pokud má jeho majitel "představu", jaký by měl být a on se podle toho nechová - pak se roztáčí spirála, která se sama od sebe nezastaví. A Kukyho signály jsou jednoznačné, nepřehlédnutelné a přirozené vzhledem k okolnostem - psychické pozadí celého případu je evidentní.

Napíšu to ještě jednou a naposled: pokud přijedete (máte to do Liberce 50km), mohu Vám pomoci. Chyba je ve Vás, ne v Kukym a pokud budete spolupracovat a necháte si pár věcí vysvětlit - což lze osobně vždy lépe - pak to dopadne dobře. Rozhodnutí je jen na Vás...

(5.7.2015)
Plemeno: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, nešla mi vygenerovat zpráva v poradně, tak se na Vás obracím s prosbou o pomoc prostřednictvím emailu, jelikož situace v naší smečce se zhoršuje. Máme 3 psy plemene RR - fenu 9 let, pes 4 roky a pes 2 roky. Problém začal být s nejmladším psem. Fena je rodičů, já žiji s nimi, ale nebylo tomu tak vždy, oba kluci jsou moji. O fenu se nijak výrazně nestarám. Starší pes je miláček, submisivní samec, který nikdy nešel do žádného konfliktu, naopak bych si u něj přála vyšší sebevědomí, ale na dokonalosti nelpím. K němu přibyl další kluk (nevlastní brácha z druhého vrhu). Velice učenlivé štěně, snažila jsem se socializovat jak šlo, oba od mala chodili na výstavy, hromadná venčení atd. Mladej byl v pohodě, aktivnější, opatrnější sám na sebe, rychleji sexuálně vyspíval, oproti staršímu, který byl ve dvou letech ještě štěně. V době, kdy byl mladému cca rok začal dělat to, že v určitých situacích začal na staršího vrčet, vrčení samozřejmě předcházely nepěkné pohledy, zatažené uši, odvracení hlavy. Zpravidla to byly situace, kdy mladý byl na posteli, gauči, místě a starší přišel do místnosti a chtěl si také lehnout. Tam jsem udělala obrovskou chybu, že jsem to nezarazila hned zpočátku, toho si jsem nyní vědoma. Tenkrát jsem si řekla, že to šéfování mezi nimi převezme mladej, jelikož starší neni vůdčí typ a je submisivní, jak hloupé to bylo... Nějakou dobu to takto pokračovalo, mladý byl vždy jen okřiknut, nechal vrčení a "jen" blbě koukal. Nikdy nebyl ale agresivní na jiné samce, nechtěl jejich přítomnost a odcházel od nich pryč, někdy, když se setkali očima zavrčel, ale stačilo lehce škubnout vodítkem (vždy to bylo na výstavě) a byl klid... Vrčení a zlé pohledy doma se ale stupňovaly a děly čím dál častěji a přerosly až v to, že jsem si začínala myslet, že je snad labilní, vystartoval například ze spánku na nic, jako by měl nějaký stihomam. Starší se ho bál čím dál víc a bez mého doprovodu už do té místnosti ani nechtěl jít. Toto se ale dělo pouze, když mladší byl první na daném místě v dané místnosti, pokud to bylo naopak, bylo vše v pořádku. Venku je  vše v pořádku, v autě také. Ve výstavním kruhu byl vždy rád (vypadal tak) a  pro mě byla doslova radost ho vystavovat. Otočka o 180 stupňů přišla na CACIB Praha letos začátkem května. Celý den vypadal tak, že jsme na výstavu přijeli výjimečně o dost dříve a klasicky se šli do kruhu proběhnout před začátkem, celkem asi 4x... Byl trochu rozjařený, čučel po holkách, psi ho jako obvykle nijak extra nezajímali (tato výstava byla hodně rušná a nedalo se tam téměř hnout), vše bylo jako vždy. Poté začalo posuzování a po chvíli v kruhu mi najednou začal hrozivě vrčet na psa za ním, tentokrát okřiknutí nezabralo ani škubnutí obojkem a pokračoval s panickým vrčením na vše zrzavé okolo, i do prázdna... Odstoupila jsem. Vůbec jsem nevěděla, jak na toto reagovat, byl ve stresu, klepal se, těkal očima a vrčel. Odjeli jsme tedy domů, kde čekal starší pes a jak jsem tušila, příchod byl děsivý. Na staršího psa naprosto stejná reakce jako na psy na výstavě. Dali jsme ho samotného do jednoho pokoje a nechali ho se uklidňovat. Večer jsem odešla z bytu a po mém návratu jsem doma našla pokousanou mámu. Prý sám přišel, lehl si k ní, usnul a ona ho podle popisu vzala za hlavu, že se pomazlí, on se lekl a prokousl jí ruku a to dost fest, jakoby další stihomam nebo věděl, co dělá? Netuším... Po měsíci jsem jela na další výstavu a opět situace stejná, panické vrčení na vše zrzavé, ostatní plemena mu nevadila. Byl tak mimo, že startoval i po fenách, aby zjistil, že je to fena musela jsem ho přivézt zezadu, aby ji očuchal. Oční kontakt měl za důsledek okamžitý útok. Opět byl roztěkaný a rozhozený. Od té doby se situace zhoršovala, obrátila jsem se na odborníka, který mi poradil, abych k němu přistupovala v takových situacích s ironií a výsměchem, že to dělá ze strachu a doma na starším si honí triko, takže ho mám naopak vystavovat tomu, co je nepříjemné a co si diktuje, že nebude dělat, prý je to od něj šikana, tím pádem by měl zjistit, že pokud bude on šikanovat ostatní, několikrát se mu to vrátí... Štouchat do něj, lekat ho, vyvolávat řízený stres, působit věci, které nečeká, změnit režim a pokaždé to dělat jinak a také to, že ve chvíli kdy vrčí či vyjíždí ho "sejmout" (ne ve stylu bít). Tak jsem to začala praktikovat, nicméně bud to dělám špatně (což je možné, jelikož jistá sama sebou si zdaleka nejsem) nebo je to špatný postup, ale situace se opět jen a jen zhoršila... K těmto účelům nosí doma šňůru, což je dobře, protože se s ním dobře manipuluje, nicméně ač poslouchá na slovo a na první povel, ve chvíli, kdy na něj spustím ty naschvály a nepříjemné věci, nahodím ironický tón nebo s ním jako důsledek jeho vrčení nebo útoku cloumám vodítkem a vymetů s ním půlku pokoje je totálně položený, klepe se a je s nervama v kýblu a dělá to stejně pořád. Poslední událost, která se stala byla ta, že jsme odjeli k přítelovi na chatu, kde ještě kluci nebyli, první celý den bylo vše naprosto bez problému, bylo na nich na obou vidět, jak jsou šťastní a já málem brečela blahem. Mladému bylo najednou jedno, zda starší přichází, dokonce leželi i přitisklí k sobě na posteli. Na druhý den ráno jsem je šla vypustit na zahradu, dostali nažrat a mladý se poté odebral na "jejich" postel, starší, že si tam vleze taky (ztratil ostych, protože předchozí den to bylo v pohodě) a mladý klasická reakce, zavrčení, zlý pohled, uši, odvrácení hlavy, starší se stáhl jinam. Tak jsem k němu naběhla, vzala ho za šňůru u obojku, chytla mu hlavu aby koukal na staršího (dle pokynů, naschvál dělat to, co mu je nepříjemné), staršímu jsem řekla, ať si tam vleze a ve chvíli, kdy lezl na postel a pro mladého byl už tak blízko, že odmítl to snášet se po mě ohnal a podařilo se mu udělat mi dirku do ruky a pohmoždit zápěstí. Já samozřejmě chybně reagovala, páč jsem byla v šoku, že to vůbec udělal a také pro bolest, takže jsem v podstatě neudělala nic, až když jsem se vzpamatovala, šla jsem ho odvést a zavřela na zahradu. Nevím, proč to dělá, venku si kluci hrajou a když mladý chce, uměj se láskou oblízat i doma. Už nevím, kudy kam, jsem z toho nešťastná, drtí mě ho takto vidět a je mi líto i staršího, pro kterého je to taktéž velký stres. Co se týká celkového přístupu ke psům u nás doma, asi to není učebnicové, důslednost pokulhává ze strany ostatních členů rodiny, já se o ni snažím, nicméně staršímu vždy bylo ledacos odpuštěno, protože je prostě tak hodný a donedávna i mladšímu. Fena je částečně takový samorost, žádná extra pravidla moc nezná, jde si kam chce, umí být extra dotěrná, s velkými fenami se nesnese, nicméně doma problém nikdy nebyl. Omlouvám se za dlouhý příspěvěk, snažím se nastínit vše, co by mohlo hrát nějakou roli. Přijde mi, že čím víc se snažím s tím něco dělat, tím je to horší. Doma již chodí s košem, protože z něj máme strach, když ho nemá. Nevím, proč se z tak suprového psa stalo "toto". Je mi jasné, že část odpovědi nejspíš bude, že on tomu tady šéfuje, tomu rozumím, ale pokud tomu tak je, proč se přede mnou klepe a proč mě na slovo poslechne a když spustim, bojí se jen pohnout (podotýkám, že jsme psům nikdy neubližovali), ale co se staršího týče, zkrátka to vždy udělá. Prosím o vaši radu, co si o tom myslíte. Mnohokrát děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Na začátek taková drobnost - dvouletý ridgeback je stále ještě štěně. To jen tak na okraj. Dále - diagnóza je v tomto případě zcela jednoznačná, jedná se o u Vašeho pejska o stresové chování, kdy dominantní povaha nedospělého ridgebacka neunese nároky, které daný jedinec sám na sebe naloží. Konkrétně jde o to, že prostředí, ve kterém žije, není skutečná smečka, chybí vůdčí jedinec, chybí vedení, chybí jednoznačné určení pozic. Každý dominantní nedospělý(!) pes se pak zcela zákonitě psychicky zhroutí a jako u každé šelmy vystavené dlouhodobému a narůstajícímu stresu dojde k nárůstu agresivity. Pouze v určitých situacích, kdy je stres potlačen do pozadí (viz začátek pobytu u Vašeho přítele na chatě), se vše na krátký čas srovná, jakmile přijde další spouštěč, je opět zle.

Co se týče "rad", které jste dostala - otevřeně řečeno, jsou zcela nesmyslné a sama vidíte, že k ničemu nevedou. Není to tím, že byste je nedodržovala, ale uvedené postupy jsou prostě špatně. Navíc (protože znám scénu místních "psích psychologů") poznávám jasný rukopis konkrétního člověka, jehož rady výsměchu, lekání plus dalších postupů jsou už roky notoricky známé a bohužel psy s problémem (ne problémové psy, ale psy s problémem, což je zásadní rozdíl) ještě více devastuje - nemluvě o tom, že již jeho samotná "diagnóza problému" je zcela mimo realitu. Je mi z podobných "odborníků" opravdu smutno a omlouvám se, ale nemohu tuto skutečnost jen tak přejít. Sama vidíte, co tyto "dobré rady" s Vaším pejskem dělají a prosím, přestaňte je aplikovat. Pro jen letmé přiblížení si zkuste představit v těžkém stresu (jakéhokoli původu) sama sebe a položte si otázku, zda by Vám takový přístup pomohl...

Takže - pokud budete chtít, dáme věci do pořádku, respektive naučím Vás chovat se tak, aby se Váš pejsek zbavil skutečné příčiny svého problému, tedy stresu z nefungujícího sociálního prostředí, ve kterém vyrůstá a žije. Stači mě zkontaktovat telefonicky a domluvíme se na termínu a podrobnostech. A znovu pro jistotu připomínám, že dvouletý rhodéský ridgeback není zdaleka psychicky dospělý pes, ale štěně. Na druhé straně už je ve věku, kdy začíná vyhodnocovat své prostředí. A vůbec se mu nedivím, že reaguje, jak reaguje - v současných podmínkách nemá jinou volbu a aplikování nesmyslných rad celou situaci razantně zhoršuje...

(5.7.2015)
Plemeno: kříženec/kříženec
Pohlaví: fena/pes
Stáří: 6 let/1 rok
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, máme problém s fenkou Tyrinkou, kterou před šesti lety přinesl syn jako 6-ti týdenní !!! štěňátko.Měli jsme v té době 15- ti letého pejska, taky křížence( umřel v 18-ti letech ). Na štěňátko vrčel, ale nikdy ji nekousl a asi od jejího 1 roku spolu normálně běhali po zahradě nebo spali u krbu, ale žádné mazlení to nebylo.Po smrti Artíka byla sama. Bohužel musím přiznat, že není moc socializovaná a je hyperaktivní. Na zavolání přijde, jak kdy :). Někdy chodí po domě a bezdůvodně vrčí, nebo zničehonic, když už všichni pospáváme u televize se rozštěká. V noci spí klidně, buď v předsíni v pelíšku, nebo u syna v pokoji. Čistotu udržuje. Protože je malá ( 7,5 kg ) , tak jsme zlobení nijak neřešili. Sama si pro pomazlení nepřijde, ale když ji vezmeme, tak se nechá nosit a párkrát nás i olízne. Říkáme jí žertem autista.Na procházky chodíme velmi nepravidelně, protože o ně Tyrinka nestojí a pořád se chce vrátit domů. Před třemi dny jsme si vzali z útulku pejska taky křížence (1 rok a  11 kg ), byla to láska na první pohled a  chtěli jsme pro Tyru kamaráda.Pejsek je velice přátelský, hodný a vychovaný. Pelíšek má u dcery v pokoji. Bohužel Tyrinka na něj vrčí a vyjíždí a snaží se jej kousnout. Pejsek je z toho zmatený , vždy poodstoupí a štěká,ale  nevrčí. Když ho kousla, tak jí to oplatil jen trochu a pak jsme je odtáhli, aby si neublížili. Na procházce jdou pěkně vedle sebe, jen když ji Kubík moc očuchává, tak zavrčí. Dcera se strašně bojí, že se nějak moc pokoušou, tak je pořád hlídáme a na volno chodí nastřídačku. Chci se zeptat, jak postupovat, jestli je nějaká naděje na to, že by se snášeli. JInak máme velký dům i zahradu, takže velký problém s oddělením není, ale bylo by nám líto, kdyby si šli po krku. Nikoho se samozřejmě nevzdáme ani kastraci neplánujeme. Kdyby bylo v době hárání nejhůř, jeden by mohl na chvíli k babičce a dědovi na dovču :). POkud máte radu, jak postupovat, aby mohli být spolu aspoň na zahradě navolno, budu neskonale vděčná.

Odpověď: Dobrý den:) Nebojte. Tři dny (i týden, dva týdny) je příliš krátká doba, aby šestiletá dospělá fenečka přijala nového psího parťáka, když už několik let žije jako jedináček, který se nemusí o nic ve svém životě dělit a užívá si výlučné pozornosti. Choďte s oběma co nejvíce ven (žádné na střídačku, společně!), venku se spolu nejlépe sblíží. I doma je nechávejte spolu, v žádném případě je neoddělujte(!), potřebujete z nich udělat jednu smečku, ne protivníky - to by byla základní a největší chyba! A stejně špatný je i strach, že se pokoušou nebo si jinak ublíží - psi to okamžítě vycítí, znervózní a pak dojde k něčemu, k čemu by za normálních okolností nedošlo. Chovejte se v klidu, komunikujte s nimi, přestaňte se chovat nervózně nebo se strachem, to jsou přesně ty emoce, které je samy rozhodí. Dejte jim čas na klidné seznámení, psi jsou sociální bytosti a jejich přirozeným vzorcem chování je spolupráce a vzájemný kontakt. Netlačte na pilu, přestaňte se bát, neoddělujte je, naučte se komunikovat a rozumět smečce (viz tyto PSÍ STRÁNKY FALCO) a vše se zcela přirozeným způsobem srovná...

(5.7.2015)
Plemeno: americký pitbulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, chcela by som Vás veľmi pekne poprosiť o radu . Sledujem Vašu stránku a musím povedať, že máte môj obdiv . Dostala som psa pitbulla . Má už 4 roky, je to naozaj milí psík. Neviem či je to vôbec možné , ale chcela by som ho zvyknúť lepšie znášať psy . Pretože , či je to pes malý alebo veľký hned ide do bitky . Viem, že u pitbulla je to viac menej normálne ale chcela by som sa Vás ako skúseného človeka opýtať na názor, či je možné takéto správanie potlačiť ? Známy ma odhovárajú, že je to pitbull a nikdy sa nezmení . Jedinú šancu som mala s relácie Cesar Milan pravda o pitbulloch ale ako som čítala Vašu rubriku o nom , moje šance sa rozplynuli :) . Pes sa mi zdá nesústredení dojde na povel iba ak mám v ruke niečo ako motiváciu . Napr. loptičku alebo palicu ktorú mu môžem hodiť . Inak nepríde. Ešte má problém s púštaním hračky . Napr. hodím mu loptu on snou odbehne preč, nechce ju pustiť. Nevrčí ale je hravý a chce pokračovať v hre . Neviem akým spôsobom ho mám viesť a či je vôbec možné ho ešte vychovať kedže už má svoj vek. Mám ho iba krátko . Veľmi pekne dakujem za odpoved.

Odpověď: Dobrý den, děkuji, to mě velmi těší:) Čtyřletý pitbul už je psychicky dospělý pes, který si na základě své výchovy, prostředí a zkušeností udělal svůj pohled na svět okolo sebe. Jedná se o plemeno, které je sice krásné a má svoje velmi pozitivní povahové stránky, ale člověk ve své zvrácenosti z něj udělal psa s vyblokováným chováním - zjednodušeně řečeno v jiném psu nevidí spolupracujícího jedince, ale soupeře k likvidaci. Což je genetický problém, se kterým v tuto chvíli už neuděláte vůbec nic...

Jediné, co můžete, je tuto jeho vlastnost respektovat a chovat se tak, aby neměl možnost s jiným psem jít do rvačky (což není tak těžké, stačí k tomu nezbytná dávka opatrnosti, ostražitosti a předvídavosti plus mechanická pojistka - pevný obojek a pevné vodítko). Zadalší - zrušte veškeré "kořistnické" hry typu házení míčků nebo přetahování o cokoli, tím v plemeni typu pitbul jen podporujete negativní genetické dispozice. And last, but not least - pracujte tvrdě na své hierarchické pozici. Vzhledem ke skutečnosti, že jste pejska dostala už jako dospělého, budete mít tuto záležitost ztíženou, ale o to více teď musíte zabrat. Protože jakmile by Váš pitbul přejal nadřazenou pozici, znamenalo by to Váš i jeho konec. Doporučuji pečlivě prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO nebo mě kontaktovat telefonicky, pokud byste potřebovala urgentní radu. Nu a samozřejmě zde stále existuje možnost za mnou i s pejskem přijet a nechat si poradit dříve, než nastane skutečný problém...

Americký pitbulteriér (pitbul) není plemeno, se kterým se nedá žít. Pokud je člověk zodpovědný, zná omezení a specifika tohoto plemene, pokud nemá na očích nasazeny růžové brýle "on nikomu neublíží" a pokud si uvědomuje, že pitbul navolno je odjištěná zbraň, pak může být život s jedincem tohoto plemene velmi krásný a naplňující. Jen je zapotřebí vědět, že každá chyba ve výchově a vedení se vždy vymstí a pitbul je sice krásný pes s pevnou povahou, ale svým založením likvidační rváč. Vždy je to jen otázka první příležitosti, kdy se naplno projeví jeho geny. On za to nemůže, ale člověk jej takto "vyšlechtil" a opět člověk musí udělat vše pro to, aby jej bez problémů zvládl.

(5.7.2015)
Plemeno: kříženec cane corso
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,pročetla jsem si vaše stránky a usoudila jsem,že byste mi mohl odborně poradit :-)Mám necelé 4 měsíce fenku z útulku. Od začátku velice bázlivá vůči lidem (psy miluje) za ty tři měsíce jsme udělali veliký pokrok - fenka (EBI)se už doma příjde do postele pomazlit a začala spát s námi. Jenže... abyste byl v obraze, tak doma máme dohromady psy 2 (Barny 9měsíců Tosa Inu a již zmiňovaná Ebi 6m.), Ebča je na Barnyho navázaná, bez něj neudělá krok, ale nás stále obchází obloukem, na zahradě jen když se přiblížíme utíká.Někdy díky štěněcí zvědavosti si mě příjde očuchat a když si ji pohladím tak sice ztuhne ale neuteče, ale většinou se ani nepřiblíží. Přitom doma je to jiné, jak už jsem psala spí s námi v posteli, ráno mě budí na čůrání tím že mne pusinkuje, nechá se hladit a drbat. Nevím jak v ní probudit důvěru v nás, nejlépe jak z ní udělat šťastnou psí dušičku. S Barnym si hraje, koušou se, lítají spolu a to na ni vidím že je  šťastná. Napadlo mne jestli částečně nezaviňuje to, že když přicházím z práce tak Barny mne vítá jako první a Ebču ke mne nepustí ( vidím jak vždycky nakukuje a kroutí ocáskem ), tak jsem zkusila nejdříve Barnyho zavřít a jít se jako první v klidu přivítat s Ebčou, ale beze změny - stále brala velký oblouk. Snad jsem se do toho příliš nezamotala a pochopíte na co se dotazuji. Moc si přeji, aby jsme byli všichni šťastní a užívali si společné chvíle. Moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Jste pro Ebi chůva, ne vůdce... tím "vůdcem" (v uvozovkách záměrně, Barny je také ještě štěně) a příkladem je pro ni Váš pejsek... Chtělo by to teď co nejrychleji se tím vůdcem pro Ebi stát. Psí chůva není a nemůže být autoritou, není jistotou a každé štěně to ví, proto instinktivně hledá jedince, který má vůdcovské vzorce chování. Poku ho najde (a může to být člověk stejně jako pes), pak je to bytost, které se drží, protože pouze v blízkosti vůdce a autority je jistota přežití. Od Vás se nechá hladit, pusinkovat a drbat, ale nevěří tomu, že vedle Vás i přežije. Jsou to přirozené reakce, přirozené vzorce chování, kterými příroda vybavila mláďata k tomu, aby měla co nejvyšší pravděpodobnost přežití.

Navíc se jedná o štěně z útulku, tedy s více nebo méně neznámou minulostí a socializačními zkušenostmi. O to vice tedy platí základní fakt, že půlroční štěně, ve kterém navíc koluje krev cane corso, v tomto věku a stavu nepotřebuje chůvu, ale vůdce. V tom je v současné době ten základní problém - potřebuje jistotu vedení a komunikace, nikoliv ochranitelství.

Jako vždy v podobných případech: nejrozumnější a nejefektivnější variantou je se se mnou domluvit a přijet i s fenkou za mnou, rád Vám pomůžu...

(5.7.2015)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 10 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz:  Dobrý den, máme tři týdny štěňátko zlatého retrívra, fenečku. V sedmi týdnech jsme si jí dovezli domů od chovatele, štěňátko bylo dobře socializované, než k nám přišlo, žilo s celou svou psí rodinou a sourozenci. Chovatel zvykal štěňata chodit vykonávat potřebu na jedno místo. První den u nás doma fenečka pochopitelně chodila kam se jí zlíbilo. Hned druhý den to ale pochopila a poctivě chodila na podložku. Když jsme s ní šli na návštěvu, byli jsme pyšní, jak se nikdy nezmýlila, když i během hry si věděla kam má jít. Byli jsme překvapení, jak takové malé štěňátko je tak chytré a důsledně si toto hlídá. Nemuseli jsme se bát s ní někam jít, neumseli jsme doma opatrně našlapovat :-) Po týdnu, jako když otočíte knoflíkem se vše změnilo. Fenečka jde všude možně, jen ne na podložku. Mysleli jsme si, že se to zase otočí, ale už 14 si jde tam kam jí prostě napadne a podložka jakoby neexistovala. Takže jí hlídáme a snažíme se to vychytat. Dáme jí sami na podložku, ona se vyčůrá a vyloženě čeká na pochvalu. Pokud bychom to ale nedělali, tak si to zase půjde udělat kam chce. Můj dotaz  zní, proč se to najednou tak změnilo? Byla vzorná, skutečně se nikdy nezmýlila a pak nastal zlom a stalo se z ní vyloženě čuňátko :-) Vědoma si toho ale je, poznáme jí to na očích. Sama se prozradí pohledem a my pak jen jdeme a hledáme loužičku nebo neco většího :-) Co se mohlo stát, že naprosto ze den na den přestala být tak hezky vzorná? Venku vše dělá do trávy, dokáže i počkat, když dostane obojek, ví, že půjdeme ven a doma nic neudělá, i když víme, že už je čas, kdy by mohla.., tak s tím opravdu počká na ven. Trpělivost máme, víme, že štěně má nárok zhruba do půli roku se zmýlit. Zajímá nás spíš to, proč, když to tak pěkně dodržovala, s tím přestala. Vždy se dočkala pochvaly, nejsme si vědomi, že bychom jí nějak vystresovali, nebo vystrašili. Nic takového se nestalo. Snad jedině jsme jí přechválili :-) Děkujeme Vám za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pes není kočka, která dělá bez problémů potřebu na stále stejné, vyhrazené místo. Není to jeho přirozenost. A Vaše fenečka se samozřejmě vyvíjí, ve spoustě situací se dnes chová jinak než před 3 týdny, za další 3 týdny další věci budou jinak. Proto i v oblasti vyprazdňování se chová jinak, pes vždy preferuje volný přirozený prostor, nikoli nějakou podložku v bytě. Je to normální a prošli jsme si tím všichni. Berte fenečku ve vhodných časech ven, nechte ji vykonat potřebu venku, dejte pokaždé najevo velkou spokojenost a čeká Vás jen pozitivní vývoj. Samozřejmě Vás ještě nějakou dobu čeká doma uklízení, to je u malého štěněte zcela normální a Vaší fence ještě nejsou ani tři měsíce. A znovu připomínám - ona není kočka, má jiné vrozené vzorce chování a mezi ně patří i preference jiného způsobu vyprazdňování. Některé štěně vydrží ten vnucovaný způsob na jedno místo déle, jiné kratší dobu, ale vždy je to zásah proti psí přirozenosti a vždy se štěně dříve nebo později "vzbouří". Psí vyprazdňování probíhá přirozeně na volném prostoru, venku a přesně k tomu svoje štěně také veďte.

(21.6.2015)
Plemeno: cane corso
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pročítal jsem vaše stránky, hlavně poradnu a došel jsem k závěru, že budete ten správný člověk pro vyřešení mého problému. Omlouvám se, ale začnu od staršího data. Před více jak 10 lety tchán pořídil k domu s velkým dvorem a zahrádkou uprostřed hlučného sídliště psa rasy Cane Corso. V vile žil děda, rodiče a já s malými dětmi a manželkou, její setra s manželem a dcerou (byla to velká vila). Pes byl od začátku na dvoře v boudě. Pes by s dětmi dělal bábovičky, ale s packami to nešlo, hrál s nimi na schovku, v zimě s nimi řádil ve sněhu, tahal je na bobech, hluk z okolí a štěkot psů za pletivem si nevšímal i když odpočíval ve stínu opřený o plot a tam na něj psi doráželi přímo. Prostě skvělý nádherný pes a to vše bez jakékoli drezury na cvičáku či jinde. Nic takového jsem do té doby neviděl. Přitom při postavení se na zadní měl hravě předloktí přehozený přes 160cm vysokou bránu.
Čas a život vše změnil. V roce 2013 jsem si se svou novou přítelkyní pořídil po předešlých zkušenostech fenu téže rasy (opět od chovné stanice). Přítelkyně již měla starší fenku trpasličího pinče " Miky ". Štěně Cane Corso " Laydy " jsme přivezli osmitýdenní (8kg)  takže váhově byly děvčata vyrovnány jen proporce jasně vedli u Laydy. První několik měsíců zůstávali společně v domě a vše ok.  V půl roce šla Laydy na dvůr do své boudy. Zkraje dobré i když zůstávala až 9 hodin sama.
V současnosti má Laydy základní výcvik poslušnosti a přezto:
-  z ničeho nic zuřivě vystartuje po své původní kamarádce (né vždy),
-  nenechá projít člověka kolem plotu aniž by si na něj nepočíhala a štěkotem ho nevystrašila,
-  vystartovala na neteř, která přišla a pozdravila,
-  vystartovala na přítelkyni když nesla půl ročního synovce (normálně se přední radostně roztáhne jak žába a laškuje s ní),
-  při procházkách má snahu se vrhnout na cizí psi a některé lidi (nepochopil jsem podle čeho si je vybírá).
Na druhou stranu známé s kterými se seznámila jako štěně vítá stejně jako nás a to i v případě, že je neviděla rok. V současnosti je po operaci (torze žaludku) tak jsem sní 24 hodin denně a je až překvapivě klidná (semnou doma), venku na procházce je, ale stále ve střehu.
Zaráží mě tak obrovská rozdílnost povah u stejného plemene. Prosím o radu kde děláme chybu, co se pokusit napravit protože je to náš mazel co se chce stále tulit a hrát si s námi, jen občas (když jí přeskočí) zní začíná mít přítelkyně strach.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Vzorce chování fenky, které popisujete, zcela jednoznačně odpovídají tomu, že se postavila do čela své "smečky", protože jako vůdčí jedinec nikdo jiný nefunguje. Plemeno cane corso je přirozeně dominantní a pokud je pes/fenka nezvládnutý, pak přesně tohle udělá.

Za další - na "základní výcvik poslušnosti" dá tak německý ovčák, ale ne plemeno typu cane corso. Cane corso dá na přirozenou autoritu, správnou hierarchickou komunikaci a úzkou vazbu mezi jím a jeho člověkem. A pokud dáte už půlroční štěně do boudy na dvůr, pak všechno, co jsem teď vyjmenoval, úspěšně podrazíte a znemožníte již na samém začátku...

Každý pes je jiný a chová se jinak i v rámci jednoho plemene nebo jednoho vrhu. To, co si nechal líbit a s čím se sžil pes Vašeho tchána, nebude platit pro Vaši fenku. Ta je daleko více povahou příslušná svému plemenu, navíc žije mezi jinými lidmi a v jiném prostŕedí. Pokud Vaši situaci shrnu tak, jaká reálně je, pak musím bohužel konstatovat, že nežije ve vyhovujících podmínkách pro psa tohoto plemene. Nepatří do boudy na dvoře, zcela přirozeně potřebuje daleko víc interakce a komunikace s Vámi, potřebuje správnou hierarchickou výchovu, nějaká cvičákovská "poslušnost" Vám je upřímně řečeno na dvě věci. Navíc sám vidite, jak je vše lepší, pokud jste teď s ní (a ano, jako cane corso na procházkách ve střehu bude, jsou to přirozené vzorce chování molosů).

Pokud změníte celkový přístup, pak se změní i chování fenky - jednoznačně k lepšímu. Cane corso není pes do kotce a není to pes pro člověka, který mu nevěnuje dostatek času, energie a správného přístupu. V takovém případě se začne chovat přesně tak, jak teď zažíváte - svůj život začne žít podle svého, sám začne rozhodovat a řešit.

Pokud budete chtít, můžete za mnou přijet a já Vám pár věcí předvedu názorně. Vaše fenka je stále ještě psychicky nedospělá, ještě máte čas vše změnit.

Aktualizováno 5.7.2015: jeden z případů, kdy přesně platí rčení "za dobrotu na žebrotu" - následné reakce a chování tazatele vůči mé osobě proběhly takovým způsobem, který mi pouze znovu dokázal, že chování pejska v podobných situacích přesně odráží problematickou osobnost svého majitele. Tušil jsem to již při čtení dotazu (není to tak těžké, pokud člověk primárně vyhodnotí obsah, nikoli formu), přesto mi tento pán pár dnů nato vyrazil dech. O mne ani tak moc nejde, ale fenečky Laydy je mi teď skutečně líto - nadále nebude mít hezký psí život.

(21.6.2015)
Plemeno: americký staffordšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, vzali jsme si z útulku staffordšírku. Po následné pečlivé veterinární kontrole nám bylo sděleno, že je v naprostém pořádku jak fyzicky tak psychicky. Doma je velmi hodná až líná a v tomto spočívá můj následný dotaz. Chtěla jsem ji brát s sebou na hory (túry cca 10 km), jenže již při procházkách po okolí se jeví patřičnou nechutí běhat, natož chodit. Ani při největší snaze ji při procházce rychleji nerozejdu (přitom, když uvidí kočku, je adeptka na vítěze..). Chtěla bych se tedy zeptat, zda-li bych mohla nějakým způsobem docílit její vyšší výkonnosti, aniž bych ji nevědomky nějak trápila. Prosím o radu a předem mockrát děkuji!

Odpověď: Dobrý den:) Fenka v tomto věku už je psychicky dospělá a jako každý pes (ale i člověk) má svůj zažitý biorytmus, svoji individuální povahu i temperament. Nemůžete od ní proto chtít ani čekat, že bude "běhací", pokud je povahově na zcela opačném pólu. U psů je zcela normální, že i v rámci jednoho plemene najdete jedince aktivní a temperamentní stejně jako klidné až flegmatické.

Máte dvě možnosti - buď to vzít jako fakt a prostě se s tím smířit jako s její vlastností (nikoli chybou) nebo tomu dát čas (bohužel nikde nepíšete, jak dlouho fenku máte, což je dosti podstatná informace) a trpělivě s ní pracovat. K tomu, aby vůbec s Vámi chtěla venku chodit a držet tempo, ale potřebuje především motivaci (podobně jako je pro ni motivace ta kočka), jinými slovy je v prvé řadě zapotřebí budovat vzájemný vztah - tedy aby ona sama měla radost ze společných procházek s Vámi. A to bude potřebovat čas, nelze podobné věci lámat přes koleno.

Jinak v podobných případech, kdy si člověk bere neznámého pejska z útulku, vždy doporučuji nejprve si tohoto pejska "oťukat". Vzít ho ještě před jeho adopcí na dostatek procházek v různých situacích a prostředích, zjistit, zda jeho potenciálnímu majiteli jeho povaha, temperament a sociální vlastnosti budou sedět. Oba se tak včas mohou vyhnout budoucímu zklamání a vzájemné "nekompatibilitě"...

(14.6.2015)
Plemeno: francouzský buldoček
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu, máme doma francouzského buldočka a byli bychom rádi za všechny rady ohledně agrese buldočků vůči svému pánu, rodině a lidem. Od mala byl problém s jídlem typu vrčení, hlídání si potravy atd., a neustále se to stupňuje. Snažili jsme se výbušným situacím předcházet tím, že jsme mu dali misku se žrádlem na určité místo, kde jsme se k němu nijak nepřibližovali. Teď si už dovolí i na svého pána, ze kterého měl respekt, protože ho vždycky dokázal zkrotit přitlačením k zemi a přidušením, zvýšený hlas nepomáhá. Bezdůvodně a zuřivě vyjíždí po členech rodiny. Nevíme co si sním počít, máme ho opravdu moc rádi a nechceme o něj přijít, ale na druhou stranu se ho začínáme všichni bát, dovolí si opravdu na všechny a při jakémkoliv bránění startuje a cení zuby ještě víc. Jediný kdo ho dokáže usměrnit je táta kterého bere za pána, a to už musí použít sílu jinak by byl dokousaný. Jinak máme v domě samé ženy a desetiletou holku a to se prostě před ním schováváme a utíkáme když začne zuřivě vyskakovat. Poslouchá na povely, jinak je hodný, na procházky chodí rád, s ostatními psi vychází dobře jen z ničeho nic bezdůvodně aniž by se mu něco udělalo nebo vzalo začne zuřit. Je nám jasné, že chyba je ve výchově, že jsme ho asi rozmazlili a chovali se k němu spíše jako k dítěti než k šelmě. Všichni ho máme rádi, proto Vás prosím o radu, protože bychom si rádi psa ponechali a začali s ráznější výchovou. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Francouzský buldoček je plemeno, s nímž bohužel hodně lidí má problém, protože nezvládnou jeho povahu. Váš pejsek navíc zjistil, že se ho jeho lidé bojí a začala se roztáčet spirála agrese-strach. Na vině je samozřejmě špatný přístup lidí kolem něj, včetně toho, že on sám teď žije v hierarchickém stresu, který nezvládá a který funguje jako spouštěč stresových ventilů.

Je zapotřebí změnit celkový přístup a naučit se základní principy hierarchické komunikace, což ovšem nelze uskutečnit "na dálku". Pokud o pomoc v současné situaci skutečně stojíte (nebudete-li dělat nic nebo si necháte poradit špatně, dospěje vše do velmi nešťastných konců, na to raději upozorňuji předem!), pak mě prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme bližší podrobnosti práce s Vaším pejskem a lidmi okolo něj. Rád pomůžu Vám a především Vašemu pejskovi.

(14.6.2015)
Plemeno: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, před dvěma měsíci mi zemřela milovaná fenka zlatého retrívra, bylo jí téměř 14 let. Do jejich 9 let byla můj jediný pes a s žádným jiným psem nežila. Pak si moje kamarádka pořídila štěně, také zlatého retrívra - kluka, bylo mu 9 týdnů. Velice často spolu naši psi trávili čas. Fenka ho vychovávala, bylo krásné sledovat, jak se od ní štěňátko učilo. Když pejsek dospěl, fenka se ho přestala všímat. Tolerovala ho, ale bylo znát, že pes má před ní veliký respekt. Takhle spolu žili 5 let. Byli oba moc hodní, prostě zlaté povahy.. Před dvěma měsíci fenečka zůstala na kapačkách a zemřela nám doma, nezvládlo to srdíčko. Pes byl po celou dobu s námi u ní. Nedokázali jsme odhadnout z jeho chování, zda pochopil, že zemřela. Choval se klidně, pak spíš se nudil, to trvalo týden.  Pak se začaly dít věci, které se nikdy před tím nestávaly. Nikdy nemarodil, najednou dostal psí kašel, jeli jsme k veterináři. Pes se k němu choval agresívně. Do té doby se to nestalo. Když se vyléčil, psí kašel se vrátil. Znovu proběhla léčba, opět nedovolil doktorovi, aby na něj sáhnul a museli ho držet 4 lidé. Pes je opravdu veliký. Nebylo mu dobře, měl antibiotika, pospával, když ho chtěla kamarádka- jeho panička pohladit, vrčel na ní. Nikdy před tím to neudělal. Hned po té přišel zánět kůže. Nikdy před tím nebyl nemocný. Když je kamarádka práci, hlídám ho a mívám ho i na noc.
Tento týden jsem ho měla doma opět na noc, oznámila jsem mu, že půjdeme spát a on se přesunul rovnou do postele. Před tím chodil spát vedle postele. Když jsem přišla do postele já, pohladila jsem ho, se slovy, že je mazaný a v tu chvíli na mě začal vrčet. Pohladila jsem ho tedy ještě jednou, abych se přesvědčila, že opravdu vrčí, to už začal i cenit zuby. Když jsem na něj také zavrčela, trochu se stáhnul, ale jeho pohled nebyl příjemný. Vrčel dál, dalo by se říci krvelačně a štěkal. Ráno se choval opět jako mazel, odkryl se, jak to dělává často a vyžaduje drbat na bříšku. Na to jsem nereagovala a nevšímala jsem si ho. Celý den se mnou pak nekomunikoval, nepřišel, držel se stranou ode mě ani se nenajedl.
Přišli ke mně známí, přivedli si 7 týdenní štěně retrívra. Pes se ho nevšímal, držel se dál, ale jakmile si štěně vzalo do tlamičky hračku (která psa už dávno nezajímala), okamžitě se zvedl a štěněti jí vyrazil z tlamy. Vzal si hračku k sobě, lehl si na ní a dál se štěněte nevšímal. Štěně vídal několik dní po sobě, občas se s ním potahal o ponožku, ale dával do toho až moc síly. Pak přišel  den, kdy štěně přislo k nám opět, šlo pouze kolem něj, nedoráželo, jen ho obcházelo a pes vystartoval a chňapnul ho přes hlavu. Štěně bylo v šoku a asi ještě 3 minuty plakalo. Potom jsme si všimli, že má na hlavě krvavou ranku. Reakce psa nám přišla přehnaná, i on musím říct, že byl vyplašený, když štěně plakalo, jeho výraz byl velmi překvapený. Jen jsme mu slovně vynadali a nechali ho být.
Příští týden si jedu pro svou novou fenečku zlatého retrívra k chovateli. Vzhledem k tomu, že kamarádce pejska hlídám dál dost často, bojím se o to štěňátko. Bude staré 8 týdnů a teď pořád přemýšlím o tom jak se budou spolu sžívat. Co je v pořádku a co už ne. Moje fenka po něm jako po štěněti nikdy takto zle nevyjela, ale občas si ho rovnala. To jsem nechávala na nich. Teď se bojím, že to neodhadnu a že by mohl štěňátku ublížit. Nechci ani, zbytečně stresovat štěně. Ráda bych, aby přišlo do klidného prostředí. Chci se zeptat, co se stalo s tímto psem? Má to nějakou souvislost s odchodem mé fenky? Začal bojovat o svou pozici? Proč začal být tak chvílemi agresívní, jindy je jak beránek? Vzhledem k tomu, že psa budu hlídat dál, nemohu a nelze to kamarádce odmítnout, chci se zeptat co se s tím dá dělat, jaký zvolit přístup k pejskovi? Děkuji Vám za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Je to smutný případ a jádro celého problému je očividné. Zlatý retrívr byl 5 let upnutý na Vaši fenečku. Ne na svoji majitelku, ne na Vás. Fenečka byla jeho "maják" a vůdčí jedinec a jak sama píšete, trávili spolu hodně času a fenka byla tím, kdo ho učil a vychovával. Ne jeho majitelka, tam skutečný hierarchický vztah evidentně nikdy navázán nebyl, ani vztah emoční.

Pak přišel moment, kdy fenka odešla. A jak sama píšete, zhruba týden se nic nedělo. Retrívr se po tuto dobu ale nenudil. Čekal a vyhodnocoval, zda se začnou dít jím předpokládané změny. Jenže ono se neudálo nic - nikdo nepřevzal vůdčí roli, nikdo nepřevzal po odchodu fenečky řízení smečky, nikdo s ním nezačal odpovídajícím způsobem komunikovat. Takže? Dominantní role se začal ujímat on sám, zachoval se přesně tak, jak bylo za daných okolností předvídatelné - jenže jak to tak bývá, právě v těchto situacích lidský činitel krutě selhává, protože se neobtěžuje nad přirozenými zákonitostmi života svého pejska vůbec přemýšlet. Mimochodem - pes naprosto jednoznačně vnímá smrt jiného jedince a ve Vašem případě (resp. Vaší kamarádky) zde proběhla další z fatálních chyb, protože "Nedokázali jsme odhadnout z jeho chování, zda pochopil, že zemřela." Pochopil, samozřejmě že pochopil a čekal odpovídající změny a komunikaci, jenže to se nekonalo - a navíc v té pro něj tak těžké chvíli totálně selhala i hierarchická opora.

Pak už to opravdu jinak dopadnout nemohlo. Jeho dosavadní život probíhal v přesunech mezi svojí majitelkou a Vámi, nikoho z vás dvou nebral (v tom nedostal šanci) jako svého vůdce, učitele a vychovatele, všechny tyto role zastávala pět let Vaše fenka. A dospělý hierarchicky nezvládnutý zlatý retrívr dnešního typu se stává velmi dominantním psem ve chvíli, kdy vedle sebe nemá lidského jedince, který by žil s ním a ne pouze vedle něho...

Vina v tomto případě jednoznačně padá na hlavu jeho majitelky, k tomu není co dodat. A také na Vaši, protože jste měla již dávno zaříznout přístup "nemohu a nelze to kamarádce odmítnout" - prokázala jste jí (třebaže zřejmě v dobrém úmyslu) medvědí službu. Každý pes na světě totiž ke svému spokojenému životu potřebuje jednoho vůdčího jedince a svoji smečku (což fungovalo přesně do okamžiku smrti Vaší fenky) a pokud to nemá, pak jsou tyto případy jak přes kopírák. Psí život je jiný, je založen na jiných pravidlech než ten lidský a bohužel lidé se o něj začnou velmi často zajímat až ve chvíli, kdy čelí logickým důsledkům své neznalosti nebo ignorance. A to už bývá pozdě.

V současné chvíli důrazně varuji pře tím mít tohoto pejska společně s Vaším štěňátkem - mohlo by to dopadnout velice špatně, spouštěčem může být i naprostá maličkost. A namísto hlídání jejího vlastního pejska byste kamarádce měla dát přečíst svůj dotaz a moji odpověď s tím, že pokud chce dát celou záležitost do pořádku, bylo by nanejvýš vhodné se se mnou co nejdříve zkontaktovat. Je zapotřebí začít velmi rychle s pejskem fungovat správně, jinak to dříve nebo později nedopadne dobře pro nikoho ze zúčastněných - první jednoznačné signály už jste obě poznaly na vlastní oči...

(24.5.2015)
Plemeno: hovawart/hovawart
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 3 roky/5 let
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, obracím se na Vás opět s prosbou o radu. Se svou kamarádkou, která má psa Hovawarta (pes 5let, nekastrovaný,cvičákový) chodíme  na menší výlety. Ne moc často, tak 2x do roka. Její pes je velmi sebejistý a o hodně větší. Když jdeme spolu její pes má náhubek a je na volno. Můj pes je na vodítku u nohy a bez náhubku. Vyrazíme, pes kamarádky jde tak 20 - 30 metrů před námi, očuchává okolí. Najednou se otočí přiletí k mému psovi a porve se sním. Jak mám v takovém případě postupovat?
Vůbec nepřichází v úvahu, že bych psa pustila z vodítka. Jednou jsem to udělala a pak poslouchala, že mu mohl ublížit. Kamarádka chce, abych psovi dala náhubek a pustila ho. Psi si to údajně vyříkají. Nechci, aby se druhý pes vrhal na mého psa. Pochopím, když se to stane jednou, dvakrát nešťastnou náhodou. Z tohoto důvodu mu nechci dát ani náhubek. Protože, kdyby ho měl, už by se neměl jak bránit. A kamarádka by přestala řešit úplně,že její pes napadá mého.
U Vás na výcvikovém servisu jsem se naučila klidně vrazit ruce mezi psy a bránit svého, ale pokud má jeden 45kg a druhý 35 kg, moc toho nesvedu a než přiběhne pomoc v podobě manželů chvíli to trvá. děkuji moc za Váš názor i za Vaši skvělou práci.

Odpověď: Dobrý den, také moc děkuji:) Pokud se vidíte jen dvakrát do roka, je nesmysl, aby si vaši psi cokoliv vyříkávali, příště by to dopadlo stejně. A především - ten, kdo by měl zasáhnout, je v tomto případě naprosto jasně Vaše kamarádka, majitelka druhého hovawarta. Její pes dělá chybu, ona je tím, kdo by si ho měl srovnat. Tady opravdu není co řešit a pokud to Vaše kamarádka nebude ochotna akceptovat, prostě bych na Vašem místě odmítl s ní další psí výlety absolvovat. Není to normální a není to v pořádku a jak říkám, majitelce tohoto hovawarta bych dal jednoduše na vybranou (pokud by šlo o mne, tak s dovětkem, že pokud si ho nesrovná ona sama, udělám to já - ale to, jak správně píšete, ve Vašem případě samozřejmě nejde).

Navíc bych podle indicií uvedených ve Vašem dotazu oprávněně považoval takovou kamarádku za rizikovou osobnost ("Když jdeme spolu její pes má náhubek a je na volno. Můj pes je na vodítku u nohy a bez náhubku. /.../ Vůbec nepřichází v úvahu, že bych psa pustila z vodítka. Jednou jsem to udělala a pak poslouchala, že mu mohl ublížit."). Znáte mě, mluvím pokaždé otevřeně, činím tak i v tomto případě - prostě bych popisovaný případ vyhodnotil jako celek a sám za sebe se rozhodl, co má a nemá smysl... toť můj názor na popisovanou situaci.

(24.5.2015)
Plemeno: francouzský buldoček/bulteriér
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 11 měsíců/1,5 roku
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, chtěla bych Vás poprosit o radu: Před několika dny napadl naši 11 měsíční fenku fr. buldočka fena bulteriéra (1,5 roku stará). Stalo se to u mých rodičů na chatě, kde jsme ji měli na pár dní hlídání. Rodiče s ní byli u chaty, kam posléze přiběhla bulteriérka z blízké chaty a naši chytla nejprve za krkem, ta se pak otočila na záda "vzdávala se" a pak znova za přední tlapu. Rodiče se je pokoušeli roztrhnou, dostala i několik kopanců, nakonec se to podařilo. Po té přiběhl majitel, tvrdil, že se to stalo poprvé a bůhví, jak to bylo, jestli ji naše nevyprovokovala (což není pravda, naše je úplná trouba a kliďas). Na veterině posléze udělali rentgen a zjistili, že má přední nohu zlomenou. Pan veterinář řekl, že jsme měli velké štěstí, že jde o dlouhou kost a ne třeba loket, to by byla už napořád chromá. Pán se pak ani nepřišel zeptat, jak je naše fena na tom nebo zda nemá uhradit účet za vet. ošetření. Když jsme pak po několika dnech o tom znovu hovořili, absolutně odmítal nést jakoukoliv zodpovědnost za to, co se stalo. Jsou to prý prostě psi, na vodítku nechodila, tak ani teď nebude, není na to zvyklá a proč by měla být zavřená? Ať mají tedy všichni ostatní psy na vodítku nebo zavřené apod. nesmyslné argumenty. Zkrátka není s ním rozumná řeč. Bydlí tam krátce, příliš je neznáme, ale z toho, co jsem vyrozuměla a dozvěděla jsem se od sousedů, měli psa zavřeného v bytě, výcvik pravděpodobně nic moc a především pan majitel je ignorant, o psech neví nic a bulteriéra si pořídil nejspíš pro parádu. Poraďte mi, prosím, jak máme dále postupovat, abychom se dobrali k nějakému uspokojivému výsledu. Když pán není ochoten přistoupit na dohodu, aby měl psa zavřeného a chodil s ním na vodítku (dnes s ním zase běžel na volno u kola). Mám podat stížnost na obec, nebo jak se v takových případech jedná? Nechci jezdit se strachem na chatu a čekat, co se stane příště a hlavně by to mohlo dopadnout už mnohem hůř. A dokázal byste mi říct, jaka je reálna šance, že by tento bulterier zaútočil na dítě? Děkuji!

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem zde podobné případy také zodpovídal, je to pokaždé jak přes kopírák a vždy je tím skutečným problémem člověk (majitel psa), ne pes samotný. Bohužel, až moc lidí si pořídí psa pro zvýšení svého ega nebo kompenzaci vlastních komplexů, popřípadě proto, aby se ho okolí bálo a on měl pocit moci. Podobné to bude i v tomto případě - pán má plemeno bulteriér, které je už samo o sobě problematické, pokud jeho majitel nedisponuje zdravým rozumem a alespoň základní zodpovědností a znalostí povahových specifik tohoto plemene. Ale to vše se netýká zdaleka jen bulteriérů, problém je v podobně založeném lidském jedinci s jakýmkoli fyzicky či psychicky disponovanějším psím plemenem...

Nejlepší obranou proti takovým lidem/psům je prevence. Vyhýbat se kontaktu s nimi, zabezpečit a mít správně vychovaného vlastního pejska (i on totiž může být spouštěčem konfliktu a nemusí to být vina jen druhého psa!) a chovat se tak, že se problémový pes bude vyhýbat Vašemu bezprostřednímu okolí a kontaktu s Vámi (už jsem zde na toto téma také leccos napsal).

Co se týče legislativy - máte možnost podat na majitele trestní oznámení a vymáhat náhradu škody, popř. nemajetkovou újmu. Potáhne se to dlouho a výsledek je nejistý. Můžete to řešit přes obec, nicméně si myslím, že aktivní "obrana", kterou jsem popsal výše, bude daleko účinnější - dnes se totiž můžete spolehnout opravdu jen sama na sebe.

Reálná šance, že podobně vedený pes tohoto plemene zautočí na dítě (resp. na člověka obecně, nedělejme z dětí a matek s kočárky oblíbený prostředek citového vydírání;)), samozřejmě není zanedbatelná. Na druhou stranu není jistotou, stejně tak Vás může pokousat libovolný vesnický voříšek nebo městský psí šlechtic. Řekl bych to takhle - nezvládnutý pes jakéhokoli plemene je problém, nezvládnutý pes jakéhokoli plemene ve stresu je velký problém, nezvládnutý pes plemene s vyblokovaným sociálním chováním (jako je bulteriér) je velmi velký problém. Pokud se k tomu přidá nezodpovědný namachrovaný majitel, pak je to jen otázka času a souhry okolností...

(24.5.2015)
Plemeno: beagle
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, Dasenka je pejsek domaci, ale mame zahradu, takze kdykoli si stekne poustime ji ven. Za tu dobu co ji mame, nebyla nijak casto sama, pouze zkraje lonske zimy a to par hodin. Co mohla, to rozkousala. Potrestano dostala tak, ze jsem ji dovedla k mistu cinu, vynadala j a trepla. Nebylo to ani nic platne a i malokdy se mi ji povedlo chytit a po chvili vas zlost stejne prejde, takze vetsinou je to bez trestu. Nevydrzime se na ni zlobit, je to mazel. Problem je s tim, ze mame se sousedama zahradu castecne spolecnou a Dasenka jim rozhodne nevadi, ale sousedka si zasadila kytky a Dasa i kdyz odjedeme jen na chvili, vyhrabe cibulky, kere, ruze, zkratka je na zahrade spoust. Pro dobre vztahy potrebuji poradit jak Dasenku zmirnit. Ja vim, ze chyba byla nejspise v tom, ze jsme ji odmalicka neucili byt o samote, ale da se jeste neco napravit ve dvou letech? Take jsem cetla, ze pokud je bigl venku, ma mit spolecnika, ale jednak se bojim, ze kdyz poridim jeste jednoho pejska, budou hrabat oba a pokud by to melo dobry ucinek, tak mohla by to byt fenka aniz by se prali? A pokud je spolecnik lepsi, jake plemeno by bylo k ni nejsnasenlivejsi, byla bych rada opet za bigla. Prosim o radu a moc dekuji.

Odpověď: Dobrý den:) Každého pejska je zapotřebí odmala učit věcem, které bude potřebovat po celý svůj život. Nemám teď rozhodně na mysli výcvik, ale záležitosti typu obecné výchovy a komunikace (pokud nechci, aby něco pejsek dělal, musím mít na to si to prosadit - tedy autoritu i pozici) a naučení pejska samotě (odchozí/příchozí rituály a smečkové povědomí - doporučuji najít a přečíst, už jsem kolem této problematiky napsal spoustu textu nejen v Poradně). Pokud s tím nezačnete hned od začátku, vždy se to v pozdějšim věku vysmtí - nejpozději v první situaci, kdy něco z toho budete potřebovat...

Pořízení dalšího pejska nevyřeší v podobném případě nic, pouze budete mít místo jednoho problému problémy dva. Bígl je značně nezávislé plemeno, ale základní komunikace s ním funguje stejně jako s jakýmkoli jiným plemenem. K tomu patří i určité mantinely, pokud štěně a později dospívající pejsek roste jako dříví v lese, neexistuje smečka, hierarchie a vůdčí jedinec (tedy základní potřebné atributy života každého psa), pak se není čemu divit, že problémy narůstají.

Samozřejmě i ve dvou letech věku lze (i když je to běh na delší trať) začít dávat tyto věci do pořádku, ale je nanejvýš vhodné nechat si poradit. Nejde totiž o izolované problémy typu "samota" a "zahrada", i v tomto případě jde o pouhé důsledky systémového problému a jako k takovému je potřeba přistupovat. Přirovnal bych to k tomu, že budete umět nastartovat auto a ovládat ukazatele směru, ale řízení a všeobecná pravidla provozu na silnici Vám budou naprosto cizí - budete potřebovat někoho, kdo Vás tyto věci nejen názorně naučí, ale také vysvětlí potřebné souvislosti a potenciální problémy, se kterými se budete setkávat. Stejným způsobem pracuji i já. Pokud tedy budete chtít, ozvěte se mi prosím telefonicky a domluvíme bližší podrobnosti.

(10.5.2015)
Plemeno: jezevčík hladkosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, naše fenka byla jako štěně hravá, přátelská jak k lidem tak ke zvířatům to bylo do prvního hárání. Po prvním hárání už moc přátelská nebyla hlavně ke psům, ale nic tragického... no , ale každé hárání se o něco zhorší, teď tak na 90% se pokouší na psa jakékoliv velikosti zaútočit a dost přitom i jakoby naříká, nevím, jak řádně popsat, ale normální štěkot to není. Zbytek psů ignoruje. Když se potkáme s fenkou je většinou dobrá. No a s lidma je to tak, že na ní nikdo cizí nesmí šahat, jinak začne dá se říct velmi hlasitě hystericky naříkat ... no aspoň nám jí nikdo neukradne, ale u veterinářky, která zastupovala tu naší( tu hrozně miluje a poštěkává za dveřmi ordinace aby už jí konečně otevřela a ona mohla jít dovnitř) to byla ostuda a měla jsem pocit, že by jí snad i kousla kdyby jsme jí nedrželi. Tak prosím o radu, v čem by mohla být chyba. Fenky máme doma dvě, ta druhá ( kříženka) tohle nedělá. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Vždycky je chyba v člověku... špatná komunikace a špatné reakce... ignorování prvních signálů, že něco není v pořádku... ignorování dalších signálů... a pak už se to řetězí a veze jedno za druhým. Totéž se stalo u Vás - každý následek má svoji příčinu, svůj spouštěč. Nic se u psů neděje bez příčiny a ve Vašem případě jsou příčiny současného stavu evidentně dlouhodobé a trvalé. Výsledkem je stres a velmi špatný psychický stav Vaší fenky.

Na dálku samozřejmě v podobném případě pomoci nelze (i doktor potřebuje svého pacienta vidět a mít  s ním možnost pracovat), ale nic Vám nebrání se se mnou domluvit a s fenkou za mnou přijet. Pak je možné zjistit konkrétní příčiny a začít pracovat na nápravě. Rád Vám pomohu, rozhodnutí je pouze na Vás - pokud neuděláte nic nebo se zařídíte podle špatné rady, celkový špatný stav fenečky se jen upevní a bude to velmi zlé. Nezapomeňte, že už je nějakou dobu psychicky dospělá a do své dospělosti si vzala vše, co předtím zažila, včetně pohledu na své lidskopsí okolí.

(3.5.2015)
Plemeno: německý ovčák/kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 4 roky/21 měsíců
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál, chcem Vás poprosiť o Vašu odbornú radu. Máme 4-ročného NO a 21-mes. KO. Vychádzajú spolu dobre, žiadne problémy okrem jedného - myslím, že je to dôležité. Pri strážení pred bránou, kde sú obaja, NO breše, bráni vstupu cudzím do dvora a náš KO ho doslova zozadu napáda, zovrie labami ako do klieští, hryzie do krku a drží ho, pokým NO neprestane štekať, pritom sám nebreše a nedovolí to ani NO. Zdá sa mi, že ak by niekto vošiel do dvora, KO by neútočil, ale ešte by to znemožňoval aj NO, ktorý oddane chráni obydlie. Ak by nebol NO taký silný a veľký aký je, už by ho dávno prelomil napoly. Ak stráži KO sám, útočí, ako sa patrí. Neviem, ale mám z toho dojem, že KO chce strážiť iba sám a týmto spôsobom zničiť NO. Obom sa venujeme rovnako, spoločné vychádzky, hry. Čo by sme s tým mali robiť? Vopred ďakujem za Váš názor.

Odpověď: Dobrý den:) Měli byste především respektovat rozdílnost povah a vrozených vzorců chování kavkazského pasteveckého psa a německého ovčáka. A také poměr jejich vrozené dominance. Protože pokud to neuděláte, jednoho krásného dne kavkazan Vašeho německého ovčáka zabije.

To, co si primárně vykládáte jako "znemožňování bránění", není nic jiného, než razantní dominantní signál Vašeho kavkazana vůči ovčákovi. Kavkazan je už teď na vyšší pozici a čím dříve to ovčák pochopí, tím lépe pro něj - respektive je to jeho jediná šance na dožití spokojeného stáří. Pořídit k "hloupému" německému ovčákovi, který "hlídá" stylem jeho plemeni vlastním, skutečného inteligentního a razantního hlídače typu pastevce bylo od počátku riziko. Německý ovčák nepřemýšlí, kavkazan ano. Pastevci obecně mají svůj styl hlídání a k němu patří různé strategie - na někoho bude pastevec pouštět hrůzu razantním vystupováním, v jiné situaci bude třeba někde schovaný a narušitele pustí dovnitř, ale ven už ne. Přemýšlí, vyhodnocuje, mění taktiku a nikdy se nevzdá. Německý ovčák nepřemýšlí, jen dělá rámus nebo jedná podle naučených modelových situací a pokud se setká se silnějším nebo chytřejším protivníkem, vzdá to, protože nemá strategické myšlení.

Pokud chcete NO udržet naživu a zajistit klid, je zapotřebí "oficiálně" uznat kavkazáka vůči ovčákovi jako výše postaveného. Jinými slovy jasně a zřetelně podporovat tuto hierarchii (pastevci mají jinou křivku psychického dospívání a téměř dvouletý kavkazák strčí čtyřletého NO s přehledem do kapsy) ve všech ohledech - komunikace, obecná přednost v běžných situacích (krmení, vodítko atd.). Podpořte svého kavkazáka, pokud bude zapotřebí ovčákovi "vysvětlit" jeho pozici - čím rychleji tento trend zavedete, tím lépe. Buďte pozorní a učte se od svého kavkazana hlavně vy sami.

Pokud hlídají dva pastevci, nepotřebují si svoje úlohy vysvětlovat, mají to v sobě. Jeden je na hrotu, druhý v záloze, pokud je třeba, revír si rozdělí. Do bezprostředního útoku jdou vždy spolu a naplno. Německého ovčáka bude muset kavkazan teprve učit, jak se hlídá v týmu. Bude ho muset učit základní strategii a pokud dojde k názoru, že mu NO překáží, velmi rychle ho zlikviduje. Pokud se bude učit a podvolí se mu, nechá ho žít. Pokud vy sami nebudete respektovat jeho dispozice a půjdete proti nim, pak on půjde proti vám. Pokud budete věci dělat správně a jiným přístupem než stylem "německý ovčák", pak budete mít toho nejlepšího psího parťáka, ochránce a obránce, jakého si můžete přát.

To vše, co jsem napsal, není strašení, ale realita. Nezapomeňte, že kavkazský pastevecký pes je skutečná špička mezi psími plemeny s vysokou vrozenou dominancí a přirozenými dispozicemi strážního psa. A našel jsem Vám jedno video, které názorně dokumentuje situaci Vašich psů - dominantní kavkazan je na hrotu a podřízený (podle výrazu a stavby těla fena), který v čase 0:18 udělá chybu (nedrží se svého úkolu a je příliš blízko a zjevně zaujatý žlutým plastem), je za to dominantním kavkazanem hned ztrestán. Vzájemná hierarchie obou kavkazanů je ostatně evidentní po celou dobu videa, podřízený kavkazan se drží zpátky (což je správně, má krýt záda), dominantní má celou dobu situaci pod kontrolou...

(Trochu odbočím - celkem mě pobavila diskuze pod videem, kde se mluví o vzájemné agresi obou psů a nutnosti výcviku - jednak tzv. přenesená agrese vypadá naprosto jinak /zde šlo o jasné hierarchické srovnání/, jednak dominantní pes jednal zcela správně a nenechal svoji pozornost rozptýlit ani fenou, ani tím žlutým nesmyslem, celou dobu se soustředil na primární cíl, byl rychlý /viz čepice/ a ve své obraně stoprocentně efektivní. Takoví jsou pastevci.)

(3.5.2015)
Plemeno: bišon
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, před 2 měsíci jsme se přestěhovali do nového bytu a náš Marley nám cca po měsíci začal dělat značkovat na zeď. Nemá rád, když přijdu z práce a potřebuju zase někam jít, tak to udělá, proto se snažíme této situaci vyvarovat a neodcházet, ale někdy to dělá i přes den, když jsme v práci. Dělá to vždy jen 1 denně a má oblíbená hlavní 2 místa,ale když ta nejsou k dispozici, vybere si samozřejmě nové. Nevíme si rady, ale už je to neúnosné, jelikož nově vymalované zdi jsou teď flekaté a jsou cítit. Když přijdu domů a podívám se, kde zase co je, on už to pozná a straní se mi... Aby toho nebylo málo, tak před 14 dny nám asi nudou nebo nevím čím roztrhal nové lino v chodbě. Takže vše co bylo nové, je nyní v dezolátním stavu. Když jsme s ním doma, je zlatej, hodnej, nevíme o něm, ale co dělat, když do práce musíme? Zvažovala jsem kastraci,ale tu manžel nechce povolit, třeba to ani není správné. Snad mi poradíte,děkuji!

Odpověď: Dobrý den:) Vždy je velmi přínosné před položením dotazu aspoň lehce prostudovat Poradnu a PSÍ STRÁNKY FALCO. Konkrétně k Vašemu dotazu je zde tolik materiálu, tolik textu (k dotazované problematice i ke kastraci), tolik zodpovězených dotazů na toto téma...

Pokud se dospívající/dospělý pes takto chová, je za tím vždy psychická příčina, konkrétně stres. Pokud by to ve Vašem případě byla jen změna bytu, projevil by se hned, takže zde je příčina jiná a měla byste zapátrat v paměti, co se změnilo, co je jinak - především ve vašem chování, denním režimu nebo celkovém přístupu. Tam je ten skutečný problém, který je nutné odstranit, chování pejska je jen jeho důsledkem. Příčina může být i ve zdánlivé maličkosti, v bezprostředním okolí, nových zkušenostech - každopádně ta primární je ve Vás samotné, chybí základní smečková hierarchie a komunikace, Váš pejsek musí řešit svoji zátěž sám (opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO) a to nemůže nikdy zvládnout. Proto ty stresové ventily.

Co se týká kastrace, odkazuji na všechny texty, které jsem tu na toto téma již zveřejnil. K tomuto nevratnému zmrzačení, kterým byste nic nevyřešila, ale navždy zničila jeden psí život (máte opravdu pocit, že kastrace je lék na stres?), nemám víc co dodat. Snad jen to, že máte velmi rozumného manžela, važte si ho za jeho názor. A prosím - přečtěte si moje články o kastraci, přečtěte si související příspěvky v Poradně, prohlédněte si videa, která jsem natočil s mými klienty, řešícími stejný problém psí duše. Od toho jsou všechny tyto materiály na PSÍCH STRÁNKáCH FALCO k dispozici - aby si je kdokoli mohl přečíst nebo shlédnout.

Pokud chcete skutečně pomoci, ne svého psa jen doživotně zmrzačit kastrací, pak zvolte stejný postup, jaký v těchto případech zvolili Vaši spokojení předchůdci  - domluvte se se mnou a s pejskem za mnou přijeďte. Pomůžu Vám.

(26.4.2015)
Plemeno: jezevčík x labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, možná už to tady bylo řečeno, v tom případě se omlouvám, ale mám se svým psíkem potíže týkající se cyklistů. Na zvířata ani na lidi neštěká, agresivní není, když štěká doma, stačí mu říct, stisknout mu čumáček nebo si k němu stoupnout a on přestane. Když byl venku na volno a nějaký cyklista jel, rozběhl se za ním, vypadá radostně, nikdy nikomu neublížil, myslím, že si chce hrát. Jenže cyklistům se to pochopitelně nelíbí. Pouštím ho teď jen tam, kde cyklisti nejezdí, jenže nikdy nevím, kdy se někde nějaký zjeví. Také je zajímavé, že neštěká na všechny kola, spíš podle nálady. Ráda bych ho naučila, aby na cyklisty neštěkal, ale hlavně aby za nimi neběhal.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, opravdu už se zde tato problematika mnohokrát probírala... Není to o "naučení". Jednak máte pejska v pubertě, jednak je to záležitost celkové komunikace, hierarchie a vztahu mezi Vámi a jím. Každý pohybující se objekt je v tomto věku pro Vašeho pejska zajímavý (je šelma) a jeho psychika se teprve za několik měsíců začne zklidňovat a soustředit. Na Vás ale je, abyste už teď pracovala na vzájemné hierarchii a komunikaci - pes nikdy nebude respektovat osobnost, která nebude mít atributy výše postaveného člena smečky a nebude umět sám sebe prosadit.

Řeknu to ještě jinak: jen pokud budete mít "rozhodovací pravomoce", plynoucí právě z onoho (nej)vyššího postavení ve své smečce, pak dokážete, aby Váš pejsek respektoval Vaši vůli a rozhodnutí. Tedy třeba to, že projíždějícího cyklistu necháme na pokoji. Nebo cokoli jiného - nejedná se jen o tuto situaci, ale systémovou záležitost. Cyklisté nejsou jádro problému, jsou jen jeho důsledkem, jádrem problému je to, co jsem zde právě napsal. Jinými slovy jde o daleko širší záležitost, než pouhé štěkání a běhání za cyklisty, to je zapotřebí si uvědomit.

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO - psí psychiku, komunikaci, hierarchii, smečku atd. A pokud budete chtít, není problém se se mnou domluvit a absolvovat praxi, bez které tyto postupy jednoduše nemohou fungovat...

(19.4.2015)
Plemeno: labrador/slovenský čuvač
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 9 let/štěně
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý večer, veľmi pekne Vás prosím o odbornú radu. Bývame v rodinnom dome s veľkým pozemkom, máme 9 ročného labradora (psíka), ktorý je veľmi múdry, inteligentný, nikdy sme s ním nemali žiadny vážny problém (okrem zdravotných-problémy s kožou). Je členom našej rodiny. Uvažujeme o kúpe šteniatka. Kedysi som mala slovenského čuvača, neviem si vynachváliť toto plemeno. No vtedy som nemala 2 deti. Moje otázky:
- je vhodný čuvač k deťom? (deti sú rozumné, starajú sa o domáce zvieratá, máme sliepky, kačičky a v pláne sú dve jahniatka)
- nebude čuvač v dospelosti voči labradorovi agresívny? (kto bude pán?) Nerada by som bola, aby čuvač ublížil nášmu terajšiemu psíkovi. Ten by však mohol šteniatko naučiť mnohým svojim dobrým návykom. Je možné, aby bolo spolužitie bezproblémové?
- máme skôr uvažovať o inom plemene (napr. ďalší labrador)?
Čuvača riešime kvôli stráženiu. Náš labrador síce za bránou vyzerá zúrivo, no keď by zlodej vošiel do dvora, asi by sa s ním hral:-). Veľmi pekne ďakujem za Vaše cenné rady! Prajem pekný večer!

Odpověď: Dobrý den:) Znovu zopakuji svoji oblíbenou větu - každý pejsek je takový, jakého si člověk vychová a jak s ním komunikuje. Pokud se tedy rozhodnete pro čuvače a Váš přístup k němu bude správný, pokud budete respektovat jeho vrozené vzorce chování (jiné, než má labrador), pak není důvod, abyste nebyli spokojení všichni.

Je čuvač vhodný k dětem? Pokud jsou Vaše děti opravdu rozumné a umějí se pohybovat mezi zvířaty, pak lze říci, že ano, Vaše děti mohou být vhodné k čuvačovi. Slovenský čuvač není žádný asociální zabiják a pokud budou pozice ve Vaší lidskopsí smečce správně nastavené, pak není důvod k obavám.

Nebude čuvač v dospělosti vůči labradorovi agresívní? Opět záleží na tom, jak svoji smečku povedete. Vzhledem k věku Vašeho labradora je více než jisté, že do dvou let bude na vyšší pozici čuvač. Je to přirozený proces a jak jsem napsal - pokud tento proces budete správně podporovat, nebude důvod k agresi. Máte pravdu v tom, že první měsíce bude labrador štěňátku učitelem a demonstrantem vzorových vzorců chování. Pokud budoi správné a Vy budete i tento proces správně podporovat, pak spolužití obou pejsků nebude problémové ani do budoucna. (K těmto tématům doporučuji prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO.)

Jiné plemeno? Pokud potřebujete psa s chováním hlídače, pak slovenský čuvač určitě není špatná volba. Pokud byste pořídili labradora, měli byste jen dva labradory, nic víc. Navíc jste už kdysi čuvače měla, něco tedy o něm víte a ze svého osobního pohledu nevidím důvod, proč do tohoto plemene nejít - samozřejmě za předpokladu, že budete akceptovat rozdílnost povah čuvače a labradora a správně zvládnete daleko drsnějsí, samostatnější, nezávislejší a dominantnější povahu pastevce...

(19.4.2015)
Plemeno: čínský chocholatý pes
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, chtěla jsem Vás poprosit o radu. Mám dva pejsky čínského chocholaté psa. Jednu fenku 4 letou a pejska 6 měsíčního. Fenka je velice poslušná sice má strach z velkým psů, jelikož měla špatnou zkušenost, ale pravidelným chozením na cvičák jsme to zminimalizovali natolik, že když je s pejskem pár minut a vidí, že je vše v pořádku je schopná být v jeho společnosti bez problému. Druhý pejsek je trošku výkvět. Chodíme na kurz poslušnosti, ale pejsek je hrozný divoch. Vím, že je ještě mladý a má právo na vrtochy, ale občas reaguje zvláštně. Včera vyjel po pejskovi, který je stejně starý a se kterým si často hraje.  Základní povely mu celkem jdou a dá se říct, že se dá celkem hezky odvolat, ale celkem mě překvapuje to vrčení na psy. Chápu, že si chce asi vymezit svou pozici, ale z druhé strany nechci nic zanedbat. Další věc je, že je trošku bázlivý na zvuky a lidi, přestože od malinka chodí mezi lidi, psy a do různým prostředí, sice číňani jsou takový bázlivý všichni, ale on je mnohem více než naše fena. Taky se chci zeptat, jak nejlépe pejska utvrdit v postavení ve smečce, že proste alfa samec jsme my a né on. Četla jsem, že se s pejskem musí cvičit, aportovat a stále něco dělat, ale nevím jestli ten náš malý uličník, nesnaží alfa samcem být. :-) Samozřejmě cvičíme poslušnost každý den, chodíme na velké procházky, aportujeme apod. To, že mu občas doma ujede ještě čurání, když je více než 6 hodin doma sám chápu, ale teď to dvakrát po sobě hodil na gauč, ne jen značku ale vyloženě se vyčural na plno. Myslíte, že se mu chtělo opravdu čurat, nebo souvisí s tím, že si chce vydobýt pozici vůdce smečky.

Odpověď: Dobrý den:) Půlroční číňan je štěně na začátku psí puberty. Jako takového je zapotřebí ho především učit (správně řešit běžné komunikační a sociální záležitosti, nikoli poslušnost), vychovávat a pracovat na jeho správném hierarchickém začlenění v rámci své lidskopsí smečky. "Kurzy poslušnosti" ho v tomto věku pouze rozhodí - nemá ještě správně nastavenou psychiku a schopnost soustředění, což v okamžiku, kdy nefunguje jeho lidský vůdce smečky, generuje často právě ono "zvláštní chování" pramenící ze stresu a nefunčního (špatně fungujícího) vůdčího jedince.

Dále je zapotřebí nezapomenout na základní skutečnost, že s číňanem nelze pracovat jako s 90% jiných plemen. Je to hrdý pejsek s citlivou duší, není typický smečkař a určité situace vyhodnocuje jinak. Proto bývá velká chyba brát ho "na cvičák", pokud jeho provozovatel neví, co dělá. I to pak má za následek problémy, které popisujete (bohužel ani Vaše starší fenka nemá dodnes vztah vůči psímu okolí v pořádku).

Názor, že "se s pejskem musí cvičit, aportovat a stále něco dělat" je nesmyslný - naopak právě tímto přístupem lidé vytvářejí pochroumané psí osobnosti. S pejskem (jakéhokoli plemene) je zapotřebí komunikovat, učit ho základní (a správné) sociální postupy, je třeba mu v maximální míře vytvořit jeho přirozené sociální prostředí, tedy hierarchickou smečku s fungujícím vůdčím jedincem. Tímto postupem pak samozřejmě eliminujete také špatné hierarchické zařazení a související problémy.

Vámi popisovaný problém s močením na gauč nesouvisí s jeho dominancí, ale je to jeden ze signálů, kterými Vám dává najevo, že jeho současné prostředí (tedy především Váš přístup) není v pořádku a stresuje ho. Znovu opakuji - máte teprve půlroční štěně a tomu musí odpovídat i jeho psychické zatížení a především komunikace z Vaší strany. Nemáte dospělého psa.

Doporučuji k prostudování nejen tuto Poradnu, kde jsem již mnohokrát probíral podobné případy, ale celé PSÍ STRÁNKY FALCO zabývající se psí výchovou, přístupem a přirozenou komunikací. A pokud se chcete opravdu naučit to, co potřebujete a mít pejska spokojeného (tedy i sama sebe), pak je jediné rozumné řešení se se mnou domluvit a naučit se praxi.

(12.4.2015)
Plemeno: staffordšírský bulteriér/britská kočka
Pohlaví: pes/kocour
Stáří: štěně/8 let
Kastrace: ne/ano
Dotaz: Dobrý den, plánujeme si do rodiny pořídit štěně stafordšírského bulteriera (psa) momentálně má 1 měsíc, tak jsme čekateli :) a máme již doma 8 letého kastrováneho britského kocoura. Chtěla bych znát váš názor na společné soužití těchto zvířat ve společné domácnosti. Máme nějak speciálně postupovat u ,,seznamování" :) . Děkuji za odpověď

Odpověď: Dobrý den:) Britská kočka, pokud vím, se obvykle snáší s jinými domácími zvířecími parťáky bez větších problémů a Váš kocour už je "starý mazák". Co se týče seznamování s malým hravým štěnětem, je především zapotřebí dát velký pozor při jejich blízkém kontaktu na ostré kočičí drápky - mnoho pejsků po seknutí kočičí packou tímto způsobem přijde o oko. Je třeba (hlavně v prvních měsících) jejich společný kontakt mít pod kontrolou a jakmile jeden z nich ujede (přestane to pro něj být hra nebo se příliš rozjede), okamžitě zasáhnout. Staffordšírský bulteriér je na jednu stranu hodně kontaktní plemeno, ale je také přirozeně dominantní a od začátku musí vědět, že domácí kočka se neloví - a tuto informaci mu musíte po psím sdělit právě Vy jako vůdce smečky (viz PSÍ STRÁNKY FALCO, doporučuji k prostudování).

Je nutné mít pro kocoura vždy k dispozici únikovou cestu - "horní patro", kam může bez problémů vyskočit a před hravým štěnětem mít svůj klid a bezpečí. Stačí jakékoli výše položené místo, ale pro první fázi seznamování kočky a psa stejně jako pro celý jejich další společný život je to ze strategického hlediska velmi důležité. Kocour bude ve vzájemném kontaktu vždy rezervovanější a nesmí mít pocit, že je psem zahnán do kouta bez možnosti úniku, jinak začne sám útočit.

Co se obecně týče jejich spolužití, až na výše popsané situace je nechte seznámit v klidu a jejich přirozeným způsobem. Zvířátka se vždy spolu dokáží domluvit a žít spolu, funguje to dokonce mezi přirozenými predátory a jejich kořistí, pokud má predátor jiný zdroj potravy a nežije ve stresu. Stejně tak kočky i psi dokonale rozeznávají domácí zvířata od cizích a navzájem se respektují (pes bez váhání vyžene cizí kočku ze zahrady, ale domácí nechá na pokoji).

Zbytek spokojeného soužití je pak už "jen" o tom nejdůležitějším - tedy aby se oba cítili spokojeně a ani jeden ze zúčastněných nežil svůj život ve stresu. Stres je primární spouštěč agresivity u všech šelem a pak je zle. Na druhou stranu spokojený pes a spokojená kočka spolu dokáží vycházet naprosto bez problému, dokáží spolu komunikovat, dokáží spát bok po boku, vyhledávají vzájemný kontakt.

Držím palce, dodržujte výše popsané zásady a všechno proběhne dobře;)

(5.4.2015)
Plemeno: středoasijský pastevecký pes
Pohlaví: ---
Stáří: ---
Kastrace: ---
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál,touto cestou Vás chcem poprosiť o radu.Uvažujem o spolužití so stredoázijským ovčiakom,ale stretávam sa iba s negatívnymi postojmi okolia-najbližšej rodiny a známych.Fakt že aj Vy žijete s podobným obrom v bytových podmienkach ma motivuje pozitívne,ale tu je zopár faktov.Zijem v domácnosti s 2 dôchodcami-rodičmi,ktorí sa boja rozmerov, povahy a vlastností tohto plemena,finančných nárokov veľkého psa atd.So psíkmi žijeme už asi 30 rokov,ale výlučne s malými a s krížencami,nikdy som psov necvičil na nejaké "aportovanie"iba základné povely-ku mne a ostaň.V rodine máme aj malé deti,tento fakt spolu s tým že "to nie je pes do bytu"sú mi predkladané ako dôvody na nespolužitie s týmto úžasným psom.Uvedomujem si náročnú povahu tohto plemena na výchovu,jeho rozmery aj jeho neskutočnú fyzickú silu ktorej som bol svedkom,sú mi známe aj postoje pána Desenského,aj iných "cvičiteľov",aj skúsenosti známych s týmto psom,no napriek všetkým negatívnym postojom ma myšlienka na tohto parťáka neopúšťa.Mimochodom,mám aj dobré podmienky pre "výbeh"veľký oplotený pozemok aj voľná príroda,takže psík by nebol výhradne v byte.Touto cestou Vás prosím o nejaké rady či podnety,či už pozitívne alebo nie,lebo Vaše názory sú podľa mňa empatickejšie voči psom.Za prípadnú odpoved Vám vopred dakujem,s pozdravom Stano,Poprad, Slovensko.

Odpověď: Dobrý den:) Vážím si Vaší důvěry, rád napíšu svůj názor. Pastevci obecně jsou specifická skupina - v mnoha ohledech jsou jiní než naprostá většina psích plemen, a to se týká i soužití s nimi. Pastevec (a je úplně jedno, zda pyrenej nebo středoasiat) má ke svému člověku přirozeně velice blízko - je to dáno již jeho povahou a vrozenými vzorci chování. Rozhodně nesmí být nikdy jen doplňkem, vždy musí být plnohodnotným partnerem, jinak jeho vztah s člověkem nebude fungovat.

Co se týče vybraného pastevce, nezáleží tolik na plemeni jako na chovné linii a povaze konkrétního psa. Středoasiat jako plemeno patří k těm "mírnějším" pastevcům (třeba kavkazan je úplně jiný level, na druhé straně i středoasiat, pokud bude chtít, dokáže vyvrátit vrata nebo zdemolovat byt) a ze svého pohledu nevidím problém s ním žít, stejně jako teď žiju s pyrenejem. Ale jsou obrovské rozdíly v povahách i v rámci jednoho plemene, na to je potřeba dávat velký pozor. Můžete sáhnout po štěněti, které bude dominantní vůči psům, můžete sáhnout po jiném, které bude dominantní vůči lidem, můžete dostat štěně, které se narodilo s přesvědčením, že bude šéfovat vlastnímu majiteli. Na to je potřeba být připravený a od samého začátku umět vychovávat svého psího parťáka tak, aby z něj vyrostla pozitivní psí osobnost, ne pes, se kterým se budete celý společný život jen prát.

Stejně tak je zapotřebí umět z přirozeného hlídače a obranáře vychovat psa, který přes všechnu svoji samostatnost a nezávislost bude uznávat rozhodnutí a vůli svého člověka. Jako obyvatel klasického panelákového bytu jsem svoje telátko vychoval tak, aby "nepouštěl hrůzu", ale také aby svým hrdým postojem a chováním měl respekt svého psího i lidského okolí. Vychoval jsem ho tak, aby veškeré nové a neznámé situace konzultoval nejprve se mnou (oční kontakt, komunikace). Jako pastevec má sloní paměť, jednou zažité si pamatuje navždy a stejně tak si i pamatuje, jak se za jaké situace chovat.

To vše je zapotřebí mít na paměti, než si pasteveckého psa do bytu pořídíte. Stejně tak i skutečnost, že pastevec je na člověka (v tom dobrém případě) natolik navázán, že je zapotřebí vnímat mnoho psychických záležitostí, které existují i v rámci čistě lidského vztahu. Pastevec potřebuje "něco hlídat" a pokud nehlídá před predátory nebo zloději, pak jednoduše hlídá svého člověka. To samozřejmě na jeho psychiku v uzavřeném prostoru, kde jsou všechny emoce daleko intenzívnější, vykonává velký tlak - o to je pak důležitější, aby on sám i jeho majitel disponovali dostatečně pevnou povahou a uměli spolu komunikovat.

Pastevec se nikdy nepodřídí tak, jako většina psích plemen. V podle něj nespravedlivé situaci, kdy jiný pes lehne na záda, hrdý pastevec se vzepře. Na druhou stranu - pokud máte u pastevce autoritu, pak vás bez problému respektuje, pokud cítí, že jste v právu, lehne si na záda sám...

Pokud teď vezmu konkrétně Vaši situaci, mějte na paměti, že kromě výše uvedeného musíte zvládnout i zbylé lidské členy Vaší domácnosti. I oni musí vědět, jak se v bezprostřední každodenní přítomnosti pastevce chovat - tak se totiž bude chovat i on vůči nim. Obecně malé děti ani starší lidé nejsou problém, pastevec k nim bude přistupovat se shovívavostí psa vědomého si své psychické i fyzické síly. To vše ale za jediného předpokladu: že bude mít v této lidské skupině partnera dostatečně silného (psychicky i fyzicky) pro to, aby jej mohl uznat jako minimálně rovnocenného partnera! Pokud takového partnera nenalezne, převezme vůdčí úlohu sám a vznikne velký problém. Pokud se bude cítit ve svém prostředí špatně, přejde do stresového režimu a vznikne hodně moc velký problém...

Bohužel Vás osobně neznám, abych mohl zodpovědně posoudit Vaši osobnost a přepoklady ke spolužití se středoasiatem v bytě. Osobně za sebe mohu říci "ano, jde to a neskutečně to obohatí život člověka, protože pastevec je pes, který člověka právě o životě mnohé naučí". Soužití s pastevcem z člověka dostane vše, co v něm je, je velmi intenzívní, bohaté a nádherné. I tak velký pes, jakým pastevec je, s Vámi bude v pohodě žít na relativně malém prostoru, pokud mu dáte to, co potřebuje: silnou osobnost, správnou psí výchovu, komunikaci, aktivní společné procházky (společné!, ne způsobem "tak a tady se vyběhej"), dostatek fyzického kontaktu a prostředí bez stresu, agresivity a obecně negativních emocí. Na oplátku budete mít psa, který Vám bude předávat obrovskou energii, bude Vás milovat a bude ve Vás vidět svého skutečného partnera, jehož rozhodnutí bude moci respektovat.

(Moje "telátko" teď leží vedle mě a vypadá, že se vším, co jsem na téma "život s pastevcem" napsal, souhlasí. Spokojeně odpočívá, po očku mě sleduje a přesně ví, že za chvilku spolu půjdeme do lesa projít lesní stezky a zkontrolovat srnky. Je mu 3,5 roku, psychicky teprve dospívá, ale můžu s ním jít kamkoli - je to vyrovnaný pan pes a věří v můj úsudek. Dá Bůh, že ho nikdy nezklamu...)

Takový je tedy můj osobní pohled na Váš dotaz a pokud se rozhodnete do toho jít, popřeji Vám hodně štěstí při výběru štěněte, hodně sil a především ať disponujete vším tím, co pastevec ke svému spokojenému životu potřebuje. Jen snad ještě tolik, že žádný pes netrpí ani v malém prostoru, pokud má dostatek sociální komunikace se svým člověkem - to je totiž primární potřeba každého pejska. Ne fyzické pohodlí, ale psychická pohoda a komunikace jeho vlastní řečí...

(5.4.2015)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: cca 14-15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Moje dcera (25 let) má z útulku fenku.Je z 5 štěňátek co někdo vložil do krabice a pohodil do příkopu.Když si ji vzala mohlo být fence cca 3 měsíce.Všichni sourozenci jsou podobou ovčáka,ale ona jediná je bílá ,něco jako švýcarský ovčák.Je to velmi aktivní fenečka,ale také hodně plachá, což podle nás zapříčinilo to,jak se sní a sourozenci naložilo.Dcera s ní chodí na cvičák a snaží se v rámci možnosti věnovat.Je ještě hodně hrává,některé povely jí jdou ,některé se nám zatím nedaří-jako příchod k paničce atd.Chtěla jsem,aby jste měl trošku představu o její historii,výchově atd.
Ale na co jsem se chtěla zeptat a ráda bych Vás poprosila o radu.Kdykoli nás a kohokoli vítá s nadšením a výskoky ,vždy nás kouše.Především do rukou a při jejím skusu je to už bolestivé.Nedá si říct i když ji napomeneme, za chvíli se k tomu vrátí a když jí hladíte, hned nás ukusuje.Necítíme to jako žádný útok, má to povahu nadšení a radosti,vrtí ocasem,odbíhá a zas místo olizování kouše.Kdyby nás olízovala , jak to známe od jiných pejsků.Ale je to nepříjemné a nevíme si rady,jak ji to odnaučit.Často kouše do pelechu,psích hraček a to pořád bereme jako štěněcí hry.Nevím zda to brát jako nějaký problém a nebo se to uklidní v pozdějším věku,ale nechceme nic podcenit či zanedbat.Dlouze jsem o tom přemýšlela,že může být z části absence feny,která štěňata olizuje a učí je nějakému sociálnímu cítění,ale zase na druhou stranu je s námi odmalička a tak by se už tohle mohlo odbourat. Předem moc děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud v sobě fenečka skutečně má kus bílého švýcarského ovčáka, pak je její plachost dána geneticky, ne zacházením. Nicméně její "okusování" již není zapříčiněno jejím původem nebo tím, že se jí jako štěňátka někdo zbavil, ale chybným přístupem a neznalostí ze strany Vaší dcery - psal jsem tu již mnohokrát, že v podobných případech, kdy štěně (resp. nejen štěně) používá v kontaktu se svým člověkem zuby, je to špatně a je třeba do toho ihned správně sáhnout. V tomto konkrétním případě je špatně nastavená hierarchie a nejsou používány dominantní korekční signály, nefunguje komunikace a neexistuje vůdce smečky (jímž by měla být právě Vase dcera). Jsou to věci, které jsou alfou a omegou v kontaktu a komunikaci člověk-pes a jsou popisovány nejen v této Poradně, ale i v jiných rubrikách na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO a v mých knihách.

V žádném případě se nejedná o záležitost, která "se uklidní v pozdějším věku" nebo "sama odbourá". Naopak, upevní se a nabalí na sebe další související problémy a především zásadní hierarchické chyby. Navíc, pokud byla fenečka vyhozena v cca 3 měsících věku, pak měla za sebou již období primární socializace ve společnosti své psí mámy a sourozenců, takže se skutečně jedná o opomenutí základních postupů ze strany její nynější majitelky.

Nejrozumnější a nejefektivnější cesta k nápravě je zkontaktovat se se mnou telefonicky a domluvit termín, kdy by za mnou Vaše dcera (nebo vy obě) i s fenkou přijela - dáme věci do pořádku. Jak už jsem zde častokrát psal, jsou věci, které "na dálku" napravit a naučit nelze. Rád Vám pomůžu, záleží jen na Vašem rozhodnutí.

(5.4.2015)
Plemeno: bišonek/ruský barevný boloňský psík
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 3 roky/7 měsíců
Kastrace: ano (v 1 roce věku)/ne
Dotaz: Dobry den pane Dostale. Predne dekuji za to, ze Vam mohu zaslat svuj dotaz. U maminky mame bischonka psa, kteremu jsou tri roky. Byl velmi dominantni az agresivni, po kastraci znatelne zlepseni. Pred ctyrmi mesici jsem si poridila fenku ruskou barevnou bolonku 7 mesicu, se kterou jezdim k mamince na vikendy. Bischonek je na ni zly, porad na ni ceni zuby a neustale na ni steka, coz je velmi neprijemne jak pro nas tak pro sousedy. Zarli. Nikdy ale bolonce neublizil, pouze vyhrozuje. Za rok se budeme natrvalo sestehovavat, ale nedovedeme si predstavit, ze by to takto mezi nimi pokracovalo. Zoufale prosim o radu co s tim. Dekuji predem za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Nejprve bych rád opravil Vaše tvrzení, že po kastraci nastalo znatelné zlepšení - právě chování Vašeho pejska k fence je jednoznačným důkazem, že tomu tak ve skutečnosti není (ani být nemůže). Váš bišonek se totiž chová jako typický kastrovaný pes s eliminovaným sexuálním pudem. Každý plnohodnotný pes bere fenku (nekastrovanou) jako jednoznačně pozitivní podnět, mnoho opravdu dominantních psů (mimochodem rozhodně si nemyslím, že by právě tento bišonek byl "velmi dominantní až agresivní", jak píšete, zde šlo o problémy v jeho výchově - hierarchicky nezvládnutí bišonci se pak právě takto chovají, navíc tomuto nebyla dána šance ani psychicky dospět) dokonce vedle sebe snese pouze feny. Někdy si všimněte, jak se zdravý pes v kontaktu i s cizí fenou chová - nechá si od ní líbit naprosto všechno, sám ji aktivně kontaktuje, je to jeden z vrozených vzorců chování každého psa-samce.

Váš bišonek nežárlí. Jako plnohodnotný pes by měl v popisovaném prostředí problém se psem, nikdy ne s fenou, tu by si snažil naopak přivlastnit. To, že se vůči ní chová tak, jak popisujete, je dáno jeho nejistotou, nikoli jeho "dominancí" (do uvozovek dávám záměrně). Jako každý kastrovaný pes (navíc kastrovaný v době, kdy ještě ani nedosáhl psychické dospělosti) je nyní nejistý a nesebevědomý, bez potřebného nadhledu a psychické síly, z toho pak v souladu s absencí pohlavních hormonů pramení jeho chování vůči dospělé fence. Nebýt kastrace, tento problém byste dneska neměli...

Pokud se chcete (lépe řečeno potřebujete) naučit v této sestavě spolu žít, pak se budete muset prakticky naučit pár základních věcí. Pokud se se mnou domluvíte a přesně v této kompletní sestavě za mnou přijedete, pak vám všem pomůžu. Na dálku to skutečně možné není, je zapotřebí na lidech i samotném bišonkovi zapracovat osobně.

(5.4.2015)
Plemeno: maltézský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, bydlíme v baráčku se zahradou. Pejsek na zahradě tráví dost času ( kdy chce on, vždy si štěkne a jde ven, a zase dovnitř). ale na zahradě se málokdy vyčůrá, pravidlem (jeho) je, že doma vykonná všechnu potřebu a taky si značkuje místa. za co je vždy potrestán, ( něky dostane na zadek, někdy ho vytahám za kůži, zkoušela jsem ho i ignorovat, ale nic nepomohlo.) navíc se nám narodil před rokem syn, pejska jsem vždy mazlila, aby se necítil odstrčený. už si nevím rady a nechci ho dát pryč, dneska to vygradovalo tak, že vylezl na kuchyňskou linku , přes židlu a počůral televizi.můžete mi poradit jak ho mám odnaučit čůrat doma? Jo, zkoušela jsem i dát mu pamlsek za vyčůrání venku, ale skončilo to tak , že na mě štekl doma, já ho pustila na zahradu a on se na mě jen díval a chtěl dobrotu, bez vyčůrání.

Odpověď: Dobrý den:) Nejde o "odnaučení". Problémem je nezvládnutá hierarchie a špatná komunikace z Vaší strany (pes není dítě a pokud mu dáte na zadek, je to pro něj pouze bezdůvodná agrese z Vaší strany, nikoli dominantní psí signál). Celý Váš dotaz jasně popisuje stav, kdy Váš pejsek žije jen vedle Vás, nikoli s Vámi - nefunguje smečka jako základní psí psychická potřeba, neexistuje skutečná komunikace a pejsek žije ve svém vlastním světě, ve kterém Vy nejste. Značkování a vykonávání potřeby v domě jsou pak jen dalšími přirozenými projevy psí nespokojenosti a stresu - nevnímá Váš prostor také jako svůj, jako společný.

Lidé se v podobných případech bohužel velmi často ptají "jak to psa odnaučit" místo toho, aby si uvědomili, že toto není nic, co se podle jejich chápání odnaučit dá. Tady totiž nic k odnaučení není. Tady je zapotřebí změnit celkový přístup, komunikaci, prostředí - tady je zdroj problému. Popisované psí chování je pak jen jeho přirozeným důsledkem, nikoli problémem samotným. Jinými slovy: změňte celkový přístup, komunikaci a prostředí tak, aby byly uspokojeny i základní psí psychické potřeby, pak okamžitě vymizí i problémy, které chcete "odnaučit". Jinak to nejde, jinak to opravdu nefunguje, uz jsem to v Poradně mnohokrát vysvětloval. Máte čtyřletého dospělého psa, ne štěně a je tedy takový, v jakém prostředí a s jakým přístupem a komunikací vyrůstal...

Je to jediná cesta i pro Vás. Prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO, máte tu k dispozici všechy potřebné informace o přirozených psích potřebách, o smečce, jejím vedení, o komunikaci. I o tom, že pes bez těchto základních atributů je vždy pes stresovaný, nešťastný a že projevy, které sama popisujete, jsou pro tento stav typické. U Vás je bohužel v nepořádku základ a od základu je potřeba věci dát do pořádku. Pokud budete chtít, můžete za mnou s pejskem samozřejmě přijet, pak Vám můžu pomoci víc.

(29.3.2015)
Plemeno: čivava/čivava
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 2 roky/4 roky
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý večer. Asi před 14 dní jsem s Vámi mluvila ohledně nového přírůstku do naší rodiny,dvouletého čivaváčka. Nevěděla jsem jak postupovat při seznamování doma. Vše co jste mi poradil jsem udělala. Hračky schovala,jídlo dávám nejdříve tomu "našemu".Pejsci se pomalu sbližují.
Ten nový je pěkný jedlík a tak se snaží snist večeři i tomu "našemu" i když ten dostává krmení první. Chtěla jsem se zeptat, co mám dělat když nový pejsek štěká na každého psa, kterého potká. Říkal jste,že se máme pejskům zatím vyhýbat. Do Psího parku vůbec nechodíme.Jenže na našem sídlišti je plno psů a těm se vyhnout nedá. Snažím se odvést jeho pozornost a zakryji mu třeba výhled,ale to není nic platné.Také hodně "táhne" takže jsem zvolila krátké vodítko. Ještě jsem se chtěla zeptat jaký máte názor na granule. Četla jsem,že je to dost nekvalitní, i když drahé.Klidně jim můžu vařit. Ale ráda bych znala Váš názor.

Odpověď: Dobrý den:) První fáze smečkového seznamování je za Vámi, začněte pomalu mezi pejsky chodit - zatím jen tak lehce, netlačit na pilu, přidávat postupně. Životně důležité ale je, abyste se chovala tak, jak na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO popisuji, tedy jako jednoznačný smečkový vůdce. Pokud tak budete fungovat, pejsek z Vás bude vnímat jistotu a bude vidět, že potenciálně problémové situace v rámci smečky úspěšně zvládáte, pak je přestane řešit sám za sebe. Čivava je přes svoji malou velikost pořád pes, temperamentní, se sklony k dominanci, stejně jako jiná plemena má stejné vrozené sociální instinkty a smečkové cítění. Jinými slovy - pokud s ním nebudete z hlediska smečky a hierarchie pracovat, pak budete mít pouze uňafaného psího kaskadéra, kterého poučí první cizí dominantní pes a pro čivavu to nedopadne dobře. Nějaké odvádění pozornosti a zakrývání výhledu jsou postupy k ničemu. Znovu doporučuji prostudovat tento web (mluvili jsme na toto téma spolu i telefonicky) a pokud chcete, můžete za mnou samozřejmě i s pejsky přijet osobně.

Co se týče granulí - nic není 100% ideální, nicméně kvalitní granule existují, jen člověk nesmí shánět v hypermarketech šrot. Značky Hill's, Eukanuba, K-9 nebo Purina jsou v dnešní době na dobré úrovni, klidně jimi můžete krmit.

(22.3.2015)
Plemeno: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Pane Dostále, nedávno jsem vám psala dotaz o soužití berňáků, vše se opravdu vyvíjelo, jak jste popsal, ale nastal nám nyní problém se starším berňákem. Je to pětiletý hafan, váží 58 kg a začal asi před měsícem kulhat na levou přední nohu. Jen chvilku, pár kroků,pak se to zlepšilo a zase nic. Za 14 dní se to objevilo znovu, tento týden opět, stává se mu to, když jde po rovině, najednou začne trošku kulhat, někdy i vykvikne bolestí. Reaguje na to tak, že si lehne a je celý vystrašený. Dá nám pak docela hodně práce ho dostat zpět na nohy, pak se zase rozejde a nekulhá. Rozhodli jsme se to řešit u veterinářů, byl u dvou ortopédů, nic mu nezjistili,žádné bolestivé místo na noze nelokalizovali, nereagoval. Teprve u třetího ortopeda, který ho vyšetřoval vleže, zareagoval vykviknutím na jedno místo nad loketním kloubem. Pak následoval rentgen, který ovšem nic neodhalil. Dostal prášky na bolest a zánět, má klidový režim. Problém je ovšem v tom, že jakmile jde mimo byt - na zahradu, okolí domu, začne být nejistý, má strach a bojí se rozejít. Doma v bytě chodí bez problémů, přechází, je veselý. Bojí se do míst, kde se mu přihodila ona bolest, což bylo právě na zahradě nebo v okolí bydliště. Nechce vycházet ven, jen když se zapomene a vidí třeba psa, který jde kolem domu, je schopen vyrazit a běhat kolem plotu nona nenoha, bez kulhání a strachu. Když si to ovšem uvědomí, je konec. Včera dostal ty prášky proti bolesti a dnes ráno nekulhá, dostali jsme ho na chvilku na zahradu, nekulhal, ale potom si to začal asi uvědomovat a zase zalehl a dál jít nechtěl. Nevím, zda je moje domněnka správná, že se bojí na zahradu, protože tam ho ta noha několikrát zradila. Věnujeme mu veškrou pozornost, co můžeme, snažíme se ho zaměstnan oblíbenými hračkami, ale něco v jeho hlavě je silnější. Nepomáhají ani pamlsky ani společnost dalších tří hafanů, nechce chodit ani bez nich. Nikdy neměl žádné zranění a prakticky nikdy nepoznal nějakou bolest, tohle je poprvé, co ho jeho tělo zradilo, je s námi doma, když chce, je na zahradě, je chovaný jako v bavlnce a nejednou první problém. Nemohl byste mi poradit, jak mu pomoci? Děkuji mnohokrát.

Odpověď: V prvé řadě je teď opravdu důležitý klidový režim, tedy žádné běhání, skákání, honění s pejsky - opravdu jen přiměřený klidný pohyb po měkkém terénu. V podobných případech je to skutečně velmi důležité a nesmí se uspěchat přechod do normálu, potřeba klidového režimu obvykle trvá několik týdnů. V opačném případě se pohybové problémy neustále obnovují a zhoršují.

Reakce Vašeho pejska může mít první, druhou nebo obě příčiny zároveň. Může být fyzická, kdy ho končetina skutečně bolí a pouze v zápalu jiné činnosti na chvíli tuto bolest odsune do pozadí, pak si opět lehne a odpočívá. Doma je uzavřený prostor s rovnou podlahou, venku členitý terén a problém se může projevovat pouze v určitém režimu pohybu a narovnání/pokrčení končetiny.

Druhá příčina je psychická a také se často u psů projevuje. Svoje zranění si skutečně spojí s určitým místem a cíleně se mu vyhýbají. A bohužel, je to opět spojeno s tím, zda pejsek žije nebo nežije ve smečce (mám teď na mysli tu lidskopsí), s ne/fungujícím vůdčím jedincem. Protože jediný způsob, jak jeho blok odbourat, je přes ta "zakletá" místa ho provádět tak dlouho, dokud k nim opět nepojme důvěru. To se ovšem nepodaří, pokud nebude mít důvěru k člověku, se kterým přes ona místa půjde - důvěru hierarchickou, tedy "jsi pro mě osobnost a s tebou půjdu i do pekla"...

Budete to muset prostě udělat. Jak už jsem tu také nejednou psal - vezměte pejska na krátké vodítko a pevný obojek a v klidu se s ním kontaktně přes kritická místa vydejte. Pokud se bude bát a bude se tomu bránit, zklidněte ho hlasem a fyzickým kontaktem (opravdu zklidněte, nesmí tam být žádná nervozita nebo jiné negativní emoce) a zaberte, projděte se s ním. Udělejte to několikrát po sobě, pomalu, citlivě bez přílišného tlaku, ale přitom rozhodně a bez váhání a uvidíte, že každý průchod bude víc a víc v pohodě. Každý den několikrát a bude to v pořádku.

Jak jsem ale psal - nezbytně důležitá je hierarchická důvěra pejska vůči Vám, jinak to nezafunguje. Ale na druhou stranu jde to až zázračně dobře, pokud jsou tyto věci v pořádku - vzpomínám na dnes už dlouhou řadu cizích pejsků, kteří měli podobný problém (schody, určitý typ cesty, situace atd.) a velice rychle to zvládli nejprve se mnou a pak i se svými majiteli. Nebojte se toho, dejte do toho potřebné emoce a sebedůvěru a půjde to i u Vás. Psychika je daleko silnější a pokud to pejsek zvládne, pak uvidíte, že celkově ožije - momentálně je to jeho bubák, kterého je zapotřebí silou smečky a jejího vůdce poslat do pryč...

Držím palce, oba berňáčky za mě pohlaďte a kdyby něco, klidně se ozvěte telefonicky.

(22.3.2015)
Plemeno: francouzský buldoček
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ???
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, minulý týden jsem si z útulku přivedla cca dvouletého, vyhublého (10kg) buldočka. V útulku byl tři týdny poté, co byl odchycen ve městě. V této době si jej vzala rodina a vzápětí vrátila, protože kousl jejich děcko. V lednu jsme přišli o jedenáctiletého buldočka, tak jsem si řekla, že nabídnu domov buldočkovi z útulku. Doma bylo vidět, že na provoz domácnosti je zvyklý, postupně jsem zjistila, že umí základní povely, tzn. že se mu někdo věnoval. Žádný problém nebyl,nechal se pohladit, okoupat s menšími protesty, okamžitě se mnou spal v posteli, přijal pelíšek, misky,... Bydlím s dospělým synem, který jezdí domů zhruba jednou za čtrnáct dní. V pátek večer jsem syna s pejskem čekala na nádraží. Proběhly normální zvyklosti jako s minulým pejskem - přivítání se, cesta z nádraží domů autem, procházka parkem, umytí tlapek ve vaně atd. To vše za asistence mého syna. Problém nastal, když se syn objevil v kuchyni (tam má pejsek pelech a misky), s vrčením se na něho vrhl a škaredě jej kousl do nohy. To stejné se opakovalo asi po hodině v obývacím pokoji. K žádnému tělesnému trestu z naší strany nedošlo, syn na něj jen hodně zakřičel. V sobotu dopoledne zůstali spolu sami doma. Syn měl z něj obavy (pokousané obě stehna), tak si psa nevšímal a pes jej ignoroval. Když jsem vešla do bytu, pejsek ke mně přišel, ale v tom si všiml, že přichází i můj syn a znovu se na něj vrhl. Na všechny procházky jsme šli všichni tři spolu, venku žádný problém nebyl. V neděli jsme s pejskem jeli za město k jezeru, syn chvilku zkoušel povely, které pejsek umí, za odměnu si vzal od něj piškot. Tím chci říct, že venku mezi ním a pejskem probíhala normální komunikace. Když jsme přijeli domů, tak pes zase ve střehu. Syn mu nabídl z ruky pamlsek. Chvíli trvalo než si ho vzal, bál se, ale pak se od něj nechal pohladit po hlavě. V pondělí ráno syn odjížděl a chtěl se se mnou rozloučit,otevřel dveře do pokoje a pes po něm vyjel znovu. Prosím o radu, jak s pejskem zacházet, aby syn mohl v klidu vstoupit domů. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Primárně tu ani nemusí jít o Vašeho syna. Píšete, že u minulých (krátkodobých) majitelů pejsek také někoho pokousal - v tomto případě dítě a vsadil bych svoji pravou ruku, že to bylo za podobných okolností.

U psů bez známé minulosti je vždy potřeba je nejprve poznat v různých modelových situacích. Je vysoká pravděpodobnost, že každý z nich bude mít svoje slabé místo - určitý typ lidí, určitý pohyb, určitý lidský hlas, problém v určitém prostředí nebo v určité situaci. Pak je zapotřebí s tímto problémem začít citlivě pracovat a správně jej odbourat.

Lze říct, že s Vámi pejsek žádný problém nemá. Problém je v kombinaci buldoččí povahy s jeho vrozenou přirozenou dominancí a situací, kdy je Váš pejsek v uzavřeném prostoru s někým, kdo v něm probouzí negativní reakce (příčinou je velmi pravděpodobně špatná zkušenost z dřívější doby a ve stejné konstelaci). To vše pak generuje obrannou agresi. Venku tento problém nebude, protože se jedná o otevřený prostor s dalšími rozptylovacími podněty a jinými možnostmi řešení.

Je zapotřebí postupovat tak, aby se zjistila skutečná podstata problému. Začněte tím, že si do bytu pozvete pár známých nebo přátel různých typů - ženy, muže různého věku a temperamentu (na tu dobu dejte pejskovi samozřejmě náhubek). Tímto postupem zjistíte, co nebo kdo je skutečným spouštěčem jeho reakce.

Pak zjištěný profil porovnejte s osobností svého syna - jednoduše budete oba vědět, na co dávat pozor, kde je ten kritický bod (také nemusí být vůbec žádný, buldoček se mohl také rozhodnout, že bude prostě jen po jeho a nikdo dalšího vedle Vás už nesnese). V každém případě budete mít jasno, o co vlastně ve skutečnosti jde, to je základ a tím musíte začít.

A pak začněte jednat - až zase syn přijede, udělejte si rovnou z nádraží malý výlet v neznámém prostředí. Nechte pejska, ať sám začne Vašeho syna kontaktovat (a on to udělá, nebojte se) a syn nechť s ním (podle situace) provádí klidnou komunikaci (bez piškotů) - slovní i kontaktní. Důležité je to "klidnou", takže žádné přehnané emoce, žádné zvyšování hlasu ani válení pejska po zemi. Dejte tomu čas.

Až se vrátíte domů, nechte vejít nejprve syna. Chvilku počkejte, pak Vy a nakonec pejsek. Nejprve mu ale dejte náhubek - k dalšímu kousnutí už nesmí dojít! Jaký bude v tomto okamžiku konkrétní vývoj situace, to teď nelze odhadnout, ale držte se oba základního vzorce: pejsek musí zjistit, že jenom pozitivní akce z jeho strany bude mít pozitivní reakci ze strany Vaší nebo ze strany Vašeho syna. Veškeré negativní akce (ale pouze v této fázi!) ignorujte, netrestejte. Žádné negativní reakce ani emoce - uvědomte si, že v tomto případě jde o skoro dospělého psa s nejasnou minulostí a jeho negativní zkušenosti nesmíte upevnit, ale naopak je potlačit. Proto je zapotřebí postupovat jinak než v případě štěněte, které máte odmala.

Tento postup (tedy včetně společného pobytu venku) provádějte každý den, kdy bude Váš syn doma.

Až budete mít tuto fázi zvládnutou (pejsek zůstane spolehlivě v klidu i po příchodu Vašeho syna do bytu/místnosti, bez negativních reakcí), zavolejte mi, dotáhneme to do konce.

(15.3.2015)
Plemeno: čínský chocholatý pes
Pohlaví: pes
Stáří: 9 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, hledám už delší dobu někoho kdo by mi zkusil odpovědět na moji otázku nebo popř. můj problém s pejskem vyřešit. Tedy spíše ukázal cestu k vyřešení.Mám tedy dva pejsky stejné rasy, ale jiné povahy, jeden je takový trošku blázen, ale poslechne na slovo může být venku i bez vodítka a pak mám pejska, který musí být neustále na vodítku, jinak by mi utekl za ostatními pejsky. Když jdu s nimi na procházku tak ten starší se kterým mám problém neustále tahá, štěká a chce se prát s jinými psi. Zkoušela jsem ho k nim pouštět, ale hned vystartuje a jde mu po krku. Tak se raději vyhýbám skoro všem psům. Procházka je takový boj, když vidíme jiný pejsky. Jinak doma je zlatý, poslouchá a neštěká. S bráchou si rozumí moc dobře. A problém mám i když odcházím do práce to se vracím a je nábytek počůraný :-( Děkuji moc za pomoc a odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Udělala jste za těch 9 let hodně chyb ve výchové a přístupu a to, co popisujete, jsou jejich přirozené důsledky. Bohužel, to vše odnáší nejvíc sám pejsek - jak jsem tu již nesčetněkrát psal, domácí značkování je v podobných případech vždy jasným stresovým indikátorem a stejný stres pejsek projevuje i venku.

Pokud je s Vaším bratrem v pohodě a problém se projevuje jen tehdy, pokud je pejsek s Vámi, pak jste tou primární příčinou Vy sama - něco ve Vás, ve Vašem přístupu nebo chování pejska dokonale rozhodí. Čínský chocholatý pes je na podobné věci hodně citlivý, své samozřejmě udělá i konkrétní povaha konkrétního jedince. Se svým starším pejskem jste navíc mohla udělat chyby, které jste s mladším již nezopakovala, mladší pejsek může být i dominantnější (a méně ovlvnitelná) povaha.

Popisovaný problém se nejvíce podepisuje na samotném pejskovi, čím déle bude trvat, tím více se upevní a jeho psychický život bude velice špatný. Pokud se rozhodnete s celou situací něco dělat, zavolejte mi a domluvíme se, kdy za mnou s pejskem přijedete. Na dálku víc udělat skutečně nelze.

(8.3.2015)
Plemeno: maltézský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme pejska hodně odmalička /6 týdnů/ z obavy nemocí byl dlouho doma bez vycházek než byl řádně na všechny nemoce naočkován. Je to moc hodný pejsek ale dosti hyperaktivní. Největší problém nastává při venčení. Ke každému procházejícímu se s velmi hlasitým štěkáním vrhá. Nechce ublížit jen má radost a na každého by skákal.Pokud mu utáhnu vodítko trochu se uklidní ale strašně hlasitě pořád štěká.Pokud ho vezmu do náruče např. na schodech chytne hysterický záchvat a je to ještě horší. Moc prosím o radu, jinak je zlatej.

Odpověď: Dobrý den:) Maltézáci umí být trochu problémové plemeno na výchovu a je třeba s nimi pracovat od samého začátku. Konkrétně tedy s jejich občasným sklonem k hysterii a určité nevypočitatelnosti v chování k okolí. Potřebují vědět, že jejich majitel je silná osobnost - jakmile mají pocit, že tomu tak není, nastává vždy problém.

Jakekoli restrikce prostřednictvím vodítka nebo obojku Vám ve skutečnosti nijak nepomůžou. Pokud, jak sama píšete "Pokud ho vezmu do náruče např. na schodech chytne hysterický záchvat a je to ještě horší.", je to jasný signál toho, že není v pořádku základní hierarchie a vazba - pejsek ve Vás necítí jistotu a autoritu, ale vzbuzujete v něm naopak paniku (právě maltézáci mají k těmto reakcím velmi blízko). Nezvládnuté výchově ostatně odpovídá celý Váš popis.

Řešení je jediné - začít se chovat tak, aby Váš pejsek z Vás tu jistotu a klid cítil, pak bude v klidu i on sám. Je to záležitost emoční a záležitost uplatňování přirozené autority, nikoli povelová nebo restriktivní. Začněte tím, že si prostudujete tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, pochopíte tak základy psí psychiky, sociální komunikace a psích priorit. A samozřejmě by bylo nejrozumnější se se mnou domluvit na praktické práci - Váš problém není z těch, jejichž řešení se dá "naučit na dálku" nebo vyřešit pouhou teorií, ta Vám pouze osvětlí základní pojmy a zákonitosti psího světa.

(8.3.2015)
Plemeno: 2x bernský salašnický pes
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 5 let/8 týdnů
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, hledala jsem nějaké informace na netu a narazila jsem na Vaše stránky. Máme doma 5letého salašníka, rozhodli jsme se ještě pro jednoho, máme nyní k němu  8týdenního malého berňáčka. Každý z nich je jiný. Starší je ve svém věku již klidný, trošku lenivý, malý je naopak strašné tornádo, ve srovnání s 1. berňáčkem hodně samostatný, ale když se mu něco nelíbí, už i vrčí. Starší hafan je zvyklý na mazlení, procházky, neustále se snažíme, aby byl v naší blízkosti, máme ho doma, když chce, když ne, jde ven. Má i boudu, do které chodí jen sporadicky. Když jsme přivezli druhého - malého, snažíme se velkému udržet všechny jeho zvyklosti, dáváme si celá rodina pozor na to, aby netrpěl nějakým zanedbáním nebo podobně.Malého se snažíme vychovávat také správně, ani on netrpí nedostatkem pozornosti, jsme s nimi celá rodina, aby si na sebe zvykli a sžili se a neměli pocit osamělosti. Přesto všechno nastaly problémy, velký berňák se zpočátku nafukoval, nechtěl chodit domů, pokud tam byl malý, štěkal na něj.Malý je ovšem splachovací, štěkání se nebojí, jede si po svém prkně. V současné době po týdnu, co jsou spolu, se situace posunula. Velký má o malého zájem, již ho akceptuje, nafoukne se již jen občas, už spolu i dovádějí, přesto nám přijde, že je z toho velký troccu nesvůj. My jsme chtěli opak, aby měl kámoše, s kterým si bude hrát a blbnout. Bereme je spolu na procházky, ale velký si to vůbec neužívá, je rád, když jde na procházku sám,tak, jak byl zvyklý. Jeho sólo  procházky zachováváme podle dřívějšího zvyku, ale nevíme, jestli máme ty procházky ve "dvou" i nadále realizovat, alespoň do té doby, pokud je mezi nimi takový rozdíl a každý z nich má jiný pohybový režim. Malý se musí chvílemi nosit, nesmí toho tolik nachodit, pozornost musí člověk rozdělit mezi oba, to asi staršímu vadí. Malý má staršího velice rád, kopíruje jeho chování, ležení, sezení, chce být stále s ním, ale velký má rád i "své" chvilky s námi, kdy se nemusí dělit. Máme tedy problém s tím, jak postupovat. Máme vše dělat s oběma nebo musí malý pochopit, že teď bude chvíli sám doma, protože půjde velký na procházku a zároveň máme i velkého ponechat samotného a jít "cvičit" mrňouse? Pokud chci malého něco naučit a vezmu si ho ven, nedá se, protože starší štěká a běhá kolem a malého rozptyluje. Jak máme tedy postupovat při vzájemné výchově obou hafanů? Nechceme ani jednoho diskriminovat, zároveň přiznávám, že starší berňák je hodně rozmazlený, naše chyba, vím, ale zároveň jsou oba velice chytří a inteligentní. Malý je navíc hodně akční, ničeho se nebojí, možná bude oproti staršímu dominantnější, trochu se obávám, aby nechtěl staršímu šéfovat a prali se nám. Starší není rváč, ale když ho pes napadl, dokázal se ubránit. Malý chce být pořád s ním, skáče na něj, občas ho i kousne /lehce/, okřikneme ho, někdy ho i chytneme a zklidníme, ale nevíme, zda postupujeme dobře. Ideální by bylo, aby si vůdce smečky udržel starší Poldy. Díky za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nebojte se především mít na paměti a respektovat fakt, že "malému" je teprve 8 týdnů, je to dvouměsíční štěně - bohužel, jako mnoho jiných lidí v podobné situaci, i Vy už ho příliš porovnáváte s jeho dospělým psím parťákem a jednak děláte předčasné závěry, jednak od něj očekáváte vzorce chování, které přijdou až za několik měsíců. Ve vztahu svých dvou pejsků netlačte na pilu, pes je sociální tvor a chce to jen čas, správné vzory a přirozené soužití.

Dále - pětiletému psímu jedináčkovi vždy chvíli trvá, než přijme dalšího pejska, s nímž se bude muset do budoucna o vše dělit, včetně pozornosti svých lidí. Je to přirozené a pokud do toho člověk nezačne zasahovat špatným způsobem, pak se to vždy za několik týdnů zcela srovná. Základem je nepreferovat štěně na úkor dospělého psa (naopak, je zapotřebí podporovat hierarchii smečky ve prospěch dospělého jedince) a smečku správným způsobem řídit (nenechat například dospělého psa sklouznout k terorizování štěněte, kladně akceptovat, pokud ve správný moment dospělý pes štěně srovná apod.) Otázkou, kdo bude do budoucna na vyšší pozici, se prozatím nijak nezabývejte - v tuto chvíli je to záležitost zcela otevřená a především bezpředmětná. V každém případě by bylo fajn, kdybyste si prostudovala PSÍ STRÁNKY FALCO, už jsem zde tuto problematiku mnohokrát vysvětloval, včetně toho, kdy a jak je vhodné do procesu vzájemného porovnávání zasahovat, kdy je to naopak kontraproduktivní a jaká je role vůdčího jedince smečky.

A závěrem - veškeré aktivity (procházky atd.) vykonávejte s oběma svými pejsky. Máte doma psí smečku a ta se potřebuje sžívat, ne její členy od sebe izolovat. Malý naprostou většinu věcí odkouká a pochopí od svého dospělého kamaráda, to Vám ušetří obrovskou spoustu práce. A nezapomeňte, že v tomto okamžiku a v nejbližší budoucnosti bude pro malé štěně právě on vzorem a příkladem, nikoli Vy - jeho bude napodobovat, za ním bude běhat a podle něj bude kopírovat svoje chování. Je to přirozené a velice důležité...

(8.3.2015)
Plemeno: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma dvě feny starší má 10 let a ta mladá rok. Máme velký problém s tím, že nám devastuje boty, skříně, prahy nebo si vytahuje brambory, no prostě rozkouše co může - když nejsme doma. Vydrží třeba dva dny a pak znova. Už nevíme jak si pomoci. U starší jsme to zažili dvakrát, pokárali jsme ji a stačilo. U mladé jsme zkoušeli už i košík, ale přijde nám to špatné. Prosím poraďte, jak ji máme naučit, aby nic nerozkousala - aby si hrála s hračkami, kterých mají dost. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Jak jsem zde už mnohokrát psal, jedná se v podobných případech vždy o stresový ventil - tedy jednoznačnou zpětnou vazbu, že něco v přístupu, vzájemné komunikaci nebo prostředí není v pořádku. Není to záležitost "naučení", je třeba odstranit příčinu.

Desetiletá fenka samozřejmě už určité věci nebude řešit tak, jako fenka mladá. Je psychicky odolnější, pohodlnější, ale na roční fenku každá nepohoda dolehne v plné síle. Košík samozřejmě nic nevyřeší, jako ve všem je zapotřebí odbourat příčinu, nikoliv se snažit eliminovat jen důsledky. Můžu Vám pomoci, ale potřebuji Vás i s fenkou vidět - pokud tedy budete chtít, zavolejte mi a domluvíme termín.

(1.3.2015)
Plemeno: výmarský ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, precitala som si Vas clanok o kastracii psov, ale nenasla som odpoved na to, ci nasu fenku mame alebo nemame dat kastrovat. Uz som bola rozhodnuta to teraz na jar, po jej tretom harani urobit, teraz som si zase nie ista. Odporucila mi to kamaratka veterinarka, ako prevenciu proti rakovine mliecnych zliaz, pri kazdom harani sa jej tvorilo mlieko a ma 'falosnu' kotnost, je hrozne uknucana, raz zerie, raz nezerie, atd. Ze ak ju nedame vykastrovat, tak je to velmi pravdepodobe ze ochorie. Je to psik bez papierov a steniatka mat zrejme nebudeme z viacerych dovodov, aspon nie v najblizsich rokoch. Vsetci kastraciu beru ako beznu vec, ja sa obavam dopadu na jej organizmus po zdravotnej stranke ako aj po psychickej. Je to blaznivy pes plny energie, asi ako kazdy stavac v jej veku, nemame sa jej cas venovat tolko ako by som chcela a ako by potrebovala, ale snazime sa, a je priatelska ku vsetkym ludom aj psoma bola by som nerada keby sa to po kastracii zmenilo, vobec neviem co mam ocakavat a ci ist lahsou cestou kastracie, ci riskovat chorobu.

Odpověď: Dobrý den:) Odpověď v mém článku je - stejně jako ve všech dalších na toto téma, stejně tak i v mnoha příspěvcích této Poradny. Riziko rakoviny není primárně napojeno na plnohodnotnost psa/feny - tedy na to, že mají všechny orgány, kterými je příroda stejně jako člověka vybavila, včetně těch pohlavních. To je jen jedno z "oficiálních zdůvodnění" zájmových skupin, které by nejraději vykastrovaly všechny psy na světě a v prvé řadě pro ně podřadné křížence a bezpapírové psy všech velikostí a typů.

Kastrace v žádném případě není a nemůže být brána jako prevence vůči ničemu. Naopak jako velmi invazivní zásah do organismu (zvláště u fen) bývá často sama spouštěčem rakovinného bujení a zdrojem dalších problémů. Nemluvě o jejím zásadním negativním vlivu na psychiku takto postiženého jedince - článků na toto téma jsem zde zveřejnil už řadu, není problém si je dohledat a prostudovat.

Pročtěte si i tuto Poradnu - jednak kvůli zkušenostem lidí, kteří sami přiznávají, jak doporučovaná kastrace byla v jejich případě k ničemu nebo dokonce kontraproduktivní, jednak proto, že zde vícekrát vysvětluji přímou vazbu sexuálních projevů a problémů psů/fen na jejich zařazení ve smečce a ne/existenci jejich přirozeného sociálního prostředí (smečka, přirozená komunikace, vůdčí jedinec). Je zde na toto téma skutečně napsáno již hodně, jen bych se dokola opakoval, prosím najděte si související příspěvky a další materiály - jsou veřejně k dispozici v různých rubrikách PSÍCH STRÁNEK FALCO.

K Vašemu dotazu - rozhodnutí je jen a jen na Vás. Osobně bych si na Vašem místě pouze uvědomil, že normální je pes plnohodnotný, ne kastrovaný. Že nelze svoji fenku trestat (formou návazných problémů fyzických i psychických) za následky, ale sama byste měla zapracovat na příčinách falešných březostí a změnou podmínek je přirozeným způsobem odstranit. Že být vykastrovaná matka Vaší krásné fenečky, nikdy byste ji neměla. Že byste se po kastraci mohla rovnou rozloučit s přátelskou povahou Vaší fenečky. A že ji zcela prostě máte ráda a nechcete jí ubližovat...

"Snadná" cesta nebývá většinou nikdy zároveň ta správná - v tomto případě určitě ne. Ale až byste na to sama přišla, už byste tuto chybu nikdy nemohla napravit, kastrace je zákrok nevratný a věřte, že by skutečně žádné pozitivum nepřinesla. Rakovinu u psů způsobují jiné faktory, ne zdravé pohlavní orgány.

Snad jsem Vám v rozhodování pomohl.

(1.3.2015)
Plemeno: křížený ovčák (?)
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den,potřeboval bych poradit aby mi fena nevyjížděla po jiných psech,nedelá to sice u všech ale dost často,už když vidí že jde nekdo naproti nám se psem,tak se přikrčí,jakoby do loveckeho postoje a jde mi u nony v tomhle postoji,i když už predem s ní cuknu že nesmí tak to ve většině případu stejně udělá že vyjede,vycukání na stahovaku nepomáhá, v ten moment jakoby mě nevnímala,pritom sem slozil zkousky z poslusnosti ůspěšně,ale v normal provozu se chová prostě jinak než na cvičaku,uz sem uvažoval i o ostnatym obojku,ale furt doufám že se mi to podaří nejak odbourat bez toho.Budu rád za nějakou radu která by mi v tom pomohla.

Odpověď: Dobrý den:) Nebudete to možná číst rád, ale základní problém je ve cvičákovském přístupu a postupech, které Vás na cvičáku učí. Stahovák, vycukávání, uvažujete o ostnatém obojku... co k tomu dodat?

Vzpomínám teď na všechny ty majitele psů, kteří za mnou přišli nešťastní, že jejich pes je na cvičáku super, tahle zkouška, tamta zkouška, poháry a body - jen to všechno mělo jeden drobný problém: vyšli z areálu cvičáku a nebyli spolu schopni fungovat v normálním prostředí...

Pokud je pes učený na stereotypní modelové situace, bude je určitá skupina plemen sice dobře zvládat, ale jedná se pouze o naučené a upevněné situace. Absolutně nic nedají v ranku vzájemné komunikace, hierarchie a řešení nestandardních situací. Vidíte to sám - fenka "venku" jedná a reaguje podle sebe bez ohledu na Vaše přání nebo rozhodnutí, nevnímá Vás a celá zkouška poslušnosti je Vám na dvě věci.

Cestou k nápravě je celková změna od cvičákovské "slepé poslušnosti" ke skutečné komunikaci, spolupráci a nastavení správného hierarchického vztahu. Celková změna přístupu, aby s Vámi fenka sama chtěla spolupracovat. Vím, že to pro lidi delší dobu odchované cvičákem bývá problém vůbec přijmout, ale to už je na rozhodnutí každého z nich. Tématu přirozené komunikace se zabývají celé PSÍ STRÁNKY FALCO, máte možnost začít se jejími postupy řídit, máte možnost za mnou s fenečkou přijet. Na dálku tyto věci naučit a dát do pořádku nelze.

(1.3.2015)
Plemeno: labrador/labrador/labrador
Pohlaví: fena/fena/fena
Stáří: 7 let/9 let/6 měsíců
Kastrace: ne/ne/ne
Dotaz: Dobrý večer, pane Dostále. Zdravím Vás a také Gardyho. Chtěla bych Vás požádat o radu se situací, která u nás dnes nastala. Byli jsme všichni v kuchyni a manžel večeřel. Matylda se Zojdou seděli u něj a sledovaly ho. V tu chvíli se přiřítila bratrova půlroční labradorka (bratr s námi dočasně sdílí domácnost) a šla k holkám a manželovi s úmyslem něco vyžebrat. Matylda na ni lehce zavrčela a udělala k ní krok. V tu chvíli ale k Matyldě přiskočila Zojda, zavrčela na ní a lehce se po ní ohnala. Matylda se ale navzdory svému postavení naježila a na Zojdu zavrčela a vlítly do sebe. Bráchova fenka se držela stranou. Okamžitě jsem to ukončila, ale asi ne dost razantně, protože Zojda je teď v klidu, ale Matylda, jakmile kolem ní prochází, tak se naježí a  tiše vrčí, na což samozřejmě Zojda reaguje nakonec stejně. Bohužel jsem neviděla tu první vteřinu, kdy Matylda zavrčela na štěně a tak bych Vás chtěla poprosit jednak o vysvětlení toho spouštěče, protože Matylda je celá léta vůči Zojdě velmi submisivní a za celých 6 let jejich společného života nikdy nic podobného nenastalo. V tomto ohledu to u nich bylo skoro ideální. No, a za druhé bych chtěla vědět, zda se na situaci dívám správně. Podle mého teď Matylda jedná s ohledem na svoje postavení ve smečce hodně drze a Zojda je vlastně v právu, když se pak ohradí. Každopádně ale hlavní řešení je na mně - Matyldě tohle zatrhnout, protože mi v podstatě rozvrací smečku a tudíž musím Zojdě pomoci upevnit její vůdčí pozici. Je tento pohled správný? Pokud ne, prosím o Váš názor na věc, moc si ho budu vážit. Ještě dodám, že co se týče vztahu mých holek a bratrovo Pepiny, tak zde není žádný problém, až na občasné lehké varování od holek v situacích, když např. chtějí spát a Pepina se na ně vrhá, když jim chce lézt do misek apod. Děkuji za Váš čas a podrbejte za mě, prosím, Gardyho.

Odpověď: Dobrý den, oba děkujeme:) Pokud do i dlouhodobě stabilizovaného hierarchického vztahu přijde "rušivý element" (zde štěně Pepina), může to submisivního člena smečky rozhodit natolik, že určitou pro něj zátěžovou situaci psychicky neustojí a bez ohledu na své nižší postavení ve smečce zareaguje. Což se stalo i v tomto případě a zvlášť pro fenky je podobná eskalace charakteristická.

Zojda samozřejmě v této situaci musí potvrzovat své vyšší postavení, to je v pořádku. Na Vás je, abyste ze své pozice vůdčího jedince celou situaci zklidnila - Matylda je jen rozhozená z Pepiny, není to primárně namířeno proti Zojdě. Proto to chce citlivý a správný přístup - jednoznačně dát najevo, že smečka není ohrožená (tím zklidnit Matyldu), podpořit Zojdu v jejím dominantním postavení a v případě potřeby být tím prvním, kdo srovná štěně. Pepina je teprve půlroční a správná smečková výchova pro ni bude mimochodem k nezaplacení...

Moc za mě holky pohlaďte a přeji Vám i jim vše dobré:)

(1.3.2015)
Plemeno: bostonský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, nepodarilo sa mi zadať fulltextové vyhľadávanie, takže sa vopred ospravedňujem ak sa pýtam na niečo, čo už zodpovedané bolo.... Mám štvorročnú bostonku a rada by som si zobrala psíka z útulku, jednak aby som aj niektorému pomohla a jednak aby mala tá moja mrcha malá spoločnosť. Natrafila som na bulteriérku, ktorú zachránili od množiteľa, je submisívna, veľmi prítulná a priateľská - žiaľ moja Ema cíti ohrozenie svojej jedináčikovskej pozície a už pri prvej návšteve na ňu štartovala kedykoľvek som Lindu išla pohladkať. Myslíte, že sa dá postupným zbližovaním aj v tomto veku ešte zvrátiť takýto "nepriateľský" prístup (hoci zatiaľ len počiatočný) alebo je vhodnejšie k jedinákovi zaobstarať radšej šteniatko? Bulinka má odhadom tiež približne 4 roky - ale z jej strany žiadny problém v správaní nebol.

Odpověď: Dobrý den:) V tomto věku "jedináčka" to ještě bez větších problémů možné je, pokud je splněných několik základních podmínek. Tou prvou je samozřejmě zvládnutá hierarchie, tedy to, že o dění ve smečce rozhodujete Vy, nikoli Vaše fenka. Za druhé - doporučoval bych k Vaší dospělé fence raději pejska než další dospělou fenku, jinak budete s vysokou pravděpodobností mít poněkud bouřlivé soužití (už jsem o tom zde v Poradně docela často psal). A za třetí - v každém případě nekastrovaného jedince bez podmínky kastrace v předávací smlouvě, na to je zapotřebí dávat v dnešní době bohužel velký pozor.

Další možnost je samozřejmě štěně, opět ale z výše uvedených důvodů doporučuji psa, ne fenku.

V každém případě za splnění podmínek, které jsem tu vypsal, je vše jen otázkou času a správného přístupu - tedy začít se společnými procházkami s vybraným kandidátem z útulku, na neutrálním území, netlačit na pilu a od začátku smečku aktivně vést (pokud je něco špatně, tak správně zasáhnout). Pejsci jsou sociální a přirozeně komunikativní bytosti, pokud by si ale opravdu Vaše fenka s Vámi vybraným kandidátem nesedla, poznáte to. Pokud tam bude z její strany (popř. z obou) jen počáteční nezvyk, ale situace se bude postupně zlepšovat, pak jste na dobré cestě a je to skutečně jen otázka času...

(22.2.2015)
Plemeno: kříženec labradora
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, chtěl bych Vás požádat o názor: Adoptoval jsem asi 2 letou fenečku z útulku. Ačkoliv jsme spolu krátkou dobu, fenečka je spokojená a rychle se sbližujeme. (V mém životě je to 2. pejsek z útulku). Fenečka báječně komunikuje a daří se nám budovat si k sobě důvěru. Bohužel je problém u mamky - na počátku byla i k ní fenečka vstřícná, ale po 2 dnech se zachovala jinak - již si nenechá na sebe od mamky sáhnout. Domluvili jsme se tedy, že ji mamka občas nabídne pamlsek na dlani - aby si zvykala na její ruku - k tomu se Faninka již odhodlala a pamlsek si bere. Rovněž spolu chodí na procházky, ale jakmile má dojít ke kontaktu s její rukou, je okamžitě nejistá, odvrací se, štěká a utíká ke mně - nenechá si od mamky na sebe sáhnout. Mamka fenečku nikdy nijak netrestala ap. čímž by se dala vysvětlit obava z její ruky. Spíše si změnu v chování vysvětluji, že se pejskovi vybavil nějaký moment z předešlého života. (O její minulosti nic nevím, než fyzické stopy v podobě všech ubroušených řezáků a velkých jizev na hlavičce.) Chtěl jsem se optat na Váš názor - jak v takovém případě pokračovat? Jak nabýt důvěry u pejska - aby pozbyl strach z ruky? U mně nemá pejsek s tímto žádný problém. Předem děkuji za názor.

Odpověď: Dobrý den:) Může to být zkušenost z minulosti (žena, ruka) stejně jako reakce na konkrétní osobu - v osobnosti Vaší mamky může být něco, co člověk nevnímá, ale ve Vaší fenečce to vzbuzuje nedůvěru až strach. Na Vašem místě bych tedy nejprve zkusil kontaktovat fenečku s jinými typově podobnými ženami, pak uvidíte, zda její reakce souvisí s ženami obecně nebo zda souvisí pouze s Vaší mamkou.

Vzhledem k tomu, ža sám uvádíte, že první dva dny problém nebyl, bych spíše usuzoval na druhou variantu - pokud by se jednalo o špatnou zkušenost z minulosti, pak by "vyskočila" již daleko dříve. Pokud mají psi opravdu zafixovanou negativní zkušenost s určitým typem lidí, pak pod jejím vlivem reagují okamžitě. Vaše fenečka je opatrná, cosi v chování/reakci Vaší mamky v ní vzbudilo nedůvěru a teď čeká, jak se věci vyvinou dál. Vaše fenka nemá primární strach z lidské ruky, to by negativně reagovala i na Vás. Příčina je v konkrétním člověku - v jeho osobnosti, emocích, podvědomé nejistotě, reakcích.

Proto teď postupujte ne metodou podbízení (pamlsek), ale zcela jinak - nechte na fence, aby sama chtěla překonat svoji nedůvěru. Jinými slovy mamka nechť ji ignoruje do té doby, než ji sama fenka zkontaktuje (dotknutí čenichem, olíznutí). Teprve až tato kontaktáž proběhne tak 2 až 3x, může fenku pomalu pohladit - na boční straně těla nebo podržet hřbet ruky za koutky tlamičky. Nikoli na hlavě! Pokud to fenečka zvládne, pomalu postupujte dál, nesmíte to chtít zvládnout během jednoho dne. Chce to trpělivost a především správné emoční naladění všech zúčastněných osob. Klid, bez nervozity, beze strachu, pouze pozitivní emoce...

Lidé mají bohužel tendence rozhodovat vše sami, ale vždy je to pes, který rozhodne, zda k dotyčnému chce a bude mít důvěru. Můžete tomuto procesu pomoci svým chováním, ale finální rozhodování je vždy na pejskovi - člověk může pouze přemýšlet na tím, co v jeho osobnosti nebo chování je příčinou toho, že ho pes nebere nebo mu nevěří. A následně onen negativní rys eliminovat.

(22.2.2015)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás pane Dostále požádat o názor a radu, ohledně kastrace. Našemu Charliekovi jsou dva roky a tři měsíce. Byla mi doporučena, kvůli utíkání. Utěčě občas na procházce, ale hlavně ze zahrady. Takže ho tam už nemůžu nechávat bez dozoru ( ikdyž už pomalu vypadá jak pevnost, jak se jí všemožne snažim proti tomu zabezpečit ) , což mě velice mrzí, jelikož tam je velice rád.  Jakmile totiž v okolí začnou hárat feny, stane se jejich "otrokem". K tomu skoro nejí, nepije a poslední tři dny dokonce už ani prakticky nespí. Přečetla jsem na toto téma spousty materiálu, ale stále se nemůžu rozhodnout. Je to přece jenom zásadní rozhodnutí. Bojím se toho, aby mu to nepřineslo jákékoli problémy. Ať už fizické, tak psichycké. A také se obávám, aby to o de mě nebral jako zradu a aby to nezničilo náš vstah. Neboť se domnívám, že můžu s čistym svědomim říct, že ho máme opravdu fajn. Moc Vám děkuji za odpověď a hlavně za to že vůbec JSTE. Jelikož to co jste pro všechny ty hafany udělal, je opravdu úžasné.

Odpověď: Dobrý den, děkuji a velice si vážím Vašeho názoru na mne a mou práci:) Na téma kastrace psů a fen jsem zde zveřejnil už kvantum textu a nic se na mých názorech nezměnilo - kastrace zdravého psího jedince má vždy za následek jeho jednoznačné fyzické a především psychické zmrzačení, včetně toho, že nikdy nepřinese reálné "zlepšení" v jakémkoli aspektu jeho života a vzájemného vztahu se svým člověkem. Doporučuji si všechny tyto moje články na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO najít a prostudovat, včetně zkušeností majitelů psů zde v Poradně.

Stejně tak jsem zde i mnohokrát vysvětloval jednu základní skutečnost, a to tu, že psí sexuální projevy velmi úzce souvisí s jejich pozicí v lidskopsí (stejně tak i přírodní) smečce. Pes, který se cítí být na jejím vrcholu, je prožívá naplno, kdežto pes ve smečce s fungujícím vůdčím jedincem tyto instinkty má jako podřízený člen smečky potlačené. Takto to funguje - a pokud tomu tak není, je to vždy jednoznačný indikátor (včetně ve Vašem případě utíkání) toho, že hierarchický vztah je nastaven zcela špatně.

Pokud necháte Charlieho vykastrovat, definitivně a navždy si uzavřete cestu ke spokojenému spolužití a fungujícímu vztahu, Váš problém se tímto zákrokem nijak nevyřeší a postupem času přibudou další velmi závažné problémy. Navíc opravdu není normální a akceptovatelné, aby majitel svého psa doživotně zmrzačil na duchu i těle za svoje vlastní chyby...

Pokud chcete dát věci do pořádku, samozřejmě Vám i Charliemu velmi rád pomůžu. Je však zapotřebí praxe a přímá práce - zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme potřebné podrobnosti. Jak jsem zde už také mnohokrát psal, "na dálku" podobné problémy opravdu řešit nejdou.

(15.2.2015)
Plemeno: boloňský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Máme doma čtyřletého barevného boloňského psíka Nicka, který celý svůj život trávil se stejně starým, asi třináctikilovým pejskem (křížencem). Moc si spolu rozuměli. Kříženeček nám ale začátkem ledna zemřel a Nick to velmi špatně nese. Nejprve ho pořád jakoby hledal, lehal si na místa, kde spával ten druhý pejsek, z veselého rošťáka se ze dne na den stal smutný pejsek. Postupem času to je lepší, ale stejně se Nick hodně změnil. Snažíme se ho rozveselit, hrát si s ním, ale i když si se mnou občas hraje, stejně to prostě není on. Proto mu chceme pořídit psího kamaráda - štěně barevného boloňského psíka. Jenže pořád nevíme, jestli je právě tohle řešení to správné. Někdy máme pocit, že má Nick už docela rád svůj klid (i s tím druhým pejskem samozřejmě neblbli nepřetržitě), což by mu štěně asi úplně nedopřávalo, jindy máme dojem, že by mu štěně mohlo pomoci, že by ho rozveselilo. Můžete nám prosím sdělit svůj názor? Myslíte si, že by pro Nicka štěňátko bylo vhodným řešením? Chceme pro něj to nejlepší, jen nevíme, co to je. Děkuji moc za odpověď!

Odpověď: Dobrý den:) Je to typické chování pejska, který byl navázán na svého psího parťáka, ne na svého člověka. Je to přesně ten moment, kdy by si majitel pejska měl uvědomit, že ve vztahu s jeho pejskem je něco velmi špatně - už jsem zde v Poradně zodpovídal více dotazů na toto téma a je to vždy stejné: chybí skutečná hierarchická, citová a komunikační vazba...

Pokud je vše tak, jak má být, tedy pokud pejsek je napojen primárně na svého člověka, pak se naopak pejsek "rozsvítí", ožije, zaplní celý prostor, o který se předtím musel dělit s jiným pejskem. Sám jsem to před pár lety zažil, když mi odešel jeden z mých dvou pejsků a ten, který zůstal, ještě více ožil - třebaže se svým psím parťákem byli úžasná dvojka. U pejsků to prostě tak je, oni opravdu truchlí a špatně snáší odchod toho, na koho byli skutečně primárně navázáni, kdo pro ně představoval jejich maják a střed světa.

Váš Nick je ještě mladý pejsek a samozřejmě by po nějakém čase nové štěně přijal. Ale nevyřešilo by to nic mezi ním a Vámi, Váš vzájemný vztah by stále zůstal ve stínu a po čase by se historie opakovala - buď s Nickem nebo s mladším pejskem. Pokud je pro Vás vztah s Vaším pejskem opravdu důležitý, pak využijte situace a začněte žít spolu, ne jen vedle sebe. Komunikace, hierarchie, smečka - vše to, co každý pejsek životně potřebuje a o čem pojednávají celé PSÍ STRÁNKY FALCO. Prostudujte si je, pochopte a začněte aplikovat základní principy psí komunikace a Váš pejsek bude mnohem šťastnější a spokojenější. Můžete za mnou přijet i na osobní konzultaci.

Psí kamarád je jen náhrada, důležitá je správně fungující lidskopsí smečka...

(1.2.2015)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 9 let
Kastrace: ano (v 5 letech)
Dotaz: Dobrý den, obraciam sa na Vás s radou, alebo skor s usmernením pri výbere plemena šteniatka. Pred tromi mesiacmi mi odišla do psieho neba moja nemecká doga, samozrejme na nič iné ako na torzi žaludka. Bola to "pani dogoška" a takou aj v mojom srdci navždy zostane. Máme doma ešte jednú fenku, kríženku asi vlčiaka a labradora(nemám to nijak potvrdené), ktorá je na svoj vek ešte poriadne vitálna a hlavne je to taky "pes dobrák". K ludom velmi milá, nebázliva a psov si skoro vobec nevšíma(až na určite výnimky). Ale po smrti mojej dogošky a samozrejme aj jej psiej kámošky, začala byt na prechádzkach trochu viac rezervovaná voči ostatným psom. Nie, že by bola agresívna, ale občas zavrčí, hodí nejaku "grimasu", ale nebojuje.V našom dome bola vládcom dogoška, bola dominantnejšia a občas to dávala poriadne poznat mojej druhej fenke. Stávalo sa, že som ich občas musela rozdelovat a nebolo to uplne jednoduché. Ale vedely sa spolu aj perfektne poprehánat a zabavit. Hlavne sa navzájom akceptovaly. V dome sa skor zdrziavala doga ako gaučák a vonku strážila a štekala "babička". Teraz, ked tu už dogoška nieje, tak by som si chcela kúpiť štena. Dlho som študovala a prezerala plemena psov a akosi sa neviem rozhodnúť. Uvažujem o Irskom vlkod., Flat Coated Retriver, Švajčiarskom ovčiakovi a samozrejme o Nemeckej doge. Som človek, ktorému nevadia dlhé prechádzky v lese,túristika po horách,jazda na kole,takže žiadne leňošenie. Niesom ani zástancom tvrdého výcviku. Skor si vybudovať postavenie v smečke prirodzenou autoritou a nie žiadným násilím. Chcem si vybrat kámošku ktorá by vyhovovala mne a hlavne, aby sa hodila aj k skoro 10 ročnému psovi. Ďakujem za prečítanie a v prvom rade za Vašu odpoveď.

Odpověď: Dobrý den:) Fenka německé dogy představovala pro Vaši kříženku jistotu a autoritu - tím více, že je kříženka vykastrovaná. Teď se situace změnila, kříženka zůstala sama a z toho také plyne její současná nejistota a počínající vymezování vůči cizím psům. Toto chování se bude dále zhoršovat a upevňovat, pokud roli fenky německé dogy rychle nepřevezmete Vy sama a nestanete se sama fungující dominantní autoritou - raději na tuto skutečnost upozorňuji předem.

Pokud si teď pořídíte štěně, současná situace se vzhledem k věku a stavu kříženky dále zhorší - stáhne se, vzroste její nejistota a agrese v zátěžových situacích. Pokud se ale stanete "psem" na svém místě a budete svoji smečku vést správným způsobem, pak křížence dodáte potřebný klid a máte reálnou šanci dobře zvládnout přechodné období, než štěně dospěje a jako dospívající/ dospělé zaujme vůči křížence vyšší pozici ve smečce. Bez toho, že by tento čas zanechal na duši staré fenky nezhojitelné šrámy. A opět v této souvislosti doporučím pečlivé pročtení PSÍCH STRÁNEK FALCO - smečka, hierarchie, přirozená komunikace, chování vůdčího jedince atd.

Konkrétní plemeno si vyberte podle svých preferencí - německou dogu už znáte, irský vlkodav je v zákadních rysech podobná povaha, švýcarák a flat jsou povahově o něčem zcela jiném. Toto rozhodnutí je zcela na Vás, osobně bych vybíral vzhledem k přirozené dominanci (a tedy i přínosu jistoty pro kříženku) mezi prvními dvěma kandidáty. Do úvahy berte i čas - jak dlouho tu má šanci být ještě Vaše současná fenečka a jak dlouho bude dospívat její nová psí kamarádka...

(1.2.2015)
Plemeno: jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme problém s pejskem, kterého máme cca půl roku a kterého jsme si vzali přes inzerát od slečny, která neměla čas se mu věnovat. Ray je typický tvrdohlaví rošťák ale i velký mazlík. Žijeme v centru Prahy v bytě. Problém je ale v tom, že chodíme oba s přítelem do práce a těch osm hodin je doma sám. Je nerad sám a dává nám to najevo loužičkou. Máme vyzkoušeno, že osm hodin vydržet pro něj není problém, když jsem doma, válí se se mnou na pohovce, nemá problém těch osm hodin prospat. Ráno vyvenčím, jdeme do parku na cce 45 minut. Pak ovšem odcházím do práce a vidím, že je smutný. Zpočátku jsme louže ignorovali, říkali jsme si, že to přejde. Nepřešlo, tak jsme ho pokárali, není to nic platné. Na jeho reakci je patrné, že ví, že to dělat nemá, ale i přes to to udělá. Nejedná se jen o odchod do práce. Jdu ven na hodinu do krámu a je to to samé. Zkoušeli jsme odcházet na deset minut, když loužička nebyla, pochválila jsem ho a postupně jsme dobu prodlužovali, ale je to podle nálady, někdy vydrží 8 hodin, někdy nevydrží ani hodinu. Prosím Vás tímto o radu, jak se chovat a loužičkám předejít. Chápu, že jedno z řešení je s ním být, ale to hold nejde. Ráda bych ho brala s sebou do práce, ale to bohužel není možné. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud není spouštěčem zdravotní problém, pak je jím v těchto případech vždy psychika - viz již zodpovězené dotazy na toto téma v Poradně. V případě Vašeho pejska může být zdroj již u původní majitelky a pokud u Vás pejsek nenašel řešení svého stresu (špatná komunikace, nezvládnutí přechodu do nové "smečky", podobné vzorce chování jako měla původní majitelka atd.), pak samozřejmě reaguje i nadále stejným (nebo i novým) způsobem.

Navíc pokud z Vás cítí již při odchodu i třeba jen podvědomou nejistotu nebo nervozitu z toho, že po návratu opět najdete loužičku, pokud při Vašem návratu následuje nesprávná reakce, pak se jeho stresový ventil jen upevňuje. Píšete, že pokud jste s ním doma, nic se nestane - to přesně odpovídá.

Jako vždy v podobných případech musíte i tady najít zdroj problému (spouštěč) a ten zcela odbourat. Ze svého odchodu a příchodu udělejte rituál (už jsem zde o něm vícekrát psal, stačí trochu pohledat), především je ale zapotřebí zapracovat na vašem vzájemném vztahu tak, aby Vám pejsek začal věřit a začal fungovat spolu s Vámi v rámci jedné smečky. Teprve potom ustoupí jeho stres, vnitřně se zklidní a zcela přirozeně pak ustoupí i popisované problémy. Půl roku života v novém prostředí pro něj může být stále ještě málo, kdoví jak žil předtím a jak jsem napsal, je třeba teď intenzívně zapracovat na fungujícím hierarchickém vztahu a sociální komunikaci. Doporučuji si pečlivě prostudovat tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a zde popsané principy komunikace a smečkové interakce aktivně používat, pak je jen otázkou času, kdy se vše srovná do normálu.

(25.1.2015)
Plemeno: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pořídila jsem si štěně "zodpovědně" od chovatelky, s PP a za nemalou cenu - ale přesto je štěně podvyživené, jak jsem si i po příjezdu ověřila u veterináře. Vystouplých kostí jsem si všimla už u chovatelky, pohladit jí bylo jako přejet po kostře s chlupy. Měla všechny zvířata celkem vyhublá ale šlo vidět, že to nejsou dlouhodobě žádní chudáčci - i to štěně je krom vyhublosti mohutné, velké, paciny má větší než můj první dospělý pes :) Hraje si, je aktivní, vyrovnaná a sebevědomá a řekla bych, že až na hubenost bude v pořádku - možná chovatelka správně nepodchytila přechod z matky na krmení, nebo měla špatné období, nevím, to už neřeším. Potřebovala bych poradit, jak to štěně nejlépe vykrmit - hledala jsem na netu, kde je plno protichůdných rad, vet mi prodal granule sams field a doporučil přikrmovat vařeným kuřecím masem ale přijde mi to pořád málo, je hodně hubená, ne pohublá :) Průjem měla jen první tři dny po dovozu od chovatelky, asi ze stresu, odčervená a očkovaná je. Zajímalo by mne, jakou zeleninu a ovoce jí mohu dávat, zda mohu i tvarohy, pribináčky, syrová kuřecí křídla, hovězí mleté (na netu jsou názory hodně protichůdné). Na granulích je přes den, míchám jí do nich nadrobno kuřecí a trochu lososového oleje, ráno a večer bych jí chtěla něčím přilepšovat. Jinak žravá je dost, sežere i co nemá:) Potom jaké doplňky bych jí při jejím stavu mohla dávat - není něco přímo na tento případ? Nějaká směs vitamínů a minerálů pro podvyživená mláďata? Mám jí nechat volný přístup třeba ke granulím nebo se držet předepsanému počtu porcí denně? Jak je to se sušeným masem, ušima a podobným, prý třeba záouško je tučné a dobré na přikrmování psa?

Odpověď: Dobrý den:) Fenka neměla první tři dny u Vás průjem ze stresu, štěňata správně krmená a celkově v pohodě tento problém nemívají. S největší pravděpodobností to byl dozvuk zdravotních problémů, které měla již u chovatelky, v lepším případě spolu s vyhublostí pouze jako následek špatně volené stravy.

Fence nechte (pokud jste to již neudělala) nejprve vyšetřit moč a stolici a řádně ji odčervujte (zatím po 14 dnech). To je základ. Dalším základem je kvalitní krmení - v tomto případě rozhodně doporučuji přejít na kvalitní granule pro štěňata velkých plemen. Kvalitními granulemi mám na mysli opravdu kvalitní (Hill's, Purina, K-9 apod.), rozhodně ne značku Sam's Field obsahující brambory! Kromě přípravku IrishCal ve správném dávkování (mnohokrát již zde popsáno) teď nic nepřidávejte. Nebojte, tím malé opravdu neublížíte, naopak. Do konce 3. měsíce věku krmte 4-5x denně plusmínus doporučenou dávku (ponechat k dispozici cca půl hodiny a pak sebrat, ať už zbaští všechno nebo něco nechá), podle potřeby dávkovaní upravte. Pokud je fenečka zdravá a granule kvalitní (žádný šrot z hypermarketu), není zapotřebí přidávat žádné další vitamíny, pouze výše zmíněný IrishCal.

Pokud štěně vypadá na velkého psa v dospělosti, hlídejte příjem potravy, přerostlí nebo příliš rychle rostoucí němečtí ovčáci mívají po pár letech fatální problémy s klouby a páteří. Nesnažte se teď fenku vykrmit za každou cenu neúměrným množstvím krmiva nebo "přilepšováním", tím byste jí naopak hodně uškodila. V klidu, dejte tomu potřebný čas, zkontrolujte její zdravotní stav, poskytněte jí kvalitní granule, nezapomeňte na pravidelné odčervení a fenka se brzy dostane do normální kondice.

(18.1.2015)
Plemeno: slovenský čuvač? bernský salašnický pes?
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý deň, chceme poradiť vo výbere psa k deťom a na stráženie domu. Viem,že obe plemená majú hlavné vlastnosti rovnaké,ale snáď nejaký rozdiel bude. Chceme psíka, ktorý nebude agresívny, bude vyrovnaný, dobrý k deťom,bude akceptovať zvieratá a ľudí za plotom a nebude zbytočne štekať na všetko čo sa pohne za plotom. Ďakujem za váš názor.

Odpověď: Dobrý den:) Mezi povahou slovenského čuvače a bernského salašnického psa je rozdíl velký. Slovenský čuvač je typický pastevec s dominantní povahou, samostatným rozhodováním, nezávislostí, nedůvěrou k cizím a dobrými hlídacími schopnostmi. Bernský salašnický pes je k lidem primárně důvěřivý, nemá v sobě odstup pastevce, většinou dobře vychází se svým okolím, třebaže má v sobě také nemalou dávku přirozené dominance. Není typickým hlídacím psem, je daleko víc společensky zaměřený než pastevec, který je nezávislý a spoléhající sám na sebe (v tom dobrém případě i na dobrého lidského parťáka). Výchova a zvládnutí bernského salašnického psa je o poznání lépe zvládnutelná než výchova a vedení slovenského čuvače.

Na Vašem místě bych na základě Vašich požadavků tedy volil bernského salašnického psa - je pro Vás jednoznačně vhodnější. Samozřejmě s tím, že výchovu a vedeni každého psa je člověk schopen zvládnout buď dobře nebo špatně, tedy i to, jaký Váš pejsek nakonec bude, závisí pouze na Vašem přístupu, vedení a výchově. Pokud zvolíte správný přístup, pak Vám bude chování Vašeho pejska vyhovovat stejně jako jemu to Vaše...

(18.1.2015)
Plemeno: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ano (ve 3 letech)
Dotaz: Přeji hezký den, ráda bych Vás požádala o radu. Mám přibližně pětiletou fenu křížence (voříška),je z útulku. Asi před 2 lety začala chrmlat ze začátku to bylo jen občas hlavně v noci a k ránu než jdeme na první procházku postupně se to stupňuje a prodlužuje v poslední době je to hodně i přes den. Je to chrmlání až dávení. U veterináře jsem byla několikrát nejprve jsem dostala léky na srdíčko pak antibiotika a léky na otoky. Nic nepomohlo na rentgenu nic není, ještě mi dali možnost dát sondu a pak operaci, ale to opravdu nechci. Kastrace byla ze zdravotních důvodů, když začínala hárat tak se nemohla postavit na zadní nohy. Po prví dostala injekci a při druhém hárání se to opakovalo. Veterinář navrhl kastraci. Mám pocit ,že v té době se začala kousat nad ocasem. S častým chrmláním se i to kousání stupňuje nemá to do krve jen občas tam má suché šupinky.

Odpověď: Dobrý den:) Na tuto otázku Vám může dát přesnou odpověď pouze veterinář. Já mohu takto na dálku bez možnosti provést pár jednoduchých kontaktních testů pouze nastínit několik možných zdrojů problému - může se teoreticky jednat o srdeční onemocnění (v tomto případě špatně diagnostikované), následek zanedbaného psincového kašle, problém s průdušnicí (podráždění, zúžení, poškození např. stahovacím obojkem), cizí těleso uvízlé v krku. Může se jednat i o některou formu alergie. Na Vašem místé bych zkusil ještě jiného dobrého veterináře nebo veterinární kliniku s odpovídajícím diagnostickým vybavením a především praktickými zkušenostmi.

Ještě jeden můj soukromý tip - může se jednat i o exo/endoparazitický problém, čemuž by napovídalo právě to vykusování. Nechat vyšetřit stěry a udělat kompletní laboratoř by určitě nebylo od věci. Držím palce!

(4.1.2015)
Plemeno: brabantík
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, děkuji za možnost Vám napsat a poradit se. Jde o to, že nám v bytě čůrá. Především, když je doma sám. Uplně na něm vidím, jak je smutný, naštvaný, když k tomu dojde. Já jsem na mateřské, beru ho skoro všude, ale jsou situace, kdy to prostě možné není. Ale co s tím? Jako malého jsme ho učili po malých intervalech, ale něco jsme museli zanedbat. Marley je náš první pes,byla jsem těhotná, když jsme si ho koupili, pak přišlo první dítě, druhý dítě. Možná se cítí odstrčený,byl tu sám a pak tolik změn, nevím. Ale přeci rodina není důvod, co by nemohl překousnout. Vyrostl z něj dost hrdý, dominantní typ. Když si ho všímám, děláme blbosti za piškot, na procházce na volno si hrajem, tak je perfektní, mazlí se. Ale jak nemám den, čas.. musím s dětmi, tak posedává v pelíšku a občas se zapojí. Četla jsem vaše příspěvky o žití s psy. Já podle rad jsem ho spíš učila, že na gauč nesmí, aby byl prostor, kam on nesmí a já ano. Abych mu tím dala najevo mojí nadřízenost, to pochopil, nesnaží se. Ale po vašem příspěvku, možná bych měla mu dovolit teda vše, co dělám já? i tu postel teda? že by se pak necítil tolik odstrčený? Nevím, prosím poradte mi. Marley poslechne, i má svou hlavu, jde nám o to čůrání, nevíme co s tím. Je to chytrý pes, vím to, jen zjistit, jak na něj. Nedávno jsme si pořídili partačku grifonku také. Nechceme dělat chyby, máme psy rádi.

Odpověď: Dobrý den:) Vždy v podobných případech nejprve zmiňuji (pokud se nejedná o typické značkování) aspekt zdravotní, tedy zda pejsek nemá problém s ledvinami nebo močovými cestami. Pokud tomu tak prokazatelně není, pak se vždy jedná o záležitost psychiky - buď stresový ventil nebo snahu o vyjádření hierarchické dominance.

Ve Vašem dotazu mi bohužel chybí podstatné informace - kdy problém začal, zda se jedná o permanentní záležitost, zda jste absolvovali vyšetření jeho zdravotního stavu atd. Podle toho, co píšete, to však vypadá skutečně na problém stresového ventilu - Váš pejsek se ve svém prostředí necítí dobře. Může to mít souvislost s celkovým přístupem z Vaší strany, ale brabantíka (resp. grifonka obecně v jakékoli ze tří existujících variet, liší se pouze exteriérem) nikdy nesmíte postavit do role, kdy se cítí mimo smečku. To je první krok k tomu, aby se jeho hrdá, ale citlivá duše dostala do nepohody a pejsek to začne dávat najevo třeba výše uvedeným způsobem - a to je jen první krok.

Každý pes již ze své podstaty potřebuje ke svému spokojenému životu co největší kontakt se svojí lidskopsí "smečkou". Hierarchická nadřazenost se nedává najevo tím, že člena smečky odněkud vyháníte, smečkový život není jen o hraní si...

Věřím, že nechcete dělat chyby a je to dobře. Máte ve spoustě věcí nejasno, což je pochopitelné. Nejrozumnější by bylo, pokud byste si našla čas a s pejskem za mnou přijela na konzultaci - mohl bych Vám tak pomoci daleko účinněji, protože bych měl možnost vidět skutečný vztah mezi vámi dvěma a skutečný problém, který Vašeho pejska trápí - vždy je zapotřebí odstranit příčinu problému, ne jeho důsledek. Rozhodnutí je na Vás, pokud budete chtít, ozvěte se mi prosím telefonicky.

(4.1.2015)
Plemeno: borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, narazila jsem na Vaše stránky náhodou, při hledání dalších vhodných publikací o výcviku a výchově psů a jsem z nich nadšená. Moc Vaši práci obdivuji. Chtěli bychom se s přítelem zeptat na pár věcí - samozřejmě před pořízením pejska jsme toho hodně načetli a i teď v prvních týdnech s ním se pořád učíme, jak se k němu chovat a jak ho co nejlépe vychovat, ale po přečtení Vašeho webu bychom velmi ocenili i Váš názor. Jedná se o tyto ,,problémy":
1. Soužití s kocoury. Žijeme v bytě a máme dva roční kocourky, ke kterým jsme teď pořídili malého Charlieho. Samozřejmě jsme si v různých publikacích nejprve zjišťovali, jak je seznámit a tak podobně - a ze začátku to i vypadalo, že nebude žádný problém. Kocouři se pejskovi vyhýbali a byl klid. Pes nesmí na postel a na žádný nábytek (také právě kvůli kocourům), takže kocouři mají ,,svůj prostor". Jak ale štěně roste, přirozeně si chce více hrát, pokouší se skákat na postel ke kocourům, vrčí na ně a vrtí ocasem, chňape po nich a kocouři se bojí a samozřejmě se brání (syčí, ohání se po něm a tak podobně). Navíc se teď pejsek snaží jednomu z kocourů dokazovat dominanci - povalí ho na zem a kouše do krku. Zatím mu to nijak neublíží, ale mám strach jak to bude, až vyroste. Bohužel moc nevíme, jak máme v takových situacích  reagovat. Zatím jsme je od sebe vždy oddělili a někdy pejska i (s  píše instinktivně) okřikli - víme, že to ale není ten správný postup. Zatím spolu takto žijí cca dva týdny. Děkuji tedy za každou radu.
2. Druhá zásadní věc jsou právě již zmíněné ,,zakázané zóny" - místa, kam pejsek nesmí a věci, které nesmí kousat/ničit. Je nám samozřejmě jasné, že se jedná o border collii, jejíž temperament a energie jsou obrovské, ale rádi bychom jeho demolice co nejvíce omezili. Trávíme s ním veškerý čas, všude ho bereme sebou a opravdu se mu věnujeme - samozřejmě ho během dne také co nejvíce venku zaměstnáváme a snažíme se, aby domů chodil spíše odpočívat, ale občas se prostě stane, že musí zůstat dvě tři hodinky doma zrovna ve chvíli, kdy nemá vybitou energii. Když tedy skočí např. na postel, sundáme ho dolů s důrazným nesmíš a odvedeme jeho pozornost jinam - např. hrou apod. To samé když něco okusuje - rohy nábytku apod. Vždy ho odvedeme s povelem nesmíš a nabídneme mu jinou hračku. Je mi jasné, že se za dva týdny nenaučí, co všechno může kousat a co ne a také kam smí a kam ne, ale je ještě n  ějaký způsob, jak ho to naučit rychleji/lépe?
3. Nakonec bych se chtěla zeptat na dvě věci. Jak už jsem psala, na našeho pejska jsme dva. Máme se nějak chováním sami vymezovat, kdo je ,,hlavní pán" a ,,vůdce smečky", nebo se pejsek po čase rozhodne sám ? Musím přiznat, že ten zodpovědnější z nás dvou je spíše přítel, ale snažíme se ho oba vychovávat naprosto stejně, trávíme s ním stejné množství času, oba ho cvičíme (buď spolu nebo sami), oba ho krmíme (opět buď spolu nebo sami) a tak dále.
Za druhé už bych jen chtěla znát Váš názor na ,,práci" s border collií. Ráda bych s pejskem dělala Canicross (neplánuji ale žádné oficiální závody apod, spíše rekreačně) a přítel zase uvažuje o agility. Rodiče pejska jsou ale oba velmi dobří v pasení a ačkoli se samozřejmě nechceme jen slepě řídit ,,možnými vlohy", přemýšlíme, jestli by nebylo vhodné dělat i to. Nemáme s tím ale vůbec žádné zkušenosti a navíc všechny tyto sporty jsou docela finančně i časově náročné - takže si stejně budeme muset vybrat jen některé, pokud je budeme chtít dělat ,,pořádně". Takže se chci zeptat - pokud bychom se pasení úplně vyhnuli, nebude tím pejsek nějak ,,trpět", pokud ho zabavíme jinak ? Asi to zní jako hloupý dotaz, ale několikrát jsme sledovali dospělé borderky pasoucí ovce a připadaly nám jako kdyby se pro to doslova narodily, což je vlastně pravda. Předem moc děkujeme za Váš názor a rady.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji:) A moc mě těší, že jste k pořízení pejska přistoupili takto zodpovědně, nebývá to bohužel pravidlem...

1/ Jako vše v psím životě, i zde musí zafungovat hierarchie a správné chování "vůdce smečky". Štěně je do života vybaveno chápáním sociální hierarchie a signály sociální komunikace, takže je jen zapotřebí oboje správně používat - více na dané téma viz PSÍ STRÁNKY FALCO, jako nejrozumnější bych opět doporučil se se mnou spojit a domluvit formu mé praktické pomoci a naučení se správným postupům. Podle popisu je vidět, že štěně už úspěšně dochází k závěru "budu si věci dělat po svém". Návazné budoucí problémy jsou již teď jasné a nezapomeňte, že stačí jedno nešťastné mávnutí kocouří tlapky a štěně může přijít o oko!

2/ Učit borderkolii na povely v případě, kdy jde o hierarchické vymezení stejně jako výměna "něco za něco" je v případě podobně inteligentního a dominantního plemene cesta do pekel. Opět odkazuji na moje praktické doporučení z bodu 1/, tyto věci nelze učit na dálku - a ano, mluvím teď právě o tom "jiném způsobu", tedy přirozené komunikaci...

3/ Kdo z vás dvou (a zda vůbec někdo) se stane pro Vašeho pejska autoritou, vůdčím jedincem a majákem v jednom, o tom opravdu rozhodne právě on...

Borderkolie mají v sobě skutečně geneticky velmi silně zakódované vlohy k práci se stádem. To však znamená pouze to, že pokud budou mít možnost ji vykonávat, budou ji instinktivně dělat dobře bez velkého učení - neznamená to, že pokud se stádem nebudou mít možnost pracovat, že budou trpět. Borderkolie jako každý jiné pes bude trpět, pokud se jí nedostane dostatečné sociální komunikace a ta nemá nic společného se "sportem", ať už se jedná o canicross nebo agility. Obojí jsou pro psa jen náhražky, vymyšlené pro uspokojování lidí, kteří obcházejí skutečné (přirozené) psí potřeby. Můj zlatý retrívr také nepřinášel zastřelené kachny stejně jako moje západosibiřská lajka nevykonávala svoji geneticky předurčenou práci kontaktního lovce, můj pyrenej těžko někdy bude hlídat ovčí stádo - ale žádný z nich netrpěl a netrpí, protože měli a mají dostatek primárního uspokojení, tedy fungující smečku, fungujícího vůdce a především správnou sociální komunikaci. Jinými slovy - nic nebude špatně, pokud i Vy dáte své borderkolii dostatek tohoto primárního uspokojení, vlohy k pasení jsou pouze jakousi nadstavbou nad základními vrozenými vzorci chování. Stejně tak jako u jiných plemen vlohy lovecké, pastevecké (tj. ochrana stáda) nebo stejně jako u borderkolií vlohy ovčácké (tj. přímá práce se stádem). Opravdu důležité je ono primární "zabavení", vše ostatní už je pouze schopnost specializace k určité práci - tedy mohu svého pejska k tomu použít a pokud vyberu práci, ke které má přirozené předpoklady, pak mu půjde dobře a sám bude vědět, co a jak dělat. Pokud tu práci nikdy ve svém životě dělat nebude, nic se neděje a v případě uspokojení primárních potřeb opravdu trpět nebude. Je to analogické sexuálnímu uspokojení - ne každý pes kryje, ne každá fena rodí, ale při správném hierarchickém zařazení to opět není něco, co by je v životě poškodilo nebo co by oni sami tak i vnímali.