"Bojová plemena"

Část nadpisu dávám do uvozovek záměrně, abychom si hned na začátku ujasnili fakt, že tento termín je vytvořen uměle a nemá z biologického hlediska žádné opodstatnění. Bojoví psi byli používáni před mnoha sty lety např. ve starém Římě (jednalo se o molosoidní plemena), ale dnes nic takového neexistuje. Jsou skupiny plemen loveckých, pasteveckých a dalších, ale v odborné kynologii nenaleznete plemeno, které by se označovalo jako bojové. Termín "bojové plemeno" ovšem zní dost nebezpečně na to, aby média a novináři upoutala pozornost svých posluchačů a čtenářů a aby psi zařazovaní do této skupiny dostali démonické atributy. Jelikož tento termín je již dostatečně znám a všichni vědí, oč jde, budu jej používat v následujícím textu. S výhradou, kterou jsem popsal výše.

 

 

 

Uvedení do problematiky
Kolik psů ještě bude muset zemřít?
Případ "Rumburk" aneb jak se prezentuje zlý pes
Případ "Čepí"

 

 

 UVEDENÍ DO PROBLEMATIKY  (uveřejněno dne 28.1.2001)

Ujasněme si, která plemena jsou do kategorie "bojové plemeno" v ČR zařazována (s odvoláním na Poslanecký návrh zákona o chovu psů /dále jen "Zákon"/). Z tohoto návrhu cituji:

"Za nebezpečného psa se považuje jedinec, který je křížený nebo čistokrevný příslušník plemene:

Americký stafordšírský teriér
Stafordšírský bulteriér
Bulteriér
Argentinská doga
Brazilská fila
Dobrman
Rhodéský ridgeback
Rotvajler

Za nebezpečného psa se považuje i jedinec, který je křížený nebo čistokrevný příslušník skupiny psů, která je obecně známa jako pitbulteriér."

Přečtu-li si tuto definici, vstávají mi hrůzou vlasy na hlavě. Tak nekompetentní a nesmyslnou definici "nebezpečného psa" jsem totiž ještě neviděl. Protože:

  • pokud budu brát uvedená plemena podle jejich povahové a exteriérové charakteristiky, proč jsou diskriminována jen tato plemena a ne např. tosa inu, horská pastevecká plemena (šarplaninec, kavkazský ovčák, středoasijec, karabash,...)? Takto mi to skutečně přijde jako vyslovená diskriminace několika plemen. Ale i pokud by bylo uvedeno jen jedno jediné plemeno, je to nesmysl.
  • kříženec této skupiny psů - a prosím pěkně, do které generace? A kdo dá ruku do ohně za původ křížence?

Rád bych nyní objasnil jednu zásadní věc. Z hlediska nebezpečnosti nejčastěji zmiňovaná plemena - pitbul, bulteriér - jsou např. v USA typičtí rodinní psi, pořizovaní do rodin s malými dětmi. Zvláštní, že? Pokud by byli takoví, jací jsou nám prezentováni našimi médii, musely by USA mít již značně zredukovanou populaci... Ono je to totiž trošku jinak. Tato plemena nejsou nebezpečná lidem o nic víc než ostatní psi. Naopak - díky své opravdu vyrovnané povaze jsou daleko méně nebezpeční než plemena vysloveně temperamentní a povahově labilní. Ale pokud je majitel nezvládá, mohou být mnohem více nebezpečná jiným zvířatům (psům, koním apod.), než jiná plemena. Na boj s velkými zvířaty byli vyšlechtěni a dále je v chovu tato vlastnost udržována. V tom může být problém, pokud má pes nevhodného majitele. Mimochodem, je ověřeno, že ona bojovnost plemene pitbul splehlivě zmizí, pokud se tento pes zkříží s jiným plemenem. Proto je v jeho chovu důsledně uplatňována příbuzenská plemenitba. Jinými slovy, kříženec pitbula již jeho bojovnost mít nebude...

Jen pro srovnání uvedu seznam plemen, která byla označena jako nebezpečná ve vyhlášce, která vyšla v německé spolkové zemi Horní Porýní - Vestfálsko v červenci roku 2000 (uvádím v původním německém znění):

American Staffordshire Terrier, Pitbull Terrier, Staffordshire Bullterrier, Mastino Napolitano, Mastino Espanol, Bordeaux Dogge, Dogo Argentino, Fila Brasileiro, Römischer Kampfhund, Chinesischer Kampfhund, Bandog, Tosa Inu

Aby toho ještě nebylo málo, jako potenciálně nebezpečná byla označena i další plemena:

Akbas, Briard, Beauceron, Bullmastiff, Carpatin, Dobermann, Estrela-Berghund, Kangal, Kaukasischer Owtscharka, Mittelasiatischer Owtscharka, Südrussischer Owtscharka, Karakatschan, Karshund, Komondor, Kraski Ovcar, Kuvasz, Liptak, Marammaner Hirtenhund, Mastiff, Mastin de los Pirineos, Mioritic, Polski Owczarek Podhalanski, Pyrenäenberghund, Raffeiro do Alentejo, Rottweiler, Slovensky Cuvac, Sarplaninec, Tibetanischer Mastiff, Tornjak

Dobré, že? Tento přehled uvádím především z toho důvodu, že se naši předkladatelé "Zákona" hlásí ke své inspiraci i v této zemi a nerad bych se dožil stavu, kdy za "bezpečné" psy budou označováni už jen rozmazlení pudli a kousaví ratlíci... Tento rozšířený seznam plemen se totiž může zakrátko objevit i u nás.

V Důvodové zprávě k diskutovanému poslaneckému návrhu zákona o chovu psů se mimo jiné uvádí, cituji:

"Dále navrhujeme zařadit kategorii 'psů, kteří pokousali'. To jsou psi, kteří již někoho napadli, způsobili mu zranění a jejich volný pohyb přináší zvýšené riziko pro okolí. Takto je nazvaná a definovaná tato kategorie i v legislativě německé a rakouské".

Opět odvolání na naše vzory... Ve zpravodajství televize Nova jsem před časem shlédl příspěvek na danou tématiku s odvoláním na statistiky pokousání psem. Pobavilo mne to, protože jsem si opět uvědomil, jak se s čísly dá manipulovat. Posuďte sami:

  1. Přesná čísla si již nepamatuji, ale počet pokousání pitbulem/bulteriérem za rok 2000 byl zhruba 1800. Bylo to nejnižší číslo ze všech ostatních plemen, pro ilustraci např. německý ovčák měl "na kontě" zhruba číslo 8000...
  2. První důvod, proč jsou tato čísla neprůkazná, je fakt, že nelze srovnávat jablka a hrušky. Jinými slovy - jednotlivá plemena jsou u nás zastoupena rozdílným počtem jedinců. Proto tato statistika nedokazuje vůbec nic, zde nelze používat absolutní čísla, ale nanejvýš procentuální podíl z jedinců jednoho plemene.
  3. V těchto číslech jsou zastoupeny i případy, kdy došlo k pokousání samotného majitele nešťástnou náhodou např. při hře, nejedná se o úmyslné napadení člověka psem.

Nebezpečí těchto prezentací v televizi je v tom, že tyto pořady (zde se jednalo o hlavní večerní zpravodajství) jsou sledovány velkou částí národa. Čísla v řádu tisíců, pokud jsou předložena s patřičným komentářem a vytržena z kontextu, pak napáchají tolik zla a vyvolají takovou hysterii, že následky budeme těžko a dlouho napravovat...

Dostávám se k části, kterou bych nazval varování. Varování před tím, jak se může celá situace kolem psů (nejen "bojových plemen") v naší zemi dále vyvíjet. Možná budu vypadat jako špatný prorok, ale kdo sleduje situaci např. v Německu (a já jsem její začátek zažil i se svým psem na vlastní kůži), bude vědět, o čem mluvím. Nebezpečí navrhovaného "Zákona" a celého přístupu vůči psům je totiž v tom, že se soustředí na následky, nikoliv na příčiny. Následek je ten, že je člověk pokousán psem. Příčinou ale není pes, nýbrž jeho majitel, případně sám pokousaný. Za tímto tvrzením si stojím a jsem ochoten je kdykoliv obhájit. Doložím je na několika známých a patřičně zmedializovaných případech napadení psem.

 

Případ I. - usmrcení školáka v Hamburgu
(SRN, červen 2000, novinový titulek "Cvičené bestie rozsápaly šestileté dítě")
Tento případ je všeobecně známý a odstartoval sérii protipsích opatření a mediálních útoků. Vzhledem k tomu, že jsem následující měsíc strávil v Německu, dozvěděl jsem se skutečnosti, které u nás prezentovány nebyly vůbec, popř. velmi okrajově. Chci říci, že školáci v tom byli opravdu nevinně a je mi velmi líto, že jeden z nich zaplatil lidskou nezodpovědnost životem. Lidskou, ne psí. Jeden z obou psů, staffordšírský teriér, patřil přistěhovalci z Turecka, který psa cíleně cvičil pro psí zápasy. Trénoval jej i ve skocích přes zídku, za kterou byl školní pozemek. Ve chvíli, kdy jej pes přeskočil a dostal mimo přímý vliv svého majitele a mezi školáky, zapracovaly jeho bojové reflexy. Pes na dálku výborně registruje pohyb, ale velmi špatně rozeznává detaily. Proto jej velikost a temperament školáků vyprovokoval k útoku. Jakmile se přidal druhý pes (pitbul), evidentně nezvládnutý svým majitelem, bylo o tragédii rozhodnuto. Ale: pes necvičený pouze k agresi, ale také k poslušnosti a ovladatelnosti, by se takto nezachoval. Vinni jsou v naprostém rozsahu majitelé obou psů. Musím vědět, jakého psa mám, jaký je a v každém případě jej musím zvládnout. Pokud jej zvládnu na dálku, tím lépe pro mne. Pokud pouze na vodítku, pak jej musím mít na vodítku. Pokud ani tak ne, pak je lépe pořídit si akvárium s rybičkami (ale ne piraňami :-) ).

Případ II. - napadení psa a jeho majitelky
(Jablonec n.N., rok 2000, novinový titulek
"Pes napadl ženu a zabil jejího knírače")

Další případ lidské neznalosti a arogance. Majitelka venčila svého knírače a z nedalekého oploceného pozemku vyběhl otevřenými vraty kříženec rotvajlera a německého ovčáka. Paní se psa zalekla a na majitele psa zavolala, ať si psa přivolá. Muž tvrdil, že pes jim neublíží. Onen kříženec ale na ženu i psa vzápětí zaútočil, ženu poranil a knírače usmrtil. A nyní: "Nemohu za to, nikdy by mě nenapadlo, že takhle zaútočí. Teprve před pár dny jsem si ho přivedl z útulku ve Frýdlantu," řekl novinářům jeho majitel. Skvělé, že? Vezmu si z útulku dospělého velkého psa, mám jej pár dní a budu s klidem tvrdit, že psa znám... Proč se ten pes dostal do útulku? Jaký je jeho vztah vůči okolí? Nezájem? Vždyť jsem si ho vzal, může běhat po zahradě, co víc by chtěl... Já za nic nemůžu... Opět je vina plně na straně onoho "takychovatele"!

Případ III. - případ hlídaného pozemku
(Česká Lípa, červen 2000, novinový titulek
"Další případ agresivního chování psa")

Na soukromý pozemek autodílny se přes plot dostal desetiletý chlapec. Napadli jej německý ovčák a rotvajler, kteří oplocený pozemek hlídali (plot byl navíc označen výstražnými tabulkami, což bylo majitelovo velké štěstí). Chyba jednoznačně na straně onoho chlapce, majitel i psi naprosto v právu. Případ možná smutný, ale i poučný - také byste vlezli v ZOO do tygří klece?

Případ IV. - zabití malé holčičky
(Holandsko, rok 1998)

V Holandsku zabil rotvajler malou holčičku. Okamžitě se rozjela kampaň proti rotvajlerům a dalším psím plemenům... Veterinární lékař, který dotyčného rotvajlera znal již jako štěně, naštěstí odmítl uvěřit v jeho "vrozenou agresivitu" a provedl pitvu. Zjistil, že pes má v lebce vraženou a zalomenou 15-ti centimetrovou tužku, kterou mu tam dítě zabodlo. A rotvajler šílený bolestí udělal to, co udělal... Opravdu za to může pes?

Případ V. - moje vlastní zkušenost z doby mého dětství
Bylo mi asi 12 let a byli jsme s rodiči na návštěvě u známých, kteří měli asi 8letého syna a dospělou fenku kolie. Všichni tři jsme byli v pokoji a syn našich známých najednou vzal kladívko a dost silně udeřil ležící kolii přímo do hlavy. Dodnes mám před očima, jak rychle byl pes na nohou a výhružně zavrčel. Pouze zavrčel, ale celá záležitost mohla skončit tragicky. A opět to není chyba psa...

V tažení proti velkým plemenům psů si bohužel také nikdo neuvědomuje, že nelze dělat přímou úměru mezi velikostí a nebezpečností psa a že malý pes je mnohdy daleko nebezpečnější. Opět zdůvodním:

  • Malá plemena psa jsou obecně daleko temperamentnější než psi velcí. Jejich práh vzrušivosti je také daleko nižší, a stejně jako jsou registrovány případy pokousání velkými plemeny, jsou registrovány i pokousání psy malými. Jenže na ty nikdo nepoukazuje...
  • Z mně nejasného důvodu mají lidé (až na čestné výjimky) pocit, že malého psa není nutno vychovávat a cvičit. Hysteričtí nezvladatelní pudlové a pinčové budiž příkladem... Přitom samotnému se mi mnohokrát stalo, že zrovna tito psi na mne nebo na mého psa bez příčiny zaútočili. Cyklisti a běžci by také mohli vyprávět...

Ano, malý pes dospělému člověku nezpůsobí taková zranění jako velké plemeno. To je ovšem taky jediný rozdíl, a diskriminační opatření typu "permanentně vodítko + košík pro psy od XX kg a YY cm výšky", která již v Německu také vstoupila v platnost, jsou směšná.

Jinými slovy, podle mého osobního názoru, který opírám o znalost psů a jejich majitelů, by daleko lepší než trestání následků pomohla prevence příčin. Zkusím svůj návrh sloučit do několika základních bodů:

  • Pes se za jistých okolností může stát v rukou svého majitele potenciální časovanou bombou a nebezpečím pro své okolí. Stejně jako auto. Do auta sednete až po absolvování řidičského kurzu, kde prokážete základní znalosti ovládání auta, dopravních značek a bezproblémového soužití na silnici s jinými řidiči. Proto navrhuji: než si někdo opatří psa, nechť také prokáže znalosti jednak plemene a jeho ovládání, jednak zákonitostí psího uvažování - tedy všech náležitostí nutných pro bezproblémové soužití psa, jeho majitele a jejich okolí. V mnoha případech by neškodily ani psychotesty (předesílám, že majitele, nikoliv jeho psa)...
  • Přestaňme konečně s dělením psů na "bojové" a "ty ostatní"... Je to nesmysl z biologického i právního hlediska. Pes je pes, ať se jedná o yorkshire teriera nebo německou dogu.
  • Podle našeho právního řádu je pes zařazen do kategorie "věc". Tedy: pokud se o něj nestaráme, je to naše záležitost, je to náš majetek, nikdo nám psa nesmí odebrat. Ale pes není "věc". Je to živý tvor schopný samostatného myšlení, i když na základě instinktů. Věřím tomu, že pokud by pes přestal být z hlediska práva degradován, vztah lidí a zákonodárců vůči němu by se radikálně zlepšil. A především - pes by si to zasloužil. Už proto, jak moc nám po dlouhá staletí pomáhá - psi lovečtí, záchranářští, vodicí... Máme vůči nim velký dluh. I proto, že to jsou mnohdy naši nejlepší kamarádi.
  • Prevence by měla být aplikována již od školních let. Děti se ve škole o psu naučí maximálně to, že patří do čeledi psovitých, má čtyři nohy a ocas a bývá u babičky na vesnici u boudy. Trochu málo, ne? Nic o tom, jak se vůči psu chovat, že na cizího psa se nesahá bez dovolení, že se neleze přes plot do hlídané zahrady atd. atd. Vysvětlení psí povahy a instinktů by rozhodně nebylo od věci.
  • Každý platíme za svého psa daň, víceméně je to "daň z luxusu". Ruku na srdce, kolik z těchto peněz jde skutečně na psí záležitosti? Několik košů na psí exkrementy umístěných na několika sídlištích je směšných. Proč tyto peníze neinvestovat do prevence (přednášky ve školách, kurzy, podpora psích zařízení). Že se nejedná o částku malou, na to stačí malý výpočet. Vezměme stotisícové město, dejme tomu, že pouze 10% obyvatelstva bude mít psa a platit plnou daň. Tedy 10.000 x 1.000 = 10.000.000,- Kč. Slušná částka!
  • Razantněji uplatňovat zodpovědnost člověka za jeho psa. A to se týká zodpovědnosti jak vůči okolí, tak i vůči psu samotnému.

Jsem dostatečný realista na to, aby mi bylo jasné, že i moje generace se těchto změn těžko dožije. Asi ne v této zemi a za současné atmosféry. Nerad bych se dožil toho, že se z psa stane chudák, který nebude mít už vůbec možnost se volně proběhnout. Kdy jeho neodmyslitelným příslušenstvím bude natrvalo vodítko a košík. A běda tobě občane, pokud tato nařízení nebudeš dodržovat. Že ti vlezu do zahrady bez dovolení a pokouše mě pes? Tvůj problém. Že jsem tvému psu sáhnul bez dovolení na čumák a on se po mně ohnal? Je to agresivní jedinec a potřeboval by utratit. Že přeháním? Obávám se, že až tak moc zas ne. O iluze jsem přišel už dávno.

Pro úplnost dodávám, že příspěvky k tématu vztahu člověka a psa naleznete i na našich stránkách Člověk versus pes, Psí příběhy a Naše poradna.

 

KOLIK PSŮ JEŠTĚ BUDE MUSET ZEMŘÍT?
(6.7.2008 - Viktor Dostál)

Vzhledem k pokračujícím zavádějícím a mlžícím informacím o skutečné podstatě vzorců chování "bojových plemen" (tj. plemen: americký staffordšírský teriér, americký pitbulteriér a bulteriér) i ze strany samotných chovatelů a propagátorů těchto plemen - odstrašující příklad z poslední doby například pořad "Snídaně..." na TV NOVA a pouťové (bohužel pro důvěřivé a neznalé zároveň velmi nebezpečné) vystoupení dvou "znalců" těchto plemen - považuji za nutné opět trochu osvěžit paměť a ilustrovat některé bohužel reálné skutečnosti.
Před nedávnou dobou jsem dostal dva emaily ze stejné adresy, které byly odeslány přesně deset minut po sobě. Protože velice dobře dokumentují nejen samotný problém "bojových plemen", ale i aroganci a způsob uvažování některých jejich majitelů, je myslím si docela přínosné se o ně rozdělit...
Texty emailů jsou převzaty v nezkrácené formě bez jakékoliv obsahové nebo jazykové korektury. Názor nechť si udělá každý sám - nejen o "bojových plemenech". 


Subject: prosim o radu,dulezite!!!!
Sent: ne 1.6.2008 10:10

dobry den,nasla jsem na vas na inetu vase stranky,moc bych vas chtela poprosit o radu.vcera se stala strasna vec,mam psa amer.staforsirskeho teriera.. zabil jineho psa,nejakeho mensiho jorksira/teriera.nejaky krizenec,to je jedno.mela jsem ho uvazaneho u stolu nohy,mel hruby kozeny remen.ted druhy pes lital po zahradce navolno.muj pes samozrejme se na neho dival,ale byl uvazany,tak jsem myslela,ze zaden problem.a naraz se rozbehl a ten kozeny remen pretrhl a zautocil na toho psa! nesl ho v zubech do krovi,mezitim pribehl pritel,vzal naseho psa a ja toho pokousaneho.majiteli jsem dala cislo telefonni a opsal si obcanku.pozdeji volali,ze ten pes umrel...uprime vam reknu,jsem z toho na dne,strasne se bojim,ze mi mazlicka vezmou.je hodny,posloucha,ma zakladni vycvik,ale co se tyce psu,je to agresor.vetsinou bojova plemena snasi.to neni problem,vencime ho poslecne s 12letym jezevcikem a nikdy se nic nestalo.doma zil s kniracem a kocourem.akorat proste je nevyzpytatelny a vyjizdi na nektere psy,tak ho musim na voditku klidnit.nevim jak ho to mam odnaucit.kazdopadne vas prosim o radu a nejake informace,zda mi muzou pejska utratit,jsem vazna nestastna...dekuji mockrat,nela rybarova p.s. prosim ozvete se co nejdrive,dekuji moc


Subject: Fwd: prosim o radu,dulezite!!!!
Sent: ne 1.6.2008 10:20

az ted ctu diskuze a vidim vas nazor na psy,co se tyka pitbulu a amstafu...takze jsem se  bohuzel obratila na spatneho cloveka.zapomente na predchozi email, vase odpoved je mi uz ted jasne..s pozdravem,nela rybarova


Slečno nebo paní Rybářová - pokud lidem nelžu a nezastírám pravdu o "bojových plemenech", pak jsem (jak píšete) ŠPATNÝ ČLOVĚK?
Slečno nebo paní Rybářová - dokud si budou psa nebo fenu "bojového plemena" pořizovat stejně nezodpovědní lidé jako jste Vy, do té doby budou umírat jejich vinou jiní psi a feny.
Slečno nebo paní Rybářová - uvědomte si, že Váš "hodný a poslušný mazlíček" je pes plemene AMERICKÝ STAFFORDŠÍRSKÝ TERIÉR. Plemeno se záměrně vyblokovaným sociálním chováním a v důsledku toho extrémně nebezpečné jiným psům. To je fakt, který "propagátoři" těchto plemen veřejnosti tají a odpovědím na přímé otázky na toto téma se vyhýbají jako čert kříži.
Slečno nebo paní Rybářová - na rozdíl od Vás nepomáhám psy zabíjet, ale pomáhám jim i jejich majitelům přežít. Mimo jiné právě tím, že o nich uvádím reálné, nikoliv nepravdivé informace. Kdybyste je Vy sama znala a respektovala, mohl jeden pes zůstat naživu...

 

(6.4.2008)
Jméno: Kateřina

Zajímám se o tuto problematiku (jako nadšená obdivovatelka psů a hrdá majitelka fenky American pitbullterier  a KKCHS -kavalír king charles spaniel)a protože vlastním dvě tolik odlišná plemena, nemohu nic než souhlasit s Vaším správným názorem na otázku problematiky "bojových" plemen. Naopak, často při venčení pozoruji, že pejsek kavalírek agresivněji doráží na některé ostatní psy než vyrovnaná a poslušná šestiletá fenka A.P. Musím říct, že naše sousedka má dva Yorkshire teriery a ti jsou nesnesitelně hluční a nepříjemní, majitelka je nezvládá a proto to vypadá (i když jsou tak malí), že venčí oni ji. Na cvičáku jsem se setkala se slečnou, která má dva RTW a shodujeme se na tom, že takový správně vedení psi jsou neproblematiští a poslušní.
Také nechápu postoj paní Z.Kittrichové a její příspěvek mi připadá nesmyslný.
Já osobně jsem nikdy nedělala, nedělám a nehodlám dělat rozddíly mezi plemeny jen podle velikosti a vzhledu. Podle mě je správný nápad skládání zkoušek o způsobilosti vlastnit psa, než bychom si ho směli pořídt! Vždyť kolem aut a řidičáků se už nadělalo tolik povyku, kdežto na psy se v tomto nesmyslně vedeném státu nebere ohled. Jsem pro, aby se začala řešit životní úroveň psů obecně a aby si lidé začali uvědomovat, co pro ně pes znamená a jak se k němu mají za to chovat...
Jsem z těchto stránek nadšená a děkuji za poučení z krásně a smysluplně napsaného článku!
Ps.: Nebylo by možné propracovat návrh o výše uvedených zkouškách způsobilost? Pokud se do něčeho takového dáte, chtěla bych o tom vědět a  moc ráda se do takové věci také zapojím!

Moje poznámka: Na můj vkus už je tento stát různými zákony, zákazy, zkouśkami, nařízeními a vyhláškami přímo přeplněn - ke škodě jeho občanů, kteří přestávají používat zdravý rozum a pud sebezáchovy... Proto a také  po tom, jaká se v poslední době líhnou další nesmyslná omezení chovu psů za strany našich zákonodárců, nejsem nakloněn jakýmkoliv "zkouškám způsobilosti" - dovedu si totiž dosti živě představit jejich praktickou úřední realizaci:(((
___________________________
Viiktor Dostál, PSÍ ŠKOLA FALCO

 

(11.11.2007)
Jméno: Marťa

Naprosto nechápu příspěvek Z.Kittrichové - ať čtu jak čtu, z ničeho tady nemám ten dojem, že by p. Dostál chtěl "potopit" bojová plemena a už vůbec ne urazit jejich majitele. Naopak, snaží se spíše uvádět věci na pravou míru a objektivně posoudit jednotlivé případy. Všichni tady se určitě shodneme, že za chování psa je zodpovědný vždy majitel; a pokud si člověk navíc ještě pořídí psa typu pitbula či amstava atp., musí se podle toho chovat. Bohužel se zhusta stává, že tyto psy si pořizují majitelé nezodpovědní a snad i hloupí, kteří si tímto způsobem něco kompenzují (vůbec tím teď nemyslím Z.Kittrichovou, aby nedošlo k mýlce!). A takoví lidé většinou nedokážou odhadnout, co vše může jejich pes způsobit nebo, a to je horší, je jim to jedno. Když k tomu ještě přidáme účinnou mediální masáž, těžko se můžeme divit hysterii, která okolo bojových plemen vládne. Co s tím .... Snad opravdu na tyto psy vydávat "zbrojní pas"?
Mám ale ještě jeden postřeh - jako majitelka malého plemene: mám ty zkušenosti, že zdaleka nejnezodpovědnější jsou majitelé velkých plemen, a je jedno, jestli "bojových" nebo ne, aspoň v mém okolí. Počínaje "nesběrem" jejich ohromných exkrementů až po pobíhání navolno bez jejich dozoru. Nikdy přeci nemůžou vědět, na koho jejich pes narazí /dítě, jiný pes/, jak se situace vyvine a jak se kdo zachová. Jejich majitelé hřeší na to, že jsou velcí a jen tak někdo jim nemůže ublížit. To, že jejich velký miláček může třeba i ve hře ublížit malému je nezajímá. Pak bohužel občas slyšíme tu stále stejnou větu : "tohle on nikdy ještě neudělal"....

Moje poznámka: Problém ale skutečně není v tom, zda je pes velký nebo malý... Toto rozdělování je právě jedna z věcí, které nemám rád. I malý pes dokáže velmi nepříjemně pokousat a navíc u malých plemen je ve hře obecně větší vzrušivost a možná agrese. Je to opravdu jen o tom, jak je pejsek vedený, jaký je jeho majitel a nakolik reálné má vědomosti o potenciálu svého svěřence, ať už malého nebo velkého plemene. A samozřejmě - jak ho vůbec dokáže zvládnout.
___________________________
Viiktor Dostál, PSÍ ŠKOLA FALCO

 

(4.11.2007)
Jméno: Zuzana Kittrichová

Dobrý den, pane Dostále. Ráda bych věděla, jestli je účelem této stránky vzdělat lidi, nebo spíše urazit majitele plemen typu bull, zvýšit návštěvnost a vyvolat senzaci. Člověk s pitbullem má dost těžký život. Když německý ovčák na cvičáku potrhal bulíka, zpoza rohu se vyřítil všeználek a začal všem vykládat, jak jsou mí dva pitbullové nebezpeční, přestože jeden z nich byl v odkládačce a druhý v pohodě cvičil. Když se další týden zvedli z odložení a porvali dva ovčáci, vyřítil se zpoza rohu všeználek a začal vykřikovat, že pitbullové nemají na cvičáku co dělat. Oba dva byli v odkládačce. Když jsem šla po ulici a ovčandu s pitbullkou napadla rotvajlerka, smýkala s ovčandou po cestě, kudy jezdí dost aut, zametala se psem, který má problémy s páteří, oháněla se po lidech, kteří se snažili ovčáka vyprostit, až nebylo zbytí a pitbullka třikrát těžšího psa převalila na zem a jen nad ním stála, dověděli jsme se, že je to naše chyba, že sice byli na vodítku, ale neměli košík. Asi aby si rtw užila ještě víc srandy. Byla to stejná fena již popáté během roku, páníček se díval a líbilo se mu to, ale mohli jsme se za to my (v současné době majitel rtw vyšetřován pro týrání zvířat). Asi vysíláme signály. Když na pitbullku ve věku tří a půl měsíce vyběhla fena ovčáka a snažila se jí zlikvidovat, dověděla jsem se, že mě majitel ovčáka nakope do zadní části. Určitě jsme za to mohli, každá zdravá fena napadá tříměsíční štěňata. Po roce se majitel NO omluvil, že ho to štve, ale vodítko si stejně nekoupí, bo nepotřebuje. A když se nám rok a půl starého pitbulla po půl roce podařilo dostat z krize, kdy přestal napadat všechno co se hýbalo (pes hrubě fyzicky týraný několika majiteli), kousl ho přes plot sousedovic uječený jezevčík-mohli jsme za to my, že jsme ho vytáhli ze srabu, ale ten jezevčík to poznal a záviděl? Nebo nějaké jiné vysvětlení? Viděla jsem dva maltézáky po rvačce. Jeden z nich měl 12 stehů. Beztak za to taky mohl pitbull. Pane Dostále, dost mě mrzí, že se považujete za kapacitu, troufáte si učit lidi psímu chování a výrazovým prostředkům psů, ale sám u apbt nedokážete hledat jejich styly chování. A protože to neumíte, raději tato plemena plně potopíte, než abyste se snažil u nich nacházet vyjadřovací postupy. Kdo hledá najde, nejsou to psi bez mimiky. Máme psy ve smečce. Jediný, kdo ve smečce dělá neustále vítr, je německá ovčanda a dvoukilový pudl. Občas visí pitům na hlavě a nechá se nosit po baráku. Jsem zvědavá, jestli mi odpovíte jako všem prve, že jednou se budu divit, až nás všechny naši piťáci pozabíjí. Brzy přibude třetí. :-)

Moje odpověď: Slečno/paní Kittrichová, z Vašeho mailu čiší jen nenávist a zloba vůči mé osobě... Bohužel jste v ní utopena natolik, že nedokážete vidět věci objektivně a píšete s prominutím stylem, nad kterým zůstává rozum stát. Pro Vaši informaci - nemám skutečně zapotřebí vyvolávat na svém webu senzace a návštěvnost PSÍCH STRÁNEK je taková, jaký je o ně zájem.
Pokud si skutečně pečlivě přečtete, co o těchto plemenech píšu, možná i Vy přijdete na to, že pouze uvádím některé věci do reálu - píšu o pozitivních i negativních vlastnostech tohoto a podobných plemen. Právě proto, aby lidé měli možnost odhadnout jejich chování v klidových, ale i mezních situacích. Pitové jsou tací, jací jsou a nelze z nich propagovat plyšové chudáky, které jiní psi stále napadají. Bohužel jsou ze své psychické podstaty řádově daleko nebezpečnější než jiná psí plemena, to je prostě realita.
A bohužel Váš dopis opět skvěle ilustruje dvě věci: úroveň klasických cvičáků a "znalosti" jejich provozovatelů a nenávistné až útočné reakce chovatelů "bojových plemen" jako jste Vy. Vaše poslední dvě věty nechávám bez komentáře, protože si mě asi s někým pletete - toto tvrzení totiž na PSÍCH STRÁNKÁCH nikde nenajdete. A co se týče Vaší fenky - je pouze na Vás, jaká bude a co kdy udělá.
Přeji Vám do života s pitbulí slečnou více soudnosti a reálného pohledu na psí svět a méně zloby a agrese. Obojí budete potřebovat.
___________________________
Viiktor Dostál, PSÍ ŠKOLA FALCO

 

(4.11.2007)
Jméno: Marťa

Taky máme smutnou zkušenost s útokem am. pitbullteriéra na našeho trpasličího jezevčíka - naštěstí skončil jen zraněním, které vyřešila rychlá operace. Našeho pejska venčila mladší dcera s kamarádkou (asi v 10ti letech), měla ho samozřejmě na vodítku (nesmí ho pouštět navolno). Potkaly cestou známou kamarádky s kočárkem a am.pitbullteriérem. Náš pes začal štěkat - je pravdou, že na velké psy-samce prostě štěká - a pitbul se na něj bez varování vrhl (byl navolno a bez košíku). Majitelka (ale nikoli panička) se ho marně snažila odvolat a odtrhnout, nakonec našeho psa odhodil s prokousnutým břichem stranou. Majitelka se slovy, že to nic není klidně odešla a naše dcera musela zraněného psíka donést domů (naštěstí to bylo hodně blízko). Majitelka psa za nějakou hodinu přišla s tím, že tohle jejich pes opravdu nikdy neudělal a že je jí to líto atd....nicméně pak jsme se s nimi tahali o peníze za operaci, když bylo jasné, že náš pes se z toho dostane. Nešlo o nějakou závratnou částku (do 1000,-Kč), ale spíš jsme je chtěli trochu potrestat a hlavně přimět k tomu, aby svého psa nevenčili navolno, zvláště pak paní, která nemá psa zvládnutého. Opak je však pravdou, pitbula půjčují na venčení i cizím dětem, takže jen čekáme, až se něco zase stane.V našem případě patrně cítil ohrožení své smečky včetně kočárku, a proto snad zaútočil, ale to na věci nic nemění. Ještě připomínám, že to vše se odehrává na poměrně velkém městském sídlišti plném psů.

 

(2.9.2007)
Jméno: Lukáś Poruba

Vůbec nesouhlasím s tím, že nelze psy rozlišovat na nebezpečná plemena. Některá plemena prostě jsou nebezpečná. I když nejagresivnějším psem je možná jezevčík a má na svědomí nejvíc pokousání,  neslyšel jsem o tom, že by jezevčík někoho zabil. Když mě bude přežvykovat rotvajler nebo staford, vůbec mě nepomůže fakt, že za to ve skutečnosti může majitel a že ten pes je zařazen mezi „bojová“ plemena úplně nesprávně.
Proč vlastně chovat pro zábavu zvířata, která mohou snadno zabít člověka a sem tam to dělají?. Fakt, že chybu dělá  člověk (nezavře branku, pustí psa na volno, nedá psovi košík, neumí jej vychovat) se ani do budoucna nedá vyloučit ale hlavně na smyslu prosazovaného zákona to nic nemění. V podstatě se ten zákon nesnaží ublížit pejskům, ale vyloučit všechna ta lidská selhání a chránit lidský život. Je to stejné jako s chovem jiných nebezpečných zvířat. Představte si, že někomu uteče kobra nebo tygr, které si někdo pro potěšení choval  a někoho zabije. Bylo by absurdní argumentovat, že tygr ani jedovatý had za to nemohou a jejich chov by neměl být omezován. Jestliže ten  zákon někoho omezí při zábavě, ale jiným (a v případě nebezpečných psů často dětem) zachrání život - jsem pro jeho zavedení .

Moje poznámka: "Bezpečného" a "nebezpečného" psa nerozlišíte nikdy - rozlišíte pouze psa dobře nebo špatně vedeného nebo psa s vyblokovaným sociálním chováním. I ten jezevčík, pokud se dobře trefí, Vás může zabít. A žádný zákon na tom nikdy nic nezmění, protože nemůže změnit samu podstatu problému - lidskou nezodpovědnost a pohrdání základními vzorci chování psovitých šelem.
___________________________
Viiktor Dostál, PSÍ ŠKOLA FALCO

 

(5.8.2007)
Jméno: Radim

Dobrý den. Musím napsat,že se mi Vaše stránky a názory na psy velmi líbí. Ale nesouhlasím s některými Vašimi výroky vůči bojovým plemenům. I když neříkám, že nemáte částečně pravdu. Myslím si, že člověk jako Vy by neměl používat výroky typu "amstaf zabiják, zabijácké instinkty, nebo že se amstaf, alespoň jednou dostane do situace, kdy bude zabíjet".... Myslím si to proto, že takovéhle výroky těmto psům škodí a rozviřují hysterii okolo "bojových plemen". I když mohou nastat situace, které by se daly takto označit. Ale bez přesné znalosti dané konfliktní situace, může být označení psa za zabijáka zavádějící a hlavně hrůzu nahánějící.. Jde mi jen o tato "hrubá" označení. Přestože i já mám "krvavé" zkušenosti (jak poznáte níže), nikdy bych takhle o "bojových psech" nemluvil.
Já sám mám pravděpodobně amstafa(nebo pitbulla).Pravděbodobně proto, že jsem si ho přivedl domu jako 2-letého zanedbaného nalezence s problémovou povahou. Bez praktických zkušeností (ale se spoustou teoretických znalostí) jsem musel řešit i krizové situace, kdy byl pes agresivní (po tom,co si doma zvykl) i vůči mě a mé rodině. Dokonce mě fyzicky napadl a poměrně vážně zranil. Situaci se mi ale podařilo zvládnout a musím říct, že ke konfliktu došlo samozřejmě mojí vinou. VŽDY JE TO CHYBA ČLOVĚKA.. Dnes je z mého psa skvělý rodinný společník a já se sním snažím trávit veškerý volný čas...A NIKDY BYCH HO NEVYMĚNIL...
Co se týká jeho povahy vůči jiným psům, je "typická" pro amstafy. Je vůči psům nesnášenlivý. Ale nemyslím, že by byl, kdyby nebyl několikrát napaden. Nemyslím si to proto, protože ve svém okolí znám několik amstafů a pitbullů, kteří jsou normálně (odmalička) socializováni a nenapadají ostatní zvířata. Můj pes nenapadá feny a štěňata. Ani když mu fena velkého plemene udělala velký krvavý šrám na znamení, že si s ním nechce hrát...
Bohužel psy nesnáší. A jak jsem již řekl, myslím že proto, že byl několikrát napaden. Svého psa vždy (protože nemám stoprocentní přivolání) venčím na dlouhém vodítku a konfliktním situacím předcházím. Nestojím o to, aby byl můj, nebo cizí pes zraněn (ano i amstaf může být nepříjmně zraněn z bitky)... Kdybych to za ty roky zprůměroval, tak měsíčně se mého psa pokusí napadnout při procházce 1-2 volně pobíhající psi. Musím říct, že je naštěstí vždy úspěšně zaženu, přestože mám v ruce zmítajícího se staforda. Kdy jsem tomu ale zabránit nedokázal, byly případy, když na nás vyskočili psi nečekaně ze dvora, nebo zpoza křoví bez varování. Nikdy se ale nic vážného nestalo. Můj pes chytil útočníka za kůži na krku a držel ho. Já je pak inhed chytil oba za hlavu a odtahnul. Stalo se mi to asi 4-5x za ty leta denních procházek. Jen jednou mě při tom kousnul vlčák, jak kolem sebe zuřivě chňapal.. Toto jsou mé zkušenosti. Přes tyto zkušenosti musím říct, že podle mě je amstaf, nebo pitbull perfektní plemeno, mimořádně citlivé k lidem. Já osobně si určitě pořídím dalšího. Věřím, že při správném přístupu je možné i z "bojových psů" vychovat socializovaného jedince.. Mě se to zatím s tím mým "nalezencem" daří částečně...
Nechtěl jsem říct, že nemáte pravdu, jen, že se mi nelíbí výše uvedené výroky. Hodně zdaru při Vaší práci.

Moje odpověď: Přečtěte si prosím ještě jednou pečlivě svůj text - je plný rozporů... Mám pravdu - nemám pravdu, situace nemohou nastat - mohou nastat... Především mě však zaráží, že se tu opět objevují tak oblíbené argumenty majitelů podobných plemen - Váš pes byl napaden a proto je vůči psům nesnášenlivý, psa venčíte na vodítku a napadají ho volně pobíhající cizí psi 1-2x za měsíc...

Pane Radime, zkuste se prosím soudně zamyslet, z čeho vlastně Vaše problémy plynou. Nemohou za ně jiní psi - nenapadlo Vás někdy, že i Váš pes vysílá do okolí signály, které jsou vůči psům silně negativní? Co byste dělal v okamžiku, kdy byste neměl představitele "bojového plemene", ale psa klasického plemene? Jsem přesvědčen, že zrovna Vy byste byl ten poslední, kdo by výše prezentované argumenty bral.

Myslím si, že právě člověk jako já by měl nazývat věci pravými jmény. Pokud se pes chová jako zabiják, tímto slovem ho pojmenuji - a je jedno, zda to bude zástupce "bojového plemene" nebo jenom pes s jinak pokaženou povahou. Hysterie nastane ne po tomto označení, ale po zakrývání reálné skutečnosti, protože lidé pak nebudou mít pravdivé informace a budou totálně zmateni - jako vždy, pokud se pravda zveličuje, zatajuje nebo jinak deformuje.

Pane Radime - až Vás napadne na ulici člověk s úmyslem Vás zabít, jak ho pojmenujete? Člověk s deformovanou povahou - protože lidé jako druh jsou také sociální, nikoliv navzájem se na potkání vraždící. Budete také řikat "takhle bych ho označovat neměl" nebo řeknete "je to zabiják"?

Víte - je spousta věcí, které se mi osobně nelíbí. Nelíbí se mi i nesmyslné a realitu zakrývající výroky typu "pitbul nebo amstaf není zabiják". Bohužel je. A bohužel si stejně jako hromada jejich majitelů neuvědomujete, že je zásadní rozdíl v chování tohoto psa vůči lidem a vůči jiným psům. Pokud budete před touto realitou zavírat oči, dočkáte se okamžiku, kdy Vás vlastní pes probudí z toho krásného růžovoučkého snu. Ale to už pro jiného psa může být pozdě.

Uvědomte si, že je jen pár plemen ochotných druhého psa prvoplánově fyzicky zlikvidovat. Pitbul i amstaf mezi ně patří. Nechtěl bych Vás potkat, až se budete opět opájet přesvědčením, že ostatní psi Vašeho psa napadají a tím ho ničí. A nechtěl bych Vás potkat v okamžiku, kdy Vám praskne u vodítka karabina. Pokud stále nechápete rozdíl mezi příčinou a důsledkem problému a jádro problému samotné, jste Vy i Váš pes velmi nebezpeční svému psímu okolí...

Bohužel musím konstatovat i to, že Vaše přesvědčení, že se Vám daří alespoň částečně svého psa socializovat, je mylné. Vycházim z informací, které jste mi o sobě i pejskovi poskytl - i z toho, že máte za sebou již "leta denních procházek". Skutečná nebo alespoň částečná socializace by již měla jiné výsledky.

Vašemu "nalezenci" nicméně přeji jen hezký psí život a Vám pouze trochu více soudnosti a uvědomění si některých skutečností, které byste měl vnímat trochu reálněji...
___________________________
Viiktor Dostál, PSÍ ŠKOLA FALCO

 

(11.3.2007)
Jméno: Zuzana Šulajová

Hoci som túto stránku, hlavne poradňu, čítala už viackrát a odniesla som si z nej veľmi veľa (viac než z množstva inej literatúry), problematiku bojových plemien a príspevky som si prečítala až teraz. Nedá mi to, aby som neprispela, pretože rada píšem :). Nie som majiteľkou "bojového plemena", ale myslím, že mám k tomu čo povedať aj ja (a nielen k tomu). Nie je to tak dávno, čo som s ockom tvrdila, že všetko závisí na majiteľovi - aký pán, taký pes... Mysleli sme si, že u nás by sa aj pitbull stal dokonalým domácim maznáčikom, ktorý by miloval všetko živé, vrátane psov. A že kadejaké tie médiami popisované útoky sú spôsobené majiteľmi, ktorí ich tak vychovali. Vďaka bohu, že sme si takého psa nekúpili, aby sme to demonštrovali! Nemali sme ani poňatia, ako razantne sa zmení ich povaha okolo jedného roku. Veľmi ma to mrzí a nadávam na človeka, čo to s naším svetom vyvádza... Ničí Zem, ničí zvieratá, psov a neuvedomuje si, že ničí aj seba...

Aj u nás na sídlisku žijú "bojové" plemená, asi AMSTAF alebo Pitbull, nie som si istá - všetci títo psi sa mi podobajú :). Majitelia sú dosť nezodpovední, pretože ich nechávajú behať navoľno v "psovskej" oblasti bez náhubku. Už sa mi stalo, že na môjho kríženca Maxa vybehol pes tejto kategórie s úmyslom zabiť, zabiť a zabiť, ale našťastie mal košík a majiteľ bol rýchly, stihol si ho chytiť. Stalo sa to priam v zlomku sekundy, ani som nestihla spanikáriť či pocítiť strach... Prosím vás, berte ohľad na nás - majiteľ psov s nevyblokovaným sociálnym správaním - a majte svojich psov aspoň na pevnom vodítku! Musím sa nás zastať, keď tvrdíte, že sa máme svojich psíkov ustrážiť, lebo nemôžeme mať oči stále na stopkách, predvídať každú situáciu... Človek si potrebuje na vychádzke aj oddýchnuť! Takisto nie každý majiteľ má u svojho psa takú autoritu, aby ho pes poslúchol včas na privolanie. Alebo má, ale akurát vtedy sa splní tých 20% "nesposlušnosti" normálneho zdravého jedinca a jednoducho nepríde. Takže sa neobhajujte tým, že si svojich psov nestrážime a že ich nezvládame. Zodpovednosť je totiž na obidvoch stranách! Ale aby to nevyzeralo, že som odporcom "bojových" plemien, musím povedať, že sa mi veľmi páčia. Keby nebolo toho vyblokovaného sociálneho správania, bol by to pes, ktorého by som chcela, lebo je pekný a má nádhernú povahu voči ľuďom. Pripadá mi ako "pán pes"... Ale keď si predstavím, že by sme spolu celý život strávili na vodítku, s košíkom a videli v očiach ľudí, detí a majiteľov psov des a hrôzu ... tak nie, ďakujem pekne. Prečo sa s tým niečo neurobí? Prečo sa ľudia nesnažia navrátiť im normálne sociálne vlohy?

Môj Max má kamarátku - kríženku čierneho labradora s pitbullom. Je veľká, čierna, postavou pripomína labradora pôvodného typu (je štíhla, krásna) a hlavu má od pitbulla. Ľudia sa jej boja, ja som tiež mala sprvu strach, ale dala som na slová jej "pestúnky" (nie vodkyne, vodcom je údajne jej otec) a na vodítku sme ich zoznámili. Všetko je v poriadku, Max ju zbožňuje až tak, že mi raz za ňou utiekol. Je divoká, rýchla, temperamentná, dominantná, tvrdá, bláznivá... potrebuje skutočne pevnú ruku a znalosť psieho sveta, ale nemá likvidačné tendencie! Je to vlastne potvrdenie toho, čo hovorí pán Dostál. Tak prečo sa nesnažia chovatelia týchto psov pokrížiť tak, aby sa exteriér aspoň zčasti zachoval a vrátiť im normálne chovanie? Kauza nebezpečných bojových plemien by aspoň trošku ustúpila... (iba možno, ľudia sú všelijakí)

Zároveň nechápem, prečo sa za bojové označuje takmer každý veľký pes. To nie je normálne, veď nech sa tí páni bohvieodkiaľ pozrú okolo seba, o koľko sú tí veľkí poslušnejší ako malí hysterickí psi! Vadí mi, že sa v dnešnej spoločnosti tolerujú len psi vo veľkosti od čivavy po maximálne kokeršpaniela... A práve títo psi bývajú takí zlí, zákerácki a nepríjemní, až je to nazaplakanie. Ja osobne poznám len jedného yorshiráka, ktorý je natoľko vychovaný, že vie so psami vyjsť. A jazvečíci u nás zatiaľ tiež väčšinou nemajú problém. Maltezáci a yorshiráci sú buď agresívni alebo ustráchaní a štverajú sa na ruky svojich pánov. A pudle? No, tie sú značne hysterické a až príliš sebavedomé. Hlavne, že každý väčší pes ide menšieho roztrhať :)(a pritom to častejšie býva naopak, no nie?). Stretávam sa aj s podivnými reakciami majiteľov veľkých psov, ktorí na mňa kričia, že ich pes je agresívny, že si mám Maxa okamžite odvolať... No, je to ťažké, pretože Max je maximálny milovník každého psa, takže sa to veľmi nedarí. A ja mám vždy taký zvláštny pocit, že majiteľ veľkého psa ani nevie, o čom hovorí, že skôr ide o hierarchické boje, ktoré považuje za agresiu... Vychádzam z toho, že nakoniec sa vždy ukázalo, že ich pes nie je agresívny a s priam dojatím v očiach ho pustili, aby sa s Maxom pohral a navyše, nedošlo ani k hierarchickému súboju. Zvláštne, nemyslíte? Ľudia sú už tak zmanipulovaní a zmagorení, že to niekedy až bolí. K problematike pes a deti: Môj Maxino má okolo 40 cm v kohútiku, je celý čierny a zuby má veľké ako labrador... Ľudia sa ho boja, deti jačia, matky sú šialené hrôzou... No, chápem to, Max nemá rád malé deti (možno zlá skúsenosť?) a nie vždy ho dokážem zastaviť, aby nepúšťal hrôzu (ale dám nie ruku, lež celé telo do ohňa, že neublíži). Ale pokiaľ nerobia paniku, ukľudní sa aj Max... Vybehol mi raz na asi 10-ročné dievčatko, ktoré malo navyše jasno ružovú bundu a ono to pochopilo tak, že sa ide s ňou vítať a dalo mu oňuchať ruku. A k žiadnemu konfliktu nedošlo. Takže ide o chyba rodičov, ktorí sami jančia a deti potom prirodzene tiež. Veľmi sa na nich za to hnevám. Raz sa mi stalo, že Max šiel dokonca normálne obzrieť dieťa (4 roky?), pretože držalo oranžovú lopatku. Ono mu ju nastrčilo pod nos, matka začala jančiť, decko myklo lopatkou Maxovi pod nosom a takisto začalo pišťať a oheň bol na streche i zo strany Maxa... Tak ale nech sa nečudujú... Neviem prečo sa dnes pes berie ako nevidiaci, necítiaci balík bohvie čoho... Má prirodzené reakcie a my sa im musíme prispôsobiť tak, ako sa pes prispôsobil životu s nami. Mám kamarátku z dediny a tá mi hovorila, že u nich sa malé deti boja dokonca aj pár týždňových mačiatok!!!! Bez komentára... Takže toľko k problematike pes-pes a pes-človek-dieťa. Myslím si, že pes je natoľko čisté a krásne zviera, spoločník a priateľ, že človek by sa mal snažiť pochopiť ho a dopomôcť mu k tomu, aby jeho krátky život bol čo najkrajší. Priala by som si, aby sa každý, kto má so psami akýkoľvek problém, zmenil tak, ako som sa zmenila ja vďaka týmto stránkam. Keby ste len vedeli, koľko chýb a blbostí som aj s rodičmi narobila pri našom prvom psovi... Boli sme absolútne neznalí psej psychiky. Zvyšok si domyslite. S pozdravom, Zuzka.

 

(18.2.2007)
Jméno: Martina Hrnčiarová, Ružomberok (Slovensko)
Plemeno: americký staffordšírský teriér (AMSTAF)
Stáří: 6 měsíců
Pohlaví: 
pes

(tento dotaz byl původně adresován do Poradny, ale vzhledem k tématu jsem si řekl, že v této rubrice bude daleko užitečnější...)

Dobrý deň.Píšem vám znovu,ale výnimočne sa môj dotaz nebude týkat mojho labradora Alexa. Ľudia z našej dediny si kúpili šteňa staforda. Na tom by nebolo nič neobvyklé,keby ho nemali na starosti deti,čiže žiadna autorita a keby tí ľudia nemali tak často otvorenú bránku.Ten staford je zatial ako každé iné šteniatko milý,ale ja viem,že tieto psy sa postupne stanú pre ostatných psov nebezpečné.Popred ich bránu chodím skoro každý deň,Alex zatiaľ s tým psom vychádza dobre.No do budúcna mám veľké obavy. Už som sa majiteľov pýtala,že prečo si kúpili takéto plemeno,že či chcú zlikvidovať psov v okolí,no oni mi povedali,že ten pes je veľký maznák,že určite z neho zabijak nebude.Ja si myslím,že keď možno časom nejakého psa prizabije,tak si to uvedomia,ale bojím sa aby to nebol môj pes,keďže sa často stáva,že tieto psy tolerujú menšie psy a väčšie berú ako súpera.
Viete zatiaľ majú šteňa v dome a dosť často prichádza do kontaktu s inými okolo idúcimi psami,nieje nejaká šanca že to bude normálny pes? Uvažovala som,že bude asi lepšie chodiť inou cestou,ale to asi nebude riešenie,pretože ak občas nechajú otvorenú bránu,tak toho psa môžem stretnúť hocikde.
Chcem sa spýtať,či na staforda platia bežné zákony komunikácie,napríklad poslanie psa preč na diaľku.Už sa mi takto podarilo pár nezvaných hostí na prechádzke poslať preč,napr. dvoch vlčiakov,ktorí podľa mňa mali aj iné úmysly,než len zoznámenie....
Ešte by som sa chcela spýtať...mám z tejto situácie taký strach,že nosím so sebou ako poistku slzný plyn(kaser),aby som ho v nutnom prípade použila,neviem síce aký má účinok na psy,počula som že je aj kaser špeciálne proti psom.Odporúčate mi ho v budúcnosti, v prípade ohrozenia použiť?Ten kaser som si kúpila  už dávnejšie,keď nás napadol pitbull,odvtedy sa takýchto psov bojím,nosím ho stále zo sebou,ešte som ho nepoužila,lebo normálnym psom sa dá aj z diaľky vysvetliť,že si neprajeme kontakt,takže neviem aký účinok má na psov.
Prosím vás čo by ste mi odporučili? S majiteľmi zatiaľ nieje reč,a ani nebude kým sa niečo nestane. Ďakujem.

Moje odpověď: Dobrý den:) Bohužel, AMSTAF vždy zůstane AMSTAFem... Hierarchická komunikace s nimi je již z principu v podstatě nemožná (všimněte si například, že tito psi nevysílají žádné signály, žádná mimika nebo řeč těla - buď jsou v klidu nebo jdou do boje, ale bez varování a hirarchických signálů) z důvodu vyblokovaného sociálního chování. Jedinou rozumnou alternativou, jak se vyhnout konfliktu mezi nimi a vlastním psem, je prevence (tedy vyhnout se a jít jinou trasou) nebo, pokud to nejde, "odstínit" svého psa tak, aby pozornost AMSTAFa byla zaměstnána pouze Vámi - tedy člověkem.

Na kasr bych nespoléhal. Ve chvíli, kdy je AMSTAF již zakousnutý a v "bojovém rauši", bude vnější podněty filtrovat - můžete být úspěšná, ale také nemusíte. Navíc má kasr určitý rozptyl a spíše ochromíte vlastního psa. Takže jak jsem napsal, doporučuji především důslednou prevenci a dobře zmapovaný terén.

Paradoxní je, že mne osobně neděsí nejvíc psi patřící mezi "bojová plemena". Situace s nimi dokážu vyřešit. Co mě děsí, je chování a "argumentace" jejich majitelů (ne všech, ale bohužel valné většiny) a zastánců těchto problematických plemen - v tom vidím ten největší problém. Chovají se totiž jako člověk, který bezhlavě střílí kolem sebe a když Vás trefí, bude se "hájit" tím, že jeho zbraň ještě nikdy nikoho nezabila a že je to vaše chyba, že jste neseděli doma... Přesně tak totiž argumentují majitelé "bojových plemen" - jen si za zbraň dosaďte jejich psa. A nechť se na mne nezlobí, ale nad tím mi zůstává skutečně rozum stát.
___________________________
Viiktor Dostál, PSÍ ŠKOLA FALCO

 

(11.2.2007)
Jméno: Martin Nerad

Vážený pane Verner, plně soucítím s Vaší tragickou údálostí, ale Vaše odsouzení všech AMSTAFů, pitů atd, považuji za nepřiměřené. Dneska jsem si přečetl poradnu a jeden příspěvek byl, že zlatý retrivr usmrtil jezevčíka. Myslíte si, že lidi by si neměli pořizovat ani retrívry?? A jsme opět u toho, že chyba není v psovi, ale v majiteli. Mám taky AMSTAFku a s panem Dostálem jsem absolvoval soukromý kurz. Bohužel jak říkal pan Dostál se i u mé fenky projevilo asociální chování vůči ostatním psům. Ale vím o tom a podle toho jsem se zařídil. Ona není agresivní, ale prostě neumí se psi komunikovat. Ale vím o tom a předcházím problémovým situacím a dovolím si říct, že jsem zodpovědný majitel. Je to všechno jenom a majitelích těchto psů. S pozdravem Martin Nerad.

Moje poznámka: Tak tedy ještě jedna moje poznámka k této kauze... Pan Nerad patří díkybohu mezi právě ty majitele problematického plemene, který je ochoten akceptovat fakt, že si se svojí fenkou nemůže dovolit úplně všechno - a za to mu patří i můj dík. Byl u mne s tehdy 9-měsíční fenkou, která byla ještě v "období klidu" -  a možná mi tehdy příliš nevěřil, když jsem mu říkal, jaká bude situace za několik měsíců. Ale AMSTAF je a zůstane AMSTAFem takovým, jakým ho člověk vyšlechtil - tedy i s osudným deficitem sociálního chování...

Ano - pokud je pes problémový, je na vině vždy majitel. Nicméně znovu zopakuji, že je velký rozdíl mezi AMSTAFem a (protože byl použit ve srovnání) například zlatým retrívrem - i retrívra můžete velmi lehce zkazit a dostat z něj agresivního psa, který se nebude rozmýšlet kousnout si i do člověka nebo zabít jiného psa. Pokud ale budete zachovávat základní pravidla správné výchovy, máte 99% pravděpodobnost, že zlatý retrívr v celém svém životě nikomu neublíží. Pokud však budete mít AMSTAFa, budete mít naopak 99% pravděpodobnost, že se alespoň jednou za život dostane do situace, kdy bude zabíjet - i když osobně neuděláte jinou chybu než tu, že ho prostě jednou neuhlídáte nebo budete mít pocit, že jste široko daleko sami... A právě v tom je ten základní problém a právě v tom je ten obrovský rozdíl, zda vlastníte retrívra nebo AMSTAFa - ve vrozené nebezpečnosti a vzorcích chování různých psích plemen. Nic víc, nic míň.
___________________________
Viiktor Dostál, PSÍ ŠKOLA FALCO

 

(4.2.2007)
Jméno: Weronika

Amstaf, Stafort, RTW, CC...nebo co tady koho ještě napadne, jsou krásná plemena s charakterem. Pan Verner, jak to sám píše, si fenku neuhlídal. Co k tomu dodat? Celá situace se odehrála z viny p. Vernera - bohužel. Takový je můj názor. A dál - žádného psa by si neměl pořídit člověk nezodpovědný, slabý fyzicky nebo i psychicky. Jako s každým plemenem i s amstafem se musí vědět, jak s ním zacházet, jak vychovávat a jak cvičit. Pokud si psa pořídí člověk, který z něj udělá svého kamaráda a parťáka, je pak radost se na ně dívat. Takže, lidi, pořizujte si amstafy, stafordy, RTW, cc atd, pokud pro ně máte dostatek času, citu, pochopení, a pokud jste tímto plemenem okouzleni. A všeobecně - nechť pořízení psa je promýšleným tahem.

Moje poznámka: Nemáte pravdu - v tomto případě se musím velmi důrazně pana Vernera zastat. Máte pocit, že je normální, aby se v případě, kdy se setkají navolno dva psi, probíhalo setkání tak, že se snaží jeden pes toho druhého (zde navíc pes fenu!!) fyzicky zlikvidovat? Já si to skutečně nemyslím. A mohu Vás ubezpečit, že vzhledem ke své práci mám možnost se občas setkat osobně s případy jiných osob, které zde z určitých důvodů nemohu publikovat - a jejich strereotypní argumentace typu "neměl(a) jste svého psa mít navolno, můj amstaf (pitbul apod.) je bezproblémový (řečeno poté, co více či méně potrhal jiného psa)" mi velice mírně řečeno začíná drasticky zvyšovat adrenalin v krvi... Pes ve své původní podobě (tedy ne psí mutanti s vyblokovaným sociálním chováním) je tvor SOCIÁLNÍ, tedy spolupracující, ne fyzicky likvidující příslušnika vlastního druhu.

Slečno nebo paní "Weroniko" a ostatní, kteří máte některé z "bojových plemen" a vyznáváte stejný názor jako W. - uvědomte si prosím, že okouzlení amstafem nebo pitbulem, čas a cit Vám v tomto případě bude k ničemu, pokud nebudete mít sami v sobě i nezbytnou dávku zodpovědnosti a reálné znalosti povahových specifik těchto plemen. Již jsem to zde jednou napsal - v opačném případě totiž prokazujete svým plemenům tu nejhorší možnou službu.
___________________________
Viiktor Dostál, PSÍ ŠKOLA FALCO

 

(21.1.2007)
Jméno: Michal Verner

Vážený pane Dostále, vím, že tento email píšu v rozrušení a zřejmě tedy neuvažuji zcela objektivně, ale jistě mě v zápětí pochopíte. Před chvílí jsme se s přítelkyní vrátili z venčení naší naší 2-leté ridgebačky Chicy (byla s přítelkyní 2x na Vašem soustředění). Bylo to asi to nejhorší venčení, co jsme zatím zažili. Byli jsme na místě, kam chodíme každý večer v tuto dobu, ale to je v podstatě úplně jedno. Naše fenka byla na volno, pobíhala kolem nás. V tom zřejmě ucítila jiné psy (což jsme zjistili až chvíli poté) a odběhla kousek dál. Ozval se psí řev, vrčení a kničení. Doběhl jsem první a vidím Chicu s jiným psem ve rvačce. Samozřejmě jsem se od začátku pokoušel Chicu přivolat. Nejprve jsem si myslel, že se jedná o normální psí vyřizování, kdy obvykle nedochází k žádným zraněním, kterých Chica absolvovala samozřejmě již dost na to, abychom věděli, že není třeba se obávat. Obvykle se nechá v podstatě i odvolat. Tentokrát to nešlo, tak jsem ji chytil, a v tom jsem pochopil. Ten druhý pes byl laicky řečeno pitbul (byl to pes - kluk). Nevím přesně, co to bylo za plemeno, ani jsem se neptal, zřejmě AMSTAF. Byl zakousnutý naší fence do krku, naštěstí jen do kůže. Logicky - mohl jsem volat jak jsem chtěl, Chica přijít nemohla. Toho druhého psa majitelka držela na vodítku a říkala, že má křeč, že moje kopání je nanic, že se mu musí vypáčit čelisti. Moje přítelkyně mezitím už taky doběhla, někde sehnala klacek, tak jsem začal páčit čelisti. Naštěstí se mi to podařilo. Majitelka nám sdělila, že její pes tohle prostě dělá. Je pravda, že ho venčí na dlouhém vodítku, obvykle prý s košíkem, který vyjímečně deset vteřin před kolizí sundala s tím, že tady určitě nikoho nepotkají.
Asi to byla především smůla, částečně i naše vina - taky jsme tam nikoho nečekali a tohle už vůbec ne. Není vůbec mým cílem někoho obviňovat. Důvodem, proč Vám tohle píšu je to, abych přispěl ke smutným příběhům při střetu se zástupci tohoto "populárního" plemene. Je to opravdu "úžasný" pocit, vidět svého psa, jak je do něj druhý zakousnutý a páčit cizímu psu čelisti. Věřím, že i pro majitele toho druhého to je opravdový zážitek. Proto bych jen Vaším laskavým prostřednictvím chtěl nějak přispět k tomu, aby si lidé uvědomili, že toto nejsou stejní psi jako ostatní.
Prosím proto všechny lidi: NEPOŘIZUJTE SI AMSTAFy. Existuje tolik různých plemen (konec konců, všechna jsou krásná, křížence nevyjímaje), jen si prosím nepořizujte tyto zabijáky.

 

(17.12.2006)
Jméno: Weronika

Ono, problém dětí a psů se táhne hrozně dlouhou dobu. Je to ale celé špatně pojmenované. Je to problém s nezodpovědnými rodiči a často s neméně nezodpovědnými majiteli těchto psů. Děti i psi v tom jsou celme nevině. Nedávno jsem slyšela příběh, který se stal nedaleko mého místa bydliště. Člověk, který byl pod silným vlivem alkoholu, venčil svého rottweilera. Přišel k pískovišti, kde bylo hodně malých dítek, protože se to událo v létě. Tento majitel začal svého psa na hrající se děti štvát. Co myslíte, že udělal rottwík? Měc víc rozumu, než jeho ožraný člověk. Couval, zdráhal se a raději schytal, než aby zaůtočil na děti, které si ho nevšímaly. Někdo situaci hlásil na policii. Pánové v černém přijeli za minutku. Snažili se zadržet majitele psa. Co myslíte, že tentokrát udělal zmíněný RTW? Bránil svého zoufalce před policii. Ukazoval jim zuby varujíc, aby policie nešahala na tohoto člověka. Do třetice otázka: jak myslíte, že to asi skončilo? - zastřelením rottwíka a sladkým snem majitele na záchytce. Často ani nevíme, jak skvělou a moudrou dušičku doma máme. Smutné je, že často právě ona doplácí na naše chyby. Sama jsem měla RTW a tak je tento příběh pro mne zvlášť smutný. Vím, jaká jsou to obdivuhodně moudrá, sebejistá a věrná psiska.

 

(26.11.2006)
Jméno: Libor Kostinec

Dobrý den. Nezbývá mi než s tímto Vašim názorem souhlasit. Ztotožňuji se s ním v každém bodě. Mělo by docházet k razantnějšímu postihování právě majitelů psů. Také mne štvou majitélé malých psů, kteří si myslí, že je malý, tak nikomu neublíží. Přitom pro malé dítě může být takový rozmazlený pudl nebezpečnější než dobře vedený pes,který má smůlu, že jeho plemeno dostalo nálepku tzv. "bojové".  A také proto, že právě tito agresivní a nezvládnutí a rozmazlení psíci z převážné většiny potyčku mezi psy vyvolají. Bohužel přecení své schopnosti, nepřestanou včas a  podle toho to také dopadá. Majitelé těchto mzlíčků se jen diví jak se to mohlo stát? Za to může ten zlý bafan. Ale to, že agresorem byl jejich věčně na okolí zuřící šunčičku požírajicí  a svého majitele ignorující milaček to už v mediích nikdo neuvede.(schválně nepíši pána , protože tito psi jsoou vetšinou právě pány v doácnosti) Byl menší, tak zato nemohl.Pokud dojde k napadení hlídacím psem na soukromem oploceném pozemku, tak není vůbec co řešit. Věřím, že besedy o soužití lidí s dětmi již od ranného věku by pomohly řadě problému předejít. Zde jsou také na vině v neposlední řadě rodiče,kteří děti řádně nepoučí, jak se ke psům chovat. Závěrem bych měl jeden dotaz. Je nějaká stránka nebo místo, kde jsou k nahlédnutí statistiky co se tyka pokousaní psy?  Hodně lidí o tom mluví, ale nikdo mi není schopen říct, kde je najdu.Díky a na shledanou. Mějme rádi psy a mysleme u toho hlavou.

Moje připomínka: Evidenci vede Státní veterinární ústav. Nicméně tyto statistiky budou značně zkreslující, dokud se nebude uvádět poměr počtu pokousání ku aktuálnímu početnímu stavu konkrétního plemene plus konkrétní příčina pokousání...
___________________________
Viiktor Dostál, PSÍ ŠKOLA FALCO

 

(24.9.2006)
Jméno: Renata

Mám dva pejsky kříženec bernského salašnického psa s malamutem a tibetskou dogu. Nevím, kam se řadí, já osobně myslím, že jsou to spíše společenská plemena, ale nejsem si jista. U křížence se hodně projevuje povaha malamuta (je temperamentní a miluje práci a lidi, ale to vlastně berňák taky). Můj názor je, že ve větině případů napadení psem se jedná o chybu majitele-nezvládnutí psa a dále v ostatních případech se jedná o vyprovokované útoky třeba i neúmyslně viz. podobný případ, který uvádím dále. Ostatní útoky např.nemoc,bolest aj., těchto útoků však asi není většina. Na mně moji psi "vyjeli" jednou a to ve štěněcím věku, když jsem jim záměrně dala ruku do mističek. Byli za to pokárání vytřepáním za kůži a od té doby se nic podobného neopakovalo. Jsou v kontaktu s lidmi i dětmi, ale vždy, obzvlášť dětem dám poučení jak se ke psu chovat. Jeden případ z letošní dovolené: moji psi byli uvázáni před chatkou a 5-ti letý syn naší známé vzal velký klacek a šermoval s ním před psy, přičemž se ještě snažil dávat psům povely. Ihned jsem vyčinila dítěti a následně jeho babičce ještě víc, přičemž instrukcí ještě než přišli ze psy do kontaktu dostali mnoho. Pokud někdo nechá své dítě takto se chovat k velkým cizím psům myslím, že si koleduje opravdu o pokousání. Psi na to naštěstí nereagovali, spíš to brali jako hru, poněvadž nemají špatné zkušenosti s tím, že by je někdo bil, dokonce snad klackem. Dítě jsem ovšem ihned vzala pryč. Naši psi vyrůstají s dětmi od sousedů od malička, ale tyto děti byli poučeni jak se mají chovat, chovají se tak, psi se k nim chovají neuvěřitelně skvěle  a je vše v naprostém pořádku. Ale jsou i jiné děti, jak jsem se přesvědčila. Konkrétně toto dítě z dovolené, má doma jorkšíra (určitě chudák pes) a rodiče vědí, že chudák jorkšír mu moc neublíží a malé dítě se nenaučilo správnému chování vůči psům. Hned vedle nás v chatě byli 2 dospělí rotvajleři nezvládnutí majitelem (vysvětlím později) a tam by toto setkání jistě proběhlo jinak hlavně asi v neprospěch dítěte. K těm rotvajlerům. Byli jsme na dovolené na vodním záchranářském výcviku a tito rotvajleři přijeli jako hodně nezvladatelní a sám majitel si s nimi nevěděl rady. Poté co s nim začal cvičit, psy to zaujalo, začala je bavit vodní práce a odjížděli všichni velmi spokojení. Již po týdnu bylo vidět zlepšení. Dostali ještě instrukce od cvičitelů a budou v práci pokračovat doma. (Jednalo se o Rakušáky, takže nevím jak to s nimi pokračuje nyní). Ještě na závěr k chování mého psa k ostatním psům. Když je pes menší než náš, a vrčí či doráží Pluto ho, dá se říct opatrně vezme za krk a přitlačí k zemi, někdy si pomůže tlapkou a tak ho chvíli drží přišlápnutého. U psů stejně velkých srazí psa na zem bokem, chvíli nad ním stojí a tak vrčí. Nikdy nekousne. I když není nejmenší cca 50 kg, doposud jsem ho nepustila k většímu psu, protože si je taky zkouší podřizovat. Jak jsme byli na výcviku, byl tam fundlák cca 70 kg, dospělý pes a náš Pluto (štěně 11 měsíců) si ho chtěl podřídit. Oba byli na vodítku a majitel fundla říkal, že jeho pes se podřizuje, uhýbal a uhýbal i očima. Nevím co s tím, mám obavy, aby mu nějaký větší pes neublížil.

Moje připomínka: Co se týká Pluta - pokud ho nepustíte k většímu dominantnímu psu, budete z něj mít brzy pejska problémového. Už teď začíná mít tendence být "králem světa", je nejvyšší čas, aby poznal, že není a nebude - teď máte strach, aby mu někdo neublížil, ale snažte se nedostat do fáze, kdy budete mít strach, aby někomu neublížil on jen proto, že jste zanedbala socializaci... Berte to ode mne prosím jako vážně míněnou dobrou radu:)
___________________________
Viiktor Dostál, PSÍ ŠKOLA FALCO

 

(3.9.2006)
Jméno: Radka

Jsem majitelkou 13 letého Amerického stafordširskeho teriera,tři Bordeauxych dog a fenky Francouzkého buldočka. Stafordovi jsem nikdy nedavala najevo, že ja jsem pan a on pes a on na mě nikdy ani nezavrčel mohu mu z tlamy vytáhnout kost, hrabat se v misce když zrovna žere, prostě cokoliv. A to podotykám, že sebevědomí mu teda nechybi!Přitom neublíží kotěti, štěněti a pod. Pokud je napaden nejdřive varuje pak kousne a když se protivník vzda necha ho pokud ne dokaže zabít. Mužete mi to vysvětlit? Nevím, že by jaky pan takovy pes? Ani dospěle kočce nic neudělá pokud není napaden. Na člověka zautoči jen na povel, jinak si nechá i od cizího líbit hodně, když mu něco vadí odejde. Větší problém mam s buldočkem!

Nedá mi to, na tento příspěvek musím zareagovat i já, protože mi přijde velmi alarmující... Slečno nebo paní - máte 13-letého amerického staffordširského teriéra (AMSTAF) a ptáte se proč je takový, jaký je? Proč dokáže jiného psa zabít? Možná Vás to překvapí, ale právě proto že to je AMSTAF... Právě proto, že lidé vyšlechtili plemena s vyblokovaným sociálním chováním, aby se mohli "bavit" tím, jak zabíjí jiného psa... Přečtěte si prosím něco o chování AMSTAFa vůči jiným psům a o chování AMSTAFa vůči lidem - diametrální a pro mnoho nedobrovolných "psích soupeřů" smrtelný rozdíl... Už jste podle toho, co píšete, asi sama poznala zabijácký potenciál svého psa, nebo se mýlím?
Dále píšete: "Na člověka zautoči jen na povel" - tohle myslíte vážně?! Vy svého AMSTAFa cvičíte napadat člověka...? To je skutečně síla. Nechtějte se dožít toho, že Váš připravený bojovník jednou vyhodnotí situaci podle svého. AMSTAF, který se dá do boje, neposlouchá povely majitele - poslouchá jen svoje instinkty zabijáka. Učit "na povel" AMSTAFa zaútočit na člověka znamená ze strany jeho majitele vrchol neznalosti plemene, nezodpovědnosti a hazardu s lidským životem... Jak je nezkažený AMSTAF pohodový vůči lidem, tak právě povolením zaútočit na člověka v něm zlikvidujete zábranu, která do té doby člověka chránila - a pak máte v ruce ne psa, ale odjištěnou zbraň s vlastní inteligencí a ochotou likvidovat i člověka. Rozjetého německého ovčáka nebo dobrmana ještě zastavíte - AMSTAFa ne. Nemám k tomu víc co říci, přeberte si to sama.
Pokud máte problém s francouzským buldočkem, pak se nezlobte, ale vtírá se mi mi neodbytná otázka - jak máte vlastně ve skutečnosti zvládnutého svého AMSTAFa (na bordiny se raději ani neptám)? Proč si v tomto případě takové plemeno pořizujete - bez znalosti jeho skutečné povahy? Pokud byste totiž tyto znalosti měla, neptala byste se na vysvětlení... a vychovávala byste svého psa trochu jinak.
Příčí se mi věřit tomu, co jste napsala jako příspěvek k tématu "bojových plemen"... Ale pokud jste to myslela vážně, pak je to opravdu alarmující - nebo je to tak, jak sama píšete "jaky pan takovy pes" (no comment). Každopádně tímto svým příspěvkem a prezentací svého přístupu jste majitelům "bojových plemen" skutečně neprokázala dobrou službu:(

___________________________
Viiktor Dostál, PSÍ ŠKOLA FALCO

 

(28.5.2006)
Jméno: Lucie Lišková

Ráda bych vám chtěla poděkovat, za tyhle stránky. Sama mám fenku stafordšírského bullteriéra a občas mě mrzí, když nazve někdo moji 5 měsíční fenku Dastynku bojovym psem. Musim říct, že je to úžasný pes a neviměnila bych ji za nic. Je dobře zvladatelná a miluje mého tříletého syna. Občas muj syn spáchá nějakou tu dětskou surovost a naše fenka má pro to pochopení, protože ho bere, jako součást smečky a dala by za něho život i náš malej ji nesmírně miluje a sem ráda. Je pravda, že spousta útoku psy je vyprovokována lidmi a žádnej útok psa neni bez důvodu. Kdo by chtěl mít zabodnutý předmět v hlavě a pod. I ten nejmenší pejsek, může zle pokousat, ale o tom média nemluví, protože si lidé myslí, že takoej roztomilej pejsek, jako je jorkšírák nemůže ublížitk, ale opak je pravdou a psy typu bull jsou nevídaným způsobem takto diskriminována, vždyť záleží na výchově majitele, jak svého psa vycvičí a musí k tomu také mít, náležitou kynologickou průpravu a zkušenosti a právě nezodpovědnost lidí, je to zlo, které se pak odráží na psech.Sama sem měla kříženku beagla a byla velice temperamentní a dominantní a teď mam fenku stafbulíka a ta je v naprostém klidu a žádné známky dominance neprojevuje, ba naopak podřizuje se a nevyhledává konflikty s jinými psy.

Moje připomínka: Jsem velice rád, že se Vám moje PSÍ STRÁNKY líbí, děkuji:) Ale chci uvést do reálu jednu věc - staffordšírský bulteriér je zcela jiné plemeno než americký staffordširský teriér (AMSTAF), má zcela jinou povahu (hlavně fenky jsou úžasné:)) a z hlediska sociálního chování rozhodně nepatří mezi "bojová plemena". Navíc nikdy nelze usuzovat z chování 5-měsíčního štěněte na jeho (ne)agresivitu - normálně vedené štěně se snaží vždy přežít a podle toho se chová, chování třeba ročního psa pak ale může být již zcela jiné... Na toto bohužel tak často zapomínají zastáncí amstafů, amerických pitbulteriérů nebo bulteriérů - na roce (+/- nějaký měsíc) je chování těchto plemen již VŽDY problematické.

Znovu ale připomínám - plemeno STAFFORDŠIRSKÝ BULTERIÉR nepatří mezi plemena s vyblokovaným sociálním chováním, tedy ani do škatulky "bojový pes" (ano, já vím, že je tam legislativci tvrdošíjně cpou - spolu s dalšími nesmysly typu rotvajler nebo dobrman). Klidně to vysvětlete i těm lidem, kteří Vaši fenečku budou takto nazývat.
___________________________
Viiktor Dostál, PSÍ ŠKOLA FALCO

 

(14.5.2006)
Jméno: Petra Helemíková

Jsem majitelkou 4leté pitbulterierky a na její obranu a na obranu všech "bojových" plemen jsem toho již řekla a napsala mnoho. Vždy mne však zaskočí argumenty typu - však počkej, jednou i tomu tvému pitbulovi rupne v hlavě, a pak se budeš divit, dívej, všude se o tom píše! Je až neuvěřitelné jakou moc mají média! I lidé podle mě soudní a z mého nejbližšího okolí budou raději věřit bulváru než majitelům a chovatelům těchto skvělých "bestií"! Svou čubu miluju a vždy budu stát za ní a to v dobrém i ve zlém a budu dělat vše co bude v mých silách, abychom udělaly jejímu plemeni lepší jméno. Je sice fakt, že pitbul není žádný andílek a je potřeba odvést spoustu práce, aby se stal dobrým členem lidské společnosti, ale také to rozhodně není rozená krvelačná bestie! Pitbul je zápasník a jako takový si vyhledává rovnocenné soupeře a tím pro něj není pudlík a v žádném případě dítě od sousedů! Vím, že kdo věřit nechce, ten neuvěří... Budu ale dál zkoušet přesvědčit alespoň část lidské veřejnosti, že se na tomto psím plemeni páchá křivda a i kdybych měla v lidech vzbudit i jen zrnko pochybností, budu vědět, že to má smysl. Děkuji tímto autorům těchto stránek a zároveň všem DOBRÝM a zodpovědným majitelům psů a pokud by nám snad jednou měli naše psy zakázat, budu vědět, že jsme neseděli se založenýma rukama, ale že jsme se za ně postavili tak, jak by se oni postavili a po celé generace bojovali za nás!

 

(14.5.2006)
Jméno: Gita

Ahoj, ráda bych se také vyjádřila k tomuto tématu, dokonce mám čerstvou zkušenost z minulého víkendu. Byli jsme s naší fenkou menšího křížence a jejím 7-týdenním štěňátkem u známých na grilování. Kromě nás tam bylo ještě asi 6 dalších lidí, z nichž jeden pár měl s sebou děti - miminko a asi 5-tiletého chlapečka. Ten si hrál tak, že nabral na lopatku kámen v průměru asi 8 cm a chtěl ho na pejsky házet. Zakázala jsem mu to, jeho rodiče neřekli nic. Po nějaké době si pejsi běhali po trávníku a chlapeček přišel k naší Terynce a začal po ní dost razantně plácat ručičkou. Chytla jsem ho a asi 5x jsem mu řekla, že to nesmí, ale nenechal toho a tak ho naše fenečka potrestala kousnutím-štípnutím do stehna. Nic se mu nestalo. Asi 10 minut strašně vyváděl s tím, že náš pejsek je zlý. Rodiče naštěstí měli alespoň takový přístup, že mu řekli, že to neměl dělat. Přesto tomu mohli zabránit. Tak a teď když si představím, že náš pejsek by byl např. rotvajler, určitě by se strefil výš, než jen do nožičky... Podle mě je velice nezodpovědné, když rodiče nejsou schopni naučit své děti, jak se mají ke psům chovat. Psi se řídí jen svým pudem sebezáchovy, nic víc, nic míň. Terynku jsem za to kousnutí samozřejmě nepotrestala, nejraději bych ještě jednu vystřihla tomu malému :o)

 

(26.3.2006)
Jméno: S.F.

Ahoj vsem..nedavno jsem si poridila pitbula, je to 4mesicni fenka, kazdy mi tvrdi, jak je to zly plemeno, ze je pro vsechny dost nebezpecnaa uz vubec se neda vychovat, protoze je toto plemeno hloupe a neustupne, ale jsem moc rada, ze jsem narazila na tyto stranky, protoze ted vsem poslu odkaz a jsem moc rada, ze vse co jsem tvrdila a co mi rikala ta lepsi polovicka lidi je pravda..diky a preju hodne stesti do budoucna.

 

(1.1.2006)
Jméno: Denny

Velmi Vám děkuji za napsání tohoto článku, protože jsem ráda, že i spousta jiných lidí má svůj názor na tuto problematiku a nejsou jen hloupé loutky, které se řídí pouze tím, co jim kdo "nakuká" (Nova,...). I já vlastním -no toto slovo je poněkud hloupé, protože jak už jste předeslal, pes není náš majetek, je to živý tvor a nejen to, ale i náš nejlepší přítel - tedy alespoň můj - jednoho takového milého "bojového" pejska (americký staffordshirský teriér) i když on je bojový pes spíše, když se jedná o místo na gauči nebo v posteli. No, abychom se dostali k jádru věci. I já a určitě i ostatní, se každý den musíme potýkat s hysterickými výlevy některých kolemjdoucích, když zahlédnou našeho psa. Ale v tomto ohledu nemůžeme zůstat pasivní, a proto bychom se jim měli stále snažit vysvětlit jak to doopravdy je. Abych řekla pravdu, neumím si představit jaké by to bylo, kdybych neměla vedle sebe takového spolehlivého a báječného kamaráda, s kterým se opravdu nikdy nenudím.

 

(22.5.2005)
Jméno: Jiřka

Dobrý den všem milovníkům psů, nejen tzv. "bojových plemen". Chtěla bych také přispět se svými zkušenostmi a názory, jelikož jsem majitelkou 2 "zabijáckých" fenek. Jedna je 19 mešíční SBT (stafbulík) a druhá 9 měsíční APBT (pitbull). Zažila jsem podobné zážitky jako spousta jiných majitelů těchto plemen, např. se starší fenkou, o které mi téměř každý tvrdil (a občas i dneska někdo tvrdí), že je to zabijácký pit. Nejen, že neví, co je to za plemeno, ale bez poznání ji odsoudí. Lidé se s ní když byla malá velice často a nadšeně mazlili, ale jen do té doby než se zeptali: "a co že to vlastně je za pejska?" Po mé odpovědi brali děti a utíkali, v lepším případě prohlásili něco ve smyslu - "jo jo, teď je to roztomilý, ale až vyroste, bude zabiják..." Omyl, dnes je téměř dospělá (stafbulíčci dospívají psychicky dost pozdě, někdy mají štěněcí povahu celý život :o)) a je naprosto vyrovnaná, přátelská k lidem i jiným zvýřatům. Bez problémů se pohybuje bez vodítka a perfektně zvládá naučené povely. Pití slečna, ač je v pubertě je též bezproblémová a k ostatním psům nevšímavá, někdy i hravá. Tím nechci říct, že jsou to neškodní a od přírody poslušní psi, ale opravdu záleží jen a jen na majiteli, jak si psa vychová... Také by mohli být ohleduplnější ostatní pejskaři a pokud vidí, že jde člověk se psem na vodítku s košíkem a snaží se vyhnout střetu s ostatními psi, měli by si své miláčky zavolat. Nenechat je pobíhat okolo takového psa, nedej bože ho nechat, aby se snažil takového psa napadnout. Pak přijdou se slovy: "to je ten hnusnej bojovej pes, měli by se nechat utratit, jsou nebezpečný..." Zažila jsem to i na vlastní kůži, když jsem hlídala příteli fenu AST. Měla jsem jí na vodítku u nohy a napadla nás fena ohaře. Už když kolem nás pobíhala, snažila jsem se domluvit s jejím majitelem, ať nás fena přestane ohrožovat nebo to nedopadne dobře - s neůspěchem. Když ve finále napadla mou fenu i mě, uvolnila jsem vodítko a nechala se bránit. V tu chvíli přiběhl majitel a začal na mě řvát, že s tím svým hajzlem nemám vycházet na ulici... K žádným vážným škodám nedošlo, vím, co si z mé strany můžu dovolit. Naštěstí je i pár zodpovědných majitelů a já doufám, že jich v budoucnu bude o mnoho více. Je toho strašně moc, co bych chtěla říct, ale to by bylo opravdu na dlouho...

 

(20.2.2005)
Jméno: Roman Brixa

Dobrý den….  Mám chovnou stanici plemene „American PitBull Terrier“ a tímto bych chtěl poděkovat panu Dostálovi za vše co pro pejsky dělá včetně těchto stránek. Se vším co zde p. Dostál píše souhlasím až na tuto větu:
 „ Mimochodem, je ověřeno, že ona bojovnost plemene pitbull spolehlivě zmizí, pokud se tento pes zkříží s jiným plemenem. Proto je v jeho chovu důsledně uplatňována příbuzenská plemenitba. Jinými slovy, kříženec pitbulla již jeho bojovnost mít nebude...“
(můj názor a moje zkušenost – samozřejmě se může a pravděpodobně bude lišit s názorem a zkušeností vás ostatních)
 „Bojovnost“ je v odborných kruzích nazývána „GAME“ …křížením PitBulla s čímkoliv jiným dochází k tomu, že budoucí potomstvo přebírá genetickou a povahovou výbavu od obou rodičů a to né vždy od obou rovným dílem – z toho plyne, že dostáváte (uvedu oba extrémy)
1) v tom nejhorším případě: sílu, rychlost, hbitost, vytrvalost a srdce bojovníka včetně „GAME“ - toto vše od PitBulla  a psychickou nevyrovnanost - od psa, kterého jste s PitBullem zkřížili a máte na světě skutečnou nezajištěnou zbraň – a ten může překvapit svou reakcí i zkušeného pejskaře natož člověka, který třeba nemá tolik zkušeností s výcvikem psa a malér s pokousáním člověka je na dohled…. a to je to proč „chovatelé“ dostávají kopřivku a začnou být arogantní – mají obavu z toho, že čím více takových případů bude – tím má druhá strana, co chce zakázat chov PitBullů a dalších plemen více argumentů a šanci takový zákon prosadit….
Druhý extrém: že z PitBulla má jeho umazlenost, klidnou a vyrovnanou povahu a ostatní vlastnosti od psa zkříženého s PitBullem, a pak je to naprosto neškodný mazel…. A potom je samozřejmě nepřeberné množství kombinací výsledků mezi těmito dvěma extrémy…. proto ty rozličné názory a zkušenosti lidí na křížence PitBullů…
Je pravdou, že přenos „GAME“ jakožto psychosomatické vlastnosti je nevyzpytatelný a nejlepších výsledků přenosu „GAME“ je znám právě u příbuzenské plemenitby tzv. Inbreedingu, ale to neznamená, že se nepřenáší na potomky tzv. křížence

s pozdravem Roman Brixa       BRIXA´S - KENNEL

Moje připomínka: V tomto případě jsme si jen zcela neporozuměli v pojmech - "bojovnost" jako taková samozřejmě ve větší nebo menší míře zůstane, ale přikřížením díky znovuobnovení sociálních instinktů se zásadně změní její interpretace. Jinými slovy - dotyčný kříženec bude mít po pitovi více či méně dominantní povahu, ale bude se vůči jinému psu chovat pouze DOMINANTNĚ, nikoliv LIKVIDAČNĚ. Bude to opět pouze o signálech, nikoliv o boji na život a na smrt. A to je dáno právě onou přítomností nebo absencí přirozeného sociálního chování...
___________________________
Viktor Dostál, PSÍ ŠKOLA FALCO

 

(24.10.2004)
Jméno: Martina Vacková

Dobrý den všem dobrým lidem, chci se přidat na stranu všech pejsků a všech zodpověných majitelů, kteří své psy miluji. Jsem velký příznivec těchto stránek a moc si vážím pana Dostála za to co dělá a obdivuji jeho schopnosti i trpělivost. Jeho rady mi moc pomohly ( hlavně mému pejskovi ) a vím že to není sranda být majitelem jednoho "bojového" plemene. Můj nejlepší kamarád - 16 měsíční pes - Brazilská Fila - Dasty je ukázkou toho, že záleží hlavně na výchově a lásce. Nikdy jsem ho neuhodila, nikdy ho nemusela nějak trestat a kdyžtak pouze po psím jak p. Dostál popisuje na svých stránkách. Dasty je nyní puberťák, ale jeho oddanost ke mě a mojí rodině je nekonečná. Může si ho pohladit každé dítě a nechá si všechno líbit. Pokud se cizí člověk k němu chová normálně a já dám Dastymu vědět, že je vše v pořádku, není problém ani s dospělým. Natož aby se choval agresivně ke mě ! Nikdy k ničemu takovému nedošlo a já ho vodím téměř všude ssebou. Samozřejmě mám mnoho zkušeností s lidmi, kteří se ho bojí jen co ho vidí a tím pádem ho hned odsoudí a jejich reakce jsou často opravdu zarážející. Na druhou stranu jsou lidé, kteří jsou v pohodě a nechají se od něho olízat, očichat a svoje děti taky. Prosím vás všechny, nebojte se projevit více lásky ke svým pesjkům, oni vám ji projevují neustále, obětujte pro ně více svého času a zapomneňte na nesmysly typu, že pes se má pomazlit jen když to chcete vy ! Mazlete se s ním pořád, PES vám to vždy vrátí. Dasty ode mě dostal už snad miliardu pusinek :-) a není to jen z lásky, vždyť jen nadražený pes( člověk) smí dát obličej k jeho  nosu kdykoliv chce a je to naprosto nenásilná metoda. Přeji všem majitelům mnoho krásných dnů s jejich kamarády pejsky a všem pejskům hodně tolerance k nám lidem :-)

Martina Vacková

 

(8.8.2004)
Jméno: Vladimír Janoták

Dobry den, absolutne s Vami suhlasim. Ak pes pohryzie cloveka, na 100 % je zodpovedny clovek. NEVERIM, NEVERIM ze pes. Moj jeden pribeh: Ked som mal asi 10 rok / uz vtedy som sa tulal sam po lesoch / "napadla" ma polodivoka svorka pastierskych psov asi 5,6. Od strachu som ich vtedy nepocital. Pastier si asi odskocil a psy nechal same strazit stado. Bolo to daleko od dediny. Nemal som ziadne vedomosti ako postupovat, ale od malicka som miloval psy a zil vo viere / a zijem doteraz /, ze mi psy neublizia . Podvedome som ostal stat, vedel som, ze nesmiem urobit ziaden prudsi pohyb. Dat sa na utek, by bola ista smrt. Psy zastavili par metrov predo mnou, obstupili ma a zurivo vrčali a stekali. Dival som sa do zeme a stale som opakoval " Nebojte sa, ja Vam nic neurobim" Do teraz neviem, ako sa to mohlo stat, ze som vtedy dodrzal, vsetky zasady nebezpečneho stretnutia so zvieratom, psom ci medvedom. Psy po chvili odisli naspat k stadu a ja som mohol v klude odist.
Ak by ma moji rodicia viedli  k strachu so psov a pestovali vo mne paniku pri stretnuti so psom, ako to robia mnohi rodicia v nasom mestecku, asi by som sa dozil iba 10 rokov. Moja mamka miluje psy dodnes a adovzdala to i mne. Mal so Slovenskeho cuvaca. Dostat sa k  nam na dvor, tak to slo o zivot, bol velmi ostry. Vykonaval straznu sluzbu nepodplatitelne. Velmi "tvrdo" som snim cvicil povel" SPAT" a "K NOHE" Cele roky som s nim chodil po dedine bez voditka. Nikdy ziaden problem. Vonku sa zmenil na pokojnu bielu ovecku. A taky je kazdy pes, ktoreho pan nauci aspon 5 povelov. Ktory nie je prikovaný retazov. A u nas na vidieku sa potuluje aj vela tych odtrhnutych z retaze. Nikdy som nevidel ani tie , ze by niekoho napadali. Spokojne sa tesia z necakanej slobody a nikoho si nevsimaju. Problem su vsak majitelia, ktorí vedome cvicia psa ako zbran alebo si nezabezpecia oplotenia firiem, ked maju svorku, ktora nikdy nevysla z objektu a cloveka videla len spoza mrezi.Videl som mnoho krat ako deti ci dospeli drazdia psov a tesia sa ako tieto bezmocne zuria, lebo su za vysokym plotom. Hadzu po nich kadeco a pod. Ked na dotycneho poslanca zautocia len slovom, tak ide vsetky sudy postavit do pozoru. Tam by mali nasi poslanci zamerat pozornost a sprisnit postihy za taketo priestupky. U nas na Slovensku sa vsak take nieco nedeje a mame par poslancov, ktori by tie " stvornohe obludy" najradsel pohlusili a nechali 10 kusov v ZOO na pamiatku. Nevidim ine riesenie,iba  ze sa musime viac spojit, viac komunikovat a viac robit spolocne. A hlavne viac robit pre osvetovu cinnost. Na ZS sa ucia o kadejakych cudzokrajnych potvorach ale aby im niekto aspo raz vysvetlil nieco viac o psoch, t.j. zvierati ktore bude kazdy najviac stretavat, to sa nerobi.

Prajem Vam vela uspech vo Vasom peknom usili o prava nasich priatelov psov.

S pozdravom V.Janotak

 

(25.7.2004)
Jméno: Vlasta Hornáková

Vážení, souhlasím s tím, že nezáleží na tom, o jaké plemeno psa jde, že každý pes může pokousat. Já sama jsem majitelkou labradorského retrívra a i když bych mohla říci, že je hodný a nikdy nikomu neublížil, tak při procházkách s ním jsem opatrná. Chodím s ním na procházku do polí a pokud máme někoho potkat, tak ho vezmu na vodítko. Nikdy ho nenechávám někde pobíhat samotného bez dozoru stylem proběhni se sám jak uznáš za vhodné a pak se vrať domů. Ale o tom stačí, spíše bych Vám chtěla nastínit můj problém s člověkem, který vlastní takzvané bojové plemeno (zřejmě stafordšírský teriér). Tento člověk je mladý, má i problémy se zákonem (feťák), vlastní tohoto psa. Minulý rok jsme s ním měli problémy v tom smyslu, že u nás v bytovce bydlí jeho kamarád, kterého navštěvuje a svého pejska nechává pobíhat bez dozoru okolo bytovky, kde si hrají děti a on sám jde na návštěvu, nebo jsou zalezlí s kamarády v garáži a pes si běhá, kde se mu zamane a my sedíme na zahrádce a čekáme až si psa zavolá a pohlídá, abychom mohli jít domů. Toho osudného dne jsme také byli s naším labradorem na zahrádce a nevšimli jsme si, že tento člověk přišel opět se svým psem za kamarádem a že jsou opět zavření v garáži a šli jsme domů a najednou se na nás žene pes a zakousl se do našeho, naše děti i my jsme byli v šoku. Díky duchapřítomnosti mého manžela, který psa toho člověka držel, aby neškubal a nevytrhl našemu psovi kus krku, to vše dopadlo vcelku dobře. Majitel psa přiběhl s vodou, psa polil, pes pustil našeho. S naším Endym jsme museli na veterinu, protože mu rána začala hnisat a krk mu otekl, tam jsme zaplatili peníze za léčbu a když jsme po majiteli požadovali náhradu, tak nám řekl, že nám rozbije hubu. Dnes už je praxe taková, že jeho pes běhá po vsi bez jeho doprovodu stále a já se rozmýšlím jestli se s naším pejskem mám vydat na procházku a když vyjdu tak mám šílený strach do té doby, než se vrátím domů. Závěrem bych chtěla napsat, že proti psům "bojových plemen" bych nic neměla, ale v tom případě, že bude zabezpečeno, že si je budou moci pořídit lidé, kteří se jim budou opravdu věnovat, cvičit je a budou opravdu zodpovědní. Myslím si, že hlavně ta zodpovědnost hraje velkou roli, protože kdyby tenkrát onen pes napadl jedno z našich dětí, tak mají památku do konce života. Ještě bych se chtěla zeptat, co bychom mohli podniknout (na koho se obrátit) pro to, aby majitel psa si tohoto psa dostatečně zabezpečil a pes nepobíhal po vsi a příště třeba opravdu nenapadl nějakého člověka (zatím to odnášejí zvířátka - slepice, psi a srny).

Je mi to líto a cítím s Vámi, ale dokud skutečně nedojde k průšvihu, asi nemáte šanci...:(

 

(20.6.2004)
Jméno: Jitka

Pozorně jsem si přečetla Vaše názory a víceméně s Vámi souhlasím, zejména v tom, že problematičtější jsou spíše psi malých plemen. Chovám dva velké psy (pyrenejského horského psa - zatím štěně) a staroanglického ovčáka. Můj pes /ten dospělý/ nikdy nikoho nenapadl, naopak, já jsem byla 2x pokousána "zmetky" malých plemen (1x malý knírač, 1x kokršpaněl). Pokaždé tito psi napadli ze zálohy, kokršpaněl dokonce utekl svému "pánovi" a napadl i mého (nyní velmi starého a nemocného bobtaila). Reakce majitele, když se ráčil dostavit? Snažil se nejprve kopat do mého psa a pak přerazit klacek o mě (50 kg vážící ženu!!!). Hysterie okolo agresívních psů je zbytečná, problémem jsou pouze nekompetentní lidé, kteří absolutně nezvládají výchovu svých psů. Souhlasím s Vámi, že je třeba vychovat majitele psů. Bohužel platí, že je-li chovatel (s prominutím) arogantní a hulvátský idiot, chová se podobně i jeho pes, bez ohledu na to, zda se jedná o malé či obří plemeno. Špatné zkušenosti mám však především s malými psy (potažmo jejich pány), i když už jsem byla napadena i rotvailerem (s hulvátským pánem), naštěstí měl pes náhubek (byť bez vodítka), takž jsem měla "pouze" modřinu na několik dlouhých měsíců. Zdravím.

 

(6.6.2004)
Jméno: Irena Temlíková

Dobrý den,

doufám, že nebude vadit, když se můj příspěvek nebude týkat pouze bojových plemen, ale všech pejsků...

Právě jsem slyšela v rádiu, že se chystá zákon týkající se zodpovědnosti majitelů psů za jejich chování. Konkrétně v případě, že pes někoho zraní, může jít majitel do vězení až na 2roky, v případě, že pes někoho usmrtí až na 10let.(Směšné, když zabije člověk, je 10 let pomalu vyjímečný trest). Dobře, nemám nic proti tomu, aby majitelé psů byli zodpovědni za chování svých psů,...ALE JAK MŮŽU BÝT ZODPOVĚDNÁ ZA CHOVÁNÍ PSA, KTERÉMU SPOLEČNOST UPÍRÁ ZDRAVĚ SE VYVÝJET. Já si troufám tvrdit, že problémy, které se psy jsou, mají na svědomí právě ti, kteří vymýšlejí a schvalují všechny ty krátkozraké vyhlášky, kterými se omezuje přirozenost psů -na vodítku a s náhubkem, bez možnosti volného pohybu a kontaktu s ostatními psy a lidmi.

Nad nepřítelem můžu zvítězit jenom tehdy, když ho co nejlíp poznám. A pokud někdo považuje psy za své nepřátele, měl by se snažit o nich co nejvíc dozvědět, ay věděl co od nich může čekat a jestli je opravdu potřeba se jich bát. Kdyby si tu práci dal, byl by překvapen, otázkou zůstává jestli by veřejně přiznal, že se mýlil..nejspíš ne.

Pes se člověka určitě neprosil, aby ho domestikoval. V pořírodě mu jistě nic nechybělo, a přesto se člověku maximálně přizpůsobil a dokonce ho za to ještě miluje. Ale lidi se natolik odcizili přírodě , že se vrací zpátky na úroveň lidí ve středověku, kteří všechno co neznali pokládali za zlo.

A my co máme psy si to jen tak necháváme líbit. Platíme za to co jsme si řádně koupili a o co se staráme nekřesťanské poplatky! a ani nepožadujeme, aby se z nich vybudovalo něco právě pro ty pejsky, aby měli možnost se vyběhat, zaplavat si, pohrát si ...být šťastní.. a aby tam byl přísný zákaz lidem, kteří o psech nic nevědí, ale přesto o nich rozhodují. No vlastně ne, museli by se povinně dívat, aby si uvědomili jak "moudře" rozhodují.Přizpůsobujeme se oněm vyhláškám a nařízením a mlčíme - mezi sebou si možná na to všechno zanadáváme- ale veřejně mlčíme!!!!!!! a to je neomluvitelné. Přestaňme mlčet a pojďme už konečně za ta stvoření bojovat!!!!!

Právě proto, že ti vystrašení, věci neznalí pitomci nemlčí,byli vyslyšeni, a proto my musíme křičet víc...a snažit se je přesvědčit, že všechno je jinak. Je pohodlnější všechno zakázat nebo maximálně omezit, než vymýšlet a řešit a jednat ,ale není to příliš chytré.

Pojďme je donutit poznat jejich "nepřítele", ať zpytují svá svědomí a pojďme začít splácet dluh, který vůči pejskům máme, a který neúnosně narůstá.

Snad to není příliš zmatené, ale jsem odpravdu naštvaná, už toho je nějak moc, už je toho příliš, už je toho dost!

 

(11.2.2004)
Jméno: Tereza Ptáčková

Dobrý den všem majitelům i nemajitelům "bojových plemen". Jsme majitelkou 4 měs. psího miminka -holčičky Stafordšírského bulteriéra (SBT) Růženky. Růženka je neuvěřitelně roztomilá a přátelská k lidem i k pejskům. Protože tohle plemeno není u nás zatím tolik rozšířené, jako třeba pitbull, mnoho lidí vůbec o existenci SBT neví. Nutno podotknout, že SBT se nejen vzhledově, ale především i povahově ve spoustě věcí liší od pitbulla. Když jdu s Růžou na procházku, vzbuzuje pro svůj netradiční vzhled obrovský zájem okolí. Všichni si ji chtějí hladit a rozplývají se nad ní. Rodiče říkají dětěm, jak roztomilé stěňátko to je. Většina lidí si myslí, že je to nějaký kříženec. Až potud je všechno v pořádku. Ale často se mi bohužel stává, že ve chvíli, kdy jim na otázku "co to je?", odpovím, že Stafford a ještě k tomu (nedejbože) bullteriér!, tak ztuhnou, přestanou si Růžu hladit a brání dětem v dalším kontaktu (znova upozorňuju, že je to mrňavé štěňátko) se slovy, že by jim mohla ublížit a že bych s ní bez košíku vůbec neměla chodit. Občas lidé dokonce obrátí tak, že na mě začnou být i nepříjemní. Podle toho lze soudit, že osvěta o psích rasách a jejich typických vlastnostech mezi veřejností je smutně nedostatečná. Společnost by totiž měla být, alespoň okrajově, informována o tom, že tato "bojová plemena" nemají (ani trošku) ve své povaze ani historii za cíl napadat LIDI!!! A že naopak tito psi byli po desetiletí (v případě SBT staletí) šlechtěni k naprosté lásce a oddanosti človeku (což si na druhé straně vybralo daň v onom vyblokovaném soc. chování vůči příslušníkům svého druhu). Takže možnost napadení člověka je u těchto plemen dokonce nižší, než u jiných ras. A kdyby takovéhle základní informce o psovitých šelmách byly zahrnuty do osnov pro základní školy, myslím, že by se předešlo mnoha hloupostem v zákonodárství i reakcích splečnosti vůči psům obecně.

 

(8.2.2004)
Jméno: Lenka Bolješiková

Již jsem psala do Vaší poradny,a tak bych chtěla přispět i sem trochou do mlýna...
Vlastním 18 měsíčního AST ,stalo se to v létě o prázdninách,kdy jsem se já a můj Apollo vydali na procházku do přírody.Neušli jsme daleko,když Apík zahlédl husté křoví a své pozadí doslova do něj zavrtal a pustil se do své velké potřeby.V tu chvíli kolem nás procházel chlap,který už z dálky na nás začal pokřikovat sprosté nadávky na adresu rasy mého hafana!Ignorovala jsem jeho nevybíravé chování a hleděla jsem si svého až po tu dobu,kdy se u mne zastavil a začal  mi řvát do obličeje ,jestli si po něm ten exkrement uklidím,že si na to počká!Ať se na mě nikdo nezlobí,ale prodírat se pořádně zarostlým křovím a sbírat po svém pejskovi,ani mne nenapadne!Být to na trávníku u chodníku s radostí,ale v takovémto případě?Otočila jsem se na toho dotyčného a odpověděla mu klidným,ale pevným hlasem,že mu do toho nic není!To jsem zřejmě neměla vůbec dělat,protože v tu chvíli mě ten pán chytil pod krkem a začal se mnou cloumat,já ho odstrčila a v tu chvíli mi přiletěla pořádná pěst do brady nutno podotknout,že jí měl v sádře.A znovu mě chytil pod krkem tentokráté tak,že mi zaryl nechty do krku.Já byla nejdříve,tak omráčená,že jsem jen lapala podechu,ale nakonec jsem se ubránila,i když jsem vypadala,jak po boji s tygrem!!!Oblyčej nateklý a krk jsem měla poškrábaný opravdu,jak od nějaké šelmy,a k tomu jsem mluvila,jak přiškrcené kuře :( .A co dělal v tu chvili můj Apík ?Vrtěl ocáskem a skákal na toho chlapa v domění,že je to hra!O to byla má obrana těžší,protože jsem ho měla pouze na vodítku bez náhubku a plně vjedoma toho,že jsou v bízkosti i jiní pejskaři.A myslíte si ,že mi někdo pomohl?Vůbec nikdo,všichni přítomní stáli v němém úžasu(a bylo jich hodně:( ).Nakonec jsem zavolala svému příteli,který mě odvezl i s Apíkem na pohotovost a na policii.Na PČR se náramě divili,možná i bavili tím,že můj pes mně nebránil,ale já ho opravdu nevychovávám,aby z něho vyrostl nějaký agresor nebezpečný svému okolí,ale aby měl rád každého bez jakékoliv vyjímky a rasového podtextu!
Je sice pravda,jak jste již psal o jejich vyblokovaném chování vůči jiným psům,Apík není vyjímkou,ale já si říkám,že pokud se naučil mít rád pudlíka Dafa a svoji babičku Sáru a kamarádku pitbullku Boninu,kocoura Charllieho,jednoho dne doufám docílím i toho,že v něm potlačím i jeho agresi vůči jiným pejskům,tak že je bude alespoň ignorovat!Svého psa mám stále na vodítku,pokud jsou v naší blízkosti jiní psi,ale problé je ten,že někteří pejskaři,tak ohleduplní nejsou a své pejsky mají puštěné a neposlušné!Pak nastává problém,protože nehlídám jen Apolla,ale i cizího pejska,aby nedošlo k maléru!
Na závěr se zaobírám myšlenkami,kdo je více nebezpečný,jestli lidé,kteří už od pohledu na mého psa ztrácí nervy a nadávají na mě nebo Apolla nebo mě rovnou mlátí?!Nebo můj pes AMSTAF....
Pak jsou to tací pejskaři,kteří si neuvědomují,že byť mají malá plemena(vzteklá nebo hravá) své pejsky nezvládají v domění,že jsou neškodní mají je všude na volno,já také nemohu mít oči "za rohem" a dávat pozor,pak vznikají zbytečná nedorozumění!
Myslím si ,že každý člověk bez rozdílu,ať už má psa nebo ne, by měl projít osvětou psího chování,protože každý pes je odrazem nás samých,to jací jsme, pes je zrcadlo naší duše! A dle mého názoru je jedno jestli je plemeno "BOJOVÉ" nebo onaké,jak si psa vychováte ,takového ho máte!!!

 

(18.5.2003)
Jméno: Katka Rabasová

Dobrý den všem i Vám paní Natalii. Děkuji za Váš názor. :-) Myslím,že naše názory na psí problematiku se v lecčem shodují, jen každá si z nás utvářela názor na základě jiných zkušeností. Mít stejné nepříjemné zkušenosti se psy, byl by můj názor naprosto totožný s tím vaším.
Je však pravda, že musím trochu přehodnotit svůj názor na AST. O víkendu jsme s fenkou zašli na městské slavnosti, bylo zde plno lidí a plno psů. Potkali jsme dva AST, můj obdivný pohled na pěkně stavěného psa rychle ustal jakmile jeden z nich bez jakéhokoliv! upozornění zaútočil. Dost agresivně. Bez varování, bez jakéhokoliv upozornění či náznaku.Byla jsem docela v šoku.Už jsem se setkala se psy kterým fena "nepadla" do oka, ale vždy bylo "poměřování" sil ukončeno maximálně zavrčením. Děvčata, která si ASTy vedla očividně nebyla nijak překvapena nad tím co stalo, pravděpodobně si už zvykla :-(
Takže musím uznat, že přezkoušení způsobilosti pro získání nebo chov psů by bylo docela na místě. Jen si nedokážu představit jak by se to aplikovalo ve větším měřítku. Nashledanou!

 

(13.5.2003)
Jméno: Natalie Krištůfková

Milá Lenko a Katko, dobry den.S Vasimi nazory a zkusenostmi souhlasim.Je pravda,ze jsem to s temi omezenimi trochu prehnala a uznavam to.Je to diky tomu osklivemu zazitku a vim,ze bych nemela strkat vsechny bojove psi do jednoho pytle.Ale je to tezke.Vas,zkusenych a hlavne zodpovednych majitelu je malo.Aspon zde,v Praze.Je to tyden,byla jsem s bluesem (labradorem) na prochazce na kopci v parku.Uz byl vybehanej a ani ty psi ho uz tolik nezajimali.Najednou se k nam prihnal AST asi 10 mesicu.Bez panicka.Rekla jsem si,ze to bude bez problemu ,kdyz je to stene.Zacal na Bluese skakat a plest si ho s Fenkou :-) Bluesovi se to samozrejme nelibilo a chtel si radeji hrat ale to po nem AST hned vyjel a dal mu na srozumenou,ze ne.Opakovalo se to donekonecna.Az sla kolem skupinka lidi s Rotwailerem (nevim jak se to pise :-) ).AST ho sel omrknout ,ocuchali se a AST na nej  dost krute zautocil.Zacali se dost drsne rvat.Majitele Rot. je nejak odtrhli a rot. mel neco s packou.Tak nekam zmizeli patrne k veterinari.A ten AST se vesele rozbehl zase k Bluesovi.To uz jsme ale brali s pritelem a psem do zajecich.Presneji hledat majitele.Bez uspechu.Majitel nebyl.Patrne sedel na kopci v hospode a chlastal jak o zavod.Zatimco jeho milacek behal jen tak v parku a rval se.Panicek mel stesti,ze jsme ho nenasli,pritel byl totiz tak rozcilenej,ze by to asi nevydrzel...A mila Katko,vim,ze na sadu kuchynskych nozu nepotrebujes psychologicke testy,tak proc na psa....Jde o to,nuz je vyrobenej na krajeni chleba a ne na zabijeni.Narozdil od techto psu,kteri jsou vyslechteny k tomu ucelu zabit!!!Nuz v rukou nebezpecneho cloveka taky zabije ,ale vinu nese clovek.Zatimco u psa se rekne ,ja to nevedel ze by byl schopnej ublizit,nikdy to neudelal a pod...Cloveka trest mine a psa muzou dat utratit.A to je prave ta nespravedlivost.A tak jsem to myslela.A kdyz te pokouse maltezacek ,tak to ma promin dost jine nasledky,nez kdyz te pokouse treba nem.ovcak ,jako moji babicku,ktere zustala noha viset od kolene dolu,jen na kousku kuze.Zkusenosti jsou ruzny ale ja doufam,ze ta "moda" pitbulu a AST pomine a budou je chovat jen zkuseny a zodpovedny majitele.A ne lidi,kteri sami vychovu nepoznali a je jim to jedno.Vsem Vasim ctyrnohym kamaradum hodne pozdravu a mejte se lidi radi...:-)))

Díky za tento příspěvek, Natalie. Uvedený konflikt totiž přesně ilustruje problém pitů&spol. - absolutní vyblokování sociálních instinktů, jak už jsem o tom psal jinde. Je to velký problém a náprava těchto psů není možná, není totiž na čem stavět... Je mi jich líto. Nebýt uvedeného "průšvihu", bylo by to skvělé plemeno.

 

(11.5.2003)
Jméno: Lenka Váňová

Ahojky Viktore, nedá mi to a musím reagovat na článek paní, co měla napadeného pudla pitem. Pro informaci těm, co mě neznají, vlastním rok a půl starého staforda. Ti, co mě znají ze soustředění, tak jistě  vědí, že se snažím vychovat svého psa  a dělám co mohu. Ne, opravdu se nechci s tou paní přít a vím moc dobře, co tito psi umí. Ale zase malinko na obranu nás, páníčků těchto hafanů, těch, kteří se snaží, aby jejich pes neublížil těm druhým, mající vždy košík a jsou na vodítku, pokud jsou v dosahu jiných psů.  Chodím se svým psem všude...beru ho opravdu všude, kam mohu a kam mi to dovolí. Ale i  já se setkávám, bohužel, zase s pejskaři ostatních plemen, kteří nechávají své psy, aby na nás doráželi a třeba i okusovali nohy mého psa a nepřivolají si svého miláčka, buď jim to je jedno, nebo by je stejně neposlechl. Pak, když samozřejmě můj staf vyjede...je ten zlý  on. Neříkám, že je beránek, to opravdu ve vztahu k druhým psím klukům není-fenky a štěňata miluje.
Stala se mi příhoda, kdy mě pán den co den přesvědčoval,  že svého loveckého s mým stafem zkamarádí a nechával svého psa, aby nás "obtěžoval". Hlídat stafa a ještě cizího psa není potom pro majitelku jako jsem já nic jednoduchého - už pro mou váhovou kategorii....Nikdy se nic nestalo - do doby, kdy k nám přiběhl další volně pobíhající pes a chtěl se s námi rvát....náhodou se přimotal i ten lovecký...oba volně pobíhající s pány kdesi v zadu, se pak servali a mohl za to můj staf.....legrační, že - jediný na vodítku a s náhubkem a do rvačky nemohl zasáhnout, jelikož jsem mu to neumožnila. Od té doby si alespoň majitel loveckého hlídá a když nás vidí, svého si alespoň přivolá.  Občas mám oči i v zadu, abych sledovala, který pes si běhá sám, protože jeho páník si vesele povídá s dalším podobným páníkem.
Nechci omlouvat toto plemeno, zase jsme to bohužel byli my lidé, kteří ho vyšlechtili takového, jaký dnes je a když už tedyje. Ale pokud se žádá ohleduplnost od nás, co tato plemena máme- měla by  být oboustranná. Vždyť jde o psy nás všech.
Děkuji těm, kdo se snaží pochopit i tu druhou stranu mince.

Lenka

Ahoj Lenko, souhlasím s tím, že vždy je to v lidech. Osobně mám zkušenosti z opačného konce spektra, kdy při spatření mého Šedyho se v pejskařích probudí atavistické vzpomínky na všechny sežrané Karkulčiny babičky a osvětové pořady našich plošných médií a kdy následují hysterické nebo konfrontační výstupy... Ale zažiju občas i ony uňafané okusující malé psíky beze stopy výchovy a socializace a pokud je kterýkoliv z mých psů odkáže do patřičných mezí (bez agrese a kousnutí), tak mám hned nezvládnuté psy kterým patří náhubek. Nesmírně si proto vážím každého normálně uvažujícího člověka, který ví aspoň minimum o psí povaze a psích potřebách - ať už má na konci vodítka či navolno pita, podvraťáčka nebo dogu.

Viktor

 

(11.5.2003)
Jméno: Katka Rabasová

Dobrý den, nejdříve jsem chtěla říci, že je mi opravdu líto co se stalo pejsku paní  Natalie. Je to nepříjemné, nicméně souhlasím s Vámi že není správné trestat za tyto činy psy příslušných ras. Zákon, který se připravuje považuji za naprostou nehoráznost. Kolik vražd nebo ublížení na zdraví se např. stalo pomocí kuchyňského nože, a je snad nutné mít nějaké psychologické testy na to abych si koupila sadu kuchyňských nožů? Ne! Tak proč mít testy na psa.
Dále nechápu proč by se tato omezení měla týkat pouze vybraných typů psů. Zuby mají všichni psi a tedy všichni mohou kousnout! /před rokem mě pokousal maltézák/ Proč místo tohoto nesmyslu nenavrhnou, aby každý! pes měl identifikační čip a každý  majitel povinné pojištění na škodu způsobenou psem. Proč se nevedou preventivní přednášky např. na školách, ve školkách jak se ke psům chovat. Většina případů vznikne pokousání u dětí, které neznají základy jak se k cizím psům chovat. Samozřejmě že psi by neměli vyrůstat jako kůl v plotě a každý pejsek by měl absolvovat "školu dobrého chování".
Nejsou zlí psi, ale zlí lidé a o těch se nikde nemluví. Plno těchto "zabijáckých" psů se používá k vyhledávání drog, k vyhledávání lidí. (btw. vede se vůbec statistika kolik těchto "zabijáků" už např. našlo lidí nebo jim jiným způsobem zachránilo život?) Všem bych chtěla nakonec vzkázat, naučme se být tolerantní i vůči těm, kteří mají tu smůlu, že byli vyšlechtěni a používáni k něčemu co se nám nyní nehodí. Každý jsme nějaký a každý má své mouchy a je jedno ať se jedná o psa nebo člověka, naučme se žít s každým (i plemenem) :-))

 

(4.5.2003)
Jméno: Natalie Krištůfková

Dobry den, četla jsem na Vašich stránkách článek o bojovích plemenech (psi rasismus).A musim Vám dát za pravdu.Skutečně je neodpustitelné trestat psa za zločiny majitele.Prošla jsem nepříjemnou zkušeností se psi tohoto druhu.Mame trpasličího pudla už 10 rokem.Šla jsem s ním kvečeru na procházku po parku.Vše bez problému.Při návratu domů,jsem se stavila v baru pro cigarety.V ten moment procházel kolem pultu pitbul a beze slova se na meho ctyřnohéhio miláčka vrhnul.Byl to strasnej pohled a bezmoc!Mel celou jeho malinkou hlavu ve se obrovske tlame a hazel s nim na všechny strany.Naštesti hned za nim byl jeho páníček a začal svého psa řezat dokud nepovolil.Což je u téhle rasy,jak jistě víte,téměř nemožné!!!Muj pudlik z toho vyvázl se čtyřma dírama v hlavě.A strachy se na místě vykálel.To mě samozřejmě ani nenapadlo uklízet,v baru kde nechaji pobihat tak nebezpečné zvíře bez vodítka a náhubku!!!Neměla jsem ani sílu nadávat tomu pámíčkovi té divoké šelmy.Myslím,že sám po téhle zkušenosti bude opatrnější!!Ale proč lidska opatrnost musí startovat až v moment,kdy se stane nějaké neštěstí???Od té doby mám opravdu strach,když potkám takového psa jen tak na volno.Já osobně bych řešila tenhle problém tak,že každy,kdo by si chtel podobné plemeno pořídit,by prošel různými možnými psychologickými testy.Potom by měl teprve právo s tímto psem fungovat a co víc,v určitém věku toho psa by MUSEL projít vycvikem(profesionalnim).Oba tyhle papíry by majitel musel nosit stale u sebe!!A policii bych dala pravomoce,si je vždy u páníčka vyžádat!!!A pokud by jeho pes napadl nejakeho jineho,šel by si posedět jeho majitel třeba až na půl roku do vězení.Potom by si asi lidé hodně rozmisleli,jestli na sebe mohou vzít tak velkou zodpovednost a mit doma bojova plemena tohoto druhu.A pitbulové a stafordové by měli rozhodne štastnější a spokojenější život s páníčkem,který ví,jak si s ním poradit. Možná se to zdá,jako příliš tvrdé řešení,ale každy den potkávám nezodpovědné majitele psů,Praha je jich plná!!!A většinou se jedná o skinheady,smažky a jiné podivné existence.Jsou to bezcharakterní jedinci,kteří si připadají vedle těchto psů "hrozně hustí" a "tvrdí".Je to nehorázná zrůdnost a mělo by se proti tomu něco dělat!!! Děkuji Vám za pozornost,s pozdravem Vám a Vašim čtyřnohym miláčkum Natalie.

 

(2.3.2003)
Jméno: Lucie Spěváčková

Jedna podstatná věc - většinou útočí psi, kteří odněkud utekli, vytrhli se majiteli apod. Tzn., že povinnost být na vodítku v tomhle nepomůže. Dále - pes, který je celý život zavřený na zahradě nebo voděn na vodítku bude v případě, kdy náhodou uteče nebo se vytrhne, velmi nebezpečný. Takový pes je totiž téměř asociál. Neví, jak se chovat mezi lidmi, jak reagovat na různé situace apod. Lidé, kteří se svému psu věnují natolik, že pes je schopen chodit bez vodítka i ve městě, dělají pro psa to nejlepší, co mohou. Pes, který se v klidu pohybuje mezi lidmi, na ulici, na sídlišti, reaguje samozřejmě na povely, těžko zaútočí na člověka ve chvíli, kdy ten kolem něj rychle proběhne, sáhne na něj, poleká ho apod. Uvázat psy na vodítka = nejlepší cesta k dalším útokům a pokousáním.

 

(8.12.2002)
Jméno: Veronika Cmerdová

Vlastním bílého bulteriéra a je mi teprve 16 let,nemám s ním žádné problémy. Spí se mnou a s mým přítelem v posteli,učí se se mnou,jí se mnou......... Nemohu si stěžovat. Miluji tohle plemeno už dlouho a byl to můj sen až mi ho splnil přítel a koupil mi jej. A dostanu i dalšího. Jsou skvělí!!!!!!!

 

(28.7.2002)
Jméno: Lucie Bártová

Myslím, že zde bylo řečeno už mnoho, se vším naprosto souhlasím a asi není moc co dodat. Vytvořit nějakou směšnou vyhlášku, která ubližuje jen psům, dělí je na malé a velké a všechny háže do jednoho pytle je totiž nejjednodužší řešení pro pány tam nahoře. Po schválení vyhlášky bude vše hotovo, páni si myjou ruce, myslí si, že už udělai dost. Omyl!! Jak zde bylo napsáno, za vším je jen a pouze člověk. A ten nezodpovědný majitel psa, se začne chovat vzorně jen díky nějaké ubohé vyhlášce? Začne svého špatně vychovaného psa najednou uvazovat na vodítko, dávat mu náhubek? Kdepak. Policajti nebudou všude, jsem zvědavá, kdo to bude poctivě a vždy dodržovat. Nebylo by sned mnohem lepší řešení zvýšit trestní odpovědnost??? To by bylo, myslím, mnohem víc k zamyšlení člověka nad tím, kdy a kde si může opravdu dovolit nechat svého psa pobíhat. Pokud je nezodpovědný, pes ublíží vinou jeho nedbalosti, ať jde sedět! Proč za tyto lidi mají být trestáni i slušní a zodpovědní chovatelé a HLAVNĚ! jejich psi?
Já mám pětiměsíční fenku Basenji. Je moc hodná a až moc přátelská. Děti miluje a i to může být někdy problém. Když běhá po parku bez vodítka a uslyší dětské hlásky, jde hned tím směrem, někdy běží. Chce si snimi hrát, líže je a přátelsky "okusuje". Proto, když děti uvidím první já a jsou moc malé, uvazuji ji. Svým projevem lásky může dítě povalit a ublížit mu... Tím jsem chtěla říct, že i když je pes sebe hodnější a milující, může vždy nevědomky ublížit a nejvíc právě těm nejmenším. Proto by se měl každý zamyslet nad tím, jestli je vhodné psa na některých místech pustit. Řekla bych, že je spousta majitelů psů, kteří to dobře vědí. Ale jsou i takoví, kterým se to musí vštípit a to nejlépe vysokým trestem za "špatné chování" svého psa! Nebo lépe řečeno za chování své vlastní. Ne nadarmo se říká, jaký pán - takový pes.. Lidé vychovávají psa, ne opačně!!!

 

(18.3.2001)
Jméno: Brigita Knajflová

Na začátku své úvahy bych ráda podotkla, že sama nevlastním psa ze zapovězených druhů „bojových plemen", jsem majitelkou ročního labradorského retrívra, nicméně si myslím, že tato skutečnost není pro to, o čem chci psát, vůbec rozhodující.
Všichni, kteří se pohybujeme okolo psů, ale nejen kolem nich, jsme zaznamenali nebývalý zájem všech médií, po nešťastném případu usmrcení dítěte v Německu, v létě loňského roku, jedním z tzv. "bojových" psů. K tomu již bylo spousta napsáno i řečeno, nebudu se o tom tedy dále rozepisovat. Faktem zůstává, že po této opravdu tragédii se rozpoutala neuvěřitelná kampaň proti našim čtyřnohým kamarádům, bylo poukazováno na další a další tragicky končící případy, kdy byli lidé napadeni psem, často s těžkými následky.
V žádném případě, a to bych velmi chtěla zdůraznit, nezlehčuji tyto opravdu leckdy tragické případy a neschvaluji agresivní chování psů, jakýchkoliv plemen. Pominu i to, že lidem ve většině případů je předkládán pouze tragický konec. Nezaujatý pozorovatel se nedozví nic o dosavadním životě psa, který zaútočil, nedozví se o podnětech, které ho k tomu asi mohly vést, není řečeno, v jakých podmínkách pes žil, zda je to pes z útulku, stále se dozvídáme jen ponurý konec, a závěr, který směřuje k tomu, že vybraná plemena, údajně ohrožující okolí, budou regulována či zakázána. Uvedu příklad toho, jak v praxi vypadá zavedení zákona do běžného života a jak takový život vypadá. To, že výše uvedené skutečnosti měly za následek to, že Německo, jako první stát uzákonil zákon o "bojových psech", nemusím jistě připomínat, neboť jak odborná, tak laická, realisticky smýšlející část národa toto nejen zaznamenala, ale postavila se proti takové hysterii, a rozličnými peticemi a protestními akcemi zahájila boj na obranu těchto zvířat a chce ukázat nesmyslnost zákona, jehož důsledkem za pár let bude naprosté vyhlazení několika ras. Někteří si možná řeknou, „zase jedna nesmiřitelná zastánkyně psů za každou cenu, co není soudná a ještě k tomu přehání, vždyť zákon nezabíjí, jen nařizuje, upravuje a reguluje !" A já se vás všech ptám, JE TOMU OPRAVDU TAK?!
Má přítelkyně, žijící v Německu, konkrétně v hlavním městě Berlíně je sama majitelkou německého ovčáka, je organizovaná v jednom z berlínských kynologických klubů, dochází pravidelně na cvičení a má dobré srovnání podmínek držení psa v SRN a u nás. Já sama jsem se svým tehdy půlročním labradorem byla u ní v létě na krátké návštěvě, a už tehdy jsem se podivovala nad nepřirozenými reakcemi, hlavně dětí, když v parku uviděli na vodítku mého jako eben černého svěřence. Nyní však je situace mnohem, mnohem vyhrocenější, o čemž vypovídá nejen její svědectví.
Označení "bojový pes" uvádím stále v uvozovkách z toho důvodu, že mi dodnes není známá odborná definice kategorie "bojový pes", ale je mi známá definice "společenské plemeno", do kterých je většina těchto ras v odborné literatuře zařazena.
V návaznosti na zákon o "bojových psech" který vstoupil v SRN před nedávnem v platnost, bylo ustanoveno mnoho vyhlášek, které tento zákon aplikuje na místní podmínky. Jednou z nich je i "Vyhláška o držení psů v Berlíně ze dne 05.11.1998, a její změna ze dne 04.07.2000". Znění tohoto dokumentu bohužel není jen souborem práv a povinností majitelů, chovající psy v podmínkách velkoměsta, ale je naprosto diskriminační pro řadu plemen, které jsou v odst.2 § 3 označena jako NEBEZPEČNÁ.
Konkrétně se jedná o příslušníky těchto ras a jejich kříženců:

  1. Pit-Bull
  2. Americký Staffordshirský Teriér
  3. Americký Bullteriér
  4. Bullteriér
  5. Tosa Inu
  6. Bullmastiff
  7. Argentinská Doga
  8. Doga d´Bordeaux
  9. Brazilská Fila
10. Španělský mastin
11. Neapolský mastin
12. Mastiff

Pro všechny majitele těchto druhů a jejich kříženců jsou ve vyhlášce stanovena zvláštní pravidla a nařízení, kterými je život těchto jedinců limitován. Představme si, jak asi vypadá všední den takového „bojového psa" a jeho pána za podmínek, které vyhláška říká, a to:

  • chodí na vodítku, dlouhém max. 2m, z kterého nesmí být puštěn
  • nosí pevný náhubek
  • každé zavrčení, projev nesouhlasu nebo jiný výrazový prostředek psa může být někým z okolí posouzen jako výraz agresivního chování, což v konečném důsledku může mít za následek i odebrání psa, i bez souhlasu majitele, a jeho následné usmrcení, neboť život takového psa závisí pouze a jedině na objektivitě úředníků příslušného zemského úřadu, a nedělejme si naději, že mentalita německých úředníků se až tak liší od mentality úředníků českých
  • na prostranstvích, určených pro psy, se může pohybovat pouze z náhubkem
  • "bojový pes" je postupně vylučován ze všech organizací, zabývajících se výcvikem psů, neboť jejich cvičení je ZAKÁZÁNO !!! a to naprosto, tzn., že není povolen ani výcvik k poslušnosti !!!
  • "bojový pes" je vyloučen z přepravy městskou hromadnou dopravou, a to i za splněných podmínek o nošení náhubku a vedení na vodítku

Myslíte si, že takto limitovaný každodenní život „bojového psa" a jeho pána je opravdu plnohodnotný? Skýtá jak majiteli, tak psovi radost ze vzájemného soužití, a ze soužití s lidmi?! Jak se má za těchto podmínek pes naučit sociálnímu cítění, jak se má naučit milovat lidi, když pozná pouze strach a nenávist, neboť skoro každý už má v sobě preventivně zakódovanou hrůzu z „bojového psa" a jeho prokázaných hrůzných skutků. Jak mají majitelé zajistit těmto psům přiměřený pobyt venku, tak, aby pes svoji energii mohl vyběhat, a ne změnit na agresivitu , namířenou vůči lidem, jak mají svého psa cvičit, když je výcvik zakázán, a v podmínkách bytu se pes sice naučí reagovat na povel, ale na stejný povel zůstane lhostejný v prostředí, kde je více vedlejších podnětů, které jeho pozornost rozptylují. Proč je pes vyloučen z přepravy městskou hromadnou dopravou a není jejím majitelům, kteří nevlastní automobil, dána šance, aby se mohli přepravit z místa na místo aspoň v době slabého provozu.
Proč zákon nenařizuje majitelům těchto psů, aby prokázali znalost o plemeni, které chovají, proč majitel neprochází psychotesty, aby bylo doloženo, že takového psa má v držení osoba vyrovnaná , bez násilnických sklonů, které se mohou projevit i tím, že přirozené vlastnosti psa budou zneužity k uspokojení malého sebevědomí jeho pána, formou agrese vůči svému okolí?
Proč veškeré povinnosti majitelů se dle vyhlášky zúžily pouze na ohlašovací povinnost, do 8 dnů od nabytí psa nahlásit tuto skutečnost na příslušný správní úřad, kde je majitel zaevidován!Proč jsou tito psi vyloučeni z výcviku a proč je naprosto legitimně zakázán jejich další odchov? Vždyť všechna tato nezodpovězená PROČ mají jedinou možnou koncovku, a tou je SMRT, která v tomto případě je pro tyto psy leckdy vysvobozením z naprosto nepřirozeného stylu života, který my lidé, páni tvorstva, jsme jim vnutili, bez ohledu na jakékoliv přirozené vlastnosti, kterými každý jedinec bez rozdílu, byl do života vybaven.
Výsledkem uplatňování takovýchto zákonů a vyhlášek je to, že se každým dnem množí počet „neudatelných" psů v německých a v tomto případě berlínských útulků, kde je po 14 dnech čeká injekce, která je uspí navždy. Výsledkem je i to, že generace, kterou vychováváme bude znát některé živočišné druhy pouze z obrázků a během krátké doby rozšíříme zápisy v Červené knize ohrožených zvířat o několik plemen psů, spějících k totálnímu vyhubení.
Nepřipadá vám to absurdní, když na jedné straně přírodu chráníme, odchováváme uměle některé ohrožené druhy zvířat, a na straně druhé, legálně, pod hlavičkou zákona, jiná zvířata cíleně hubíme? Možná si potom někteří z nás uvědomí, že ani seznam zakázaných plemen, nemusí zůstat neměnný, a že třeba právě VY máte domácího mazlíčka, který se zítra může stát ohroženým druhem!!!
Jsem přesvědčena o tom, že jediné správné a spravedlivé řešení této otázky chovu plemen, která jsou dnes v SRN zakázaná,a další, o které může být seznam rozšířen, spočívá v jasných pravidlech pro majitele psů, neboť jedině majitel, on a nikdo jiný, je zodpovědný za svého psa !!! Existuje mnoho prostředků, jak donutit majitele, aby si dobře rozmysleli, jakého druhu bude jejich rodinný mazlíček, např. složením příslušných znalostních testů, psychotesty, organizovaný výcvik psa a získání osvědčení o složených zkouškách, evidence, apod. Že je to řešení finančně i časově náročné? Že stejně není zaručeno, že pes nebude agresivní? Ne, zaručit na 100% to opravdu nejde, stejně tak nejde ani zaručit, že když obdržíte řidičský průkaz, nezpůsobíte, nebo se nestanete účastníkem dopravní nehody, také pokud zatoužíte po zbrani, musíte prokázat způsobilost k jejímu držení! A přiznejme se, že pes se může stát v rukou špatného majitele velmi nebezpečnou zbraní.!
Důležité by však mělo být hledisko, že umožníme život a sami pro to něco uděláme. Nejjednodušší ale je vytvořit zákon, jehož důsledkem bude naprosté vyhlazení několika plemen psů, které paradoxně doplatí na přátelství s člověkem!

A tak se ptám: „ Chováme se opravdu v souladu s tím, že pes je nejlepší přítel člověka?"

Na závěr bych chtěla popřát všem bez rozdílu, abychom se naučili z přírody nejen brát, co se nám hodí, ale přírodě aspoň kousek vracet, neboť ať se nám to líbí nebo ne, jsme její neoddělitelnou součástí. A pokud budeme muset v budoucnu přijmout podobný zákon, jako naši západní sousedé, nechť je to zákon, který vychovává majitelé psů, bez rozdílu plemen, netrestá psy za to, že jim příroda dala do vínku geny, se kterými my, lidé, si nevíme rady.

 

(6.3.2001)
Jméno: Iva Procházková

K návrhu zákona o "bojových plemenech" myslím není co dodat. Jsem majitelkou rhodéského ridgebacka. Toto plemeno bylo zřejmě pány poslanci zařazeno na tento nesmyslný seznam z důvodu své historie plemene, kdy byli tito psi používání v Africe k lovu šelem. Spousta lidí má představu, že rhodéský ridgeback je schopný jen tak "zakousnout lva", a tudíž je nebezpečný,ale opak je pravdou. K lovu je používali pouze pro jejich nebojácnost vůči těmto šelmám a psi šelmy pouze ve smečce vystopovaly a nadháněli lovcům, zabít musel člověk. Jinak rhodéský ridgeback nenávidí násilí. A musím řící, že od té doby co máme tohoto psa, nikdo v naší rodině rozlobeně nekřičí, nehádá se, natož, aby se děti praly. Pokud by se tak stalo okamžitě stojí mezi oběma provinilci jako rozhodčí a odhání je od sebe. Chtěla jsem, ale poukázat na neobjektivní reportáže televize Nova. Po odvysílání příspěvku o návrho zákona "o bojových plemenech" ve večerním zpravodajství se mi stalo, že na procházce se svým psem se do mne pustila starší paní, jak to , že můj "bojový pes" nemá košík, když včera v televizi ukazovali, že je nebezpečný!? Je s podivem, že to setkání s "bojovým psem" přežila. Co dodat? Jak málo stačí k ovlivnění lidské veřejnosti. Možná, že by si psi měli koupit vysílací čas na Nově a poukázat, jak nebezpeční jsou lidé se svými nápady tomuto zvířecímu druhu. Nebo, že by vyhlasili zákon o zákazu chovu "nebezpečných a nezodpovědných" lidech?!

 

(25.2.2001)
Jméno: K. Janatová

Myslím že tento problém se zdaleka netýká tolik psů, jako lidí, kteří je chovají. Jen na nich záleží, jestli bude pes milovat děti a "hrát si s koťaty", nebo jestli bude prvotřídní zabiják. Rozhodují o tom jak představy jeho majitele, tak "detaily", jako například ostnatý obojek, nebo stahovák, či mlácení pro neposlušnost už od štěněto, což vyvolává u psů skrytou agresi a ta se určitě někdy projeví. To se ovšem může stát u všech plemen, jenže je rozdíl, jestli vás ve zlosti kousne jezevčík, nebo doga (i když u té dogy se to méně předpokládá). Ovšem určitě není řešení, zakázat jejich chov. Tím ještě vzroste popularita a ještě více se u těchto psů bude šlechtit agresivita a stisk. Více lidí je začne používat k bojovému sportu a případně k zastrašování. Jedno z řešení je školení pro budoucí chovatele plemene a okresní kontroly způsobilosti každého psa těchto plemen. Pevný stisk těchto plemen se musí používat k obraně, nikoli k útoku. Každopádně je navrhovaný zákon neobjektivní a a dosti neuvážený. Žádné z těchto plemen nechovám, ale nesetkala jsem se z žádným případem agresivního psa v těchto případech, spíše naopak. Jsou to krásní psi a mají spoustu obdivovatelů a mnoho lidí jim rozumí. Spousta lidí si nemůže dovolit navrhované poplatky za jejich chov a to znamená spoustu zbytečných utracení a smutku. Ať už s tím jdou do háje. Oni mají peníze, my máme své psy!!!

A ještě jednu poznámku, rasismus je u nás tvrdě potírán i urážejícími bilboardy a podobnými nesmysly. Ale řekněte sami, není tohle naprosto to samé?! Diskriminace jedné rasy (několika ras psích)! Jenže ohledně lidské diskriminace mám i já svůj názor, a nebudu ho zde rozvádět, ale vím, že spousta lidí i cikánské (sami si tak ti slušní říkají) národnosti je čestná, ba dokonce i věřící. Je pravda, že většinou vidíme jen ty výtržníky a pobudy, ale zákon je s nimi a často neoprávněně, proč je tedy zákon v této situaci proti diskriminovaným, když oni ve !VALNÉ! VĚTŠINĚ za nic nemohou?!

 

(13.2.2001)
Jméno: Jarmila Čechová (příběh této paní a její fenky si můžete přečíst zde - doporučuji!)

V každé populaci - lidské, koňské, psí, kočičí... - se najdou jedinci, jejichž některé vlastnosti vybočují z normálu a s tím musíme počítat a tyto jedince zvládnout. Pokud jde o zvířata, vždy je odpovědný člověk a člověk je povinen situaci vyhodnotit a zjednat nápravu. A toto by se mělo objevit v zákoně. Nic víc.

 

(4.2.2001)
Jméno: Viktor Dostál

Jedním příběhem si dovolím přispět sám. Dozvěděl jsem se jej včera od jednoho z mých klientů "Psí školy FALCO", majitele téměř 2 roky starého psa plemene americký pitbulteriér. Je natolik poučný, že jsem se s jeho svolením rozhodl tento příběh uveřejnit.

Majitel psa před několika dny zaparkoval své auto u místního supermarketu. V autě mimo jiné nechal kromě svého psa i mobilní telefon. Právě kvůli pejskovi stáhnul o několik centimetrů boční okénko, aby pes měl dostatek vzduchu. Mezitím, co nakupoval, seběhla se zhruba následující scéna. Mobilní telefon přilákal pozornost kolemjdoucího občana romské národnosti, který si ke své smůle nevšiml, že v autě je i pes. Strčil do okénka ruku a "bojový pes" vystartoval. Dva prsty zloději ukousl okamžitě, třetí mu byl amputován v nemocnici.

Na policejní stanici neměl majitel psa (přeci jen se u nás blýská na lepší časy!) po zjištění, že pes je řádně přihlášen a očkován, naprosto žádné problémy, naopak měl na své straně neskrývané sympatie mužů zákona. Mne navíc potěšilo i to, že na stanici se pes poté choval naprosto přátelsky, bez stopy agresivity vůči lidem (takového jej mimochodem znám i z našeho cvičiště).

A můj čistě osobní názor? Jsem na tohoto zástupce "bojového plemene" hrdý!!! Zachoval se totiž naprosto správně a být v každém autě podobné "bezpečnostní zařízení", asi by mezi námi chodilo více zlodějů bez prstů a třeba by je přešly podobné nápady. Škoda, že se případu nemohlo dostat více publicity - bylo by i toto sousto pro nezávislou televizi a senzacechtivé novináře k tématu údajné nebezpečnosti a agresivity některých psích plemen? Takto se totiž nezachová jen pitbul, ale každý zdravě sebevědomý a správně vedený pes, bránící majetek svého pána, nemusí to být ani zástupce dnes tak "populárních" plemen. Své by mohl jistě vyprávět i fotbalový fanoušek, vracející se kdysi v rozkuráženém stavu ze zápasu, který dostal nešťastný nápad podráždit 9-letého aljašského malamuta. Opět to odnesly prsty. Ke cti oněch fanoušků dlužno říci, že po této události byli všichni na straně psa...

 

 PŘÍPAD "RUMBURK" ANEB JAK SE PREZENTUJE ZLÝ PES  (uveřejněno dne 11.3.2002) 

Tak už to máme zase tady! Znovu ožívá kampaň proti "krvelačným bestiím" - psům. Ano, bohužel na základě velmi nešťastného, ale zároveň i velmi nejasného případu, který se odehrál v pátek 8.3.2002 ve večerních hodinách v Rumburku. Smrt 7-letého chlapce, který byl zadáven 14-letým německým ovčákem... Souhlasím. Tohle se nemělo stát.

Ale přese všechno mám pořád pocit, že případ je velmi velmi nejasný. Velmi zamlžený. A pokud se týká vlastního průběhu celého neštěstí, nikdo to neviděl, nikdo u toho nebyl. Bylo to skutečně tak, jak nám média prezentují? Nevinný chlapec zabitý krvelačnou bestií. Televize NOVA slibovala výpověď majitelky "minutu po minutě". Kdo celý šot viděl, musel být překvapen, protože ona výpověď vůbec nezahrnovala časové období, kdy k celému neštěstí došlo. Pes byl venku a údajný jediný svědek v domě... "Zavolala jsem na psa a on přiběhl", říká majitelka psa. Byla to údajně jenom chvilka. Na psu by musely být vidět neklamné známky rozrušení, krev a další symptomy incidentu. Nevím, nebyl jsem u toho. Ale opět mne zaráží určitá manipulace celého případu...

Podle televize NOVA tvrdili odborníci, že cituji "pes útočí na končetiny, nikdy ne na krk, na to by musel být cvičen". Odborníci? Kteří? Dovoluji si zodpovědně tvrdit, že necvičený pes jako každá šelma útočí primárně právě na krk kořisti! Právě proto, že tam je každý tvor nejzranitelnější. Je to instinkt. Žádné končetiny. Vlci (předci psovitých šelem) jsou v lovu vzorem efektivity - a že by se snažili oběť usmýkat zakousnuti do končetin? Ne. Vždy útočí na krční tepnu...

Ono tohle není až tak důležité - jen chci na tomto demonstrovat, jak lze manipulovat pravdou... a ovlivňovat veřejné mínění.

Ovlivňovat? Jak jednoduché! Další věc, která mě pěkně nadzvedla. Podívejte se na tyto dva záběry pořízené ze zpravodajské relace televize NOVA:

Na pravém snímku je vidět patřičně hrůzostrašná mimika psa... Psa, kterého všichni, kteří ho znali, označují jako klidného a neagresivního. Toto je důležitý moment - naprosto klidný byl podle pracovníků útulku i ve chvíli kdy ho přivezli i celou dobu potom.

A teď se podívejte na levý snímek. Na jeho levém okraji je vidět část postavy v šedé pracovní bundě. Kratičký okamžik předtím zazní ve zvukovém doprovodu hluk kovové tyče rachotící o mříže kotce... Pokud si pustíte celou situaci pomalu snímek po snímku, vidíte jasnou reakci psa, který je úmyslně drážděn (možná právě onou postavou nalevo)!

ANO. TAK SE VYRÁBÍ MEDIÁLNĚ HODNOVĚRNÝ OBRAZ ZUŘIVÉHO KRVELAČNÉHO PSA.

Nemohu si pomoct. Toto není objektivní zpravodajství - ale bohužel se to týká nás všech. Zas budeme poslouchat, jak nebezpečná zvířata vlastníme... Nevěříte? Víte, proč jsou posuzována některá plemena jako nebezpečná? Toto jsem četl na vlastní oči, takto byla prezentována v denním tisku některá plemena:

  • ARGENTINSkÁ DOGA -  "... pes vyšlechtěný k lovu jaguárů a pum ..."
  • BRAZILSKÁ FILA - "... k cizím lidem se chová odmítavě a agresivně ..."
  • BULTERIÉR - " ... má sklon ke rvačkám ..."
  • RHODÉSKÝ RIDGEBACK - " ... odstup vůči cizím lidem, původně užívaný i k lovu lvů ..."

Jen čekám, kdy se někde dočtu, že "západosibiřská lajka je nebezpečná, protože se užívá při lovu na medvědy a zabíjí vlky" - viď, Šedy?

Navíc paradoxně v poslaneckém návrhu "nebezpečných plemen" německý ovčák nefiguroval!! A realita? V 10 případech nejrazantnějšich napadení člověka od května 1998 do srpna 2001 figurovali právě němečtí ovčáci ve 4 případech... Ne, nemám nic proti německým ovčákům. Jen chci ukázat, jak ošemetná je klasifikace "nebezpečný" ...

Znovu tvrdím, že zdravý pes, který není týrán nebo záměrně provokován, bez příčiny člověka nenapadne. Na druhou stranu - kdy si konečně lidé uvědomí, že pes není slepě ochočený domácí mazlíček, ale potomek vlka? Už jsem to tu jednou psal... Budete provokovat tygra? Určitě ne. A přitom je to šelma stejně jako pes, pes si na nás pouze zvykl a proto s námi žije. Nelze spoléhat na 100% poslušnost. Nikdy a u žádného psa. Proto znovu prosím všechny zodpovědné pejskaře:

NEDÁVEJME ZBYTEČNÉ PODNĚTY K NENÁVISTI VŮČI SOBĚ SAMÝM ANI VŮČI NAŠIM ČTYŘNOHÝM KAMARÁDŮM.
ZA JEJICH JEDNÁNÍ NESEME PLNOU ZODPOVĚDNOST VŽDY A ZA KAŽDÝCH OKOLNOSTÍ ...
NEJSOU TO KRVELAČNÉ BESTIE, ALE TVOROVÉ, KTEŘÍ ZACHRAŇUJÍ LIDI, STŘEŽÍ NAŠE MAJETKY A NESMÍRNĚ OBOHACUJÍ NÁŠ ŽIVOT.
JEN SE O TOM BOHUŽEL NEMLUVÍ TAK ČASTO A S TAKOVÝM DŮRAZEM JAKO O TĚCH NEGATIVNÍCH PŘÍPADECH,
ZA KTERÝMI JE VŠAK OPĚT VŽDY JEN JEDEN VINÍK - ČLOVĚK ...
UKAŽME VŠEM, JAK SKVĚLÝ TVOR PES JE!

Rumburský případ je zatím poslední v řadě. Plný nejasností a emocí. Co dělala na místě činu dětská pistolka na kuličky, pro kterou si chlapec dle svědectví sousedky chvíli před tragédií šel? Co je pravdy na tom, že chlapec vlčáka v kotci provokoval?

A skutečně klidný 14-letý německý ovčák Ben zadávil sedmiletého chlapce? Kdo to viděl...?

Možná se to tak skutečně stalo. To by mělo ukázat vyšetřování. Ale celý případ by se rozhodně neměl stát katalyzátorem znovu se rozbíhající protipsí hysterie...

 

 PŘÍPAD "ČEPÍ"  (uveřejněno dne 12.3.2002) 

Média se nám opět probudila a hned druhý den nám servírují další "otřesný případ"... Osmiletý německý ovčák v obci Čepí u Pardubic pokousal v obličeji sedmiletého chlapce.

A nyní prosím pozor - cituji ze zpravodajství: "Tak jako jindy si chlapec chtěl zřejmě psa pohladit. Ten však vystartoval, povalil ho a kousl ho do tváře."

Ano, čtete dobře. Dochází vám to, že..?

KOLIK UŽ PŘÍPADŮ BYLA ZAVINĚNO TÍM, ŽE SI LIDÉ MYSLÍ (A BOHUŽEL TO UČÍ I SVÉ POTOMKY), ŽE PES JE PLYŠOVÁ HRAČKA A NECHÁ SI VŠE LÍBIT?

Nejsem fanatický zastánce psů. Ale v mém přístupu k nim, ať už cizím, nebo svým, je jeden základní rys, který bychom měli mít v sobě všichni již od útlého dětství - a to je RESPEKT. Nemusíme se psů bát, pes není zlý. Ale nežijme v bludu, že každý pes se jen třese na to, aby k němu přišel cizí člověk a sahal na něj... Přímý dotek je pro psa vždy signálem určité nadřazenosti. Od výše postavených členů smečky jej strpí, pokud se jej dotkne níže postavený (v lidském světě například dítě), je to narušení jeho "osobního prostoru" a pes vystartuje... Z hlediska psího naprosto adekvátní a očekavatelná reakce.

Ještě jednou si to prosím přečtěte: "Tak jako jindy si chlapec chtěl zřejmě psa pohladit. Ten však vystartoval, povalil ho a kousl ho do tváře."

ANO. PŘESNĚ TAK SE ZACHOVÁ DOSPĚLÝ PES VE SMEČCE, POKUD JE ŠTĚNĚ PŘILIŠ DRZÉ...

A v tom tkví celý problém. Na psa nelze napasovat lidské reakce! Psi mají svá pravidla chování a je na nás, pokud s nimi žijeme, abychom je RESPEKTOVALI! A učili to i své děti - člověku není každý jiný tvor podřízen a nechová se jako naprogramovaný robot... Etologie (= nauka o chování zvířat) by se měla učit již v první třídě základní školy, případů pokousání dětí by radikálně ubylo, o tom jsem přesvědčen.

Kde je tedy chyba? Myslím si, že jednoznačně v nás lidech. Ne v psech, ti se chovají od nepaměti stejně. Oni své chování nezměnili, pouze my lidé je ve své povýšenosti a pocitu moci nad "ovládnutím přírody" nechceme chápat...

Dokladem toho je i tento (a troufám si tvrdit že zdaleka ne poslední) případ... Rád bych se mýlil, ale bohužel pro spoustu lidí je v jejich ignoranci jediným východiskem doživotní odsouzení našich čtyřnohých přátel k vodítku a náhubku. Je jednodušší omezit než pochopit, že :-( ?

 

 

(27.8.2006)
Jméno: Petra

Dobrý den, děkuji za tyto stránky k objassnění chování psů ! Jsou skvělé ! Petra

 

(19.2.2006)
Jméno: Milka

Jsem majitelkou fily. Setkávám se dost s nevhodným chování jiných pejskařů.Jdu se svoji fenkou na vodítku, někdy i náhubek a jiný pejskař jde s voříškem,někdy i se dvěma, kteří jsou na volno a neustále obíhají kolem mého psa.Mé slečně se to nelíbí a mám problémy udržet ji. Když se ozvu,ať si psa vezmou na vodítko,tak mi odpoví:"On nic nedělá". Neuvědomují si, že můj pes udělá. Protože žádný pes nemá rád, aby se kolem něj kdokoli motal,hlavně ze zadu.S tím se setkávám soustavně, téměř denně. Nebo potkám dospělé s dětmi a dítě letí,jé,to je hezký pejsek, já si ho jdu pohladit.Tak na ně volám, ať nechodí blíže.Když potkáváme cizí psy, tak se snažím uhnout co nejdále a oni mají psa na dlouhém vodítku.Nejednou jsem měla chuť fenu pustit,aby těm hodným pejskům pocuchala fasádu.

 

(4.8.2002)
Jméno: Kateřina Černá

Už tři roky mám za společnici "bojovnici " rotvajlerku Werblínu. Nebudu tady všem vnucovat jaký je to miláček - jako, že je :-)  Všichni, kdo jí znají o ní prohlásili, že by každého ulízala k smrti, než aby někoho pokousala. Ale jako majitelka tohoto temperamentního a dominantního plemene jsem musela, ač bez předchozích zkušeností se psy, veškerý čas a lásku věnovat její výchově. Rozvaha, klid a důslednost, výcvik na cvičišti pod dohledem zkušeného cvičitele a samozřejmě sociální výchova to jsou podle mě ty nejdůležitější body při výchově jakéhokoliv psa.
Nesouhlasím s rozlišením na bojová a nebojová plemena, každý pes pokouše pokud je k tomu vyprovokován. Lidé se mezi sebou taky mlátí a fackují, když se jim něco nelíbí.....možná, že i tihle "agresoři" časem přijdou na řadu. Muž, který mlátí svojí ženu a násilní děti.......
A co takhle ochránci přírody,aby se  místo rozbíjení výloh McDonalda zaměřili na týrání a směšné vyhlášky proti zvířatům ?
Nakonec přeji všem pejskařům a trochu sobecky i sobě, aby naši psí kamarádi v pokoji spolu s námi žili tak, jak tomu bylo po stovky let....
Mějte se všichni moc hezky. Katka.

 

(13.3.2002)
Jméno: Ing. Jarmila Petelíková

Vážená psí školo FALCO, díky moc za výjimečně soudný a kvalifikovaný přístup k tzv. "bojovým" a ostatním psím plemenům a za Vaše komentáře k posledním událostem. Nejsem žádný veřejný diskutér a psavec příspěvků už vůbec ne, ale tentokrát se musím vypovídat.

Hrozně mi vadí, ba přímo štve opakovaná protipsí kampaň. A na druhou stranu ale taky lidi, kteří si (naštěstí ne tak často) pořizují psa jako vitrínu svého společenského postavení nebo hromosvod pro mindráky. Pes je náš partner a má svůj psí svět, který má trochu jiná pravidla, než má ten náš. Každý, kdo se rozhodne s ním žít, by o něm měl něco vědět. Máte pravdu - respekt je to pravé slovo ! Mám psy moc ráda, s vlčáckou fenkou jsem vyrostla a teď se už skoro čtrnáct let dělím o životní prostor se sebevědomou a velmi milou jezevčí dámou. Ač se mi líbí úplně všichni psi bez ohledu na rasu či nerasu, nikdy bych si nedovolila je bez jejich osobního svolení pohladit (a bez svolení jejich průvodce už vůbec ne).  Pes, pokud vycítí přátelství, vás přijde pozdravit sám.

Jsou ovšem i "milovníci" psů, kteří tohle nevědí. A pak se stane, že ani vodítko nezabrání úrazu. Mohu uvést přímo klasický případ: byly jsme s Belinkou na procházce a protože to bylo na sídlišti, pejsek byl na vodítku. Belinka právě na trávníku vytvářela loužičku a já se zdravila se sousedkou. Najednou se odkudsi objevila starší paní a se slovy "Ty jsi ale hezkej pejsek" se na Belču vrhla. Než jsem stačila zařvat, visela rozčílená Belina milé paní na rukávě. Už to nebyl "hezkej pejsek", ale "zlej pes". Snažila jsem se paní vysvětlit, že by se jí asi taky nelíbilo, kdyby ji někdo při tak intimním výkonu chtěl drbat za ušima. Patřila naštěstí k těm rozumnějším, tak to snad pochopila.

Dalším velikým problémem jsou děti, ať už ty skutečně dětské a milé, které si pletou živého pejska s plyšovým, nebo ty druhé. Je zřejmě marné vysvětlovat rodičům, že dospělý i velmi hodný pes bere dítě jako štěně a dává mu najevo patřičnou nadřazenost. I dítě z rodiny, které jinak velice miluje a chrání, dokáže výchovně štípnout. S tím mám ostatně i osobní zkušenosti a určitě to vztah s mou dětskou psí kamarádkou nijak nenarušilo - byla jsem ovšem patřičně poučena. Rodiče by měli důsledně dětem vysvětlovat, že cizí sebehezčí a i úplně malinkej  pejsek se nesmí hladit a muchlovat.  Je veliká škoda, když si pak postižený človíček úplně zbytečně nese do života strach z těch nejmilejších a nejvěrnějších bytostí, které na světě existují.

Druhý extrém jsou ty druhé děti. Moje psí holka nebývá u obchodu odkládána a přivazována často, ale někdy to musí být, i když vždycky jen na chvilku. Jako většina jezevčíků to považuje za velikou újmu a, zvlášť když se na ni někdo kouká, hlasitě fňuká. Před několika lety se stalo, že nefňukala, ale ječela. Vylítla jsem ven, ale katastrofě už jsem nezabránila - citelně do ruky kousla (ale spíš pořádně štípla) malého chlapečka - mlátil ji klackem. Skutečně roztomilé dítko - sama bych mu byla s chutí jednu vrazila. Matka to ovšem viděla úplně jinak - pes byl špatný a měl by být utracen. Z jejího hlediska bylo celkem jedno, že byl uvázaný a její potomek mu ubližoval. Pes, matka i dítko byli odvezeni k veterináři - a byla jsem mu velmi vděčna, když paní dost nevybíravě vynadal.

Jsem hluboce přesvědčena, že množící se psí útoky vždy zaviní lidé - buď špatní majitelé, nebo sami postižení. Pes za nic nemůže - chová se podle své přirozenosti a útočí jen při pocitu ohrožení nebo strachu. A taky mi připadá, že televizní výtvory alá "Komisař Rex" dělají psím věcem trochu medvědí službu - je to moc pohádkové  (i když na krásné a chytré psí herce se taky koukám ráda).

Bez psů by byl náš život o moc chudší a smutnější - a proto jsem Vám moc vděčna za každý zveřejněný rozumný a poučený názor - jen je škoda, že se objevuje většinou jen na "psích" stránkách.

 

(13.3.2002)
Jméno: Dagmar Lvová

Zemřelo dítě a to je velká tragedie. Je to opravdu strašné,ale dávat vinu celé populaci psů,nebo pejskařů je holý nesmysl. Letadla taky padají,lodě se potápějí,auta havarují..... a taky je nikdo nezruší.
Dokonce je statisticky prokázáno,že i přes občasná letecká neštěstí,je letecká doprava nejbezpečnější doprava vůbec.
A dál. Co třeba takové nezodpovědné matky !? Mají několik dětí o které se nestarají.Děti ji sice odejmou,ale nezakážou jí mít další !! Jak by se posuzovalo tohle ?!!! A takových nezodpovědných rodičů je tisicinásobně víc,než kousavých psů !!!!!!!! Myslím,že kdyby se to mělo opravdu objektivně zhodnotit,tak člověk člověku za celá tisicíletí soužití se psy ublížil mnohonásobně víckrát, než kdy ublížil člověku pes.
Taky by se dala vyhodnotit statistika v opačném přepočtu. Kolikrát ublížil člověk psu a kolikrát to pes vrátil lidem.Myslím,že bychom se dozvěděli opravdu zajímavá čísla a člověk by z toho se ctí nevyvázl ani náhodou !!!
Lidi by se měli opravdu zamyslet nad svých chováním a svými postoji.

Asi je to dáno tím,že lidé už zapomněli žít v souladu s přírodou a povyšují homo sapiens nad všechny živé tvory.
Je mi z toho smutno. Zřejmě je to způsobeno i dnešní dobou,dravým způsobem života a honbou za hmotnými statky.

Lidi z velkých měst už ani nevědí, jak vypadá trávník,modré nebe a co je to slunce Jsou předráždění neustálým hlukem,stresováni davem a veškerou svoji relaxaci ubírají nesprávným směrěm - televize-zprávy....
Lidi jsou neustále bombardováni informacemi všeho druhu a ze všech stran. Jak se v tom pak mají orientovat ?
Nemají čas ani sami na sebe,aby si uvědomili co je to život a kde vůbec stojí. Hodnota života jim nic neříká a také s ním proto takto zacházejí. Jsou namačkáni v šedých králíkárnách,kterým se vznostně říká domy a trpí kumulací jednotlivců na malém prostoru. A z toho pak pramení agrese a neschopnost komunikace a další lidské nešvary dnešní doby .   Lidem prostě chybí klid a prostor.

Je to tak. Každý tvor ke svému zdárnému vývinu potřebuje mimo jiné také klid. I ten pes.
 V tomle směru ty psy opravdu obdivuju. Dokáží žít ve velkých městech se spostou hluku,lidí kolem sebe,na krátkém vodítku a v malém bytě a přesto všechno vykazují mnohem menší agresivitu než lidé.
Jsou mnohem přizpůsobivější než lidé a snaží se lidem porozumět.

Kdybychom se na problém "bojových" psů podívali globálně,byl by to zase člověk kdo by se měl označit za šlechtitele těchto plemen. Jestliže se jednou rozhodl pro tuto činnost,zřejmě to udělal proto,že takového psa k něčemu potřeboval (ocharana majetku,osob,obrana stád před vlky,medvědy a pod.)

Dnes by se lidé měli mnohem víc zamýšlet sami nad svým chováním,než nad chováním svých psů.
Měli by se zodpovědně rozhodovat,zda si psa pořídit,proč a podle svých možností, požadavků a nároků
rozhodnout ,které plemeno je pro ně to nejvhodnější.
V dnešní době si spousta lidí vybírá psa právě jen podle vzhledu,nebo prestiže. Podle toho jaká je zrovna módní rasa !!! Nebo dokonce proto,že to štěňátko je tak roztomilé !!  Není tohle zvrhlost ?!!!!!!
Z pohledu zdravého rozumu ano.

 

(13.3.2002)
Jméno: Mirka Knížková

Dnes ráno jsem šla jako obvykle se svou dobrmankou do práce. Cestou, v momentě kdy Týna šla zcela klidně vedle nohy, jsme míjeli matku s asi pětiletým chlapcem. Ta ho razantně chytla za ruku a přitáhla k sobě se slovy: "Nechoď k tomu psovi moc blízko, to jsou zlí psi!"

Cesta z práce nebyla o nic lepší. Týna proběhla  bez zastavení kolem staršího pána a údajně na něj zavrčela. Vyposlechla jsem si celou škálu nelichotivých výrazů o agresivitě mého psa se závěrëm: "Takoví psi by se měli střílet!"

Tak mě napadlo, zda se v chování některých lidí neodráží senzačně zmedializovaná rumburská tragédie...

 

(13.3.2002)
Jméno: Denisa Plíhalová

Připadám si bezmocná, proti lidské tuposti a nadřazenosti se bojuje jen velmi stěží, snad je to boj předem prohraný a zbytečný, protože si lidé myslí, že oni jsou pány tvorstva, že jen oni mohou diktovat podmínky pro přežití a na žití, oni mohou rozhodovat koho nechat žít a koho a za co usmrtit, oni stanovují právo a sankce a na jiné faktory se neohlížejí.

NIKOHO snad ani nezajímá v jakých podmínkách žil ten chudák pes, zda byl týrán (a bylo prokázáno, že ano), jací byli jeho původní i noví majitelé, jak moc ho to dítě vždy provokovalo (někteří sousedi říkali, že prý ho každé ráno provokoval u kotce), proč bylo tak malé dítě tak pozdě samo venku a co způsobilo jeho (jistě oprávněné) běsnění? Jsem 100% přesvědčená, že lidé si za psí útoky mohou sami. Já to vidím denodenně venku. Když jdu jenom s Jessi, tak ji provokují, dupají na ní  a rozhazují rukama a vůbec se chovají zcela neadekvátně a vůbec nepřemýšlí, že pes je narozdíl od nás "přírodním plemenem" které se řídí svými instinkty, které ho také většinou nezklamou. Pes je přímý, nehraje žádné divadlo ani přetvářku a vše si řeší jasně a okamžitě a navždy. Potom již nemají problémy. Štve mě neskutečně ten fakt, že pokud je týráno nebo zanedbáváno či dokonce zneužíváno dítě a v dospělosti se z něj pochopitelně nestane úplně "normální" člověk a třeba někoho dalšího znásilní či zabije, bere se fakt jeho tragického dětství jako velmi polehčující okolnost. Lidé říkají, není se čemu divit, vždyť on si prošel tím, čím si prošel. A to je prosím lidský život velmi nadřazený životu psímu. Jsou na něj brány úplně jiné parametry a měřítka. Kolik lidí se stará o týrané a zanedbávané děti? A kolik se jich stará o takto postižené psy? Pes může projít pravým peklem a navzdory svým zvířecím pudům musí vždy zůstat klidný a neagresivní. Ale jak se má s těmito traumaty vypořádat? Lidé si namlátí kokos, těžce se spolu pohádají a já nevím co ještě a pes? Nikdo mu nedal schopnost mluvit a štěkání? To se bere hned jako projev největší agresivity a takového psa, pokud je zejména větší nebo se jinak odlišuje od vytouženého standardu, eliminovat. Kolik lidí umírá ve válkách, kolik lidí je zabito zase jen lidmi, kolik lidí umírá na nedostatek jídla a základní péče, na infekce..... a to většinu lidí nerozpálí tak, jako případ jednoho kluka, který (takřka určitě) střílel po chudákovi týraném a bojácném a vyplašeném psovi nějakými náboji!!! Jak by reagoval takto stresovaný člověk? Možno si jen představovat.... Já bych všechny příznivce kotců a "venkovskýc psů" zavřela na několik let do kotce bez patřičného kontaktu s ostatními lidmi, občas bych jim uštědřila nějakou tu ránu vodítkem, aby věděli, že žijí, také bych pořád chodila okolo těch mříží a řvala na ně a provokovala je různými předměty - hlukem....., v létě bych jim nedala možnost úniku před sluníčkem a v zimě by měli jen spoře oteplenou boudu (o stravě ani nemluvím), museli by vykonávat svou potřebu v rámci svého vlastního "domu" (je známo, že to psy velmi stresuje)..... a ono by se vidělo, co by se rázem za necelý rok stalo z onoho PÁNA  TVORSTVA!!!! Jaká troska by z něj byla. A jaké by bylo potom jeho chování vůči skupině? NIKDO si to nedokáže asi ani představit, ale byl by to koneckonců zase ten ČLOVĚK a tak by mu také bylo pomoženo - chodil by na terapii, měl by různá privilegia apod.

Paradoxem také zůstává, že když toto neštěstí udělá pes, který byl u všech oblíben, nikdy neměl s nikým problémy a nebyl agresivní a to i přesto, v jakých podmínkách chudák žil, tak je nejlepší ho usmrtit a když toto udělá také "bezúhonný" občan? Tak se to považuje za "stav nepříčetnosti" a to je velmi polehčující (ne-li zprošťující) faktor. Je mi např. ze studií známo, že když matka trpí tzv. laktační psychozou a v tomto období zabije své narozené dítě není za svůj hrůzný čin trestně odpovědná.....

Ty lidi si prostě neuvědomují, že pravidla naší společnosti utvořili lidé, nikoliv psi - ti se jim musí jen podřizovat. Psy jim přece nerozumí, oni nemají onu korekci chování jako my lidé, kteří víme, nebo bychom měli vědět, že zabíjet se nemá (a kolik lidí vraždí?), ale pro psy je to mnohdy jediná možnost přežití a pud záchovy velí jasně!!!

To, co se stalo je skutečnou tragédií, ale ačkoliv mě budou lidé považovat za blázna, tak já zůstávám na straně toho psa, protože zrovna tak, jako znám a pozoruji psi už 15 let, tak znám a pozoruji lidi už 25 let a vím, čeho jsou obě skupiny schopné.

Jsem moc ráda, že se i přes tuto jasně mířenou kampaň, našli lidé kteří si chtějí vzít toho vystrašeného psa domů. Já jsem o tom také uvažovala, kdybych neměla kromě Jessi ještě bordeauxskou dogu, že bych nabídla svou pomoc. Ale lidé jsou zlí a dokážu si představit, že jakmile by zjistili, že je to ON, zažívali bychom oba velké peklo.

Lidé jsou opravdu neskonale sobečtí a egoističtí a myslí si, že nad ně tady nikdo není. Každého a všechny by chtěli ovládat a vzdor nesnesou...

 

(12.3.2002)
Jméno: Dagmar Lvová

Dobrý den všichni,kteří sledujete tyto stránky. Chtěla bych se vyjádřit k tomuto článku. I když jsem sama televizní šot neviděla a tuto informaci se dozvěděla pouze zprostředkovaně,jsem opravdu šokována. Jednak tím,že bylo usmrceno malé dítě a jednak přístupem médií k tomuto případu. Sama jsem matkou přibližně stejně starých dětí a zároveň majitelkou dvou psů z nichž jeden je něměcký ovčák. Tato zpráva mě opravdu rozčílila natolik,že už dál nemám chuť věřit médiím a ani je sledovat. Myslím si,že celá aféra je uměle nafouknutá,aby schválně popudila veřejnost .Možná to byl přímý záměr s cílem dosáhnout nějakých omezení co se týče držení psů vůbec. Moc dobře vím,jak média dokáží informace zaobalit,nafouknout,překresit,přibarvit podle svého a podat tak,aby tomu rozuměl i ten nejmíň chápavý divák. V jiných případech pěkně zamlžují a překrucují skutečnosti tak,aby tomu nerozuměl ani doktor věd. Bobužel tuto situaci nemůžu objektivně posoudit,protože jsem tyto zprávy neviděla,ale opravdu se mi to moc nezdá.

Ono se jednou něco velice demonstrativně v televizi předvede,lidé se popudí.... A za pár dní se někde v mezičase a potichu dozvíme,že se celá věc má jinak a že se televize omlouvá. Jenže v podvědomí lidí zůstává něco jiného. Toto se stává běžnou rutinou novinářů a málokdo si takové informace "pod čarou" všimne.

Pokud bychom předpokládali,že tento pes dítě opravdu zabil,měli bychom brát v úvahu i jiné skutečnosti. Pes ve svých čtrnácti letech je již velice starý.Většinou bývá měně pohyblivý a tudíž i klidnější.Pravděpodobně v tomto věku sužuje psa i nějaká ta choroba,která souvisí s jeho věkěm. Choroba psa se může (a nemusí) projevit v jeho chování a mrzutých stařeckých náladách. Pes může být také postižen nemocí,která ma souvislosti s činností jeho mozku a v tomto případě by se u něj mohlo projevit abnormální chování. Vše ovšem závisí na majiteli psa. Na tom jak se stará o jeho psychické i fyzické zdraví. Pouze lidé jsou zodpovědní za své psy.  Pes se chová tak,jak byl naučen a vychován.Pokud se u něj projeví psychická porucha způsobena,právě již zmiňovanou mozkovou příhodou,je to opět věc majitele,jak se o svého svěřence postará.(Staří psi opravdu mohou projevovat známky agrese) Další věc je ta,že pes má 14 let a o to, jak prožil celý zvůj minulý život, se zřejmě taky nikdo nezajímal.Předpokládala bych,že to byl zřejmě bezproblémový pes,když sousedé celé roky dokázali tohoto psa tolerovat a majitelé vlastnit.

V žádném případě bych nesoudila psa,ale člověka Pokud pes opravdu zapříčinil smrt,byla to zase a pouze vina člověka,že se toho dopustil. Buď špatnou výchovou a péčí,nebo nedbalostí ve smyslu veterinární,nebo jiné péče. Normální,zdravý,vychovaný a psychicky vyrovnaný pes tohle prostě neudělá. Nemá k tomu důvod.

Jako další věc je ta,že některé děti (bohužel i dospělí lidé) velice rády dráždí psy . Kdo vlastní psa, ví ,jak potom takový pes dokáže reagovat. A čí je to vina ? Psa ???

Dítě rozdráždí psa k nepříčetnosti,pes se vztekne,z zápalu zuřivosti přeskočí plot a neštěstí může být hotové. Verdikt poroty ?? PES zabil,pokousal,jinak ublížil !!! Pes je vinen !!!!

Nechci tento případ soudit.Nevím jak to bylo,ale mohlo se to stát jakkoli. Ovšem pes,na všem nese jen tu poslední a nejmenší vinu.

Jsme to my lidé,kteří jsme za něj zodpovědni. Jak se budeme my chovat ke psům,tak se budou oni chovat k nám.

Už malé děti by se měly vychovávat k úctě k přírodě a živým tvorům. Měly by vědět jak,se chovat ke kočičce,nebo pejskovi. Tento základ by jim měla poskytnout jeho rodina. Je opravdu politováníhodné,že v mnoha rodinách se tato výchovná metoda nepraktikuje. Má to pak ve svých důsledcích dopad na celou společnost.

 

 Poznámka: Uveřejněné příspěvky nejsou nijak upravovány a vyjadřují pouze osobní názor pisatele!

Zpět na hlavní stránku

Copyright © 2000-2008 Viktor Dostál - Psí škola FALCO (All Rights Reserved.)
WWW stránky založeny 20.10.2000, poslední aktualizace: 6.7.2008
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768