Psí škola FALCO (Nový domov)

V srpnu 2003 přivedla paní do rychnovského útulku desetiletého psa bearded collie – Atika. Jako důvod uvedla úmrtí manžela, přičemž Atik byl prý „manželův pes“ a ona se o něj starat nemůže…

My jsme se o Atikovi dozvěděli začátkem prosince. Doma proběhla porada, zda-li by se k nám ještě „vešel“ čtvrtý pes, ale vzhledem k tomu, že máme beardedky moc rádi a představa beardedčího děduly opuštěného v útulku pro nás byla velmi skličující, druhý den jsme se na něj jeli podívat.

Chtěli jsme o něm získat co nejvíce informací, ale mnoho jich nebylo – do útulku byl přiveden totálně zplstnatělý, takže musel být ostříhán; na hřbetě měl vyrážku, byl vyhublý a celkově působil velmi zanedbaným dojmem. Zpočátku – po příchodu do útulku – po lidech chňapal, pokud se mu něco nelíbilo, ale už to nedělá a je přátelský. Od prvního dne v útulku s chutí baštil (ačkoli to nebývá zvykem, psi obvykle zezačátku teskní a ač jinak velcí jedlíci, krmení odmítají). Pro nás však nemilá informace byla ta, že Atik příliš „nemusí“ další psy-samce. Díky tomuto faktu jsme váhali, přece jen máme doma dva psy (a fenu), ale bylo nám jasné, že takto starý pes má mizivou šanci, že by se ho někdo ujal, ale my jsme mu tuto šanci chtěli dát, proto jsme se domluvili, že to zkusíme a kdyby se vyskytly vážné problémy, přivezeme ho zpátky.

Naši psi ho přijali dosti chladně a – pokud to šlo – úspěšně ho ignorovali. A on sám zpočátku mnoho kontaktu nevyhledával. Byl celkově dost skleslý, nereagoval na své jméno, na zadní nohy byl velmi slabý, a nevydržel moc dlouho ani stát. Zarudlé oči bez zájmu, zastřené stářím a bůhví čím ještě… Nezdálo se, že by před sebou mohl mít ještě moc dlouhý život, nicméně jsme mu chtěli vynahradit lásku a pozornost, kterou postrádal a dopřát mu důstojné stáří.

Hned po příjezdu jsme ho museli vykoupat, protože byl špinavý a nelibě voněl. Když se na něho přijel podívat veterinář, k mému údivu řekl, že je na tom Atik dobře – vzhledem k věku a okolnostem, pouze by mohl dvě tři kila přibrat a že s péčí a láskou uvidíme, jak se bude každým dnem zlepšovat a bude prospívat. Atika jsme odčervili, ostříhali přerostlé drápky, pořádně vyčistili uši, každý den otírali okolí očí borovou vodou, srst pročesali kartáčem, pouze větší zapletence jsme ostříhali, abychom ho zbytečně netrápili pracným rozčesáváním… Zpočátku snahu o ošetření přijímal s nelibostí a např. při stříhání drápků se snažil kousnout, ale za dva dny už držel jako beránek a manipulaci se nebránil…

Podle tetování jsme zjistili celé jméno: Atikus Brown Pemouch a datum narození: 22.2.1993

První dny byl spíše apatický, byl rád, když jsme ho hladili, ale sám naši pozornost nevyhledával, hračky ho nezajímali vůbec, jenom se tak ploužil po zahradě. Ale začala se dít úžasná změna. Den ode dne se lepšil jeho fyzický i psychický stav, každým dnem udělal ohromný pokrok – byl stále čilejší, pohyblivější, kontaktnější, hravější, mazlivější… Když jsme se vypravovali na procházku, projevoval tak silnou radost, že by i cynik zjihl… Ano, procházky miloval, lačně nasával všechny možné pachy, pobíhal sem a tam, a jakoby zapomněl na svůj věk. Na zahradě vášnivě aportoval a doma vyhledával kontakt a mazlení… Na povrch vyplouval jeho živý a radostný temperament, pouze jeho tělesná schránka mu už nedovolovala tolik, jak by si přál.

Ale právě jeho úžasné zlepšení vedlo bohužel k vážným problémům ve smečce. Po čtrnácti dnech se začali kluci prát a sedmnáctý den jsme museli Atika odvézt zpátky do útulku (samozřejmě po obvolání všech známých, zda by si ho nemohli vzít), pokud jsme chtěli předejít tomu, aby se stalo něco vážného a fatálního.

Jsem si vědoma toho, že – v současné době - už téměř jedenáctiletý pes bude těžko hledat nový domov, ale beardedky se dožívají kolem 13 – 14 let a proto může mít před sebou ještě hezkých pár let – hezkých v případě, že se najde někdo, kdo se o něho postará. V současné době je zdravý (pouze by potřeboval odstranit zubní kámen, to jsme už nestihli), ale je pochopitelně možné, že se to může změnit.

Navzdory svému věku je temperamentní, po procházce má ještě chuť i energii na dovádění s míčkem, i když už samozřejmě delší dobu odpočívá, má rád teplo a pohodlí. A jídlo všeho druhu:)

Domnívám se, že nemá s lidmi jen ty nejlepší zkušenosti, přesto je k lidem přátelský, ovšem do rodiny k malým dětem by se příliš nehodil, přece jen už potřebuje také svůj klid. Stejně bych ho nedoporučovala tam, kde už nějaký pes bydlí (s fenou by neměl být problém) – ne snad, že by byl rvavý nebo agresivní, ale je hodně dominantní. Na procházkách si však cizích psů příliš nevšímá a na vodítku chodí přímo ukázkově.

Atik je sice starý pes, ale právě proto potřebuje hodně lásky, pozornosti a péče a sám dokáže ještě přinést mnoho radosti.

Pokud se najde hodný člověk, který se Atika ujme, byla bych moc ráda, kdyby nám mohl podat zprávu, jak se mu daří.

Kontakt: Dana Kosová (danakosova@seznam.cz) - kontakt na útulek Rychnov n.K. - Lukavice: 494 542 162; 608 524 973

Na "Psích stránkách FALCO" jsem našla obrázky a charakteristiky pejsků z několika útulků. Mezi nimi je i bobtail Adam, který se dostal do útulku v Dolních Měcholupech. Je u něj poznámka, že není moc hodný a vyžaduje zkušeného majitele. Není to první bobík s takovou charakteristikou, o kterém vím, ale rozhodně je takový mezi bobíky něco naprosto neobvyklého.

Bobtailové se stali členy naší rodiny před deseti lety. Členy milovanými, trochu rozmazlovanými, ale vždy bezproblémovými. Bobtail, jinak též staroanglický ovčák, je původně ovčácký pes, takže je někdy poněkud samostatný v rozhodování, neposlouchá vždy ukázněně napoprvé, ale z nesmírné lásky k lidem si dá říci. K cizím lidem se chová buď přátelsky nebo nevšímavě, nikdy však neprojevuje ani náznak agrese. K cizím psům je nevšímavý, důstojně se prokulí svou houpavou chůzí kolem štěkálků a dělá, že je nevidí. Při správné výchově a péči - zejména o srst - má člověk nejen příjemného, ale navíc i krásného společníka a kamaráda, který spolehlivě vyvolává úsměv a dobrou náladu na tváři kolemjdoucích, často doprovázené radostným sdělením: "Hele, Maxipes Fík jde!"

Jak už jsem napsala, bobíci milují lidi a chtějí být se svou rodinou v co nejužším kontaktu. Proto se mi vůbec nelíbila představa bobtaila zavřeného v útulku a snažila jsem se o Adamovi zjistit, zda by se mohl stát členem naší psí smečky. Spojila jsem se s panem Dostálem, volala jsem do útulku a také poradkyni chovu Bobtail klubu, další informace jsem našla v klubovém zpravodaji. A postupně se mi vynořoval příběh psa, kterého jeho vlastní lidé zradili a ostatní nad ním zlomili hůl.

Adam se narodil 24.6.1996 v chovatelské stanici Strašilka, jedná se tedy o psa s průkazem původu (číslo zápisu v Plemenné knize 2469) - tyto údaje jsem si vyhledala v klubovém zpravodaji na základě sdělení poradkyně chovu, že je to "ten šestiletý Adam od chovatelky někde od Příbrami". Jeho majitelem se stal muž ze Slovenska, který pobýval v Praze. Adama držel na zahradě a zřejmě se mu moc nevěnoval. Jednou kontaktoval klub a žádal o vystavení dokladů pro psa, protože se chtěl vrátit na Slovensko. Pak už se neozval a odjel údajně někam do ciziny.

Další pokračování Adamova příběhu jsem se dověděla od ošetřovatelky z útulku. Majitel odjel, Adam zůstal na zahradě. Sousedé ho nějaký čas krmili a pak požádali měcholupský útulek o pomoc. Adam, doposud zvyklý na volnost, se ocitl sice v bezpečí, ale v uzavřeném kotci, který se mu vůbec nelíbí. Podle vyjádření ošetřovatelky je to pes, který nemá rád lidi. Oblíbil si jednoho ošetřovatele, s tím chodí ven a ve výběhu je prý z Adama úplně jiný pes. Víc mi o Adamovi nedokázali říci a pan Mádr, který si s Adamem porozuměl a zná ho nejlépe, byl zrovna na dovolené.

Je velmi smutné, že chovatelka ví, že je její štěně v útulku, ale nemůže si ho prý vzít. Adama se pokusila adoptovat paní, která už měla doma fenku bobtaila. Adam napadal fenku i lidi, soužití se nezdařilo a Adam musel zpět do útulku. Podle poradkyně chovu má Adam mezi svými předky psy, u nichž se jistá agresivita projevovala. Má však i spoustu předků se správnou bobtailí, tedy přátelskou a milou povahou. Smůla na lidi, kteří jeho postoj k lidem formovali, zapříčinila to, že od Adama teď dávají všichni ruce pryč. Ani já se neodvážím přivést ho do naší smečky tvořené bobinkou Agi a pubertálně střelenou amstafinkou Anitou. Přesto bych byla velmi šťastná, kdyby se našel někdo, kdo by dokázal prolomit Adamovu nedůvěru k lidem, vrátil mu aspoň trochu bobtailí vlídnosti a pohodovosti a dal mu domov. Adamovi je šest let. Bobtailové se dožívají deseti až čtrnácti let, vím i o šestnáctiletých. Hrozná představa - pes, který nesnáší pobyt v kotci, má před sebou vyhlídku na až deset let života, který by měl trávit v nenáviděném kotci.

Nechci, aby mé líčení Adamova utrpení v kotci vyznělo jako kritika útulků. Děkuji všem lidem, kteří se o opuštěné psy v útulcích starají. Dělají víc, než je v jejich silách a přesto pro pejsky nestačí udělat vše, co by chtěli - opuštěných psů je kvůli lidské nezodpovědnosti příliš mnoho.

V naší Psí škole FALCO jsem se dozvěděla, že v pražském útulku v Dolních Měcholupech na základě zde nově vzniklých organizačních změn je několik pejsků, jejichž dny jsou sečteny a čekají zde už jen na svou smrt. Našlo se sice pár obětavých lidí, kteří několika pejskům pomohli., ale přesto stále zbývali, a v tuto chvíli ještě zbývají, další, kteří den co den i předlouhé měsíce smutně skrz pletivo kotce vyhlíželi, zda se neobjeví paníček, který by jim dal znovu domov, lásku, který by je nechal proběhnout se a zažít psí radovánky, tak jak na to vzpomínali a snili ve svých psích snech. Někteří to štěstí měli, ale mnozí z nich se možná nikdy nedočkají…
I já jsem se rozhodla, že pomůžu alespoň jednomu pejskovi. Bydlím v panelovém bytě s voříškem Denym a dobrmankou Týnou, která je též z útulku. Rozhodování nebylo jednoduché. Týna byla od samého začátku, co jsem si ji přivedla, velmi nedůvěřivá k lidem, což dávala a stále dává najevo svým štěkotem nebo zavrčením. Je to jinak velmi milá a věrná fenka, bezvadná kamarádka a přirostla mi velmi k srdci. Své sympatie si však nezískala pochopitelně u našich sousedů. Představila jsem si jejich reakce, když přivedu dalšího psa… Ale touha pomoci přece jen nakonec zvítězila a já to riskla.
Toužila jsem si vzít dobrmana, neboť přece jen mám již nějaké zkušenosti se svou fenkou. Velmi jsem se radovala, když jsem se dozvěděla, že v útulku skutečně je jeden dobrman, který na nového páníčka čeká marně už 1 rok a půl. Neváhala jsem a 21.června jsem se do Prahy rozjela za pomoci Viktora, jeho dvou pejsků Dina a Šedyho a samozřejmě i s Týnou. Z kotce se na nás díval krásný statný pes s nádhernou stavbou těla, tvářící se i velmi přátelsky. Už na první pohled mi bylo jasné, že tento pes odjede se mnou. Absolvovala jsem s ním první seznamovací procházku a záhy jsme ho naložili do auta a odváželi do jeho nového domova do Liberce. Hned v autě jsme začali přemýšlet o jeho novém jméně, protože jeho původní jméno Sultán se nám příliš nezamlouvalo. A tak Viktor vymyslel, že se bude jmenovat Sunny (Sany)=sluníčko.
Sunny zcela bez problému elegantně naskočil do auta a tvářil se po celou dobu jízdy velmi spokojeně. Nejvíc se mu zamlouvá, může-li si vystrčit z okénka celou hlavu. Po příjezdu do Liberce jsme potřebovali zařídit něco ve městě, a tak jsme Sunnyho vzali s sebou. Po městě kráčel velmi sebejistě a klidně.,bez štěkání na lidi či na psy. Za celý den nám pořádně vyhládlo, a tak jsme se stavili na večeři. I v restauraci se Sunny choval s přehledem a důstojně, jakoby věděl, co se v takových prostorách sluší a patří. Klidně ležel vedle stolu. Jeho pozornost upoutalo samozřejmě až jídlo, které nám přinesli. Loudil a podával vehementně pac. Ale po důrazném pokárání si lehnul opět způsobně vedle stolu.
Druhý den absolvoval Sunny svůj první výcvik v naší psí škole. Je to velmi učenlivý a chytrý pes. Za necelý týden zvládnul celkem úspěšně přivolání. Pomalu prodlužujeme odložení v lehu i sedu. Ač je velmi silný, není problém s jeho chůzí u nohy. Snaží se samozřejmě trochu předcházet, ale dá se zvládnout. Výcvik ho evidentně bavil a působil mu potěšení.
Sunny je dominantní pes, a tak jsem ho ihned uvedla doma jako vůdce smečky. Doma se chová velmi klidně, neštěká. Velmi rychle si zvykl na chod domácnosti a všechny členy vzal za své. Pomalu si na sebe bez větších problému zvykají všichni tři psi.
Je to velmi klidný a vyrovnaný pes. Nerozhází ho jedoucí cyklista, auta, dav lidí, bez povšimnutí ponechá dokonce i kočku. Jen si nenechá líbit, pokud ho provokuje jiný pes. Je to opravdu skvělý pejsek.
Potřebuje si nyní zvyknout na nové prostředí, všechno je pro něj nové. Potřebuje taky znovu získat vazbu na pána.
Za tu krátkou dobu jsem si Sunnyho velmi oblíbila a mám ho moc ráda. Získal moji důvěru. Ráda bych si Sunnyho nechala, ale bohužel pro to nemám dobré podmínky. A tak hledám pro Sunnyho pána, který by ho měl rád tak jako já a který by mu vynahradil tu promarněnou dobu psího života v útulku.
Sunny potřebuje klidné vyrovnané prostředí a hlavně dostatek pozornosti od svého páníčka. Je vhodný do bytu, ale dobře mu bude i na zahradě, kde mu bude dopřáno dostatek volnosti. Sunny zbytečně neštěká, proto svým štěkotem nebude obtěžovat sousedy. Kdyby mí sousedé Sunnyho neviděli, ani by nepoznali, že ho mám. Je to však dobrý a ostrý hlídač, který napřed rozvážně zhodnotí situaci.
Sunny měří v kohoutku 71 cm, váží 38 kg.

Zalíbil se Vám Sunny? Chtěli byste mu pomoct a dát mu nový domov? Nebo víte o někom, kdo shání pejska ? Pomozte!