Otevřené dopisy

Tato rubrika má jediný účel. Jak ukázaly poslední roky, je bohužel zapotřebí občas uvést některé věci na pravou míru a nenechat křičet jen ty, kteří mají životní potřebu pomlouvat, lhát a hanobit - protože sami nic nedokáží a řídí se pak klasickým českým přístupem lidi slabých a zamindrákovaných (a kteří tak často účelově činí "ve službách" někoho zcela jiného). Děje se tak povětšinou na anonymních internetových fórech, kde jsou tito pisatelé v drtivé většině případů statečně schováni za různými přezdívkami, ale jak ukázala poslední doba, lhát a pomlouvat lze i na stránkách některých kynologických časopisů. A protože věřím ve zdravý úsudek a názor lidí, kteří mne poznali, poznávají a v budoucnu i se svými pejsky poznají, budu se (pokud k tomu bude skutečně závažný důvod) k některým věcem, které se mne osobně nebo mých aktivit týkají, prostě vyjadřovat i já. Nebude to často - a bude to vždy pouze zde, na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH a pod mým jménem, kterým se nestydím pod svoje texty podepsat, formou tzv. otevřených dopisů.

PRO VŠEOBECNÉ POVĚDOMÍ ZDE DEKLARUJI A PROHLAŠUJI, ŽE:
"Na žádné internetové diskuzi se nevyjadřuji k žádné problematice, ať již psí nebo lidské, ani pod svým jménem, jeho zkratkou nebo pod jakoukoliv přezdívkou. Nezakládám témata, nepíši příspěvky, neodpovídám a nereaguji na invektivy. Vše potřebné sděluji výhradně prostřednictvím svých PSÍCH STRÁNEK FALCO, nečiním tak prostřednictvím jiných webů nebo jakoukoliv jinou zprostředkovanou formou."

Viktor Dostál, PSÍ ŠKOLA FALCO

 

VÝZVA FALCO

Během tohoto týdne se v České republice udály dva zdánlivě nesouvisející příběhy. Zprávy o té první se díky mediální propagaci dostaly všude jako podnět pro následné sankce, o té druhé se obecně neví. První tragédii padl za oběť život 1,5-letého dítěte a s největší pravděpodobností ho v nejbližší budoucnosti bude následovat i jeden život psí. Druhému průšvihu padl za oběť život devítiletého psa.

Propojení těchto dvou zdánlivě nesouvisejících událostí je natolik děsivé a natolik úzké, že už jsem neváhal ani minutu a napsal tuto VÝZVU FALCO. Situace se totiž stala v určitých ohledech již neúnosnou a nejsem ovce, abych ji pouze pasívně sledoval. Oba typy událostí se v této zemi totiž až příliš často opakují (liši se jen v detailech a míře prosáknutí mezi veřejnost) a na jejich konci bývá těžké zranění nebo smrt jejich protagonistů. Jinými slovy nejde zdaleka pouze o tyto dva konkrétní případy, kterým se dále budu věnovat - ta skutečná hrůza spočívá v jejich principech a faktu, že jejich příčiny jsou již léta stejné a budou se znovu a znovu opakovat.

Co se tedy událo v prvním případě?

V jednom bytě v Praze došlo k tragické události, kdy rodinný pes napadl 1,5-leté batole, které na následky zranění (prokousnutá krční tepna) zemřelo. Konkrétní plemeno psa do této doby (16.12.2012) nebylo upřesněno, některá média uvádějí pitbula nebo křížence pitbula, což na jednu stranu může být pouze senzacechtivé přání, na druhou stranu styl zákusu něčemu podobnému odpovídá. Pokud dítě udělalo z psího pohledu chybu a pes se rozhodl je za ni potrestat, stejně jako u štěněte mu normální pes nepůjde po krční tepně. Co se v tu chvíli (a především bezprostředně předtím!) událo, to už se zřejmě nikdy nikdo nedozví.

Primární chyba je jasná - dítě bylo v daném okamžiku se psem v místnosti samo a veškerá "odborná vyjádření" rozebírající postavení psa ve smečce nejsou podstatná, pes je v této konstelaci vždy na vyśší pozici. Primární viník je podle většinového mínění také jasný - nezodpovědní rodiče. Podle mého názoru ale stejný podíl krve na svých rukou mají i další subjekty a jakkoli nepochopitelně to v tuto chvíli zní, věřím, že po přečtení dalšího textu bude toto moje tvrzení velmi pochopitelné.

Co se událo v případě druhém?

Začnu trochu oklikou, ale pro pochopení podstaty věci je to nezbytné. Je tomu už skoro 15 let, kdy jsem v této zemi začal prošlapávat cestu lepšímu vztahu lidí ke psům, k jejich skutečnému pochopení a ke komunikaci mezi člověkem a jeho psem. Přišel jsem s konkrétními postupy, konkrétními termíny, napsal jsem dvě knihy, které se za ty roky díkybohu staly uznávanými a mezi lidmi hodně rozšířenými. Své práci s lidmi a jejich psy jsem obětoval rodinu, vztahy, svoje osobní pohodlí a celou dobu pracoval tak, aby za mnou nezůstal jediný mrtvý pes - do úmoru lidem vštěpuji, kdo ve skutečnosti pes je. Jak nebezpečné je vidět v něm něco jiného - že pes není plyšáček na hraní, ale není to ani krvelačná bestie. Pes je pes - tvor se specifickými vzorci chování, s geneticky hluboko uloženými pojmy hierarchie, smečky, osobnostní síly a slabosti. Vysoce inteligentní sociální tvor, který svět kolem sebe a prožívané situace vyhodnocuje zcela jinak než člověk.

Nicméně žijeme v České republice a za ty roky se každou chvíli našel někdo, kdo se rozhodl na mé práci parazitovat. Problém těchto lidí nastává v okamžiku, kdy opojeni vlastním egem a patolízalstvím oddaných fanynek zapomenou na zásadní fakt, že ty skutečně důležité věci okopírovat nelze. Mohou okopírovat moje texty, moje myšlenky, moje termíny a veškeré věci, které zveřejním.

Co nikdy okopírovat nemohou, jsou moje reálné schopnosti a podstata principu přirozené komunikace nejen s vlastními, ale i cizími psy, který je mým darem a který se mnou odejde.

Co jim jejich ego nikdy nedovolí, je potřebná pokora a sebereflexe, bez kterých komunikace se psy možná není.

A přirozeným důsledkem tohoto vznášení se oblaky vlastní dokonalosti pak je tragédie, která u těchto lidí zcela logicky nastane. Několik let zpátky do této pasti spadl jeden mediálně známý "psycholog psů", který zapomněl, že chce psům pomáhat a místo toho je začal zabíjet. Do stejné pasti osobního ega spadl po velmi krátké době další člověk, prezentující se pod hlavičkou "výchova skvělých psů". Člověk, který se vydává za odborníka a který dodnes nepochopil zásadní rozdíl mezi psí tlupou a řízenou psí smečkou. Člověk, který natolik "rozumí psům", že není schopen rozlišit, kdy a které psy je možné k sobě pustit, aby to vůbec přežili. Člověk, který v psu nevidí jeho skutečnou podstatu, ale plyšáčka na hraní, jehož přístup má od skutečné psí komunikace nesmírně daleko a který tento pojem používá bez znalosti jeho obsahu.

Člověk, díky němuž tento týden přišel o život pes z jeho vlastní smečky, který mu věnoval 9 let svého psího života a kterého zabil jiný pes opět z jeho vlastní smečky. Člověk, který ani v tuto chvili nebyl schopen vzít za celou záležitost osobní odpovědnost a vše svalil na "selhání techniky zabezpečení" (pes, který zabil, proboural dvoje dveře, aby se ke své oběti dostal).

V tuto chvíli se sám za sebe ptám - v jaké psychické pohodě u svého majitele asi tento pes byl, pokud šel přes tyto překážky zabít jiného? A půjdu klidně ještě dál - co kdyby v této situaci byl k dispozici ne jiný pes, ale malé dítě...? Mimochodem vymlouvat se na to, že pes již předtím něco prožil jinde, je čirý alibismus a od chvíle, kdy si jakéhokoliv psa osvojím, přejímám plnou odpovědnost za jeho chování vůči okolí. Pokud je to pes se špatnou minulostí, pak o to víc. Neposkytnu mu jiného živého tvora jako trenažér a pokud problematice trochu rozumím, zvládnu ji. Pokud ne, problémového psa si nevezmu.

Není od věci uvést jeden nikoli nepodstatný fakt - jakmile pes poprvé zabije, jeho povaha se změní. Stejně jako ve chvíli, kdy poprvé kousne do člověka. Přirovnal bych to k tomu, že se odblokuje jedna bezpečnostní pojistka. Jinými slovy, v další podobné situaci už mu to půjde snáze a pokud v tomto někdo vidí převýchovu psa, pak tu skutečně nemá co dělat.

Dělat kašpárka davu fanynek a nechat se jimi hladit po hlavičce je možná úsměvné, ale pokud si někdo postaví svoje vlastní ego před skutečnou práci, je to zadělávka na průšvih. A jak začnou jeho vinou umírat psi, pak už končí veškerá sranda. To není známka odbornosti, to je důkaz totální nevědomosti a nepochopení čisté podstaty psí povahy. A už před časem jsem tohoto pána zprostředkovaně varoval, že jakmile narazí na pořádného psa, jeho "ťuťuňuňu" se mu těžce vymstí. Stalo se, bohužel to zas odnesl nevinný pes. Dav oddaných ctitelek prolévá slzy, pána utěšuje jaký že je to borec a jen občas se mezi nimi najde člověk se zdravým rozumem a ukáže na pravého viníka.

A podobných lidí je tu bohužel víc. "Odborník", který se každému skutečnému psímu problému vyhne a práci na svých táborech nechá dělat osmnáctileté vyplašené slečny... lidé pletoucí si pomoc psům s komerčním podnikáním za účelem vlastního obohacení... mohl bych je vyjmenovat konkrétně a plnými jmény.

Nyní nastal čas vysvětlit ono spojení, které jsem zmínil na samém začátku.

Právě tito "odborníci" mají na svědomí i krev velké části obětí konfrontace psího a lidského pojetí světa. I oni jsou bohužel těmi, na které se obrací veřejnost (nebo díky jejich "sebezviditelňování" i média) v domnění, že jim pomohou poznat psí povahu a psí svět. Realita je bohužel taková, že odcházejí s informacemi nesmyslnými a zavádějícími, neboť určitým typem těchto rádobyodborníků jsou masírováni ve smyslu "pes je plyšáček, který nepotřebuje ani povely" a tím dalším "psi jsou bestie, musíte je zlomit". Výsledkem pak je, že část lidí není schopna vnímat fakt, že pes byl, je a zůstane sebevědomou šelmou fungující na hierarchickém principu a ta druhá pracuje k infarktu, sotva se na ně pes podívá.

Skutečným nebezpečím pro svoje dítě, okolí nebo psa samotného není člověk neznalý, nýbrž člověk, který si od "odborníka" odnese nesmyslné informace a podle nich pak jedná. Skutečným nebezpečím jsou média, která se na tyto "odborníky" obrací a popřávají jim možnost svoje nesmysly dále šířit. Skutečným nebezpečím jsou provozovatelé útulků, kteří lidem pitbula nacpou do náruče s tím, jaký je to bezproblémový rodinný mazlíček.

Z vlastní práce s klienty vím, jak zmasírovaní ke mně přicházejí v okamžiku, kdy nastane problém. Prvotní masáž třeba z útulku nebo internetu, další "ukazovali to v televizi, takže to bude pravda" a další "byli jsme za tím známým odborníkem, co ho ukazovali v televizi". V jakém psychickém stresu tito psí chudáci často bývají jen tím, jakými "odbornými postupy" do té doby prošli, raději ani nebudu psát.

Dokud bude trvat stav, kdy se psy veřejně pracují a jako odborníci se prezentují jedinci, kteří své práci nerozumí a pouze se chytli vlny "přirozené komunikace", přičemž absolutně nechápou její skutečnou podstatu a obsah - jedinci, kteří neudrží naživu ani vlastní smečku, dokud budou skrze média a sebeprezentace blbnout lidi, do té doby bude pokračovat nárůst tragických případů těžkých zranění a úmrtí dospělých lidí, dětí i psů.

Dokud se toto nezmění, bude narůstat nebezpečí restrikcí ze strany státu, bude narůstat všeobecná protipsí hysterie a mediální kampaň. Pokud se na to všechno budete vy ostatní jako chovatelé a majitelé psů jenom dívat, jednoho dne pomašírujete povinně na úřad s dokladem o provedené eutanázii svého vlastního psa, který byl z hlediska nařízení příliš velký nebo příliš připomínal "bojové plemeno".

Já se toho dožít nechci, ani můj pyrenejský horský pes Gardien. Jsem vlk, ne ovce a třebaže nemám velké možnosti, chci aspoň část lidí probudit z letargie. Je totiž nejvyšší čas.

Je nejvyšší čas oddělit zrno od plev. A proto žádám vás, za kterými zůstávají mrtví psi a problematice psů ve skutečnosti nerozumíte - odejděte a věnujte se činnosti, která ve svém důsledku nemá podíl na zhoršující se protipsí atmosféře v této zemi. Uvědomte si, že vaše vlastní průšvihy mají dalekosáhlé důsledky a zdaleka se netýkají jen vás samotných. Každý psí život a stejně tak lidský mají daleko vyšší cenu než uspokojení vašich potřeb a vlastního ega, svým vlastním soužitím se psy dáváte příklad jiným, poskytováním zcestných informací a postupů kopete hrob dalším psům. Pokud nejste schopni tyto základní skutečnosti a svoji zodpovědnost pochopit - odejděte.

Děkuji všem, kdo tuto moji výzvu dočetli až do konce. Pokud s argumenty v ní uvedenými souhlasíte, šiřte ji prosím dál prostřednictvím tohoto odkazu.

16.12.2012 - Viktor Dostál, PSÍ ŠKOLA FALCO

 

 

Otevřené dopisy - I. (6.11.2005)

 

 

Otevřené dopisy - II. (8.7.2007)

Aktualizace 31.10.2010

 

 

Zpět na hlavní stránku

Copyright © 2000-2012 Viktor Dostál - Psí škola FALCO
All Rights Reserved/Všechna práva vyhrazena.
WWW stránky založeny 20.10.2000