|
|
Gardien |
PSÍ STRÁNKY FALCO © Viktor Dostál |
|
Cítím teď sám v sobě, že moje volba je správná - ta nejlepší možná. |
Stáhněte Flash Player pro aktivaci přehrávače.
18.11.2011 (7 týdnů)
Když jsem přišel o svého Šedýska, byla to pro mne obrovská bolest - odešel mi jak milovaný psí parťák, tak psí duše obecně... Přes všechen smutek mi však bylo jasné, že nemůžu zůstat dlouho sám nebo se zblázním - a další dny mi to plně potvrdily, byl jsem jak tělo bez duše, můj život neměl žádný řád a cítil jsem jen prázdno, třebaže jsem dál dělal svoji práci a pomáhal pejskům i lidem řešit jejich problémy. Byly to ale mimochodem i dny, kdy se lidé, které jsem znal, rozdělili na dvě skupiny - jedni mě podporovali a ti druzí se snažili mě dorazit a zničit. Nezapomenu to stejně jako nezapomínají psi - ani to dobré, ani to zlé...
Musel jsem tedy v prvé řadě vyřešit jednu základní otázku - kdo bude můj další psí parťák? Šedýsek byl tak výjimečná osobnost i v rámci svého plemene, že jsem tušil, že teď to lajka nebude. Přesto jsem projel internet a i když mě srdce táhlo ke každému lajčímu štěněti, na které jsem narazil, věděl jsem, že by to nebylo dobře - pořád bych podvědomě čekal druhého Šedýska, pořád bych srovnával - a nikdy by to už Šedýsek nebyl. A pokud by měl mít vůbec šanci mít stejnou povahu, musel bych hledat někde úplně jinde.
Moje poznání je, že u mne v jistých životních situacích vždy nějak zasáhne osud. Stalo se to i tentokrát a ve více rovinách... Několik málo týdnů před Šedýskovým skonem jsem šel po ulici a zčistajasna se mi v hlavě vynořila jedna melodie, kterou už jsem dlouhé roky neslyšel a roky si na ni nevzpomněl - melodie z jednoho starého francouzského televizního seriálu. Ten seriál jsem sledoval jako dítě a stejně jako melodie mi v hlavě utkvěl i hlavní psí hrdina. Byla to taková psí láska mého dětství, pes, který mě už tehdy hluboce zaujal, pes, u kterého jsem brečel, pokud se mu dělo něco zlého.
Seriál, o kterém teď mluvím, bude minimálně moje generace dobře znát - jmenoval se Bella a Sebastián a onou Bellou byla překrásná fenka plemene pyrenejský horský pes. Plemene, které se svojí charakteristikou tělesnou i povahovou vymyká ostatním pasteveckým psům - je to v pravém slova smyslu psí aristokrat, s jemnou a lehčí tělesnou stavbou, elegantním pohybem a úžasnou povahou. I přes svoji lehčí tělesnou konstituci oproti jiným pastevcům je to hodně velký pes, přes svoji nekonfliktní povahu umí být nekompromisní, pokud jemu nebo jeho člověku hrozí nebezpečí. Patří mezi plemena, která lidského šmejda odhalí neomylně a okamžitě, je svůj, používá vlastní mozek a není slepě závislý na člověku - je stále hodně blízko svým původním kořenům, inteligencí, způsobem komunikace i obecnými vzorci chování. Je to pes, kterému je přirozené žít v těsném vztahu se svým člověkem, je to pes, který přesně toto potřebuje - stejně jako já.
Přál jsem si jednou v životě mít velkého pastevce. Pokud vezmu do úvahy, čemu se věnuji, svoji životní situaci a svůj věk, pak vím, že teď nastala ta správná doba.
Osud mi moje rozhodnutí potvrdil ještě v jednom okamžiku. Pyrenejci jsou i u nás málopočetné plemeno a nerodí se každý den. Nicméně ve chvíli, kdy vše vypadalo dost nejistě, se najednou objevila na internetu nabídka chovatelské stanice, kde byli k výběru dokonce tři psí kluci - a upozornil mě na ni člověk, kterému jsem svého času hodně pomohl. Chov na mě působil sympaticky a protože nevěřím na náhody, viděl jsem pokyn osudu i v číselné symbolice: Dineček se narodil v noci z 30. dne v měsíci, Šedýsek 29. a tento vrh přišel na svět 30. dne v měsíci...
Takže... můj nový psí parťák je pejsek plemene pyrenejský horský pes a dostal ode mne jméno Gardien ("Gard"). Jeho jméno jsem vybral podle francouzského slova "gardien", které znamená "strážce, ochránce". Víc asi není zapotřebí dodávat, takhle to prostě cítím...
Je to pro mě opět pejsek, ze kterého chci po Dinečkovi a Šedýskovi vychovat další psí osobnost - chci, aby jeho život se mnou byl naplněný, přirozený a šťastný... a zároveň chci využít plný potenciál jeho psí i plemenné podstaty, opět z něj vykřesat to "něco navíc". Prosím, popřejte mu spolu se mnou do jeho života zdraví, štěstí a spokojenost - a já vám na oplátku můžu slíbit, že i on vám a vašim pejskům dá do života spoustu pozitivního, stejně jako jeho psí předchůdci po mém boku.
V tuto chvíli je to ještě psí miminko, je u mne teprve druhý den, takže tyto řádky píšu v poněkud bojových podmínkách. Ale třebaže umí být divoch a řádit jak černá ruka, po celou dobu, kdy jsem vám vyprávěl jeho příběh, mi ležel tiše u nohou a vnímal moje myšlenky...
|
|
Naše první setkání... Gardýskovi bylo 11 dnů, ještě měl zavřená očička. Z těch tří volných štěňat byl už předem můj favorit a když jsem si ho bral |
|
|
Gardíkovi je 5 týdnů a trochu nám povyrostl... a opět jsem s ním zažil |
|
|
Gardýsek už je u mne doma:) Je to ještě malá chlupatá kulička, Nebude to teď nějaký čas úplně jednoduché, ale bude to čím dál lepší. Gardýsek Myslím, že můj psí parťák si přeje totéž... |
|
|
|
1.1.2012 (3 měsíce)
|
|
Z kuličky se stal váleček a dnes je to přesně týden, co spolu chodíme ven... Malého od začátku důsledně učím věci pro přežití a bezproblémové fungování a jak vždy každému říkám - toto jsou věci, které jsou opravdu důležité a které se vám budou vyplácet celý společný život. Gardýsek je chytré a šikovné štěně, které se sice na jednu stranu snaží nepropásnout sebemenší příležitost pro nějakou lumpárnu, ale na druhou stranu už taky tuší, co je pro život dobré vědět a umět. Takže jsem ho velmi rychle naučil, kde je jeho místo na vodítku, kde je zapotřebí, tam ho posadím a především - pokud se vyskytne problém, nejprve se podívá na mne. A ode mne se samozřejmě pokaždé dočká odpovědi "co s tím"... I proto má tohle štěně již vyřešen výtah, vstupní schody do domu, pobyt o samotě i chůzi v běžném provozu. Proto jsme včera naprosto bez problémů a stresu prožili večerní procházku během generálky na silvestrovské bouchání i "střeleckou" půlnoc samotnou. A budou přibývat další a další věci, se kterými ho seznámím, protože štěně se velmi ochotně a rádo učí čemukoliv - jen vedle sebe potřebuje mít správného učitele, ať už psího nebo člověčího... Jsme na samém začátku našeho soužití, ale stejně tak, jak to radím i lidem, tak i já sám vedu výchovu svého psího mrněte důsledně, jakkoli je to v tomto stadiu velmi náročná a vyčerpávající práce. Stále ještě spíme spolu na zemi a stále prožívám ten neskonale šťastný pocit, když v noci cítím jeho tělíčko nalepené na svých zádech nebo stočené v ohbí svých kolen. A už teď vnímám ten zprvu nenápadný a plíživý posun v jeho štěněcí psychice, kdy se věci začínají dávat do pohybu a on už není to úplně bezhlavě reagující stvoření, ale začíná přemýšlet, vyhodnocovat a chovat se jako člen smečky reagující na rozhodnutí výše postaveného jedince... Tento čas už se nikdy nevrátí a jakkoli je namáhavý, je dobré ho maximálně vnímat a pracovat s ním. V této době se totiž utváří ten skutečný vztah mezi člověkem a jeho pejskem, utváří se vědomí smečky a základní hierarchické vazby - vše to, co se vám v budoucnu stonásobně v dobrém vrátí, pokud budou tyto věci správně budovány již v tomto věku pejska. Mějte to prosím na paměti, až vedle vás začne žít vaše vlastní malé štěně. |
14.1.2012 (3,5 měsíce)
 |
Gardýsek byl dnes na dlouhé zimní procházce v zasněženém lese... měl s sebou i dva psí kamarády, statečně s námi odťapal celou trasu a měl jsem z něj velkou radost. Roste z něj sebevědomý, přemýšlivý pasteveček, který si se spoustou věcí vůbec nedělá problém a pokud už se nějaký naskytne, umí si s ním poradit, pokud je na něj sám. Na zpáteční cestě jsem vzpomínal na Šedýska, se kterým jsem před 10 lety šel kus stejné trasy, s jinými pejsky, ale bylo mu zhruba stejně tolik, jako je dnes Gardýskovi. A ještě o kus dál jsem míjel místo, které navždy budu mít spojené s Dinečkem, s jeho první delší procházkou, opět v přibližně stejném věku... Historie se znovu opakuje, pejsci bohužel odcházejí a díkybohu opět přicházejí, jen určitá místa zůstávají stejná a ze vzpomínek nezmizí nikdy. A občas slouží i k tomu, aby se na nich člověk v tom čase zastavil a učinil rozhodnutí... |
      |
|
|
|
Copyright ©
2000-2012 Viktor Dostál - Psí škola FALCO |
Tato stránka je věnována pejskovi, se kterým jsme se našli krátce poté, kdy mi odešel můj Šedýsek - psí parťák, který ve mně i na tomto světě po sobě zanechal nesmazatelnou stopu. O to těžší pro mne v tomto nelehkém období bylo vytipovat
jeho nástupce, se kterým bychom mohli pokračovat v mé práci pro pejsky a jejich lidi tak, jak jsem zvyklý.
