Shadow

                  PSÍ STRÁNKY FALCO © Viktor Dostál
... unikátní metoda přirozené komunikace se psy!

Celou tuto stránku chci věnovat mému druhému kamarádovi, pejskovi plemene západosibiřská lajka "Šedymu"... Cesty osudu jsou někdy zajímavé a spletité, a znovu se mi to potvrdilo při výběru kamaráda pro mého Dina a mne. Svou roli sehrál osud, inteligence a "vlčí" výraz lajek i touha mít ještě jednoho psa... Takže slovo dalo slovo a z vrhu dvojnásobné světové vítězky fenky "Anna Hvězda Sibiře alias Kačeny" Dr.Ing. Nadi Šebkové jsem si vybral štěňátko, které dostalo oficiální jméno Batman podle charakteristické bílé skvrny na krku, ale pro mne je to Shadow (Šedy) - prostě se mi to jméno k němu hodí jak ulité :-)

Shadow se narodil 29.8.2001, vrh čítal 3 pejsky a 2 fenky. Pokud se chcete podívat, jak rostou lajčí štěňátka, podívejte se na tuto řadu fotografií - pro názornost jsem přidal i data pořízení...

4.9.2001

18.9.2001

2.10.2001

... tak to je ON!

A aby bylo představení úplné, tak ještě rodiče...

Matka (ANNA Hvězda Sibiře)

Otec (ASYR z Leknínové slati)

Takže Dino i já máme nového kamaráda :-) Dinča po počátečním přezkoumání, zda by se to báječně voňavé štěně nedalo nakrýt, vzal Šedyho na milost s nadhledem moudrého dospělého psa a trpělivě snáší Šedyho pokusy o rozžužlání ucha... Šedy se na druhou stranu nechá trpělivě fackovat Dinovým ocasem, když Dino vyjadřuje typickou retrívří radost z toho, že vidí svého pánečka... No a já trpělivě čekám, až za 3 týdny budu moct vzít ven mezi psy i Šedyho - odměnou mi budiž to, že mám kolem sebe dva krásné psí padouchy, se kterými mám ještě velké plány - a oni se mnou určitě také :-)

Držte nám palce :-)))

 

4.11.2001 (2 měsíce)

Uplynulo několik (hodně :-) ) loužiček a z Šedyho vyrostlo něco mezi netopýrem a malým vlčkem ...

... neskutečně živé stvoření, jehož jedinou životní náplní je momentálně tropit lotroviny. Následky jedné zlikviduji a už stačí provést něco jiného. Je obrovsky mrštný a chytrý - gauč pro něj představoval překážku jen několik málo dní, a pokud se něco vaří, není pro něj problém během chvilky lokalizovat zdroj a najít cestu, jak by se k dobrotě dalo dostat. Opravdu, svému plemeni dělá jenom čest - lajky jsou velmi chytré...

Když spí, jedná se o to nejnevinnější a nejhodnější stvoření na této planetě a v přilehlých galaxiích. Je krásný a strašně se těším, až spolu začneme "pracovat" :-)

Mám teď skvělou zábavu - vyndám z lednice pribináček, oba své pejsky zavolám, posadím je před sebe a pak namáčím prst do pribiňáka, každého oslovím jménem a dám olízat prst... Ten pohled, jak přede mnou sedí velký a malý, je boží :-))) Navíc už se oba naučili, ze trpělivě čekají na toho druhého a učím je tak i navzájem rozlišovat svoje jméno.

Dino bere malého s nadhledem staršího zkušeného psa. Dost si nechá líbit, občas se nechá i vyprovokovat ke společnému řádění a pak to stoji za to. Někdy si i malého srovná, když je zapotřebí, ale ten si z toho moc nedělá :-)

Co se tedy Šedy zatím naučil?

  • štěkat a vrčet
  • rozeznávat zvuk otevírané ledničky a klíčů v zámku
  • kousat do všeho a do všech
  • hlídat (neskutečné, jak tak malé štěně už umí hlídat)
  • povel "Sedni"

Vzkaz pro všechny: mít jednoho pejska = radost, mít dva pejsky = dvojnásobná radost!

 

25.11.2001 (3 měsíce)

Tak jsme zas tady... Dnes je 5. den, kdy už může Šedy ven. Ten první den jsme se učili oba dva - Šedy první cestu na vodítku "prosáňkoval", protože mu přišlo to vodítko dost nepřirozené - a já jsem zkoumal, jak co nejlépe moje dva miláčky učit společné chůzi :-) A přišel jsem na to. Pouze jedno slabé delší vodítko, jeden konec má připnutý Dino, druhý Šedy. Šedy chodí mezi mnou a Dinem a musím říct, že vše pochopil velice rychle. Už druhá procházka byla téměř bez problémů a od té třetí je to pro oba mé pejsky naprosto v pohodě. (Tímto bych rád poděkoval Dinovi za jeho nezměrnou trpělivost a za to, že přijal svoji degradaci opětného chození na vodítku - což už několik let téměř neznal :-)) ).

Znovu musím konstatovat, že pokud si pořídíte druhého pejska, pak vám ten první ušetří spoustu času a práce... Skutečně, Šedy už spoustu věcí odkoukal od Dina, aniž bych ho to musel učit. Je to nádhera - kéž by to tak pokračovalo i nadále.

Také musím přiznat, že mne potěšil v tom, jak samozřejmě některé věci přijímá - výtah ho nechává v klidu od samého začátku, kovové poklopy a podobné "nestabilní" záležitosti také. Je to opravdu velmi bystrý pejsek... občas se nestačím divit, co všechno objeví, co se sám naučí...

Dnes jsme byli na skoro 3-hodinové procházce v lese. Šedy byl celou cestu navolno, zkoumal okolí, řádil s Dinem a na každé mé "přivolání s odměnou" přiběhl. Měl jsem z toho obrovskou radost. Méně už ze dvou rodinek, které byly na procházce se svými psíky (kříženec špice a bišonek). Jakmile se k nim Šedy rozeběhl, protože jako každé štěně je přirozeně zvědavé, s hrůzou v očích zvedli tito pejskaři svoje miláčky do vzduchu a čekali, kdy je ten strašný vlčeti podobný pejsek zakousne... Tedy aspoň se tak chovali. Jestli to dělají při každém setkání se štěnětem... pak mě napadlo, že to možná bylo kvůli tomu, že oba pejsci byli bílí a mohli by se nedejbože umazat - ale co potom dělali v lese? Nojo. Tak vám nevím.

Takže Šedy - je to jasné, na naši tradiční vánoční procházku už půjdeš s námi :-)))

 

10.3.2002 (6 měsíců)

Šedy zase vyrostl :-) Má 54cm v kohoutku a 13kg živé váhy. Začíná růst do krásy a čím dál víc se podobá svému vlkošedému otci. Už jsme spolu prožili docela dost věcí... jeho dosavadní největší zážitek asi byla naše 14-denní dovolená v Beskydech (na toto téma chystám samostatné povídání!). Jinak už se mnou chodí do Psí školy a snažím se na něm názorně demonstrovat, jak lehce se pes ve štěněcím věku učí - už slušně zvládá sedni, lehni, přivolání, odložení a chůzi u nohy navolno :-) Musím říct, že pověsti nelhaly a plemeno západosibiřská lajka je skutečně velmi bystré, učenlivé a při správném zvládnutí zcela oddané svému pánovi...

Před několika dny jsem byl nucen vyřešit základní hierarchické uspořádaní Šedy x Dino. Protože bylo jasné, že divoch Šedy dříve nebo později zaujme postavení nadřazené nad klidným flegmatikem Dinem, nebyla to otázka přiliš složitá. Takže smečková hierarchie je následující - já, Šedy, Dino... Musím říct, že od té doby se situace značně zklidnila - Šedy přestal neustále na Dinovi dokazovat, že má na víc (napadání, samčí pohyby atd.) a i Dino vše vzal jako tu nejpřirozenější věc. Je vidět, že skutečně určité věci ve psím světě fungují naprosto spolehlivě - aspoň na něco se lze ve dnešním zblázněném světě spolehnout :-)

Jaká západosibiřská lajka vůbec je? Standard tohoto u nás velmi málo rozšířeného plemene praví toto:

Výška psi:

60-65cm

Výška feny:

52-58cm

Váha / předp. věk:

18-23kg / 10-12 let

Země původu:

Rusko

Celkový vzhled:

Silná, suchá stavba těla střední velikosti.  

Povaha:

Vyrovnaný, živý pes.  

Hlava a lebka:

Suchá, podobá se tvarem rovnoramennému trojúhelníku, přechod od mozkové části k mordě je pozvolný, málo znatelný.  

Oči:

Oválné, šikmo položené, tmavé barvy.  

Uši:

Stojící, vysoko nasazené, zašpičatělé.  

Morda:

Dlouhá, zašpičatělá. Zuby bílé, velké, skus nůžkový. Pysky suché, dobře přilehlé.  

Krk:

Svalnatý, suchý, kohoutek výrazný.  

Trup:

Hrudník je dobře vyvinutý, hřbet pevný, rovný, bedra krátká, pružná, záď široká, osvalená, mírně spáditá, břicho lehce vtažené. Kostra je dobře vyvinutá, ne masivní a hrubá, osvalení silné, dobře vyvinuté.  

Hrudní končetiny:

Se svalnatými, šikmými lopatkami, končetiny dlouhé, zápěstí ne dlouhé, lehce skloněná.  

Pánevní končetiny:

Svalnaté, silné, s dobře vyznačenými úhly hlezen.  

Tlapy:

Oválné, klenuté, se sevřenými prsty - paspárky mají být odstraněny.

Ocas:

Silně zakroucený, nesen na hřbetě nebo nad kýtami.  

Pohyb:

Typický je krátký klus s přechodem do cvalu.  

Osrstění:

Tvrdé, rovné s vyvinutou podsadou, krycí srst přímá (rovná), hrubá. Díky silně vyvinuté husté podsadě je srst poněkud odstávající, vypadá bohatě. Na hlavě, stehnách a přední straně končetin je srst krátká. Na kohoutku, krku a na zadní části končetin je delší a tvoří na krku límec, na zadních částech končetin malé praporce.  

Zbarvení:

Bílá, pepř a sůl, červená a šedá ve všech odstínech. Přípustná je též černá barva, strakatá a s plotnami uvedených barev.

Západosibiřská lajka je jako pracovní plemeno používána při lovu černé zvěře, medvědů , losů (hlavně Rusko, USA, Finsko,...), při kterém zvěř aktivně napadá. Vyznačuje se dvěma zvláštnostmi:

  • Sebeobětování v případě smrtelného ohrožení jejich pána, které je lajkám vrozené.
  • Největším lákadlem pro lajky je vlčí stopa, kterou aktivně vyhledávají a po které jdou s cílem vlka zabít.

Pěkné, že? Pokud Šedy zdědí ještě navíc geny svých rodičů, mám se na co těšit (jeho otec proslul v šumavských lesích - jednou ho napadl rys, který tento šílený nápad zaplatil životem, Šedyho máma měla dosti zajímavý osud...).

Fotografie jsou z ledna 2002:

 

 

14.7.2002 (10,5 měsíce)

Tak už budeme za chvilku slavit první narozeniny... Šedy vyrostl a zmohutněl (i když je v něm ještě stále mnoho štěněcího), měří 59cm a váží 22kg, stává se z něj moc hezký pejsek:-) Včera poprvé zvedl nožičku a počural sloupek u jedněch vrat - nevěřil jsem vlastním očím - KONEČNĚ :-))))))

No, aspoň mám potvrzení toho, že můj miláček je už opravdu v pubertě - je drzý, vyzývavý a nejeví sklony k nápravě! Navíc je krásně sebevědomý a ostatním psům to dává patřičně najevo (kdo ho zažil ve Psí škole nebo na posledním soustředění, ví, o čem mluvím), ale na druhou stranu si ho zamilovali všichni příslušníci "bojových plemen", které jsme zatím potkali - ano, já vím,  to se může každým dnem změnit... Ale psi ho prostě "berou", a už to není tím, že by byl štěně. Je zajímavé sledovat jeho chování, ať už se týče sociálního (ve vztahu k jiným psům) nebo loveckého - svým způsobem je velmi specifické a u "moderních" plemen se s ním už v tak zřetelné podobě nesetkáte...

Je báječný a hodně mě naučil a dále učí. Dá se na něm spousta věcí vysledovat a kdo má zkušenosti s plemenem západosibiřská lajka, ví, jak to myslím, když řeknu, že je to plemeno výjimečné, nádherné a má velmi, velmi blízko k přírodě a svým vlčím předkům.

Šedýsku, ty divochu, jsi fakt skvělý parťák - pro mě i pro Dinečka :-) Máme tě oba moc rádi!!!

 

28.7.2002 (11 měsíců)

 

Můj dnešní svátek oslavil Šedy svým prvním titulem CAJC na České národní výstavě psů v Mladé Boleslavi :-) Krásné počasí, příjemný pan rozhodčí a lidé kolem, perfektní atmosféra... Na této výstavě se mi opravdu líbilo. Šedyho jsem přivedl do správného rozpoložení (rozumějte "zklidnil trochu jeho temperament") půldruhahodinovou procházkou po výstavišti a dvěma žvýkacími kostičkami, Dino byl klidný - jen než oba vstřebali výstavní atmosféru, tak měli permanentně svoje čumáčky loveckých plemen u trávníku..:-)))

Také jsme tu potkali paní Žákovou s její 9-letou fenkou západosibiřské lajky Džudy, která startovala ve třídě veteránů a je Šedyho babičkou. Moc hezky jsme si popovídali a asi jsem jí udělal i radost tím, že jsem Džudy původně považoval za štěně zhruba Šedyho stáří - nikdy předtím jsem ji totiž neviděl a ani její majitelku neznal osobně a Džudy vleže vypadala velmi drobně a hezky:-) Za chvíli se k nám přidal i pán, který vlastní Džudyinu dceru a došlo k velkému fotografování tří lajčích generací - výsledek vidíte na fotkách (zleva Džudy, její dcera a Šedy).

P.S. Ta fenka se Šedymu moc líbila a on jí evidentně taky! Málem jsme propásli nástup do kruhu :-)

 

29.8.2002 (12 měsíců = 1. narozeniny)

Strašně rychle to utíká... Podívejte se na začátek této stránky a na fotky u tohoto textu - je to neskutečné, ale divoch Šedy oslavil dnes první rok svého života!

VŠECHNO NEJLEPŠÍ, ŠEDÝSKU! A nezklamal jsi mě, Tvůj narozeninový dárek, tenisák (na který jsi se velmi nadšeně vrhl), vydržel ve Tvé tlamičce asi tři hodiny, než se s ním nedalo udělat už nic jiného než jej jako zcela zničený vyhodit...:-))))))

Jsi krásný pejsek a skvělý kamarád. I Dino už si zvykl na to, že ho pořád taháš za uši, krk, nohy... ani já už bych se neobešel bez Tvého každodenního ranního rituálu, kdy se snažíš ulízat mě k smrti:-) Zvykám si i  na to, že neustále musím řešit problém hlupáků, kteří když Tě vidí, tak nevnímají Tvoji radost ze života a věčně rozesmátou tlamičku, ale propadají hysterickým záchvatům a ječí na nás jako smyslů zbavení. Že to často bývají pejskaři? Ano, na tomto místě mi nebývá než "poděkovat" všem médiím, kterým se úspěšně podařilo rozpoutat protipsí kampaň (rozuměj - proti všem psím plemenům větším než jezevčík a nedejpánbu nějakým způsobem připomínajícím své předky, vlky) a jejímž důsledkem začínají být nenávistní lidé a nesocializovaní psi, kterým není dovoleno pohrát si s příslušníky svého vlastního druhu...

Vím, že i Ty jsi už poznal za ten rok lidskou nenávist na vlastní kůži, stejně jako já. Proto nám nezbývá nic jiného, než se bránit a navzájem si hlídat záda - tedy přesně to, co mají všichni pejsci na světě natrvalo v sobě zakódované. Jednou mě budeš chránit stejně jako teď já chráním Tebe...

                                  Tvůj "vůdce smečky"

                                   

30.3.2003 (Shadow - pes, který nepřestal být vlkem ...)

Když jsem psal závěr minulého článku o Šedym, netušil jsem, jak brzy tato slova budou skutečností. Šedymu je teď necelý rok a půl a nedá mi to, abych se s vámi nepodělil o několik postřehů z jeho neskutečně nádherné a nezávislé povahy...

Především bych lajku jako plemeno (a psa zvlášť) nedoporučil nikomu, kdo ještě psa neměl nebo je zvyklý jen na tzv. kulturní plemena. Lajka není pes - je to vlk, který si v plné míře zachoval vlčí vlastnosti (povaha, komunikace, vzhled, rozmnožování) a pouze stykem s člověkem získal některé vlastnosti psí. Lajku si nikdy nepodřídíte - kdo se o to pokusí, ten navždy ztratí její důvěru. Lajka vám bude tím nejlepším a nejoddanějším kamarádem, bez zaváhání za vás položí život - ale zůstane vždy hrdá, nezávislá a vlčí... Musíte ji mít odmalička a každý den s ní žít, komunikovat a pracovat. Nemůžete ji nikdy strčit do kotce a čekat, že vás pak bude milovat...

Musíte vědět i to, že lajka jako lovecké plemeno je zabiják - k tomu byla vyšlechtěna a dodnes je takto pracovně vedena. Neslídí, nevystavuje, ale zabíjí. Mývaly, veverky, útočí na velkou zvěř jako jsou kanci nebo medvědi - Šedyho otec zabil dospělého rysa, který na něj zaútočil, při lovu na kance si jej půjčují myslivci z širokého okolí. I tím se lajka maximálně přibližuje vlkovi - ale i tím, že stejně jako čistokrevný vlk nezabíjí nikdy pro zábavu a má velký smysl pro férový lov. I když je velmi dominantní, nikdy jiného psa "nelikviduje" a není v ní ani stopa agresivity vůči člověku. Znám lajku, o kterou se její majitel nestará a která by za těch pár let už měla tisíc důvodů se zkazit - nestalo se. Ani vůči lidem, ani vůči jiným psům. Jinými slovy - lajky mají velmi silný a hluboce zakořeněný charakter.

V následujícím textu již budu mluvit konkrétně o svém životě s mojí západosibiřskou lajkou Šedym, se kterým trávím víceméně 24 hodin denně a který mne učí spoustu věcí, které používám při komunikaci se psy ve své psí škole, i se psy, se kterými za mnou jezdí jejich majitelé, kteří si s nimi nevědí rady a potřebují pomoc. Bude to povídání možná poněkud neuspořádané, ale doufám že pro někoho i zajímavé:)

Šedyho beru od jeho 4 měsíců na svoje každosobotní lekce Psí školy FALCO. Velmi brzy se stal mezi často se obměňujícími členy "smečky" vůdčím psem a jak dospíval (a stále ještě dospívá), jeho pozice se upevňovala. Jako každá lajka je přirozeně velmi dominantní, ale i při sebeprosazování se chová typicky vlčím způsobem - potenciálního soka si v případě nutnosti nikdy nepodřídí likvidačním způsobem, ale vždy jako vlk - naskočením na krk, zákusem (ne prokousnutím!) a ostrým zavrčením. Jakmile se soupeř podvolí, okamžitě pouští a po kontrolním ověření je pro něj záležitost vyřízena. Je velmi rychlý, velmi přímočarý (opět charakteristická vlčí vlastnost, která dnešním psům již většinou chybí) a dovede si zjednat autoritu i u psů větších a těžších. Problém nastává ve chvíli, kdy potká psa, který nectí zásady férového poměřování sil... pak se do toho musím vložit já:)

Šedy a cvičák má ale jedno "ale". Cituji z publikací lidí, které lze považovat za znalce lajek: "Lajky se velmi těžko cvičí a ovládají, protože jsou velmi inteligentní asamostatné". Podle mých zkušeností to je i není pravda. Především - ke komunikaci s lajkou nelze nikdy s úspěchem používat "standardní metody" výcviku. Jsem si velmi dobře u Šedyho vědom toho, že cokoliv udělá, udělá proto, že to udělat CHCE a sám to považuje v danou chvíli za správné. Nikdy ne proto, že MUSÍ. Platí to i pro ony "cirkusové kousky" základní ovladatelnosti - Šedy umí přivolání, odložení, sedni-lehni stejně dobře jako každý jiný dobře vedený pes jeho věku, protože k tomu používám způsob, který on chápe a akceptuje. Ale na rozdíl od jiných plemen je daleko, daleko vnímavější a neskutečně dokonale používá svůj mozek. Velmi dobře vnímá atmosféru kolem sebe i moje rozpoložení a dovede tyto drobné nuance skvěle vyhodnotit a přizpůsobit jim svoje chování. Rozhodně to není "cvičákový" pes, i když se velmi rychle naučí každý cvik. Ovšem koncentrované prostředí relativně malého prostoru, kdy je okolo něj spousta psů a lidí a vzduch houstne emocemi, v něm čas od času vyvolá stresové chování, které jako mladý a doposud psychicky ne zcela dozrálý pes musí nějakým způsobem vyventilovat. Přiznávám, je to pro mne někdy docela náročné, protože lidé zvyklí na v podstatě velmi poslušné, podřídivé a příliš nepřemýšlející psy situaci kolikrát vidí zjednodušeně - mně v těchto okamžicích šrotují mozkové závity a vím, že nesmím udělat fatální chybu, protože Šedy si mě skutečně dokonale přečte - o tom jsem se přesvědčil již mnohokrát. Navíc je to pes v plné pubertě a neustále testuje pevnost vymezených mantinelů... Nicméně poslušnost (i tu klasickou) skutečně zvládá a na žádném cvičáku by ostudu neudělal a i proto jsem na něj hrdý. Na cvičáku je to o to těžší, že mám na starosti nejen jeho, ale v daném okamžiku i Dina a dalších zhruba 15-20 lidí a psů... a on to velmi dobře ví:)

Zajímavé je, že cvičákové "cirkusové kousky" jsem ho nikdy cíleně neučil. Jednoduše je odkoukal od Dina a na cvičáku velmi rychle pochopil, o co jde. Protože zlatý retrívr je obecně chápán jako "samoučící" se pes (i když pravda je trochu jinde - nezaměňujme přirozenou podřídivost se schopností se učit), snažím se právě na Šedyho příkladu svým klientům ukázat, v čem vlastně je jádro toho, dorozumět se se svým psem. Samozřejmě - Šedy má úlety jako každý jiný pes, v psí pubertě vůbec! Není to o 100% přivolání (které je navíc u samostatně uvažujícího psa s nevymytým mozkem již z principu nesmysl), je to o tom, že stejně jako u Dina je jeho ovladatelnost založena ne na slovních povelech, nýbrž na řeči těla a mimoslovní komunikaci. A právě proto, že má Šedyho plemeno tak blízko k inteligenci vlků, tak těmto signálům rozumí velmi dobře a problém nastane pouze ve chvíli, kdy já udělám chybu... Šedy chybu neudělá - ale jasně mi dá najevo, když ji spáchám já.

Šedyho vnímavost je skutečně obdivuhodná. Určitou dobu si už uvědomuji, jak opatrný musím být - signály "psí komunikace", které vysílám k jiným psům, totiž vnímá a čte i on. V praxi to pak znamená, že se chová jako pravý vlk - vystartuje mi na pomoc okamžik po tom, co vyšlu k jinému psu signál trestu - bez toho, že bych pronesl jediné slovo nebo se druhého psa dotkl! Minutu předtím si s dotyčným jedincem hrál... Dnes mi už záda skutečně chrání - běda když na mne zkusí nějaký pes zavrčet. Pak je zle.

Šedy není rozhodně rváč, ač by to tak z předchozích řádek možná mohlo vypadat. Naopak - se psy dokáže vycházet velmi dobře, i s těmi, kteří mají jinak problémy. Ale ctí férovost - a čeká ji i od svého okolí, včetně mne. Každý den, každá minuta pobytu se Šedym je neustálá komunikace a poměřování intelektu - ne vůdčí role, ta ja již daná od začátku našeho spolužití a Šedy ji ctí a nikdy se nepokusil ji porušit. Je to náročné a je nutno neustále být ve střehu a sledovat, ale pro člověka, který miluje psy a rád s nimi pracuje, i nesmírně obohacující. Je to i o určité sebekontrole a respektu - a o psí komunikaci.

S příchodem Šedyho se změnil i Dino, přítomnost dalšího psa ve smečce mu hodně prospěla. Stal se z něj daleko samostatnější a sebevědomější pes - a Šedyho parťák. I za to jsem rád. Mimochodem - Dino je jediný pes, který si může vůči Šedymu dovolit určité kousky - třeba střídání na fence:)

Pokud jste z předchozích řádků nabyli dojmu, že Šedyho hodně obdivuji, je to tak. Obdivuji a respektuji toho vlka, který v něm je. Děkuji za dar, který mi byl dán - schopnost jinak vnímat a být vnímán psy a tím mít možnost dorozumět se i se Šedym. Protože otevřeně přiznávám, že jinak bych to nezvládl - a nikdy bych nemohl Šedymu dopřát aspoň tolik volnosti, kterou má a kterou lajka tolik potřebuje. Nemohl bych cvičit a vychovávat psy metodami, které používám, nebyla by každoroční soustředění ani Výcvikový servis. Šedy je nejlepší indikátor toho, zda to dělám dobře a je zároveň můj učitel, díky kterému mohu své metody dále zdokonalovat. Protože je to tak, nejlepší učitel pro komunikaci se psy je vlk - a v Šedym ten hrdý a nezávislý vlk je a zůstane navždy.

 

21.4.2003 (Shadow - pes výstavní ...)

Nikdy jsem nebyl velkým přívržencem exteriérových psích výstav - pro mne je u každého pejska daleko důležitější jeho povaha a vztah k okolí. Obdivuji krásné psy, ale ještě více obdivuji jejich krásné povahy...

Nicméně protože je Šedy krásný pejsek i po té stránce exteriérové, po výstavách s ním už 2. rok chodím. Je to přínosné a zajímavé i po té stránce, že člověk může pozorovat dění v "zákulisí" - jak se chovají lidé ke svým psům, než s nimi vběhnou do výstavního kruhu - někdy je to opravdu zajímavé. Ale to jsem odbočil:) Takže - v sobotu jsem se zúčastnil na zahájení letošní "výstavní sezóny" se Šedym a Dinem IV. POJIZERSKÉ VÝSTAVY PSŮ v Mladé Boleslavi. Počasí nic moc, ale atmosféra příjemná a také velmi příjemní rozhodčí a vstřícní pořadatelé. Pravda - při příjezdu jsem v nejmenším netušil, kolik hodin tam nakonec strávíme...

Byli jsme tam až do pozdního odpoledne. Připadal jsem si jak v Jiříkově vidění - po prvním posouzení v kruhu jsme získali "Vítěze třídy" (výborný 1), "Krajského vítěze" a "Vítěze Mladé Boleslavi" - a čehož si neméně vážím a cením, tak kromě exteriérově výborného posudku i uznání od pana rozhodčího za povahu a hezké předvedení ... Plus se nám dostalo cti zúčastnit se odpolední soutěže o vítěze jednotlivých skupin FCI - což byl pro mne první šok.

Ano, naprosto mě to zaskočilo:) Nečekal jsem to, nebyl jsem na to vzhledem k počasí ani patřičně ustrojen a nezanedbatelným problémem nebylo ani "odložení" Dina - venku jej řetízkovou rozdvojkou, na které vedu svoje dva miláčky, připoutám k úvazu (ověřené a fungující), ale v betonové hale není úvaz kam zašroubovat. Nakonec pomohlo narychlo zakoupené vodítko a kovová tyč. Po mladých vystavovatelích nastoupily nejlepší páry a skupiny a pak už přišla I., II., III., IV. a V. skupina FCI...

Protože jsem ani v nejmenším nevěřil, že máme nějakou šanci (s tímto mým "dítětem přírody" a nezkrotným živlem Šedym), soustředil jsem se jen na jedno - předvést Šedyho radost ze života a vztah, který mezi námi je. Vběhli jsme do kruhu, kde kromě nás startovali malamut, špicové, eurasier, samojed, hovawart a další a po krátkém představení jsme začali běhat (živelný a dominantní Šedy stačil registrovat vše okolo a jako správná lajka vše patřičně komentoval:)) a začalo se vylučovat - zůstali poslední 3 psi - 3. místo, 2. místo a 1. místo - ZÁPADOSIBIŘSKÁ LAJKA !!!!!!!! To není možné...! Tak mě to dostalo, že jsem na místě dal průchod zcela spontánní radosti objetí se Šedym - nevěřím, nevěřím... Jako ve snách jsem ještě slyšel slova paní rozhodčí, že Šedyho živelnost při předvádění je pochopitelná, protože se jedná o přírodní pracovní plemeno, které se daleko lépe cítí v přírodě než ve výstavním kruhu - děkuji v duchu za ta slova a nesmírně si cením paní rozhodčí za to, že tuto okolnost vzala do úvahy při rozhodování a také s ni seznámila publikum a ostatní vystavující... Přebírám pohár, medaili a pytel krmení, děkuji a stále se nemůžu vzpamatovat. Nejsem výstavní matador a tohle jsem prostě opravdu nečekal - moje parketa je přeci jen jinde:)

Dochází mi, že slyším: " A víte o tom, že jako vítěz skupiny přijdete ješté jednou bojovat o nejkrásnějšího psa výstavy?" Ne - dnes už by mne nemělo nic překvapit... Takže potřetí do kruhu. Pudl, stafford, beauceron a další pejsci různých plemen. Opět rozběh - diváci měli potleskem hodnotit jednotlivé psy - byli jsme sami za sebe, bez podpory klubu, cvičáku nebo rodinného klanu - i potlesk tedy odpovídající, ale už mi nic nemohlo zkazit radost - a vítěznému černému pudlovi i jeho pánečkovi jsem vítězství skutečně přál, po stránce předvedení byli bezchybní (i když mi bylo líto pejska, protože asi půl hodiny předtím musel stát bez hnutí na stole, načesaný a připravený - pomocník mu držel hlavu a ocásek aby se ani nepohnul), protože my tam skutečně byli za černé koně a byli jsme sice přirození, ale oba patříme spíš do té přírody:)

Šedýnku, strašně moc ti děkuji za to, že jsi jaký jsi (a všem rozhodčím za to, jak to ocenili)... Dinečku, děkuji ti za tvoji trpělivost, s jakou jsi vše snášel, když jsi na nás čekal - a viděl jsem, že už toho máte oba dva plné kecky... A mám pro Vás, kluci, jednu zprávu - za 14 dní nás čeká další výstava:)

 

2.9.2007 (už je to šest let ...)

Šedýsku, laječko moje divoká - je nejvyšší čas zase o Tobě něco napsat...:) A protože jsi měl před několika málo dny už 6. narozeniny, využiju právě této příležitosti.

Strašně rychle to utíká - stejně jako u Dinečka i u Tebe mi to přijde terpve nedávno, kdy ses jako první vykulil z bříška své psí mámě a šest týdnů nato jsem si Tě odvážel k sobě. Co jsme za tu dobu spolu zažili, by vydalo na román a některé zážitky jsou tu už dlouho zveřejněné. Od našeho posledního "povídání" jsi dospěl, získal na sebejistotě a i z Tebe se stal "pan pes". Správná lajka se vším, co k tomuto plemeni patří - a s vlčí osobností v sobě. Můj pomocník na každém soustředění, vůdce psí smečky a velký učitel.

Stále ve střehu a "komentující" své psí i lidské okolí - pejsek s obrovskou vitalitou a radostí ze života, pejsek, který si z ničeho nedělá hlavu a s ničím nemá problém. V určitém typu lidí probouzíš "karkulkovský syndrom", u dětí naopak nadšení.

Jsi svůj a jsi skutečná psí osobnost, pro mne ta nejkrásnější laječka na světě - hodně zdraví a hodně psí pohody a spokojenosti do dalších let, Šedýsku!

 

7.10.2011 (Shadow - poslední rozloučení...) 

Můj nádherný Šedýsku,

můj kožíšku... dnes ráno se stalo to, co jsem stejně jako u Dinečka tušil a co jsem se do poslední chvíle snažil odvrátit - moment, kdy jsem musel definitivně rozhodnout o ukončení Tvého života. Od své chovatelky sis přinesl do života velkou zátěž, o které jsem roky mlčel, ale která Tě nakonec stála Tvůj cenný život. Celých 10 let jsme spolu bojovali s Tvým těžkým onemocněním slinivky, které se nám se střídavým úspěchem dařilo držet pod kontrolou. O malý kousek se Ti podařilo překročit spodní hranici věku, která se u lajek uvádí jako předpokládaný dosažitelný věk. Bohužel poslední týdny už jsme nezvládli - byl jsem šťastný za každý kousíček potravy, který jsi do sebe dostal, zkoušel jsem vše možné, přesto jsi dál rapidně ubýval na váze a odmítal jíst. Statečně jsi zvládal bolesti, které ještě nebyly kritické, ale které Tě ničily, zvládl jsi i poslední ze svých soustředění před třemi týdny. Přesto jsem věděl, že už se blíží konec Tvého života a bezmocně sledovat Tvoje utrpení bylo strašné - a po potvrzení všech diagnóz a zjištění, jak dalece nemoc postoupila a jak zasahuje další orgány, bylo jasné, že Tvé bolesti musím udělat konec, třebaže ta moje zůstane...

Šedýsku - prožili jsme spolu bohatý život, prožili jsme spolu spoustu situací, kdy jsem Tě musel chránit před zlobou hlupáků, které jsi svým charakterem a vnitřní silou mnohonásobně převyšoval. Do Tvého života jsem ti přinesl porozumění Tvých přirozených potřeb, dal jsem Ti možnost dělat to, pro co ses narodil - vést smečku a učit jiné pejsky druhové komunikaci. Všechno jsi mi za svůj život stonásobně vrátil a při představě, že už na mě nebudeš čekat doma se svým olíznutím, že mě svým jazýčkem důkladně neumyješ hned ráno po probuzení, že už tu nebudeš - při té představě řvu smutkem po Tobě...

Sedím u počítače a z kuchyně slyším posouvaní misky, která už tam není, zvuk Tvých tlapek, které už nejsou. Pořád se po Tobě dívám, pořád Tě podvědomě hledám. Ale Ty tu nejsi a už nikdy nebudeš. Jen v mých vzpomínkách zůstaneš navždy, jedinečný a nádherný, skvělý vůdce psí smečky. Pejsek, který mě stále udržoval ve střehu, pejsek, který se mnou stále komunikoval, který mě bezmezně miloval a já jeho. Můj Šedýsek.

Byl jsi jedinečný a jsi nenahraditelný a já nikdy nebudu hledat za Tebe náhradu, nikdo takový ani nemůže existovat. Najdu ale Tvého pokračovatele - pokračovatele v linii, kterou před 14 lety založil Tvůj psí parťák Dineček. Nikdy nezmizíš ani z tohoto mizerného zlého světa, zůstaneš jako jeden ze symbolů mé práce pro pejsky a jejich lidi, ve které přes všechnu bolest a samotu, kterou teď cítím, budu pokračovat dál, se vším, cos mě naučil...

Když odešel Dineček, slíbil jsem Ti, že do konce svého života pro mě zůstaneš jediným pejskem, nebudeš se o mne muset s nikým dělit - a tento svůj slib jsem splnil. Jsem za to šťastný, stejně jako ty sis mě šťastně užíval jen sám pro sebe - každý den, každou minutu a okamžik našeho společného života.

Pro slzy nevidím a v duši mám prázdno. Kus mého já odešel s Tebou tam, kde se jednoho dne zase spolu setkáme...

S úctou,

    Tvůj páneček Viktor

    (Liberec 7.10.2011 16:05hod)

 

 


Šedýska jsem musel nechat uspat v pátek 7.10.2011 z důvodu závažného celoživotního onemocnění slinivky, kdy přestal být v konečném stadiu schopen přijímat potravu, z důvodu související celkové devastace organismu, která zasáhla i ledviny a srdce a z důvodu intenzívních bolestí. Bohužel už neměl vůbec žádnou šanci na zlepšení a prodloužení života...

Prosím, kdo jste ho měli rádi a vážili jste si jeho nádherné lajčí povahy, věnujte mu vzpomínku... a vy, kterým tak strašně ležel v žaludku, mlčte a styďte se.

Oživeno 16.10.2011: Znovu chci i touto formou poděkovat všem, kterým osud Šedýska a vlastně i ten můj nezůstal lhostejný. Těch kondolencí a vzpomínek na úžasnou psí osobnost přišlo opravdu hodně a poctivě jsem na každou z nich odepsal - Šedýsek po sobě zanechal obrovský kus práce a já jsem šťastný za to, kolik lidí si toho všimlo. Ještě jednou všem těmto lidem z plného srdce děkuji za jejich účast, které si velice vážím...

Cítil jsem velkou potřebu ještě Šedýska zvěčnit v jeho typické vůdčí roli... v tom září jsem měl už téměř vnitřní jistotu, že je to jeho poslední soustředění - proto jsem ho natočil, jen jsem netušil, že to půjde všechno až tak rychle...

Na tomto posledním videu tedy máte Šedýska opět jako vůdce smečky - včetně jeho typického, i když už díky bolestem hodně slabého, štěkotu. A pokud to pustíte svým pejskům, kteří Šedýska zažili, uvidíte, že mnozí mu budou odpovídat...

 

 

Přesně před rokem...

... se psalo datum 7.10.2011 a dodnes se jedná o nejhorší den mého života - den, kdy z něj odešel můj Šedýsek. Dnes už vím, že ani čas, ani žádný jiný pejsek neotupí bolest a nezaplní prázdné místo, které po něm v mém životě i v mém srdci zůstalo a moje touha odejít za ním je stále silnější. V pravém slova smyslu před rokem spolu s Šedýskem odešel kus mne samotného, velká část mojí životní síly a energie a od té doby mi v nezměněné intenzitě zůstala pouze moje láska ke psům a síla psí komunikace - jediné dvě věci, které pro mne neztratily smysl. Šedýsek se už za svého života stal psí legendou, úžasným psím učitelem a psím vůdcem smečky, žil život, pro který se narodil a ve kterém jsem ho maximálně podporoval - a udělal jsem vše pro to, aby jeho památka a odkaz zůstaly navždy zvěčněné v mé psí práci i hudební tvorbě. Na cizí lidi měl stejný názor jako já - byl obezřetný a nepouštěl si je k tělu, tak jak oni sami ho to naučili, jen jednou za čas někomu věřil víc... A přestože byl realista a lidi znal i poznal velmi dobře, určitě ho v psím nebi zabolelo, že z toho množství lidí, kteří ho znali a kterým pomohl vychovat jejich vlastní psy, si na něj o tomto víkendu vzpomněl jen jeden jediný člověk.

 

Zpět na hlavní stránku

Copyright © 2000-2015 Viktor Dostál - Psí škola FALCO
All Rights Reserved/Všechna práva vyhrazena.
WWW stránky založeny 20.10.2000