Individuální výcvikový servis

                  PSÍ STRÁNKY FALCO © Viktor Dostál
... unikátní metoda přirozené komunikace se psy!

Zdaleka ne každý problém lze vyřešit pouhým zodpovězením dotazu v Poradně - často bývají příčiny konkrétního problému složité a nemají svůj zdroj pouze v pejskovi, leckdy není možné problém řešit bez přímého kontaktu se psem a jeho majitelem. Navíc je každý pejsek přesným odrazem svého majitele - jeho problémy nebo nevhodný přístup se pak zcela zákonitě projeví právě na jeho čtyřnohém kamarádovi. A v neposlední řadě: nic nenahradí praxi a sledování mé práce s pejskem "na vlastní oči" - je to nejefektivnější metoda, jak se sám něco naučit.

Proto vznikl můj INDIVIDUÁLNÍ VÝCVIKOVÝ SERVIS FALCO, který je založen na principu přímé práce s klientem a jeho psem. Standardní doba trvání servisu je čtyři za sebou následující dny (Po-Čt), konkrétní termín na domluvě, bližší podrobnosti je nutné dojednat vždy telefonicky. Nepoužívám metody "lámání psa"ani metody drastické, vše je založeno na mých znalostech psí psychiky, znalostech i praktické aplikaci smečkových zákonů a přirozené psí komunikace a samozřejmě praktických dovednostech. Základem je samozřejmě moje metoda AlfaKontakt (c) - unikátní metoda přirozené komunikace se psy plus přímá práce s klientem. Nic se neděje bez jeho přítomnosti, vše má stále před očima - svého pejska i moji práci s ním.

Jedná se o individuální kurs, věnuji se po dobu jeho konání jen jednomu klientu a jeho pejskovi/pejskům - v praktickém prostředí běžného provozu, ne za plotem nebo ohradou.

UČÍM VĚCI PRO REÁLNÉ POTŘEBY KAŽDODENNÍHO ŽIVOTA - NE CIRKUSOVÉ KOUSKY...

Ceny jsou smluvní a konkrétní částka je odvislá od rozsahu výcvikového servisu.

 

Nejlepší investice do celého vašeho života s pejskem...

  • výchova a výcvik psa pro potřeby běžného provozu a každodenního života
  • přímá výuka majitele psa
  • umění psí a smečkové komunikace
  • náprava vztahu majitel - pes
  • potlačení negativních zkušeností psa
  • diagnostika výchovného nebo výcvikového problému a praktický způsob řešení
  • základy výcviku
  • vysvětlení "psí problematiky" pro začátečníky
  • vytvoření psychologického profilu psa
  • testy vrozených vloh a sociálního chování psa
  • náprava problematického chování psa

 


... unikátní metoda přirozené komunikace se psy!

 

Vždy se ze všech sil a podle svého nejlepšího vědomí a svědomí snažím o to, aby na konci mé práce byl spokojený pejsek a spokojený klient. Budu velmi rád, pokud si i následnou prezentací uděláte alespoň základní představu o tom, co moje práce obnáší, jaké jsou její priority a cíle i jaké pocity na konci naší práce mají samotní moji klienti:

 

ZPĚTNÉ VAZBY MÝCH KLIENTŮ A JEJICH NÁZORY NEJEN NA MOJI PRÁCI FORMOU VIDEOREPORTÁŽÍ...

 

 

 

 

 

(toto video je součástí mého článku Cesar Millan - otevřete oči!)

 

A VÝSLEDKY "10 DNŮ POTÉ" - velmi mě potěšila zpětná vazba Atyho majitelky a rád se s jejím svolením podělím o změny k lepšímu, které za tuto krátkou dobu již nastaly...

Popíši naše prozatímní úspěchy:

  • doma byl Aty celý týden naprosto v klidu!, žádný štěkot, žádné ničení,

  • jsme na čtvrtce tabletky večer a zatím žádné potíže!příští týden se pokusím co druhý den vynechat,

  • venku chodí na prověšeném chodítku (ale jasně, že to na mě občas zkouší a  najednou se vrhne na opačnou stranu...),

  • čím jdeme pomaleji, tím je to lepší, tím více mám pocit, že jdeme spolu, ne vedle sebe,

  • neznačkuje,

  • čím dál méně chodí s čumáčkem u země,

  • v lese nás minulo stádečko srnek a Aty mi seděl vedle nohy a koukal,

  • dovolila jsem mu pohrát si se známou fenečkou a pak na zavolání v klidu od ní odběhl,

  • na křižovatkách sedí a naprosto v klidu čeká, až přejedou všechny auta, nechávám i 2 cykly zelené...,

  • na zastávkách sedí, zatím ve větší vzdálenosti a jen kouká,

  • běžící lidi, křičící a hrající si si děti na hřišti,cyklisti...míjíme je v klidu, nevšímá si jich,

  • řvoucí pes za plotem je mu úplně jedno,

  • na stopovačce funguje skvěle! denně takto chodíme,střídám vodítko a stopovačku, po loukách i po chodníku, v lese..., p o m a l u ...jde to, daleko více mě takto vnímá, přiběhne na zavolání,

  • znovu se mnou začal spát, tulí se ke mě, neutíká zpostele,

  • pouze mi zahlásí zavrčením, že je někdo u dveří,neštěká.

 

A VÝSLEDKY "6 TÝDNŮ POTÉ"...

Pane Dostále a Gardi,

uplynulo pár dní, co jsme se s Atym vrátili ze soustředění a už 2 měsíce, kdy jsme u Vás byli na individuálním výcviku. A ve mě bublá mnoho vět, které bych ze sebe chtěla dostat.

Musím říct, že se nám s Atym život obrátil naruby od chvíle, kdy jsme Vás poznali. Jak jste měl možnost zjistit už v Liberci, já jsem temperamentní čertík v krabici, co vyletí pro kadou blbinu, mám ráda vše svižné, rychlé, všeho hodně a hlavně hned. A Aty, již svou povahou teriéra, je podobného ražení, no a se mnou ještě více zdivočel, nemaje ode mne, začátečníka bez znalostí, pevnou ruku a daná pravidla, nýbrž pouze milující náruč chůvy. Toto jsem pochopila ve chvíli, kdy jsem si díky své kamarádce začala číst Vaše stránky na netu i v knihách. Pochopila jsem, kolik omylů a hrozných chyb jsem v Atyho výchově udělala a jak moc jsem mu za těch 7 let svou neznalostí ublížila, o kolik jsem ho v jeho psím životě ochudila a co již nikdy nebudu moct vrátit zpátky. A protože svého pejska nechci dál trápit a protože chci, aby byl po zbytek života šťastnější, byla jsem ochotná se učit, jak jemu i sobě pomoci.

Jako mnozí přede mnou, začala jsem vše řešit až ve chvíli, kdy už bylo opravdu hodně pozdě! Aty byl velmi vznětlivý, naprosto nesnášenlivý až agresívní vůči psům, uštěkaný, mnoho let nepuštěn z vodítka, protože jsem se bála, že by utekl a napadl by prvního psa, kterého by na útěku potkal, nemaje ve mě naprosto žádnou autoritu, vrátil by se možná jen proto, že mě má rád a že mu dám pelíšek a večeři. Navíc doma začal v tomto dospělém věku celodenně výt a devastovat byt. A k tomu se nabalila epilesie, pro stupňující počet záchvatů již skoro rok řešená antiepileptiky. A já, v poslední době uzlíček nervů, vystresovaná, ubrečená, vše tímto jen zhoršující, jsem najednou uslyšela v telefonu zcela klidný, mírný tichý hlas, který mě utěšil, že není nikdy tak pozdě jak to vypadá, že vše má své řešení, pokud já pochopím. A já moc chtěla pochopit, naučit se, jak se svým pejskem dál žít v klidu a pohodě, prožít jeho život spolu s ním, ne vedle něho.

Jen několik dní jsme museli s Atym vydržet než se nám dostalo Vašeho laskavého přijetí a individuální péče. To, co se mi zprvu zdálo jako nepochopitelné, nemožné, neřešitelné, se najednou stalo zcela normálním. Dnes sama nechápu, jak jsem mohla chodit s Atym na flexi vodítku, proč by mi Aty měl utíkat, proč by musel očurávat každý roh co pár metrů, proč by mi nemohl jít klidně na prověšeném vodítku vedle nohy, proč bych na něj měla hulákat, když slyší mé šeptání...z Liberce jsme po 4 dnech odjížděli jako vyměnění! Aty na čtvrtinové dávce léků a bez záchvatu, klidný, neřvoucí, se zájmem v očích o vše kolem a s ouškama nachystanýma zaslechnout můj hlas a povel. A já zcela zklidněná, bez známky nervozity a stresu, lehce zpomalená ve svých gestech, pohybech i řeči, čehož si ihned všimlo mé okolí a já se jen usmívala místo odpovědí na otázky typu: "Co se ti stalo?" A Atymu, že je najednou tak jiný, klidný?"

Nejvíce na náš návrat čekala má kamarádka, která mě na Vás přivedla. Sama pejskařka, studující Vaše stránky velmi pečlivě již mnoho let, toužila jet na Vámi pořádané soustředění, ale neměla odvahu jet sama, dlouho do mě hučela, abychom jely spolu. Po individuálu, kdy jste mi soustředění sám navrhl, jsem samozřejmě již žádné přemlouvání nepotřebovala a obě jsme se přihlásily. A neskutečně se těšily!

No jo. Ale když si dvě ženy něco spolu vysní a představují si, jak bude a co bude...první večer a noc byly pro nás (a jistě pro každého účastníka, je-li tu poprvé!) opravdu šok! Jsme z druhého konce republiky, 8 a půl hodiny na cestě, zjištění, že v chatce nebudeme samy dvě, ale ještě spolu s dalšími dvěmi ženami a dohromady 5 psů, večerní procházka se psy ve štrůdlu, kdy se mnoho psů i fen chtělo okamžitě zlikvidovat, půl 2 ráno a my ještě stále nespali...ráno až příliš brzy, protože jsme zvyklé vstávat do práce, kruhy pod očima a deprimovaný výraz, co nás tu ještě čeká za hrůzy! Vypadala jsem asi, že to vzdám, okamžitě se sbalím a jedu odsud pryč! Kdepák! Nejsem bábovka! Ublížila bych tím Atymu a nejvíc sama sobě! Rozhodla jsem se, že nebudu skeptická, že sklopím uši a budu dobře naslouchat, že se něco naučím, že dám sobě i Atymu příležitost. Řekla jsem si, že přece víte, co d    láte, že o psech a lidech víte víc než dost, abyste je uměl ukočírovat, že nedovolíte, aby se tu něco semlelo, že nám přece chcete pomoct! Vždyť jsem to viděla už v Liberci.

Jsem hrdá na to, že jsem to já sama psychicky zvládla. Přesto, že jsem měla asi nejstaršího a kvůli mě i nejdéle trpícího pejska, oba jsme to zvládli. Věděla jsem, že by byla utopie si myslet, že na konci soustředění si Aty bude vesele pobíhat mezi ostatními psy a hrát si s nimi, pro mě byl obrovský úspěch, že dokázal kolem mnohých projít a nesežrat je! Že mohl ležet na sluníčku nedaleko ostatních pejsků a klidně spát! Že dokázal trpělivě čekat, než všichni slížou zmrzlinu. Že seděl u mé nohy v kruhu bez toho, aby vyjel po sousedním psu. Některé Vaše metody a úkoly mi připadaly nesplnitelné, na hranici možností mého i mnohých jiných pejsků, ale nakonec pejsci a hlavně lidé dokázali skoro nemožné a vše se odehrálo bez újmy na zdraví i psychiky.

Předposlední den mi kamarádka řekla, že by příště chtěla jet zase. A já váhala, věděla jsem už, jak je to náročné, jak moc jsme byli oba za těch pár dní unavení, Aty při posledním cvičení v kruhu už ani nechtěl sedět, lehal si únavou, byl opravdu vyčerpaný, a i já jsem měla dost po psychické stránce, tolik informací, neustálé konfrontace pes-pes, obrovský záběr na psychiku lidí i psů...ale poslední noc se to ve mě zlomilo. Uvědomila jsem si, jak to vlastně všechno bylo skvělé! Jaká to byla pro všechny ohromná příležitost a zkušenost. Jak moc jsme se všichni za těch pár dní naučili, lidé, psi, lidé od psů, lidé jeden od druhého a my všichni od Vás a Gardiho. Velkou předností bylo i neskutečné počasí (ale když jste mi před soustředěním psal, abych za krásné počasí přinášela obětiny, říkala jsem Vám, že bude hezky, protože to tak chceme :-)) a také nádherné prostředí, krásná př    roda okolo, neuvěřitelná pohoda a klid Sloupu. Ale to všechno by bylo k ničemu, kdyby se sešli ne tak pohodoví lidé bez špetky sebestřednosti a pocitu "já jsem nejchytřejší na světě!" a kdyby z Vás a Gardiho ten samotný klid tolik nevyzařoval a my všichni ho nemohli čerpat. Tu poslední noc jsem se rozhodla, že tohle bylo naše první, ale rozhodně ne poslední soustředění, které si s Atym vyzkoušíme. Ještě se máme mnoho co učit!

Po pár dnech mohu říct, že Aty byl po návratu velmi vyčeraný, stále spal a i teď pospává častěji než dřív. Ano, ale taky dostává jeho mozeček daleko více zabrat, protože naše procházky a výlety se sice smrskly z běžných 30-50 km za víkend sotva na polovinu za celý týden, ale zato chodíme spolu a ne vedle sebe či pouze spojeni flexinou jako dřív. Aty ke mě často otáčí hlavinku a já na to gesto stále čekám a tak mu mohu vždy odpovedět. Aty si běhá na stopovačce ve velkých kruzích okolo mě, a protože stále sleduji jeho a ne mobil ani nikoho vedle sebe, mohu okamžitě reagovat na jeho signály, polohu oušek, postavení těla, výraz v očích, mohu si ho zavčas přivolat a on přiběhne a s jakou radostí! Aty chodí na zcela prověšeném vodítku, netahá mě za každým psem, aby se do něj zahryzl, neočuchává trvale chodník a trávu. Aty doma v klidu spinká a čeká, až se vrátím z práce a já nechodím domů ve stresu, co mě tam zase bude čekat za pohromu. A hlavně, Aty má už tak nízké dávky léků, že je to spíše placebo a na Vaše doporučení za týden tuto léčbu zruším úplně. A Aty po celou dobu neměl jediný záchvat!

Já vím, že máme s Atym ještě mnoho před sebou. Pochopila jsem, že jsem nastoupila na nikdy nekončící cestu stálého učení, vnímání sebe i svého pejska, stálé pozornosti a pozorování. Ona ta cesta jednou skončí, ano, a až skončí, bude to velmi bolestivý okamžik. Ale do té doby, dokud tu Aty bude se mnou, budu se snažit, aby ta cesta, naše společná cesta byla co nejklidnější, nejšťastnější, abych dala Atymu to nejlepší, co mohu. Díky Vám, pane Dostále, jsem pochopila, co to je: vědomí, že on a já jsme smečka! Že se můj pejsek na mě může spolehnout a že já mohu žít s ním spokojeně a šťastně po zbytek jeho života.

Děkuji Vám, pane Dostále za vše, co pro nás, lidi a pejsky děláte! Děkuji Vám za sebe i Atyho. A moc se těším, že se zase za rok s Vámi i Gardim potkáme.

Mirka Chromiaková a vedle mě klidně spící Atrey.

 

 

A VÝSLEDKY "3 TÝDNY POTÉ" - opět velmi potěšující zpětná vazba od majitelky fenečky...

Vážený pane Dostále,

jak jsem slíbila, tak také činím a píši Vám jak se nám s Jordie po absolvování vašeho individuálního výcvikového servisu (IVS) daří. A musím, chci říct, že se nám daří velmi dobře! Postupujeme stále vpřed den po dni, krůček po krůčku, bok po boku a mám z toho nesmírnou radost! Výcvik, který se konal v době, kdy jsem měla narozeniny, byl pro mě tím největším a nejlepším dárkem, který jsem si nadělila a od Vás potažmo dostala, a to bez nadsázky! Má rodina a přátelé mne doma skoro nepoznali, jaká změna u mě nastala, a já jsem jim na to jen řekla „kdo nezažije, nepochopí" a za tím si stojím, IVS je nepopsatelná, a především nepřenositelná zkušenost!

Stručné zhodnocení našich dosavadních úspěchů:

1.  Pokračujeme v pomalých klidných procházkách na prověšeném vodítku, kombinujeme louku, klid a město, provoz, pomalé procházky prospívají nám oběma

2.  Od prvního dne po návratu domu „trénujeme“ odchody z bytu, začaly jsme na 5 minutách a aktuálně jsme na 6-7 hodinách (pokud je nějaký nezdar, pak je to způsobeno něčím z vnějšku ne mým přístupem)

3.  Zvládáme projíždějící auta, motorky, psy za plotem, procházející psy (potkaly jsme i našeho největšího nepřítele černého afgánského chrta a byly jsme v klidu), dále nás nelekají bruslaři, skateboardisti, děti…

4.  Učily jsme se rozkládat lehátko, otevírat a zavírat „strašidelný papírový pytel od granulí“, občas mi něco upadne, nebo když vysávám - Jordie neprchá pryč

5.  Jordie za mnou nechodí jako ocásek, odpočívá v klidu na pelíšku, nebo na gauči

6.  Když se oblékám, netřese se, nehlídá mne, většinou spí, nebo jen pokukuje

7.  Co se týká mne, z nepříjemných situací neutíkám ani neustrnu, lidem, psům se nevyhýbám, naopak jdu tomu pomalu a se vztyčenou hlavou naproti

Takto bych mohla ještě pokračovat dál a dál…

Pane Dostále, tímto bych Vám chtěla ještě jednou poděkovat za pomoc. Konečně po 3,5 letech je to pomoc, která funguje! Moc si Vaší pomoci a přístupu k pejskům i jejich páníčkům vážím! Jsem nyní klidnější, jistější, každý úspěch, zkušenost s Jordie mne posiluje a dělá šťastnější!!! I když, jak jsem uvedla ve vzkazu, čeká nás dlouhá cesta, stojí to za to. DĚKUJI Vám!

S úctou

Zuzka Šidlová, Havířov

 

 

 

(video je součástí tohoto článku)

 

 

(video je součástí tohoto článku)

 

(video je součástí tohoto článku)

 

(video je součástí tohoto článku)

 

(video je součástí tohoto článku)

 

(video je součástí tohoto článku)

 

(video je součástí tohoto článku)

 

(video je součástí tohoto článku)

 

(video je součástí tohoto článku)

 

(video je součástí tohoto článku)

 

(video je součástí tohoto článku)

 

(video je součástí tohoto článku)

 

(video je součástí tohoto článku)

 

(video je součástí tohoto článku)

 

(video je součástí tohoto článku)

 

(video je součástí tohoto článku)

 

(video je součástí tohoto článku)

 

(video je součástí tohoto článku)

 

(video je součástí tohoto článku)

 

(video je součástí tohoto článku)

 

(video je součástí tohoto článku)

 

(video je součástí tohoto článku)

 

(video je součástí tohoto článku)

 

(video je součástí tohoto článku)

 

- Všechna videa a zpětné vazby zveřejněna se svolením klientů. -

 

 

PŘÍBĚHY MÉ PRÁCE S LIDMI A JEJICH PEJSKY...

Následující "minipříběhy" a postřehy z mých individuálních výcvikových servisů jsem nejprve uveřejňoval výhradně na facebookovém profilu PSÍ ŠKOLY FALCO tak, jak je přinášel čas, po nějaké době jsem je začlenil do mobilní aplikace FALCO PSÍ PRŮVODCE a teď jsem je přidal i do jejich domovské rubriky PSÍCH STRÁNEK FALCO...

Nové příběhy samozřejmě budou i zde průběžně aktualizovány tak, jak budou v průběhu času přibývat.

Za každým z nich se skrývá jeden příběh člověka a jeho pejska (pejsků), každý z nich je jiný, každý  z nich je poučný a o něčem vypovídá. Proto je zde dávám k přečtení i zamyšlení...

 

Irský setr - vyhnání démonů...

Moje Poradna a dotaz na 6-letého irského setra, který se bojí všeho pohyblivého a navíc i různých cest, stezek a silnic... tento týden se mnou a se svými pánečky úspěšně absolvoval individuální výcvikový servis a realita běžného denního života všech zúčastněných je již zcela jinde. Tento krásný pejsek už zvládá běžný i náročnější provoz, cizí prostředí, pachy a pohyb, nepanikaří, nesnaží se vylézt z obojku, místo strachu nastoupila zvědavost... z několik let permanentně vystresovaného jedince se opět stává vyrovnaný, normálně reagující pejsek. A pokud s ním pánečkové budou i nadále pracovat tak, jak jsem je naučil, je to změna trvalá...

Hezký nový život pro něj i pro jeho majitele:)

  

 

Kříženec - unavení...

Můj psí klient tohoto týdne - čtyřiapůlletý kříženec hovawarta a flatcoated retrívra...

Po našich komunikačních lekcích usínal už v autě, spokojeně unavený, stejně jako jeho majitelka:)

 

 

Salašník a jorkšír - šťastní pejskové...

Moji psí kamarádi z tohoto týdne... ten malý úplně odpadnutý pejsek nalevo je zatím hierarchicky výš než jeho 1,5-letý vysmátý salašnický kámoš vedle něj, ale ono se to časem samozřejmě změní:)

S těmito psími kluky budu mít spojený jeden milý zážitek - potkal jsem s nimi a svým klientem jednu už starší paní, která se u nás zastavila, jestli prý cvičím pejsky... tak říkám "ne, já vychovávám jejich majitele" a paní mi říká "já vás tu viděla už víckrát, ti pejskové s vámi vypadají vždycky tak šťastně, tak i já vám přeji do života hodně štěstí..."

 

 

Český strakatý pes - dlouhovláska...

Moje krásná pětiměsíční psí kamarádka pro tento týden, úžasná slečna plemene dlouhosrstý český strakatý pes... včera jsme se málem upekli, dnes nás málem ubily kroupy, ale už krásně fungujeme... :D

  

 

Coton de tuléar - bavlníkový pejsek...

Půlroční "bavlníkový pejsek" na fotce se ke mně dostal tento týden jako typický představitel přístupu "je to malé, roztomilé, nepotřebuje to vychovávat" - se všemi průvodními jevy: hierarchicky asociální chování, cholerické štěkání kolem sebe, kousání při pokusu o kontakt, nezvládnuté základy chůze u nohy. K tomu majitel, se kterým byla velmi nesnadná komunikace a který, ač jsem mu ve spolupráci s jeho pejskem názorně ukazoval realitu, měl občas velmi zvláštní reakce...

Byla například situace, kdy jsme stáli na volném prostranství, majitele jsem poslal asi na 10m vzdálenost od jeho pejska a sám jsem se postavil asi 2m šikmo od pejska. Bylo to už třetí den naší práce a poznámky, že se mě pes bojí a proto se mnou funguje (po celou dobu, co jsme spolu pracovali, po okolí nestartoval, neštěkal a jeho oční kontakt se mnou by mohl jít do učebnice), mě už opravdu přestaly bavit - takže jsem si řekl, že realitu opět nejlépe ukážu názorně. Majitel dostal pokyn, ať pejska přivolá. Pejsek seděl, byl v klidu a celou dobu marného snažení jeho člověka se mi upřeně díval do očí. Následně jsem byl obviněn, že pejsek je ze mě "štajf" a bojí se pohnout...

Když jsem to rozdýchal a napočítal do deseti, udělal jsem krátkou přednášku o základních vzorcích chování nejen psů. Tedy o tom, že pokud se pes či jiná živá bytost včetně člověka opravdu něčeho nebo někoho bojí a dostane první šanci zmizet, beze zbytku ji využije. Pejsek měl k dispozici volný prostor k úniku a samozřejmě by se okamžitě zvedl a pelášil za svým človíčkem - nebránilo mu v tom absolutně nic, navíc si za ty tři dny na mě už svůj názor udělal...

Jemu se mnou prostě bylo dobře, cítil se u mne jistý a v pohodě, bral mě jako autoritu. Neměl důvod jít za sice svým, ale člověkem, u kterého tyto pocity neměl. Smutné je, jak si tohle určití lidé prostě neumějí přiznat - jsou schopni vymyslet neskutečné teorie, jen aby od sebe odstrčili pravdu...

Pejskovi moc držím palce, udělal obrovský pokrok od uňafaného plyšáka směrem k pohodově se chovající psí bytosti. Majiteli snad pár věcí dojde dodatečně, udělal jsem pro něj maximum a jsem rád, že důležité komunikační signály již začal používat. Jen je škoda, kolik své energie musím v podobných případech vyplýtvat na překonávání bariér lidské nekomunikace a člověčího ega...

 

 

Borderkolie - ne cvičit, učit...

S tímto přenádherným borderkoliákem jsme tento týden nasměrovali jeho pánečka k lepšímu životu a jejich společnému štěstí... není nad to, když můj klient skutečně spolupracuje...

A tohoto dnes již tak dychtivě komunikujícího pejska bych s hrdostí předvedl všem těm nevychovaným borderkám, které kolem sebe denně potkávám a které doplatily na to, že je jejich majitelé od mala "cvičili" a učili blbosti.

  

 

Hovawart - vodní kožíšek...

"Vodní hovawart", můj psí klient z tohoto týdne... krásnej pejsek, ukázkově spolupracující člověk... Takhle je radost pracovat. Kožíšek by z fleku mohl stát modelem k soše "Ztělesněné provinění", když se styděl - a přiváděli jsme spolu do těžkých depresí místní pejsky, na které přestal pořvávat a začal je míjet v klidu a pohodě, takže někteří rovnou zvolili taktiku "ani nevylezu, abych neztratil tvář"... :)

  

 

Kříženec - ultimátum...

Je krásná, viďte? Moje psí klientka tohoto týdne, se kterou jsme se do sebe zamilovali... křížená německá ovčačka cca 2 - 2,5 roku (z útulku)... další z řady pejsků, které se mi včas podařilo zachránit před zlým osudem - konkrétně tato psí slečna měla naplánovaný elektrický obojek (pokud zklame můj individuál - nezklamal...) a kastraci (dal jsem do toho všechno a pán mi musel chlapsky slíbit, že to nikdy neudělá - ale prý že jsem ho skutečně přesvědčil...).

Moje názorné předvedení (a učení) toho, jak lze pejska "ovládat" i bez použití restrikcí a fyzické síly, díky bohu i tentokrát zabralo. Ještě se spolu uvidíme, pán má před sebou dlouhou cestu práce sám na sobě - jeho fenečka ale "ví" a je od tohoto okamžiku mojí prodlouženou rukou...

  

 

Slovenský čuvač - rozhodnutí před pěti lety...

Můj malý psí kamarád z tohoto týdne - štěně čuvače až z rodného Slovenska. Na pohled roztomilý plyšáček, ale už se správným pasteveckým čertíkem v těle, první pejsek svých majitelů. Před pěti lety se rozhodli, že si jednou pořídí slovenského čuvače, koupili si moje knihy a domluvili se, že až malého budou mít, pojedou se učit jen ke mně...

Moc mě to potěšilo, dnes jsme spolu zdárně absolvovali poslední den individuálu a všichni tři se kromě toho, co už se u mne naučili, vyvarují i zbytečných chyb do budoucna. Pastevec nikdy není jednoduchý, o to víc pro nezkušené majitele a jsem opravdu rád, že se majitelé tohoto krásného kožíška rozhodli nechat si poradit, pomoci a učit se tím nejlepším způsobem - názorným předvedením a praxí...:)

  

 

Rhodéský ridgeback - velká změna...

Můj psí klient z tohoto týdne - pes 4-letý rhodéský ridgeback s impozantní (třebaže mimo standard) výškou 80cm a nádhernou hlavou... cestou ke mně přežili i se svým pánečkem totální odpis auta, kdy je zezadu jiné auto nakoplo pod kamion... proto jsme individuál museli o jeden den posunout, ale všechno se zvládlo a dnes už je z obou aktérů úplně jiná dvojka, komunikující a spolupracující, bez stahováku, stresů a s úplně jiným výrazem v očích;)

  

 

Výmarský ohař - individuál v anglickém jazyce...

Tak toto jsou Sally, Kuba a Pepe - moji klienti z tohoto týdne...

Pepe je 7-měsíční pejsek plemene výmarský ohař, který měl první půlrok svého života zdravotní problém a budu mu držet palce, ať má na zbytek života podobné věci už vybrány. Jinak jako správný puberťák začal obrazně i doslova ukazovat zoubky, proto je dobře, že jsme jeho pubertální úlety začali hned korigovat...

Perličkou tohoto mého individuálu je skutečnost, že slečna je Španělka, česky nemluví a proto celý výcvikový servis vedu v anglickém jazyce (tímto in memoriam děkuji své mámě, která mě hned ve třetím ročníku ZŠ uvrhla do třídy s rozšířeným vyučováním cizích jazyků a své paní učitelce anglického jazyka z gymplu, absolventce řádového anglického lycea, která kašlala na osnovy a nahustila do nás velmi solidní základy praktické konverzace a správnou ostrovní výslovnost;)). Bylo fajn zas po letech pokecat tímto krásným jazykem a za sebe jsem moc rád, že ač jsem už z paměti potratil nějaká slůvka, tak nečeský přízvuk a schopnost sdělit, co potřebuji, mi i po letech anglické jazykové abstinence zůstaly (wau, taky jsem za to byl pochválen;)). A mnozí to sami dobře znáte - základem je v cizím jazyce i přemýšlet a druhý den už slůvka naskakují sama, třetí den už jste jak ryba ve vodě...

Velmi přeji této smečce, ať jsou spolu šťastni.

  

 

Americký staffordšírský teriér - kámoš nebo nepřítel...

Dřív jsem to nestihl, ale tohoto psího krasavce z individuálu z minulého týdne sem prostě musím dát - je to devítiměsíční americký staffordšírský teriér, pes už teď s velmi pěknou samčí hlavou a stavbou těla...

Už jako štěně měl problém se vztahem vůči jiným psům, ale ode mne si dal říct a pokud se jeho mladí majitelé budou držet toho, co jsme si řekli, bude to v pořádku. U tohoto plemene je nejdůležitější vědět, jaká jsou jeho specifika a omezení vůči vlastnímu druhu, být dostatečně zodpovědný a umět si poradit s tím, když amstaf propadne prokletí svých genetických predispozic. Dobře zvládnutý amstaf je radost a velký psí kámoš, nezvládnutý trápení a odjištěná zbraň...

  

 

Jorkšír a borderteriér - tajemství úspěchu je vždy stejné...

Výsledek individuálního výcvikového servisu z tohoto týdne... trochu rozmazlený šestiletý jorkšír (v současné době ještě na vyšší pozici) a jeho zhruba dvouletý borderteriéří parťák, který se ke své majitelce dostal teprve nedávno a svůj štěněcí/dospívající věk strávil zdokonalováním vlastního stresu, nejistoty a přístupem "radši to rovnou zabiju" - před dvěma měsíci, kdy u mě byli na konzultaci, se na něj nedalo skoro sáhnout, hned startoval (dnes už je i toto minulostí). K tomu povaha teriéra a na problémy bylo zaděláno, včetně věčného rafání mezi ním a malým psím šéfem...

Tuto fotku jsem udělal ve středu odpoledne, třetí den individuálu. S klientkou jsme probírali "psí záležitosti" a tito dva temperamentní a dříve ke vzájemným půtkám vždy ochotně startující teriéři několik desítek minut byli u nás, v naprosté pohodě a klidu - takto si sami od sebe lehli vedle sebe a spokojeně odpočívali...

Tajemství úspěchu je vždy stejné - přirozená psí komunikace. A pokud ji každý můj klient bude praktikovat tak, jak se ji u mne naučil, bude klid a pohoda ve smečce i v budoucnu;)

  

 

Pyrenejský horský pes - krasavci z hor...

Dnes za mnou přijeli na konzultaci tito tři pyrenejští krasavci, pes a dvě fenky:) Co se dalo, jsme probrali "per huba" (rozklíčování skutečných poměrů ve smečce pro mne nebyl problém, psi mi opět vše prozradili sami a pro mne bylo i tentokrát nádherné sledovat obrovské uvolnění dlouhodobě vystresované starší fenky, kterou jsem si vzal k sobě - po celou dobu konzultace proto nedošlo k jedinému vzájemnému incidentu), majitelé ode mne dostali potřebné informace i postup pro nejbližší dobu a pokud využijí mé nabídky individuálního servisu, naučí se se svojí smečkou skutečně žít a zamezit do budoucna mimo jiné i problému, který je momentálně velmi trápí a kvůli kterému mne i zkontaktovali. A bez praxe u mne a mé přímé práce to skutečně nelze;)

(Po delší době musím bohužel opět zmínit negativní vliv madam Žertové v oblasti psí etologie, můj názor na její "odborné kvality" je dostatečně znám - v tomto konkrétním případě majitelům poradila dát jednu fenku pryč (!), jinak prý jedna druhou zabije (!!), navíc kontaktní olizování ucha jednoho psa druhým v jejím podání představuje psí provokaci (!!!). Naštěstí majitelé mají dost rozumu, zbavení se fenky rovnou odsoudili jako nepřijatelné a následně se obrátili na mne.)

P.S. Majitelé psů si ode mne vzali moje knihy a při odjezdu tvrdili, že se určitě ozvou a se svou smečkou za mnou přijedou na individuál. Už se nikdy neozvali. Lidské ego je holt mrcha...

  

 

Trpasličí pudl - tři králové...

Malí "tři králové", kterými se nastartoval můj pracovní rok:)

Osmiletí trpasličí pudlové, pejsek a fenka, byli před dvěma lety odebráni z množírny, kde nezažili nic pěkného (fenečka rodila 2x ročně, životní podmínky a přístup "chovatele" otřesné). Díky bohu se dostali do dobrých rukou a jejich dnešní majitelka mě zkontaktovala, protože situaci své smečky chtěla řešit jinak než kastrací a předchozím přístupem (antikoncepce fenky, která pro pejska nebyla nejmenší překážkou a kdy se narodil třetí do party, dnes 15-měsíční "čertík") a navíc se chtěla naučit své psí smečce i rozumět...

Takže jsme tento týden v rámci mého individuálního výcvikového servisu opět zapracovali - na reálných pozicích a možnostech každého z nich, na přesunu klientky z pozice chůvy na pozici vůdce, na povaze "čertíka", který byl první den vyděšený, na vodítku panikářsky rotoval a použití kontaktní dominance vyvolalo žalostné ječení a cenění zubů - klasické asociální chování malého pejska, které při stejném kontaktu patřičně disponovaného velkého psa může mít za následek jeho konec. Na konci individuálu už to byl pejsek klidný, pohodový, krásně fungující v rámci smečky i běžného provozu - a na dominantní kontakt reagující beze stopy asociálního chování nebo paniky.

Jsem moc rád, že jsem i této lidskopsí smečce mohl pomoci a pohoda pejsků, spokojenost klientky a zájem o účast na soustředění mě jako vždy potěšily velice;)

 

Chodský pes - čertík z Psohlavců...

Vždy mě těší, když se ke mně moji klienti vracejí, aby znovu absolvovali individuál, tentokrát už s jiným pejskem, který vůbec není stejný jako byl ten před ním a je tedy potřeba si znovu pár věcí připomenout, nechat mě na pejskovi zapracovat a neudělat zbytečné chyby... tenhle krásný čertík je jedním z těchto případů, jeho majitelka u mne byla před několika lety s jeho předchůdcem, také chodským psem (a shodou okolností i ve stejném věku deseti měsíců)...

Pejsek úžasný a jak vystřižený z Psohlavců, moc jsme si spolu padli do oka a hodně jsme posunuli věci k lepšímu...:)

 

Švýcarský honič - proměny pejsků a jejich človíčků...

Můj psí klient z tohoto týdne - jedenáctiměsíční pubertální kluk, švýcarský honič s krásnýma očima...

Když přijel, vlekl svoji majitelku na nataženém vodítku s nosem přilepeným k zemi za každým pachem a absolutně neregistroval cokoli jiného, natož svoji paničku...

Když odjížděl, byl už zcela zklidněný, nosil hlavu hrdě vztyčenou, soustředěný na svoji parťačku - a stejně tak i jeho majitelce jsem zcela změnil její dosavadní pohled na psí svět a skutečné psí potřeby...

Tyhle proměny pejsků a jejich človíčků jsou moje práce a moje radost - je to něco, co má opravdu smysl.

 

Kříženec - nebesa na mě spadnou...

Před čtrnácti dny u mne tato krásná 6letá psí dáma, kříženec rotvajlera a NO, se svojí majitelkou absolvovala individuální výcvikový servis... fenečka zachráněná z útulku, která se bála i nebes, že na ni spadnou... den ode dne se s mojí pomocí její strach postupně měnil ve zvědavost a radost ze života...

... s jejím pánečkem, kterého jsem do té doby znal jen z jeho krásných fejetonů o časech minulých i současných, jsme si vyměnili svoje knížky a já tohoto zajímavého pána velmi rád poznal konečně osobně...

... a dnes dopoledne mi volala paní, aby mi podle jejích slov ještě jednou moc poděkovala za pomoc, protože fenka už za těch 14 dní udělala obrovské pokroky a její majitelé z toho mají velikou radost...

... a stejnou radost mám i já, rád jsem pomohl a bylo mi jako vždy ctí a potěšením;)

   

 

Český horský pes - pokaždé to za to stojí...

Poznáte plemeno? Český horský pes, dvouletý pejsek z individuálního výcvikového servisu tohoto týdne...

Další můj psí klient, se kterým se mi podařilo udělat velký kus práce. V pondělí se ke mně dostal s těžce nezvládnutou chůzí na vodítku, majitelku za sebou táhl stylem "když to nepůjde silou, půjde to větší silou", bál se aut a choval se jako přerostlý ohař - nos věčně u země, kdeže je nějaká stopa. Krásný pes, ale spojit v jedno plemeno základní protiklady povahy a síly slovenského čuvače s povahou, temperamentem a loveckými sklony saňového psa pokládám již dlouhé roky za těžké selhání umanutého československého šlechtitelství bez ohledu na realitu, podobně jako u ČSV...

Nicméně přestože jsem první dva dny nechal na pejskovi (díky "dodanému" vodítku) kůži a krev svých prstů, poslední den již byl výsledkem pes, který mi ve finále chodil u nohy navolno, auta na háku, hlava nahoře a soustředěný na to, co dělám. Razantně se den po dni zlepšovala i jeho spolupráce s majitelkou, která za to byla velmi ráda a pokud vydrží, bude mít úžasného a především ovladatelného a spolupracujícího psího parťáka... ;)

Stojí to za to pokaždé. Pro mě i moje lidskopsí klienty...

 

Rotvajler - lépe později než pozdě...

Lépe později nežli pozdě, nejlépe ale co nejdřív pro každého pejska - můj "individuální" psí klient z tohoto týdne, už pětiletý dospělý rotvajler;)

Výsledkem mé práce s tímto pejskem a jeho majiteli je přerod z nátlakového cvičákového přístupu (na který ale ani tento dominantní psí silák v běžném provozu samozřejmě dobře nefungoval a místo klidu a nadhledu měl v sobě nervozitu, neklid a stres) v přístup přirozené komunikace, kdy se psychika tohoto krásného rotvajlera zklidnila a místo neustále vnitřně napnutého a nejistého psa vedle svého majitele ve finále kráčel pes uvolněný a pohodový...

Můj přístup klidu a komunikace měl blahodárný vliv i na jeho majitele, byli hodně spokojení - kontakt na mne dostali od jedné mé klientky (a díky bohu za všechny takové lidi, kteří takto pomohou jiným potřebným) a tato jejich věta myslím mluví za vše: "Pane Dostál, kéž bychom o vás věděli dřív..."

Nicku, přeji Ti hodně zdraví a dlouhý život (kdo Tě známe, víme proč) a ať už nikdy neztratíš, co jsi ve svém životě dobrého získal!

 

Hovawart & spol. - psí trojka...

Psí trojka z individuálního výcvikového servisu tohoto týdne... mým psím klientem byl dvouletý hovawartí kluk, oba již dospělí jorkové (pejsek a fenečka) se jenom svezli - sice s výrazem typu "no konečně se ten velkej taky něco naučí", ale bylo krásně vidět, jak se i na nich projevil blahodárný vliv řízené smečky, byli v neskutečné pohodě, spokojení, zdravě sebevědomí a vysmátí celou dobu:)

Hovawart i jeho majitelka ke mně přišli z typického cvičákového prostředí a můj svět přirozené komunikace byl pro oba něco zcela nového. Vyplašený mladý pes, který dříve dokázal bez příčiny zle vystartovat po malém dítěti (v čase, kdy spolu už nějakou dobu chodili na cvičák!) - což byl pro jeho majitelku už silný varovný signál, že je něco hodně špatně - a který dostal výcvikovými metodami, přístupem a radami cvičitelů psychicky skutečně zabrat (detaily raději nebudu uvádět), se i v tomto případě den po dni měnil v čím dál klidnější, uvolněnější a okolí neřešící psí bytost. Odjížděl jako pes, kterého bych sám bez obav vzal kamkoliv.

Stejně radikální změnou ovšem prošla také jeho majitelka, které jsem asi hodně změnil budoucí život i pohled na jejího psího parťáka z hlediska komunikace a priorit (a která za to byla velice ráda, protože sama uvnitř sebe cítila nespokojenost se stávajícím stavem a příliš dlouho se nechala ovlivňovat špatnými lidmi). Probrali jsme spolu spoustu věcí o psech i o životě, protože základem je vždy sám majitel pejska - od jeho spokojenosti, nespokojenosti nebo stresu se odvíjí i spokojenost, nespokojenost nebo stres jeho čtyřnohého životního souputníka. Teď potřebuje už jen nezapomenout, co se naučila, vytrvat v nastoupené cestě a já věřím, že to v pohodě zvládne.

Jsem strašně rád, že se tato "transformace" dvou bytostí opět podařila. Napravili jsme spolu to, co bylo dosud špatně a psychické uvolnění a radost mladého hovawartího pejska i jeho majitelky jsou pro mě tou nejlepší zpětnou vazbou...

 

Jorkšír a kavalír - dvě psí parťačky...

Dvě krásné psí slečny přesně v tom věku, kdy si fenky začínají razantně vyříkávat své pozice... můj individuální výcvikový servis absolvovaly i se svojí majitelkou tento týden... z dříve pro všechny zúčastněné stresujících společných procházek, kdy o této události vědělo široké okolí díky hlasitému zvukovému doprovodu a zmítajícím se psím tělíčkům na konci vodítek se již v Liberci staly procházky pohodové, s klidnými fenečkami i jejich majitelkou, která dnes už ví, jak s oběma komunikovat i jak řešit případné "ženské rozbroje" mezi nimi ;) Opět dobrý pocit, že čas i energie přinesly správný výsledek.

Je zapotřebí správně zafungovat nejen na psích, ale stejně tak i na člověčím klientovi, vyhnat démony a leckdy i odbourat špatnou práci svých předchůdců - přesně o tom je vždy moje snažení...

 

Kříženec - problémy se samy nevyřeší...

Moje malá psí klientka individuálního výcvikového servisu z tohoto týdne, pětiapůlletá kříženečka labradora a (údajně) slovenského kopova... vzhledem k neexistujícímu imprintingu v prvních týdnech jejího věku a následným chybám ve výchově z fenečky vyrostlo vystresované klubíčko nervů hlasitě řešící každého člověka, kolemjedoucí dopravní prostředek nebo psa...

... už během prvního dne se mi podařilo z fenky vyhnat nejhorší "démony", přestala vedle mne řešit lidi, krásně zvládala auta a tramvaje, na pejsky nanejvýš (a velmi zřídka) upozornila jedním krátkým vyštěknutím, začala si užívat klidnou chůzi na vodítku... a postupně stejným způsobem začala fungovat i se svojí majitelkou a mojí dobře spolupracující klientkou...

... tato fotka je z posledního dne, seděli jsme na lavičce v lese vedle poměrně frekventované lesní cesty z jedné strany majitelka, z druhé její manžel a malá ležela uvolněná, spokojená a v naprostém klidu u mých nohou...

... spolu se svými lidmi začala nový život, založený na vzájemné přirozené psí komunikaci, což je jedna z těch mála věcí, které z pejska nedokáže žádný člověk ani chybějící imprinting nikdy vymazat... čeká je ještě dlouhá cesta a práce na nich samých, ale pokud z této cesty neuhnou, do cíle dojdou velmi brzy...

... a při této příležitosti znovu ZA VŠECHNY PEJSKY V PODOBNÉ SITUACI PROSÍM JEJICH MAJITELE, aby, pokud o mně už pár let vědí a čtou moje knihy a web, neodkládali rozhodnutí dát věci do pořádku a přijeli za mnou co nejdříve - i tato fenečka už mohla skoro čtyři roky žít klidný život... znovu zopakuji, že psí problémy skutečně nezmizí samy od sebe.

 

Shiba-inu - lidé, kteří se vrací...

Můj krásný psí klient z tohoto týdne... už sedmiletý pejsek plemene shiba-inu, který teprve teď nalezl svů skutečný domov - ve společnosti paní, která u mne v roce 2008 absolvovala se svým předchozím pejskem soustředění a když potřebovala pomoci s tímto psím krasavcem (má ho teprve zhruba měsíc a půl), tak prý prohlásila "jedině pan Dostál"...

... takové věci hodně, hodně potěší...

... i tento pejsek s deficitem sociální komunikace z minulosti potřeboval zjistit, že s člověkem se dá komunikovat, je možné mu rozumět a pokud má správné dispozice, pak na něm může s důvěrou nechat veškerá rozhodnutí a řešení zátěžových situací...

... a také tento pejsek tu vše potřebné našel, pochopil a úžasně se zklidnil v běžném každodenním provozu, kdy bude se svou majitelkou potkávat bytosti živé i neživé, důvěryhodné i podezřelé, klidné i rozhozené...

... a v jádru své velké psí duše pohodář, který se potřeboval jen zbavit svých démonů a objevit klid - tyto fotky myslím mluví za vše...

 

Kříženec - lištička z množírny...

No není to krásná lištička ;) ?

... na svět přišla v množírně, ale našla si ji slečna, pro kterou se stala tou nejlepší parťačkou pro její výlety do skal a přírody vůbec...

... a v jejích 10 měsících se rozhodla své psí kamarádce pomoci s jejím trápením, majícím příčinu právě v těch veledůležitých prvních týdnech a měsících každého štěněte...

... domluvili jsme se a tento týden u mne obě absolvovaly individuální výcvikový servis...

... a lištička postupně přestávala panikařit v pro ni dříve stresujících situacích...

... zklidnila se...

... začala vedle sebe vnímat nejprve mne a pak i svoji majitelku, svoje "majáky"...

... do očí dostala více klidu a místo těkavého pohledu soustředění, které tam dříve nebylo...

... přesto jí stále zůstala její živost a živelná radost ze setkání se všemi, které má ráda...

Hodně štěstí, mějte spolu dlouhý a šťastný společný život!

 

Kříženec - poučení pro všechny...

Moje krásná šestiletá psí přítelkyně z individuálního výcvikového servisu tohoto týdne...

... klientka si ji našla jako dvouletou v útulku a dle jejích vlastních slov "nechtěla, aby ji fenečka i dalších deset let tahala za sebou;)"...

... dnes už chodí obě spolu, z fenečky je klidná psí dáma nad věcí, její majitelka už ví, jak se s ní "domluvit" a na obou je vidět spokojenost, protože za ty čtyři dny se mnou se naučily vzájemné komunikaci a chápání světa své parťačky...

... dalším členem této smečky a mým žákem byl neslyšící syn klientky, na kterém byla vidět neskrývaná radost z toho, že i s ním najednou fenka spolupracuje a kterému jsem navíc předal pár "lifehacků" do běžného života, kdy právě jeho psí kamarádka mu zprostředkuje informace z okolí, které on sám díky svému hendikepu nemůže registrovat - ale může je číst právě z jejího chování a reakcí...

... i pro mě byla komunikace v této sestavě přínosem, protože pochopení principů znakové řeči mi bylo okamžitě blízké tím, jak přímočaře vyjadřuje důležité pojmy bez zbytečné omáčky kolem (což mám sám velmi rád v oněch psích situacích, kdy je zapotřebí málo mluvit a rychle jednat) a nebyl tedy problém určité postupy vysvětlovat a ukazovat i bez překladu - což, jak jsem se dozvěděl, mimochodem každý neslyšící člověk velmi ocení a přivítá...

... a za sebe celé této lidskopsí smečce ze srdce přeji těch dalších deset spokojených společných let, o kterých moje klientka mluvila hned první den... ;)

 

Čínský chocholatý pes - nahaté psí dámy...

Z čínského naháče (pokud použiji korektní označení, pak tedy z čínského chocholatého psa - varieta naháč) vždy vyzařuje hrdost, něha, nezávislost... plus to zvláštní "něco", co nenajdete u žádného jiného psího plemene a co člověka okamžitě osloví, aspoň já osobně jsem to vnímal z každého naháče, se kterým jsem kdy přišel do kontaktu...

... stejně tak u těchto dvou krásných slečen, sedmileté a dvouleté, které u mne se svojí majitelkou tento týden absolvovaly individuální výcvikový servis...

... ten se týkal především mladší fenečky, která měla mimo jiné zásadní komunikační těžkosti s jinými pejsky (po vlastních špatných zkušenostech a přejatých vzorcích chování od starší fenečky) a s chůzí u nohy...

... klidná chůze u nohy jí dnes už nedělá problém ani u její majitelky a vedle své psí parťačky...

... a při míjení pejsků se z režimu "stažený ocásek a panické omotání kolem nohy (opravdu se vší silou předními tlapičkami držela mé nohy)" dostala do režimu "prostě projdeme kolem" - bylo až dojemné sledovat, jak jí vedle mne roste sebevědomí a každý úspěšné potkaný pejsek jí udělal vyslovenou radost, kdy ve finále chodila pyšně s ocáskem nahoru a s výrazem "jsem krásná a chytrá, obdivujte mě"...

... a stejně pěkné bylo sledovat starší sedmiletou fenku, která se naoko tvářila nad věcí, ale ve skutečnosti mě každou chvíli zkontaktovala očima a bylo vidět, jak perfektní má přehled o všem, co a proč se děje...

... prostě toto byly mé dvě nejkrásnější slečny tohoto týdne, brunetka a platinová blondýnka ;)

 

Parson russell teriér - bojovník s liškou...

Mám tento pro někoho možná zvláštní styl fotek rád, protože podle mého názoru aspoň trochu dokumentuje klid a pohodu, které na mém individuálním výcvikovém servisu získávají do té doby pejsci vystresovaní, poznamenaní minulostí nebo s nezvládnutým temperamentem či hierarchií...

... stejně jako parson russell teriér z tohoto týdne, pětiletý pejsek s roztomilým čumáčkem, vykastrovaný (na základě vzorců chování soudím, že rozhodně před dosažením psychické dospělosti, tedy ještě ve štěněcím věku - podle údajného zdůvodnění původního majitele prý proto, že "má předkus a je tudíž k ničemu"), který se ke své současné milující majitelce dostal zhruba před rokem...

... neuměl vlastně nic, protože pro původního majitele evidentně nic neznamenal, žil na zahradě a teprve ve svých čtyřech letech nalezl svůj skutečný domov...

... na vodítku táhl jak šílený, startoval po všem okolo a i mne přivítal stylem "zabiju, sežeru, zahrabu a počurám"...;)

... výsledkem je dnes pejsek úplně jiný, pes postupně objevující svůj vnitřní klid a pes, který ve své majitelce postupně nalézá svůj maják a jistotu, věci tak důležité pro kastrovaného psího jedince...

... a jako pravý teriér také kaskadér, který si to před časem rozdal na férovku s liškou v její vlastní noře a vyvázl z lítého boje sice s čumáčkem na šití, ale prý s neskutečně šťastným výrazem v očích - teriéří povaha se prostě nezapře...;)

     

 

Turecký mastif - psí legenda...

Nějak se to tento týden u mého telátka špatně sešlo po zdravotní stránce, museli jsme řešit víc problémů najednou... i proto jsem se moc těšil na pátek a setkání s pejskem, o kterém jsem tušil, že mi zase o něco dobije baterky...

Turecký (anatolský) mastif. Malak. Malakli. Aksaray Malaklisi.

Toto vše je označení jednoho plemene ze skupiny anatolských pasteveckých psů, konkrétně toho nejmohutnějšího a nejsilnějšího. Na internetu o něm kolují hotové legendy, hmotnost bývá udávána v širokém rozmezí 65-125 kg a výška až 110cm (psa, fena je samozřejmě subtilnější). V každém případě se jedná o obří plemeno s impozantním vzhledem, vysokou inteligencí, silné a extrémně samostatné a dominantní.

Pro vývoz tohoto potomka asyrské dogy platí velmi přísná restriktivní omezení, v ČR je raritní - a pokud budu upřímný, podobně jako u některých jiných plemen bych export zakázal zcela. Je přeci jen rozdíl mezi tím, když se podobným plemenům věnují v jejich domovině lidé, kteří s nimi mají dlouhé generace zkušeností a v opačném případě lidé, kteří si je pořídí jen pro jejich vzhled a sílu a tito psi pak končí většinou špatně. Znovu ale opakuji, tento můj názor se zdaleka netýká jen anatolského mastifa...

Majitelka tohoto konkrétního pejska, aktuálně pětiměsíčního štěněte, se na mne naštěstí obrátila včas - sice má zkušenosti s velkými psími plemeny, ale už po čtrnácti dnech (štěně si vzala ve věku 4,5 měsíce) rychle zjistila, že tento typ psa sama bez pomoci nezvládne. Připomínám, že pastevci mají jinou křivku vyspívání a pětiměsíční pastevec je zcela na jiném levelu než stejně staré štěně běžného plemene! Paní za tu dobu už sama na vlastní kůži zjistila, že pokud se jejímu malakovi něco nelíbí nebo na něj jde způsobem, kterým prostě s pastevcem komunikovat nesmíte, neváhá se do ní zakousnout. Stejně tak i skutečnost, že pokud si malak vezme do hlavy, že někoho někam nepustí, jde do toho také natvrdo...

Ještě horší je případ, pokud se základní nevýchovou a špatným přístupem ve štěněti podobného plemene vytvoří mix přirozené dominance a vědomí vlastních schopností spolu s nejistotou a strachem. Tento malak neznal z běžného provozu nic. Kdo mu přišel nebezpečný, na toho rovnou vrčel nebo po něm vystartoval, čeho se bál, tam se odmítal hnout. Úplně cizího pána, který stál po jeho vyložení z auta opodál, v podstatě svým zavrčením a ostrým pohledem na dálku přikoval k zemi a uklidnění majitelky, že se jedná o teprve pětiměsíční štěně, mělo jen minimální efekt... ;)

S tímto "drsným" pejskem na vodítku a jeho majitelkou jsme v rámci konzultace prošli asi tři kilometry běžným provozem s lidmi a cizími psy a pak i lesním terénem. Po prvotní nejistotě se vedle mne mladý malak krásně zklidnil a v půlce cesty už jsem si s ním mohl dělat cokoli - svoji absolutní důvěru vůči mně mimo jiné ilustroval klasickým submisivním psím signálem, kdy si lehl na bok, odkryl slabiny a dovolil mi nejintimnější fyzické kontakty včetně "kontroly" varlat. Jeho majitelka to komentovala slovy, že tohle by si s ním nemohl dovolit nikdo...

Pro mne je vždy největší odměnou, když se podobný pes rozhodne se mnou komunikovat, protože mě uzná za odpovídajícího partnera. U Aslana jsem na samém začátku zažil přesně to samé, co u každého pastevce - hluboký, přehluboký mnou opětovaný upřený pohled do očí. Pohled, kdy si s pejskem řekneme vše důležité. Moment, kdy mi pes začne věřit a moment, kdy mě uzná za hierarchickou autoritu. A proto jsem celou dobu, celou cestu s ním něměl sebemenší problém, celou tu dobu a cestu na mne jedinkrát nezavrčel ani se nepokusil po mně chňapnout. Na vodítku šel jak dospělý pes a stačilo je držet mezi dvěma prsty...

S majitelkou, která vše viděla na vlastní oči, jsme se domluvili, že za necelých čtrnáct dní za mnou i s Aslanem přijede na individuální výcvikový servis. Viděla totiž, jak věci fungují, pokud se dělají správně. Zatím vnímala jen ten "povrch", pokud opravdu přijede, dostane šanci pochopit a naučit se i těch 99%, které jsou pro přirozenou komunikaci tím hlavním...

Tento nádherný anatolský mastif mi znovu potvrdil to, co vím celou dobu - pastevec se vždy chová tak, jak se člověk chová k němu. Na agresi odpoví agresí, na komunikaci komunikací, na nátlak protiútokem, na psychickou slabost psychickou silou, na psychickou sílu spoluprací. A to vše už ve štěněcím věku.

Těším se. Moc, Aslan je úžasný. A bylo by strašně špatné, pokud by tento jemný a vysoce inteligentní psí obr nedostal ve svém životě to, co opravdu potřebuje...

     

 

Rhodéský ridgeback - otec a syn...

Moji dva psí klienti tohoto týdne... šestiletý a jedenáctiměsíční rhodéští ridgebackové, otec se synkem... jsou krásní a každý z nich exteriérově reprezentuje jiný a jinde preferovaný tvar hlavy (což z fotek není úplně zřejmé, ale naživo byl rozdíl markantní) tohoto plemene...

... klient na mne dostal doporučení od našeho společného známého, můj web ani knihy ale nezná a až v Liberci vlastně zjistil, o čem je můj styl práce a v čem spočívá skutečná komunikace a spolužití se psy...

... shodli jsme se na tom, že ač svým pejskům věnuje velikou část svého času a podniká s nimi spoustu akcí, celou tu dobu vlastně žijí jen vedle sebe, nikoli spolu...

... a že cvičák a další psí aktivity jim v tomto ohledu nedaly naprosto nic...

... a že stejnou cestu ke zkáze bohužel nastoupil už i se svým druhým pejskem, naštěstí mu osud včas poslal do cesty člověka, který moji filozofii přístupu ke psům už roky zná a který pána poslal za mnou ve chvíli, kdy si majitel ridgebacků začal plně uvědomovat, že něco je hodně špatně...

... na obou pejscích byla strašně moc vidět jejich izolace v jejich vlastních životech, přestože jejich majitel se jim věnuje, má je rád a tráví s nimi hodně času - jenomže to opravdu nestačí...

... mladý psí puberťák byl mým hlavním klientem a už po prvním dni na něm byl znát velký pokrok, zklidnil se, začal se soustředit na svého člověka a přestal s takovou razancí řešit psí okolí...

... jeho tatínka jsem si vzal jako "bonus navíc" třetí den, ukázal jsem jeho majiteli, jakým způsobem udržet 45kg živé psí váhy na vodítku vedle sebe (a že to vůbec jde, jakkoli první fáze je velmi namáhavá vzhledem k tomu, že pejsek vodítko skoro neznal, tahal jak lokomotiva a zvykové záležitosti jsou u dospělého několikaletého psa vždy už velmi pevně zakotveny)...

... a potěšilo mě, že majitel přistoupil k práci se svými psími kamarády zodpovědně a třebaže o mé filozofii přirozené psí komunikace nevěděl ještě při svém příjezdu vůbec nic, zaujala ho a na vlastní oči viděl její přínos na svých pejscích - a jen tak mimochodem také na sobě samém...

... čeká je spolu ještě hodně práce, ale pokud budou pokračovat v nastoupené cestě, najdou i oni na jejím konci daleko lepší, spokojenější a více naplněný společný život, k čemuž i těmto svým lidskopsím klientům ze srdce přeji dostatek klidu, trpělivosti, energie a motivace... ;)

 

Velššpringršpaněl - pes lovecký...

Lovecké plemeno neznamená, že zástupce této skupiny bude v lese ovladatelnější, bezproblémovější a pohyb po lese s ním bude jednodušší - lovecké plemeno v sobě má geneticky silnější lovecké a vyhledávací instinkty, zvěř a její pachy je více vzrušuje a zajímá, proto je realita naopak zcela opačná...

... což byl jeden z více omylů, které jsem musel hned na začátku uvést na pravou míru při mé práci s majitelkou této půlroční fenečky velššpringršpaněla, pro niž a její rodinu se stala jejich prvním psím kamarádem...

... a proto jsme vše probrali opravdu zgruntu a velmi podrobně, celkový přístup, krmení, péči o uši, oči, zuby a drápky - co je důležité, co méně a co slouží pouze k tahání peněz z peněženek psích majitelů, na co dávat pozor a čemu předcházet teď i v budoucnu...

... z fenečky, do té doby bez svého tak potřebného "psího učitele" a tudíž bez znalosti sociální orientace a komunikace vůči okolí, tahající na vodítku a ve své lidskopsí smečce začínající používat zuby, pokud se cítila silnější nebo naopak ohrožená, jsem během čtyř dnů individuálního výcvikového servisu opět "vyrobil" fenečku zklidněnou, soustředěnou v možnostech psychických dispozic půlročního štěněte, na kterou byl v běžném provozu už krásný pohled...

... manžel mé klientky prý již po prvním dnu konstatoval "100% zlepšení stavu"...

... a jsem velice rád, že sama klientka, se kterou jsem pracoval, se nakonec úspěšně mimo jiné dobrala i ke zjištění, že není ponížení ega něco na sobě samé změnit i v dospělém věku (ano, někteří lidé s tím bohužel opravdu mají problém), protože pes jednoduše vnímá lidskou osobnost úplně jinak než člověk, posuzuje ji podle jiných kritérií a uznává daleko přímější a méně komplikované hodnoty - a jako bonus navíc se člověk naučí většímu klidu, rychlejšimu rozhodování a nutné sebereflexi...

... velkou radost jsem měl z reakce sedmnáctiletého syna mé klientky, se kterým jsme se setkali poslední den, on se mi podíval do očí a řekl: "Můžu se vás na něco zeptat? Jak jste to udělal, že jste dokázal naši fenku za čtyři dny takhle změnit a zklidnit?"

... někteří lidé se dopracují k poznání těch důležitých věcí okamžitě, někteří musí nejprve zpracovat sami sebe a nikdy to není o věku, ale vždy o osobnosti konkrétního jedince...

... a ano, i o tom je moje práce s člověkem... ;)

 

Kříženec a beagle - když jsou věci trochu jinak...

Tito dva krásní psí kluci, zhruba sedmiletí beagle a kříženec labradora, byli se svojí majitelkou klienty mého individuálního výcvikového servisu tento týden...

... oba pejsci opět potvrdili můj již mnohokrát ověřený poznatek, že reálné vzájemné vztahy mezi psy mohou být zcela opačné, než jaké se dlouhodobě jeví i jejich vlastnímu člověku...

... do této smečky patří ještě dva další psí důchodci, ale hlavním důvodem, proč za mnou takto ve třech přijeli, byl vztah mezi těmito dvěma pejsky - agresivita křížence vůči beaglovi se závažným zdravotním postižením (těžká epilepsie a v jejím důsledku i oslepnutí na jedno oko) plus u obou poněkud problematické reakce vůči lidskému i psímu okolí...

... vždy napravuji příčiny problémů (které samozřejmě musím nejprve dešifrovat) a i zde se ukázalo, že realita je jiná a mezi oběma pejsky naopak existuje silná vzájemná vazba - temperamentní a nesebejistý kříženec pouze nezvládal určité pro něj zátěžové situace a jako každá šelma stres ventiloval agresí, nicméně vůči beaglovi funguje jako protektor a ten jej tak sám i bere...

... pojmenovali a rozebrali jsme spolu s mojí klientkou skutečné zdroje problému, co je špatné a jak pozitivně zapracovat na své vlastní psychice (protože alfou i omegou problémů je vždy osobnost vůdce smečky - člověka a pokud je tak jako i v tomto případě klient maximálně spolupracující, pak jdou věci kupředu rychle) a výsledkem bylo jednak obecné zklidnění obou pejsků, žádný epileptický záchvat bíglíka během celé doby jeho pobytu v Liberci (a to měl oproti svému běžnému režimu daleko silnější energetickou "nálož"!) a žádný fyzický atak ze strany jeho psího parťáka...

... to vše fungovalo i ve velmi omezeném prostoru, kde byli všichni tři ubytováni a kde jsou energie a emoce daleko intenzívnější a "démoni" silnější...

... bylo krásné pozorovat, jak se oba psí kluci mění před očima, jak se v průběhu času čím dál víc dostávají do smečkové a komunikační pohody...

... situace, kdy by za starého stavu podle slov mé klientky kříženec na beagla stoprocentně zaútočil, dojemná chvilka, kdy oba leželi vedle sebe a labradoří kříženec si položil hlavičku na záda beagla a oba tak odpočívali v maximální pohodě...

... jak větší černý parťák starostlivě kontroloval, zda se jeho menšímu parťákovi neděje nějaká újma, pokud jsem po něm někdy musel dominantně sáhnout (ano, pokud by vůči malému měl jakkoli negativní přístup, okamžitě by se přidal a aktivně šel po něm - takové jsou psí vzorce chování)...

... psí vztahy jsou někdy úplně jiné, než se jeví na povrchu a to je další z věcí psího světa, do kterých tak rád pronikám a které mi pomáhají dávat smečkové vztahy a lidskopsí osobnosti do pořádku:)

Následující fotka (poslala mi ji sama klientka) asi velmi výmluvně a jasně vystihuje stav smečky "pár dnů po individuálu" - celou dobu vše v pořádku, bezprostřední kontakt obou psích parťáků, klid a pohoda, bíglík bez záchvatu, kříženec bez agrese, celá smečka pohromadě... po týdnu se přijeli ještě jednou ukázat, z obou psích kluků evidentně spadl dlouhodobý stres, k tomu jejich spokojená majitelka... mám z nich velikou radost a ze své odvedené práce opět dobrý pocit;)

 

Bílý švýcarský ovčák - "arktický vlk"...

Bílý švýcarský ovčák, dvouletý pes, ke mně se svým majitelem dorazil na individuální výcvikový servis tento týden...

... opět se jednalo o případ, kdy byl pro mého klienta jeho prvním pejskem...

... probrali jsme spolu hodně záležitostí týkajících se společného lidskopsího života, hodně věcí jsem se snažil svému klientovi vysvětlit a dost věcí změnit...

... znovu se ukázalo, jak je zlé, pokud laik dá na doporučení některých "odborníků", ať už chovatelů nebo později cvičitelů - jen proto, že je bohužel jako laik považuje za autority znalé problematiky...

... a právě proto je potřeba o těchto věcech otevřeně mluvit, ne o nich mlčet...

... tento pejsek strávil na doporučení chovatelky velkou část prvních měsíců svého života se svým člověkem doma v kleci, další týdny v kotci na zahradě, dnes je jeho situace už lepší a pokud mě majitel pejska poslechne, začne jeho život být konečně takový, jaký měl být od začátku...

... promarněné a špatně vedené první měsíce štěněcího života se na pejskovi samozřejmě už velmi negativně projevily jak na jeho psychice, tak i na jeho zdraví a v mnohém teď bylo zapotřebí začít od nuly...

... přes všechny doteď absolvované "cvičáky" a "individuální lekce" se teprve u mne pejsek začal učit správné chůzi u nohy (resp. se svým člověkem - do této doby byl jak tažný pes), koupili jsme místo horolezeckého lana pořádné psí vodítko, se kterým lze pracovat tak, aby člověku nezmrzačilo prsty, pejsek se seznámil s běžným provozem, hierarchickou komunikací a začal celkově fungovat tak, jak je potřeba, bez stresu a smečkově...

... bílý švýcarský ovčák není odbarvený německý ovčák, je zcela jiný, má hodně vlčích vzorců chování a jeho charakteristickou vlastností je plachost, která ovšem nikdy nesmí jít do agrese, což se bohužel už u tohoto pejska začalo projevovat a musel jsem na tom dost zapracovat...

... jedna perlička - potkali jsme u liberecké zoologické zahrady paní, která se z ní právě vracela a oslovila nás s tím, jestli máme na procházce arktického vlka :)

... vše bude dobré, pokud majitel pejska vydrží nadále jít po cestě, kterou jsme zde začali - k tomu mu samozřejmě přeji dostatek motivace, trpělivosti a sil, ale věřím mu a jeho bílý psí kamarád také...

... a pokud vám klient řekne, že teprve u vás se něco skutečně naučil a dozvěděl, pak vás to velmi potěší, protože je to důkaz toho, že se vám i tentokrát podařilo po sobě zanechat něco dobrého a smysluplného...

 

Kříženec - mladá psí slečna...

Tato krásná sedmnáctiměsíční psí slečna, kříženec labradora a zlatého retrívra, mi dělala společnost tento týden...

... typický případ mladého psího puberťáka s nezvládnutým temperamentem, zde navíc zkombinovaný se submisivní povahou a z ní plynoucími stresovými projevy...

... zapracoval jsem jako vždy na bezprostředních příčinách problémů a pozitivní výsledky se začaly dostavovat již po prvním dni individuálního výcvikového servisu...

... pro každého pejska je vždy největší životní výhrou zodpovědný a komunikující člověk, naštěstí i tato fenečka vyhrála svůj jackpot - s její majitelkou byla opět bezproblémová spolupráce a její spokojenost na konci individuálu mě i tentokrát velmi potěšila...

... obě teď čeká společné doživotní putování po nastoupené cestě (a poznání a uvěření každého pejska, že "teď už se opravdu umíme domluvit" potřebuje vždy svůj nutný inicializační čas), ale klid vložený mnou do mladé fenečky a naučení její majitelky potřebným postupům jsou i tentokrát dobrým nastartováním nového a oboustranně spokojeného lidskopsího spolužití...;)

 

Bearded kolie a kříženec - psí restart...

Tato psí dvojka se na můj individuální výcvikový servis dostala až ve svém pozdějším věku - dvanáctiletý pejsek plemene bearded kolie a sedmiletá křížená fenka, kastrovaná už po prvním hárání. Měla prý problémy s dělohou a nastoupil klasický scénář - místo aby veterinář provedl pouze hysterektomii (tj. chirurgické odstranění dělohy) a ponechal vaječníky, vybral fenečku celou. Je to bohužel vždy stejně beznadějné - majitelé fenky o variantě ponechání vaječníků nevědí (i když v humánní medicíně je tato záležitost běžně známá) a drtivá většina veterinářů o ní své klienty záměrně neinformuje...

... následky této kastrace pak byly jako z učebnice - fenka vrčela a startovala na své psí okolí, její psí parťák tyto vzorce chování přebíral a třebaže bylo vidět, jak se snaží fenečku chránit, jeho povaha, věk a neexistence skutečné lidskopsí smečky a "majáku" jej srážela dolů - výsledkem u něj bylo stresové chování vůči psímu a později i lidskému okolí, pokud se mu něco nelíbilo, vyjel dokonce i proti svým majitelům ...

... když jsem oba psí parťáky poprvé uviděl, projela mi hlavou jediná myšlenka - ti jsou úplně utlučení, zdeptaní, úplně ztratili svoji psí podstatu...

... naštěstí si jejich majitelka už nějakou dobu uvědomovala, že něco není v pořádku a vyhledala moji pomoc - bylo to v hodině dvanácté, ve smečce kromě partnera figuruje také sedmiměsíční syn a kombinace malého dítěte a stresovaného psa (psů) je vždy vysoce nebezpečná, důrazně na to vždy upozorňuji každého v podobné situaci...

... paní měla na samém začátku obavy, zda se dá s pejsky v tomto věku ještě vůbec něco dělat - uklidnil jsem ji, že ano, moje schopnosti dát do pořádku psí duši nejsou omezeny věkem mého psího klienta, fungují stejně na štěně i psího seniora...

... výsledkem po čtyřech dnech mé práce s mými lidskopsími klienty byla i tentokrát zásadní pozitivní změna v psím chování - odezněly stresové ventily (nervozita a vyjíždění obou po psím okolí i "oždibování" pejska vůči lidem, ověřeno v různých situacích běžného provozu), oba viditelně pookřáli a začali se vracet ke své psí podstatě a vzájemné komunikaci tak, jak je pro psí druh přirozené...

... jejich majitelka se u mne naučila základy psí komunikace, začíná si věřit a to vše zvládá i s malým prckem nošeným v šátku - a pokud nadále bude dodržovat vše, na čem jsme se domluvili, budou v pohodě všichni...

... a jako výraz spokojenosti jsem od svých klientů dostal na závěr i krásnou flašku echt moravské slivovice, velice děkuji a rád jsem pomohl i vám;)

 

Německý boxer - divoch hypnotizér...

Marvey za mnou přijel na individuální výcvikový servis se svým pánečkem ze Slovenska. Krásný žíhaný jedenáctiměsíční psí kluk, velmi temperamentní jako každý správný boxer, v plné psí pubertě...

... právě jeho nezvládnutý temperament byl hlavním důvodem, proč s ním jeho majitel za mnou přijel - pejsek neměl sebemenší problém s psím ani lidským okolím, v tomto ohledu se choval velmi dobře, ale absolutně nefungovala chůze u nohy, chvilku nezůstal v klidu a každý sebemenší podnět jej okamžitě katapultoval do maximálního vzrušení...

... zapracoval jsem právě na zklidnění jeho temperamentu, který v kombinaci s jeho pubertálním "nevidím neslyším jedu si po svém" způsoboval největší problémy a i když jeho majitel teď musí vydržet ve svém úsilí a bude to pro něj náročná fáze, vše už je na dobré cestě...

... můj klient byl mimo Marveyho progres potěšen i tím, že má zcela normálního představitele plemene německý boxer, socializaci zvládl dobře a spousta "problémových" situací běžného provozu nepadá na vrub jeho samého nebo jeho pejska, ale jiných lidí...

... pěkně to bylo vidět v případech, kdy na Marveyho klasicky boxeří upřený "hypnotizující pohled" (majitelé tohoto plemene a všímaví jedince vědí) lidé reagovali děsem v očích a dotazem "On je zlej?" - velmi paradoxní u jedné paní se čtyřmi menšími pejsky, kteří se mohli uštěkat (a později jsem je ještě jednou zahlédl v situaci, kdy sami útočili na jiného psa) a puberťák Marvey zůstal v prostředí své lidskopsí smečky zcela v klidu...

... v rámci tohoto individuálu jsem si dovolil natočit krátké ilustrační video o Marveyho změně - zpočátku pes absolutně nesoustředěný, chůze u nohy nulová, každý poletující list ze stromu nebo šiška na zemi pro něj byly podněty k razantnímu "utržení se"...

... výsledek po pouhých 3 lekcích mého individuálního výcvikového servisu vidíte sami - jdeme spolu po lesní cestě, napravo zurčící potůček, nalevo zazvěřená stráň, pod nohami hromada šišek, vítr a poletující listí...

...bez cvičákovského drilu, pouze moje postupy přirozené komunikace, Marvey se chová zcela normálně, registruje okolí, v ruce nemám žádnou běžnými cvičiteli tak často praktikovanou oblíbenou "dobrůtku", na které psi visí očima - i tento pejsek se během videa podívá do mých očí, nikoli na moji ruku, vodítko mám volně přehozené přes jeden prst... ;)

 

Velký švýcarský salašnický pes - temperamentní silák...

Velký švýcarský salašnický pes není žádné ořezávátko. Jedná se o velké silné plemeno (psi mají v dospělosti hmotnost cca 60 kg a výšku v kohoutku kolem 70 cm). Jejich původ není zcela jednoznačný, nicméně mezi jejich předky jsou prokazatelně molossoidní plemena, čemuž odpovídá i jejich velikost a částečně i povaha. Ze švýcarských psích plemen je toto po bernardýnovi druhé největší, nejstarší a opravdu se nejedná o krátkosrstou varietu bernského salašnického psa povahou ani stavbou těla, jak se mnozí domnívají...

... tento nádherný sedmiměsíční pes, správný představitel svého plemene, se ke mně na individuální výcvikový servis dostal se svojí majitelkou z potřeby získání oboustranně správného komunikačního přístupu a aplikací správných postupů pro korekci jeho záliby startovat po rychle se pohybujících podnětech (což je ostatně pro toto plemeno typické) a okusovat a tahat za sebou svoji subtilní majitelku;)...

... chůzi u nohy jsme opět zvládli do fáze "prověšené vodítko na jednom prstu" plus úspěšné zaměření pozornosti na pohyb člověka na druhém konci vodítka...

... odpovědí na přirozenou komunikaci bylo ze strany pejska obecné zklidnění a razantní omezení "okusovacích choutek", které začal nahrazovat kontaktním olíznutím...

... jinými slovy řečeno jsou opět položené základy pro spokojený zbytek lidskopsího života - čas už pracuje pro mého lidského i psího klienta, teď už to chce pouze vydržet a aplikovat vše, co se u mne oba naučili. Pejsek je momentálně ve fázi psí puberty a bude si svého člověka intenzívně testovat, paní už ale ví, co a jak...

... což platí i pro obecný přístup k pejskovi vzhledem k jeho plemenně vrozenému vyššímu temperamentu...

... jsem velice rád, že se moje klientka rozhodla můj individuál absolvovat a cením si toho, že přestože se jedná již o jejího třetího velkého salašníka, správně odhadla, že tento pejsek je dominantnější a celkově trochu jiný a bude rozumné se naučit nové věci...

... naše vzájemná lidskopsí spolupráce opět byla skvělá a názor mé klientky asi nejlépe dokumentují její slova při loučení "Děkuji, bylo to super!" - i já děkuji, rád jsem vás oba poznal...:)

 

Rotvajler - když pejska děsí vlastní stín...

Tříletou rotvajleří slečnu s překrásnou jemnou hlavičkou, která u mně tento týden se svojí majitelkou absolvovala individuální výcvikový servis, doslova a do písmene děsil její vlastní stín. Zhruba před rokem podstoupila kastraci (zdravotní problém s dělohou, ovšem jak je už v našich končinách neblahým zvykem, odstraněny byly i vaječníky), což v kombinaci s její labilnější povahou vytvořilo smrtící koktejl...

... ke mně se dostala již ve fázi silného dlouhodobého stresu, kdy ji v známém i neznámém prostředí děsilo všechno - kontejner, zeď, plot, cizí zvířata, divní lidé, pachy, běžný provoz...

... a protože se její strach dostal už do zvykové roviny, často reagovala zkratovitě i ve chvíli, kdy by sama nedokázala říci proč...

... na vodítku byla schopná se uškrtit, jak moc chtěla už být pryč - dopředu, dozadu, prostě "bojím bojím bojím"...

... první den mě stálo velké úsilí psychické i fyzické, abychom vůbec absolvovali moji standardní trasu, která dokonale prověří všechny psí strachy i skryté démony...

... nicméně v průběhu dalších dnů se opět začal dít ten zázrak, kterému pokaždé s takovým potěšením přihlížím - vyděšená psí bytost se po mém boku začala měnit před očima...

... podstatně se zklidnila, přestala panikařit a v situacích, které první den absolutně nezvládala, se začala chovat klidně - paniku a stres vystřídala zvědavost, zmizely lekavé cukatury hlavy...

... a co je neméně důležité, podle slov mé klientky (kterou jsem také přiměl upravit některé svoje navyklé vzorce chování) stejný pozitivní pokrok vedle ní nastal i v prostředí, které dlouhodobě zažívala pro fenku jako vysoce zátěžové...

... kastrace ve štěněcím věku je vždy obrovský průšvih a jak už jsem tolikrát vysvětloval, v kombinaci s psychickou labilitou a genetickou dominancí jde o smrtící mix...

... tato fenečka s něžnou štěněcí duší teď už zvládne vše, pokud vedle sebe bude mít svoji majitelku a maják v jedné osobě - ale zvládne o mnoho méně, pokud zůstane sama, protože psychicky zůstane kvůli kastraci věčným štěnětem, bez potřebného sebevědomí, klidu a nadhledu...

... ale sám za sebe jsem šťastný, protože jsem udělal vše pro to, abych z ní sejmul co nejvíce jejího děsu z okolí, abych jí nabídl komunikaci a podporu bytosti, na kterou se bude moci spolehnout a která si vždy bude vědět rady - na pár dní sebe a pro zbytek života její majitelku...

... ukázal jsem jí nový pohled na svět kolem, kdy není potřeba se bát, protože jím už nebude procházet jen vedle někoho, ale s někým - a její dobře spolupracující majitelku naučil, jak své fenečce rozumět a jak jí předávat potřebné informace...

... místo pracného nakládání do kufru auta už do něj sama naskočí - je to jen taková praktická maličkost, ale někteří lidé z okolí mé klientky nevěřili, že by to kdy dokázala - první dny to bez stopy strachu zvládala se mnou, od třetího dne už i se svojí majitelkou...

... přiložené fotografie dokumentují klidnou odpočívající fenku po jedné z našich lekcí - ale já v jejím pohledu bohužel vidím i to, co vidím v očích každé kastrované fenky nebo pejska...

 

Bišonek - problém domácího značkování a oční kontakt...

Malý šestnáctiměsíční pejsek plemene bichon à poil frisé (bichon frisé, bišon, bišonek) se ke mně dostal s problémem, který trápí poměrně hodně majitelů psů (viz Poradna) - doma i na návštěvách značkoval...

... v psím světě vše souvisí se vším, zapracoval jsem tedy patřičným způsobem na osobnosti pejska a potřebné postupy předal i jeho majitelce...

... už v Liberci dostal lákavou příležitost označkovat si své dočasné ubytování, testy prošly na jedničku a pokud bude jeho majitelka nadále dodržovat to, co jsem ji naučil, pejsek už nebude mít ke značkování domácího (ani návštěvního) prostředí důvod...

... a jako bonus navíc jsem tohoto malého psího chlapíka využil k názorné demonstraci toho, jak vypadá správný oční kontakt mezi pejskem a jeho člověkem, tedy jeden ze základních principů psího a v mé filozofii přístupu k nim i lidskopsího dorozumívání...

... navázání očního kontaktu není nic naučeného, vynuceného nebo podmíněného, jedná se o přirozenou komunikaci, kdy se pes pohledem zeptá a vůdčí jedinec (ať už člověk nebo jiný pes) pohledem odpoví...

... úmyslně jsem nenatáčel sám, ale požádal jsem o to svoji klientku, aby někdo neměl pocit, že pejska ve skutečnosti zajímá kamera, kterou bych držel před svým obličejem - takto je jednoznačně zřejmé, že se pejsek dívá ne na předmět, hračku nebo dobrůtku v ruce, ale skutečně do mých očí, stejně jako já do jeho...

... vzájemná spolupráce dvou lidí a jednoho pejska opět proběhla v naprosté pohodě, klidu a za necelé tři týdny se ve stejné sestavě setkáme i na mém soustředění - budu se těšit;)

 

Beauceron - červená punčoška...

Beauceron je francouzské plemeno, jehož základy byly postaveny už v 15. století, třebaže svoje současné jméno získal až o čtyři století později...

... neoficiální označení "červená punčoška" (francouzsky "bas rouge") dostal podle typického pálení na spodní části končetin...

... u mne tento týden absolvoval se svojí majitelkou individuální výcvikový servis sedmiměsíční psí puberťák, krásný pejsek v barevné varietě černý s pálením...

... a protože po jeho boku je paní sice stále velmi aktivní, ale přeci jen již ve vyšším věku a s jistým pohybovým omezením, bylo zapotřebí oba naučit spolu fungovat ne cestou fyzickou, ale psychickou...

... a protože tento sebevědomý psí chlapík bude ve svém prostředí muset řešit spoustu různorodých situací a bude přicházet do kontaktu s domácími i mnoha cizími lidmi, dostali u mne oba i hierarchické základy jejich (ne)řešení na základě praktických modelových situací...

... jejichž přínos se projevil hned po jeho návratu domů a absolvování laboratorních krevních odběrů na veterině, kteroužto pro pejsky nepříjemnou proceduru dle své majitelky absolvoval s naprostým klidem a nadhledem a veterinářkou byl po zásluze vychválen do nebes...

... s mojí klientkou opět příkladná spolupráce (před lety u mne byla již se svým předchozím beauceronem) a na rozloučenou jsme si vyměnili knižní památky na tuto akci i s věnováními...

... a protože paní měla u sebe i moji první knížku, neodolal jsem a vyfotil si ji jako krásný příklad toho, jak vypadá její poctivě ohmataný a evidentně tedy i často pročítaný exemplář, což mi samozřejmě udělalo velikou radost...

... přeji této lidskopsí dvojici hodně zdraví, hodně vzájemné komunikace, hodně krásných procházek, radost a energii do života - a jak jsem paní i napsal do knížky, nezapomeňte také občas odpočívat;)

 

Kavalír King Charles španěl - jin a jang...

Na individuální výcvikový servis za mnou tento týden se svojí majitelkou přijeli dva krásní pejsci kavalírci, tříletý a tříapůlletý...

... jedním z mnoha benefitů pro každého, kdo se rozhodne u mne individuál absolvovat, je mnohdy pro klienta překvapivé zjištění skutečných poměrů v psí části smečky...

... paní přijela s tím, že výše postavený je určitě ten mladší z nich, po mém vysvětlení a jejích vlastních zážitcích (i zpětně zrekapitulovaných) s oběma pejsky ale velmi rychle zjistila, že je to přesně naopak...

... ač jednoho plemene, oba pejskové byli nejen rozdílného exteriéru, ale především zcela jiných povah a temperamentu...

... mladší pejsek byl temperamentnější, živější, ale zároveň jednoznačně velmi submisivní, nutně potřeboval vedle sebe fungující maják a potřebné psí jistoty...

... starší byl naopak taková "lokomotiva", jak jsem ho nazval - obecně klidnější, flegmatičtější, ale o to urputnější ve snaze prosadit si svoje, dominantnější, zároveň si tu začal testovat i svoji majitelku, jakmile poznal, že se poměry ve smečce začínají měnit...

... byla to se všemi třemi opět hezká spolupráce a úspěšné řešení hlavního problému, se kterým za mnou přijeli - nejisté a někdy až asociální chování obou pejsků vůči psímu i lidskému okolí, způsobené některými zkušenostmi z dřívějška plus neexistujícím lidským vůdcem smečky...

... i tentokrát proběhlo z mé strany vše potřebné pro to, aby se pejskové v kontaktu s okolím zklidnili a jejich majitelka se naučila nejen vzájemné komunikaci, ale i správnému rozpoznání reálných hierarchických vazeb ve své smečce...

... to nejdůležitější na "psí části" mé práce, tedy pozitivní ovlivnění psí psychiky a hierarchické navázání na člověka z pohledu mých psích klientů proběhla jako vždy úspěšně - kontaktní zpětné vazby obou pejsků (i velmi rezervovaného staršího z nich) byly skutečně dojemné a jako vždy mě dostaly...

... moje klientka mi velmi hezky poděkovala, dle jejího vlastního vyjádření byla velmi ráda, že se ke mně dostala a pokud by jí to nezhatily pracovní komplikace, přijela by prý už minulý rok...

,,, letos už jsme pracovali se dvěma psychicky dospělými pejsky, o rok dříve (v jejich štěněcím věku) by samozřejmě vše šlo ještě rychleji, ale zvládli jsme vše úspěšně a na paní a jejích psích parťácích teď zůstává už pouze příjemná doživotní společná chůze po nastoupené cestě:)

 

Cane corso - formule jedna na okresce...

Cane corso (italský corso pes, cane corso italiano) je už na první pohled silné a respekt budící plemeno. Tento "mazlík" můj individuální výcvikový servis absolvoval se svými majiteli ve věku 14 měsíců, tedy puberťák jak vyšitý...

... ke mně se dostal jako klasický představitel podobných psíků, tedy s nezvládnutou smečkovou hierarchií a izolovanou osobností...

... jak jsem řekl i jeho majitelům - jít s cane corso, který není správně vedený od samého začátku, v provozu, kde ve skoro každém vidí možné ohrožení, je jak jet s formulí jedna po okresce. Je zapotřebí udělat spoustu úprav, aby v takovém prostředí všichni přežili...

... i na tomto psím silákovi bylo od prvního okamžiku vidět, že nejprve nastoupí nejistota, která následně vygeneruje startovací reakci - ze zahrady, kde může bez problémů hulákat na kolemjdoucí, se ocitá v běžném provozu, ve kterém si sám nemůže vědět rady a nutně potřebuje učitele, kterému rozumí a který rozumí jemu...

... první den jsme si spolu museli vyříkat také fyzické pozice - v podobných případech to bývá náročnější, ale je to nutné a díky tomu už druhý den nastoupil podstatně zklidněný pejsek...

... a pak už se začal soustředit na to, co jsem mu "říkal" psychickou cestou - a začal krásně fungovat i se svými majiteli, situace, které dříve absolutně nezvládal, začal postupně tolerovat a neřešil je už útočnou panikou...

... byl skvělý, komunikativní a také s ním jsem už části společné cesty absolvoval na dvou prstech...

... teď to chce jen pokračovat v nastoupené cestě a protože i tentokrát byli na druhé straně barikády spolupracující a chápající lidé (výsledky viděli a sami zažívali na vlastní oči a kůži a dle jejich vyjádření byli velice rádi, že mě objevili, což zase potěšilo mě), má tato sestava už dobře našlápnuto - všem třem přeji vše dobré ve vzájemném soužití lidí a pejska tak krásného plemene, jakým je cane corso italiano ;)

 

Výmarský ohař - ze sklepa do smečky...

Dvouapůletý výmarský ohař z tohoto týdne - krásný psí kluk, kterému se po našem individuálním výcvikovém servisu hodně změní život k lepšímu, stejně tak i jeho majitelce...

... obrátila se na mne, protože začala mít velké problémy s jeho zvládnutím...

... primární příčina byla jednoduchá - paní s ním sice chodila na procházky, ale pejsek byl v noci ve sklepě a přes den na zahradě...

... a proto se za krátký čas nutně musely projevit všechny negativní důelsdky toho, když pes žije bez fungující smečky a bez těsného sociálního kontaktu se svým majitelem...

... nejistota v neznámém prostředí a běžném provozu, stresové chování vůči jiným psům, neznalost běžných každodenních situací, zcela nefunkční chůze u nohy, stresové ventily a život ve vlastní bublině paniky...

... prvním mým úkolem bylo vysvětlit jeho majitelce, že pokud má vůbec něco začít fungovat, pak není možné, aby pejsek trávil svoje noci ve sklepě nebo jiné izolaci od svého člověka...

... díky Bohu měla moje klientka již během několika dní tohoto "individuálu" a s ním souvisejícího pobytu ve společném prostoru spolu se svým pejskem možnost zjistit, že se jedná o zcela přirozenou věc a velmi pozitivní změnu pro oba...

... a slíbila mi, že stejně bude pokračovat i jejich další společný život...

... postupně jsem dával dohromady pejskovu pošramocenou psychiku - u něj ve věku, kdy už dávno není dychtivým učícím se štěnětem, ale přitom stále ještě ani ne psychicky dospělým jedincem...

... čas, kdy vše trvá trochu déle, protože se musí sám přesvědčit, že věci jsou skutečně takové, jaké navenek vypadají...

... nicméně už během těchto čtyř dní jsme byli schopni potkat řadu psů v klidu, bez startování...

... naučil se ode mne spoustu situací běžného denního provozu, které už ví, že řešit nemusí a nikterak ho neohrožují...

... lovecký čumák věčně na zemi a bezhlavé tahání majitelky se změnilo v hlavu nesenou nahoře a klidnou soustředěnou chůzi, kdy je sice ještě občas zapotřebí korekce, ale se mnou už třeba zvládl i nepřerušovaný zhruba dvoukilometrový úsek frekventovanou lesní cestou i následnou veřejnou komunikací na zcela prověšeném vodítku...

... a pokud se bude moje klientka držet toho, na čem jsme se domluvili a co jsem ji učil, dosáhne naprosto stejných výsledků...

... a jsem velice rád za to, že paní od tohoto krásného, ale přirozeně samostatného, ostrého a dominantního loveckého pejska byla otevřená všem změnám, kterými napraví dosavadní chyby - a které pak bude odměnou povahou temperamentní, ale v životě vyrovnaný a spokojený psí parťák...;)

 

Kavkazský pastevecký pes - z průšviháře pohodářem...

Když se do někoho pustí zástupce malých nebo středních psích plemen, celkem se tak moc nestane. Pokud jde o plemeno velké, už může být průšvih o dost horší - a pokud je "pachatelem" fyzicky silný, razantní a velmi samostatně uvažující pastevec, pak jeho majitel nevychází ze smíchu.

A čtyřletý kavkazský pastevecký pes, se kterým jsem tento týden pracoval, byl v minulosti průšvihář opravdu velkého kalibru...

... nějaká ta překousnutá kočka, tři potrhaní psi (pojišťovna se prohnula a naštěstí všichni přežili, ale u jeho obětí se operovalo a šilo hodně, naposledy pár týdnů zpátky), průšvih v lese...

... jednoduše řečeno 70kg samostatný psí obr, který se jako správný pastevec rozhodoval sám za sebe a jako zástupce těch skutečně ostrých pastevců neváhal jít po všem, co byla kořist nebo ohrožení - kočky měl jako maliny, ale jednou před sebou hnal i divočáka...

... pár útěků a samostatných výprav po okolí, při jedné ho srazilo auto...

... jinými slovy žádné ořezávátko, ale pěkné číslo se zničujícím potenciálem, pokud se takto velký pes naštval a rozhodl se řešit věci po svém...

... a protože právě prožívá fázi psychického dospívání, začaly postupně naskakovat také vrozené vzorce chování dospělého pastevce - toho sem pustím, toho ne...

... ale já se na tohoto nádherného pejska moc těšil, protože jem věděl, že primárním zdrojem všech těchto problémů je jen neznalost jeho majitelky ohledně tohoto typu psích plemen a tedy i neexistence správně fungujícího lidského parťaka po jeho boku...

... majitelka jinak s tímto kavkazem tráví spoustu času, našlapou spolu odmala hromadu společných kilometrů a členy psí části smečky jsou ještě další tři pejsci různých plemen a věku...

... a svého kavkazského miláčka má opravdu ráda, on ji také, jenže jak tak často lidem vysvětluji - být jen kamarád z psího vnímání světa a hierarchie opravdu nestačí a pastevci jsou na to obzvláště citliví...

... takže i v tomto případě jsem paní zcela převrátil její původní mylné představy o fungování s pejskem, z čehož v minulosti pramenily veškeré problémy, průšvihy a megaprůšvihy...

... vzal jsem si tedy Rockyho pod ruku a od prvního dne jsme spolu nachodili kilometry v lese i v běžném provozu (lidé, psi, auta) - a zvládli vše bez sebemenšího problému, kočky, psí třídní nepřátele, postupně zvládl i kolem projíždějící auta, údržbové vozy a kamiony - bylo na něm vidět, že právě něco takového do něj před časem narazilo a zpočátku občas šel až do paniky...

... zvládli jsme spolu i naprosto klidný průchod kolem jiného kavkazana, vyřvávajícího a visícího na vratech, ke kterému ho nálezci při jednom z jeho útěků strčili a kluci se samozřejmě okamžitě porvali (naštěstí po chlapsku, takže bez trhání vlásků a dloubání očiček;)) - nicméně od té doby se vzájemně zařadili mezi "osobní nepřátele" a podle toho se k sobě i chovali...

... a Rockyho, toho nádherného hrdého a samostatného kavkazana, jsem svými metodami začal učit, že tolik věcí není zapotřebí řešit, není třeba se kvůli nim rozčilovat a pouštět hrůzu - a tolik věcí je zcela přirozené respektovat, pokud má vedle sebe rovnocenného parťáka, kterému se rozhodne věřit...

... také jeho majitelka mi vždy den poté hlásila, že svoje "domácí úkoly" zvládli bez problému a jak je to prima a fajn, když teď už ví, jak s ním fungovat...

... s paní byla také velmi dobrá spolupráce, což je vždy důležité - a pokud dojde k naplnění všech mých souvisejících doporučení k dlouhodobým (doživotním) změnám v jejich praktickém soužití, pokud nezapomene držet se všeho, co jsem jí vysvětlil a ji i Rockyho naučil, pak si "velký průšvihář" už vše vybral a zůstane jen ta velká čistá psí osobnost hrdého, silného a velmi inteligentního plemene zvaného kavkazský pastevecký pes - pohodář a úžasný pes, kterého lze jen obdivovat...

... kdy pastevec zůstane i nadále plně pastevcem se všemi specifiky své povahy, nezmění se v plyšáka, ale přestane být nekontrolovatelnou neřízenou střelou...

... a já si opět odnáším radost z úspěšné a naplňující práce, kdy jsem dalšímu pejskovi a jeho člověku pomohl změnit společný život k lepšímu ;)

 

Velký knírač - hrdost a dominance...

Krásný pejsek, čtrnáctiměsíční velký knírač na vrcholu psí puberty, tento týden i se svojí majitelkou absolvoval další z mých individuálních výcvikových servisů...

... toto plemeno není pouhou velkou vizuální kopií svých menších jmenovců, jedná se o zcela jinou ligu...

... k vyšlechtění velkého knírače byla mimo jiné použita i plemena černý ruský teriér, rotvajler nebo dobrman a jeho povaha byla cílena k vytvoření velkého, dynamického a nebojácného hlídacího a obranářského psa...

... byl a stále je využíván i v bezpečnostních složkách a také díky prapůvodním pasteveckým psům, kteří tvořili základ budoucího šlechtění a přikřížení například flanderského bouviera, je jednou z jeho základních povahových specifik vysoká vrozená dominance a nezanedbatelná samostatnost v rozhodování...

... a pro mě osobně další z mých oblíbených plemen, u kterých miluji jejich hrdost a nepodbízivost, které dávají jasně na odiv, stále si zachovávají svoji tvář - a na druhou stranu čistou spolupráci s lidským parťákem, kterého se rozhodnou přijmout jako sobě rovného...

... také tento psí puberťák se potřeboval zorientovat v běžném denním provozu a prostředí, naučit se ode mne, které situace jak řešit, kdy je zbytečné se něčím zabývat nebo něco komentovat...

... bonusem navíc pak byla opět náprava do té doby nefungující společné chůze s majitelkou (po cvičákovsku a zavádějícím termínem "chůze u nohy") - v mém podání soustředěný přesun v režimu spolupráce, nikoli souboje člověk versus pes...

... moje opět dobře spolupracující klientka se naučila vše potřebné pro každodenní společný život - informace, praktické postupy, komunikace, hierarchie, řešení potenciálních problémů...

... černé máničce jsme spolu hned druhý den ostříhali frajerskou ofinu, díky které spíš tušil než opravdu viděl - původní stav je patrný z první fotky, na které jsem ho zachytil bezprostředně po první lekci, kdy to zalomil v kufru auta na pneumatice - opět jako důkaz rozdílu mezi uvolněním pouze fyzickým (což chybně praktikuje naprostá většina psích majitelů) a uvolněním psychickým, které je výsledkem mé komunikace "na pozadí"...

... majitelce tohoto černého krasavce velice děkuji za pozitivní spolupráci a oběma svým klientům přeji vše dobré do zbytku jejich společného lidskopsího soužití ;)

 


Chci poděkovat všem, kteří do dnešní doby využili služeb VÝCVIKOVÉHO SERVISU FALCO. Jednak za jejich pejsky (o které tu jde především) a jednak za to, že svým psům věnovali energii, čas a byli ochotni převzít výcvikové a komunikační metody, o kterých se běžně neví a které jim pomohly a pomáhají jejich problémy řešit. Všem, kteří se v budoucnu na mne obrátí, chci opět předem zdůraznit - v naprosté většině případů se nejedná o špatného nebo zlého psa (jen občas o dočasně zkaženého a podtrženého), ale pouze o nedostatek znalostí nutných k zvládnutí a komunikaci s inteligentním tvorem, který je označován jako "pes", popřípadě o aplikaci špatných metod... Spousta chyb se dá napravit - ale chce to zasáhnout vždy co nejdříve a především sám v sobě najít sílu a odhodlání pro nápravu chyb minulých něco udělat. Děkuji a vážím si všech, kterým se to již podařilo, děkuji svým klientům za ocenění mé práce, které mi projevují a těším se na všechny, kteří se v budoucnu rozhodnou mé pomoci využít...

 

Zpět na hlavní stránku

Copyright © 2000-2017 Viktor Dostál - Psí škola FALCO
All Rights Reserved/Všechna práva vyhrazena.
WWW stránky založeny 20.10.2000