Poradna (archiv starších příspěvků - rok 2013)

Za období: 1.1.2013 - 31.12.2013

(29.12.2013)
Tazatel: Jan Zwinger, Opava
Plemeno psa:
kavkazský pastevecký pes x slovenský čuvač
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Máme čtyřletou fenu křížence kavkazského pasteveckého psa se slovenským čuvačem.Je to ještě panna. Fena je hodná k vnoučatům, můžou na ni dřívi štípat, je ale hyperaktivní a to se projevuje tím, že si nenechá ujít žádné auto, které jede za plotem, oštěká každého kolemjdoucího, zejména děti na hrkadlech a je vidět, že si to užívá. Pokud jsme s ní na dvoře a na zahradě, když se jí to zakáže, přestane, ale jen do doby, kdy se objeví na ulici další objekt. Jestli tam nikdo z nás není, radostí běhá, že se jí podařilo zase někoho oštěkat. Můj dotaz bude asi naivní, ale myslíte si, kdyby měla štěnata, změnila by své chování? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Pastevci jsou hlídači od své přirozenosti a pokud se jim člověk v tomto ohledu od začátku patřičně nevěnuje, začnou si svoji roli opravdu užívat. Pokud by Vaše fenka měla štěňata, svoje chování by samozřejmě nezměnila - naopak by v období březosti a odchovu přitvrdila, protože jednak by brala spoustu situací jako ohrožení sebe samé a svého vrhu, jednak by štěňata názorně učila přirozené vzorce chování svého plemene, tedy nedůvěru a ostražitost. Březost a následný odchov štěňat by v její povaze do budoucna v žádném případě Vámi požadovanou změnu nezpůsobila. Pokud by ale  v tomto období prožila negativní zkušenost ve smyslu reálného ohrožení jí samotné nebo jejího vrhu, pak by se naopak jeji povaha ještě zostřila.

Jak jsem psal již v úvodu, je zapotřebí s pejskem/fenkou vždy pracovat (a od samého počátku) tak, aby se přirozené a pro majitele nežádoucí sklony potlačily a psí jedinec respektoval rozhodnutí svého "vůdce smečky". Jiná cesta opravdu není.

 

(15.12.2013)
Tazatel: Veronika Dlouhá, Nový Bor
Plemeno psa:
labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 11,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý večer pane Dostále, náhodou jsem narazila na Vaše stránky. Váš přístup mě opravdu zaujal. Přirozená komunikace se zvířaty je mi blízká - sama tímto způsobem pracuji se svou kobylkou. Proto bych Vás ráda požádala o názor. Žijeme v domku se zahradou a máme staršího pejska. Vychovával ho můj přítel, já se do jejich "smečky" přidala až v jeho devíti letech. Fungujeme společně dobře, pejsek je takový náš jedináček. Rádi bychom si ale pořídili pejska ještě jednoho. Je to hlavně moje přání - ráda bych parťáka ke koním (samozřejmě nejen tam, i doma bude veseleji)Zároveň si uvědomuju, že tu náš pejsek nebude věčně. A bojím se, jak bychom takovou situaci jen ve dvou zvládli. Rozhodně ale nechci, aby tím náš pejsek nějak strádal. Jak už jsem řekla, Cosmi je jedináček. Na fenečky je hodný, na psy dříve vyjížděl, teď už si jich moc nevšímá. Novým přírůstkem by měl být australský ovčák. Hledala jsem plemeno, pro které je spolupráce s koněm přirozeností a zábavou. Co si prosím o tomhle nápadu myslíte? Pokud druhého pejska, doporučil byste spíše psa nebo fenečku? A ještě jedna otázka. Četla jsem Váš názor na kastraci. Úplně s Vámi souhlasím, nicméně.. v minulosi jsme měli dvě fenky, obě bez štěňátek, a obě nás opustily už kolem devátého roku kvůli nádorům na bříšku. Sama bych dala přednost opět fenečce, měla bych ale strach ji nechat bez tohoto zákroku. Moc Vám děkuji za Váš čas a názor!

Odpověď: Dobrý den:) Australský ovčák ke koníkovi klidně. Totéž plemeno k jedenáctiletému pejskovi už může představovat určitý problém, pokud by se jednalo o psa (dominance). Pokud by to byla fenečka, naopak by Vašemu labradorovi ve stáří pomohla. Z tohoto pohledu by tedy fenečka určitě byla vhodnější.

Na druhou stranu - pokud byste nechala zmrzačit fenku jen kvůli nesmyslné představě o "snížení rizika rakoviny", pak si ji prosím rozhodně nepořizujte. Zkuste si pro názornost třeba představit, že se Vaši rodiče někde v období Vaší puberty rozhodli pro stejný zákrok u Vás samotné - aby Vám díky svému iracionálnímu strachu "snížili riziko rakoviny". Jakkoli to zní drsně, fungování psího a lidského organismu je v tomto ohledu identické a věřte mi, že byste za toto "dobrodiní" svoje rodiče proklínala do konce svého neplnohodnotného života.

Přirozená mezidruhová komunikace (psí, koňská atd.) mimochodem není pouze o dorozumívání - u lidí, kteří ji skutečně pochopili a mohou se k ní hlásit, je ve stejné míře i o respektování plnohodnotného života a neubližování psychickém ani fyzickém tvorům, kterých si vážíme...

 

(15.12.2013)
Tazatel: Markéta Zemanová, Liberec/Ústí nad Labem
Plemeno psa:
briard
Pohlaví: pes
Stáří: 18 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se na Vás obrátila s dotazem ohledně problému, který mám posledních 14 dní se svým psem. Psa jsem si brala jako 8týdenní štěně z CHS, kde vyrůstalo ve smečce štěňat i dospělých psů, po celou dobu dospívání nebyl žádný vážnější problém. Jako malého jsem ho brala na různá místa, mezi různé lidi, kde nikdy neprojevoval výraznou bázlivost či agresivitu. Jako štěně bych ho charakterizovala jako vyrovnaného, v nových situacích lehce nedůvěřivého psa. Když mu vyrostlo tělo, ale v hlavě zůstával stále štěnětem, začala ho spousta psů napadat, tak jsem si ho naučila, že mi chodil za nohy a konflikty jsem řešila za něj. Nyní je v pubertě, mlátí to s ním ode zdi ke zdi a začal přejímat iniaciativně obranu již preventivně. Teď v pubertě začal být nevyrovnaný a strašně obtížně se dostává ze vzrušení. Tím, že mu přestávám v některých situacích důvěřovat, tak na něj přes vodítko přenáším špatné signály a celou situaci ještě zhoršuji. Největší problém mám s velkými psy (malých si nevšímá, i když na něj štěkají) v případě, že ho zaměřují. Měla jsem už i incident, naštěstí oba dva své psí "ego" pouze demonstrovali, ale je to nepříjemné a obávám se, že se to může s věkem zhoršovat. Podobný problém se tento týden začal objevovat i s lidmi, kteří mají z jeho velikosti strach a podvědomně ho pořád pozorují. Stále stejný scénář, dojde k očnímu kontaktu, pes vylítne a párktát blafne, ale obávám se, že v budoucnu by tato jeho nevyrovnanost mohla skončit i kousnutím. Chtěla bych Vás proto poprosit o radu, jak takovouto situaci řešit.

Odpověď: Dobrý den:) Briard je jako plemeno povahově ostrý pes a právě v pozdější pubertě se tento rys začíná naplno projevovat. Pokud v této době majitel svého psa nezvládne (nebo ho vede špatnou cestou), jeho dominance a samostatné vyhodnocování situací se s postupujícím časem zvyšuje, velmi často až do extrémních stavů. Výsledkem pak jsou problémový pes a problémový majitel - ten první jako důsledek nezvládnutí briardí povahy svým majitelem, ten druhý jako důsledek téhož, pouze z opačné strany vodítka...

Pokud skutečné stojíte o pomoc, budete muset za mnou i s pejskem přijet a já Vám i s tímto briardem pomůžu. Na dálku v tomto konkrétním případě opravdu nic řešit nelze.

 

(8.12.2013)
Tazatel: Jana Krumlová, Londýn (Velká Británie)
Plemeno psa:
labrador/teriér
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 4 roky/1 rok
Kastrace:
ne/ ano (v raném štěněcím věku)
Dotaz: Dobrý den. Mám 4letou labradorku Connie(nekastrovaná) a pred 3 mesíci jsme se nastehovaly do domu kde bydlí s mojí spolubydlící roční bílá teriérka Stella (kastrovaná v pár měsících po narození). Stella nejdřív nechtela prijmou Connie v domě, což je samozřejmé, ale po pár dnech a pár soubojích o hračky se z nich staly skvělé kamarádky...spí spolu, převážně je venčíme dohromady, umějí si krásně hrát...ale moje Connie přece jenom využívá toho, že je vetší, když se přetahují o hračku, Connie je ta, co ji vždy nakonec dostane. Ale hlavní problém začal před pár týdny, krmíme je obě dohromady, misky mají vedle sebe, ale Connie má tendenci jíst Stelly jídlo...Stella dojídá občas jídlo po Connie, ale s tím Connie nemá problém. Snažíme se Connie odnaučit jíst Stelly jídlo, ale ona žere co vidí...Stelle se to samozřejmě nelíbí. Stella hlavně nikdy nejí když se jí jídlo nasype. Connie svoje jídlo okamžitě spořádá,někdy nechá jen pár granulí. Stella ale byla zvyklá mít jídlo nasypané celý den a jíst ho postupně kdy chtěla...teď to nemůžeme dělat, jinak to Connie sní. Místo toho aby Stella jedla svoje jídlo útočí na Connie. Štěká úplně do vyčerpání. Connie jednou na ní kvůli tomu zaútočila...Začaly jsme je tedy krmit zvlášť a dáváme Stelle max 30 minut na to sníst její žrádlo jinak ho schováme...ale nepomáhá to. Stella skoro nežere a štěká na Connie i když není jídlo v dohledu. Jen tak leží na gauči a v tom se Stella náhle zvedne a začne na Connie štěkat, bez důvodu...myslíme si, že asi žárlí, ale nevíme proč, protože jim dáváme stejně lásky.
Nevím jestli to také nebude mojí spolubydlící, která není moc disciplinovaná ve výchově. Connie je celkem vychovaná, nemám s ní problém, ale taky ji neustále cvičím. Stella je ale rozmazlený psík. Když je ovšem vezmu na procházku, jsou absolutně v pohodě a krásně si hrají a taky spolu pořád krásně spí v obětí.... Stella má všeobecně problém se štěkáním..ale teď tím začla vyvolávat i souboje s Connie :/ Nevím jestli pomůže, ale Connie je krmena Burnst granulema s příchutí kuřete a rýže a Stella má Iams, také kuře..občas dostane nějakou konzervu, kterou sní okamžitě. Omlouvám se za vyčerpávající dotaz :) V podstatě mi jde jen o to, jak se ujistit, že fenky budou spolu vycházet a nebudou na sebe žárlit nebo se prát. Děkuji moc za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) "V podstatě mi jde jen o to, jak se ujistit, že fenky budou spolu vycházet a nebudou na sebe žárlit nebo se prát." V současném stavu věcí spolu rozhodně vycházet nebudou teď ani v budoucnu, je zapotřebí udělat zásadní změny, aby se situace zlepšila, ale normální nebude nikdy. Hlavním problémem je kastrace Stelly v raném štěněcím věku - tento zásah její chování i vztah k psímu okolí negativně ovlivnil jednou provždy a nikdy již nejde vrátit zpátky.

Kastrací zmrzačený pes potřebuje svůj "maják" (vůdce smečky) ještě daleko víc než pes plnohodnotný. Pokud není výchova a vedení Stelly "psí", ale "lidské", pak je to další velký zdroj problémů.

Vztah dvou fenek je vždy potenciálně problematický a úzce souvísí i s věkem a psychickým stavem a vyspěním aktérek. Skutečné problémy Connie a Stelly vás teprve čekají až za několik měsíců, současný stav je teprve začátek. Pokud by Stella byla plnohodnotná fenka, vše by vyřešila důsledná psí komunikace a vedení, takto je situace podstatně zkomplikovaná a s největší pravděpodobností nebude pohodová nikdy. Každopádně jako první je vysoce vhodné prostudovat si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO - pro Vás i Vaši spolubydlící. Spokojený život pejska nespočívá pouze v jeho "cvičení" a základem úspěchu ve Vašem konkrétním případě je vytvoření a vedení jedné hierarchicky fungující smečky. Oč jde, máte popsáno právě na tomto webu a protože se jedná o poměrně složitou a komplexní záležitost, odkazuji Vás na již napsané texty, články, odpovédi v Poradně - prostudujte si je a začněte tyto postupy se svojí spolubydlící uplatňovat v praxi. Pokud to neuděláte, situace se bude čím dál víc zhoršovat - pokud zapracujete, bude relativně dobrá s omezením daným zmrzačením (kastrací) mladší fenky.

 

(1.12.2013)
Tazatel: Boháčovi, Olomouc
Plemeno psa:
anglický buldok
Pohlaví: fena
Stáří: 10 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý večer . Vážený pane Dostále, dovolíme si vás ještě poprosit o názor. Každý večer pročteme pár příspěvků ve vaší poradně, abychom se nějak vědomostně posouvali :-) a aby jste se nemusel opakovat :-) . Nicméně prosíme o radu, názor, zda i nadále je s naší fenečkou vše v pořádku :-) .že půjde o temperament, který jsme ještě neměli, je nám už jasné, pokud nespí, tak by něco dělala, kousala ( většinou věci, které by neměla a které dokola zakazujeme ) . Jen nevíme, zda opravdu k této povaze přistupujeme správně , máme totiž už trošku obavu, zda si nás nezařadí jako zakazující a " otravné " spolubydlící :-) . Tím jak je hyperaktivní ( aspoň podle našich dosavadních zkušeností se psy ) tak je vlastně většina slov a činů z naší strany zakazující , tedy pro ni negativní. I při hře začně např. kousat do ruky, apod, takže zase zákazy...Za další : když ji chceme umravnit v něčem co nemá dělat a už musíme přistoupit k chycení za kůži za krkem, tak se ohání a snaží se kousnout  a pokud bychom tam ruku nechali tak kousne ...to nám dělá největší starost, protože takové reakce  u psů natož u mimina  jsme doposud neměli a nevíme jak to brát...je to jen podle vás jak čteme v některých příspěvcích zkouška co může ? a nebo už teď jde o určité agresivní chování, i když víme, že ten výraz nemáte rád a u štěněte asi tuplem ne. Je to pro nás nepříjemné, že jsme se u ní, takového miminka,  dostali do fáze, že se na ni víc zlobíme než si užíváme my i ona hezké chvilky.  např. i na  zahradě ,  kde by mohl být relativně klid, tak  za pár minut najde nějaké klidně 5 cm místečko kde je plot od země kousíček jinak než natěsno a cpe se pod něj, takže zase zakazujeme a jelikož neposlechne ani na po druhé, ani na potřetí , tak se zase zlobíme...chce si prostě totálně dělat jen co chce ona...není v ní taková ta štěněčí pokora a milost :-) . Zatím naše zkušenosti se štěňaty byly takové, že u zvýšeného hlasu nebo intonace se jakoby zamyslelo a nebo aspoň na po druhé, po třetí už reagovalo hezky a postupně jsme se posouvali dále, tady se neposouváme, spíš nám přijde, že si řekla, že tady ji to takhle nebaví a buď bude po jejím a nebo ať si trhnem :-)......
Pak bychom se ještě moc rádi zeptali, zda ji kvůli výchově mít více oddělenou od druhé fenky, protože ji necháváme s ní stále, hrají si spolu a malá pak nemá zrovna velký zájem o nás :-) a o výchovu už vůbec ne :-) , jak na to, když jsou dvě ? dvě jsme měli celý život vždy a vždycky to šlo tak nějak přirozeně, tady u té fakt nevíme vůbec jak dál...
Píšeme vám, i když podstupujeme  riziko:-), že nám řeknete, že to celé kazíme my :-) ...ale pro nás je důležité jak na ni, abychom byly kámoši , v tom správném slova smyslu . Moc děkujeme a těšíme se na vaše psaní.

Odpověď: Dobrý den:) Jak jsem Vám zde v Poradně odpovídal před 14 dny, budování autority a komunikace s pejskem nejsou mechanická záležitost a pokud ji člověk takto prezentuje, každé průměrně dominantní štěně dá jasně najevo, že to na něj neplatí. Už malé štěně dokáže naprosto přesně odhadnout, co v jeho člověku je a není a každou slabost, nedůslednost nebo nejistotu dokáže perfektně využít k budování vlastni pozice...

Vaše "malá" nad Vámi začíná mít jednoznačně navrch a pokud s tím nic neuděláte, budete mít s fenečkou v blízké budoucnosti velký problém, který se snadno může změnit v celoživotni. Přitom tato fenečka sama za nic nemůže. Už minule jsem Vám napsal, že ve Vašem konkrétním případě by bylo rozumné se domluvit na osobní konzultaci - nenabízím to kvůli sobě, ale kvůli Vám a Vašim problémům s dnes ještě malým buldočím štěnětem. Ještě jednou Vám tedy nabízím tuto šanci, kdy máte možnost vidět, jakým způsobem se komunikuje s pejskem tak, aby to fungovalo - a pokud budete chtít, máte možnost se vše potřebné i naučit. Nepodceňujte prosím to, co Vám doporučuji a nenechte problémy zajít příliš daleko.

Ke druhému dotazu -  pokud svoje fenky od sebe budete oddělovat, bude to to nejhorší, co můžete udělat a negativní následky se dostaví velmi rychle...

 

(24.11.2013)
Tazatel: Kateřina Hadrabová, Halberstadt (Německo)
Plemeno psa:
bílý švýcarský ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 1-1,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, v jednom útulku jsem našla cca roční fenku švýcarského ovčáka a mám pocit, že to je přesně pes, kterého hledám. Chci si však být jistá, že je můj současný životní styl vhodný pro pořízení psa. Studuji v Německu (zde jsem sama v bytě, časové možnosti při studiu jsou na psa dostatečné), jezdím však každý víkend do Čech za rodiči a přítelem (3-4 hodiny v autě) plus v ČR samozřejmě trávím svátky a volna. Chci se zeptat, jak by takové cestování a změny prostředí pes snášel a zda je to pro psa vhodný způsob života. Díky za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud existuje a funguje vazba mezi psem a jeho člověkem, pak pejsek zvládne přesuny, změny prostředí a všechny "nepohodlné" životní situace zcela bez problémů a traumat. Pro každého psa je životně důležitá a prioritní smečka a nevnímá jako problém, pokud s ní zažívá cokoli. Problémem se pro něj podobné věci stávají v okamžiku, kdy svoji smečku nemá a neumí se proto se zátěžovými situacemi sám vyrovnat.

Proto zní otázka jinak: jste schopna svému potenciálnímu psímu parťákovi zabezpečit jeho přirozené sociální prostředí, tedy hierarchickou smečku se správně fungujícím vůdcem ve Vaší osobě? Pokud ano, vše ostatní v životě oba zvládnete. Pokud ne, pak si pejska (a plemeno typu bílý švýcarský ovčák, který je spíš vlkem než psem, vůbec) nepořizujte...

 

(17.11.2013)
Tazatel: Jiřina Dědková, Nový Bor
Plemeno psa:
jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, v září byl pes 3x ob den připuštěn k fence (oba poprvé) a tento týden se měla narodit štěňata. Místo toho 6 dní před prvním termínem fenka porodila 2 mrtvá tělíčka. Pátráme čím se to mohlo stát. Četli jsme o Herpes viru, který je prý dost rozšířen, přenáší se i vzduchem a dá se zjistit z krve. Tento vir má za následek mrtvá štěňata nebo úmrtí nastává brzy po porodu. Chtěla bych vědět, jestli výsledek by byl stejný, pokud bude fena zdravá, ale pes by měl virus (vyskytoval by se i ve spermiích?) Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, bohužel přenos z nosiče viru na zdravého jedince (v tomto případě z krycího psa na fenu) je v podstatě stoprocentní. Virus je mimo jiné přenosný prostým olíznutím nebo pohlavní cestou (obecně všemi tělními tekutinami), takže při krytí není šance se přenosu vyhnout a nakrytá zdravá fenka je infikovaným psem nakažena. Popsané symptomy mohou tomuto případu odpovídat, ale jistou odpověď může dát pouze vyšetření na protilátky (jinými slovy zda u daného jedince proběhla nákaza a tělo si vytvořilo protilátky), virus samotný v současné době identifikovat nelze.

Na druhou stranu mohl případ Vaší fenky mít i jiné příčiny (genetické nebo orgánové poškození), každopádně výše popsané vyšetření je schopno jednu eventualitu vyloučit.

 

(17.11.2013)
Tazatel: Boháčovi
Plemeno psa:
anglický buldok
Pohlaví: fena
Stáří: 8,5 týdne
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, vážený pane Dostále. Pořídili jsme si fenečku angl. buldoka, je to náš 4.pejsek v životě( první angličan ). A jelikož je úplně jiná než doposud pejsci co jsme měli, a nechceme zanedbat výchovu a zároveň ji nechceme připravit o dětství, moc prosíme o radu. Doma máme ještě franc. buldočku ( 3 roky ). Angličanku máme doma 5 dnů. Pokusíme se shrnout její chování : první cca dva dny byla klidná, držela se nás i na zahradě,mazlivá. Nyní : pokud je vzhůru tak stále štěká, že si chce buď hrát, nebo chce někam dát ( např. na postel, kde s ní spíme ), nebo chce jíst, prostě štěká skoro stále :-). Francouzka když něco chtěla tak u toho seděla a čekala, zaštěkat jsme ji slyšeli snad až v roce. Angličanka víceméně stále něco kouše, i ruce, nohu když jde někdo kolem...když jí pohrozím tak vystartuje i na prst - možná je to jako hra pro ni, doufám, že ano :-). Jinak je velmi učenlivá a čistotná. To co nechceme aby dělala tak ji směrujeme, aby se učila co se může a co ne. Ale např. když ji vezmeme odněkud, že tam nesmí ( aby např. nespadla), tak se tam dokáže dokola vracet 10x, vzteká se a my ji 10x odtud vezmeme.Počítáme s buldočí - tvrdohlavou povahou, ale nemáme zkušenost, zda toto je ještě v pořádku + to štěkání a vynucování si stále všeho co zrovna chce. Francouzka se snad ani nemusela vychovávat, šlo to samo...a tak teď nevíme jak postupovat, abychom si nepokazili její vztah k nám, ale bojíme se, aby nevyrostla v nevychovaného domácího tyrana :-) . Angličana jsme ještě neměli a tak třeba je to u nich normální, nevíme.Pomalu ji "cvičíme" zůstat doma i sama, v ohrádce ,vzteká se, ale už i chvíli vydrží potichoučku.Většinu dne je ale s námi, spí s námi i s buldočkou v posteli.Pořizovali jsme si angličanku s tím, že jsme se právě zamilovali do franc. buldočky - jejího chování a říkali jsme si , že dle obecných charakteristik by měla být angličanka ještě pohodovější než temperamentní francouzka,na což jsme se těšili a říkali si , že to bude fajn mít právě ty dvě. Ale zatím jsme dost překvapeni. Moc vám děkujeme za radu, omlouváme se, zda se ptáme na to co jsme už měli pochopit z vaší poradny a přejeme hezký podzim.

Odpověď: Dobrý den:) Každý pejsek je jiný a stačí jen sáhnout ve vrhu o štěně vedle a máte zcela jinou povahu - temperament, kontakt, dominanci... Nejhorší je čekat stejnou povahu a reakce jako člověk zažil u některého svého minulého pejska nebo jak viděl u někoho jiného. Tací lidé pak bývají zklamaní, protože cosi očekávali a realita je jiná - ale přitom je zmíněná diverzibilita zcela normální a přirozený jev, jen je třeba jej akceptovat a být na něj připraven.

Prostě a jednoduše - prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde kvantum informací nejen o správné výchově štěněte, nesrovnávejte malou s obecnou charakteristikou plemene ani s francouzským buldočkem a uplatňujte při výchově zde popsané postupy a principy konkrétně podle toho, jaká Vaše malá fenečka skutečně je - ne podle toho, jakou byste ji chtěli vidět. Berte její individualitu, reagujte na ni správnou výchovou a korekcemi a vše dáte do pořádku. Jistě, znamená to vynaložený čas a energii, ale jinak to opravdu nejde a jen "být překvapeni" nestačí. Přeji hezký podzim vám všem a malé posílám pohlazení:)

 

(10.11.2013)
Tazatel: Kateřina Szymiková, Havířov
Plemeno psa:
portugalský vodní pes
Pohlaví: pes
Stáří: 12 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, před 3 týdny se naše rodina rozrostla o nového člena jménem Bento. Dříve, než jsme si pejska pořídili, přečetla jsem obě Vaše knihy, a snažím se všechny Vaše výchovné rady důsledně aplikovat na našem temperamentním Bentovi, doufám že se výsledek dostaví :-). A teď k dotazu: chovatelka nám kladla na srdce pejska v prvním roce nepřetěžovat pohybem z důvodu dysplazie kloubů,kterou bývá bohužel i toto plemeno často postižené. Konkrétně má chodit na procházky v poměru stáří psa 1 týden = 1 minuta procházka, což při jeho 12 týdnech dělá 12 minut/denně. Přijde mně to moc málo, i když kromě procházek má k dispozici i menší zahradu, kde se může dosyta vyřádit. Jaký je Váš názor na délku procházek v souvislosti s dysplazií, které bychom se chtěli určitě vyhnout, ale zároveň Bentovi poskytnou dostatek pohybu. A ještě druhá otázka. Od samého počátku měl Bento asi jako každé štěně zálibu v kousání lidských rukou a oděvu, však to znáte :-), všechno řešíme zavrčením, vytřepáním za kůži, nebo lehkým stisknutím čumáku, což ho ale téměř vždy vyprovokuje k dalším hryzacím útoků, přestože má buvolí kůži na kousání vždy k dispozici. Jak dlouho trvá dle Vaší zkušenosti tohle období ? Ztratí pejsek zálibu v kousání lidkých končetin a oděvu, jakmile bude mít nové zoubky ? Nebo nevrčím dostatečně důkladně a štěně to prokouklo a již teď mně jako autoritu nebere ? Pořád si říkám, že je ještě malý, je to hra, ale zároveň nechci hned v počátku něco zkazit. Děkuji za odpověď a přeji Vám hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Během prvního roku věku je opravdu potřeba dávat pozor a štěně v růstu nepřetěžovat přílišným pohybem. Vzorec "1 týden = 1 minuta pohybu" je ovšem nesmysl, navíc nelze nasazovat paušální měřítka, protože každé štěně se pohybuje jinak v závislosti na individuálním temperamentu, kondici a prostředí. U všech svých pejsků jsem zátěž odhadoval vždy citem a nikdy žádný z nich neměl problémy - třeba s Gardym jsme začínali někde na 3km denně a postupně přidávali, od roku výš jsme šlapali 8-10km a dnes šlapeme kolem těch 8km denně, samozřejmou součástí je "psychické unavení" (viz PSÍ STRÁNKY FALCO). Daleko důležitější než délka trasy je ale její povrch (už jsem to tu také párkrát zmiňoval) - především v období růstu a tvorby pohybového aparátu (kosti, klouby) je potřeba vybírat měkké povrchy (lesní stezky, louky) bez pastí v podobě různých výmolů a děr, kam může psí končetina zapadnout. Zažil jsem hodně štěňat, která si z poranění končetiny v raném věku odnesla následky po celý zbytek života, proto správnou volbu vhodného terénu zdůrazňuji jako velmi důležitou okolnost!

Ke druhé otázce - stále znovu a znovu zde i svým klientům (ti mají možnost vidět rozdíl názorně při mém osobním provedení) opakuji, že popsané přirozené psí signály nejsou založeny na mechanice, nýbrž že za jejich úspěchem vždy stojí odpovídající emoce a autorita. Pokud tyto atributy chybí, štěně signály chápe zcela jinak a považuje je pouze za hru (ve které hodlá vyhrát) nebo test (ve kterém také hodla být tím silnějším).

Bylo by rozumné se se mnou ve Vašem konkrétním případě domluvit na osobní konzultaci, vždy je lépe vidět než jen číst...

 

(10.11.2013)
Tazatel: Lucie Viktorinová, Rokytnice v Orlických horách
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, předem se omlouvám,jestli tu už byl někdy dotaz vložen,ale jelikož mám malé dítě,tak jsem to projela dosti v rychlosti.Můj problém spočívá v tom,že se mi nepozdává povaha našeho 3.měsíčního štěněte.Už máme 3.letou fenku,kterou jsme si brali před 3.roky z útulku.Ta je naprosto v pohodě.Našeho malého 12.měsíců,přijala perfektně a spíš ho chrání.Před 14.dny jsme se rozhodli si z útulku vzít další štěně.Fenku křížence,která má 3 měsíce.Nejdřív to bylo takoví miminko,ale poslední dva až tři dny se mi zdá nějaká moc agresivní.Nejdřív otravuje tu starší fenku (naštěstí je pořád velmi hravá,tak jí to nevadí),ale pak najednou otočí a začíná na ní jako-by vyjíždět.Nejdřív jsem si myslela,že už je unavená a dává najevo té starší,že už chce mít klid.Když jsme ale starší fenu okřikli a poslali jí na místo,tak ta málá provokaterka jde zase po ní a  provokuje ji.Dnes ráno dokonce vyjela i na našeho ročního syna.To se mi nezdá moc normální.Dítě vedeme k tomu,že se pejskům neubližuje a za nic je netahá ani nebije.Spíš je držíme od sebe. Vyjímkou je Bery.Ta malého zbožňuje a sama za ním chodí.Taky s náma oba psi spí v posteli.Ta starší byla tak zvyklá od mala,tak jsem měla strach jí to zatrhnout,když jsme donesli domů malou,aby jí to neměla za zlí.Ta malá neskutečně štěká a vyvádí,když jí někde nechám samotnout.Ať už v noci na zemi,nebo v jiné místnosti.Od začátku je na mě strašně fixovaná.Když jdu třeba vařit a hlídá je přítel v jiné místnosti,tak se malá zamnou cpe a dobývá.Jak ji donutit spát na zemi na pelechu.Při takové smečce už je nám v posteli docela těsno.A je normální,že takové malé štěně je tak vzteklé?Mám strach,aby nebyla agresivní a musela jít pryč.Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Fenečka není vzteklá, je jenom Vámi nezvládnutá a ve stresu, protože od ní automaticky čekáte bezproblémové chování dospělého psa dle vzoru Vaší starší fenečky. Zapomínáte, že je zapotřebí ji vychovat - věnovat jí spoustu času a energie. Štěně se samo nevychová a každý pes je jiný, má jinou povahu, temperament, dominanci - není a nebude to kopie fenky, kterou už máte doma tři roky.

Na všechno tohle jste bohužel zapomněla. Máte doma ročního syna (který Vám dá přirozeně dost práce sám od sebe) a tříletou fenku, která již vše zná a je víceméně dospělá a bezproblémová. Na tříměsíční štěně, které jste si pořídila (a které rozhodně není agresívní, jen mu chybí výchova a správná zpětná vazba), Vám tak nějak nezbývá čas ani trpělivost. Malá začíná být evidentně vystresovaná (proto vyjede i po Vašem synovi) a to je průšvih, který může skončit špatně, pokud s ní nezačnete pracovat.

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO a texty o výchově štěněte (a smečkovém životě) a buď začněte malou opravdu vychovávat a věnovat jí potřebný čas nebo jí dejte šanci najít domov, kde tyto základní věci pro život najde...

 

(10.11.2013)
Tazatel: Mirka Hrabinová, Valašské Klobouky
Plemeno psa:
německý krátkosrstý ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, koupila jsem si fenku německého ohaře a má rok a půl. Je pozdě na výcvik ? Jak bych měla začít? Za všechny rady kde začít budu vděčná Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Příliš málo informací od Vás. Kde byla fenka předtím, jak žila, jak se jí předchozi majitel věnoval, co má za sebou, co od ní očekáváte, jaký výcvik přesně máte na mysli (obecnou poslušnost? lovecký?)... nic z toho tu nevidím a jsou to důležité věci, pokud chcete co nejpřesnější odpověď.

Fenku ale musíte především vychovávat, musíte si u ní získat správnou hierarchickou pozici, musí si na Vás zvyknout a začít Vám věřit. Teprve pak můžete u jedenapůlročního psa pomýšlet na úspěšný(!) výcvik. Doporučuji Vám nejprve prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO a pak si ujasnit, co vlastně chcete, potřebujete a co je opravdu reálné. Nebo můžete s fenkou za mnou přijet a můžu Vám k ní říct víc.

 

(3.11.2013)
Tazatel: Ivana Cupková, Třinec
Plemeno psa:
hovawart
Pohlaví: pes
Stáří: 18 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, díky Vašim radám a skvělému jarnímu soustředění roste z Maxe skvělý pes. Po loňském silvestru mám však obavy, jak zvládneme Nový rok. Občasné střílení petard jakž takž přežije, ale celý se třese a dostává šílený průjem pokud je rachejtlí více. Takže mezí 23 hodinou a 1 hodinou ranní je vlasně úplně mimo. Přemýšlela jsem, že bych mu na Silvestra ráno a večer nedala jeho pravidelnou dávku jídla a odpoledne nějakou náročnější procházku, aby se unavil. Ale je to hovík, dá si 20 km a po hodině spánku může mít další procházku. Nebo se s ním někam zavřu - asi 100 metrů pod zem. Obracím se na Vás s prosbou o radu, jak přežít Nový rok, který je vždy spojený se spoustou petard. Přeji Vám i Gardýskovi krásný den

Odpověď: Dobrý den, moc mě těší, že Maxíkovi mé jarní soustředění prospělo:) Co se týče Vašeho dotazu - před několika roky jsem napsal a zveřejnil na toto téma článek "Psi, Silvestr a petardy..." (během doby se s mým svolením objevil i např, v některých klubových zpravodajích) a na jeho platnosti se nic nezměnilo. Pes, který nežije ve své lidskopsí smečce, nevnímá její sílu a nevidí vzorce chování ve svém vůdci, nese celé břímě stresu na svých bedrech a se situacemi typu Silvestr a petardy se neumí a nemůže vyrovnat. Nastupuje stres, panika a následné stresové ventily - útěk, fyzické i psychické kolabování organismu - jsou pak nevyhnutelné a očekávatelné...

Naproti tomu pes vyrůstající od začátku ve svém přirozeném společenství, tedy hierarchické smečce s fungujícím vůdcem, nikdy podobné problémy nemá, ať už v popisované nebo jiné zátěžové situaci. A pokud jste si z mého soustředění odnesla nejen teorii, ale i praxi, pak zjistíte, že tento konec roku už zvládnete naprosto jinak a lépe. Přečtěte si prosím výše uvedený článek a až nastane doba rámusu, buďte v klidu, buďte s Maxíkem, nikam se neschovávejte a dejte mu najevo, že se neděje vůbec nic zvláštního nebo nebezpečného. Dejte to najevo svým klidem a kontaktní komunikací, ne chlácholením, nebuďte nejistá ani nervózní. A pokud je mezi vámi dvěma skutečně takový vztah, jakému své klienty učím, nemáte se čeho obávat.

To, co píšu, mám odzkoušené na všech svých vlastních pejscích (ač různých povah a temperamentu, nikdy nikdo z nich neměl a nemá problém) a mám to ověřeno i z různých zpětných vazeb od lidí, kteří se mým postupem řídili a svým pejskům dokázali být příkladnými vůdci smečky (to je jediná nutná podmínka úspěchu). Prostě to funguje. A Maxíkovi posílám velké pohlazení!

 

(27.10.2013)
Tazatel: Mirka Zvelebilová, Praha
Plemeno psa:
jezevčík hladkosrstý trpasličí
Pohlaví: fena
Stáří: 14 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, píši Vám se žádostí o pár rad k problémům, ke kterým jsem ve Vaší poradně nenašla odpovědi. Nejde o nic závažného, spíš jen drobnosti, které mne trochu trápí. A pokud byste mne mohl vyvést z omylu, budu jen ráda.
1) Naše fenka venku při vycházkách doslova vyhledává cokoli k jídlu..respektive bohužel i to, co k jídlu není - včetně obalu od bonbonů, tyčinky od lízátka apod. Kdyby jedla jen věci "čisté přírodní" jako jsou klacky, listy, různé bobule... ale ona se samozřejmě vrhá i na odhozené jídlo, kosti, plesnivé pečivo...prostě všechno, co lidi čuňata jsou schopní venku vyhodit. Přivádí mě to k šílenství - myslím tím ten binec, který venku nalézáme. A naše zlatíčko si vždycky najde způsob, jak si něco ulovit a sníst to. Naštěstí trávení má v pořádku a pokud jí něco nesedne, prostě to zvrátí a je v pohodě. Ale mám samozřejmě hrozný strach, že se jednou otráví. Za normálních okolností poslouchá na přivolání dobře, ne 100%, ale je to přeci jen jezevčík a někdy ví sama nejlíp, co je pro ni v danou chvíli výhodnější:). Ale pokud má nějaký ten úlovek, NIKDY nepřijde na zavolání. Zkoušela jsem všechno. Snažím se být v klidu, jelikož k ječící hysterce pes nepřijde už vůbec. Snažím se o vlídný tón hlasu. Nebo jsem viditelně naštvaná, zlobím se a dám to fence důrazně najevo, což při jiném zlobení skoro vždy zabere a ona přestane dělat to, co nemá, sklopí uši a přijde. Ale v případě uloveného ČEHOKOLI K JÍDLU nemám šanci. Přitom ona ví, že to nesmí, je provinilá. Ale myslím, že vůbec nechápe, proč by ty věci neměla jíst, když jsou z jejího pohledu tak dobré... Mimochodem pokud je na vodítku a něco uloví, někdy po zatahání vodítkem a pokynu "FUJ" danou věc pustí. Ale je to vždy jen něco zřejmě ne dost chuťově zajímavého. Ty "chutnější" věci ji musím vyndat z tlamy ručně. V tomto případě opravdu nevím, jak postupovat a rady typu "pes se musí leknout, tudíž po ní hoďte vodítkem nebo plechovkou s kamínky" sice asi mají svou logiku, ale na naši fenku absolutně nezabírají. Měla bych dodat, že je to pažravé stvoření, které by snědlo celý pytel svých granulí, i kdyby u toho mělo vypustit duši...nemá absolutně záklopku. Občas musím od rádoby vtipných pejskařů poslouchat komentáže jako "nedivte se, že vám venku žere věci, když je takhle vyhublá, asi jí dáváte málo najíst" - jelikož máme na rozdíl od většiny obyvatel krásně štíhlého a radostného jezevčíka, ne ufuněného a unaveného buřta s břichem na zemi. Veterinářova rada byla nasadit košík a bez něj fenku nepouštět ven, ale dle mého názoru je košík pro jezevčíka skoro týrání.
2) poslední cca 2 měsíce (po hárání) na mne zkouší naskakování a kopulační pohyby, hlavně na ruku. Předpokládám, že tím zkouší svou nadřazenost, takže ji vždy usměrním důrazným "dost" (tento povel se u ní osvědčil), pokusí se třeba dvakrát třikrát a pak přestane...jen se chci poradit, jestli je moje úvaha správná a můj postup též - nechci na ni být příliš drsná, ale někdy se opravdu vehementně snaží, dělá to denně několikrát, hlavně když je rozdováděná ze hry. Jinak není ani výrazně dominantní ani submisivní...řekla bych, že má "zdravé sebevědomí", není ustrašená, ale zase poslouchá velmi dobře a vypadá to, že i DOBROVONĚ, BEZE STRACHU. Samozřejmě nejvíc poslouchá na odměny a ňamky - je to řádně vyčůraný jezevčík:)
3) fenka často "vyštěkává" lidi i psy ke hře, nás i lidi cizí, psy takzvaně ukecává, když si jí nevšimají. Při hře s námi štěká nejvíc ve chvíli, kdy máme v ruce klacek, míč apod., tudíž z její strany jde evidentně o projev "dělej hoď mi to, moc to chci" - akorát to její jančení a štěkání mnohdy nejde ukočírovat. Doma je to jednodušší, ale venku, když se zakouká do nějakého kolemjdoucího a začne kolem něj lítat a ňafat, většinou neposlechne na přivolání. Miluje lidi, děti, psy (čím větší tím lepší), ale ne každý člověk chápe psí hrátky a je ochoten počkat, až se pes vyběhá a na můj osmý povel přijde. Mám pocit, že jsem pro ni v danou chvíli nudný společník a tudíž vyhledává zábavu jinde - může to tak být? Zkoušela jsem ji v tu chvíli odvolat na házení klacku, které přímo miluje nebo začít běhat, jako že jí uteču - to bere jako náramnou hru a taky to miluje. Občas to zabralo, ale většinou v momentě vyštěkávání cízího člověka (nebo aportu cizího psa - je to velká "zlodějka" cizích hraček) má rozšířené zornice, je jako by v loveckém amoku a nevidí neslyší. Jinak doma občas jen bafne při zaslechnutí zvuků na chodbě nebo když vidí z někoho z okna, štěkne výjimečně. Štěkání zlé varovné jsme u ní ještě neviděli, jde čiště o hravé ňafání a vybízení ke hře.
Chtěla bych doplnit, že plně respektuji povahu jezevčíka, miluji je od malička a vím, že jezevec potřebuje pevnou ruku a hlavně hodně lásky. Myslím, že naše fenka je opravdu šťastný pes, je živá, velmi temperamentní, má zřejmě velmi silné lovecké pudy, při venčení prakticky nezvedne čumák od země, stále hledá nějakou tu stopu. Ale při výletech v lese neutíká, drží se nás, za zajícem či ptákem vyběhne, čmuchá jako šílená, ale vrací se téměř ihned...jen ty její lovecké pudy ji myslím občas trochu přerůstají přes hlavu - jak jsem již psala, stačí malá hra na přetahovanou s uzlíkem nebo klackem nebo nedejbože psí frisbee či míček jiného pejska... najednou jako když ji píchne do zadu, začne lítat jako splašená, rozšíří se jí zornice a téměř nevnímá nic jiného. Jinak je to nejlepší pes na světě (samozjřejmě, když je NÁŠ:) ), neskutečný mazel, velmi hravá, veselá, absolutně nekonfliktní, velmi statečná a nebojácná. Navíc, ačkoli bez PP, je krásná a všichni ji pořád chválí, takže nám dělá velkou radost...jen těch pár drobností, kdyby se podařilo ukočírovat:) Jen doplním - hárat začala velmi pozdě - až pár dní po prvních narozeninách. Máme z ní pocit, jako by si prodloužila štěněcí věk, je to taková "bláznivka". Ale např.v dopravních prostředcích, restauraci apod. je hodná, klidá, pozoruje zvědavě lidi nebo spí..od miminka jsme ji všude brali s sebou, aby si zvykala a myslím, že se to vyplatilo. Dokonce s námi absolvovala 24h jízdu vlakem k moři - byla absolutně v pohodě, žádná nervozita, stres - je to velká cestovatelka.Prosím o Váš názor, jestli můžeme nějak zlepšit její reakce při "loveckém amoku" a rovněž o radu jak a jestli to vůbec jde odnaučit psa jíst venku "úlovky". Děkuji předem a přeji vše dobré Vám i Vašim pejskům - kteří jsou mimochodem nádherní! A omlouvám se za tak dlouhé čtení - myslím ale, že více informací je lepší než méně:) Zdravím z Prahy!

Odpověď: Dobrý den, bohužel z "mých pejsků" můžete popřát vše dobré jenom Gardymu (za něj Vám děkuji), vzhledem k faktu, že Dino ani Shadow už pár let nejsou na tomto světě... Co se týká Vašich dotazů - všechny byly již mnohokrát zodpovídány, ne že jste v Poradně nenašla odpovědi. Jenom to chce opravdu hledat (s využitím funkce vyhledávání, dostupné v každém internetovém prohlížeči, to opravdu není problém), dát si s tím i trochu vlastní práce. Takže protentokrát udělám výjimku a pro Vás ještě jednou:

Rady typu "pes se musí leknout, tudíž po ní hoďte vodítkem nebo plechovkou s kamínky" nemají svou logiku, jak se mylně domníváte. Je nutné vždy odstraňovat příčinu, ne následek, výše popsaným postupem dosáhnete pouze toho, že si pes začne dávat pozor, aby byl v dostatečné vzdálenosti od svého majitele. Pokud svoje štěně člověk odmala vychovává správně a na základě hierarchie, pes (vyjma štěněcího období, kdy "ochutnává svět") ví, že vše patří vůdci smečky a podle toho se chová. Pak nevzniká Vámi popisovaný problém, protože pejsek ví, že lovení zajímavých věcí (ať už živých nebo mrtvých, popř. jiných odpadků) je proti základní hierarchii a prostě to nedělá. Je to přirozený proces, který může zhatit pouze člověk špatnými reakcemi typu lidského pořvávání, nervózního trhání vodítkem, honění pejska apod. Pokud použijete psí komunikaci, tedy "zákus" rukou, zavrčení a ostrý pohled do očí, pes bude přesně vědět, že ujel. Takto jsem vychovával a vychovávám vlastní štěňata (a spousta lidí by Vám potvrdila, jak na to rychle zaberou i psi mých klientů) a klidně je úspěšně provedu i přes extrémně zaneřáděné území. Při důsledném postupu to pak funguje samozřejmě i navolno.

Další Vaše dva dotazy opět potvrzují nezvládnutou hierarchii. Povely jako prostředek hierarchického srovnání jsou samozřejmě nesmysl a pejsek fungující na "odměny a ňamky" není a nemůže být pes znající a mající své správné místo ve smečce - přirozeně dominantní a tvrdohlavé plemeno typu jezevčík toto ke svému zdravému psychickému vývoji a spokojenému životu potřebuje o to víc. Totéž se týká loveckého pudu a jeho zvládnutí - různými hrami "na přetahovanou" jej naopak podporujete.

Nejlépe se člověk a jeho pes učí praxí. Můžete se se mnou domluvit, s fenečkou za mnou přijet a já Vám ukážu, jak vše, co jsem Vám popsal, funguje v praxi. A pokud budete chtít, naučím to i Vás.

 

(20.10.2013)
Tazatel: Veronika Horká, Nový Jičín
Plemeno psa:
border kolie/beagle
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 7 měsíců/1,5 roku
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Chtěla bych Vás poprosit o radu. Mám štěně BOC jménem Dex a krátce bydlím s přítelem, který má bígla Henryho. Hafani se milují, problém je v tom, že vycházky s oběma psiskama jsou spíše depresivní než příjemnou záležitostí. Problém je v tom, že Henry je agresivní na kolemjdoucí psy. Když míjíme psa okamžitě po něm startuje, ať jde o fenku nebo pumra. Nedávno byl navolno a zaútočil na boxera, který byl na vodítku a Henryho si nevšímal. V momentě kdy se boxer otočil na moje štěně a chtěl si ho očuchat, tak na něj Henry zaútočil zezadu. Nevím jestli je to jeho pubertálním věkem, nebo zda se snaží chránit mě nebo Dexe, nebo jen žárlí, nebo je to nějaký projev dominance? Chvíli jsem si myslela, že se tak chová jen když jde se mnou, že mě nebere jako autoritu, ale chová se tak i když jde se svým páníčkem. Pokud vidím psa v dálce, snažím se mu vyhnout, ale když už kolem psa musíme projít, tak Henryho buď posadím a opakuji nesmíš a když i přesto vystartuje, tak ho chytím za kůži na krku. Ale on je v tu chvíli jako smyslu zbavený a i když ho vytahání bolí, tak přesto zuřivě vrčí a snaží se dostat ke psu. Je to opravdu problém, nechci aby strávil zbytek života na vodítku a taky mám strach aby od něj tohle chování neodkoukal Dex, jelikož se v podstatě pořád venčí společně. Moc Vás prosím o radu. Děkuji za Váš čas a za tyhle skvělé stránky.

Odpověď: Dobrý den:) Špatně vychovaný nebo špatně vedený beagle se přesně takto chová. Problém je ve Vašem příteli, který svoji hierarchickou a výchovnou roli bohužel nezvládl a takto to dopadlo. Je mi jasné a naprosto chápu, že situace je neúnosná a máte pravdu v tom, že Váš Dex by s velkou pravděpodobností Henryho vzorce chování přejal.

Pokud chcete tento problém řešit a vyřešit, ozvěte se mi telefonicky a domluvíme termín, kdy byste za mnou se svým přítelem a oběma pejsky přijeli - pomůžu vám. Určitě chápete, že tuto záležitost skutečně nelze řešit "radou na dálku".

 

(29.9.2013)
Následující příspěvek není klasickým dotazem, ale přišel mi tento týden a myslím si, že je docela na místě jej zveřejnit. Příliš často se totiž setkávám s tím, jak majitelé psů podceňují některé zásadní skutečnosti ohledně výchovy svých čtyřnohých parťáků, třebaže na ně neustále znovu a znovu nejen v této Poradně upozorňuji a zdůrazňuji nutnost respektovat fakt, že pes (štěně) není člověk (dítě) a je třeba zohlednit jeho odlišné vzorce chování. Tato Poradna není zábavné čtení, jedná se o svého druhu rozsahem, informacemi a navazujícími možnostmi o unikátní záležitost, která za 14 let své existence už pomohla mnoha lidem a jejich pejskům. Přistupujte prosím k zde popsaným principům výchovy a vedení svého pejska vážně (včetně nabídek mých osobních konzultací, výcvikových servisů apod.), mnohonásobně se Vám v dobrém vrátí. A jak jsem kladl na srdce účastníkům svého minulého soustředění - výchova štěněte opravdu netkví v tom, že si s ním budete jenom hrát. Pracovat (ale formou výchovy, ne výcviku!) je zapotřebí odmala. A pokud přijdou problémy, nebojte se to přiznat a nebojte se využít možností, které Vám nabízím - protože mám ten dar, znalosti a schopnosti pomoci pejskům i jejich lidem.

Tento příspěvek od jedné mé klientky berte tedy jako potvrzení toho, co jsem teď napsal, z té "druhé strany barikády"...

Tazatel: Inka Řezáčová, Nučice
Plemeno psa:
2x bernský salašnický pes x německá doga (sourozenci)
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 10 měsíců/10 měsíců
Kastrace:
ne/ne
Milý Viktore, dnes bych chtěla využít Tvé poradny k tomu, aby nikdo neudělal stejnou chybu jako já. Ráda bych apelovala na všechny, zejména ženy/paničky.
Pokud si pořídíte pejska nebo i více, nechte své mateřské pudy stranou a řiďte se prosím tím, co se píše zde v poradně. Je to skutečně jediná možnost, jak si nepřipravit krušné chvíle pro sebe i svého čtyřnohého kamaráda. Moje holky, dnes již 10-ti měsíční pubertální ségry mi naštěstí v pravou chvíli ukázaly, že se nechovám tak, jak by správný vůdce smečky měl. Do nedávna jsem byla jako jedna z mnoha militantních matek, které svého malého miláčka nekonečně omlouvají " vždyť on je ještě malinký, nemůže za to" atd. Život není jen hra a nekonečné poskakování po lese. Je třeba zaměstnávat i šedou kůru mozkovou!! A hlavně neustále pracovat na sobě a na vztahu člověk x pes, tak jak je tu již milionkrát zmiňováno.
Viktore, doufám, že se nezlobíš, že přispívám zrovna tímto, ale myslím, že spousta lidiček si uvědomí takové věci, až když je moc pozdě :) Tobě vděčím za hodně, pomohl jsi mi v těžkých chvilkách, díky Ti za to. Posílám pozdrav Tobě i Tvému huňatému medvědovi :)

S pozdravem, Inka Řezáčová

 

(29.9.2013)
Tazatel: Veronika Špalková, Liberec
Plemeno psa:
labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, jmenuji se Veronika Špalková a jsem z Liberce. Mám 3letého labradora (pes), mám jen problém z jeho dominancí vůči ostatním psům (vyjíždí mi na ně.. nikdy se nepopral, ale občas, když k nám přiběhne jiný pes (kluk) tak ho jakoby "zválcuje" a vrčí na něj, ale nekousne.) Na fenky je bezproblémový, jen u některých si projevuje trochu tu dominanci pří hře. Chtěla bych se s Váma poradit jak mám docílit toho aby mi ignoroval ostatní psi, i když oni na něj budou třeba vyjíždět. Chci aby věděl, že to mám pod kontrolou. Budu ráda za každou Vaši radu!! :) Předem děkuji za odpověd. :)

Odpověď: Dobrý den:) Pokud by Váš labrador ignoroval jiné psy (navíc pokud po něm některý vystartuje!), nebyl by to normální zdravý pes. Jiná věc je, že podle Vašeho popisu nemáte zvládnutou základní hierarchii - proto přejímá rozhodnutí a řeší věci po svém. Jste z Liberce, nic Vám nebrání si se mnou domluvit osobní konzultaci a s pejskem za mnou přijít. Tyto věci jsou na přímou práci s pejskem a jeho majitelem, ne na radu "na dálku". Pokud to tedy myslíte vážně a chcete opravdu problém řešit, ozvěte se, pomůžu Vám.

 

(22.9.2013)
Tazatel: Jitka Krásová, Liberec
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace:
???
Dotaz: Dobrý den, našla jsem Vás na internetu a chtěla jsem se zeptat na radu. Před půl rokem jsem si z útulku přivezla pejska, byla to láska na první pohled, kdy víte že to je Ten pes..hledala jsem totiž ještě druhého pejska k mému stávajícímu.(oba jsou parťáci, připadá mi že ani jeden nemá navrch nad druhým a vůdce smečky jsem já, alespoň doma) Jde o to, že pejsek je sice velmi vnímavý, učenlivý a dobře vychází i s mým stávajícím 3-letým pejskem, ale někdy mu nerozumím a nevím si rady. Když jsem si ho brala, byl roztěkaný a je stále. Doma mě poslouchá ve všem a visí na mě, venku už je jeho hlavní zájem okolí a jelikož je to kříženec španěla, má silné lovecké instinkty(našli ho se potulovat) a je velmi roztržitý. Nevím, jak s tím pracovat, na volno ho mohu pouštět jen na loukách. Jinak s ostatními psy je úplně v pořádku, i s lidmi, problém je s velkou roztěkaností a stavy euforie. někdy je takový jako vycukaný, i přes můj laskavý přístup. Je to na dlouhé vyprávění, ale velmi mi záleží na mých pejskách a toužím jim co nejvíce porozumět a narovnat, co už jsem zkazila, nebo někdo přede mnou. Tak jsem se chtěla zeptat, zda k Vám můžeme někdy přijet, a kolik by to stálo. Oba zvládají základní poslušnost, problémy máme hlavně venku s občasným taháním, utíkáním dál ode mě a u loveckého pejska amoky v lese(lítání, honění ptáků, i když se vždy vrátí do 10 minut, je jak divoká střela a je schopen vběhnout do silnice i přes učení na chodník a rozhlížení se a zastavení před přechodem silnice).

Odpověď: Dobrý den:) Bude toho hodně k probrání, jste z Liberce, takže domluvit se na osobní konzultaci je rozhodně ta nejrozumnějsí cesta. Zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme termín a bližší podrobnosti.

 

  (22.9.2013)
Tazatel: Michaela Smetanová, Žabčice
Plemeno psa:
zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, snažila jsem se to najít na internetu, ale bohužel jsem to nenašla. Není to závažný problém, ale ráda bych se dozvěděla, proč se to děje. Jelikož má moje Winnie už 2 roky za tu dobu se mi asi 2x stalo, že prošla osoba (vždy to byl muž), který nám byl neznámý nebo známý pouze od vidění a Winnie na něj začala štěkat. Nebyl to štěkot, kdy by měla strach.. přišlo mi to spíš tak, že chce ukázat svoji nebojácnost a bránit. Záhadou je, že ta osoba byla vždy ve vzdálenosti zhruba 2-3m a jen procházela kolem..
Druhá věc je ta, že když se jí snažím vyčesávat chlupy na zadních nohou(a zezadu poblíž genitálií), tak se nechce nechat, často i štěkne a odskočí.. Ale když jí projíždím rukama po celém těle, tak jí to nevadí.. tudíž ji tam ty chlupy "vytahám" ručně. Zkoušela jsem to častěji, ale i když to dělám opatrně přijde mi, jako by v tom kartáči viděla něco čemu nedůvěřuje..
A poslední věc, což mě začalo trápit až poslední dobou(dřív se to nedělo) je to, že honí ostatní zvířata. Na lidi a psi je to nejlepší kamarádka, ale když vidí např. slepice, tak jde po nich, žádné z nich neublíží, ale honí je - totéž u koček, hus, myších.. dokonce si i zajímavě dokáže hrát se žábou (packou do ní plácá, aby skákala). Je to šíleně hravý pes, dokázala by Vám tahat hračky z rybníka celý den, i kdyby už nemohla.. Je to blázen, zatím jsem si to vysvětlila jen tak, že využije každé příležitosti ke hraní, ale není to zrovna vhodný způsob..
Děkuju za Váš názor:)

Odpověď: Dobrý den:)

1/ Psům se někteří lidé (i jiní psi nebo zvířata) prostě nelíbí, nevěří jim, nejsou pro ně čitelní, nevzbuzují v nich důvěru nebo vysílají negativní signály. Pak na ne reagují třeba štěkotem (nebo zavrčením popř. jiným projevem "psí řeči"). Je to přirozená součást jejich etogramu. A 2x za 2 roky... tak to opravdu není problém.

2/ Ne každý kartáč je vhodný, ne každý jeho kontakt s citlivou psí pokožkou je správný. I k tomuhle je zapotřebí správný postup a praxe a především důvěra pejska k člověku, který podobnou manipulaci provádí. A ruka je něco zcela jiného než kartáč.

3/ Ano, některé činnosti (např. lov nebo hru s jiným zvířátkem) pejsek objeví až v určitém věku. Zlatí retrívři jsou od své přirozenosti velice hraví, málokdy jsou skuteční lovci, spíš si opravdu jen hrají. Pokud nechcete, aby si fenečka v konkrétním případě "hrála", dejte jí to správným způsobem najevo (viz témata hierarchie, smečka, vůdčí jedinec na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO).

 

(8.9.2013)
Tazatel: Veronika Holcová, Cheb
Plemeno psa:
drsnosrstý jezevčík/pitbul
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 8 let/5 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den. Velice mě zaujal Váš přístup ke psům, proto bych Vás chtěla požádat o radu. Mám osmiletého drsnosrstého jezevčíka, který se vždy k ostatní psům choval velmi agresivně. Za celý život se spřátelil pouze s několika psy různých plen (boxer, pudl). Jakmile zahlédne jiného psa, začně se chovat agresivně a chce se s ním jít ihned prát. Ač mě jinak poslouchá prakticky na slovo, v tomto případě jakékoliv příkazy nepomáhají. S fenkami jakékoliv rasy nemá žádný problém. Musím přiznat, že je to celkem rozmazlený jedináček (spí se mnou v posteli), zvyklý být ve středu pozornosti. Pokud se mu nevěnuje, chvíli doráží, ale na povel odejde dotčený na své místo. Můj současný přítel má pětiletého pitbulla (též psa), který se k menším plemenům chová nevšímavě. Připadá mi, že je zkrátka ignoruje. Na větší plemena (labrador) již 2x zaútočil, ale vždy uposlechnul příkazu pána a pokusu o útok ihned zanechal. Chtěla bych Vás požádat o radu, jak spřátelit tyto dva psy, aby nedošlo k nějakému neštěstí?  Psi se ještě nikdy neviděli, zatím jsme jim pouze vyměnili hračky. Jezevčík žije se mnou v bytě, přítelovo pitbull žije s ním v rodinném domě. Přes den je na zahradě u rodinného domu a v noci spí v domě. Rádi bychom, aby se s nich stali parťáci a v budoucnosti mohli žít společně u přítele na zahradě i v domě. Za Vaši odpověď předem velmi děkuji.   

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to tu mnohokrát vysvětloval. "Spřátelení" pejsků na pouhé přání lidí nefunguje, psi se v tomto ohledu chovají na základě svých hierarchických vzorců chování a signálů, které dostávají od svých protějšků. Pokud se nejedná o extrémní kombinaci, pak je možné jejich postupné seznamování na neutrální půdě (nikdy ne v domácím prostředí jednoho z nich) a je zapotřebí tomu dát dostatek času a správné vedení. Pokud majitelé psů neudělají zásadní chyby, končí tyto případy většinou úspěšně.

Ve Vašem konkrétním případě je ale situace jiná a ve výchozím stavu podstatně nepříznivější. Na jedné straně osmiletý jezevčík, který s Vámi vyrůstal jako jedináček a na vrozeném jezevčím problému (nesnášenlivost až agresivita vůči jiným psům) jste za celou nezapracovala. Na druhé straně pětiletý pitbul, který si s sebou nese plemennou genetickou zátěž asociálního chování vůči jiným psům (a ano, rád si vybírá větší plemena, ale ani tím jezevčíkem by nepohrdl). Oba již dospělí psi, s plně vyvinutými vzorci chování svých plemen.

Výměna hraček je nesmysl. Jak jsem již napsal, můžete zkusit postupný kontakt na neutrální půdě a za pomoci zajišťovacích pomůcek (náhubek, vodítko), ale myslím, že velmi brzy zjistíte, že budou velké problémy. Pokud byste měla svého jezevčíka lépe zvládnutého, šlo by vše lépe i v tomto směru, ale ani tak byste jistotu nikdy neměla - stačila by přenesená agrese a byl by konec.

Můžete za mnou s přítelem a oběma pejsky přijet, můžu Vám pomoci, abyste neudělali tragické chyby hned na začátku, záleží na Vás. Jak jsem ale napsal, tohle není dobrá kombinace a opět se budu opakovat - zdánlivě banální nezvládnutí pejska z hlediska hierarchie (a z toho plynoucí "startování" po jiných psech) v jeho mládí člověku může nečekaně zkomplikovat život o pár let později...

 

(8.9.2013)
Tazatel: Martin Vendég, Praha
Plemeno psa:
jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěli bychom se na vás obrátit s tímto problémem. Máme 4 měsíční štěně Jack Russell Teriér - pes. Pejsek se před 14 dny se hrozně lekl a měl šok, tekly mu sliny z tlamy. Navštívili jsme ihned zvěrolékaře a ten mu dal zklidňující injekci. Pejsek se zklidnil v následujících dnech. Ale nastal problém. Začal více pít oproti dřívějšku, a tak dochází k počůrávání jak při vzrušení z návštěvy, hry i k menší prodlevě k vycházce. Doba od vycházky k vycházce se oproti dřívějšku zkrátila o půl hodiny. Nevím zdali je to psychického rázu nebo fyzického. Počůrávání při návštěvě bylo již od mala. Prosíme o radu, nechci hned letět k zvěrolékaři, kde předpokládám, že bude psa léčit medikamenty, myslím, že je to spíše psychické, ale chci znát názor člověka, který se tímto více zajímá. Psa jsem měl před tím 13 let a snažil jsem se zvěrolékařům vyhýbat, ale někdy to prostě bez nich nejde, a tak prosím o váš názor.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud je štěně prokazatelně zdravé (tj. nemá problém s ledvinami, močovými cestami, slinivkou atd.) a pokud není zvýšený příjem tekutin dán vyššími teplotami okolí nebo přirozeným fyziologickým vývojem, pak ano, jedná se o problém psychický. Nepíšete, čím byl úlek Vašeho štěněte způsobený a proč šel až do šoku(?), neznám tedy primární příčinu problému, chybí mi tu další důležité informace. Diagnóza "na dálku" tedy opravdu možná není, pokud byste za mnou s pejskem přijel, mohl bych Vám samozřejmě pomoci daleko víc. Nabízím Vám to, rozhodnutí je na Vás.

 

  (8.9.2013)
Tazatel: Zuzana Šulajová, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa:
kříženec jezevčík x labrador x setr/kříženec jezevčík
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 7 let/3-5 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý deň. Mám veľkú dilemu, s ktorou si neviem poradiť, preto sa opovažujem vás oberať o čas... Mám 7-ročného kríženca, osobnosť a úžasného psíka, ktorý je silný individualista, samotár a ak chce spať, nevydrží byť ani na širokej posteli, pokiaľ v nej som aj ja, proste chce kľud. Inak je to maznák s takou mierou komunikácie, že ma to nikdy neprestane baviť. Vďaka vašim stránkam, priznávam. Vie dobre odhadnúť aj ostatných psov, ak treba, radšej obíde, nevyhľadáva konflikty.
Teraz 200 km od nás doopatrovávame starkého na dedine a začala tam chodievať kríženka z vedľajšieho domu, ktorej majitelia odišli do Nórska a zvieratá nechali tak. Spočiatku sa prišla najesť a odišla, časom však zostala. Vyslovene hľadá lásku a nežnosť, visí na mojej mame pohľadom a nasleduje ju všade. Majitelia sa vrátili na dovolenku, volali ju k sebe (pokrytci), ona odišla a o 10 minút bola späť u nás... Horšie je, že tam nebývame a až starký nebude, čo dlho nepotrvá, zase ju človek sklame a nechá ju napospas osudu? Neviem sa rozhodnúť, či si ju máme privlastniť, lebo tam je slobodná, zvyknutá behať po dedine, za psami (je aj kotná...), zakaždým sa ale vráti k nám, mame je úplne oddaná. Je krásna, maličká, submisívna, nežná, nevtieravá a tiež individualistická, môjmu psovi by sa do priestoruu netlačila, maznáčik je však oveľa väčší, však fenka... My bývame v byte, čo robiť, až bude hárať, na to zámerne nemyslím, sterilizáciu odmietam. Skôr mi ide o to, čo bude lepšie pre ňu... ponechať jej slobodu, na ktorú je naučená celý život, evidentne nikdy nemala povolený vstup do domu a ak ju tam mama volá, odmieta ísť, alebo ju zavrieť medzi štyri steny, hoci bývame pod horou a ja robím všetko pre riadne vychádzky bez vodítka. Za to by tu však mala pravidlá, aké život na sídlisku vyžaduje a neviem, či sa dokáže prispôsobiť. Viem aj, čo to v očiach psov je, deliť sa o pána, čítala som vaše knižky, a som si istá, že môj havino by tým minimálne spočiatku trpel extrémne. Má, myslím, aj traumu z vyrastania medzi 8. sestrami, mám silné podozrenie, že bol omegou, alebo minimálne niekým posledným, útláčaným. Býval agresívny zo strachu a neschopný sa presadiť a sebecký. Stále nie je príliš dominantný, skôr priemerne, ale nie je konfliktný a sebavedomie tiež priemerné. Je ľahko vzrušivý na určité podnety, nemyslím po sexuálnej stránke, zároveň pokojný. Hovorím, že mám flegmatického neurotika. :)Mám skrátka zlý pocit, nechať Angie na dedine, keď si nás vzala za svojich, ale aj zlý pocit z toho, že ju vezmem do bytu. Nájsť jej nových pánov na dedine nepomôže, museli by ju uviazať na reťaz, aby s nimi zostala... Nenahnevám sa, keby ste neodpovedali, viem, že na toto sa ťažko odpovedá, sama som si vedomá všetkých aspektov. Ďakujem, prajem príjemný deň, a zdravím Gardyho.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za Gardyho, pohlaďte za mne prosím Vašeho pejska:) Poslechněte hlas svého srdce. Když fenečku necháte osudu napospas, stejně na ni budete myslet, nedá Vám to spát. Pokud cítíte, že byste jí chtěla pomoci, udělejte to. Moje životní zkušenost potvrzuje, že osudoví pejsci se k lidem dostávají přesně těmito cestami - najednou tu jsou a vyberou si svého človíčka.

O svého pejska se nebojte. Fenečka mu po počáteční fázi "zvykání" může v jeho životě velmi pomoci, hárání lze bez větších problémů ohlídat, spousta majitelů pes/fena takto funguje.

Co se týče fenky - ano, chvilku to potrvá, než se úplně adaptuje a zvykne si na změnu prostředí. Ale zvládne to.

Závěrem - nevidím žádný důvod, proč bych na tento Váš dotaz neměl odpovědět. Ovšem je to jen můj čistě subjektivní názor, konečné rozhodnutí je jen a jen na Vás samotné. Držím Vám palce, ať se rozhodnete tak, abyste už nikdy v budoucnu nemusela pochybovat...

 

(1.9.2013)
Tazatel: Jana Čermáková, České Velenice
Plemeno psa:
2x belgický grifonek
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 4 měsíce/7 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, pokusím se stručně vysvětlit můj problém.Měla jsem dvě fenky – mopse – 10 let a belgického grifonka 7 let.Bohužel fenečka mopse letos v lednu po delší nemoci zemřela.A nastal problém s fenkou grifonka ,která zůstala sama.Byla vždy submisivní,spíše nevyrovnaná....i bázlivá,ale pokud ještě byla fenka mopse,která byla vůdcem smečky bylo vše v pořádku.Nikdy si spolu nehrály,ale krásně spolu žily....fungovaly...
Po jejím odchodu začala fenka grifonka trpět separační úzkostí,čůrala doma,kakala,což nikdy nedělala,škrábala na dveře.Řešila jsem to s veterinářkou a nasadili jsme antidepresiva,a v poledne jsem pro ní jezdila domů,odvezla jsem jí k mamce,kde zůstala do 16.hodin kdy jsem si ji zas vyzvedla.Postupem času to bylo lepší ale stále nezvládala zůstat doma sama celých osm hodin,když já jsem byla v práci.Po pár měsících jsem došla k rozhodnutí,že jí pořídím opět kamarádku. Pořídila jsem štěně,též fenku belgického grifonka,které jsou teď čtyři měsíce.Starší fenka ji přijala v celku dobře,problém ale je,že si s ní nechce hrát,pokud si jí malá nevšímá je vše v pořádku,ale malá dosti urputně velkou otravuje,skáče na ní ,doráží.To se už samozřejmě snažím korigovat a dát na různé rady,třeba když přijdu domu nevítám je hlasitě,jen mlčky pokleknu,pohladím velkou,malou odstrčím,ale malá jakoby nevítá mě okamžitě začne na velkou skákat,což má za následek,že velká razantně vyjede,ale malá si z ní vůbec ale vůbec nic nedělá ,jde znova a na mé přísné fuj nesmíš nijak zvlášť nereaguje.Snažím se je hodně zabavit,cvičíme základní povely poslušnosti,dávám jí hlavolam na pamlsky,schovávám je různě,ony je musí hledat,běháme po zahradě,přesto se velmi často stane,že malá odběhne od mé hry a jde zlobit velkou,která si bohužel nehraje,ona si totiž nikdy takto nehrála.
V podstatě po mém příchodu domů jen a jen malou napomínám,protože jejím největším objektem zájmu je starší fenka a pořád na ni jakoby skáče....šťouchá do ní,někdy se jí třeba postaví do cesty tak,aby nemohla projít.....a starší fenka ve své mírné povaze zůstane raději stát nebo se klidí jinam.Nechtěla bych nadělat nějaké chyby,protože jinak má malá velmi dobrou povahu,je učenlivá,je vyrovnaná,je to prostě správný šťastný pejsek a nechci ji celý den jen a jen kárat ,potřebovala bych poradit jak opravdu účinně a správně jí ukázat,že starší fenku prostě nesmí a nebude otravovat. To samé na procházce,obě je mám na volno,běhají ,dávám jim povely,ale pak vždy začne malá na velkou dorážet,ta začne vyjíždět,takže malou odchytím a připnu na vodítko aby věděla ,že to je špatné ,je to správně ? Jinak když jsem v práci jsou obě spolu doma a sice nevím co se tam děje,ale nikdy po mém příchodu nevidím žádné známky toho ,že by se nějak praly. Tuším ,že mladší fenka zřejmě jednou převezme první místo ve smečce,ale je to tak správně ? Tak snad to má hlavu a patu :o) Moc děkuji za odpověď a radu,už jsem toho pročetla hodně,ale potřebuji se v tom všem nějak správně zorientovat,abych jak jsem psala nenadělala zbytečné chyby a škody.

Odpověď: Dobrý den:) Je mi líto, těch chyb a škod jste už nadělala příliš mnoho - i s tím, že některé věci nejsou z Vaší hlavy, ale jak každému říkám, člověk nesmí dát na radu bez toho, že by se sám zamyslel nad důsledky, které kolikrát podobná "rada" pejskovi přinese.

Takže předně - pes není člověk, na chemické medikamenty reaguje psí organismus daleko citlivěji než lidský a především psí vzorce chováni a psychika jsou zcela odlišné od lidských. Veterináři, který psychický problém psa řeší podáváním antidepresiv(!!!), bych bez pardonu okamžitě sebral licenci a řekl bych, že v tomto případě i díky dalším indiciím jednoznačně poznávám, odkud vítr vane. Pro Vaši informaci - antidepresiva a sedativa obecně jsou pro psí organismus extrémně škodlivé a pokud se zeptáte jakéhokoliv normálního, odborně způsobilého a soudného veterináře, tuto informaci Vám potvrdí.

Chování Vaší starší fenky jednoznačně odpovídá tomu, že její vazba na Vás je zcela minimální nebo žádná - byla fixovaná na fenku mopse. To není normální ani správný stav, je to záležitost psychiky a v žádném případě nemá ekvivalent v lidském stavu označovaném jako "deprese"! Je to důsledek prostředí (resp. přístupu majitele), kdy pes žije vedle něj (popř. s dalším psím parťákem), jeho přirozené společenství, tj. smečka, neexistuje a po odchodu psího parťáka tento pes najednou zůstane zcela sám. Ztratí jediného sociálního i komunikační partnera, protože jeho majitel bohužel o této základní psí potřebě absolutně nic neví nebo ji prostě ignoruje.

Další problém je, pokud majitel takto osamoceného psa k němu pořídí štěně a opět naprosto nic neví o přirozených psích vzorcích chování, smečce, hierarchii a souvisejících věcech. Má pocit, že ač se dospělý pes i štěně chovají zcela v mezích, je něco špatně a začne do toho zasahovat. Nevím, kde berete rady, ale to odstrkování šténěte ("ty k nám nepatříš") a hlouposti typu "hlavolam na pamlsky" jsou opravdu neskutečné - prosím začněte konečně přemýšlet po psím, uvědomte si, že malá je opravdu malá a chová se jako normálni štěně. Pochopte, že dospělá fenka potřebuje čas, potřebuje si malou vychovat, ale pokud do toho budete sahat současným způsobem, nepřijme ji a malou zcela zkazíte. Bylo by toho na hodiny rozboru, ale xkrát už jsem tu tyto věci vysvětloval, staćí číst.

Štěně se nevychovává povely a připínáním na vodítko "aby vědělo, že je něco špatně". Tohle je šílené, stejně jako "tušit", že malá jednou převezme vedouci úlohu ve smečce. Z čeho tak proboha soudíte? Proto, že jako každé správné štěně v jejím věku je temperamentní, živá, učí se poznávat svět a je jak motorová myš, chce si hrát a testovat okolí? Nemluvě o tom, že to první místo ve smečce máte zastávat právě Vy?

Prosím - prostudujte si tyto PSÍ STRÁNKY FALCO. Je toho hodně, co byste měla pochopit, naučit se a začít používat - a tady máte k dispozici obrovský zdroj informací a rad vycházejících ze skutečných psích potřeb a psychiky, ne postavených na nesmyslných postupech, chemických preparátech a představě, že psi nevědí, co mají delat. Těch chyb a škod jste už udělala dost, je čas to změnit. A samozřejmě i Vy máte možnost se u mne potřebné věci naučit v praktické podobě...

 

(25.8.2013)
Tazatel: Magda Kudeříková, Uherské Hradiště
Plemeno psa:
pražský krysařík
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme pejska nalezence téměř rok doma. Jsme čtyř členná rodina a se všemi má náš pes dobrý vztah. Problém je když někdo odcházíme z domu. Jakmile pes zjistí že se někdo z nás chystá pryč začne na něho vrčet a už se nám i párkrát stalo že vystartoval zubama a byl velmi agresivní. Nevíme si rady co s tím a bojíme se aby agresivita nestoupala.

Odpověď: Dobrý den:) Tohle opravdu není případ, kdy stačí rada na dálku. Nemáte vůči pejskovi zvládnutou základní hierarchii a on se jednoduše rozhodl vám šéfovat. Pokud to necháte být, budou se jeho projevy zhoršovat a pokud bude mít na věc jiný názor než Vy, nebude váhat dát to najevo i kousáním. Z jeho pohledu jste totiž slabí jedinci, chybí vůdce smečky a proto rozhodovací roli převzal Váš pejsek.

Mohu Vám pomoci a samozřejmě to rád udělám, ale bude zapotřebí za mnou s pejskem přijet. Musíte se naučit potřebné věci Vy i pejsek a to opravdu na dálku nejde. Pokud se rozhodnete, zavolejte mi.

 

(25.8.2013)
Tazatel: Lenka Petermannová, Ostrava
Plemeno psa:
německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Prosím o radu.V dubnu jsme koupili pejska ve 4 měsících. Jmenuje se Dax.Je dobře komunikativní a socializace je dobrá. V noci ale hodně štěká(reaguje na zvuky,stíny a pod. prostě na všechno,po celou dobu co je venku.)Přes den je to v normě, štěká jen když někdo projde kolem plotu. První měsic jsme ho mněli doma i v noci, v nočnich hodinách byl hravý a aktivní a také štěkal.(nechtěl spát,přirovnala bych jeho chování k malému dítěti, když má přehozeny režim,přes den spí a v noci je vzhůru.)Pak zůstaval venku i přes noc, první 2 měsíce byl venku na zahradě + bouda, teť už je v kotci(3 strany zadělané dřevem, v předu pletivo.) ale jen v noci. Přes den je puštěný na zahradě. Snažíme se ho utahat házením míčku, procházkami a různými aktivitami, poslušnost cvičime zatím hrou a za odměnu(piškot).Na cvičák zatím nechodíme. Dostali jsme už různe rady, včetně elektrického obojku(což mi připadá až ta poslední možnost a zbytečné týraní psa) Je to náš 3 pes(u těch prvních dvou problém ze štěkáním nebyl(labrador a akita inu) Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den. Už jsem tu mnohokrát v podobných případech lidem vysvětloval, co se stane ve chvíli, kdy mají pocit, že raný štěněcí věk je jen jakási velmi nepodstatná a podružná věc a štěně tuto fázi bez problémů a následků do budoucna přežije odděleně na zahradě, u boudy nebo v kotci. Pak se diví, že takto "opečovávané" štěně třeba v noci štěká nebo vyje...

Kdybyste byla na jeho místě ve věku řekněme kolem 4-5 let, bez zpětné vazby a ponechaná sama sobě - v noci, o samotě... co byste dělala? Nevěděla byste, co si počít, protože by Vám scházel vzor chování dospělého (ten by zatím v klidu spal v domě), scházela by Vám jako mláděti prostá blízkost důvěryhodné silné bytosti a řvala byste na celé kolo, abyste zaplašila strach. Bála byste se každého stínu a divného zvuku.

Pokud by si Vás doma nikdo moc nevšímal a byla byste ponechána sama sobě, také byste neznala "pravidla hry" a smečkový biorytmus. V noci byste nespala a přes den se neunavila, protože jako pejskovi skutečně nestačí "utahat" házením míčku a podobnými hloupostmi, tak Vám by nestačila prostá fyzická aktivita bez aktivity psychické. Potřeba aktivity nejen fyzické, ale i psychické je přirozená potřeba každého mláděte, lidského stejně jako psího.

Člověk by si neměl pořizovat psa nebo jiného živého tvora, pokud nezná nebo není ochoten respektovat jeho skutečné životní potřeby. Nic osobního, výše uvedené přirovnání ke špatně vedenému a vychovávanému malému děcku jsem napsal proto, abyste se alespoň trochu vžila do kůže Vašeho štěněte a pochopila, proč se chová tak, jak se chová. Nemělo potřebnou zpětnou vazbu, než se stačilo něco naučit, bylo vyhoštěno na zahradu a posléze do kotce - navíc se k Vám dostalo ve věku, kdy už si ledacos rozumově analyzuje.

Pokud bude mít pocit, že nemá smečku a bude žít svůj život převážně v kotci, pak bude mít život nešťastný. Nikdo ho nenaučí a nedá mu možnost poznat, že s fungující smečkou a skutečným vztahem se i noc dá přežít v klidu a že 24 denních hodin má svůj řád rozdělený na aktivitu a odpočinek - opět podle toho, jak funguje smečka. Jistě, jsou psí flegmatici a jsou psí tvrďáci, kteří třeba v noci štěkat nebudou. Ale pak jsou i štěňata, která svůj problém najevo dají...

Štěňata nepatří do kotce. Nikdy.

Pokud vůbec uvažujete o elektrickém obojku, pak asi tyto řádky píšu zbytečně. Pokud si ale dáte trochu práce a prostudujete si PSÍ STRÁNKY FALCO, abyste pochopila, jak se člověk má chovat ke svému psu, pokud přijdete na to, že pes se nerodí dospělým a stejně jako člověk prochází obdobím nutného učení a vývoje psychiky a jak důležitá je pro něj sociální komunikace a blízkost - pak má i Váš pejsek naději na lepší život, pokud se podle toho zařídíte. Místo toho, abyste svoje štěně učili, vystrčili jste ho na zahradu, do boudy a kotce, poraď si jak umíš...

V podobných případech vždy říkám lidem: "Zkuste jednu noc strávit se svým štěnětem v kotci. Otevře Vám to oči lépe než cokoli jiného."

 

(11.8.2013)
Tazatel: Karel Beneš, Stříbro
Plemeno psa:
kříženec (většího vzrůstu)
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Našeho psa máme od 4 měsíců. Předtím byl vychováván na dvorku i s ostatními psy. Když byl menší, žádní psi mu nevadili. Ke každému se měl a chtěl si hrát. Ale najednou se něco změnilo a začal na ně vyjíždět. Ty psy, které zná už od těch 4 měsíců, tak s těmi si stále hraje. Ale pokud potkáme nějakého na ulici, tak po něm vyjíždí. Přitáhnu si ho na vodítku a říkám mu nesmíš. Sleduje ho pohledem, ale přejde ho(ale záleží samozřejmě asi, jak mu pes sedne). Tak ho hned pochválím. Někdy třeba vrtí ocasem, tak ho pustím očuchat, stáhne ocas a začne vrčet. Chtěl bych se zeptat, zda tedy povel nesmíš (sleduje ho,ale přejde ho) je v pořádku a časem snad pochopí, že to dělat nemá. Nebo dělám něco špatně. Děkuji moc za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pes byl vychováván na dvorku i s ostatními psy... co si pod tím mám představit? Pes potřebuje mimo socializace především skutečnou smečkovou výchovu vlastním majitelem a správně nastavenou hierarchii - v opačném případě dochází mimojiné i k těm jevům, které sám popisujete. Pes se neumí chovat mezi cizími psy, nezná signály a komunikaci, protože v období, kdy se je každé štěně učí, nedostával od Vás potřebnou zpětnou vazbu typu "tohle není problém, tohle neřeš, tady buď opatrný, dělej to co já atd." A vše samozřejmě začíná mít neodvratné důsledky v tomto jeho věku, kdy je v psí pubertě a hledá a testuje si svoje vlastní místo mezi jinými psy.

Pokud se budete snažít ho korigovat povely, pak neuspějete a úspěšný nemůžete být již z principu věci. Prostudujte si prosím něco z PSÍCH STRÁNEK FALCO, ať pochopíte, jak pes vlastně funguje - on totiž v těchto situacích nefunguje na povely, ale na hierarchickou komunikaci. A pokud budete nadále používat pouze nějaké "nesmíš", čím dál víc budete zjišťovat, že Vás pejsek začne mít tak říkajíc na háku. Začne cizí psy řešit intenzívněji, budete mít větší a větší problémy.

Máte možnost se se mnou jako všichni v podobných případech domluvit a přijet s pejskem osobně, mohu Vám pomoci dát věci do pořádku a naučit se správným postupům. Znova opakuji, že teď pouze sklízíte plody svého dosavadního přístupu, kdy pubertální stále ještě štěně neví, jak se chovat mezi vlastním druhem, je přirozeně nejisté a jako takové v jeden okamžik vrčí a v dalším stáhne ocas. Nemá vedle sebe nikoho, kdo by ho dokázal vést a pomoci mu zorientovat se. Pokud to necháte být nebo budete spoléhat na povely, je pouze otázkou času, kdy dojde k velkým konfliktům. Rozhodnutí je na Vás.

 

(11.8.2013)
Tazatel: Martina Hrnčiarová, Ružomberok (Slovensko)
Plemeno psa:
labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 13 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň. S priateľom máme 13 mesačného labradora. Už keď mal 4 mesiace začal krívať na pravú prednú labku. V piatich mesiacoch mu bol robený rontgen. Veterinárka sa vyjadrila tak, že je tam visvietených ešte veľa rastových plôch, takže tam zatiaľ nič patologické nevidí. Začali sme mu dávať počas prezubovania až do 9 mesiacov vápnik a mal kľudový režim. Ale krívanie sa nijak nezlepšilo a ja som začala mať podozrenie na dyspláziu, keďže je to pes bez PP. V tomto smere už máme jasno a nikdy si už psa bez PP nekúpime. Ale mysleli sme si, že budeme mať sťastie, keďže máme ešte jedného 10 ročného labradora a ten je zdravý...No, ale späť k problému. V siedmych mesiacoch sme išli na inú kliniku na rontgen, kde bola protvrdená obojstranná lakťová dysplázia, konkrétne sa jednalo o uvoľnený processus coronoideus. Boli sme doporučený na klinkiku do Popradu kde mu boli oba lakťe zoperované. Najskôr pravý a potom ľavý. Problém je ten, že na nohu, na ktorú vždy kríval tak asi po dvoch mesiacoch od operácie krívať úplne prestal. Ľavý lakeť, o ktorom sme si ani nemysleli, že je dysplastický, tak napriek tomu, že je to už tri mesiace od operácie tak neustále kríva. Je to viditeľné krívanie najmä pri chôdzi a kluse. Chodíme s ním často plávať a snažíme sa ho nepreťažovať. Je to veľmi ťažke a smutné ho takto obmedzovať, lebo je to pes plný energie a radosti. Keď som sa na krívanie pýtala doktora, ktorý ho operoval tak povedal, že neskôr krívať určite nebude...mne sa to ale nezdá. Ešte k stravovaniu...odkedy ho máme, tak ho kŕmime len granulami Acana a od prvej operácie stále užíva Apto-flex. Bedrové kĺby ma našťastie zdravé. Mohli by sme nám poradiť, čo môžme ešte urobiť aby sa jeho stav zlepšil? Je vôbec nejaká šanca, žeby prestal krívať? Dosť ťažko sa naňho pozerá, ja neviem či kríva kvôli bolesti, alebo preto, že je kĺb už nejako poškodený. Dá sa sa ešte niečo robiť, aby sa stav zlepšil? Ďakujem

Odpověď: Dobrý den:) Pejska je mi moc líto a moc mu držím palce. V tomto věku u labradora stále ještě není vývoj kostry ukončený, ale zda bude nebo nebude v budoucnu kulhat, je sázka do loterie - tuto otázku Vám zodpovědět nemohu já ani veterinář. Stav kloubu může posoudit pouze veterinář, který k tomu má všechny předpoklady profesní i diagnostické, nikdo jiný. V každém případě je zapotřebí nepřetěžovat, udržovat pejska na nižší tělesné hmotnosti, pokud možno chodit jen po měkkých podkladech (lesní cesty apod.), plavat a samozřejmě dodávat kvalitní stravu a potřebné podpůrné prostředky. O zbytek se musí postarat sama příroda a síla psího organismu... bohužel, zázraky se v této oblasti nedějí.

A ještě jedna rada ode mne - nepodceňujte psychiku, ta je velmi mocná. Znal jsem dobře labradora, který měl podstatně těžší postižení pohybového aparátu a dožil se dvojnásobného věku (8 let), než jaký mu předurčili veterináři - díky svému majiteli, který opravdu žil pro něj a jeho pejsek to velmi dobře věděl...

 

(11.8.2013)
Tazatel: Kamila Ljuta (Třinec)
Plemeno psa:
zlatý retrívr/jorkšírský teriér
Pohlaví: fena/pes
Stáří: 2roky/9 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, měla jsem dva psi fenku zlatého retrivera Goldi(2 roky) a jorkšírský terier Žolik(9 let). V sobotu mi fena psa Žolika zabila   .Bylo to u žrádla kdy sežrala svoje a přiskočila k němu a chytla ho do huby a několikrát s ním zatřásla.Žolik i přes oživování na veterině nepřežil.Žili spolu dva roky bez problémů.Tuším, že zde mohlo sehrát roli to strašné vedro plus, že fena hárala a on za ní nepřetržitě běhal.Ale nedovedu pochopit proč to udělala kvůli žrádla a jelikož se nám před 4 měsíci narodilo miminko mám strach a obavy z jejího možného chování vůči dítěti(pokud například bude běhat z rohlíkem v ruce)Prosím Vás proto o radu jak se k fence dál chovat a na co se zaměřit při její další výchově.Měla jsem ji původně na canisterapii, pravidelně od jejich tří měsíců jsem ji brávala k mentálně postiženým a sociálně ji začleňovala,byla od štěněte uvnitř domu,ale letos na jaře jsme ji koupili boudu a nechali celodenně venku. Žolik u ní býval venku přes den taky poslední měsíc.Na ostatní psi (od známých)nikdy nevyjela a ani nejevila známky z agrese, vždycky jejich vstup na zahradu byl spíše podnět k hraní a dovádění.

Odpověď: Dobrý den:) Hormonální změny, které u fen probíhají během hárání nebo falešné březosti, vždy razantně zvyšují jejich agresivitu - to je vysoce vhodné vědět ještě předtím, než dojde k podobným zbytečným úmrtím. Je to přirozený vzorec chování, kdy fena "čistí" prostor pro potenciální vrh. A ano, klidně může zlikvidovat psa, se kterým do té doby bezproblémově vycházela (v podstatě identický případ z praxe - tam šlo o falešnou březost - jsem mimochodem popsal i ve své první knize). Vedro s tím nemá společného nic, krmení fungovalo jako logický spouštěč.

Pokud si na tyto věci nebudete dávat pozor a pokud fenku nevrátíte zpět k vám do domu, pak je jen otázkou času, kdy může dojít k dalšímu neštěstí, týkajícímu se tentokrát Vašeho dítěte. Jak se chovat v rodině s pejskem a malým dítětem, jak oba začlenit do lidskopsí smečky - vše jsem zde na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO popisoval již mnohokrát, prosím najděte a prostudujte si související texty (i zde v Poradně). Bylo by velmi zlé, pokud by základní neznalost nebo chyby lidí odnesl další nevinný tvor...

 

(4.8.2013)
Tazatel: Martina Chmurová, Košice (Slovensko)
Plemeno psa:
2x anglický buldok
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 6 let/6,5 roku
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý deň (večer) pán Dostál, veľmi som sa potešila, že som Vašu internetovú stránku resp. našla Vás. Len ma mrzí, že som Vás a Vaše publikácie nenašla už pred pár rokmi... Dovolila som si Vám napísať priamo email a to z troch dôvodov: - chcem podľa Vašich inštrukcií rozpísať problém presne, - nechcem zaťažovať prílišnou dlhou správou ostatných čitateľov. Tým chcem podotknúť, že pravdaže nemám problém so zverejnením všetkého čo je v tomto emaili na Vašom portáli.
- Zároveň Vás chcem poprosiť o možno atypickú službu a to, že keďže vzhľadom na vzdialenosť nie je pre nás možné využiť Vaše služby priamo, či by bolo možné dohodnúť sa na nejakých (aj spoplatnených) emailových či telefonických konzultáciach... uvedomujem si, že toto riešenie nemusí byť dostatočne efektívne...ale proste hľadám riešenie. Alebo by som Vás chcela veľmi poprosiť o kontakt na nejakého kynologa na SVK, ktorého Vy považujete za vhodného na riešenie problémového chovania psov... Konkrétne, by som sa chcela poradiť pri riešení problému, resp. opýtať sa aký ďalší postup by ste navrhovali a aký si myslíte, že by mohol byť teoretický úspech.
Na úvod ešte musím dodať, že som si prečítala Vašu stránku a je mi jasné, že základný problém spočíva v našej svorke a v zásade zasa platí, že ak je pes zlý, tak je zvyčajne na vine jeho pán...je mi to nesmierne ľúto, lebo sme si mysleli, že sa k našim psom chováme dobre, že ich vychovávame v rámci možnosti daného plemena správne. Napriek tomu, že to boli pre nás psy pre radosť a rodinnú atmosféru, nikdy sme ich nepovažovali za ľudí, vždy sme tvrdili, že je nutné akceptovať, že je to pes a má nejaké pudové chovanie, že ich zákonitosti sú iné... napriek tomu nás situácia dobehla...
Konkrétne, máme dvoch približne 6 ročných anglických buldogov (s PP). Obaja sú teda psy a je medzi nimi vekový rozdiel pol roka. Žijú v našej domácnosti v podstate od začiatku svojho života (mínus prvé mesiace u chovateľa). Od prvého momentu, ked do našej domácnosti s prvým psom prišiel mladší pes a títo dvaja sa stretli, to bola láska a bratstvo na večné veky (aspoň to takto vyzeralo nasledujúce roky). Chovali sa k sebe mimoriadne pekne, akceptovali sa, prejavovali si vzájomnú "bratskú" náklonnosť. Starší pes sa javil ako dominantnejší - bolo to zjavné však jedine z toho, že starší pes je viac komótny a mladší je podstatne pohyblivejší a hravejší. Ked sa spolu hrali a starší už mal toho dosť, tak oznámil mladšiemu koniec hry (šteknutím, pohľadom, odmietnutím) a mladší to vždy v momente akceptoval. Takúto situáciu nebolo vidno často, lebo žili v harmónii a akoby prirodzene akceptoval jeden druhého. Nebili sa nikdy ani o žrádlo a ked mladší obratnejší staršiemu ukladol nejakú dobrotu, tak sa starší len smutne na mňa pozrel a neriešil to. Bývame v rodinnom dome, ale psov máme v interieri (v interieri každý na svojom mieste aj spia. Nikdy nespávali v jednej miestnosti s nami), ale k dispozícií majú len časť domu (obyvačku, chodbu a kuchynu). Časť dňa trávia na záhrade. 2x denne  (ráno a večer) ich manžel berie na vodítku na krátku (o dlhšiu nikdy nemali záujem) prechádzku mimo domu. Manžel je statný muž, vyzeralo to, že ich zvláda aj fyzicky aj mentálne. Neboli to niekdy extra poslušné psy, nikdy neboli na cvičáku, základné pokyny zvládajú s absolútnou lenivosťou buldoga. Dokonca sa stane, že ked dostane povel "poď sem" tak sa otočí a ide sa schovať pod stôl. Manžel bol vždy radikálny a splnenie pokynu si vynútil - psa s pod stola vyhnal, ale zasa napr. ak pes z času na čas (starší v poslednom dobe nejavil záujem o večerné prechádzky) nemal záujem o nejakú nami vymyslelnú aktivitu, tak sme ich nenútili, ak nešlo o niečo zásadné (teda podľa nás)...
Psy asi tak pred mesiacom však začali viac v domácnosti špiniť (očurali koberec, sedačku...), pričom sme im pre istotu dali urobiť rozbor moču, či náhodou niektorí z nich netrpí nejakým zápalom, ten bol vylúčený. Nejde o inkotinenciu, keďže množstvo moču je značné. Neviem presne s určitosťou povedať, ktorý to má na svedomí. Väčšinou sme takéto znečistené miesto našli ráno alebo potom ako sme sa vrátili domov a urobili to počas našej neprítomnosti. Chcem ešte poznamenať, že máme doma takmer 2 ročné dieťa a pre psov to bol tiež značný šok, najmä ten starší relatívne zle znášal to, že v noci je doma zrazu rušno a on sa nevyspí tak ako kedysi... taktiež som doma na materskej dovolenke a doma už nie je cez deň taký kľud na spanie pre psa ako kedysi.
Vzhľadom na vyššie uvedené sme sa rozhodli, že im urobíme miesto na spanie v garáži. Dali sme im tam koberec, ktorý mali radi, ich pelechy, oblubene kreslo, hračky, vodu a domnievali sme sa, že im tam bude lepšie (budú tam mať klud) a tým tiež odstranime aj to, že ráno nájdeme v obývačke dalšiu mláčku... Pravdaže nadšenie z tejto zmeny neprejavili, ale zásadne sa jej nebránili. Aj keď mladší pes niekedy v noci štekal.
Po pár dňoch však pred vstupom do garaže po prechádzke začali na seba útočiť. Najprv sa útoky opakovali len večer prípadne ráno po prechádzke a trvalo to asi tak 10 dní.  Cez deň boli zasa najlepší "bratia". Následne sme boli aj s nimi u rodičov, kde viac od únavy spali a dva dni boli v absolútnej pohode a rovnako aj prvý deň po príchode domov (boli unavení z cesty, z tepla...) a veľa spali a správali sa k sebe pekne. Ale ďalší deň už začal byť taký, že sme ich museli od seba oddeliť, lebo akékoľvek ich stretnutia skončilo ruvačkou. Takto to trvá už pár dní. Psov od seba oddelujeme, netrávia spolu takmer žiaden čas, nevidia sa, lebo skáču do seba aj cez pletivo a pod. Žiaľ za tých  pár dní sme nič lepšie bez odbornej rady nevymysleli. Mám dojem, že sme vypozorovali, že bitka začína pohladmi, pričom starší pes hľadí uprene na mladšieho a mladší (ktorý bol doteraz submisívnejší) zaútočí. Keďže mladší pes je fyzicky zdatnejší (je obratnejší, silnejší, väčší) má navrch. Vyzerá to akoby sa starší po chvíli bitky vzdal, ale len na sekundu a opäť hodí pohľad a útok... Laicky nám to pripadá akoby mladšiemu došlo, že už má vek na to, aby bol "boss-om" on a ešte má aj fyzicky navrch.  Nepredpokladám, že sa bijú o nejakú fenu, lebo v okolí nie je žiadna, s ktorou by prichádzali do kontaktu pravidelnejšie.
Rozpísala som sa a ďakujem ak ste sa dočítali až tu ;-) Mala som pocit, že je potrebné situáciu podrobnejšie opísať, aby ste vedeli zaujať nejaké stanovisko. Máme záujem vyriešiť to tak, aby naše spolužitie bolo funkčné. Len som chcela od Vás počuť, či si myslíte, že či to má zmysel. Či sa takéto možno pudové chovanie dá obmedziť na znesiteľnú formu, keďže nejde len o nejaký zlozvyk a vek psov je už značný a nami urobené výchovné chyby ešte značnejšie. Je však neskoro "plakať nad rozliatym mliekom" a chceme nájsť riešenie terajšej situácie a možno aj za Vašej pomoci... aby sme nemuseli pristúpiť k jednému zo zvažovaných možností a darovanie jedného psa nejakému cudziemu záujemcovi (určite viete, že to nie je ľahké rozhodnutie)... Každopádne vopred veľmi pekne ďakujem za Váš čas a ochotu.

Odpověď: Dobrý den...:) Je pro lidský druh tak charakteristické hledat vlastní chyby někde jinde, že? Máme problém s pejsky, poraďte nám kynologa "vhodného na riešenie problémového chovania psov"...

Budu jako vždy zcela otevřený a napíši to jasně a jednoznačně - ve Vašem konkrétním případě se nejedná o problémové chování Vašich psů, ale o problémové chování jejich majitelů. Situace, která nastala, není způsobena špatným chováním Vašich psů, ale prostředím, které jste jim v poslední době vytvořili.

Pes totiž není nic nechápající a o nic se nestarající tvor - naopak, velmi citlivě reaguje na každou změnu prostředí, ve kterém žije, na každou změnu chování člověka, se kterým přichází do styku, na každou změnu ve své "smečce". Jednou z prvních zásadních změn byl okamžik, kdy se Vám narodilo dítě - najednou byhla pozornost Vaše i Vašeho manžela vědomě i podvědomě směřována jinam a místo toho, aby pejsci dostali jasný signál, že vše je v pořádku a oba mají stále svoje místo ve smečce, začali dostávat signály opačné. Ubíhaly měsíce a pomalu polehoučku v nich začala narůstat nejistota, stres a pochybnosti. Ze své lidskopsí smečky začali být vytěsňováni, přestala potřebná pozornost a komunikace a jednoho dne se stresové ventily začaly otevírat - značkování, znečišťování... psí forma protestu a nespokojenosti.

Pro Váš vlastní klid a spokojenost (a mezi lidmi tolik oblíbené tzv. nejjednodušší řešení) jste problém "vyřešili" tím, že jste oba psy na noc vyhodili do garáže - tedy mimo smečku, mimo sociální komunikaci, mimo prostředí, které do té doby tak důvěrně znali. A stalo se, co se přirozeně stát muselo - jejich stres prudce narostl a psi jej začali ventilovat vzájemným napadáním. Vystresovaný pes totiž kouše, jde do agrese, aby ze sebe ten vnitřní stresový přetlak dostal. Také si prosím všimněte, ve kterých okamžicích a situacích to vypukne - víc snad už nemusím napovídat...

Vaši psi pouze reagují na novou situaci. Reagují na vyhnání ze smečky, reagují na pro ně velmi zlé podmínky, které jste jim vytvořili. Reagují na ně po psím - cca 6 let žili spolu bez problému, žili v pohodě, která skončila ve chvíli, kdy jste na ně tak nějak zapomněli. Je to bohužel velmi častý případ rodin, kterým se narodí potomek a svého psa odsunou na vedlejší kolej. Bohužel nejste první ani zdaleka jediní - tudíž nic osobního z mé strany, pouze opětný smutek a zklamání nad jednáním člověka.

Pokud Vám na obou psech opravdu záleží a nechcete mě naštvat i jen pouhým uvažováním o zbavení se jednoho ze dvou 6-letých psů, kteří s Vámi prožili celý svůj dosavadní život, pak začněte jednat jinak. Garážové noční vyhnanství zrušte, uvědomte si, že oddělováním psů, kteří do doby, než jste začali jednat nesmyslně, spolu bezproblémově vycházeli a měli se rádi, si koledujete o opravdu řádný průšvih, začněte s nimi opět žít (s nimi, ne vedle nich!) a komunikovat a pak se vše začne dostávat do těch správných kolejí.

Prostě a jednoduše - odstraňte jejich stres, odstraňte příčinu problému způsobenou nenormálním stavem, který jste jim připravili.

Pokud si dáte říct a zvítězí Vaše dobrá stránka nad egem a pohodlností, pak Vám rád pomůžu v případě potřeby i telefonickými konzultacemi - samozřejmě za ně nic chtít nebudu. Záleží jen a jen na Vás, co je pro Vás důležité.

Fungující vůdce smečky a člověk, který má svoje psy opravdu rád, pomáhá. Nevyhání z ní někoho, kdo se neprovinil - hledá chybu nejdříve sám u sebe a analyzuje situaci objektivně.

A ani ve snu ho nenapadne, že by se mohl zbavit svého psa, který s ním prožil 6 let z předpokládaných 8-10 let, kterých se toto plemeno průměrně dožívá.

 

(4.8.2013)
Tazatel: Jaroslav Lendáb, Liberec
Plemeno psa:
labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, nemám na vás dotaz výchovný, ale fyziologický a částeně psychologický. Jako u člověka předpokládám že i u psa existuje snížený práh bolesti ( snížený oproti ostatním psům ). Jako šteně musí můj pes přirozeně objevit celý svět. Při prohánení hmyzu nalouce pes narazil na včelu, která ho bodla zespoda do čelisti. Pes nikterak nekníknul jen se škrábal. Nepoučil se a proháněl včelstvo znovu. Ani po dalším žihadle se nepoučil ( opět ani někníkl ). Na myšlenku sníženého práhu jsem přišel při omylem přišlápnuté pacce. Pes jenom ucukl ale opět žádné projevy bolesti. Má tedy můj pes snížený prách bolesti? A jaký další postup u takového psa doporučujete? Mám také obavy že bez tohoto věmu se můj pes nenaučí co je bezpečné a co ne. Spoléhám na vaši odbornost a děkuji za odpověd.

Odpověď: Dobrý den:) Práh vnímání bolesti je u každého živého tvora individuální a subjektivní, týká se to stejně člověka, psa, kočky, koně atd. Stejně tak ale nelze usuzovat na snížený (nebo naopak zvýšený) práh vnímání bolesti za situací, které jsou také subjektivní a náhodné. Pokud se dělá vědecky exaktní měření této veličiny, děje se to za přesně definovaných podmínek a podnětů, pak teprve lze hovořit o nějaké vypovídací hodnotě a definovat stupeň vnímání prahu bolesti.

Můj Dino také kdysi jako štěně slízl pár žihadel do čenichu, když jej zvědavě strčil do hnízda zemních včel. Lekl se, otekl, ale nekňučel - a rozhodně to nebyl pejsek s prokazatelně vyšším prahem vnímání bolesti než průměrný jiný pes. Pokud jakémukoli psu šlápnu na tlapku, záleží na mnoha okolnostech, které ovlivňují následný pocit bolesti: bota, terén, síla došlapu, konkrétní místo kontaktu - a samozřejmě opět individuální vjem psa.

Psi vnímají a projevují bolest jinak než člověk současného typu a reagují rozdílně na jednotlivé bolestivé podněty. Rozhodně si nemyslím, že zrovna ve Vašem konkrétním případě byste se musel trápit Vámi položenou otázkou - pokud by Vám ale přece jen tato věc ležela velmi na srdci, můžete za mnou s pejskem přijít a já s ním provedu pár exaktnějších testů.

 

(4.8.2013)
Tazatel: Petr Krystan, Liberec
Plemeno psa:
labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, dnes jsem na Vás dostal doporučení. Jedná se o mého psa je to Labrador jsou mu 4 roky. Jde o to, že se chová, jak bych to řekl slušně jako „pošuk“. Chvilku neposedí atd. asi to znáte. Chodil jsem s ním na cvičák ale to bylo k ničemu. Chtěl jsem se zeptat. Dá se s tím něco dělat? Nebo je na pozdě. Díky za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Nevim, co chcete přesně vyjádřit pojmem, že se chová "jako pošuk". Čtyřletý labrador je už psychicky dospělý a pokud je v pořádku jeho zázemí (včetně majitele), je správně vychováván a veden a má dostatek psychických podnětů a sociální komunikace, pak se nechová nijak nestandardně. Na druhou stranu - popsané chování může být celkem jednoznačným indikátorem toho, že něco z výše popsaného není v pořádku. A samozřejmě i mezi labradory jsou jsou jedinci živější, temperamentnější a na druhou stranu klidní flegmatici a gaučoví pohodáři.

Nedivím se, že Vám s tímto cvičák nepomohl, to se dalo s jistotou čekat. Pozdě není nikdy na nic, pokud chcete, můžete se se mnou domluvit na osobní konzultaci a s pejskem za mnou přijít. Pomůžu Vám rád, ale potřebuji u toho pochopitelně mít pejska i Vás osobně.

 

(4.8.2013)
Tazatel: Marcela Kro, Kladno
Plemeno psa:
pitbul x bandog
Pohlaví: fena
Stáří: 9 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Máme doma cca 1 rok fenu, která byla původně dcery. U nás žije rok, má volný pohyb na zahradě, min 2x denně procházku mimo, s druhou fenou se snášejí příkladně, mají se rády, např. i jedí z jedné misky. S dcerou žila v bytě. Kvůli velkému pracovnímu vytížení dcery byla dost sama, ale denně ji někdo z rodiny odpoledne chodil venčit, min. 1-2 hodiny, i s ní trávil v bytě čas hraním, aby nebyla sama. Přesto začala před lety občas drásat postel, gauč. Drásala je drápy, vykusovala výplň. Vzali jsme si ji k nám, aby nestrádala a přestože je u nás velice spokojená, dříve jsem ji často hlídala a tak jsem její rodina, situace se postupně upravila,po cca 3/4 roce, kdy zničila celou jednu matraci srovnala,  ale posledni týden se, bez jakéhokoliv důvodu zase zhoršila! Sama je přitom doma poměrně málo, poslední měsíc (prázdniny) skoro vůbec. Pokud ale je, pak max. 6-8 hodin 1-2x do týdne.
Zpočátku jsme její chování přičítali jakési..aklimatizaci. Mysleli jsme si, že si zvykne a protože není tak sama, že s tím přestane. I to tak cca 1-2 měsíce vypadalo. Pořídili jsme matraci novou.. A ona zase začala. Hodně se fixovala na manžela a protože manžel spí na posteli v přízemí v obývacím pokoji, jakmile odejde, ničí jeho postel. Strhá deky, které jsou na křeslech, rozhází je. Jakmile ji prostě nechá samotnou v pokoji, začne devastovat. Dřív pomáhalo, když zůstaly doma obě feny, to nic neudělala, a neudělala nic, když manžel odešel jen do práce a já spala v druhém pokoji. Ale poslední týden ani toto nepomáhá. Než ráno vstanu, je postel svlečená a všude vytrhaný molitan. Dokonce dnes to vypadá, že postel dokonce počurala!!! Jinde, než v tomto pokoji ji zavřít není možné. Ona ví, že to nesmí. Jakmile se vrátím domů, je provinilá, stydí se, okamžitě se schovává, ví, že zase něco provedla. Tresty, nemluvit s ní, nic nepomáhá. Vůbec nechápeme, proč to dělá! Máme ji rádi, je mezi svými blízkými, má se jako v lázních, volný pohyb po zahradě, láskyplná péče.
Není to náš první pes, tudíž nejsme nezkušení. Manžel už toho má plné zuby, nevím co dál. Máme ji ale moc rádi. Jako malá byla týraná, dcera ji vzala tyranovi, který ji nevenčil, nechával samotnou, nekrmil. Je to ale už 9 let a celou dobu se má dobře u nás. Občas vyházela koš, sežere všechno na co přijde - to jsme přičítali zafixované žravosti z hladu, který zažívala jako štěně. Poradte, jak odstranit to devastování bytu, prosím..

Odpověď: U dospělých psů se nic neděje "bez jakéhokoliv důvodu". A v těchto případech, jako je Váš, je tím důvodem vždy a jednoznačně stres. Stres z domácího prostředí, samoty, sociální nekomunikace ze strany smečky - stres z člověka, zvířete, okolí - bolesti, nemoc... můžete si vybrat. A pak zapřemýšlet, vyhodnotit tyto hlavní možné příčiny a zjednat nápravu.

Ani to, že se pes dle svého majitele "má jako v lázních, volný pohyb po zahradě, láskyplná péče", nezaručí, že se i pes sám cítí dobře. Psí potřeby a vnímání okolního světa a jeho podnětů jsou jiné než u člověka.

Musíte napravit příčinu problému, pak se zas vše srovná. Co je u Vás konkrétně špatně, samozřejmě na dálku nemohu jednoznačně diagnostikovat, na 100% to ovšem bude jedna z příčin, které jsem Vám vyjmenoval. Můžete za mnou s fenkou přijet a budu Vám schopen k tomu říci víc. Jak sama vidíte, možností je dostatek a rád Vám pomůžu, ale je zapotřebí začít jednat - pokud se neeliminuje zdroj stresového chování, nenapraví se samo od sebe nic.

 

(28.7.2013)
Tazatel: Martina Podéšťová, Horoměřice
Plemeno psa:
slovenský kopov/kříženec
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 6 let/7 měsíců
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, fenka slov.kopova Bobina(cca 20 kg) nyní hárá společně s další kříženou fenkou Fany(cca 10 kg), kterou mám od března. Bobina se už od začátku k Fany chovala hodně nevstřícně, ale posléze se to urovnalo, feny byly spolu venku,Fany lezla Bobině i do misky, jen Bobina odmítala Fany pustit do "své" boudy.Fany ale různě Bobinu okusovala a vynucovala si její pozornost a Bobina to snášela poměrně trpělivě. Při prvním (společném) hárání ( 15.7.13) došlo k tomu, že jsem měla i návštěvu 3 malých dětí. Bobina lidi velmi miluje a nutí si od každého pozornost a hlazení. Když to nyní udělala i Fany, Bobina ji začala napadat, vrčet a kousat. Je mi jasné, že je to tím, že Fany dospěla a že si stavějí hierarchii smečky. Ovšem zatím Fany nejde o život, řekla bych, že si Bobina jen vynucuje dominanci. Stalo se to třikrát, Fany měla podvakrát minišrám na tlapce a potřetí nic. Ale kdo to má vydržet? Když jsem s nimi doma, Bobina se ničeho zatím neodváží, spí v pokoji se mnou obě - i teď, kdy hárají, jen v různých pelíšcích. Dnes ale při návštěvě kamarádky s dcerou opět Bobina Fany v pokoji napadla. Hned jsem je rozehnala. Dělám to tak, že Bobinu prostě zvednu a ona není v takovém afektu, aby mi ublížila, to si nikdy nedovolí a já bych to ostatně ani nesnesla.To by si u mne velmi rozlila, což ona ví. A pokud by to mylela vážně s Fany, ta by byla již dávno mrtvá, neboť Bobina je proti ní namakaný pes. Je mi jasné, že Bobina žárlí.Musím ale situaci řešit, protože s nimi nemůžu být doma pořád a nechci je na dvoře separovat. A také nechci Fany někomu dát. Jak mám Bobině dát najevo, že si fakt nepřeju, aby Fany ubližovala?

Odpověď: Stále dokola lidem vysvětluji jednu základní skutečnost - a to, že psí společnost (smečka) funguje na principu silného jedince, nikoli slabého, jak je tomu bohužel ve společnosti lidské... Takže opět zopakuji, co jsem tu již mnohokrát popsal a co lze při troše snahy velmi jednoduše najít.

První předpokladem toho, že je člověk schopen předejít problémům pramenícím ze spolužití více psů spolu je, že s těmito pejsky funguje v jedné společné smečce - jako její dominantní a nezpochybnitelný vůdce. Tedy včetně toho, že zná její hierarchii a posiluje ji mimojiné tím, že ji respektuje.

Ve Vašem konkrétním případě - Bobina jako dospělá dominantní fena Vám jasně ukazuje, že je přirozeně na vyšší pozici než Fany. Dokud tuto skutečnost nepochopíte a nebudete ji respektovat, do té doby bude Fany napadat. Pokud pochopíte a budete nadřazenost Bobiny respektovat, nebudete ji srážet vůči níže postavené Fany a budete tuto hierarchii aktivně podporovat (Bobina dostane jako první najíst, jako první ji pohladíte, jako první jí dáte/sundáte obojek a vodítko atd. - prostě bude mít ve všem přednost), pak se podvolí i Fany a vše se srovná.

Samozřejmě je z hlediska vůdce smečky zapotřebí hlídat i Bobinu, aby situace nezneužívala, je prostě zapotřebí svoji psí smečku řídit a vést. Nezapomeňte, že Fany ještě dospělá není a pokud vše nepodchytíte v počátku, budete mít velké problémy do budoucna. Na druhou stranu pokud svoji roli zvládnete, holky se spolu srovnají velmi rychle.

Doporučuji Vám prostudovat tyto PSÍ STRÁNKY FALCO (nejen Poradnu) a naučit se, jak psí smečka funguje, jaká jsou specifika fen žijících spolu atd. atd. Bylo by to na hodiny psaní, ale vše potřebné na tomto webu už dávno máte. Pokud byste potřebovala, není navíc problém mne navštívit osobně a potřebné věci se naučit prakticky.

 

  (28.7.2013)
Tazatel: Anna Králová, Brno
Plemeno psa:
irský setr x německý ovčák/buldok
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 6 let/7 měsíců
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den. Vážený pane Dostále.Vaše stránky příležitostně pročítám již mnoho let a vážím si nejen vašich zkušeností , ale mj. i toho, že odpovídáte ne pro radost majitelů psů , ale pouze v zájmů pejsků. Zkusím svoji prosbu o radu zformulovat věcně , ať zdržuji co nejméně. Nicméně nevím zda se mi to podaří, neboť u téma "psi" nejsem k zastavení :-). Svoji stávající smečku bych chtěla doplnit o jeden ze snů : německého boxera ( bílého ).Snažím se přečíst a dozvědět maximum, abych věděla do čeho " jdu ", protože je myslím velký rozdíl pořizovat pejska prvního a mít jednoho a mít tři.Jde mi o dvě základní otázky : NB je většinou lidmi líčen jako bouřlivý, energický, spíš dominantní  a k tomu náročný na pohyb. Budu upřimná, nejsem žádný aktivní sportovec, ani nebudu trávit roky na cvičáku , agility , apod. Máme s fenkama takový normální život a režim ( s kříženkou jsem na cvičak chodila , asi půl roku, ale nepřišlo mi to chodit déle až tolik přínosné) : chodím klasicky do práce, hlavní venčení máme pozdní odpoledne a večer, ale žádné 5 a více km túry, o víkendu jsme venku víc, občas výlet, v létě k vodě, apod. prostě takový " normální " režim. Doma jsou se mnou u všeho co dělám a komunikuji s nimi stylem " holky, jdem zalít kytky, pověsit prádlo, pojďte se najíst , jdem házet balonek, apod . :-). Asi to zrovna v mém podání není pro ně až tak psychický tréning...:-( . Nicméně fungujeme myslím v pohodě, buldočka, ač to v ranném mládí zkoušela při hře apod. na starší fenku, a vztekala se ..je už , doufám, zařazená :-) (musela jsem jí to občas vysvětlit, teď když náhodou neustoupí při něčem té starší, stačí když ji oslovím a je klid ) .Věc co řeším : jestli by NB u nás nebyl nešťastný, jestli je to pro něj takto málo a jestli by i proto vybíjel energii na bytě , apod - jak často v diskuzích čtu. A druhá moje obava je , zda by se nově příchozí fenka NB začlenila jako poslední , nejmladší ve smečce( za mé pomoci ) a nebo je tato skladba tří fen již pro amatéra :-) majitele spíše problematická. Moc ráda bych NB, uvažovala jsem i o bordeux.doze, ale tam mám obavy z velikosti a váhové kategorie , přeci jen nad 45 kg už to není sranda ... Snad jsem se moc nerozepsala a snad je zřejmé na co se ptám vás, jako profesionála a člověka, který jak píši v úvodě mi na rovinu poví co si myslí. Předem moc děkuji a přeji vám i vašim čtyřnohým milovaným upřimně jen to nejlepší.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Ano, německý boxer je skutečně povahy teperamentní, živé a přirozeně silně dominantní. Neznám Vás osobně, ale zvládnout smečku tří fen v podobné konstelaci není jednoduché a rozhodně bych to nedoporučoval nikomu, kdo na podobnou věc nemá zkušenosti a potřebné osobnostní předpoklady (dominance, přirozená autorita, odhad psího chování atd.). Říkám to zcela upřímně, otevřeně a není v tom nic osobního proti Vám.

Vážně Vám to nemohu doporučit, byla byste brzy nešťastná Vy i Vaše psí smečka. Pokud byste přeci jen měla pochybnosti, klidně mě zkontaktujte telefonicky a můžeme celou věc rozebrat podrobněji - všechna pro i proti.

 

(28.7.2013)
Tazatel: Eva Spišiaková, Banská Bystrica (Slovensko)
Plemeno psa:
bišo frisé
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál! Asi pred pol hodinou som objavila Vašu stránku a veľmi ma zaujala. Škoda, že mám problémy s krížami a nemôžem dlhšie sedieť - inak by som ju rýchlo zvládla, ale viem, že takého informácie treba čítať radšej pomalšie a dôkladnejšie. Máme 10 mesačného bišónika frise Aika ( náš cukríček.vejárik ), sme traja dospelí a bývame v dvojizbovom byte. Ja, ako mama-dôchodkyňa, som mu zabezpečila aj cvičiteľa, ktorý k nám zo vzdialenejšej dediny asi raz za mesiac dochádza. Dcéra najprv psa nechcela, teraz ho má za svoje dieťa a rozmaznáva ho. Výcvikové metódy sa jej zdajú drsné, ale podľa Aikovho správania sa ku mne také nie sú. Keď si ľahnem na válendu, príde, pritúli sa a driemka. V čom je teda problém? Posledné týždne - dni začína pekne komunikovať, kňučká keď niečo chce, no posledný týždeň je to také intenzívnejšie, chodí najmä za mnou ( ja ho cvičím ), sadne si predo mňa, kňučí a cvaká zubami ( samozrejme, keď sa s ním idem hrať, prestane ), no teraz kňučí už od rána, keď čaká na venčenie. Hlavne nerozumiem tomu cvakaniu zubami. Dalo by sa o ňom písať ešte veľa, ale nateraz by som chcela pochopiť toto. Vopred ďakujem za odpoveď a želám pokojný dníček.

Odpověď: Dobrý den:) Problém je jednoduchý - pes nepotřebuje výcvik, každý pes potřebuje správnou výchovu, vedení a především svoje přirozené prostředí - smečku, svoje jasné místo v ní a fungujícího vůdčího jedince.

Systém "cvičitele docházejícího jednou za měsíc ze vzdálené dědiny" mi přijde poněkud podivný a nerad bych jej více komentoval. Nicméně znovu opakuji velmi důležitou věc - pes se nevychovává výcvikem. Pes se vychovává komunikací, vztahem a v maximální možné míře pro něj přirozeným způsobem, s jehož znalostí se on sám již narodil.

Přesně toto se Vám teď snaží sdělit i Váš pejsek. Je v psí pubertě a chybí mu jeho přirozené prostředí - smečka, chybí mu zpětná vazba a fungující vůdčí jedinec, chybí mu komunikace, které by rozuměl.

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, ať pochopíte, o čem teď mluvím - za půlhodinu to skutečně nezvládnete. Z hlediska Vašeho dalšího společného života s pejskem to bude velmi užitečně strávený čas, sama na to přijdete - včetně toho, co Váš pejsek opravdu potřebuje...

 

(21.7.2013)
Tazatel: Marie Horáková, Moravské Budějovice
Plemeno psa:
flatcoated retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, již podruhé se u naší fenky objevil problém během hárání - zánět dělohy, který jsme zatím naštěstí vždy včas diagnostikovali a řešili za pomoci veterinárního lékaře antibiotiky a zavedenými léky do dělohy. Veterinář nám sdělil, že vlivem hormonálních změn se naše fenka bohužel špatně čistí a je velká pravděpodobnost, že se tento stav bude v budoucnu opakovat. Řekl nám, že máme tyto možnosti: buď budeme tento stav řešit tak, jak to děláme nyní, ale s velkou pravděpodobností nás v budoucnu kastrace nemine nebo zkusíme nechat fenku zabřeznout a uvidíme, zda se tento stav zlepší a nebo přistoupíme ke kastraci již nyní.
Obracím se proto na vás s prosbou o radu, případně doporučení. Nejsem zastáncem kastrace a chtěla bych znát i váš názor. Jedná se o nezvratitelný zákrok, konzultace je tedy namístě. Děkuji za váš čas a přeji krásné léto...:-)

Odpověď: Dobrý den a hezké léto i Vám:) Je ještě třetí varianta, o které se Vám veterinář nezmínil (důvody jsou jasné, ale o to teď tak nejde): fenečka je sice "dospělá" pohlavně, ale stále ještě ne psychicky a není dospělá ani z hlediska hormonálních pochodů v jejím organismu. Ty se ustálí až později (zhruba do 3,5-4 roků věku). Jinými slovy nebyla by zdaleka první, u které by se popsané problémy vyřěšily prostě tím, že přirozené změny dostanou svoji šanci a čas...

Na Vašem místě bych jí přesně tuto šanci dal. Pokud by se v budoucnu ukázalo, že se jedná o skutečný zdravotní a jinak neřešitelný problém, pak je stále dost času kastraci nechat provést. Dále - v čím pozdějším věku fenky bude v tom nezbytném případě provedena, tím lépe - to je velmi důležité pro celý zbytek jejího života, důvody asi nemusím rozvádět, odkazuji na své texty o kastraci na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO.

Zabřeznutí není lék. Dochází při něm k velkým hormonálním změnám, které ovšem mohou pracovat pro jednu i druhou stranu - mohou současný stav zlepšit, ale i zhoršit.

Držím fenečce palce a přeji správné rozhodnutí...

 

(21.7.2013)
Tazatel: Andrea Lukavská, Ústí nad Labem
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu, jak se správně zachovat v následující situaci. Často se mi stává, když jdu se svou fenkou na procházku a mám ji na vodítku, přiběhne k ní cizí pes ( samozřejmě bez páníčka, nebo je páníček někde daleko), pozdraví se, očuchají a pes jde dál. Někdy se ovšem očuchají a najednou cizí pes po mé fence vystartuje. Já ho nakonec odeženu a nikdy se nic vážného nestalo, že by ji pokousal. Bojím se ale, aby v budoucnu k něčemu vážnějšímu nedošlo, zvláště když v poslední době začíná někdy startovat jako první moje fenka. A nevím, jestli je nejlepší řešení odhánět preventivně každého psa, který k ní chce přijít. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem tu mnohokrát zmiňoval sílu smečky - buď cizí pes "vidí" jen Vaši fenku nebo "vidí" Vaši fenku jako součást smečky, kterou Vy vedete. V tom prvním případě si udělá, co chce (včetně toho, že Vaše vlastní fenka se začne sama aktivně bránit už předem, protože ví, že ve své smečce zastání nemá), v tom druhém si to pořádně rozmyslí, protože fungující smečka s fungujícím vůdcem je vždy silnější než nejsilnější samotný pes. Je to záležitost psychické síly, ne fyzické. A pokud Vy budete vystupovat jako silný vůdce smečky, pak to bude každý cizí pes vnímat již na dálku.

Nejčastější příčinou toho, proč cizí pes ve Vaší situaci znenadání vystartuje, je to, že vycítí nejistotu, strach, nervozitu, neklid (Vaše vlatní emoce nebo emoce fenky, pramenící z neexistence smečky a vůdce). Nemusíte preventivně odhánět každého psa, ani by to nebylo dobré. Stačí jen respektovat základní principy psí komunikace, ovládat svoje emoce a vést svoji vlastní smečku. Více opět materiály na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO nebo osobní konzultace...

 

(21.7.2013)
Tazatel: Jana Prokešová, Praha
Plemeno psa:
výmarský ohař x labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, přečetla jsem si váš článek O Výcviku, autoritě..... a v mnohém s vámi souhlasím, když jsem si přečetla něktéré odpovědi na vaše příspěvky, došla jsem k názoru, že problém je  mě - ale zkusím vám přesně popsat co se děje - mimochodem, náš pes Jerry, je velmi inteligentní a bystrý. Ráda bych vás touto cestou požádala o radu. Máme s partnerem 9-ti měsíčního křížence, cc 27 kg. Osobně si myslím, že má milou a nekonfliktní povahu - samozřejmě mohu být zaujata mým vztahem k němu. Nejsou s ním problémy, občas si si postaví hlavu, někdy je těžší ho dostat z psího chumlu, ale jinak v pohodě. Bohužel se mi u něj objevil v posledních cca 14-ti dnech problém, pokouší se obskakovat jakoukoliv osobu ženského pohlaví, když ho za to plácnu, tak na mě dokonce vycení zuby, případně zavrčí, pak to zkouší znovu, občas mi i lehce okusuje ruku - nestiskne. Nejsem si jistá, jak mám reagovat, dnes na mne dokonce začal "vyzývavě" štěkat, po p lácnutí na mě i zavrčel. Pak jsem ho odvedla z místnosti, vynadala mu, přikázala mu lehnout.....trochu se zklidnil a tak jsem mu dala jeho plyšáka, se kterým se začal zuřivě potýkat a párkrát jej obskočil, když jsem mu ho pak vzala(nejen z obavy o veškeré vybavení místnosti), tak na mě zase zavrčel....  Jsem trochu na rozpacích, nerada ho fyzicky trestám, v tomto směru jsem spíše pacifista, ale nevím ani jak mám postupovat. Prosím vás proto o radu a pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Naléhavě Vám doporučuji prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO (psí psychika a přirozené sociální prostředí, hierarchie, vůdčí jedinec) a rychle si uvědomit, že pes není dítě a veškeré "dětské" postupy (substituční odvedení pozornosti např. plyšákem nebo plácání kamkoliv) Váš problém razantně zhoršuje. Pes je pes, vidí svět na hierarchickém principu, Vy máte pubertálního psího mladíka a jako takový samozřejmě na Vás zkouší svoji dominanci. To je to zavrčení, cenění zubů, chytání za ruku, dominantní naskakování i na cizí lidi - kolikrát jsem o tom již psal nejenom v této Poradně, zkusila jste si kromě zmíněného článku přečíst i tyto texty? Udělejte to.

Pes se v těchto situacích neplácá, nenadává se mu, neodvádí se někam pryč a nedává se mu plyšák "na zklidnění" - Váš pejsek vzhledem k přikřížení výmarského ohaře jím také není a pokud si nedáte rychle říct, budete mít do budoucna velký problém. Proto Vám teď jako nejefektivnější radu i pomoc v jednom nabízím, abyste za mnou přijela s pejskem na osobní konzultaci, protože oba dva potřebujete "srovnat" tam, kde máte být. Pokud budete chtít, ozvěte se mi prosím telefonicky - a nenechte problém zajít příliš daleko.

 

(7.7.2013)
Tazatel: Sonja Rosado, Cork (Irsko)
Plemeno psa:
americký staffordšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
neuvedeno (!)
Dotaz: Přítel chce osvojit amerického staff. teriéra z útulku. Je to dvouletá fenka odebraná mejiteli někdy v září roku 2012, žila ve špatných podmínkách a nejspíš byla i týraná. Ráda bych se poradila jestli je to dobrý nápad, přítel dříve choval bull teriera, ale já s těmito plemeny nemám žádné zkušenosti. Uvítala bych konkrétní rady jak k tomuto plemenu přistupovat, radu jestli je vůbec vhodné brát si týranou fenku tohoto plemene z útulku, když popravdě odborník ve výcviku psů není ani jeden z nás. Popřípadě prosím ale konkrétně čeho se vyvarovat, na co si dát pozor a jak cvičit (knihy, odkazy na internet, cokoliv). Já osobně toto plemeno nepreferuji, nejsem chovatel psů, jsem jejich přítel a kamarád. Největší strach mám z toho, že si mně náš pejsek zařadí v hierarchii někam pod sebe! Nicméně příteli jeho vysněného pejska už asi nerozmluvím. Jistě, vím co máte na mysli, na cvičák určitě zajdeme, jen ... žijeme v Irsku a tady je vše trochu jinak, zatím jsem nenašla nikoho jiného než specialisty na tahání peněz z peněženek spíš než odborníka na Staffy.

Odpověď: Obávám se, že opravdu nevíte, co mám na mysli - rozhodně to totiž není cvičák, jak se domníváte. Na mysli mám něco zcela jiného: prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO. Máte tu k dispozici celou sekci "bojových plemen", máte k dispozici Poradnu, máte tu k dispozici spoustu dalšího materiálu k tomu, co Vás zajímá. Zda se fenky ujmete, je čistě na Vašem rozhodnutí, ale výše nabídnuté Vám může v tomto rozhodování pomoci velice významně.

Včetně toho, že místo o cvičák a "výcvik" byste se měli zajímat o výchovu, hierarchické vedení a komunikaci, o specifika "bojového plemene" a týraného psa, o reálná omezení v běžném životě. Kombinace AMSTAF/týraný pes/útulek/nezkušenost by mohla být velmi rychle smrtící v různých směrech a pokud se nebudete důsledně věnovat správným postupům a správným bodům zájmu, s jistotou vše skončí špatně.

Za sebe Vás i Vašeho přítele od tohoto úmyslu zrazuji, nicméně znovu říkám, rozhodnutí je pouze na vás dvou. Začněte ale každopádně tím, že si důkladně prostudujete PSÍ STRÁNKY FALCO (ano, máte zde mimojiné i jasně napsáno, čeho se vyvarovat a na co si dát pozor). Pak si vše znovu proberte a rozhodněte se...

 

(7.7.2013)
Tazatel: Lucie Záleská, Pardubice
Plemeno psa:
jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Mám problém s mojim 2 ročním JRT Spárkym. Jako štěně se choval vzorně až na to že od malička kousal do ruky u štěněte je to normální, ale ted když je dospělý tak  když se hodně vzruší nebo ho odstrčíme aby nebral ponožku tak jako by se začal vztekat a žačne dorážet a kousat do ruky (má u toho ohrnuté pysky) sice to nebolí ale podle mě to není normální, msylím si že jde o dominanci ale nevím jak mu říct že jsem tady pánem já. Já se snažím být vždy klidná a aserktivní zkoušela jsem říct Ne a dotknout se ho na krku jak to dělají ve smečce ale to nezabírá, normálně poslouchá je to velký mazel, problém nastane jen tehdy když se dostane do toho stavu,je mi jásné že někde dělám chybu ale nevím jakou, možná by to chtělo zvýšit aktivity jenže nevím jestli o to stojí protože půl dne prospí a taky celou noc na to jaký je to plemeno je to k údivu (nemocný není) podle mě je jeho energie nějak zaražená protože jako štěně měl skoro půl roku kornout zdůvodu problemu oka proto mu taky zůstaly uši vzpřímeně nakonec se to výlečilo a vidí úplně normálně ale kvůli tomu kornoutu nemohl vybít svou energii a tak hodně spal a to mu zustalo do těď možná by to chtělo nějak tu energii vybít tak bych byla velice ráda kdyby jste mi poradil jestli zvyšit aktivitu nebo jestli je to něco jiného. Další problém začal nedávno s dětma má z nich hrozný strach (jako štěně je olizoval, nechal se pohladit jenže potom na dlouhou dobu neměl kontakt s dětmi je to jako kdyby zapoměl že se snimi setkal) ze začátku utíkal ale včera na procházce jsme potkali děti a začal na ně vrčet nechci aby musel nosit náhubek tak bych byla ráda kdyby jste mi poradil jak ho zbavit strachu aby jim začal důvěřovat. Jinak k lidem se chová dobře pokuď ho nepohladí na hlavě to se potom ožene (nekousne) asi dominance ale nevím jestli to řešit (protože mi někdo říkal že ne káždý pes se podřídí všem lidem) jinak kromě hlavy se nechá pohladit všude. Je to mazel poslouchá mě doma i venku má jasná pravidla umí i zakladní povely.

Odpověď: Dobrý den. Velmi se pletete, Váš pejsek Vás neposlouchá a o jasných pravidlech zde nemůže být vůbec řeč. Je to pejsek Vámi nezvládnutý již odmala - kousání do ruky není "normální", už jsem to tu mnohokrát psal a vysvětloval, jedná se o jednoznačný dominantní signál vůči člověku. Pokud na něj nereagujete správně, přenese si štěně svoji dominanci i do pozdějšího věku. Což je přesně to, co teď zažíváte a popisujete ve svém dotazu.

Samozřejmě pouhý dotyk rukou na jeho krku Vám také k ničemu nebude (opět odkazuji na tolikrát mnou zmiňované "není to mechanika" nejen v Poradně PSÍCH STRÁNEK FALCO).

Váš pejsek "poslouchá" jen tehdy, pokud se chce jemu - pokud budete chtít něco proti jeho vůli, bude na Vás vrčet, ohrne pysky a klidně do Vás i kousne. Tady se nejedná primárně o problém nedostatku aktivity (i když ta je taky mizerná, protože chybí její psychická složka), ale opět o fatální nezvládnutí výchovy štěněte a později dospívajícího psa. Mimochodem zrovna nedávno jsem vysvětloval, že dnes tak rozšířený jackrussell bývá jako nezvládnutý velmi problémový - stejně jako mnohá jiná plemena, která jejich majitelé bohužel neumějí nebo nechtějí zvládnout.

Jeho strach z dětí má pak zcela přirozenou příčinu právě v jeho nešťastné situaci, kdy nemá smečku a vůdce. Má pocit, že jej děti ohrožují (nekoordinované pohyby, křik, divokost) a že se sám musí bránit, proto na ně začíná vrčet. Ono koneckonců je z Vašeho dotazu patrné, že má problém i s dospělými, nejenom dětmi. A znovu opakuji - zde se nejedná o žádnou "dominanci", ale důsledek jeho absolutně nezvládnuté výchovy a vedení. Jestli umí nějaký povel nebo ne, je v toto případě zcela irelevantní.

Máte k dispozici celé PSÍ STRÁNKY FALCO, abyste si přečetla principy psychiky a přirozených potřeb psa. Totéž se týká postupů, jak psa vychovávat, jak ho vést, jak s ním komunikovat - smečka, hierarchie, vůdce smečky - to vše zde máte, stačí číst, vnímat a používat. A samozřejmě máte možnost se se mnou domluvit a naučit se potřebné věci prakticky, což je vždy ta nejlepší a nejefektivnější metoda. Rozhodnutí je jen na Vás, pokud chcete dát konečně věci do správných kolejí, pomůžu Vám.

 

(30.6.2013)
Tazatel: Jana Šrahůlková, Gulf Shores (USA)
Plemeno psa:
labradoodle
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den,prosim o radu jak se zbavit psich blech.Jiste je to casta otazka.V prostredi kde ale zijeme (u Floridy)je tropike prostredi a i kdyz je muj pejsek (Kazi) domaci,z vychazek prineseme blechy.Je tu spousty veverek a jinych zviratek tak neni divu.Zkousela jsem koupele v samponech na odbleseni,ruzne oleje do srsti.Jedine co na cas pomuze je tableta od veterinare.Bojim se ale vedlejsich ucinku.Kdyz zabiji blechy neskodi i psum? A jeste otazka.Opravdu psi blechy nejdou na cloveka? Muzou se mnozit i v byte?Dekuju.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud už je pejsek zablešený, je zapotřebí provést jeho odblešení pečlivým vykoupáním v kvalitním odblešovacím přípravku. Jako stálou prevenci je vhodné použít buď protibleší obojek nebo prostředek na bázi olejové substance - chce to ovšem pár přípravků otestovat, ne všechny jsou opravdu účinné v dané kombinaci pes-prostředí-roční období. Popřípadě vyzkoušet některé postupy založené na přírodní bázi.

Samozřejmě jsou všechny tyto prostředky více či méně toxické, proto třeba osobně mám raději tekuté "spot-on" aplikace nežli obojky, ze kterých se účinná látka uvolňuje mimo srst psa také do okolí. Blechy jsou jako všichni parazité potvory, protože škodí i zprostředkovaně, jsou mezihostitelem tasemnice psí.

Co se týká prostředí (byt apod.) - je bezpodmínečně nutná desinfekce! Blechy kladou vajíčka do psí srsti, ta pak odpadávají, po cca jednom týdnu se z nich vylíhnou larvy a po zakuklení vzniká dospělá blecha. Jinými slovy - pokud neuděláte nic, bude za chvíli prostředí kolem Vás blech plné.

A i když oblíbená fáma říká, že psí blechy na člověka nejdou, opak je pravdou. Navíc na psa nejde jenom blecha psí (Ctenocephalides canis), ale i blecha kočicí (Ctenocephalides felis) a blecha obecná (Pulex irritans)...

 

  (30.6.2013)
Tazatel: Kateřina Novotná, Praha
Plemeno psa:
bílý švýcarský ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den,  nedávno jsem četla jeden článek na internetu, kde se psalo, že bychom se se svým psem neměli při hraní přetahovat nebo přetlačovat, protože prý tyto hry umožňují psovi získat dominantní postavení.Často se se svým psem přetahuji o provaz a tato informace mě trochu zaskočila.Zajímalo by mě co je na tom pravdy a jaký na to máte názor vy. Předem děkuji za odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Každá z lidského pohledu "hra" je pro psa již od malého štěněte test schopností toho druhého - jak je silný, rychlý, chytrý. Pokud si člověk bude opravdu jenom hrát a nebude respektovat skutečnost, že psi tuto hru vnímají jinak, velmi rychle jeho pejsek nabyde přesvědčení, že je silnější osobnost než jeho člověk. Je tu totiž ještě jeden aspekt, který je naprosto dominantní - pes "vůdce" se nikdy o nic nepřetahuje. "Přetahování" (ať už iniciované z jeho strany nebo přijaté jako výzva) by totiž znamenalo, že si není svým postavením jistý a to by byl jednoznačně začátek konce jeho vůdčí pozice. Proto ani já sám se se svými pejsky (nebo pejsky klientů) nikdy o nic nepřetahuji a žádný z mých vlastních psů nikdy podobný "souboj" nenabízel a nenabízí. Obě strany jsme přitom dobře věděly proč tomu tak je. Jinými slovy - jako chůva se "přetahovat" můžete, jako vůdce nikdy.

 

  (30.6.2013)
Tazatel: Lenka Nyaradyová, Košice (Slovensko)
Plemeno psa:
francouzský buldoček
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den prajem pán Dostal. Mame psíka francuzaka ma 8 mesiacov nechodíme s ním na cvičák ani nič podobne ale základne povely ako sadni,lahni.ostan zvlada primerane k svojmu veku. Je to ešte štena a učíme sa tak povediac za pochodu hrou. Ale od 7 mesiaca si s ním akosi neviem dať rady. Hoci od malička s ním chodievame medzi ludí aj medzi iných psíkov od 7 mesiaca sa nám stáva že ak pohladkám ineho psa poprípade ak sme vonku na deke tak ak sa k nám niekto priblíži tak sa da do postaja obranneho a začne oštekávať,skákať a do psa vrazí nufakom. Nikdy nekusne len akoby dával najavo že cudzí človek či pes tam nieje vítaný. Spáva s nami je s nami a do 7mesiacov som s ním bola tak povediac 24hodín denne. Teraz chodím do prace ale stale je doma niekto kto ho ide cez den vyvenčiť. už som aj rozmýšlala nad tým či to nieje preto že doteraz som bola doma a teraz mu venujem menej casu. Co sa týka chovania doma ked je sam tak nesteka ani nic nerozkusuje dokonca mame este aj pieskomila s ktorým beha po izbe na volno. Mám dceru ma 12 rokov a tiež si rozumeju vyborne akurat mám pocit že na mna je naviazaní viacej . Viem a verím že nieje agresívny a ani nechce ubližiť len neviem ako mam dosiahnuť aby sme sa mohli isť kludne kupat poprípade na dovolenku bez toho aby si nas až tak chranil.
Chodievame s Falcom do vybehu medzi ostatne psy lenže najnovsie sa mi zdá akoby sa bál/ možno je to len moj pocit a zle odhadnuta situacia/ pretože chodí okolo psov ktore pozna a nikdy mu nič neurobili ani nie že prikrcený ale tak strnulo a len pozoruje co sa bude diať. Ak sa ku mne nejaký psík príblíži hned sa rozbehne osteká ho poprípade udrie do neho nufakom.  Slečna vo výbehu ho chcela pomazliť pozná ju pretože chodíme spolu venčiť a on po nej normalne zavrcal!!!!!Taktiež dnes na rannej prechadzke sa pri mne pristavila pani so psíkmi/ podotýkam pozname sa/ a hned zacal stekať a naježil sa. Chcem len podotkunuť že nechniape ani sa nepokuša kusnuť len steka vrci a ježí sa. Pan Dostal prosím pomožte nikdy sme mu neubližili, nezbili ho dokonca po nom ani nekričím max doraznejsie upozorním. Zaujímave vseak je že ak poviem nesmies doraznejsim hlasom stale sa stiahne z tej vrciacej pozície príde ku mne a nepohne sa ani na krok. Nebol taky je to stena a chcem aby bol stastný tak ako predtým. Kde som spravila chybu???? Prosím pan Dostal pomožte.

Odpověď: Dobrý den:) Francouzský buldoček je povahově přirozeně dominantní a hodně "vlastnický" - navíc se tak projevuje nejen vůči vlastnímu majiteli, ale i vůči cizímu člověku. Pak to samozřejmě často odskáče, protože si to ten druhý pes nenechá líbit.

To jen na kratké dovysvětlení povahy Vašeho pejska, resp. tohoto plemene obecně. Druhá stránka "problému" jste Vy sama (tedy jako nefungující "vůdce smečky"), přitom paradoxně vlastně sama řešení znáte - cituji: "Zaujímave vseak je že ak poviem nesmies doraznejsim hlasom stale sa stiahne z tej vrciacej pozície príde ku mne a nepohne sa ani na krok." Ano, pokud se projevíte jako autorita, Falco to respektuje. Pokud se budete chovat jen jako nešťastná chůva, pojede po svém a pokud dojde k názoru, že k Vám někoho nepustí, bude mu Váš vlastní názor srdečně ukradený...

Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a začněte se vůči Vašemu pejskovi chovat jako jednoznačný vůdce smečky. On není dítě, které musíte opatrovat a chránit. Je to štěně, které je teď ve věku psího puberťáka a přesně tak se i chová a zkouší, co si může dovolit. A pokud nevymezíte mantinely a nezačnete Vy řídit jeho (zatím on řídí Vás), skončí to špatně - budete mí oboustranně nešťastný společný život, který navíc může velmi rychle skončit ve chvíli, kdy Váš pejsek svoje kousky zkusí na dospělého dominantního psa a ten se rozhodne "malému" dát lekci.

Nepodceňujte to, prosím. A vím, že jste až ze Slovenska, ale i odtud za mnou jezdí lidé, aby se oni sami i jejich pejsci něco naučili a měli v budoucnu hezký spokojený život - existuje můj individuální výcvikový servis, za dvaapůl měsíce další soustředění. Máte možnost tyto akce využít.

Váš pejsek nebude šťastný, pokud bude mít doma jenom chůvu. Bude naopak nešťastný, protože všechno bude muset řešit sám, je štěně, které na to psychicky nemá a mít nemůže, nedostavá zpětné vazby od zkušeného, které ho naučí přežít v prostředí, ve kterém žije. Nemá psí výchovu, nemá psí vedení, nemá smečku, nemá svůj "maják"...

Je teď opravdu jen na Vás, zda budete chtít mít pejska šťastného a pohodového nebo nešťastného a problémového.

 

(23.6.2013)
Tazatel: Michaela Neumanová, Ostrava
Plemeno psa:
pyrenejský horský pes
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o Váš názor na zvláštní (anebo naopak typické?) chování mého štěněte k cizím lidem (respektive ne ke stálým lidským členům naší smečky): Kdykoliv je příležitost, štěně se v podstatě něžně ale velice naléhavě a neodbytně zakousne do oděvu cizího a v tom zákusu (neustále v tahu) se uloží ke spánku a pokud to okolnosti dovolí, tak skutečně usne. Pokud bychom byli v pohybu, tak v tom zákusu bude šlapat. Jak si máme toto chování vysvětlit? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Zákus je široký pojem (jen přední zuby? plný?), nicméně jedna ze specifik pyrenejí povahy v tomto věku je, že přesně takto štěňata začínají zkoušet na člověku svoji dominanci - zákus předními zuby do oděvu, dominantnější jedinci k tomu ještě "výhružně" povrčávají. Zdroj je ve vrozených vzorcích chování tohoto plemene, které právě zákus pouze předními zuby používá jako jeden z varovných signálů - správný pyrenej kousne naplno pouze pokud není vyhnutí. Máte štěně na počátku puberty a zatím v tom trochu lítá (geneticky dané vzorce chování se u každého psa spouští postupně), takže se přirozeně může stát i to, že následně usne, protože zatím plně neví, jak dál.

Velmi vážně teď ale chci zdůraznit, že pokud se chcete se svým štěnětem vyhnout problémům do budoucna, je zapotřebí na tento dominantní signál reagovat vlastní silnější dominancí (viz PSÍ STRÁNKY FALCO a přirozená komunikace), protože teď je u Vašeho štěněte přesně ta doba, kdy si pastevec začíná plně testovat svoji "smečku" - a s jistotou totéž jednoho dne zkusí i na Vás. Toto je období, kdy se v očích svého pejska stanete buď silnou nebo slabou osobností - a nepodlehněte nikdy zcestným názorům, které říkají, že s pastevcem člověk nesmí jít do fyzické konfrontace. Naopak - i to musíte a od samého začátku, ale samozřejmě po psím a tak, abyste spolu se svou psychikou v jeho očích navždy zůstala silným jedincem s přirozenou autoritou. Teprve po zhruba roce a půl věku pyreneje přichází doba, kdy se naplno rozvine jeho povaha a kdy se rozhodne, zda Vás začne v pravém slova smyslu milovat nebo si Vás bude držet od těla.

Pastevci nejsou plyšáci a nejsou jimi ani pyrenejové, třebaže se v jistých aspektech od jiných pasteveckých plemen výrazně liší. Dost majitelů pyrenejů má s nimi problém jen proto, že je vychovávají špatně nebo nijak, nechají se zmást jejich exteriérem nebo jednoduše dostanou do ruky štěně, které se už se silně vyvinutým pudem svému člověku velet narodilo a oni si s tim neumí poradit. Proto na tyto věci včas upozorňuji i Vás, abyste se podobným problémům do budoucna vyhnula a nepodcenila signály, které v prvé fázi vypadají neškodně, ale mají svůj hluboký význam a při jejich ignoraci nebo špatné reakci na ně psychicky rychle se vyvíjející štěně získá pocit, že je na vrcholu pyramidy. Pyrenej potřebuje hlídat a chránit a pokud nemá k dispozici ovečky, hlídá a chrání svého lidského parťáka s tím, že se rád rozhoduje sám za sebe a v žádném případě to není "tupě poslouchací pes". A o to víc musí svého lidského parťáka respektovat a akceptovat jeho rozhodnutí.

 

(16.6.2013)
Tazatel: Jana Štěpničková, Jinočany
Plemeno psa:
jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Crazy je hodně temperamntí jork (asi jako každý, pokud si z něj majitelé neudělají gaučáka :-)). Od čtyř do osmi měsíců jsme chodili do školičky pro štěňata (základní povely + začátky agility), pak byl dlouho nemocný, ale nyní už je fit a tak jsme od dubna opět začali chodit na poslušnost a agility. Můj problém se týká právě agility, kdy mi utíká z parkuru za fenami, co čekají až přijdou na řadu. Na poslušnosti s tím problém nemám. Nechá se klidně přivolat i ze skupiny psů (i když jsou mezi nimi fenky), soustředí se. Stejně tak, když ho mám venku na volno, nechá se přivolat i od fen (kterými je posedlý), ale jakmile je na agility, jako by neslyšel. Zhruba tak po 30 minutách útěků najednou začne spolupracovat a užívá si to, ale já jsem z něj na nervy a zdržujeme ostatní. Pokud cvičí agility sám, nebo jen se psy, je to v pořádku. Baví ho to - hlavně zónové překážky (kladina, áčko, houpačky. Miluje být vysoko). Ale pokud jsou na agility cvičáku i feny (A to ani nemusí hárat nebo jsou kastrované.), zdrhá za nimi. už jsem i přemýšlela nad tím, že kdybych ho nechala od nějaké fenky kousnout, tak by jim třeba pak dal pokoj. Některé z jeho poornosti rozhodně nejsou nadšené (což naprosto chápu). Na druhou stranu se bojím, že by se pak třeba bál psů. Nevím, proč se od nich odvolat nenechá, když kdekoli jinde to možné je. Snad jen, že agility by ho nebavilo tolik jako poslušnost, proto na ní problém nemá, ale na agility ano? Nemohlo by to třeba být i tím, že před poslušností mají psi možnost se spolu tak 10 - 15 minut vyběhat, než začneme, zatím co na agi přijdeme a hned se pracuje? Už uvažuju nad tím, že agilitění prostě vzdáme a zkusíme něco jiného. Nemám závodní ambice, chci jen, aby si vybil energii. Jinak umíme sedni, lehni, odložení (zůstaň i čekej i mezi psi), k noze, chůze u nohy, ke mně, fuj (jídlo), nesmíš (dělá něco co nemá), různé agility povely a pak takové blbinky jako pac, ťap, sudy apod. Je nekonfilktní, i když občas se chce jít kamrádit i se psi, kteří zrovna přátelští nejsou. Jeho prvním kamarádem se stal kříženec rhodéského ridgebacka a i jinak má kámoše mezi psi všech velikostí (střední kříženka, zlatý a labradorský retrívr, australský ovčák, 4 jorkšíři, čivava, stafordshirský bulteriér, toy pudlice, bearded kolie a několi jack russelů). Vyhýbá se velkým psům, kteří kolem sebe při hraní mlátí tlapami - teď třeba jedné 9-ti měsíční boxerce, jejíž velkou zábavou je šlapat po malých psech. Na psa vyjel jen jednou a to právě na tu boxerku, která nemohla pochopit, že Crazy nechce, aby po něm šlapala. Cenil na ní zuby a dost hrozivě zavrčel (nechápu jak se takový zvuk v tak malém psovi vůbec může objevit). Od té doby se sobě vyhýbají. Nevím jestli jsem nepsala moc zmateně, takže ještě jednou můj dotaz: Jak Crazyho naučit, aby při agility neutíkal za fenkami a hlavně - nechal se od nich odvolat, když jinak s odvoláním problém nemá, ale na agility jako by neslyšel?

Odpověď: Dobrý den:) Váš problém (nikoli Vašeho pejska) je to, že znáte a vidíte ve vztahu k němu pouze slovo "výcvik". Čtu Váš dotaz a tam se to hemží povely, cirkusovými kousky, ale ani jediné slovo o vašem vzájemném vztahu, komunikaci - prostě nic. I Váš dotaz samotný zní "jak naučit" - místo toho, abyste se zeptala "jak vychovat"...

Na cvičácích, agility a "psích školičkách" výchovu a psí etologii absolutně neznají, tam se opravdu jenom cvičí. Na agility je samozřejmě daleko uvolněnější atmosféra než na upjatém cvičišti, kde se pes nesmí pomalu ani pohnout jinak, než mu dovolí cvičitel. Na agility je každý pes už předem rozdychtěný, rozčilený a plný energie, proto se tam i Váš jorkšír chová jinak - a protože k Vám nemá skutečnou vazbu, pouze tu "naučenou", děje se to, co se děje.

Zkuste si prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO a pak pochopíte (pokud samozřejmě sama budete chtít pochopit) rozdíl mezi výcvikem a výchovou, mezi povely a komunikací, mezi naučeným a přirozeným. Pak pochopíte, kdy je přirozená touha pejska zůstat tam, kde je jeho člověk - pochopíte i to, že 1,5letý jorkšír (ani jiný pes) není robot a jedná na základě aktuálního stavu své psychické vyspělosti. Pochopíte, že svému psu je především zapotřebí rozumět a vytvořit hierarchicky fungující a komunikující smečku, pak teprve přichází na řadu "výcvik".

Pak i Váš jorkšír bude preferovat Vás. Ne proto, že ho to "naučíte", ale proto, že to tak sám bude chtít.

 

(2.6.2013)
Tazatel: Ivana Burešová, Brno
Plemeno psa:
mops
Pohlaví: pes
Stáří: 12 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás, protože bych Vás chtěla  poprosit o radu z pohledu člověka, který umí nahlédnout do "psí duše" Jsem majitelkou 12 letého mopse. Minulý týden se mu objevila bulka v třísle, byli jsme u veterinárního lékaře, který diagnostikoval zánět mazové žlázy. Dostali jsme celková ATB a lokálně ATB mast + vymačkávat hnis. Po 3 dnech na kontrole lékař konstatoval, že zánět ustoupil, ale zůstala patrná „kulovitá léze 1x1 cm s povrchovými erozemi a ulceracemi“. Byl odebrán vzorek na cytologii. Výsledky cytologie po 3 dnech zněly: „kulatobuněčný infiltrát s výraznou bazofilní cytoplazmou a s vysokým počtem zdvojených jader a jadérek, vakuolizace cytoplazmy, neutrofily“ – čili novotvar, jehož malignita nemohla být cytologicky zjištěna. Doporučena byla operace s následným histologickým vyšetřením. Já mám ale velké obavy z anestezie – před půl rokem byl na odstranění zubního kamene a anestezii snášel špatně – zvracení, problémy s dýcháním – hlavně v noci a několik nocí po sobě(pravděpodobně nějak alergie?), celkový neklid a změna v chování několik týdnů. Co se týká jeho celkového zdravotního stavu – má artrózu, takže hůř chodí, málokdy chce jít na procházku delší než 50 metrů, bohužel také téměř nevidí a trpí tzv.“obráceným kýcháním“. Ale myslím, že to vše odpovídá jeho věku. Mám ted velké dilema, zdá ho dát operovat a tím ho vystavit zátěži jednak zákroku jako takového, jednak stresu spojeného se zákrokem a hlavně s následnou rekonvalescencí, a nebo to nechat být a věřit, že tady ještě s námi nějakou dobu vydrží. Zdá se mě sobecké přemýšlet tak, že když ho dám operovat, tak mu možná prodloužím život – protože on to myslím  takto nevnímá a já chci to nejlepší pro něj, ne pro sebe – a z toho mi vychází, že by bylo lepší ho operací a vším následným netrápit. Pokud Vás mohu požádat o Váš názor, budu Vám za něj velmi vděčná. Děkuji předem.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za Vaši důvěru:) Vzhledem k plemeni a věku pejska plus zvážení přínosu a rizik současných i budoucích je můj názor naprosto jednoznačný - nenechal bych ho v tomto konkrétním případě vystavit riziku celkové narkózy, operace a možných pooperačních komplikací. Největším rizikem je tu narkóza (plemeno, věk a celkový stav pejska), operace tohoto typu je riziková vždy.

Dal bych prostě šanci přírodě a jeho vlastnímu organismu a každopádně novotvar pečlivě sledoval. Doufám, že Vám můj pohled na věc aspoň trochu pomohl v rozhodovaní a Vašemu psímu parťákovi držím palce...

 

(2.6.2013)
Tazatel: Mirka Hrušková, Trutnov
Plemeno psa:
křízenec labradora
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, uběhl už nějaký čas od té doby, co jsem se na Vás obrátila naposledy. Naše Fany nám dělá radost. Naučila se spoustu nových věcí. Bez problémů zůstává doma, když odcházíme do práce, je čistotná, o samotě nezlobí, ani neruší sousedy. Jediné, s čím se potýkáme, je to venkovní poštěkávání. Řešila jsem to s Vámi už jednou. Tehdy se to týkalo štěkání na procházkách, kdy si vynucovala mou pozornost. Normálně vůbec neštěká, tak to vždy vypadá, jakoby si to vynahrazovala. Tato situace se zlepšila. Když jde na volno, odvádím její pozornost klackem na aport, kterým ji zabavím, než dojdeme na louku. Tam stačí klacek párkrát hodit a pak už jdeme v klidu. Někdy ani to není zapotřebí, odběhne si na můj povel volno a pak jdeme spolu na klidnou procházku. V tomto zmoudřela. Problém zůstal v situacích, kdy chci s dcerou zůstat třeba před domem nebo u rodičů na zahradě, posadím se a čekám, že Fany využije volného prostoru k vlastní aktivitě. V tu chvíli mě svým štěkotem začne vyzívat k aktivitě a štěká a štěká. Popravdě je to dost otravné a nepomáhá nic. Musím vstát a jít se jí věnovat. Což se mi úplně nelíbí. Nejde jen o to, že ne vždy se mi to hodí, ale nepřijde mi to správné, nechci skákat, jak ona štěká. Co mi poradíte tentokrát? Máme ještě vyčkat, vyroste z toho? Děkuji za Váš čas.

Odpověď: Dobrý den:) Fany je puberťačka, je pes a jako taková si chce "povídat". Potřebuje sociální komunikaci (mnohokrát jsem to již vysvětloval) a také potřebuje smečku, svoje správné začlenění do ní a fungujícího vůdce, který si umí prosadit i svoje "ne". Základem je ovšem opět Vaše pozice "šéfa", pokud to Fany tak nevidí, je to špatně.

Jinými slovy - musíte s ní začít komunikovat signálově i emočně (např. házení klacku pro odvedení pozornosti je nesmysl, tohle komunikace opravdu není) tak jak na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO už roky popisuji, pak Vás začne respektovat a začne respektovat i stav "teď jsme v klidu, neblbneme". Úplně nejrozumnější by bylo mě i s Fany navštívit, praktické naučení je vždy nejlepší, ale to už záleží na Vás.

 

(2.6.2013)
Tazatel: Zdena Fraňková, Turnov
Plemeno psa:
německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace:
ano (v 10 měsících)
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, s velkým zájmem jsem si přečetla jeden z Vašich článků o Vašem přístupu ke psům, a měla bych na Vás jeden dotaz. Mám problém se svojí fenou německého ovčáka Ritou, která má panický strach z lidí. Získali jsme jí na 6ti měsících z absolutně nevyhovujících podmínek (žila na balkoně panelového domu), balkon byl situován směrem k nedalekému sportovnímu hřišti, kde byl velký "provoz", a nacházel se zároveň v úrovni očí okolo procházejících lidí, kde byla v dolní části balkonu malá škvírka pro kontakt lidi s mojí fenou. Nyní žije Rita ve společnosti dvou dalších mladých psů, mezi kterými je suverénní alfa pes právě ona. Problém nastane, vyjdeme-li ven na procházku, a blížíme se někde ke hloučku lidí, dospělých i dětí, v tom moc rozdíl nedělá, začne ohromná panika a není možné s ní okolo lidí projít. Jinak k lidem, které zná, je velmi milá a hodná, i děti, které již dobře zná, tak je naprosto miluje. Je mi jasné, že nelze všechno popsat tak, jak by to bylo viděno ve skutečnosti, ale budu Vám velmi vděčná za jakoukoliv Vaší radu. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den. Jako kastrovaná fena "suverénní alfou" rozhodně není, to je velký omyl (jen možná mezi těmi dvěma mladými dělá největší rámus, ale skutečnou alfou být nemůže a není) a právě kastrace ve věku štěněte se rozhodující měrou podílí na jejím současném stavu (ne půlroční život na balkoně) - na rozdíl od plnohodnotného psa nezískala a nikdy nezíská nadhled a klid dospěláka. Zůstala navždy štěnětem se štěněcí povahou, nejistotou a nesebedůvěrou. Problém pro ni navíc nebudou jen lidé, ale jakákoli zátěžová situace nebo situace, ve které se ocitne poprvé.

Je to vše bohužel opět jen klasický důsledek psí kastrace v nedospělém věku a další zmarněný psí život. Pokud stojíte o pomoc, fence pomůžu - zavolejte mi a domluvíme se, kdy s ní za mnou přijedete, máte to do Liberce kousek.

 

(19.5.2013)
Tazatel: Blanka Kozubíková, Zlín
Plemeno psa:
rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: (uvažuji o pořízení)
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, Vaše stránky mám přečtené a na hodně věcí mám podobný pohled jako Vy. Přesto se chci na pár věcí zeptat a ujasnit si tak výběr. Máme skoro tříletou holčičku a uvažujeme o pořízení feny ridgebecka, chci se proto zeptat zda je toto plemeno vhodné k tak malým dětem? Bydlíme v pronajatém domku se zahradou na vesnici takže nouze o procházky a vyblbnutí tady není:)....S malou jsem doma, takže by se mu měl kdo věnovat než bych opět začala chodit do práce a i tak bych se orientovala na nějakou s 8 hod. směnou, takže by hafan doma sám dlouho nebýval ... Moc děkuji za odpověd a přeji mnoho dalších úspěchů s pejsky i páníčky:)...
PS. Ještě mě zajímá jaký máte názor na anglickou trenérku psů Victorii Stilwell?!...Díky

Odpověď: Dobrý den:) Otázka zní jinak: jste Vy sama schopna zvládnout správnou výchovu a vedení rhodéského ridgebacka, přirozeně dominantního plemene? Jste ochotna respektovat, že ve "smečkové hierarchii" bude fenka vzhledem ke svým psychickým dispozicím hodně let na vyšší pozici než Vaše dcerka?

Pokud skutečně ano a budete se tak i chovat, pak máte vysokou šanci vše zvládnout i s rhodéským ridgebackem. Problém v těchto případech není v psím plemeni (pokud pomineme vyloženě extrémní případy), ale v lidské psychice a vlastnostech konkrétního člověka. Doporučuji Vam prostudovat důkladně PSÍ STRÁNKY FALCO a udělat si názornou představu o to, co výchova pejska obnáší v praxi a jaká pravidla hry je zapotřebí respektovat ve spolužití psa a malého dítěte.

K Vaší druhé otázce - "hvězdy" typu Victorie Stilwell nebo Cesara Millana těží právě z oné uměle vytvořené mediální popularity (v případě Victorie Stilwell postavené z velké části na její původní profesi herečky), která působí navenek bombasticky a pro prvoplánově zaměřené publikum úspěšně zastírá faktické problémy. Prezentované "úspěchy" jsou pečlivě vybrané tak, aby vyvolaly požadovaný "wow efekt" a vše je obaleno hezky znějícími frázemi. Pokud si nezaujatě rozeberete její metody, není v nich absolutně nic ze skutečné psí etologie (pokud má svoje metody postavené na odměně, je to od základu špatně) a pokud by tato hezky vypadající paní dostala do ruky průměrně problémového dominantního psa, úspěšná by s nimi rozhodně nebyla. Je to jenom vnější slupka pro zvýšení komerčního úspěchu, nic víc. Podobně Cesar Millan - člověk, který na jednu stranu pochopil aspoň základy psí etologie, na straně druhé jde do psů příliš silově, neumí správně pracovat s jejich psychikou a když "zapomene na image", předvádí neuvěřitelně zlé věci. Obecně se mi stále potvrzuje jednoduchá pravda, že skutečné schopnosti člověka (v jakémkoli oboru) nikdy nejdou ruku v ruce s jejich mediální reklamou a za ty, kteří se bez ní obejdou, mluví daleko pravdivěji jejich práce a kamerám se naopak vyhýbají.

 

(19.5.2013)
Tazatel: Marie Radová (Anglie)
Plemeno psa:
staffordšírský bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Předem moc zdravím :-) Chtěla bych vás požádat o radu,mám 4,5 měsíční štěně kluka stafordšírského bullteriera,bohužel musel být měsíc u mých rodičů,bydlím totiž v Anglii a sem smí přicestovat až ve 3,5 měsícich,ale aklimatizoval se velice dobře už po 2dnech neustáleho opakování jsme si uměli říct,že chceme čůrat,teď už toho samozřejmě i trochu zneužíváme :)ale to trénujeme nicméně to není problém ,ale chodím do práce cca 6-8 hodin a těď i začalo být hezky takže ho nechávám na zahradě,ihned jak příjdu,najíme se,vyčůráme,pomazlíme a jdeme na procházku,to dokáže být moc šikovný,problém nastává,když ho vezmu ke kamarádce,aby si pohrál s pejskem,moc rychle se rozdovádí,chvíly si hraje,ale pak začne kousat a to vše a všechny okolo a vzhledem k plemeni a věku neřeší stisk,vždy ho okřiknu,nebo se snažím upoutat pozornost,ale nereaguje,když si kamarádka pejska vezme a snažíme se ukončit hru tak začne skákat kousat jí,chápu,že si chce hrát,ale nevím jak ho naučit rozeznat,co je hra a kdy už nesmí a hlavně s tím kousáním,bojím se,aby se v něm neprobudila nějaká agrese,protože když ho okřiknu,tak začne štěkat i na mě a po sléze kousat,moc vás žádám o radu,nerada bych něco pokazila,dokud je málý,tak aby to pochopil,hodně se mu věnuji a i mý spolubydlící jsou velmi tolerantní a hrají si sním,ihned 2-3 den jsi mě začal hlídat a pochopil,že jsem pánička,vníma,respektuje vytyčéné body jako např.nesmí do postele a na gauč atd..ale jen do doby než se rozřádí,předem mnohokrát děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Nejlepší rada, jakou Vám mohu dát, je sednout a prostudovat si důkladně tyto PSÍ STRÁNKY FALCO. O správné výchově štěněte a pejska obecně zde máte k dispozici obrovské množství materiálu, ať už v této Poradně nebo v dalších rubrikách - navíc dotazy Vašeho typu jsem tu již nesčetněkrát zodpovídal. Jedná se o mnoho navzájem souvisejících a provázaných věcí a postupů a není možné je od sebe oddělit a chtít "jednoduchou radu".

Prostudujte si a používejte principy psí psychiky, smečky, hierarchie a úlohy vůdčího jedince (člověka) spolu se zásadami správné psí výchovy a vedení - tak jak je zde máte popsané, stačí jen číst, přemýšlet a především prakticky používat. Tyto zásady máte mimochodem uvedeny i v záhlaví Poradny...

 

(19.5.2013)
Tazatel: Eva Svobodová, Jihlava
Plemeno psa:
jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma ročního jacka russla teriéra. Zpočátku byl přítulný, milý. Poslední dobou začal vrčet nejdříve na naši dceru /8 let/ a potom i na ostatní členy rodiny. Většinou to je vždy, když "nechce být rušen" nebo nemá náladu. Jsou dny, kdy nevrčí a dny, kdy s ním "není k vydržení" a vrčí na vše, co kolem něj projde. Je možné, aby toto přestal dělat?

Odpověď: Dobrý den, přestane to dělat za předpokladu, že začnete správně zvládat jeho výchovu - především z hierarchického hlediska. V tomto ohledu jste bohužel fatálně zklamala a jako postupně dospívající pes (a správná teriéří povaha) převzal vůdčí roli na sebe a dává to celé Vaší rodině po psím znát.

Na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO máte obrovské množství materiálu k tématu správné psí výchovy (psychika, hierarchie, smečka, vůdčí jedinec) - čtěte a především používejte. Navíc máte možnost se u mne objednat na osobní konzultaci nebo individuální výcvikový servis, od toho tyto moje služby jsou...

 

(12.5.2013)
Tazatel: Lucie Jandošová, Liberec
Plemeno psa:
kříženec/kříženec
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 1 rok/1 rok
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, doma vlastníme dva roční psy (jsou to sourozenci, kříženci dobrmana s vlčákem). Přibližně před třemi měsíci se nám psi hodně servali. Bohužel byl doma jen jeden člověk a bylo to poprvé tak oba dva byli dosti potrhaní, než se je podařilo oddělit. Od té doby byl na chvíli klid. Bohužel se nám to teď opět 2x opakovalo- naštěstí už víme jak je od sebe odtrhnout, i když to dá hodně práce. S výchovou psů už zkušenosti máme, ale vždy v jiné kombinaci, kdy bylo jasné kdo má ze psů navrch. Věnujeme se oběma stejně, mají dostatečně velký prostor k pohybu na zahradě, na povely poslouchají bez problému. K člověku si nic nedovolí (nejsou agresivní)  Jedna rvačka byla způsobena tím, že jeden dostal na zadek protože něco provedl a ten druhý se do něj pustil, druhá byla způsobena tím, že měli jít oba na jedno místo na terase ale jeden nechtěl toho druhého pustit. Obě rvačky začal vždy někdo jiný a pouze za přítomnosti člověka. Když jsou sami spolu, žádný problém není. Voliéry mají oddělené, jídlo též dostávají zvlášť. Pouze přes noc vždy jeden zůstává zavřený, protože spolu přes noc dělají neplechu. Mysleli jsme, že si již postavení mezi sebou vybojovali prvním incidentem, ale bohužel asi ne. Kastrovat je nechávat nechceme, i jsem četla názor, že to nepomůže. Tímto bych Vás chtěla požádat o radu, jak těmto soubojům zamezit, či jak napomoci tomu aby si už určili mezi sebou hierarchii. Doma máme ještě jednu fenu, ale ta je kastrovaná a je jí už asi 13let a kvůli ní bych řekla, že se neperou, Nikdy nebyla příčinou souboje ani se žádného nezúčastnila.

Odpověď: Dobrý den, základní chybou je opět nepochopení psí psychiky a nezvládnutí základní smečkové hierarchie (viz materiály na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO - doporučuji prostudovat). Zahrada a znalost nějakých povelů opravdu nestačí, v konkrétní kombinaci Vašich psů už vůbec ne.

Psi se dostali do věku, kdy si začínají řešit svoje vzájemné pozice, jsou přirozeně dominantní a bohužel nežijí s Vámi, ale jen vedle Vás a tvoří svoji vlastní smečku bez fungujícího dospělého vůdce a správně nastavené hierarchie. Jejich dispozice jsou vyrovnané a čekat, že se za těchto okolností vše rychle vyřeší jedním incidentem, bylo mírně řečeno velmi naivní. Takto to opravdu nefunguje.

Pokud chcete opravdu dát věci do pořádku a změnit i svůj od základů chybný přístup, domluvte si se mnou osobní konzultaci, pomůžu Vám. Jste z Liberce, nevidím v tom problém. Pokud si pročtete aspoň část této Poradny, zjistíte totiž, že se tato problematika nedá řešit "na dálku" a mnohé se musí naučit nejenom pes/psi, ale především jeho majitel - a to praktickou metodou.

 

(5.5.2013)
Tazatel: Maja Zámečníková, Šamorín (Slovensko)
Plemeno psa:
west highland white terrier/cairn terrier
Pohlaví: fena/pes
Stáří: 5 let/4 měsíce
Kastrace:
ano/ne
Dotaz: Dobrý deň, hľadala som v poradni, ako sa zachovať v prípade vzťahu šteňa ver. dospelá fena. Väčšinou som našla riešenia opačného "garde" fena ver. šteňa. Obaja sú dominantní teriéri, dávajú to v rámci svojich možností aj najavo. Fena momentálne šteňa vychováva, nezasahujem jej do kompetencií, ale nastali dva prípady, v ktorých som nevedela, ako sa správne zachovať.
1. Fena ku mne prišla s kusom jedla, ktoré chcela pokrájať na menšie časti (občas to robí). Jedlo mi dala k nohám, v priebehu milisekundy sa tohto kusa zmocnilo šteňa, zmizlo s ním a samozrejme ho zožralo (nič moc sa nestalo, ale cudzie jedlo by sa brať nemalo). Ani ja ani fena sme nestihli zareagovať. Ak by sa tento prípad opäť stal a fena šteňa nepotrestá, mám to urobiť ja?
2. Šteňa odohnalo fenu od jej misky a vrčalo na ňu. Fena ustúpila a nechala šteňa vylízať zbytok vlastného jedla. Doslova sa postavila do submisivnej polohy, čo nezvykne. Mám to riešiť, alebo  je to záležitosť feny?
Pripadá mi, že v 4 mesiacoch sa začína šteniatko prejavovať dosť dominantne. S kontaktom s inými psami nie je problém, zatiaľ využíva to, že je šteňa, ale keď zistí, že ňuchajúci pes neublíži, začne byť značne drzé a skúša čo si môže dovoliť (vešanie sa na bradu vlkodavovi a podobne). Takže je nielen genetický predpoklad (teriér), že bude dominantný. Mám alebo nemám zasahovať v krajných prípadoch, keď vidím, že šteňa je drzé až moc a "protistrana" sa nevie (nechce?) brániť?
Ďakujem za odpoveď a škrabkám Gardýska, pekné teliatko z neho vyrástlo.

Odpověď: Dobrý den:) Takže - případ první: ano, v této situaci musíte zasáhnout Vy, a to velmi razantně. Jakékoli jídlo je Vaše (patří vůdci smečky) a Vy se o ně pouze dělíte - a pouze na Vás záleží, zda a komu z něj kus dáte. V přírodě ve velké smečce vše probíhá trochu jinak, ale v tomto složení musíte z pozice vůdčího jedince zasáhnout a podobné štěněcí úlety hned zkorigovat. Případ druhý: ano, opět to musíte vyřešit Vy, protože se jedná o záležitost hierarchie celé smečky, nejde jen o fenku samotnou.

Štěně se projevuje stejně jako každé jiné dominantního založení, ale je zapotřebí důsledně držet linii hierarchie, jinak se Vám to později pěkně vymstí. Fenečka evidentně příliš dominantní není, v pozdějším věku na malého přestane stačit vůbec, takže výchova a korekce štěněte budou ve valné většíně případů na Vás. Pokud budete postupovat podle zásad přirozené psí komunikace tak, jak je zde na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO prezentuji, získáte povahou pravého teriéra (a kernové jsou přirozeně ostré a dominantní plemeno), ale ve Vaší lidskopsí smečce dobře začleněného a fungujícího. Chce to ale začít hned, dostatečně čitelně a jasně. Na fenku nespoléhejte, jako vykastrovaná nemá šanci.

Děkuji za telátko Gardýska, rád vyřídím:)

 

(28.4.2013)
Tazatel: Kristýna Šulcová, Praha
Plemeno psa:
hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, ráda bych Vás také poprosila o radu. Při posledním hárání naší Ory jsem se dostala do situace, která dopadla dobře, ale asi nemusela. Když Ory hárá, samozřejmě se vyhýbám "profláklým" místům, kde je skoro jisté, že narazíme na psa. Snažím se jí zkrátka venčit tak, abych minimalizovala riziko. Posledně se ale i na "pustém" místě najednou proti nám vynořili dva psi (malamut a asi kříženec NO). Orču jsem si zavolala, připla a zkusila jsem je odehnat "na dálku", což se mi s většinou nápadníků povede. S těmihle kluky ani náhodou (taky jsem tomu vnitřně moc nevěřila, což asi okamžitě poznali). Zkrátka zavětřili a už byli u nás, resp. u Ory zadku; zejména malamut neváhal a chtěl na O. okamžitě skočit.  Byl to asi 11.den hárání s největším rizikem, podle všech ukazatelů.
Udělala jsem jediné, co mě napadlo-rozběhla jsem se (ve směru, odkud přišli), Ory vlekla za sebou a doufala, že se vynoří páníček. Byl ještě hluboký sníh, po pár minutách běhu jsem měla dost; pejsci byli samozřejmě v nejlepší kondici a snažili se dál. Naštěstí se panička fakt vynořila (přivolat je nedokázala, musela jsem je doslova přivléct hopsající okolo Orčina zadku, aby si je odchytla, ale to je jiný příběh...).
Na co se Vás chci zeptat: bylo by reálné psy nějak fyzicky odehnat? Přiznám se, bála jsem se, že když na O. skočí a já se ho pokusím sundat, pokouše mě. Nevím, v jakém je pes v tu chvíli rozpoložení, čeho je schopen... snad rozumíte mému dotazu. A poslední zoufalost, ktreá mě napadla (když už jsem fakt sotva popadala dech), zakleknout a chytit Orču za zadek s prominutím sama, a držet ji, aby se nedostal, kam potřebuje. Jak by reagoval na tohle? Omlouvám se za naturalistický popis, snad mi rozumíte.
Jinak vám moc děkuju za Vaše rady-hovawarta jste nám kdysi doporučil Vy a ve většině věcí jsme ji vychovávali podle Vašich doporučení. Jsem za to moc ráda, protože asi především díky tomu je Orča bezvadná a naprosto bezproblémová kamarádka celé rodiny včetně dětí, kterou můžeme vzít kamkoli a všude je bezvadná, klidná, spokojená. Přeju Vám i Gardienovi zdraví a hezké jaro a děkuju předem za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Samozřejmě rozumím. Odpovím ve stejném duchu - v takové situaci pes "nevidí neslyší" a jediný, komu je ochoten ustoupit, je výrazně hierarchicky výše postavený jedinec, ať už jiný pes nebo člověk. Pokud se bude z plně rozjeté fenky snažit sundat roztouženého psa dispozic typu malamuta normální člověk, koleduje si jednoznačně o pár kousanců natvrdo -  v těchto případech se psi nerozmýšlejí.

Nejrozumnější přístup v období háráni fenky je chodit nefrekventovanými oblastmi (myslím tím samozřejmě z hlediska pejsků), ale jistota to není, kdykoliv můžete nějakého psa potkat i tak. Vždy pak stojí za pokus udělat ze sebe toho nejdominantnějšího psa světa a hodně hlubokým tvrdým zavrčením a ostrým pohledem do očí dát najevo, že fenka je Vaše. Musíte to dát ale na první dobrou, v opačném případě pes Vaši nejistotu vycítí a půjde do toho.

S mírným pobavením teď vzpomínám na pár případů, kdy jsme s klienty vlastnícími psy potkali nějakou háravou fenku navolno. Vždy to bylo jak přes kopírák - pes na fenku naskočil, majitel psa učinil nevýrazný pokus ho z fenky sundat, pes se na něj ohlédl se zavrčením a jenoznačným výrazem "Zmizni!", pak jsem nastoupil já a pes slezl. Tím chci pouze ilustrovat jednoduchý fakt - jen málo lidí má svoje psy z hlediska hierarchie opravdu zmáknuté (a toto je právě jedna ze situací, kdy se láme chleba), na druhou stranu pes uzná hierarchicky jednoznačnou osobnost vždy, za každých okolností.

Zkuste se ji stát také, věřte si - pokud to jde nadálku, jde to i nablízko, jen tam človék nesmí nechat prokmitnout nejistotu nebo strach. Velmi mě těší, že Vám fenečka "sedla", pohlaďte ji za mne prosím. Hodně zdraví a hezké jaro i Vám a děkuji za Gardýska.

 

(28.4.2013)
Tazatel: Lucie Tancošová, Liberec
Plemeno psa:
jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, obracim se na Vas s dotazem, ktery se omila na ruznych forech se spoustou odpovedi,ale dle meho nazoru tuto vec zapricinuje vice faktoru, a proto se dotazuji sama za sebe. Moje jorkinka se zkratka kdykoliv zustane sama doma venci v kuchyni na podlahu. Mam jeste o rok starsi,vykastrovanou jorksirku, na kterou se hrozne upnula uz kdyz jsme si pro ni u chovatelky byly. Jako by me nepotrebovala..vystacila si s ni. Nas vztah se tedy budoval trochu dele nez u te prvni. Na prvni pohled jde o naprosto sebevedomeho psa, ktereho nic nerozhazi,ale skutecnost je uuuplne jina :-) Je hrozne citliva,vseho se hned boji,takze kdyz spolu cvicime jen jeden jednoduchy cvik "sedni", nemuzu ucit na pamlsek,protoze jakmile ji ho nedam hned sama a ona si ho jeste nesmi vzit,zacne se stahovat a nic z toho neni.. Trenujeme tedy jen pri hrani,mazleni tak,aby nepoznala,ze ji vlastne cvicim..ale tim se uz trochu spolu prodirame. Dulezite je,ze jsme si ji tenkrat privezli v sobotu a od pondelka jsme normalne sli do prace a vsechno bylo v poradku. Louze a bobky jsem neresila az do pul roku ( po dobu meho zamestnani ). Venku se naucila vencit dokonce rychleji nez ta prvni fenka. Na 4 mesicich uz na ni byl spoleh,rekla si,ze chce ven,takze az na par nehod,ktere byly zavineny mnou (zdrzeni pri oblekani,to ze jsem si nevsimla,ze chce ven apod.). Od pul roku uz je spolehlivost stoprocentni,takze v tomhle problem nevidim. Rano vykona vsechny svoje potreby,zazenu holky na pelech,zavru je v kuchyni a odchazim. Odpoledne me cekaji dve,tri louzicky a bobek. Dokonce jsme zkouseli merit,jak dlouho po odchodu to zacne. Do hodiny nic neudela,bud spi nebo si hraje. Nevim si rady,proc je doma v takovem stresu..ma tam kamaradku,je zvykla od zacatku,co ji mame.. Dokonce mam pocit,jakoby se ji ta fobie prohlubovala. Zrovna posledni dva pondelky se na me tiskla a nechtela,aby musela jit rano na pelisek. Zrejme po vikendu,ktery s nimi vzdy travim cely. Ale v utery...reknu,aby sla na misto,ona tam jakoby radostne odhopka,skoci na tu druhou,co tam uz ceka a lehne si. Zadny nasili..nic. Nemusim ji k tomu premlouvat. Nechci to nechat byt. Louze se vytrou a jede se na novo. Ale nechci aby timhle zpusobem doma trpela. Nevite jak na ni? Predem mockrat dekuji za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem tu mnohokrát vysvětloval, že tyto záležitosti mají vždy svůj původ v psychickém stresu, jehož konkrétní příčinu nelze vždy jednoduše odhalit "na dálku". Vy navíc žijete ve stejném městě a máte tedy tu nejjednodušší možnost se se mnou domluvit na osobní konzultaci spolu s oběma fenečkami. Jsem rád, že fence chcete pomoci, pomůžu Vám i já - zavolejte mi prosím a domluvíme bližší podrobnosti.

 

(28.4.2013)
Tazatel: Kamila Šulcová, Nymburk
Plemeno psa:
čivava
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás moc poprosit o radu ohledně mého sedmiměsíčního zlatíčka a jejího strachu z cizích psů. Fenečku jsme si od chovatelky brali v jejích 4 měsících, vyrůstala se sourozenci a velkou pudlicí. Doma na ni čekali již dva čivaví kamarádi (fenka a vykastrovaný pejsek), k těm byla od začátku velmi přátelská. Bydlíme v klidné vesničce, a když jdeme na procházku, všichni tři lítají na volno. Psů za plotem si fenečka nevšímá, je sebejistá a občas si i zaštěká. Problém ale nastane ve chvíly, kdy s ní samotnou vyrazím na vodítku do města - kvůli tréninku chůze na vodítku. Jak uvidí, že proti nám jde jiný pes, stuhne. Když se pes přibližuje, fenečka se snaží utéct, schovat se! Nechlácholím ji, nezvedám ji.. jen si k ní kleknu aby ve mě měla oporu. Začali jsme proto navštěvovat psí školu. Zatím bez odezvy. Jediná změna nastala v tom, že když je nějaký pejsek neodbytný, tak vrčí. Zkusila jsem ještě vytáhnout kamarádku s 3měsíčním yorkšírkem, co je poloviční, než moje fenčka, do parku. Nic. Bála se ho, pak vrčela. S pejskem jsem si proto před ní demonstrativně hrála, aby viděla, že je hodný.. nic nezabralo :( V tu chvíli ji nezajímají ani hračky, ani pamlsky. Tak nám prosím poraďte, jak z toho ven? Jak překonat a vyřešit ten její strach?? Předem Vám moc děkuji za radu!!

Odpověď: Dobrý den:) Špatné vedení a špatná socializace. Už to, že je fenečka v pohodě s Vašimi dalšími dvěma pejsky (a navolno), ale ne s Vámi samotnou, by Vám měla dát jasnou a nepřehlédnutelnou odpověď, kde je chyba. Ve své psí smečce cítí oporu, ve Vás bohužel ne. Čivavy jsou psi jako každý jiný, platí pro ně stejná "smečková pravidla" a psí vzorce chování. Pokud z Vás necítí přirozenou autoritu, nevidí ve Vás oporu a vůdčí jistotu, reaguje stejně jako každý jiný nedospělý pes - pocitem "ježíš, teď se něco stane a já to sama nezvládnu - tak raději budu vrčet a štěkat, snad se to lekne a uteče". A samozřejmě, nějaké hračky, pamlsky nebo "demonstrativní hraní si s jiným pejskem" jsou jí srdečně ukradené a nemohou jí pomoct.

Domluvte se se mnou a i s fenkou přijeďte. Za 10 minut nato s ní projdu v klidu různými zátěžovými situacemi a pokud budete chtít a budete spolupracovat, naučím hierarchicky správně fungovat i Vás.

 

(28.4.2013)
Tazatel: Petra Zelingerová, Poděbrady
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat z druhé strany, psa nemám. Plemeno neuvádím, protože se jedná o různé psy, různé velikosti a stáří. Co mám dělat, když jdu k někomu na návštěvu, kdo má 1-4 psy a ti na mne při příchodu skáčou, strkají čumák do kapes a nedají se odbýt. Mám psy velmi ráda, ale někdy je to nepříjemné. Zajímá mne, jak se mám chovat ke psům jako návštěvník, ne majitel (který psy neumí uklidnit). Jak mohu dát psům (cizím) najevo, že mi vadí jejich chování, ne oni. To se potom může stát, že mne poslechnou a svého pána ne? Děkuji moc za odpověď .

Odpověď: Dobrý den:) Je vždy na majiteli psa (psů), aby si je zklidnil a v případě potřeby nenechal "projevovat přízeň" návštěvě... Vy jako pro ně cizí osoba (a teď to myslím zcela obecně) byste naopak lehce mohla přijít ne k oblíznutí, ale kousnutí, pokud byste je začala sama chtít srovnávat. Bohužel, mnoho lidí se právě o tento přístup pokouší a pak jsou nepříjemnosti na všech stranách. Nejlepsí a logické je, pokud sám majitel přemýšlí, předvídá a dokáže svoje čtyřnohé miláčky rychle zvládnout.

Je to něco podobného, jako kdybych svého pyrenejského Gardyho nechal vůči cizímu člověku, který se mu zamlouvá, provést jeho oblíbený kousek - vztyčení na zadní a položení tlapek na ramena. Gardyho pozitivní přístup by se velmi rychle změnil ve chvíli, kdy by ho tento člověk začal znechuceně ze sebe sundávat - je pastevec a určité věci vyhodnocuje dost nekompromisně. A právě proto ho to dělat nenechám, znám lidi - cizí pes je pro ně miláček jen přesně do okamžiku, než se o ně otře, olízne je nebo jim jiným psím způsobem projeví kontaktní přízeň. Pokud na ně zavrčí nebo je jiným způsobem varuje, protože se zachovají hloupě, stává se z "milovníka psa" během okamžiku běsnící fúrie...

Chovejte se v podobných případech neutrálně a svůj požadavek (pokud je Vám konkrétní psí kontakt nepříjemný nebo je pejsek příliš neodbytný) adresujte přímo jejich majiteli. V opačném případě se (nejen Vám) může lehce stát, že pes Váš pokus o jeho zklidnění vyhodnotí špatně a následný problém pak bude přičten na Váš vrub, protože "jste ho neměla dráždit". Pokud přesně nevíte, co a jak dělat - a to se liší u každého psa - není rozumné spoléhat na to, že zrovna Vás pejsek poslechne.

Takže ještě jednou - podobné situace musí být plně a výhradně v režii majitele psa/psů, přes tohle prostě vlak nejede...

 

(21.4.2013)
Tazatel: Simona Pechová, Jesenice
Plemeno psa:
chodský pes/jorkšírský teriér
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 2 měsíce/5 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den. Ráda bych Vás poprosila o rada v následující věci. Máme v domku 5 letého Jorkšírského teriéra a nově jsme si pořídili, jako venkovní plemeno, Chodského psa. Volili jsme Chodského psa z důvodu jeho popisované snadné ovladatelnosti a povaze. Výhledově, až bude starší, bude bydlet venku v kotci, ale zatím je s námi doma stejně jako Jorkšír. Protože ale Chodský je ještě 9 týdenní štěně, má tendenci do všeho kousat. To plně chápu a neměla bych s tím problém, pokud by to neznamenalo, že chce kousat i do malého 2 kg jorkšíra, který jej svým cupitáním po podlaze nesmírně láká, takže se hned po něm vrhá a snaží se ho tahat za dlouhou srst. Samozřejmě je oba pořád hlídám a hned zasahuji tím, že to štěněti prostě nedovolím, vytahám jej za hřbet a vynadám mu, protože jorkšír si ho nedokáže srovnat sám a já se bojím jeho zranení. Štěne uz má trojnásobnou velikost a sílu. Postupuji správně? Nerada bych něco zkazila a udělala z nich svým postupem nepřátele. Myslíte, že je to záležitost věku a že to tak nebude napořád? Štěně půjde do školky a na cvičák,ale zatím na to nemá věk.

Odpověď: Dobrý den:) Nebudu zastírat, že věta "Výhledově, až bude starší, bude bydlet venku v kotci" se mi velmi nelíbí - vysvětlení proč najdete nejen v této Poradně. K dotazu - pokud budete takto postupovat, štěně s jorkšírem správný vztah rozhodně mít nebudou. Malý choďák se chová jako každé štěně a dospělý pejsek i typu jorkšíra, pokud byl správně vedený, si ho dovede usměrnit. Jak zde již roky vysvětluji, vztahy mezi psy nejsou dány jejich fyzickými rozměry, ale psychikou a psí komunikací.

Vy musíte komunikovat v režimu vůdce smečky, ne tedy jen pacifikovat štěně (a už vůbec ne nějakým taháním za hřbet a vynadáním!), protože tak jen utvrdíte jorkšíra v tom, že malý je vysoce nebezpečný predátor a je zapotřebí před ním utíkat a vyhýbat se mu. Štěněti, aby to chápalo, podobným postupem také nevysvětlíte, co dělá špatně - nebude tomu rozumět.

Vaše štěně nechce Vašeho jorkšíra zabít. Chce ho jen poznat. Pokud se budete děsit každého jejich kontaktu, v joršírovi vytvoříte strach a ve štěněti naprosto špatné komunikační návyky. Štěně se teď učí, poznává život a na Vás je, abyste ho naučila tomu nejdůležitějšímu: smečkové a hierarchické struktuře. Na toto téma jsou celé tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, prosím prostudujte si je a naučte se svojí roli vůdce smečky. V opačném případě ze svých dvou pejsků uděláte dvě bytosti, z nichž jedna se bude bát té druhé a ta druhá půjde proti té první. Co se stane ve chvíli, kdy choďáka strčíte do kotce, ani nemluvě. A "Štěně půjde do školky a na cvičák" - z hlediska druhové sociální komunikace se zde nenmá šanci naučit naprosto nic.

Chodský pes zdaleka není tak snadno ovladatelný a bezproblémový, jak se mylně propaguje. Je to pes s nezanedbatelnou dominancí, v dnešní době, pokud máte smůlu na chovatelskou stanici, i často povahově nestabilní. Není to pes do kotce, nutně potřebuje sociální komunikaci a vazbu na člověka (ostatně tímto způsobem býval ve svém původním pracovním nasazení veden) a pokud bude žít s jiným psem, nesmí v něm vidět nepřítele.

Pouhé fyzické korekce štěněte, bez souvisejícího psychického pozadí, nikdy nevedou k požadovanému cíli a v případě více spolužijících psů z nich neudělají parťáky, ale soupeře. Pokud se takto praktikují na malém štěněti, jeho pohled na svět kolem a hierarchické vazby se zcela deformuje. Opět zde odkazuji na obrovské množství materiálu, které jsem zde již zveřejnil a kde jsou všechny tyto věci x-krát popsány a vysvětleny.

Pokud budete chtít zásady správné štěněcí výchovy osvětlit prakticky, nic Vám nebrání se se mnou domluvit.

 

(21.4.2013)
Tazatel: Štefan Kučerák, Revúca (Slovensko)
Plemeno psa:
pražský krysařík
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, pán Dostál. Veľmi ma zaujal Váš web na ktorý som len prednedávnom narazil. Nemáme aspoň doteraz s naším psíkom žiadne problémy okrem jedného zdravotného. Jedná sa o kryptorchizmus. Nakoľko poznám váš názor ohľadne kastrácie psov, myslím si že ani v takomto prípade by ste ho na svojom psovi urobiť nedali, keďže sa nejedná o priame či bezprostredné ohrozenie života psa. Niekde som čítal že v prípade nekastrácie sa zvyšuje v pozdejšom veku riziko rakoviny u kryptorchikov o 30%. Problém je v tom, že pred 7 mesiacmi sme tragicky prišli o nášho krysaříka Jamala vo veku 2,5 roka. Zabil ho pitbul s ktorým sa jeho opitý majiteľ vracal domov z pravidelnej návštevy krčmy. Lenže veľká časť viny padá aj na moju hlavu. Psíka som mal na voľno ako takmer vždy lebo ma poslúchal, stačilo však pár sekúnd mojej nepozornosti keď som sa venoval výmene žiarovky v reflektore auta, pričom som úplne zabudol, že psík pobehuje okolo mňa bez dohľadu. A stalo sa čo sa stať nemalo.
Prečo to vlastne píšem...Neviem ako sa mám zachovať, dať psíka kastrovať, kedy, alebo vôbec nie....Zatiaľ som sa stretal len s názormi že samozrejme áno, ale však čo čakať od veterinára iné, sám som bol prekvapený koľko psov z nášho okolia je kastrovaných z rôznych dôvodov. Predtým som sa o to tak nezaujímal, pokiaľ sa ma to netýkalo osobne. Jamalova tragická smrť bola takým šokom pre našu celú rodinu že si ťažko dokážem predstaviť že by sme o nejaký možno ani nie veľmi vzdialený čas vďaka rakovine mohli prísť o ďaľšieho miláčika. Preto, aj keď sympatizujem s vašimi názormi ohľadom kastrácie psov, asi sa tomu predsa len nevyhneme, bohužiaľ... Neviem či dokážem doma obhájiť názor že nekastrovať, o jedného psíka sme už vďaka mojej chybe prišli, snáď sa mi moje dôvody podarilo vysvetliť dostatočne zrozumiteľne.
Moja otazka na vás je takáto: Aj keď viem že ste odporcom kastrácie, prosím Vás o odpoveď v akom veku podľa Vášho názoru je pre toto plemeno "najmenej" nevhodná, napácha "najmenej" škody? Názory na to som počul a čítal rôzne, preto som zvedavý na Váš. A ešte, kedy vlastne môžeme povedať že krysařík dospel? V akom asi veku? Ďakujem Vám, držím palce a želám veľa úspechov v živote.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji za přání a také přeji jen vše dobré:) Protože jsem měl sám podobně postiženého svého zlatého retrívra Dina (neměl sestouplé jedno varle), nezní otázka "co bych udělal", ale "co jsem udělal". Na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO jsem tuto záležitost ostatně mnohokrát probral, zdůvodnil a vysvětlil.

Udělal bych to i dnes znovu jako tehdy - svého pejska jsem poslal do života s vědomím, že pokud bude osud krutý, bude jeho život kratší, ale on sám zůstane plnohodnotným psem a jako takový ho prožije. Nebude žít možná stejně krátký život jako kastrát, bez skutečného naplnění, s vyhasnutým pohledem, svým vlastním druhem zatracený a šikanovaný. Dožil se 11,5 roku a  zemřel v okamžiku, kdy jeho tělesná schránka dorazila na konec své životnosti, nikoli na následky rakoviny.

Ptáte se na můj názor a takový tedy je. Žádný věk není na tuto operaci ideální a vždy bych nechal svého pejska prožit svůj život naplno, se všemi radostmi jeho sexuálního života a s tím, že i jeho psí okolí by v něm celý život vidělo plnohodnotného psa, nikoliv bezpohlavní tragickou a méněcennou bytost s poruchami chování a komunikace...

Nevím, zda Vám to pomůže, ale ze svého pohledu a vlastní zkušenosti bych prostě neměl co řešit.

 

(21.4.2013)
Tazatel: Zuzana Březovská, Dubňany
Plemeno psa:
jorkšírský teriér x čivava
Pohlaví: pes
Stáří: 2 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den,před 2 dny jsem si přivezla 2 měsíčního pejska.Zadečkem se otírá o zem a všimla jsem si,že ho má i vyboulený.17.4 byl na odcerveni,muze to s tim mit nejakou souvislost nebo je to nějaká jiná příčina?Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den - urychleně vezměte štěně na veterinu a nechte je pořádně vyšetřit. Může se jednat o problém análních žláz, může se jednat i o vývojovou anomálii. Víc Vám na dálku říci nemohu, štěně nevidím, ale toto je jednoznačně problém pro veterináře a jeho návštěvu prosím neodkládejte.

 

(14.4.2013)
Tazatel: Dominika Gajgerová, Český Těšín
Plemeno psa:
německý boxer
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Můj dotaz bude nejspíše podobný, jako dotazy, na které zde odpovídáte velmi často, ale přesto jsem se chtěla zeptat osobně. Máme doma fenku německého boxera, má 7 měsíců. Je energická, hodná, a už zhruba od 4. měsíce se naučila základním povelům, které poslouchá a doma neignoruje. Jediný problém, se kterým bojujeme, a který je vyčerpávající je, jak jsem si jej nazvala sama "dělání naschválů". Fenka je doma zvyklá na mou společnost (pracuji z domu), ale samozřejmě sem tam nastane situace, že potřebuji něco zařídit nebo jdeme někam, kde nemůže a zůstává tak maximálně 5 hodin sama doma. Už od samého začátku, co jsme si jí pořídili, jsem se jí snažila naučit zvládat být samotná doma. Když odcházím, chápe, co se děje, a jde si lehnout na místo, doma neštěká ani nedemoluje vchodové dveře, ale hledá si bohužel jinou zábavu (po dobu nepřítomnosti se pohybuje v prostorách chodby, která není malá a má hodně prostoru, je to však jediné místo, kde jí můžeme nechat, a kde má možnost toho ještě nejméně zničit). Doma pak pravidelně nacházím louže, a někdy i hovínka, čtyřikrát se nám dostala pod lištu k drátu k internetu a samotná demolice botníku a lišt kolem stěn se jí nesmírně líbí. Vždy se jí snažím před odchodem zabavit nějakou zajímavou hračkou nebo pamlskem, téměř pokaždé před mým odchodem jdeme na hodinovou procházku do parku, aby se vyřádila. Bohužel nic nepomáhá, binec doma nacházím pokaždé, louže a hovínka nevyjímaje..někdy jsem pryč třeba jen půl hodiny a pokud nestačí zdemolovat nábytek, louže je doma VŽDY. Za to, co dělá jí netrestáme, pokud jí u toho přímo nechytnu. Do 6tého měsíce jsem louže a všechno ostatní přecházela, říkala jsem si, že je ještě malinká. Teď už se blíží ale 8. měsíc a situace je stále stejná. Co se týče vykonávání potřeby, je naučená vše vykonat venku, když jsem doma, chodíme ven cca každých 5 hodin, takže už taky slušně vydrží a v naší přítomnosti nám nikde nečůrá ani nic nedemoluje a je hodná (vyčůrá se a někdy hodí i bobek pouze v noci, když jsme doma, nespí s námi v ložnici, ale opět v chodbě, kde má své stálé místo). Prosím o radu nebo nápady, jak vyzrát na věčnou demolici a hlavně na louže, které dělá když je sama a to i v krátkém čase. Moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den - ano. Nesčetněkrát za roky existence této Poradny jsem tento typ dotazu zodpovídal, odkazoval na pročtení souvisejících příspěvků z minulosti a čas od času znova trpělivě toto téma oživoval.

Takže znova dokola zopakuji to samé - Vaše fenka Vám "nedělá naschvály". To, co popisujete, je stresový ventil jako důsledek špatné výchovy a přístupu (špatných z pohledu psa) a neexistence přirozeného prostředí, tedy hierarchické smečky. Přirozené sklony k demolici mají ještě v tomto věku všechna štěňata, ale pokud je jejich pobyt o samotě doprovázen i vyměšováním, jedná se už o stres.

Mnohokrát jsem to tu již popisoval a vysvětloval. Včetně prostého faktu, že k nápravě nestačí nějaká zázračná rada k odstranění důsledků, ale že je zapotřebí odstranit příčinu stresu - tedy začít konečně vychovávat štěně po psím, tak, jak to zde popisuji na celých PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO. Smečka, její fungující vůdce, správně nastavená hierarchie, přirozená komunikace, které rozumí každé štěně od prvního dne svého života - a tím získaný psychicky vyrovnaný pes nebo fenka, více nebo méně temperamentní, za svého raného věku též ledacos ničící, ale ne vystresovaný včetně všech doprovodných příznaků.

A samozřejmě správným postupem naučený samotě - opět mnohokrát zde vysvětleno a popsáno. Jak sama vidíte, ani hodinové procházky před Vaším odchodem nejsou k ničemu, třebaže fenka už základní čistotnost celkem zvládá. Takže jakkoli se Vám to nebude líbit, skutečný problém je v tom, co jsem výše popsal - v její psychice, kdy místo stavu "jsem doma sama, tak se holt vyspím, protože se teď nic jiného dělat nedá" naskočí stav "jsem doma sama, bojím se, jsem opuštěná a musím to ze sebe dostat nebo se zblázním".

Pokud chcete věci dostat do normálu, nezbyde Vám nic jiného, než začít dávat do pořádku psychické prostředí své fenky - a pokud se Vám to podaří, fenečka se zklidní, protože tím zlikvidujete příčinu problému. Pokud to neuděláte, její stav se přes pubertu přenese do dospělosti a pak teprve poznáte, čeho je schopen vystresovaný pejsek...

Neberte to na lehkou váhu, prosím.

 

(14.4.2013)
Tazatel: Gabriela Španbauerová, Tisá
Plemeno psa:
západosibiřská lajka
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Máme západosibiřskou lajku od 8 týdnů věku. Má volný pohyb na zahradě u domu (cca 2500 m2). Zatím jsme s ní vycházeli dobře, ale je to asi měsíc, co nám začala ze zahrady utíkat. Zjistila, že to jde běhat po vesnici a do blízkého lesa, je to pro ni asi velmi zajímavé. Snažíme se jí věnovat vycházkami, kde ji necháváme, pokud to jde, běhat na volno, ale vzdaluje se od nás poměrně daleko. Vždy se vrátí, ale někdy třeba až po čtvrt hodině. Přivolání moc nefunguje, což jsme přikládali probíhající psí pubertě. Nechceme tuto situaci řešit nějak násilně a zavřením fenky do kotce. Je to náš první pes, je velmi vnímavá, inteligentní a svobodomyslná. Chtěli bychom s ní mít hezký a klidný vztah...Můžete nám prosím poradit, jak se k útěkům postavit? Pokud by to pomohlo, rádi za Vámi přijedeme.

Odpověď: Dobrý den... západosibiřská lajka není pes pro každého a už vůbec to není pes do zahrady, i kdyby byla rozlehlá jak strahovský stadion. No a už v žádném případě to není pes do kotce!

Lajka je jedno ze psích plemen, které svého člověka buď od samého začátku přijme nebo ho nepřijme nikdy. Konečné slovo v tom má jednoznačně ona, ale pokud se k ní člověk chová správně, přijme ho vždy. Jako plemeno jsou lajky extrémně na lidech nezávislé, nepotřebují je ke svému životu, ale pokud někoho k sobě pustí, položí za něj život.

To, co jsem teď napsal, je moje osobní zkušenost nejen se svým vlastním Šedýskem, ale s lajkami obecně. Proto se nedivím tomu, že Vám Vaše fenka utíká - bohužel jste si o tomto plemeni, jak je v dnešní době dobrým zvykem, předem totiž nic nezjistili. Samozřejmě je otázka, zda i přesto byste si ji nepořídili, nicméně aspoň chovatel(ka) Vás měl předem na některé skutečnosti upozornit. Bohužel, v zájmu chovatelů obecně je zbavit se co nejrychleji vrhu a poctivá selekce zájemců je velmi vzácnou výjimkou.

Znovu zopakuji - lajka není pes na zahradu, není to pes do kotce a není to pes pro člověka, který s ní nehodlá žít v těsném vztahu. I jako původní pes kočovných národů toto plemeno žilo v těsném sepětí s lidmi, žilo ve smečce a tuto potřebu si geneticky předává z generace na generaci. Stejně tak i vynikající orientaci v rozlehlém terénu, nadprůměrnou inteligenci a vrozenou dominanci, samostatnost a kontaktní lov. Lajka není německý ovčák, který se vám bude chtít zavděčit, je to svobodomyslně uvažující hrdý pes, který se nevrátí kvůli přivolání, ale kvůli tomu, že s vámi chce být.

Přečtěte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, hodně jsem zde právě o lajkách napsal. A pokud se budete chtít opravdu své fence věnovat a žít s ní, ne vedle ní, pak se mi ozvěte a já Vám rád pomůžu.

 

(7.4.2013)
Tazatel: Barbora Rašková, Jablonec nad Nisou
Plemeno psa:
jämthund
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme téměř půlroční štěňátko jämthunda (severský lovec podobný lajkám a husky), což je náš úplně první pes. Chápu že si pomyslíte, že je to hrozně nezodpovědné pořizovat si hned na začátek tak náročné plemeno a svým způsobem máte možná pravdu – ale já si už od začátku byla jistá, že to zvládnu. Už od malička jsem toužila po tom mít psa a když to začínalo vypadat, že se mi ten sen konečně vyplní, začala jsem pátrat po plemeni, které by mi doopravdy sedlo. Kupodivu jsem měla okamžitě jasno: vyhrál to jämthund. Potřebovala jsem opravdového neúnavného živla pro kterého by byl les více domovem než vlastní příbytek a zároveň spolehlivého psího kamaráda a společníka, což jämthund zcela splňoval. Měla jsem také veliké štěstí, že jsem nemusela ani dlouho čekat – za měsíc jsme se jeli na štěňátka podívat (což mě v tom, že to je ten pravý pes ještě utvrdilo) a o pár týdnů později jsme si „vlčátko“ vezli domů. Nejprve bydlelo 14 dní s námi doma, jenže mu tam evidentně bylo příliš vedro (vždycky v noci z pelíšku v mém pokoji běhalo k velkému oknu, ze kterého sálal chlad a k tomu se vždycky přitisklo a spalo dál), takže jsme ji přestěhovali na zahradu, kde se zdá být spokojené. Od té doby vyrostla jako z vody – i ta hyperaktivita a neúnavnost se malinko eliminovala. Za tu dobu jsem si na ni zvykla tolik, že mám občas pocit, jako bych ji znala už odjakživa. Jenže… poslední dobou z ní začínám být malinko zoufalá – sice mě stále velmi dobře poslouchá, ale občas jako by měla jakýsi zkrat nebo co a jen tak z ničeho nic na mě začne štěkat, vrčet, skákat a kousat. Už mi to ani nepřipadá jako hra – sice to není tak „drsné“ jako když si dovolím vyndat jí z tlamy její „úlovek“ v podobě mé spadlé rukavice, ale pořád to hodně bolí (jednou to šlo až do krve) a hlavně nevím jak reagovat. Když byla menší a šla mi po tkaničkách, vždycky stačilo důrazné „NE!“, nebo jsem jí místo tkaniček nabídla klacík a byla spokojená. Teď ale sebedůraznější „NE!“ nefunguje, nefunguje ani kompromis, často ani povel „sedni!“ (vždy je klid jen na chviličku a když udělám další krok, jde po mě znovu) a nefunguje ani snaha o odlákání pozornosti v podobě sněhové kouličky hozené směrem ode mě. Když se snažím o nějakou „tvrdší“ metodu typu zatřepání za kůži na krku a slabého zmáčknutí čumáku, buďto ji ani nechytím a když se mi to přeci jen podaří, je „agresivní“ ještě mnohem víc a snaží se mi to vrátit. To samé je i s převalením na bok – vždycky na mě akorát tak nějak „lhostejně“ kouká a je schopna takhle ležet klidně i tři minuty – jako by čekala až mě to přestane bavit a pustím ji, aby mě mohla likvidovat znovu. Pak se ale zase úplně stejně z ničeho nic uklidní, cupitá mi těsně u nohy a když se náhodou malinko opozdím, s vrtícím ocáskem si sedne a čeká na mě. Prostě tomu vůbec nerozumím – nemůžu přijít na žádný podnět, který by mohl vyvolávat tuhle její „drsnou hru“, nevím jak reagovat, nechápu proč to dělá – nikdy dříve jsme s tím neměli problémy. Ano, už od malinka byla takové „drsné“ štěně – nikdy si od cizích psů nenechala nic líbit, jako tříměsíční prcek si dovolovala i na dospělé psy a teď je nad štěňaty na cvičáku zpravidla dominantní – na nás však nikdy nic takového nezkoušela. Také myslím že spolu máme velmi dobrý vztah, nikdy jsem na ni nebyla nijak agresivní, ale snažila jsem se být důsledná. Nemáte s podobným chováním nějaké zkušenosti? Nepředchází to pubertě? Vůbec nevím, co jsem udělala ve výchově špatně.. Myslím si, že ji ani nezanedbávám – jsem s ní od té doby co přijdu ze školy a kroužků (od 13:00-17:00 až do 20:00 kdy chodí spát) a snažím se jí věnovat úplné maximum své pozornosti. Jinak je na svůj věk velmi poslušná – když jsme nedávno přišly na cvičák, dostaly jsme se hned do kategorie „středně pokročilí“, tedy mezi mladé psy a starší štěňata, která už na cvičák nějaký ten pátek chodí. Všechno jsem ji naučila jen formou motivace a pamlsků – tedy například když byla unavená a lehla si na podlahu, začala jsem opakovat „lehni“ a „hóóódná holka!“, „lehni!“, „hóóódná holka“ a takhle pořád dokola až jsem potom řekla „lehni!“ a ona si okamžitě lehla. Také se mi nikdy nestalo, že by věděla co po ní chci, ale prostě se na mě vykašlala.
Pak bych měla ještě jeden dotaz ohledně běhání v lese na volno. Snažím se střídat procházky do obce, do města, nebo prostě mezi lidi, kde ji na volno nikdy nepouštím s procházkami do lesa (který máme hned za domem), kde jí nechávám volnost. Obvykle se drží v okruhu do 10m okolo mě a většinou si mě i dost hlídá (takže je i dost obtížné se jí v lese schovávat, jelikož vždycky přesně ví kde mě najde) ale jsou i dny, kdy někam odběhne a po 5-10min se vrací na místo, kde mě „nechala“, takže celou dobu o ní vůbec nevím. To samé je i s přivoláním – většinou přilítne okamžitě, někdy ale dělá že mě neslyší (když chytne stopu, nebo objeví spoustu chutných srnčích bobků), ale jakmile prozkoumá to co zkoumala (záležitost zruba 10 vteřin) , jako by si vzpomněla že jsem ji volala a doslova za mnou vystřelí. Když chci aby přišla okamžitě, rozběhnu se pryč od ní a to funguje téměř 100% - teda když v blízkosti nezahlídne běžící srnku. Mně by ty její „výlety“ vůbec nevadily – vím že si mě vždycky najde (nebo na mě počká na místě kde mě ztratila), jen mám hrůzu z toho, co když ji dřív sejme myslivec, někde se zraní, spustí se s nějakým vesnickým voříškem, nebo si ji někdo vypůjčí na dobu neurčitou (vím, že by šla s každým). Chtěla bych se tedy zeptat, jestli bych jí měla dávat menší volnost, nebo jestli je to v pořádku. A také bych se chtěla zeptat jak zdokonalit přivolání – bojím se že třeba v nějaké krizové situaci by dala opět přednost něčemu zajímavějšímu a trénovat to metodou stopovačky (která mi nepřipadá úplně funkční) se mi zdá taky dost hloupé. Měla bych ještě jeden dotaz na závěr: děláte nějaké konzultace? Četla jsem kousek jedné vaší knihy a velmi se mi zamlouvá váš způsob výchovy a výcviku psa a tak bych se s vámi chtěla poradit o spoustě věcí a ujistit se, jestli našeho psa vychovávám správně, což by bylo myslím lepší osobně, místo spamování tady v poradně. Předem moc děkuji za jakoukoli odpověď..

Odpověď: Dobrý den:) Jämthund (neboli velký švédský losí pes) není pes na cvičák - stejně jako lajka, karelský medvědí pes nebo jiná ze severských loveckých(!) plemen. Jsou to všechno vysoce inteligentní psi, nezávislí a velmi hierarchicky založení. Potřebují opravdového vůdce smečky a přirozenou komunikaci, ne chůvu a cvičákové povely. A právě v roli chůvy, bohužel ne vůdce, jste teď pro svoji fenečku Vy sama - a protože začíná vstupovat do své psí puberty, začíná Vám dávat svůj názor na Vás najevo.

Máte pravdu, že podobné případy nejsou pro "řešení na dálku". Pokud byste si pročetla aspoň kousek této Poradny (nebo PSÍCH STRÁNEK FALCO obecně), zjistila byste, že jsou u mne dveře otevřeny pro každého, ve formě praktických konzultací i individuálního výcvikového servisu - protože osobní práce s pejskem a jeho člověkem je vždy nejlepší, nejefektivnější a pro oba nejpřínosnější. Sám ji proto ve svých odpovědích na problematiku tohoto typu lidem vždy rovnou doporučím.

Bydlíte 15km od Liberce, navíc není problém se se mnou (nejlépe telefonicky) spojit a domluvit se na termínu. Samozřejmě Vám i fenečce velice rád pomůžu.

 

(7.4.2013)
Tazatel: Diana Trčková, Brno
Plemeno psa:
čivava
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, náhodou jsem narazila na Vaše stránky a potřebovala bych poradit s pejskem. Mám 10měsíční čivavu která začala trochu zlobit. To že štěká venku na všechny kolem prí dělají tyhle malé plemena protože se bojí a upozornují na možné nebezpečí - no nevím zda by se to dalo nějak odnaučit ? Další však větší problém mám v tom, že z ničeho nic začala doma vykonávat velkou potřebu mimo určeté místo které moc dobře zná když nejsme doma a občas i čúra tam kde nemá. Je to tak tři týdny co to dělá každý den, krom víkendu kdy s ní távíme čas. Přez týden, každý den je to jinde než má být když už teda potřebuje a přitom to před tím nedělala. Nevíte proč to může dělat a jak ji to zas odnaučit ? Počúrala už i sedačku a je to dost nepříjemné. Nejsem si vědomá toho jestli jsme udělali něco co je ji nelíbilo. A poslední věc - strašně nemá ráda malé děti - mám kamarádku s 3letou holčičkou a staršně si na ni dovoluje, kouše ji a dělá zle přitom na dospělé je hodná a přítulná.Moc děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Problém je, že si neuvědomujete, že i čivava je pes - postavou malý, ale stále pes se všemi vzorci chování svého druhu. To se mimojiné týká i vyprazdňování - pes není kočka, která ráda chodí na jedno místo, je ji možné naučit doma a nebude tím trpět. Pes, který nebude mít možnost se vyprazdňovat venku, tím bude trpět  velmi, protože vyprazdňování pro něj představuje i důležitou složku sociálněkomunikačního procesu. A je zcela jedno, zda se jedná o německou dogu nebo čivavu, jak jsem psal, vzorce chování jsou stejné.

Váš pejsek dospívá a výše uvedené komunikační signály pro něj budou čím dál důležitější - a čím dál víc Vás na to bude upozorňovat. Chyba není na jeho straně, ale na Vaší, protože bohužel nerespektujete jeho přirozené psí potřeby. Tomu napovídá i Vámi nezvládnutá socializace, protože čivavy sice jsou dost temperamentní a uštěkané, ale dobře vedený a socilaizovaný pejsek tohoto plemene se dovede venku chovat tak, aby přežil. Vůči jiným psům i vůči lidem - a Váš s tím bude mít čím dál větší problém, pokud se k němu nezačnete chovat jako k plnohodnotnému psu a ne pokojovému plyšáčkovi.

Píšu Vám to bez zbytečné diplomatické omáčky, protože svým dosavadním přístupem směřujete velmi rychle k získání neurotického pejska, což je pro každé plemeno kritický stav - pro takto malé navíc otázka života nebo smrti, až potká většího psa. Pokud navíc uvažujete v intencích "nejsem si vědomá toho jestli jsme udělali něco co je ji nelíbilo", je to už hodně velký průšvih.

Prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO, ať se dozvíte, jak vlastně pes "funguje". A pak svoji čivavu začněte hodně rychle vychovávat - po psím. Pokud to neuděláte, budete nešťastní všichni. Znovu opakuji - čivava je pes jako každý jiný, potřebuje socializaci (psí i lidskou), potřebuje smečku, potřebuje chodit na procházky (a výhradně venku se i venčit), potřebuje získávat venkovní podněty a komunikovat. Pokud bude venku štěkat na vše, co se hne, bude kousat malé děti a bude mít "doma určené místo pro velkou potřebu" - pak bude mít hodně nešťastný nenaplněný psí život - a možná i velmi krátký...

 

(31.3.2013)
Tazatel: Michal Milota, Brušperk
Plemeno psa:
irský setr
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám 1/2 roční štěně Irského setra (jmenuje se Falco). Bral jsem si jej ve 3,5 měsících. Pes byl vystrašený, snad celé 3,5 měsíice strávil v kotci s matkou. Po 2,5 měsíci u nás, kde bydlí s máme v domku je to úplně jiné zvíře, ale je pravda, že je hodně citlivý. Bohužel stále máme problém s tím, že doma nevydrží ani 6 hodin v kuse bez toho aby vykonal potřebu. Chtěli bychom aby zůstal jako člen domácnosti (ikdyž máme velkou zahradu), ale je pravda, že pokud se tohoto problému nezbavíme, tak bude muset ven do kotce. Velmi nerad bych přešel na trestání za loužičku ve chvíli , kdy jsem neviděl jak ji udělal. Mám pocit, že 10 minut po tom si to už nebudete pamatovat a budu ho jen stresovat. Máte nějaký způsob jak na to? Je pravda, že chodí čůrat ke dveřím, ale i tak se toho potřebujeme zbavit. Předem děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den... Kotec? Protože stejně jako Vy, když jste byl malý a nosil pleny, ještě nedokáže plně ovládat svěrače a jeho psychika tento "problém" také ještě nezvládá? Představte si, že by stejné pochopení pro Vás jako malého měli Vaši rodiče a strčili Vás jako batole taky do kotce...

Už jsem tu mnohokrát psal, že stoprocentní ovládání vyměšování u psů je dáno dvěma základními předpoklady - schopností vůlí ovládat svěrače a psychickou výbavou. Ani jedna z těchto věcí nenastává dříve než před zhruba šesti měsíci věku a nadto je silně ovlivněna individuálními dispozicemi každého jedince. Není zřídkavým jevem, že štěně má "problém" ještě v 8-10 měsících.

Představte si, že jsem tímto přirozeným obdobím prošel i já se svým pastevcem (a nejen s ním) a ne v baráku se zahradou, ale v panelákovém bytě. A v životě by mě nenapadlo kvůli tomu uvažovat, zda můj pes zůstane jako člen domácnosti, protože na půlroce ještě někde udělá louži.

Pokud nebudete šidit procházky a dáte najevo jasnou nelibost, když Váš pejsek udělá louži doma (a opravdu to nemusí být do deseti minut, v tomto případě je to naprosto mylná úvaha), pak se situace v brzké době sama srovná do patřičných kolejí tak, jak bude postupovat jeho psychický a fyzický vývoj. To není problém a prošli jsme si tím v podobných podmínkách mnozí. Problém bude, pokud zvítězí Vaše nepochopení a irský setr skončí v kotci.

 

(31.3.2013)
Tazatel: Michaela Vágnerová, Praha
Plemeno psa:
borderkolie
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, omlouváme se, že obtěžujeme s takouvou maličkostí, máme doma štěně Border Collie (4,5 měsíce) a chtěla bych se zeptat, jaký je fyz. vývoj štěněte a to konkrétně moč. měchýře a svěračů? V některé z diskuzí jsem četla, že je to kolem 5-6 měsíce, ale když jsem hledala na internetu, tak jsem nic nenašla. Ptám se z toho důvodu, že se nám štěndo relativně naučilo čůrat venku a ne doma, hlavně i přes noc a den (co jsme v práci) už většinou vydržela bez nehody, max jsme našli jednu loužičku (resp. velkou louži, což beru jako důkaz toho, že se snaží a už více vydrží, jelikož dříve to bylo třeba několik loužiček).
V posledních pár dnech se nám však bohužel stává, že jak přes noc, tak i den se nám nejen počůrá, ale hlavně i pokadí (což nedělala) a celkem nás to překvapilo. Vím, že ve 4,5 měsíci je to stále mimčo, ale to, že nám takto začala opět kadit, jako když jsme si ji přivezli ve 3 měsících, nás opravdu nemile překvapilo. Krmíme stále stejně a to ráno v 6:30 - 7:00 a poté po příchodu z práce a to mezi 17:00 - 17:30. Jen jsme z krmiva, které jsme měli od chovatele přešli na krmivo K9 pro štěňata, které však dostávala už i v období, kdy nám takto nekadila.
Snažíme se venčit stejně pravidelně a spíše se nám už stává, že jdeme po cca 1,5h ven, jako dříve a už se ani nevyčůrá, spíše běhá, blbne a prozkoumává okolí a vyčůrá se či vykadí až při dalším venčení, že se nám intervaly prodlužují a doba vycházek je přibližně stejná, někdy je i delší, aby se opravdu vyčůrala venku i když se jí evidentně nechce a blbne. Hlavně "problém" je přes noc a přes den, co jsme v práci. A to ráno i večer, než jdeme spát, venčíme stále stejně a krmení dostává v časových intervalech, jak jsem zmiňovala. Napadlo nás, zda by to nemohlo být i tím, že jsme o něco navýšili krmnou dávku, jelikož kadí i vícekrát denně.
Hlavně z toho nechceme dělat žádnou vědu, víme, že je to prtě a teprve se pořádně vyvíjí a hlavně stále roste, takže ty nehody k tomu ještě nějakou dobu budou patřit. Jen nás to překvapilo a řekli jsme si, že se raději zeptáme, abychom případně něco nezanedbali. Doufám, že se jedná jen o přechodné období (někdo nám tvrdil, že nyní přichází do první puberty) a že to opět brzy přejde.

Odpověď: Dobrý den:) Jak už jsem napsal k předchozímu dotazu v dnešní Poradně (a zdaleka ne poprvé), schopnost štěněte ovládat svěrače přichází až kolem prvního půlroku věku. Druhou, neméně důležitou související věcí, je ovšem úroveň psychiky, tedy volní jednání. Je záležitostí individuální, některá štěňata v tuto dobu již jsou schopna dodržovat doma čistotu, jiným to trvá déle, v některých případech klidně až do 8.-10. měsíce.

Čtyřapůlměsíční štěně opravdu má ještě nárok na popisované chování. Stejně jako ve své předchozí odpovědi opět připomínám, že schopnosti kontrolovaného vyměšování jsou u takto malého štěněte na úrovni lidského batolete s plínou na zadku.

Co mě ale opravdu zaráží (a proč se pak ani nelze divit, že to štěně prostě vydržet nemůže), je fakt, že podle Vašeho popisu krmíte pouze 2x denně! V této fázi je zapotřebí krmit 3x denně a tím, že pokud se dávka rozloží do více menších porcí, samozřejmě i celkové (ještě ne úplně vyvinuté) trávení funguje podstatně jinak. A 10 hodin, než se vrátíte z práce, bez vyprázdnění opravdu vydržet nemůže. Nemluvě o tom, že doufám, že jste 2x denně nekrmili i dříve - pak by štěně mělo zažívací ústrojí rozhašené totálně.

Dejte tyto věci do pořádku, zohledněte psychický a fyzický stav svého psího mrněte, uvědomte si, kolik podobných věci je opravdu hodně individuálních a dejte tomu nutný čas. Strašně nerad čtu věty typu "štěně nás tím nemile překvapilo", protože se tu nejedná o nemilé překvapení, ale přirozený průběh v době, kdy štěně ještě nemá optimálně vyvinutou trávicí soustavu, prochází razantními tělesnými změnami a objektivně není ještě schopno své vyprazdňování ovlivňovat. Projdou si tímto obdobím všechna mláďata - zvířecí i lidská. Dost mě překvapuje, kolik lidí na tohle zapomíná.

 

(24.3.2013)
Tazatel: Dáša Hrdinová, Mečeříž
Plemeno psa:
tibetský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 14 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, asi budu patřit k těm, kteří dostanou od Vás "za uši" - ale když to pomůže - tak prosím zhusta. Od začátku. Pocházím z rodiny, kde se chovali němečtí ovčáci. Mám bohužel povahu - psí pohled a přes překážky jdu já. Přesto již 30 let se věnuji tibetským teriérům. Mám doma 5 fen ve věku od 13,5 roku do 14 měsíců a jedhono hluchého nalezence (asi 4-5 let starý - byl dost poznamenaný týráním člověka - s pomocí holek jsme to zvládly a dokonce se chodí mazlit a nemá už tendenci utéct za každou cenu). Zdá se být všechno v pořádku až na to, že přenáším zřejmě na svoje psy nejistotu. Samozřejmě, že jezdím s nimi i na výstavy a tak jsem zjistila problém - zejména u své nejmladší, kterou mám z vlastního chovu po 30 letech vymodlenou "princeznu". Ještě v prosinci se problém nejevil závažným, až teď, v únoru to byla první výstava od prosince. Při předvedení v kruhu hodí ocas dolů a hotovo - po posouzení jde jak majolena. Není na pamlsky (vůbec je mlsná po mámě) a nedokážu jí "rozpumrdlíkovat" ke hře (a to ani doma) - její vrchol aktivity je kousání mého ucha. Moje domněnka, že je stále se smečkou a sama je nejistá, nevím, jestli je správná. Ale i tak jsem jí začala dávat do Psí školky a střídám to s pobytem u mojí mamky, která má nyní také tibeťačku (na ovčouny už nestačí). Zvládá beź problému - ale všichni se shodují, že není "hrací typ" - i ve školce - sedí uprostřed a nechává se očichávat, okoukávat. Když si jí přestanou všímat, jde za některou "tetou" a lehne si u ní. Ale ocásek má nahoře a dokonce se dokáže i vesele tvářit. Tak jsem jí vzala včera na procházku do Prahy -. do ulic na procházku. Opět ten výraz - jdu, když chceš, ale nevím, co si o tom myslet. Ocas hodí - no už napůl žerdi a jde. Zastavím, podrbu jí, dám ocásek správně, udělám cukrblíky a ťuťuťu. Pokračujeme v chůzi - nic - ocásek opět dolů.... Nemá moc ráda, aby jí lidi osahávali, což na výstavě zrovna není potřebné. Už ví, že si musí nechat osahat, jsem u ní, držím jí a hlídám, aby nezavrčela - to zkoušela - a snad se ´mi to podařilo jakžtakž eliminovat.
Doma si hraje pouze s Jominkou - o půlroku starší holkou. Ta nemá problém s ničím, stále v dobré náladě, stále při chuti - nic jí nerozhází, s každým komunikuje. Jelikož mám obavy, aby si své chování nezafixovala, potřebovala říci, kde dělám chybu. Vím, že asi výstavy není to, z čeho byste upadl, ale je to jediná možnost pro mě, jak cestovat, něco vidět a užít si trochu volno (nemohu si v práci vzít dovolenou vcelku, takže mi to vynahrazují prodloužené víkendy) a odreagovat se na výstavě. Nemá asi cenu psát, že mi záleží na tom, aby zrovna Eliška, která opravdu se líbí a vyhrává, se předvedla co nejlépe, když je to můj odchov. Navíc je na ní moc pyšná majitelka jejího otce a máme jet na výstavu za ní do Francie - těším se moc na řadu přátel a také přemýšlím, jak ´to dopadne. Nejsem člověk, který si skrzevá psy léčí své ego. Ale výstavy mě baví - jezdím se synem a snachou a užíváme si to. A všichni se moc snažíme, aby z toho byla nadšená i Eliška jako Jominka a Kubíček (pejsek ode mě, co mají mladí) - kteří se už vyloženě třesou na akci a na výstavě jsou nadšení.
Prosím, pokud Vám to nebude činit problém, poraďte - nevím si rady(fakt mi na ní moc záleží a je mi to líto) a praktiky handlerů násilím psy přinutit - jsou mi cizí. Díky moc.

Odpověď: Dobrý den:) Ono bohužel pejsek, který ve svém majiteli nevidí svoji oporu a vůdce smečky, se pak logicky potýká s každou zátěžovou situací - a pro psa, který není založením bytostný exhibicionista, jí může být právě i to předvádění v kruhu. Souznění a "smečková spřízněnost" jsou i zde alfou a omegou, tam je zapotřebí začít - zvedání ocásku rukou opravdu nepomůže, nakonec sama vidíte nejistotu fenky i v jiných situacích.

Z výstav opravdu nepadám na zadek, ale nějakou dobu jsem na ně jezdil s Šedýskem a to, čeho jsem si skutečně vážil, nebyla ocenění jeho exteriéru, ale mnohá ocenění jeho povahy a spolupráce se mnou. Už jako mladý pejsek byl při měření mezi jinými lajkami jediný, kdo si nechal tuto proceduru beze strachu a v klidu provést, protože byl se mnou a pevně mi věřil. Totéž při předvádění - žádný stres, strach nebo nejistota, byl hrdý a krásný a na jedné výstavě jsme vyhráli celou skupinu mezi i profesionálními handlery právě díky tomu - paní rozhodčí to tehdy zdůvodnila slovy: "Jediný pes, který se tu chová a pohybuje přirozeně, s radostí ze života."

Pomůžu Vám samozřejmě i s Vaší fenkou, pokud z ní budete chtít vychovat zdravě sebevědomou psí slečnu nejenom pro výstavy. Ale jak jistě chápete, tyto věci nelze dělat na dálku. Zavolejte mi prosím, domluvili bychom bližší podrobnosti.

 

(24.3.2013)
Tazatel: Marie Horáková, Moravské Budějovice
Plemeno psa:
flat coated retriever
Pohlaví: fena
Stáří: 20 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu. Naše fenka se velmi ráda válí v cizích exkrementech. V momentě, kdy je na volno, což je poměrně často (tedy vždy, když je to možné), hned toho využije. Je to trošku problém, protože s námi tráví čas jak v kanceláři (soukromě podnikáme), tak je s námi i doma. Co s tím?  Předpokládám, že se určitě bude jednat o něco, co je pro psy přirozené. Nicméně trcohu nám to komplikuje soužití :-). Děkuji předem za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Pro některé pejsky je podobné "parfémování" velmi přitažlivé (velkým favoritem bývá například i shnilá ryba nebo mršina) a v přírodě přirozené - predátoři takto maskují vlastní pach. U svých vlastních pejsků jsem potenciální náběh na tuto činnost jako všechny podobné situace vždy vyřešil "nespokojeností vůdce smečky", fungovalo to 100% i u takového přírodního lovce, jakým byla moje západosibiřská lajka Šedy. Vám teď radím totéž a bude se Vám to hodit nejen v tomto konkrétním případě - vytvořte si se svojí fenkou takovou hierarchickou vazbu, že Vaši nespokojenost bude respektovat. V okamžiku, kdy se na Vás nejdřive podívá, zda něco může udělat, máte z poloviny vyhráno - a v okamžiku, kdy stačí Váš pohled a ona to neudělá, máte vyhráno zcela. Postupy, jak na to, máte k dispozici na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO i v mých knihách, v případě potřeby není problém se se mnou domluvit na praktické pomoci - ta celý proces vždy znatelně osvětlí, urychlí a zkrátí.

 

(24.3.2013)
Tazatel: Kateřina Čermáková, Hradec Králové
Plemeno psa:
king charles španěl
Pohlaví: pes
Stáří: 10 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Ráda bych se zeptala na pupeční kýlu, která se vyskytla u mého pejska. Je asi velikosti lentilky a jde zatlačit do břišní dutiny. Ráda bych se zeptala jaký máte názor na operaci pupeční kýly. Zda to nechat či počkat (jak dlouho) nebo operovat (kdy je nejvhodnější doba). Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) I veterináři, kterým mám důvod věřit, v případech jako je Váš jednoznačně doporučují na operaci nespěchat a pokud bude vůbec nutná, provést ji až v době, kdy je pejsek již tzv. hotový. Je samozřejmě dobré kýlu sledovat, ale ve Vašem případě je malá (i když se pravděpodobně s růstem trochu zvětší) a narkóza sama plus riziko ponarkózových následků představuje pro malé štěně daleko větší ohrožení. Počítejte s tím, že v tomto věku už kýla nezaroste (na tom by s muselo zapracovat podstatně dříve), ale v tomto stavu nepředstavuje pro pejska bezprostřední nebezpečí. Větší tlak na řešení bývá u fenek, kvůli březosti. Jen na okraj - pokud jde zatlačit do břišní dutiny, jedná se o tzv. pravou kýlu.

 

(17.3.2013)
Tazatel: Jiří Mucha, Chlumec nad Cidlinou
Plemeno psa:
bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, stojíme před rozhodnutím, co s naším bulíkem. Jimovo chování k nám se stává čím dále nevyzpytatelnějším. Někdy se zdá, že reaguje i na špatné počasí. Jsou dny, kdy si hraje, je veselý atd. Naopak někdy se např. vrátíme z procházky, kterou miluje, pak rovnou zaleze do boudy a zevnitř vrčí a hystericky štěká na všechno a všechny, kdo se pohnou kolem výběhu. V tomto ,,amoku" vydrží i 2-3 hodiny a pak je zase v pohodě. Manželka si s ním již neporadí (2x ji kousl) a já začínám mít obavy, že i mezi mnou a Jimem dojde k zásadní konfrontaci.
Pořízení štěněte u nás nebyla žádná hurá akce, ale připravovali jsme se na ně nejen přečtením všeho dostupného o plemeni i obecných výchovných metod. Já jsem vyrůstal celý život mezi teriéry i manželka byla od dětství v prostředí s několika psy, takže běžné soužití se psy nám cizí nebylo. Jim začínal jako gaučák/postelák, protože jsme si ho přivezli jako 8týdenního v prosinci, do dubna byl v bytě a pak jsme ho začali zvykat na zahradu a výběh, který, zdá se, přijal za svůj. Přesto měl možnost být s námi i doma. Manželka s ním chodila na cvičák a agility, hodinové procházky jsou u nás denním rituálem, přesto Jim začal na manželku vrčet, později i na mě. Nejdřív mu vadilo jen třeba koupání, potom i pohlazení nebo náhodný dotek a nyní, jak jsem psal výše i deštivé počasí.
Nikdy jsme předtím psa nemuseli trestat, byl neobyčejně učenlivý, nedestruktivní a čistotný, takže to nebylo třeba. Trest přišel až jako reakce na jeho výpady, nevím, zda to je trest, výchova, nebo blbost (moje), ale přeci se nenechám kousnout. Psa jsem zalehl a pustil, až když vzdal odpor, přesto na odchodu ještě přes rameno zavrčel. Po tomto extempore jsme již síly měřit nemuseli, přesto při různých záminkách vrčí dál, ale už se pakuje do výběhu, kde ho  v pohodě na nezbytnou dobu zavřu a pak je klid. Na zahradě má možnost být s fenkou Welsh corgi, která se mu podřídila a běžně se snášejí. Bohužel na ni ve svých výlevech občas vyjede, ale to bych spíš přičítal hierarchii smečky. Nijak jí zatím neublížil, přesto jsme ve střehu, když jsou spolu. S ostatními psy je v pohodě, má jen vyhlídnuté některé jedince z vycházek, kteří na něj jako na štěně útočili a štěkali a ty nemá rád. Sociaizovali jsme ho, jak se dalo, poznal všechny naše kamarády, jejich děti, všechna prostředí, kde se pohybujeme, dopravní prostředky včetně lanovky na Sněžku, přesto jsme tam, kde jsme. Zdvořile žádám o radu, jak dál.

Odpověď: Dobrý den, je to jednoduché... Váš bulík dospěl a do svého života si vzal to, co jste mu do něj dali - cvičák, agility a výběh. Nic z toho mu nedalo to, co opravdu potřeboval, tedy skutečnou výchovu, komunikaci a sociální prostředí vlastní lidskopsí smečky. Stručně řečeno během svého dospívání zjistil, že jeho život bude takový, jaký si ho sám udělá a pustí do něj jen toho, koho on sám bude chtít. V tomto případě do něj pustil fenku corgi, protože ta se mu podřídila a dá se s ní komunikovat. Nepustil do něj, a pokud zásadně nezměníte svůj přístup, ani nikdy nepustí Vás a Vaši manželku. Nedivte se. Máte bulteriéra, plemeno sebevědomé, dominantní, razantní, v komunikaci s jinými psy problémové - ale na druhé straně výborného parťáka, pokud mu jeho člověk chce rozumět a dá mu to, co každý pes potřebuje. Cvičák, výběh a hodinové procházky to fakt nejsou.

Bulteriér potřebuje těsný sociální kontakt se svými lidmi, pokud mu není dopřán, jeho povaha se posune k větší samostatnosti a (agresivnímu) vymezení vůči lidem i psům. Je nejvyšší čas, abyste svůj přístup změnil, za pár měsíců už bude pozdě. Proto stejně zdvořile žádám i já, abyste v případě, že opravdu chcete dát věci do pořádku, mne telefonicky zkontaktoval a domluvil si se mnou individuální výcvikový servis - tyto záležitosti nelze v žádném případě řešit na dálku. Potřebujete se naučit se svým pejskem pracovat a komunikovat tak, jak to potřebuje. V opačném případě se z  něj stane nešťastný pes a vaše společné soužití se stane maximálně problémovým. Toto je realita a teď máte možnost ji změnit.

 

(10.3.2013)
Tazatel: Kristina Šťastná, Olomouc
Plemeno psa:
americký pitbulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 18 měsíců
Kastrace:
tazatelka neuvedla(!), ale vzhledem k zavedené praxi útulků spíše sázím na "ano" a v tom případě se podstatně zvyšuje nevypočitatelnost chování psa
Dotaz: Dobrý den, s přítelem jsme si před dvěma týdny adoptovaly z útulku pitbulla. Pes je milý, přátelský k lidem, nejradši je mezi nimi, je zvídavý ale zároveň se nás drží a hlídá si nás (kam jdeme my, jde i on). Ale jak se dostane poblíž psů... Je k nezadržení, tahá, chce si strašně hrát a řádit, ale zároveň je tak dominantní, že málokterému psovi se to pochopitelně líbí (okamžitě na ně háže packu, šťouchá do nich čenichem apod.). Nejeví znaky agresivity, spíš se jenom chce "vyblbnout" (z mého pohledu laika). O víkendu jsme ho vzali na procházkou se sestřinou fenkou (čévečkem) a tak na ni dorážel (ona si to samozřejmě nenechala líbit, ale zároveň ho vždy jen štípla a pak mu olizovala uši, on zase začal dorážet a tak pořád dokola), že už jsme po vycházce byly úplně vyčerpaní. Jít vedle ní, za ní před ní, vůbec nešlo, pořád kňučel, tahal.. Chápu, že přirozená dominance je u tohoto plemena vrozená, ale zajímalo by mě, jestli je možné ho nějak zklidnit, abychom došly k nějakému kompromisu - on si mohl pohrát a my se nemuseli bát, že mu někdo ublíží/on někomu ublíží.. nechci udělat nějakou chybu, aby se pes nezkazil. Můžete mi prosím nějak poradit?

Odpověď: Dobrý den:) Moje základní rada zní, abyste si pročetla početné materiály k tomuto typu psích plemen, které jsem zde už uveřejnil (Poradna, rubrika "Bojová plemena" atd.) - je toho zde k dispozici víc než dost. Americký pitbuleriér je ze své povahové podstaty bohužel jiným psům extrémně nebezpečný, především v rukou nezkušeného, neznalého nebo nezodpovědného majitele. Základem problému je jeho vyblokované sociální chování, které ho vede k likvidačním útokům, nikoli k signálové komunikaci.

U tohoto plemene tedy neexistuje vrozená dominance v původním slova smyslu, to je základní omyl. Navíc tím, že jste si ho vzala z útulku, neznáte jeho minulost - i proto Vám především a velmi důrazně kladu na srdce maximální obezřetnost a zajištění v kontaktu s jinými psy. Může Vás samozřejmě nemile překvapit i v kontaktu s některými lidmi.

Americký pitbulteríér není pes kompromisu - buď ho 100% zvládnete a budete dobře vědět, co si spolu můžete dovolit, nebo ne a pak Vás, jeho i okolí čekají velké a z mého pohledu zbytečné problémy. Znovu zopakuji, co jsem napsal již na začátku: prostudujte si tu pečlivě vše, co s tímto plemenem souvisí a nepodceňujte jeho povahová specifika. Není to "hrací pejsek", třebaže je temperamentní, ale je to pes, který v jediném okamžiku přejde do zákusu jiného psa - bez předchozího varování a zdánlivě bez příčiny. Pozor na to, tohle myslím smrtelně vážně. Na druhou stranu, pokud si budete těchto skutečností vědoma, budete se podle nich chovat, nebudete je podceňovat a zvládnete pejska dokonale po hierarchické stránce, můžete spolu mít velmi hezký život.

 

(10.3.2013)
Tazatel: Veronika Šonková, Cheb
Plemeno psa:
hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Krásný den přeji, mám fenečku hovawarta, moc jsme si přáli štěňátka tak jsme fenku nechali nakrýt, ale po vyšetřní ultrazvukem, nám štěňátka vstřebala, už v čekárně se nám vždy stresuje.... před 45 dni jsme byli na novém krytí, vše proběhlo jak má, za dva dny jsme byli na překrytí, vždy byli svázaní 35 min. po nakrytí začala být strašně žravá, po 30 tém dni se jí hodně zvětšilo a zpevnilo břicho. Ťed je to těch 45 dnů, ale břiško se spíše zmenšilo, změklo a tvrdé je jen pokad fenka není v pohybu, vůbec mi nepřipadá že by měla nějaké štěňátko uvnitř mít, ani cecíky nemá zvětšené, nechceme ji opět stresovat u veterináře, tak nevíme jestli vůbec máme nějakou šanci že štěňátka budou, mocá vám děkuji za odpověď s pozdravem Veronika.

Odpověď: Dobrý den:) Odpověď Vám v tomto případě může dát opravdu jen veterinární vyšetření, ale ani to nemusí být vždy stoprocentně spolehlivé. Příroda je příroda a Vy teď máte jen dvě možnosti - buď nechat všechno na ní a především nezapomenout, že pokud budete nervózní, fenečka to z Vás vycítí a skutečně může o druhý vrh opět přijít nebo ji pro jistotu znovu vzít k veterináři na ultrazvuk. Nic jiného než se snažit o maximální psychickou i fyzickou pohodu fenky teď udělat nemůžete a ani já Vám při nejlepší vůli víc pomoci nemohu.

Řeknu to jednoduše - příroda ví, co činí a pokud to tak má být, vše proběhne jak má a štěňátka se narodí. Sledujte chování fenky, měla by v této fázi víc začít vyhledávat klid, víc pít a samozřejmě i močit - zároveň by teď opravdu mělo docházet k zvětšování mléčných žláz a vulvy. Držím palce, ať vše dobře dopadne!

 

(10.3.2013)
Tazatel: Kateřina Vendlová, Praha
Plemeno psa:
staffordšírský bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Bydlíme na okraji Prahy v řadovém domku společně s přítelem. O péči o pejska se dělíme, ale přeci jen je to víc na mě. Hugo je můj druhý pes (je mi 31 let). Je to domácí mazel a bereme ho ssebou všude (i na zahraniční dovolené). Myslím, že je dobře socializovaný a nejsou sním problémy. Jedinou pro mě nezvladatelnou situaci je vše co létá, balony, talíře...sám osobě přitom není žádný vášnivý aportér. Baví ho spíš přetahování. Když jdem na procházku do parku a on zahlédne, třeba v dálce jak si někdo s čimkoliv hází, tak peláší a já nic nezmůžu. Párkrát na něj zavolám a pak běžím za ním, poprosím aby si přestali házet a teprve potom se nechá přivolat. To ho nechci kárat když vlastně přišel ke mě, myslím, že tím bych docílila jen toho,že už by se nechtěl nechat chytit vůbec. Zkoušela jsem ssebou nosit balonek a vždy když zahlédne cizí tak ho nalakat na ten náš, ale to nefungovalo spolehlivě. On měl už loni v létě vytipovaná místa kde si často lidé hází a běžel napřed a uplně se rozhížel a celí se těšil. Nechci ho vodit na voditku nebo mu davat košík nebo se snad vyhýbat inkriminovaným místům. Věřím, že mi poradíte a jsem ochotná vyzkoušet vše. V pražských parcích je toto opravdu problém a situace kdy prokousne dítěti balon, to brečí a rozzuřený tatínek na mě řve, jsou opravdu nepříjemné. Vše to myslím ještě zhoršuje to, že Hugo je "bojové plemeno".

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel, lidé mají staffordšírské bulteriéry opravdu zařazené jako "bojové psy" a není zřejmě síly, která by to změnila - na to by totiž museli být ochotni začít i trochu přemýšlet, ne pouze tupě přebírat nesmysly z médií. No nic. Tyhle pejsky baví pohyb, akce, jsou velmi kontaktní k lidem a toto vše rádi vyhledávají. Ale pořád je to pro ně jen náhražka za skutečný fungující vztah s jejich člověkem - a to je to, co mu musíte být schopna nabídnout. Jak jste poznala, balónek ve Vaší ruce opravdu nic neřeší a ani řešit nemůže - skutečný problém je ten, že se Hugo vedle Vás nudí, chybí mu komunikace a hledá si za ni alespoň částečné náhrady jinde. Žije vedle Vás, ne s Vámi.

Pokud chcete vědět (a hlavně vidět), o čem mluvím, domluvte si se mnou termín a s Hugem za mnou přijeďte. Ještě není pozdě a svého pejska můžete dostat na svoji stranu. Rozhodnutí je teď jen na Vás.

 

(3.3.2013)
Tazatel: Lucia Pintérová, Česká Třebová
Plemeno psa:
německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří:
Kastrace:

Dotaz: Dobrý deň, s manželom sme sa rozhodli, že si kúpime psíka. Dohodli sme sa na fenke nemeckého ovčiaka, no nevieme si rady či kupovať šteniatko s PP alebo bez. Vedeli by ste nám poradiť aké sú riziká nepapierových psov a výhody psa s PP, čo by ste nám doporučoval? A tiež by ma zaujímal Váš názor na chovnú stanicu Krásnoočko, ktorá u nás pripadá do úvahy. Moc ďakujem za rady a prajem pekný deň.

Odpověď: Dobrý den:) V každém případě fenku s PP. Pokud byste kupovali štěně bez PP (klidně i po "papírových rodičích", jak množitelé mnohdy rádi zdůrazňují), může se Vám velmi lehce stát, že štěně nebude čistokrevné, ale kříženec - když si vzpomenu na nešťastníky, co u mne byli před časem se dvěma údajně "čistokrevnými australskými ovčáky", musím se dodnes smát, protože pejsci sice byli úžasní, ale exteriérově i povahově klasická vesnická směska. Navíc (i u čistokrevného původu) budete mít velmi zvýšenou pravděpodobnost toho, že si štěně ponese genetickou zátěž v podobě špatné povahy nebo zdravotního postižení - což může být mimochodem právě důvod, proč jeho rodič nebyl připuštěn do chovu.

Ani u štěněte s PP sice nebudete a nemůžete mít záruku, že nepodědí horší povahu nebo nějakou nemoc, ale výrazně toto riziko eliminujete a pokud si dáte práci a správně si vyberete chovatelskou stanici, pak máte šanci dostat skutečně kvalitní štěně. U německých ovčáků (a u všech plemen, kterých se u nás produkují kvanta) to chce opravdu dobře vybírat - nedat jen na prezentaci chovatele a názory na webu (90% z nich je pouze výplodem "konkurenčního boje"), ale zajet se podívat osobně. Nejen na štěňata a jejich matku (pokud je k dispozici i skutečný otec, pak tím líp), ale i na podmínky, ve kterých žijí a na osobní přístup chovatele.

Pokud víte, co sledovat, je vhodné vyžádat si i PP rodičů a zkontrolovat příbuzenskou plemenitbu popř. prokazatelně problémové jedince mezi jejich předky. A především - vybírat z chovu, který produkuje kvalitní jedince (povahově i exteriérově) odpovídající skutečné zdravé podobě plemene, ne její módní deformované varietě. S tímto žalostným jevem se bohužel v dnešní době setkáte velmi často a je zapotřebí si na to dávat pozor - hraje se tu o zdraví a věk pejska/fenky.

Uvedenou chovatelskou stanici bych si osobně nevybral.

 

(3.3.2013)
Tazatel: Markéta Hermelová, Praha
Plemeno psa:
rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, před časem jsem se zapovídala s jiným pejskařem, kterého jsem se ptala na jeho názory ohledně povahových vlastností a postupu výchovy RR. Protože co majitel RR - to názor a skoro mi připadá, že se člověk dozví více upřímných a důvěryhodných názorů od "náhodných" lidí, než od "odborníků". Nicméně tento pán (jméno si nepamatuji) se při výkladu svých názorů zmínil o Vás. Zároveň jsem byla upozorněna, že máte své internetové stránky - ať se sama podívám a udělám si vlastní názor. Tyto stránky jsem v zápětí navštívila a skoro nemohu uvěřit tomu, že opravdu "existuijete" :0).
Protože patřím mezi začátečníky, bez váhání jsem se pustila do pročítání stránek. Po nějakém čase (i v souvislosti s vývojem Dastyho) jsem ve Vaší poradně narazila na obdobný dotaz, který bych skoro mohla považovat za svůj. Tento dotaz je od paní Hany Dosoudilové z Prahy (24.6. 2012) ((( s tím rozdílem, že Dasty na žádného psa naostro (kontaktně) nevyjel, ale např.: pokud vidí psa v jakékoliv vzdálenosti celý se pokrčí (lovec) a začne se téměř plížit - podotýkám, že toto plížení dělá od úplného štěněte (zatím jsem se setklala s radou - pokrčení ramen - ..."prostě loveckej pes"......)))
A protože ve své odpovědi paní Dosoudilové doporučujete navštívit Váš výcvikový servis, tak se na Vás obracím se žádostí. Jestli by bylo možné Váš výcvikový servis navštívit? Protože je Dastymu 15 měsíců a vidím, že jeho schopnost se učit (od učitele !!) je z mého pohledu na dobré úrovni, tak se už skoro měsíc zabývám myšlenkou, jakou cestou se vydat. A tím, že naopak na sobě vidím, že nejsem znalá (učitelem !!), tak hledám pomoc, abych předešla "zkažení" svého puberťáka. Původně jsem si myslela, že se přihlásíme na některý z dalších cvičáků z našeho okolí (1.jsme absolvovali v 6. měsíci - a na stejný jsem se rozhodla nejít z důvodu předešlé zkušenosti - výcvik byl nečekaně zkrácen o 5 lekcí s vysvětlením, že se cvičitel už neodkladně "musí" věnovat výcviku vlastních psů - nejspíš začal hořet termín zkoušek (můj osobní odhad). Navíc mým cílem s Dastym rozhodně nejsou návštěvy podobných zkoušek - tím spíš si myslím, že by ani cvičák nebyl pro nás vhodným. Proto jsem se rozhodla touto cestou už nejít a zkusit jiný. Ale teď jsem sama sebe dostala do situace, že vlastně ani nevím, jestli to chci ještě testovat. A na základě této obavy z dalšího testu jsem se rozhodla, že nejprve zkusím oslovit Vás, jestli by bylo možné se na výcvikovém servisu domluvit - netuším, jaké jsou možné termíny (v řádech týdnů?, měsíců?.... opravdu nemám sebemenší tušení) a jestli bych Vás mohla požádat o HRUBÝ (chápu, že to nelze určit předem) odhad ceny (ani v tomto ohledu netuším, kde se to řádově může pohybovat).
V každém případě Vám budu vděčná za každou odpověď. Moc děkuji a omlouvám se za rozsah...

Odpověď: Dobrý den, není se za co omlouvat:) Můj individuálni výcvikový servis je naprosto otevřen každému, kdo svoji snahu něco se naučit a zlepšit život svého pejska myslí vážně. Nikomu pomoc neodmítám, naopak mám velmi rád lidi, kteří život se svým pejskem pojali zodpovědně a pochopili, že v tomto směru jim žádný cvičák nedá nic víc než klasickou "povelovou techniku". Já jdu jinou cestou a kdo chce, může se po ní vydat také - pak teprve pochopí skutečnou podstatu a povahu svého pejska a naučí se s ním komunikovat jeho vlastní řečí.

Shodou okolností právě s Vámi zmiňovanou klientkou jsme čas od času v kontaktu, individuál s pejskem u mne opravdu absolvovali a co od ní vím, tak dnes spolu oba fungují velmi pěkně. Rád Vás naučím, co je potřeba, ale rozhodnutí je samozřejmě pouze na Vás. Konkrétní termíny jsou vždy na domluvě s klientem, ceny individuální dle rozsahu mé práce, tyto a další konkrétní oboustranné informace vždy s klientem domlouvám telefonicky. Pokud tedy budete chtít, ozvěte se.

 

(17.2.2013)
Tazatel: Pavlína Cinkeová, Liberec
Plemeno psa:
maltézský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, před čtyřmi lety jsem od manžela k narozeninám dostala štěňátko maltézáčka.Předesílám,že jsem po něm nijak zvlášť netoužila a dlouho jsem nemohla pochopit jak někdo může jen tak pořídit živého tvora a nepřemýšlet o důsledcích.Zřejmě v tom byl spíš fakt,že manžel toužil po kamárádovi,který by měl vedle něj vyležený důlek na gauči.Možná by bylo dobré ještě zmínit,že jsme z vesnice a pes k nám vždy patřil,měli jsme zatím postupně tři kokršpaněly z níchž ten poslední nám už pomalu odchází do psího nebíčka.Je mu 14 roků.To byli ale vždy psíci venkovní s přístupem do kotelny a samozřejmě s tím,že celou sezónu trávíme se psem na zahradě.S Kubíčkem,ale přišla ,řekla bych nová éra a  najednou mi přestalo vadit,že mám psa v bytě a že se mnou spí v posteli,to bych dřív nesnesla.A proč vlastně potřebuji Vaši radu.Nikdy jsem nebyla typ který je schopen psa drilovat a vychovávat,bylo to vždy tak,že pes uměl základní povely,byl schopen snést lidi mimo smečku a samozřejmě i cizí psi ve svém teritoriu.Na procházky jsme nikdy moc nechodili,máme velkou zahradu.U našeho Kubíčka byl ale to,že ho vlastně nikdo,hlavně tedy já ,jako jeho panička nevychovával hlavní problém.Stal se z něj i když to nerada přiznávám zlý pes,který nesnese kohokoliv cizího kdo přijde na návštěvu a to ani příbuzné kteří chodí na návštěvy relativně často.Jak někdo zazvoní u dveří začne hystericky štěkat,celou dobu ho musím hlídat a když přijde návštěva s malými dětmi, je to pro mně neřešitelná situace, starat se o návštěvu a ještě hlídat psa,aby někoho nekousl.U malého dítěte je to o to horší,že by mohl kousnout do obličeje.Podotýkám,že nárty mají vesměs okousané už všichni příbuzní. Mě samozřejmě miluje a mám pocit,že mě vlastně brání,jenomže ten stav je neúnosný.Mám dva syny 21 a 18 roků,to jsou pro něj kamarádi a někdy vyjede i po nich.Zavrčí si občas i na manžela.Rady typu já bych ho zabil,nebo tak podobně,jak to slýchám ze všech stran jsou samozřejmě nesmysly.Rozumnou radu mi ale nikdo nedá.Fyzicky trestat ho nechci,zkoušela jsem stočenou ruličku z novin a jenom takové demonstrativní plácnutí,ale to bylo k ničemu.Snažím se ho nezvedat aby neměl navrch,zkoušeli jsme s ním nemluvit,ale to byl trest spíš pro nás než pro něj.Vydrželi jsme nejdéle tři dny.Co se týče jeho vztahu k našemu psímu staroušovi má jednoznačně navrch a někdy po něm krutě vyjede.Ten starý pacholek si nechá vše líbit a ani se neožene.Je mi jasné,že člověk dělá chyby,které sám není schopen vidět a potřebuje je třeba i natvrdo vysvětlit a je mi taky jasné,že vy mi radu typu já bych ho zabil,nebo ještě lépe skopal nedáte.To,že štěkání se dá odnaučit tím,že se člověk hodí do klidu a přenese to i na psa a snaží se ho uklidnit chápu,ale u  nás je to tak,že každé další zazvonění ho znova popouzí.A co dělat s jeho kousáním a napadáním návštěv a někdy i vlastních to nevím už vůbec.Možná ještě něco,mimo dům a zahradu se chová úplně jinak,bojí se ode mne odejít a klepe se strachy.Děkuji Vám za radu.

Odpověď: Dobrý den... tohle je přímo odstrašující seznam základních chyb ve výchově psa a výsledek je tomu přirozeně adekvátně odpovídající. A opět na úvod podobných případů neřeknu nic jiného než "chudák pes", protože on jím bohužel je.

Maltézský psík přes svoji zdánlivou roztomilost je jedno z plemen, které pokud není důsledně a správně vychováváno od samého začátku, má silné sklony k dominanci až v extrémních případech z ní vyplývající agresivitě. Pokud dospěje k závěru, že na něj v jeho "smečce" nikdo nemá (ať už člověk nebo pes), začne ji po svém způsobu tyranizovat a pro kousnutí pak nejde nikdy daleko. Nějaké stočené noviny a plácání nebo "nebudu s tebou mluvit" jsou s odpuštěním pitomosti nejvyššího řádu - samozřejmě stejně tak i silácké řeči o zabíjení. Toto všechno má jediný výsledek - absolutně ničemu to nepomůže.

Pokud jste trochu četla PSÍ STRÁNKY FALCO, určitě jste narazila na pojmy smečka, hierarchie, vůdčí jedinec atd. - tedy základní principy, které do jednoho v prostředí, ve kterém žije, Vašemu pejskovi chybí. Chyba není v něm - nestal se apriori zlým, jen jeho výchova spolu s genetickými predispozicemi z něj udělal psího chudáka, kterým dnes je. Mimochodem - i kdybyste měli zahradu o velikosti fotbalového hřiště, s každým psem je zapotřebí chodit na časté procházky - mimo základní radost ze společně prožitého času i kvůli podnětům, sociální komunikaci a také kvůli vybití nahromaděného stresu.

A ještě něco - je to kruté, ale Váš pejsek Vás nemiluje a nebrání. I Vy sama jste v jeho očích hodnostně níž postavená fena (to označení si neberte nikterak osobně, ale každý pes člověka zařazuje podel pravidel svého vnímání světa) a jako takovou si Vás přisvojil. Přijít na lámání chleba, kousne i Vás.

Pokud jste v klidu dočetla až sem, pár věcí si uvědomila a opravdu stojíte o to dát vše do pořádku, pomůžu Vám. Ještě není pozdě a život Vašeho pejska i Vaší rodiny se může na další dlouhé roky dostat do normálních kolejí. Nebude to však samozřejmě "na dálku", nebude to teorie, ale praxe. Jste ze stejného města jako já, máte ideální podmínky. Zavolejte mi a domluvíme bližší podrobnosti.

 

(3.2.2013)
Tazatel: Miloslav Hammer, Levinská Olešnice
Plemeno psa:
aljašský malamut
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, prave jsem si prohledl vase stranky a velice mne zaujaly,proto se na Vas obracim s prosbou o radu. Mame malamuta,ne prvniho,je to absolutne zlaty,mily,poslusny pejsek.Cilene je vychovavany ke stopovani zvere a tak musi byt i odpovidajicim zpusobem poslusny nejsou s nim vubec zadne problemy.Pes se drzi u baraku,je na volno,nemame plot,je proste primovy. Ale byl bych rad,kdybyste mel nejakou zkusenost s takovymto problemem:
Sousedka 100 m od nas si poridila 2 zdrave feny a podle jejiho vyjadreni nechce stenata.Samozrejme ze se feny haraji a to je tragedie.Nas pejsek je uplne mimo,je uplne "blbej",neji,nepije,je jedno zda ho mame doma,venku,zavreme do stodoly,soustavne vyje,steka a knuci.Jen jedno ma v hlave - utec za fenama.Znici kde co,aby se mu podarilo utect.Jeho chovani je takove,ze nikomu nic nedela,jen se ometa kolem baraku,cucha fenky a ceka na prilezitost.Sousedka ma nizky plot,ktery z mista preskoci tam i zpet.Chovani sousedky je takove,ze cuby nechava volne probehnout,jak po zahrade,tak i po vesnici,jelikoz se ji doma stejne nevydelaji.Sousedka si ale stezuje na naseho psa a snazi se samozrejme prosadit,aby obec prijmula vyhlasku o zakazu volne pobihajich psu.Bohuzel je nas pes vlastne jediny,ktery ma moznost se volne pohybovat,denne s nim jdeme min.10 km,kde on je vzdy bez voditka,absolutne volny a poslusny.I v case harani je pritulny a na zavolani kdykoli pribehne nebo zabehne i domu,ale co naplat.Vune fenek je prilis silna.Problem je v tom,ze kdyz je privazan kouse do retezu,kdyz je zavreny,kouse do vseho a snazi se dostat ven.Tragedie je,ze feny neharaji ani spolu,tak veskera negativa trvaji skoro 2 mes.Nas pes je papirovy,chovny. U fenek ani nic nenici.Cely problem je ten,ze kdyz se sousedka rozhodne vyvencit feny,ze nekde ceka a ze by fenu obskocil.
Chtel jsem se zeptat,zda existuje nekde nejaka povinnost atd. pro majitele fen.

Odpověď: Dobrý den:) Lidská neschopnost vzájemné komunikace je strašná věc, že? Takže to vezmeme tak nějak jedno po druhém...

1/ Každá zdravá fena hárá a určitě to není tragédie. Zachování plnohodnotnosti feny navíc není podmíněno tím, že by musela mít za svého života štěňata.

2/ Zodpovědný majitel každé plnohodnotné feny by se měl ve vlastním zájmu a samozřejmě i v zájmu fenky postarat o to, aby neplánovaně nezabřezla. Pokud majitelka z Vašeho dotazu nechává svoje feny se volně pohybovat po vesnici i v kritických dnech hárání, pak jejich nechtěné zabřeznutí není jen pravděpodobné, nýbrž takřka jisté - pokud je ale v tuto dobu má na vodítku nebo jinak zabezpečené, pak z její strany nevidím problém. Není její povinností během hárání držet svoje fenky doma a nemá zákaz s nimi chodit ven - nic takového neexistuje a ponechá-li Bůh lidem zbytek zdravého rozumu, ani existovat nebude.

3/ Vaše sousedka požaduje vyhlášku o zákazu volně pobíhajících psů a přitom podle Vašich slov její fenky běhají volně po vesnici stejně jako Váš malamut? Nebo výrazem "volně" máte na mysli jen to, že je pustí z vodítka? V obou případech ale děláte oba totéž.

4/ Jaká "povinnost atd. pro majitele fen"...? Nesmíte s fenou ani na krok z domu pod pohrůžkou utracení feny nebo jejího majitele?:)

Podívejte, cely "problém" je v oné neschopnosti vzájemně se domluvit a vidět věci i z druhé strany. Každý majitel feny by měl v době jejího hárání zohlednit určité postupy (mít fenku pod dohledem a zabezpečenou, pokud možno ji nevodit psům pod nos atd.), ale stejně tak i majitel psa, pokud o hárající feně ví. Na vesnici pak asi běžně volný pohyb svého pejska omezím a počkám, až se situace zklidní. Házet celou odpovědnost na majitele feny a nejradši vidět každou fen vykastrovanou, aby nehárala a tedy neomezovala mě a volný pohyb mého psa - to je nesmysl. Prostě i já jako majitel psa udělám potřebná opatření a omezení, ve vlastním zájmu.

Stejně tak i majitelka obou fenek bude muset pochopit, že pokud máte jinak bezproblémového psa, je nesmysl žádat nějaké vyhlášky a nařízení proti volnému pohybu psů (ono by se to totiž vztahovalo i na její feny).

Upřímně? Osobně mi to celé přijde absurdní a musím se ptát, kam zmizela schopnost lidí se vzájemně domluvit, pochopit přirozené věci psího života a nevidět jen svoje osobní pohodlí. Místo toho obecně (zdaleka nejen v tomto konkrétním případě) nastoupila potřeba konfrontace a vymáhání zákazů, nařízení a vyhlášek...

 

(3.2.2013)
Tazatel: Inka Řezáčová, Týn nad Vltavou
Plemeno psa:
2x kříženec (sourozenci)
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 9 týdnů
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobry den pane Dostale. Dnes v noci se stala velmi neprijemna vec, ktera samozrejme odhalila muj  veliky nedostatek a ja to beru jako me osobni selhani. Abych Vam celou situaci priblizila, a uvedla vse na pravou miru. Kdyz jsme  si holcicky brali, tak jsme to cele planovali tak, ze Rozarka bude moje, a  Bohunka meho pritele ( ja holky nerozlisuju a obe miluju stejne), nicmene  takto to bylo, a tak jsme k holkam take pristupovali. ( dnes jiz vim, ze to  nebyl dobry napad - vlastne primo kolosalni pitomost). S Rozarkou je vsechno naprosto uzasne, velmi rychle se  naucila, ze kdyz potrebuje ven, tak si rekne, a kdyz vi, ze to nestihne,  odbehne si na sve mistecko. Stejne tak "privolani" ( zamerne v uvozovkach)  zvlada od zacatku na jednicku. Vzdycky pribehne. Na obojek a voditko se  naucila absolutne bez problemu. Vzdy se mnou ma jistotu, ze je vse v  poradku. U Bohunky je to vsechno naopak. S curanim uz je to mnohem lepsi,  protoze jsem celou vec nakonec vzala do svych rukou a chodim s ni i 20x  denne ( na sve misto, jako chodi Rozarka se nenaucila, a chodit tam nechtela  a nechce, takze louzickovala vsude mozne, jen ne na ta mista, kam jsme  rozmistili prosteradla). Pripisovala jsem to tomu, ze je proste v tomto ohledu pomalejsi, a vsechno ji  trva dele, a take tomu, ze Honza neni tak dusledny, jak by mel. Tim chci  rict, ze Bohousek vsechno zvlada mnohem hur. A dnes v noci se ukazalo, jak  to vsechno vlaste je. U sousedu se rozstekali psi. Ale takovym zpusobem, ze  by to vzbudilo i mrtveho. Holky s nami spinkaji v posteli, Rozarka u me,  Bohunka u pritele. Najednou me vzbudil sramot, a kdyz jsem se otocila, tak  vidim, ze Bohunka ma oci navrch hlavy, vydychava a je totalne ve stresu.  Honza tomu samozrejme moc nepomohl, protoze byl spis nastvany z toho, ze se  celkem nic nedeje a potreboval se vyspat do prace - to znamena, ze na ni byl  dost neprijemny - tim padem se nemela o koho oprit. Okamzite, jak jsem  zjistila, co se deje, jsem se zvedla z postele a zacala jednat. Trhalo mi to  srdce, a byla jsem ze sebe zklamana, ze jsem to nechala dojit tak daleko -  bylo mi jasne, ze je neco spatne. Vzala jsem obe holky do obyvaku, ze si s  nimi lehnu na gauc, a pokusim se Bohunku uklidnit a rict ji, ze jsem tam pro ni.  Neustale pendlovala mezi mnou, a kuchynskou linkou, pod kterou se  schovavala. Ani nevite, jak mi v tu chvili bylo, kdyz jsem videla, ze nejde  ke me, ale utika pod linku. Sla jsem k ni na zem, a hlubokym klidnym hlasem  jsem ji povidala o tom, ze je vsechno v poradku, ze se nic nedeje a ze jsem  u ni. Hladila jsem ji koutky  a neustale na ni mluvila. Vsechno to zacalo v  pul 11 v noci, a teprve ve 12 jsem ji dokazala u me na gauci uspat. Naproti  tomu Rozarka byla naprosto v klidu a celou dobu mi byla po boku. Pane  Dostale, chci se Vas zeptat, zda to, co jsem udelala, bylo spravne, a jestli  jsem neztratila jeji duveru uplne? Honza je jinak uzasny, obe holky ma moc  rad, ale jak se jedna o vychovu, budovani duvery ( vzdy mu kladu na srdce,  jak dulezite je, aby na Bohunku mluvil, aby mel v hlase spravnou intonaci,  aby pri vychove nedelal vse jen mechanicky ), tak mu to nejak nejde pres  srdicko. Ja mu to nevycitam, nikdy psa nemel, neciti to jako ja. Je to ma chyba. Nemela jsem toto nikdy dopustit. Predem Vam velice dekuji za precteni meho strasneho mailu, a pripadne i za  odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Ta první, největší, zásadní a nejvíc nebezpečná chyba se stala hned na samém začátku. Nikdy(!) nesmíte malá štěňata (navíc sourozence) dělit mezi sebe a další osobu. Přístup "já budu mít Rozárku a ty Bohunku"... proboha, jak Vás tohle vůbec mohlo napadnout? Přece Vás znám, roky sledujete moje PSÍ STRÁNKY FALCO, čtete si o smečce a její soudržnosti, o důležitosti smečky už pro malá štěňata. Ptala jste se mne soukromě na některé věci kolem obou holek a v životě by mě nenapadlo, že si holky s přítelem "rozdělíte" - vědět to, okamžitě bych Vám ten úmysl vyhnal z hlavy.

R&B potřebují jednoho jediného člověka, který je nerozdílnou mírou a společně provede prvními tak důležitými měsíci jejich života. Bohunka Vám (a díkybohu takto brzo) názorně ukázala, co se stane, když toto první přikázání porušíte - ze štěněte (pokud není extrémně dominantní a samostatné) se postupně stane bytost sama v sobě odstrčená, čím dál rychleji ztrácející tempo s vývojem svého lépe zabezpečeného sourozence. Začne být úzkostné, submisivní, pomalu se učí a ta propast se stále více prohlubuje... sourozenec to vycítí a začne ho terorizovat...

Na druhou stranu, pokud je štěně "v jedné smečce", je vitálnější, má motivaci a příklad. Ví, že smečka je vždycky podrží, pomůže. Rozdíly mezi sourozenci pak jsou jen v individualitách, nikoli v základním přístupu k zátěžovým situacím a sociálním dovednostem. Spolupracují a jejich nedeformovaná sociální komunikace je provází zdravým psychickým vývojem.

Štěnata jsou vysoce vnímavá vůči jakémukoli vymezení ze společné smečky, nejsou a dlouhou dobu ještě nebudou vyhraněnými osobnostmi. Dnes ještě můžete vše napravit, ale bezpodmínečně musíte vzít Bohunku na stejnou pozici, na jaké je Rozárka. Dokud nedospějí do zhruba roku a půl, kdy si začnou samy ujasňovat svého "vůdce smečky", nesmíte je dělit. Navíc musíte brát do úvahy i fakt, že možná se svým současným přítelem zůstanete, ale také je možné, že právě skrz holky poznáte i zatím neobjevenou stránku jeho povahy - a pak nemůžete jednu z holek podrazit preferencí sourozence.

Věřím, že vše napsané správně pochopíte a nezbytnost změny pochopí i Váš přítel. Začátek byl špatně, ale pokračování už může být správně. Prosím pohlaďte za mne R&B;)

 

(27.1.2013)
Tazatel: Alice Suchardová, Praha
Plemeno psa:
americký pitbulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 2 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Hledala jsem nějaké informace ohledně výcviku čistotnosti "boxovou" metodou. Narazila jsem ale na Vás, tak jsem si řekla proč se rovnou nezeptat odborníka...? :) Chtěla bych slyšet Váš názor nebo radu. Budu mít štěňátko pitbula.Chci ho učit na pobyt v boxu v době nepřítomnosti a přes noc. Jde mi o to, že nevím jak to udělat v době kdy bude vevnitř s učením čistoty. Boxová metoda na nácvik čistotnosti a ochrany majetku před kousacím hafanem je poměrně podporována i řadou odborníků. Pes má přirozený instinkt nečůrat si kde spí. Box bude mít velikej, velikostně je na dva psy velikosti pitbula. Říká se, že velikou klec vycpat, aby nebyla až moc veliká pro štěňátko a nelákalo ho čůrat do jednoho rohu a v druhém spát. Přes noc je ale samozřejmé, že malé štěně ještě nevydrží, tím pádem si načůrá pod sebe...prý když ale je pes "nucen" být ve výkalech, bude z něj nečistotný pes. Tak pak by byla možnost klec nevycpávat a na jednu polovinu mu dát plínu kam by mohl. V tom případě bych se ale bála, že se naučí, že v boxu může. Samozřejmě v době kdy budeme doma, budeme vodit malýho každou chvíli čůrat ven. Chci ho na box učit od samého začátku co si ho přivezeme. Aby to pro pejska bylo jeho doupě a příjemné místo. Já určitě neplánuji aby byl pes v boxu zavřený pořád. Jen přes noc a když budeme v práci aby jsme se vyhli majetkovým škodám. Před odchodem do práce ráno dlouhá procházka, abych raubíře trošku vyčerpala :) Se psi mám zkušenosti. Vychovávala jsem i pitbulku 2 roky, bohužel ale zůstala bývalému příteli. Díky ní jsem poznala jak je toto plemeno úžasné když se správně vede a socializuje :) Nikdy jsem ale nezkoušela pro psa box. Proto nevím jak to s tou čistotností u boxu funguje. Respektive jaká metoda by byla lepší? Vymezit prostor aby mu vadilo ležet v loužičce? Nebo prostor nechat veliký a dát plínu na čůrání?

Odpověď: Dobrý den. Chcete znát můj názor, tady je... "Boxová metoda" (nazvěme ji raději tím, čím skutečně je, tedy "pes v kleci") je postup, který lze zcela jenoznačně nazvat týráním. Je zcela jedno, pokud je v kleci pes pouze přes noc nebo i jindy - což je i Váš případ, protože "a když budeme v práci aby jsme se vyhli majetkovým škodám". O vrozené psí potřebě kontaktu se svou smečkou (tedy i svými lidmi) jsem zde popsal již tuny textu, vřele doporučuji k základnímu prostudování.

Normální lidi s vyvinutým vztahem ke svému čtyřnohému parťákovi ani ve snu nenapadne, že by své štěně strčili do klece, aby si usnadnili práci. My prostě víme, že na pár měsíců nás čeká víc práce s úklidem, čeká nás podstatně častější venčení a čeká nás spousta práce s vymezením mantinelů - co doma lze a co ne, do čeho se nekouše a co se nedělá. A počítáme i s určitými "majetkovými škodami", protože štěně poznává svět i svými zoubky podobně, jako jsme my jako malí něco rozbili, poničili a poshazovali na zem. I naši rodiče s tím počítali a nezavírali nás do klece, aby se oněm "majetkovým škodám" vyhnuli...

Každé štěně se dříve nebo později naučí čistotnosti (v řádu několika měsíců, tu základní mají v sobě už od přírody) a při správné výchově se ve stejném horizontu naučí i základním pravidlům pobytu doma. Jediní psi, které jsem kdy zažil v tomto ohledu problematické, byli právě ti, které jejich majitelé vychovávali v kleci a byli líní učit je přirozeným způsobem nebo se jim téměř nevěnovali - tito psi si nesli do dalšího života nejen pošramocené návyky, ale i socializační problémy. Žádná klec nikdy pro žádného psa nebyla a nebude "doupětem a příjemným místem", protože přirozenou psí potřebou a touhou je být v těsném fyzickém kontaktu se svojí smečkou. Pes je sociální zvíře, domestikovaný pes se silnou vazbou na člověka obecně a pouze kontaktem se vytvoří vazba mezi ním a jeho člověkem, nikdy ne jeho pobytem v kleci, který si pes velmi dobře uvědomuje.

Je zcela podružné, zda by bylo Vaše štěně v kleci hodinu denně, celou noc nebo celou noc a část (dokonce podstatnou!) dne. Podobné myšlení nechápu, od potenciálního majitele štěněte už vůbec ne a pokud se opírá o "řadu odborníků", pak na rovinu říkám, že v tomto případě tyto lidi za odborníky v žádném případě nepovažuji - dokonce ani za nikoho, kdo by kdy měl psa vlastnit.

Toto je tedy můj názor, naložte s ním podle svého...

 

  (27.1.2013)
Tazatel: Magda Chmelová, Rosice u Brna
Plemeno psa:
kříženec bígla
Pohlaví: pes
Stáří: neznámé
Kastrace:
ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, předem se omlouvám, že můj mail bude asi trochu delší, ale jsem v situaci, kdy se nemohu rozhodnout, jak se zachovat. Vím, že to budu muset vyřešit sama, ale Vaše rady jsem už mockrát poslechla a vždy se to vyplatilo, Váš názor by mne zajímal i tentokrát. Možná si na nás ještě pamatujete, byli jme u Vás 3x na soustředění - já a můj ridgeback Max (teď bude mít 4 roky). Od loňského září máme dalšího pejska-menšího křížence (starý necelý rok), který se přitoulal k manželovi do práce a nikdo ho nechtěl. V sobotu jsme se všichni vraceli z vycházky a na cestě kousek od našeho domu se k nám přidal kříženec bígla. Chvilku si hrál s těmi našimi a pak už šel až k nám domů. Nakrmili jsme ho, zůstal u nás přes noc a druhý den jsme začali pátrat, jestli ho nikdo nehledá. Neměl čip, ani žádnou identifikaci. Rozvěsili jsme po okolí letáčky, dali jeho fotku do útulků, na facebook. Dnes (v pondělí večer) se přes facebook ozvala jeho majitelka. Říkala, že je moc ráda, že už ani nedoufala a že si teda pro něho zítra!!!! večer přijede, dnes to prý nejde. Vzápětí se ozvali další lidé, sousedé majitelů s tím, že pejska znají, že ti lidé se rozvádějí, dělají si naschvály a že manžel už poněkolikáté toho psa vzal a odvezl někam pryč a tam ho vypustil aby se ženě pomstil. Nechápu, že existují takoví ubožáci. Ale zaráží mě i další věci - ten pejsek se u nás chová úplně pohodově, neteskní, nehledá své pány, v klidu se nažral a hraje si s našimi psy. U nich bydlí prý na dvoře v boudě. Několikrát ho hledali a nedají mu čip ani cedulku s telefonem, a nechají ho u nás ještě další den(já bych pro svého psa jela i o půlnoci a třeba taxíkem, kdyby to jinak nešlo). Když jim ho teď vrátíme za týden ho zase třeba vypustí někde jinde. Pořád na to myslím - vím, že nemůžu posbírat každého zatoulaného psa. A tenhle má majitele, kteří ho chtějí zpět. Doufala jsem, že se třeba jen zaběhl, ale ne tohle. Byl byste byl tak hodný a napsal co si o tom myslíte? Mám jim ho vrátit? Mám právo hrát si na soudce a plést se do věcí, po kterých mi v podstatě nic není?

Odpověď: Děkuji, neomlouvejte se:) a pamatuji, jasně... Vrátit pejska prokazatelnému majiteli musíte, třebaže si o něm budete myslet cokoli. To je jedna (právní) stránka věci. Ta druhá (ve které Vás samozřejmě plně chápu) je bohužel podstatně složitější. Můžete majitelce nabídnout, že od ní pejska odkoupíte, můžete se s ní zkusit domluvit, ale v úspěch v tomto konkrétním případě nevěřím. Další věc ovšem je, nakolik jsou informace od sousedů pravdivé a vypovídající o skutečném stavu věci.

Pokud by majitelka o pejska skutečně nestála, neozvala by se. Pokud jí manžel psa krade, opět není ona primárním pachatelem. A bohužel, ne všichni mají ke svým pejskům tak silnou vazbu jako například Vy, já nebo velká skupina majitelů psů, kteří bychom si pro svého ztracence jeli skutečně i o té půlnoci. Podle mého názoru nemůžete teď udělat nic jiného, než pejska majitelce vrátit. Jak říkám, chápu Vás, ale nelze dát jen na první dojem a věřte, že podobných pejsků s podobným osudem žije v této zemi strašně moc - těch, kteří se stali rukojmím a nástrojem naschválů svých majitelů v případech jejich majetkových nebo partnerských sporů. To je na tom všem to nejhorší...

 

(27.1.2013)
Tazatel: Jakub Komárek, Jesenice u Prahy
Plemeno psa:
2x šarpej
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 19 měsíců
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, mám 2 sourozence šarpeje, fenu a psa, stáří 19 měsíců. Oba mám od 8 týdnů. Se psy trávím prakticky celé dny. 2x denně chodíme na hodinovou procházku do lesa. Okolo Vánoc mi pes poprvé utekl, v lese asi na 30 minut, poté se vrátil a vše bylo v klidu. Od té doby mi přijde jako by sebevědomější a na mně nezávislejší. Povahou je spíš bázlivější, spíš vyhledává kontakt fen, nebo menších psů, z větších psů má respekt a obchází je. Oba, jak pes, tak i fena chodí v lese na volno a poslouchají, na přivolání přijdou. Vždy jsem je na vodítko připl až při výlezu z lesa. Poslední týden, však pes jakmile vyndám vodítko začne utíkat a absolutně přestane vnímat mé přivolání, dnes to došlo tak daleko, že odešel pryč a našel jsem ho až po půl hodině na parkovišti mezi auty.. I v průběhu procházky, jakmile jim dávám pamlsek, tak pes je připraven, tak abych ho nemohl případně chytit a připnout na vodítko (to dříve také nedelal). Fena to nedělá, ta přijde a v klidu se na vodítko připnout nechá, stejně tak jako pes předchozí rok a půl. Když nechám psa dojít bez vodítka až k bytu, tak je vše v pořádku.. Prostě nesmíme mít v průběhu procházky jakýkoliv konflikt, protože jakmile ho napomenu, aby např. něco nežral, tak mě začne absolutně ignorovat a dělat naschvály, utíká za psy, za lidmi (normálně to nedělá). Jediná možnost jak ho pak dostat domů je, zavolat někoho dalšího z rodiny, aby přišel, s tou osobou se pak pes vítá a nechá se od ní na vodítko připnout. Kdybych nebydlel ve městě, tak ho klidně nechám chodit bez vodítka všude, ale takhle to nejde.. Když jdeme ven v noci, tak je vše v pořádku, protože si s sebou vodítko nebere. Udělal to párkrát dřív, ale stačilo, když jsme si sedl například na lavičku a pes po chvilce přišel s mrskajícím ocáskem jako by se mi šel omluvit. Ale nyní ne, je schopný v mraze 2 hodiny stát 5 metrů ode mne a zírat na mě. Nemyslím si, že by mě nebral jako vůdce smečky, nebo oporu, když potkáme velkého psa, nebo cítí nějaké nebezpečí, běží ke mně a drží se v mé blízkosti. Zajímal by mě Váš názor. Co mám dělat?

Odpověď: Dobrý den:) Pejsek je ve věku, kdy se rozhoduje, zda pro něj představujete skutečnou autoritu nebo zda jí pouze chcete být. Z určitého důvodu se rozhodl, že vodítko použje jako test a teď čeká, co Vy s tím uděláte. Dnes je to vodítko a pokud selžete, přitlačí na pilu - třeba tak, že s Vámi prostě nepůjde domů. Ono to v podstatě již nastalo, protože ve chvíli, kdy se opovážíte ho za něco napomenout nebo vyjádřit nespokojenost, přestane s Vámi komunikovat. Jinými slovy - on je tím, kdo má v dané situaci převahu (a vychutnává si ji) a to je velký problém.

Pomůžu Vám, ale tyto věci rozhodně nelze řešit na dálku. Takže pokud budete chtít tento problém (který ovšem ve skutečnosti není problémem primárním, skutečný problém je jinde) eliminovat a něco se naučit, zavolejte mi a domluvíme se, kdy za mnou s pejskem (klidně s oběma) přijedete.

 

(20.1.2013)
Tazatel: Nikola Schovancová, Karviná
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ano (v 1 roce)
Dotaz: Dobrý den, měl abych na vás prosbu ohledně svého pejska. Přivezli jsme si pejska z útulku a jediná bolístka je, že se nám nepodařilo pohnout s problémem, s kterým k nám již přišel, a to, že štěká když někdo zazvoní či přicházíme my domů. Zkoušela jsem již nějaké možnosti, ale zatím nic nezabralo, nebo spíše nevím, jak na to. Mohl byste mi prosím pomoci? Zkoušela jsem již nějaké rady od zkušenějších,a le bohužel nic nepomáhá. Budu vděčná za jakoukoli odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nenapsala jste, jak dlouho pejska máte, nenapsala jste, jaké postupy jste zatím zkoušela, nepopsala jste poskytnuté "rady" - nezlobte se, ale podobné dotazy mají bohužel nulovou informační hodnotu. Navíc - pokud byste si dala alespoň minimální práci, moje odpovědi na tento typ dotazu byste tu již vícekrát našla.

Základem úspěchu, pokud potřebujete s pejskem cokoli udělat, je vždy mít spolu ujasněnou hierarchickou vazbu. Pokud ta nefunguje, pejsek si jede po své linii a dělá si věci po svém (opět odkazuji na materiály nejen v této Poradné, ale na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO obecně). To je vždy první a nutný krok, který je zapotřebí udělat. Tím následným je pak základní schopnost pejska zklidnit - v jakékoli situaci. Tedy použít přirozené psí komunikační signály (kontakt, emoce, klidná autorita - opět máte vše k dispozici na tomto webu). Ve Vašem případě konkrétní postup, když se pejsek rozštěká na zvonek: přivolat, kontaktně a emočně zklidnit a v klidu s ním jít otevřít. Pokud tento postup budete schopna dodržet spolu s atributy vůdcovské autority a komunikace, za krátký čas bude místo štěkání pouze tázavý pohled na Vás. Zároveň se zklidní i při Vašem příchodu.

Jak velmi často opakuji - nic z toho není mechanika a nic Vám nebude fungovat, pokud nebude správně nastavena zádkladní hierarchie. Pokud věcem nedáte patřičnou snahu a čas, pokud nebudete se svým pejskem komunikovat, opět nebudete mít úspěch. Pokud máte pejska krátce, nelamte věci přes koleno a trpělivě ho učte potřebné věci. Pokud toto vše dodržíte, problémy vyřešíte.

 

(13.1.2013)
Tazatel: Alena Mrázková, Sobotište (Slovensko)
Plemeno psa:
labrador/hovawart
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 1 rok/5-6 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobry deň, mam toho viac na srdci. Mam 1-ročného labradora psíka(Schatz) a fenku okolo 5-6 rokov hovawartku (Hope), ktorú niekto v lete vyhodil z auta a tak sme sa jej ujali a velmi k nam prilipla. je perfektná a nikdy sa jej uz nevzdame, i ked ma ciastocne chtiac nechtiac "zly" vplyv na Schatza. On sa totiž v jej pritomnosti nevie na nič sústredit a vobec nepocuva, okrem prostredia, ktoré je mu neznáme. neda sa privolat pokial nejde aj ona ... mi to pripada, že v prostredi, ktoré pozna respektuje ju a v prostredi, ktoré nepozna respektuje mna. ako mam docielit toho, aby respektoval najmä mna v kazdom prostredi? ja nevyzadujem 100% a sekundovu poslusnost, nepotrebujem mat cvicenu opicu, ale chcem, aby som sa mohla na neho spolahnut tak, ako sa on moze na mna. co sa tyka Hope, boji sa strasne muzov ako ju tomu odnaucit? ... na vychadzke, ked stretneme muzske pohlavie ide vyskocit z koze a je ustrachana, no za plotom je agresivna na kazdeho okoloiduceho. obaja byvaju v dome, maju pristup kam chcu okrem kuchyne, som s nimi stale venujem im vsetok cas, chodim s nimi kam sa len so psom da, aby si zvykli na vsetko. no spolu su ako cvoci kazdy sam ... anjelik, ale ked su spolu  schatz sa predvadza a taha vodzku (pouzivam medzi ludmi a na ceste, vo volnom prostredi behaju bez) hopina je ostrazita az paranoidna.  no obcas sa stane, ze nahanaju macku a vtedy by som sa mohla aj buchat o zem, su ako z divých vajec, ako ich privolat od inej zveri? a moj posledny problem sa tyka opat nasho pubertaka: miluje navstevy a nevie sa na nich doskakat, len vyskakuje a ked ma zablatene packy mozem len slubovat pranie. Nie kazda navsteva je pristupna mojmu komandovaniu, aby ho ignorovali, kym skace (aj tak by ho to neodradilo) alebo, aby sa k nemu zohli ... a take tie veci z knih zvacsa to vzda , ale aj tak uz to je neprijemne, že to nevzda po kratkej chvili, alebo ho musim ist zatvorit, kedy si strasne lutuje ... a mne to nepride spravne ... dakujem za nejaku tu radu :)

Odpověď: Dobrý den:) Možná nevyžadujete 100% a sekundovou pozornost, ale kladete na roční štěně naprosto nesmyslné nároky. Píšu to tu v poslední době skoro každý týden - vždy je zapotřebí zohlednit psychiku mladého pejska a nečekat od něj chování dospělého psa. Váš labrador má navíc vedle sebe dospělou fenku, která pro něj bude přirozeně představovat větší autoritu než Vy, bude se řídit podle ní a bude k ní mít po všech stránkách blíž. To vše do doby, než Vy sama začnete respektovat přirozené psí chování a začnete se vůči oběma chovat tak, abyste mohla převzít vůdčí úlohu (viz PSÍ STRÁNKY FALCO).

Fenka hovawarta má za sebou nejasnou minulost, velmi pravděpodobně s negativními zkušenostmi ze strany mužů. Plemenem je hovawart, tedy přirozeně ostřejší, ostražitější a s více loveckými sklony. Opět platí to samé - nezlepší se, pokud pro ni nebudete fungujícím vůdcem smečky.

"Skákání" na návštěvy je přirozeným projevem temperamentu a nadšení každého mladého pejska a není nic jednoduššího, než mu dostatečně důrazným hlasovým a kontaktním signálem dát najevo, že si tohle nepřejete - stejně jako  každém jiném případě, kdy něco udělá špatně. Zas to ovšem předpokládá umět se chovat jako vůdce smečky a umět svoji vůli prosadit.

Jak vidíte, všechny Vaše problémy mají společné jmenovatele - neznalost (nerespektování) psí psychiky a nezvládnuté chování "vůdce smečky". Tyto věci samozřejmě již z principu nelze nikdy řešit na dálku, jde o záležitosti praktického provádění, proto stejně jako ve všech podobných případech Vám mohu nabídnout jediné skutečně efektivní a smysluplné řešení, tedy absolvovat se svými pejsky můj individuální výcvikový servis. Je zapotřebí zapracovat na fence, je zapotřebí zapracovat na Vás a naučit Vás věci nutné pro společné přežití a pohodový společný život s oběma pejsky - a to jde pouze osobní formou. Tuto šanci Vám teď dávám, pokud budete chtít, ozvěte se mi prosím.

 

(13.1.2013)
Tazatel: Lucie Vorlíčková, Praha
Plemeno psa:
labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, ráda  bych Vás požádala o radu. Před dvěma lety jsme si přivezli z útulku malé štěně labradorského retrívra. Adaptace nebyla jednoduchá, dlouhou dobu měl panický strach z mužů, byl plachý, bojácný. Zhruba od jeho půl roku věku jsme s ním začali chodit na cvičák mezi další pejsky. Tato adaptace a přístup cvičitele nám velmi pomohly a stal se z něj veselý, milý a bezkonfliktní pes. Zvládal základní povely, byl přátelský k lidem, dětem i ostatním psům. Nyní jsme v období očekávání a každým dnem se nám narodí první miminko. Od doby, co jsem nastoupila na mateřskou dovolenou ( nyní jsem doma šestý týden ) a jsem s ním doma, máme problém s jeho poslušností na procházkách. V poslední době se nám téměř denně stane, že se cestou tam a nebo zpátky vydá na svou "oblíbenou" trasu mezi domy, přestože jsme pár metrů od něj a hlasitý a pevný povel "ke mně" slyší. Jednoduše jde - tedy spíše běží dál a nereaguje na nás. Původně se tento útěk stal např jednou týdně, ale nyní se situace zhoršila a rozhodně není možné, abychom ho každý večer či den naháněli po obci. Pravděpodobně vytušil, že se brzy změní situace v rodině a nejsme si jisti, zda tyto útěky nedělá natruc. Nyní jsme již v takové fázi, že s ním chodím na procházky pouze na dlouhém vodítku, což zase vede k tomu, že se nemůže tolik vyběhat. Měl byste pro nás nějakou radu, jak s tímto problémem skončit? Předem moc děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: Zkuste v první řadě popřemýšlet, co se v této době změnilo na Vašem přístupu k pejskovi - čeká Vás v brzké době porod a v takové situaci přirozeně pracují hormony, psychika a aniž si to žena kolikrát uvědomí, podvědomě odsouvá svého pejska na vedlejší kolej. Psi jsou na tyto věci velice citliví a především ti mladší pak dávají svoji frustraci najevo, jedná se o naprosto přirozenou reakci a jejich člověk se musí velmi rychle "vzpamatovat".

Nejrozumnější by samozřejmě bylo opět s pejskem za mnou přijet, vše se tak lépe vysvětlí i prakticky ukáže, nicméně je jasné, že ve Vaší osobní situaci to teď nepůjde. Proto je to teď jen na Vás - musíte se "vrátit zpátky", aby Váš labrador opět nabyl jistoty, že pro něj se nic nezměnilo. Často se v podobných případech razantně zvyšuje například i nervozita v rodině, což každého psa spolehlivé rozhodí a dostává do stresu. Výsledkem je pak právě popisované chování typu "dokud se ten člověk nezklidní, nepřijdu, nevidím, neslyším". Nu a v neposlední řadě je to vše i o podstatných rozdílech mezi pouze "vycvičeným (naučeným) psem" a "psem ve smečce"...

 

(13.1.2013)
Tazatel: Lucie Paulusová, Rokycany
Plemeno psa:
labrador/americký staffordšírský teriér
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 6 let/4 roky
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den,  prosila bych o radu, pokud byste věděl. Mám 6ti letého přátelského labradora a přítel má 4letého am.staforda. Bohužel se nám tyto povahy nedaří spřátelit. Spíše tedy z té stafordí strany:O( prosím o radu jak na ty dva paličáky, aby na sebe byly přátelštější. Je složité mít společný domov, když se ty dvá nesnesou:O( Prosím o pomoc, děkuji moc!

Odpověď: Dobrý den. Ano, problém je samozřejmě na straně amerického staffordšírského teriéra (amstafa), je to dáno jeho přirozenou povahou a tím, jakého má ze svého pohledu "protivníka". A nelze chtít zázraky. Můžete dlouhou dobu věnovat postupnému nenásilnému sbližování dvou psů na neutrální půdě (už jsem to tu nejednou popisoval), pokud je ovšem jeden z nich dospělý pes výše uvedeného typu, je šance na jakékoli "spřátelení" v podstatě nulová. Znova opakuji, je to bohužel dáno povahou amstafa a jeho extrémní potřebou konfrontace - a pokud se sejdou vhodné okolnosti, o svého labradora můžete přijít.

Nebylo by od věci za mnou s oběma psy přijet, pak Vám k nim budu moct říct víc, můžeme najít řešení. K tomu je ovšem potřebuji oba vidět, na dálku víc udělat a rozhodnout skutečně nelze.

 

(6.1.2013)
Tazatel: Lenka Vavrušková, Zlín
Plemeno psa:
basenji/galgo mix
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 1 rok/3 roky
Kastrace:
ne/ano
Dotaz: Vážený pane Dostál, moc děkuju, že se nadále věnujete dotazům, pejskům i nám dvounožcům.Bubáček oslavil první narozeniny, dělá nám nesmírnou radost. Je milý a kontaktní jak na lidi, tak na psy, po basenjím stylu sice zlobí s poslušností, ale to už známe, to je abychom neusnuli na vavřínech. Ve dnech, kdy nepotkáme dostatečné množství kamarádů je na Bubákovi vidět, že mu pejsci chybí a naopak, pokud dostane příležitost, řádí s pejskama i několik hodin. Doma je klidný, nejspokojenější, pokud má vedle sebe někoho dalšího. Jako maličký měl velké problémy sám usínat a i teď mě vždycky hypnotizuje z pohovky, abych si k němu šla sednout. Pokud si někdo sedne nebo lehne, hned se přidá. Z těchto důvodů nás už mockrát napadlo, zda mu nepořídit parťáka. Vím, že jste říkal a psal, že si myslíte , že pro pejska je lepší, když má svého pánečka sám pro sebe. Platí to i pro tenhle případ? Na stránkách chrti v nouzi jsem teď objevila fenečku (http://www.chrtivnouzi.cz/chrti/178.html) a přemýšlím, zdali ji nepřibrat do smečky. V hlavě mi samozřejmě běží spousta otazníků a vykřičníků, tak bych Vás chtěla moc poprosit o názor. Předem moc děkuju za Váš vzácný čas a přeji Vám i Gardýskovi krásný rok 2013, hodně zdraví a příjemných setkání s dvou a čtyřnožci :)

Odpověď: Dobrý den:) Základní otázkou je, zda chcete parťáka pro Bubáka nebo zda chcete zachránit fenku. Pokud je můj vlastní pejsek takový, že touží po mé fyzické přítomnosti a sám vyhledává těsný kontakt, pak to považuji jenoznačně za obrovské pozitivum a rozhodně bych nepřemýšlel nad psím parťákem pro něj - proč taky? Navíc roční štěně zcela přirozeně kontaktuje jiné pejsky, až s postupujícím dospíváním se zesiluje vazba na vlastní smečku a selekce psů cizích. Prostě a dobře - sám za sebe v této situaci opravdu nevidím žádný důvod k pořizování "psího parťáka".

Navíc dát k psu typu basenji jako parťáka kastrovanou fenku obecně není dobrý nápad. Rozhodnutí je samozřejmě na Vás, ale jak jsem psal na začátku, musíte si především přiznat a ujasnit svoje skutečné pohnutky. Bubák bude nejspokojenější, pokud Vás bude mít jen pro sebe. Dává Vám to najevo více než jasně a přiznám se, že mě pak Váš dotaz dost překvapuje...

Děkuji za přání a přeji Vám i "malému" jen vše dobré do celého roku 2013...:)

 

(6.1.2013)
Tazatel: Marcela Klingorová, Karlovy Vary
Plemeno psa:
irský setr
Pohlaví: fena
Stáří: 8 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, se zájmem jsem si pročetla Vaše stránky. Ráda využiji možnost poradny. Naše fenka má strach z petard, bouřky. Po Silvestru ještě 3 dny až týden nechce chodit na procházky. Není snadné ji rozptýlit nebo něčím zaujmout. Chce vyhovět mým pokynům kupředu, ale pokud v tu chvíli něco práskne, „přeskočí“ jí v hlavě a nejde to. Snažíme se s ní jednat jako každý jiný den, chovat se tak, že o nic nejde, nechat i na ní, ať si vyřeší, zda se chce bát toho bubáka nebo se raději připojí k procházce. Chvíli je normální, reaguje (povely, hlasy, pachy), ale pokud jí „cvakne“, jako by měla černo před očima (není schopná se soustředit na naše chování typu „No a co, tak práskli, nic se neděje“, nereaguje na další psy, lidi, pamlsky). V tom momentě pro ni každý tlak budí protitlak. Pohyb se potom děje stylem krok-sun-krok. Nevím, zda mám můj požadavek k pohybu přitvrdit, protože se snaží z toho „nepříjemna“ vymanit třeba vysmeknutím z obojku. Není to tak, že by byla vzpupná, odmítala poslechnout nebo se chtěla prosadit. Prostě v ten okamžik neovládne své reakce. A já nevím, zda postupuji dobře nebo jakou lepší a účinnější reakci v tu chvíli mám uplatnit. Nechat ji chvíli přemýšlet, zda má cenu se tak bát, když se bojí sama a já ne, nebo jí dát důrazně najevo, že jsem na ni "naštvaná" kvůli takové prkotině a zesílit můj úmysl jít dopředu. Ještě k samotnému Silvestru – nemá stání na obvyklých a známých místech v bytě, spásu hledá jedině v koupelně. Co dělat, když tam uteče? Jít za ní nebo si jí nevšímat a zůstat třeba v pokoji?

Odpověď: Dobrý den:) Před Silvestrem jsem zde na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO i na Facebooku znovu připomínal základní principy zdárného řešení problému "pes versus petardy" - právě proto, že mi bylo jasné, kolik pejsků to opět odnese. A opět to odnesli mnozí naprosto zbytečně. I strach psů z rámusu je totiž jen důsledek problému, nikoliv problém samotný - a ten problém je neexistující smečka, neexistující vůdce smečky a pes ponechaný sám napospas děsům, kterým nerozumí. Prostě skutečnosti, které zrají měsíce a roky, neobjeví se až 31.12. Ocituji teď bod 6/ ze svého komentáře k této problematice: "Uvědomit si, že pokud majitel psa nemá se svým pejskem vytvořenou vazbu důvěry a respektu, teď už to nedožene a zákonitě si vyžere veškeré důsledky."

A o tom to všechno bohužel je. Jinými slovy - v situaci, kdy ve svém člověku pes nevidí autoritu, kdy sám sebe nevidí jako člena fungující smečky, v této situaci rozhodnutí svého "pánečka" nebere a brát nemůže. Můžete na svoji fenku jít silou, můžete ji donutit někam jít, ale její stres odbourat nedokážete. Praktickým důsledkem pak jsou psi s přervanými vodítky panicky utíkající pryč, protože v hlave mají jedinou myšlenku "tohle mě děsí, sám si s tím neumím poradit a musím před tím utéct nebo se někde schovat". Praktickým důsledkem pak jsou psi s podstatně zkrácenou délkou života, protože dlouhodobý stres je jedním z nejsilnějších psychických zabijáků.

U všech svých pejsků jsem od samého začátku vždy pracoval na hierarchické důvěře, právě proto, abych pro ně položil pevné základy zvládnutí každé zátěžové situace, která je v životě potká. Aby od samého začátku měli ve mně odpověď a zcela přirozeně se chovali tak jak se v daný okamžik chovám já. Každoroční petardové šílenství je jen jedna z mnoha zkoušek a když je vlastní pes v plné palbě zcela klidný a nevzrušený, je to jeden z důkazů, že svému člověku věří.

Přemlouvání fenečky Vám nepomůže, silové řešení také ne. Jak jsem už psal, ničím z toho nezlikvidujete démona strachu v ní. Ale dokážu ho poslat pryč já - jen je zapotřebí, abyste tu s ní pár dní byla. Dám ji do pořádku a Vás naučím, jak tento stav udržet. Stojíte o tuto variantu? Pokud ano, pak mě prosím zkontaktujte telefonicky, domluvíme bližší podrobnosti.

 

(6.1.2013)
Tazatel: Hana Svobodová, Kladno
Plemeno psa:
zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: dobry den, pejska mame od 10 tydnu jeho veku. je to pejsek vesely, zdravy, neskutecne zvedavy, mile povahy. vzdy to byl spis nezmar, ktery potreboval neustale neco delat a kdyz usnul, skoro jsme chodili po spickach, abychom si uzili trochu toho klidu : ) posledni dva dny je uplne jiny. pripada nam oproti drivejsku apaticky. zajem jen minimalni. driv ho kazdy podnet dokazal prilakat, ted jen otoci hlavu, jakoby si rekl, ze ho to vlastne ani nezajima. venku lita jako vzdy vesele, ale doma se jeho chovani naprosto otocilo. chvili nam pripada urazeny ( nema proc), chvili se bojime, jestli neonemocnel. chci se zeptat, je mozne, ze by pes takto zniceho nic, ze dne na den dospel? ze by ho najednou nedokazal zaujmout micek letici mistnosti, kdyz jeste pred tremi dny by se zblaznil radosti? hraje s nami nejakou hru? : ) odmita chodit na navstevy tam, kam se driv tesil, jen kdyz mu slibime, ze pujdeme do lesa, tak si lehne ke dverim a nevstane, dokud opravdu nejdeme. driv nas porad popohanel dokud nas nevystrkal ze dveri. ted neprijde ani na zavolani : hele co mam! - coz si nikdy predtim nenechal ujit!:) toto chovani se u nej objevilo ze dne na den. zajima nas vas nazor. dekuji.

Odpověď: Dobrý den:) Tak především zlatý retrívr ve 2,5 letech psychicky ještě zdaleka nedospívá - k tomu dojde až kolem jeho 4 let věku. Dále - podobné náhlé změny mají vždy svoji jednoznačnou příčinu, nedojde k nim nikdy samo od sebe. Příčiny bývají buď psychickeho rázu (prodělaná zkušenost, změna prostředí, změna chování lidí, se kterými žije apod.) nebo zdravotní.

Pokud chcete vyloučit zdravotní příčinu, vezměte pejska k veterináři. Pokud je důvodem jeho změněného chování psychika, vezměte ho ke mně. Na dálku opravdu nelze nic víc diagnostikovat - i lékař Vás potřebuje vidět, má-li Vám pomoci.

 

Zpět na stránku "Naše poradna"

Copyright © 2000-2015 Viktor Dostál - Psí škola FALCO
All Rights Reserved/Všechna práva vyhrazena.
WWW stránky založeny 20.10.2000