PSÍ STRÁNKY FALCO  
... unikátní metoda přirozené komunikace se psy!      

 

„Bastien“

 

Tato stránka je a bude o mém novém psím parťákovi, psí dušičce, kterou mi  za sebe poslal Gardýsek, moje úžasné „telátko“, můj vysněný pejsek z dětství. Když odešel z tohoto světa, zůstala po něm v mém srdci obrovská kupa těch nejkrásnějších a nejsilnějších vzpomínek na vše, co jsme spolu prožili...

Ale také tu najednou bylo obrovské prázdno - každý, kdo to zažil na vlastní kůži, to velmi dobře zná. Já sám jsem psí ztrátu nezažil poprvé a je to přesně tak, jak v podobných situacích říkám jiným lidem:

„Tím jediným lékem po odchodu milovaného psího parťáka je nalezení dalšího pejska, který s námi bude žít svůj život...“

 

16.7.2023 - Qui est Bastien?

Bez svého psího parťáka žít neumím, nechci a život bez něj by se pro mě stal v tom pravém slova smyslu pouhým přežíváním...

Přes tu strašlivou bolest z odchodu Gardýska – události, o které jsem již několik měsíců věděl, že přijde, přesto na to člověk nikdy není dostatečně připravený – přes skutečnost, že jsem se s touto tragédií nedokázal vnitřně smířit, jsem věděl, že potřebuji najít svoji novou psí dušičku...

Už jsem stejně jako mnozí z vás dobře znal to mezidobí, kdy je život člověka s opravdu silným vztahem k pejskům doslova a do písmene prázdný – čas, kdy sice můžete zrealizovat cokoli, ale ve skutečnosti jste paralyzováni a totálně bez energie...

Neuděláte nic, nedoženete resty, necestujete – cítíte jen smutek, osamělost a prázdnotu.

A jak dny ubíhají, není to lepší a lepší...

Ani o psí chlup.

Je to jen horší a vy víte, že stejně tomu bude i zítra...

Vůbec to není dobré.

Máte však obrovské životní štěstí a kolem sebe několik lidí, kterým na vás skutečně záleží a protože Osud ví, co dělá, ten zdánlivě nesouvisející sled událostí v čase minulém začne dávat smysl a vše začne navzájem spolupracovat...

Takže na to psí hledání najednou nejste sami a jste za to neskonale vděčni, protože váš smutek vás paralyzuje natolik, že sotva přežíváte, natož abyste vyvinuli soustředěnou činnost. Schází vám energie a cítíte jen tu obrovskou únavu, znásobenou posledními několika měsíci permanentního stresu...

Noci, za kterých rychle usnete a tvrdě spíte, ale jakkoli máte za normálních okolností spánek protkaný bohatými a zajímavými sny, v těchto se vám nesní ani jeden – i váš spánek je temný a prázdný. Začalo to hned po odchodu Gardýska a skončilo až příchodem malého...

Přesto v sobě najdete alespoň schopnost určité základní představy.

Ta moje spočívala v úmyslu tentokrát pomoci mladému pejskovi z útulku (konkrétně zástupci některého z pasteveckých plemen) nebo si vzít nějakého z těch, které přímo jejich majitel má v úmyslu dát pryč, ať už z jakýchkoliv důvodů – i tací bývají k dispozici...

Takto mi napovídalo moje srdce – tentokrát nejít do štěněte, které si vychovám odmala, ale zvrátit aspoň jeden z těch nešťastných psích osudů. Jednou za svůj život to udělat...

Osud však měl jiné plány.

Připravil mi otřesnou zkušenost z jednoho „psího domova“, ke které se ještě v budoucnu podrobněji vrátím a vybraným dalším psím kandidátům také určil jiný život...

Protože Osud rozhodl, že na záchranu a osvojení pejska mám prý ještě dost času.

A protože už věděl, že se pyrenejové stali mým srdečním plemenem – plemenem, které si mě po dvanácti letech nádherného a naplněného života s Gardýskem navždy získalo svojí povahou, osobností, nadhledem i krásou, poslal mi mezi všemi těmi inzeráty a nabídkami do cesty telátko číslo dvě...

A já tak do svého života dostal svoji novou psí dušičku, dalšího psího parťáka...

V ten den přesně osmitýdenní štěně pyrenejského horského psa, osm kilo psího štěstí, Gardýskova následníka stejného plemene a jak byla moje podmínka – opět kluka...

Šlo to rychle.

S paní chovatelkou jsem se jeden den domluvil a dva dny nato pro malého jeli.

Bylo to vážně osudové...

Ze spojení dvou krásných zdravých pyrenejů se trochu netypicky pro toto plemeno narodila jen dvě štěňata, bráškové – jeden už byl zamluven a odjel do nového domova o den dříve, ten druhý čekal na mne.

Pyrenejský horský pes s PP „Arrow Dusty“ z chovatelské stanice „Z Malenických pastvin“, jehož otcem je „Dusty Babylon Bohemia“ a matkou „Pontoise du Massif de l'Esterel“ (fena import z Francie a tedy další skutečnost, která se mi na tomto spojení prostě líbí).

Asi jste někteří zvědaví, proč právě „Bastien“?

Jak mnozí víte, mám rád symboliku...

Nedávám svým pejskům jména náhodně a vždy se za každým z nich skrývá záměr a poslání...

Takže za prvé.

Francouzský televizní seriál podle stejnojmenné knihy spisovatelky Cécile Aubrey se v originále jmenuje „Belle et Sébastien“ - seriál, který v mém dětství nastartoval můj celoživotní obdiv a touhu jednou mít pyreneje...

Za druhé.

Bastien je jméno hlavního hrdiny filmu „Nekonečný příběh“ - filmu, jehož protagonista „létající pes Falco“ dal jméno mé psí škole...

A za třetí.

„Gardien“ a „Bastien“ - odkaz Gardýskova jména zůstane navždy zachován i ve jménu jeho následovníka...

Jsme teď na samém počátku našeho spolužití, v období loužiček, hromádek a kousání do všeho možného i nemožného.

Období, kdy se velmi často ještě přeřeknu a svého pejska oslovím jménem jeho předchůdce.

Ale zároveň už také v čase zvykání si na sebe, navazování vztahu a důvěry, stejně jako i základních hierarchických vazeb...

A závěrem – moje velké a upřímné poděkování i na tomto místě patří mým blízkým, kteří mi k Bastíkovi pomohli a podrželi mě v mém nejhorším období smutku a bolesti, všem vám ostatním, kteří jste mi upřímně přáli rychlé nalezeni nového psího parťáka a v neposlední řadě i paní chovatelce za krásné štěně z jejího „A“ vrhu pyrenejských horských psů...

 

 

13.8.2023 - Moje čerstvě tříměsíční pyrenejské „telátko“ Bastien a naše cesty za poznáním...♥♥

Malý už malinko vyrostl, má tři měsíce a 12,5 kg živé váhy a nějakou dobu už spolu můžeme (naočkováni a s požehnáním mého veterináře) chodit ven a poznávat běžný provoz se vším, co k němu patří.

Poznávat svět kolem nás i sami sebe.

A protože jediné – v tomto případě více jak půlhodinové – video vydá za tisíc slov a desítky fotek, tak jsme pro vás během jedné z našich pravidelných procházek spolu s Bastíkem něco natočili a napovídali...

 

 

27.8.2023 - Prošli jsme spolu duhovou bránou...

Čas teprve malinko popoběhl, ale moje malé „telátko“ prožilo za další dva týdny svého života se mnou další pro něj vzrušující i poučná dobrodružství a zážitky.

A tak jsem navzdory skutečnosti, že je to ještě poměrně brzy od našeho posledního reportu, neodolal a přidávám další malou porci psaní a fotek ze života jednoho malého pyrenejského štěňátka... ;)

Prvním velkým zážitkem byla po zhruba čtyřech letech návštěva mé klientky s jejím krásným a dnes již sedmiletým pyrenejským parťákem. Pokud je vám pejsek povědomý, pak právem, najdete ho na fotografii na titulní stránce mého webu v koláži „Individuální výcvikový servis“ -  v jedné ruce mám jeho, ve druhé svého Gardýska, kterému tehdy bylo osm let a další čtyři úžasné společné roky nás tedy ještě čekaly... Popravdě jsem si nebyl jistý, zda jeho letošní návštěvu vůbec psychicky dám, tak moc mám jeho přítomnost spjatou s Gardýskem a naší společnou fotkou...

Bolelo to, ale dal jsem to a majitelku dokonce poprosil o společné zvěčnění jejího a mého pejska. A jak jsem se pak díval na ty snímky a rozesmátou Bastíkovu tlamičku, už mi ani ve srovnání s dospělým a fyzicky urostlým Lenníkem vedle něj nepřišel tak úplně malý... ;)

 

Několik dnů poté jsme s Bastíkem zažili neskutečnou bouřku a průtrž mračen – a prošli spolu duhovou bránou...

Určitě pamatujete tu nedávnou vlnu parných dnů, po které zákonitě následovala vlna velkých bouřek a lijáků. Konkrétně nás to chytlo během odpolední procházky uprostřed lesa, svítilo slunce a zároveň se otevřela obloha a vylila se taková spousta vody, že jsem nic podobného snad nikdy nezažil.

Do toho nad námi blesky a hromy, chvílemi dokonce padaly kroupy, schovat se nebylo kam a jen mě tak napadlo, že pokud praští blesk do některého ze vzrostlých stromů kolem nás, sebere nás to aspoň oba společně. Každá lesní cesta se okamžitě proměnila v tekoucí řeku, já mokrý naskrz, malý také a poloviční, jak mu zplihla srst... ale statečný, proudy vody takové, že jsem ani nemohl udržet otevřené oči, ale on se mě statečně držel a já ho strašně moc obdivoval, jeho odhodlání, sílu a víru, že ho přece nenechám někam odplavat... byl úžasný...

A někde na začátku té sloty jsme spolu prošli duhovou bránou...

Duhy jsem během toho řádění živlů viděl na obloze asi tři, ale tahle byla jiná – klenula se přesně nad lesní pěšinou, po které jsem zrovna šli a byla strašně nízko nad zemí, začínala tak dvaapůl metru nad zemí a končila přímo na ní, nádherně vybarvený čtvrtkruh, kterým jsme spolu s mým malým statečným psím parťákem prošli...

A ano, samozřejmě jsem si přitom něco přál...

Domů jsme došli totálně promočení, přes další potoky vody a silnici několik centimetrů pod vodou a poté, co jsem malého vyfrotýroval ručníkem, jsem neodolal a udělal jeho fotku... malé rozježené štěňátko s velmi vyčítavým kukučem... ;)

 

Během dnů našeho společného času jsem mu už vytahal z bříška, hrudi i hlavičky několik klíštěcích zmetků a musím říct, že jak jsem se zprvu obával, zda vůbec tohle šídlo budu schopen udržet pár sekund v klidu, abych se mohl pinzetou trefit na správná místa a zdárně „operaci“ dodělat, tak malý rychle pochopil, že jde o něco důležitého a úspěšně spolupracoval... ano, v jednom člověku se to fakt nedělá úplně dobře, pokud ta psí strana nespolupracuje... ale už i nějaké drápky jsme zvládli, i na tyto úkony je potřeba zvykat štěně už odmala...

Potkali jsme několik krásných narostlých slepýšů... no a v lese musíme být trochu opatrní, protože už se k nám vrátili divočáci, podle očitých svědků jde o rudl mladých, tudíž velké zvědavce... les je rozrytý co pár metrů a hlavně kolem největších cest, poslední stopy jen pár metrů pod konečnou autobusu vedle sídliště...

Bastík už váží nějakých 15 kg a pro porovnání velikosti oproti jeho prvním dnům se mnou vám ukážu dvě fotky, ze kterých je to docela dobře patrné. No, už i já sám musím uznat, že malinko povyrostl... ;)

Pokud mám možnost, nechávám ho jít do kontaktu s pejsky, jejichž majitelé dají milostivě svolení (vždy se předem slušně zeptám, zda můžu), ale moc jich ochotných není... jistě, jich už se to netýká, tak proč by měli zase pomoci jiným, kteří ještě malé štěně mají...

Už bez problémů zvládáme kolemjedoucí a parkující auta, poslední dny na 90-100 % posazení na první dobrou (naučil jsem to malého opět podle vlastních postupů a bez použití jediného kousku nějaké „dobrůtky/odměny“)... řada jiných věcí samozřejmě ještě potřebuje čas a především další posun štěněcí psychiky, stále jsme ještě v té hodně náročné, ale zcela přirozené fázi štěněcího věku, kterou je prostě třeba přežít... ;)

Jak už jsem psal jinde, každá procházka člověka a jeho pejska je zároveň čas dobrodružství, poznávání se navzájem, čas učení a komunikace, společného „řešení situací“. Jde o zcela jiné prostředí než jakým je prostor uzavřený čtyřmi stěnami, podnětově, komunikačně i emočně. Dejte tomu prosím vždy potřebný čas, jakkoli budete často unaveni (ano, také bývám), protože to je přesně ta fáze, kdy vás vaše malé štěně poznává, jací skutečně jste, jak jste schopni rozhodovat a řešit, jak jste silní nebo slabí. A právě ten svět venku, svět měnící se každým společně nachozeným metrem – svět pokaždé trochu jiný, třebaže na již známé trase... tam se skutečně poznáváte, učíte a „socializujete“...

Tak... to je pro dnešek všechno, zatím se s vámi spolu s Bastíkem loučíme a zase se někdy ozveme s novými společnými zážitky... ;)

 

 

24.9.2023 - Pouťová socializace

Jelikož v momentálním čase svého života mimo jiné opět procházím socializační fází zvykání a učení svého štěněte na jeho lidskopsí okolí, beru to tentokrát i jako dobrou příležitost pár základních věcí názorně ukázat všem, kterým se v této oblasti drobná nápověda může hodit.

Proto jsem před nedávnou dobou natočil i krátké video z naší „pouťové socializace“...

Zastávám názor, že při výchově štěněte (ale i dospívajícího/dospělého psa) je fajn využít každé příležitosti, kdy se můžou nejen oni, ale i vy sami něco naučit, něco si otestovat, dostat se k sobě skrze sdílené zážitky opět o něco blíž, opět se o něco víc navzájem poznat.

Klasická pouť se všemi svými atrakcemi a charakteristickým prostředím sama o sobě skýtá mnoho příležitostí i skrytých záludností.

Zvukové podněty (v reálu fakt hodně moc kraválu, nejen ta naplno puštěná reprodukovaná hudba, nenechte se mýlit tím, že to v tomto videu automatika mobilu milosrdně srovnala, abych tam byl slyšet i já;)), vizuální podněty, velké množství většinou dost hlasitě a expresívně se projevujících lidí různého ražení a v různém stupni alkoholového opojení, ječící děti...

… a to vše v poměrně uzavřeném a nepředvídatelném prostoru...

Na našem videu uvidíte nejen to, co jsem teď popsal.

Všimněte si i dalších drobných detailů – například na zemi položené kabely buď volně přístupné nebo zakryté černožlutými plastovými kryty, což samo o sobě už (jak mnozí jistě znáte na vlastní kůži) mnohdy bývá pro štěně, a pro štěně „nedůvěřivé“ povahy vůbec, velmi zátěžové a zdráhá se je vůbec překročit nebo se k nim přiblížit. Podobné to mimochodem bývá například u kovových poklopů kanálů (psi vnímají prázdný prostor pod nimi, navíc nechodí rádi po kovovém povrchu), proto v rámci „civilizační socializace“ máme s malým i tuto etapu již zdárně za sebou, nemá problém přes ně přecházet.

Dalším drobným detailem je třeba skutečnost, že po celou dobu průchodu Bastík ignoroval kolemjdoucí i kolemstojící lidi, kteří byli mnohdy v naší těsné blízkosti – nebál se jich, nepanikařil, neštěkal ani po nich naopak neskákal. Přesně tak to má vypadat, přesně proto jsem ho tam i vzal, aby si moje učení „ignorujeme lidskopsí okolí“ vštípil do svých vzorců chování i ve zcela jiném a podstatně zátěžovějším prostředí než jsou naše každodenní procházky.

A posledním detailem, který chci v této souvislosti zmínit, je jeho viditelná komunikace se mnou – už dobře ví, že ani tady, ani jinde není sám, ale je tam se svým „starým zkušeným parťákem“ a když je zapotřebí a potřebuje podporu nebo odpověď na svoji otázku, stačí se na mne podívat nebo jiným způsobem vnímat moje příkladové chování. Bastík je mimochodem neskutečně vnímavý pejsek a musím si dávat velký pozor, protože přesně ví, kdy se mi nějaký člověk nelíbí nebo mi je nepříjemný... geneticky původní pyrenejové právě tohle umějí dokonale.

No a také jsou ve videu lehce zachyceny (v reálu daleko intenzivnější, ale holt smím točit jen ty lidské nohy, abych někomu nedejbože nenarušil soukromí) okamžiky, kdy se zas do nás někdo fyzicky cpal, jak už jsem zmínil ve svém minulém článku...

Pořád jsme s Bastíkem na samém začátku našeho společného života.

Tak jako bývá každý den někdo jiný, člověk a jeho nový psí parťák.

Celý společný život máme každá dvojice teprve před sebou.

Ale je naším úkolem smečkového majáku a hierarchického vůdčího jedince svoje štěně připravit co nejlépe a i když to někdy bývá velmi vyčerpávající a náročné, je vhodné využít každé vhodné příležitosti a nastavovat správné vzorce jeho chování pro každý aspekt každodenních rutin a provozních situací...

A pak třeba i zachytit některé chvíle vzájemné pohody a krásy, pro jejich podstatu, energii i motivaci.

Také proto jsem dal na začátek videa těch pár fotek...

A jeho části uvedl textem, ve kterém je doufám vše podstatné řečeno...

„Můj malý pyrenejský
parťák ve věku necelých
16 týdnů na našem
»posvátném místě« ...

... cestou tam nás chytla
průtrž mračen, pak jsme
potkali tuhle nádhernou
duhu a na těch fotkách
jsme ještě čerstvě
orosení oba dva... ;)“

„... a o další zhruba
dva týdny později jsem
se rozhodl využít situace
a absolvovat s malým
»pouťovou socializaci«,
tedy protáhnout ho
velmi frekventovaným
prostředím s množstvím
rušivých vjemů
zvukových, optických,
pachových i lidských...

... a kožíšek to všechno
absolvoval v naprostém
klidu a s ocáskem
nahoru, protože když
štěně už svému člověku
začíná věřit, je vše
na dobré cestě...

Užijte si to s námi ;)“

Ano a pokud budete chtít a budete to tak vnímat, opravdu si i vy jen tak pro radost užijte to malé, statečné a v některých situacích už tolik vyrovnané pyrenejské štěně...

 

 

Zpět na hlavní stránku

 


Copyright © 2000-2023 Viktor Dostál - Psí škola FALCO
All Rights Reserved/Všechna práva vyhrazena.
WWW stránky založeny 20.10.2000