Poradna (archiv starších příspěvků - rok 2005)

Za období: 1.1.2005 - 31.12.2005

(18.12.2005)
Tazatel: Pavla Tetourová
Plemeno psa:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, pane Dostál podrobně a pravidelně čtu Vaší poradnu. Již několikrát jste nám dobře poradil s naším beaglem. Jen díky Vaší poradně jsem doufám aspoň trochu pochopila psí svět a nerada bych teď udělala chybu. Také díky Vám vím, že vzít si štěňátko je velká zodpovědnost a jak lehce se zkazí jeden psí život a to bych opravdu nerada. Naše maminka , je jí 72 let bydlí sama v domku na vesnici a uvažuje o psu, který by jí dělal společnost a já bych byla ráda aby i hlídal, protože nám dělá starost, že je v domě sama. Maminka je ve svém věku velice čiperná paní, která obhospodařuje velkou zahradu, dvůr a domácí zvířata. Jezdí na kole a v létě chodí na houby.
Pane Dostál, mohl by ste nám poradit jaká rasa by byla vhodná. Vzhledem k hlídání bych byla i pro většího psa, ale zas mám obavy aby jej maminka zvládla. K zvířatům má určitě blízko. O ty své se vzorně stará. Lovecké plemeno asi nepřichází v úvahu, vzhledem k těm slepicím a taky jsou asi větší útěkáři. Opravdu nevím jak vybrat a prosím o radu.

Odpověď: Dobrý den:) Nevím, zda se trefím do Vašeho "vkusu", ale vzhledem k požadavkům, které byste na pejska měla, bych Vám doporučil například bernského salašnického psa. Není to pes se silně vyvinutým loveckým pudem, je dostatečně velký na to, aby již svým vzezřením budil respekt, má přirozené hlídací vlohy, je nekonfliktní vůči vlastnímu majiteli i jiným psům (samozřejmě pokud není vyloženě špatně veden). Nebývá útěkář, povahově je pohodový a vyrovnaný, klidného založení. S klidným svědomím bych ho Vaší mamince doporučil - samozřejmě by bylo nutné abyste ji trochu proškolila a v začátku dohlédla na výchovu...:)

 

(18.12.2005)
Tazatel: Hana Boříková
Plemeno psa: sibiřský husky
Pohlaví: fena
Stáří: 13 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu, týkající se předmětu této zprávy. Jak vidíte z údajů, fenka je dosti stará. Řeším problém, zda ji nechat dožít nebo zvolit euthanasii... Má zcela rozešlapané, zatvrdlé polštářky na předních nohou po zánětu (zřejmě prý již rakovina - blíže nespecifikovatelná), amputace jednoho prstu (krvácel, léčba nezabírala, pak si ho kus ukousala a nebylo zbytí). Dost pije a tím pádem dost čůrá - všude kde se zrovna nachází. Krevní testy ukázaly hraničící stav selhávajících ledvin. Má výrůstky na páteři, špatně si sedá, lehá, chodí. Třese se při stání - zřejmě únavou. Dosti zhubla, ale má chuť k jídlu (malé porce). Baví jí být venku (nechce domů, čmuchá si), ale bez pohybu, chodíme tak 10 m za 3 minuty - díky jejímu zdrav. stavu. Stále chce jíst zem! Doma je v klidu, není nikdy sama, ale bez radosti.
Nevím, jestli je ještě teď důležité, že ve 3 letech měla štěňata, ale jinak každoročně falešnou (dost vyčerpávající) březost. Do svých pěti let sportovala (kolo, káry, spřežení), od té doby již problémy s tlapkama - prý nedostatek zinku. Dle krevního obrazu nemá zánět dělohy.
Ráda bych věděla, zda poznám že jí něco bolí nebo ne, nebo že je čas to ukončit. Ona si totiž nestěžuje - nefňuká, nekňučí. Statečná byla vždycky. Řeším těžké dilema a nedokážu se rozhodnout, i když vím, že její zdravotní stav není dobrý. Můžete mi prosím poradit? Velice děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Toto je velmi těžká otázka... Psi nedávají najevo stálou dlouhotrvající bolest tak jako lidé, ale i pokud pes nekňučí, neznamená to, že nemá bolesti. Zastávám názor, že v podobných případech je vždy zapotřebí posoudit dvě věci. Zaprvé - zda ještě existuje možnost pejskovi po zdravotní stránce účinně pomoci tak, aby mu to na druhou stranu nepřineslo další utrpení. A zadruhé - zda na misce vah převažuje stále ještě radost ze života a zájem o okolí či zda už převažuje jenom utrpení a bolest...

Buďte si jistá tím, že fenka trpí, i když to na sobě nedává znát víc než je nezbytně nutné a v přírodní smečce by již nežila. Ale nechci a nemůžu být tím, kdo Vám řekne ANO nebo NE (i když na to mám svůj názor). Můžu Vám dát jednu jedinou radu - ač bude znít sebezvláštněji, bude fungovat. Vezměte hlavu svojí fenky do dlaní a podívejte se jí hluboko do očí - a tam naleznete odpověď, zda fenka žije už pouze kvůli Vám nebo zda žije i kvůli sobě. A podle toho se rozhodněte.

Vždy mi dělá velké problémy číst o blížícím se konci života nebo úmrtí některého pejska. Držím vám oběma palce, ať se rozhodnete správně...

 

(18.12.2005)
Tazatel: Ivan Lustig
Plemeno psa:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobry deň , stravil som obdobie od juna do polovice decembra na chalupe pri lese.Asi v septembri ma upozornil sused , že v lese porodila fena /neznámy pôvod/ 6 mláďat . Bola to pravda a ja som sa rozhodol , že zachranim mlaďata pred uhynutím zimou , puškou polovníka ,prípadne hladom.Skontaktoval som sa s blízkym útulkom a oni prišli a mláďatá /cca 3-týždňové/ odviezli bez matky , nepodarilo sa nám ju chytiť.Som si vedomý,že sme to ušili horúcou ihlou a mali sme vymyslieť plán na prilákanie aj matky.Primarne bolo zachraniť život mláďat.Od tej chvile som sa snažil prilákať aj matku , ktorá sa stále , až do nášho odchodu zdržiavala na tom istom mieste a občas komunikovala s pravdepodobným otcom mlaďat,ktorý žije v zatvorenom dvore u susedov.Moja otázka znie , čo sa v takej situácii ma robiť ak nemáte možnosť adoptovať si takúto rodinku..Snažil som sa byť stručný , možno som niektoré detaily dôležité pre Vás nespomenul.Som pripravený doplniť v prípade potreby. ďakujem , s pozdravom Ivan.

Odpověď: Dobrý den:) Vždy záleží na konkrétní situaci. Jsou feny, které svůj vrh do poslední chvíle neopustí, jsou feny, které si mezi vrhem a vlastní bezpečností vyberou to druhé. Pokud fena vrhne štěňata v přírodě, bývá to jedinec, který již lidem příliš nedůvěřuje a spíše se jich straní. V takových případech skutečně není dobré postupovat jako vylupovač hnízda - tedy sebrat mláďata a fence víceméně nedat šanci. Primární musí být nejprve navázání kontaktu s fenkou, získání její důvěry (i například s pomocí otce štěňat, pokud je známý) a až poté je vhodné manipulovat se štěňaty - takto bych na Vašem místě postupoval já. Protože třítýdenní vrh štěňat by s matkou měl daleko větší šanci přežít přirozeným způsobem a pro fenku by to byla při správném zacházení obrovská šance opět se přiblížit lidem. Škoda, ale stejně si velmi vážím toho, že Vám osud štěňat nezůstal lhostejný - tak třeba někdy v budoucnu už budete vědět...:)

 

(18.12.2005)
Tazatel: Hana Korcová
Plemeno psa: kříženec labradora
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ano (v roce a půl)
Dotaz: Dobrý den, v únoru letošního roku jsem si z útulku vzala fenku labradora Amálku, podle veterináře přibližně roční. Všeho se bála, utíkala před koštětem, rukou, na druhou stranu byla hravá, děsně zvědavá a tulivá, pokud jsem jí teda nechtěla hladit. V červnu letošního roku mi bylo doporučeno ji nechat ze zdravotních důvodů vykastrovat, podle slov veterináře ji nejspíš někdo velice silně uhodil do břicha a zranění nebylo pravděpodobně nikdy léčena.
V současné době si myslím, že se z Amálky stává pohodová fenečka, víc věří mě i lidem kolem mě, ale chová se pořád jako nezvedené štěně. Ne že by mi to až tak vadilo, ale pro existenci ve městě je třeba, aby poslechla na zavolání, počkala u chodníku, prostě aby zvládala základní poslušnost. Nejspíš jsem udělala chybu, že jsem s výcvikem nezačala okamžitě, ale byla celá vyjukaná a já chtěla především, aby zapomněla na to zlé. Teď mám pesulku, která mě má ráda, spí se mnou, spoustu věcí se mnou sdílí, ale v okamžiku, kdy ji pustím z vodítka, tak je to padesát na padesát, že se mi ji podaří přilákat na mlsku anebo bude "lov" za použití úskoků typu Amynko, myšička, kde je myšička, a v okamžiku, kdy snaživě hrabe bude odlovena. Přitom, když ji venčím s jinou fenkou a její majitel zavolá, tak se může přerazit, jak letí zpátky, samozřejmě ve společnosti druhé pesulky.
Jedná se tedy o asi dvouletou fenku labradorského retrívra, možná s něčím kříženou, je poměrně malá, ale labradorům velice podobná, kastrovanou v roce a půl. Jak naučit dospělého, ještě trochu bázlivého pejska základní poslušnosti tak, aby ji to bavilo? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) V tomto konkrétním případě bych Vám doporučil nejlépe využít mého individuálního výcvikového servisu - fenečka ma svoje problémy, za které sama nemůže a chce to fungovat od začátku správně - to "od začátku" berte v současné době tak, že zhruba po roce už je nejvyšší čas. Fenka už se adaptovala, ale také je zapotřebí s ní už začít pracovat a vychovat si ovladatelnou, ale spokojenou psí kamarádku.

Pokud tedy budete chtít, zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme se:)

 

(11.12.2005)
Tazatel: Jana Dvořáková
Plemeno psa: border kolie
Pohlaví: pes
Stáří: 9 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám 9týdenní štěně Border collie, je hodně živé a denně zatím tráví venku 2-3 hodiny. Krmím ho 3x denně krmivem K-9 SELCTION GROWTH FORMULA v množství 3 dkg, 3,5 dkg a 3,5 dkg. Štěňátko váží 5 kg. Granule mu máčím. Štěně svoji porci vždy zhltne během minuty (až moc rychle ...) a už zase za mnou běží a kňourá, že má hlad. Zdá se mi toho pro něj dost málo, ale na pytli je napsáno, že má dostávat 100 - 200 g na 10 kg denně. Tak nevím. Myslíte, že mu mohu přidat? Nic jiného, kromě granulí a vody (a sem tam vepřové ucho na hryzání a psí pamlsky za odměnu) nedostává. Je to můj první pes a tak nemám s krmením zkušenosti. Chovatelka krmila Acanou 8 štěňat v množství přibližně 1 krabička od Ramy pro všechny dohromady na den! Bojím se, aby netrpěl hlady ... Poradíte mi, prosím? A ještě by mě zajímalo, zda bych neměla granule občas doplnit vařeným libovým kuřecím masem, nebo něčím podobným.

Odpověď: Dobrý den:) Především krmíte málokrát - v tomto věku je zapotřebí podávat krmivo 5x denně, od 4. měsíce 4x, od 5. měsíce 3x a od 6. měsíce krmit 2x denně. Vždy doporučenou denní dávku (je uvedena na obalu) plus klidně 50-60% navíc tak, aby štěně vypadalo tak jak má - ne příliš hubené, ale v žádném případě nesmí být ani překrmené. Je to vždy otázka konkrétního štěněte a jeho metabolismu.

V žádném případě ale granule nanamáčejte!!! Štěně stejně jako dospělý pes potřebuje kousat, pokud mu budete granule máčet, tuto šanci nemá a pouze do sebe výslednou hmotu "vsouká" - toto je velmi důležité a urychleně prosím zjednejte nápravu.

Už jsem zde psal mnohokrát, jak je pro štěně důležitá vyváženost stravy. Jakmile ji tedy začnete narušovat přidáváním například vařených komponent, vybalacovanost krmení zcela rozhodíte, aniž byste štěněti prospěla. K-9 je kvalitní krmivo, pokud krmíte štěněcí řadou, nemusíte mít obavy, štěně dostává z hlediska potravy to co potřebuje.

 

(11.12.2005)
Tazatel: Látalová Ivana
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla jsem se zeptat, ve Vaší psí poradně jsem si přečetla o tom oštipování rukou, Badoušek tak se jmenuje můj pejsek, to začal asi před týdnem dělat taky a nevím jestli je to tím, že si hrajeme nebo na mě zkouší co si může dovolit, začal to dělat asi před čtrnácti dny kdy nosím mikinu a ne tričko nebo bundu. Myslela jsem si, že si hraje s rukávem té mikiny a vždycky když mě štípne, tak je to jenom omylem. Nikde jinde mi to nedělá jenom na rukávech mikiny a jenom tehdy, když ho drbu na bříšku, takže leží na zádech a snaží se se mnou jako prát. Takže mě i kope tlapkami a různě se jimi zapírá, aby měl větší sílu. Dřív mu stačilo když měl v pusy plyšáka a já ho na tom bříšku drbala, to se všelijak protahoval jenom abych nezapoměla na nějaké místečko. Brala jsem to tak, že ho už nebaví, si jenom toho plyšáka žužlat a chce se při tom prát. Mě to vůbec nevadilo i když pár modřin už od něho mám a vždy když to přežene a já syknu, tak přestane a začne mi tu mikinu olizovat, nijak jsem to neřešila a nepřipadá mi ani, že by mi chtěl dokazovat svoji dominanci. Dnes jsem si zase pročítala poradnu a našla jsem tam pár dotazů ohledně toho oštipování a trošku mě to zneklidnilo, jestli náhodou do této kategorie nespadám i já. Tak to je první dotaz a ještě mám jeden.
Badoušek hodně rychle vyrostl i když jsme mu dávali do stravy Irisch cal, přesto začal na jednu nohu kulhat. Byli jsme u veterináře a on mu píchnul injekci a ještě nám dal colagan ať mu to přimícháváme do stravy. V tomhle problém není vše je v pohodě i se mi zdá, že už zakulhá jenom sem tam. Teď k tomu dotazu, ten doktor nám říkal, že nesmí tři týdny běhat, skákat a nesmí prochladnout, to je taky v pohodě, ale problém je v tom, že s ním prý můžu být venku jenom 20-30minut. Byli jsme zvyklý chodit ven na hodinku až dvě, honili jsme se, napřed já jeho pak on mě, různě jsme blbly a spokojenost byla na obouch stranách. Je to teprve šest dní, jde vidět, že se mu ulevilo a už by nejradši zase lumpačil, pořád chce běhat a skákat, ale nemůže, protože ho mám na vodítku. Když jdeme domů a u branky mu odepnu vodítko jako obvykle, tak je celý šťastný a tím svým typickým triskem udělá tři kolečka a je rád, že si může konečně pořádně zaběhat, samozřejmě ho hned okřiknu on sice přestane, ale dívá se na mě hrozně smutně. Je celkově takový celý smutný i když jsem s ním každou chvilku kdy je vzhůru a pořád si hrajeme,moc to nepomáhá,tak jsem se chtěla zeptat, jestli to bere jako zradu, že dřív mohl běhat a skákat, a teď když to udělá, tak jenom slyší, že nesmí. A taky se mu ještě mění zoubky, takže i to mu asi nepřidá. Tak se mějte, omlouvám se za ten dlouhý dotaz chtěla jsem jenom vědět jestli je to špatně nebo ne. Je to můj první pejsek a prostě nesnesu, když je takovej smutňoučkej.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, co se týká prvního dotazu, skutečně do této kategorie spadáte - pokud nezačnete učit svoje štěně co lze a co ne, doberete se tristních konců... Prosím přečtěte si a aplikujte věci, které jsem k tomuto tématu již napsal.

Pokud je skutečně zapotřebí, dá se pohyb pejska určitým způsobem modifikovat. U Vás to bude jen otázka zhruba měsíce - po tu dobu se svým pejskem absolvujte více (4 až 5) kratších procházek (zhruba půlhodinových, ale navolno a klidně ho nechte prolítat) denně, bude to pro něj z hlediska zátěže daleko lepší než jedna až dvě procházky na dvě hodiny. Pejsek to zvládne v pohodě a nebude už "takovej smutňoučkej"...:)

 

(11.12.2005)
Tazatel: Andrejka
Plemeno psa: maďarský ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Mily pan Dostal, chcela by som sa spytat - za mesiac sa stahujem do noveho bytu a uplne ineho prostredia, nez je zvyknuta, a rozmyslam, ako to asi vezme moja fenka, ci to nebude pre nu velky sok. Predpokladam, ze je dolezite, ze bude so mnou a nie to, ze kde bude, ale aj tak by ma zaujimal Vas nazor, ako vnima pes zmenu "reviru" a ci je potrebne sa niecoho vyvarovat. Vopred dakujem za odpoved a prajem Vam krasne sviatky!

Odpověď: Dobrý den, též přeji hezké svátky:) Je to tak jak jsem již psal vícekrát, navíc máte ještě štěně - vezměte si pár dnů volna a usnadněte fence aklimatizaci v novém prostředí včetně zvykání na dobu, kdy s ní nebudete doma. Dostane se do nového prostředí, kde si opět bude muset zvyknout, naposlouchat zvuky, načichat pachy - bude to pro ni zcela nové a je zapotřebí, aby k novému místu pojala důvěru. A v tom jí musíte pomoct...:)

 

(11.12.2005)
Tazatel: Timea
Plemeno psa: americký bezsrstý teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 6,5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pan Dostal, prednedavnom som Vas prosila o radu a teraz sa na Vas obraciam znovu s novym problemom, ktory neviem akym sposobom vyriesit... Pred viac ako tyzdnom nastali problemy v prijimani potravy u nasej fenky. Dovtedy jedla granule (suche i namocene), konzervy a obcas (raz za 3 dni) aj varenu stravu. Netvrdim, ze tych granul zjedla vzdy vela, to nie, ale papala ich. Obcas sa stalo, ze odmietla a ja som jej zacala hadzat tie granule a akoby som sa s nou hrala a potom bez problemov ich zjedla. Tomu odmietaniu granul a konzerv doslo potom ako som ja odisla na vikend navstivit mojich rodicov a psik bol s priatelom a dostaval papat u priatelovych rodicov, kde chodili obidvaja na obed i veceru. Dostala len a len varenu stravu typu kuracie maso s cestovinami, kuracie srdiecka s cestovinami a s ryzou... V pondelok, ked som uz bola spat a dala som jej konzervicku s uzasom som sa pozerala ako to onuchala a isla prec. Toto iste spravila aj na druhy den, ani granule ani konzervy... zrejme cakala na maso:( styri dni jedla len sem-tam, asi az ked sa jej to nedalo vydzrat a za tie styri dni, zlomila priatela (potom aj on mna:) a donutili ma aby som jej dala maso. Odvtedy granule len zdialky videla.... Ked sme ju zobrali od chovatelky bola krmena ProPlan-om, ktory uz u nas vobec nechcela jest, tak sme skusili Eukanubu, ktoru ani neochutnal a nakoniec sme skoncili u Animondy. Viem, ze neni to na takej urovni ako tie predosle, ale tieto boli fakt jedine, ktore bola ochotna zjest. V pondelok chcem ist kupit vzorky Royal Canin, Nutram a Eagle - mozno by jej viac chutili, ale problem asi nebude v tych granulach, ze nie?
Prosim Vas pan Dostal, napiste mi svoj nazor na tento nas problem a ako by sme ju mohli presvedcit o tom, ze granule su chutne? Som presvedcena, ze granule su pre nu ovela viac vyzivnejsie a je to vyvazenejsia strava ako varene kuracie s cestovinami a ryzou. Mam ju nechat hladovat alebo polozit mysku s granulami a nech si vezme ked bude hladna? Ako ju mam prinutit aby papala granule (aj bez hadzania). Dakujem moc krat za Vasu odpoved a dufam, ze mi budete vediet poradit ako na nu:)

Odpověď: Dobrý den:) Ano - "tohle je krásně voňavé masíčko a granule už tedy baštit nebudu, protože můžu dostat něco jiného"... zhruba takto funguje nyní uvažování Vaší fenečky. Ale protože granule jsou pro ni skutečně daleko vhodnější, nelze jinak, než ji opět přivést zpět k pořádnému krmení. Jak? Zcela jednoduše. V dobu krmení předložte fence plnou misku (pouze granulí!) a nechte jí ji k dispozici zhruba na půl hodiny. Pak ji odeberte. V další čas krmení (předpokládám, že krmíte 2x denně) misku opět předložte a ponechte jen půl hodiny k dispozici. Nemusím asi zdůrazňovat, že žádné "mezikrmení" čímkoliv jiným nesmí být...

A ručím Vám za to, že během druhého az třetího dne začne fenka baštit. Nebojte - žádný pes (pokud ho k tomu nevede extrémní psychický stres) neumře dobrovolně hlady a 3 dny hladovky u psa rovná se 1 den hladovky člověka. Uvídíte, i Vaše fenečka začne fungovat - a na značce granulí ani nebude záležet, ale výběr z kvalitních značek jí samozřejmě dopřát můžete...:)

 

(11.12.2005)
Tazatel: Simona Mrajcová
Plemeno psa: rotvajler
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer, před měsícem jsem si pořídila nového psa. Již před ním jsem měla krásnou rotvajlerku, ale ta zemřela na leukemii. Nyní se snažím vytvořit si stejně krásný vztah, ale nedaří se to. Je příliš živá a dominantní. Neustále vrčí, kouše, skáče, chňape a útočí. Třeba ji přivolám, ale závěr se změní v útok a zakousnutí do nohy nebo skok po rukou. Útočí i na nohy při chůzi. Vrčí při pohlazení. Někdy je úplně klidná a zničehonic zaútočí. Vše záleží na její náladě. Vím, že je ještě štěně, ale nevím, jak tomu zabránit dřív než bude moci vážně ublížit. Jsem velmi trpělivá, ale měsíc udělal své, takže vás žádám o radu. Předem děkuji.

Odpověď: Dobrý večer:) Už jsem tento problém zodpovídal mnohokrát, opravdu by nebylo na škodu věnovat alespoň trochu času pročtení Poradny... taky nejsem líný psát a odpovídat a pokud mne na druhou stranu něco zajímá třeba z jiné oblasti, věnuji dostatek času a námahy i tomu, potřebné odpovědi si vyhledat.

Každé štěně (a temperamentní nebo dominantního plemene o to razantněji) zkouší, kam může zajít. Je to zcela přirozené chování a v určité míře se projeví u každého štěněte. Přirozeným chováním nadřazeného jedince je toto chování v případě potřeby korigovat a tím štěně vychovávat - a totéž musíte udělat i Vy. Pokud fenečka "ujede", stiskněte jí čenich, přitiskněte hlavu na zem, zavrčte na ni, podívejte se jí zostra do očí, ukažte zuby - podle potřeby dané situace a přesně tak dlouho, dokud štěně nezvláční (pokud se spolu budete jenom prát, nebude to k ničemu), tak jak by to udělal pes a tak jak jsem to již nesčetněkrát v Poradně popsal. Pokud se budete chovat správně, vychováte si pohodovou zdravě sebevědomou fenku, pokud ne, pak budete mít problém. A hlavně - nikdy si nesmíte plést pokárání/potrestání s agresí a musíte vědět, že kontakt se psem není mechanika, je to pouze zprostředkování emocí, které musí existovat ve správnou dobu a ve správné podobě! To je základ psí výchovy, který zde ještě jednou zdůrazňuji, nejen pro Vás, ale pro všechny, kteří tuto odpověď budou číst...

 

(4.12.2005)
Tazatel: Brzáková
Plemeno psa: dobrman
Pohlaví: fena
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Přeji Vám krásný den, 20.února tohoto roku jsem Vás již prosila o radu a řekl jste mi, že by bylo vhodné Vás navštívit. Tenkrát jsem bohužel byla ve složité situaci, i přes snahu to nevyšlo a já jsem se pokoušela o nápravu a hledání cesty jak spolu v pohodě žít sama (s pomocí Vaší knihy):) -Myslela jsem si, že se to  úspěšně vede. Jenomže se ke mě před 4 měsíci nastěhoval 80letý invalidní děda, který je po operaci kyčle a celý ten kolotoč s vyskakováním a silným kousáním do rukou začal znovu. Přidalo se i štípání do různých částí těla a navíc si oblíbila i další "hru" - to jest sebrat člověku to co má právě v ruce. Nereaguje na přivolání,utíká a v zásadě ji to nelze odebrat. Zvláštní je, že si to dovolí pouze na zahradě a v domácnosti (i u cizích lidí). Když jdeme ven na procházku (chodíme každý den po práci tak na 1-2 hodiny a o víkendech i na 4 hodinové výlety) není problém s tím, abych ji usměrnila, či přivolala (nechá se odvolat od psů, nesbírá žádné předměty po okolí a hračku, kterou nesu mi nebere a bez problému ji jí odeberu kdykoliv). Když je v nějaké nové situaci, kdy je nejistá (například nedávno jsme se setkali s běžkařem:))skočí na mě -nejspíše hledá u mě ochranu - a vynucuje si pozornost nebo také reaguje tak, že začne útočit (pouze na větší psy, když je tma). Také se vrátil zlozvyk s taháním spoluvenčitele smykem, se kterým už nebyl před více než půl rokem problém. Snažila jsem se dědovi vysvětlit, jak se má k pesince chovat, a že to není hračka. Bohužel je to marné a já vlastně nemám přehled, co se s ní těch 8-9 hodin (co jsem v práci) děje. Získávám pocit, že pánem doma je pouze ona. Jsem bezradná. Prosím, poraďte mi, zda lze nějak najít příčinu jejího "staro-nového" chování,když já jsem své chování k ní nezměnila. Nebo jestli byste nám i v takovéhle situaci při osobní návštěvě mohl pomoci. A když budu s pesinkou dál pokračovat podle Vašich rad, zda-li se po dědečkovo "vlivu"  vše nevrátí do vyjetých kolejí. A ještě jeden dotaz. Myslíte, že by mohlo dojít k vážnějším neshodám mezi fenou Dobrmana a mladší fenou Labradora. Mockrát děkuji za odpovědi.  

Odpověď: Hezký den:) Nemohu Vám skutečně poradit nic jiného, než co jsem Vám napsal před několika měsíci - vezměte fenku a přijeďte za mnou, tady je zapotřebí pracovat s pejskem kontaktně a určité věci Vás naučit. Nezlobte se, za těch několik měsíců bylo určitě hodně příležitostí, kdy jste moji nabídku mohla využít. Že jste tak neudělala, je Vaše rozhodnutí (nebo pohodlnost a pocit, že se to nějak spraví samo od sebe...?), ale sama jste si už silně zkomplikovala celou situaci, protože fenka už se "naučila" spoustu věcí, které dokáže využít ve svůj prospěch. Vždy mě zamrzí podobně lehkomyslný přístup majitele psa, který nechá některé věci zcela zbytečně dojít příliš daleko a v konečném důsledku to nejvíc odnese zas jen jeho pes...

Dám Vám ještě jednu, ale skutečně již poslední šanci. Budu věřit, že jste se poučila a konečně si najdete čas nechat si s fenečkou poradit a pomoci. Pokud budete chtít, pak mne prosím zkontaktujte (nejlépe telefonicky) a já Vám pomohu s tím, že prostě budete muset s fenkou přijet, pokud ne, pak je mi líto, ale některé věci skutečně jen na dálku bez základní spolupráce majitele psa řešit nejdou a v tomto konkrétním případě bych to již také znovu neudělal... Je to na Vás:)

 

(4.12.2005)
Tazatel: Dagmar Řeháková
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 28 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, mám za sebou perné dny, protože jsem pročítala veškerý archiv Vaší poradny. Můj dotaz se Vám možná bude zdát divný, ale snad mi odpovíte.Dost často se vracíme z procházky za tmy a protože se touláme po lesoparku je možné, že narazíme na někoho se zlými úmysly. Zkrátka, můj muž si myslí, že mě tam někdo někdy klepne. Myslíte si, že by mě můj Bárny ochránil v případě napadení? Vím, že zlaťáci nejsou žádní obranáři, ale já si přesto myslím, že kdyby uslyšel v mém hlase úzkost (neumím to jinak popsat), že by mě chránil. P.S.  Stejně mi koupili pepřák, tak ať se útočníci třesou. Díky za Váš čas a těším se na odpověď.

Odpověď: Záleží vždy na několika faktorech - jak je pes vedený z hlediska smečky, jak je dominantní, jak starý (Vy ještě nemáte dospělého pejska a u zlaťáků se povaha po dosažení psychické dospělosti hodně změní...) a jaká je konkrétní situace - ne vždy stačí jen úzkost v hlase, ale u žen to většinou opravdu funguje... Před několika lety jsem na jednom ze svých výcvikových soustředění udělal akci "fingované přepadení člověka a jeho psa" (někteří účastníci na to vzpomínají dodnes:)) - někteří psi byli zcela nekompromisní, některé podrazili (i když neúmyslně) vlastní majitelé a především - nezáleželo ani tak na plemeni jako na vztahu konkrétní dvojice... a předesílám, že se jednalo o psy netrénované na obranu a ponechané zcela přirozeným instinktům, jak se zachovat a kam zaútočit.

A plemeno zlatý retrívr? Tehdy byly mému Dinovi necelé 4 roky. Nechal jsem se "přepadnout v hospodě" od skoro dvoumetrového pána - a Dino nezaváhal ani na okamžik a vystartoval po něm na můj podnět takovým způsobem, že nemít ho jištěného vodítkem, měl ho pán zakousnutého v napřažené ruce... Asi tak:)

 

(4.12.2005)
Tazatel: Zuzka
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Velmi mě zaujal Váš přístup ke psům a ráda bych měla se svým psem hodnotnější vztah než teď. Jak je v poradně už několikrát napsáno, největší problém nám dělá přivolání, hlavně od jiných psů. Ale našemu celkovému vztahu něco chybí. Asi je to důvěra. Potřebovala bych s tím poradit, moc bych si přála, abychom měli hodnotnějěí vztah a prožívali šťastnější život a jsem proto ochotna uďelat cokoli. Jen jsme ze severní Moravy a nevím jak to u vás chodí s tím výcvikovým servisem. Předem díky moc za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Vzhledem k Vašemu dotazu bych Vám skutečně nejvíce doporučil právě svůj 4-denní individuální servis, kde se máte možnost naučit Vy komunikovat se svým pejskem a Vašeho pejska naučím komunikovat s člověkem - pak se vytváří skutečně pevný a pro pejska přirozený vztah včetně vzájemné důvěry. Pokud máte zájem, rád pomohu i Vám - zkontaktujte mne prosím telefonicky a můžeme domluvit bližší podrobnosti... Budu se těšit:)

 

(4.12.2005)
Tazatel: V. Fantová
Plemeno psa: francouzský buldoček
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ano (v 1 roce)
Dotaz: Dobrý den, asi před půl rokem jsme dostali od chovatelky fenku, protože po neúspěšném donošení štěňat musela být vykastrovaná, tím pádem chovatelsky bezcenná.Jinak je úžasná.Když jsme ji donesli nečůrala vůbec venku(jen doma), ale její bývalá majitelka říkala, že s tím nikdy problém neměla, bylo to asi šokem.Pak začala chodit i venku, nicméně když se jí chce, neřekne si.Tomu ale už předcházíme častým venčením.Hlavní problém ale je, že i když ji vyvenčím a odejdeme třeba na hodinku jenom na nákup, tak se vrátíme a doma je potřeba a to třeba na křesle nebo v posteli.Ona ví, že dělá něco co nesmí, protože se klepe hnedka jak otevřeme, ale stejně to udělá.Vyšetření moči jsem nechala dělat, je v pořádku.V poledne odcházím z práce, aby byla pravidelně venčená, ale stejně doma trošku něco většinou je.Četla jsem rady na podobné případy, ale s námi se to moc neshoduje.Prosím poraďte, co dělat, existuje ňáká psychologická poradna pro psy?Máme jí moc rádi a nevíme co s tím.Ve volném čase se jí naprosto věnujeme, ale to počůrávání je bohužel dost vyčerpávající, protože musíme neustále něco čistit.Děkuji moc za každou radu.

Odpověď: Dobrý den:) Nezlobte se prosím, ale ten dotaz na "ňákou psychologickou poradnu pro psy" jste skutečně myslela vážně...? Jako že by tam fenku psychologicky rozebrali, dopátrali se po několika sezeních traumatické příčiny... ano, jistě, třeba v Americe je velmi populární a módní mít svého osobního psychologa a lze ho pořídit i svému pejskovi, ale používejme občas i zdravý rozum a především - neubližujme psům jejich násilným polidšťováním, jejich psychika je daleko přímočařejší než ta lidská, nejsou tak komplikovaní a psí psychologie je a musí být o něčem zcela jiném.

Řešení totiž může být mnohem prozaičtější... Kastrované feny mají problémy s udržením moči (přesněji řečeno - svěrač močového měchýře se dokonale nedovírá) - to je ale informace, která je běžně dostupná i publikovaná, pokud je však pro Vás nová a veterinář ani chovatelka Vás s ní neseznámili, pak jsem to velmi rád udělal já:)

Druhá možná příčina je zánět ledvin - už jsem zde o tom také psal, nicméně pokud je fenka skutečně zdravotně (až na tu kastraci) v pořádku a veterinář jí udělal vyšetření i těch ledvin, pak tato příčina odpadá. A třetí možnost - ano, ta je čistě psychická a také jsem ji zde už mnohokrát rozebíral (stres), ale budu věřit tomu, že svoji fenečku po této stránce skutečně nezanedbáváte.

 

(4.12.2005)
Tazatel: Jana K.
Plemeno psa: jezevčík
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, srdečně Vás zdravím a chtěla bych Vás poprosit o malou radu. Předem se omlouvám, zda-li existuje již taková odpověd ve vaší poradně, ale já si nemohu dovolit pročítat všechny příspěvky i když bych moc chtěla. Nemám ale doma PC. Moje 11měs.jezevčice je strašný závislák. Je přes den doma s babičkou, odpoledne se mnou a s dcerou.Všichni se ji věnují na max, to je v pohodě,ale přijdou chvíle kdy musí zůstat doma sama a je problém. Ona přímo brečí, sousedi to žalují a mě to hrozně mrzí. Má kolem sebe hračky, ale ona sedí a brečí.Prostě nedokáže být o samotě. Stačí abych na chvíli odešla do vedlejšího pokoje a nechala ji zavřené dveře, tak si sedne do prostřed a kňučí. Prosím je to normální a přejde ji to někdy????? Doba kdy bude muset být doma sama 4-5 hodin častěji již brzy nastane a já nevím, jestli to ustojí ona i já. Děkuji předem za odpoveď a zdravím vaše pejsky.

Odpověď: Dobrý den:) Toto je v Poradně již nesčetněkrát probíraný problém a pokud byste chtěla, určitě byste si našla čas a možnost si dotyčné příspěvky najít - v dnešní době skutečně již není problém dostat se na internet i když sama nevlastníte PC (např. internetová kavárna...). Takže ještě jednou a naposled se budu opakovat - pokud nenaučíte pejska postupně (tedy v prodlužujících se intervalech - od minuty až k pár hodinám) samotě a bude zvyklý, že je s ním stále někdo doma, logicky u tohoto "závisláctví" skončíte. Proto urychleně začněte s fenečkou pracovat - odejdete (VŠICHNI!) na minutku až dvě z bytu, při odchodu budete naprosto v klidu, žádná nervozita, uděláte z toho malý rituál včetně dobrůtky na rozloučenou, pak se vrátíte a ať se dělo cokoliv, opět budete naprosto v klidu a beze spěchu provedete vítací rituál - pohlazení, pochválení a dobrůtka... Začnete skutečně od minuty a postupně budete intervaly nepřítomnosti prodlužovat - každý den a počítejte, že na tom 14 dnů strávíte. Jen tak dosáhnete toho, čeho potřebujete - totiž že fenka bude v naprostém klidu, protože bude vědět, že nemá smysl panikařit, ježto se pokaždé (skutečně pokaždé!) vrátíte. Jediná změna bude v délce samoty - a všimněte si pak, že Vás fenečka bude vítat stejně po 10 minutách i po 3 hodinách:) Vnímání času je totiž skutečně velmi relativní - a odlišné u moderních lidí, jejich dávných předků a zvířat.

Postup dodržujte skutečně důsledně a dejte tomu dostatek času, pak vše zvládnete. A zjistěte si, kde máte nejbližší internetovou kavárnu nebo jiný přístup na internet (a ten máte, ten dotaz jste mi taky musela nějak poslat) - ještě se Vám to bude při výchově fenečky mnohokrát hodit...:)

 

(4.12.2005)
Tazatel: J. Bašková
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Našemu štěněti je 3,5 měsíce a nově jsem zjistila, že mu již vypadly 2 zadní horní premoláry, na jedné straně je vidět prořízlý hrot nového zoubku. Psík je od narození statný, největší z vrhu, přesto se mi zdá, že na přezubení je trochu brzy. Zejména mne překvapuje, že se jako první mění stoličky, předchozí psi "začínali" řezáky (což běžně uvádí i literatura). Krmíme jej klasicky - maso, přílohy + vitamíno-minerální granulky a na radu chovatele calc.phosphoricum, dásně masíruje velkými kostmi nebo psími žvýkačkami. Zakázat mu výměnu zubů nemohu :) - ale nemůže to mít vliv na trvalý chrup ? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Většinou štěně přezubuje mezi 4.-5. měsícem, nicméně může se stát, že celý proces započne již dřív. Hlava dorůstá do konečného tvaru a velikosti ještě několik měsíců po přezubení, ale pokud proběhne stavba trvalého chrupu jak má, nemá to již zásadní vliv na vzájemné postavení jednotlivých zubů. Ale jako vše v přírodě i zde hrají svoji roli další faktory - nicméně správně píšete, že pejskovi zakázat výměnu zubů nemůžete a já dodávám, že nemáte skutečně jinou možnost než nechat vše přirozenému procesu...:) A osobně si myslím jedno - i pro těch zhruba 14 dní předstihu skutečně můžete být v klidu, není to extrém.

 

(4.12.2005)
Tazatel: Radka Slanináková
Plemeno psa: kříženec husky x labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Prosím o radu,naší tetě při vycházce utekl náš pes.Bohužel přibližně v té době našemu sousedovi kdosi,roztrhal 1 ovci a 2 napadl.On tvrdí,že viděl našeho psa.Zatím neznám datum,kdy byly napadeny ty ovce,ale jsme předvoláni na MÚ.Zajímalo by mě jak můžeme dokázat,ža náš pes to nebyl.V chování psa se nic nezměnilo. Děkuji moc za jakoukoliv odpověď.

Odpověď: Máte jedinou možnost, ale nevím zda na ni již není pozdě - podle způsobu napadení, stylu zranění a zákusu lze do jisté míry pravděpodobnosti vyvrátit nebo potvrdit, že predátorem mohl být konkrétní pes. Nicméně je samozřejmě zapotřebí, aby napadené ovce byly k dispozici a ohledání je nutné udělat co nejdřív - proto píšu, že už je možná pozdě.

Pokud to byl Váš pes, měl by bezprostředně po činu na sobě krevní stopy a jeho chování by také bylo odlišné - byl by jakoby v tranzu a měl charakteristický pohled očí. Kříženec huskyho by byl schopen napadnout ovci, nicméně osobně si myslím, že takto mladý pes by nenapadl tři zvířata.

Budu Vám držet palce, ať to Váš (resp. Vaší tety nebyl) pes nebyl, ale asi to budete dost těžko dokazovat - bude to tvrzení proti tvrzení...:(

 

(27.11.2005)
Tazatel: A. Kolářová
Plemeno psa: evropský saňový pes
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, před 2 měsíci jsme se ujali 3,5 leté feny ESP(kříženec ohařů s přídavkem grayhounda), které se majitel kvůli stěhování zbavoval. Fena nemá pořádně zvládnutý základní výcvik, protože v přirodě se pohybovala převážně v zápřahu u kola. Povel ke mně zná přesto dobře, rozhodně ví co se po ní chce, ale problém je, že ho plní jen když se jí chce. První 2 týdny byly bezproblémové, pouštěli jsme ji venku na volno, běhala asi do 30m od nás a na přivolání reagovala opravdu velmi slušně, téměř vždy napoprvé. Domnívali jsme se, že ji jen doučíme odložení a chůzi u nohy a bude vše v pořádku. Bohužel potíže nastaly, když jsme potkali zajíce, kterého se jí podařilo chytit. Byla za to potrestána vytřepáním za kůži a především slovně(na intonaci je dost citlivá). Ale od té doby se její chování začalo měnit, odbíhá stále dál a zvěří je doslova posedlá. Například v lese se ní nedá vůbec chodit navolno. Dokud nemá žádný zajímavější podnět (např.na sídlišti), poslechne, ale pokud ji zaujme čerstvá stopa nebo přímo běžící zajíc či srna, je v tu chvíli naprosto neovladatelná, vůbec nás nevnímá. Navíc, jakmile získala v novém prostředí jistotu, že trefí domů i sama bez nás, je schopná vrátit se klidně až za pár hodin, zkrátka až to uzná za vhodné. Zkoušeli jsme procvičovat přivolání na dlouhém vodítku asi 3 týdny,ale bez známek zlepšení. Pokud ji pustíme i se stopovacím vodítkem, poslouchá jen do té chvíle, než se objeví něco pro ni zajímavějšího. Stejné je to i s pamlsky, i když je doma velmi žravá, venku dá rozhodně přednost lovu. Jinak je zcela nekonfliktní, velmi přítulná a spíše submisivní povahy. Problémem je, že jde o fenu se zcela zanedbaným výcvikem a s extrémním loveckým pudem, kterou nemáme od štěněte, takže také chybí úzká vazba na majitele. Můžete nám prosím poradit, jak dosáhnout toho, aby se dala spolehlivě odvolat i když před ní vyběhne zajíc? (je-li to u tak starého zanedbaného psa ještě vůbec možné) Jsme už opravdu zoufalí, naše druhá fena nemá tendence pronásledovat zvěř, takže jsme tento problém nikdy nemuseli řešit. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Problém je v tom, že fenka zjistila jednu skutečnost - pokud se vydá na "lov", nedokážete jí v tom zabránit a vrátí se teprve tehdy, až sama bude chtít. Bohužel jste zanedbali základní věc - vytvoření vazby na Vás, proto fenka jedná na základě pouze vlastní úvahy... a protože u ESP je lovecký pud silný, dopadá to jak to dopadá.

Měl jsem v rámci svých individuálních 4-denních výcvikových servisů u sebe již několik klientů se stejným problémem (útěkářskými "experty" byli vždy bíglové, evropský saňový pes, seveřani apod.). Vždy se nám podařilo problém radikálně utlumit již během servisu, s tím, že zbytek byla již pouze otázka času, správných reakcí majitele a toho, jak byl schopen aplikovat moje doporučení a principy přirozené psí komunikace. Proto velmi rád nabízím tutéž pomoc i Vám. Pokud budete chtít, konktaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme bližší podrobnosti - budu se těšit...:)

 

(27.11.2005)
Tazatel: Klára Hamouzová
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, nejsem si jistá, zda můžete zodpovědět můj dotaz, ale přesto to zkouším. Jedná se o naší 4 letou fenku ZR, která se začala před 14 dny hárat. Svoje první štěňátka měla ve třech letech. Do té doby hárala dvakrát vždy bez problémů. Po hárání, které přišlo až po štěňátkách, v době eventualního porodu se dostavila falešná březost, kdy fenka neustále plakala, naříkala a samozřejmě opatrovala plyšové hračky. Porotože jsme neměli s tímto zkušenosti, dali jsme na radu lékaře a hračky jí ponechali s tím že "to jsou teď její děti". Bohužel se vše jen zhoršovalo a tak jsme jí hračky odebrali a fenku jsme více zaměstnávali. Do třech dnů vše odeznělo. Pak jsem se doslechla, že jsme měli veliké štěstí, protože jsme se mohli dočkat těžšího průběhu falešné březosti s následnými zdravotními komplikacemi, které by mohli naší fence ohrozit život.Nevím, jestli skutečně pomohlo odebrání hraček, doufám, že ano a protože nyní přišlo další hárání a máme strach z falešné březosti, chci se zeptat Vás, kdy začít fenku více zaměstnávat, aby k fal.březosti  opět nedošlo? Veterinář mi opověděl tak, že se nemáme čeho obávat a kdyby k falešné březosti přece jen došlo, máme příjít na injekci.Nerada bych to takto řešila a ptám se, zda je možné tomu předejít tím, že fenku budeme "unavovat" více, než je zvyklá.A pokud tedy ano, kdy začít, zda už teď, nebo v období, kdy by mělo dojít jakoby k porodu.Za odpověď moc děkuji a přeji hodně štěstí v práci i v životě.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji za hezké přání - totéž přeji i já Vám...:) Pokud fenka prochází falešnou březostí, je skutečně nejlepší odebrat hračky, o které "pečuje" (protože pokud jí zůstanou, její stav to jen podpoří) a zároveň fenku intenzívně zaměstnat (což má vliv na vyladění celého organismu, který se pak nesoustředí pouze na určité hormonální změny). K nastartování falešné březosti (pokud k ní má fenka predispozice) obvykle i tak dojde, ale pokud tyto dvě zásady budete důsledně aplikovat hned od jejích prvních příznaků, radikálně ji zkrátíte a zmírníte její projevy.

Zmíněné injekce (resp.látka, která je jimi aplikována) skutečně existují a jsou účinné, ale souhlasím s Vámi v tom, že pokud se bez nich obejdete, bude to daleko lepší - už z hlediska principu, na kterém jsou založeny. Budu Vám určitě držet palce:)

 

(20.11.2005)
Tazatel: Radka
Plemeno psa: jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Zdravím a děkuji za mnoho užitečných rad.:o)) Přesně před 3 týdny mi umřel 12letý jezevčík.Přesněji řečeno na doporučení našeho veterináře jsem ho musela i když to bylo pro mne těžké  nechat uspat. Byl vážně nemocný a už se nedalo nic dělat. Nyní si za pár dní pojedeme pro štěnátko drsnosrstého trpasličího jezevčíka.Mám z toho trochu obavy,protože se mi zdá ,že už vůbec nevím ,jak se štěně vychovává .Proto ted pořád čtu vaši poradnu,za kterou Vám moc děkuji.Chtěla bych se zeptat,jestli je vhodné a případně jaké vitamíny přidávat ke krmení.Chovatel mě informoval,že štěnata krmí Eukanubou.Snažila jsem se najít v archívu jak se učí štěnátko na noviny,ale bohužel to nemůžu najít.Děkuji Vám za odpověd a držte nám palce.

Odpověď: Také děkuji...:) Ke kvalitnímu štěněcímu  krmení nemusíte nutně přidávat vitamíny, ale teď přes zimu nic nezkazíte, pokud štěňátko denně dostane navíc jednu tabletku vitamínové směsi pro posílení imunity (např. přípravek PetAgree). Co se týče "učení na noviny" - umístěte na vhodné místo noviny a vždy poté, co se štěně vyspí, po hře a pokud uvidíte, že se chystá vyprázdnit, je na noviny odneste a počkejte, dokud na nich neudělá potřebu. Následovat pak musí pořádná pochvala a odměna. Jen předem chci upozornit, že jsou štěňata, která pochopí rychle a spolupracují přímo vzorně a jsou štěňata, u kterých tato metoda úspěch mít nebude. Záleží na štěněti samotném a Vaší důslednosti a odhadu, kdy bude štěně potřebovat.

 

(20.11.2005)
Tazatel: Jarka
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,mám pejska nalezence půl roku.Byl dost ustrašený.Poslední dobou se chová podivně,ráda bych mu pomohla.chodí se mnou často do lesa,na ulici se bojí aut, ale trénujeme zvykání.Stalo se mi několikrát za poslední dny, že se najednou ,když je navolno zastaví a zpozorní, kňukne a najednou zmizí velkou rychlostí pryč,nemomáhá volání,vrátil se sám domů.včera v lese se stala podobná příhoda.Volala jsem na něj,zastavil se, ale hned poděšeně běžel dál,házela jsem mu jeho oblibené šíšky a on vždycky popoběhl a stále poděšeně štěkal.Nakonec jsem ho chytla, ale celou cestu domů, ač jsem ho uklidňovala, na vodítku strašně táhnul,ocas stažený.Až doma byl klidný, ale dnes ve měst.provozu zase začal "bláznit".nikdy se takto nechoval.Prosím o radu, co se s ním děje a jak mu pomoci.Předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Otázka je, zda se jedná skutečně o "poděšené" štěkání nebo prostě cosi ucítil (zvěř, háravou fenku apod.) a běžel se za tím podívat. Pokud má pejsek z něčeho opravdu strach, je zapotřebí vždy uklidnit (nízko položený hlas, pomalá mluva, pomalé hlazení od ústních koutků až přes boky) a vždy být s pejskem v těsném kontaktu - tedy ne jen přes vodítko. To je obecný postup, který vždy pomůže. Bohužel ale nemůžu "na dálku" vědět, co Vašeho pejska skutečně znervózňuje, na to musíte přijít sama pozorováním jeho reakcí na konkrétní podněty z okolí. Snažte se především upevnit smečku, aby pejsek nebyl nucen problémy řešit sám, ale aby věděl, že každou situaci máte pod kontrolou Vy - zkuste si přečíst i jiné příspěvky, psal jsem o tom již mnohokrát... V tom je totiž klíč k tomu, aby se z Vašeho nepříliš sebevědomého pejska stal pejsek klidnější a pohodovější. Držím palce:)

 

(20.11.2005)
Tazatel: Petr Soukup
Plemeno psa:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den. Sám psa nemám, protože na něj nemám dostatek volného času, ale zajímám se o všechno kolem psů. Teď mě sestra požádala o názor na problém s jejich psem. Jistě jste na podobný dotaz odpovídal již mnohokrát, já sám asi tuším odpověď, ale myslím že by pomohlo kdyby jte se mohl vyjádřit konkrétně k tomuto případu. Od Vás jako odborníka bude mít názor větší váhu.
Můj švagr má fenu německého ovčáka , s kterou dřív bydlel společně v bytě. Byla na něm dost závislá , neustále ho sledovala , umí různé standartní i cirkusové povely, poslouchá téměř na 100%. Potom zakoupil v okrajové čtvrti Prahy nový řadový domek s malinou zahrádkou. Přestěhovali se a aby v novém domku nebyl nepořádeka fena byla na čerstvém vzduchu, napadla ho myšlenka že bude mít na zahrádce svojí boudu a postupně si zvykne bydlet odděleně venku. Nejdřív nechal fenu na doporučení veterináře vykastrovat, potom postavil boudu a začal jí zvykat venku s tím že většinu času ležela u prosklených dveří a koukala dovnitř , tak že byla tak střídavě v domě , v garáži a venku. Před 2 měsíci se jim narodila dcera. Proces adaptace venku začal přitvrzovat, zvýšili se nároky na hygienu, do domu už skoro nechodí, švagr nemá moc čas - musí vydělávat a ségra se stará o dítě. Fenu- Báru začali občas venčit sousedi společně se svým psem. Minulý týden začala Bára utíkat a toulat se po blízkém okolí. Stal se s toho akutní problém. Je to nebezpečné hlavně pro ni , provoz na nedaleké silnici je značný a k tomu podzimní hony myslivců. Lidé kolem ní se nad tím rozčilují a švagra napadlo že jí zatrhne vycházky se sousedem, aby se víc držela doma. Myslím že dalším krokem bude uvázání na dlouhém provaze a žádost na úřadě o zvýšení plotu, která nemá moc velkou šanci na schválení.
Mohl by jste mi prosím napsat , jak by jste řešil takovouto situaci?

Odpověď: Dobrý den... Ano, už zde byly i podobné dotazy, ale tento je bohužel pro určitou skupinu lidí tak charakteristický, že jej zodpovím znova. Budu stručný a věci nazvu jejich pravými jmény. Váš švagr si pořídil fenku, která mu najednou začala být na obtíž, protože k ní evidentně nemá opravdový vztah - dříve to možná (opakuji - možná!) bylo jiné, ale vztah člověka a psa skutečně není dán mírou "cirkusových povelů", vztah se projeví právě v určitých zatěžkávacích situacích - a nebývá to pes, kdo v nich zklame. Majitel Báry se podle toho, co píšete, projevuje vůči své fence tak, že skutečně nevěřím, že k ní něco cítí. Svojí fence, která mu dříve (v původním bytě) dělala společnost a vítala ho po návratu domů, nyní vše splácí takovým způsobem, že vidím jediné řešení - třeba i razantním způsobem mu otevřít oči, aby se rychle vzpamatoval. Bohužel, jiné zákonné řešení neexistuje... bohužel. Je mi hrozně líto fenky, ze které se (pokud se něco radikálně ze strany Vašeho švagra nezmění) stane tulák, zrazený pes, bez domova a po psím doslova vyhnaný ze smečky. Být dotyčný můj švagr, přestal by pro mne po takovém jednání jako člověk existovat. Jestli máte možnost, pokuste se prosím fenku zachránit - děkuji za ni.

Takovéto příběhy čtu velice nerad a nevím, zda je to odpověď, kterou jste tušil. A obávám se, že v tuto chvíli je již na všechno pozdě.

 

(20.11.2005)
Tazatel: Antonín Hráček
Plemeno psa: Jack Russell Terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám dotaz ohledně krmení psa. Četl jsem, že doporučujete buď granule nebo vařenou stravu (kombinaci nedoporučujete), ale jde mi o náhodné neuhlídatelné krmení cizími lidmi. Ze začátku jsem preferoval stravu vyhradně granulovou a musel jsem fenku hlídal doslova každou sekundu, když se mnou byla třeba jen venku u domu nebo na ranči u táboráku, aby jí někdo něco nepodstrčil, protože "když ona tak smutně kouká". Lidi mají tendenci pořád psa krmit různými dobrotami jako opečená klobása, párek v rohlíku, jablko, banán, sladkosti... Když je okřiknu (nebo psa), tak jsem v lepším případě "přísný páneček", v horším psa "trápím a odepírám mu dobrůtku", prostě jsem ten špatný. Nemám síly každých pár minut někomu přednášet, proč by pes neměl do sebe tlápat páté přes deváté. V nejbližším okruhu známých už jsem docílil toho, že mu nikdo nic nepodstrkuje, ale myslím si, že když je pes s mou přítelkyní, která není schopná někoho okřiknout, tak pes dostává všechno. Strašně mě to štve a nemůžu přece přítelkyni zakázat, aby se psem byla, zvlášt, když chodím do práce na ctyřiadvacítky a ona ho hlídá. Jak tohle vyřešit? Nebo může pes sežrat všechno, kdo mu co dá? Asi ne a zvlášť půlroční štěně... děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) V posledních letech již doporučuji pro běžná plemena a běžné podmínky (ne extrémní zátěž - např. saňoví psi apod.) pouze granule, protože jejich úroveň již dosáhla potřebné výše a složení stravy je skutečně to nejdůležitější. Pes a půlroční štěně ještě daleko víc skutečně musí být v oblasti příjmu potravy ohlídaný, jinak to může dopadnout špatně - a pokud se pes naučí, že lze zbaštit všechno a od každého, je vyloženě zle! Moji psi jsou důsledně naučení (a vedu k tomu všechny "pánečky", kteří mi projdou rukama), že je krmím pouze já a od cizího si prostě nevezmou. Neznají ani potraviny, které mohou nalézt venku, protože co dospělý pes ještě nepoznal, k tomu má apriori nedůvěru - tak se zatím úspěšně vyhýbáme odhozeným salámům, buřtům, houskám a podobným "návnadám".

Zkuste své přitelkyni vysvětlit, že pokud bude ve svém přístupu pokračovat, je reálná šance, že fenečku dlouho mít nebudete nebo v lepším případě může mít třeba i chronické zažívací potíže. Prostě se jí zeptejte, zda by svoje dítě také nechala cpát od různých lidí vším možným - uvidíte, co Vám odpoví. Pes skutečně není odpadkový koš a i když na jednu stranu mu nevadí ani mrtvolný jed, na stranu druhou jsou pro něj pohromou například cukr nebo určité konzervační látky... Držím Vám palce:)

 

(20.11.2005)
Tazatel: Václav Míča
Plemeno psa: středoasijský pastevecký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane doktore,  i když jsem si vědom povahových vlastností asiatů a předem jsem se snima seznámil náš problém nastal až ve věku 2,5 let kdy se náš asiat rozhodl, že prostě bude utíkat i přesto,že má obrovskou zahradu k dispozici, nikdy předtím to nedělal a ted když se rozhodne nic mu nezabrání , rozbije bránu, prokouše pletivo a uteče. Když to zjistíme ,pes se na přivolání vrátí . Můj dotaz zní, jsem odsouzený 24 hodin hlídat psa, nebo existuje jiná varianta jak si s tím poradit. Sám nejsem příznivcem kotce, řetězů, elektrického obojku/ohradníku/. Pokud se rozhodnete mým dotazem zabývat předem Vám děkuji a přeji hezký den.

Odpověď: Předem jedna věc - já skutečně nejsem doktor, nevím proč mi čas od času někdo tento titul zcela mylně přisuzuje - to jen pro vysvětlení...:) Váš středoasiat začal dospívat a jako takový teď jedná, už to není štěně, i když do dospělosti má ještě daleko. Středoasiati (jak doufám i sám víte) jsou plemeno, které jedná na základě svého rozhodnutí a vyhodnocení situace - jsou to inteligentní, nezávislí psi. Na druhou stranu jsou to psi, kteří intenzivně chrání svoje území a rodinu, do které patří. Ale pokud není co chránit... pak necítí přislušnost nikam a k nikomu.

Středoasiat je pes, se kterým vyjdete pouze v partnerské komunikaci, nikoli nadřazené. Chyba se stala již dávno - ve svém psu jste odmala nevypěstoval pocit příslušnosti k něčemu. Navíc - pokud je pouze sám na zahradě, nevěnujete se mu a nevytvářite vazby, pak se skutečně není čemu divit. Pes pak žije izolovaně a tohle skutečně není nic pro středoasiata - a dokud tuto skutečnost nezměníte, pes bude stále utíkat a až dospěje, už nebude možné napravit nic. Takže - přečtěte si prosím důkladně PSÍ STRÁNKY, objednejte si moji knihu "PŘIROZENÁ KOMUNIKACE A ŽIVOT SE PSY" a začněte se svým psem skutečně komunikovat, věnovat se mu po psím způsobu a to co nejrychleji, než bude pozdě. Pokud to zvládnete, pak Vám zaručuji, že už nebudete mít problém - pokud ne, už ho budete mít stále. Nejste odsouzený 24 hodin denně hlídat psa, ale máte možnost dosáhnout toho, že on bude 24 hodin denně hlídat Vás, Vaši rodinu a Váš majetek. Takový totiž středoasiat je - jen mu k tomu musíte vytvořit podmínky...

 

(20.11.2005)
Tazatel: Hejlková
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda mohu nechávat spát 5-ti měsíční fenku zlatého retrívra přes noc v boudě, i když už začíná mrznout. Má zateploenou boudu s předsíňkou, ale přece ne ještě tak hustý kožich.Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den - ne, v žádném případě. A nezlobte se, ale zlatý retrívr nepatří do boudy, z mnoha důvodů a jednoho zcela zásadního. Přečtěte si prosím Poradnu, přečtěte si PSÍ STRÁNKY, byl bych velice rád, kdybyste určité věci pochopila a ke své fence zásadním způsobem změnila přístup v otázce toho, kde bude spát a žít. Děkuji za ni.

 

(20.11.2005)
Tazatel: Lenka
Plemeno psa: doga x labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, prosím o zodpovězení a radu u mého dotazu. Můj pejsek má zanedlouho 2 roky, vzala jsem si ho ve stari 1 rok od lidi, kteri na neho nemeli cas. Byl zavřený v kotci, bál se mužů, což se nám už podařilo odstranit:-). Je to zlatíčko, přítulný, hodný, zcela neagresivní, k ostatním pejskům přátelský. Mám jiný problém. S Maxem jsme museli začínat cvičit vše od základů, nic neuměl. Zezačátku se mě venku držel a stále si mě hlídal, ale pak začal utíkat. Připadalo mi to, že si tím vynahrazuje svůj dřívější pobyt v kotci. Trénovala jsem přivolání, chválila ho pokaždé, když došel, dostával odměny, ale nezvládli jsme to spolu. Výjimkou nebylo ani to, že utekl na 4 hodiny a pak se vrátil na stejné místo. Po zjištění, že sama přivolání nezvládnu, jsem se obrátila na psí výcvik. Maxík zde strávil 5 týdnů, starala se o něho a cvičila ho paní cvičitelka. Byla jsem několikrát ujištěna, že násilí na psech nepoužívají, jinak bych ho tam nedala. Když se Max vrátil, hned po přivítání jsem ho pustila z vodítka a on opět odběhl. Sice se za chvíli vrátil, ale přeběhl přitom sám koleje. Prosím o zodpovězení následujícího dotazu: paní cvičitelka  je toho názoru, že když utíká na poli, tak ho tam už prostě nemůžu pouštět na volno, jen na stopovacím vodítku. Paní cvičitelka za mnou ještě 3x přijela po ukončení výcviku. S tím utíkáním je to ale pořád stejné. Zlepšení u Maxíka nastalo s odbíháním za psy. Mně se to nezdá, chci, aby mě Max poslouchal i tam, abych na něj měla silnější vliv než volání přírody. Nevím, kde jsem udělala chybu, zřejmě mě Max nerespektuje jako vůdce smečky, moc bych to chtěla vyřešit. Prosím Vás o pomoc a radu, sama to nezvládnu, proto Vám budu vděčná. Děkuji moc za zodpovězení, s pozdravem Lenka.

Odpověď: Problém je skutečně v tom, že Vás Max nebere jako svého vůdce smečky. Jsem zásadně proti "výcviku", kdy se psem pracuje někdo jiný bez přímé účasti majitele psa - protože především majitel psa se musí učit a pokud svého psa dáte na několik týdnů do rukou někomu jinému, uděláte fatální chybu - svého psa zradíte a nevytvoříte vazbu na sebe. Taková forma "výcviku" je  ve své podstatě je skutečně zcela nesmyslná a kontraproduktivní - nakonec jste si to ověřila bohužel sama na sobě.

Navíc paní cvičitelka stejně jako mnozí jiní "cvičitelé" žije v bláhovém bludu, že přivolání psa je cvik jako každý jiný. Přivolání totiž není cvik - a proto nutně musela selhat. Přivolání je o vytvořené vazbě pes-člověk, správně nastavené hierarchii a psí komunikaci - pak funguje. Zlepšení přivolání Maxe v přítomnosti jiných psů je dáno jeho přirozeným psychickým vývojem, protože v tomto věku hraje každý týden velkou roli.

Pokud ke mně a mým metodám máte důvěru, pak Vám mohu nabídnout pomoc - ve formě svého 4-denního individuálního servisu. Je zapotřebí zapracovat na Vaší pozici a v Maxíkovi probudit přirozené smečkové instinkty, které bohužel paní cvičitelka pomohla důkladně utlumit (já vím, zní to možná zaujatě, ale bohužel je to pravda - a psů dezorientovaných podobným "výcvikovým" postupem už u mne skončilo dost).

Pokud máte zájem, pak mne prosím zkontaktujte, domluvíme termín a podrobnosti. Budu se těšit:)

 

(20.11.2005)
Tazatel: Tamara Vršecká
Plemeno psa: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Máme štěně Bernského salašnického psa. Je velmi milý a vzhledem k jeho "věku" celkem poslušný. Jsme majiteli Vaší knihy a snažíme se dodržovat Vámi navrhované zásady. Jeden problém tu ovšem je. Vždy, když je Bertík tzv. v ráži, nebo se mu chce čůrat, nebo má hlad a nebo když je z nějakého důvodu nervozní, vybíjí se na mně. To znamená kouše mě, vrčí na mne a útočí. Výsledek je ten, že jsem samý štípanec. V momentě, kdy se sklidní je všechno OK. Mazlí se se mnou, venku mne poslechne a na přivoláni přiběhne, prostě absolutně bezproblémový. K cizím lidem je velmi přátelský, jako každé štěně, které se nesetkalo s něčím zlým. Nutno ještě předeslat, že je celkově velmi temperamentní a mezi ostatními psy se nebojí a dokáže se prosadit.
Děkuji za radu, nevím jestli něco děláme špatně, nebo jestli se jeho chování změní až vyroste.

Odpověď: Je zapotřebí jeho chování korigovat již teď - tak jak to přece píšu i ve své knize, kterou vlastníte (např. kapitola "Výchova štěněte", str.20-25, pokud budu zcela konkrétní)... Štěně Vás testuje, zkouší, co si může dovolit - a na Vás je jeho jednání usměrnit, tedy krátkým zavrčením, "zakousnutím" do kůže na krku, přitisknutím k zemi - psí výchovou, o které víceméně celá kniha je. Pokud to nebudete dělat a budete bezradná, štěně si z toho vezme mylnou představu o vlastní pozici ve smečce a Vaše vzájemné problémy budou narůstat.

Vždy lidem kladu na srdce, že knihu "PŘIROZENÁ KOMUNIKACE A ŽIVOT SE PSY" nestačí jen jednou přečíst jako román - je o praxi, nikoliv teorii. Je zapotřebí nad ní přemýšlet a přečtené aplikovat ve vzájemných souvislostech - pak totiž nebude Vámi položený dotaz dotazem ale vyřešenou situací...:)

 

(13.11.2005)
Tazatel: Honza
Plemeno psa: kříženec jezevčíka
Pohlaví: fena
Stáří: 9,5 roku
Kastrace: ano (v 8 letech)
Dotaz: Dobrý den, na www.living.cz jsem našel vřelá doporučení na Vaše stránky a rád bych vás požádal o radu. Máme devítiletou fenku x jezevčíka Betynku. Bydlí s námi v bytě - má od mala přístup všude, spí se mnou v posteli (tedy pelíšek má u mé postele, ale úderem třetí hodiny ranní přichází pravidelně ke mně). Nikdy s ní nebyl žádný problém, dostali jsme ji v době, kdy byla manželka těhotná, naučila se vše velmi rychle, je velmi přítulná a mazlivá, odmala zvyklá na vodítko (bydleli jsme na sídlišti), dobře zvládala pobyt sama doma (musí se jí říct "zůstaň hodná, já přijdu" a pohladit) ALE: vloni v létě jsme se přestěhovali na druhý konec města, hned první měsíc v novém bytě přišly vážné zdravotní problémy - zánět dělohy spojený se zánětem slinivky - operována, následoval zánět pobřišnice spojený s epileptickým záchvatem - po něm Betynka dočasně ochrnula a hýbala pouze očima - týden byla hospitalizována na veterinární klinice - přes den, na noc jsme si ji vozili domů, v poledne místo oběda jsem za ní jezdil z práce a na hodinu jsem si ji bral ven pod strom. Pak se jako zázrakem začala uzdravovat, obnovil se jí polykací reflex, začala ovládat jazyk, hlavičku a vylučování, přední ťapky, tělo a zadní nožičky - vše trvalo asi 4 týdny, dnes OK, jen zadeček jí mírně "ustřeluje" do strany při běhu. Dodnes je na přísné dietě - pouze veterinární granule a jednou týdně vařené kuře nebo rybu. Na venčení jsme jí na doporučení veterináře museli pořídit košík, protože je velmi všetečná a do všeho strká čumáček Nechce být ale bohužel sama doma, nepřetržitě vyje a kňučí i několik hodin, je velmi agresivní při setkání s jinou fenou, v poslední době štěká při jízdě autem nejen na kolemjdoucí psy,ale už i cyklisty, chodce, stromy,..., a přímo zuřivě reaguje na zvonek v našem bytě a i na pouhé zaklepání na dveře. Prosím poraďte nám, problém nás ( a bohužel i naše sousedy) velmi trápí. Velmi Vám děkujeme za odpověď, Novotní.

Odpověď: Dobrý den:) Příčinou problému je právě kastrace fenky a její zdravotní problémy. Ona velmi dobře ví, jak je zranitelná (přírodní výběr by nepřežila) a proto se snaží svým chováním všemožně zakrýt svůj handikep... její agresivita vůči fenám pramení právě z potřeby, aby ji feny "neodhalily" a jako neplnohodnotnou fyzicky nezlikvidovaly. Zní to asi drsně, ale takový je základní zákon přírodní smečky - neplnohodnotní jedinci (tedy postižení zdravotně, nemocní a slabí) jsou ze smečky vyhnáni, protože ji zásadním způsobem oslabují. A tento instinkt zůstal i dnešním psům - některým více, jiným méně. Paradoxem je právě to, že kříženci mívají přírodní instinkty silnější než mnohá "kulturní" plemena...

Co tedy s tím? Jedinou šancí je vzít svoji fenku plně pod svoji ochranu - tím posílite a zklidníte nejen ji, ale dáte najevo i všem ostatním psům, že pokud by ji chtěli ohrozit, museli by jít přes Vás. Toto je vše o autoritě a jistotě vůdce smečky a tuto roli musíte zastávat i Vy. Doporučuji pečlivě prostudovat tyto PSÍ STRÁNKY, popř. si objednat moji knížku "PŘIROZENÁ KOMUNIKACE A ŽIVOT SE PSY", pak budete vědět, jak pozice "vůdce" dosáhnout a jak se chovat vůči své fence i okolí tak, aby Vaše fenka nemusela řešit nic a dostala se celkově do pohody. Držím Vám palce:)

 

(13.11.2005)
Tazatel: Lucie Vaňková
Plemeno psa: bernský honič
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, jsme s Argusem vašimi stálými čtenáři a veškerá Vaše doporučení nám opravdu pomohla. Z Arguse už vyrostl pořádný hafan, je čím dál krásnější a povahově naprosto úžasný. O našem vzájemném vztahu svědčí i to, že je se mnou ochoten dobrovolně vlézt do vody a plavat, což je podle zkušených berňáckých chovatelů jev naprosto nevídaný, musela jsem rozeslat jeho "plavací" fotku, aby mi někdo věřil. Máme jediný, ale dost nepříjemný problém. Přesně podle charakteristiky plemene je to lovec. Normálně po ulici není problém s chozením navolno, i v lese je ochoten chodit bez vodítka u nohy.  Jakmile ale dostane volno a chytí stopu, prostě vypne. Absolutně nevnímá nic jiného a letí po stopě. Sice předpisově hlásí, ale klidně se vrátí třeba za hodinu. Jeho poslední kousek byl, když jsme s ním byli u známých, kteří mají koně. Manžel vedl Arguse, já jsem na koni kousek poodjela a Argusovi se povedlo vyvlíknout se s obojku. Napřed letěl za mnou, pak ale narazil na stopu a prostě zmizel. Čekali jsme 3 hodiny, pak jsme museli odjet domů. Moje zoufalství asi nemusím popisovat, začala jsem plánovat, co všechno obvolám a objedu, ale považovala jsem ho za ztraceného. Ve dvě ráno mi kamarádka volala, že se u nich objevil, dal se pozvat domů a čeká u dveří s mým svetrem pod hlavou. Dokázal se po 10 hodinách vrátit na místo, kde byl prvně v životě a najít naše stopy. Shledání popisovat asi nemusím, málem mě zašlapal do země a vymyl ze světa. Od té doby si mě hlídá i v lese, ale mám hrůzu z toho, že pokud to udělá znovu, nemusí to dopadnout tak dobře. Chovatelka, o které jsem přesvědčena, že své hafany má moc ráda a má s nimi mnoho zkušeností, tvrdí, že to dělají všichni a nedá se tomu zabránit. Ona sama to řeší Vámi dost zatracovaným elektronickým obojkem, který má ne jako výcvikovou pomůcku, ale jako absolutně tu poslední možnost, když už to opravdu jinak nejde. Navíc nastavené na nejslabší výkon. Popravdě jsem o tom začala uvažovat, i když toto řešení nepovažuji za ideální. Rady, které jsem od Vás k této problematice zatím dostala, fungují a pomohly mi, ale pokud dojde k tomuto "loveckému zatemnění", nemám šanci. Jsem smířená s tím, že Berňák je přírodní a velmi starobylé plemeno a svým chovámím a plachostí má blíž k divokému zvířeti než k domácímu mazlíčkovi. Taky vím, že by absolutně nikomu, člověku ani zvířeti, neublížil. K cizímu člověku sám nejde ani náhodou. A tím větší o něj mám strach. Ráda bych tedy znala Váš názor na tuto poslední pojistku a pokud je to špatně, klidně si nechám vynadat, protože vím, že to uděláte z lásky k mému psimu kamarádovi. Předem díky za radu a pohlaďtě za mě Dina a Šedyho! S pozdravem Lucka + Argus.

Odpověď: Dobrý den:) Nebojte, určitě Vám nevynadám - ale elektrický obojek prosím skutečně pusťte z hlavy... Psal jsem mnohokrát, jak je lovecký pud silný. Problém není v tom, že pejsek vyrazí po stopě - problém vznikne ve chvíli, kdy se vrátí třeba až po několika hodinách, to je zapotřebí odstranit. Mohu Vám s tím pomoci bez elektriky a podobných nesmyslů, ale samozřejmě to nejde takto na dálku a bylo by zapotřebí, abyste na pár dnů za mnou i s pejskem přijela. Pokud budete chtít, zkontaktujte mne prosím telefonicky a já Vám rád sdělím bližší podrobnosti, popř.domluvíme i termín. Pohlaďte za mne Arguse a budu se těšit:)

 

(13.11.2005)
Tazatel: Martin Chlupáč
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 6,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den vážený pane Dostále. Obracím se na Vás s dotazem týkajícím se výchovy.Prvotně bych se chtěl zeptat,jestli je lepší pro labradora kratší pevné vodítko nebo nějaké flexi samonavíjecí a jaké preferujete vy.Také mám ještě jeden problém:náš pejsek krásně poslouchá- na své stáří výborně zvládá povely SEDNI,LEHNI,PAC,ČEKEJ,ale stále ho nemůžeme naučit na povel KE MNĚ! Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Vždy je pro pejska nejvhodnější pevné vodítko v provedení, které nepruží a neřeže do ruky. Tzv. flexivodítka jsou zcela nevhodná, protože jejich princip sice vypadá přitažlivě, ale díky držadlu zcela postrádáte ten správný cit v ruce a povolování vodítka pejska pouze naučí nesprávné reakce, které se pak špatně odnaučují.

Pokud povel "Ke mně!" učíte jako cvik, pak se nedivím... Máte pejska na začátku puberty a tehdy se prvně projeví, co je učené jako cirkusový kousek a co je fungující na základě vztahu a správně nastavené hierarchie. Vždy a všude tvrdím, že přivolání psa není cvik (a nesmí se tak k němu přistupovat) a na každém takto "cvičeném" psu jsem schopen dokázat, jak málo stačí a pes k majiteli prostě nepřijde - noví klienti mojí psí školy, kteří ke mně přejdou z klasických cvičáků, o tom již vědí své:)

Pokud budete svého labradora trénovat přivolání na základě přirozené autority, bude fungovat. Opět odkazuji na tyto PSÍ STRÁNKY a knihu "PŘIROZENÁ KOMUNIKACE A ŽIVOT SE PSY" - zde je spoustu materiálu, jak na to. Přirozené vedení pejska je základ, na kterém je postaveno vše, nejen přivolání, a je to oblast obrovsky široká - je třeba najít si čas a učit se.

 

(13.11.2005)
Tazatel: Tina
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 27 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den:-)V prvom rade sa vam chcem podakovat za vase rady,ktore mi tak velmi pomohli a pomahaju k budovaniu coraz lepsiemu vztahu s mojim Alexom. A teraz k problemu,s ktorym si neviem dat rady.Alex je dominantny,sebavedomy a temperamentny pes.Problem je v tom,ze reaguje agresivne v situacii,ktora ho prekvapi,alebo proste ktoru necakal.Napr.s nim idem popri lese a nahle spoza kopca vybehne nejaka pani na bicykli,pripadne spoza stromu vystupi clovek.Jednoducho v takychto situaciach jedna Alex velmi bezhlavo a agresivne.Kvoli tomuto ho mam na 10m voditku.Voditko nedrzim v ruke,len ho ma Alex pripnute,aby som ho stihla aspon pristupit.Fakt neviem co v takychto situaciach robit.Proste ked sa takto nahle zjavi clovek,Alex zvrci a rozbehne sa smerom k cloveku.Na povel ku mne absolutne nereaguje.Vyzera tak,ze by asi aj do toho cloveka skocil.Naposledy mi takto zavrcal a skocil po dietati,ktore nahle vybehlo z lesa.Inac je to pohodovy pes,nemam problem ho zoznamit aj 50 ludmi naraz,staci ze som pri nom a hladim ho spolu s neznamym clovekom a nespravi nic,chodim s nim bez nahubku aj po preplnenej pesej zone a takisto bez problemov.Na chate zaspi cudziemu cloveku na nohach,necha sa hladkat,tahat za ucho,uplne v pohode.Len v necakanych situaciach reaguje uplne bezhlavo.Jeho bezhlavost sa mi uz raz potvrdila ked Alexa prekvapila babka.Proste babka si obliekla hruby kabat a dala si na hlavu satku a Alex ju nespoznal.Nahle vysla spoza domu.Ja som pocula uz iba zvrcanie.Alex sa do nej hodil,nastastie sa nic nestalo a vcas babku spoznal a uvedomil si svoju chybu.Ale toto mi potvrdilo tu jeho bezhlavost a ze vtedy absolutne nerozmysla.Myslim ze v takejto situacii by asi aj dokazal pohryzt mozno aj dieta.Nechcem prehanat ale Alex vtedy vyzera dost nebezpecne.
Viem ze problem je v tom,ze mi Alex asi natolko neveri,ze takuto vzniknutu situaciu asi nedokazem vyriesit ja a preto ju riesi on.Len ta jeho prudkost ....Keby aspon na chvilku postal a vyhodnotil situaciu,mozno by som ho aj odvolala ku mne.Ale nieje casu.Ked sa uz rozbehne,nevidi,nepocuje.Prosim poradte ako mam taketo situacie riesit.Na nasom vztahu pracujem,ja vidim ze je to coraz lepsie,ale asi nie som v Alexovom hodnotovom rebricku na najvyssom mieste.Na najvyssom mieste spomedzi vsetkych clenov rodiny som,ale asi nie na takom,ako by bolo potrebne.V prvom roku jeho zivota som urobila mnoozstvo chyb.Snazim sa zlepsovat nas vztah a dufam ze raz sa mi  podari,aby mi Alex veril v kazdej situacii ,len by som chcela vediet ako riesit taketo situacie skor,nez sa nieco stane. Dakujem vam krasne za vas cas a odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Problém je ve dvou věcech - Alex je ještě psychicky nedospělý a nemá klidnou vyrovnanou povahu, a zadruhé - skutečně nejste v jeho očích v pozici toho, kdo má každou (i nečekanou) situaci pod kontrolou a dokáže ji rychle a správně vyřešit. Máte teď vedle sebe svým způsobem neřízenou střelu místo klidné sebevědomé ochranky. Základní pravidlo totiž je - Vy řešíte situace, Vy rozhodujete, koho "sežerete" a koho "necháte žít"... ne Váš pejsek. Jeho úkol ve smečce je zařídit se podle informace, kterou mu předáte - a buď danou situaci bude ignorovat nebo Vás bude bránit.

A jsme u prvého problému - nepředáváte informaci a adresát je hluchý. Ve chvíli, kdy nastane neočekávaná situace, musí být první reakce pejska - co na to vůdce? A okamžitě musí přijít reakce vůdce - "v klidu" nebo "pozor, ohrožení"... K tomu, aby toto fungovalo, jsou zapotřebí dvě věci. Zaprvé - musíte skutečně pevně zastávat místo vůdce smečky. A zadruhé - je velmi vhodné tyto situace trénovat - např. se domluvit s někým, kdo znenadání vyjde zpoza rohu nebo prudce otevře deštník před Vaším pejskem, začne se agresívně chovat apod. Udělejte to a naučite se spoustu věcí a Alex s Vámi. Berte ho do provozu, zvykejte ho zvládat nejrůznější zátěžové situace tím, že je zvládnete správně i sama. A pak jednoho dne zjistíte, že Alex už nezvyklou osobu neřeší sám, ale jen Vás na ni upozorní a pak se podívá na Vás, jak rozhodnete... Držím palce:)

 

(13.11.2005)
Tazatel: Věra Meznzelová
Plemeno psa: jorkširský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, jsem čerstvá majitelka jorkšírka /kluk, 6 měsíců/ a teprve získávám zkušenosti. Jmenuje se Damián a mimo jiné dostal velkého plyšového psa. Chvíli s ním laškoval, ale časem si z něho udělal "partnerku". Známí mě ubezpečovali, že je to dobře, aspoň neskáče lidem "na nohu", ale on toho psa teď vyžaduje denně a já nevím, jestli mu to neškodí. Snažili jsme se ho na pár dní schovat, ale žadoní jak mimino na dudlík, dokud ho nedostane. Vím, že máte spoustu daleko vážnějších dotazů, ale nerada bych mu ublížila tím,  že mu budu plyšáka brát. Děkuji Věra Menzelová, Trutnov.

Odpověď: Dobrý den:) Nebojte se a plyšáka mu klidně nechte... Damián je mladý pejsek a potřebuje vyventilovat vysoké hladiny hormonů - je jak kluk v pubertě a v té psí teď skutečně je. Časem se zklidní, ale pokud mu necháte tuto "radost", neuškodíte opravdu nikomu a ničemu...:)

 

(13.11.2005)
Tazatel: Julie Mrázová
Plemeno psa: Parson Russell Terrier
Pohlaví: pes
Stáří: 9,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, rada bych se zeptala co udelat proto, abychom se mohli s nasim pejskem Chrisem zucastnit 11. vycvikoveho a relaxacniho sousetredeni? Chteli jsme jet uz tento rok, nastesti jste nas upozornil, ze se jedna o pomerne velkou fyzickou zatez, coz by nase stene nemuselo dobre snaset (energie mel na rozdavani, ale je pravda, ze cely den by behat asi opravdu nevydrzel). Pristi rok ovsem uz budeme dospeli (alespon po fyzicke strance) a tak bych velmi rada na vlastni oci spatrila, jak se Vase mnohostranne rady prenasi do praxe. Ctu Vase stranky od te chvile, kdy jsem se dozvedela, ze nasi lidskou smecku obohati jeden maly psi lumpik a timpadem spolecne s Poradnou a vasi knihou vychovavame Chrise od jeho stenecich zacatku. Kazdopadne cist a videt je preci jen rozdil, takze bychom si tento rok velmi neradi nechali soustredeni ujit. Jinak Chris je velmi dobre socializovany pejsek a ackoliv obcas naplno projevi svou terieri povahu obohacenou o pubertalni vystrelky, tak i presto verim, ze pro vycvikovou smecku by byl prinosem (minimalne psiho humoru ma na rozdavani :-) Mnohokrat dekujeme za odpoved a pozdravujte za nas Vase chlupace.

Odpověď: Dobrý den:) Stačí se pouze přihlásit mailem, až uveřejním zde na PSÍCH STRÁNKÁCH termín 11. VÝCVIKOVÉHO A RELAXAČNÍHO SOUSTŘEDĚNÍ spolu s bližšími informacemi (což bude zhruba dva měsíce před jeho začátkem). Protože o tuto akci bývá vždy velký zájem, doporučuji pak poslat přihlášku co nejdříve - budu se těšit:)

 

(13.11.2005)
Tazatel: Martin
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 20 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,je mi jasné,že takto odpovídat na dotaz není to pravé.Z toho, co jsem četl,se mi líbí Vaše metody a přístup,se kterým jsem se bohužel na cvičáku nesetkal.Stejně jsme tam začli chodit,jen aby byl v kontaktu s ostatníma.To ale není problém,kamarády nějaké má i když ne moc,protože má 40kg a pejsků v jeho váhové kategorii v okolí moc není a majitelé těch lehčích se snad bojí,i když neoprávněně,protože agresivní není,spíš naopak.Správně socializovaný je také,problém je v tom,že neposlouchá,když ho něco začne zajímat (pes,vůně zajíc atd.)zkrátka vnější podněty z okolí.Doma v klidu je to v pořádku,i když ne perfektní,ale kdo je dokonalej.To je mi ale nanic. Zdá se mi,že rychle ztrácí zájem o výcvik.Jakmile má něco zajímavějšího,tak neposlouchá,nezajímám ho a nepomůžou ani pamlsky a pro ty by udělal cokoli.Volnosti má hodně,dost se mu věnujem,tak jestli není problém tady,ale to snad ne!Přísnej sem také,důslednej. Vím,že má teď to svoje období,ale nechtěl bych něco podcenit.Metoda škubnutí vodítkem,jak radí na cvičáku moc nezabírá,navíc nejsem moc zastánce této medoty,tak se na Vás obracím s prosbou o radu.Věřím a stále doufám,že fungují i jiné praktiky než psa "zlomit".Ještě na závěr malý dotaz. Když nejsme doma, spí nám v posteli,je to důkaz dominance nebo mu jen chybíme. Myslím si,že v jeho případě to druhý,protože normálně tam neleze.Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Váš dotaz je trochu zmatený, není z něj bohužel jasné na co přesně hledáte odpověď... tak snad se trefím. Máte loveckého psa a pokud s ním chodíte na klasický cvičák, není divu, že o tento druh "výcviku" nemá zájem a brzy ho přestane bavit - už jsem se o tom zmiňoval ve více příspěvcích. Lovecké plemeno potřebuje jiný přístup než treba německý ovčák a protože klasické cvičáky neznají nic o přirozené psí komunikaci a pouze "drilují", přestane to každého chytřejšího samostatné uvažujícího psa brzy bavit...

Na rhodéského ridgebacka opět bude nejvíce platit "psí řeč" a správně nastavená hierarchie - přirozená komunikace bez lámání a donucování. V tomto okamžiku bych Vám nejspíše doporučil, abyste se mi ozval telefonicky a já bych Vám nabídl svůj individuální výcvikový servis, abyste sám poznal (připadně se naučil), že to jde i jinak...

Dotaz druhý - ano, spí tam, protože je mu tam  dobře a cítí Vaši přitomnost..:)

 

(13.11.2005)
Tazatel: Jana Dvořáková
Plemeno psa: border kolie
Pohlaví: pes
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pořídila jsem si štěňátko Border collie. Denně jezdím do velké stáje ke svému koni a ráda bych brala štěně s sebou (vlastně ani nemám jinou možnost, než ho s sebou brát). Ráda bych později brala pejska i s koněm na procházku. Zatím, dokud není vycvičený, to ale asi není dobrý nápad. Jenže řeším, co dělat, když potřebuji jet s koněm na hodinku ven. Ostatní nechávají svého pejska v boxu pro koně, než se vrátí. Není to ale pro pejska spíše traumatické? A může vůbec tak malé štěně (před druhým očkováním) do stáje? Děkuji za informaci.

Odpověď: Dobrý den:) Rozhodně v tomto věku štěně do stáje neberte - mohlo by se přimotat někde pod kopyta, navíc v trusu koní přežívají různé bakterie, které by mohly Vašemu štěněti přivodit vážné zdravotní problémy. Na Vašem místě bych přivykal štěně na koně a prostředí stáje zhruba od ukončeného 4.měsíce věku, opatrně a s rozmyslem - pak vše půjde jak má a později ji budete moct brát s sebou i na vyjížďky.

 

(13.11.2005)
Tazatel: Karolína Karásková
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Prosím o radu. Při každé vycházce mimo zahradu, naše fenka žere výkaly ostatních psů, koček atd. Ví, že to nesmí, ale s úžasnou rafinovaností vystihne okamžik, kdy na každé vycházce má alespoň jeden úlovek. Dá se toto psa nějak odnaučit? Děkuji.

Odpověď: Již jsem vícekrát na toto téma psal, že se jedná o období v životě, kterým projde každé štěně - a které samo od sebe odezní. Teď máte fenku ve věku, kdy se zásadním způsobem buduje důvěra, vztah a autorita. Proto se vyvarujte neadekvátních reakcí, pokud fenečka něco "najde" - žádný křik, agrese nebo utíkání za fenkou, pak se jen naučí, jak snadné je Vám utéct, o ztrátě důvěry ani nemluvě. Dejte tomu čas, za 2-4 měsíce toto období bude již minulostí:)

 

(6.11.2005)
Tazatel: Kateřina Urbanová
Plemeno psa: 2x americký pitbulteriér
Pohlaví: 2x fena
Stáří: 4 měsíce/9 let
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, chtěla jsem Vám ještě jednou poděkovat za radu, kterou jste mi poskytl asi před 3 měsíci. Jste báječný člověk a ráda si pročítám Vaší poradnu. Mám na Vás jeden dotaz, který se týká mé mladší fenky Abbie. Když má velkou radost, např. když přijdu z práce, nebo když ji přivolávám venku, tak ke mně "vypálí" velkou rychlostí, kroutí se u toho, mává ocáskem a CENÍ ZUBY!!! Je to normální? Nikdy jsem se s tím nesetkala, uvažovala jsem o tom, že se na to zeptám svého veterináře, ale moc se mi do toho nechce. Tak se ptám Vás a doufám, že mi řeknete, že jste se s tím již setkal, a že to není projev agrese :o)) Mějte se krásně, moc děkuji za Váš čas a podrbejte Vaše plyšáky!

Odpověď: Dobrý den, já také děkuji...:) Ano, je to normální, nebojte. "Cenění zubů" je velice variabilní záležitost a zdaleka ne každá tato činnost znamená agresi nebo varování - vždy je zapotřebí vzít do úvahy zároveň i ostatní řeč těla. A čtyřměsíční štěně vyjadřuje radost skutečně velmi bezprostředně a neskutečně bohatou škálou výrazů, do které patří i "psí úsměv". V tomto konkrétním případě to skutečně není projev agrese, fenka má jen obrovskou radost a dává to patřičně najevo.

Taky se mějte krásně a pohlaďte za mne svoje psí dámy:)

 

(6.11.2005)
Tazatel: Jana Dvořáková
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, děkuji za odpověď na minulý mail, opět mi byla k užitku. Dnes máme ale jiný, vážnější problém - zdravotní. A znovu Vás prosím o pomoc. Asi před 4 týdny jsem Dastince našla 2 nádory na mléčné žláze. Jeden velikosti špendlíkové hlavičky, druhý hrášku. Nezdá se mi, že by se zvětšovaly, oba jsou na pohmat tvrdé a lze je "obejmout" prsty. Náš veterinář naznal, že s největší pravděpodobností budou nezhoubné, ale 100% jistota tu není. Může je tam mít bez problémů dál několik let, může se to ale taky pěkně zvrtnout… Doporučil je vyříznout. Jiný veterinář by je nechal v klidu, pokud začnou růst - odstranit, pokud i pak se objeví další - kastrace.
Osobně se mi nezdá ani jedno řešení, proto jsem požádala o názor dalšího pana doktora. Ten poradil nádory sledovat, kdyby začaly dělat neplechu, tak by je podvázal. Nezavrhuje ani doplňující alternativní léčbu, jako určité vitamíny, výtažky z aloe, homeopatika… Právě jeho postoj se mi líbí, už jen proto, že za každou cenu neprosazuje jen chirurgické zákroky, navíc má prý s podvazováním lepší výsledky než s vyříznutím, které prováděl dříve.
Když je tu jistá možnost, že nádorky zůstanou v klidu, nerada bych, aby Dasty podstupovala další operaci. Samozřejmě pokud to není nutné. Jenže kdo ví, co je nutné? A jestli se pozděj objeví jiné, zase odoperovat a kolikrát??? Na druhou stranu co když zrovna ty dva spustí celé další onemocnění? Dobře vím, jaké je rakovina svinstvo a že boj s ní není vůbec jednoduchý… Moc by mě zajímal Váš názor, možná jste se s podobným problémem už setkal a můžete mi poradit. Jistě nemusím říkat, že bych pro Dasty chtěla to nejlepší, bohužel zrovna u rakoviny určit tu správnou cestu léčby není lehké přes všechnu moderní medicínu ani u lidí. Budu Vám moc vděčná za jakoukoliv radu. Co byste na mém místě udělal Vy? Předem děkuju a přeju hlavně zdraví Vám a Vašim pejskům.

Odpověď: Dobrý den:) Moc mě to za Vás a Dasty mrzí - nicméně věřím, že Vám aspoň trochu budu schopen poradit. Takže. Kastrace u fen má určitý protirakovinný efekt pouze tehdy, pokud se provede v období do 2.hárání - i tak je to však sázka do loterie, zda rakovina později propukne či ne. Nádorky je zapotřebí každopádně sledovat - pokud dojde k jejich růstu, je skutečně nutné jejich vyříznutí, resp. v případě nádoru zhoubného je zapotřebí dokonalé odstranění celé rakovinné tkáně, která může bohužel prorůstat i do okolních orgánů. Pak skutečně záleží na jen šikovnosti operatéra, jak se s tím vypořádá. Na druhou stranu - pokud se nádorky nezvětšují, je lépe do nich nesahat.

Homeopatika jako podpora organismu jsou skutečně účinná. Zvyšují přirozenou odolnost a imunitu organismu, který je pak lépe schopen se invazivním rakovinným buňkám bránit. Podvazování nádoru (laicky řečeno - přerušení vyživovacího krevního řečiště do nádoru) bývá také úspěšné, ale pouze tehdy, pokud již nádorové buňky neprorostly do okolní tkáně.

Bohužel, moje zkušenost je, že pokud se rakovinné bujení u pejska rozjede, je zle - většinou to dopadne tak, že odstraníte nádor na jednom místě a za čas se objeví jinde. Je to šílené a právě proto je rakovina tak zákeřná - a bohužel, jak tak sleduji pejsky kolem sebe, čím dál víc jich na tuto nemoc umírá:(

Nemůžu teď víc než Vám moc držet palce. Sledujte svoji fenku a pokud by začal některý nádor znatelně růst, neváhejte a okamžitě běžte na veterinu.

 

(6.11.2005)
Tazatel: Andrejka
Plemeno psa: maďarský ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den prajem, velmi sa mi paci Vasa poradna a dakujem za zaujimave citanie. Neviem, ci tu bolo aj nieco s mojim "problemom" - mam fenecku ohare a je uplne skvela a poslucha az na jednu vec. Neustale mi skace po ludoch, nepomaha ziadne dohovaranie, prikazy, voditko, nic.. Ked vidi akehokolvek neznameho cloveka, bezi za nim ako zmyslov zbavena a skace a vrti chvostom. Na jednej strane som stastna ze je taka priatelska a viem, ze je to este stena, len sa obavam, ze pokial to necham tak, bude to robit, aj ked bude vacsia. Citim sa zle, ked ju za to karham, je to ako hresit vesele rozdovadene dieta :) Rada by som mala vychovaneho psa, ale neviem, kde je umera pri stenati a dospelom psovi. Nechcem to prehnat. Ako by som mala spravne postupovat? Dakujem pekne za vasu radu.

Odpověď: Dobrý den:) Tento "problém" se zde probíral již mnohokrát - dotaz je svým způsobem skutečně zcela zbytečný, stačilo dát si trochu práce s nalezením souvisejících příspěvků... Ve zkratce ještě jednou - každé zdravé a správně vychovávané štěně je velmi bezprostřední a jeho touha po těsném kontaktu s živou bytostí (ať je to člověk nebo pes) je velká, proto běží k jiným pejskům a lidem a dává všemožně najevo svoji přízeň a touhu po jejím opětování. Teprve s postupujícím psychickým dospíváním začne být rezervovanější a svoje "přiznivce" si začne vybírat.

Pokud máte obavy z toho, jak bude reagovat člověk, kterého na procházce potkáte, udělejte to nejjednodušší - svoje štěně k němu prostě nepusťte. Pokud už k někomu běží, obraťte se, odcházejte rychlým krokem na druhou stranu a štěně si přivolejte. Nezapomeňte, že psychika štěněte se vyvíjí a příslušnost k vlastní "smečce" chápe až časem - s tím souvisí právě i to, jak moc se bude držet u Vás...

 

(30.10.2005)
Tazatel: Zuzana
Plemeno psa: novofoundlandský pes
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, prečítala som si veľa z vašich stránok, ale bohužiaľ veľa vecí mi zostalo sktrytých. Pravdepodobne tie ukazujete alebo odhaľujete len "naživo". Hanbím sa prispieť, pretože mám problém, ktorý už mnohokrát odznel. Mám psa, pri ktorom si nie som istá, že som jeho vodcom. Poslúcha, na cvičáku až príliš :) Problém s ním je len v dvoch prípadoch. Odbiehanie za fenami. Ak stihnem fenu zočiť skorej ako on a nachadza sa on v mojej blízkosti, mám po probléme, pretože na nesmieš alebo ku mne zareaguje. Pri psoch nemam žiaden problém ani s privolaním ani odvolaním, ak sa za psom už vybral. Jedine tie fenky naše nešťastné. Nerobí to vždy a špeciálne len pri niektorých vybraných fenách (môžu a nemusia hárať). Za nimi sa rozbehne, nech hovorím, čo hovorím. Stiahne uši, celý sa "scvrkne" a beží odušu. Už ho ani nevolám, pre psa si prídem a odvediem za šiju (určite to je nesprávne, bohužiaľ nedočítala som sa ako nato). A ešte som si spomenula, že to tiež robí pri šteňatách, tých je v našom okolí však málo. Druhý problém mám s tým, že vždy musí privítať na ulici známych. Väčšinou to nevadí, ale keďže slintá, občas ho musím zahriaknuť. Bohužiaľ aj tu to funguje len u niektorých ľudí. V drvivej väčšine tých, čo sa sním na ulici nemaznajú a nehladkajú ho dokola pri každej príležitosti. Pri tých, čo ho zdravia už zďaleka to už nefunguje a ťažko to ľudom vysvetliť, že to má od nich vštepené. Ale určite je to aj moja vina, kedže ako vodca nedokážem psovi rozkázať. Ďakujem za možnosť Vám napísať, aj keď ste už podobný problém isto mali mnohokrát.

Odpověď: Dobrý den:) Každou chvíli zde píši o tom, že ne všechny problémy lze zodpovědět a zvládnout "teoreticky", je to přirozeně vyplývající z podstaty psí komunikace a některé věci je zapotřebí skutečně VIDĚT na vlastní oči. Druhá věc - přiznám se, že leckdy nedovedu pochopit majitele psů, kteří mají "problém", že jejich pes se chová jako normální jedinec svého druhu, ne robot s vymytým mozkem. Jinými slovy, zdravý a dobře socializovaný pes bude mít vždycky touhu kontaktovat se s fenami, štěňaty a jinými psy - pokud by tomu tak nebylo, bylo by to velice špatně. A 16-měsíční novofundlanďan je pes ve fázi psí puberty, plný života a touhy poznávat. Neřešte prosím (a netýká se to zdaleka jen Vás a tohoto dotazu) věci, které jsou přirozené a které lze i v případě potřeby snadno zvládnout - pokud mohu pustit psa k jiným psům nebo lidem, udělám to a nechám mu plně prožít jeho přirozené životní touhy a radost ze života, pokud to udělat nemohu, pejska si včas stáhnu k sobě (a klidně přes "problematické místo" přejdu s pejskem na vodítku nebo si ho přidržím za obojek). Nemá přeci smysl být nešťastný z toho, že mladý pubertální pejsek neodolá a rozběhne se za oblíbenou fenkou - pes je tvor sociální a i poznávání fen patří do ranku dobré socializace. Nedělejte ze svého psa něco, co nemůže být a co ani nesmí být - izolovaného tvora s klapkami na uších a očích, nešťastného a později i potenciálně problémového.

Ještě jednou - až Váš pejsek psychicky dospěje, přestane být tak dychtivý a zklidní se. Ale teď ho nechte poznávat okolí a jak jsem již napsal, pokud je zapotřebí, prostě si pejska včas stáhněte k sobě. Nečekejte až se stane něco, co se Vám nebude líbit, prostě mu k tomu nedejte přiležitost a naopak - pokud to půjde, nechte ho poznávat i fenečky. I pes má nárok na svobodu - a v rámci možností by měla být vždy maximální.

A na závěr - novofundlanďan je pes přátelský a kontaktní vůči lidem. Přízeň ze strany lidí bude oplácet stejným způsobem, je to opět zcela přirozené. Pokud budete potřebovat, není nic jednoduššího než si ho přidržet u sebe, posadit apod. A sama píšete, že vzájemné vítání funguje jen u některých lidí - tak kde je problém? Zkuste si mimochodem jen na chvilku představit, že by Váš pejsek místo vítání na lidi vrčel nebo po nich startoval... Bylo by to příjemnější? Myslím, že ne. Tak buďte ráda, že je takový jaký je...:)

 

(30.10.2005)
Tazatel: T. Hodinková
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, dnes jsem začala číst Vaši poradnu a bohužel jsem zjistila, že informace doposud získané o výchově psů jsou mi naprosto k ničemu (např. plácání psa novinami za prohřešky a tahání za kožich). Pořídili jsme si k domku pejska z útulku, je to malinký, šíleně aktivní kříženec, který sice velmi rychle pochopil, že venčení probíhá venku a i v noci s ním nebyl problém. Teď se bohužel z nám nejistých důvodů rozhodl, že se vyvenčí venku a ihned i doma na koberci a to stejné i v noci, prvně vykoná potřebu a teprve potom mě zbudí. Když po něm chceme plnění nějakého povelu dělá úplné koniny, kotrmelce, přemety, lítá jako blázen a nakonec si teda sedne. Venku nás absolutně ignoruje, lítá okolo a hledá kde by co vyhrabal. Prostě se asi rozhodl, že nás poslouchat nebude. Můžete mi prosím alespoň stručně poradit jak ho donutit tyto povely plnit. Dnes ihned vyzkouším vrčení a přitlačení k zemi, ale bohužel jsem prozatím nestihla přečíst veškeré příspěvky a ostatní metody zatím neznám.

Odpověď: Dobrý den:) Opravdu byste si měla přečíst co možná nejvíce příspěvků z Poradny a PSÍ STRÁNKY vůbec... Pořídila jste si temperamentní štěně (znovu opakuji - štěně, ne dospělého psa!) z útulku a čekáte od něj, že se bude chovat jako hotový dospělý pes... Což je nesmysl, to říkám na rovinu. Proto Vám právě doporučuji, abyste si přečetla co nejvíce o výchově a psychickém vývoji štěněte - je toho hodně, co se budete muset sama naučit předtím, než budete učit svého pejska. A samozřejmě - budete muset najít i určité věci sama v sobě. Trpělivost, klid, autoritu a schopnost chápat nejen sebe, ale i svého pejska. Protože on teď nejprve musí získat důvěru k Vám, zklidnit se, psychicky o něco dospět a teprve pak můžete čekat, že si začnete vzájemně rozumět... A až si přečtete, že 6-měsíční štěně je právě na zlomu psychického a tělesného vývoje, kdy začíná mimo jiné teprve ovládat svěrače, budete se doufám i na tento "problém" dívat trochu jinak.

Pokud jste si z příspěvků vzala pouze "vrčení a přitlačení k zemi", pak je to velmi zlé - čtěte a aplikujte prosím i ostatní věci ze psí výchovy, o kterých zde píšu, dřív než bude pozdě. Pouhou silou dosáhnete pravého opaku, než co byste si přála - ono to vše je totiž o SPOLUPRÁCI, nikoliv o "donucení psa plnit povely" (jak píšete). Budu Vám držet palce:)

 

(30.10.2005)
Tazatel: Markéta Bendová
Plemeno psa: beauceron
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, velice si vážím toho, co pro nás a naše pejsky děláte! Pročítala jsem si Vaše stránky i knížku(oboje se mi velice líbí, všem známým Vaši knížku doporučuji :), ale přesto mám několik dotazů.
1) Ještě než jsme si pořídili fenečku Beaucerona, tak si celá rodina Vaši knížku přečetla, předtím jsme již měli fenku Hovawarta, ale přesto jsme nechtěli udělat nějakou chybu... Zkoušíme Aschly odebírat při krmení misku - když ji jen držíme, tak se nic neděje, ale včera jsem ji při krmení pohladila a malá po mě vyjela - vrčela a kousla mě do ruky (ne silně). Okamžitě jsem na ni také zavrčela, dosti silně a jídlo ji na chvíli odebrala. Po chvíli jsem ji misku vrátila a zopakovala hlazení. Tentokrát se už neohnala. Na nikoho jiného z rodiny zatím nevyjela( kousání při hře nepočítám :) Bojíme se ale aby se podobná situace neopakovala, či zhoršovala. Podotýkám, že alfa jedinec je u nás moje mamka, s tou malá i spí atd.
2) Druhý problém se vyskytuje při procházkách. Aschly si často lehá, chůze na vodítku ji nijak nevadí, ale při venčení si často lehne a nechce jít dál. Pak najednou vyskočí a je plná energie. Unavená není, dělá to i na začátku procházky a energie má na rozdávání. Jen jako by nás na chvilku ignorovala...Vím, že je ještě mimino, ale u jiných pejsků jsem se s tím nesetkala a tak mě to zaráží.
Mockrát Vám děkuji za radu a popřípadě se omlouvám, jestli už tento dotaz zazněl a já ho nezaregistrovala :) Přeji Vám a Vašim pejskům hezký den!

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) Oba dotazy skutečně již párkrát zazněly. Vaše 3-měsíční fenka se chová jako každé dominantnější štěně v jejím věku - prostě zkouší a testuje, kam může zajít. Důležité je v této situaci zareagovat přesně tak, jak jste to udelala Vy (dotaz č.1), tedy ukázat "po psím" štěněti, že udělalo chybu. Pak si to štěně skutečně zapamatuje a vezme si z toho poučení - nakonec sama jste to viděla. Podobných situací ještě pár zažijete - ale pokud zareagujete vždy pohotově, rychle a "po psím", pak jednak fenečku poučíte co lze a co ne a také si vybudujete solidní základ psí autority. Pouze malý detail - to odebrání misky bylo už "lidské" - příště ji neodebírejte, ale hrábněte do misky a odeberte jen hrst granulí - fenka to musí strpět bez sebemenšího náznaku agrese.

I druhý dotaz má stejného jmenovatele - fenka Vás zkouší. Až to příště udělá, z bezprostřední blízkosti na ni zavrčte, chytněte za kůži na krku a pár metrů popotáhněte (ne za obojek! - skutečně to musí být kůže na krku) - a zaručuji Vám, že po 2-3 podobných zkušenostech už to fenečka zkoušet nebude...:)

 

(23.10.2005)
Tazatel: Karin
Plemeno psa: dobrman, cane corso
Pohlaví: pes, pes
Stáří: 8 let, 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál, ďakujem veľmi pekne za zaslanie Vašej knižky, už sa teším, až ju budem držať v rukách a čítať si jej obsah. U nás na Slovensku vôbec nie je k dostaniu. Neviem však, či v nej nájdem riešenie na svoj problém. Podarilo sa mi prelúskať sa Vašou poradňou a vedieť niektoré veci skôr, predišla by som mnohým chybám ktoré som pri výchove svojho psíka urobila. Neviem, či mi odpoviete na môj mail, ale rozhodla som sa aj napriek tomu Vám skúsiť napísať – aj keď pravdepodobne sa už nedá pomôcť.
Pred 8 rokmi som si kúpila psíka /dobermana (Brix- je nekastrovaný). Bývame v rodinnom dome s veľkou záhradou, ale na dedine. Tam nevidíte ľudí, ktorí venčia svojich psíkov ako v meste, tí na dedine sú väčšinou za plotom, alebo priviazaný na reťazi. Keď mal Brix 1 rok, začala som s ním chodiť na cvičák – taký klasický, kde sa cvičila chôdza pri nohe, sadnúť, aport, držanie nepriateľa za rukáv. Bolo to jediné miesto, kde sme mohli stretnúť iných psov - na 90% samých nemeckých ovčiakov, ktorí boli agresívny a napádali sa navzájom. Bitky psov boli na cvičáku normálne, ich majitelia to riešili tak, že do psov surovo kopali, aby ich oddelili. Brix po jednom takomto napadnutí druhým psom mi (asi od strachu) ušiel do lesa. Keď sme prišli na cvičák o týždeň znova, Brix len čo dostal voľno, opäť mi utiekol. Na štvrtý krát ma vedúci cvičáku vykázal aj s Brixom, že keď mienim celý čas naháňat psa po lese, tak tam nemusím chodiť. A tak to bol náš posledný cvičák. Možno Brixove správanie nemajú  na svedomí druhí psy, ale jeden starý dedo, ktorý vždy keď išiel okolo nášho plota a Brix bol vonku, mlátil ho palicou (na cvičáku ju tiež vedúci používal). Dedo s tým však neprestal, ani keď sme ho upozornili. Teraz po rokoch si však na Brixa už netrúfne, ale Brix keď zbadá človeka s palicou, ide sa „roztrhať“, čo tak hrozne šteká. Po rokoch sa stal z nášho dobermana skvelý a obľúbený spoločník celej rodiny, k cudzím ľuďom je odmeraný – dovnútra ich za nášho doprovodu pustí, ale potom sa posadí medzi dvere a von neprekĺzne nikto. Na prechádzkach sa Brix správa super – vie chodiť pri nohe a neťahá, štekajúcich psov za plotom ignoruje, hrdo sa nesie so vztýčenou hlavou. Doma máme 10 mačiek, ktoré akceptuje – oblizuje ich, jemne ich s veľkou labkou prevracia na chrbát a ňucháčom ich gúľa po zemi. Asi pred 1 rokom Brix ochorel, bol operovaný (infekcia obličiek a močových ciest, moč.kamene), ale po 3 mesiacoch sa z toho dostal. Stále je však na liekoch. Vtedy sme s manželom začali uvažovať, že by sme si obstarali malé šteniatko, keby Brix uhynul. Obidvaja máme psíkov hrozne radi a nevedeli by sme si predstaviť, že by sme ostali bez Brixa sami.
Pred mesiacom v septembri sa náš sen splnil a priniesli sme si domov 8 týždňového psíka / cane corso – Adora. A tu sa začal náš problém, ktorý trvá dodnes. Keby som sa dostala skôr k Vašej poradni, kde ste jednej pani, ktorá chovala doma rotwajlera a chcela si kúpiť ďalšieho psíka,  jej túto variantu neodporúčali z dôvodu, že by sa nezniesli, vzala do úvahy....mohla som predísť súčasným problémom.
Ani reakcia Brixa vôbec nebola taká, ako sme očakávali. Vrčal, ceril zuby a chniapal po šteniatku. Akonáhle sa  však šteniatko dostalo do jeho blízkosti, Brix zaútočil. Šteniatko sa niekoľkokrát pokúsilo zozadu oňuchať Brixa, ale hneď ako sa dotklo ňucháčikom jeho nohy, Brix útočil – zvalil šteniatko na zem a hrýzol ho do krvi. Mali sme čo robiť, aby sme Brixa doslova odtrhli od neho.  Okríkli sme ho „nesmieš“, Brix sa stiahol a prestal. Neprichádzalo do úvahy, aby psíkovia ostali spolu. Je nám jasné, že Brix žiarli, ale nemá dôvod – venujeme sa mu rovnako, ak nie viac ako predtým. Skúšali a skúšame ich zbližovať vytrvalo skoro každý deň už celý mesiac, podľa rád vo Vašej poradni – spoločné prechádzky. Sú zatiaľ iba do okolia, lebo šteniatko sa hneď unaví a treba ho potom niesť na rukách. Ako to po mesiaci vyzerá ? Šteniatko sa Brixa bojí, keď ho z diaľky zbadá trasie sa a uteká preč. Na prechádzkach si udržiava dostatočnú vzdialenosť.
Brix býva cez deň vonku na slniečku, šteniatko máme v byte. V noci spí Brix s nami v spálni, šteniatko spí v izbe s našou dcérou. Obidvoch psíkov máme oddelených. Je to fakt hrozná situácia, ktorá nemá riešenie. Nevieme, čo urobiť, aby sa znášali. Viem, že chyba sa stala v minulosti a že Brix nemal dosť kontaktov s inými psíkmi, ale to sa už nedá vrátiť späť. Ak sa aj na prechádzke snažíme o nejaký kontakt s iným psíkom (aspoň kvôli šteniatku), majitelia keď zbadajú mohutného dobermana (Brix má 50kg), utekajú od nás preč. Už sme dostali takú radu, aby sme dali šteniatko preč, ale po mesiaci čo je Ador u nás, to nedokážeme, lebo nám všetkým prirástol k srdcu.
Na záver by som Vám chcela poďakovať za vynikajúce rady v poradni na Vašej stránke. Vaša poradňa je skutočne jedinečná nielen na Slovensku, ale aj v Čechách. S manželom sa k nej stále vraciame. Je tam množstvo užitočných informácií k výchove šteniatka a vysvetleniu jeho správania, čo nám veľmi pomáha pri výchove nášho Adora, ktorý za mesiac urobil očividné pokroky. Cane corso je skutočne inteligentné plemeno, na ktoré nie je nutné kričať a ktoré rýchlo pochopí, čo od neho chcete. Našli sme tam aj množstvo prípadov spolužitia viacerých psíkov a neodporúčate, aby žili oddelene, lebo čím to dlhšie trvá tým sú následky horšie. Ale my si netrúfame viac riskovať, aby sme o šteniatko prišli.
Neviem, či mi odpoviete na môj mail, ale rozhodla som sa aj napriek tomu Vám skúsiť napísať. Prajem Vám krásny deň a veľa úspechov vo Vašej práci so psíkmi, Karin.

Odpověď: Dobrý den, i já velice děkuji za ocenění PSÍCH STRÁNEK:) Přiběh Vašeho Brixe je velmi smutný. O to smutnější, že z něj dnes mohl být velice pohodový, sebevědomý a přesto zdravě razantní správný představitel svého plemene... Bohužel, v jeho životě se stalo pár věcí, které se stát neměly a dobrman má neskutečně dobrou paměť na křivdy - pamatuje si do konce svého života každou. Proto se z Brixe po jeho nezáviděníhodných zkušenostech s lidmi a psy na cvičáku stal pes, který věří už jen sám sobě a svému úsudku. A má rád věci zaběhnuté, novoty jsou mu podezřelé a proto přijal i štěně tak jak ho přijal - jako vetřelce.

Pevně doufám, že dnes už moji knížku máte a pokud jste již přečetla kapitoly o smečkovém soužití (psím i lidsko-psím), pak už spoustu věcí znáte. Třeba fakt, že některé věci v psím světě trvají velice, velice dlouho... že i nošení štěněte v náručí je pro jiného psa informace... zdánlivé, ale pro každého psa velmi důležité maličkosti. Jeden měsíc je pro sblížení dvou psů, z nichž jeden se tomu brání, příliš krátká doba. Domácí prostředí také není v podobném případě ideální. Proto udělejte to, co jsem již několikrát v podobných případech doporučil - vezměte oba pejsky a odjeďte s nimi na týden nebo čtrnáct dnů někam pryč - zajeďte si do hor, ubytujte se někde na samotě a celou dobu s pejsky choďte na dlouhé procházky (nezapomenout během nich na dostatek odpočinku, hlavně kvůli štěněti, ale ani 8-letý dobrman už není žádný mladík) a po psím řečeno "dávejte dohromady smečku". Vytvořte atmosféru, kdy budete skutečně odkázáni jeden na druhého - psi i lidé. A zjistíte po několika dnech, jaké úžasné změny se stanou... jen tím, že změníte prostředí, vytvoříte smečkové prostředí a necháte určitým věcem jejich přirozený průběh. V nitru každého psa na světě je totiž ukryt "zákon spolupráce" a sociální chování - a u psů podražených nebo špatně socializovaných jde jen o to opět je vytáhnout na povrch...

Udělejte to a uvidíte, že tohle pomůže. Budu Vám moc držet palce:)

 

(23.10.2005)
Tazatel: Aleš Zámečníček
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,rádi bychom Vás poprosili o radu.Týká se našeho 7měsíčního štěněte. Vaše stránky jsme objevili teprve nedávno a tak se snažíme z poradny pochytit co nejvíce.Také jsme si objednali Vaši knihu,abychom lépe porozuměli komunikaci se psi, ale s výchovou našeho pejska se zatim moc nedaří. Zdá se nám, že si v nší rodině nevybral svého pánečka,což nás velice mrzí a rádi bychom to co nejdříve napravili. A protože jste problémů podobným našim v poradně zodpovídal už mnohokrát, rádi bychom využili Vašeho výcvikového servisu. Pokud si najedte čas odpovědět na náš email, budeme moc rádi. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Určitě Vám velmi rád s pejskem poradím a pomohu navázat "smečkový" vztah. Ozvěte se mi prosím telefonicky, domluvíme termín a bližší podrobnosti. Budu se těšit:)

 

(23.10.2005)
Tazatel: Benda Ivan
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, děkuji za odpověď. Vaši knihu už nějaký čas mám. Potom, co jsem ji přečetl celou, čtu některé části napřeskáčku stále znovu a hlavně se jí snažím řídit. Nejdůležitější mi připadá celkové zklidnění sebe. Doufám, že nějaké pokroky jsou už znát. Velice rád bych se s Vámi někdy domluvil na návštěvě u Vás, ale nejdřív bych chtěl co nejvíc na sobě zapracovat sám, abych pak jaksi začal tušit " na co se ptát ". Doufám, že to je dobrý nápad.
Ještě bych se Vás rád zeptal na zkušenost s tím, kolik času u Vás odhadem bude potřeba. Je jasné, že je to individuální. Snad s Indym nemáme nějaké zásadní komunikační problémy, ale to asi z běžného "lidského" pohledu na věc. Hrozně rád bych zkusil naučit se komunikovat s Indym na vyšší a lepší úrovni, jak to popisujete. Snad k tomu mám aspoň trochu předpokladů.

Odpověď: Já také děkuji:) Velmi rád Vám s Indym pomohu, jen doporučuji přiliš dlouho návštěvu neodkládat vzhledem k jeho věku - je teď v plné psí pubertě a pokud není něco v jeho chování tak úplně jak by mělo být, je nejvyšší čas zapracovat... Na druhou stranu určitě bude dobré, pokud si předem sám pár věcí ověřite přímo na sobě. Jen jak říkám, nečekat přiliš dlouho...:)

Pokud má člověk zájem se naučit se svým pejskem komunikovat "jinak", pak (pokud k tomu má sám předpoklady) je schopen základní principy vstřebat během čtyř dnů - což je již časem i klienty ověřená délka mého individuálního výcvikového servisu. Takže pokud budete chtít, ozvěte se mi prosím (nejlépe telefonicky) a domluvíme konkrétní termín... Budu se těšit:)

 

(23.10.2005)
Tazatel: Iva
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, právě jsem strávila zajímavé dvě hodinky čtením Vašich stránek. Našla jsem zde spoustu užitečných rad a informací, za které děkuji. Přesto mě ještě trápí dvě věci, na které bych ráda znala Váš názor. Máme zlatého retrívra Adama. Bydlí s námi v bytě, který má celý k disposici, spát může v ložnici, ale sám si vybral místo na chodbě. Protože jsem na mateřské dovolené, trávíme spolu v podstatě veškerý volný čas. Doma je spíše submisivní (pouští mne do dveří) a hodný. Období kousání jsme zdárně překonali a co se nám narodilo miminko, stal se z Adámka neskutečný mazel. Doma ani venku na procházce problémy nemáme. Dvakrát týdně chodíme na cvičák, spíše ze sociálních důvodů, aby si Adámek mohl "pokecat" s ostatními pejsky. I mezi psy se chová spíš submisivně, nejvíc si hraje se štěňátky a s nováčky. V dobrém smyslu je to takový milý trouba.  Poslední dobou máme ale při cvičení problém. Asi tak polovinu cvičení plní pěkně všechny úkoly (jsme ve "zkouškovém" družstvu), hodně ho za to chválím a dávám odměnu. Pak ho ale cvičení přestane bavit (zejména při delším odložení) a začne na mne skákat, vrčet, kousat a je naprosto bez sebe. Zkoušela jsem na to reagovat všemi způsoby, které mi místní instruktoři poradili - špatně člověčími i psími (křičení, mlácení, škrcení na stahováku, mačkání huby, tahání za kůži, klečení na něm, vytahování do výšky, štípání do uší, přerušení cvičení procházkou atd. - prostě všechno). Nic ale nepomáhá, Adam je asi 5 minut v absolutním afektu, pak se sám od sebe uklidní, chvíli zase cvičí, ale toto chování se pak ještě několikrát opakuje a celé cvičení je tím pádem ztracené. Nevím si s tím rady a prosím Vás, abyste mi to vysvětlil po psím. Další věc, která mě trápí, se týká návštěv. Adámek, jako každý správný zlaťák, miluje všecky návštěvy, které k nám chodí. Jakmile zazvoní zvonek, Adam začne divočit - vít, štěkat, letí ke dveřím a návštěvu neskutečně poskáče, srazí k zemi, pošlape atd. Je úplně mimo a nedá se s ním nic dělat, dokud se dostatečně "nevyraduje". Je mi jasné, že toto chování je u zlaťáků normální a taky ho za to netrestám, ale ráda bych věděla, zda se dá naučit svoji radost trochu mírnit, zda to přejde s věkem, nebo zda si musí naše návštěvy prostě zvyknout na trochu netradiční uvítací ceremoniál. Velice děkuji za odpověď (možná jste už na takové dotazy odpovídal - v tom případě se omlouvám, ale nikde jsem to nenašla). Iva

Odpověď: Dobrý den:) Asi Vás teď překvapím, ale Váš Adámek rozhodně není trouba - má Vás totiž po tom roztomilém retrívřím způsobu po lidsku řečeno pěkně omotanou kolem tlapky, po psím řečeno - nejste pro něj vůdce smečky... Na cvičáku ho velmi brzy přestane cvičení bavit ze dvou důvodů - jedním může být nevhodný styl a rytmus vedení cvičení (příliš drilové a s důrazem pouze na "povely"), které každého chytřejšího samostatně uvažujícího psa velice rychle znechutí, druhým je bohužel fakt, že ve Vás nevidí svého přirozeného vůdce smečky. Např. "odložení" totiž velmi rychle odhalí, koho pes vlastně poslouchá - zda sám sebe nebo svého majitele, to už mám ze své psí školy tisíckrát ověřené. A popis jeho chování mi skutečně prozradil vše...:)

Totéž je i příčinou Vašeho druhého problému. Psí vítací radost je nádherná a úžasná (a v žádném případě se netýká pouze zlaťáků), nicméně v plné intenzitě by se měla projevovat skutečně jen vůči svému majiteli - zbytek lidí na světě ji až tak neocení a spíše jim až na výjimky bude nepříjemná. A je opět na "vůdci smečky", aby v případě potřeby dokázal temperament svého pejska zkorigovat - a stačí skutečně slovo, pohled, signál rukou...

Celkově vzato - opět Vás musím vyhodnotit jako dvojici, která by si měla najít čas a přijet za mnou. Budování a chování psího vůdce není záležitost pouze teoretických rad (i když i těch je v Poradně k tomuto tématu nespočítaně a vřele je doporučuji nastudovat), ale především názorného předvedení - a věřte, že za deset minut bude Váš Adam můj:) Ale protože musí v konečném efektu patřit Vám, musíte se spoustu věcí naučit Vy. Proto Vám nabízím svůj individuální výcvikový servis - pokud budete chtít, ozvěte se mi prosím telefonicky, rád Vám sdělím podrobnosti. Budu se těšit:)

Ještě závěrem - popisované "výchovné techniky" cvičáku, který navštěvujete, raději nechávám bez komentáře, protože zde nechci používat neslušná slova. Ale pokud to tam tak skutečně chodí (a já věřím, že ano, protože takové klasické cvičáky bohužel opravdu jsou), pak prosím v zájmu svém i Adama z něho utečte - co nejrychleji!

 

(23.10.2005)
Tazatel: Lucie
Plemeno psa: labrador, AMSTAF
Pohlaví: fena, fena
Stáří: 3 roky, 5 let
Kastrace: ne, ne
Dotaz: Dobrý den, neobracím se na Vás s žádným problémem jen bych Vás chtěla požádat o "vysvětlení" určitého chování našich dvou fenek. Popíši situaci celou (omlouvám se jeslti to bude moc dlouhé. Před 5 lety si můj bratr pořídil fenku staforda, kterou využíval i ke svému  zaměstnání. Fenka u nás byla několikrát do roka, nebo jen o víkendech(kromě štěněčího období, kdy u nás vyrůstala). I po té co se bratr odstěhoval tak při návštěvách bylo na fence vidět že to stále u nás bere jako domov.  Asi před dvěma lety se bratr přistěhoval zpět do stejné vesnice s tím že fenku má u nás na zahradě v kotci. Takže když jsme si pořídili naši fenku labradora tak u nás stafordka opět "bydlela". Labradorku jsme si pořídili již jako roční. Bohužel jsme nestihli fenky "seznamovat" ,seznámili se po svém a to ňafáním přez mříže kotce. Další seznamování se už nepodařilo a bylo jasné, že holky spolu být nemohou. Stafordka labradorku nekompromisně napadala a ani labradorka si to nechtěla nechat líbit. Situace se změnila letos na jaře když obě fenky háraly. Od té doby na sebe kňučí, labradorka mě utíká před kotec, holky se před sebou nakrucují, vrtí ocásky, kňourají a už jsem je přistihla jak si dokonce olizují tlamy. Tato situace přetrvává od onoho hárání. Ale myslím že kdyby se obě potkali "na volno" tak by to tak láskyplné nebylo. Je zajímavé že stafordka, která nikdy štěňata neměla, naprosto klidně a řekla bych i láskyplně přijala štěňata od labradorky a nechala si je capat po kotci :o)) Máme ještě psa labradora se kterým má naprosto kamarádský vztah. Oba labradoři žijí s námi v domě. Nedokožeme si chování feneček vůbec vysvětlit. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nezmínila jste ve svém dotazu tu nejdůležitější věc, kterou jsem si musel "vyhrábnout" z textu (prosím, pište všichni svoje dotazy natolik srozumitelně, abych skutečně nemusel hledat mezi řádky nedůležitými ty opravdu důležité informace!). Tedy to, že Vaše labradorka měla štěňata... A jako fena s vlastním vrhem se automaticky dostala v hierarchii výš oproti AMSTAFce. Toť vysvětlení nastalé situace, proto se "smečka" srovnala. A pokud fenka AMSTAFa přijala štěňata labradorky ve vlastním kotci, je to výhra v loterii, kde šance byly 50:50 - mohlo to dopadnout také zcela opačně a pro štěňata velmi špatně.

 

(23.10.2005)
Tazatel: Zdenka Mácová
Plemeno psa: kříženec čivavy
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, vzali jsem si malého pejska z útulku a všimla jsem si, že po každém napití vody si vždycky ublinkne(jenom vodu). Zajímalo by mě, jestli je to normální.  A taky máme ještě jeden problém, jak ho nejlépe odblešit, jaké přípravky použít, už jsme ho sice vykoupali a nasprejovali i jeho pelíšek, ale pořád se drbe, ale kůže se mně zdá pod kožíškem pěkná. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Toto se některým pejskům stává - v podstatě jde o to, že se při napití dostane do žaludku i vzduch, který následně vyvolá ono "ublinknutí". Pomáhá umístění misky s vodou tak, aby byla co nejvýše v úrovni tlamičky (u tak malého pejska jako máte Vy by to neměl být problém). Druhý dotaz - nemusí jít pouze o blechy, ale příčinou mohou být i jiný vnější parazité (přesně může určit jen veterinář), popř. přílišné používání různých odblešovačů, šamponů apod., respektive i alergie na některý z těchto přípravků.

 

(23.10.2005)
Tazatel: Linda Barsová
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den,chci se zeptat na chovani nasi feny. Je to krizenec (otec:staford,matka:barvar+ovcak), na konci listopadu ji budou 2 roky.Je moc poslusna a hodna. Pred 14 dny vsak zacala vyjizdet na feny, vzdy k ni pribehne s vrticim ocasem, ocucha ji a vyjede na ni. Nevim proc to zacala delat a nevim co delat aby prestala. Dostane vzdy vynadano a dela hodnou. Chtela bych vedet, zdali to muze byt spojeno s falesnou brezosti (tou vzdy po harani trpi) a s tim, ze mame nyni doma kotata (mysli si,ze jsou jeji) a jeji chovani zacalo byt takove priblizne od narozeni kotatek. Predem mnohokrat dekuji, L. Barsova.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, velmi pravděpodobně se jedná o chování jako reakci na falešnou březost (pokud si "přivlastnila" koťata, pak tím spíš), pokud jí zrovna prochází. Na ostatní feny bude vyjíždět, protože je bere jako ohrožení životního prostoru "svého vrhu" a potenciální nebezpečí. Protože se jedná o chování přechodné, které se opět srovná do normálu, doporučil bych na tuto dobu se ostatním fenám vyhýbat - chování Vaší fenky je teď řizeno instinktem matky a nemá smysl, abyste si její důvěru vůči Vám podkopávala z jejího hlediska nepochopitelným jednáním (vynadání apod.). Nebojte, vše se opět srovná...:)

 

(16.10.2005)
Tazatel: Marie
Plemeno psa: velký švýcarský pes
Pohlaví: fena
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Před týdnem jsme si přivezli štěně velkého švýcarského psa,jsou jí 2 m,ěsíce.Poraďte mi,kdy začít s výchovou,nevím,jestli jsem nezačala brzy,protože mám pocit,že když jsem jí potrestala za vyčurání v bytě,tak se mě začala bát.Nechce ke mě přijít na zavolání,jak se trvrdí,že štěně běhá za pánem,aby nezůstalo samo,tak tahle zůstane sedět a nic s ní nehne,nebo se dokonce obrátí a odkráčí na druhou stranu.Jak s ní chodit ven,když neposlouchá a přitom na vodítko si zvyká a nechce na něm taky chodit.Děkuji za každou radu Marie.

Odpověď: S výchovou je zapotřebí začít u každého štěněte již první den, kdy si ho přivezete domů. Pokud se Vaše štěně chová tak jak píšete, pak skutečně je chyba ve výchově - fenečka Vám nevěří a pokud pod pojmem "výchova" rozumíte pouze trestání, není se čemu divit. Výchova psa znamená budování oboustranné důvěry, vazby, smečkové hierarchie a poznávání toho co se smí a co ne, přivyknutí na jméno a mnoho dalších věcí...

Protože všechny tyto zásadní a základní věci jiz byly v mnoha variacích probrány v Poradně a na PSÍCH STRÁNKÁCH obecně, doporučoval bych Vám, abyste skutečně věnovala dostatek času a trpělivosti přečtení a především porozumění souvisejících příspěvků - důvěra každého pejska se dlouho získává, ale velmi rychle ztrácí. Proto máte nejvyšší čas - jak jsem již napsal, štěně Vám nevěří. A pokud se nestala zásadní chyba již u chovatele, pak bohužel je tento stav již výsledkem pobytu u Vás.

Další věc, kterou bych Vám doporučil, je moje knížka "PŘIROZENÁ KOMUNIKACE A ŽIVOT SE PSY", která Vám rovněž je schopna poskytnout potřebné rady a znalosti o "psí výchově". A pokud byste si i tak nebyla jistá nebo měla problém, pak je možné se se mnou domluvit na osobní konzultaci.

 

(16.10.2005)
Tazatel: Klára Hamouzová
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, naše fenka je stará 4 roky.Od doby co jsme si jí přivezli domů (ve věku 6ti týdnů) zůstává doma sama minimálně, většinou jednou za 14 dní na 1-2 hodinky a hodně zřídka na 5-6 hodin.Je hodná, většinu času prospí, jídla se nedotkne a stopy po nějaké její činnosti nenacházíme.Nutno podotknout, že máme jestě papouška Žako, který je strašně ukecaný a tak si snad tak moc sama nepřipadá.Intezita vítání se odvíjí od toho, jak dlouho jsme byli pryč.Na návštěvu k nám jezdí bratr, kterého naše fenka velice miluje.Když jedeme i s ní na návštěvu k němu, je štastná, ale po dvou hodinách je nervózní a chce domů.Zkoušeli jsme jí tam jednou nechat asi hodinu.Nejdříve nás hledala, kňourala a pak si lehla a byla smutná.Chci se zeptat, jestli v tomto věku, kdy je na nás už hodně vázaná, můžeme s klidem odjet na týden pryč a jí nechat u bratra, který tvrdí, že si s ni poradí (psy miluje, ale zkušenosti nemá), nebo prostě nemáme šanci, protože by jsme jí tím trápili.Je možné, že si druhý, třetí den zvykne a nebude smutná, neublížíme jí tím? Za odpověď děkuji, mějte se hezky a přeji hodně štěští s pejskama i v životě.

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) Zlatý retrívr patří mezi plemena přirozeně závislá na své rodině - a fenka ještě víc. Moje odpověď bude jednoznačná - pokud máte jinou možnost, pak ji prosím nenechávejte týden samotnou ani u svého bratra. Pokud by u něj byla opravdu spokojená a brala ho "do smečky", chovala by se jinak, ale nevypadá to tak. Pokud byste ji tam nechali, v jejích očích byste na ni udělali velký podraz, tak by to chápala a věřte, že by to v ní už zůstalo. Navíc je reálná možnost, že by se pokusila utéct (a bratra by lehce oklamala) - a myslím, že za to to skutečně nestojí... Rozhodnutí je samozřejmě na Vás, ale osobně bych do toho nešel. Pokud je fenka na Vás skutečně fixovaná, ublížili byste jí hodně.

Přeji též hodně štěstí a správné rozhodnutí....

 

(16.10.2005)
Tazatel: Hana Suková
Plemeno psa: německá doga
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den Viktore, neubehl ani tyden od meho posledniho dotazu, ale protoze si na Vasi knizku budu muset jeste chvilinku pockat, mam jeste jeden dotaz.(Chovani u Blakyho - viz. muj posledni dotaz se momentalne zlepsilo, nevim cim to muze byt, ale jak rikam takove zachvaty miva jeno nekolikrat do roka) S kym mam ted problem je Cofi, procitala jsem si Vase predchozi rady, kde mela ctenarka stejny problem - posledni dobou, kdyz ho jdu vyvencit na kratkou prochazku a je na voditku na me vzdycky zacne skakat a sexualne me obtezovat - jestli se to tak da rict, ctenarce jste poradil aby mu ukazala kdo je sef, ale at to zkousim jak to zkousim, jenom docilim toho ze se jeste vic rozdovadi a opravdu je to akorat tak divadlo pro vsechny kolemjdouci - kdyz zacne dorazet tak mu reknu Fuj! popripade se ho snazim posadit a uklidnit, ale nepomaha a jak porad dorazi, tak se taky nastvu a zacnu se s nim prat - snazim se ho polozit na zem a kousnu ho do cumaku, taky zavrcim, ale jak rikam neuklidni se a jen co je zpatky na nohach uz to zacina znovu, takze takova prochazka vetsinou konci tim ze ho dotahnu domu,tam mu vynadam a on na me kouka kdovi jak bych mu ublizila, mohl by jste mi prosim jeste jednou poradit a rict mi co treba delam spatne?Mockrat Vam dekuji za Vasi odpoved a pomoc Hanka.

Odpověď: Dobrý den:) Špatně (resp. hlavní důvod, proč to u Vás nefunguje) je věc, kterou velmi často ve svých odpovědích zmiňuji - tedy absence "vůdcovských emocí". Protože bez těch to prostě nejde - je to pak jen mechanika, která nemá žádný účinek, leda ten, že to pejsek začne považovat celé za hru a podle toho se pak chová. V případě, který popisujete, Vám musí stačit pohled, jedna ruka a důrazné zavrčení (už jsem o tom mnohokrát psal)... to vše ale musí jít z "vůdce". Vůdcovské emoce jsou věci, které člověk musí najít sám v sobě, nedá se to teoreticky "nabiflovat" - ale často pomůže vidět na vlastní oči, jak to celé funguje. Bohužel žijete ve Španělsku, jinak bych Vám napsal, abyste za mnou přijela s jedním nebo klidně i oběma pejsky. Bylo by to z hlediska pochopení "kde se stala chyba" nejlepší, to už mám na svých klientech mnohokrát ověřené. Tak třeba budete mít někdy cestu kolem, pozvání platí...:)

 

(16.10.2005)
Tazatel: Benda Ivan
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, žádám Vás o radu jak bych se měl chovat v situaci kterou posléze popíšu. Nejdřív nastíním stav věcí u nás: Můj zlatý retrívr Indy bydlí s námi v domě, v těsném kontaktu, pelíšek má vedle naší postele. Na procházky chodíme převážně volně u nohy střídavě s probíháním na volno. Nejvíc po okraji Prahy, jak v přírodě, tak mezi domy. Pokud se Indy chystá vystřelit po lákavé stopě, poznám to na něm předem a pokud jsem dost soustředěný, včas ho odvolám. V kontaktu s jinými psy se snažím Indyho moc neomezovat, k cizí smečce přijdeme v klidu u nohy a pokud pes i páníček vypadají komunikativně, dám Indymu volno. Pohrají si, Indyho pak normálně odvolám a jdeme dál.
Na cvičáku máme devítičlennou retrívří  smečku, kterou za psy vede Indy.  Několikrát v průběhu výcvikového času  psy pustíme pospolu na volno, necháme je proběhnout, pak je postupně odvoláváme a jdeme zas cvičit. Snažíme se necvičit český dril, ale společenskou výchovu, jak pro život mezi psy, tak mezi lidmi.   Do nových situací jde Indy na povel odhodlaně a s vervou, výcvikářka říká, že mi Indy důvěřuje.
Tak kde je problém? Indyho nejlepší psí kamarád je přesně stejně stará Border kolie, kluk. Znají se opravdu od mala, často spolu dlouhou dobu dovádějí  na zahradě. Když jdeme s Indym kolem zahrady, kde jeho kamarád bydlí, pozdraví se přes plot a jdeme dál. Potíže nastanou, když kamaráda potkáme někde, kde nemohou být psi volně. Indyho jako by chytil amok. Udržet ho povely u sebe na volno je skoro nemožné, na vodítku zase táhne jako pivovarský valach. Na povely reaguje a plní je, ale dvě vteřiny po tom, co splní svoji povinnost zase vystartuje. Nikdy jsem se nechtěl s Indym na vodítku přetahovat, tak v té chvíli nevím, co mám dělat. Snažím se jakoby nereagovat, normálním způsobem Indyho uklidňovat, ale výsledek je zase stejný, za okamžik Indy vystřelí dopředu. Je to naprosto ojedinělá situace a v průběhu času nemá žádný vývoj. Navíc je Indyho jednání jednostranné,  border kolie se při spatření Indyho chová daleko klidněji. Možná je to přeci jen menší plemeno a ve stejném věku je už dospělejší, nevím.
Takže prosím Vás, napadá Vás v souvislosti s touto situací něco,  co bych měl dělat a jak se chovat?  Jde mi jen o to, aby Indy mohl být se svým nejlepším psím  kamarádem i v tak nepsích prostředích, jako třeba na rušné ulici, v dopravních prostředcích a podobně. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Příčina problému je celkem jasná a jednoduchá - chodíte s Indym (toho času pejskem v plné psí pubertě) na cvičák, kde zdánlivě vše funguje k plné spokojenosti - Indy zvládá povely, cvičí a vše je krásné... Ale to je jen výcvik. Zapomínáte na výchovu, na přirozenou autoritu, hierarchii, na všechny ty věci, díky kterým pejsek funguje přirozeným způsobem - a díky kterým pak není problém pejskovi "vysvětlit"například to, že pejska, kterého právě potkáváme, necháme být a v klidu přejdeme. Ale to jsou všechno věci, kterým se věnují celé PSÍ STRÁNKY - jen si je chtít a umět najít...

Border kolie je plemeno temperamentní, ale ten rozdíl v chování klidně může být v tom, že dotyčný pejsek je veden trochu jinak - nejen cvičením s jinými zlatými retrívry, ale přirozenějším pobytem a pohybem mezi jinými psy. Nevím, neznám konkrétní situaci, ale chci tím jen vysvětlit, že žádný cvičák (a vedený klasickým způsobem už vůbec ne) nemůže nahradit výchovu psa - tedy všechny ty věci, které jsem zmínil již výše.

Prosím prostudujte si skutečně PSÍ STRÁNKY, můžete si objednat moji knihu, můžete za mnou i s pejskem přijet a já Vás potřebné "umění" naučím. Ale především je nutné, abyste pochopil ten zásadní rozdíl mezi "cirkusovými kousky" a skutečným vedením jakéhokoliv psa... budiž Vám předchozí věta nápovědou:)

 

(9.10.2005)
Tazatel: Iveta Sadílková
Plemeno psa: americký pitbulteriér
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, zajímalo by mě, zda se může pitbulteriér, cvičen pro psí zápasy znovu zapojit do normálního života. Tento víkend o tom davali pořad, pry všechny nalezené psy, kteří byly cvičeni pro psí zápasy se utrácí, přitom bylo vidět, že touží po lidské společnosti a doteku. přece jen, když někdo tento ! HNUS ! provozuje, se nebojí svého psa do souboje tlačit vlastníma rukama nebojí se že se pes pustí do něj. Myslíte, že takový pes může normálně žít v dnešní společnosti, já nemám pocit, že každý pitbul je nebezpečný a už vůbec ne k lidem, jsou to mnohem vyrovnanější psi, např. kamarad mel pitbulku, která byla strasne bezvadna, nikdy po nikom nevystartovala, umela myslet sama za sebe a dokonce se dobre snasela i se psy, je fakt, ze ne kazdy pes se ji zamlouval, ale to je snad normalni, i lidi maji sve oblibence a pak ty, ktery nemusi.. Stve me, že lidi nazyvaji takova plemena bestiema, a pritom o nich vubec nic nevedeji, v turnovskem utulku jsme meli uz dost tzv. bojovych plemen a zadny z nich me ani nikoho jineho neohrozil, mohli jsme s nimi jit ven aniz by jsme se bali, ze psa nezvladnem, vše bylo fajn až na ty pohledy lidi, pamatuji si na jednu pani, (mela sebou 3 trpaslici pudli) temer nam vynadala, ze takove bestie propagujeme, ze jsou to netvori, kdyz si ale vsimla nasich tricek, ze jsme z utulku, ulevilo se ji, prej si myslela, ze by jsme byli tak tupi a meli takove psy...a jak dlouho budou v utulku, po jake dobe je utratime...no co k tomu rict... jen ta mimochodem i tyto ZLY BESTIE se dockali a maji nove majitele...nevidim na tom nic tupeho... Nechapu jak muze nekdo proti sobe stvat psy a nechat je se navzajem zabit, ti lidi jsou ubohi a vylepsuji si sve sebevedomi zlou bestii... navic me sökuje ze i v roce 2005 je tolik lidi, kteri se tim bavi.  Chtela bych znat Vas nazor na tuto vec, prece se nemuzou psi utracet jen pro to, ze nejaky clovek si malo veri.... Predem dekuji za odpoved....

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem o tom psal tolikrát a hrozně mě mrzí, jak málo lidí si stále neuvědomuje ten základní princip "bojových plemen" - jsou to psi s vynikajícími povahami vůči lidem (mimochodem kdyby se vůči lidem chovali tak jako vůči psům, jejich majitelé by byli hromadně odváženi ne do nemocnic, ale rovnou do márnic), ale s VYBLOKOVANÝM SOCIÁLNÍM CHOVÁNÍM, tedy za jistých, bohužel v reálu velmi častých podmínek, smrtelně nebezpeční jedincům svého druhu - tedy psům, velmi často zvířatům obecně. Protože - pokud by takoví nebyli, pak by nemohly být ani psí zápasy. Principem komunikace mezi normálními psy totiž není zápas na život a na smrt, ale signály dominance a submisivity (více viz další materiály na PSÍCH STRÁNKÁCH nebo v mé knize).

Pitbul zachráněný ze psích zápasů bude neskonale vděčný za lidskou péči a domov. Ale skutečný bojovník (a jiní v této zvrhlosti nemají šanci) bude každého jiného psa stejné nebo větší velikostní/váhové kategorie považovat za soupeře a podle toho se zachová. Nenechte se prosím mýlit chováním "bojových plemen" vůči lidem!!! Znovu opakuji, že člověk a pes pro takového jedince představují dvě zcela rozdílné kategorie!

Můj názor na jejich utrácení? Bude možná pro někoho nepřijatelný, ale zde je: TATO PLEMENA VŮBEC NEMĚLA VZNIKNOUT. Svými vzorci chování to totiž nejsou psi, a prošlo mi jich rukama dost na to, abych toto mohl zodpovědně tvrdit. Člověk vyšlechtil něco, s čím si teď neví rady - ale, na druhou stranu za tohle nemůžou tito psi samotní. V přírodní evoluci by totiž nevznikli a nepřežili. Člověk je stvořil, člověk má za ně plnou odpovědnost, člověk zmrzačil psa do podoby, ve kterém nemá šanci a ve které je velmi nebezpečný psům jiným. Ale východiskem není tyto psy utratit - tito psi by měli dožít v klidu, u lidí, kteří budou vědět, že je navolno mohou pustit jen za určitých podmínek. A další plemenitba by již měla probíhat za přikřížení jiných plemen, která zachovají vzhled a pevnost povah těchto jinak nádherných psů, ale vrátí za několik generací zpátky sociální chování. Věrte tomu, tohle by nebyl problém. Problém je v tom, že určité skupině lidí vyhovují tito "psi" právě takoví, jací jsou...:(((

Tolik můj názor na tuto problematiku.

 

(9.10.2005)
Tazatel: Martina
Plemeno psa: WHWT
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, předem bych se Vám chtěla omluvit, ale rovnou se přiznávám, že jsem neměla moc času si pročítat všechny starší příspěvky, protože se připojuji na internet v práci a zaměstnavatel mi nedává moc času na čtení. Tak tedy ještě jednou se omlouvám pokud by se můj dotaz ve Vaší poradně již vyskytl. Naše fenka WHWT je velice hodná a řekla bych i velmi přítulná, ale někdy má takové stavy, že nevíme co s ní. Problém spočívá v tom, že pokud s ní jdeme na procházku u nás na sídlišti a potkáme většího psa tak spustí neskutečný štěkot (a to je pes od nás opravdu několik metrů) a nedá se vůbec uklidnit (podotýkám, že ji máme na vodítku). Minulý týden se mi dokonce stalo, že se mi začala na vodítku hrozně cukat a absolutně odmítala jít dál, protože před sebou uviděla 3 velké psy najednou. Musela jsem s ní tedy celou skupinku obejít tím, že jsem šla na silnici.
Druhý problém spočívá opět ve štěkání: pokud jsem s fenkou doma sama (když je doma manžel tak se takto nechová), tak štěká pokaždé když slyší jakýkoli zvuk na chodbě domu, to se mi zdá v pořádku, prostě hlídá, ale absolutně nereaguje na mé napomínání, když to její štěkání neustává a naopak se stupňuje.  Pomůže pouze to, že k ní přijdu a velice rázně řeknu Sedni! a přikáži ji odejít ode dveří. To se ale neobejde bez vrčení a její vzteklosti.
Mohu Vás tedy moc poprosit o Vaši radu? Předem děkuji a přeji Vám i Vašim pejskům hodně zdaru.

Odpověď: Dobrý den:) Popravdě, Vašemu zaměstnavateli se až tak moc nedivím, ale na druhou stranu - vážně není třeba jen hledat výmluvy "proč něco nejde", protože připojení na internet neposkytuje jen zaměstnavatel (jistě, tam je to zadarmo, ale i já si svoje připojení a aktualizace PSÍCH STRÁNEK musím platit:)) a každý internetový prohlížeč má funkci uložení stránky na disk pro možnost čtení offline (tj. nemusíte být v té době připojena na internet)... A když člověk něco chce a má skutečný zájem se dozvědět potřebné informace, vždy existuje cesta. I k přečtení této Poradny.

K Vašim dotazům - problém je, jak jsem tu již psal mnohokráte v podobných případech, ve špatně nastavené hierarchii. Vaše fenka "řeší" věci, které byste za ni měla řešit Vy a které ji dostávají do určitého stresu. Pokud by byla skutečnou součástí "smečky", pak by podobné situace (potkáte velké psy, zvuky na chodbě apod.) tolerovala a jen by Vás upozornila. Jinými slovy - nejste její "vůdce smečky", nemáte u fenečky potřebnou autoritu a důvěru. To je vše proces, který se buduje od samého začátku. Pokud chcete, pomohu Vám, ale je zapotřebí, abyste za mnou i s fenkou přijela. Plus skutečně doporučuji najít si čas, zajít si třeba do internetové kavárny a pročíst si PSÍ STRÁNKY - pak budete vědět, o čem přirozená autorita, správně nastavená smečková hierarchie a věci související jsou a že chování Vaší fenky je jen důsledkem jejich absence.

 

(9.10.2005)
Tazatel: Iva
Plemeno psa: border kolie
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostál. Ráda bych se na vás obrátila s dotazem. Se svým štěnětem žádný závažný problém nemám, ale chtěla bych Vás požádat o vysvětlení jeho chování. Je to velice aktivní štěně, jak se dá u tohoto plemene předpokládat. Trpělivosti zatím vzhledem k věku a temperamentu neposbíral, ale to ani od tak mladého psa neočekávám. Jednou z věcí, se kterou si nevím rady, je jeho bázlivost vůči jiným psům. Od malička mu nebráním v kontaktu s jinými psy, sám ho nikdy nevyhledával, na vycházkách při kontaktu s jiným psem většinou bázlivě odběhne buď ke mně, nebo pokud jiným směrem, tak na zavolání přiběhne. Se psy, které vídá od malička pravidelně není problém, je komunikativní a hraje si s nimi, ale od těch, které vidí prvně, nebo jen občas, uteče, pokud je na vodítku, tak chytá paniku,když si s ním čupnu na bobek a snažím se ho v přítomnosti cizího psa uklidnit, tak je u mě a neutíká, ale našponovaný je stále. Vychovávám ho stejně jako svého prvního psa, který je od štěněte velice komunikativní a v kontaktu s jinými psy bez problémů. Další dotaz se týká jeho vítacího ceremoniálu a udobřování. Po návratu z práce, nebo pokud ho zvýšeným hlasem kárám, se mi snaží buď na uvítanou, nebo na omluvu dostat co nejblíže k obličeji a olíznout, což chápu. Přestože se k němu skláním do sedu, tak po mě skáče a spokojený je jedině tehdy, pokud mi stojí packami až na ramenou. Možná hledám problémy tam, kde nejsou, ale jen pro vysvětlení se chci zeptat, jestli je to jen v rámci vítání, či omluvy za prohřešek, nebo tím, že chce být výš než já, dává najevo nadřazenost? Jinak co se týká celkového soužití, tak problémy s autoritou nevidím, jen nevím, jak si vysvětlit toto. Ještě jeden a poslední dotaz se týká kárání, pokud na štěně zvýším hlas, tak starší pes si toto vztahuje i na sebe. Jak mu dát poznat, že se to netýká jeho, aby nebyl zmatený z toho, že je z jeho pohledu kárán za nic? Omlouvám se za rozsáhlost dotazu a předem děkuji za Váš čas a odpověď. Přeji Vám i Vašim psím parťákům krásný podzim.

Odpověď: Dobrý den:) Každý pejsek je osobnost a jako taková má i různé povahové rysy - temperament, obezřetnost, komunikativnost atd. Na druhou stranu každý pes je tvor sociální, tedy se zakódovaným instinktem spolupráce s dalšími jedinci svého druhu. Proto i když je pes (resp. štěně) opatrný, neznamená to, že by nebyl komunikativní. Jen prostě není tak kontaktní, jak je třeba jeho sourozenec z vrhu - je to skutečně věc individuální. Ale od toho je tu právě jeho majitel, který mu musí dát možnost komunikaci s jinými psy rozvíjet tak, aby pejskovi v budoucnu nečinila problém. Co nejvíc kontaktů s jinými psy, sebevědomí a jistota jeho vlastní "smečky" (pozor, zde vzniká velké procento problémů!) a vše bude jak být má.

Za tlapkami na rameni při vítání prosím skutečně nehledejte nic víc než co tam skutečně je - tedy opora, aby Vás mohl lépe olizovat:)

Pokud budete při kárání stát u štěněte, položíte na ně ruku a budete se na ně i dívat, pak je vše adresováno skutečně jen jemu. Pokud "ujedete" nebo půjdete do agrese, vztáhne to na sebe i další pes ve smečce, protože to není adresné a ovlivní to celou psí smečku - opět, na toto je zapotřebí dávat pozor.

Hezký podzim i Vám a Vaší smečce:)

 

(9.10.2005)
Tazatel: Marta Reichrtová
Plemeno psa: český fousek
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, jsem stálý čtenář Vašich stránek a vím, že jste na podobný problém odpovídal už víckrát, ale prosím, zda byste mohl ještě jednou odpovědět na následující popis situace. Mám prvního psa fenu Britu už 5 let, ale pořád se učím, a myslím si , že si snad vedeme docela dobře. Protože je trochu dominantní, vyhledávám situace, kde je více psů a proto s ní chodím na cvičák. K žádným cvičákovým drillům jsem se nenechala zlákat, chodím tam s ní především proto, aby se dostala mezi psy. Na cvičáku je cca tak 5 fen, 2 psi a několik štěnat. V okamžiku, kdy si ostatní feny začnou hrát se stěňaty, při tom skáčí, vrčí a vydávají různé štěkání, ale neperou se moje fena Brita mezi ně vletí a snaží se je oddělit, ale přitom na feny neútočí. Nebo feny ve smečce po sobě štěkají, přitom mezi nim proběhne trochu ostřejší výměna a vypadá to, že by mohlo dojít ke rvačce. Brita mezi ně vletí a jednu z nich přitiskne k zemi a výhružně na ni vrčí. Zatím jí feny nikdy nekladly nějaký větší odpor, ale kdyby se začaly rvát, určitě by se Brita do toho pustila také.
Problém je ve mně, protože pořád nevím jak se v této situaci mám chovat já. Většinou to dopadne tak, že v situaci, kdy tuším, že se schyluje ke rvačce, Britu zavolám k sobě a pochválím ji, že přišla. Dál to s ní neřeším. Od vedoucí cvičáku dostávám výtku, že takové "hlídkování" si Brita nesmí dovolit a že ji mám za takové chování potrestat. Já si myslím, že nemá pravdu, že Brita se snaží uplatnit svou dominanci jako vůdčí pes.
Nechci Britu podrazit, ale ani nechci  aby se případně rvala. Mám zasahovat nějak jinak než jsem posala? Pokud je nějaká chyba, pak  bude asi spíše v mém chování než ve psím. Pokud mi odpovíte, mnohokrát děkuji, pokud ne i tak děkuji za Vaše stránky.

Odpověď: Dobrý den:) Brita se podle toho, co píšete, skutečně chová jako vůdčí pes - a ostatní majitelé přítomných psů včetně vedoucí cvičáku by měli být šťastní, že tam takového psa mají. Protože Brita všem zúčastněným dává obrovskou příležitost se naučit spoustu věcí o psím chování, hierarchii a chování vůdce. Bohužel, zřejmě se to na dotyčném cvičáku stejně jako na 99% dalších těchto "výcvikových zařízení" nesetkalo s pochopením... škoda. Máte zřejmě jen dvě možnosti - buďto vzit Britu jinam (nebo taky nikam:)) s tím, že se na ní budete učit i Vy, protože musíte být i v této situaci výš, nebo Britu "odstínit" a prostě ji mezi smečku nepouštět. Ale popravdě říkám, že to druhé řešení se mi nelíbí, protože stejně by pak pro Vás docházení na tento cvičák ztratilo smysl.

Zkuste vedoucí cvičáku ještě jednou vysvětlit rozdíl mezi "rvaním" a chováním přirozené vůdčí feny. I když se bojím, že to dotyčná paní asi stejně nepochopí... Ale zkuste to, držím palce:) A nezapomeňte - v tom případě musíte i Vy řídit Britu!

 

(9.10.2005)
Tazatel: Chuchla Roman
Plemeno psa: bearded kolie
Pohlaví: pes
Stáří: 11 let
Kastrace: ano
Dotaz: Dobrý den, prosím Vás o radu ohledně mého psa.Máme Bearded kolii (bax) už od malého štěněte doma a poslední 3 měsíce nám začal dělat hromádky doma .Nevíme čím to je ,u veterináře jsme byli a ten nám řekl ,že je vše v pořádku,že žádné problémy co se týče udržení moči atd nemá.Bydlíme v rod.domě se zahradou,takže venčený je pravidelně v průběhu dne.Zdá se mi jako by to dělal naschvál,že si ho nevšímáme.Je pravda, že se nám před půl rokem narodil syn a od té doby už není středem pozornosti.Je divné,že jsou třeba 4 dny kdy nic neudělá a potom třeba týden kdy každý den udělá hromádku.S manželkou ho máme strašně rádi a nechceme ho nechat kvůli tomu v ůtulku nebo ho utratit.Prosím Vás o radu,zkusíme udělat cokoli. V případě že by jste potřebovali více informací tak jsem na e-mailu.Děkuji Vám za odpověď Roman Chuchla.

Odpověď: Dobrý den:) Váš pejsek je vzhledem ke svému plemeni již v pokročilejším věku a někteří psi ve stáří začínají mít problém s čistotností. Navíc je kastrovaný, což vytvořilo další predispozici. Takže jediné, co můžete udělat, je - častěji s ním chodit ven (třeba kratší procházky, ale častější) a změnit krmení (pro staré psy nebo dietní). Věřím, že tato úprava životního režimu pomůže pejskovi i Vám...:)

 

(9.10.2005)
Tazatel: Hana
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, zrovna jsem narazila na Vaše stránky a měla bych dotaz. Můj pes Baron po té, co přesáhl věk dvou let se začal chovat agresivně k ostatním psům (ne fenám), myslím tím takové to klasické "krytí", kdy chce dokázat svoji dominanci. Vypadá to sice děsivě, velký rachot, ale psovi neublíží. Nechápu ale, že má vytipované především určité plemena - bulterieři, pitbulové či retrivry, ale především černé (on sám je černý). Možná že to je jen můj subjektivní pocit. Mohlo by to souviset i s tím, že byl 2x pokousaný od pitbula? Problém je ten, že mám pocit, že situace se zhoršuje, nedaří se mi ho předem odvolat. Taky neochotně reaguje na povel "Ke mně".  Vím moc dobře, že si za to můžu sama, protože když byl mladší, tak jsem mu dovolila hrát si s každým psem, kterého jsme potkali, teď taky letí za každým psem, no, ale už si s nimi nehraje :o( Myslíte, že ještě pomůže důsledný výcvik, aby se mi dařilo ho zarazit dřív než se rozběhne za psem? Jeho dominantní povahu už asi nezměním. Doporučoval byste chodit s ním znovu na cvičák? Udělala jsem někde chybu a teď si s tím nevím rady a moc mě to mrzí, protože k lidem je Baron velmi přátelský a chová se jako typický labrouš :o)

Odpověď: Dobrý den:) Chyba se stala v tom, že jste nezvládla chování dominantního psa... Baron se skutečně nechová agresivně, jen dominantně a rozhodně není chyba v tom, že jste mu dovolila hrátky s jinými psy - ta chyba je v tom, že si teď nevíte rady a Váš pejsek to z Vás velmi dobře vycítí. Nejste pro něj vůdčí osobnost a on to ví a podle se toho chová. Pokud teď tomu necháte volný průběh nebo ho vezmete na "výcvik", budete mít problém na zbytek jeho života.

Podle toho, co píšete, se opět jedná o klasickou situaci, kdy potřebujete na sobě zapracovat Vy - potřebujete se spoustu věcí dozvědět, naučit a pak se změní i chování Barona. Samozřejmě je ale nutné zapracovat i přímo na něm. Pokud jste četla PSÍ STRÁNKY, pak víte, že jsem lidem v podobné situaci schopen a ochoten pomoci - tuto pomoc nabízím i Vám, konkrétně 4-denní individuální kurs. Kontaktujte mne prosím telefonicky, rád s Vámi domluvím termín a podrobnosti. Budu se těšit:)

 

(9.10.2005)
Tazatel: Hana Suková
Plemeno psa: kříženec labradora
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, mam starost o meho pejska Blakyho, jsou mu dva a pul roku a pred rokem jsme mu poridili brasko Cofiho - nemeckou dogu, pejskove se po kratkych pocatecnich problemech snaseji velice dobre, snazime se jim oboum dvoum davat stejne lasky a pozornosti, avsak nekolikrat do roka se Blaky zacne chovat znacne blaznive, neustale knuci, a sexualne otravuje  Cofiho, je to opravdu neunosne, nebot kdyz mu rekneme at prestane, tak na nas kouka jako by jsme mu ublizovali a neprestane - doslova ho musime odtrhavat nebot druhy pejsek se nemuze v klidu ani napit a Blaky mu hodne svira slabiny, rikala jsem si, ze je spatny ho napominat za prirozene projevy sexuality, ale vec uz opravdu prekrocila sve meze a pritel navrhuje kastraci, mam k ni vyhrady a proto kdyz jsem si precetla vas nazor na ni s ni uz vubec nesouhlasim, muzete mi prosim poradit jak jinak to vyresit?

Odpověď: Dobrý den:) Problém je v tom, že Vy a Vaši dva pejsci netvoříte jednu smečku s Vámi na jejím vrcholu. Nastavená hierarchie ve smečce totiž zásadním způsobem ovlivňuje i sexuální chování psů - jinými slovy, pokud se bude člověk chovat jako vůdčí pes, pak velmi znatelným způsobem utlumí i sexuální aktivitu svých psů...

A chování "psího vůdce"? K tomu nemohu nic jiného než Vám doporučit prostudování PSÍ STRÁNKY a mojí knihy "PŘIROZENÁ KOMUNIKACE A ŽIVOT SE PSY", kde jsou tyto věci a jejich důsledky na chování psů podrobně probrány. Včetně aktu zmrzačení psa, obecně alibisticky nazývaného "kastrace" - což vřele doporučuji k přečtení Vašemu příteli, Vy už to znáte...

Pokud budete chtít, můžete za mnou i s pejsky a Vaším přítelem přijet, předvedu Vám názorně, že tyto věci skutečně fungují:)

 

(2.10.2005)
Tazatel: Jana
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále! Chtěla bych Vám moc a moc poděkovat za příležitost zúčastnit se letošního soustředění, za Vaše neocenitelné rady, trpělivou a prospěšnou snahu vylepšit soužití tolika lidsko-psích partnerů, zkrátka za celou Vaši smysluplnou práci a naprosto perfektní psí stránky, kterými se teď (po přečtení Vaší knihy) poctivě se zájmem prokousávám (a že to trvá…:-)). Dasty (hovawart s "vysokou prdelkou" - snad mi to promine) je vděčná též - především za tu spóóóustu  péjsanů, volnost a snad i paniččin přerod…
Hodně věcí jsem díky Vám pochopila a následně změnila, a to nejen ve vztahu k Dastince či jiným psům, ale i v životě jako takovém. Začala jsem na sobě pracovat (sebedůvěra, klid, rozhodnost(!)…) a musím říct, že už teď, pár dní po soustředění, jisté změny k lepšímu pozoruju. Hlavně se na Dastíka ale dívám jinak a biju si do hlavy, jak jsem mohla být tak slepá a tak úžasného psa, jakým Dasty bezesporu je, dostatečně nedocenila. I když na klasický cvičák jsme chodily jen krátce, sama jsem ji cvičila víceméně podobným stylem, velmi jemně ovšem(prý až moc jemně, což nám bylo vytýkáno). Napáchala jsem fůru chyb, které Vy označujete jako ty, díky nimž pes ztratí důvěru v člověka jako vůdce smečky (př. Dasty ukazuje svou dominanci malému psíkovi, nezasvěceným lidem to připadá, že ho napadla a chce pokousat, majitel psíka řve, já Dasty odtrhávám a chovám se z jejího pohledu - a teď už i z mého - agresivně…). Teď je mi to samozřejmě jasné, hrozně mě mrzí, že mně to samotné nedošlo už tehdy, nebo aspoň že jsem Vás dřív nepoznala….
Co se stalo, stalo se, hlavně, že už to vím a případní další pejsci už to se mnou budou mít lehčí. Dasty je teď 6 let, vlastně je to dáma v psích letech daleko víc vyspělejší a rozumnější než já ve svých dvaceti:-). Přesto si myslím, že tvoříme spolu pěknou dvojku, mám ji nadevše ráda a vidím na ní, že ona mne a celou naši rodinu taky, jsme spolu skoro pořád, chodí za mnou kam se hnu (pokud se blízko nehne něco na způsob srnky), užíváme si každodenních vycházek do lesů, hry, výlety, mazlení… Problémy typu - vrčí na mě, kousnul mě, nesmím mu sáhnout do misky,…- vůbec neznáme.  Je tu ale přece jen to ALE, také kvůli kterému se vám tu tak rozepisuji.
Někdy mi připadá, že si ode mě drží jakýsi odstup. Třeba to nevynucené olíznutí po tváři - samozřejmě to známe, ale rozhodně ne s takovou četností jako Vy s Vaším Šedýskem, nebo oční kontakt - je tu, hlavně doma, na vycházkách, když zavolám jménem, ale už ne když ji oslovím při cvičení, když sedí u nohy. A ještě jedna věc - spaní v posteli. Nikdy jsem jí nebránila, aby si za mnou vlezla, ale ani jako štěňátku se jí nechtělo a když jsem si ji tam vzala, působila nervózně. Dodnes tam za mnou šupne pravidelně jen na první hodinu Nového roku (petardy), prostě když má velký strach. Od soustředění spí se mnou v pokoji každou noc (u postele) a jen jednou mi to nedalo a snažila jsem se ji tam nalákat. Šla, ale při cestě kvíkla - že ju zabolela nožka.
Tak vážně už nevím. Nechce se mnou spát, má strach z výšky postele, měkkosti, nebo si (jako vždy a vůbec se nedivím) dává pozor na bolest v nožce - má oboustranou dysplazii (něco mezi 1-2 a 2-3) a navíc má operovaná obě kolínka zadních nohou - osteochondróza a artróza či co (1. operace v 5 měsících, 2. ve 13 měsících ) - a ta rekonvalescence, no to je taky hrozně smutné povídáni:-((, a na dlouho. Mimochodem - stejný problém jako se sedáním na povel - jsem zaujatá a nedokážu rozlišit, jestli sedá pomalu kvůli bolesti (někdy určitě) nebo se to na mě naučila hrát a já jí to baštím (a hned tak nepřestanu).
Moc se Vám, pane Dostále, omlouvám za tu délku, asi jsem si potřebovala vylít srdíčko, mrzí mě, když  Dasťulka chvílema není ke mně tak otevřená jak bych si přála (tím víc, když vím, že je to jen a jen mojí vinou). A prosím Vás tímto o Váš názor, kterého si cením (a vím, že řeknete na rovinu, jak to vidíte, ať se to lidem líbí nebo ne). Snad jste si o nás na soustředění jistý obrázek udělal, i když je to krátká doba, úplně jiné prostředí, … Jsem rozhodnutá zabojovat a dokázat si i Dastince, že toho vůdce v sobě někde uvnitř mám. A jestli ještě v 6 letech není pozdě, pomohla by mně Vaše rada nebo povzbuzení. Jejdamane, to zas mám dnes náladu… Ještě jednou DĚKUJI za vše, moooc ode mě pozdravujte tu svoji partu - samozřejmě po psím, a přeji hodně dalších úspěchů a sil ve Vašem užitečném snažení. Pravděpodobně se o nás ještě dočtete v poradně...:-) to je taky super věc.

Odpověď: Také já děkuji Vám...:) I po tomto soustředění mne velmi potěšily maily od lidí, kteří se domů vrátili s "jinými pejsky" a "jinými pohledy na psí svět" - a tento Váš zařazuji do Poradny, protože obsahuje dotaz, který myslím si bude zajímavý i pro další čtenáře.

Každé soustředění v té formě, ve které probíhá, má obrovský vliv na pejsky. Jeho obsah i délka nejsou náhodné - je cíleně směřované k "nastartování" geneticky daných, ale v naší civilizaci potlačených smečkových instinktů. Každý pejsek se během těch několika dnů změní k lepšímu - notoričtí utíkači najednou neutíkají, špatně socializovaní jedinci po několika lekcích "slušného chování" se srovnají (pokud jim to ve vzácných případech nezatrhnou jejich pánečci) a štěňata se naučí komunikovat ve smečce. Společně se Šedym oživíme smečkové chování v rámci druhu - a já sám u pejsků účastníků "nastartuji" komunikaci mezidruhovou, jinými slovy naučím pejsky, že se dá komunikovat i s člověkem.

Ale - je tu jedno "ale". Ti, kteří přijedou na soustředění poprvé, se najednou setkají s něčím, co je pro ně zcela nové a v řadě případů i nepochopitelné. Ocitají se tak vůči svým pejskům v závěsu - psi skutečnost "psí komunikace" s člověkem přijmou velice rychle a velice ochotně. Člověk ne, ten musí překonat sám v sobě určité bariéry - někdo to zvládne rychle, někomu to trvá déle, někteří to nezvládnou nikdy. Ale - a teď se dostávám k tomu dotazu - pes, který je starší a byl vychováván "klasicky", již NIKDY nebude tak kontaktní a komunikativní jako pes, který je metodou přímé psí komunikace (a zde mám na mysli SKUTEČNOU psí komunikaci, nikoliv její rádobynápodoby) vychováván odmala, od samého začátku. Proto se Vám zdá, že si Dasty od Vás udržuje přes veškerou Vaši snahu určitý odstup. Ano, ta zdrženlivost a jakási "nedůvěra" v pozadí tam už zůstane, i když časem ještě ke zlepšení dojde. Ale nebude to nikdy takové, jako kdybyste Dasty "po psím" vychovávala odmala.

Další "háček" je v tom, že obrovskou roli v celém procesu hraje sama osobnost majitele psa. Každý z nás máme určité vlohy a já díkybohu dostal do vínku úžasný dar - to, co jsem pojmenoval "AlfaKontakt". Proto mám možnost během krátké chvilky "převzít" od majitele jeho vlastního psa a pracovat s ním - což dělám na psí škole, výcvikových servisech i psích soustředěních. Ale nejsem schopen překročit jisté hranice u člověka - i když i toho dokážu určitým způsobem a určitými metodami změnit v tom psím pohledu k lepšímu, ač to někdy dá hodně práce - a vždy daleko víc než s jeho pejskem. Pokud v člověku něco je, vyhrabu to na povrch. Pokud ne, pak to prostě nejde. Díkybohu, u těch, kteří se skutečně přijedou učit, se to dost daří.

Jinými slovy - teď musíte pracovat sama na sobě... Na soustředění samotném jsem z Vas měl skutečně dobrý pocit, protože jsem na Vás viděl, že i když jste se setkala s věcmi novými a možná i překvapujícími, dokázala jste je vstřebat. Teď to chce je jen použivat - stále, nejen v situacích, kdy o něco jde. Věřím, že to zvládnete - Vy věřte sobě a Dasty:)

 

(2.10.2005)
Tazatel: Nikola Bordovská
Plemeno psa: AMSTAF
Pohlaví: pes
Stáří: 11 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, pane Dostal. Dekuji za to, co delate, a za to, ze jsem vase stranky objevila. Chtela bych rict, a tim i reagovat na mail pani Ondrackove z 25.9., ze vite, proc pri stejnem dotazu odkazujete na predesle prispevky. Taky jsem hned psala dotaz. Nevim, jestli nedosel nebo nebyl umyslne zodpovezen, kazdopadne za to dekuji. Diky tomu jsem si zacla procitat poradnu a dostala tak odpovedi na mnoho mych otazek, pochopila jsem mnoho situaci. Vase odpoved vam zabere zhruba stejny cas, at je jakakoli, ale nam hodne pomuzete prave tim odkazanim na celou poradnu.
Vas pristup me nadchnul. Postupne se prokousavamm poradnou, uz mam doma vasi knizku a velmi me mrzi, ze bydlim na druhe strane republiky a nemuzu pravidelne navstevovat vasi psi skolu. Uz se chystam na kvetnove soustredeni a lanarim pritele, abychom vas navstivili v zajmu vycvikoveho servisu. Urcite delam mnoho chyb a asi jich jeste par bude, ale snazim se a myslim, ze diky vasemu pristupu uz Jamal zvlada byt doma sam i 5-6 hodin bez knuceni a velke devastace. Je velmi divoky a tvrdohlavy:) Na privolani reaguje vlazne. Nekdy vubec nekdy ano. Pred domem spis vubec na poli spis ano:) Spi s nami v poteli, kde se vzdy "nasackuje" mezi me a pritele a uzasne se tuli. Pres den spi nejradsi v me naruci, dokonce si v ni kouse buvoli kost. Zajimalo by me, na jake ceste je asi nas vztah? Jestli to z toho mala jde poznat. Podle toho, ze je klidny, kdyz je sam, bych rekla, ze to je dobre, ale z toho me vyvadi jeho reakce na privolani. Taky bych chtela rict, ze pejsek sam je nejlepsi zpetna vazba. Kdyz neco neudelam dobre nebo to udelam mechanicky, tak mi to okamite da vedet. Omlouvam se za rozsah meho mailu. Trochu jsem se rozepsala:) Mockrat dekuji a preji hezky den.

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) Váš dotaz mi bohužel skutečně nedošel, protože já zodpovídám každý (pokud splňuje základní náležitosti - viz "Zadávací formulář" - jinak totiž ani zodpovědět nejde). Ale velice mne těší, že jste jako většina čtenářů PSÍCH STRÁNEK správně pochopila, proč odpovídám v některých připadech odkazem na dřívější příspěvky - protože to je v daném případě prostě ta jediná možná a nejúčinnější rada:)

U 11-týdenního štěňátka ještě nelze mluvit o přivolání v pravém slova smyslu. Takto malé štěně se Vás ještě bude držet, protože dobře ví, že bez Vaší ochrany nepřežije. Ale nedejte se tím ukolébat, za pár měsíců bude vše jinak. A na jaké cestě je váš vzájemný vztah? To zatím skutečně poznat nejde... řekl bych, že máte pejska určitě ráda (a on Vás), jste zodpovědná a pokud nezapomenete a zvládnete vedle "chůvy" i "vůdce", pak budete mít dobře našlápnuto. A pokud budete chtít, určitě Vaši "smečku" velice rád poznám v rámci výcvikového servisu, který by se mi jevil pro Vás jako nejvhodnější - budu se těšit:)

 

(2.10.2005)
Tazatel: Ivana Tvrdá
Plemeno psa: kříženec pitbula
Pohlaví: pes
Stáří: ???
Kastrace: ???
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, ráda bych Vás poprosila o radu. V místním útulku jednou týdně venčím "problémové" pejsky, kteří jinak chodí ven jen s ošetřovatelkama. Zrovna teď venčím křížence pitbula. Je agresivní a nedůvěřivý(s jeho minulostí se mu nedivím). Mám Vaši knížku a snažím se držet určitých zásad - nedívat se do očí, nehladit přes hlavu atd. Nevím ale jak se k němu "dostat" - ráda bych dosáhla toho abych s ním nechodila s náhubkem a důvěřovala mu.  Nevim jak mám udělat ten první krok. Občas se přistihnu, že mám strach(a to není dobře). Na vycházce jde normálně a mě si nevšímá, ale já chci víc ...  I no si zaslouží žít normální život. A nazávěr bych Vám ráda řekla, že Vaše knížka je jediná, která je na úrovni(a že jsem jich přečetla), jste jeden z mála lidí, kteří opravdu pejskům rozumí. Musím říct, že od té doby co jsem začala pracovat sama na sobě se i můj pes Argo (kterého jsem si vzala z útulku) chová jinak. Každý majitel psa by měl začít nejprve u sebe.  Děkuji za to že vůbec jste, změnil jste mi pohled na pejsky a za to Vám děkuji.  Přeji Vám hlavně zdraví a spokojenost. S pozdravem Ivana Tvrdá.

Odpověď: Dobrý den, moc děkuji...:) Víte, psi v útulku se především chovají trochu jinak než psi mimo něj - oni nejsou fixovaní na člověka (protože procházejí rukama více lidem a chybí tam skutečný vztah), jsou fixovaní na místo - důvěrně známý útulek pro ně představuje ten jediný pevný bod v jejich současném životě. Svého času jsem také chodíval do místního útulku venčit pejsky a poznal jsem jejich psychiku i důvody toho, proč jsou takoví, jací jsou. Na druhou stranu jsem pár pejsků dostal i k novým majitelům a vím, že ten klíč ke psí duši je právě tady - každý pes velmi intenzivně hledá "svého" člověka. Proto je jediná možnost vytáhnout psa z útulku a tuto šanci mu dát. Pokud je "Váš" pitbulí kříženec ještě mladý, má velkou šanci. A pokud budete mít možnost, tu šanci mu dejte - vezměte ho aspoň na pár dnů z útulku k sobě a snažte se vybudovat v něm základy důvěry vůči člověku. Ne přes podrobování, ale přes nabídku spolupráce a dostatek času. Na to nestačí jen procházky, protože po nich opět následuje návrat do útulku - tady ale musí následovat návrat k člověku. Věřím, že Vy na to máte - zkuste to a já Vám oběma budu držet palce:)

 

(2.10.2005)
Tazatel: Martin Nerad
Plemeno psa: AMSTAF
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál. Včera mi přisla domů Vaše kniha a já začal pilně studovat. Navíc jsem si o AMSTAFech sehnal na internetu hodně informací a jsem v kontaktu s více chovateli a majiteli. Byl jsem nadšený, že další rok se zúčastním Vašeho soustředění i s rodinou kamaráda(sharpei). Ale po přečtení příspěvků z roku 2003 jsem zjistil, že psi této rasi se Vašeho soustředění nemohou zúčastnit. Je ti veliká škoda a převládl u mě pocit velkého zklamání, ale určitě víte co dělate. Škoda, že jste tak daleko od našeho bydliště. Rádi bychom navštívili Vaše přednáškz, lekce atd.. Opravdu se mi nechce věřit, že naše zlato by se mohlo změnit v zabijáka. Vždyť každé 2 měsice se zúčatňujeme tkzv. stafordího venčení a žádné komplikace nenastali. A my se tak moc těšili na Vaše soustředění.... S pozdravem Martin Nerad.

Odpověď: Dobrý den:) Chápu, že jste zklamaný - ale věřte, že jsem k tomuto kroku (ač velice nerad) přistoupil až po vlastních zkušenostech s AMSTAFy na soustředění (viz seznamy plemen) a ve své Psí škole FALCO. A pokud lezete po zemi, snažíte se rozpáčit staffordí čelisti, pokud 90% času musíte věnovat psu, který si vždy vyhlédne svého "třídního nepřítele", kterého se cíleně snaží zlikvidovat (i s náhubkem), pokud se stejným psem musíte bojovat sám, pokud je nešťastný on i jeho majitel, protože AMSTAF prostě ve volné smečce fungovat nebude - pak skutečně (a nejen na základě těchto zkušeností, ale i dalších prožitých na vlastní kůži - resp. kůži svých psů) dojdete k určitým restrikčním závěrům, které musíte uplatnit. Neříkám, že každý AMSTAF se nutně stane zabijákem - ale pokud nastane vhodná konstelace okolností, pak u 100% z nich je zabití jiného psa vysoce pravděpodobné až jisté. Takže u mne to není psí rasismus - ale sám se někdy podívejte kolem sebe, kolik zodpovědnějších majitelů AMSTAFa si vezme na triko svého pejska pustit navolno mezi jiné psy. A pokud nyní máte 3-měsíční fenku, pak aplikací prosté matematiky nemohu vzít argument "Vždyť každé 2 měsice se zúčatňujeme tkzv. stafordího venčení a žádné komplikace nenastali" a především - přečtěte si prosím, co jsem napsal o "bojových plemenech" a jejich psychickém vývoji na časové ose. Za rok a fous si pak můžeme říci, nakolik mám nebo nemám pravdu (máte fenku, se psem byste na tom byl ještě hůř) a jak se Vaše fenečka chová vůči svému psímu(!) okolí - ve věku 3 měsíců je to ještě malé štěně, u kterého skutečně nelze vyvozovat žádné závěry. Ale pokud mne navštívíte v rámci VÝCVIKOVĚHO SERVISU nebo jiné akce (přednáška apod.), pak rád poznám i Vaši fenečku:)

A ještě jedna věc, abych uklidnil potenciálně rozvášněné zastánce těchto plemen - svého času jsem o těchto věcech mluvil i se známým chovatelem tohoto plemene. I on uznal (i když se mu do toho moc nechtělo), že to z hlediska psů (ne lidí, v tom jsme se také shodli) problémové plemeno je. A prosím - neplést si plemena STAFFORDŠÍRSKÝ BULTERIÉR a AMERICKÝ STAFFORDŠÍRSKÝ TERIÉR...

 

(2.10.2005)
Tazatel: Zuzana H.
Plemeno psa: drsnosrstý jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Prosím, poraďte, jak na hyperaktivního jezevčíka. Venku je zvyklý běhat bez vodítka, ve většině případech se dá odvolat od psa, i když né vždy a někdy né hned. Pořád lítá a je k neutahání a myslím, že má dost nevypočitatelnou povahu, proto ho pouštím jen opravdu když vím, že nevběhne nekontrolovatelně do silnice. On poslechne, ale je tak živý, že podle silnice musí jít na vodítku, není 100procentní. A ani po 4 hodinách venčení není vylítaný a v pohodě, ze začátku vycházky tahá na vodítku, jak vidí našeho dalšího psa před námi bez vodítka volně pobíhajícího, začne i hysterčit. (Druhý pes je absolutně v pohodě, je 100procentní)! Jak musím jezevčíka chytit na vodítko, když se blíží silnice, či když si někde venku sednem a psi nesmí pobíhat, tak kňourá a nechce v klidu sedět, nebo ležet. Je to můj třetí pes a druhý jezevčík, ale takhle aktivního psa jsem ještě nezažila. Má neuvěřitelně hyperaktivní povahu, není v klidu, jen doma je úplně v pohodě, v klidu leží a odpočívá, což mi nikdo z okolí nevěří. V autě pokňourává a chce zlobit, těší se ven, to si ale vyřeším, jen né vždy stoprocentně. Říkáme mu "tryskomyš".  Mimo psa mám i koně a našeho jezevčíka beru s sebou i ke koníkům, kde má možnost hodiny běhat, chodí se mnou i na vyjíždky a běhá za koňma, ale pořád řádí jak černá ruka a někdy trvá dýl, než poslechne na povel. To na něj pak musím víc zdůraznit povel a on přijde, jakoby provinile, že neposlechl a jak dostane volno, o ničem neví, z trestu si nic nedělá. Občas už jsem ho musela i povalit na záda, byl rozjančenej a nekontroloval se, když i vyjel, né nějak nebezpečně. Pořád se teď musím projevovat víc a víc, zkouší to na mě, ale řekla bych, že je to v mezích, že celkem poslouchá, jen je to dost náročný, je hodně živý. A teď hlavní problém. V poslední době se stalo, že pejsek udělal doma potřebu. Bylo období, kdy se v pohodě naučil chodit jen ven, myslela jsem, že je to v pohodě, ale teď jdem ven, přijdem domů a pejsek vykoná potřebu na koberec. Ale pozor, jen když jsme doma. Když je přes den zavřený sám, tak v pohodě čeká, až přijdem z práce, to vydrží, ale předevčírem se mu podařilo 3 x za noc udělat potřebu na koberec, bez předešlého varování. Vžycky jsme byla zvyklá, že si pes třeba v noci zakňučí u dveří, když mu třeba něco nesedne k jídlu a nemůže vydržet. Ale tenhle ne. Taky se mu toto stávalo i dřív, když byl na návštěvě, nebo u někoho v bytě, nebo v domě, tak si naprosto nedělal a nedělá hlavu s tím, kde a jak by měl potřebu vykonat. Nechápu to. Od začátku,(mám pejska od 6 týdnů stáří), jsem ho netrestala za loužičky na koberci, jen venku jsem ho chválila, že tam je to dobře, chvíli to vypadalo v pohodě a teď tohle. No, nechci Vás moc zatěžovat. Píšu do Vaší poradny poprvé a popravdě, nečetla jsem poradnu celou. Vaší knížku jsem přečetla. Teď si čtu svůj dotaz znovu a je mi úplně jasný, že chyba je ve mě, jenže mě nejde ani tak o poslušnost, to je celkem Ok, jen by mě zajímalo, zda je možný, aby se takhle malý pes nikdy neunavil a proč dělá doma to, co má dělat venku = shrnutí. Díky moc za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Výraz "100%" spolehlivost u psa je nesmysl. Vím, že to propaguje především klasická kynologie, ale ta si bohužel ve své honbě za procenty a body neuvědomuje jednu zcela zásadní věc - pes je živý myslící tvor, schopný analyzovat situace a podle nich měnit svoje chování, stejně jako člověk. A ani člověk není 100% odhadnutelný a kolikrát udělá něco zcela jiného, než od něj okolí očekává... Stejně tak i pes.

Skutečně nemá smysl čekat od 10-měsíčního jezevčíka, že Vám kolem silnice půjde navolno u nohy, nic ho nezaujme a on nezmění směr nebo tempo chůze. A psi "hyperaktivní" (správně řečeno temperamentní) jsou na tom ještě hůř - mají vysokou potřebu aktivního pohybu a nic jim neunikne, prostě takoví jsou a nemá smysl jim kazit radost ze života. Sám takového pejska mám a vím, že jak je venku živý a aktivní, tak je doma klidný a spokojený. Ano, venku to znamená být stále ve střehu, ale ta psí radost ze života a aktivita je nádherná (aspoň pro mne). A proto prostě vezměte na vědomí, že Váš jezevčík je z rodu těch "tryskomyší" - je to vlastnost, ne chyba. Je jaký je, pokud byste měla jiného pejska, byl by buď stejný, klidnější nebo flegmatik. Ten Váš Vám dá více práce se zvládnutím, ale ještě není zcela dospělý a věřte, že s postupujícím věkem se bude i on zklidňovat.

Druhý dotaz - nemohu k němu napsat víc, že pokud je pejsek v pořádku po zdravotní stránce, pak se jedná o chování vyvolané "chaosem" ve směcce. Něco je u vás silně v nepořádku a toto je způsob, kterým on to dává najevo. Takže - zamyslete se nad smečkovou hierarchií a celkovým prostředím, ve kterém spolu s pejskem žijete. Tam je klíč. Držím Vám palce:)

 

(2.10.2005)
Tazatel: Iveta Koubková
Plemeno psa: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Chci se zeptat na pro mne důležitý problém. Jak snáší psi přechod z tepla do zimy ? Myslím tím, že náš pejsek je přes den, (kdy nejsme doma) venku, ale když přijdeme domů, tak je s námi i v domě a zatím doma i spí. Už jsem slyšela více názorů o tom, že ho zdravotně odrovnáme (myslím samozřejmě v zimě - v době mrazů). Navíc si nejsem jistá, jestli ho vůbec někdy odnaučíme v domě spát - rozhodně bez nás velkou část noci vydrží, ale je zvyklý, že za námi kdykoliv může do ložnice. Manžel teď začne stavět boudu, která zatím nebyla zapotřebí, protože před deštěm a větrem je chráněný střechou, na zimu to ale stačit nebude. Vím, že jste zastáncem toho, aby pejsek čekal doma, ale myslím, že i pro Benjiho je méně nudné, když může "řádit" vedle domu v zahradě a nikdo mu nevyčítá, co tam vyvádí. Co máme tedy udělat pro to, aby zimu náš pejsek přežil ve zdraví, ale s námi ? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Bernský salašnický pes je plemeno s kvalitní srstí, schopné snášet dobře i nižší teploty. Ale dospělý pes, ne 5-měsíční štěně... Je velice mnoho důvodů, proč byste tento "problém" měli řešit až přiští zimu (viz Poradna). A zkuste si někdy dát například tu práci a sledovat údajné "řádění" Vašeho štěněte na zahradě po dobu Vaší nepřítomnosti - možná budete velice překvapeni...

Jinak pro "pobyt" pejska venku platí pár základních pravidel - bouda musí být přiměřené velikosti, zateplená, pelech izolovaný od země nejlépe čistou slámou. Postavená v závětří a s dostatečnou ochranou proti sněhovým návějím, nejhorší pro psa není samotná zima, ale průvan.

Pokud ale skutečně chcete a stojíte o to, abyste na svém štěněti nenapáchali škody do jeho dalšího života, pak nechte klidně pejska v domě. Nebojte se, pokud s ním budete absolvovat hezké aktivní procházky, pak mu s vámi takto strávené 3 hodiny denně dají daleko více než celý den na zahradě. A dnešní pes už je přeci jen "pohodlnější" - a lidé zákeřnější vůči venkovním psům...

 

(2.10.2005)
Tazatel: Michaela
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 7,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, predem meho dopisu vam chci podekovat za vase stranky,jenz mi uz v mnoha pripadech pomohly s vychovou meho zlatacka Blue. Blue byl od malicka uzasne pozorne a ucenlive stenatko a nebyly s nim absolutne zadne problemy. Do veku 4 mesicu zvladal hrave vsechny zakladni i obtiznejsi povely,nikdy nic neznicil atd. Kazdopadne ted kdyz uz je v puberte tak jsem u neho zacala pozorovat zmeny. Za prve na povel ke mne nereaguje uz tak casto jako pred tim,ale o tomto chovani jsem cetla,ze casem zmizi a tak si z nej zas az tak hlavu nedelam. Muj nejvetsi problem a to je vlastne i ma zadost o radu je to,ze kdyz si doma hrajeme tak se Blue vzdycky rozvasni do takove miry,ze zacne kousat do rukou,chnapat po nohou a to az tak,ze z toho mivam modriny. Otazkou je jak usmernit takoveho psa? Zkusila jsem dominaci,kdy jsem mu porucila sednout a nehybat se (obcas to funguje a obcas ne),zkusila jsem netecnost-kdy jsem se k nemu otocila zady a ignorovala ho (to zacal stekat ci chnapat po satech), zkusila jsem i prisny hlas do kupy s chnapnutim ho za kozich mezi lopatkami (na nasili reagoval chnapanim a opetovanym nasilim). Kduz uz to jde do extremu a nic nefunguje tak musim odejit a zavrit se v jine mistnosti a nechat ho vychladnout. Pomalu si nevim rady.Prosim,mate-li nejake zkusenosti s takovymhle chovanim poradte co s tim a jak ho odstranit. Diky za pomoc, z Izraele zdravi Michaela.

Odpověď: Dobrý den, posílám pozdrav do Izraele:) Ano - máte teď svého zlaťáčka na začátku psí puberty. Proto ta "neochota" poslechnout na přivolání a samozřejmě i další pokusy vybojovat si vyšší pozici - proto i to chňapání, kousání, testování, co Vy na to. Víte - nerozumnější by bylo prostudovat si v Poradně těch dodneška již mnoho příspěvků na toto téma... napsal jsem toho již tolik, že se teď (a přiznávám, že velmi nerad) budu již po x-té opakovat.

Pokud budete používat v podobných situacích reakce typu "sednout a nehýbat se" nebo svého pejska zavírat do jiné místnosti, věřte mi, že v prvním případě naprosto nepochopí, co mu tím chcete říct a v tom druhém si spolehlivě zničíte vztah mezi vámi dvěma. Pokud do toho dáte násilí, pak na agresi dostanete jedinou odpověď - opět agresi. Co tedy dělat? Reagovat po psím - občas si prosím všímejte, co udělá jiný pes, pokud to na něj zkusí někdo podobně jako Váš Blue na Vás. Stiskne druhého psa za kůži na krku (seshora) a výstražně zavrčí... štěněti stiskne čumák... přetočí "zlobivce" na zem... kolikrát už jsem to tady popisoval, že...:( A především - žádné z těchto jednání není mechanika - za každou touto činností stojí v pozadí emoce silného, sebevědomého jedince. Pokud se tedy podle nyní popsaného budete chovat i Vy, pak to od Vás Blue vezme. Pamatujte - ne agrese. Pokárání nebo potrestání (pokud na Vás reaguje Blue tak jak popisujete, je to ta nejlepší zpětná vazba, že to neděláte dobře - chybí právě ty správné emoce, Vy se s ním jen perete). A hlavně budování hierarchie smečky a vlastní autority každým okamžikem, který spolu strávíte. Ještě není pozdě, ale máte nejvyšší čas... Držím Vám palce:)

 

(25.9.2005)
Tazatel: Jiří Serbus
Plemeno psa: šarpej
Pohlaví: pes
Stáří: 9 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěl bych touto formou poprosit o radu, jak pomoci svému "Bestyášovi". Je to 9 let starý černý šarpej (málo "kožnatý") a po očkování - jako štěně - nebyl u lékaře. Není to tím, že bychom nechtěli, ale je velmi "svůj" a ze strachu by pokousal. Náhubky jsme zkoušeli asi čtyři, ale žádný nešel použít. Nyní má ale problém zřejmě s konečníkem, vžy večer a někdy i ráno se stále točí, snaží se olizovat a kvílí. Dostal tablety na odčervení (14 dní), to nepomohlo, pak jsem od veterináře dostal mazání TETRA - Delta. Po dvou dnech to už vypadalo že bude dobře, ale včera a dnes máme opět problémy. Opět se snaží olizovat konečník, intenzivně po sobě očichává a je celkově velmi neklidný. Při venčení jsem prohlížel trus, nic neobvyklého však nemá. Žere zcela normálně (denně mísa rýže s kuřecim masem a zeleninkou) a není nijak apatický. Nehubne. Nevím jak mu pomoci, dostat ho do ordinace je i pro mne neproveditelné, nehledě k tomu, že ostatní psi na něj útočí a sám problém nevyřeším. Prosím, můžete mi poradit, co je možné ještě udělat? Chci svému kámoši pomoct a nevím jak. Děkuji za odpověď, zdravím Serbus.

Odpověď: Dobrý den, nejsem si zcela jistý, zda jsem to pochopil správně - ale Váš nyní 9-letý pes byl u veterináře naposled jako štěně?! A co pravidelná očkování a další záležitosti... vážně se mi tomu nechce věřit. Ale po tom, co píšete dál, tomu asi už věřím. Nic ve zlém, ale omlouvat psa tím, že "je svůj" a nebýt ho schopen dostat ani na veterinu, to svědčí pouze o dvou věcech: o totálním nezvládnutí a nedůvěře vlastního psa. Nezlobte se, že to tak píšu, ale tohle prostě opravdu nejde... ano, již jsem se setkal s podobně uvažujícími majiteli psů, kteří výše popisované omlouvali větami typu "je svůj", "je to osobnost" - ale tohle není pravda. Je spousta věcí pro psa nepopulárních, ale pokud je pes z obou výše uvedených důvodů není ochoten podstoupit, je to kolosální průšvih pro všechny zúčastněné. Pes není divoké zvíře, které je zapotřebí kvůli každému zákroku uspávat (i když i s tímto přístupem se bohužel leckde setkávám) a popravdě, mám pocit, že takto by skončil právě Váš šarpej - a zcela zbytečně, jen díky své "nevýchově"...

Popisovaný problém po stránce veterinární vypadá na zažívací problém, resp. problém s vyprazdňováním. Může to být i problém s análními žlázkami, ale to musí určit skutečně jen veterinář. Upřímně - budete ho tam muset zkrátka dostat, nebo může veterinář zajet k Vám. Osobně bych zkusil dát den hladovku a pak tři dny krmit dietní konzervou, to si myslím, že má velkou šanci na úspěch, už jsem podobné případy s problematickým vyprazdňováním zažil. Pokud ne, pak budu vám všem držet palce, ať to ve zdraví přežijete, protože ten problém (myslím tím nezvládnutí svého psa) jste nechal příliš dlouhou dobu vyzrát a pokud je pravda vše, co píšete, pak jen tiše žasnu, co vše je možné... Prosím, u svého příštího psa už skutečně postupujte jinak - v jeho i ve svém zájmu. U "Bestyáše" budu držet všechny palce, ať problém zvládnete, nemohu pro Vás víc udělat. Leda ho mít týden u sebe a navázat ho na sebe tak, že mi začne věřit a zvládne i tu veterinu - ale to z ryze praktických důvodů opravdu nejde a přesně tohle jste měl totiž za těch 9 let udělat Vy...

 

(25.9.2005)
Tazatel: Jana Šímová
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 10 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále,moc Vám děkuji za Vaše stránky a lituji,že jste tak daleko od nás,že nemůžeme s mým Maxem navštěvovat Vaši Psí školu.Oba by jsme to moc potřebovali.Nejvíc mne trápí Maxova kousavost.Kouše do všeho a nejraději do mne.Přečetla jsem si v knize o bíglech,že je to tím,že mu rostou zoubky a že ho to bolí.Vždy když začne kousat snažím se mu dát něco vhodnějšího na kousání-gumová kolečka nebo provazové hračky.Ale nejlépe mu chutnají moje nohy a ruce.Ale jeho zoubky jsou jak pilky a je to velmi bolestivé.Prosím ,poraďte mi jak ho mám trestat a jestli už vůbec chápe co na něm chci!Na přivolání se mi zdá,že už reaguje.Když začne kousat,říkám mu Fuj a když přestane pochválím ho a dám mu odměnu.Někdy to zabere ale většinou ne.Moc děkuji za radu a vůbec za ty Vaše bezva stránky a za tu práci,kterou tomu věnujete!!

Odpověď: Malá štěňata všech plemen poznávají svět kolem sebe také tím, že do něj prostě koušou. Je to věc, která s přezubením odezní. Štěně během přezubování (tj.kolem 5. měsíce věku) skutečně potřebuje mít k dispozici "kousací", nebo lépe řečeno "masírovací" předměty. Trestání je nesmysl - stačí jen několikeré upozornění stiskem čenichu ("kousnutí" prsty tak jak to udělá dospělý pes nebo fena), pokud to uděláte správně a ne pouze mechanicky, nýbrž i s těmi nezbytnými vůdcovskými emocemi v pozadí, pak to zabírá velmi dobře a velmi rychle. Držím palce:)

 

(25.9.2005)
Tazatel: Ing. Petr Prager
Plemeno psa: střední knírač
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostál, dnes jsem poprvé narazil na Vaši psí poradnu a jsem nadšen!!! Také jsem si hned objednal Vaši knihu abych se o svém Britovi dozvěděl co nejvíc a lépe jsme si rozumněli. Také jsem si četl téměř tři hodiny v příspěvcích a Vašich odpovědích v poradně. Přiznám se, že Vaším přístupem k výcviku a "životu" se psem jsem nadšen a podpořen ve svém přesvědčení, že život se psem(zvířetem) mi ohromně obohatil můj život a doufám, že i jeho je se mnou a mojí rodinou (celou jeho smečkou)je spokojený. Nechávám se od něj zaujmout přírodou, hlavně Jizerskými horami, kde mám chalupu, jsa člověk městský mělnický, donekonečna sleduji jeho čenich(jak bych si přál sdílet s ním všechny ty vůně i nevůně, které já nikdy nepoznám, zaznamenat zvuk nebo pohyb tam někde, kam já nevidím ani neslyším nic). Od jeho malička s ním trávím dny na procházkách, projížďkách na kole nebo na lyžích, jakož i dovolené na kole po celé republice. Je to silný, vitální a vytrvalý společník, pro kterého není problém s patřičnými přestávkami, proloženými koupáním, denně uběhnout kolem 40km (on si to ještě prodlužuje svojí aportovací zábavou)a to každý den po celý týden. To všechno je pro něj přirozené, stejně jako odehnat každé zvíře(psa, slepici nebo kočku)z našeho pozemku a často hodiny bez hnutí nejlépe zvrchu pozorovat zaujatě okolí a hlasitě vyštěkat(bez dalšího)všechny okolojdoucí lidi. Problém je se psy, kteří se odehnat z pozemku nenechají. Fenky galantně uvítá, na psy(jakékoli velikosti a rasy)v 80%zaútočí, i když dostane pokyn "nesmíš". Stejně tak ho nezastavím před pronásledováním hlučného motocyklu. Na vodítku je vůči psům ještě agresivnější. Přitom na cvičišti, kde jsem s ním byl tento problém odstranit se choval klidně, psi byli všichni navolno bez vodítka, pak odloženi a žádný problém. Myslím, že mám jeho plnou důvěru, cílevědomně se o to snažím, snažím se být pro něj srozumitelný a předvídatelný. Podle toho, co jsem stačil přečíst z Vaší poradny ale pro výše uvedené případy pro něj dost srozumitelný nejsem a nebo mi nevěří, že ten problém s těmi psy a motorkami jako vůdce smečky uspokojivě vyřeším.(asi má pravdu, s cizími psy se opravdu nerad peru). Ale věřím, že až si přečtu Vaši knihu, pomocí řeči mého těla mi porozumí. Protože mně velmi zajímá, co se děje v jeho hlavě při různých situacích, jak je vnímá a také vidí, a chci o tom jako videoamatér načit film (Svět očima psa)chtěl bych Vás požádat o Váš názor na psí vidění(dvoubarevné -zelená a fialová a ostatní stupně šedi, zaostření od 0,3 do 6,5m jak jsem se někde dočetl)a z pohledu cca 45cm od země na kolenou už teď pozoruji kamerou svět. Také mě zajímá Váš názor na zátěž, kterou jsem výše popsal a zda není třeba doplňovat stravu nějakou výživou na klouby. Závěrem se omlouvám za trochu nesouvislý dotaz, ke kterému jsem se odhodlal teprve po hodinách váhání, za Váš čas, který mu věnujete. Na závěr chci řící, že nejsem ani "pejskař" ani pes Brit není hýčkaným mazlíčkem domácnosti. Ostatně na to je příliš sebevědomý a aktivní, aby se nechal pouze válet po gauči. Snažím se ho co nejvíce poznat, poznat jeho charakter, abych se s ním mohl co nejlépe dorozumnět. Přeji hezký den Ing. Petr Prager.

Odpověď: Snažím se teď ve Vašem mailu "vybrat" konkrétní dotazy - snad se mi to podaří... Trochu mi přijde, že pejsek není zvládnutý tak, jak by měl a jak byste si možná sám přál - a v tom Vám nepomůže žádná teorie a skutečně musíte toho "vůdce" v sobě nalézt. Moje kniha Vám pomůže najít cestu, ale vyšlapat si ji musíte sám - řeč těla není nic mechanického a základem jsou vždy emoce a přirozená autorita.

Také Vám nechci brát chuť k filmování "světa psím očima", ale opět to bude jen mechanické snížení zorného pole na 45cm nad zemí, nic víc. Pes vnímá svět okolo sebe zcela jinak - především na základě čichových vjemů, instinktů, které my lidé již ve valné většině dávno nemáme a teprve potom přicházejí na řadu zrak a sluch. Ale i ten zrak funguje trochu jinak - pes registruje především pohyb (a věřte, že dovede zaostřit na řádově mnohem větší vzdálenost než uvádíte), ten je pro něj zajímavý, detaily ve velké blízkosti - prostě si myslím, že prostředky, které máme k dispozici, nikdy nebudeme schopni vnímání světa psím pohledem zachytit, protože zkrátka a dobře funguje na jiném principu... Ale myslím, že na to přijdete sám, až strávíte s kamerou několik hodin "na kolenou" a budete se snažit přijít na to, co Brita vlastně zaujalo, když Vy nic zajímavého právě nepozorujete:)

 

(25.9.2005)
Tazatel: Eduard Volek
Plemeno psa: maďarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Máme problém, že náš pes se vždy choval i k dalším psům kamarádsky.Asi od dvou let má ke psům zcela negativní postoj.DÁ SE S TÍM NĚCO DĚLAT ???

Odpověď: Jistě. Třeba začít tím, že si nastudujete něco o psím chování (třeba právě na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH), o psí pubertě, psím dospívání, a pak přijdete na to, že takto položený dotaz ani zodpovědět nelze. Proč? Protože pes se vyvíjí a žádná radikální změna jeho povahy se neobjeví ze dne na den a hlavně bez příčiny. Z Vašeho dotazu není vůbec jasné, CO považujete za negativní postoj (protože to může být skutečně jen zcela normální projev psí dominance), CO tomu předcházelo a JAK se dotyčné chování skutečně projevuje. Jinými slovy řečeno - informace ve Vašem dotazu jsou skutečně nedostačující, nezlobte se. Je to jako kdybyste mi sdělil, že Vám přestalo jet auto, a nezmínil se ani slovem o tom, co tomu předcházelo, jak se to stalo a jak se závada projevuje. Zkuste si přečíst dotazy jiných lidí, pochopíte, o čem mluvím... ale jak jsem napsal, věřím tomu, že po přečtení základních materiálů PSÍCH STRÁNEK budete již sám vědět o skutečném chování psa na prahu dospělosti daleko více:)

 

(25.9.2005)
Tazatel: Ondráčková
Plemeno psa:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Vážený pane Dostále, reaguji na Vaši odpověď z 11.9.2005. Byla jsem velmi překvapena. Zkuste si najít stránky:www efauna.cz/pes/výcvik/základy_pochvaly/hhp, které mi byly doporučeny. Tam se dočtete. že mezi výcvikové pomůcky patří obojek, vodítko, jako možné tresty možno použít vodítko, pro štěnátka světe div se i noviny. Takže co Vy nazýváte prachsprostou agresí, jinde tak razantně nezavrhují. Takže suďte nebohého majetele pejska. Zjišťuji, že co chovatel, to jiný názor. To pochopím. Spíše mě překvapil věcný obsah Vaší odpovědi. Zkuste se vžít do role tazatele. Mnohdy má omezený přístup k internetu nebo ho nevlastní vůbec. Proto třeba nemá tolika možností k získání informací. Myslím, že místo těch několika řádků, které jste věnoval informaci, že vše bylo řečeno a že nebudete neustále opakovat to samé dokola, jste mi mohl stručně zodpovědět mé 2 dotazy. Vám by to zabralo stejný čas a mně by to ušetřilo zklamání z Vaší odpovědi, na kterou jsem čekala. Omlouvám se, že jsem Vás okradla o čas.

Odpověď: Vážená paní Ondráčková, protože mi byl tento Váš "příspěvek" adresován do Poradny, zodpovídám jej tady. I já jsem velmi překvapen - zlobou a téměř až agresivitou tohoto Vašeho mailu, kterou si rozhodně nenechám líbit... Zkuste se i Vy vžít do role člověka, který se kolikrát setkává s tak nepochopitelně špatným a nesmyslným vztahem k psům, že z toho zůstává rozum stát. A právě proto se snaží ze všech sil označit ty špatné věci správnými jmény (ať už je propaguje kdokoliv a kdekoliv), přestože to lidé jako Vy nedokáží strávit. Trestejte svého psa vodítkem, novinami - a věřte tomu, že Váš pes Vám Vaši agresi vrátí. Nepřeji Vám to, ale určité věci fungují skutečně velmi spolehlivě. I před tím se snažím lidi uchránit - ale komu není rady, tomu není pomoci... a agrese místo "psího potrestání" (lépe řečeno pokárání) je tím prvním a nejsilnějším stupněm k tomu, že se jednoho dne pes vzbouří vůči vlastnímu majiteli.

Zklamání? Mne jste zklamala Vy. Přeji hezký den a mé PSÍ STRÁNKY prosím již nečtěte, jsou určeny lidem, kteří se ke svým psům i lidem, kteří jim mohou pomoci, umějí chovat lépe. Souhlasím s Vámi v jediném - odpověď Vám byla podle toho, jak se Vás dotkla a co jste si z ní vzala, skutečně jen ztrátou mého času a víc se již tímto případem nebudu zabývat. Dále berte prosím na vědomí, že nejsem povinen skládat účty, proč a jak jsem odpověděl - vždy odpovídám tak, jak mi to v daném případě přijde nejvíce efektivní pro tazatele a tak jsem odpověděl i Vám. Pokud se tazatel cítí dotčen, je to pouze jeho vlastní problém, ale pokud si neumí vážit toho, že mu věnuji zcela zdarma svůj volný čas, pak mu jej prostě již nikdy věnovat nebudu. Komunikuji pouze se psy a slušnými lidmi, tomu mě naučily zkušenosti především z posledních několika let.

 

(25.9.2005)
Tazatel: Andrea Sechovcová
Plemeno psa: výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 20 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vazeny pane Dostal, dekuji za Vasi poradnu, ktera mi pomohla znovu porozumet nadherne psi povaze. Benedikt se zmenil, i kdyz stale utika za veverkama a nekdy se snazi prosazovat svou osobnost trochu ostrejsimi zpusoby. Jsem stastna i za tyto male zmeny, ke kterym mi pomohla prave Vase poradna. Mohl by jste mi vysvetlit, co by mohlo znamenat jakoby protahovani pokazde, kdyz po nem neco chci. Duvera mezi nami neni jeste uplna, ale doufam, ze se k ni dopracujeme. Posilam pozdravy a pohlazeni Vasim pejskum a dekuji.

Odpověď: Také děkuji a jsem rád, že si začínáte vzájemně rozumět:) K Vašemu dotazu - pokud jsem pochopil správně, na co se ptáte, pak si Vás pejsek testuje "myslíš to vážně?" a Vaše reakce musí být okamžité zesílené potvrzení, po lidsku "ano, myslím to vážně!". Zjistíte, že po krátkém čase protahování zmizí a pejsek Vás daleko více "bere". Tak držím palce a Bena za mě taky pohlaďte:)

 

(25.9.2005)
Tazatel: Sandra
Plemeno psa: jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 21 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, obracím se na Vás s prosbou o radu na základě doporučení mé kamarádky. S přítelem jsme si pořídili loni v zimě štěňátko jezevčíka. Podmínky, ve kterých bylo chované, byly naprosto otřesné - štěňata i s matkou byla celou dobu držena venku v kotci, kde na ně sněžilo, byla zablešená a neodčervená z finančních důvodů "chovatele". Při dotazu na krmení nám "chovatel" řekl, že je krmí tím, co dům dá (např. tvrdý chleba). Takže po příjezdu domů mi pejsek při prvním krmení skoro prokousl prst, jak byl hladový. Pejska máme moc rádi, spí s námi v posteli, při setkání s lidmi je naprosto bezkonfliktní. Výcvik jsme neabsolvovali, ale na základní povely poslechne. Protože s přítelem zatím nebydlíme společně, doposud jsme se o pejska starali střídavě, já kvůli časovému vytížení ve škole hlavně o víkendu, nyní ale bude většinu času se mnou, protože přítelovi rodiče psa zbytečně rozmazlují. Přes prázdniny jsem s pejskem doma, kde máme další dva jezevčíky(psy), se kterými vychází naprosto skvěle. Pes více respektuje mě, protože přítel je na něj moc hodný a víc mu dovolí. Nyní k problému, který nás trápí.

1) Jako štěňátko byl náš pes naprosto bezproblémový a submisivní, při každém setkání se psem (bez rozdílu pohlaví) si lehl na záda a trochu se počůral. Nyní, když se setká se psem(nikoliv s fenou) bez ohledu na velikost, štěká a vrčí, vůbec ho kvůli tomu nepouštíme navolno bez vodítka, aby psa nenapadl a nepokousal (zatím se to nikdy nestalo). Při setkání s fenkou vrtí ocasem a chce si s ní hrát. Ráda bych v této souvislosti dodala, že bydlíme na velkém sídlišti, kde je hodně psů. Problém s chováním se vyskytl poté, co ho opakovaně v pubertě napadal pes (cca.stejně starý, kříženec jezevčíka), se kterým si jako štěně hrál. Chtěla bych se Vás zeptat, jak máme jeho chování při kontaktu se psem řešit. Já ho většinou vezmu úplně nakrátko na vodítko a okřiknu ho fuj!, ale moc velký efekt to nemá.

2)Přibližně v jednom roce začal náš pejsek reagovat na většinu zvukových podnětů občasným štěkáním. Bydlíme v panelovém domě, sousedé pod námi sice chovají také 2pejsky, kteří někdy štěkají, ale je nám to nepříjemné, především v noci. Dříve jsme psa okřikli, aby byl ticho, poté mi kamarádka poradila, že Vy trestáte psa po psím způsobu, tak jsem zkusila kousnutí do ucha nebo psa chytnu za kůži na krku a zavrčím (poprvé se z toho počůral), ale asi je to tvrdohlavá a paličatá jezevčičí povaha, že ani tato výstraha nestačí, pes si zaleze většinou pod stůl, kde tiše "bublá". Děkuji Vám za odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: Hezký den:) 1/ Problémem je špatná socializace pejska v kombinaci s "jezevčí" povahou. Je třeba ho brát co nejvíce mezi nekonfliktní psy a feny různých plemen a tam ho pouštět navolno, aby si sám zjistil, že ostatní psi nejsou jeho nepřátelé. Tim, že ho ze strachu nepouštíte z vodítka, celou situaci radikálně zhoršujete - sídlištěm ho klidně na vodítku proveďte, ale pak mu dejte někde na louce nebo na místě, kam chodí pejskaři, tu šanci, o které jsem psal. Pokud nebude mít tuto možnost, celý problém bude čím dál horší.

2/ Jezevčíci jsou tvrdohlavi, nicméně jako u všech plemen i u nich platí, že klidnou důslednou výchovou "po psím" zvládnete i po této stránce každého psa. Tedy - žádné okřikování, kterým pejska jen víc rozhodíte. Není třeba ani kousání nebo vrčení, vše musí být založeno na síle autority a správném zařazení do smečky, pak budete mít psa klidného, vyrovnaného a neštěkajícího, pokud není důvod. Sám mám lajku, což je plemeno vyhlášené svými hlasovými projevy, ale důslednou psí výchovou a fungující smečkou jsem dosáhl toho, že mám pejska, který je i v panelákovém bytě z hlediska "hlasového" zcela bez problémů:)

Pokud chcete, můžete si objednat moji knihu "PŘIROZENÁ KOMUNIKACE A ŽIVOT SE PSY", ta by Vám v těchto věcech troufám si říci mnohé objasnila.

 

(25.9.2005)
Tazatel: Sadílková
Plemeno psa: kříženec jezevčíka
Pohlaví: fena
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám rok a půl starou fenku křížence jezevčíka, vzala jsem si jí z útulu, když jí bylo zhruba 7 týdnů, od mala jsme se jí snažili seznamovat s okolním světem, s lidmi, se zvířaty, s prostředím,ve kterém bude žít. Nikdy nepatřila mezi problémové psy, byla vždy milá k lidem a s psema jsem rovněž žádný problém nezaznamenala. Není dominantní typ, vždy se všem podřídí. Poslušnost jí šla, nikdy jsme ji netrenovali drilem, šlo nám hlavně o to, aby přišla na zavolání, všechno jí šlo obzvlášt lehce, stačilo jí ukázat, co po ní chceme, jak to dělá  náš druhý pes a ona to po chvilce pochopila, opravdu to byl tzv. ZLATY pes. Ovšem zhruba po přesáhnutí jednoho roku, se trošku změnila, není to nijak závažné, ale trochu mě to trápí, začíná být bázlivá a k lidem většinou sama od sebe nejde, nikdy jsme jí nebili, ani populárním trestem coby srulované noviny, používali jsme pro ní typické psí tresty, položení ruky na kohoutek, nebo lehké vytřepání za kuži za krkem, nikdy jí nikdo z lidí neublížil, proto její změnu v chování nechápu. Veterinář z Ml. Boleslavi mi sdělil, že jde o hormonální proměnu, že už to zažil a že to je jen začátek, časem prý na člověka zaútočí, řešením je PRY hladinu hormonů srovnat kastrací! což je samozřejmě hloupost a já k tomu nikdy nepřistoupím, nemyslím si že můj pes je nebezpečný člověku. I když změna v chování tu je. Ale kastrace není přece řešením. Na druhou stranu bych jí chtěla nějak pomoci, nechci, aby měla psychické újmy z lidí, zatím to není nijak hrozné, ale chci znát Váš názor dříve než bude pozdě. Když je doma, je mnohem sebejistější, ale venku začíná přituhovat a zdůraznuji že taková nebyla a neznám příčinu. Nevím jestli to může souviset s naším starším psem (2 roky) je také z útulku brali jsme si ho jako 3 měsíční štěně a nejspíš se k němu jeho původní majitel nechoval dobře, už v útulku projevoval známky strachu, ale dnes není problémovým psem, tak se ptám jestli je možné, že na ní přenesl nějakou zkušennost s lidmi jako to přenáší matka na štěnata, nebo jestli jde o nějaké známky poruchy chování. Další problem se týká chůze na vodítku, asi tuším že jde o špatnou výchovu. na vodítku chodí bezproblémově, nijak netaha a umí i u nohy, ale problem nastane, když jdeme okolo vrat, kde je pes, začne být histerická a štěká a štěká a štěká, tahá jak blázen a absolutně ignoruje, sklidní se až když jsou vrata z dohledu, pak jde zase poslušně, ale ve městě je vrat celkem dost a já nevím jak jí to mám odnaučit, nepotřebuji robota u nohy, ale ráda bych jednou prošla kolem vrat v tichosti. Předem děkuji za Váš čas a Vaši odpověd.

Odpověď: Dobrý den:) Kastrace je samozřejmě nesmysl, pan veterinář si zřejmě potřeboval přivydělat - možná by se měl naučit také něco o etologii, než bude tímto způsobem svoje klienty ohlupovat. Fenka se samozřejmě změnila, protože psychicky dospěla a přestala věřit všemu a každému. Je to normální proces, kdy pes nebo fena přestanou běhat za každým člověkem a dle plemene u nich bude primární reakcí spíše nedůvěra a opatrnost. Teď je zapotřebí posílit "smečku", protože fenečka potřebuje vědět, že od řešení případných problémů je zde někdo jiný, potřebuje načerpat určitou sebejistotu. Je to teď pro ni velmi důležitý zlom v životě a pokud chcete, přijeďte s ní za mnou, pokud ji budu mít možnost vidět, řeknu Vám k ní mnohem víc. Nicméně znovu opakuji - jen jí začíná nová etapa života, není to v žádném případě známka duševní poruchy. Pokud ji nepodrazí člověk, bude z ní naprosto normální fenka:)

 

(25.9.2005)
Tazatel: Karolina Bárová
Plemeno psa: kříženec/border kolie
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 10 let/1 rok
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, po delší době jsem zavítala na Vaše stránky, přečetla si aktuální problémy lidí a rozhodla se, že opět využiji možnosti požádat Vás o radu. Zhruba před rokem jsme si k našemu staršímu psovi Levimu (10 let, kříženec, nekastrovaný, 10 kg) pořizovali štěně border kolie. V té době jsem spolu řešili to, jak by příchod štěněte měl vypadat, aby byl bezproblémový. Myslím si, že se nám to tehdy podařilo (a pokud si vzpomínám, i jsem Vám zasílala děkovný e-mail) ......nicméně znovu děkuji za Vaše rady, za Váš čas, který jste věnoval odpovědím na mé dotazy. Rok uplynul, ze štěněte je mladý puberťák s několika problémy, které mě trápí. Nebo vlastaně s jedním, který mě skutečně hodně trápí ;-) Nejde o soužití Leviho a Rockyho, to si vcelku sami ujasnili a my jen dohlíželi, aby to bylo všechno OK. Rocky repsektuje Leviho a ten se snaží vyhnout se konfiktním situacím, ve kterých by tomu malému Ďáblovi odhalil, že je vlastně slabší :-)) Prostě jde na něj úplně jinak. A popravdě, na to jak je malý, se s celou situací krásně vypořádal a má za to můj obdiv :-) Ve vztahu k nám je Rocky totálně bezproblémový, jakékoliv naše rozhodnutí respektuje (až na některou tu vyjímku, kterou Vám popíšu záhy). Je to živý, temperamentní a veselý psík. Dělám s ním sice klasickou, sportovní kynologii (tzn. klasický cvičák), ale dlouho jsem si vybírala, kam budu chodit a skončila jsme tam, kde rozumí specifikům tohoto energického a hravého plemene (sama instruktorka má několik border kolií). Zároveň vedu Rockyho k záchranářskému výcviku a s čistým svědomím mohu říct, že i tady mám štěstí na výcvikáře. V podstatě jde jen o to, že to jsou velmi poddajní psi, snadno motivovatelní hrou, kteří jen špatně a těžko snážejí hrubé a přísné tresty. Největší radostí pro ně je, když mohou věřit svému pánovi a spolupracovat s ním. A to je potom odměnou i mně, když vidím, že ho "cvičení" baví :-) No, ale abych se dostala k tomu problému. Rocky mi dost nepříjemně vyjíždí na psy.
Zpytovala jsem svědomí, jestli jsem nezanedbala socializaci, takže Vám nyní mohu napsat, že si to skutečně nemyslím. Týden po tom, co jsme si ho přivezli (brali jsme si ho v 7. týdnu věku) jsme s ním začali chodit mezi ostatní psy. Nebyl sice ještě úplně doočkován, ale riskla jsem to.  Nebyl z toho žádný zdravotní problém, se psy blbnul, testoval si na nich co jo a co ne...potkávali jsme psy různé jak velikostí, tak povahou. Chodila jsem s ním i na cvičák, ne kvůli cvičení, ale proto, aby se dostal i mezi jiné psy než na které byl zvyklý z parku. (tam byl sice trochu problém, že cvičákovští NO jsou ostří a "divní", takže je jejich páníčci občas k štěněti nepustili, ale našli se i vyjímky). Z tohoto období má jen 2 špatné zkušenosti a to s labradorem, který se přiřítil do parku a nabral to rovnou k Rockymu, na kterého začal naskakovat. Bylo to fakt 9týdenní štěndo, takže pod váhou psa totálně klesnul a retrívr na něm dál skákal (nakrýval). Tehdy jsem zasahovala a strávala psa ze štěněte (pes na mě u toho vrčel, ale i tak šel). Týden na to se to opakovalo, skočil Rockymu na záda, ten byl úplně bez šance ho unést. Možná jsem udělala chybu, když jsem psa sundavala, ale akce retrívra byla velmi rychlá, razantní a váhový nepoměr ve mně vyvolal obavy o Rockyho zdraví. Jakmile ale Rocky poodrostl a retrívr to na něj zkusil znovu, Rocky se ohradil a pes mu ustoupil. Od té doby měl na něj Rocky pifku. Teprve poslední dobou je schopen tohoto labradora tolerovat ve své blízkosti, ale neustále jej sleduje a je připravený na sebemenší dominantnější gesto reagovat. Zhruba do 11 měsíců se psy vycházel v pohodě. Pak se něco změnilo a já nemohu přijít na to co :-( Na psy reguje velmi podrážděně, když jsem u něj a dám povel Lehni, tak zalehne, ale psa neustále sleduje a je připraven bleskurychle vyjet. Tento problém je jen se psy - samci. Ke štěňatům se chová přezíravě, není z nich "na větvi", ale ani na ně neútočí....spíš jen chňapnutím a zavrčením upozorní, že něco přehnala. Fenky má strašně rád :-)) a velmi rád si s nimi hraje. S fenou se popral jen jednou a nevím, co si o tom myslet - večer při venčení si hrál s 2 jinými psy (pes a fena) tím stylem, že se všichni 3 přetahovali o jeden míček. Mezi tím k nám přišla ještě fena NO (poměrně dominantní) a měla tendenci do hry zasahovat. Páníček ji několikrát odvolal, ale jednou ne. Došla k hrajícím si psům, postavila se Rockymu nad kohoutek, zavrčela a hňapla po něm. Rocky okamžitě reagoval obranou a vrátil útok velmi razantně. Nevím, jestli se lekl, jestli nezjistil, že jde o fenku (zná ji a za běžných situací ji respektuje, občas si spolu hrají...fenka má DKK, tak zase tak hrrr do pohybu není). Jak správně reagovat v takovýchto situacích? Jak mu dokázat, že ne každý pes se musí nutně sežrat, že ne každý nám chce ublížit. Pokud jsem u něj, nechá psa být (když se pes příliš nepřiblíží), ale stále ho napjatě pozoruje. Teď mě ještě napadlo. V jeho 11 měsících jsme měli nepříjemný incident. Vyštěkal mi člověka, který se pohyboval divně za křovím. Bohužel to byl policista, který neváhal a vzal mi psa obuškem po hlavě (ne, podání stížnosti na policistu nic nevyřešilo, vina za neadekvátní zákrok nebyla dokázána). Pominu problémy s důvěrou k lidem, na tom pracujeme hodně a posunujeme se ku předu :-) Ale zdá se mi, jako by tento zážitek spustil i ty jeho výpady na psy. Možná jen shoda náhod, možná by to začalo i bez té rány.....jen, že jsem si vzpoměla.
Ráda bych k Vám alespoň na jeden den přijela. Pokud je to možné, dejte mi prosím vědět a domluvili bychom se na vhodném termínu. Zároveň bych uvítala informace, co u Vás mohu očekávat a samozřejmě také, jaké jsou Vaše finanční podmínky. Nemohu bohuže přijet na 4denní soustředění, ale i ten jeden den by nám snad mohl pomoci.
Předem Vám velmi děkuji za Vaši trpělivost s mým dlouhým e-mailem a za Váš čas, který jste přečtení (a případné odpovědi) věnoval. Podrbejte za mě Dina i Šedyho.

Odpověď: Navrhl bych Vám totéž - konkrétně 4-denní individuální servis (jehož termín je vždy na základě domluvy s klientem a věnuji se výhradně jemu a jeho pejskovi), kdy opravdu bude čas a prostor vše dát do pořádku. Bylo by jen dobré příliš neváhat, aby se problémy dále nezhoršily - pokud tedy budete chtít, zkontakujte mne telefonicky, sdělím Vám bližší podrobnosti a můžeme i domluvit termín... Budu se těšit a svoje pejsky za mě pohlaďte:)

 

(11.9.2005)
Tazatel: Timea
Plemeno psa: jorkšírský teriér/americký bezsrstý teriér
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 4 roky/3 měsíce
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobry den pan Dostal, v prvom rade by som sa chcela podakovat za Vase stranky, uzitcne rady a postoj ku psikom! Prave pre Vase odborne nazory by som sa chcela obratit na Vas s nasim problemom... Pred mesiacom sa nam splnil sen a konecne sme si mohli priniest domov nasho prveho psika Americkeho bezsrsteho teriera. Mala vtedy 8 tyzdnov a velmi dominantnu povahu, ktoru ma dodnes, co samozrejme neni zle:) podriaduju sa jej skoro vsetky psi, ktorych stretneme na prechadzke, na ulici, v parku, hned sa plazia a ona potom nema zaujem sa s nimi bavit. Na druhej strane ked stretne psika, ktoremu sa ona musi podriadit, okamzite odchadza od neho. Ona je strasne hrava, energicka a neustale vyzaduje pozornost tym, ze vsetko objavuje, hryze a lize, ale je moc sikovna (myslim si teda:)) - za tri tyzdne sa naucila chodit von na "zachod", vie si sadnut na povel, doniest hodenu hracku na povel, uz nezuri pri obliekani, umyvani... neviem ci to je sikovnostou, alebo len zvykom, ale zda sa mi byt mudra, ale zaroven aj prefikana:)
A teraz na ten problem..... Pred tromi tyzdnami sme zacali prerabat nas byt, preto sme sa odstahovali k priatelovym rodicom, ktori maju 4 rocneho psika, jorksira. Zrejme sme spravili chybu pri ich zoznamovani, lebo stale sa nevedia spriatelit. Zoznamili sme ich u nich doma a ona sa hned javila ako dominantna, on sa jej podradil a tam aj skoncil ich vztah, ktory este ani nezacal... Problem je v tom, ze nasa Ainy by sa s nim chcela stale hrat, chodi za nim, skace na neho (ako pri hrani) ale on to nevie "ocenit" a nechce sa s nou vobec hrat. Ona este nevie (chvala bohu) vyskocit na gauc, alebo postel takze jorksirik steka na nu z hora a ona na neho z dola. On stale zuri, ked sa k nemu co i len priblizi a ona to nechape preco... raz sa to vyustilo do takych medzii, ze jorksirik nezuril ale plakal, nebrani si ani svoje jedlo (ona mu vsetko spapa) a vobec ked ju vidi co i len spat v momente odchadza z miestnosti.... Este aspon mesiac budeme nuteni byvat u nich a nemozme ich spolocne ani nechavat doma a sme zufali z ich vztahu. Mysleli sme si, ze budu kamarati, ale zatial to tak nevyzera.
Je nejaka sanca, ze by sa mohli raz skamaratit? Este k jorksirikovi by som povedala, ze bol zobraty od svojej maminy ako 6 tyzdnovi a je dost naviazany na ludi, so psami sa v zivote nevedel hrat, s niektorymi sa znasa v pohode, ale nehra sa s nimi. Je uplne utiahnuty, ked je tam nasa nahacka a vidiet na nom, ze je zufaly z jej blaznivej povahy. Je nam smutno kvoli tomu, ze sa tak trapi/trapia ale snad je tam nejaka moznost, ze by si na seba aspon zvykli... ci nie?:( Prosim, poradte nam ako by sme im mohli pomoct? Musi byt nejake riesenie.... Za skoru odpoved vopred dakujem a prajem Vam prijemny den, Timea.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Ta skutečná příčina problému je vlastně popsaná v závěrečné části Vašeho dotazu - špatná socializace jorkšíra, navíc zvyklého na "jedináčkovskou" výchovu... Tito psi pak mívají skutečně problémy, pokud se do jejich zažité smečky dostane další pes. Je to ale pouze otázka času - a především vytvoření příležitosti pro překonání těchto traumat.

Moje rada je v podstatě velice jednoduchá, ale pokud se podle ní zařídíte, garantuji Vám úspěch. Vezměte pejska i fenku (jen Vy a Váš přítel) a na týden odjeďte někam do hor nebo podobné lokality, kde bude jen příroda, málo lidí a především klid a pohoda. Choďte s oběma psíky na dlouhé (samozřejmě dostatečnými odpočinky prokládané) procházky, netlačte na pilu a nechte vše na jednoduchém principu smečkové pospolitosti. Zjistíte, že společně trávený čas, únava z procházek a společné zážitky dokáží malý zázrak - první den bude vše při starém, druhý den budou běhat spolu a spát daleko blíž k sobě, třetí den už budou parťáci a spát vedle sebe...

Věřte mi a udělejte to, tohle už se mi mnohokrát osvědčilo - jako rada lidem v podobné situaci i třeba na soustředění. Pokud toto uděláte a celý týden bude dostatečné intenzivní a "smečkový", pak bude i úspěšný. Držím Vám palce:)

 

(11.9.2005)
Tazatel: tarana.tarana@centrum.cz (tazatelka zřejmě nenašla odvahu nebo nemá slušnost se podepsat - třeba ji někdo znáte, tento dotaz zodpovídám pouze z důvodu jeho obsahu, anonymy házím do koše!)
Plemeno psa: dobrman
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Měla bych dotaz ohledně psího štěkání.Na zahradě v kotci mám 15měsíčního dobrmana.Ze začátku jsme ho měli doma a poté byl měsíc na výcviku v psí škole a od té doby byl venku,začal až příliš nadměrně štěkat.Mám problémy se sousedy,kteří mi až vyhrožují tím nejhorším.Pejsek má ohromnou cenu a dát ho prač bych asi psychicky nezvládla.

Odpověď: Dobrý den... Dotaz mám já - proč Vás celá situace překvapuje? Dobrman je temperamentní pes a rozhodně nepatří mezi máloštěkající plemena. Pokud ho máte pouze venku a ještě k tomu v kotci, pak jste mu nedala možnost výběru. Kombinace stresu z prostředí, ve kterém žije a "hlídacích" vloh prostě nemůže dát jiný výsledek.

Nechci do toho příliš šťourat, vím, že to lidi určitého typu těžko zkousávají, ale jednu poznámku si přeci jen neodpustím. Dobrmana, který má pro mne "ohromnou cenu", nedám nikdy někomu do ruky na výcvik bez své přítomnosti a především spoluúčasti, nestrčím ho do kotce (uvědomte si prosím že dnešní dobrman již skutečně není plemeno na bezproblémový venkovní odchov - víte, kolik dobrmanů právě z tohoto důvodu v poslední době umírá?) a pokud o tomto plemeni aspoň něco vím, nedivím se, že se pak chová jak se chová...

Jinými slovy - u dobrmana máte na výběr pouze ze dvou možností výchovy. Buď z něj chcete mít "jen" hlídače a tito jedinci pak končí špatně, výchozí situace je vždy velice podobná té Vaší. Nebo z něj chci mít pohodového, vyrovnaného, ale i tak v případě potřeby psa, který bude bránit, a pak se rozhodně chovám jinak - ze své smečky ho nevyženu do kotce a dám důraz na jiné priority.

Přesto Vám nabízím svoji pomoc. Ještě lze některé věci napravit. Záleží jen na Vás - pokud má pro Vás pejsek "ohromnou cenu" nejen finanční, pak mne prosím telefonicky zkontaktujte.

P.S. Pro příště - základní podmínkou zodpovězení dotazu je jeho NEANONYMITA! Jinými slovy - zde je základní slušností se PODEPSAT, pokud stojím o radu nebo pomoc. Dělám to já jako autor odpovědí a provozovatel těchto stránek, dělají to všichni, kteří mi posílají své dotazy, je to uvedeno i v zadávacím formuláři. Toto není anonymní internetové fórum. Děkuji za pochopení.

 

(11.9.2005)
Tazatel: Lenka Hrubá
Plemeno psa: pudl
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Pejsek chovaný převážně v bytě začal učurávat po kapkách. Po spánku jsou po něm v políšku malé loužičky. V případě, že něco provede a hrozí mu " trest" zůstavají za ním kapky moči. Prosím o radu. Děkuji Hrubá.

Odpověď: S největší pravděpodobností jde o zánět ledvin nebo jiné onemocnění - doporučuji urychleně návštěvu veterináře.

 

(11.9.2005)
Tazatel: Jana Ondráčková
Plemeno psa: jezevčík trpasličí dlouhosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Nevím, zda to je zcela normální. Pejska máme zatím doma 11 dní. První 3 dny byl velice hodný,spíše vystrašený z přesunu, teď se již malinko otrkal a zvyká si na nový domov i na nás. Ovšem co mi začíná připadat zvláštní, je jeho sexuální aktivita. Nevím, zda to je normální již v tomto věku, neustále hledá vhodné předměty,včetně nás a snaží se ukájet. Přitom vrčí a je nervózní. Je to v tomto věku normální? Máme mu to tolerovat nebo ho nějak usměrňovat? Dále bych se chtěla zeptat na způsob trestání. Snažíme se ho jemně zatím trestat, tím že s ním takříkajíc zaklepeme. V příručkách bylo uváděna možnost ho malinko plesknout vodítkem přes zadeček. to jsme udělali pouze 2 x, ale od té doby mám pocit, že nemá vodítko vůbec rád, pořád ho kouše a nechce ho. Může to být přirozené, že se mu to nelíbí. Ale nerada bych mu ho ošklivila, je lepší používat noviny? Děkuji Vám za odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: Nenormální jsou zcela jiné věci... Například "trestání" psa novinami nebo vodítkem - prosím pěkně, po přečtení Vašeho dotazu Vám zcela v dobrém nemohu poradit nic jiného, než abyste věnovala trochu času přečtení Poradny a PSÍCH STRÁNEK, pak pochopíte o psí výchově spoustu věcí. O výchově štěněte zde bylo již popsáno tolik, že skutečně není možné stále dokola opakovat to, co při troše snahy ze strany čtenáře a použití vyhledávací funkce, kterou obsahuje každý internetový prohlížeč, lze velice snadno najít - nemluvě o tom, že se přitom naučíte a dozvíte další kvantum věcí, které potřebujete vědět. Výchova štěněte i dospělého psa je prostě tak široká oblast, že lze doporučit pouze jediné - čtěte, čtěte a čtěte, protože tomuto tématu jsem v nesčetnýcn příspěvcích věnoval již neskutečně času. A dotazy, které jste položila Vy, jsem v různých souvislostech zodpovídal již opravdu nesčetněkrát...

Děkuji a věřim, že po prostudování Poradny se již nebudete divit tomu, že Vaše štěně přestalo mít k voditku tolerantní vztah. Je totiž dobré již od počátku vyeliminovat zjevné nesmysly (mezi které patří i "trestání" vodítkem nebo novinami, protože to není trest, ale prachsprostá agrese) a přečíst si něco o skutečné psí výchově. Proto existují moje PSÍ STRÁNKY, proto jsem napsal knihu "PŘIROZENÁ KOMUNIKACE A ŽIVOT SE PSY".

 

(11.9.2005)
Tazatel: Petra
Plemeno psa: výmarský ohař
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, již delší dobu toužím po výmarském ohaři. Bydlím s přítelem v domě s velikou zahradou na okraji malého městečka. Jsem velmi aktivní člověk, tak rozhodně nebude mít o pohyb nouzi. Vzhledem k tomu, že se chci vyvarovat zbytečných chyb, čtu literaturu o psech (dnes jsem si objednala i Vaší knihu) a zařizuji vše potřebné. S přítelem zatím nemáne žádné děti a v nejbližší době ani neplánujeme. Z tohoto důvodu se obávám, že až přijde čas na mimčo, (tak za 2 či 3 roky) a naše fenka bude mít již svou zaběhlou smečku mohou nastat problémy a miminko ohrožovat. Proto se na Vás obracím o radu, jak této situaci předejít popř. zda je vhodné si pořídit dříve psa, než mimino. (Zní to divně, že? ale opravdu se chci vyhnout nepříjemným situacím.) Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Spoustu materiálu i z širších souvislostí k tomuto tématu naleznete právě v mojí knize "PŘIROZENÁ KOMUNIKACE A ŽIVOT SE PSY", kterou jste si objednala. Také jsem se k tomuto tématu již vícekrát vyjadřoval zde v Poradně... V kostce řečeno - pokud budete mít pejska a dítě uvedete do "smečky" jako mládě, pak, pokud si ohlídáte i dítě, aby se tak chovalo, nebudete mít nikdy problém - pes je bude chránit, bude si s ním hrát a nechá si i ledacos líbit. Pokud uděláte to, k čemu lidé bohužel mívají již ze své podstaty sklon, tedy nadřazovat psům nejen sebe, ale i svá "mláďata", pak budete mít velký problém. Jinými slovy - klidně si teď pořiďte pejska a za ty 2-3 roky i mimino. Za tu dobu už budete znát svého pejska dost dobře, on Vás taky a pokud, jak jsem již napsal, zvolíte možnost (A), nemusíte se ničeho obávat...:)

 

(11.9.2005)
Tazatel: Vladimír Mach
Plemeno psa: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále! Připojuji se k díkům za Vaši obětavou práci pro pejsky a prosím o rozlousknutí hádanky, kterou se už poměrně dlouho zaobírám. Ve Vaší knize mě zaujala mimo jiné zmínka, v níž píšete, že je vhodné pejska naučit neznačkovat cestu a vykonávat potřebu až v cílovém místě venčení. V souvislosti s tím bych se chtěl zeptat, zda byl správný či nesprávný můj postoj, který jsem zaujal k vykonávání potřeby pejska, který je mi nejlepším přítelem už bezmála tři roky. Když byl Bondíček maličký, měl pochopitelně možnost vykonávat potřebu na velmi mělkou rozlehlou misku v nepřetržitě pootevřené koupelně. Když již byl doočkovaný a bylo už tudíž možné ho venčit, tuto možnost jsem mu ponechal. Vycházel jsem z přesvědčení, že nutit pejska zadržovat potřebu tak základní jako je vyprazdňování hraničí takřka s týráním: V přírodě se těžko stane, že členové smečky vykonávají potřebu jen tehdy, když jim to alfa jedinec dovolí. Představil jsem si, jak nepřijatelné by bylo třeba pro mě, kdybych směl jít na záchod jen tehdy, když si mi to "laskavě" dovolí někdo jiný. Vycházel jsem rovněž z informace od Vás, že pejsek se na svém teritoriu nevyprazdňuje; z toho jsem usoudil, že pokud se pejsek bude cítit zdráv a v pohodě, nebute této možnosti nikdy zbytečně využívat, ale bude vědět, že pokud se nebude cítit dobře (trošku více trpí na řidší stolici) či pokud vypije více tekutin (což je bezpochyby zdravé), bude mít vždy možnost si ulehčit bez závislosti na mě. Když se Bondík jako štěňátko výjimečně vyprázdnil v koupelně, vždy přicházel provinile, se svěšenou hlavičkou a ouškama staženýma dozadu. Já jsem ho však vždy jen pochválil, pomazlil jsem se s ním a ukonejšil ho, že je přece vše v pořádku. Myslím, že to i díky tomu má dnes ke mně tak bezvýhradně krásný vztah. Dnes je Bond takřka dospělý pes. Je sebevědomý, mužný, inteligentní, pevně stavěný a velmi odvážný. Potřebu vykonává přes den výhradně venku (žiju jen pro něj a dávám si záležet, aby to bylo často). Do koupelny se však chodí vyčurat zhruba dvakrát za noc a vždy se poté mohutně napije vody. Když vidím, kolik toho vymočil a představím si, že spousta pejsků to v sobě musí zadržovat a do pozdního rána, je mi jich moc líto a jsem rád, že máme s Bondem naši dohodu. Nyní dotaz: Udělal jsem to tak dobře, nebo se mýlím a je všechno jinak? Předem děkuji za odpověď :-)

Odpověď: Také děkuji:) Odpověď na tento dotaz nalezneme v - domestikaci psa. Ano, v přírodě skutečně žádný vlk nebo divoký pes nečeká na "dovolení alfy", aby se mohl vyvenčit. Není ničím omezen, na rozdíl od mnoha generací domestikovaných psů, kteří jsou již nositeli genetické informace, která v sobě zahrnuje odlišnosti od divokého způsobu života... Proto je dnešní pes schopen a především ochoten ovládat svoje vyměšovací potřeby daleko lépe než jeho předchůdce. A není bez zajímavosti, že třeba lajky (nebo jiná hodně přírodní plemena) se této "čistotě" učí o poznání déle než plemena, která už jsou svým předkům vzdálená...

Je to na každém z nás. Jsem osobně zastáncem venčení výhradně venku, z více důvodů. Pokud někdo zajistí svému pejskovi "doplňkové" venčení doma (a upřímně, jorkšír toho vyprodukuje přeci jen nepoměrně méně než většina běžných plemen:)), pak je to jeho rozhodnutí - za předpokladu, že to není na úkor běžných procházek. Ale na druhou stranu - i bez této možnosti a za předpokladu bežné normy dávkování vody i potravy se bez této možnosti každý pes obejde, bez újmy na zdraví nebo psychice. Stejně jako trávicí soustava, i ta vylučovací (především moči) u psů funguje trochu jinak než u lidí. Pes je schopen moč zadržovat daleko efektivněji (jinak by nebyl schopen ani značkovat) než člověk - a skutečně tím netrpí, pokud má např.dospělý pes možnost 2-3x denně se vyvenčit.

P.S. V tomto věku je Bondík již ZCELA dospělý pes...:)

 

(4.9.2005)
Tazatel: Laurynová
Plemeno psa:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se optala, zda je u Vás ve škole možno též pejska cvičit formou internátní školy.

Odpověď: Dobrý den:) Ne, není to možné. Jsem zásadním odpůrcem tohoto stylu "výcviku" (o výchově ani nemluvě), protože nejde jen o psa - i jeho majitel se musí naučit spoustu dovedností a znalostí - a to daleko víc než jeho pes. A veškeré spolužití člověka a jeho psa je proces oboustranný, oba se musí učit spolu navzájem si rozumět, věřit a komunikovat. Proto veškeré moje aktivity jsou VŽDY založené na přítomnosti obou subjektů - majitele i jeho psa. Nebylo by k ničemu, pokud by ode mne odcházel pouze pes, ovladatelný, s výcvikem, vazbou na mne a ne i majitel, který by přesně nevěděl, jak se svým psem komunikovat, protože od samého začátku byl celému procesu přítomen. Protože jen tak mimochodem mít psa, který je "internátně vycvičen" tak, že poslechne každého (protože pouze zná cviky a zcela chybí vazba), je k ničemu. Nemluvě o tom, že i tito psi postupně "vyhasínají", pokud vedle sebe nemají autoritu a svého člověka, kterému nebylo zatěžko jim věnovat svůj čas místo velmi pohodlného řešení "tady máte psa a vycvičte mi ho".

Není to samozrejmě myšleno osobně - jen vysvětluji, proč takto psy necvičím, nevychovávám, proč to nikdy dělat nebudu a proč tento přístup jednoznačně odmítám. Nicméně pokud budete chtít zjistit, že i čas strávený s Vaším pejskem během "výcviku" rozhodně není ztracený a oba vás velmi sblíží, pak Vám s radostí svoji pomoc poskytnu.

 

(4.9.2005)
Tazatel: Ivoš Petr
Plemeno psa: border kolie
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, chtěl bych vám moc poděkovat za skvělou práci co pro psy a jejich majitele děláte. Měl bych na vás několik dotazů. Chci si pořídit Border collii a rozhoduju se, jestli psa nebo fenu. Vím, že už jste jednou tento dotaz ohledně volby pes-fena odpovídal, ale zajímalo by mě, proč vy osobě upřednostňujete psa před fenou. Mám možnost koupit 13 týtnů staré štěně - myslíte si, má to svá úskalí, popřípadě jaká. Již jako 16 letý jsem koupil psa Anglického setra a  ten měl pomalu 6 měsíců a všechno bylo v pohodě, ale teď nevím, jestli si nepočkat na nějaký jiný vrh a vzít si 7-8 týdnů staré štěně. Nevíte jestli má border collie nějaká specifika ohledně výchovy a výcviku, třeba že by se třeba nesměla fyzicky trestat - myslím tím vytřepání za kůži apod.- o zákazu fyzických trestů jsem četl v souvislosti s Beardet colii. Poslední dotaz se týká situace, když do budoucna pojedu někam, kde to pes nebude znát, jak postupovat, aby se mi nezaběhl nebo lépe řečeno, jak tomu předcházet a kdyby k této situaci došlo, najde pes cestu zpět? Mám zůstat na místě do návratu psa?

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Skutečně jsem již několikrát zodpovídal všechny dotazy, které zde uvádíte... Takže jen v kostce. Neupřednostňuji psa před fenou, jenom mně osobně psi vyhovují více vzhledem k tomu, že jsou více "osobnosti", jsou vyrovnanější než feny, ty jsou na druhou stranu závislejší a více poddajné než psi. Ale záleží na každém, co komu více vyhovuje.

Pokud si vezmete 13-týdenní štěně, budete ochuzen o zhruba 5-6 týdnů velmi důležitého věku štěněte. Ideální je brát štěňata kolem 7.týdne věku, opět jsou zde drobné odlišnosti podle plemene. Štěně se nesmí brát příliš brzy, jinak je fena a pobyt se sourozenci nestihne naučit spoustu důležitých věcí, ani příliš pozdě, jinak ztrácí svoji šanci nový majitel.

Hlavní specifikum povahy borderkolie je to, že se jedná o velice inteligentní pracovní plemeno, které nezbytně potřebuje zaměstnat. Pokud ne, pak se z takového pejska stane devastátor bytu a obecně stresovaný jedinec. Záleží samozřejmě na celkovém přístupu a výchově, ale s tímto faktem se zapotřebí každopádně počítat - borderkolie není a nikdy nebude gaučový pes.

Ohledně zbytku Vašich dotazů si Vás dovolím odkázat na studium Poradny, PSÍCH STRÁNEK případně mojí knihy "Přirozená komunikace a život se psy", která právě vychází ve 2.vydání. Vše již bylo probráno:)

 

(4.9.2005)
Tazatel: Martina
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Pekny den.Mam takyto problem.Moj labrador ma 25 mesiacov a nejak sa nevie chovat voci fenkam.Je dost dominantny,ale voci psom,pokial oni nezacnu konflikt ako prvy,je celkom v pohode.Ale akonahle sa stretneme s nejakou fenkou,tak po kratkom onuchani chce na nu moj hafan naskocit.Aj ked je iste ze sa fena nehara.Je to tym,ze v mladsom veku sa s fenami malo stretaval?Ako mu mam vysvetlit ze sa tak chovat nemoze?Feny potom zacnu nanho vrcat a on sa na nich len prekvapene pozera,ze co urobil zle.Akoby nechapal ze nemoze chciet nakryt kazdu fenu,co stretneme.Ako sa mam chovat ja?Mam to nechat na fene nech mu to vysvetli po psim,alebo ho mam okriknut,ze to nesmie.Bojim sa ho potom v pritomnosti fenky pustat z voditka,aby nedoslo k nejakej rvacke.Dakujem za odpoved.

Odpověď: Pěkný den:) Pes (s výjmkou naprostých asociálů) se s fenou nikdy nepere! Naopak, nechá si od feny líbit to, co by nikdy neprošlo jinému psu. Máte mladého psa, který má jednoduše velký zájem o fenky, jak už to tak bývá - tedy rozhodně se nejedná o nic nenormálního. Prostě to na fenky zkouší. Většina fen si ho sama srovná, pokud by byl zvlášť neodbytný a fenka příliš submisivní, můžete zasáhnout Vy z pozice jeho vůdce smečky a z feny ho patřičně "sundat" (za kůži na krku, dostatečně razantně a s vůdcovskou emocí v pozadí).

 

(4.9.2005)
Tazatel: Sandra
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den. Nahodou som sa dostala na vasu stranku a som z nej nedsena. Docitala som sa vela zaujimavych veci.Niektore moje otazky su uz vyriesene po precitani prispevkov.Mame vsak este zopar veterinarny problemov. Prvy je hnacka ktora trva uz asi 7 dni. Po prvych dvoch dnoch som navstivila lekara a ten mi dal tabletky na dva dni.Pocas nich sme krmili ryzou a kuracinou.Preslo to tak som zacala pridavat do ryze trosku granul.Ako nahle strva obsahovala vacsinu granul hnacka sa vratila.Krmili sme purinou. Myslite ze jej toto krmivo mozno nevyhovuje a to moze byt pricina?Kupila som dnes Royal canin mam jej ho podat?
Dalsia vec je ze zjedla kovovu sponku na papier v tvare stvorca.Nie velmi velku ani ostru.Asi0.7cm. Doktor povedal ze pokial je pes spokojny ma pravidelnu stolicu bez krvy a chut do jedla tak to mam nechat tak.Co si o tom myslite? Niesom si totiz ista ci ju ma este stale v brusku lebo manzel neskontroloval zopar krat stolicu.Dakujem velmi pekne za odpoved uz vopred.Prajem vela pracovnych uspechov.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Pokud má pes sklon k chronickým zažívacím potížím (např. průjem), je něco v nepořádku s jeho trávením. Na jednorázový průjem většinou stačí den hladovky, adekvátní dávka živočišného uhlí, den dietní stravy a vše se urovná. Pokud ale je průjem několikadenní nebo se stále vrací, je nezbytně nutné navštívit veterináře, který určí příčinu a popř. i dlouhodobou léčbu. Velmi často je u takto mladých štěňat problém v nevhodně zvolené granulované stravě - je zapotřebí aby se jednalo o ŠTĚNĚCÍ řadu (ta pro dospělé psy příiliš zatěžuje ještě ne zcela hotovou trávicí soustavu štěněte), nesmíte do toho míchat nic jiného a klidně zaexperimentujte a zkuste jinou (ale kvalitní!) značku. Také bývá problém se střevní mikroflórou - veterinář by Vám měl poradit některý z přípravků, které střevní mikroflóru upravují do žádoucího stavu.

Ta kovová sponka se mi moc nelíbí. Nechal bych na Vašem místě udělat rentgen celého trávicího ústrojí, aby se zjistilo, kde (a zda vůbec ještě:)) se tam sponka nachází. Může se stále ještě posunovat a někde cestou zaseknout - a to by bylo zlé.

Děkuji za hezké přání a držím palce:)

 

(28.8.2005)
Tazatel: Petr Rubáš
Plemeno psa: šarplaninec
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Pořídil jsem si Šarplaninace ke hlídání stáda ovcí. Bylo mi řečeno, že žádný zvláštní výcvik provádět nemám a že štěně má zůstat u ovcí od začátku. Vím, že u těchto psích plemen se obrana necvičí, ale základní poslušnost by měla být. Plánuju i nějakou tu výstavu k uchovnění. Štěně má pro sebe 5 ha volného prostoru. U ovešček je 14 dní a už si na ně zvyká v podstatě i oni na něj.Stalo se mi že odešla(odšla 3 a 4 den co jsme jí přivezli) pryč z pastviny a shodou okolností mi zavolali lidi že je unich, druhý den taky a tak jsem jí udělal ohrádku a zatím je vní. Jen když přijedu tak jí pouštím na 4 - 5 hodin. Je mi jásné že byla vylekáná a stresovaná z nového prostředí, udělal jsem to co mi bylo řečeno, dát jí rovnou do prostědí kde bude žít s ovečkama. Když jí pustim a řádně se s polu uvítáme což je z její strany velmi emociální, tak se v klidu sama prochází i na druhé straně pastviny, vše pozorně sleduje, poslechne i na zavolání a už pochopila, že když jí řeknu zůstaň ( jdu ven za bránu k autu), tak zůstane a plotem neprolízá se dí a čeká až se vrátím. Zatím mám strach jí nechat samotnou na volno když tam nejsem aby neodešla. Mám v plánu ji za pár dní nechat samotnou odjet a vrátit se pěšky a sledovat jak se bude chovat. Jak říkám je to 14 dní ce je v novém prostředí. Jak dlouho trvá než pochopí, že tam kde je je i její domov.  Prosím o radu k výcviku tohoto plemene. Na internetu toho moc neni. Případně doporučte nějakou knížku. Ještě jednou děkuji za odpověď.

Odpověď: Šarplaninec patří mezi pastevecká plemena (pozor, neplést s ovčáckými!), jeho prací je tedy kromě základního hlídání stáda jako takového především jeho hlídání proti vnějsim predátorům - jinými slovy, musí hlídat na obě strany. Tato plemena se vyznačují především vysokou inteligencí, vrozenou dominancí a jednáním na základě vlastního úsudku - pokud o něco jde, není čas čekat na rozhodnutí a povel majitele (pastevce).

Dvouapůlměsíční fenka v sobě sice má genetické informace o své "práci", nicméně je naprostý nesmysl čekat od ní psychiku dospělého nebo alespoň dospívajícího jedince! Něco jiného je, pokud ji necháte v péči již fungujícího dospělého psa, který ji vychová a u kterého nalezne v tomto věku tak potřebnou jistotu a vedení, diametrálně odlišná je však situace, když takto malé štěně necháte všemu napospas a budete je "testovat", s čím se dokáže vyrovnat a s čím ne. Je zcela v pořádku, že fenečku od začátku navykáte na stádo, které bude hlídat - ale není v pořádku, že ji v tom necháte plácat samotnou... Nedáváte jí ani šanci vůbec poznat, kde má domov, od začátku na ni kladete nesmyslné nároky a čekáte, že se bude chovat dospěle - nezlobte se, ale tohle skutečně nejde. Musíte ji pomoci se s novým prostředím sžít a především jí dát čas na to, aby se z psího batolete stal aspoň mladý pes, který už leccos pochopí a zvládne. Nechat ji v tomto věku samotnou, nad tím mi skutečně zůstává rozum stát - ano, udělejte to, a jediným mým přáním bude, abyste po návratu už fenku nenašel a ona našla domov u někoho soudnějšího...

Kdo Vám takový postup proboha poradil? Takto se nechovají ani drsní pastevci v zemi původu - oni sami i jejich psi štěně UČÍ a chápou základní fakt, že psí psychika se vyvíjí a u tohoto plemene trvá nejméně půl roku, než pes zvládne základy svojí práce, a daleko delší dobu, než bude ji schopen vykonávat spolehlivě SAMOSTATNĚ. Takže prosím, chovejte se jako oni - v začátcích navykejte štěně především NA SEBE, pak na stádo ovcí, travte spolu co nejvíce času na pastvinách a probouzejte v něm genetické dispozice. Pak budete mít tu největší pravděpodobnost, že fenečka bude vědět nejen co má dělat, ale i kde. Bude vědět, kam patří. Protože pokud tuto základní povědomost mít nebude, nevychováte si psa-pastevce, ale psa-tuláka.

Pokud jste si fenku šarplanince pořídil jako pracovního psa, nepotřebujete "klasický" výcvik. Tím, že s ní strávíte tolik času, kolik jsem Vám doporučil, vytvoříte vzájemnou vazbu, která je u pasteveckých plemen vždy to nejdůležitější. Zbytek (ovládání stáda) pak jde velice dobře, protože tito psi prostě svoji práci mají v krvi.

Pokud jde o další rady - jsem Vám ochoten pomoci osobně, dále doporučuji internet jako zdroj informací o šarplaninci a specifikách jeho povahy plus moji knihu, která Vám dá to, co potřebujete vědět o přirozeném vztahu pes-člověk. Držím palce a věřím, že si dáte poradit:)

 

(28.8.2005)
Tazatel: Jana
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 20 měsíců
Kastrace: ano (na 1 roce)
Dotaz: Dobrý deň, môj psík je z útulku. Keď mal asi 1 rok dali sme previesť kastráciu. Po tomto zákroku sa veľmi zmenil, bol mimoriadne agresívny voči iným psom aj ľuďom. Radili nám trpezlivosť a časom sa to zlepšilo. Pred dvomi mesiacmi sme absolvovali výcvik poslušnosti, ktorý mu dosť pomohol. Ostali ale dva problémy - keď je na voľno, je k ostatným psíkom priateľský, ale na vodítku sa snaží útočiť. Ale to, čo ma trápi najviac : v dome máme ešte troch psov a keď niektorého stretneme v spoločných priestoroch, tak náš Timy dostane AMOK. Nedá sa utíšiť, všetci v dome sa ho boja, hoci je malý - má asi 10 kg. Prosím Vás, poraďte mi, ako mám na tieto jeho výbuchy zlosti reagovať. Je to veľmi temperamentný psík. Vopred Vám ďakujem za odpoveď.

Odpověď: Dobrý den:) Váš psík nepotřeboval zmrzačit (tj. bezdůvodně kastrovat), nýbrž vychovat. Přečtěte si prosím můj článek "Než necháte svého psa vykastrovat...", pak pochopíte, proč se Váš pejsek začal chovat tak, jak začal. Kastrací jste z něho udělali bázlivého neurotika a protože z Vás necítí jistotu a podporu, chová se v přítomnosti jiných psů ze strachu a nejistoty agresivně. Co k tomu víc dodat...? Snad jenom to, že pevně věřím, že po přečtení i tohoto (a zdaleka ne prvního) příspěvku o "bláhodárném" působení kastrace na povahu psa si pár lidí něco uvědomí. Ti, kteří o kastraci svého psa uvažují, protože jim to veterináři horem dolem doporučují jako všelék, i ti, kteří vidí kastraci jako pouhé "odříznutí kusu masa"...

Vlastní vinou jste si bohužel vytvořila velmi špatnou startovní pozici. Váš pejsek už nikdy nebude vyrovnaný, ale pokud věnujete čas studiu PSÍCH STRÁNEK a bude ve Vás dostatek snahy něco napravit, pak ledacos zvládnete. Váš pejsek potřebuje mít svého vůdce, který za něj včas vyřeší všechny problémy (typu "potkáváme jiného psa") a dodá mu aspoň část jistoty, kterou on sám už nikdy nepozná. To je směr, kterým teď musíte napřít všechny síly. Snažte se prosím a snažte se hodně. Problém totiž není v jeho temperamentu, ale v tom, co jste z něj (Vy a veterinář) kastrací udělali.

 

(28.8.2005)
Tazatel: Radka Skálová
Plemeno psa: výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ano (na 4 měsících!)
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, před 5 měsíci jsme se rozhodli pořídit si psího kamaráda.Vybrali jsme si výmarského ohaře.Obvola jsem spoustu chovatelských stanic, přečetla literaturu o povaze atd.Nechceme pejska pro výstavy ale pouze jako kamaráda do rodiny a tak jsme hledali pejska bez PP.Našla jsem inzerát kde kde šťěňátko pejska VO bez PP nabízeli, hned jsem volala, domluvila si schůzku a na pejska jsme se jeli podívat.Byl sice už 4 měsíční,ale byl krásné roztomilé hravé štěńátko,vzorně chodil čůrat ven,uměl sedni no prostě úžasný jako každé štěňátkoJ Ale kromě toho jsme se dozvěděli, že je vykastrovaný.(v té době, jsem o kastraci tolik nevěděla, neznala jsem ani Vaše stránky)Paní byla jakási asistentka na veterině.Měl i krácený ocásek.Celí to tam bylo divný.Samozřejmě že nám nepřišlo normální,že je v takovém věku vykastrovanej, zavolala jsem do jedné z chovatelských stanic a řekli mi že je to brzo,ale že si nemyslí že by mu to nějak ublížilo.Kdyby jste ho tam viděl…. Bylo nám ho hrozně líto a tak jsme ho tam nemohli nechat a tak jsme si ho odvezli.Hned jsme jeli k veterináři, kde se jim ani očkování nezdálo.Katastraci se podivili,ale nijak nás nestrašili, zdravotně mu to prý nijak neulíží.Přeočkovali ho, ocásek jsme mu mazali a po pár dnech už věděl, že je doma.sestra která se svou labradorkou začala v té době jezdit na Vaše soustředění, četla Vaši knihu, mi barvitě popsala co nás s Karlikem může čekat.Karlík je zatím hrozně šťasný pejsek, miluje vodu, plave, aportuje,přiěhne na zavolání, umí sedni a k noze atd., miluje společnost.Samozřejmě že skáče radostí na návštěvu,dlouhou dobu kousal, což musím říct, že se odnaučil.(kromě případů, kdy návstěva začne sběsile mávat rukama a odhánět ho, tak si chce hrát a jde za rukou J)Po měste chodí na velmi krátkém vodítku u nohy – snaží se….Ale hned jak to jde je na volno.Když vidí jiného pejska pak se přivítá ale hned zase jdeme dál, taky už se stalo že se nechtěli seznamovat a ohnali se po něm a to se hend stáhne a jdeme dál.Vím, že ho psi nemusí kvůli kastraci brát a můžou ho i napadnout a tak když potkáme úplně neznámého velkého psa, tak projdeme na vodítku.s fenkama nemá problém a máme i psí kamarády, před kterými má i jako kastrovaný výhodu (je dost velký) a tak mají ti menčí respekt.A ti větší kamarádi víme že jsou hodní.Taky z něj určitě cítí, že je štěne zatím.Ale snad pokud jsou na sebe zvyklí by neměl být i v udoucnu problém.(veřím v to)!!!Karlíka prostě už máme a tak věřim, že bude vše v pořádku.Zatím je to velý pejsek!!!Mrzí mě, že se nebude moci jako kastrovaný zůčastnit Vašich soustředění.Ale doufám že se na Vás v budeme moci obrátit při nějakých problémech (výcvikový servis). Karlíka už máme a nikomu nedáme. J Je to obbbrovská škoda, že je vykastrovaný, ale věrím, že i tak bude spokojený pejsem po celý život!!! Velmi uvítám nějaké Vaše zkušenosti na co si máme dát pozor abychom předešli případným problémům. Moc děkuji a zdravím Vaše pejsky.

Odpověď: Dobrý den:) Svět se zbláznil... vykastrovat štěně ve věku, kdy některá ještě nemají ani plně sestouplá varlata... už nevím co na to říct. Vím, že v tomto případě Vy za to ani v nejmenším nemůžete, ale pejska je mi strašně líto - i Vás, protože budete ve vašem společném životě o spoustu věcí ochuzeni, o pejsku samotném ani nemluvě. "Paní chovatelka" by zasloužila - raději to ani nebudu psát:(

Nevím, kde jste vzala informaci, že kastrovaní psi se nesmějí účastnit mých soustředění. Nikdy nikde jsem toto neuváděl, pouze předem upozorňuji na pozici, kterou takový pes bude ve smečce zaujímat. Jediní, kdo nemají přístup povolen, jsou psi záměrně asociálně vedení a plemena s vyblokovaným sociálním chováním - a samozřejmě lidi, kteří se neumějí slušně chovat nebo lživě pomlouvají mě, mé psy nebo mé aktivity. Ostatní jsou vítáni.

Podle toho, co píšete, bych i Vám doporučil osobní návštěvu u mne - je vždy lépe se o konkrétním pejskovi pobavit osobně, spoustu věcí lze ukázat, názorně předvést a rozebrat konkrétní problematické záležitosti. Pokud budete chtít, nakontaktujte mne, budu se těšit:)

 

(28.8.2005)
Tazatel: Michal Štengl
Plemeno psa: Jack Russell Terrier
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál,Vaše stránky jsou velmi zajímavé a dost se z nich člověk dozví když není zrovna odborník. Předem se omlouvám ,že jste asi určitě podobný problém už popisoval,pročítal jsem příspěvky a na trochu podobné jsem narazil. Máme od října jrt,věděl jsem předem do čeho jdu,jako malé štěně úplně bez problémový,co se týče čistoty,samostatnosti/sám doma/.Myslím ,že jsme se mu i hodně věnovali,pohybu měl i má dostatek /hodně venčení,běhání u kola apod./ Myslím ,že nás má hodně rád,ale v jeho chování je něco zvláštního,trochu jako bázlivost,někdy couvá před pohlazením a na nějaké mazlení také moc není.Na jednu stranu se snadno lekne a na druhou je ostřejší hlavně na ostatní /i daleko větší psy/,na feny ani tak ne. Teď hlavní problém,všiml jsem si ,že zatím co když ho hladí dospělý člověk/hlavně neznámý/ tak dává hodně najevo podřazenost až bázlivě ,ale začal být nepříjemný na hodně malé děti/cca do 6let/.Měl být nyní týden se synem a jeho malou sestřenicí/6 let/a dvakrát na ni celkem bez příčiny vyjel i ji zcvaknul až měla podlitiny.Musel jsem ho odvézt. Co se týče ostrosti na psy myslím ,že by to mohlo být spojeno s jeho bázlivostí a pubertou,ne?Ale ty děti? Manželka mu nikdy moc nefandila,takže vše bylo na mně a na dětěch,ale tenhle problém je nepříjemný. Měl byste radu? Ještě jednou se omlouvám,asi toho máte hodně.

Odpověď: Dobrý den:) Jackrussellové občas bývaji trochu problémoví, pokud se v jejich výchově udělají chyby. Problém toho Vašeho je způsoben jeho nejistotou pramenící právě z výchovy, která evidentně je někdy přiliš nátlaková (dedukuji z toho jak se Váš pejsek chová). Není to záležitost, kterou lze vyřešit radou na dálku, proto Vám stejně jako v jiných takovýchto případech nabízím pomoc formou osobní konzultace a práce s pejskem - pokud budete chtít, zkontaktujte mne prosím nejlépe telefonicky, domluvíme termín a podrobnosti. Budu se těšit:)

 

(28.8.2005)
Tazatel: Markéta Doležalová
Plemeno psa: knírač
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 4 roky/1,5 roku
Kastrace: ano/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, chtěla bych Vás požádat o radu. Mám dvě kníračky (4 roky - kastrovaná, a 1,5 roku - nekastrovaná), jde o tu mladší. Je to poměrně citlivý pes, větších psů se odjakživa(od té doby co jsme si ji přivezli-10 týdnů) bojí, při snaze seznámit se s ní řeší toto útěkem od nich. Obloukem se vrací ke mně. Vždy se jí snažím klidným hlasem vysvětlit, že ji pejsek nesežere, žádné chlácholení, ale klidný hlas. Vždy pak vyskočí k mé puse, olízne mě a je ok. Ale nelepší se to. Hlavní problém bude asi v tom, že mi pořád úplně nevěří jako svému vůdci. Nezačalo to samozřejmě ráz na ráz, ale stále se to zhoršuje. Například doma si nenechá vykapat oči, vždy přede mnou zaleze pod postel, i když vidí, že starší fenka vše v pohodě snese a nic se jí nestane. Naopak ji vdžy pochválím jak je šikovná. Teď už dokonce utíká pod stůl, když ji po procházce chci dát do vany. Jistě, řešením by bylo utřít jí packy hadrem, ale to by vyřešilo následek a ne příčinu, kterou je nedůvěra ke mě. Beru to jako svou velkou prohru, mrzí mě to a moc ráda bych náš vztah nějak posilovala, potřebovala bych konkrétní radu jak na to. Vytáhnout z pod stolu nemá smysl, to stáhne ocas a bojí se ještě víc.
Jinak pro dokreslení situace, venku poslechne okamžitě a vždy, ale doma mám pocit jako by měla zaběhnuté nějaké stereotypy, které se prohlubují. Např. při vyndávání příborů z příborníku vždy pravidelně vyjede s vrčením po starší feně, ta otočí hlavu a k dalšímu konfliktu nedojde. Teď mě napadá, ona (ta mladší) je opravdu ještě psychicky nezralá, myslím i víc než jen na svůj věk, není to třeba tím, že si ještě neumí poradit se svou rolí nadřazeného psa nad starší fenou? Zbytečně machruje z nejistoty? Ještě k její povaze-je hyperaktivní, do všeho se hrne po hlavě, opravdu ja jakoby praštěná, veselá, hravá, ale nesoustředěná, dost submisivní, ale v některých situacích přehnaně sebevědomá. Celkově dost nevyrovnaná. Děkuji moc za jakoukoliv radu a podrbejte Dina A Šedyho :-)

Odpověď: Dobrý den:) Vaše fenečka z Vás potřebuje opravdu cítit více "vůdcovské autority" a smyslu pro smečku. Navíc  je mladá a zklidní se teprve časem. Takže - nebojte se a stále si uvědomujte, že to VY musíte řidit smečku, dominantní fenka Vám pomůže, ale musíte se i z jejího pohledu chovat jako správný vůdce. Nejenom jako chůva... To, že Vám vyjadřuje nedůvěru, je dost špatné - necítí ve Vás jistotu a klid vůdčího jedince. Pokud budete chtít, vezměte obě fenky a přijeďte - ta "konkrétní rada" je právě v celkovém přístupu, ostatní už je od toho pouze odvislé, ukážu Vám to vše názorně na Vašich vlastních fenkách...

Také děkuji a fenečky za mě pohlaďte:)

 

(28.8.2005)
Tazatel: Martin Chlupáč
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 17 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Mám dotaz:jaký máte názor na kanadské krmivo Anka?A ještě jeden:je vhodné zkrmovat psa různými mléčnými výrobky(tvarohem atd.),popřípadě masem s přílohou?Děkuji za odpověď,budu za ni vděčný.

Odpověď: Krmivo ANKA lze zařadit mezi kvalitní značková krmiva, pokud krmíte štěněcí řadou, nic proti:) K druhému dotazu - píšu to zde na PSÍCH STRÁNKÁCH a vícekrát to bylo probráno i v Poradně - ke granulím, hlavně u štěňat, nepřidávejte žádnou vařenou stravu, těžce byste tím rozhodil vyváženost průmyslově vyráběných granulí. Štěně velmi brzy ztrácí schopnost zpracovávat mléčnou laktózu, proto byste kravským mlékem u něj vyvolal těžké zažívací problémy. Čas od času kus tvrdého sýra nebo tvarohu (obojí samozřejmě v rozumných dávkách) neuškodí.

 

(21.8.2005)
Tazatel: Tomáš Sládek
Plemeno psa: německý krátkosrstý pinč x jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vazeny pane Dostale, obracim se na Vas s dotazem jak meh pejska co mozna nejsnaze odnaucit zlozvyku: v situacich, kdy potkame na prochazce nejakeho rekreacniho bezce nebo obecne beziciho cloveka se za nim nebo i proti nemu rozebehne a zacne na nej zurive stekat. Stava se, ze takto obcas vyjede i po "nebezcich", to je, ale pomerne zridkave. Vetsinou se zastavi cca metr, metr a pul pred nim, vyjimecne dobehne az bezprostredne pred nej. Vyjimecne se ho podari odvolat. Pokud neco takoveho provede trestam ho vytahanim za kuzi na krku a vyhubovanim. Nepomaha to. Za kazdou radu budu vdecny, chapu, ze "napadene" to obtezuje a na druhou stranu mam strach, aby mi ho nekdo nenakopl, pri jeho relativne subtilni konstituci by to nemuselo dobre dopadnout. Dekuji Vam predem za kazdou radu.

Odpověď: Rada je jednoduchá - neřešte důsledek, ale příčinu problému...:) Následující postup bude fungovat, ale pouze za předpokladu, že máte navzájem vyjasněnou hierarchii - předpokládejme tedy že ano. Vezměte si pro začátek pejska na zhruba 1,5m vodítko jako pojistku, aby Vám neproklouzl pod rukou. Ve chvíli, kdy vystartuje, vystartujte i Vy a rychlým pohybem ho za kůži na krku strhněte k zemi, velmi ostře na něj zavrčte se svojí hlavou těsně u jeho a dívejte se mu do očí, dokud neuhne pohledem. Pak použijte zákazové slovo (např. "Ne!") a pomalu z něj sundejte ruku. Takto se zachovejte pokaždé, po několika pokusech bude stačit už jen Vaše varovné "Ne!" doprovázené ostrým pohledem do očí pejska.. Pozor - tuto fázi musíte mít dokonale zvládnutou na kratším i delším vodítku dříve, než pustíte pejska navolno! Jakmile zjistí, že Vám uteče, začínáte nanovo...

Princip celé akce je v tom, že zasáhnete v okamžiku, kdy Váš pejsek "řeší problém" zda vyběhnout nebo ne. Svým zákazovým slovem mu tento problém vyřešíte. Toť vše, přeji dostatek autority a důslednosti:)

 

(21.8.2005)
Tazatel: Martina Kuniaková
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den,poradte mi prosim ako sa spravat v pripade, ze sme s Bartom na vychadzke a stretneme cudzieho psa. Bart je hodne hravy a nie je jednoduche ho v tej chvili udrzat na voditku. Ak je to mozne tak necham nech sa psy navzajom onuchaju, v pripade ze cudzi pes je agresivny Bart sa hned stiahne a ideme dalej. Problem vsak nastava ak stretneme hraveho psa a jeho majitelovi sa s nami nechce travit cas. Bart zacne od radosti knucat, vyskakovat a vtedy je naozaj tazke ho  udrat na mieste.
Druhy problem mam s chodenim u nohy. Bart chodi pekne pri nohe ale kazdych niekolko metrov ma tendencie si znackovat uzemie, dakedy neprejdeme ani 10 metrov. Vzdy ked nieco zaujimave zacucha tak ma tendenciu tam ist oznacit to a zase sa pekne vratit k nohe. Mam ho nechat alebo ho mam v tom trosku obmedzovat a dovolit mu to len obcas? Viem ze si takto psy zanechavaju o sebe spravy ale pocas dlhsej vychadzky ma hocikedy necakane zatiahne a ak mu to nechcem dovolit a pridrzim ho pri nohe tak ma naozaj boli ruka.
Dakujem za odpoved aj za knihu.

Odpověď: Dobrý den:) Máte pejska v pubertě, je živý a chce poznávat svět. Nicméně i v tomto období již je součástí smečky a každá fungující smečka musí mít i svého fungujícího vůdce, což byste měla být Vy. A kolikrát jsem už dotazy typu Vašich v Poradně probíral, jen si dát trochu práce a najít si související příspěvky, že:(?

Vůdčí emoce a ruka položená na kohoutek Barta spolu s nízko položeným hlasem Vám vyřeší problém první. A chování vůdce (směr, rychlost chůze a zastávky vždy určujete Vy, nikoliv Váš pejsek) Vám vyřeší problém druhý... Obojí zde skutečně bylo probráno již mnohokrát.

Přeji hodně trpělivosti a správné vůdčí chování:)

 

(21.8.2005)
Tazatel: Zuzana Venczelová
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 11 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chcela by som pochválit vaše super psie stránky, sú naozaj poucné :) Máme 11 týždnového zlatého retrievera, u nás je 10 dní. Docítala som sa o tomto plemene všade, že nezvykne vela štekat. Ten náš je ale strašne "ukecaný" co je v pohode, ale chcela by som vediet ako sa zachovat. Strašne totiž šteká, ked sa mu nieco znepáci, napríklad ked zistí, že rodina obeduje a jemu sa nie pri stole nedá (to striktne dodržujeme, nikdy nic nedostal), tak zacne štekat a vytrvalo nahnevane šteká aj niekolko minút v kuse. Takisto, ked sa rozhodne okusovat papuce, ktoré mu odoberieme a nahradíme niektorou z jeho hraciek, tak tiež spustí a neprestáva. Máme mu za to nadávat, alebo to ignorovat, máme nejako ráznejšie zakrocit?

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Pokud jste skutečně četla moje PSÍ STRÁNKY, tak jste již musela odpověď několikrát nalézt... škoda. Takže znovu zopakuji to, co zde zaznělo již vícekrát - každý pes odmala se svým okolím, ať již psím nebo lidským, komunikuje. Dává najevo svoji náladu, svůj "názor" na různé věci atd. Do výrazové škály psa patří samozřejmě i štěkot - a právě zlatý retrívr, který je v podstatě jako plemeno skutečně klidný, jím dává najevo buď radost nebo ve Vašem případě nespokojenost, protest.

Základní chybou ve Vašem případě je opět špatně nastavená hierarchie a bezradnost v situacích, kdy stačí velmi málo - zde konkrétně zklidnit pejska položením ruky na kohoutek, důrazným pohledem do očí a emocí "klid", popř. stiskem čenichu (čemuž rozumějí už i malá štěňata), na což Váš pes okamžitě zareaguje ztišením a lehkým odvrácením hlavy. Mít vás oba tady, předvedl bych Vám na místě, jak málo stačí - problém je právě v tom, že lidí mají pocit, že musí zakročit "rázně" - a buď to celé takovým postupem ještě zhorší (a přejdou do Vámi zmiňovaného nadávání, které se psí komunikací nemá společného vůbec nic) nebo rezignují a pouze občas podrážděně vybuchnou, což je také o ničem. Konkrétně zlatý retrívr je skutečně plemeno tiché a pokud často a vytrvale štěká, děláte něco ve výchově velmi špatně - podle mých zkušeností s některými majiteli nejen tohoto plemene je to v 99% nedostatek komunikace a nefungující smečková hierarchie.

Takže prosím - se svým pejskem komunikujte, už odmala, do komunikace vneste klid a vůdcovské signály. Ne ignoraci a nadávky nebo pocit, že musíte být velice rázní. Efektivní - to ano. Jak říkám, stačí správný pohled nebo dotyk ve správnou chvíli - a o tom jsem zde už psal mnohokrát...

 

(21.8.2005)
Tazatel: Lucie Machová
Plemeno psa: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 8,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám  2 dotazy: 1) mám 8 měsíční fenečku Meginku a 18.6.2005 začala poprvé hárat vše bylo v pořádku, ale dnes 13.8.2005 začala mít znovu růžový výtok(vypadá to jakoby jí začalo další hárání).Nevím co se s ní děje, nemá zánět? 2)Nevím jak ji alespoň trochu odnaučit to štěkání. Doma je andílek ani si neštěkne, ale beru si ji do práce a tam na lidi pořád štěká a je k nezastavení. Poraďte mi prosím nějaký trik jak to alespoň trochu omezit. Nezabírá vůbec nic, ani pamlsek, ani noviny. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) K prvnímu dotazu - v podobných případech je daleko lepší se obrátit přímo na svého veterináře, který Vaší fenku už zná. Podle Vašeho popisu to může být být výtok, ale příčinu může určit pouze veterinář, ne na dálku já. Tak prosím nečekejte a kontaktujte svého veterináře.

K dotazu druhému - pokud fenečku "vychováváte" novinami, pak se ani nedivím, že nejste úspěšná. O výchově štěněte, potažmo i dospělého psa, zde již bylo popsáno hodně textu. I o tom, jak s pejskem komunikovat - což je bohužel právě to, čeho se Vám ve vztahu k fence evidentně nedostává. Není to totiž otázka nějakého triku nebo pamlsků, novin už vůbec ne - je to jednoduše o tom, že se s Vámi v práci cítí buď velmi nejistá nebo naopak "velmi silná" - a proto štěká. Pokud s ní budete komunikovat (zklidnění, předání "vůcovské informace" atd.) a bude fungovat základní smečková hierarchie (tedy rozhodujete Vy, ne ona), pak se i fenečka zklidní, protože nebude mít co řešit. Přečtěte si PSÍ STRÁNKY, objednejte si knížku a začněte na sobě pracovat - znovu opakuji, trik neexistuje, jediná cesta je v důsledné a správné psí výchově.

 

(21.8.2005)
Tazatel: Marek Kufa
Plemeno psa: Cavalier King Charles
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Po dlouhém rozhodování jsme se rozhodli pořídit si pejska , neměli jsme žádné zkušenosti , ...Máme dvě děti (5,11) a 1,5 roku probíhalo vše naprosto v pohodě.Máme k dispozici velký dům se zahradou , avšak nepouštíme ho do 2 podlaží (dětské pokoje a ložnice), venčíme pravidelně,krmíme střídavě granulemi a vařeným kuřecím masem,dáváme hodně piškotů...asi před 5-ti měsíci se začal občas bát ruky , reaguje vrčením ,nedá se pohladit ,od malička je hrozně plachý a bojácný , občas vrčí na ostatní pejsky na procházce , na návštěvě vrčí na okolí , neznáme i známé lidi...vrčí hlavně na děti.Je to takové varovné ale i bojácné vrčení , je divné že občas i při podání piškotu z ruky je schopen dokonce vyjet po ruce.....Po přečtení dotazů z vaši poradny si myslím že není něco v pořádku s hierarchií ve lidskopsí smečce , že nemá vůdce ,...nevíme si rady a prosíme zdvořile o pomoc.Chovatelka nám sdělila že se s takovou reakcí, zvlášt k dětem ,ještě u tohoto plemene nesetkala.  

Odpověď: Ano, velmi pravděpodobně je příčina problému v tom, co jste napsala plus špatná socializace popřípadě i nevhodná výchova a z toho všeho vyplývající nejistota pejska... Pomoci Vám můžu, nicméně je zapotřebí, abyste za mnou i s pejskem přijeli - stačí mne telefonicky zkontaktovat a domluvit termín a podrobnosti. Pokud skutečně stojíte o pomoc, budu se těšit:)

 

(21.8.2005)
Tazatel: Jarka Vičarová
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Prosím o radu, jako každý.Četla jsem vše, co se jiní ptali a vy odpovídal k labradorům. Měla jsem pocit, že některé dotazy jsou o něm, to jsou zřejmě vlastnosti všem společné, ale přesto.
Pro začátek se hned přiznám, že mi bude 60 a Aron je můj první pes.Labrador zlaté barvy a je mu 14 měsíců.Přiznávám zároveň ,že jsem toužila po psovi, ale měla jsem stále náročnou práci a pak mi 2 roky umíral manžel.Pes mi měl pomoci překonat smutek, tak si to mysleli kamarádi, kteří to domlouvali.To Aron splnil dokonale. Zaměstanal mě, žijeme spolu, spíme spolu.Jen v mém věku s ním moc nejančím. Chodím s ním nejmíň na dvě hodiny denně ven, ráno a pak když se vrátím z práce. Je devět hodin sám v panelákovém bytě, rve mi to srdce a snažím se mu to vynahradit o víkendu na chatě v lese u rybníka.Vaše rady jiným- aplikuji na skákání,na přivolání, zatím bez úspěchu na jeho jančení když se s někým potkáme nebo k nám přijde.Trochu se to lepší, ale moc ne, vím že to chce trpělivost a čas.
Aron spí na posteli vedle mě a první problém .Nesnáší když mu ji  ráno upravuji. Hned na ní vyskočí, začne na mě skákat, bere mi ruku do huby, prostě jančí., když jsem hotová tak provokuje, stále mi něco krade, jakmile nechám cokoliv ležet,boty, ponožky,knížku, noviny- to bych nakonec snesla, ale taky kuchyňský nůž a nechce pustit.Přiznávám, že nakonec v hrůze, že si s tím nožem něco udělá ,ho vyměním za piškot i když vím, že jsem si tím zadělala na výchovnou chybu, protože příště ho ukradne kvůli piškotu. Nedůvěřuje mí, protože se nenechá nakapat do uší, brání se při odstraňování klíštěte.Když mu nechtíc způsobím bolest, brání se, skáče a potahuje mě za oblečení. Nestiskne, ale mohl by.nebojím se ho, ale nemám ho zvládnutého.Vím , že jsem uděla spoustu chyb z neznalosti. Vás má člověk studovat, než si psa pořídí a ne až když si uvědomí, že s ním nemůže mezi lidi.Já jsem některé knížky četla, ale vlastně nic nevím. Aron je a asi zůstaně  při mém věku můj jediný pes.Moc si přeju abych ho i s přibívajícím věkem zvládala a naše soužití bylo pro oba příjemné, Ráda přijedu kamkoliv, pokud si na nás uděláte čas.Děkuji už za čas, který jste strávil čtením mých problémů.

Odpověď: Vašeho dotazu si velice vážím za to, jak je otevřený a nic nezastírající. Máte pravdu v tom, že by se člověk měl dozvědět základní věci o spolužití s pejskem ještě předtím, než si ho pořídí. To je vůbec nejlepší a zabrání to mnoha nedorozuměním a chybám do budoucna, nicméně ne vždy to člověk udělá a pak už záleží pouze na něm, zda je ochoten učit se a napravit, co ještě napravit jde.

U Vás je příčina všech problémů v tom, že neznáte psí psychiku (máte labradora v pubertě, který je vždy temperamentní a teprve k dospělosti se začne zklidňovat, proto tak "divočí") a nezastáváte vůči němu pozici vůdce (proto k Vám nemá důvěru, problémy řeší sám a pokud uzná za vhodné, varuje Vás stisknutím, ze kterého se může ovšem leckdy stát i kousnutí). Správně píšete, že ho nemáte zvládnutého. Proto Vám nabízím svoji pomoc - pokud o ni budete stát, pak mě prosím zkontaktujte telefonicky a já s Vámi domluvím bližší podrobnosti. Budu se těšit a nebojte, zvládnete to i Vy:)

 

(21.8.2005)
Tazatel: Trenčanská Sabina
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostál. Objevila jsem na internetu vaše stránky a chtěla bych Vás tímto požádat o radu. Jsem majitelkou 3- letého temperamentního, tvrdohlavého pejska plemene rhodesian ridgeback (nekastrovaný) a přestávám si s ním vědět rady. Je to takový neposeda a nezbedník,mám pocit, že jsem asi výchovu nějak nedotáhla do konce, do věku 2 let poslouchal jak hodinky, teď si tu pubertu ovšem řádně užívá. Všechny povely moc dobře zná, ale vždy si řádně rozmyslí, zda je už bezpodmínečně nutné je splnit (dle toho jak se panička tváří zuřivě).Stále se mu musí vše opakovat a žádný povel nevydrží splnit na delší dobu.
Jako malé štěně chodíval do parku mezi ostatní psy, hrál si s nimi, ale teď už zkouší co si může dovolit snad na každého psa, což je pro mě samozřejmě velmi nepříjemné, protože se bojím ho pouštět mezi psy na volno, protože se ne vždy dá přivolat, a když je na vodítku, tak mám samozřejmě co dělat, abych ho udržela a taková přetahovaná mě už nebaví. Mám ještě jeden problém, byla jsem s ním teď na táboře mezi dětmi a tam na všechny vyjížděl, bylo to opravdu velmi nepříjemné, nesměly kolem něj proběhnout ani nějak výskat, protože se vždy po nich ohnal a začal štěkat. Je to velký závislák a nikoho jiného neposlouchá, když se pokouším ho nechat u známých či rodičů, tak je naprosto ignoruje a stále štěká. A oni se ho pak samozřejmě začnou bát a já bych potřebovala, aby je aspoň trošku respektoval a poslouchal.
Nemyslím si, že by byla chyba někde u něj, spíš dělám něco špatně já, protože mi vždycky přijde, že stačí úplně malinko a mohlo by to být vše v pořádku. Přemýšlela jsem o vašem výcvikovém a relaxačním soustředění, ale nevím, zda bych spíše neměla u Vás absolvovat výcvikový servis. Potřebovala bych, aby se samozřejmě přestal zkoušet prát (to asi znamená, aby byl ve skupině psů),ale nejdřív ze všeho by se měl asi trošku zklidnit a začít více poslouchat? Vím, že máte jistě spoustu práce, ale můžete mi poradit? Předem mnohokrát děkuji a přeji spoustu hodných pejsků a lidiček kolem sebe. A hlavně hodně trpělivosti.

Odpověď: Dobrý den:) Už jak jsem postupně pročítal Váš dotaz, říkal jsem si "tohle je jednoznačně na výcvikový servis"... Potřebujete se naučit získat a umět dát najevo "vůdcovskou pozici", to je to "malinko", které ve svém dotazu i zmiňujete. A máte stoprocentní pravdu v tom, že nejdříve musíte umět sama svého pejska zvládnout - a na to je skutečně individuální přístup mého VÝCVIKOVÉHO SERVISU ideální.

Pokud tedy budete chtít skutečně pomoci, pak mi prosím zavolejte a domluvím termín a podrobnosti - budu se těšit:)

 

(21.8.2005)
Tazatel: Richterová Radima
Plemeno psa: americký kokršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 13 let
Kastrace: ???
Dotaz: Vážený pane Dostále, obracím se na vás s prosbou o radu. Mám 13letého psa americké kokršpaněla. Nikdy s ním nebyly žádné výchovné problémy. Zvládal všechny základní povely, byl mírné a citlivé povahy, od mala dosti silně fixovaný na rodinu. Píši v minulém čase, protože již dva měsíce máme doma „jiného psa". Vše začalo jednoho dne ztíženým dýchaním, až dušností, neklidem, pes nevydržel chvíli v klidu a stále potřeboval mít až fyzický kontakt s někým z rodiny. Vylekalo nás to, protože již jednou prodělal mozkovou mrtvici (před dvěma lety a bez následků ). Veterinář po prohlídce a rentgenech řekl, že se jedná o astma. Dostal léky a tři dny jsme s ním spali v obýváku, protože v noci se dýchání zhoršovalo. Poté se zdravotní stav zlepšil, ale pes od té doby nechce být sám . Od té doby už jsme se nevyspali, protože každou noc škrábe na dveře u ložnice a problémy s dýcháním si okamžitě vyvolá psychicky ze stresu.
Do ložnice nikdy nesměl ani vkročit a vždycky to respektoval. Najednou si začal pobyt v ložnici nebo u dcery v pokoji vynucovat. Několikrát, abychom se mohli vyspat, jsme mu povolili a do ložnice jsme ho pustili. Ale ani to není řešení. Přes den, když jsme v práci, totiž zapomene , že je sám doma a škrábe na dveře (i na záchodové). Několikrát jsem ho přistihla, když jsem přišla domů, jak stojí za některými dveřmi, škrábe na ně a funí. Je totiž úplně hluchý a neslyší, když někdo přijde. Asi si řeknete, že bychom mohli nechávat všechny dveře otevřené, ale to již také nejde, protože ze stresu , že je sám, se již několikrát počůral a nemůže si nechat zdevastovat celý byt.
Na noc jsme ho začli přivazovat v obývacím pokoji, aby nemohl ke dveřím. Rozdýchá se ale tak, že stejně nespíme. Někdy je mu „divně" i přes den, stále za námi chodí, nejradějí se někoho dotýká a nemůžeme bez něj jít ani na záchod. Dokonce na nás škrábe packou. Nevíme ale, jak mu pomoci. Zkusili jsme i lidské léky na zklidnění , ale to moc nechceme, jednak ze strachu z vedlejších účinků a jednak stejně moc nezabírají.
Jsem z toho moc zoufalá a sama zralá na prášky na nervy. Neumíme si jeho chování vysvětlit. Zkoušeli jsme to po dobrém i po zlém , ale bez výsledku. Když to řeknu přehnaně, nechal by se zabít, jen aby mohl být stále s někým z nás. Je to sice krásný projev psí lásky, ale když se kvůli tomu nemůžete ani vyspat a s hrůzou se vracíte z práce, tak je to hodně obtěžující. Je to pro nás náročné i emočně,  protože ho máme moc rádi a je nám jasné, že to nedělá z nevychovanosti, ale kvůli nějakému problému, který neznáme.Nechceme si poslední čas jeho života kazit tím, že ho budeme odhánět a trestat., ale protože nevíme , proč to dělá, neumíme si s tím poradit.
Kdybyste měl s tímto problémem nějakou zkušenost a dokázal mi poradit, budu vděčná za vaši odpověď.

Odpověď: Vím, že teď Vám to už nebude moc platné (resp.Vašemu pejskovi, ale třeba tomu příštímu ano), ale výchova a soužití s pejskem se úročí ať už kladně nebo záporně od začátku až do samého konce jeho života. Váš pejsek tu s největší pravděpodobností už dlouho nebude, ví to, necítí se dobře a snaží se zoufale upnout na svoji "smečku", kde instinktivně hledá pomoc. Protože ho však jeho "smečka" po celou předchozi dobu jeho života odháněla (ano, věřte tomu, že princip "psa v posteli" je skutečně VELICE důležitý), je v něm obrovská dávka nejistoty a strachu, že na vše zůstane zcela sám - a proto o to vše daleko víc stojí, než kdyby to bylo běžnou součástí celého jeho života.

Nevím, zda to ode mne vezmete, ale to už neovlivním. Ono je totiž skutečně jenom na Vás, zda ho přes svoji proklamovanou lásku k němu necháte na vše samotného, budete ho přivazovat a odhánět, nebo zda mu poslední čas jeho života dáte přes urcitá omezení, která Vám to může přinést, najevo, že k Vám patří a nezůstal sám. Vraťte mu prosím aspoň část toho, co za svůj život on věnoval Vám. Děkuji - za Vašeho pejska.

 

(21.8.2005)
Tazatel: Daniel Černý
Plemeno psa: výmarský ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, můj problém se týká vztahu mé přítelkyně a štěněte výmarského ohaře. Pořídili jsme si fenku, které je v současné době 5 měsíců. Fenka již umí základní povely,  v mé přítomnosti je plní s radostí a ještě se mi nestalo, že by při zvýšení hlasu neposlechla. Ve chvíli, kdy na ni však zavolá přítelkyně, nebo po ní chce splnění jakéhokoli povelu, fena jakoby neslyšela a z povelu si nic nedělá. Na vlastní oči vidím, jak flegmaticky se k ní fena chová a absolutně ji nerespektuje. Poslechne  pouze, když má přítelkyně v ruce piškot, nebo jiný pamlsek. Po snědení ji však pes opět  ignoruje. Přítelkyně psa krmí, chodí s ní pravidelně ven a nepoužívá žádných donucovacích prostředků, kterých by se fenka mohla zaleknout. Poraďte, prosím, nějaký fígl, kterým by přítelkyně psa ohromila. Děkuji předem za kladné vyřízení, nashle.

Odpověď: Dobrý den:) Nejde o žádný "fígl". Pokud byste si pročetl PSÍ STRÁNKY, věděl byste, že Vaše přítelkyně zastává na základě svého chování vůči fence klasickou roli "chůvy" (fenka ji má ráda, bere ji jako zdroj krmení, her apod., ale poslouchat ji nebude). Pokud se přítelkyně nebude chovat jako vůdce, fenka ji poslouchat nebude - je to jednoduché a záleží pouze na ní, zda na tuto pozici má a bude se umět jako vůdce chovat, se vším všudy, tedy nejenom povelově, ale především emočně. Výmarský ohař patří mezi dominantnější plemena a pokud si ji už 5-měsíční štěně přečte a zařadí do pozice "nevůdce", bude to mít Vaše přítelkyně těžké. Nicméně stále má velkou šanci u tak mladé fenky si svoji vůdcovskou pozici získat, ale jak říkám, je to na ní...

 

(14.8.2005)
Tazatel: Radka Šťastná
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Hezký den, mám na vás více dotazů, tak je raději očísluji:-))
1. Minulý týden našeho psa napadl starší německý ovčák. Stalo se to v kempu, kde jsme stanovali a ovčák byl u vedlejšího karavanu. Zůstává tam se svým pánem necelý půl rok. Když jsem kolem tohoto karavanu procházela, vlčák byl na volno a pomalu se plížil k nám. Já jsem měla za to, že bude lepší když svého psa pustím taky, aby se očuchali a protože vím, že náš pes není dominantní a že se druhému psu podřídí. Vlčák měl dominantní postoj (vrtící se ocas nahoře, uši měl sice sklopené dozadu, ale to pravděpodobně proto, že Mailo stál za ním), Mailo si chtěl hrát - byl přikrčený a vybízel ke hře, když viděl, že si s ním vlčák nebude hrát šel pomalu k němu a očuchával mu zadek. Ten si to nechal líbil a když Mailo poodešel vlčák na něho vyjel. Mailo si okamžitě lehl na záda a podřídil se mu, ale vlčák nepřestal. Mailo se vůbec nebránil a jenom hrozně kňučel. Útok ukončil až manžel svou botou, protože jsme si nebyli jisti, jak by to pokračovalo. I když mám nastudovanou vaši knihu i poradnu nedokázala jsem ukončit útok po psím, jak popisujete. Nevěřila jsem si. Já mám 50 kg a ten vlčák měl určitě víc. Naštěstí to odnesla jen prokouslá packa a strhlá kůže. Vyprovokoval Mailo opravdu tak toho vlčáka, že si útok zasloužil? Já jsem v jeho chování neviděla nic špatného, ale možná jsem si celou situaci špatně přečetla. Můžete mi prosím vysvětlit, co se stalo? Možná si chránil svoje území, když v kempu zůstávají tak dlouho, ale byla to jeho správná reakce? 2. Mailo je bezproblémový mladý pes - hlavně díky vašim radám a za to ještě dodatečně děkuji - a tak by mě zajímalo, jestli máme ještě očekávat pubertu. V devíti měsících se mi snažil tvrdit, že povely, které po něm chci, tak jsem ho vůbec neučila, ale to snad trvalo jenom týden a pak už to bylo všechno v pořádku, až na to, že se chce seznámit s každým psem, kterého potkáme, ale to je přece normální:-)) Nikdy se ani nepokusil zaútočit na mou vůdčí pozici. Mám tedy očekávat ještě nějakou zásadní změnu nebo by už měl zůstat povahově takový jaký je. Samozřejmě vím, že ještě nedospěl a nějaké změny ještě budou. 3. Proč pokud je Mailo ve společnosti dětí, tak na ně naskakuje? Většinou ale jenom na děti mladší 4-7 let, na starší si to nedovolí. Je to pouze projev dominance? 4. Vždy když přijdu domů, popadne co je nejblíž a nese to ke mně, ale ne s tím, že by mi to chtěl dát, jenom to prostě drží a mává mi tím před obličejem - s botami to někdy i bolí :-))) Co mi tím naznačuje? To už je vše. Přeji vám spoustu spokojených pejsků jako je ten náš. Děkuji Vám za Váš čas, který jste musel strávit nad mým dlouhým dotazem a pokud odpovíte budu ráda. Pac a pusu Vašim pejskům :-))

Odpověď: Dobrý den:) Těch dotazů je skutečně dost... vezmu je jeden po druhém.
1/ Ne všichni psi se chovají sociálně, většinou díky špatné výchově nebo nedostatečné socializaci, pak se samozřejmě může stát, že dotyčný jedinec "nectí" pravidla slušného psího chování. Na druhé straně jsou především dospělí dominantní psi hodně citliví na svůj osobní prostor a pokud jim ho jiný pes (třeba i mladý a stylem "chci si hrát") naruší, reagují velmi razantně tak, aby záležitost vyřídili jednou provždy. Podle Vašeho popisu bych řekl, že nejspíš Mailo skutečně udělal při vzájemné komunikaci chybu tím, že se přiblížil příliš blízko - to mladí psi dělají, až časem se naučí "přečíst" psí signály na dálku a v případě potřeby udržet odstup. Německý ovčák však měl ukončit svoji výstrahu ve chvíli, kdy Mailo ukázal podřízenost, ale bohužel už hodněkrát se mi potvrdilo, že právě němečtí ovčáci jsou plemeno, které je možná šikovné na výcvik, ale z hlediska sociálního chování bývá velmi problémové... a nechci zde rozebírat, jak velkou zásluhou "cvičáků", kde se rozplývají nad jejich obranami, stopami a poslušností, ale o smečce a sociálním chování zde nikdy neslyšeli a zatvrzele ani slyšet nechtějí. Tohle byl jen jeden případ z mnoha a já si obecně na NO už dávám pozor - a preventivně to doporučuji i ostatním.
2/ Mailo je v plné psí pubertě a ještě v ní pěkných pár měsíců bude. Psychicky Vám dospěje až mezi 3. a 4. rokem, takže těch "změn" zažijete ještě hodně.
3/ Jsou pro něj vhodným terčem, nemohou se moc bránit a on to dobře ví, tak si to na nich trochu "dokazuje". V těchto případech si ho každopádně srovnávejte!
4/ Co tím naznačuje? Radost, že jste se vrátila, je to takový ventil, kterým Váš pejsek vypouští emoce...:)

Já také děkuji a přeji hodně radostí s Vaším pejskem...

 

(14.8.2005)
Tazatel: Ivana Urbanová
Plemeno psa: kříženec kokršpaněla
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, našeho Berta máme s přítelem 10 měsíců. Vzali jsme si ho z útulku. Doma je zlatý, nikdy nic nezničil, samotu, když jsme v práci, snáší v pohodě. Když jsme doma, je nám pořád "za zadkem", samozřejmě s námi spí v posteli. Po vaší přednášce v Mladé Boleslavi, které jsem se nedávno zúčastnila, už nemám černé svědomí :-).
Problém nastane, když jdeme ven. Tam se projeví jeho lovecký pud a když chytí stopu, jde po ní a nevidí, neslyší. Nejdéle byl takto pryč 20 min. Zatím to nejsou nějaké dlouhé útěky. Četla jsem podobný dotaz od pisatele pana Posada z 31.7.2005. Tak to tu nebudu moc rozebírat do detailů. Napsal jste mu, ať vás navštíví. Já bych také ráda přijela s Bertem k vám na "konzultaci". Bohužel se nemohu zúčastnit zářijového soustředění, což mě velmi mrzí. Tak mi prosím napište, kdy by bylo možné vás navštívit. Jsem z Mladé Boleslavi, tak to k vám není daleko.
Moc děkuji za pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) To je v pořádku, navrhl bych Vám stejné řešení problému... Zavolejte mi prosím (moje telefonní číslo máte v mailu, jinak je k nalezení také na titulu PSÍCH STRÁNEK), vždy je nejlépe domluvit se přímo tímto způsobem, neboť je nutné vzájemně sladit vhodný termín. Budu se těšit:)

 

(14.8.2005)
Tazatel: Jaroslav Tesař
Plemeno psa: labrador
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, chtěl bych si pořídit psa - štěně labradorského retrievra. Problém je v tom, že se stěhuji na nové působiště, kde budu bydlet zcela sám v městském bytě (nemám bohužel dům se zahradou) a tak štěně bych mohl venčit jednou ráno, pak odpoledne po návratu z práce (delší procházky, spojené samozřejmě se základním výcvikem) a pak jednou či dvakrát později večer. Doma bych však nebyl zhruba od 6:00 do 16:00, tedy deset hodin. Vím, že štěňátko by potřebovalo venčit v kratších časových intervalech, to samé platí o krmení. Nemám však nikoho, kdo by tuto roli přes den, kdy budu v práci, zastal. Vím, že se některým dlouhodobějším problémům nevyhnu - četl jsem o nich v případech několikaměsíčních štěňat v této poradně. Rád bych věděl, jestli je labrador vhodným plemenem při takovémto stylu života - chtěl jsem střední až větší plemeno odolnějšího psa, protože ve svém volném čase jezdím hodně do přírody a psa bych chtěl rozhodně brát na své výpravy (i na podzim a časem i v zimě) s sebou - myslím, že to pro něj bude dobré vyžití. Také bych rád věděl, jak dlouhou dovolenou bych si měl vzít, abych připravil psa alespoň na mé odchody do zaměstnání atd. a asi za jak dlouho si pejsek na toto zvykne. Samozřejmě mu chci svou absenci ve společném čase vynahradit, nejen ve městě, ale také při trekkingu, ale občas mám pochyby o tom, jestli by vše výše napsané nebylo spíš týráním pejska. Protože nechci být úplně sám, velmi rád bych si psího kamaráda pořídil. Měl byste pro takovýto případ nějaké další rady, jak toto vyřešit co nejlépe ku prospěchu psa??? Předem děkuji za Vaši odpověď a přeji hodně úspěchů.

Odpověď: Dobrý den:) Myslím, že jste si vybral dobře - aspoň podle toho, co píšete. Labrador s Vámi bude rád, ale zvládne při správné výchově i Vaši nutnou nepřítomnost během dne. Ale chci znovu zdůraznit, že je nezbytně nutné na to Vaše štěně připravit - dostatek materiálu naleznete v Poradně, kde jsem se o správném postupu již mnohokrát rozepisoval - ale především, 10 hodin samoty je skutečně na štěně moc! Pokud si vezmete 14 dní dovolené a štěněti se budete intenzívně výchovně věnovat (včetně základů zvykání na samotu), položíte sice potřebné základy, ale stejně budete muset vyřešit to, abyste oněch 10 hodin rozdělil alespoň na dvě části nebo je podstatně zredukoval. Jinak byste svoje štěně týral, a raději na to důrazně upozorňuji předem. Je velký rozdíl mezi štěnětem a dospělým psem, který přeci jen už spoustu věcí zvládne s přehledem. Ale k tomu je dlouhá, předlouhá cesta psího dospívání a vyspívání...

Přečtěte si prosím PSÍ STRÁNKY nebo si objednejte moji knížku, věřte, že se Vám to vyplatí a vyhnete se mimo jiné spoustě zbytečných chyb, které byste při výchově svého pejska udělal. Což je moje odpověď na Vaši poslední otázku:)

 

(14.8.2005)
Tazatel: Kristýna
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, obracím se na Vás s prosbou, jak mám reagovat v následující situaci. Byla jsem s tou mojí psí holkou na cvičáku a došlo k následující situaci: podruhé se potkala s velmi dominantní fenkou rhodéského ridgebacka. Cvičili jsme přivolání. Xangy seděla poslušně u mojí nohy a druhá fenka byĺa navolno a panička jí volala k sobě. Ale holce se moc nechtělo poslouchat (asi chtěla ukázat tý mojí jak je silná) a neposlechla a vrhla se na Xangu. Vrčela, chňapala jí po kůži za krkem a chtěla si jí podřídit. Xangy se schovala za mě a fenka odběhla. Podruhé přiběhla, ale z druhé strany a situace se opakovala. Takhle to udělala asi čtyřikrát. Nemohla jsem předvídat z které strany útok přijde. Výsledkem bylo, že Xangy se začala bát a chtěla ze cvičáku odcházet (jindy se tam těší, poznám to, protože se po psím směje a když už ví že jsme odtud kousek, tak začne táhnout směrem tam, musím jí krotit). Když jsem přivolání zkoušela já, tak ( byla tam ještě domácí fenka) ke mě Xangy přicházela s čumákem skoro na zemi, uši stažený dozadu a po očku sledovala fenku RR, ale byla statečná a přišla poslušně.
Také když jsme běhali přes překážky, tak fenka RR přiběhla a když Xangy vybíhala z tunelu, tak na ní hupsla. Xangy se pak taky bála, ale strach překonala a do tunelu šla podruhé. Když byly pejsci navolno všichni aby se proběhali a fenka RR si Xangy chtěla podřizovat, domácí fenka se mezi ně postavila a řekla bych že Xangy chránila. Je v mých silách ji nějak uchránit aby na cvičáku neměla zbytečný stres? Děkuji předem za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Problémem je bohužel to, že chodíte na klasický cvičák, kde není řízená smečka. Jinými slovy - pokud se tam vyskytne dostatečně silný a dominantní jedinec (což RR splňuje beze zbytku), má možnost "terorizovat" jiného psa (což je jeden případ, druhý a častější bývá ten, že je dotyčný pes označen za agresivního asociála a jako takový od zbytku izolován - což je stejně nešťastné řešení jako smečka psů bez lidského vůdce). U mne ve psí škole by se toto nestalo, protože tam smečku psů řídím, pokud bych ale byl na Vašem místě, udělal bych jediné - pokud by to fenka RR zkusila, ukázal bych jí (po psím), že pokud půjde po mé fence, bude se muset nejprve dostat přese mne. Tedy, choval bych se skutečně jako vůdce svojí "osobní minismečky", včetně kontaktních výstražných signálů - kousnutí apod.

Takto je zapotřebí se chovat vždy, pokud máte submisivního psa nebo fenku - ale opět s citlivým odhadem situaci, které jsou Váš pejsek nebo fenka schopni si zvládnout sami - i oni se především potřebují učit. Ale věřte, že pokud zvládnete "psí" varovný pohled přímo do očí, popř. přidáte lehké hluboké zavrčení a zuby, pak si většina psů rozmyslí, zda do toho půjde. A hlavně emoce - ty jsou alfou a omegou a ty z Vás musí jít naplno, správné a v tom pravém okamžiku. Držím Vám palce, učte se Vy i Vaše fenečka:)

 

(7.8.2005)
Tazatel: Lucie Vaňková
Plemeno psa: bernský honič/baset x NO
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 10 měsíců/14 let
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, předem se omlouvám, jestli můj dotaz dorazí podruhé, ale blbne mi počítač. Tak tedy: kluci se nám začínají hádat. Argus už je v deseti měsících zřejmě pro Falkouše potenciální konkurence a tak ho dědula začíná šikanovat. Nechce ho pustit domů, odhání ho od jídla i od hraček. Když si s Argusem začneme hrát, začne na nás aspoň zuřivě štěkat. Pokud v tomto případě zkusí po Argusovi vystartovat, vystartuju taky a oplatím mu stejnou mincí. Pak je zas chvíli klid. Problém je, že náš basetí děda občas vyletí i ve chvíli, kdy si Argus hraje s naší šestiletou dcerou. Ti dva malí jsou spolu téměř neustále a Argus dělá Peťule věrný doprovod, ať se hne kamkoli. Mám někdy strach, aby je náš starouš jednou nezahrnul oba do stejné přihrádky. Jinak si Falco nemůže stěžovat na nedostatek pozornosti, samozřejmě je s námi stejně jako Argouš, jen už ve svém věku nemá zájem o tak divoké hry a dlouhé výlety. Nechci na něho být nepříjemná, z jeho pohledu to je takhle určitě dobře, jen se mu snažím dát najevo, že přeci jen šéfovat budu já. Dá se dělat něco víc, nebo se to časem urovná? Díky za Vaši pomoc pro všechny naše čtyřnohé kamarády.

Odpověď: Dobrý den:) Ze štěněte se stal mladý pes a "starý" baset si samozřejmě dobře uvědomuje, že si svoje hierarchické postavení musí hájit. Proto preventivně pouští víc hrůzu a čeká, co na to "mladý" - zda se bez námitky podvolí nebo zda si to budou muset vyříkat. Zasáhněte pouze v situacích, které by přerostly rámec jejich vzájemného hierarchického vyjasňování, jinak nechte jejich komunikaci volný průběh - oni si to spolu vyříkají, téhle fázi se nevyhnete a je zcela přirozená, na jejím konci vyplyne vzájemné zařazení obou pejsků v rámci smečky. Samozřejmě dávejte pozor na dceru, aby se mezi ně nepřipletla v nevhodnou chvíli a neodnesla si nechtěný škrábanec nebo kousnutí.

 

(7.8.2005)
Tazatel: Kateřina Urbanová
Plemeno psa: americký pitbulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, obracim se na Vas s takovym mensim problemkem :o) Mam 9-ti letou fenku americkeho pitbulteriera - je hodna, nekonfliktni, vycvik jsem zvladla sama, nepere se no proste psi andel :o). Pred tydnem jsme si prinesli domu stenatko Abbie (vnucku me stavajici fenky). Obe se snasi dobre, ale mam problem s tim, ze Abbie cura na pelisek! Slysela jsem, ze neni spravne stene vzit strcit mu cumak k louzicce, vytrepat ho za kuzi a vynest ven. Vzdycky kdyz se 'rozjede' tak ji vezmu 'kousnu' ji a je v pohode, jinak cura a kaka venku bez problemu. Nevadi mi kdyz udela louzicku na dlazbe, ale proc to dela Andule (ted vlastne i sobe do pelisku?) A mam jeste jeden dalsi dotaz. Pokud si stene vybere jine misto na spani nez stavajici pes, je dobre ho premistovat zpatky do spolecneho pelisku? Pozn. starsi fenka Anca si s Abbie hraje a vychovava ji, takze si nemyslim, ze by se ji Abbie bala a nechtela s ni spat. Dekuji za radu :o) a zdravim.

Odpověď: Dobrý den:) Váš první dotaz byl zodpovídán již mnohokrát - vyprazdňování malých štěňat je záležitost reflexní, není v tomto věku ovladatelná vůlí, takže i ten pelíšek to občas odnese. S postupujícím psychickým a tělesným vývojem fenečky se tento "problém" sám odbourá. Co se týká druhého dotazu - nechte štěně v místnosti klidně spát tam, kde si vybere. Jeho přemisťováním ničemu nepomůžete, nechte je žít:)

 

(7.8.2005)
Tazatel: Miroslav Nový
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme 4 měsíčního labradora. Od 3 měsíce je pouze na zahradě a do domu nesmí. Je velice svéhlavý a zákazy fungují pouze za naší přítomnosti - rád převrací květináče, kytky roztrhá a květináč rozkouše. Ztráty za posledních 14 dni 6 ks. Problém je, že jej nikdy nenachytám při činu. Nechávám mu tedy jeden zničený a když s ním pohne, strčím mu jej k čumák kárám "nesmíš" a dostane novinami. Přijdu za 5 minut a celé se to opakuje. Navíc se po cca 4 dnech tohoto postupu naučil na mě vrčet a dokonce štěkat - zle. Nechci ho zlomit a tak se bojím postupovat tvrději.Předtím jsem měl vlčáka a podobný problém jsem nikdy neměl.

Odpověď: Dobrý den:) Prosím, věnujte příště před napsáním dotazu trochu času alespoň pročtení této Poradny. Pak už možná budete vědět, JAK SE VYCHOVÁVÁ ŠTĚNĚ. Ne na zahradě, ne novinami a ne agresí. Jeho vrčení a štěkání je jen zpětnou vazbou na zcela nevhodný způsob výchovy a neznalost základních rozdílů povahy a temperamentu mezi plemeny německý ovčák ("vlčák") a labrador.

Pokud si prostudujete Poradnu a ostatní materiály na PSÍCH STRÁNKÁCH, věřím, že pochopíte - co je to výchova, jakým způsobem by měla probíhat, co je to a jak se buduje přirozená autorita, jakým způsobem se vyvíjí psychika psa atd. atd. atd. Problém totiž není v tom, že Vám pejsek plundruje květináče. Problém je v tom, že mu nikdo správným způsobem (tedy ne novinami a lámáním už vůbec ne!) nevysvětlil "pravidla hry" a jediné co jeho majitel udělal je to, že ho vyhnal ze své smečky. Čtěte a pak se prosím alespoň trochu zamyslete. Děkuji.

 

(7.8.2005)
Tazatel: Pavel Urban
Plemeno psa: rotvajler
Pohlaví: fena
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Můj dotaz je trochu podobný příspěvku o štěněti zlatého retrívra. Mám nové štěně rotvajlera. Tuto rasu mám poprvé, předtím jsem měl pouze německé ovčáky, jezevčíky, kolie aj.. Štěně je zdravé, živé - až moc. Trápí mě jedna věc, kterou jsem u jiných plemen nezažil. Štěně je přítulné, mazlíse a já je chci vzít do náruče abych je odnesl vyvenčit a ono začne vrčet, chňapat, útočit na obličej. Jak je toto odnaučit?

Odpověď: Dobrý den:) Opět se z Vaší strany bohužel jedná o základní nepochopení "problému" - nechováte se totiž tak, aby vůči Vám štěně mělo důvěru. Proto ve chvíli, kdy je vezmete do náruče a odnášíte (mimochodem - proč?), začíná "bojovat o život". Necítí se v bezpečí a každý živý tvor, již od narození, má v sobě zakódovaný ten nejsilnější instinkt - přežít. Stejně se chová i Vaše 2-měsíční štěně, protože má v tu chvíli pocit, že jeho život je ohrožen.

Jak říkám, je to bohužel známka toho, že Vám nevěří. Dejte fenečce čas a uvidíte, že její nejistota postupně bude slábnout a pokud se budete chovat správně, vzroste její důvěra vůči Vám i Vašim manipulacím s ní. A učte se rozeznávat emoce "útočení" a "nejistoty"... Dvouměsíční štěně neútočí. Dvouměsíční štěně se jen bojí nebo se brání, pokud se cítí ohroženo.

 

(7.8.2005)
Tazatel: Zadražilová
Plemeno psa: irský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chci se zeptat, jakým způsobem lze napravit vztah člověka se psem. Máme 3,5 letého psa IT a roční fenku IT. Psa cvičím já - "klasický cvičák", zkouška BH a ZZO, fenu dcera (15 let). Oba psy chodí střídavě venčit i synové (12 a 18 let) a manžel. Za poslední rok (předtím byl přivolatelný)  pes utekl cca 5x za zvěří v lese, vždy se po několika minutách vrátil, ale intervaly návratu se prodlužovaly. Když utekl zhruba před 2 měsíci, nevracel se 2 hodiny. Čekali jsme na něho na místě, kde nás opustil, potom se manžel vrátil k autu (celý výlet byl v neznámém prostředí, okruh cca 12 km, k autu zbývaly asi 3 až 4 km). Pes seděl u auta a dělal, "že tam není". Manžel mu otevřel auto, nechal ho nastoupit, netrestal ho, ale ani nechválil - nemluvil na něj. Doma jsme ho nechali asi 2 hodiny na zahradě, jindy je stále s námi. Pak ho manžel pustil domů, měl provinilý výraz, zalezl na své místo. Teprve večer se začal chovat normálně.
Manžel pracuje přes týden mimo domov, vrací se pouze na víkendy. Od této události na něho Aris pokaždé při příchodu ošklivě vrčí, výhružně vrčí, když na něho mluví vlídně i když na něho zkouší také "vrčet". Pokud si ho manžel nevšímá, Aris  vrčí, někam se uklidí, vyleze třeba za čtvrt hodiny a pak je už v klidu. Naopak si lehá manželovi pod nohy, sedá si k němu, nechá se drbat. Rád s ním chodí ven, poslouchá ho, vypadá to, že je vše v pořádku. Ale za týden opět při příchodu vrčí. Mám strach, aby nekousl. Od té doby při procházce opět 2x utekl za zvěří, jednou se vrátil hned a jednou za půl hodiny. Nevím, jak se máme k němu chovat, jak útěkům předejít a jak se chovat, když se vrátí.Pokud se rozběhne po stopě a přijde na zavolání hned zpět, chválím ho a dávám odměnu. Fena chodí s námi také, když Aris vyrazí, následuje ho, ale na zavolání se vrací k nám. Aris je jinak vysloveně "vítací pes", ještě se nestalo, že by na nějakého člověka zavrčel.
Můžete něco poradit na dálku? Jsme z Turnova, nebudete mít v okolí přednášku? Děkuji za Arise, Bonu i lidskou část smečky!

Odpověď: Dobrý den:) Mohu Vám poradit jedinou věc - máte to ke mně kousek, přijeďte se svým manželem a samozřejmě i s pejskem (nebo klidně oběma). Máte rozhozenou hierarchii, to je zapotřebí dát dohromady kontaktně, a s těmi "útěky" Vám také rád pomůžu - ale je zapotřebí dát nejprve dohromady hierarchický systém smečky. Pokud tedy budete chtít, zavolejte mi, domluvíme se. Budu se těšit:)

 

(7.8.2005)
Tazatel: Pavel Štěpánek
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám dotaz ohledně našeho psa. Je to tříletý Ridgeback a silně se u něho začala projevovat agresivita. Vždy byl dominantní - třeba zavrčí, když si jdeme sednout na gauč a on tam leží - ale odejde. Tak reaguje na dva ze čtyř členů domácnosti. Cizí návštěvy, který zná, bere v pohodě. V poslední době se to ale stupňuje. Od mala ho máme doma v rodinném domě. Může na nábytek a spí s námi dokonce i v posteli. Problém je hlavně v tom, že začal vyjíždět. Když dožere a chceme mu vzít misku, když se přez něj natáhneme pro ovladač na televizi... Prostě když se před něj dá v určité situaci ruka - když odpočívá, žere, nebo jen tak, že se nad něho nadkloníme a něco si bereme. Je to s ním už docela nahnuté, ale já ho mám přesto rád a chtěl bych tento problém vyřešit. Před třemi dny dostal zákaz na postel a na nábytek, ale nevím, zda je to dobře a jak postupovat dále. V noci nespí a dobívá se do ložnice. Zdá se mi, že po našich zákazech je to možná ještě horší. Naši to chtějí řešit s klackem v ruce a když to nepomůže... Já myslím, že by to bylo zcela špatně, ale nevím jak to řešit. Po útoku, kterej je bez varování, odchází naježenej a kdo se přiblíží, na toho vrčí. Za chvíli je OK a už se zase tulí. Je to mazel, kterej se nechá dlouze drbat, hraje si s námi i s kocourem, ale má tenhle zkrat. Taky nervózně chňapá po hmyzu. Včela ho už kousla několikrát, ale to ho neodradí. Jo toho kocoura máme asi 14dní, co nám umřel ten minulý. Pes se taky bojí dělobuchů a bouřky... Před rokem zažil šok a ještě se z toho nevzpamatoval. Je taky agresivní vůči ostatním psům - velkým. Feny a malý psy nechává být. Taky pokud je pes navolno, tak se s ním většinou jen očichá. Jak máme řešit ty jeho útoky?  Vím, že je ten dopis trochu chaotický, ale psal jsem věci, které mě právě napadli. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Řešit problém nezvládnuté hierarchie (což je právě Váš případ, resp. Vašich rodičů, jak jsem podle dotazu snad správně pochopil) s "klackem v ruce" by bylo vůbec to nejhorší, nemluvě o řešení "absolutním", protože za tohle vše Váš pes nemůže. Je nervózní a nejistý právě z toho, že nezná svoje místo ve svojí lidskopsí smečce a především v ní nemá vůdce - proto se snaží jeho místo zaujmout a z toho plynou právě ony konfliktní situace.

Pokud budete mít Vy i Vaši rodiče zájem, pomůžu Vám. Je však zapotřebí, abyste i s psem za mnou přijeli a byli ochotni spolupracovat - to je základní podmínka, bez které nelze udělat vůbec nic. Pokud tedy budete přistupni i jiné metodě než je klacek, pak vás všechny rád uvidím - stačí mi zavolat a domluvit podrobnosti. Rhodéský ridgeback je hodně dominantní plemeno a nestojí určitě zato nechat věci zajít zbytečně příliš daleko - ať již pro jednu nebo druhou stranu... Budu se těšit:)

 

(7.8.2005)
Tazatel: Lucie Petrželková
Plemeno psa: střední knírač x jagdteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám problém s chováním našeho psa. Zřejmě jsme zanedbali výchovu, nebo má špatné zkušenosti. Asi v šesti měsících ho "protáhl plotem" německý ovčák s matkou. Výsledkem bylo 13 stehů na hlavě (plandalo mu ucho). Od té doby nemá rád velké psy. Horší je, že na ně při své váze 15kg a výšce v kohoutku cca 50cm (ke koleni) útočí. Postupně přestal rozlišovat velikost psa, takže pokud ho pouštím na volno, musí mít škrabošku. To mu nebrání v tom, nezaútočit na NO i tak. Všimla jsem si, že pokud potkáme psa a OBA jsou na volno, často k bitvě nedojde. Pokud je na vodítku, předvádá agresivitu vždy. Navíc nerespektuje svůj pozemek a snaží se ovládat i okolí. Vyhání nejen psy, ale i lidi, především vousaté muže a osoby, které projeví strach.  Výsledkem jeho chování je neustálý nervák, co se bude dít. Na chatě musí být přivázaný, protože sousedi již nehodlají jeho výpady tolerovat. Pokoušela jsem se ho s nimi seznámit, ale svůj přístup nezměnil. Zvykl si tedy, na dvě delší procházky a tři "přivazovací" stanoviště. Dětí a štěňat si nevšímá. Sousedů psa (Schitzu)přestal tolerovat ze dne na den, jakmile dospěl. Na cvičáku mi řekli, že má zřejmě problémy se sociálním chováním a je silně dominantní (zaútočil tam na ridgebeka). Jak ho  mám naučit sociálnímu chování, kdo si nechá dobrovolně zvalchovat psa?  Spí na dvoře v boudě, když jsme doma, má přístup do bytu (kromě obývacího pokoje). Nejraději spí v kuchyni na židli. Možná už píšu nesmysly, ale vím, že někdy stačí pro charakteristiku maličkost. Děkuji za odpověď, i když bude zřejmě vůči mně kritická.

Odpověď: Dobrý den:) Problém je v kombinaci špatně zvládnuté socializace, přirozené dominance psa a špatně nastavené smečkové hierarchii. Sociální chování psa je zapotřebí podporovat od samého začátku, co je pes u člověka, bohužel se často stává pravý opak - sociální chování psa je "výchovou" (a často nechtěně, z pouhé neznalosti) více či méně zredukováno. Pak nastávají právě výše uvedené problémy, a samozřejmě platí, že čím je pes dominantnější, tím jsou intenzivnější...

Dobře, nabízím Vám jednu variantu řešení. V těchto případech skutečně nemůže pomoci "rada na dálku" - nabízím Vám tedy svůj individuální 4-denní VÝCVIKOVÝ SERVIS, během kterého jsem schopen ve Vašem pejskovi "psí řečí" oživit základní smečkové instinkty, mezi které samozřejmě patří především sociální chování, a které byly bohužel nevhodnou výchovou a zkušenostmi potlačeny. Tady už je zapotřebí přímá práce s pejskem a i Vy se potřebujete spoustu situací naučit prakticky zvládat.

U Vás je pouze ten problém, že svého pejska nezvládáte - ale ještě máte šanci to změnit, dřív než se skutečně stane velký průšvih (a k tomu to celé bohužel v současné podobě spěje). Pokud tuto šanci budete chtít využít, pak mi prosím zavolejte a domluvíme podrobnosti. Budu se těšit:)

 

(7.8.2005)
Tazatel: Iva
Plemeno psa: rotvajler
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den Viktore. Máme rotvíka jsou mu přibližně 4 roky a žije s celou rodinou v domku.(máma,táta,já,babička a můj přítel). Jen by mě zajímalo, jak mám zjistit koho bere za vůdce? Myslela jsem si, že to jsem já, jelikož jsem ho naučila základní poveli a chodím s ním na procházky, ale můj otec se někde doslechl, že je to on. Prý kdo ho poprvé seřeže (tenkrát něco vyvedl,ale už nevím co to byo), tak je "pánem" ale mě se to zdá jako nesmysl.   Pes poslouchá tak nějak všechny, ale koho má za vůdce říct nedokážu........dá se to nějak zjistit????

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem na podobný typ dotazu odpovídal mnohokrát, stačí si projít Poradnu... Pes vezme vždy za vůdce toho, kdo se jako vůdce chová - samozřejmě z hlediska psího, nikoli lidského. Pokud někdo psa "seřeže" (přesně v tomto smyslu), pak se tím rozhodně nestává vůdcem - nevím, kdo podobné hlouposti šíří, ale toto skutečně pravda není. No a úplně závěrem - pokud je někdo skutečným "psím vůdcem", pak se na to ani nemusí ptát - sebe ani nikoho jiného. Takový člověk to stejně jako vůdčí pes prostě ví a pokud o sobě pochybuje, nemůže být "psím vůdcem"...

 

(7.8.2005)
Tazatel: Marcel Hynek
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Měli jsme zhruba 5 let fenku křížence podobnou pudlíkovi - nalezena na ulici ve stáří cca 3 roky. Před 5-ti lety jsme si k ní pořídili štěně hovawarta, také fenku. Nikdy jsme neprováděli žádný výcvik a od štěněte je s námi v bytě. Pokud jsme v zaměstnání, je volně na zahradě u RD a jakmile se vrátíme, je tam, kde jsme zrovna my.To se týká obou fenek, nevydrží být sami na zahradě, pokud ví, že jsme doma. Andy (hovawart) se dožaduje vpuštění do domu škrábáním na dveře a Pusina (kříženec) poštěkáváním. Poštěkávání té menší nám nevadí, ale škrábání na dveře u té větší je problémem, který se nám nedaří ji odnaučit. Druhý problém, který máme je vážnější. Zhruba v roce a půl začala být Andy agresivní vůči jiným psům. Jakmile uvidí jiného psa začne být ve střehu a pokud nejsme v její blízkosti vyrazí k němu a je velmi těžké ji zavolat zpátky. Pokud jsme poblíž a mluvíme k ní, tak nenápadně pořád sleduje psa, který je v dohledu a jakmile se jí zdá, že ji nevidíme vyrazí za ním a pokud je to také fena, nedopadne to většinou dobře a poperou se. Hlídáme ji co se dá, ale už několikrát se nám ji nepodařilo uhlídat a ublížila jinému psovi. Zatím pokaždé relativně lehce, ale máme strach, že by to jednou mohlo dopadnout hůře a chtěli by jsme jí to odnaučit. Nemáme vůbec žádné zkušenosti s výchovou psů a rádi bychom si nechali poradit, pokud je to možné. Uvažoval jsem o návštěvě Vašeho soustředění, ale vzhledem k její agresivnosti vůči psům jsem si to radši rozmyslel. Za případnou radu předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud si chcete nechat poradit, je to velmi dobře. Nechci u Vaší fenky mluvit o agresivitě (protože v podobných případech většinou jde o nezvládnutou dominanci a špatně nastavenou smečkovou hierarchii, ne primární agresivitu psa), ale samozřejmě je to v běžném životě problém a já Vám velice rád pomůžu, pokud budete chtít. Nabízím Vám svůj 4-denní individuální VÝCVIKOVÝ SERVIS, termín a podrobnosti záleží jen na naší domluvě. Pokud tedy chcete s celou záležitostí něco udělat a pomoci fence i sobě, pak mně prosím zkontaktujte, nejlépe telefonicky. Budu se těšit:)

 

(31.7.2005)
Tazatel: Jakub Růžička
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Zdravím. Psa jsme se rozhodovali poridit si dlouho, z duvodu alergie. Ale u babicky, ktera ma psa jsme s bratrem nemeli problemy. Tudiz jsme se ho po nekolika letech rozhodli poridit. Mame prumernou zahradu s rodinnym domkem. A zhruba pred mesicem a pul jsme Sama privezli domu. Je bez PP. Rikali jsme si ze nikam s nim na vystavy atd. chodit nebudeme. Otec ma PP a fena ne. Vybrali jsem si Sama z 8 štěnat. Byl nejmensi, ale take nejcilejsi. Dvakrat s nim byly chovatele u zverolekare na prohlidce a krome toho ze bude mit vzdy tak 2kila pod prumerem, tak bude normalni pes. Zprvu se choval normalne, pak zacal jako kazde stene ZR okousavat vse mozne, i ty ruce a nohy apod. Jenze cim dal je starsi tak se mi zda agresivnejsi, steka kdyz se mu jakakoliv malickost nelibi. To je jeste normalni, ale obcas miva takove zachvaty mozna ze jsou to zachvaty radosti kdyz jsi s nim hraju, tak zacne behat uplne silenou rychlosti kolecka a smycky. To je take v poradku, je mozna trochu divocejsi. Ale nedavno kdyz u me spal bratranec na madraci v pokoji nazemi, Sam pribehl a zacal si hrat  s nim na ni. Pak zacal kousat prosteradlo a dorazet na jeho nohy. Az se to vyhrotilo tak ze cenil zuby, a prskal(uplne jako kocka pri rvacce s jinou) stekal a kousal do me, ne lehce jako ze si tu ruku bude zuzlat ale uplne do krve s conejvetsi silou.
Byl jsem na vasi prednasce "Komunikujte psi reci" tak jak si dovoloval tak jsem ho stiskl za kuzi po krkem, pravratil na lopatky vrcel a cenil jsem na nej zuby a ocima rikal nesmis, ja sem tady panem atd. ... chvili se jeste zkousel vytrhnout ale zachvili zacal knucet tak jsem ho pustil a on odesel na chodbu. Myslel jsem ze to stacilo, takze uz si to zapamatuje a zklidni se, jenze on tak za 1hodinu prisel zase a to same ... znovu jsem zakrocil a znovu odesel. To se opakovalo asi 3x. Tak jsem myslel ze uz je to v poradku. Ted se obcas pri hrani stane to same chytne ten svuj amok a je naprosto agresivni. Ne ze by stekal atd. ale zacne uplne prskat, chrcet a kousat. Vcera jsme byli u veterinare na posledni ockovani, rikal jsem ze ma obcas zarudle leve oko, tak ze se mu na nej podiva. A jakmile mu mamka chytla hlavu a drzeli ho tak zacal zase. Jde z nej uplne strach, i pan veterinar mel nahnano. Rikal ze tak agresivni stene jeste nevidel. Potom, typicky pr. Mamka sedi v kuchyni u stolu a ctesi, hladi Sama a za chvili Sam zacne stekat a stekat, nepomuze hlazeni upozorneni zarvani porad, vytrepani zakuzi na krku nic. Nevim jestli to je tim ze je jakoby jeden z vrhu  - nechci to tak rict, ale zmetek. Nebo je nekde velka chyba ve vychove a ve smecce. Je sam na zahrade, je to nas jediny pes. Spi venku pred dvermi. A prez den je s nami uvnitr. (v pokojich ne pouze na chodbe a v kuchyni). Chtel bych moc znat vas nazor, kde je chyba, jestli v nas nebo v Samovi.  Moc dekuji predem za odpoved, s pozdravem Jakub Růžička.

Odpověď: Dobrý den:) Je mi z Vašeho dotazu dost smutno - za Sama. Jedna věc je to, že se jedná o Vašeho prvního pejska (a za to samozřejmě nemůžete, ale o to více je třeba, abyste určité věci pochopil a učil se), druhá, jakým způsobem Vás ovlivňuje "odborné" okolí... Každému veterináři, který by začal u 3-měsíčního štěněte mluvit o agresivitě, bych s chutí něco řekl a rozhodně by to nebyl člověk, kterého bych si po odborné stránce vážil. Protože každý veterinář na svém místě by měl umět se psem pracovat nejen jako s kusem masa, ale měl by rozhodně znát alespoň základy psí etologie (a zvířat vůbec). Navíc - v tomto věku, kdy štěně čeká ještě minimálně půlrok velmi intenzivního růstu, skutečně nelze vynášet soudy typu "ze bude mit vzdy tak 2kila pod prumerem". Upřímně - našel bych si na Vašem místě veterináře schopnějšího, nikdy nevíte co se může stát...

Pokud jste byl na mojí prezentaci "Komunikujte psí řečí", určitě si z ní pamatujete tři věci. Zaprvé - že při "psi" výchově jsou velice důležité emoce a adekvátní pokárání nebo potrestání, tedy že za malý prohřešek nezadupu psa do země. Zadruhé - že psa vychováváme každým společně stráveným okamžikem, 1000 maličkostí denně. Je to o společně stráveném čase a vzájemném vztahu, který se buduje od samého počátku. A zatřetí - o důležitosti těsného kontaktu a signálu "vyhnání ze smečky"! Proboha - nedovedu pochopit, jak člověk, který ještě defacto absolvoval moji přednášku, kde jsem tento fakt velmi silně zdůrazňoval, nechá svého 3-měsíčního zlatého retrívra spát venku před dveřmi a uvnitř smí být přes den pouze na chodbě a v kuchyni... Pak mám skutečně pocit totální marnosti, protože pokud ani teď nechápete, co svému čtyřnohému kamarádovi vlastně sdělujete, pak už skutečně nevím:(

Pokud jste včetně pana veterináře ze svého štěněte všichni tak vyděšení, pak mám pro Vás jedinou radu - vezměte štěně, přijeďte za mnou a já Vám třeba celý den budu ukazovat, že NEMÁTE AGRESIVNÍ ŠTĚNĚ a jeho chování je pouze obrana a reakce na to, jak se k němu chová jeho okolí. Ukážu Vám, že si nechá bez problému prohlédnout uši, oči a bude tolerovat spoustu pro něj nepříjemných věcí, pokud je budete dělat správně. Zvu Vás, přijeďte. Protože ta chyba není v Samovi, ale ve Vás. A teď máte možná poslední příležitost dát vše do pořádku - štěňata se učí rychle a pro člověka bohužel není těžké ani ze zlatého retrívra vychovat "ztraceného" psa.

 

(31.7.2005)
Tazatel: Iveta Janoušková
Plemeno psa: rotvajler x německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, jen náhodou jsem našla Vaší poradnu. Mám takovýdotaz...........V úterý 26.7.2005 na mě a na mého přítele zaútočil můjpes. Je to můj miláček, kterému jsem mohla strkat ruku do huby a on mi nic neudělal. Takový můj milius. Ovšem pouze na domácí pány.......Večer jsme grilovali...on si vzal alobal od kuřat a začal ho požírat, tak jsem jako už asi 100x šla k němu vyndala mu ho z huby a "pohlavkem" vysvětlila, že to NESMÍ. On však vycenil zuby, začal vrčeta kousnul mě do ruky. Byla jsem v naprostém šoku a dá se říct nic nedělala. Můj přítel šel, že ho potrestá......on se mu vytrhnul a když ho přítel dohonil.......a chtěl potrestat zaútočil znovu.Také ho kousnuldo ruky.(my dva jsme jeho největší páni).Měl dostat přes tlamu, ale my se nezmohli na nic. Nechali ho a tím mu dali jasné znamení k tomu, že nad náma má převahu. Jediné, co mě napadá je, že měl buď hlad.........ne že bych psa trápila hlady, ale měl misku granulí, zřejmě mu to asi bylo málo.
Jen napíšu, co seodehrávalo od pondělí do úterý. Přijela mě kamarádka ( s malým pejskem-Chico) samozřejmě se nespřátelili. Chico mohl jít do baráku, na zadní zahradu-tak má můj pes přísný zákaz.Já ho nosila v náručí. Tak mě napadá, jestli to třeba nebylo ze žárlivosti......navíc jsem slyšela, že tato rasa nesnáší alkohol (ten večer jsem v sobě měla podlouhé době 2dc vína). Nevím, jsem rozhodnutá, že ho nechám utratit.......máme doma čtyřleté dítě a pes to zřejmě bude opakovat.Nebylo to totiž poprvé.........nazaútočil na nikoho z rodiny, ale byla to pošťačka, pán, který si drze sám otevřel vrata a šel dovnitř, mamky kamarádka, která začala před dveřmi útíkat a tu štípnul do nohy..............poraďte mi prosím, ale bude se to zřejmě opakovat?!?! Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den. Pokud jste rozhodnutá nechat svého psa, cituji: "Je to můj miláček, kterému jsem mohla strkat ruku do huby a on mi nic neudělal..." utratit kvůli tomu, že Vy ani Váš přítel nefungujete jak máte, pak je mi líto, ale nemáme se dál o čem bavit. Vy jste "pouze" nezvládli dominanci svého psa, nebyla to jeho chyba, ale Vaše. Do jisté doby jsem žil v domnění, že potrestán bývá viník, ale je pravdou, že už si to nemyslím a pohyb v "psím světě" mě připravil o spoustu iluzí. I proto dnes tvrdím, že největší chyba ve spolužití pes-člověk je v tom, že si pes nemůže vybrat svého majitele...

Dám Vám jednu šanci - za sebe jedinou, protože i to jsem se už prostě za poslední roky naučil. Přijeďte za mnou i s Vaším psem a pomůžu Vám, protože zbytečně utracených psů a zbytečně zraněných lidí už bylo na můj vkus prostě moc a nikdy to není chyba psa, ale vždy důsledek nezvládnuté nebo špatné výchovy ze strany jeho majitele. Bude to pro Vás samozřejmě náročnější řešení než odvézt svého psa na poslední injekci v jeho životě, ale zachováte si úctu sama před sebou. Rozhodnutí nechávám plně na Vás.

 

(31.7.2005)
Tazatel: Kateřina Švehlová
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Díky moc za Vaší knihu i Vaše stránky na internetu. Všem je doporučuji.  Prosím  o potvrzení správnosti nebo nesprávnosti mého jednání a pochopení problému. Máme se synem (17) psa Denyho ,o kterého se staráme společně (střídavě). Snažíme se ho vychovávat  po psím způsobu. Syn je jeho páníčkem, pes ho poslechne doma na 95%, venku je problém s odvoláním ze hry nebo ze stopy.
Nyní je syn se psem u babičky na chalupě,kde jsou ještě další kluci z rodiny (12 a 6 let ). Nadšeni tím, jak náš Deny  "poslouchá za piškotek", začali ho cvičit-sedni-lehni. Zakázala jsem jim to , ikdyž Denymu to"cvičení" evidentně nevadilo. Jednak ho přecpávají a mám obavu, aby nedošlo k vyjasňování pozic. Problémem je i babička. Ač měla již 3 psi-feny (vždy byly na 1.místě v rodině, pak ostatní), nemá o hierarchii ve smečce potuchy. Náš Deny není podle jejích představ, akceptuje ho, ale upřednostňuje děti a 12letou fenku špice, kterou hlídá. Snažila jsem se jí to všechno vysvětlit. Asi marně.
Ještě jedna příhoda při komunikaci psa se mnou.Na začátku naší výchovy po psím způsobu jsem zjistila ,že jsem v naší smečce postavena níž než pes-upřednostňovala jsem psa i před sebou . Myslím si, že se to už změnilo.Včera jsem s ním byla u rybníka.Náš Deny nechce (zatím )plavat, do vody vlezl jen po břicho. Raději čmuchal po okolí a přišel se pochlubit svým úlovkem-velkou kostí , kterou našel. Nechtěl mi ji dát,tak jsem zkusila psí komunikaci- začala jsem na něj vrčet, on taky, položil ji, ale vrčel,třepal se a hlídal si ji dál. Položila jsem mu prsty na koutek a na tvář , fakt se uklidnil a já si mohla kost vzít. Za  chvíli přinesl další kost. Nechtěla jsem, aby ji sežral, tak jsem ji opět získala stejným způsobem. Na potřetí se už nepřišel pochlubit, ale ládoval se odpadkama přímo ve křoví. Když mě viděl, že se blížím k němu, snažil se dostat se mimo muj dosah . Až když zjistil , že ho nepronásleduji a jdu pryč, přiběhl ke mně zpátky. Vyhubovala jsem mu. Nevím, jestli jsem se chovala správně.  Co jsem měla udělat s kostmi ? Musela jsem je branit i před ostatními psi ,ale  pak jsem je hodila do rybnika,když psi byli zabráni do jiné činnosti. Děkuji za  odpověď i případnou radu.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud se chcete chovat "po psím", je zapotřebí rozlišovat situace, kdy svého pejska potřebuji uklidnit a kdy naopak dát najevo svoje alfapostavení. Jinými slovy, pokud mu potřebujete sebrat například kost, musíte mu to sdělit z hlediska hierarchicky výše postaveného jedince, a to po celou dobu - uklidňování (koutky a tvář) zde nemají místo, zde je zapotřebí kontaktovat oblast dominance, tedy např. kohoutek. Následným "uklidňováním" pak psa jen zmatete.

V popisovaném případě bych kosti určitě neházel do rybníka (i z jiných než "psích" důvodů), ale pěkně bych si na nich upevnil svoje postavení vůdce. Kosti by byly Vaše, jen Vaše a Vy byste to musela ostatním pejskům pěkně po psím sdělit. Ideální šance pro pocvičení alfakomunikace, co říkáte...:)

 

(31.7.2005)
Tazatel: Jitka
Plemeno psa: brazilská fila
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, bohužel nemám moc času si pročítat všechny emaily, internet mi v práci funguje jen do 8:00 tak se prosím nezlobte zda vznesu dotaz už jednou řešený. Máme doma štěňátko jménem Šiva (bůh ničitel), na které toto jméno opravdu sedí!!Do nedávna ještě poslouchala jak hodinky a nebyl žádný problém až jsme se divili jak máme hodného psa. Bohužel se to všechno úderem pátého měsíce změnilo!! stačila nám sežrat půl bytu ( většinou žere moje věci ), venku přestala poslouchat a začala žrát hovna.Ještě jsem si všimla, že nemá v lásce psí chlapy a dost prudce je začla odhánět!! Vždy dostane za vyučenou, ale pak jako natruc znovu něco sežere nebo rozkouše. Už jsem zkusila snad všechno, ale nic nezabírá!! je strašně tvrdohlavá a já nevím ja jí v tý její tvrdohlavosti zabránit!! Psi mám už od nízkého věku a nikdy s nimi nebyla potíž a vše fungovalo hladce tak nevím kde je chyba!Prosím poraďte co by na takovou puberťačku zabralo. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Zaprvé rada ohledně internetu: každý internetový prohlížeč má funkci, kterou je možno si otevřenou stránku uložit na disk a kdykoliv později si ji prohlédnout v "offline" režimu, tedy již bez nutnosti připojení na internet. Využijte ji (i proto mají PSÍ STRÁNKY architekturu jakou mají, ale to bych už se příliš rozepisoval o problematice tvorby webových stránek) - pak na Vás restrikční omezení ze strany zaměstnavatele nebude mít vliv.

No a k Vašemu štěněti... Ano, začalo být samostatnější a velmi rychle pochopilo, že ve své smečce nemá vůdce. A to je samozřejmě zlé, i vzhledem k plemeni, které máte. Pokud byste se z Vašich minulých psů (jak píšete) poučila a vychovávala je "po psím", pak byste neměla problém ani teď, ale problém je právě v té výchově, kdy se vůči své brazilské file stáváte bezradná. Fila teď těžce vyhrává na body a bohužel těží z Vaší neznalosti filí povahy, měnící se psychiky štěněte, smečkové hierarchie a nevůdcovského chování. Proto bych Vám v prvé řadě skutečně dle výše uvedeného postupu poradil především prostudovat PSÍ STRÁNKY a dále zvážit návštěvu u mne i s fenečkou. Protože v tomto věku každý den hraje velkou roli a brazilská fila není plemeno, které by příliš chyb tolerovalo.

Pokud tedy budete chuť, rád Vám pomůžu, stači mne nakontaktovat. Budu se těšit:)

 

(31.7.2005)
Tazatel: Zdenek Posad
Plemeno psa: kříženec loveckého plemene
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám psa nesmítně hodného k lidem, malé psy ignorující, ale nenávidějícího především vlčáky a rotvajlery (špatné zkušenosti s těmito plemeny na vycházkách v mládí). Náš hlavní problém ale je jeho lovecký pud. Do roka se dal ještě zvládat, ale postupně jsme se začali věnovat tažným psím sportům, abych ho unavil a snáž ho odvolal od zvěře a koček. Zpočátku to fungovalo, ale jeho závislost na pohybu se zvyšovala.Potom přišlo zranění. Udělal si tzv. nálevku (poškozený vazivový kanálek mezi achilovkou a kostí). Poprvé si to udělal v říjnu, podruhév listopadu a nakonec v březnu. Vůbec netuším co prováděl. Pokaždý jen přijdu z práce a kulhá. Po vyšetření nám řekli, že minimálně rok nesmí tahat. Jenže řekněte to tažnému psu, který tahal desítky km týdně. Snažím se mu to vyhahradit alespoň vycházkami, které zase nemůžou bý moc dlouhé jinak začne kulhat. Pouštím ho na loukách na volno ať se aspoň svobodbě proběhne. Normálně je poslušný a dělá co mi na očích vidí, ale jak něco "nabere do nosu" je to horší a když zvedne zajíce tak nevidí neslyší ikdyž ho trefím něčím co má po ruce. Proběhne i 2 metry kolem mě, já ho přetáhnu batohem, ale on je v tranzu a pronásleduje chlupáče. Bezproblému se za chvilku vrací (nečekal jsem déle než 1/4 hod). Nechtěl jsem ho učit před zvěří daunovat, protože bych potom sním nemohl jezdit v zápřehu na kole. Dá se dělat něco s jeho loveckou vášní, budu si za měsíc brát další štěně a mám obavy aby to malá neokoukala. Bude možné s ním ještě někdy jezdit v zápřahu? Děkuji za pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Vždy je na nás, co ze svého psa uděláme. Každou jeho přirozenou vlohu můžeme buď rozvíjet nebo naopak potlačit - nikoliv vymazat, ale pouze více či méně utlumit. Takže pokud chcete, můžete začít jeho loveckou vášeň tlumit, což při jeho věku již nebude tak úplně jednoduché, ale dá se to - jen ne prosím "přetáhnutím batohem" nebo podobnými metodami, ale jinak. Mohu Vás to naučit, ale potřeboval bych v tom případě, abyste i s pejskem za mnou přijel - je totiž zapotřebí utlumit celkový temperament, nikoliv pouze pracovat s loveckým pudem. To je moje nabídka, je jen na Vás, zda ji využijete:)

 

(31.7.2005)
Tazatel: Jana Přibylová
Plemeno psa: slovenský čuvač
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Vážený pane Dostále, náhodou jsem objevila Vaše stránky. Vím, že při Vaší vytíženosti asi nemáte moc času, ale pokud věnujete chvilku mému dotazu byla bych Vám vděčná. Přestěhovali jsme se do domu se zahradou a chtěla bych si pořídit psa. Manželův postoj je neutrální, máme 5-ti letou dceru a bydlí s námi aktivní babička, která má zvířata ráda. Uvažuji o fence slovenského čuvače. Chtěla bych s ní absolvovat základní výcvik. Pročetla jsem část Vaší obsáhlé poradny a nerada bych se zařadila mezi majitele psa, kteří pak sobě i ostatním způsobili závažný problém. Předchozí zkušenosti s chovem psa nemám, můžete mi tedy, prosím, poradit zda se mohu pustit do soužití s tímto přírodním plemenem? Předem děkuji za Váš čas a přeji Vám hodně úspěchů ve Vaší záslužné činnosti. S pozdravem, Jana Přibylová.

Odpověď: Slovenský čuvač je plemeno, které potřebuje zcela nezbytně správné vedení a prostředí, jinak se z tohoto pejska může stát problémový jedinec. Fena je vždy poddajnější a závislejší než pes, ale i tak mějte na paměti, že slovenský čuvač patří mezi hodně dominantní plemena. Navíc, s "klasickým" základním výcvikem můžete právě u čuvače mnohé nenávratně zkazit.

Na Vašem místě bych výběr plemene ještě zvážil - podle toho, co píšete, bych Vám toto plemeno přeci jen příliš nedoporučoval.

 

(31.7.2005)
Tazatel: Petr Forman
Plemeno psa: kolie
Pohlaví: pes
Stáří: 8 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám 8 týdení štěně dlouhosrsté kolie které je velmi živé a zvídavé (na kolii). Bohužel jedna z věcí která ho nejvíc baví je mimo jiné běhat po schodech nahoru dolů. Mám obavy zda to není pro tak mladého psa riskatní ne kvůli pádu a případnému zranění ale kvůli správnému vývinu kyčlí apod. Dotaz číslo dvě : na strankách věnovaných koliím jsem se dočetl o oční vadě CEA/PRA - je nutné psa nechat na tuto vadu vyšetřit - nejde mi o chov (je to pes na zahradu a pro radost) ale o jeho zdraví a možnosti předejít nějakým problémům v budoucnu. Díky moc.

Odpověď: Dobrý den:) Běhání po schodech bych určitě zredukoval, není to pro štěně, kterému se teprve vyvíjí pohybový aparát, skutečně vhodný "terén". Co se týká očního vyšetření, rozhodně bych ho na Vašem místě absolvoval.

 

(31.7.2005)
Tazatel: Petra Vangorikova
Plemeno psa: anglický kokršpaněl
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pan Dostal. Mam velmi rada vase stranky a je mi smutno z toho, ze ste tak daleko na to, aby som mohla k Vam do PSI SKOLY prist. Ale aspon mam moznost spytat sa Vas  takto na dialku. Uz raz ste mi pomohli.
Mame 11 mesacnu sucku anglickeho kokerspaniela Sally. Je to uzasny, hravy a oddany psik, ktory nam sprijemnuje kazducicky den a stale sa ucim spoznavat ju. Snazim sa co najviac nastudovat literaturu o psoch, pretoze mi zalezi na jej spravnej vychove. V podstate sa skoro vo vsetkych objavuje nazor, ze pes do postele nesmie. Ale Sally s nami krasne spi a okrem chlpov na tom naozaj nie je nic zle. Naopak, sme si blizsi. Ale to viete aj vy. Dalej som narazila na clanok o tom, ze nemame reagovat na to, ked nam pes polozi hracku k noham, s tym ze sa chce hrat. Nie on urcuje, kedy sa hrat ma, ale majitel psa. Pride mi to nespravne. Vam nie?
Nasa Sally vzdy ked sa vratime z prace tak nas nadsene vita. Ked sa vsetci zvalime na postel automaticky berie do papulky oblubenu haracku a donesie nam ju, co je pre nas signal, ze sa chce hrat. Mam jej to odopriet? Takmer cely cas, co sme v praci je "sama" doma aj s nasim kocurikom a ked prideme jednoducho je stastna, ze prisla zvysna cast smecky domov a chce sa hrat. Znizujem si u nej tymto autoritu? Samozrejme, ked mam pracu alebo som velmi velmi unavena, tak jej jednoducho poviem, ze "teraz nie moja" a ona si bud ku mne lahne alebo sa ide zahrat aj sama. Alebo aj to, ked ju hladkam a maznam sa s nou takmer stale je podla knih nespravne. Viete som len v zaciatkoch a mam v tom vsetkom zmatok, co je spravne a co nie.
Dakujem. Prajem Vam vela krasnych psich letnych dni.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Můj názor na "psy v posteli" jsem myslím dostatečně prezentoval ve svém samostatném článku na toto téma (k nalezení je na PSÍCH STRÁNKÁCH i v mojí knize) - k tomu asi není co dodat... Co se týká různých "zaručených metod zvýšení autority", které se objevují v různých publikacích a časopisech - nemám je rád, protože si jejich autoři většinou pletou "autoritu" s "ponížením". Možná by je překvapil fakt, že i vůdci přírodních smeček jsou hraví a nechají se velice rádi strhnout ke hře - a jejich autoritu to nijak nesnižuje. Přirozená autorita totiž neznamená způsob myšlení "jak se opovažuješ vyzvat vůdce ke hře?" (= ponížení), ale je to informace "ano, pohrajeme si, ale až mě to přestane bavit, tak odejdu" - a tak to při správně nastavené hierarchii bere i "spoluhráč". A samozřejmě i to, že pokud se vůdci nechce, hrát si prostě nepůjde - nic víc, nic míň. Hra je mimochodem také výraz dobrovolnosti - hra z donucení nikdy není skutečnou hrou...

Pokud si s Vámi chce po návratu domů fenka hrát, je to jednoznačný signál toho, že má z Vašeho návratu radost a touží po sociálním kontaktu. Což je dobře. Představte si opak - fenka by Vás nevítala, odvracela by od Vás hlavu atp. Zastánci "tvrdé autority" by to brali jako svoje vítězství (ano, bohužel i takoví mezi námi jsou), ale bylo by to přesně naopak - tohle by byla ta nejpotupnější prohra.

Využívejte každé příležitosti, kdy k Vám fenka přijde a touží po tělesném kontaktu. Protože jak vždy lidem říkám - tohle je věc, kterou jste svého psa nenaučili a nedělá to na povel. Dělá to proto, že chce - sám od sebe.

 

(31.7.2005)
Tazatel: Řezníčková Magda
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Mám problém se svým psem,je to nalezenec,přišel k nám v únoru.Do té doby jsme neměli žádného psa.Když trochu přibral a dostal se do kondice ,začala jsem s ním chodit na cvičák.Absolvovali jsme 6 lekcí základního výcviku a dál už jsme nepokračovali z časových důvodů(čvičak je jenom v neděli a já  v neděli vetšinou pracuju).Všechno bylo v pořádku poslouchal,zvykl si na celou rodinu.Až tedˇ se stalo ,že na švagrovou když kolem něho prošla skočil a způsobil ji oděrky na krku a na noze.Když jsme byli u veterináře na kontrole po kousnutí,na pokyn veterinářky jsem mu dala na oči ruku a když jsem ji dala pryč tak skočil i na mně.Tedˇmá karanténu je v kotci a chodím ho jenom venčit.Chtěla bych poradit jak mám tedˇpokračovat,veterinář mi radil při opakovaném útoku ho nechat utratit,ale nám se tato varianta nelíbí.Děkuji za odpovědˇ.

Odpověď: Ne, mně se tato varianta také nelíbí:( Pokud dobře počítám, dostal se k Vám pejsek zhruba ve stáří jednoho roku - což je dostatečně dlouhá doba na to, aby získal negativní zkušenosti a lidem v určitých situacích přestal věřit. Vše je teď jen otázkou správné výchovy a přistupu (ale výcvik Vám s tím skutečně nepomůže). Nejrozumnější varianta z mého pohledu je vzít pejska a přijet za mnou, pak Vám s ním mohu skutečně pomoct - je to mladý pes a spoustu věcí bude ochoten "zapomenout". Pokud moji nabídku využijete, budu se těšit:)

 

(31.7.2005)
Tazatel: Šárka Suchánková
Plemeno psa: brabantík
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 8 let/4 roky
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den,poprosila bych o radu,jak máme správně postupovat,abychom vyřešili velkou nesnášenlivost mezi fenami.Starší fena má 8 let,když měla štěňata,nechali jsme si 2 fenečky.Ještě máme 6letého psa.Do té doby než měla jedna z mladých štěňátka, bylo vše v pohodě.Potom začaly rvačky mezi matkou a dcerou.Doufali jsme,že po odchodu štěňat se situace uklidní,ale vše zůstalo při starém.Snažíme se posílit vůdčí pozici té starší,která byla vždy nadřazená - první žrádlo,první přivítání aj.Starší se snaží  tu mladší provokovat a i když je potrestána,nechce toho nechat.Mladší ustupuje,ale jen dočasně.Potom se začnou rvát,mladší je po jedné rvačce po operaci oka,starší měla roztrženou kůži na krku s následnou infekcí - muselo se to operativně řešit. Po rvačce se následně začnou olizovat,lížou si ouška,oči, popř.utžené rány sobě navzájem.Děkuji za Váš názor.Veterinář radil,abych jednu z nich dala pryč,ale brabantíci jsou velice závislí na svém pánovi a myslím si,že by odloučení velice těžce nesli.S ostatními ve smečce není žádný problém,fenky nemají ani probl.vztah s jinými psy,jsou přátelské.

Odpověď: Dobrý den:) Sama píšete, že problémy nastaly poté, co jedna z mladých fenek měla štěňata. Samozřejmě, protože tím se automaticky dostala ve smečce výš a ona se rozhodla si svoji pozici uhájit... Navíc je velice pravděpodobné, že na to bude časem mít. Takže - snažte se teď především skutečně fungovat jako vůdce smečky a důsledně podporovat její hierarchii s tím, že každý pokus o rvačku nebo dominantní jednání ze strany níže postavené feny okamžitě v zárodku zlikvidujete. V případě potřeby i velice razantně, ale vždy po psím! A teď to nejdůležitější - musíte správně odhadnout, zda je výše stále ještě starší fena, nebo už ta mladší. To je na celé věci to nejtěžší, ale pokud bude Váš odhad správný, máte vyhráno. Bohužel Vám v tomto pomoci nemůžu, protože bych musel Vaši smečku vidět a pak bych mohl řict kdo je kde, takto je to pouze na Vás - musíte sledovat pečlivě jejich chování a vysílané signály a správně je vyhodnotit. Držím Vám palce:)

 

(24.7.2005)
Tazatel: Michaela Skálová
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, zdravim Vas i pejsky a mam zas na Vas nejake otazky :) Bara se po prvnim harani dost uklidnila, poslusnost se taky hodne zlepsila. Byli jsme na vode, z toho jsem mela celkem strach jak ji budu zvladat, ale byla naprosto uzasna. Pred par tydny, ale zacala byt dost naladova, tvrdohlava, zvetsily se ji mlecne zlazy, ma je horke, na prochazkach polehava (to jsme prisuzovali nejdrive velkemu vedru), s pejsky si  hraje porad rada, aporty ji taky bavi, zvlast ve vode :), zkratka pokud se kolem neco nedeje nebo si zrovna nehrajeme, spis polehava, vypada hodne smutne, nestastne a moc nekomunikuje, nekdy je odtazita.  Na veterine zjistili tvorbu mleka, takze falesna brezost. Kdyz si hrajeme je vesela, bavi ji to. Hracky ji volne nenechavame a ani nikdy nenechavali, hrajeme si spis spolecne (aporyty, pretahovani atd.), takze ani nema moznost  a myslim, ze ani nema tendence si je nekam odnaset a starat se o ne jako o stenatka. Po hre hracky uklidime, zustava ji kosticka z buvoli kuze, se  kterou si rada hazi vysoko nad sebe a lovi ji a na zahrade klacky, nekdy si zvyka svuj uzel, ale ten ji posledni dobou moc nebavi. Je ted i dost uknucena, knuci na pejsky za plotem, na nas, kdyz uz vi ze jsme vzhuru, ale jeste nevstavame (postel mame dost vysoko po schudkach, na ktere se nedostane), nekdy zacne knikat i na pejsky, se kteryma si hraje, to na ne pak ale obvykle chce naskocit. A to je to co nas mate, doma chodi kolem nasich veci (polozene obleceni, deka, polstare, taska co nosime na prochazky...), knuci, pak si veci stahne dolu, nekam si je poodnese, ale nestara se o ne jako o stenatka, ale nacpe si je pod sebe a nakryva. To driv taky delala, ale v mnohem mensi mire. Ted pokud si doma zrovna nehrajeme nebo nespi, tak ji nic jineho nezajima, vlastne je to jedine, co ji bavi samotnou, porad knuci a naskakuje na veci, v tom je naprosto neunavna. Jsou to stale jen sexualni choutky nebo to ma nejakou spojitost s falesnou brezosti (s takovou intenzitou to dela jen od te doby)? To same dela se svou dekou co ma jako pelisek, nekdy ma ale tendenci pri tom jit k nam a zaroven nakryvat tu svou deku i nas. Je to i pri falesne brezosti signal nadrazenosti? Vzdycky ji ty veci bereme (to je pak strasne nestastna a nekomunikuje) a nechame ji jen v pripade, ze se jedna jen o tu jeji deku, na jednu stranu si rikame, ze nekudy to ven musi, tak at si to uzije, ale na druhou stranu - nedrazdi si tim krytim mlecne zlazy a nepodporuje tak tvorbu mleka steje jako olizovanim? Nebylo by lepsi, ji dokud ma falesnou brezost v tomto zamezit, abychom se nedostali do zacarovaneho kruhu?
Pak mam jeste jednu otazku, pri vitani nebo drbani, (hlavne na zadku, to miluje a krouti se u toho stejne jako kdyz vita), mlati ocasem, usi priplacle k hlave stazene dozadu, pootevrenou tlamicku jako kdyz se smeje, koutky do V, nas zacne po nejake dobe chytat za rukavy, bere nekdy i ruku do tlamy, ale vubec nestiskne  (to jsem v poradne cetla, ze je vyzva k boji) a nekdy ma tendence i naskocit. Predpokladam, ze je to stale spatnou hierarchii, ale pak si nedokazu vysvetlit ty stazene usi, vrteni ocasem... Co tim sleduje a jak na to reagovat?
PS: Soustredeni nam bohuzel zase nevyjde, budeme mit zrovna s Barou na hlidani pulrocniho vymaracka :) tak doufam, ze konecne to dalsi uz vyjde... Moc Vam dekujeme za Vas cas a pripadnou odpoved, mejte se moc fajn a pozdravujte chlupace :-)

Odpověď: Dobrý den:) Vaše fenka je v období, kdy ještě zdaleka není psychicky dospělá, nejsou srovnané hladiny hormonů a když do toho přijde ještě falešná březost, je to hotová hormonální bouře... Fenky při falešné březosti reagují většinou právě přiivlastňováním různých předmětů a "staráním se o ně", jako by to byla štěňátka. To "nakrývání", o kterém píšete, má ale více než s falešnou březostí daleko více společného právě s vysokou a nevyrovnanou hladinou pohlavních hormonů, nebojte se, časem se vše dostane do normálu. Samozřejmě, je vhodné při falešné březosti zabránit činnostem, které dráždí mléčné žlázy a podporují tím tvorbu mléka.

Druhý dotaz - ano, jedná se o ne zcela dotaženou alfapozici. Je zapotřebí ji upozornit, že dělá chybu - rychlým "kousnutím" prsty do kůže na krku a následným upevňovacím signálem dominance (položení dvou prstů na oblast kohoutku), pokud by to bylo málo, doprovodit lehkým zavrčením.

Taky se mějte hezky a Báru za mě pohlaďte:)

 

(24.7.2005)
Tazatel: vnučka majitelky psa
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám prosbu, moje babička má nové štěně Německého ovčáka. Nejeví oni zájem ze strany správného výcviku. Co fenka udělá špatně hned ji neprávně potrestá:" Začne ji bít, a začne na ni křičet". Fenka pak zmatená odběhne do boudy a celej den z ní někdy nevyleze. Když jsem se ji snažila vychovávat vaším způsubem babička mi říkala ať ji nekazím, že si ji vychová sama bez nějakých triků. Dále ji dává zbytky od stolu a také ji dává brambory, když se jí to snažím vymluvit že pes nesmí brambory a že by ji neměla dávat zbytky tak mi řekne že jí to neuškodí a dává jí to dál. Nevím co mám dělat. Předem děkuji za odpověď a nashledanou.

Odpověď: Dobrý den:) K tomuto bohužel není moc co dodat... ano, je to typické chování převážně lidí z vesnice, kteří psy považují pouze za hospodářské zvíře (ačkoliv i k dobytku se kolikrát chovají lépe). Zcela tu chybí vztah, porozumění, pozornost a ochota se psu věnovat - nemluvě o dalších věcech. Bohužel ze své pozice s Vaší babičkou nemohu udělat zcela nic - mohu jen vyjádřit svůj názor, že takovým lidem prostě pes do ruky nepatří a sám za sebe bych jí asi řekl něco hodně tvrdého a možná nakonec odešel i s tou fenečkou. Pokud máte aspoň trochu možnost, zkuste tu fenku prosím zachránit. Vím, psů takto přežívají (záměrně nepíšu žijí) v této zemi tisíce, ale skutečně nemá žádný člověk na světě právo na týrání zvířete. Naopak, každý má právo takové zvíře zachránit, pokud má aspoň malou šanci na úspěch...

Vám velice děkuji za to, že Vám osud a výchova (ne výcvik!) fenky není lhostejný a držím Vám moc palce, ať s tím dokážete něco udělat.

 

(24.7.2005)
Tazatel: Míša Dědková
Plemeno psa: dalmatin/kříženec pinče
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 5 let/3 roky
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobry den, opět bych se Vás chtěla po dlouhé době na něco zeptat. Můj přítel vlastní dalmatina bez PP- Dasty, který žije s nimi v RD se zahradou. Dasty je značně dominantní vůči ostatním psům (je to rváč, ale to může být částečně způsobeno tím,že žije na vesnici,kde jsou všichni psi za plotem = tudíž jsou všichni hodně ostří a nevrlí). Nicméně vůči vlastní rodině je bezproblémový, nevrčí, poslouchá,nesnaží se o vyšší pozici. Já vlastním křížence pinče z útulku-Filipa, u kterého jsem naštěstí zjistila, že s komunikací se psy nemá problémy (asi úspěšná socializace v mládí:). Ale k věci: protože jsme každý z jiného města, jezdím s Filipem za Dastynem max.1x týdně. Zpočátku jsme měli obavy,jak si na sebe zvyknou, přece jen vím,že Dasty vyjíždí na každého psa. Kupodivu si na sebe zvykli, i když se potkají poprvé,tak Dasty chvíli brblá,ale pak spolu běhají úplně navolno a nemají problém.
Filip se vesměs podřizuje, Dasty se snaží nad ním dominovat (vyšponovaný, vrtící se ocas nahoře, uši vztyčené a pokldádá mu čumák na kohoutek). A Filip na to zase odpovídá podřízenými signály (uhnutí pohledem, tělem, ocas níž, uši dozadu). Takže jsem měla pocit,že pozici mají vyjasněnou. Je tu ale pár věcí,které mě matou. Když jsme venku a Dasty značkuje, Filip mu to okamžitě přeznačkuje i s hrabáním. To platí i naopak,když značí Filip,tak to přeznačkuje Dasty. Ale očividně to oba neřeší, vypadá to,že je jim jedno, kdo to přečůrá.
Včera jsme byli na zahradě a přemluvila jsem přítele,abysme oba psy pustili (Dastyho území) a nechali je,at si to vyřídí (Dasty byl nevrlý). Dasty celou dobu pronásledoval Filipa, snažil se zase dominovat, i přestože Filip se mu podřizoval (ale na záda se před ním nikdy nesvalil). Filipa to naštvalo, nemohl být ani chvíli v klidu,tak na to nelibě reagoval (štěkl po Dastynovi, nebo na něho skočil, většinou jen běhal pryč a pak na něho zavrčel, jakože už toho pronásledování má plný zuby:). Kupodivu Dasty nezasáhl a zase ukázal submisivní signály on – uhnul pohledem, ocas níž, uši dozadu......a dělal jakoby se nic nedělo. Tak jsme byli rádi, že si to dokážou nenásilně vyřešit:) Po chvíli jsem ale zjistila, že Dasty si mě „přivlastnil“ a odhání ode mě Filipa,když se přiblíží. Dasty si přede mě sedne, visí na mě pohledem, podává pac a když se Filda přiblíží, zase ho jde vehementně očuchávat a tak ho vlastně vytlačí pryč. Filip pak sedí 4 metry daleko a kouká na mě. Tak jsem se zvedla a přešla si stoupnout k Filipovi. Dastyn okamžitě přišel, strčil mi hlavu mezi nohy a tak koukal na Filipa. Když jsem si hladila Filipa, strčil mi hlavu pod ruku a Filip zase šel. Vypadá,že na Filipa žárlí,což nechápu,protože se mu určitě nevěnuju míň než vlastnímu psovi. Prostě Filipa lehce odžene a jde si demonstrativně sednout ke mě (přímo na mou nohu). Nenechá Filipa ani ležet 1,5 metru ode mě, vyžene ho tak na 3 metry a sám si lehne na jeho místo. V jejich chování ale není ani špetka opravdové agrese, jen to hrozivě vypadá ale neublížili by si.
Můžete mi poradit, proč se tak chová? Četla jsem Vaši knihu, upoutala mě vlčí smečka, kde vlci mohou vyhnat jednoho jedince úplně na okraj smečky,kde ho jen tolerují. Doufám,že se o to nesnaží Dastyn, protože bysme to měli být přece my,kdo určí,kdo bude jen tolerován. Nebo je v tom něco jiného? Nejsem si jistá,jak se zachovat,abych jim nenarušila to,co si sami vybudovali nějakým neuváženým činem, na druhou stranu, pokud by to bylo špatné chování,nechci to nechat bez správného zásahu.
Děkuji za Vaši odpověd:)

Odpověď: Dobrý den:) Nebojte se, vyhnání ze smečky (pokud čtete pozorně, tak o tom jsem psal, nikoliv o "trpěném jedinci" na konci smečky, ten se nevyhání!) vypadá zcela jinak a není to tento připad. Sama píšete, že to vše probíhalo na Dastyho území. Proto má Dasty i plné právo si Vás "přivlastnit" a ukázat nejen Filipovi, ale i VÁM, že on tu má právo být v privilegovaném postavení vůči jinému psu. To je celé tajemství a Filip to z hlediska psího chování musí akceptovat, protože je přeci jen níž než Dasty. Dasty pouze změnil strategii a zvolil vhodnější a efektivnější metodu než zdlouhavé pronásledování Filipa (což mu přiliš nevycházelo), za což mu náleží můj obdiv.

Doufám, že jsem Vás tímto uklidnil:)

 

(24.7.2005)
Tazatel: Michaela Hložková
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, již tři roky máme fenku Srnčího ratlíka  bohužel kříženou s neznámou rasou. Fifinka, jak se jmenuje byla od mala trochu divočejší, ale také jako jediná ze 6ti štěnat přežila. Vždy jsme na ni měli dost času a věnovali jsme se jí. Poslední dobou, kdyby byla člověk tak si myslím, že je schyzofrenik. Vždycky byla relativně klidná. Když jsme k ní přišli tak nás vítala asi jako každý pejsek. Poslední dobou je ale klidná když je úplně sama a v momentě když k ní někdo přijde tak je jako smyslů zbavená. Doslova lítá ze strany na stranu, skáče jako divá a škrábe. Když ji chce sestra vyvenčit, tak by se zbláznila.Na vodítko je zvyklá od štěněte. Lítá jako splašená a  na to že je v celku malá má při tomto chování docela sílu. Sestra ji musí zase zavést domů, přivázat ji, nechat ji na vodítku u boudy, aby si něco nepodělala a aby se uklidnila. Asi před dvěma týdny jsme zachránily malé štěně a přinesli ho domů. V první chvíli ho jako kdyby ochraňovala, ale po chvíli po něm vyjela a kdyby jsme nezasáhli asi by mu něco podělala. Takto zmateně a bláznivě se chovala už i před tímto štěnětem, ale žádné z nich nikdy nepokousala. Nevíme co se s ní děje. Můžete nám prosím poradit co s ní? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Je mi líto, ale nejzmatenější ze všeho mi momentálně připadá Váš dotaz, jakkoli ho zřejmě myslíte upřímně. Pokud jsem správně pochopil, máte fenku někde venku v boudě (podle toho co píšete), což už samo o sobě je u tohoto plemene velmi špatně. Bohužel Váš popis chování fenky je dosti zmatený a ze všeho nejvíce mi přijde, že fenka trpí nedostatkem pohybu a Vaší (jako majitelky) společnosti - prostě nefungujícím vztahem, který se v poslední době stal natolik nefunkčním, že začíná fenku silně stresovat. Protože přesně tak, jak popisujete, se pes v podobném situaci chová. Podle "informací", které mám od Vás k dispozici, nemohu učinit jiný závěr...

 

(17.7.2005)
Tazatel: Jan Franěk
Plemeno psa: italský chrtík
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, stali se z nás s manželkou zásluhou dospělé dcery prvopejskaři. Začal jsem tedy shánět všechny dostupné informace "jak na to". Považuji za štěstí lidských a psích bytostí, že je tu člověk, který se stal tlumočníkem psí a lidské komunikace a navíc umí využívat moderní komunikační prostředek, ze kterého může čerpat člověk až na druhém konci světa (viz příspěvek z USA). Prošel jsem celý archiv Vaší poradny a byla to dobrá zkušenost, ale dost časově náročná práce. Tím jsem zjistil, že se skutečně mnoho dotazů opakuje a napadlo mě, že mnoho lidí nemá čas nebo není ochotno procházet celý Váš archiv a zjednoduší si práci novým dotazem. Obdivuji Vaši trpělivost, ale myslím že je to škoda Vašeho vzácného času. Neuvažoval jste o tom, že by veškerý poklad vašeho archivu mohl dostat možnost tématického třídění a to jak podle okruhů sociálně podobných plemen, tak podle jádra odpovědi, které znáte nejlépe jen Vy?
A ještě jeden dotaz. Psí "řeč" nelze dost jednoduše (zejména pro začátečníka) popsat, ale taková VHS videokazeta nebo DVD o základní vzájemné komunikaci z Vaší školy, to by byla ohromná osvěta... Mnoho lidí má jednoho pejska za život a leckdy pochopí některé signály až když je pozdě a správná doba k navázání toho nejlepšího vztahu je už možná nenávratně pryč. Ne každý má možnosti navštívit Vaší školu, ne každý má potřebu mít ze svého kamaráda (i jinde) cvičného psa, ale myslím, že mnoho z těch kteří jsou ochotni vydávat prostředky na pejskovu hodnotnou stravu by byli ochotni i k zakoupení takové "tlumočnické" kazety. Děkuji Vám a přeji Vám mnoho zdraví a energie, abyste mohl ještě dlouho pomáhat k harmonii mezi odvěkými souputníky životem na této zemi.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za Váš mail:) Nicméně - i v Poradně jsem již vícekrát vysvětlil, proč nechci z Poradny udělat rozdělenou "databázi". Protože skutečně vše souvisí se vším, a nemá smysl aby člověk četl pouze svůj dotaz a odpověď na něj. Pokud o to stojí, dá si práci s vyhledáním nebo přečtením i jiných dotazů, a věřte mi, že se dozví tímto způsobem daleko víc. I tyto odezvy totiž od lidí mám a je jich dokonce daleko víc než od těch, kteří si chtěji jen maximálně zjednodušit práci. Jinými slovy - v jiné oblasti by Váš návrh byl jistě opodstatněný, ale v oblasti práce se psy by právě vzhledem k nekonečné kombinaci problémů a plemen byl silně kontraproduktivní. Na již zodpovězené dotazy odkazuji pouze v případě, kdy se jedná skutečně o "univerzální" dotaz.

Věřte i tomu, že "psí řeč" by z videokazety nebo DVD pochopitelná nebyla. Je zapotřebí ji interaktivně vnímat a vysvětlovat - tak jak to dělám na svých výcvikových soustředěních, přednáškovém turné nebo výcvikových servisech. Myslím, že možností má každý zájemce dost, co říkáte:)? Jen to chce tomu věnovat i něco z vlastního času, ne se jen pohodlně usadit před obrazovkou a chtít si vše nechat pasivně "nalít do hlavy"...

Nicméně velmi si vážím a děkuji za Vaši podporu, je to něco, co v dnešní době není zcela obvyklé a už vůbec ne samozřejmé. Přeji vše nejlepší:)

 

(17.7.2005)
Tazatel: Kateřina Kopečná
Plemeno psa: labrador x zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 28 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Pane Dostal, chtela bych vam velice podekovat za Vasi nadhernou knihu, kterou bych chtela vrele doporucit vsem, kteri miluji sve hafany a samozrejme za vasi uzasnou praci celkem :) Knihu jsem prelouskala za ctyri nocni a jsem opravdu nadsena :) Zhruba pred tydnem jsem Vam telefonovala z anglie ohledne nasi fenecky. Jelikoz mam ted v sobe spoustu novych vemu, potrebovala bych si par veci ujasnit. Pro jistotu zkusim nasi situaci priblizit jeste jednou at mate vice informaci, jelikoz se mi muj telefonat zdal prilis zmateny...
Nasi fenecku mame od malicka. Vse jsme zvladali v mezich normy. Jediny problem byl kvuli prilisne zavislosti na aportovani, o kterem jsem vam psala a vcera jsem pri louskani poradny, ktera je zahrnuta ve vasi knize na svuj dotaz narazila. (str 285-6) Zacatkem tohoto roku jsme odcestovala do anglie, bylo to velmi necekane a tak rikajic nevyhnutelne, manzel zamnou dojel o tri mesice pozdeji. Mezitim jsme pro pejska vyrizovali papiry. Prvni tri mesice byla s manzelem a potom u mych rodicu, kteri se ji snazi maximalne venovat. Pred ctrnacti dny, se zdalo, ze jsou vsechny papiry v poradku a rodice vyrazili i s feneckou smerem Calais :), kde jsme je cekali my. Lorinka nebyla nikdy nejaky zavislacek pokud jsme ji nechavali u rodicu v miste kde to perfektne znala, ale u druhych rodicu, kde to neznala uz se jako zavislacek projevovala. No nicmene jsem cekala aspon trochu radosti a vitani, ale privitala se s manzelem, semnou pouze z nutnosti, spis se zdalo, ze semnou vubec nekomunikuje. Jinak byla hodne ospala. Nicmene jsme ji sli vyvencit na plaz, kde nadsene nuftala a pobihala, jako by se ji vratil zivot, coz me uklidnilo.  Po precteni knihy mam pocit, ze pri mem privolani pokukovala po mamce(nejsem si vsak jista), ale prisla bez problemu. Na hranicich jsme zjistili, ze mame spatne datumy v ockovacim prukaze a ze nas proste nepusti :( ani si nedovedete predstavit ten smutek. Padly navrhy typu " jak prevest psa nacerno" ale vzhledem k tomu, jak peclive si anglicane tyto veci hlidaji, jsme radsi zvolili jinou cestu.:(((((((( Situace je ted takova, ze vsechny papiry uz jsou snad zdarne vyreseny, nekolikrat odkontrolovany, jeste se dodelaji drobnosti a v zari by ji rodice meli opet privezt, to Lorince bude 2,5 let a chcou u nas taky par dni zustat.
No a ted k tomu co me trapi :(((( v te odpovedi (str 285-6) mi pisete ze, "smeckova vazba na vudce smecky se u pejsku vytvari az v dobe psychickeho dospivani.........ve vasem pripade az kolem 2 - 2,5 veku" coz je presne vek ve kterem jsme naseho milacka nechali uuuuplne jinde nez jsme. Rikal jste mi, ze az ji privezou mam se chovat jakobychom si poridili stene, budu se velmi snazit, dovolenou uz mam odlozenou, ale muzete mi uprime rict, ted kdyz mate vice informaci,  jestli se to vse da zachranit? Anebo jsme duveru naseho pejska zradili natolik, ze cesta zpet uz nevede? Muzete mi poradit ceho se vyvarovat a naopak? A po psim (ve smyslu smecky) mi priblizit jake skody jsme to napachali? Uplne nejradeji bych za vami prijela, ale vzhledem k okolnostem to neni mozne, nicmene pokud vam ja budu moci s cimkoliv pomoci budu velmi rada :)
Moc dekuji jiz za precteni, pozdraveni vasim stastnym pejskum :)

Odpověď: Děkuji, pozdravení jsem právě vyřídil:) Vzpomínám si, že když jsme spolu mluvili telefonicky, kladl jsem Vám na srdce právě to, že byste měla maximálně využít situace, kdy se Vaše fenka dostane do zcela nového prostředí a budete za ni muset "řešit" spoustu problémů. Pokud to uděláte správně, posílíte tím hodně vzájemnou vazbu a svoji fenku přesvědčíte o tom, že jste vůdce na svém místě. Máte teď obrovskou šanci, tak ji nepromarněte. Věnujte fenečce tolik času, kolik jen budete moct, vezměte si dovolenou a skutečně s ní pracujte - tedy nejen pasivní procházky, ale skutečné navázání vztahu a upevnění její jistoty v tom, že se už od sebe neodloučíte.

Ve smyslu psí smečky jste zatím "spáchali" pouze to, že doteď žádná smečka neexistovala. Pokud ji teď (resp.od září) vybudujete a budete v ní fungovat tak, jak píšu i ve své knížce, tedy na principu emocí, přirozené autority a vztahu, pak mi věřte, že vše napravíte. Pozdě není, jen budete mít všichni o poznání horší výchozí pozice.

Budu Vám moc držet palce a především doufat, že v tom září se Vaše fenečka konečně dostane tam kam má, bez dalších problémů a komplikací:)

 

(17.7.2005)
Tazatel: Eva
Plemeno psa: italský chrtík
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu. Byli jsme na třetím přeočkování.K látkám proti kterým byl očkován předtím, jsme nechali přidat Leptospirózu.Když jsme přijeli domů, tak jsme mu dali najíst a pak to "začalo".Několikrát se pozvracel,podlomily se mu nožičky a začal omdlívat.Rychle jsme jeli na veterinu zpátky.Tam ho nechali na dlažďičkách a on se pomalu rozchodil,ikdyž byl ze začátku jako opilý a zadní nožičky měl takové zkoprnělé.Prý to byla reakce na očkování(bylo zrovna hrozné vedro,tak možná spolu s reakcí na cestu v autě).Doma ještě zvracel.Druhý den ráno měl teplotu,ale pak už byl v pořádku.Známá nám doporučila příště zvolit vakcínu od jiného výrobce.Veterinář nám ale dopuručil už Leptospirózu neočkovat vůbec, prý změna vakcíny nepomůže a něco prý má z toho jednoho naočkování. Jezdíme často do přírody a pod stan. Co byste nám doporučil teď a také do dalších let? A kdy vzteklinu? Pokud si najdete čas na odpověď budu moc ráda.Děkuji Eva.

Odpověď: Dobrý den:) Zvláště menší psí plemena mívají občas problémy s reakcí na vakcínu, stává se to. Řešením pak bývá právě použití vakcíny od jiného výrobce. Očkování proti leptospiróze je však bezpodmínečně nutné dokončit, jinak je k ničemu, pokud titr ochranných látek nedosáhne účinné hladiny.

Obecně je vždy vhodné očkování časově rozložit (ne tedy vzít např. pejska k veterináři a nechat ho rovnou naočkovat proti všemu možnému stylem "když už tu jste, tak to vezmeme všechno najednou"), je to velká zátěž na organismus a především mladý nebo oslabený pejsek se s tím ne vždy dokáže vyrovnat, pokud dostane vakcíny dohromady. Vzteklinu nechte naočkovat na půl roce, na to je ještě čas.

 

(17.7.2005)
Tazatel: Renata
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, obracim se na Vas s prosbou o pomoc pri reseni problemu se znackovanim  v byte ci jinem vnitrnim prostoru kde se objevi jiny pes nebo ho tam muj pes citi.Kdyz byl muj pes mensi a byli jsme na navsteve mel tendenci znackovat v byte kde se nachazel i jiny pes,od zacatku to bylo FUJ a casem jsme problem vcelku vyresili a pokud jsem ho pri navsteve hlidala a kdyz jsem videla ze by se chystal zvednout nozicku vadala jsem zakazovy povel FUJ tak toho vetsinou nechal a byl klid. To mu byl asi rok, ted je mu 5 let a behem posledniho tydne se mi 2x stalo ze si oznackoval byt na navsteve a to v jednom pripade vtom byte pes vubec trvale nezije a pravdepodobne tam ani zadny nebyl. Muzete mi poradit co s tim aproc to vlaste pes dela? pokud je u nas doma nekdo na navsteve tak to neudela.Je to velmi neprijemny problem a protoze jinak je velmi spolecensky a vychovany nerada bych aby nase navstevy byli pro nekoho neprijemnosti. Porad te prosim jak ho to odnaucit a proc to dela. Predem dekuji za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Toto je záležitost dominance psa - hodně dominantní jedinec má vždy tendenci přeznačkovat "konkurenci", někteří psi k tomu mají sklony i v nevhodných lokalitách, třeba právě na návštěvě (a nemusí být nutně podmínkou, že i dotyční majitelé bytu vlastní psa). Nespoléhejte v tomto případě na povely, zákazy a příkazy, tím problém nevyřešíte - leda pokud budete mít svého psa celou dobu u sebe a ke značkování mu prostě nedáte příležitost. Ale takto se bude chovat pouze pes, který má špatně nastavenou hierarchii ve vlastní smečce, pokud bude z tohoto hlediska vše v pořádku, sebedominantnější pes na návštěvě značkovat nebude. Takže doporučuji jít i v tomto případě po příčině, dát dohromady vzájemné postavení Vás i Vašeho pejska a pokud budete fungovat, věřte tomu, že se odstraní i Váš "značkovací" problém.

 

(17.7.2005)
Tazatel: Josef Matějka
Plemeno psa: maďarský ohař krátkosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, po mnoha letech s jezevčíky se moje rodina rozhodla pro nové plemeno psa: maďarský ohař krátkosrstý. A s tím souvisí můj dotaz: Jsem sportovec - kolo, běh, běžky a moji jezevčíci se mnou léta běhali - až 15 km, samozřejmě ne denně. Proto bych se rád zeptal, kdy můžu s viszlou začít běhat víc, zvyšovat zátěž tak, abych jí neublížil ve vývoji a nějakým způsobem nezradil. Že je velice pohyblivá a vytrvalá vím. Existuje zde nějaká hranice vytrvalosti, za kterou by se nemělo jít, nebo se mám spolehnout na instinkt psa a můj? S tím souvisí i moje další otázka. V případě, že se mnou začne běhat víc, má se jí i upravit strava - vitamíny, doplňky, či jinak vylepšit?

Odpověď: Dobrý den:) Tato otázka zde již byla zodpovězena mnohokrát... Takže ještě jednou - pokud máte zdravého psa Vašeho nebo podobného plemene, pak je zapotřebí vědět, že zhruba do roka probíhá nejintenzivnější růst a vývoj pohybového aparátu a célého těla. V této době je zapotřebí dávat velký pozor na přetěžování, kdy by došlo k nevratným degenerativním změnám především v oblasti kloubů a kostry. Pokud ale budete tak od osmi měsíců spolu běhat v ROZUMNÝCH dávkách, tedy ne přiliš rychle nebo příliš dlouho, pak je vše v pořádku a časem pak můžete dávky i zvyšovat. Vždy sledujte reakci psa, dejte dostatek prostoru pro odpočinek a volné vyběhání, nezapomeňte na vodu a pokud začne pejsek jevit známky únavy nebo začne kulhat, pohyb zredukujte.

Ve stravě nezapomeňte na kalciovou směs a pokud plánujete "sportovně založeného" pejska, doporučuji zhruba od půl roku přidávat i kloubní výživu. Kvalitní granule jako základ považuji za samozřejmost:)

 

(17.7.2005)
Tazatel: Romana Dubenská
Plemeno psa: papillon
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, přesto,že jsme z letošního jarního soustředění v Heřmanicích bohužel museli předčasně odjet, získané informace a Vaše zkušenosti s výchovou pejsků ve mě zanechaly velký dojem. Snažím se v praxi uplatňovat Vaše rady (víceméně úspěšně) a víc než kdykoli předtím si všímám nevhodného chování majitelů psů, které potkáváme na procházkách. Náš zlatý retrívr Tadeášek je rozjívený 10-ti měsíční puberťák a dělá nám velkou radost. Ráda bych Vás požádala o radu pro kolegyni, která si pořídila k 8leté fence křížence(naprosto bezproblémové) nový přírůstek - štěňátko papilona. Fena ho přijala  úžasně, zvykla si na všechny kousky, které ji ten malý lotr vyvádí,je hravější a jako by omládla. Problém je ovšem v pejskovi. Za těch 8 měsíců, co ho mají, nepřestal dělat loužičky a hromádky doma. Venčit je chodí společně,ale jen co se vrátí domů, Vendy značkuje.A nejen to-chodí m.j. speciálně na postele a sedačku. Chovatelka, od které ho koupili radila, aby ho zavřeli za trest do tmy na WC nebo do krabice na 2 hodiny!!! Tak prý vychovávala všechna štěňata; hrůza! Nechápu, jak může takhle uvažovat inteligentní "pán tvorstva".Kolegyni jsem takové týrání pochopitelně vyčítala a doporučila jí Vaši knížku. I když je s nimi teď celé dny doma (vzala si na to neschopenku), nevychytá to. Dokonce na chalupě, kde mají stále otevřené dveře a psi běhají venku po zahradě, Vendy si vzpomene a přiběhne se "vyvenčit" domů.  Myslím, že chyba není v pejskovi, ale asi potřebuje jiný přístup, než byli zvyklí u Dášenky (natož ho stresovat zavíráním), ale jak? Sama jsem vychovala třetího pejska od štěněte a ani neznám nikoho, kdo by měl podobný problém, tak nevím, co bych jí mohla poradit. Proto Vás prosím o Váš názor - může být chyba v samotném pejskovi? Dělá to schválně? Předem děkuji za Váš čas a radu, přeji pěkný den a posílám pohlazení Dinovi a Šedymu.

Odpověď: Dobrý den:) Vzpomínám si na Vás, škoda že Vám zdravotní problémy nedovolily zůstat až do konce... Co se týká Vendyho - možností je několik. Buď se na něm podepsala "výchova" jeho chovatelky (od člověka, který dává podobné rady a ještě se chlubí tím, že takto vychovává všechna štěňata, bych skutečně očekával ledacos), což by bylo dost zlé. Druhá věc je ta, že čistotnost štěněte je úzce spjata s jeho psychikou a některým pejskům to skutečně trvá poněkud déle. A třetím zdrojem problému může být i nevhodný nebo málo důsledný způsob výchovy jeho současné majitelky. Bohužel, neznám detaily ani pejska, těžko se k tomu vyjádřit - rozhodně bych především zkusil změnu přístupu v tom, že bych i na chalupě s pejsky chodil na "venčící" procházky a nenechal možnost udělat to kde pejska napadne. Asi bych hledal problém právě v té výchově - zkuste s kolegyní trochu důrazněji na toto téma promluvit, kdoví co jí ještě chovatelka poradila... Držím palce a Tadeáška za mě taky pohlaďte:)

 

(10.7.2005)
Tazatel: Michaela Kollárová
Plemeno psa: francouzský buldoček
Pohlaví: fena/pes/pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ano (1 rok)
Dotaz: Dobrý deň, pán Dostál, znovu Vás žiadam o radu, nakoľko sa mi stala veľmi nepríjemná a vážna  vec. Jedná sa o našu fenku Fr. Buldočka, ktorá napadla a škaredo pohrýzla do tváre moju 6 roč. sesternicu. Takže od začiatku. Fenka mala veľmi rada všetky deti tak ako aj sesternicu a v podstate vyrastala po boku mojej vtedy 2-ročnej dcéry a nikdy žiadne problémy neboli. Až na včerajší deň keď došlo k napadnutiu. Ja som pri tom nebola . Podĺa mojej mamy sa sesternica sklonila k fenke ktorá sedela na zemi a oslovila ju menom a nato fenka zaútočila.  Pred tým si fenka od detí  nechala zo sebou robiť čokoľvek a keď sa jej niečo prestalo páčiť alebo nemala náladu na hru, tak upozornila jemným zavrčaním alebo chytila ruku do tlamy ale nikdy nestiskla a neublížila. Preto nerozumiem teraz jej chovaniu. Bez príčiny to uřčite nespravila, príčina niekde byť musí ale kde? Môže to byť  v tom, že máme ešte 4 mes . labradora a on sa chce stále hrať a je už na ňu dosť priveľký a nedá jej pokoj , ona je z neho už nervózna_a do rany jej prišla sesternica ??? Totižto , fenka bola s labradorom na záhrade asi hodinu, potom ju mama zobrala do bytu aby si od neho oddýchla, fenka si sadla a chcela mať konečne kľud  do toho prišla sesternica a oslovila ju a fenka zareagovala tak ako zareagovala.
A ešte jedna vec. Deň pred tým u nás sesternica bola so svojim 8 týž.šteniatkom SBT a našu fenku od seba a od šteniatka stále odháňala, aj napriek mojim upozorneniam že sa to nemá. Alebo je príčina niekde úplne inde??? Bol to len skrat?? Neviem ako sa zachovať a ako ďalej postupovať. Nenechávať ju tak často samú  s labradorom ? Aj keď sa majú radi ale labrador ju moc neakceptuje, keď ona chce mať kľud. Varovať deti na ulici aby ju už nehladkali?  Keď príde návšteva s deťmi s ktorými bola zvyknutá sa hrať, budem ju musieť izolovať? Tým by som to ale ešte zhoršila, tak skutočne neviem.

Odpověď: Dobrý den:) Protože jsem u popisované situace nebyl, mohu pouze na základě zkušeností a znalosti psího i lidského chování odhadnout, co se asi stalo. Takže - především situace proběhla asi jinak, než Vám bylo sděleno. Každé reakci psa v podobné situaci předchází akce - člověka nebo jiného psa, která donutila psa reagovat tak jak reagoval. Popisy typu "pes bezdůvodně zaútočil" se možná efektně vyjímají na stránkách bulváru, nicméně z hlediska faktického jsou nesmysl.

Proto celé situaci zcela jistě předcházelo něco, o čem vědí jenom zúčastnění - a jak už jsem mnohokrát uváděl, pokud se malé dítě (což je i případ Vaší 6-leté sestřenice) třeba i nechtěně zachová proti "štěněcím pravidlům slušného chování", pes bude reagovat upozorněním, že tohle se nedělá. Bohužel, lidská mláďata jsou podstatně méně odolná než psí... ale od toho je opět někdo z dospělých, aby dítě nejen poučil, ale i korigoval potenciálně problémové situace, kdy jsou oba v těsném kontaktu. Je mi sestřenice líto, ale jen ona asi ví, co skutečně udělala.

Další věc - máte kastrovanou fenku a pokud jste si přečetla moje materiály o kastraci a jejích následcích na psychice psa a feny, pak víte, že máte na rozdíl od feny nekastrované fenku psychicky nevyrovnanou, labilní a potenciálně daleko více startovací. Je zapotřebí si tyto věci neustále uvědomovat a podle nich se zařídit i ve Vámi popsané situaci - to, co by fenka zdravá od Vaší sestřenice snesla nebo by jen upozornila zavrčením, Vaši zmrzačenou fenku rozhodila tak, že kousla.

Znovu opakuji, je mi celé záležitosti skutečně líto, ale Vaše fenka za to nemůže. Musíte být zkrátka opatrnější a rozhodně fenku neizolovat, ale mít na paměti, že stresové situace může fenečka řešit zkratově a proto jim bud předcházejte nebo mějte fenečku spolehlivě pod kontrolou.

Držím palce, ať je Vaše sestřenice brzy v pořádku:)

 

(10.7.2005)
Tazatel: P. Klímová
Plemeno psa: maďarský ohař krátkosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, už nějakou dobu jsem pilnou čtenářkou Vaší poradny a děkuji za spoustu užitečných rad. Objevil se ale u nás problém, na který jsem dosud nenašla odpověď a tak si dovoluji se na Vás obrátit a poprosit o Vaši radu. Máme doma 4 měsíčního pejska MOK, je to miláček, přátelský, který pořád vyžaduje lidskou společnost. Myslím, že se mu věnujeme docela hodně intenzivně, to znamená, že kromě doby, kdy musíme být v práci, je pořád s námi (s námi, ne vedle nás). Poslední dobou se začíná projevovat jeho osobnost, myslím že je docela svéhlavý a neustále zkouší, co ještě mu projde. Venku se ho snažíme mít co nejvíce na volno, aby se proběhl a jsme rádi za každého pejska, kterého potkáme a který si s ním chce hrát. Do 3 měsíců venku úžasně poslouchal, ale v poslední době nám dělá stále větší problém ho odvolat jak od jiných psů tak od lidí a bohužel i od nějakého jídla, které na ulici najde.
Snažím se postupovat podle Vašich rad, to znamená, když nepřijde jít dál (bohužel,si nás ale v takových okamžicích naprosto přestává hlídat), až přijde jen ho mírně pokárat, popř. couvnout a jde se dál a když přijde na zavolání tak ho samozřejmě vehementně chválíme. Když ale na ulici najde např. nějaký rohlík nebo bůhví co a nenechá se odvolat, tak jdu za ním, vytahám ho za kůži, snažím se ho znovu odvolat, když se to podaří, tak ho trochu pochválím. Když jsem ho ale poslední dobou takto trestala za kůži, začal se po mně ohánět, což řeším tak že mu přitlačím čumáček k zemi, ještě jednou zatahám za kůži popř. zavrčím. Myslím, že to celkem mělo i účinek, protože s oháněním přestal, včera ale našel kus masa, od kterého jsem ho nemohla dostat ani za nic, a když jsem ho tahala za kůži a byla hodně rozčilená, začal se po mně ohánět, když jsem mu pak dala ještě čumáček k zemi a chtěla tahání zopakovat, pokousal mě na rukách, asi 6x - ne jen nějaké ohnání a byla i trocha krve, nevrčel ale kousal. Nevím, jestli to nebylo třeba i ze strachu, že mu ublížím, protože když jsem ho vytahávala za kůži ležel na zádech, rozhodně jsem ale na něj nebyla moc hrubá, když si pak sedl, tak jsem ho povalila na záda a šla pár kroků pryč a zavolala ho k sobě, místo, aby se tvářil provinile a přišel vrhl se opět na maso. Pak už se ale nechal normálně odvést a byl jako mílius. Moc prosím, zda byste mi mohl poradit, kde jsem udělala chybu a zda jsem se v dané situaci zachovala správně, popř. jak se v dané situaci správně zachovat. Předem moc děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Chyba je opět v tom, na co jsem tu již také mnohokrát upozorňoval - a sice, že veškeré kontaktní akce vůči pejskovi nesmí být pouze mechanické a pokud za tím nejsou správné emoce a přirozená autorita, nebude to prostě fungovat. Ve Vašem případě se jedná o to samé - pejsek nebere Vaše "pokárání" jako korekční záležitost, ale jako pokus o agresi a proto reaguje tak, jak jste napsala. Správné potrestání musí být rychlé, efektivní a především Vám pejsek sám obratem musí dát najevo, že vše proběhlo jak mělo - vysláním signálu podřízenosti (záda, odvrácení pohledu, olíznutí,...).

Nejlépe vše pochopíte, pokud budete pozorně sledovat, jakým způsobem v případě potřeby srovná Vaše štěně dospělý pes. Zjistíte, že skutečně je velmi důležité celou svojí osobností (ať už je lidská nebo psí) korespondovat s činností, kterou právě provádíte - v případě potrestání o to víc. A hlavně teď nesmíte povolit, Váš pejsek (a to je opravdu ještě malé štěně!) momentálně těžce vyhrává na body...

 

(10.7.2005)
Tazatel: Lucie Hollá
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený a milý pane Dostále, ráda bych se Vás zeptala na následující: Akimka je úžasně vítací fenečka (samozřejmě jako každý RR pouze a výhradně toho, koho zná, ostatní jí jsou šuma fuk :o)), takže když přijdu domu nebo potkáme naše dobré známé, vítá s takovou vervou, že to až bolí. Je toho nadšení tak plná, že skáče a do olizování zapojuje i nechtěně zoubky. Člověk by se s ní chtěl taky pomazlit, ale spíš se toho prvního návalu bojí. Takže jí vždycky napomínám "neskákej" a skláním se k ní dolu, ale občas to nevychytám a škrábne mě nechtěně do obličeje. O rukách nemluvím,ty jsou poškrávaný už dostatečně. A tak je mi jí líto, ona dává najevo maximální radost a já si to vůbec nemůžu vychutnat, spíš jí krotím. To samé dělá, když potkáme venku děti. Snažím se tomu předcházet, takže si Akimu chytím a hlídám jí, aby nevyskočila a dítě neporazila a neušpinila (jinak se dětem nevyhybáme, ba naopak chci, aby je dostatečně poznala). Bohužel se mi to už dvakrát nepovedlo a od rodičů dětí jsem si dost vyslechla. Poradil byste mi, prosím, jak v těchto případech postupovat? Trestat se mi nezdá fér, protože ona tyhle věci dělá z čisté radosti. Na druhou stranu jí skákat na lidi musím odnaučit vzhledem k parametrům, kterých za půl roku dosáhne :o). Děkuji mockrát za radu a přeji krásný týden "celé vaší smečce".

Odpověď: Také děkuji:) Můj názor je, že pokud potřebuji svého pejska "odstínit" (většinou od lidí, jejichž chování vůči mně nebo mým psům mi pouze spolehlivě zvedne adrenalin), pak se prostě a jednoduše - vyhýbám. Nikdy jsem například nebral svoje psy jako štěňata na místa, kde byla vysoká koncentrace rodičů s dětmi, protože byla vždy velmi vysoká pravděpodobnost, že bych si podobně jako jiní vyslechl přednášku o škodlivosti psů... Děti samy o sobě problém nemívají, pokud už v sobě nemají strach nebo averzi vůči psům naočkovanou od svých rodičů.

Na druhou stranu není nutné ani pro Vaší fenku, aby s dětmi byla v přímém kontaktu. Stačí úplně ty, které budete potkávat a na které je především zapotřebí, aby si fenečka zvykla, stejně jako například na auta a různé ruchy běžného denního života. Skákání na lidi můžete lehce korigovat odvoláním fenky a dále popsaným postupem a nebojte, za nějakou dobu už bude vůči cizím lidem daleko rezervovanější - je to přirozený proces psychického vyspívání. A jak už jsem zde i nedávno psal, pokud by Vaše fenka měla vůči lidem vztah negativní (agrese nebo strach), pak by to bylo daleko horší. Ale vím, že "pozitivní rituály" prostě spoustě lidí nevysvětlíte nikdy - čím dál mají od sebe nějakého psa, tím jsou spokojenější...

Nacvičte se svojí fenkou (využívejte situací, kdy v přemíře radosti použije zoubky) jednoduchou věc - lehce jí sevřete rukou čumák, odstrčte jí ho směrem dolů a stranou a důrazně proneste "Dolů!". Klidně to udělejte 2-3x, dokud nezjemní a zoubky nenahradí jazyk. Velice brzy pak zareaguje stáhnutím i jen na slovo, což můžete použít v případě potřeby právě u cizích lidí. Ale u sebe to používejte jen v nutných případech, protože pokud pes nemá potřebu svého "vůdce smečky" olíznout, pak to svědčí o nefungujícím vztahu... proto buďte ráda za to, že Vás fenečka tak "miluje"...:)

 

(10.7.2005)
Tazatel: Veronika Matyášová
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, minulý týden jsem tento dotaz odeslala na špatnou adresu, proto zkouším znova :-)) a obracím se na Vás s dalším dotazem, tentokrát přímo k jedné konkrétní situaci. Netuším, jestli si na mě a na mojí Gerdu vzpomenete, nicméně jsme absolvovaly Váš výcvikový "psí tábor" v loňském roce na jaře. Poté jsme se v září stěhovaly a musely si najít jinou smečku psů, než jsme byly zvyklé. Vše probíhalo dobře, dokonce jsme se zkamarádily s fenkou pitbula, v té době sedmiměsíční. Fenky si hrály, potom jsme pitbulku Sáru dlouho nepotkaly. Bohužel se naše první setkání po dlouhé době uskutečnilo ve chvíli, kdy Gerda hárala, byla na vodítku a na všechny psy a samozřejmě feny se tvářila velmi nevraživě. Jenže Sára na vodítku nebyla, přiběhla k nám a Gerda po ní vystartovala. Toto celé se opakovalo i při dalším setkání při tom stejném hárání, opět Gerda na vodítku, opět vystartovala-ovsem ne prvni, az ve chvili, kdy ji Sára očuchávala už moc dlouho a Gerdě se to nelíbilo. Když jsme se potkaly po skončení hárání, obě feny na volno, Sára se k nám s radostí přiřítila, chtěla si hrát, ale Gerda po ní znova vystartovala, nakonec jsem od sebe držela dva naštvané psy, protože panička Sáry byla v tu chvíli ještě dost daleko. Sáře je v tuto chvíli asi rok a půl, je opravdu klidná a přátelská, ale moje Gerda už se s ní kamarádit nechce. Dnes jsme se s paničkou potkaly opět, požádala jsem jí z dálky, jestli by si mohla Sáru chytit, že bychom se jen minuly se psy u nohy. Jenže panička měla potřebu mě ujistit, že můj pes je agresivní (nepopírám), že bezdůvodně napadá jiné psy (nemyslím si, že bezdůvodně, ale přesto nepopírám, že občas od sebe psa, který se jí nelíbí odežene) a že si ji pro příště už chytat nebude, protože mému psu jen prospěje, když ho jiný pes "pomuchlá". Věřím tomu, že to potřeba je, jen se mi moc nechce, aby mého psa, i když konflikt vyvolá sám, měl urovnávat pitbul. Jsou sice stejné váhové kategorie, ale raději bych výchovné kousance od psa jiného plemene. A v tuto chvíli Vás prosím o radu - mám skutečně příště nechat Gerdu, aby si se Sárou "popovídaly" po psím (nastane rvačka, to jsem si jistá), nebo se mám Sáře i s paničkou vyhýbat a ke konfiktu nenechat dojít (půjde to dot těžko, určitě se potkávat budeme)? Vím, že jsem ve výchově nasekala spoustu chyb, že Gerda není vychovaná správně, máme co dohánět, ale přesto si nemyslím, že Gerda je taková bestie, jak se mě panička Sáry snažila přesvědčit, a že nutně potřebuje, aby jí vychovával pitbul. Koneckonců zrovna v tuto chvíli ji mám s sebou v práci, kde na zahradě běhají další tři psi, Gerda tam samozřejmě běhá s nimi, pokud si s nimi hrát nechce, odežene je od sebe, ale to snad není agresivní gesto. Je pravda, že pejsci z práce si před ní lehají na záda, ale ona je jen dlouze očuchává, a když vydržejí ležet dost dlouho, jak ona chce, pak už není jediný problém, aby si celý den hráli. Pokud dlouho ležet nevydrží, Gerda je na záda donutí znova - ale opravdu ne kousnutím, prostě je povalí a stojí nad nimi - jsou to většinou odrostlá štěňata. Moc se omlouvám za ten dlouhatánský mail, musím přihodit ještě jeden příklad, protože při takové frekvenci psů u Vás na psích táborech si na nás jistě nevzpomenete, takže bych chtěla udat co nejvíce pokud možno zásadních informací. Na starém sídlišti, před stěhováním jsme měly smečku skoro samých fen. Vlčandy, dobrmanka, retrívřice, labradorky....opravdu hodně fen, opravdu žádný problém. Vlčanda Judy byla štěně, když Gerdu poznala. Gerda jí také nutila ležet na zádech, když vydržela, pěkně a bez problémů si hrály. Jednoho dne Judy dospěla, odmítla už ležet na zádech, vznikl problém, holky se o sebe pustily, Judy vyhrála, Gerda kvíkla, tím to celé skončilo a jsou kamarádky dodnes. Nevím, jestli by i Sára toto zvádla, pouze položit na záda a dál to neřešit. Vím, že i když Gerda vyvolá problém, i když se bude prát, není tak dominantní a po zásahu silnějšího psa se podřídí. Opravdu nevím, jestli to i velmi dobře vychovaný pitbul bude mít stejně. Zkrátka (už jsem Vás zdržela dost) mám strach, že se feny porvou a skončí to zraněním mého psa, i když konflikt vyvolá. Nebála bych se, pokud by šlo o jiné plemeno, nebo pokud by panička Sáry byla přístupná kompromisu - kupříkladu košíky, nebo feny kolem sebe vést s povelem K NOZE. Prosím, pokud budete mít chvilku, napište mi, co si o této situaci myslíte, jak ji nejlépe řešit. Velice Vám děkuji a přeji Vám pěkný den.

Odpověď: Pěkný den i Vám:) Můj názor je v podobných případech vždy stejný - patří do psí přirozenosti, že se někteří vzájemně prostě moc "nemusí". Je to podobné jako s lidmi - a stejně tak i psa nepřesvědčíte (a bylo by to velmi špatné to zkoušet), aby se kamarádil zrovna s někým, s kým si nepadli do oka. Pro psa i fenu by podobný postup byl zcela nepřirozený a neměl by žádný smysl, a protože ani já nemám chuť, aby mi psy "vychovával" pitbul, kterého občas potkáváme a kterého už jsem měl dvakrát v Dinovi zakousnutého, snažím se o tu nejefektivnější věc - pánovi i jeho pejskovi se prostě vyhnu. Doporučuji totéž i Vám, ušetří Vám to spoustu problémů a vysvětlování. Vybírat si svoje komunikační partnery navíc patří k základní svobodě každého živého tvora, člověka nevyjímaje...:)

 

(10.7.2005)
Tazatel: Alča
Plemeno psa: sibiřský husky
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den.Mám doma(tedy dcera má, ale já kolem něho běhám) fenu sibiřského husky. Je zvyklá ráno a odpoledne na procházku cca 2 hodiny. Protože jsem doma, tak mně to nevadilo, ale nyní mám nastoupit do práce a nevím, jak budu stíhat zejména ranní procházky.Bylo by řešením problému pohybu pořídit si druhého psa? U známých se s jejich psem vždycky hezky proběhne. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Řešením problému je vstát dříve a s fenkou absolvovat odpovídající procházku (sibiřský husky je plemeno, které potřebuje dost pohybu). Pořízení druhého psa Vám v tomto případě nepomůže, aspoň ne tak jakou máte představu...

 

(10.7.2005)
Tazatel: Kristina
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ano (věk 26 měsíců)
Dotaz: Dobry den! Prave som objavila vasu poradnu a velmi ma zaujala.Zhodou okolnosti ma trapi par otazok tykajucich sa nasho psika a preto som sa rozhodla Vam napisat. Moj prispevok bud zrejme dlhsi,pretoze by som rada vykreslila vsetky okolnosti,aby ste si mohli co najlepsie predstavit danu situaciu. V roku 2000 sme prevzali od znamych fenku whippeta, 3,5 rocnu.od zaciatku ma ocarovala svojou milou a jemnou povahou a zacala som citat vsetky mozne nihy o psoch, psy ma od detstva nesmierne fascinovali a pritahovali.Fenka whippeta sa volala Gina.Asi po troch mesiacoch,co sme mali Gina ma sestra bombardovala spravou, ze ma doma 3 malicke steniatka, ktore chcel niekto utopit a ze nevie co ma snimi robit, veterinar ich chcel utratit a ja som v telefone pocula, ako hladne placu.Asi den mi trvalo, kym som prehovorila manzela, aby sme isli tie male zobrat s utkvelou predstavou, ze im mozem pomoct,lebo som prave precitala knihu o odchove okrem ineho aj osirotenyh steniat.ked sme prisli male boli spinave, slepe(boli asi tyzden stare),hladne a plakali.prve co bolo, som kupila flasu a susene lieko pre psy a krmila,masirovala,vazila, zohrievala, atd.steniatka boli spokojne a zacali priberat.vo veku asi troch tyzdnov som musela zacat prikrmovat, lebo chceli stale viac a viac mlieka co sa odrazila na konzistencii vykalov...takmer hnacka.hned po prikrmovani kasou pre steniatka sa vsetko upravilo..potom som zacala hladat novych majitelov,lebo som nemohla mat 4 psikov.Vo veku asi 5,5 tyzdna odisla prva fenka, bolo to velmi skoro, no pani si ju uz chcela zobrat a ja som bola zneista a dala som jej ju aj s celou vybavou a instrukciami.Velmi som za nou plakala,bola ako moje dieta.Vo veku 7 tyzdnov odisiel do noveho domova psik, ktory bol najsmelsi aj najzivsi zo vsetkych troch.Tiez som velmi plakala a bola som z toho taka znicena,ze som prehovorila muza,aby sme si posledne steniatko-fenku nechali.Pomenovali sme ju Strelka.Nasa Ginka bola k steniatkam velmi mila a so strelkou si vzdy dobre rozumeli.Strelku som odmalicka kontaktovala so vsetkymi moznymi psikmi,aby bola dobre socializovana.podla toho ako dnes vyzera,som si takmer ista ze jeden z jej rodicov bol ratlik.a teraz by som vlastne presla k samotnemu problemu.Po prvom harani zacala byt protivna ku psom,zacala "vystrkovat rozky",ani neviem povedat ako a kedy to vlastne cele vzniklo, iste vsak je ze cim dalej tym viac brecha na psov, vlasy na chrbte jej stoja.brecha na kazdeho psa na prechadzke a nemoze vidiet ako sa dva psi hraju napriklad,vzdy ide s brechotom medzi ne a kazi hru.okrem toho je dost ziarliva,mozem hladkat en maloktore psy.neni agresivna,nikdy nikoho nepohryzla,avsak strasne vzdy brecha a nevie sa ukludnit.Pri malych psoch je podtatne uvolnenejsia, vie sa s nimi aj zahrat, pri velkych psoch a pri novych psoch alebo aj v novych situaciach je extremne neista a reaguje prehnane.S Ginou si vzdy velmi dobre rozumeli.Gina nas bohuzial tohto roku v marci opustila.Teraz by mohlo vyznievyt ze nasa Strelka si s nikym nerozumie,ale to nie je pravda, ma aj zopar priatelov, v ktorych spolocnosti je uvolnena a ktorym sa vie aj velmi tesit.velmi dokladne si vsak vybera, kto je doveryhodny.A teraz konecne po dlhom uvode k mojim otazkam:po nasom smuteni za nasou ginkou sme sa rozhodli pre dalsieho vipeta.povodne som chcela dospeleho,ale ziadneho vhodneho som nenasla.Steniatko som sprvu nechcela kvoli obavam, aby strelka nebola k nemu protivna, lebo kedze nikdy nemla vzor matky,myslim ze nema velke materinske sklony.na druhej strane, myslim ze steniatko by predsa len lepsie mohla prijat ako neznameho dospeleho psa.Opat som trochu odbocila.Situacia je teda taka:Pozajtra by sme si mali st vyzdvihnut steniatko fenku whippeta-9 tyzdnov.Moje otazky:Ako sa mam spravat vo vztahu k obidvom psom?je mi jasne,ze strelka je "radovo vyssie" v svorke ako to male a preto ma dosta prva jest, mam ich spolocne hladkat,krmit atd.co mi vsak neni jasne:co mam robit, ak bude strelka na malu vrcat, ked bude chciet ist k nam na gauc, alebo zobrat niektoru so strelkinych hraciek,alebo si mala bude chciet k Strelke lahnut do brlozka.Mam zasiahnut, ked bude k nej Strelka jedovata,alebo nie?Druha vec:Ked sme na prechdzke,bojim sa ze mala zacne preberat Sterlkine sposoby spravania sa voci ostatnym psom.rozmyslala som ze budem na zaciatku vencit oddelene,aby mala hned od zaciatku nevyrastala s tym ze cudzie psy treba vybrechat a zahnat prec.Okrem toho chcem chodit s malou na luku by sa mohla hrat so psami,co by v spolocnosti strelky velmi neislo,lebo ako som pisala snazi sa hru rusit.Ach jaj.Uz som  z toho pisania arozmyslania unavena ale zaroven spokojna ze som vsetko napisala ako som chcela.Dakujem Vam za trpezlivost pri citani.Myslite, ze to setko zvladnem,tak aby sa mali radi a mala "zdravo" vyrastala? S pozdravom kristina.

Odpověď: Dobrý den:) Malá plemena jsou velice vzrušivá a temperamentní, bývají uštěkaná a celkově působí "nervním" dojmem (i když se dá správnou výchovou velmi mnoho zkorigovat, velmi málo majitelů těchto psíků to dělá). Největší problém bývá ten, že se o ně majitelé bojí a izolují je od jiných psů - čímž se problémový kruh uzavírá velmi nedostatečnou nebo neexistující socializací. To se pak odráží nejen na vztahu psů vůči psům neznámým, ale i vůči "rodinným"...

Nevím v jakém postavení Vás fenka uznává. Nicméně až přivezete štěně, nemůžete udělat nic jiného, než ponechat věcem volný průběh. Nechte fenečce dostatek času, ať si na nový přírůstek do smečky zvykne a nechte ji, ať si štěně vychová (i když časem vzhledem k dispozicím fenky - kastrace - stane výš vipet). Vy ovládejte smečku (přečtěte si prosím nejen Poradnu, ale i ostatní články na PSÍCH STRÁNKÁCH, hodně Vám osvětlí o smečce a jejím řízení), pokud to budete dělat správně, pak se z obou psíků stanou skuteční parťáci. Pokud to uděláte špatně nebo necháte vše "plavat", pak budete mít dva psy, kteří si budou žít buď spolu nebo každý zvlášť jen vedle Vás, ne s Vámi. Se všemi negativními důsledky, které by to přineslo.

Tak držím palce a dejte šanci psímu sociálnímu chování:)

 

(3.7.2005)
Tazatel: Jana Peková
Plemeno psa: rotvajler/rotvajler/pudl
Pohlaví: fena/pes/pes
Stáří: 5 let/7 měsíců/1,5 roku
Kastrace: ano/ne/ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu jak postupovat ve výchově naší feny RTW 5 let kastrované,která je společně s dalším naším RTW psem 7 měs.a s pudlem 1,5roku na stejném pozemku.Každý má svůj kotec,ale výběh mají společný,fena stále bezdůvodně napadá mladšího RTW psa, který se vůbec nebrání, jen leží na zádech a naříká.Na pudla vůbec takto neútočí.Nyní jsem ji zavřela do kotce,aby nebyli v kontaktu,ale vydím to jako řešení.Předem děkuji za případnou radu.

Odpověď: Dobrý den:) Já zavření do kotce jako řešení nevidím, je mi líto. Již několik let zde píšu o soužití více psů a stačilo by si tyto příspěvky vyhledat, prostudovat a uvést do praxe - jinými slovy: Vaše 5-letá kastrovaná fena se chová přesně jako kastrovaná fena likvidující budoucí konkurenci, pudla nechává žít, protože ten pro ni konkurenci nepředstavuje. Na Vás jako majitelce psí smečky je, abyste si ji uřídila, jinak nemůžete mít více psů. Vy musíte řídit svoji smečku, ne Vaše fena. A musíte ji řídit tak, aby k podobným excesům nedocházelo, a tak, abyste všechny psy mohla mít pohromadě, nikoli izolované v kotcích. Musíte totiž vychovávat a řídit SMEČKU, ne jednotlivého psa!

Nabízím Vám pomoc, ale je potřeba, abyste s oběma rotvajlery za mnou přijela, pak Vám vše názorně ukážu a vysvětlím. Pokud o moji pomoc stát budete, pak je ale zapotřebí mne co nejdříve zkontaktovat - dříve než se po izolaci v kotci fena rozhodne celou záležitost vyřídit jednou provždy.

 

(3.7.2005)
Tazatel: Iva
Plemeno psa: border kolie
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mohl byste mi, prosím, poradit, jak naučit štěně, aby se nechodilo s každým,koho potkáme na ulici, vítat a skákat všem po hlavě? Cass je správně rozzívené vítací psí mimino. Nevím jestli je správné, abych, potom, co nezareaguje na zavolání a prchne se vítat, pro něj došla a vytřepala ho, nebo bych měla někoho ochotného požádat, aby štěně od sebe odehnal a dal mu poznat, že ne všichni dvojnožci stojí o muchlování se zatím ještě malou kuličkou. Nebo raději vodit psa v blízkosti lidí na vodítku a doufat, že to časem odezní? Ještě jsem se chtěla zeptat, jestli už teď víte předběžný termín podzimního soustředění? Moc děkuji za odpověď a za Vaše stránky a přeji Vám krásné léto:-)

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem tu mnohokrát psal o tom, že malé štěně prostě bude běhat za lidmi i za pejsky, je to přirozené chování a bylo by velmi zlé, pokud by se naopak psů i lidí stranilo... Smečková příslušnost se vyvíjí až později, nicméně správně vedené štěně již teď musí vědět, ke komu patří - jinými slovy, běhat může za kýmkoliv, ale odejít musí vždy jen s Vámi. Nechte štěně žít přirozeným způsobem, nebraňte mu v kontaktu s cizími lidmi a psy (těmi hodnými i těmi méně hodnými), dostává takto tu nejlepší školu do života a věřte mi, že socializace je skutečně životně důležitá. Nebojte, postupem času, jak se bude štěně psychicky vyvíjet, budete pro ně stále důležitější Vy...

Předběžný termín soustředění je již od konce toho minulého uveden na obvyklém místě PSÍCH STRÁNEK, stačí se jen podívat:) Ale ušetřím Vám práci - září 2005.

 

(3.7.2005)
Tazatel: Petra
Plemeno psa: kavkazský pastevecký pes/kavkazský pastevecký pes/kříženec AMSTAF/kříženec
Pohlaví: fena/pes/fena/pes
Stáří: 1 rok/5 let/3 roky/3 roky
Kastrace: ne/ne/ano/ne
Dotaz: Dobrý den, zdravím tímto i Vaše pejsky. Naši smečku již znáte ( Miška - kavkazačka 1 rok, Batir - kavkazák 5 let, Selma - kříž. staforda 3 roky, Igy - kříženec 3 roky), tak přistoupím k popisu našeho problému. Smečková hierarchie byla dle mého názoru ujasněna již před půl rokem, kdy se situace ustálila na pořadí Batir, Miška, Selma, Igy. Tuto sobotu jsem vyvenčila kavkazáčky, protože jsem hodlala vyrazit se Selmou na kolo. V okamžiku, kdy jsem vešla s jejím postrojem do předsíně, vrhli se obě feny na sebe. Přiznám se, že netuším, kdo byl první. Separovala jsem tedy psy a cca pět minut mi trvalo, než jsem od sebe odervala feny. Na první pohled bylo jasné, že to není klasický boj o postavení. To probíhá v několika vteřinách (hrozba, zuby, ukázání břicha atd.). Toto byl boj na smrt. Selmu jsme dovezli na veterinu, následovalo uspání a cca hodinové ošetření ran (málem přišla o oko, kanyla v krku apod.), ale je to holka statečná, takže se z toho vylíže. Horší je, že když procházíme předsíní, tak na ní Miška přes zavřené dveře vrčí. Prostě jsem je nenechala, aby svůj boj dokončily. A já samozřejmě nechci ani o jednoho psa přijít a opravdu nevím, jak se dál zachovat. Pustit je zase k sobě, aby se znovu servaly? Nebo je nadosmrti separovat, což je dost problematické a navíc se mi to moc nezamlouvá? Navíc se podle kavkazáků chovám dost divně, ukrývám někoho, kdo měl být mrtvý. Prostě mi dávají najevo, že je něco špatně.

Moc se omlouvám za zdlouhavé líčení problému, nechtěla jsem nic vynechat. Za každou radu budu opravdu vděčná.

Odpověď: Dobrý den, také zdravím Vás i smečku:) Selmy je mi moc líto, ale bohužel doplácí na tři věci - svoje plemeno, kastraci a Vaše nesprávné vedení smečky. Protože Vás díky svojí psí škole znám trochu lépe, vím i kde se stala chyba - vzpomeňte si, jak často jsem do Vás "hučel", že musíte mít stále na paměti, že máte kavkazačku. Tedy plemeno, které je zpočátku "medvídkovité", ale jakmile začne dospívat, bude se chovat podle svých pravidel a svých situačních analýz. Nechala jste ve výchově bohužel přiliš velkou díru a přestala jste chodit do psí školy v momentě, kdy jsem Vám chtěl navrhnout právě to, ať do ní vezmete feny obě, protože tady bylo od samého začátku slabé místo celé smečky. K popsaným věcem by nedošlo, pokud byste to udělala, protože bychom těmto věcem společně předešli...

Ano, teď jste v situaci, kdy jednoho dne můžete skutečně o Selmu přijít, pokud se skutečně nezačnete chovat jako vůdce smečky (těch konkrétních 1000 maličkostí, které vytvářejí post vůdce a udržují smečku ve fungujícím stavu). Předesílám, že kavkazák není takový lidumil jako středoasiat a pokud uděláte závažnou chybu, může se Miška obrátit i proti Vám. Takže mám jediný návrh vzhledem k tomu, že jsou teď "psíškolní prázdniny" - zavolejte mi a dojednáme si schůzku, vysvětlím Vám co je zapotřebí udělat. Miška ještě není dospělá, máte šanci. Budu se těšit:)

 

(3.7.2005)
Tazatel: Milena
Plemeno psa: jezevčík
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Chtěla bych se zeptat zda je normální chování mé půlroční jezevčí slečny. Začala strašně vyvádět v okamžiku,když k nám přijde kdokoliv cizí na návštěvu, nesnese nikoho ani za dvěřmi, natož aby vstoupil. Štěká jako pominutá, dotyčnému jde po nohách a myslím že by i kousla. Vzala jsem ji do náruče a snažila ji uklidňovat, ale měla jsem dojem, že by kousla i mě. Chápu že brání svůj prostor, což jsem taky chtěla, ale není to trošku nepřiměřené? Štěkat přestane až poté, co se cizí člověk vzdálí na pět mětrů od domu. Děkuji předem za odpověď. Podrbejte za mne i Vaše pejsky. Vaše stránky jsou super!!!

Odpověď: Děkuji:) Na mých stránkách je ale odpověď na Vaší otázku již dávno, je to něco, o čem píšu každou chvíli... Problém je totiž opět ve špatně nastavené hierarchii - Vaše jezevčí slečna, byť ještě nedospělá, má pocit, že co nevyřeší ona, nevyřeší nikdo a Vy už vůbec ne. Právě tady je chyba - Vy musíte být vůdce a jako takový řešit problémy (např. návštěva), nikoli Vaše fenečka! A protože máte tvrdohlavé osobnostní plemeno, musíte s tím začít okamžitě. Takže až Vaše psí slečna opět vystartuje, nebudete ji rozhodně brát do náruče, protože tím její "vůdcovské" ambice jen posilujete, ale pěkně důrazně ji čapnete za kůži na krku, přitisknete hlavu k zemi a pořádně na ni zblízka zavrčíte. Až Vám pod rukou zvláční, velice pomalu sundáte ruku. Pokud bude v klidu, položíte jí krátce dva prsty na kohoutek a se stále upřeným pohledem do jejích očí oddálíte svoji hlavu. Pokud ne, celou akci zopakujte - a nebojte se být dostatečně razantní.

Nebojte se, není to nic surového, je to jen psí způsob vyříkání vzájemných pozic a sama zjistíte, jak tento způsob je účinný. Pročtěte si prosím i ostatní příspěvky a materiály na PSÍCH STRÁNKÁCH, které pojednávají o smečkové hierarchii a autoritě a řiďte se jimi každý den, pak nebudete mít problém ani v budoucnu, až fenečka dospěje...

 

  (26.6.2005)
Tazatel: Ilona Lebedová
Plemeno psa: pudl velký/německá doga
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 3 roky/2 roky
Kastrace: ano/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále,nevím, jestli jsem vybrala správnou rubriku, protože se Vás nechci na nic zeptat, ale strašně moc Vám poděkovat.Pročítám si Poradnu a začínám pomalu uplatňovat některé Vaše rady na mých psech ( už jsem Vám psala - velký pudl Anička a něm.doga Dorotka )a ono to FUNGUJE.Jsem nadšená.
Malý příklad: V parku mi občas Dorota vyštěkává některé lidi ( udělá ze sebe ještě mohutnějšího psa,má nádherný výstavní postoj - nádherný pohled ), a tak jsem to zkusila: přiložila jsem jí svoje prty z boku v oblasti kohoutku a řekla hlubším hlasem " v pořádku ".Ona ztuhla, dala uši dozadu k hlavě, podívala se na mě, jak to umí jenom ona,přestala štěkat a pokračovaly jsem v chůzi. Jak prosté a proto geniální. Ještě jednou děkujeme a zdravíme Vaši smečku I.Lebedová+A+D.      

Odpověď: Dobrý den:) Ano, přirozená komunikace se psy skutečně funguje a funguje velice dobře a spolehlivě, pokud se dělá správně. Jsem velmi rád, že jste se sama přesvědčila na jednom z velmi pestré škály dorozumívacích signálů a velmi mne těší, že je Vám tento přístup blízký. I já děkuji - za sebe i za Vaše fenečky a přeji i nadále vše nejlepší:)

 

(26.6.2005)
Tazatel: Lucie Zachová
Plemeno psa: maltézský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, Vaše poradna si opravdu zalouží veškerou úctu a proto za ni děkuji velice mi pomohla. Avšak nevím jak si mám vysvětlit některé rady které dáváte svým čtenářům. Například volně puštěného psa mezi smečkou ostatních. Můj pejsek se nebojí jiných plemen ani jejich velikosti, ale co mám například udělat když nechám svého psa volně pobíhat a v zápětí se mi na něj vrhne Rhodéský ridgeback evidentě nezvládnutý a ve chvíli kdy ho jeho majitelka odchytí vyvleče se z obojku a pokračuje v mordování. Bohužel mě již v této situaci myslím nezbývá nic jiného než vzít psa do ruky,nebo to tak není? Já ho vychovávám tak aby se velkých plemen nebál, ale pokud mi na něj párkrát vystartuje takhle velký pes tak bych se mu ani nedivila. Jediné slovo které jsem od majitelky dostala bylo, že její miláček nesnáší psy,fenu by prý bez problémů přijal co je to proboha za hloupost nebo mi to jen jako hloupost připadá. Na chaté má kamarádku a je to také Rhodéský ridgeback a není tam jediný problém. Nic méně ono je to trochu sporné nechat svého psa volně běhat zde jsou někteří psi opravdu velice nepříjemní a jsou schopni zaútočit i na štěně. Samozřejmě nemyslím ve hře je to opradu útok v pravém slova smyslu a  přeci nenechám zabít vlastního psa. Omlouvám se, ale někteří mne opravdu dokážou vyvést z míry.

Odpověď: Dobrý den:) I mne dokážou někteří vyvést z míry - ale ne psi, nýbrž lidé... Především ti, kteří v zájmu své argumentace pletou dohromady věci, kterým bohužel buď příliš nerozumějí nebo je používají účelově - v obou případech bohužel stejně nesmyslně. Volně puštění psi se chovají na základě dvou skupin vzorců chování - jednak na základě vrozených, kdy jsou určující dané povahové vlastnosti jedince (dominance, temperament, pes/fena atd.) a jednak na základě získaných, které jsou dány výchovou a především socializací. Takže nesocializovaný pes se skutečně může i vůči štěněti chovat nesociálně, na druhou stranu Váš maltézák již není štěně a pokud se on chová nesprávně, pak musíte počítat s tím, že dospělý pes má plné právo mu to vysvětlit. Již jsem tu vícekrát uvedl, že jsem byl sám vždy velice šťastný za každého psa, který moje štěně ve správné chvíli třeba razantně, ale účinně upozornil, že udělalo chybu. Také nezapomeňte na to, že psí signály jsou velice dynamické a okem laika většinou nepostřehnutelné - věta "můj pes nic neudělal" pak v reálu skutečně znamená jen to, že to jen majitel nepostřehl nebo neporozuměl.

Neoznačujte prosím za hloupost něco, co skutečně hloupostí není. Vámi citovaný rhodéský ridgeback (pes) se jako dominantní plemeno bude prosazovat mezi psy (samci) a jako pes (samec) bude od feny ochoten nechat se tahat třeba za ucho po louce. Váš pes (samec) má, jak uvádíte, kamarádku RR (fenu) a obdobně budou mezi nimi jiné vztahy než kdyby ta kamarádka byl pes... Rozumíte tomu už trochu?

Tak pro příště, než budete psát podobně "rozhorlené" dotazy, přečtěte si prosím něco o psí etologii a rozlišujte mezi dobou psychického dospívání malých a velkých plemen - opakuji, Vy už nemáte štěně, ale mladého psa v plné pubertě (a teď již jde o vyjasňování hierarchických vztahů). A i když máte jistou šanci, že občas natrefíte na ne zrovna ideálně socializovaného psa, drtivá většina z nich bude po této stránce zcela v pořádku a to "zabíjení" Vašeho psa bude pouze jeho srovnání, za které byste měla být v dnešní době vděčná - a na které byste určitě neměla reagovat braním psa do náruče, protože právě takto si vychováte psa, který nebude znát zásady slušného psího chování. Právě to by ho jednoho dne mohlo stát život, ne to, že ho teď necháte se učit.

A právě proto radím lidem to, co radím - i třeba proto, že vím (nejen) např. z vlastních soustředění, že správně socializovaný jorkšírský teriér nebo jezevčík (a rozhodně to nebyli žádní submisivní jedinci) nemá problém přežít mezi čtyřicítkou převážně dosti velkých psů. Protože to skutečně až na extrémní případy (třeba boj o háravou fenu) není o velikosti, ale o geneticky daných a v tom dobrém případě odmala rozvíjených vzorcích sociálního chování.

Tak pevně doufám, že se mi podařilo i Vám trochu otevřít oči a přesvědčit Vás, že nad některými věcmi je lépe nejprve chvíli pořádně přemýšlet z více stran, než se začít rozčilovat - a pokud možno nezapomenout i na tu "psí komunikaci". Pokud se tedy skutečně snažíte vychovávat svého psíka jak píšete, přestaňte se bát a rozčilovat a nastudujte si trochu znalostí o psím chování...

 

(26.6.2005)
Tazatel: Roman
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 9 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, dnes jsem si objednal Vaši knihu a to okamžitě po přečtení Vašich zkušeností "O výcviku, autoritě, smečce a psí komunikaci ...". No ale k věci. Máme doma asi 10 dnů zlatého retrívra, je mu asi 9 týdnů. Prošel dvojím odčervením a dvojím očkováním. Koupili jsme i nějakou literaturu, psa jsme vždy měli ( pudla 13 roků ), bydlíme na vesnici, máme tři děti ( 17,15,11), takže je nás doma pět. Dům je celkem dost velký a tak jsme jednoznačně odmítli domov našeho psa v nějaké kleci. To asi na úvod, abyste si udělal obrázek o našem „rodinném stavu“. Nevíme si rady, poněvadž se nám teď dvakrát přihodilo co jsme nečekali a nevíme jak dál. Včera večer poprvé se choval podivně, poměrně útočně a stalo se že jeho stisky se už dají nazvat kousnutím, takže děti byly v vystrašené a dost nervozní. Dnes se to opakovalo odpoledne, útočí na nohy, ruce a prostřední dceři která se opalovala kousl nečekaně na zahradě do ucha a pak zase okusuje výrazně nohy a někdy i vrčí. Nevíme si proto rady a kde děláme chybu. Manželka je každý den doma a štěně  vlastně obsluhuje – jídlo, vyvenčení s odměnou , hračky atd. K Vám na cvičák je to daleko. Prosím tímto o nějakou radu jak se k chování štěněte postavit a jestli ho usměrnit a jak. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Doporučuji přečíst si související příspěvky v Poradně o chování malých štěňat, Váš dotaz je z tohoto pohledu zbytečný, jelikož tato problematika zde již byla mnohokrát probírána... Navíc mám pocit, že by Vám nejvíce prospěla právě návštěva (stačila by jednodenní a rozhodně ne na "cvičáku") u mne, protože si některé věci vysvětlujete zcela mylně - štěně na Vaši rodinu neútočí, ale vzhledem k zatím evidentně chybné výchově i adekvátně reaguje, a nečekejte, že si vás všechny bude pouze z dálky prohlížet. Ale opět musím zopakovat - není to chyba štěněte. Na Vás je, abyste štěně učil a vychovával a pokud to nebudete dělat, odnesete to v budoucnu všichni. Spoustu materiálu naleznete zde na PSÍCH STRÁNKÁCH (velmi doporučuji dát si trochu práce a příspěvky si najít, od toho tu jsou uveřejňovány!), další v knize. Plus Vám nabízím návštěvu u mne, protože praktická vysvětlení jsou vždy ta nejpřínosnější - pokud budete mít zájem, je možné se domluvit, nejlépe telefonicky.

 

(26.6.2005)
Tazatel: Andrea
Plemeno psa: výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: ???
Kastrace: ne
Dotaz: Vazeny pane Dostale, dnes, po nezvladnute situaci, ktera vyustila v temer tragedii, jsem se rozhodla"prolezt"internet a nalezla jsem Vasi poradnu.Ziji v USA, kde jsou psi(jakehokoliv plemene), povazovani za domaci mazlicky. Neuzivaji se zde fyzicke tresty ani jine nasilne metody. Ale propaganda splecne s veterinarnimi lekari prosazuje kastraci jako jedinou napravu jakychkoliv vychylek z chovani. Podstatnou roli zde hraje fin.zisk-kastrace-nasledna lecba dusledku kastrace(obezita, displasie, srdecni choroby.)-je to jenom obchod, jako ostatne vsechno. Koupili jsme si Vymarskeho ohare od chovatele z Iowy, ale pri prevozu do Illinois, kde bydlime, se pravdepodobne nakazil od ostatnich psu-zanetem prudusek. Byl dlouho v nemocnici a zde asi zacala spatna vychova a nalezite se nevytvorila hierarchie. Bali jsme se ho jakkolv potrestat, protoze jsme se o neho bali. Zacal spat s nami v posteli, vynucoval si pamlsky, stekal i 20 min.v kuse, skakal na stul, na lidi. Postupne pritvrzoval, zacal vrcet, kdykoliv jsme mu chteli neco sebrat(polstare, boty), parkrat po nas vyjel. Absolutni dominance, kterou jsme nezvladli. Radili nam ignoraci a neprovokovat ho. Manzela a me respektoval, i kdyz minimalne, ale meho syna (17let), se snazil napadnout kdykoliv se ke mne priblizil, byl porad pripraven k utoku.Chtela bych uvest, ze mame velky pozemek a denne jsme jezdili do parku, aby mel dostatek pohybu a mohl ukojit sve lovecke pudy. Ben dnes vybehl z domu a chtel uteci za kolemjdoucimi. Na zavolani neposlechl.\, tak ho syn chytil za predni nohy, aby ho zastavil. Zautocil a roztrhal memu synovi cast tvare a ucho. Na pohotovosti jsme nemohli rict, jak se to stalo, protoze by naseho psa okamzite utratili. Ve sve poradne popisujete, jak seprizpusobit psovi tim, ze pochopime jeho pudy, hierarchii ve smecce, ale nejsem pes a nedokazu to. Muj pes i muj syn jsou v puberte a dochazi k boji, kdy priste muze treba vyhrat pes. Prosim vas o radu, co delat, protoze muj syn se Bena boji a uz mu nikdy nebude duverovat a Ben to pravdepodobne muze udelat znovu. Jednou uz vyhral. Bena jsme izolovali, coz jiste neni vhodne, ale nutne. Nechci ho nechat vykastrovat ani uspat, protoze to zrejme neni jeho chyba a mam ho rada, ale nevim, co delat. Pisete o prirozene autorite, respektu, ale jak na to, nevim. Snazzili jsme se a dopadlo to katastrofalne. Prosim o odpoved. Dekuji.

Odpověď: Ve Vašem případě je bohužel pomoc těžká vzhledem k tomu, že žijete v USA - jinak bych Vás požádal, abyste i s pejskem za mnou přijeli a celou záležitost bychom dali poměrně rychle do pořádku. Výmarský ohař patří k velmi dominantním a ostrým plemenům, je zapotřebí důsledná a správná výchova. Máte pravdu, že je špatně nastavená hierarchie "smečky" a Váš pejsek se podle toho i chová - není to jeho chyba, je to důsledek špatné výchovy. Je mi to velice líto, ale vzhledem ke geografickým podmínkám Vám mohu poradit jen jedno - prostudovat velice důkladně PSÍ STRÁNKY a snažit se veškeré získané znalosti co nejrychleji aplikovat v praxi. Ještě není pozdě a ještě jste se dostatečně nesnažili - proto není co vzdávat. Teď se začněte skutečně snažit - vybudujte smečku, které bude velet člověk, ne pes, vybudujte vazby a objevte v sobě aspoň minimum přirozené autority. Věnujte tomu všemu dostatek času a energie a pokud to uděláte, je vysoká pravděpodobnost, že vše dáte do pořádku. Na dálku Vám skutečně nemohu pomoci víc, udělal bych to pro Vás velice rád, ale věřte mi, že pokud se zařídíte podle výše napsaného a nebudete pouze číst, ale nad čteným i přemýšlet, máte 100% šanci. Je to skutečně jen a jen na Vás - prosím jen o jediné, abyste skutečně věděla, ze to není chyba psa a nikdy ho nedala kastrovat ani uspat. Děkuji.

 

(26.6.2005)
Tazatel: V. Steiner
Plemeno psa: anglický mastiff
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Rád bych znal odpověď na 2 dotazy. Částečnou odpověď na tu druhou jsem nalezl v roce 2002, ale kvuli svým obavám ji raději ještě upřesním. Jedná se o fenku anglického mastiffa. Vyrůstala v kotci s minimálním kontaktem s lidmi(prý si na ně potom rychleji zvykne) teď už se po 2měs. dost změnila. Je však však neustále bázlivá a nejspokojenější je buď doma, nebo v boudě. Z toho plynou mé dva dotazy. Za Vaši odpověď předem mnohokrát děkuji.
1)Rád bych znal ideální rozměry boudy pro toto plemeno.
2)Dá se nějak odnaučit bojácnosti, pokud ji mezi lidi nemohu dostat? Na vodítku má snahu utéct, po chvíli zalehne na místě a nejde s ní hnout. Připadá mi, že se víc bojí mužů, než žen. V poslední době před útěkem vrčí, štěká a bojovně švihá ocasem. Mám obavy, že po "zjištění převahy" bude zlá. Dá se tomu nějak předejít? Je vychovávána pouze po dobrém.

Odpověď: Pokud byla fenka chována "v kotci s minimálním kontaktem s lidmi", pak nechť se nikdo nediví tomu, že nemá vyrovnaný vztah k lidem. K tomu nemám skutečně co dodat... Anglický mastif, pokud je správně vychováván, je vyrovnané plemeno bez socializačních problémů - ty se však spolehlivě vybudují právě tím, že se bude od lidí izolovat. Opět na základě Vašeho dotazu nemohu než doporučit mi zatelefonovat a domluvit si se mnou osobní konzultaci, fenka je podle popisu velice nejistá (proto je s ní zapotřebí zapracovat kontaktně) a pokud nebude mít "smečkové" vedení a zázemí, může dojít k vekým problémům. "Výchova po dobrém" je kromě toho velmi široký a nicneříkající pojem a nestačí být pouze chůva, je zapotřebí být i vůdcem... K prvnímu dotazu - obecně řečeno, bouda pro psa by měla být "tak akorát", aby se do ní pes v pohodě vešel, měl v ní dostatečný manipulační prostor a zároveň si ji v zimě dokázal zadýchat.

 

(26.6.2005)
Tazatel: Milena Ševčíková
Plemeno psa: bernský salašnický pes
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, obrací se na Vás matka 2 synů (13 + 16) a zároveň prvomajitelka ještě ne 4-měsíční Báry. Fenečku máme 2 měsíce. Dotaz: Bára je ochotná jít na procházku pouze se mnou. Při venčení další osobou (bez mé přítomnosti) ujde cca 50m, pak si lehne, sem tam popojde dalších 10m při nalákání na piškotek. Poté co se neúspěšný venčitel obrátí k domovu, utíká jako splašená až k vrátkům. Obdobné je to i s naučenými povely (ke mně, sedni, lehni) - respektuje pouze mě,manžela zřídka, děti jen za mé přítomnosti, babička povely netrénuje - omezila se na přivolání a fuj. Jak postupovat, aby respektovala alespoň v základních povelech i ty ostatní. Bez vodítka to s jejím pohybem není tak zlé, ale než dorazíme na kraj městečka (cca 500m) je nezbytné. Pro vysvětlení situace: Psa jsme si pořídili a myslím že po zralé úvaze - zejména pro syna (13), který se Báře chce věnovat a cvičit s ní agility, popř. služ. výcvik. Na Báru se před jejím příchodem velmi těšil, stanovil rozvrh každému členu rodiny, aby Bára netrpěla naší nepřítomností a td.  Z tohoto nadšení vyplynula pro mě pouze role jakéhosi provijantníka a raního krmiče (která mi vyhovovala). Po pořízení Báry jsme si vzala několik dní dovolenou (syn musel do školy) a Bára již po těchto několika málo dnech ke mně silně přilnula. Jinak se mi jeví jako velmi vnímavá - po 2 dnech reagovala na jméno a s ostatními povely to bylo podobně. Je pravda, že pro ostatní členy rodiny se chovám trochu divně - s Bárou si povídám a vysvětluji jí to jako dětem, když byly malé. Problém  je teď v  tom, že syn mě obviňuje, že jsme mu Báru ukradla a jeho prý nerespektuje proto, že jsem na něj před ní párkrát zvýšila hlas. :-( ????
Ještě bych Vám chtěla trochu přiblížit naši rodinku: Manžel - autoritativní typ (má však málo času a je často i na několik dní pryč), bylo s ním počítáno zejména o víkendech Já - v práci sice zastávám vedoucí pozici, ale myslím, že důvodem pro mé vedoucí místo bylo spíš umění komunikace a odborné znalosti. V reálu - malá postavou a vyšší hlas (občas služebně mimo domov). Syn -16 - Báru bere zejména jako kamaráda a neměl žádné cvičitelské záměry. Syn - 13 - až dospěje bude zřejmě dominantní, teď z něj Bára ale cítí asi velkou nejistotu, která se den za dnem prohlubuje. Babička - ženská se zlatým srdce, která dělá Báře dopoledne společnost a myslím, že jí i rozmazluje. Pro zvýšení respektu si pořídila proutek :-), který však již Bára notně okousala. Pane Dostále,  po tomto mém shrnutí bych Vás chtěla požádat o radu, jak tuto situaci zvládnout. Pokud je takové chování v tomto štěněcím věku běžné, omlouvám se, že obtěžuji. Na závěr bych ještě chtěla poznamenat, že 2 letošní srpnové týdny chceme rovněž strávit na výcvikovém táboře pro BSP (syn + já), kde se nám snad také podaří člověko-psí vztahy narovnat a trochu pochopit psí duši. S pozdravem Milena Ševčíková.

P.S. Vaše stránky jsem oběvila náhodou, z poradny jsem zatím přečetla pouze část - velmi pěkná práce :-))

Odpověď: Vezměme to pěkně popořadě. Věc první - bernský salašnický pes (BSP) není pes právě vhodný pro agility nebo "služební výcvik", ať už pod tímto širokým pojmem budeme chápat cokoli. BSP je plemeno vhodné zejména pro ty, kteří chtějí mít ve svém pejskovi především kamaráda, bez vyšších "cvičitelských" ambicí. Věc druhá - k chování maĺých štěňat zde již byla popsána spousta, doporučuji přečíst, pak Vás tvrdohlavost a sebeprosazování Vaší fenečky nezaskočí a budete vědět, jak reagovat. Věc třetí - podobně jsem zde již mnohokrát psal o tom, že vedoucí roli konkrétního člověka nelze psu "vnutit" - vysvětlete prosím Vašemu synovi, že role vůdce smečky se buduje a nechť se nezlobí na Vás ani na fenku, protože mám myslím oprávněný pocit, že ve složení Vaší rodiny on na tuto roli prostě nemá a pokud se bude snažit ji nevhodně prosazovat, pak to bude zlé pro fenku i pro všechny ostatní. Myslím, že teď k té vůdčí roli máte nejblíže Vy a velice pravděpodobně Vám i zůstane:)

Na závěr - než pojedete na výcvikový tábor pro BSP, zkuste nejprve pochopit psí duši, svoji roli a pořadí priorit pro spokojený psí život. Výcvikový tábor Vám v tom nepomůže a pokud v tom nebudete mít jasno předem, pak máte velkou šanci hodně důležitých věcí pokazit. Poznal jsem už hodně psů a jejich majitelů a vím, o čem mluvím...:)

 

(26.6.2005)
Tazatel: Lucie Vaňková
Plemeno psa: bernský honič
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, pravidelně pročítám Vaši Poradnu a stále se učím spoustu nového. Jednou už jsem se na Vás obracela a Vaše rada nám velmi pomohla. Argouš už je ochoten potlačit své vrozené lovecké pudy a za zvěří nevyráží, na můj zákaz reaguje tak, že se mi připlácne k noze a  diskutuje a žvaní, ale neuteče. Máme ale jiný problém. Toto plemeno patří k absolutně neagresivním, což je sice skvělé, ale on je fakt trouba. Snažím se ho brát všude s sebou, hlavně tam, kde je více hafanů pohromadě. Je absolutně nekonfliktní, s každým se chce kamarádit a hrát si. Ve své naivitě nechápe, že by si taky mohl naběhnout. Ti ostatní ale dost často vycítí, co je to za bambulu a vytahují se na něho, a to i když je na vodítku a oni volně. Přesto že je mnohdy ve značné fyzické převaze, konflikty řeší kňučením a snahou se schovat za mně. Mám pocit, že by mu někdy stačilo třeba jen zavrčet nebo se ohnat a měl by klid, ale to on prostě neudělá. Někdy se o něho docela bojím. Nevím, jak tohle řešit, nechat ho, ať se učí, nebo mu mám radši dělat ochranku a konflikty řešit za něho? Doma má přitom ještě 14 letého basetího kamaráda, což je silná osobnost a neohrožený bojovník. Ten Argouše vychovává odmala a nikdy jsem se mezi ně nevměšovala. Myslíte, že existuje způsob, jak tomu ušatému potrhlu vysvětlit, že se si musí umět hájit svoje práva? Díky za pochopení.

Odpověď: Nebojte, on se to všechno naučí:) Berte ho stále co nejvíce mezi navolno puštěné psy a rozhodně mu nedělejte "ochranku" - je to jestě puberťák a teprve se učí, ale on pochopí, že svoje místo ve smečce si musí vždy vydobýt sám - nikdo ho nikam nedosadí. Chce to čas, protože ještě po psychické stránce dospělý není, to všechno včetně upevnění povahy a dominance teprve přijde... Časem budete vzpomínat, jaké to bylo, dokud byl ještě "bambula":)

 

(26.6.2005)
Tazatel: Martina
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 23 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den.Urobila som tak,ako ste mi radili.Porozkladala som po dvore hocijake predmety,zatial sa vsak rukavice neodvazujem.Celkom to pomaha,sice este bere hocico do papule,ale akonahle vykrocim k nemu tak to pusti.Len myslim ze velku rolu hra aj to voditko,lebo samozrejme Alex vie,kedy ho mam pod kontrolou.Cez vikend som ho zobrala na chatu,tam bolo tiez vsetko v pohode.Hadam sa casom nauci,ze predmety niesu na jedenie.Najvacsiu chybu som spravila vtom ze som tie predmetyy odkladala,takze rukavice,topanky a ine veci, zacal povazovat za nieco vynimocne,co si treba chranit a v pripade nutnosti prehltnut... To ze mam problem s autoritou mi dal Alex najavo aj dnes.Doposial  sa mi to este nestalo.Dala som mu jest granule a zaliala som mu ich mliekom.Mlieko mu davam obcas,tak max.dva krat do mesiaca.Naschval som sa mu zacala v miske prehrabavat rukami,a po chvili sa ozvalo zavrcanie.Okamzite som mu misku zobrala a tvarila som sa nastvane.Alex si sadol a krutil chvostom.Po chvili som mu ju znovu dala a opat som vlozila prsty do misky.Zacal rychlo jest,ale nezavrcal.Ale poviem vam,ista som si uz nebola,bala som sa aby po mne hned nesekol. Zachovala som sa spravne?Ako sa mam chovat,ak sa to zopakuje.A je vobec dobre,ked takto skusam trpezlivost svojho psa?Mne by sa tiez nepacilo keby mi niekto do jedla strkal prsty.Doteraz na mna Alex nezavrcal,ale vzdy som mu davala ruku do jedla iba na malu chvilu,je pravda ze zacal chvatavo jest,aj sa nejak nadsene netvaril-dost zazeral,ale nikdy nezavrcal. Ked mu davam zuvacie kosticky,alebo prasacie uska,moja pritomnost mu neprekaza,mozem ho v pohode pri tom aj cesat.Mam ho nadalej takto pri jedeni skusat?Ako mam postupovat aby som este nieco viac nezkazila? Dakujem krasne za vas cas a trpezlivost.

Odpověď: Dobrý den:) Nesmíte se především bát... Klidně mu do té misky sáhněte, něco málo mu odeberte - a nebojte se. Ze své pozice na to máte právo a je to jedna z věcí, kterou ji demonstrujete - on by na Vašem místě udělal totéž. Takže svoji autoritu posilujte a ve vhodných okamžicích dávejte najevo a uvidíte, kolik věcí se najednou změní...:)

 

(26.6.2005)
Tazatel: Lenka Cerinová
Plemeno psa: anglický kokršpaněl x ratlík
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry vecer pan Dostal, kedysi som Vam pisala ohladom vasej knizky-volam sa Lenka Cerinová a som zo Slovenska,z Banskej Bystrice.Mam krizenca anglickeho kokerspaniela a ratlika,je to sucka menom Becky.Teraz ma 8 mesiacov. Ked bola steniatko tak sme ju naucili chodit na potrebu vonku,a vsetko fungovalo ako ma.Asi pred mesiacom sa nam zacala harat.Asi pred tyzdnom sa nam zrazu vycikala v byte,pricom to nespravila uz polroka a  asi polhodinu predtym bola von a vyprazdnila sa.Proste sme sa hrali a zrazu sa pocikala,ani sa nedala do toho "postoju" . Odvtedy som si ju zacala pozornejsie vsimat a vsimla som si,ze ked s nou idem vonku tak sa vycika a po nejakych 5 minutach zasa...Na polhodinovej prechadzke to zopakuje niekedy aj 5 krat.Je to normalne?A je potrebne navstivit veterinara?Dakujeme za vase rady.

Odpověď: Dobrý den:) Usuzoval bych podle popisu na zdravotní problém (čemuž nasvědčuje i ta "domácí nehoda" a z hlediska háracího značkování už je pozdě) - většinou podobné chování svědčí o zánětu ledvin, takže pokud chcete mít naprostou jistotu, je nejjednodušší vzít fenečku na vyšetření k veterináři. Držím palce:)

 

(19.6.2005)
Tazatel: Martina Čuříková
Plemeno psa: belgický ovčák/německý ovčák
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 4 roky/2 roky
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, po dlouhé době se opět vracím k Vaší skvělé poradně s prosbou o pomoc. Už před lety jsem si od Vás nechala poradit s výběrem plemene a při výchově svého psa (belg. ovčáka) jsem se snažila řídit Vašimi radami načerpanými z poradny. A díky Vám mám se svým psem krásný vztah. Jenže po čase jsem poznala svého současného manžela, který vlastní psa něm. ovčáka. V době, kdy jsme se poznali, bylo jeho psu 1/2 roku, což byla myslím výhoda, protože můj Keny ihned převzal roli toho výše postaveného a začal Dastyho vychovávat. S manželem jsme spolu hned bydleli v domě se zahradou, takže psi byli v neustálém kontaktu. Manželův přístup ke psu mě ničil a ničí doposud. Pro něj je pes tvor, který má hlídat dům, do domu nepatří a celá jeho péče zahrnuje nakrmení, vyčesání a 2x denně 15-ti minutovou procházku. Snažila jsem se ho donutit ke změně postoje a větší péči o psa, ale postupujeme opravdu velmi pomalu. Postupem času jsem to psu chtěla sama vynahradit, jenže to už z něj vyrost 40-ti kilový psisko, který zjistil, že na něj nemám sílu a pochopitelně mě nebere. Navíc jsem pak otěhotněla a neustále jsem trávila čas po nemocnicích a péče o psy zůstala na manželovi. Asi si dovedete představit, jak to vypadalo. Můj vztah s Kenym se zhoršil. Navíc ty těhotenské nálady a další věci oslabily moji pozici vůdce. Po porodu jsem se snažila vše napravit a se psy trávit co nejvíc času, hlavně kvůli malé, aby si na ni zvykli a aby nežárlili. K ní mají naštěstí oba zatím dobrý vztah. Myslím, že ji opravdu berou jako malé štěňátko. Do toho všeho přišla další katastrofa. Malá má atopický ekzém a doma nesmíme mít žádné zvíře. Snažím se trávit se psy co nejvíc času venku ( i s dítěatem) a do domu je občas taky vezmu s tím, že pak musím celý dům uklidit od chlupů.Takže můj první dotaz je, jak řešit situaci, kdy psy mít doma nemůžu (alespoň pokud se u malé nebudou dát udělat alergologické testy na psí srst, což bude za dva roky) a přesto chci udržet dobré fungování smečky a dobrý vztah se psy. A druhý problém je v Dastym. Manžel ho měl odmala zvlášť v pelíšku ve sklepě, nechodil s ním mezi lidi ani psy, takže socializace vlastně neproběhla. Až když se mu blížil rok, tak se mi manžela podařilo donutit vyjít občas se psem mezi lidi. Pes má ze všeho strach. Útočí na lidi i psy. Poslední měsíc je manžel stále pryč, tak se snažím mu pomoct, ale myslím, že budeme muset za vámi přijet, pokud přes to vše, co jsem Vám tu napsala, nás přijmete. Teď je situace taková, že chodím ven s oběma psy, Dasty je na vodítku a s náhubkem, Keny na volno. Když v okolí nikdo není (bydlíme naštěstí na okraji města a ze zahrady jdeme hned na pole), tak ho taky pouštím. Keny mi s jeho usměrňováním jako nadřazený pes opravdu pomáhá. Průšvih je v momentě, když si nevšimnu člověka. Dasty hned vyběhne a zaútočí. Kenyho přivolám, většinou Dasty přiběhne taky akdyž ne, tak si Keny pro něj doběhne. Už se mi podařilo to, že se v mé přítomnosti přestal bát vlaku, takže jakési pokroky pozoruji. Taky na malé psy, pokud jsou v klidu, neútočí. Se svým psem chodím na cvičák. Je to jeden z těch lepších, kde se psi mezi cvičením můžou spolu vyběhat, neřve se tam na ně a psi cvičí s radostí. Pokud by to Kenyho nebavilo, nechodila bych tam. Vzala jsem tam i Dastyho a byla to docela hrůza. Snažila jsem se ho uklidňovat (tak jak to popisujete i ve vaší knize), ale pomáhalo to jen občas. A navíc Keny hodně žárlil. Tak prosím o pomoc, pokud bude vůbec možné zanedbanou socializaci nějak dohnat a získat si autoritu psa, který už zjistil, že má fyzickou převahu a taky po tom všem, jak ho  manžel zanedbal. Nechci už čekat na to, jestli manžel dostane rozum, sliby byly plané a já mám taky strach o naše dítě. Moc se omlouvám za obsáhlost mailu i za manželův přístup k psovi. Ráda bych vše napravila, ale potřebuji pomoc. Zdravím Vás i Vaše nádherné pejsky Martina.

Odpověď: Dobrý den a děkuji:) Jste v těžké situaci, kterou jste nezpůsobila sama, a bohužel to odnášíte nejen Vy, ale i oba psi - a pokud to tak zůstane i do budoucna, bude to ještě daleko horší. Pes chovaný ve sklepě a celkový přístup Vašeho manžela je z mého pohledu obojí nepřijatelné a vidím tu jedinou možnost (i když není v tuto chvíli jisté, zda bude korunována úspěchem), a to abyste i s ním a oběma psy za mnou přijela. Asi skutečně říkám některé věci bez obalu a nazývám je pravými jmény, ale i díky tomu se mi podařilo již pár lidí "probudit" a pomoci jim si uvědomit, že by přeci jen některé své pohledy na psa a jeho chov i výchovu měli změnit. Což nabízím i Vám - některé věci prostě Vašemu muži vysvětlím a budu doufat, že je ode mne vezme. Protože jiná rozumná alternativa skutečně neexistuje - buď se bude i on alespoň Dastymu věnovat (a bude to chtít dělat trochu jinak než doposud), nebo připadne péče o oba jen Vám, ale v tom případě Vás musí podpořit jinak. V každém případě ať tak či onak Vám musí vyjít vstříc. Pokud tedy budete chtít a manžel bude ochoten s Vámi jet, dejte mi vědět a já Vám pomůžu i s Dastym samotným. Budu se těšit a držet palce:)

 

(19.6.2005)
Tazatel: Kateřina Kopečná
Plemeno psa: labrador x zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Pane Dostal, moc dekuji za vasi odpoved ze dne 5,06,05. A zaroven dekuji za vcasne vyrizeni objednavky. Kniha uz rodicum dosla a jenco se vyridi prislusna ockovani a krevni testy, Lorinku  a knihu nam privezou a ja se vrhnu do cteni a vychovy (nejspis predevsim nas...) pohlave :-)
Od vasi odpovedi si s tim lamu hlavu a nemuzu prijit nato, kde se stala chyba... Od maleho stenatka jsem se ji stoprocentne venovala. Presne jak pisete - spani v posteli, vychazky atd atd. Meli jsme v puberte maly problem s neposlusnosti, ale po vasi rade se to srovnalo. Jedina vec byla prilisna zavislost na hazeni a chytani balonku (opravdu zavislak, stejne jako ten pejsek co na dvore zere predmety)
Pro vetsi presnost: spolecne venceni psu, ktere zna od malicka, prvne obrovska litacka, potom mala hra s kamaradkou Kesi (zlaty retrivr) - budto honeni, nebo prani.... Jakmile se vsak zacnou hazet klaciky Lorinka je neunavny prinasec... Nekdy se jen tak perou honi, skacou po sobe, ale vetsinou po tom nejvetsim vyboureni, Lorinka neco donese a chce hazet... Pokud ji hazi nekdo cizi necha se odvolat, ale je videt, ze z toho nadsena neni... Jednou jsem ji nechala pred barakem  s kamaradkou a sla si uvarit kafe. Myslim, ze byly s Kesi zrovna v nejake hre. Jakmile zmercila, ze tam nejsem, zacala litat kolem baraku a nakonec sla domu a cekala na mne pred dvermi.  Nekdy jsem mela vsak pocit, ze zahazeni by nas snad i vymenila.... Je to take ukazka toho, ze je nekde chyba a jak mame postupovat abychom ji to odnaucili, mame dovolit cizim lidem aby ji hazeli, mame ji hazet jen obcas a jen my, nechat ji sedet s balonkem a prosit.... ? (pokud najdu odpoved ve vasi knize jen to napiste - nechci vam pridelavat dalsi praci s odpovidanim, uz tak toho mate urcite spoustu - a ja se budu tesit na cteni jeste vic a zaroven nechci udelat neco cim bych situaci jeste vice zkomplikovala)
A nemuze taky zaviset trochu na povaze psa co se styskani tyce? Viz predesly dotaz z 5,06,05. Nekteri lide, se z urcitymi situacemi, prece take dokazou poprat lepe nez jini. No nicmene myslite si, ze i u dvoulete fenecky muzeme veci napravit? Nebude jiz prilis pozde?
Omlouvam se, ze vam pridelavam starosti, ale nez se vase kniha kemne dostane bude to jeste par tydnu trvat :-) A ja chci mit pejska, ktery zije s nami. A verte mi, ze pokud by mohla jet semnou hned na zacatku ani na chvilinku bych nezavahala, ale bohuzel situace byla komplikovana... S pozdravem a pranim hezkeho dne Katerina Kopecna.

Odpověď: Retrívří jsou (jak to ostatně mají i v názvu svého plemene) přinašeči - a proto velice rádi (ale nejen oni) nosí v tlamičce klacek, míček... Bohužel, jak jsem již pár lidem názorně předvedl, pejsek jakéhokoliv plemene, který je fixován nikoliv na svého majitele, ale na předmět (třeba právě díky klasickým "výcvikovým metodám" cvičáků, kdy je fixace vytvořena míčkem coby odměnou), je bez problému odveditelný na kilometr daleko člověkem, kterého vidí poprvé v životě. Není problérm v tom, že pejsek rád aportuje a nosí předměty, jen se z toho nesmí vytvořit závislost a ta nejsilnější vazba. Vazba musí být na člověka (jednoho), nikdy ne na domov nebo jakýkoliv předmět.

Moji pejsci, kteří také velmi rádi aportují, vědí, že tuto činnost mohou dělat jenom se mnou. Čas od času, ne každý den a ne celou procházku. Jsou tak vychovaní a proto i velmi dobře vědí, že nemá smysl loudit házení u jiného člověka, který shodou okolností právě má v ruce klacek - prostě rozlišují a hra je pro ně pouze doplňkem a zpestřením, nikoliv hlavní nebo jedinou životní náplní - tou je vědomí přislušnosti ke smečce. Pak budete mít pejska, který bude navázán na svého majitele - a pokud na tom zapracujete (návodem budiž předchozí řádky), zvládnete to se svojí fenečkou i Vy...:)

 

(19.6.2005)
Tazatel: Silvia
Plemeno psa: foxteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Nasho trojrocneho foxteriera sme v rodine vychovavali sami, ale myslim si,ze aj ked v ramci svojej foxterierovskej povahy poslucha, zisiel by sa mu vycvik na cvicisku. Mozte mi, prosim poradit,ci nie je neskoro ist s nim na cvicisko? Nie je totiz milovnikom inych psikov. Dakujem.

Odpověď: Neřekl bych, že podle toho, co píšete, Váš pejsek potřebuje zrovna cvičák. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY a sama zjistíte, že výcvik je jedna věc a podpora sociálního chování i běžná ovladatelnost něco zcela jiného - a bohužel, na klasických cvičištích na to druhé nějak stále neslyší. Na Vašem místě bych svého pejska raději než na cvičák vzal mezi lidí, kteří nemají problém svoje psy pouštět navolno, nechat je spolu komunikovat a zároveň jsou schopni respektovat zákonitosti psí komunikace (nebudou tedy dominanci považovat za agresi a kazit psy neadekvátními reakcemi). Váš pejsek to potřebuje a zároveň se i Vy sama naučíte svého pejska zvládat v běžných situacích, ne pouze v těch, které se předstírají na běžných cvičácích a kde je dominantní nebo ještě nepříliš sociálně se chovající pejsek (který se některé věci teprve musí naučit) označen nálepkou agresora a izolován od zbývajících psů... bohužel, to je trpká skutečnost velmi často potvrzovaná klienty, kteří pak ke mně přecházejí. Držím Vám palce, ať najdete rozumné lidi se psy, kde se budete oba cítit dobře:)

 

(19.6.2005)
Tazatel: Petra Lebedová
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ano
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, jsem dcera p.Lebedové, která Vám psala kvůli Dorotce a Aničce. Fenku Valdu jsem si odebrala z útulku z Ústí n.L.v jejích 6 měsících. Údajně byla nalezena v nedaleké vesnici. Valda byla hned zpočátku obrovský divoch. Její temperament se nezapřel. Bála jsem se ji pustit z vodítka, takže jsem každou vycházku absolvovala naprosto zpocená.Od mala je velmi vzrušivá, téměř na každý podnět(auta, kola, motorky,zvěř), vše, co se hýbe ji uvádělo do tranzu.V tu chvíli přestávala vnímat a byla naprosto bez sebe. Bylo velmi obtížné toto vše zvládnout.Chápala jsem, jak je to celé nebezpečné, zároveň jsem jí chtěla umožnit pohyb, kt. je pro ni tolik důležitý. Dá se říci, že nám trvalo asi 2 roky než se nám začalo dařit ke vzájemné spokojenosti. Doby, kdy jsem ji mohla vypustit na volno jen daleko za městem - mimo civilizaci - jsou naštěstí pryč. Na přivolání nereagovala, a tak jsem ji lovila třeba i 20 minut. Dnes si opravdu mnohem více rozumíme. Valda je raubíř, který potřebuje lítat víc než jíst a pohyb jí je nade vše. Na vodítku se s ní dál pěkně zapotím, ale už jí mohu pouštět v lesoparcích a nemusíme chodit mimo civilizaci,už pochopila, co je přivolání, i když jí to někdy trvá déle než ostatním pejskům.Dál honí, vše co se hýbe, ale občas se nechá i odvolat. Není agresivní, nikdy nikomu nic neudělala, je jenom nesmírně temperamentní. Často ji vozíme v autě,což celé proštěká, asi není ve městě více štěkající auto. Nemá trpělivost sedět v autě, chtěla by běžet napřed. Dovolím si tvrdit, že je to naprosto dominantní fena.Při střetu s ostatními psy je očividně vůdčí, většina psů za ní běhá, ona všechny řadí do latě.Doma je naprosto klidná, spíme spolu v posteli a trávíme společně mnoho času.Za poslední rok je očividný její závislejší vztah ke mně. Valda má svoji smečku (Aničku a Dorotku), se kterými trávíme venčení, zde funguje jako vůdce, a je mezi nimi hodně vzájemné lásky.Přesto když jde smečka ven, odmítá beze mě jít.Její projevy jsou nesmírně temperamentní, provázeny huronským štěkotem, přesto bych ji nevyměnila za nic na světě. Mým snem je trávit s Valdou dovolené třeba někde v kempu,v penzionu mezi lidmi, nevím, jestli se dá pracovat s takovým temperamentem, Valda je osobnost s velkým "O" a život s ní je rozhodně plný.O jejím temperamentu se přesvědčí každý, kdo s ní příjde do kontaktu, v jejím případě nefungují "zaručené rady" , ale jsem obrněna trpělivostí a věřím, že se Valda bude jenom zlepšovat.Kdyby však přeci jenom existovala nějaká rada, byla bych Vám nesmírně vděčná. Pokud mi napíšete, ať přijedeme, budu si muset zajistit protihluková sluchátka, neboť vydržet poslouchat 100km její hřmotný štěkot je nadlidský výkon. Mějte se Vy i Vaši psí kamarádi moc hezky a já jdu koupit ta sluchátka.

Odpověď: Dobrý den:) Přeci jen už jděte shánět ta sluchátka...:) Opravdu totiž bude nejlepší, pokud s ní přijedete - zklidňování a zvládání temperamentu pejska není na pár řádek do Poradny a s pejskem je zapotřebí pracovat, testovat a spoustu věcí maijteli předvést názorně. Takže pokud budete chtít, stačí mi zavolat a domluvíme podrobnosti - budu se těšit:)

 

(19.6.2005)
Tazatel: Iva
Plemeno psa: borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se na Vás znovu obrátila s dotazem. Mám doma 2 měsíční štěně,které při hrách se skoro většinou psů na psy naskakuje a napodobuje nakrývání. V domácnosti žije s pětiletým psem, který si s ním hraje spíš takovým vychovávacím způsobem a na toho si to nedovolí , ale se štěňaty, nebo ostatními hracími psy se projevuje takto. Četla jsem, že to jsou projev sexuálních her štěňat, ale nevím do jaké míry je to únosné, štěnda vypadá velice vytrvalý. Dělá toto jen vůči psům, na věci doma nebo na mě to nezkouší. Je třeba v tomto směru chování štěněte nějak korigovat? Nemůže se z toho pozdějí stát zlozvyk, nebo to časem odezní? Jinak pejsek vypadá velice sebevědomě až drze. Pokud vleze staršímu psovi do misky (starší sice nezavrčí, ale u kostičky ano) a ten se chce ke svému žrádlu vrátit, prcek na něj zavrčí a nechce ho pustit do misky. Nebo pokud si hraje s jiným psem a ten projeví nevoli a ožene se, můj drzoun než aby akceptoval, že něco přepískl se znovu obrátí proti druhému psu a začnou se špičkovat. Je třeba pejska nějak usměrnit, aby z něj později nebyl přespříliš dominantní nebo agresivní pes? Nedávno jsem Vám psala dotaz s obavou, jestli starší pes štěně přijme. Ten se asi po čtyřech dnech s přítomností malého tyrana smířil, ale teď věc vypadá tak, že se prckovi podrobil a více mu ustupuje, než aby se jako starší vůči němu prosazoval. Snažím se staršího psa podporovat, aby byl průbojnější, ale je to šeltie a je dost měký, takže prckovi většinou raději ustoupí. Také se projevuje tak, že pokud napomínám, nebo hubuju štěně, vztahuje si trest na sebe a nevím jak mu vysvětlit, že u něj je vše v pořádku. Předem Vám moc děkuji za odpověď a čas strávený nad mojím dotazem a přeji Vám i Vašim psům hodně zdraví a spokojenosti.
Ještě bych ráda ke svému dotazu položila doplňující otázku. V případě, že naskakování štěněte na jiné psy bude třeba korigovat, jakým způsobem to udělat, aby to štěně správně pochopilo? Stačí vytřepat za kůži na krku? Je možné mu srazit hřebínek, aby z něj vyrostl pohodový pes a ne malý dominantní terorista, nebo je nutné počítat v případě velikého temperamentu,který se u něj již teď projevuje, s potížemi ve výchově? Starší pes je sice také temperamentní, ale myslím že dobře zvládnutý co se týká výchovy i vybití energie, když má být v klidu není s tím problém. BC je samozřejmě temperamentem nesrovnatelná a prcek se zatím, co se temperamentu týká, jeví jako neřízená střela, ale nevím jestli je nutné počítat s náročnější výchovou s ohledem na temperament psa.Znovu mnohokrát děkuji za Váš čas strávený nad mým dotazem a přeji Vám hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Borderkolie patří mezi plemena, která bych z hlediska jejich přirozenosti označil za středně dominantní. Jinými slovy - Vaše štěně bude už teď neustále zkoušet kam až může zajít, bude pěkně temperamentní a aktivní (jak už tak borderky jsou) a pokud se bude cítit jisté nebo vycítí nejistotu ve svém komunikačním partnerovi (ať to budete Vy nebo jiný pes), nebude se chtít podrobit. Prostě bude brát jenom skutečnou autoritu, ale tu pak vezme se vším všudy, i když si ji bude i nadále testovat.

Čtyři dny na mém soustředění by daly Vašemu štěněti tu nejlepší školu do života - to ale zmiňuji jen proto, že Vám chci dát návod, co teď dělat. Musíte brát štěně (jakmile to půjde) co nejvíc mezi psy různého stáří a plemen a stejně jako já kdysi při socializaci svých tehdy štěňat být neskutečně vděčná za každého dospělého psa, který si to štěně skutálí ze stráně, protože to je pro to malé ta nejlepší škola druhové komunikace - ať to bude vypadat sebedrastičtěji a doprovázeno srdceryvným jekotem, štěně se naučí něco velmi důležitého: rozlišovat, co a kdy si může a nemůže dovolit. To je socializace a učení se schopnosti přežít. Stejně tak jak je to budete učit i Vy (příklad: štěně na Vás zavrčí, tak to nenecháte být, ale "po psím" mu okamžitě vysvětlíte, že udělalo chybu) a stejně jak by je měl učit i jeho starší psí parťák (a jak učil i můj Dino Šedyho, pokud to ten tehdy malý divoch někdy přehnal:))...

Pokud toto vše bude probíhat, pak Vám ze štěněte vyroste sebevědomé, možná i dominantní, ale neagresivní a sociálně se chovající stvoření. A pokud budete muset korigovat jeho chování, pak se nebojte být dostatečně razantní - skutečně pořádné vytřepání za kůži na krku, stisknutí čumáčku nebo i povalení ve správné situaci bude pro štěně vždy daleko přínosnější než "pomuchlování", kdy to štěně vzápěti zkusí znovu... Držím Vaší výchově palce:)

 

(12.6.2005)
Tazatel: Irena Vaníčková
Plemeno psa: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 8 let
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, nejprve Vám chci poděkovat za Vaše stránky a také Vaše názory. Hrozně moc se mi oboje líbí. A nyní k mému problému : před devíti lety si dcera se svým manželem pořídili Yorka. Pejsek vyrůstal v normální smečce a nebyly s ním žádné potíže. Po narození jejich druhého dítěte, asi po roce, si pořídili ještě jednoho pejska a nějak se stalo, že na něj asi nebyl moc čas. Asi po roce jsem zjistila, že to tam s pejsky moc neklape, z toho mladšího se stal nezvladatelný jedinec, který nemohl chodit venku bez vodítka, nedal se přivolat a na všechno co viděl, štěkal. Víceméně jsem je   adoptovala, což znamená, že sice bydleli (spali) doma, ale venčení,hraní, krmení, veterinární péči a poplatky jsem na sebe vzala já. Mladší pejsek se trochu zlepšil, poslouchá a většinou neštěká. Venku se čichalo tam kde chtěl starší, ne že by to vyžadoval, ale mladší prostě dělal to co starší. Spali spolu v jednom pelíšku (i když měli každý svůj) a jedli z jedné misky. Před týdnem starší pejsek umřel, a malý je strašně smutný , už sice jí, ale nehraje si a doma nemá o nic zájem. Venku ožije, ale není to ten rošťák jako dřív. A já teď nevím, jestli mu máme pořídit štěně, protože nevím, jak by ho přijal a jestli by se ze štěněte mohl stát normální pejsek, když bude žít s ne zcela standardním bráškou. Na druhou stranu zase nevím, jestli by si zvykl na život bez bráchy, když nic takového předtím nepoznal, a zároveň vidím, že štěňata přiliš nemiluje. Mám obavu, abychom mu ještě víc neublížili. Vím že je to obtížné, ale zkusíte nám prosím poradit ? Moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Víte, každý pejsek si velice zvykne nejen na svého člověka, ale i na své psí parťáky - vybudují se velice silné vazby citové i zvykové a pokud jeden z "kamarádů" odejde (navíc po tolika letech soužití), je to pro toho zbývajícího pejska velmi stresující a frustrující - psi maji velice bohatý citový a sociální život a je to zcela srovnatelné jako když člověku zemře někdo blízký. Na druhou stranu - psi jsou na rozdíl od lidí daleko pragmatičtější a přizpůsobivější. Váš pejsek po určité době vezme věci jak jsou, jen potřebuje čas na to, aby ten žal odezněl. Dokázal by žít sám, ale pokud mu pořídíte nového psího kamaráda, pak mu dáte ten nejlepší impuls do dalšího spokojeného života - a pes, který byl dlouhou dobu zvyklý mít vedle sebe jiného psa, to skutečně velmi ocení... Pokud to nebude vadit Vám, pořiďte mu psího kamaráda - a nebojte, "smečkové" štěně je pro každého psa něco zcela jiného než štěňata, která potkává při procházce, i Váš dospělý pejsek svoje štěně přijme:)

 

(12.6.2005)
Tazatel: Ivana
Plemeno psa: knírač malý
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál, mám otázku ohľadom môjho takmer 10 mesačného psíka. čiky (moj pes) je dost dominantný pes, no napriek tomu si nedovolí na mna zavrčať. vychádzam s ním dobre, doma poslúcha bez problémov, rovnako aj na cvičáku. začala som s ním trénovať agility a musím povedať, že mu to veľmi dobre ide, je veľmi rýchly, šikovný a hlavne ho to strasne baví. vždy sa ide odtrhnúť, keď sa blížime k cvičáku. zbožňuje toto miesto. broblém je ten, že v poslednej dobe- začalo to asi vo veku 7 mesiacov- začal byť voči niektorým psom dosť agresívny. určite to je pubertou. voči veľkým psom si nič nedovolí, jedného vlčaka sa dokonca tak boji, že sa pred nim zo strachu pocikal. inak nie je vôbec bojazlivy, strach ma len pred naozaj velkymi psami - a pocikal sa len pri tomto jednom. velke fenky mu problem nerobia, neboji sa ich, hra sa s nimi, nahana ich, jednoducho normalne samcie spravanie voci fenam. agresivny je na podobne velkych psov ako je on, alebo vzrastom este mensich psov - borderterier, bradac, neznasa sa aj s jednym malym yorkshirskym terierom. len ich zbada, už vrčí, šteká, rád by sa pobil. tí druhí psi sú podobne dominantní, čiže si to od neho nenechajú. keby som ho nechala navolno, pobili by sa a to nechcem riskovat. ani jeden nie je taký, že by ustúpil. môj pes však tieto šarvátky začína. vždy ho okríknem a ked to nepomôže, tak ho vyťahám za kožu na chrbte krku. niekedy je taký zúrivý, že ani to nepomáha, povalím ho na chrbát a ešte dlho trvá, kým sa upokojí. Čiky bol socializovaný od mala, myslím, že sme nič nezanedbali, od mala sa stretáva so psíkmi, vždy ich zbožňoval a s každým sa chcel kamarátiť. tieto problémy začali naozaj až v období začínajúcej puberty. neviem, či v takýchto situáciách postupujem správne, prosím poraďte. ináč je naozaj šikovný, iba tá agresivita mi robí starosri. v poslednej dobe začína aj neposlúchať na privolanie - poslúchne, až keď si vybabí to, za čím utiekol. Napríklad ke´d ho mám pusteného na voľno, zrazu mu akoby niečo preskočilo v hlave a rozbehne sa na nejakú pani a ke´d k nej pribehne, začne na ňu štekať a behať okolo nej. až potom uteká ku mne- keďže som ho v momente, ako som uvidela, čo chce robiť, odvolala k sebe. príde a potom sa zas rozbehne k tej pani a opakuje to, čo robil. šteká a šteká. a zas ku mne príde. ja mu potom vynadám a už ide so mnou ako poslušný psík. Včera mi však istý pán vynadal, že či neviem, že mám mať psa na vodítku a s náhubkom.vraj keby začal takto vyštekávať na neho a behať okolo neho, hneď by mi ho kopol. strašne som sa rozplakala. veď ja chcem naučiť svojho psa chodiť bez vodítka, nechcem ho mať stále uviazaného. čiky na tú pani neútočil, neceril zuby, iba na ňu štekal a hňed zas utekal za mnou. neviem, prečo to robí. je strašne temperamentný, teší sa, keď je vonku a z tejto radosti sem tam neposlúchne a urobí takúto hlúposť. čo s ním mám robiť? nechcem, aby mi ho jedného dňa niekto dokopal - tak ako by to urobil ten dotyčný pán. ďakujem a pozdravujem vašich dvoch psíkov.

Odpověď: Dobrý den:) Chápu Vás, ale bohužel hodně jste si tento problém způsobila sama. Máte pravdu v tom, že Čiky je teď v pubertě - ale průvodním a zcela přirozeným jevem tohoto období je také to, že si mladí psi začínají budovat svoje místo mezi psy jinými. Poměřují si síly a podobně jako třeba jeleni do sebe tlučou parožím, tak si psi vyjasňují svoje pozice - jenže pokud tomu necháte volný průběh, zjistíte, že je to primárně pouze o tom "tlučení paroží", nikoli fyzické likvidaci (mluvím teď o normálních, člověkem nezkažených a socializovaných psech). Pokud dojde ke kousnutí, je to většinou skutečně pouze nešťastná náhoda nebo neschopnost jednoho ze zúčastněných psů chovat se na základě signálů dominance/submisivity. Ovšem pokud Váš pejsek nedostane tuto možnost naučit se i tomuto druhu psí sociální komunikace (neboť ve skutečnosti skutečně o nic jiného nejde), pak začíná být zle - a bohužel, jsou to právě cvičáky, které svou absurdní filozofií "izolovat dominantní jedince a opatřit je nálepkou agresivních kousačů" (ani nevíte, kolik takových chudáků lidí i psů ke mně přešlo z jiných výcvikových zařízení) právě nesocializované jedince vytváří.

Výsledkem je pak pes rozhozený a povahově labilní, který necítí jistotu v nikom a ničem a především ne sami v sobě - což se mimochodem odráží právě i v onom Vámi popisovaném chování vůči okolí. Psí puberta je velice citlivé období, kdy můžete dát dohromady naprosto skvělého psa, ale kdy můžete vše i totálně zkazit. Berte svého psa ne na cvičák (tam mu skutečně nic neuteče), ale choďte s ním mezi volně puštěné psy různých plemen a stáří, nechte ho mezi nimi běhat a pokud se s některým pustí do křížku, buďte ráda, protože pro psa je to obrovská škola života - což sice není po chuti těm, co by nejraději viděli každého psa již odmala jen na vodítku a neustále mají plnou pusu "agresivních bestií" (a teď mluvím konkrétně o pejskařích!), ale co si naprosto neuvědomují, že právě svým přístupem problémové psy vychovávají. Protože pro psí spolužití platí přeci jen jiná pravidla (a dle mého názoru daleko přímější) než pro to lidské, na což se bohužel velmi rádo zapomíná...

Takže - nebojte se, nechte svého pejska vyrůst po psím a především nezapomeňte na jedno - psí puberta jednoho dne skončí, Váš pejsek psychicky dospěje, ale je na Vás, jaký v tom okamžiku bude. Nezapomeňte proto, že stejně důležitá je i Vaše autorita a komunikace - materiálu k těmto tématům je již na PSÍCH STRÁNKÁCH skutečně hodně, prostudujte si je...

 

(12.6.2005)
Tazatel: Nový
Plemeno psa: vlkodav
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, chtel bych porad dit kdy a jak zacit pri vychove fenky, nechci z ni mit nadrilovaneho a vystresovaneho psa, ale mileho spolecnika, ktery uposlechne zakladnich prikazu, predevsim si dokaze rict o vyvenceni, nebude loudit jidlo, a necha se odvolat z lovu (aspon nekdy :).

Odpověď: Dobrý den:) Výchova štěněte (pozor, nezaměňovat s výcvikem!) by vždy měla začít již první den, kdy si štěně přivedete k sobě domů. Již tehdy je zapotřebí začít se smečkovou hierarchií, budováním vztahu a přirozené autority. K tomuto tématu bylo již na PSÍCH STRÁNKÁCH napsáno tolik, že stačí si příslušné věci najít (nejen v Poradně, ale i samostatné články), prostudovat a hlavně - začít je uplatňovat v praxi... Pokud se týká výcviku, pak je nejvhodnější začít od 4. měsíce věku štěněte.

 

(12.6.2005)
Tazatel: Miluše
Plemeno psa: jezevčík
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Můj 5měs.jezevčík je jako ocásek, nechce být nikde sám ani na chvilku. Hraje si v klidu, já se zvednu k odchodu, on okamžitě přeruší hru a jde za mnou. Stále a pořád. Pokud ho nechám za dveřmi -skáče po nich, nebo pokorně sedí a čeká až ho vysvobodím. Nejhorší je, že takhle i spí. Tzn. že spí jen pouze v přítomnosti někoho, usne a já chci odejít do vedlejší místnosti -už běží za mnou.Hlídám ho tedy jako miminko, ale to není asi dobře. Kde jsem prosím udělala chybu a jako ho to odnaučím??? Nebo ho to přejde až bude starší? Děkuji předem za radu.

Odpověď: Buďte ráda, že se Vaše fenečka takto chová. Pokud by se v tomto věku chovala jinak (stranila se Vás), bylo by to velice špatné. Nezapomeňte, že i jezevčík je v tomto věku ještě nejisté štěně, které potřebuje mít v někom podporu a necítí se dobře samo. Navíc máte fenku a ty jsou o mnoho závislejší než psi. Není co odnaučovat, nebojte, v tomto věku je to v pořádku a až začne Vaše fenka dospívat, upraví se i její chování, protože jí vzroste sebevědomí, stane se sebejistější a samostatnější.

 

(12.6.2005)
Tazatel: Martina
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 23 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Pekny den,este vas budem otravovat.Najskor som sa snazila tento problem vyriesit sama,ale asi na to nestacim.Prosim vas ako mam odnaucit svojho labradora,aby cokolvek co chyti do papule neprehltol?On uz bol pred polrokom na operacii,lebo zozral rukavicu,ktoru mal asi mesiac v zaludku a potom mu zapchala tenke crevo.Poviem vam,vtedy mal na male,myslela som,ze onho pridem,lebo veterinar nemohol zistit co mu je.Nakoniec to bola ta rukavica. Chyba je aj v tom,ze nemam u neho taku autoritu,aku by som mala mat.Respektuje ma,ale nie na 100%. Vtedy ked mi zobral tu rukavicu,tak som mu povedala ku mne,on sa namiesto toho rozbehol opacnym smerom.Nahanat by ho bolo zbytocne,tak som cakala co urobi.A on jednoducho tu rukavicu prehltol. Neviem kde som urobila chybu,ze ma sklon vsetko co sa mu zmesti do papule prehltnut.Mame ho vonku.Mozno bola chyba,ze odmalicka ako rastol,tak ak boli nejake predmety,alebo nieco co by mohol prehltnut v jeho dosahu,tak som vzdy poodkladala a az potom som ho pustila.Mozno keby sa na dvore povalovali hocijake predmety,tak by mu to zovsednelo a prestal by si ich vsimat.
Alebo napriklad on velmi rad nosi v papuli nejake drevo a s oblubou ho zuje.To bolo v poriadku dovtedy, kym som nezistila,ze tie kusky prehlta,tak uz mu dreva nedavame.Naposledy ked nasiel na dvore kusok papeku,tak ked som mu ho chcela zobrat,tiez si ho zacal nebezpecne hadzat do krku.Ked som sa robila ze si ho nevsimam tak ho pustil. Viete on vie pustit veci na povel,ale to len pri hre,lebo vie ze mu tu hracku potom hodim.Na prechadzkach nikdy nic nezdvihne,ani keby nasiel kost.On takto vyvadza len doma na dvore.Aj ked niekto pride,ked uvidi znamu osobu,tak rychlo pozera,co moze zobrat do papule,ak nic nie je v dosahu tak sa  snazi cloveku chytit do zubov aspon ruku.Len pre "pocit istoty" ze v tej papuli nieco ma.Snazim sa travit s nim co najviac casu,beriem ho na chatu,aby so mnou mohol aj spavat,lebo rodicom urcite nevysvetlim aby spaval u nas v dome. Len sa vas chcem spytat ako ho odnaucit ze cokolvek zoberie,nesmie prehltnut.Aby to platilo aj vtedy,ked ho na dvor pustia aj rodicia,aby sa nebali cokolvek polozit na zem.
Viem ze mam problem s autoritou,ale predsa s nou ma problem mnoho majitelov psov a tie psy kvoli tomu predsa predmety zrat nezacnu.Takze ako mam postupovat aby som vypla ten jeho prehltaci reflex?Mne by ani tak nevadilo,ze berie do papule hocijake veci,mne len vadi,ze ich ma tendenciu prehltat. Za vasu odpoved a vas cas vam vopred dakujem.

Odpověď: Hezký den:) Začít odnaučovat pejska žrát cokoliv najde (protože to je problém, nikoli to, že bere věci do tlamičky a rád je nosí) až na dvou letech je již poněkud pozdě, protože se z toho stal zlozvyk. Nevím, jakým způsobem jste s ním v tomto ohledu pracovala, když byl ještě malý, ale někde se stala chyba - především je zapotřebí, aby se "potkávání" různých dřívek, rukavic, odpadků apod. stalo pro pejska naprosto samozřejmou věcí - schovávat je před ním nemá smysl a dosáhnete tím naprostého opaku, tedy začne je vyhledávat a aby o ně nepřišel, prostě je sežere... labradoři mají poměrně hodně vyvinutý majetnický instinkt a při nevhodné výchově může dosáhnout i takovýchto extrémů.

Píšete, že máte problém s autoritou - ano, to je další věc, která se určitě na celé této situaci podepsala. Pokud, jak také píšete, umí pustit věci na povel, pak je velmi zvláštní, že jste dospěli k takovýmto koncům - jediné vysvětlení je pak skutečně to, že tento povel nepoužíváte (nebo ho používáte špatně) plus pokud ho použijete, pejsek neposlechne - respektive poslechne pouze tehdy, kdy jemu samotnému to přijde pro něj výhodné, např. při hře.

Máte jedinou možnost - snažit se dohnat, co jste zanedbali. Vezměte svého pejska na dvůr, kde jste předem poházela různé pro něj zajímavé věci. Mějte ho na delším prověšeném vodítku (funguje pouze jako pojistka, aby Vám nemohl utéct) a jakmile sebere nějaký předmět, okamžitě mu oběma rukama rozevřete čelisti (z obou stran palec proti ukazováku a prostředníku) a proneste velmi důrazně "Pusť!". Jakmile pustí, sundejte ruce. Pokud se s Vámi začne "dohadovat", nesmíte povolit a přidejte velmi hluboké zavrčení. Pokud byste nadále měla problém, pak skutečně máte velký deficit autority a musíte velice zapracovat i na tom. Pokud vše proběhne jak má, projděte s ním se stejným postupem celý dvůr a za chvíli zjistíte, že se sám začne "nástrahám" vyhýbat. Věnujte tomuto postupu několik dní, stejně tak buďte důsledná i venku a pokud vše uděláte správně, začne Vám povel "Pusť!" fungovat spolehlivě i na dálku. Ovšem znovu zdůrazňuji - je nezbytně zapotřebí, abyste skutečně disponovala vůči svému pejskovi dostatečnou dávkou autority - jinak úspěch mít nebudete. Držím Vám palce:)

 

(12.6.2005)
Tazatel: Josef Koritina
Plemeno psa: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Náš pejsek se strašně bojí bouřky a poslední rok i obyčejného deště. Vždy při dešti někam zaleze a celý se hrozně třese. Pokud se mi povede vzít jej do náruče, tak se po chvilce uklidní. Jako druhý problém je škrábání stěn v době, kdy je doma sám. To se ale děje jen někdy a při odchodu z domova to vidím ve výrazu našeho Bertíka, že bude zle. Prosím o radu, zda se v prvním případě dá dělat něco pro dobro pejska a v druhem případě pro nás. Děkuji za případnou radu.

Odpověď: Dobrý den:) Máte problém s nejistotou a možná i již celkově labilní povahou Vašeho pejska, kteréžto věci ovšem nevznikly samy od sebe - jsou produktem výchovy a celkového přístupu ze strany majitele. Jorkšíři jsou vzrůstem malí, ale srdcem teriéři a tyto problémy by skutečně mít neměli - pokud ano, pak je to jako ve všech podobných případech způsobeno nefungujícími "smečkovými" vztahy mezi člověkem a jeho psem. Tím jsou způsobeny oba problémy - stres při samotě doma i bojácnost při bouřce nebo dešti. Přečtěte si prosím související příspěvky v Poradně i články na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH, již jsem k těmto tématům napsal dost a stačí si jen tyto materiály najít, prostudovat a začít uplatňovat i u svého pejska...

 

(12.6.2005)
Tazatel: Bílá
Plemeno psa: West Highland White Terrier
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobry den preji, budem si s manzelem porizovat Westika. Mame byt 3+1, snad je to vhodne.Vim, ze musi mit pohyb. Chtela jsem se zeptat, jakou znacku granulek mam zvolit pro stenatko??Moc se v tomto nevyznam, prosim poradte jaka znacka je vhodna pro Westiky?Dekuji predem.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud zvolíte některou z osvědčených značek (Purina, K-9 apod.) - tedy krmiva, která mají kvalitní složení, neobsahují sóju a nejsou chemicky konzervovaná, neuděláte chybu. Nekupujte vysloveně levná krmení, nenakupujte v hypermarketech, protože tam se to "šrotem" jen hemží, nezapomeňte, že především první rok života je pro zdravý tělesný vývoj každého pejska kritický. Zavedení výrobci mají též krmivové řady pro malá plemena a nezapoměňte, že štěněti patří i štěněcí krmivo. Toť zhruba v kostce vše, další najdete v souvisejících příspěvcích Poradny:)

 

(5.6.2005)
Tazatel: Klimešová
Plemeno psa: belgický ovčák malinois
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám problém, který jsem diskutovala již s hodně odborníky(bezúspěšně) a ani já již nejsem v kynologii začátečník, zajímal by mne prosím i Váš názor. Moje fena(BOM,5let,nekastrovaná) je na mě extrémně závislá, od mala je asociál co se týká ostatních psů (byť vyrůstala společně s dalšími psy v domácnosti), málokdy si s nějakým psem hrála, nyní si hraje se psy jen když hárá a má náladu. Ostatní psy v domácnosti (9, všichni neagresivní) toleruje(někdy je jen trochu nerudná). Kdykoliv je se mnou, více či méně vrčí na cizí psy, někdy po nich i "bafne", ale nenapadne je, jakmile na ni zařvu svůj "útok" okamžitě stáhne.Jen párkrát se stalo, že druhého psa kousla, naštěstí nikdy nic vážného. S fyzickou či psychickou únavou je tento stav horší, psy které zná dobře a často je vídá naprosto toleruje. Pokud nějakého psa míjíme a je na volno, raději se mu vyhne obloukem-což má spíš naučené(ale netváří se u toho nijak mile). V mé nepřítomnosti vychází se všemi v pohodě (nevšímá si jich), při práci (v postroji, agility, házení aportků...) nereaguje ani na psa, který ji omylem srazí, vyjede po ní apod....Podle mě je ale extrémně žárlivá, nepomáhá ale ani když ji nadám, ani když si ji nevšímám, fyzické tresty nepoužívám, ale už párkrát dostala oflanec, když vyjela-pak se mi to zdálo jenom horší, navíc mi jsou fyzické tresty proti srsti-jinak pro mě celých pět let dělá co mi na očích vidí. Myslíte, že existuje nějaké řešení? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, řešení skutečně existuje - změnit přístup. Máte fenku, která je nejistá v situacích, které jí nejsou důvěrně známé. Pokud jste na ni používala jen "výcvikovou výchovu", pak je to přirozený důsledek - takový pes (především fenky nebo psi s labilní povahou) navenek jakoby funguje, ale opírá se jen o známé prostředí, známé psy a známé povely. Selhává v neznámých nebo zátěžových situacích a ve společnosti svého majitele pak jde často do projevů agrese ze strachu, navíc to, co vypadá jako extrémní závislost nebo žárlivost, je pro dotyčného jedince způsob přežití. Musíte ubrat z tvrdosti (i z té podvědomé, např. v práci s fenkou) a přidat přirozeného vůdce smečky - tím jí zvýšíte přirozené sebevědomí a uberete to falešné. Podobných psích případů mi prošlo rukama již poměrně dost (ono to hodně souvisí s určítými zažitými stereotypy "výchovy") a věřte, pokud si dal majitel říci, vždy jsme to dali do pořádku. Řešení existuje, není nijak složité, ale znamená to změnit zažitý přístup - a ano, to pro některé lidi problém být skutečně může...

 

(5.6.2005)
Tazatel: Palo S.
Plemeno psa: kříženec boxera/boxer/rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes/pes/fena
Stáří: 8 let/8 měsíců/5 let
Kastrace: ne/ne/ano
Dotaz: Vazeny pan Dostal, mozno si spomeniete, ze som vas uz ziadal o radu. Dakujem za odpoved :) Strucne pripomeniem, islo tam o spoluzitie mojho 8roc psa (Arni) s cca 3 roc.fenkou, ktoru som chcel priviezt z utulku. Z utulku som si psika priviezol, ale nakoniec to je cca 8 mes. pes, boxer (Vilo). S "domacim" Arnim vytvorili dobry tandem.Prijal ho dobre. Do casu, kym som si nepriviezol spominaneho druheho  psika, casto sme chodili na spolocne vychadzky s Arnim a fenou ridgebacka (Rona; necely rok po sterilizacii;vek 5rokov). Mali stabilny vztah a dobre sa poznali, super spolu vychadzali. Na prvej vychadzke, kde  boli spolu vsetky 3 psy (starsi boxer, mladsi boxer a fena RR),  Rona velmi razantne a podla mna bezdovodne vystartovala po novom clenovi svorky (este bola na voditku). Vilo bol pasivny, neprovokoval ju. Rona mala stale tendenciu utok realizovat, akonahle som sa s Vilom (stale pasivny) priblizil hoci na 3-4 metre. Ked sa to nezmenilo ani po 20min, rozdelili sme sa a bolo po spolocnej vychadzke.Viac ako nasledkov pripadneho napadnutia Rony Vila, som sa obaval, ze jej doterajsi partner Arni by sa nejak k tomuto pripadnemu utoku pridal a narusila by sa jeho doterajsia tolerancia Vila. Skratka by si zafixoval, ze uz mal dovod ho napadnut. Predsa len ma uzsi a dlhodobejsi vztah s Ronou a pasivny by asi neostal. Odvtedy sme uz na spolocnej vychadzke neboli, no neradi by sme ukoncili vztah psikov, radi by sme svorku rozsirili :)
Mylim sa v mojom predpoklade o moznej kooperacii niekdajsich partnerov(A+R), pri utoku na mladsieho psa?A mohlo by to narusit doterajsiu Arniho toleranciu Vila? Vedeli by ste navrhnut nejaky model zoznamenia Rony s Vilom? Najradsej by som ale bol aby Arni nemusel ostat doma. Dakujem velmi pekne za odpoved.

S uctou Palo S.,Liptovsky Mikulas

(PS Vilo je u nas teraz druhy mesiac, v case incidentu to bol asi treti tyzden; Rona ma trochu znizeny prah vzrusivosti)

Odpověď: Přiznám se, že se již nepamatuji (Poradnou probíhá velké množství dotazů a ten Váš bych si skutečně musel vyhledat), nicméně ve Vámi popisovaném případě je problém v kastrované fence - přesněji řečeno v psychických změnách, které u ní kastrace vyvolala (nevyrovnanost, odhánění psů atd.) a o kterých se na PSÍCH STRÁNKÁCH můžete dočíst hromadu informací. Proto bude nějaký čas trvat, než si na nového člena "vycházkové smečky" zvykne a začne ho tolerovat. Není pravděpodobné, že by se vztah Arniho a mladého boxera dostal do konfrontace, ono totiž není o co bojovat a vzájemnou hierarchii si už podle toho, co píšete, vyjasnili. Fenečka má a bude mít problémy se svojí sebedůvěrou a bude se snažit mladého pejska odhánět, ale i když se to úplně nesrovná, časem se celá situace na vycházkách stabilizuje, nebojte se a klidně berte s sebou oba svoje pejsky...:)

 

(5.6.2005)
Tazatel: Ola
Plemeno psa: německý boxer
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobré odpoledne,předem děkuji za odpověď na můj minulý dotaz! Se svou boxeří slečinkou nemám naštěstí žádných výchovných problémů,ale jeden dotaz mi stále vrtá hlavou. Prosím,nemyslete si,že jsem blázen! :) Když jdu s fenkou na procházku parkem,tak ji mám na volno. Přivolání není většinou problém a cestou ho několikrát zkoušíme(vždy následuje odměna)! Dost si mne hlídá,což je dobře. A sem směřuje můj dotaz: občas ji testuju tím,že když někde dlouho čuchá,tak se jí schovám (za strom,keř,lehnu do trávy atd.) Její zoufalý kukuč mi však nedá a ozývám se jí,pak následuje velká radost ze shledání+odměna. Poslední dobou však musím říct,že na vyhledání úkrytu nedostanu šanci!! Čte mi snad moje psice myšlenky?? Nebo to tak nějak vycítí z mého vzrušení a vytipovávání další schovávačky,protože jen začnu o schování přemýšlet,tak ona jde pouze na kousek ode mne,otáčí se,dokonce mi připadá,že strom,který si předem vyhlídnu jako skrývačku,tak ona hned obejde,očuchá a nedá mi šanci!! :) A ještě mi připadá,že se přitom "hlídání" mé osoby fakt potutelně usmívá! Doufám,že si vy i ostatní čtenáři poradny nebudete myslet,že jsem cvok,ale mne strašně zajímá ta tichá (bezeslovná) komunikace mezi psem a člověkem. Předem moc děkuji za odpověď a zdravím vaše dva krasavce!

Odpověď: Dobrý den:) Jsem ten poslední člověk na světě, který by si o Vás myslel, že jste blázen - stačí si pročíst PSÍ STRÁNKY nebo moji knížku a můj názor je myslím zcela zřejmý. Pes skutečně dovede ze "svého" člověka při splnění určitých vstupních předpokladů přečíst spolehlivě myšlenku nebo záměr a na toto velmi zajímavé téma by šlo hovořit velmi dlouho... budu o něm mluvit i na svém turné "KOMUNIKUJTE PSÍ ŘEČÍ", kde na tyto věci bude prostor stejně jako i na další "kontroverzní" témata. Takže pokud Vás to skutečně zajímá, zvu Vás (a samozřejmě i všechny ostatní:))

 

(5.6.2005)
Tazatel: Iva Kremláčková
Plemeno psa: šeltie/border kolie
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 5 let/7 týdnů
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Přeji hezký den, chtěla bych se zeptat na možné řešení problému. Můj starší pes je docela "závisláček" a přijetí štěněte mu dělá značné problémy. Žárlí na něj, krade mu hračky a odhání ho ode mne. Když si s ním chce štěně hrát, tak se na něj zubí a utíká před ním. Se psy jsem si vzala dva týdny dovolené a snažím se jak dospělému psovi, tak štěněti věnovat stejně. Koupila jsem si Vaši knihu a jsem teprve v začátcích, proto bych Vás chtěla požádat o radu, jak naučit staršího psa, že štěně je kamarád. Bojím se, že než bych přelouskala knížku udělám ve výchově nějakou chybu. Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Doporučil bych Vám především právě to "přelouskání" knihy. Napsal jsem ji právě proto, aby se z ní lidé dozvěděli informace, které jsou pro spolužití člověka a psa velmi důležité - a až si přečtete kapitoly o smečce, určitě budete vědět i to, jak se bude vyvíjet společný život té Vaší. Rada do začátku - nechte Vašeho staršího psa bez problémů vychovávat štěně, protože právě to teď dělá... A dělá to podle toho, co píšete, dobře. Tak mu to teď prosím nekažte a až budete mít knížku přečtenou, věřím, že už budete vědět, o čem jsem teď mluvil. Hodně štěstí:)

 

(5.6.2005)
Tazatel: Kateřina Kopečná
Plemeno psa: zlatý retrívr x labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pane dostal, pred nejakym casem cca 1,5 let jsem Vam psala nejake dotazy ohledne nasi fenecky + foto do galerie, za odpovedi znova velmi dekuji :c). Nastal novy problem se kterym si nevime s manzelem rady, proto se obracim na Vas.
Prestehovali jsme se s CR do zahranici 1,01,2005 napred ja a potom muj manzel. Lorinka byla napred beze mne s mym manzelem tri mesice a potom jsme ji nechali u mych rodicu, ktere ma moc rada a kde ma hodne volneho prostoru na vylitani a vyhrani. Chceme si ji vzit k sobe az sezeneme vhodne bydleni, kde by mohla byt s nami (+zahrada), momentalne to vypada, ze tak za tri mesice snad. Nebyla na nas nikdy nijak extreme zavisla. Nemeli jsme problem, ze by nezrala nebo trucovala, kdyz jsme jeli na dovolenou a nechali ji u nasich. Samozrejme vitani bylo bourlive. Vzdycky si vylezla uplne name, skoro az zakrk a nechtela dolu :c) No tim ze jsme dost daleko si ji moji rodice velice oblibili a ona je. A my si ted nevime rady co je pro ni nejlepsi. Jestli ji nechat u nich nebo si ji vzit zpet. Vyhrava vsak myslenka vzit si ji k sobe. Prosim poradte psum rozumite naprosto uzasne.
Zlaty retrivr manzelovy sestry se vzdy trapi kdyz ho nechaji u rodicu. Je v nasem psu (v nas) nejaka chyba, ze se netrapi??? V psi smecce mezi fenami se vzdy chovala velice dominatne. Tak si rikam, ze je to asi tim :c) nicmene jsem radsi nez kdyby vubec nezrala jak se to nekterym pejskum stava.  My jsme s jeji dominanci nemeli zadne probleme, samozrejme po aplikovani nekterych vasich rad :c) Moc dekuji Katerina Kopecna.

Odpověď: Dobrý den:) To, o čem píšete, je právě ilustrace rozdílu mezi tím, když pes žije s Vámi nebo když žije vedle Vás. Ve Vašem případě snad je i lépe, že fenečka zatím žije "vedle". Bude schopná se adaptovat na oba možné modely budoucnosti - ať už bude u Vás nebo u Vašich rodičů. Nicméně bych byl za ni velmi rád, pokud byste skutečně udělali vše pro to, aby se co nejrychleji mohla odstěhovat za vámi a v budoucnu ji podobným situacím již nevystavovali. Dále (ale to záleží už jen na Vás) udělejte vše pro to, aby fenka skutečně žila s Vámi, ne vedle Vás - to je právě ten současný stav, kdy jí víceméně je zcela jedno, s kým je. Ano, pro praktický život to možná někomu může vyhovovat, ale z toho společného si všichni užíváte tak jednu čtvrtinu. Nemá to nic společného s dominancí psa nebo feny, je to jen a jen o vzájemném vztahu člověka a jeho psa. Zapracujte na tom, prosím. Uvidíte, ze budete všichni daleko šťastnější a váš společný život bude daleko intenzívnější než jak je tomu v současnosti.

 

(5.6.2005)
Tazatel: Eva
Plemeno psa: erdelteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 13 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry hezky den, prosim o radu - pomoc - jakoukoliv. Edikovi je 13 tydnu a nase potiz je v USICH. Kazde mu roste jinak, jedno visi, druhe stoji, coz u jeho plemene neni zadouci a dokonce ani roztomile:( Usi denne masirujeme (na radu chovatelky), zatim jsme zkouseli zvykackou zatizit stojici ucho - funguje velmi kratkodobe, Edik si ji sikovne sunda, nejradsi ma jablecne Orbitky, a kdyz vyzvyka vsechnu chut, vyplivne ji:) Take jsme mu zkouseli navlect na hlavu "ponozku" z hodne ridke gazy co se dava lidem pres obvazy... ale Edik ji okamzite sunda a kornout mu na 2 mesice davat nechceme. Dle dalsi rady jsme lepili chlupy na spicce usi k chlupum na tvari... ale jakekoliv nezavadne vodoureditelne lepidlo je bohuzel deleschnouci a zatim se nam nepodarilo udrzet ho pozadovanych x hodin (2 az 15, dokonce pres noc:))) v klidu, aby si usi neodlepil. Jako dalsi moznost mi bylo porazeno kapnout mu na chlupy vterinove lepidlo... Me to pripada drasticke, redidlo obsazene v tomto lepidle ho preci bude drazdit(?), mel by to koneckoncu priblizne 3 cm nad okem, na kuzi se mu sice (asi) skrz chlupy nedostane... ale stejne mi to prijde jako posledni moznost, pokud se nenajde nic jineho - vlastne predposledni, veterinar mi rekl, ze pokud mu ty usi nejak nezvladnu a budu ho chtit uchovnit, jedina moznost je vyriznout kus chrupavky, aby se to srovnalo!!! A ted muzu pouzit nejcasteji pouzivanou veticku v poradne a archivech, kterou uz asi nesnasite: nemuzete mi poradit nejaky jednoduchy figl, jak na to?:))) dekuji, Eva a Edik:)

Odpověď: Dobrý den:) Mám pocit, že všechny jednoduché fígle jste již vyzkoušela - na Vašem místě bych se teď ale asi spíš rozhodl, zda mi uchovnění pejska skutečně stojí za neustálé vymýšlení a trápení sebe i psího ucha. Podívejte - pes je (nebo by pro každého svého majitele měl být) především kamarádem, parťákem, živou bytostí. Já jsem ani jednoho ze svých dvou psů neuchovnil - Dino má genetickou vadu vylučující z chovu, se Šedym jsme podmínky uchovnění splnili s přehledem a několikrát, ale vzhledem k poměrům panujícím v příslušném chovatelském klubu a vůbec lidem okolo jsem se rozhodl, že ho ani uchovnit nenechám. Nicméně neztratili pro mě ani jednu milióntinu svojí ceny a věřte mi - uchovnění skutečně není rozhodující záležitost pro psa ani pro Vás. Zkuste se nad tím trochu zamyslet a možná sama dojdete k závěru, že to trápení je zbytečné.

No a pokud chcete přeci jen ještě udělat jeden pokus - přicvakněte mu na ucho malé závažíčko, když to uděláte šikovně, je to způsob který skutečně zabírá...

 

(5.6.2005)
Tazatel: Iva
Plemeno psa: rotvajler
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, můj dotaz se týká pořízení druhého psa k našemu sedmiletému rotvíkovi. Tedy, abych se vyjádřila přesněji, druhý pes bude mojí dcery (9let) a ráda bych nenásilně docílila toho, aby ho toleroval a snad možná byli i kámoši. Rotvík je miláček rodiny, neagresívní. Poslouchá i dceru, miluje ji skoro tak jako mě :-) Můžete mi poradit, jak by se mi to mohlo podařit a zda-li bude lepší fena, či pes? Uvažovala jsem i o psovi z útulku. Obávám se, že bude žárlit. Nepobývá často mezi jinými psy, což je samozřejmě má chyba, ale pokud se setká s cizím psem (menším či stejně velkým), neútočí. To ovšem nevylučuje případné problémy s novým přírustkem. Ještě bych měla jeden dotaz: Jak jsem uvedla, mému psovi je 7 let, v té naší nemalé smečce je poslušný a v pohodě. Nepodařilo se mi ale docílit toho, že se chová klidně i v neznámém prostředí. Vím, kde jsem udělala chybu, ale když byl ještě mladý a "tvárný" neměla jsem téměř žádné zkušenosti a nepřikládala tomu váhu. Což neomlouvá...vím. Výsledkem je to, že jakmile jedeme např. na výlet, táhne mě (a sebe dusí). Přejde ho to, ale až zhruba po 1km. Chtěla bych vědět, jestli se to dá ještě v sedmi letech napravit. Jediná rada, které se mi dostalo: pořádně vycukat...nepovedlo se, snad proto, že mých 53kg a s nimi odpovídající síla pro něj nebyly dostatečné; s tím moc nezmůžu :-( Předem díky za radu. Iva P.

Odpověď: Na tuto otázku nelze dát jednoznačnou odpověď, protože pro to mám skutečně málo informací... Záleží na celkovém prostředí Vaší rodiny, na dispozicích Vaší dcery, povaze psa atd. atd. Máte z toho obavy, to je známka Vaší nejistoty a ve chvíli, kdy přivedete domů dalšího pejska, je to luxus, který si vůči rotvajlerovi nemůžete dovolit - naopak, musíte být velmi jistá a především nezapomenout na to, že i když má být pejsek Vaší dcery, oba psi musí mít JEDNOHO vůdce, jinak to nedopadne dobře. To je základní pravidlo fungující smečky v přírodě i mezi lidmi.

Ano, vycukání Vám v tomto připadě skutečně nepomůže (ani v jiných). Temperament nemůžete nikdy uklidnit rozhozením psa, naopak musíte použít zklidnění. Tedy zastavit (bez vycukání), pejska posadit, zklidnit dotykem ruky na boční oblasti krku a hlubokým pomalým hlasem, teprve potom pokračovat v chůzi. Chce to čas a praxi, ale uvidíte, že to funguje:)

 

(5.6.2005)
Tazatel: Alena Červášková
Plemeno psa: beauceron
Pohlaví: pes/fena/pes/pes/fena
Stáří: 6/3/2/2/2 roky
Kastrace: ne/ne/ne/ne/ne
Dotaz: Vážený pane Dostál, opět po půl roce se na Vás obracím s prosbou o radu ohledně naší beauceronské smečky. Mnoho nám  v komunikaci pomáhá Vaše kniha a není to vůbec jednoduché jednat jako pes, ale snažíme se a ono to funguje. Kdyby si přečetl každý, kdo má pejska Vaši knihu, pro pejsky by se změnilo mnoho k lepšímu. Ještě spousta lidí žije s předsudky, že pes patří na dvorek. Naši pejskové mají sice boudy a kotce, ale mají volný přístup do domu, čas od času se střídají ve spaní v domě a věnujeme jim denně svůj čas.Veškeré dění u nás se děje s ohledem na ně.
A teď k dotazu:zajímalo by mě,jak vypadá život vedle smečky. Stalo se nám totiž, že ostatní členové smečky začali napadat Clea, až jsme ho museli ze smečky" vytáhnout",tak jak jste radil jedné tazatelce v poradně. Cleo však není starý ani nemocný, pouze od narození štěňat před nimi vždy utíkal a vždy se držel několik metrů za smečkou, často na ně štěkal, neujal se vedení smečky.Tu převzala matka Betynka.V současné době běhá zvlášť Cleo a zvlášť smečka. Nevím,jestli máme tento stav oddělování udržovat napořád nebo jestli ho můžeme pouštět vždy s některým pejskem dohromady. Rovněž bych se chtěla zeptat, jestli Akim s jednou kouličkou může stát hierarchicky výše, než zdravý Archie či fenka Aisha. Akim se zdá být velmi dominantní, i když se pejskové vzájemně respektují a hierarchicky ještě není rozhodnuto. Jinak lituji, že se nemůžu zúčastnit některého ze soustředění, určitě by to pomohlo naší vzájemné komunikaci, ale s tak velkou smečkou to dost dobře nejde. Tak zatím pilně studuji Vaši knihu. Přeji vše dobré Vám i vašim pejskům.

Odpověď: Zdravím Vás i Vaši beauceroní smečku, děkuji:) Ze smečky je odstraňován pes jakýmkoliv způsobem ohrožující její normální a efektivni fungování - ať již tedy z důvodu slabosti, nemoci nebo nesociálního chování. Vést smečku může pouze jedinec, který kromě jiných předpokladů v sobě má i ty vůdcovské - pokud je nemá, smečku prostě nevede (a může být nakrásně navenek v plné síle) a místo něho tuto funkci přejímá jiný pes nebo fena. Pokud začne ve smečce skutečně docházet k "vykousávání" jedince ze smečky, je vždy dobré ho ze smečky vytáhnout, jinak to končí špatně. Ale během procházek a podobných situací Clea rozhodně neizolujte - to by celý stav jen zhoršilo. Pouze ho nepouštějte do jednoho kotce se zbytkem smečky.

Pes monorchid (tedy s jedním normálně vyvinutým a fungujícím varletem) produkuje stejné samčí hormony jako pes zdravý, v dostatečném množství. Je i schopen úspěšného krytí. Ano, Akim může stát i s tímto "nedostatkem" hierarchicky výše.

Vše dobré Vám a smečce přeji i já:)

 

(5.6.2005)
Tazatel: Marcela Procházková
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Využívám Vaší poradny ve věci, která se nedá odložit (rostoucí štěně). Momentálně jsem přečetla Vaši knihu a prokousávám se rozsáhlou poradnou. Se svým vlastním psem plánuji návštěvu u Vás a ráda bych se na podzim zůčastnila soustředění. Ale k problému. Nedávno jsem se v našem kynologickém kroužku, kde ténujeme základní poslušnost a agility seznámila s paní vlastnící štěně bígla. Paní si stěžovala, že jí štěně pořád kouše a nedá se uklidnit. Nejdříve jsem si myslela, že se jedná jen o takové hravé kousání. Pak jsem Báru chtěla chvíli přidržet za obojek, aby si jí panička mohla přivolat a ona se po mě s vrčením ohnala. Krátce jsem jí okřikla a začal doslova souboj. Štěně kousalo plnou silou. Snažila jsem se je nejdříve uklidnit, pak přitlačit k zemi, ale štěně dostalo doslova hysterický záchvat a já měla do krve pokousané ruce. Dalo se zvládnout pouze na vodítku, kdy nebylo nutné se fenky přímo dotýkat. Tento zápas jsem zažila za odpoledne nejméně třikrát. Jednou jsem hned zpočátku výrazně zakňučela a fenka se trochu uklidnila a povolila. Takovou zuřivost a nejen u tak malého štěněte jsem opravdu ještě nezažila. Doporučila jsem paničce, aby nejdřív zašla k veterináři a nechala jí řádně prohlédnout, jestli nemá nějaké zdravotní problémy. V podstatě vůbec nevím, jak na tyto výpady reagovat. Fenka je jako v tranzu a veškerý nátlak tento stav zhoršuje. Nátlakem míním snahu o přidržení vzpouzejícího se psa. Po krátké vytahání za kůži nebo přidržení tlamičky spustí fenka nářek, jako když jí na nože berou. V podstatě se nám asi při třetím pokusu podařilo ji pomocí vodítka a tlakem ruky na zadeček přitlačit k zemi a klidným ale rozhodným hlasem jí na chvíli uklidnit. Takto fenka reaguje na všechny dotyky, které se jí nelíbí. Její panička mi popisovala, že zaútočila, když jí chtěla např. odvést z pokoje na chodbu. Báru má teprve měsíc a tvrdí, že se takto chová od počátku. Možná zažila ještě u chovatele nějaký traumatický zážitek, takže mě napadá, že by bylo lepší alespoň zpočátku se vyhýbat krizovým situacím a snažit se se štěnětem moc nemanipulovat rukama a v případě výbuchu nereagovat, protože mi to zatím připadalo, že jakákoliv reakce jenom přiostřila útoky. Pokud je to reakce na nějaký zážitek, bylo by asi lepší, aby zjistila, že jí nic nehrozí. Nebo je možné, že je to u tak malého štěněte projev dominance ? Připadá mi to však nenormální. Děkuji předem za Váš čas a námahu.

Odpověď: Dobrý den:) Podle toho, co píšete, je problém štěněte v jeho špatné výchově současnou majitelkou nebo zkušenostech prožitých již u chovatele. Bíglové nejsou v tomto směru problémoví a pokud tato fenka je, pak někdo něco udělal hodně špatně. Pokud má dotyčná paní skutečně zájem dát věci do pořádku, jsem ochoten jí i fenečce pomoci - stačí mi zavolat a domluvit se. Což tímto nabízím, ale chce to vzhledem k věku štěněte neotálet...

 

(5.6.2005)
Tazatel: Zuzana Paučková
Plemeno psa: novofoundlandský pes
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat na změnu chování našeho psa. Projevila se asi před 4 měsíci, když z hravého chování vůči ostatním psům přešel do agresivních útoků. Navštěvujeme veterináře z důvodu zhoršeného zraku. Některé psy si nevšímá -těch je málo a s některými si hraje. To jsou jedinci s kterými se zná delší dobu. Agresy projevuje vůči větším rasám a co ve mně vzbuzuje trochu strach, výjimečně se rozštěká i na dospělého člověka. Děti má moc rád. Občas se chová bázlivě. Je to pes rodinný, chovaný i přes svoji velikost v bytě. Procházky absolvuje minimálně 4-krát denně, dost času trávi na zahradě, vždy s námi. Nevíme jak korigovat tohle jeho chování, nechceme aby se jeho agrese stupňovala. Zatím ke rvačce došlo pouze jednou se stafordským bulteriérem, který byl bez náhubku. Náš pes náhubek měl. Ke zranění naštěstí nedošlo. Mockrát Vám děkuji za odpověď a těším se na další články poradny.

Odpověď: Dobrý den:) Váš pes je z hlediska psychiky ještě nedospělý. V tomto věku si bude "ověřovat" svoji pozici vůči jiným psům a bude to období určitého zvýšeného kontaktu vůči jiným psům (právě stejné a větší velikostní kategorie), které by však nemělo přerůst meze hierarchického vyjasňování a které se postupně s věkem a psychickým dospíváním zklidní. Ale pokud je něco v nepořádku teď, je zapotřebí na tom urychleně zapracovat - pokud budete mít zájem, můžete s pejskem za mnou přijet a pak Vám budu schopen udělat podrobnější rozbor, jak na tom povahově je a zda, co a jak je zapotřebí hlídat nebo zkorigovat. Právě jeho bázlivost (pokud je skutečná a není to jen nejistota daná stavem psychiky) může být určitý problém - ale to skutečně je lépe probrat při osobním poznání pejska.

 

(5.6.2005)
Tazatel: Taťána
Plemeno psa: maďarský krátkosrstý ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, mám následující dotaz, mám malého MOKa, je u nás cca 2 měsíce. Věnujeme se mu opravdu hodně, ale už podruhé jsme udělali víceméně velmi negativní zkušenost při setkání s cizími psy. Náš mokáč je mírumilovné a strašně temperamentní stvoření, a žádný pejsek v okolí mu není lhostejný (a že jich tam je). Samozřejmě k setkávání s cizími psy přistupujeme zodpovědně a vždycky se dopředu ptám jestli ho můžeme nechat volně, aby mu protihráč neublížil. Nicméně tuto sobotu se i přes ujištění majitele, jeden pes do našeho zakousl, fyzicky se mu nestalo skoro nic, ale psychika je otřesená, protože od té chvíle na psy reaguje dost ustrašeně ( i když zájem má). Když se to stalo, tak jsme ho samozřejmě nepodporovali v bolestínstí, abychom ještě nepřilili olej do ohně, ale stejně je to už jiné .... Rozhodně ho tím víc chceme kontaktovat se psy. Co si o tom myslíte?? Jak ještě nenásilně zvýšit jeho sebedůvěru??? Nebo to zbytečně prožívám?? A taková (lekce) je v podstatě také v něčem přínosná?? Předem moc děkuju, Taťána.

Odpověď: Dobrý den:) Každá prožitá zkušenost (ať již pozitivní nebo negativní) je pro štěně přínosná, protože díky ní se štěně učí pro život - poznávat a vyhodnocovat různé situace a příště se na základě poznaného zachovat. Je však zapotřebí se snažit, aby spektrum zažitých situací bylo co nejpestřejší - tedy ne pouze negativní zkušenosti, ale také ne pouze ty pozitivní. Jen tak vyroste ze štěněte sebevědomý, sociálně se chovající jedinec... Víte, ono i ta častá věta "štěně mi napadl dospělý pes" není o tom zlém dospělém, ale až na velmi vzácné výjimky je to právě to štěně, které se nezachovalo při setkání s dospělým psem správně - a ten je poučil, jak se příště správně zachovat. První reakcí štěněte je úlek, ale ten rychle odezní a zůstane pouze poučení - "tohle jsem udělal špatně a příště už to udělat nesmím". Takhle se štěňata učí a ač to na první pohled pro člověka neznalého může vypadat drasticky, je to výchova účinná, efektivní a pro malé štěně nesmírně přínosná. Takže to prosím hodnoťte z tohoto hlediska, nikoli z toho lidského -  a štěně berte co nejvíc navolno mezi co největší počet psů nejrůznějšího stáří, obého pohlaví a různých plemen. A nebojte se - problémoví psi se vychovávají právě izolací a nevhodnými zásahy do psí komunikace, nikoli jejím volným průběhem...

 

(5.6.2005)
Tazatel: Vladěna Trnková
Plemeno psa: zlatý retrívr x labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, přeci jen si dovoluji se zase na něco zeptat. S Blixou nám to docela funguje. Abych popsala současný stav, nejeví se mi dominantní (nechá si sáhnout do misky, u dveří couvne, abych prošla první, leží-li na mém místě, odsune se, když si chci lehnout). Hodně si hrajeme, mazlíme se, chodíme ven. Venku i doma si mě stále hlídá, pokud mu neřeknu zůstaň, stále za mnou běhá. Docela nám jde chůze u nohy navolno, i když je často netrpělivý. Pokud mohu soudit z jeho chování ke mně (i dle toho, co jsem se dočetla a dozvěděla o psech), máme docela dobrý vztah.
Jinak je to ale, jak si možná ještě pamatujete, opravdu hodně temperamentní a divoký mlaďoch. Běhá a plave, že člověk čeká, že už musí padnout vysílením, ale jeho energie a radost z pohybu je nevyčerpatelná. I v této situaci ale umí poslouchat (i když ne 100%). Problém nastává v přítomnosti mládeže a dětí (vyjímečně dospělých lidí). Je opravdu velice společenský, a chápu, že děti ho přitahují a chce si s nimi hrát, ale někdy to opravdu nejde,  a i když jsem si jistá (nechci to zakřiknout), že by nikomu neublížil, hrozí nebezpečí, že ve své vášnivosti může někoho porazit, či alespoň  umazat, apod. Vidím-li mladé lidi a děti, okamžitě si ho beru na vodítko. Pokud to nestihnu, běží k nim, vybízí je ke hře, nemůže se od nich odtrhnout. Někdy má tendence na ně skákat, dá se ale okřiknout a přestane. Přivolání v tu chvíli však zcela ignoruje. Je vidět, že o mně ví a schválně uhýbá, když se snažím přiblížit. Pokud to jde, odcházím, ale případ od případu trvá stále déle, než  mu začne vadit, že jdu pryč a rozběhne se za mnou. Jinak to dokážu řešit pouze tak, že obtěžovaná osoba ho chytne za obojek, a pak už mohu bez problémů připnout vodítko, i když někdy se na něm začne zmítat na znamení nesouhlasu. Stačí ho ale okřiknout a za chvíli je zase v pohodě. Nevím si rady:
1)      Vodit ho na vodítku je sice jistota, ale bojím se, že tak ho nikdy nenaučím, že nesmí ke každému běhat a hlavně neúměrně dlouho lidi obtěžovat. (Pochybuji, že ho to s věkem přejde).
2)      Protože ví, že vrátí-li ke mně, budu nepříjemná, stává se, že už by ke mně šel, ale pak se raději otočí a běží zase pryč, což se opakuje, dokud se neotočím a neodejdu. Pak už za mnou (většinou) jde.
3)      Jsou však případy, kdy jeho obtěžování lidí trvá opravdu dlouho, a já ho nemohu jen tak nechat, odejít a čekat, až za mnou půjde (někdy by snad už nešel vůbec).
4)      Když se sám (třeba i po delší době) vrátí - jak mu dát najevo, že to nesmí? Potrestám-li ho, příště se mu ke mně ještě více nechce. Nepotrestám-li ho, ani neví, že tohle nesmí. I když ho však potrestám, stejně už příště o ničem neví a udělá to zase.
Přestože si troufám tvrdit, že si se mnou docela vyhraje a baví ho to, mládež ho strašně přitahuje, což chápu, ale je to už docela neúnosné. Předem děkuji za Vaši radu.

Odpověď: Blixa je teď ve věku, kdy ho zajímají všechny možné podněty (je to opravdu mladý divoch:)), ale na druhou stranu už by měl vědět, ke komu vlastně patří. Já vím, že se Vám to nebude možná líbit, ale Vy skutečně musíte víc vystupovat jako "pes" než jako člověk, jinak si jeho respekt nezískáte. Musíte pro něho být natolik zajímavá, že k Vám prostě přijde - a ta zajímavost pro něj je především ve Vaší vůdčí roli. Nebojte, ono se to opravdu s věkem hodně uklidní, ale už teď můžete udělat hodně pro to, aby toho vodítka bylo minimálně. Jak jsem Vám říkal už tady v Liberci - vůdcovská role se buduje každou minutou, je zapotřebí zapomenout na všechny nejistoty a ve chvíli, kdy svého pejska zavoláte, musíte v tom být vše - klid, jistota, přirozená autorita. Vystihnout pro přivolání ten správný moment (také jsme si to ukazovali). Po pozdní reakci na přivolání netrestat, nebýt nepříjemný, jen dát celým svým postojem najevo silnou nespokojenost - pohled, mimika... Když jde k Vám, na poslední metry si couvnout, opět musí sedět emoce... jako při všem... Nebojte se a věřte si. Vím, že je ve Vás hodně nejistoty, tu musíte odbourat. Zrychlit reakce. Všechno toto zkombinujte, nic nelámejte přes koleno a začne to fungovat - ale tohle je skutečně ve Vás, na tom nikdo nemůže nic změnit, to musíte sama. A také - pokud budete Blixu v podobných situacích (mladí lidé apod.) vždy dávat předem na vodítko, budou pro něj o to víc zajímavé. Naopak, udělejte z toho všednost. Bez vodítka.

Držím Vám palce a Blixu za mě hezky pohlaďte:)

 

(5.6.2005)
Tazatel: Monika
Plemeno psa: kokršpaněl/německá doga
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 14 let/5 měsíců
Kastrace: ano/ne
Dotaz: Měla bych pár dotazů.Myslím, že chápu celkem dobře smečkové myšlení psa, ale přesto:mám doma 14 letou fenu angl. kokra.Přivezli jsme domů 6ti týdenní štěne německé dogy.Myslela jsem si, že naše stará fena (vykastrovaná ve dvou letech)přijme štěně celkem v pohodě, ale ona ji prostě odmítá.ND se jí neustále vnucuje, skoro se před ní plazí a snaží se, aby ji vzala kokřice na vědomí,ta ale na ni jen cení zuby a když ji to přestane bavit tak ji prostě napadne.Je docela komické, jak se to malé tele skládá před malého psa.Snažím se je moc nenechávat samotné pohromadě a pozornost věnujeme oběma psům dá se říct stejnou měrou.Anetu za její výpady netrestáme a Dora ji vždy na chvíli dá pokoj.Venku už se mi ale stalo, že chtěl ke štěněti běžet jiný pes a kokřice mu zastoupila cestu a napadla toho psa.Vlastně jsem toto gesto ani nepochopila.Aneta byla vždycky agresivní co se týkalo jiných psů (jako štěně ji pokousal rotwajler),ale Dora je domáci a nebere ji na vědomí.Bude to někdy lepší, nebo se máme smířit s tím, že spolu prostě komunikovat nikdy nebudou?a druhý dotaz:Aneta je velmi poslušná a jako autoritu bere manžela.Mě poslechne pouze v případě, že není manžel nikde poblíž.Dora zase bere jako autoritu mě a manžela odmítá v mé přítomnosti brát na vědomí.Je na mě hodně fixovaná.Máme děti(14,16,3 roky) a když začne s něma blbnout a manžel se ji snaží usměrnit, nebere ho vůbec na vědomí, musím ji zklidnit já.Když je s ní sám, tak ho poslouchá tak nějak omezeně.Je to tak v pořádku?

Odpověď: Váš velký problém je v tom, že Aneta je vykastrovaná. Co z toho plyne, je popsáno na PSÍCH STRÁNKÁCH již velmi rozsáhle a doporučuji si tyto materiály přečíst. Proto budou do doby, než německá doga dospěje a převezme vyšší pozici, vztahy mezi oběma fenkami napjaté a bude zapotřebí si je obě pohlídat. Vaše kokřice se bud snažit svoji teď ještě vyšší pozici patřičně demonstrovat (viz napadení psa) i uhájit, ale dlouho to fungovat nebude, na to raději upozorňuji předem - a jako kastrovaná bude mít velký problém, pokud se rychle nepřizpůsobí změněným poměrům ve smečce.

Celá Vaše psí smečka musí mít JEDNOHO vůdce, už jsem o tom dnes taky psal. Jinak nebude fungovat a pro kokřici by to mohlo skončit tragicky. Takže se prosím snažte poměry uvnitř Vaší lidskopsí smečky upravit právě tak, abyste tomuto základnímu pravidlu vyhověli. Tedy buď Vy nebo Váš manžel musí být tou hlavní autoritou pro obě fenky.

 

(5.6.2005)
Tazatel: Ilona Lebedová
Plemeno psa: pudl velký/německá doga
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 3 rOky/2 roky
Kastrace: ano/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, máme velkého pudla Aničku a Německou dogu Dorotku. Anička je velký komik, sportovní, bezproblémový pejsek, plave, běhá vedle kola, chodí na vandry,má ráda, když se něco děje, přezdívám ji Hujer, ani její poměrně agresní štěkání, kterým si vyžaduje házení klácíčků mi nevadí ( aspoň mě přestal bolet loket ). Jediné co mě opravdu trápí je střelba v době Vánoc. Přitom na cvičáku jí střelba nevadila. Takže od 6.12. do konce ledna nechce chodit ven, je vyjukaná, vystrašená, snažím se její chování ignorovat, ale bohužel.Dorotka je také pohodový pejsek, vcelku poslouchá, je veselá,ráda si hraje s pejsky, které zná, není agresivní - Anička je Alfa, tak ji předává dobré vlastnosti, ale když se dostane do cizího prostředí mezi cizí pejsky je ustrašená, nechce si hrát.Zúčastnili jsme se dogařského výcvikového tábora a byla  celý týden vystrašená. Přitom již zachránila Aničku, když ji napadl velký pes. Nevím, jestli ji mám těmto situacím vystavovat nebo ne.Dal by se tento strach odsranit?  Děkuji za odpověď a jsem štastna, že jsem objevila Vaše stránky Ilona Lebedová.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) K různým "hlukovým" problémům jsem napsal článek "Psi, Silvestr a petardy...", který najdete na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH - myslím, že je k dané problematice celkem vyčerpávající. Strach u Dorotky Vám mohu odstranit, ale samozřejmě ne takto na dálku - bylo by zapotřebí, abyste s ní za mnou přijela. Pokud chcete, rád Vám pomůžu - zkontaktujte mne nejlépe telefonicky a domluvíme podrobnosti. Budu se těšit:)

 

(22.5.2005)
Tazatel: Daniela Smékalová
Plemeno psa: trpasličí drsnosrstý jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, o Vaší činnosti se psy jsme se dozvěděli od známého, který jede se svým psem na Váš "převýchovný pobyt". Pro nás je to, vzhledem k časovému vytížení, daleko, takže volíme tuto formu, abychom se něco dozvěděli. Máme trpasličího drsnosrstého jezevčíka (tento měsíc mu budou 3 roky). Určitě je chyba ve mě i manželovi, jelikož jsme ho rozmazlili a teď si s ním pochopitelně v některých chvílích nevíme rady. Je to důsledek toho, že jsme o prvního psa přišli nešťastnou náhodou, takže jsme se na tohoto druhého upnuli-zřejmě až příliš. Předesílám, že je velmi divoký a není vůbec možné pustit jej z vodítka, když není na oploceném pozemku - a to i to je schopen najít skulinu, podhrabat plot a utéct. Nejhorší ovšem je, že nemá rád psy a téměř všechny bez rozdílu rasy a velikosti napadá. Problém je v okamžiku, kdy druhý pes není na vodítku a tudíž si to nenechá líbit a útočí taky. V tomto případě chráním psa "vlastním tělem", beru jej na ruce a nastává okamžik, kdy je tak "rozjetý", že nevidí, neslyší a pokouše mě (resp. manžela - výjimku nečiní). Není nic, co by na něj platilo. Nepomůže pokárání, křik, zatřepání za zátylek. Během chvilky se pak uklidní a je vidět, že je mu to líto a je jako beránek.Chápu, že je hloupost vrhat se mezi dva psy, že by si to měli vyřídit sami, ale já to prostě nedokážu, jelikož již vidím ty tragické důsledky, které mohou nastat a pochopitelně si tu katastrofu ve svých představách ještě zdramatizuji. Doma se chová téměř vzorně - učiněný andílek, jak tvrdí i ostatní. Mám přímo hrůzu jít s ním někde, kde to neznám a nevím, co nás tam čeká. Ale to vlastně nevím nikdy, takže je pro mě vycházka jeden velký stres, kdy úzkostlivě hledím, jaké nebezpečí se odněkud vyřítí. Co s tím? Tuším, že to není jeho chyba, protože byl vychováván jako jedináček a určitě by potřeboval společnost, aby si měl s kým hrát, běhat, aby věděl, že není na světě jenom on sám, jediný. Váš převýchovný tábor by potřeboval jako sůl. My ovšem bydlíme na severní Moravě a je to pro nás trochu z ruky. Prosím Vás, poraďte, co máme dělat s zdali není podobné zařízení někde u nás na Moravě. Chovatelka, od které jsme jej kupovali nás upozorňovala, že bude zřejmě dominatní (po své matce), ale že to bude až takové, nás nenapadlo. Snažím se najít odpověď ve Vaší knize, kterou teď čtu a vlastně se téměř každou stránkou dozvídám, že je to problém, který jsme si vytvořili sami.Co ale teď? Vím, že takových žádostí o pomoc dostáváte strašnou spoustu a určitě nevíte, co dříve. Prosím Vás, poraďte. Díky za odpověď.

Odpověď: Předem bych rád některé věci uvedl na správnou míru - VÝCVIKOVÉ A RELAXAČNÍ SOUSTŘEDĚNÍ není "převýchovný pobyt", ale akce, kde se lidé učí se svými pejsky komunikovat jiným, pro psy daleko srozumitelnějším způsobem, lépe jim rozumět a dát jim aspoň na krátkou dobu i příležitost fungovat v hierarchicky řízené smečce. Pro "převýchovu" psa (většinou ale spíše jeho majitele:)) slouží moje VÝCVIKOVÉ SERVISY, kdy se po domluvě věnuji klientovi individuálně a kdy řešíme konkrétní problémy - a to je přesně to, co bych rád nabídl i Vám, protože na základě Vašeho dotazu popravdě ani nevidím jinou rozumnou možnost. Už za mnou byli lidé z mnohem větší dálky, není to až takový problém, pokud chcete svoje spolužití s pejskem skutečně dát do pořádku. Pokud tedy budete chtít, stačí mi zavolat a domluvíme se. Budu se těšit:)

 

(22.5.2005)
Tazatel: Katka Mašková
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 13 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, dekuji za predeslou odpoved, uklidnil jste me a mezitim se Zetikovi (porad neco preorava, takze se jmenuje Zetor:))) uklidnilo i to dychani. Procetla jsem skoro celou poradnu (chybi mi jeste kus 2004) a dotazu na toto tema je tam fura, ale v pozdejsim veku pejska, takze prominte, ze se ptam znovu... Zetik (13 tydnu, 40 cm, 10 kg, Purina ProPlan + CalciPlus) je velice temperamentni pejsek a me by zajimalo, jestli reaguji spravne - kdyz vidim, jak si hraje s jinymi psy, za kterymi jsme ted zacali chodit - velkymi i stenaty - a jak se s tim "neparou" co se tyce telesnych kontaktu, povaleni na zem a podobne, mam pocit, ze moje trestne akce mu musi pripadat smesne:( a nechtela bych si zadelat na pozdejsi problemy, o kterych je ve vasich archivech opravdu poctenicko:) Jsme spolu 6 tydnu, sice si me venku hlida, ale zavislak neni, je sebevedomy a nebojacny pruzkumnik (zavidim vasim pisatelum, maji stenata asi z jine planety stenat:)). Na privolani zatim reaguje skvele, vzdy se pririti, div ho zadni nohy nepredbihaji, dostane piskot nebo granulku, nemam problem odvolat ho ani od hry se psy, seda a leha si na povel tak razantne (s vidinou odmeny), az si omlacuje lokty:) A ten muj problemek: kdyz je rozdovadeny, jedno jestli se mnou nebo s pejsky, sebere treba papirek, 3x mu reknu fuj a 3x pusti, ja ho pokazde pochvalim a on ho pak zase zvedne:) a ja pak uz na 4 pokus reknu fuj durazneji a vytrepu za kuzi na krku + vezmu vec z tlamky (jde mu asi spis o konfrontaci nez o tu vec, ani si ji pak uz nevsimne). Zacne vztekle vrcet a kousat - no spis me mlati zubama, jak se ohani po me ruce - vic trepani ho jen rozbesnuje a kouse vic a vic, ruce mam samou modrinu - sramy nepocitam - nepomuze uz ted ve 3 mesicich nic mirnejsiho, nez na nej opravdu prisne zavrcet, mracit se a povalit ho, to se okamzite toci na zada a kouka jak jelen a je ticho a klid. Pak ho pohladim, pochvalim, vstane a je chvili hodny, ale je videt, ze vymysli nejakou lumparnu, ze se tak jako "rozjizdi", az zacne chodit kolem me a klapat zubama a hazet hlavou a pripadne me dost silne kousat do ruky nebo do kolene (jako hra to moc nevypada, nepoklada predni na zem, neposkakuje ani nic podobneho - prijde mi to jako vyzva), takze zase zavrcim Zetiku!!! a dam ruce v bok a zamracim se na nej, pak ho hladim a mirnim... To opakujeme nekolikrat, nez se uplne uklidni. Vzdy pri tom ma - jak doma odborne rikame - vystrcenou rtenku:)) Na meho pritele takhle nereaguje, je to hodny tichy clovek, vsechno mu vysvetluje a tak - Zetik ho nekouse, ale ani neposloucha, proste kdyz je s nim, tak si dela co chce:) Je to jenom drsnejsi zpusob hry, nebo uz opravdu zkousi, kdo z koho? Zatim si stale rikam, ze je to male stenatko, ale nemela bych byt trochu razantnejsi, aby pak nebylo pozde? Dekuji za trpelivost a pozdravujte pejsky:) Kata a Zetor:)))

Odpověď: Dobrý den:) Víc pozorujte pejsky a berte si z nich přiklad, až budou "srovnávat" Vaše štěně. Všimněte si, že budou v případě potřeby velice razantní a především žádný z nich pak šteně vzápěti "NEPOCHVÁLÍ"! To je zásadní chyba, kterou děláte - klidně štěně pokárejte, ale nesmíte je hned potom chválit, tím je jen dokonale zmatete a Vaše předchozí činnost ztratí význam.

Dále - nepleťte dohromady psí a lidské signály. Pokud štěně vytřepete nebo v případě potřeby i povalíte a zavrčíte na ně, pak to funguje. Ruce v bok a podobné věci už jsou lidská gesta, vůči psům nemají význam žádný nebo zcela opačný. Takže - pokud je zapotřebí, nebojte se být důrazná, zapomeňte na ihned následující pochvaly a pozorujte dospělé psy, jak si v podobných situacích počínají a bude to dobré...

A pohlaďte za mě taky "traktůrka":)

 

(22.5.2005)
Tazatel: Lucie Hornová
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, má otázka je ohledně zanechání samotného psa doma. Naší bíglici už budou dva roky a i když je dost neposlušná, nikdy s ní velký problém nebyl, když jsme jí nechali doma a odešli do práce. V poslední době, trvá to tak 10 dní, když odejdu, začne dělat strašný bordel. Kouše košík, vyje, štěká, mlátí sebou o dveře a nedá pokoj třeba 2 hodiny. No, co se týče sousedů, mám z toho opravdu nemilý pocit. Už mě na to lidi upozornovali. Přemýšlela jsem jestli to nemůže mít spojitost s háráním. Hárala o vánoce, takže by to mělo co nejdřív přijít. Chtěla bych Vás poprosit o radu, jak dál.Jestli počkat, až jí to přejde nebo s ní začít procvičovat zanechání doma.Předem děkuji za odpověd.

Odpověď: Stav před háráním to nebude, fenka je z něčeho silně stresovaná a jen Vy můžete vědět z čeho. Proč má košík, když ji necháváte samotnou doma?! Pokud je jinak bezproblémová, jak píšete, tak skutečně nechápu, proč jí ten košík dáváte. Tím její stres jen zesilujete a pokud je tam více podobných věcí, které jste třeba ani nezmínila, pak se jejímu chování nedivím. Znovu opakuji - důvodem popisovaného chování je stres feny a jeho příčiny jsou v prostředí, ve kterém je. Takže se zkuste zamyslet, co se v poslední době změnilo a určitě na to přijdete. Může to být i zdánlivá maličkost nebo změna ve Vašem chování vůči ní.

 

(22.5.2005)
Tazatel: Martin Kašpar
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Vaše stránky mě velmi zaujaly. S přítelkyní jsme se rozdohli že si pořídíme psa, ke kterému jakožto "nejlepšímu příteli člověka" máme oba velmi vřelý vztah. Rozhodli jsme se pro zlatého retreivera. Ačkoli bydlíme v panelové bytě, tak jak jsem se zde dočetl, pokud mu poskytneme dostatek pohybu, tak by to neměl být problém. Chtěl bych se však zeptat na 2 věci. Štěňátko už máme vybrané, budeme si ho odebírat v 7 a půl týdnech jeho věku. Není to moc brzo ? Po přečtení příspěvků se bojím o správnou socializaci psa. A druhá otázka směřuje na psa + jízda na kole. Pokud pojedu na projíždku na kole, jak moc psovi bude vadit asfalt na jeho klouby ? Nebude vhodnější volit polní cesty kde pes může dle libosti lítat po okolních loukách ?
No a další věcí je, že naše vyhlídnuté štěňátko je bez PP. Byli jsme se na něj už 2x podívat (a ještě tak 2x pojedeme než si ho vyzvedmene, rádi bychom viděli jak roste, chová se ve srovnání s dalšími sourozenci atd ) a štěňátko vypadá krásně zdravé, má radost z pohybu, je zhruba "nejzvídavější" a "nejprůbojnější když jde o krmení" z celého vrhu. ... Matku jsme samozřejmě viděli, otce zatím pouze na fotkách z "aktu spojení :)", ale bydlí pouze o pár domů vedle, takže než si štěnátko odneseme, tak se půjdeme podívat i na něj .... Z toho, že by štěnátko nemělo PP z důvodu agresivity rodičů nebo předků ani moc ztrach nemáme (matka je velmi klidná a milá, otce tedy teprve udivíme ... a navíc zlaťáci jsou přeci hodní pejsci) ... ale spíš se bojíme nějkých zdravotních problémů. Tedy bez prostudování kompletního archivu Vaší poradny by nás to nejspíše ani nenapadlo, ale teď nám to hlodá v hlavě. Poradíte jak moc velká pravděpodobnost je, že náš pejsek bude nečím takovým trpět. Jedná se mi např o zde párkrát zmíněné "kulhání" či kloubní problémy. ... Štěňe jsme si už zamilovali a neradi bychom kvůli tomu že nemá PP vybírali jiné. .... A ještě poslední dotaz. Přítelkyně je momentálně nazaměstnaná, takže si nemusíme brát dovolenou jako někteří a přesto se někdo bude pejskovi věnovat 24 hodin denně. Avšak pokud by se jí práci podařilo najít, tak jako dlouho je vhodé se štěnětem zůstat doma ? Bude měsíc stačit, nebo budou lepší 2 měsíce stálého kontaktu s lidmi ?Děkuji a hodně štěstí ve Vašem dalším počínání.

Odpověď: Štěně zlatého retrívra je nejvhodnější odebrat na 7 týdnech věku. Nevím, proč se bojíte o jeho správnou socializaci a máte obavy, zda to není příliš brzo - ne, není, a po přečtení Poradny zjistíte i rozdíl mezi vtištěním (probíhá ještě u chovatele) a socializací (probíhá až následně, ideálně již u nového majitele). Na jízdu na kole zatím prosím zapomeňte - do toho se pusťte až tak za rok. Samozřejmě, psím kloubům (ani těm lidským) tvrdý povrch typu asfalt nebo beton neprospívá, takže na procházky i pozdější vyjížďky na kole volte dle možností vždy měkký povrch - lesní nebo polní cesty jsou ideální. A vůbec nejlepší je místo kola zvolit skutečně to běhání po loukách i lesem - z hlediska přirozeného vyžití psa i kontaktu s ním.

Vzít si psa bez PP dnes už skutečně nikomu nedoporučuji, je to (i z hlediska přešlechtěnosti např. plemene zlatý retrívr) obrovské riziko - máte vždy velkou pravděpodobnost toho, že se buď nejedná o čistokrevného potomka (pak většinou narazíte v oblasti povahy -  a pak skutečně neplatí předpoklad, že takový pejsek "musí být hodný" , o exteriéru nemluvě) nebo jeden (případně oba) z rodičů nebyli puštěni do chovu z důvodu závažného zdravotního nebo povahového problému. Asi tak... tohle si každý zájemce o štěně jakéhokoliv plemene musí důkladně předem rozhodnout sám.

Váš poslední dotaz - je to vždy individuální, ale ten měsíc by měl stačit, pokud se během něj bude Vaše přítelkyně štěněti intenzivně věnovat a učit ho i samostatnosti a umění být nějakou dobu sám doma.

Také děkuji a držím Vám palce:)

 

(15.5.2005)
Tazatel: Ivana V.
Plemeno psa: český strakatý pes
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, skládám poklonu Vám i Vašim přínosným stránkám, a že jsou tak obsažné, doufám, že Vás nezdržím s dotazem, na jaký jste už dřív odpovídal. Ráda bych věděla, jestli existuje i u psů náklonnost ke stejnému pohlaví (psí homosexualita), nebo nevyjasněná vlastní sexualita a orientace. Teď poněkud obšírně, proč se ptám: máme doma skoro dvouletou fenku českého strakatého psa Káťu (s PP, ale z regenerace, takže má v sobě po otci krev malého mundsterlandského ohaře, a jeho lovecké geny s ní řádně cvičí). Od prvního dne, co jsme si jí jako osmitýdenní přivezli, byla neuvěřitelně samostatná, a bohužel i odtažitá, až to zamrzí, že si ten prcek vystačí sám a člověka skoro nepotřebuje (kromě nočního spaní, kdy mě "dusila" navalená na mém hrudníku, krku nebo obličeji, než sestra přivezla o málo mladší fenku "golďáka", takže pak už obě psinky spaly spolu). Kátina povaha a chování bylo vždycky spíš psí - samčí, než co člověk očekává, když si bere fenku. Cizí autoritu (psí i lidskou) uznává vyjímečně, zato má potřebu udržet si respekt ostatních, nezávislost a svobodu. Neumí si hrát (= jedině na honěnou), a i v místní psí školičce jí nejvíc zajímá kdo jí podrží (= koho by mohla rituálně "ojíždět"), nebo kdo se jí postaví (= jako Xena bojovnice je k šarvátce připravená vždycky). A já nevím, jestli tohle sexuální obtěžování psů je jen projevem Kátiny dominance (po vyprázdnění se podepisuje rozhrabáváním trávy a hlíny, hlídkuje na vyvýšených místech, na menší psy pokládá tlapky, naší zlaťoušce bere jídlo a věci,....), nebo jde o nějakou nadprodukci samčích hormonů (= močí často a krátce, jako by značkovala, občas bezdůvodně vyjede po psovi, hlavně větším, jakoby preventivně, snad aby jí nepodceňoval,....), nebo o zmatenou sexualitu, protože (a to mě plete) vůči fenkám je Káťa daleko náruživější a vášnivější než ke psům. Když najde ve školičce svolnou fenku, už se na nic nesoustředí a pořád k ní zbíhá a "obskakuje" ji, totéž příležitostně zkouší i na vycházkách nebo psích akcích (= výstavy, bonitace), a to i na samce (které tím většinou pěkně rozhodí), ale v tom není to zapálení pro věc a je tam víc napětí, než s fenkou. Kátino hárání bývá bouřlivé - vždycky si z naší zlaťoušky (která zpravidla začně hárat do týdne po Kátě) udělá sexuální otrokyni, a tu nutkavě "nakrývá" celé dny tak intenzivně, že nemá klid ani na jídlo a spaní. To se pak zdá, že si obě vzájemně opravdu vystačí, protože se chovají jako pár (jako "mamka a taťka").
Tolik na vysvětlení; a rovnou se omlouvám, že jsem se tak rozepsala a tímhle elaborátem Vás obírám o čas, ale myslela jsem, aby můj dotaz nebyl příliš nekonkrétní, že Káťu víc popíšu, abyste měl co nejvíc informací k posouzení jejího chování v rámci té mojí otázky (která v té spleti asi poněkud zanikla). Tak se nezlobte. Zdravím a děkuji za odpověď.

Odpověď: Děkuji:) Co se týče "homosexuality" u zvířat, převažující názor mezi zoology a etology je ten, že existuje stejně jako u člověka. Vrozené (ne získané!) samčí nebo samičí zaměření určitého jedince je dáno především hormonálně a pokud dojde k závažné hormonální poruše, může se změnit i chování, které pak bude navenek opačné, než je dáno pohlavím tohoto jedince. Jinými slovy - pokud chcete mít jasno v tom, jak na tom Vaše fenečka skutečně je, pak je nejjednodušším řešením vyšetření u veterináře na hladinu samičích a samčích hormonů. Na druhou stranu, stejně pravděpodobné je i to, že máte fenku pouze silně dominantní, čemuž také její chování odpovídá. Silně dominantní feny značkují podobně jako psi (celoročně, ne pouze v období hárání) a mají silnou tendenci podřizovat si jiné jedince. Osobně si myslím, že to je i případ Vaší fenky, u které se k dominanci mohla přidat i větší nezávislost.

 

(15.5.2005)
Tazatel: Jitka
Plemeno psa: brazilská fila
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám dotaz ohledně našeho štěňátka. Projevují se u něj agresivní sklony vůči lidem. Vím, že filá má v povaze bránit své pány, ale netuším jak se tato vlastnost vyvine, vždyť jí sou jen 3 měsíce! nemáte nějaký způsob, jak tyto sklony alespoň zmírnit? Ještě jeden dotaz, jak je chytrá tak je paličatá!! když má v parku psi nechce se jí domu a klidně si sedne a nikam nejde!! jak tohle řešit? moc děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Řekl bych, že zaměňujete "agresivitu" s temperamentní hravostí, které je vlastní každému štěněti ve věku Vaší fenky. V tomto věku je každé štěně divoké, poznává svět a do toho patří i "testování" vlastních i jiných lidí a psů napřiklad okusováním a dalšími kontaktními aktivitami. Prosím přečtěte si Poradnu, příspěvků o chování a výchově štěňat je zde již tolik, že skutečně nemá smysl a nelze znova a znova vše opakovat - a to se týká i Vašeho druhého dotazu. Navíc Vám vzhledem k plemeni nabízím i osobní konzultaci, protože brazilská fila má určitá povahová specifika a je lepší vychovávat takového pejska od začátku správně než později řešit zbytečné problémy:)

 

(15.5.2005)
Tazatel: Pavel Mareček
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chovatelka od které máme Anny nám říkala, že by kvůli správnému vývoji kyčelních kloubů neměla naše fenka vůbec do cca jednoho roku chodit po schodech. A že je nutno Anny do schodů nosit. Přitom se mi teď podařilo ji nechytit a schody běžně vyšla i sešla... Máme přitom doma 10 běžných standardních schodů do prvního patra, i jinde se vyskytují běžná schodiště. Co je na tom pravdy? V jiných příspěvcích na http://psiskolafalco.web3.cz/arch_por.htm jsem četl, že od cca 5. měsíce by neměl být problém. Jak znovu uvádím - Anny nemá problém se schody, tj. nebojí se jich. Přesto chceme pro ni tu nejlepší péči.
Používáme krmivo ProPlan Large Breed Puppy, myslíte, že ještě je vhodné v jejím věku (před výměnou zubů) přidávat tvaroh s piškoty?

Odpověď: Dobrý den:) Pokud je pes plemene zlatý retrívr zdravý (resp. štěně), pak skutečně není důvod, aby nebyl schopen vyjít nebo sejít schody - proboha, proč mají někteří chovatelé stále tendenci dělat ze štěňat tohoto (ale i některých jiných) plemene křehké bytůstky, které "rozhodně nesmí tohle, tohle a tohle"... Ano - jeden důvod znám - v případě degenerovaných chovných linií, kdy predispozice ke špatnému vývoji kostry jsou dány již geneticky a chovatelé se snaží leckdy velmi zvláštními doporučeními zachránit co se dá, bez ohledu na vše další. Takže prosím - těch 10 schodů i jiná schodiště skutečně pro zdravé štěně nepředstavují z hlediska zdravotního žádný problém - rozhodně o nic větší, než přírodní prostředí se všemi svými záludnostmi. Nechte svoji fenku žít a podobná nesmyslná doporučení o potřebě do jednoho roku věku nosit po schodech s klidem hoďte za hlavu...

Tvaroh s piškoty? Proboha... to Vám také poradila chovatelka:(? Přidávejte fence kalciový přípravek IRISHCAL (už jsem to také mnohokrát psal i zdůvodňoval), ten je v tomto věku pro štěně nezbytný a na rozdíl od tvarohu s piškoty i účinný. Je nejvyšší čas - za chvilku Vám fenka bude přezubovat a tuto dotaci skutečně nezbytně potřebuje.

Držím Vám palce, a Vaší fenečce taky:)

 

(15.5.2005)
Tazatel: Lucie Hollá
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Milý pane Dostále, netrpělivě čekám na Vaši knihu, ale než přijde, ráda bych se zeptala na následující: před 2 týdny jsem si přivezla slečnu ridgebackovou. Teď jí jsou necelé 3 měsíce. Zajímalo by mě, jestli už takovýhle mímo zkouší, kdo bude mít navrch. Jde o to, že cca poslední týden, každý večer, po podvečerních aktivitách (psí školička, prochajdy v lese, návštěvy kvůli socializaci), kdy se předpokládá, že "padne za vlast", jen co přijde rozespalá domů, má najednou takový energie, že se nestíhám divit. Běhá jak splašená po celém bytě a její oblíbené je mi rozbordelovat postel a demolovat peřiny s prostěradlem. Bohužel mám garsonku, takže ložnici zavřít nemůžu. Snažím se být důsledná a nenervit, takže jí vždycky z tý postele v klidu odnesu dolu a řeknu, že nesmí. Ona to bere jako hru "kdo z koho" a při domlouvání mi jde po ruce. Tak jí vytahám za "kabátek" a řeknu fuj, ona mi znovu vyjede po ruce a úprkem skočí na postel znovu. Když zjistí, že jsem jí už po několikáté z té postele odnesla, cvaká zoubkama, jen co se přiblížím a dělá mi těžší jí z té postele vůbec sundat. Takhle se to opakuje skorem do nekonečna. Vím, že je to ještě štěňátko a že štěňáci koušou, škrábou a neposlouchaj. Jenomže já už občas nevím, kudy kam. Nikde jinde venku tohle nedělá, jen u mě doma. V autě, u známých, v restauraci i v práci vyspává, mám pocit, že dospává to řádění "ve svém" :o). Mohl byste mi, prosím, poradit, do jaké míry si to kousání nechat líbit, kde jsou ty hranice, kdy je to úměrné věku a kam až zajít, co se napomenutí týče, když si ze mě naprosto nic nedělá? Položení na lopatky, zmáčknutí čumese i vrčení už jsem zkusila. Na mýho broučka však zatím nic neplatí :-), zato já mám obě ruce plný škrábanců a oděrek od zoubků. Děkuji mockrát a přeji nádherný víkend za doprovodu sluníčka. S pozdravem, Lucie H.

Odpověď: Rhodéský ridgeback je temperamentní plemeno, a platí to i pro štěňata:) Vaše fenečka je teď plná energie a bude i zkoušet a poznávat co lze a co ne. V tom je právě tajemství správné výchovy - odhadnout, co je hra, co je testování a na co jak zareagovat. Už jsem tu na toto téma popsal spoustu řádků, ale každému říkám, že nejlepší je praxe - pes je živý a velmi variabilně reagující tvor a není možné napsat uživatelský manuál typu "věk=toto ano, toto ne"... Takže pokud si nebudete jistá, můžete za mnou s fenkou přijet a naučím Vás rozlišovat jednotlivé situace a "po psím" na ně reagovat tak, abyste měla fenku správně vychovanou, socializovanou a sama věděla, kdy a jak co udělat. Pokud tedy budete chtít, stačí se mi ozvat a můžeme domluvit termín:)

 

(15.5.2005)
Tazatel: Magdaléna Jirkovská
Plemeno psa: kříženec maďarského a anglického ohaře
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ano
Dotaz: Dobrý den,ráda bych vás poprosila o radu. Můj pes asi poslední dva měsíce přeskakuje přes plot,nejprve,když byla sama doma,ale poslední týden uteče klidně,když jsem doma.Teď musí být uvázaná. Za radu děkuji předem Magdaléna Jirkovská!

Odpověď: Dobrý den... rada je jednoduchá. Začněte se svojí fence konečně věnovat a pracovat s ní tak, aby měla oprávněný pocit, že k Vám patří. Pak Vám nebude utíkat. Uvázáním nic nevyřešíte, ale pokud nadále reagovat pouze takto, celou situaci postupně zhoršíte do takové míry, že jednoho krásného dne již nebude cesty zpátky. Takže znovu opakuji - cestou k nápravě vzniklé situace je svojí fence věnovat daleko více svého času a především společnosti a nemít ji pouze "vedle sebe" - ona musí být "s vámi". Chybí tu (podle toho co a jak píšete) evidentně bližší vazba a útěky fenky jsou pouze reakcí na tento stav, který Vy možná nepociťujete, ale ona velmi silně. Tak s tím prosím něco udělejte - uvázání není řešení. Řešením je komunikace.

 

(8.5.2005)
Tazatel: Luboš Krejza
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den-prosím laskavě o odpověď. Máme 12týdnů starou fenku zlatého retrievra,u nás doma je od svého 8.týdne. Chovatel  nám poradil že pro dobrou adaptaci psa je vhodné aby s námi žil alespoň týden v bytě (žijeme v rodinném domě se zahradou a pro pejska jsem postavil zateplenou boudu z předsíní). Ale v tom je ten náš problém pejsek nechce o boudě ani slyšet a ani přes den si jí nevšimne.Nevíte jak ho naučit že to je jeho domov. Podobnou zkušenost mají i další chovatelé tohoto plemena z mého okolí a pes jim přespává tu v koupelně,předsíni atd. Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, nedivím se, že kromě Vás i jiní mají podobnou zkušenost. Zlatý retrívr je totiž plemeno, které zcela nezbytně potřebuje úzký kontakt se svými majiteli, není to v žádném případě pes do boudy, kotce apod. A to už nemluvím o tom, co zde píši co chvíli, že každé štěně potřebuje být v kontaktu se svojí "smečkou" - o důvodech jsem tu již psal také mnohokrát. Naučte se prosím Vy, že pro Vaši fenku nebude domov bouda na zahradě (v tomto věku rozhodně ne a ani v budoucnu), ale Váš rodinný dům. Štěně každého plemene a zlatý retrívr po celý život prostě potřebuje být v těsné blízkosti svého člověka, taková je jeho povaha a tuto potřebu mu odepřít znamená svého psa týrat - a následně zkazit, takto postižených retrívrů už jsem za svůj pejskařský život pár v ruce měl a věřte mi, je to tristní pohled. Tak si to prosím přeberte a vnímejte to, co se Vám vlastní pes snaží sdělit. Za něj děkuji.

 

(8.5.2005)
Tazatel: Martina
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: