Poradna (archiv starších příspěvků)

Za období: listopad 2000 - říjen 2001
 

(28.10.2001)
Tazatel: Kamila Hosnedlová
Plemeno psa: labrador

Dotaz: Hezky den, rada bych vyuzila moznosti poradit se s Vami. Mam 3 mesicniho labradora - psa a rada bych se zeptala,jak mam spravne postupovat v techto situacich. Muj Fido jakmile uvidi jakekoliv lidi, tak zacne tahnout a chce na vsechny skakat. Stejne tak se chova k ostatnim psum, ke vsem hned utika a pokud je s nimi v primem kontaktu, tak je i kouse, coz nektery pes samozrejme nemusi brat jako hru. Zajimave ovsem je, ze kdyz uvidi stekajiciho psa za plotem, tak ma strach a utika pryc. Rada bych se s Vami tedy poradila, jak v techto pripadech postupovat. Dekuji predem za Vasi radu.

Odpověď: Nebojte, v případě Vašeho pejska se nejedná o žádný problém :-) Tak se chovají všechna štěňata v tomto věku. Chtějí se kamarádit se všemi lidmi a všemi pejsky, které potkáte... Dospělí psi berou malá štěňata shovívavě, neublíži jim, nanejvýš si je srovnají, pokud to ti malí přeženou (bohužel i mezi psy se najdou výjimky, pak setkání s dospělým jedincem může skončit i špatně). Z dospělého štěkajícího psa samozřejmě mají respekt...

Jedinou radou, kterou Vám mohu v této situaci dát, je - co nejvíce prohlubujte vazbu Vašeho pejska na Vás. Hodně a často si s ním hrejte, čas od času se mu schovejte, aby o Vás dostal strach a snažil se Vás najít, trénujte přivolání na dobrůtky... To všechno má velký vliv na to, jak brzy se štěně naučí rozlišovat mezi vlastní smečkou (tedy Vámi a Vaší rodinou) a ostatními lidmi. Věřte, že veškerá námaha a čas věnovaný vybudování této vazby se Vám stonásobně vrátí v další výchově a výcviku. Ono se to samozřejmě srovná samo až se Váš pejsek dostane ze štěněcího věku, pak už se nebude hrnout ani k lidem ani ke psům (i když labrador se svojí kamarádskou povahou bude vždy méně rezervovaný :-) ), ale v té době už musí mít vybudovanou vazbu na Vás...

Takže ještě jednou - pejskovi se co nejvíce věnujte (ale samozřejmě jej stále berte mezi lidi i psy), než se nadějete, zjistíte, že to nejhorší pominulo a z dotěrného pejska se stal pejsek již pouze přátelský ke svému okolí :-)

 

(24.10.2001)
Tazatel: Romana
Plemeno psa: dobrman

Dotaz: Hezký den, srdečně Vás zdravím a dovoluji si mít jeden dotaz. Máme dvouletého psa dobrmana, již jsem se ve Vaší poradně na něj ptala a stala se nám takováto věc. Náš pes si zřejmě poranil na vycházce tlapku, když jsme se vrátili domů, tak si ji olizoval a trochu kulhal. Můj manžel se mu na ni chtěl podívat, pes mu ji půjčil, ale muž ji musím říct, že dost nešetrně otočil a zmáčknul. Najednou pes vyletěl proti manželovi se směsicí vrčení a štěkotu a zastavil se s otevřenou tlamou před ním. Bylo vidět, že to je asi bolestí a strachem. Tato situace se opakovala ještě asi po půl hodině, to už manžel psa, který chtěl z místnosti odejít nutil lehnout  a zabránil mu v úniku. Potom se pes manžela bál a vypadal dost vyděšeně. Když ho k sobě muž pozval, olizoval mu obličej a lísal se k němu. Podotýkám, že nedávno měl pes výron, packu jsme mu normálně ošetřovali, vyndavání klíšťat, stříhání drápů je bez problémů. Je možné, že takto reagoval bolestí a strachem? A také nevím, jestli reakce není přemrštěná. Na závěr musím říct, že má pes manžela velice rád, neustále ho vyhlíží, když není doma, chodí spolu cvičit, prostě se nám ani nezdá, že by to bylo způsobeno dominancí. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Můj názor na věc - ano, reakce Vašeho psa byla skutečně způsobena bolestí. Bohužel jste nenapsala, o jaké poranění se jedná, zda o rozříznutý polštářek nebo recidivu výronu... Víte, bolest je pro psa stejně jako pro člověka subjektivní záležitostí a různá plemena i různí jedinci mají práh bolesti posazen jinde. Jsou psi, pro které je utrpením stříhání drápků, a psi, kterě můžete zašívat bez umrtvení. Na druhou stranu, ošetřování zranění dost vypovídá i o důvěře psa vůči svému psovodu. Ale ve Vašem případě bych z celé záležitosti nedělal žádné dalekosáhlé závěry - Váš pes měl bolavou tlapku a nešetrným zásahem ze strany Vašeho muže se bolest stala vmžiku daleko intenzivnější. Některý pes by jen zakňučel a tlapkou ucukl, jiný zareaguje aktiovněji, jako například Váš dobrman. Asi bych jeho reakci přeložil do "lidštiny" takto: "Sakra, člověče, to nevidíš že mě to bolí?!" Druhou reakci:"Nech mě, znovu to říkám, fakt to bolí!!!" Třetí: "To jsem asi přepísk'..." A čtvrtou: "Víš, promiň, bolelo mě to a byl jsem z toho naštvanej, ale teď mě to mrzí a věz, že tě mám rád..."

Psí psychika je záležitost velmi složitá a bohužel stále podceňovaná... Psi nám dokážou říct spoustu svých pocitů, jen my jim někdy nerozumíme. A proto bych to závěrem shrnul asi takto - Váš dobrman reagoval přesně jako by v jeho situaci reagoval hodně temperamentní, z důvodu bolesti špatně naložený člověk :-)

 

(24.10.2001)
Tazatel: Alice Š.
Plemeno psa: německý ovčák

Dotaz: Tak jsem tu zase!:-) Mockrát děkuji za předchozí radu. Pejsek teď dostává vápník a na kamínky už ho chuť přešla. Jinak je zdravý, čilý, někdy až moc. A to je důvod, proč jsem se opět rozhodla Vám napsat. Do všeho ukrutně kouše včetně našich rukou a nohou. Už začíná mít sílu, takže občas škrábne zubama až do krve. Hraček na kousání má dle mého dost, ale vypadá to, jako by ho nebavily. (Ruka asi chutná líp :-)))) Velmi důsledně ho okřikujeme, odstrukujeme i vytřepání už bylo nutné, také ho občas plácneme složenými novinami, ale jaksi se to zatím míjí účinkem. Poslední dobou se dokonce po potrestání i po okřiknutí ožene zubama znova. Možná mu nedokážeme vysvětlit, co že to vlastně nesmí a on je zmatený nebo je ještě malý na to, aby to pochopil (pejsek má 10 týdnů). Už máme ruce samý šrám. Děkuji za odpověď! Zřejmě zde nejsem naposled:-))))

Odpověď: Tak Vás tu opět vítám :-) Nebojte, ono to nebude tak zlé - jen to chce vše s citem, na druhou stranu ale důrazně, zvládnout. Vaše štěně samozřejmě zkouší (jako všechna štěňata) jakou má sílu a co si může vůči okolí dovolit... Hračky ho omrzí a ruka, která reaguje na jeho kousání, je pro něj daleko větší lákadlo a zdroj zábavy. Musíte reagovat naprosto stejně jako reagovala jeho máma, pokud štěně neodhadlo dobře ostrost svých zoubků: důrazně (ale opravdu DŮRAZNĚ, ne aby to bylo pohlazení :-) ) je vytřepat za volnou kůži na krku a ostrým tónem pokárat (fena vytřepe a zavrčí). Samozřejmě že štěně zkusí, zda to bylo z Vaší strany míněno vážně - ano, bylo, a pokud to bude zapotřebí, tak to zopakujte třeba třikrát za sebou. Věřte, že štěně chápe velmi rychle. Plesknutí novinami, okřikování nebo odstrkování mnoho nezmůže - vytřepat a pokárat (můžete zkusit i zavrčet :-) ). Musíte to aplikovat důsledně v každé této situaci a být trpěliví... a neztratit nervy.

Nic si z toho nedělejte, mne tato výchova s mým štěnětem lajky čeká v nejbližší době taky...

 

(21.10.2001)
Tazatel: Denisa Adamová
Plemeno psa: kavkazský ovčák

Dotaz: Dobry den, nejdrive bych Vam rada podekovala za velmi uzitecne rady ve Vasi poradne a vzhledem k Vasim zkusenostem, bych Vas rada pozadala o radu.
Mam 3-leteho psa kavkazskeho ovcaka, ktery velmi dobre snasi venku male rasy psu obou pohlavi, stenata (obou pohlavi) uz i vzrostle do velikosti dospeleho psa, psy, ktereho nenapadaji a dale psy, ktere zna od dob, kdy byl maly. K fenam je maximalne tolerantni, nechal by se od nich i pokousat a nic jim neudela. Popral se pouze jednou, a to pouze kvuli fene, s kterou chodi od mala pravidelne ven, a to tak, ze psa nepokousal, pouze mu vysvetlil, kdo je panem. Muj dotaz zni, zda je mozne si k nemu poridit stene - psa stejneho plemene a vychovavat je spolecne, zda si myslite, ze se v dospelosti mohou tolerovat? Predem dekuji za Vasi odpoved a preji hodne chovatelskych uspechu.

Odpověď: Dobrý den, velmi mne těší, že se Vám "Poradna" líbí - co se týká Vašeho dotazu, rád jej zodpovím...

Kavkazský ovčák nepatří mezi plemena, která vedle sebe nikoho nesnesou (jako například tosa-inu), znám osobně několik majitelů, kteří vlastní dva nebo více těchto psů a nemají nejmenší problém. Na druhou stranu shodou okolností právě u nás v Liberci se před časem odehrál případ s tragickým koncem, kdy si majitel dospělého kavkazana pořídil ještě štěně. To začalo být s postupem času stále agresivnější vůči dospělému psu i vůči svému majiteli, až celý případ skončil dost špatně... Problém však ani zde nebyl na straně psa, ale spíše na straně majitele, který neznal nebo nerespektoval základní zákony psího uvažování a psí smečky. Toto uvádím ne abych Vás odradil, ale abych předeslal, že vždy je tím rozhodujícím činitelem člověk-vůdce, který určuje vztahy ve své smečce.

Ve Vašem případě jsem přesvědčen, že pokud štěně bude dobře socializované a Vámi dobře vychované, pak nenastanou žádné vážnější problémy. Starší pes ještě není ve 3 letech "starý a nerudný" jedinec, na druhou stranu bude schopen si mladého srovnat a vychovat. Až mladší pes začne dospívat, samozřejmě dojde k určitým bojům o pořadí ve smečce, ale u zdravých psů bez sociálních úchylek tyto boje nemívají žádné drastické průběhy...

V každém případě je nutné, abyste i po příchodu štěněte staršímu psu dávala dostatečně často najevo, že nebyl odsunut do pozadí a stále ho máte ráda. Tím předejdete problémům, kdy by pes mohl začít ze žárlivosti být agresivní vůči štěněti... Pokud s nimi budete chodit společně ven a všechny akce budete dělat s oběma pejsky, pak z nich skutečně vyrostou kamarádi, kteří si i v dospělosti budou pomáhat a nebudou trávit čas neustálými šarvátkami a boji...

Jinými slovy - pokud jste zvládla výchovu jednoho kavkazana, zvládnete i dva :-)

 

(21.10.2001)
Tazatel: Liba
Plemeno psa: anglický kokršpaněl

Dotaz: Dobrý den, zdravím Vás a opět mám dotaz :-). Se Zuzanky už se stává pomalu klidný a vyrovnaný pejsek, základní povely ovládáme spolehlivě, procvičujeme stopy a vyhledávání a pro její novou radost ze cvičení bych se chtěla zeptat, jaké "ruční" povely, tedy bez ústního, jí mohu na dálku učit. Myslím tím sedni, lehni, vstaň a ke mně, v žádné knize jsem dostatečný popis nenašla.
Dále bych se chtěla zeptat, jak naučit psa plížení a couvání a jaké povely se pro tato cvičení používají.
Na závěr bych Vás chtěla informovat, že naši dva nalezenci (kokřice a štěňátko) už mají nové spolehlivé majitele a myslím, že se jim daří pomalu lépe než jejich páníčkům :-).
Předem děkuji za odpověď a přeji mnoho příjemných chvil s Vaším pejskem i úspěchů ve Vaší škole.

Odpověď: Dobrý den, také Vás zdravím a přeji hodně radosti a úspěchů s Vaší fenkou :-) Pejska můžete na dálku a pouze "řečí těla" naučit bez problémů povely "Ke mně!", "K noze!", "Sedni!", "Lehni!" a "Zůstaň!". Osobně používám a učím poněkud modifikovanou sadu ručních povelů, která mi přijde pro psa bližší a snáze pochopitelná. Stačí na ni jedna ruka a nepotřebujete kolem sebe příliš prostoru :-)

Problém je v tom, že takto "nasucho" (tedy teoreticky) se dost špatně popisují a na obrázky tu není místo... Osobně mám raději, pokud mám psovoda před sebou a mohu opravovat chyby, protože nemá samozřejmě smysl, aby se člověk naučil (a potažmo i svého psa) povelům chybně a pak tyto chyby dlouho odstraňoval. Vzhledem k tomu bych tedy spíše doporučoval, abyste se zúčastnila našeho příštího výcvikového soustředění (předběžný termín je květen příštího roku) - na těchto akcích tyto povely učím a proto je i pořádám. Opravdu mi to přijde jako nejvhodnější forma, proto se omlouvám, že zde neuvádím vyčerpávající popis nácviku, ale určité věci se mi osvědčily, jiné ne a vzal jsem si z toho ponaučení...

Pro plížení se používá povel "Plaz!" - opět odkazuji na předchozí řádky, ale na druhou stranu naleznete popis tohoto cviku v každé příručce. Couvání je pro psa dosti těžký cvik, osobně ho ani neučím, protože v běžném životě vystačíte s povelem "K noze!" a pokud pes potřebuje zacouvat, zvládne to sám i bez povelu... Samozřejmě - je to jen můj osobní názor, prostě si myslím, že by se z psa nikdy neměl stát bezduchý robot odkázaný jen na povely svého psovoda a neschopný používat vlastní rozum :-)

Jsem rád, že oba "nalezenci" už mají své nové pánečky, snad už si to zlé v životě vybrali a čeká je dlouhý radostný život...

 

(14.10.2001)
Tazatel: Viola Pechová
Plemeno psa: bison frise

Dotaz: Dobry den, jsem moc rada, ze mam moznost se na Vasich strankach zeptat, jak postupovat s nasimi dvema fenkami. Mame triletou fenku Bisonka frise. Hodne cestujeme a za posledni dva roky jsme se dvakrat stehovali (naposledy byla zmena dost vyznamna, protoze jsme zmenili nejen domov, ale i klima). Nyni zijeme ve Francii u stredozemniho more. Nase pejska je vesela a hrava. Pri cestovani je pravy poklad, dobre snasi jizdu autem i let letadlem, je klidna, ticha a trpeliva. Je velmi fixovana na mne. Kdyz jsme byla v nemocnici, lezela u domovnich dveri a odmitala stravu, take se na ni dost odrazi moje psychicka pohoda ci nepohoda (zdravotni duvody me v posledni dobe dost vycerpavaly i psychicky). Po prestehovani ztratila kontakt se psimi kamarady a v novem okoli neni prilis moznosti na setkani ci spise pohrani s primerene velkymi pejsky. Rozholi jsme se, ze si poridime jeste jednu fenku, aby byly v nasi male smecce dva dvounozci a dva ctyrnozci. Vcera (utery 9/10) jsme domu privezli dva a pul mesicni Cotonku de Tulear. Stenatko se radostne vrhlo na Bisonku a stale se snazi o nove kontakty. Dospela fenka se steneti vyhyba, nema-li uniku, ceni zuby, vrci a steka. Nezda se, ze by kousla, ale jeji reakce jsou "nenormalni" i vuci nam. Prijde az na nekolikate zavolani, lezi v koute nebo pod zidli a je smutna. Snazime se ji kazdou chvilku pochovat, ale je "ztuhla".
Jeste musim dodat, ze Bisonka nemela nikdy stenatka, ani pripusteni neplanujeme. Bojime se,  aby ji takove chovani nezustalo a take, aby se stenatko  nestalo vuci ostatnim psum plache a bazlive. Zarlivost a neprijeti vetrelce je asi dost caste u rozmazlenych pejsku, ale jak dlouho muze trvat? Co muzeme udelat my? Velmi Vam dekuji za odpoved a preji krasne dny.

Odpověď: Dobrý den, také Vám přeji krásné dny - celé Vaší "smečce" :-) Pejsci dovedou skutečně nádherně žárlit i trucovat... Vaše dospělá fenka samozřejmě bere příchod mladší fenky jako konkurenci a omezení svého "výsadního" postavení, ale nebojte, s Vaší pomocí se vše brzy srovná.

Chce to jediné - dávat starší fence neustále najevo, že má ve Vaší rodině stále své místo a že se nic nezměnilo. Dávejte jí vždy krmení jako první, hrajte si s oběma fenkami zároveň, venčete je také spolu... prostě starší fenka nesmí mít pocit, že je zanedbávána na úkor té mladší. Ona žárlivost totiž není výsadou pouze rozmazlených psů, je to přirozená psí vlastnost, projevující se vůči psům i vůči lidem. Ve Vašem případě je to jen přechodný stav, než se obě fenky sžijí. Neřeknu Vám, jak dlouho to bude trvat - je to vždy individuální, ale hodně to záleží na Vašem přístupu a rozdílení přízně... Jinými slovy - trochu (ale ne příliš) upřednostňujte starší fenku, až si spolu začnou hrát a budou si rozumět, pak už svoji pozornost rozdělujte rovnoměrně. Nic jiného pro to udělat nemůžete - zbytek už je na nich...

 

(14.10.2001)
Tazatel: Blanka O.
Plemeno psa: labradorský retriever

Dotaz: Přeji hezký den. Velmi mě potěšilo, že jsem našla takovou věc jako je Vaše poradna a předem za Vaši odpověď moc děkuji. Naše štěňátko je pejsek stáří 4 měsíců a právě prochází výměnou zubů. Chtěla jsem se Vás zeptat kolik tablet doplňkových vitamínů - konkrétně Calcigelu - byste nám doporučoval podávat deně. Štěňátko krmíme střídavě raději lepšími krmivy. Nyní zrovna Royal Canin pro štěňata velkých plemen, jindy Purinou či K9. Pak mám ještě jeden dotaz. Nedávno jsem u nás v ulici potkala pána se stejně starým štěňátkem labradora a říkal že ho venčí pouze před domem, neboť ho nechce zatěžovat nadměrně pohybem, aby pak nemělo dysplazii. Velmi mě to udivilo a doufám že se nedopouštím nějakého prohřešku vůči svému pejskovi, když jej beru na louku, kde mu dopřávám tolik pohybu, kolik sám chce. Jak je to prosím se zatěžováním pejsků pohybem v tomto věku? Ještě jednou moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Také přeji hezký den, jak jsem již psal v nedávných příspěvcích, je přidávání vápníku a vitamínů v období vývoje kostry a přezubování naprosto nezbytné, ani v těch nejkvalitnějších krmivech ho není dostatek. Konkrétně u Calcigelu bohužel neznám dávkování, je ale uvedeno na obalu a závisí na váze a plemeni psa. V případě pochybností zajděte k Vašemu veterináři, určitě Vám poradí správné dávkování :-)

Chudák štěně! Tedy myslím tím štěně onoho pána, který je venčí jen před domem... To snad ten pán ani nemohl myslet vážně - je to naprostý nesmysl. Spíš mám ten pocit, že se mu nechce pejska pořádně venčit a tak onu větu používá jako výmluvu (bohužel, i tací "chovatelé" jsou mezi námi :-( ).

Naopak, Váš přístup je naprosto v pořádku - i tak malé štěně potřebuje hodně pohybu a vyběhání, samozřejmě v přírodě, ne někde na ulici. Skutečně nechte Vašemu štěněti tolik pohybu, kolik potřebuje - až se unaví, samo si řekne, že už toho má dost :-) O přetěžování by se dalo mluvit až v případě, kdy byste štěně nutila běhat vedle kola, dělala s ním mnohakilometrové túry, vodila ho jen po tvrdých kamenitých cestách... Volné každodenní vyběhání v přírodě malému štěněti jen prospěje.

Pokud budete mít možnost a onen pán bude ochoten se s Vámi bavit, pak mu prosím zkuste celou problematiku vysvětlit - bylo by mi velmi líto toho štěněte, pokud by vyrůstalo za takovýchto podmínek...

 

(14.10.2001)
Tazatel: Radka Vacková
Plemeno psa: bordeauxská doga

Dotaz: Mám psa 2 roky starého a je bázlivý. V 1/2 roce ho napadla velmi ošklivě pitbulka a od té doby se náš problém táhne. Zvláště menší agresivní psi si na něm rádi dobíjejí sebevědomí. S histerickým řevem ho proženou a tím vyhrají nad psem, který má 50 kg. Příště si to samozřejmě rádi zopakují ještě důrazněji. Pokud ho mám na vodítku a nemá kam utéct - druhý pes je trochu zmaten, že před ním neutíká a většinou si ho nevšímá. Ale zajímalo by mě, jestli se dá jeho sebevědomí dobít i jinak. Myslím, že by se vyhnul mnoha konfliktům i nemálo šrámům, pokud by jen sebevědomě šel a nesnažil se apriori psovi vyhnout. Díky za odpověď - pokud by šla zaslat na mail - ještě lépe.

P.S. ještě by mě zajímalo, jak mu zlepšit chuť k jídlu - zkoušíme, granule, maso vařené, syrové, konzervy a vždy se nažere, jen co má hlad. Není vyzáblý, ale přibrat by mohl - co se týká výstav i měl. Díky - nashle.

Odpověď: Bordeauxská doga je klidné plemeno, které si je velmi dobře vědomo své síly. I pokud se rve, pak menšího psa většinou jen "zahrabe" pod sebe a tím to pro něj končí - prostě ukáže svoji převahu a tím je to vyřízeno. Naopak pitbul, pokud jde o rvačku, používá v prvé řadě čelisti... Bohužel se tak setkala dvě plemena, která mají zcela jiný názor na vyjádření domninance vůči jinému psu. Navíc mezi dobře vedenými zdravými psy platí jedno pravidlo - na štěňata se nestartuje, štěňata mají svojí období "hájení". Bohužel, právě plemeno pitbul má šlechtěním vyblokované sociální chování, které se mimojiné projevuje i napadením štěněte. Vždy říkám, že pitbul a podobná plemena nejsou apriori nebezpečná vůči lidem, jsou nebezpečná vůči jiným psům, právě z důvodu potlačení určitých sociálních zábran...

Váš pes dospěje až kolem 3. roku věku, zatím ještě nemá sebejistotu dospělého psa. Jinými slovy - až dospěje, jeho povaha se dost změní. Stane se sebevědomějším, více si bude vědom vlastní síly a tu z něj budou cítit i jiní psi. Uvidíte. Do té doby můžete samozřejmě i Vy pro něj něco udělat - berte jej mezi "problémové" psy zásadně na krátkém vodítku u nohy. Procházejte se mezi nimi, tichým klidným hlasem na něj mluvte a čas od času důrazným hlasem proneste povel "K noze!". Nezapomeňte, po celou dobu jej musíte mít na krátkém vodítku, aby cítil Vaši přítomnost a sám z ní čerpal sebejistotu. Z Vás musí cítit klid a autoritu. To se přenese i na něj a vycítí to i psi kolem. Váš pes nebude mít potřebu ani možnost utíkat a uvidíte, že i ostatní psi vás nechají v klidu. Procvičujte tyto situace každý den a brzy uvidíte výsledek. A jak říkám - za rok svého psa nepoznáte :-)

Co se týče jeho postavy - opět si uvědomte, že se jedná o mladého psa, jehož kostra a svalstvo se stále ještě vyvíjejí, pes ještě zmohutní. U naprosté většiny plemen se dnes na výstavách bohužel preferuje až nezdravá mohutnost (spíše bych řekl tloušťka), vůbec se nebere zřetel na to, co to udělá se psem po zdravotní stránce... Pokud Váš pes žere v pohodě a nemá žádné trávicí problémy, pak to nechte na něm - pokud je budete krmit masem, pomůžete osvalení, ale počítejte s tím, že pes bude víceméně takový, jak to určí jeho genetické předpoklady...

 

(9.10.2001)
Tazatel: Alice Š.
Plemeno psa: německý ovčák

Dotaz: Přeji krásný den a úvodem chci velmi poděkovat za přehršel informací, kterou jsem z této stránky načerpala. O víkendu jsme si přivezli štěně (pejsek-8 týdnů) a i když jsme byli připraveni snad na vše, jsem nucena se Vás na několik věcí zeptat.

1. Má velmi zvláštní zálibu, žere úlomky omítky a malé kamínky. Vypadá to, jako by si myslel, že jsou to granule nebo potřebuje vápno z omítky. Dáváme mu K9 dle návodu, vitamínové pilulky pro štěňata a dle rady chovatele ráno mléko ředěné vodou. Nevím, jestli si nemůže ublížit.
2. Má již druhý den teplý čumáček. Všechny odborné publikace říkají, že je to známka nemoci, ale pejsek je veselý (chvilkami sice ještě smutní, ale lepší se to), hraje si, žere, zlobí, prostě jako normální štěně. Může to být jenom stresem ze změny domova nebo může být doopravdy nemocný.
3. Poslední dotaz je trochu obecnější. Bydlíme v domku v malé vesnici, kde je velmi těžké pejska seznámit s ostatními psy, protože jsou pouze za plotem. Zatím je hrozně vystrašený, kdykoliv někde v okolí zaštěká pes, utíká do domu a nechce pak nějakou dobu vůbec vylézt ven. Myslíte, že je jediná možnost začít s ním časem chodit na cvičák, aby si zvykl na ostatní psy nebo mu stačí kontakt přes ploty a máme mu dát víc času.
Mockrát děkuji za radu a přeji Vám i Vaší psí škole hodně zdaru.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za hezké přání, i já Vám přeji hodně zdaru a radosti s Vaším štěňátkem...

1. Podle Vašeho popisu bych soudil, že štěně skutečně trpí deficitem vápníku. Granule jsou v pořádku, vitamíny také, ale je nutno přídávat i vápník ve formě prášku nebo tablet - kalcium je nezbytné pro vývoj kostry i pozdější přezubení a v granulích není přítomno v dostatečném množství... Obraťte se na Vašeho veterináře, doporučí konkrétní přípravek včetně dávkování. Mléko ředěné vodou prosím ne! Štěňata velmi brzy ztrácí schopnost zpracovávat laktózu a mléko je pak pro ně jen zdrojem zažívacích potíží - průjmy apod. Vždy lidem vysvětluji, že pes není kočka, mléko mu neprospívá a pokud mělo ve Vašem případě mléko sloužit jako zdroj vápníku, pak velmi nedostatečně... Za to Vy samozřejmě nemůžete, ale v tomto případě na radu chovatele nedejte :-)

2. Já vím, říká se, že studený čumák je příznakem zdravého psa a horký příznakem nemoci... Ve skutečnosti to tak není (záleží to totiž na mnoha okolnostech - okolní teplota, zda pes spí apod.), a už vůbec ne u malých štěňat. Nebojte se, Váš pejsek je v pohodě a zvyká si na nový domov...

3. Vaše štěně je ještě velmi malé a navíc si teprve zvyká na nové prostředí. Na druhou stranu právě v jeho věku probíhá proces tzv. socializace, kdy si každý pes vytváří správný vztah vůči svému okolí - lidem i jiným psům. Proto je nezbytně nutné, abyste s ním co nejvíce chodili mezi jiné psy (zdravé, a navíc Vaše štěně musí mít dokončené základní očkování), aby se on mohl seznámit s nimi a oni s ním - do "seznamovaček" nezasahujte, nechte jim volný průběh. Tak se z Vašeho pejska stane zdravě sebevědomý jedinec se správným sociálním chováním. Nemusíte se bát o jeho osud - zdravý pes nikdy štěněti neublíží (ano, občas to neplatí, ale pak se skutečně nejedná o normálního socializovaného psa)... Kontakt přes ploty nestačí a cvičák by přišel pozdě... Znovu zdůrazňuji, v období 3. měsíce věku psa je nezbytně nutné, aby se pes co nejvíce stýkal s jinými psy a s lidmi - pro jeho další vývoj to má zcela zásadní vliv!

Takže - ještě jednou hodně zdaru a radosti :-)

 

(9.10.2001)
Tazatel: Madla
Plemeno psa: stafordšírský bulteriér

Dotaz: Dobry den, moc Vas zdravim, Vase poradna je super a tak bych se taky chtela zeptat: Mame 3,5 mesicni fenku stafordsirskeho bulteriera a prave ji zacinaji rust druhe zuby. Bohuzel se stalo,ze v dolni celisti ji uz druhy zub vylezl,ale ten prvni tam zustal. Sice se trosku kyve,ale porad ne a ne vypadnout. Co s tim, mame se pokusit ho vytrhnout nebo s nim kyvat? Ten novy zub je totiz posunuty trochu dozadu a tak mame strach, aby nemela krive zuby. Taky ji to asi boli, protoze nechce granule, jedine kdyz je navlhcime, a do te doby granule jedla uplne bez problemu. Ke krmeni davame Bosh junior medium breeds, nas veterinar rika, ze vapnik neni potreba doplnovat, protoze toto krmivo je kvalitni a obsahuje vsechny mineraly v dostatecne mire. Jaky je Vas nazor, mame ji tedy vapnik pridavat?

Odpověď: Dobrý den, také Vás zdravím a děkuji za ocenění Poradny :-) Bohužel nepíšete, o jaký zub se jedná (špičák, řezák...) - ale každopádně se nepokoušejte zub sami vytrhnout. Třiapůl měsíce je na výměnu zubů dost brzy, dal bych tomu ještě čas a fence příležitost pořádně si promasírovat dásně a zuby uvolnit (viz příspěvek níže). Někdy je zapotřebí zásah vetererináře, pokud první zub skutečně nechce uvolnit místo tomu druhému, ale osobně bych ještě počkal... Pokud se zub už kýve, je vše na dobré cestě :-)

Vápník je v každém případě nutno přidávat! Zvláště v období přezubování jsou nároky psa na vápník zvýšené, vápník je nezbytně nutnou podmínkou toho, aby celý proces proběhl tak jak má. V kompletním granulovaném krmivu je sice vápník obsažen, ale ne v dostatečném množství - je nutno jej přidávat ve formě tablet nebo prášku. V této formě se nejedná jen o vápník, ale směs obsahuje i další látky potřebné k tomu, aby se vápník dobře vstřebával... Samozřejmě je nutné dodržovat dávkování předepsané výrobcem nebo určené veterinářem :-)

 

(7.10.2001)
Tazatel: Ivana P.
Plemeno psa: labrador

Dotaz: Dobrý den. Mé fenečce bude již 5 měsíců a Vaše rady nám už hodně pomohly. Dnes jsem se chtěla zeptat na vývoj a vypadávání zubů. Terka má momentálně nějakou menší virozu (doufejme, že bude brzo fit) a mimo toho ji také vypadávají zuby. Chtěla jsem se zeptat jak dlouho ji budou ještě vypadávat a zda jí mám poskytnout větší péči, či jiný druh krmení (prozatím ji jídlo namáčím). Je celkově velmi smutná, pokňukává a tak nevím zda je to zapříčinno růstem a vypadáváním zubů a nebo její nemocí. Chtěla bych jí to co nejvíce ulehčit. Děkuji.

Odpověď: Výměna zubů (přezubení) je proces, který u plemene labradorský retrívr probíhá bez větších problémů. I věk 5 měsíců přesně odpovídá, do 2-4 týdnů budou již zuby vyměněny, ani si toho nevšimnete :-) Granule jí nenamáčejte, naopak, potřebuje masírovat dásně, a to jak krmením, tak například kousáním dostatečně tvrdé gumové hračky... dásně se lépe prokrvují a celý proces výměny zubů se tím podporuje. Nedávejte jí ke kousání žádné dřevěné nebo umělohmotné předměty ani žádný jiný velmi tvrdý materiál. Tvrdší (zdravotně nezávadná) pryž je ideální.

Pokud Terce do toho přišla ještě viróza, tak se vůbec nedivím, že není v náladě... Ale nebojte, všechno se srovná - viróza zmizí, fenka přezubí a za dveřmi čeká psí puberta :-) Její momentální stav jí nejvíce ulehčíte svojí přítomností a rozptýlením. Co se týče potravy - nenamáčené granule a hlavně nezapomenout na dostatečný přísun vápníku - ten teď potřebuje nejvíce.

 

(7.10.2001)
Tazatel: Jolana
Plemeno psa: německý ovčák

Dotaz: Zdravím Vás a děkuji za skvělé stránky. Nedávno mi zemřel tatínek a já jsem po něm podědila NO. Je to pes čtyři roky starý. Jmenuje se Dak. Zná mě, protože se o něho starám asi rok od doby, kdy otec onemocněl. Nikdy nechodil na cvičák,základní povely zvládá. Je však agresivní vůči vlastní rodině a neustále se to zvětšuje. Poprvé na mě vystartoval, když jsem mu chtěla vyndat klíště. Vyskočil proti mně a asi půl minuty na mě vrčel a nedovolil mi pohnout. Vysvětlila jsem si to tím,že jsem mu způsobila bolest. Tato jeho velmi nepříjemná vlastnost se pak opakovala k ostatním členům rodiny. Během roku se to stalo asi 3x. Nikdy jsem toho už nebyla účastníkem. Před týdnem ležel na chodbě,díval se na mě,sehla jsem se pro smetí a pak už jsem jen s rozklepanýma nohama stála pět minut v koutě a bála se pohnout. Jakmile jsem na něho promluvila, vrčel víc a víc. Od té doby se ho bojím, nevěřím mu a myslím, že on to cítí. Samozřejmě,že s ním dál chodím na vycházky a hraju si s ním, ale neustále jsem v pozoru, kdy se to bude opakovat. Od tohoto incidentu na mě ještě několikrát vrčel, ale měla jsem vždy šanci zavřít dveře. Nikdy jsem ho nebila ani nijak výrazně netrestala a myslím, že nežije ani v nějakém stressu, nekřičím na něj, nehrozím... Můžete mi prosím poradit. Děkuji.

Odpověď: Také Vás zdravím a velmi mne těší, že se Vám Psí stránky líbí :-). Podle toho, co píšete, je situace celkem jasná. Čtyřletý NO, dospělý pes, přišel o svého pána, a to jej samozřejmě postavilo před zcela nový problém - kdo mu jej nahradí? Pokud to nebude nikdo, bude se muset vedení "smečky" ujmout sám? Jinými slovy, celá konfrontační suituace mezi psem a Vaší rodinou, potažmo Vámi, vznikl tím, že pes v rodině ani ve Vás nenachází adekvátní náhradu svého původního pána, tedy Vašeho otce. Celé jeho chování, tak jak je popisujete, tomu zcela odpovídá. Dak Vás neuznává jako vůdce, ale na druhou stranu jej potřebuje - a to velice nutně.

Příčiny tedy známe. A náprava? Je zapotřebí, abyste zcela převzala po svém otci roli vůdce a psovoda. V prvé řadě se musíte zcela oprotit od strachu před Dakem - on to z Vás cítí a samozřejmě se podle toho k Vám chová. Za druhé se mu musíte co nejvíce věnovat, procházkami, hrou počínaje a krmením a pravidelným čištěním uší, očí a péčí o srst konče. Zní to banálně, ale právě každodenní péče o psa mezi vámi navodí vztah oboustranné důvěry. Vy se jej nebudete bát a on Vám začne věřit. Pak již nikdy nedojde k tomu, že mu budete vyndávat klíště a Dak po vás vystartuje...

Na každé vycházce dodržujte několik pravidel - pokud budete vcházet nebo vycházet ze dveří, vždy půjdete první. Pokud jej budete mít na vodítku, tak jej vždy povedete u nohy, nenecháte se od něj "tahat". Pokud bude jiného názoru, důrazně jej trhnutím vodítka a povelem "K noze!" usměrníte. Hry začínejte i ukončujte Vy (ano, i dospělý pes má velkou potřebu si hrát :-)). Všechny tyto drobnosti posilují Vaši roli vůdce.

I když budete mít strach, nikdy jej na sobě nesmíte dát znát. Musíte to v sobě překonat, cítím to z Vašeho dopisu, ale pro Vás je překonání tohoto strachu klíčovou záležitostí, věřte mi, že jinak se s Dakem nikdy nedáte dohromady. Věřte mi, on není agresivní sám od sebe, prostě z Vás cítí tu nejistotu a přenáší ji i na sebe. Jakmile ve Vás bude cítit autoritu, i on bude spokojený...

Musíte vždy vystupovat sebejistě, ale trpělivě. Nesmíte se bát, nesmí Vám nikdy ujet nervy. Pokud toto zvládnete, zaručuji Vám, že do půl roku bude Dak Váš... Ano, záleží teď jen na Vás. Ale já věřím, že se Vám to podaří - recept není složitý, obtížné je pouze jeho dodržení :-) Držím Vám palce!

 

(7.10.2001)
Tazatel: Jarmila
Plemeno psa: rhodéský ridgeback

Dotaz: Dobrý den, naše rodina si pořídila po dlouhém zvažování fenku rhodéského riedbacka Jessie. Naší Jessince jsou 3 měsíce a celkem zvládá povel ke mně, sedni a i hygienu, pokud jsme doma a nemusí být delší dobu sama.  Několik lidí, kteří se zajímají o psy mne přesvědčují, že toto plemeno je ale "natvrdlé" na jakýkolic výcvik a absolutně neposlušné. Mně se to zatím nezdá. Jaký je Váš názor? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den, nedejte na "znalce", kteří Vám budou rhodéského ridgebacka pomlouvat... Toto plemeno rozhodně není natvrdlé, ale samozřejmě na ně nelze uplatňovat dril, kterým se cvičí například němečtí ovčáci. Výcvik musí být veden citlivě, psa musí bavit a pes by v žádném případě neměl být cvičen na rozvíjení agresivity a zloby. Rhodéský ridgeback je přirozeně ostrý a ostražitost má v krvi. Pokud jej budete hravou formou učit poslušnost a ovladatelnost, nebudete mít větší problémy než s jiným plemenem... Pouze je nutno si uvědomit, že rhod. ridgeback dospívá až kolem 3. roku věku a do té doby je bezpodmínečně nutné, aby mezi Vámi a Jessie byl již vytvořen dobrý a pevný vztah.

Mimochodem - na 3 měsících věku se ještě nedá hovořit o výcviku, v této době se štěně teprve učí a z Vaší strany se jedná o výchovu, ovšem i ta již musí být cílená a důsledná. Každopádně ridgeback je nádherné plemeno a Vy jste si vybrali dobře :-)

 

(1.10.2001)
Tazatel: Pavlína Lehká
Plemeno psa: zlatý retrívr

Dotaz: Již jednou jste mi odpovídali na můj dotaz - za čež moc děkuji. Mám ale další otázku: Naše fenka moc ráda nosí cokoli. V knížce jsem se dočetla o speciálních brašnách pro psi. Bohužel ale žádnou takovou brašnu, kterou by  mohla nosit nemůžu sehnat. A proto nevíte, kde by se dala sehnat. Nebo je-li správné aby pes  nosil na hřbetě jakékoli zavazadlo. Moje fenka je zatím půlroční což je stejně asi brzy. Pokud byste věděl o speciální prodejně na tyto chovatelské potřeby, byla bych moc ráda za vaši radu. Děkuji.

Odpověď: Pokud se týče nošení brašen se zátěží, je nutno dodržet několik zásad: pes by neměl být mladší jednoho roku a nesměl mít růstové problémy, brašny musí být z vhodného materiálu a anatomicky dobře navrženy vůči velikosti a stavbě těla psa, musí být po obou stranách těla, náklad musí být rovnoměrně rozložen a nesmí být příliš těžký - u zlatého retrívra bych doporučoval maximálně 1/4 jeho vlastní hmotnosti.

Pokud tyto zásady dodržíte, pak nic nebrání tomu, aby si fenka nesla vlastní "baťůžek" (psí brašny jsou samozřejmě navrženy tak, že pes nese na hřbetu pouze zátěžové popruhy, brašny jsou upevněny po stranách těla). Bohužel Vám neporadím konkrétní prodejnu - ale prolistujte několik čísel odborných časopisů pro chovatele psů a najděte inzeráty výrobců potřeb pro chovatele severských tažných psů, ti brašny pro psy velmi často používají...

 

(1.10.2001)
Tazatel: Vojtěch Stavný
Plemeno psa: labrador

Dotaz: Dobry den, pejsek je trimesicni labrador a ja bych se rad zeptal, jestli nedelame chybu v krmeni. Krmime K 9 a na doporuceni chovatele pridavame jednou denne lzicku moucky (vapnik a fosfor), jednou denne dostava tvaroh nebo jogurt s piskoty. Neni toho vapna ponekud mnoho? Dekuji za odpoved.

Odpověď: Dobrý den, máte pravdu - přemíra kalcia také škodí, stejně jako jeho nedostatek. Pokud budete krmit granulemi a budete každý den přidávat tablety nebo moučku směsi vápník-fosfor (dávkování vždy určuje výrobce), bude vše v pořádku, štěně dostane přesně tolik, kolik pro svůj zdárný vývoj potřebuje. Tvaroh nebo jogurt můžete přidávat 1 - 2 krát týdně v přiměřené dávce pro zpestření, častěji ne.

 

(1.10.2001)
Tazatel: Marcela
Plemeno psa:

Dotaz: Dobry den, potrebovala bych se poradit o vhodnem vyberu pejska. Muj manzel si chce poridit psa - spolecnika pri rybareni, pri praci na zahrade, pri koukani na televizi atd. Proste aspon jednu spriznenou dusi v nasi rodine.  Bydlime ve meste, na sidlisti v panelaku a mame 2 velmi zive deti. Oba dva jsme zamestnani.   Manzel si pujcil  spoustu knizek a psich atlasu a vybral si Karelskeho medvediho psa. Slibuje nam, ze se o nej postara, vychova ho, vycvici, vse zvladne sam. Mam z toho obavu, protoze nikdy zadne zvire krome krecka, suchozemske zelvy a nasich deti nechoval. Mohl byste mi poradit, zda si vybral dobre, jestli se da tato rasa bez predeslych zkusenosti zvladnout a jaka prekvapeni by na nas po jeho koupi doma cekala? Predem dekuji za odpoved.

Odpověď: Dobrý den, Váš dotaz se mi velmi líbí - ta věta o výčtu Vašich domácích zvířat, mezi které počítáte i své 2 velmi živé děti, nemá chybu :-)

Ale vážně - opravdu jsem rád, že si zjišťujete informace ještě předtím, než si psa pořídíte. Kéž by to tak dělali všichni... Hodně lidí si totiž pořizuje psa ne podle toho, jaký je povahově, ale podle jeho exteriéru. Dokonce znám dámu, která si pořídila beagla z jediného důvodu - usoudila, že k jejímu vzhledu a postavení se vzhledově ideálně hodí. O životních podmínkách jejího "doplňku" raději pomlčím...

Karelský medvědí pes patří mezi severská plemena. Vyznačuje se živou povahou a výrazným loveckým pudem, od svého vůdce vyžaduje pevné vedení. Upřímně řečeno, nejedná se o psa vhodného pro nezkušeného psovoda. Na druhou stranu znám lidi, kteří si jako prvního psa pořídili také problematičtější plemeno, ale měli v sobě to "něco", co vytváří tu správnou vazbu mezi člověkem a psem, dali na rady zkušenějších a velmi rychle se naučili se svým psem báječně vycházet a zvládat ho. Ale... mám pro Vás jinou alternativu.

Podle činností, které by psa čekaly (zahrada, voda, společník k televizi, život na sídlišti), se mi jako nejvhodnější kandidát jeví plemeno zlatý retrívr. Miluje vodu, potřebuje společnost, je mírný a spoustu výchovných chyb Vám "promine". Dnešní chovné linie již víceméně potlačily i lovecký pud tohoto plemene (bohužel, ze psa loveckého se stal daleko více pes společenský) - skutečně jsem přesvědčen, že by pro Vaši rodinu byl ideálním společníkem. Navíc jsou to "požitkáři", takže život v bytě vybaveném spoustou báječných odpočívadel v podobě gauče nebo křesla se jim dost zamlouvá. Na druhou stranu stále jsou to psi, kteří potřebují hodně pohybu, takže i venku jsou to bezvadní kamarádi, kteří nezkazí žádnou legraci...

Výběr psa je vždy otázkou osobních priorit, ale karelského medvědího psa opravdu v tomto případě nemohu doporučit. Můj tip je zlatý rertívr - zkuste to s manželem ještě jednou probrat :-)

 

(20.9.2001)
Tazatel: Katka
Plemeno psa: zlatý retrívr

Dotaz: Dobrý den, potřebovala bych poradit s výchovou našeho Falca, už umí téměř všechny povely, ale v poslední době se stává, že neuposlechne, ani po zvýšení hlasu ani po trestu. Jedná se např. když zaleze v kuchyni pod stůl a začne jej i židle ohlodávat. Po prvnim fuj a ne se podívá a dělá, že to jen líže. Po dalším pokusu už nereaguje a pokud se ho snažíme potrestat, tak se snaží bránit i zuby. Nevíme co s ním, jestli je to jen puberta nebo je to z nudy a nebo je to vážnější a musíme jej rázněji trestat. Prosím o radu. Děkuji.

Odpověď: Jestli si dobře vzpomínám, je teď Falcovi 7-8 měsíců... Je to tak, Váš pejsek se dostal do "psí puberty"! Stejně jako lidský i psí výrostek v tomto období začíná odmlouvat a prosazovat vlastní názory. Samozřejmě mu různé "kousky" trpět nelze, ale vždy je nutno odhadnout tu správnou míru pokárání, popř. trestu. Snažte se Falca maximálně zabavit, aby neměl čas se nudit a měl k dispozici různé podněty - hry, výcvik, aktivní procházky... Můj názor je, že nejhorší je nudící se pes. Jakmile svého psa zabavíte, věnujete mu svůj čas a vymýšlíte různé hry a zábavy, okamžitě se změní celý jeho výraz - pes zostražití, je na něm vidět obrovská radost, těší se na to, co jste zase vymysleli. To je i nejlepší lék na pubertálního psa - nenechejte ho nudit. Jistě, musíte počítat s tím, že bude občas "vymýšlet", bude občas neposlušný, daleko více než Vy jej začnou lákat fenky - ale věřte, že hodně her, hodně pozornosti, co nejméně trestů... to je ten nejlepší recept. Zvládnete to, oba :-)

 

(20.9.2001)
Tazatel: Katka
Plemeno psa: dobrman

Dotaz: Dobrý den, ještě jednou děkuji za všechny Vaše rady ohledně plemene dobrman a "dovoluji si Vám oznámit", že již týden jsem - díky Vám :-) - majitelkou nádherné 3měsíční dobrmanky. Jmenuje se Rocca, má PP a jeli jsme si pro ní až na Moravu.
První dny se všeho hrozně bála, stačilo aby venku zaštěkal pes a už byla na koberci loužička. Také venku se bála úplně všeho - lidí, zvuků.... Stále kňučela. Byla jsem docela zaskočená. Měli jsme malou kníračku a ta se jako štěně nebála vůbec ničeho, ba naopak. Bála jsem se, že to Rocce zůstane a bude ze strachu agresívní, ale za týden udělala velký pokrok a teď už vypadá naprosto v pohodě. Dokonce když někoho venku potkáme tak se na něj rozeběhne a skáče na něj. Když zaštěká pes, tak se zarazí, ale hned jde zase dál - dřív se počůrala a kousek utekla. Tak doufám, že to byl jen počáteční šok z nových věcí a že bázlivá nebude....
Jinak je moc chytrá, rychle si u nás zvykla. Překvapilo mě, že od prvního dne nepotřebuju vůbec vodítko - drží se mě jako klíště, nespustí mě z očí.
Měla bych na Vás nějaké dotazy:
Ten první týden jsem si vzala dovolenou a byla jsem s Roccou doma, aby si na vše pěkně zvykla. Ode dneška však již chodím do práce a nevím jak to dál řešit. Rocca žere 3x denně - ráno, v poledne a večer. Také ven je zvyklá chodit každé 3 hodiny. Dnes jsem tedy jela v poledne z práce domu (10 km) Roccu vyvenčit a nakrmit. To ale můžu dělat tak týden, dva. Pak už bude muset vydržet 8 (spíš 9) hodin než se vrátím z práce bez jídla a vyvenčení. Může vůbec tak malé štěně tak dlouho nejíst ??? Nevím jak to řešit....
Druhý problém je, že Rocca neustále žere výkaly jiných psů. Nikdy jí v tom nestihnu zabránit. Vždy jí pak chytnu za kůži na krku, dám jí k tomu čumák, za kůži jí vytahám a řeknu velice důrazně fuj, nesmíš. Jen jí ale pustím, už se k tomu hrne znovu. Jsem z toho zoufalá. Ta naše již zmiňovaná kníračka žila 15 let a za tu dobu to neudělala ani jednou. Čím to je ? Má to nějaký důvod ? Nechápu proč to dělá.
Také by mě zajímalo, kdy s ní mám začít chodit na cvičák. Už teď si nevím rady s jejím kousáním. Sice nás tím zatím nijak neohrožuje, ale kousavá je opravdu hodně a v knize o dobrmanech jsem se dočetla, že se jim to nemá dovolit, že v dospělosti  to vede k drsným hrám, které by už ale nebyly vůbec příjemné. Nevím ale jak jí to odnaučit, když to bere jako hru....
Tak jsem to na Vás vše vychrlila asi dost zmateně. Je s ní zatím spousta starostí, ale svou milou povahou a krásou nám to plně vynahrazuje, takže samozřejmě i plno radostí ! Můj partner jí původně vůbec nechtěl a teď je to jeho miláček :-)
Předem díky za rady ! Přeji Vám krásný den. S pozdravem Katka a její Rocca

Odpověď: Dobrý den, to mne opravdu potěšilo:-) ! To je skvělé... budete teď mít tu nejlepší kamarádku - dobrmani jsou osobnosti, uvidíte, jak Vám zpestří život...

Zpočátku se Vás skutečně bude držet. Každé štěně jde za člověkem - ale to funguje tak 4-5 měsíců, pak se i Vaše fenka osmělí a začne objevovat svět sama. V té době už bude velmi důležité, aby mezi Vámi a Roccou byl vybudován vztah založený na vzájemné důvěře - Vy musíte věřit jí a ona Vám. Tento vztah musí být silnější než vodítko, docílíte ho správnou výchovou, hrou a správně vytyčenými mantinely, co štěně smí a co ne.

K Vašemu prvnímu dotazu - je mi líto, ale budete muset nějak vyřešit, aby štěně tak dlouho nezůstávalo samo. Jednak kvůli venčení, jednak kvůli krmení - tak malé štěně by mělo být krmeno 5x denně, v tomto věku je 3x denně málo! Stará zkušenost říká, a je to pravda, že co do štěněte dostanete první rok jeho života, to pak má vliv na celý zbytek jeho života, ať se to týká krmení, zdravotní péče nebo výchovy... Pokud nyní cokoliv zanedbáte, bude to mít na vývoj Roccy zcela zásadní vliv - tím Vás nechci děsit, jen chci zdůraznit, jak moc důležité je uspořádat Váš časový harmonogram tak, aby Vaše fenka dostávala to, co potřebuje. Nešlo by, abyste si třeba Roccu brala Vy nebo Váš partner s sebou do zaměstnání? Bylo by to zapotřebí ještě tak 1 1/2 až 2 měsíce...

Pokud Rocca dostává vyváženou stravu a dostatek minerálů, vitamínů a vápníku, není požírání výkalů nic mimořádného - dělá to 90% štěňat, některá méně, jiná více. Samozřejmě je nutné tomu pokud možná zabránit, pokud to nestihnete, Roccu důrazně vytřepejte za kůži na krku a pokárejte. Pokud to budete dělat skutečně důsledně, tedy POKAŽDÉ!, tak tento zlozvyk po nějaké době zcela utlumíte (ovšem čas od času Vám podobnou "radost" Rocca samozřejmě způsobí :-))... Psům zkrátka chutnají a voní zcela jiné věci než nám a je nutno to v maximální míře utlumit důslednou výchovou a později výcvikem.

Na cvičák doporučuji začít chodit zhruba od 4.měsíce věku. Vyberte cvičák, kde bude kladen důraz na výcvik poslušnosti a ovladatelnosti, ne obrany a kde budou mít psi možnost společného vyběhání... ale připravte se na to, že to možná nebude první cvičák, který objevíte. Většinou se dnes ještě cvičí podle starých "svazarmovských" metod... Pokud při hře s Vámi Rocca překročí určité meze a začne zkoušet svoji převahu nad Vámi, musíte ihned zakročit - vytřepat a pokárat, pokud to po několikerém pokusu nepomůže, ihned hru ukončete. Vy jste vůdce smečky a Vy určujete pravidla :-)

Přeji Vám i celé Vaší "smečce" šťastný start do společného života - pokud budete mít jakýkoliv dotaz, ptejte se!

 

(16.9.2001)
Tazatel: Dana S.
Plemeno psa:

Dotaz: Dobrý den, měla bych dotaz obecnějšího rázu. Nedávno jsem četla rozhovor s majitelkou vlkodava. Mimo jiné řekla, že průměrný věk, kterého se toto plemeno dožívá je 7 let. Moje sestřenice má dogu - u dog (německých) je prý 9letý pes taky naprostý kmet. Nevíte (určitě víte) jak je to s průměrným věkem u různých plemen? ( ...a co knírači :-)), myslím, že by to mohlo zajímat i ostatní.Děkuji.

Odpověď: Dobrý den, tento dotaz bude určitě zajímat více pejskařů :-) Takže: naprosto obecně lze říci, že malá plemena dříve dospívají a dožívají se delšího věku, opravdu velká plemena (molosi, dogy...) žijí relativně velmi krátce. Střední a velká plemena i později dospívají, ovšem tato záležitost je hodně individuální a skutečně záleží na tom kterém plemeni.

Ale znovu zdůrazňuji, toto je obecná stránka věci, i mezi středními a velkými se najdou plemena, kterým příroda nadělila do vínku delší život, jsou to například zlatí retrívři (14-15 let) a nebo západosibiřské lajky (15-16 let). Samozřejmě - vždy záleží kromě plemenných dispozic i na způsobu krmení, zdravotní a psychické kondici, fyzické životosprávě a dalších faktorech...

Pokusím se sestavit orientační tabulku závislosti stáří psa na jeho velikosti (berte ji prosím ale skutečně jen jako orientační):

Velikost

Průměrný věk

- malá plemena
(malý knírač, teriéři, jezevčíci,...)

14 - 17 let

- střední plemena
(střední knírač, kokršpanělé,...)

12 - 14 let

- velká plemena
(velký knírač, ovčáci, větší lovecká plemena, dobrman, rotvajler,...)

10 - 12 let

- obří plemena
(vlkodav, molosská plemena, dogy,...)

7 - 9 let

 

(16.9.2001)
Tazatel: Businova Marie
Plemeno psa:

Dotaz: Preji pekny den, dekuji za Vase stranky a cas, ktery jim venujete. Zhruba za 10 dni si jedeme pro stenatko tolera. Chtela jsem se optat, zda je lepsi pejska ucit vencit hned venku nebo radeji doma na urcene misto - treba na balkon na noviny. Prvniho psa jsem ucila hned ven, ale vim, ze az zhruba v pul roce vydrzel nejakych 7 - 8 hodin aniz by se pocural. Bereme si sice mesic dovolenou, ale pak bude urcitou dobu zustavat doma sam a stejne to nevydrzi. Jde mi o to, aby jsme pak nemeli problemy z rusenim "zachodku" na balkone a s ucenim venceni se venku. Jeste by me zajimal vas nazor na krmeni Anca. Preji pekny den.

Odpověď: S učením pejska "na záchod" to není až takový problém - v každém případě, dokud není štěně proočkováno, je nutno to nějakou dobu vydržet doma (sice se najdou dobrodruzi, kteří berou štěně ven ještě s nedokončeným očkováním, ale je to velké riziko a již mnoho štěňat na to doplatilo životem nebo zdravotními následky na celý život!) - takže zhruba do konce 3. měsíce je vhodné učit štěně doma na noviny. Postup jsem již na těchto stránkách uveřejnil, Vám jde podle dotazu spíše o to, zda pak nebudou problémy při přeučování na normální venčení venku...

Snad Vás potěším - problémy nebudou :-) Malé štěně ještě své vyprazdňovací mechanismy příliš neovládá, je to jako s malým dítětem. To, že vydrží 7-8 hodin bez venčení, se skutečně dá čekat až od věku od půl roku výše, není to nic nepřirozeného a fakt, zda bylo učeno od mala se vyprazdňovat venku nebo doma na noviny, v tomto ohledu nic neovlivní. Spíše je nutno zorganizovat Váš život tak, aby malé štěně skutečně nemuselo těch 7-8 hodin čekat na vyvenčení... pak se nepočurá ani doma, protože i jemu se to venku líbí víc.

Až budete své štěně brát ven, vždy je po vyprázdnění bouřlivě pochvalte a odměňte. Každému normálnímu psu je daleko přirozenější se vyprazdňovat venku, psi jsou čistotní a svůj "revír" si znečistí jen pokud skutečně musejí a nemají jinou volbu - to platí i pro psy, kteří mají svůj výběh například v zahradě.

Granule Anca jsou celkem kvalitní, nic zásadního proti nim namítat nelze. Klidně používejte - jen nezapomeňte vybrat "štěněcí" řadu!

 

(13.9.2001)
Tazatel: Jitka
Plemeno psa: brazilská fila

Dotaz: Dobrý den, moc se mi líbí Vaše stránky, asi jsem našla někoho, kdo má pejsky stejně rád jako já. Předem Vám děkuji, že jsem se na ně mohla mrknout.
Mám takový možná laický dotaz. Pořídili jsme si s přítelem fenku br. fily. Jestli znáte problematiku chovu fil v Evropě - je z toho "pokaženého materiálu", takže doufáme, že bude hodná. Zatím nám děla samou radost, jsou jí 4 měsíce a snaží se vyhovět každému našemu přání a jen když se uplně rozdovádí trošku neposlouchá, kousne nás (hravě)do ruky ap. Máme však trošku strach jestli ji v hlavičce neděláme zmatek. Všude je psáno, že molosská plemena jsou tzv. "psi jednoho pána". Nevím jestli si pod tím mám představit skutečně jednu osobu, nebo spíš "jednu smečku". Přítel bydlí v bytě a já zatím s rodiči v rd, většinu času tráví s náma oběma, ale někdy musí být sama se mnou nebo s ním. Zdá se mě jakoby jí nedělalo dobře, že jednou má jako vůdce přítele, jednou mě. Chtěla bych znát Váš názor, když budete tak hodní a pošlete mi ho na mail, budu Vám vděčná. Děkuji za každou radu o filách.

Odpověď: Dobrý den, máte pravdu, pejsky mám hodně rád a kupodivu i oni mne :-) Brazilská fila (filar znamená v portugalštině "pevně držet", což je odkaz na původní určení těchto psů) je pes vyrovnaného charakteru, zdrženlivý k cizím lidem a ctící členy své "smečky" (tj. rodiny včetně dětí), rád se zdržuje v jejich bezprostřední blízkosti. Tolik velice krátce k povaze fily.

Některá plemena, mezi která patří i fila, si skutečně potřebují vytvořit vazbu na jednoho člověka. Háček je v tom, že si tito psi svého "vůdce" nenechají vnutit, ale sami si ho vyberou na základě přirozené autority a "psího" cítění (pokud pes neuzná ze své "smečky" nikoho, je zaděláno na problém) - a ne vždy je to člověk, který k této roli byl původně předurčen... Máte pravdu, že není vhodné, aby Vaše fenka pendlovala mezi dvěma lidmi - ve 4 měsících to ještě takový problém není, ale jak bude dospívat, začne jí to vadit a na její povaze to může zanechat velmi negativní důsledky. Takoví psi, kteří nemají možnost být se "svým" člověkem, se stávají povahově nevyrovnanými, stresovanými a vše se může zvrhnout i v agresivní chování... což případě plemene jako je brazilská fila, může skončit špatně!

Nechtěl jsem Vás příliš postrašit, ale psí povaha je přímočará i komplikovaná zároveň. V každém případě je nutno, abyste se s přítelem domluvili, kdo bude skutečným "pánečkem" Vaší fenky. Nebojte, fenka vás bude brát oba, ale potřebuje jednoho člověka, na kterého bude citově vázána a kterého přeci jen bude poslouchat o něco více. Myslím, že za dobu, co fenku máte, se již začíná projevovat přirozená autorita jednoho z vás, Vaše fenka již pravděpodobně taky jednoho z vás víc "bere".

Pokud máte svou fenku rádi (a já vím, že máte), určitě nebude problém tuto situaci vyřešit ke spokojenosti všech. Jedna malá rada na závěr: "pokažený materiál" je bohužel handicap, ale věřte, že daleko více záleží na tom, co Vaši filu naučíte a jak ji vychováte - to bude mít na její život daleko silnější vliv. Držím Vám palce, ať vše dobře zvládnete :-)

 

(12.9.2001)
Tazatel: Líba
Plemeno psa: anglický kokršpaněl

Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás opět pozdravit a  poděkovat za odpověď ohledně Zuzky a jejího "závisláctví". Podobnou teorii jsem si myslela i já, jen jsem jí potřebovala potvrdit od někoho dalšího. Chci Vás ubezpečit, že jí v žádném případě neomezuji zavíráním, jen jsem jí to ze začátku chtěla naučit, třeba kvůli hárání :-)

Dnes nemám dotaz, pouze bych prostřednictvím Vás chtěla apelovat na všechny človíčky, kteří si chtějí pořídit pejska.

Minulý týden jsme našli a ujali se fenky zl. kokršpaněla spolu s jejím asi půl ročním štěňátkem- křížencem. Nezodpovědní lidé je vyhodili z auta a neobtěžovali se je odevzdat alespoň do útulku. V současné době je fenka už u nových majitelů a hledáme ještě páníčky pro pejska. Je Vážně s podivem, že oba pejsci jsou velice dobře vychovaní a mají celkem dobré základy základního výcviku. Proč se někdo obtěžoval s výcvikem a musel tomu jistě nějaký čas věnovat, když je nakonec odhodil?

PROSÍM, pokud si někdo pořizujete pejska, pořádně si rozmyslete, v jakém prostředí bude vyrůstat, zda na něj budete mít dostatek času a lásky i financí. Pejsek není hračka, která když Vás omrzí, zůstane zapomenuta v koutě ....

Jsem si jista, že tyto stránky pročítají zodpovědní lidé, připravení rozdávat lásku svým miláčkům a jejich pejsky nepotká stejný osud.

Držme palce všem takovýmto podvedeným hafíkům, aby je v budoucnu čekal lepší osud a vše toto na nich nezanechalo trvalé následky.

Díky.

Odpověď: Nemám co dodat... plně souhlasím a moc děkuji za tento příspěvek.

 

(12.9.2001)
Tazatel: Šárka
Plemeno psa: voříšek (kříženec kolie), 2 roky

Dotaz: Dobrý den, píši Vám kvůli problému se svým psiskem. Rikinku jsme si vzali z útulku. Dostala se do něj asi ve 3 měsících, do té doby byla toulavým psem. když jsme si ji brali, měla opálené hmatové vousky a na čenichu jizvy. Od začátku byla poněkud agresivnější proti dětem. Ne že by je kousala, ale vyrážela po nich vyloženě ze strachu. Když už neměla kam couvnout zavrčela a varovně chňapla. Domnívám se, že jí děti kdysi ublížily a proto se jich bojí. Snažila jsem se ji v takových chvílích uklidnit, trochu dodat sebevědomí a přitom dát najevo, že nesmí ublížit. Za nějakou dobu se zklidnila, s pomocí neteře si zvykla děti tolerovat (zhruba od věku 5 let jí nevadí, dokonce si s nimi hraje, do 5 let má ale stále silné výhrady). V poslední době ale už 2x sama od sebe vyrazila proti dítěti, které si jí vůbec nevšímalo a ani nebylo na naší zahradě či v jejím okolí. Ráda bych věděla, jak mám postupovat dál.
Dalším problémem je, že chceme mít s manželem dítě a nevím jak na to mám Rikinu připravit, aby miminu neublížila. Ještě bych asi měla říct, že Riki není nějak agresivní. Hlídá nás, to ano, občas na někoho zavrčí, ale vesměs se jedná o lidi, kteří vstoupí na náš pozemek. V cizím prostředí lidi ignoruje. Taky se o ní dá říct, že je to taková mamina. Když jsem v popelnici našla štěně a vzala si ho domů, tak na něj první hodinu sice vrčela, ale potom se o něj začala starat jak o mimino a stará se tak o něj dodnes. Totéž platí pro koťata. Jen ty malé děti ji vadí. Děkuji moc za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, máte úplnou pravdu v tom, že Vaši fenku musely v jejím štěněcím věku týrat děti. Nechci zde radši rozebírat jak, ale myslím, že z Vašeho popisu je to naprosto zřejmé...

Štěněcí věk je pro každého pejska významný tím, že v této době začíná poznávat svět a bytosti kolem sebe a každá prodělaná zkušenost, ať už pozitivní či negativní, se mu neszmazatelně a velice silně zapíše do paměti. Každý pes se učí zkušenostmi. Pokud je to v případě Vaší fenky zkušenost s dětským týráním, zapamatuje si jednak jeho krutost, jednak původce - zřejmě malé děti. Proto se tak chová, proto ta nedůvěra až agresivita ze strachu proti těm, které si pamatuje jako příčinu svého trápení.

Jedinou možností v tomto případě je zkusit zahladit negativní zkušenost zkušeností pozitivní. Nezaručuji, že se to podaří na 100%, psi si skutečně pamatují velmi dobře a záleží hodně na intenzitě prožitku, ale za pokus to stojí. Nejedná se o nic náročného - jen budete Riki pomalinku učit, že děti dokážou i hladit. Seznamujte ji postupně s dětmi, o kterých víte, že mají k psům dobrý vztah a hlavně - vždy buďte u toho! Nesmíte fenku s těmito dětmi nechat samotnou, mohlo by to skončit špatně. Musíte jí dát dostatek času, aby si zvykla. Bude to to to těžší, že Riki už má vypěstovanou určitou nedůvěru k lidem, ale dá se to zvládnout. Bude úplně stačit, když se malé děti naučí tolerovat... víc nechceme a lámat psí duši je nejhorší, co člověk může dělat. Seznamujte ji a malé děti navzájem (pokud o to budou mít samozřejmě zájem), vždy buďte u toho a zpočátku nedovolte, abyu Vaši fenku hladily. Stačí jen čím dál těsnější fyzická blízkost. Až to Riki nebude vadit, pak přejděte na tělesný kontakt - hladit po slabinách a hřbetu, nikdy ne po hlavě. Bude to trvat dlouho, ale věřím, že dosáhnete znatelného zlepšení.

Vašemu dítěti Riki neublíží. Psal jsem tu o této záležitosti nedávno - musíte od samého počátku dát Vaší fence najevo, že stále patří do rodiny, věnovat se jí, dovolit, aby byla přítomna všem manipulacím s miminem (koupání, ukládání ke spánku, procházky). Pak si Riki vytvoří k Vašemu dítěti správný vztah, nebude na ně žárlit a naopak je bude chránit jako své štěně - o to víc, že je fenka. Až dítě povyroste, nesmíte nikdy dopustit, aby zkoušelo, co všechno pes vydrží - musíte mu vysvětlit, že pes je živý tvor, kterého bolí, pokud do něj kopne, bude ho tahat za uši nebo do něj bodat... Zdá se Vám to absurdní? Bohužel, nepoučené děti se právě takto chovají a právě takto startují lidsko-psí tragédie...

 

(10.9.2001)
Tazatel: Milada
Plemeno psa: anglický kokršpaněl

Dotaz: Nejprve chci vysoko ocenit Vasi praci v poradne pro pejsky. Nasla jsem v ni mnoho uzitecneho a hlavne hodne lasky s jakou o pejscich pisete. Fandim!
Ted k memu dotazu. Mame osmileteho cerneho anglickeho kokrspanela (14 kg), nalezenecka, ktery s nami zije uz temer pet let. Je hodny, vdecny, mazlivy a vcelku dobre poslusny. Problem se tyka nakupovani - privazany pred obchodem po male chvilce zalostne ale hlasite knuci, vyje a postekava. Je to neprijemne, zkouseli jsme mu domluvit nebo vytahat za kuzi na krku a odvazat az po uplnem zklidneni (coz je v danem okamziku problem), ale bez valnych vysledku. Taky jsem zkousela odmenu - piskot za vzorne chovani. Zprvu se zdalo, ze to ucinkuje (sice misto vychazky se spis neustale motal kolem me kapsy). Pak jsem nabyla dojmu, ze krici tim vic, abych driv vysla z obchodu, okrikovanim ho nezbytne zklidnila a nakonec mu piskot prece dala. Vede tudy cesta anebo jak jinak ho naucit pockat? Nikdy nakup netrva dlouho, nikdy jsme ho neocekavane neopustili - vzdycky mu klidne rekneme co se bude dit. V pracovni dny je doma sam v uplne pohode (overeno u sousedu) a ranni odchody jsou vzorne klidne. Uvitaci projevy vseho druhu jsou vsak velice temperamentni a hlasite. Jeste bych mela maly dotaz - ruzne na tele se mu obcas vytvori mala bila jakoby bradavice, plna hnisu nebo mazu (?), ktera vsak roste. Po odstraneni lekarem je klid, ale objevi se za par tydnu jinde. Dale se nam zda, ze jakoby hure dychal, proste je to slyset i kdyz zrovna neni tropicke vedro a nechladi se vyplazenym jazykem. Nemuzeme neco opomenout? Tchyne strasi, ze ma astma a ze vic jak dva roky neprezije. Mame ho moc radi. Dekuji.

Odpověď: Dobrý den, děkuji moc za ocenění Psích stránek, k Vašemu dotazu: pokud pejska necháte před obchodem, aby na Vás čekal, nejedná se v podstatě o nic jiného než modifikaci klasického cviku odložení. Jinými slovy to znamená, že i tuto činnost je nutné pejska naučit.

Klidně ho to můžete učit přímo před obchodem. Začněte nejprve tím, že si vyberete den a dobu s menší frekvencí kolemjdoucích lidí a obchod, kde budete mít možnost svého psa zevnitř pozorovat. Pejska posaďte nebo ještě lépe položte, uvažte a dejte mu povel "Zůstaň!" nebo "Čekej!". Pak odejděte do obchodu. Svého psa pozorujte a dříve než začne být neklidný, vraťte se k němu, hodně jej pochvalte a odměňte, pak jej odvažte, chvíli se s ním projděte a znovu uvažte před obchodem. Opět odejděte do obchodu a výše popsanou činnost alespoň 3x zopakujte. Pak zkuste drobnou změnu - počkejte, až pes začne tropit hluk, běžte k němu, ostře ho pokárejte "Fuj! Nesmíš" a žádnou odměnu mu nedávejte. Opět odejděte a opět se vraťte dřive než začne být neklidný, odměňte jej a pochvalte. Až zvládnete klidnější prostředí, pusťte se stejným postupem do prostředí rušnějšího...

Tyto činnosti trénujte každý den a vhodně je kombinujte. Je klidný - dostane odměnu a bude pochválen, tropí rámus - nedostane nic a bude pokárán. Každý pes si vždy ze dvou možností vybere tu, která je pro něj výhodnější - pokud tento nácvik budete dělat důsledně a dostatečně často, pak uvidíte, že za pár dní Váš pejsek bude v pohodě :-)

Co se týče zdravotního problému, doporučoval bych nechat udělat kompletní vyšetření psa. U osmiletého jedince je již určitá prevence nutná, mohou zde být jistá rizika srdečního onemocnění. Zajděte co nejdříve za dobrým veterinářem, který Vám pejska vyšetří, nic jiného skutečně doporučit nelze :-)

 

(9.9.2001)
Tazatel: Dáša
Plemeno psa: NO + tajtrlík

Dotaz: Dobrý den. Moc ráda pročítám Vaše stránky a obdivuji Vaše zkušenosti se psími miláčky a velice si cením času, který věnujete těmto stránkám. Myslím, že jste velice hodný, chápajíci a vyrovnaný človek. Velice si Vás vážím za váš přístup. Ne každý z tzv. "pejskařů", přemýšlí o svém psu takto. A to je veliká škoda.
Občas mám takový pocit, že si lidé pořizují psa jen proto, že soused má taky, nebo proto aby ukázal, že na to má a nebo dokonce jako hračku pro děti. Taky je mi moc líto těch jedinců, kteří celý svůj krátký život prožijí uvázáni u boudy na metrovém řetězu.
Píši Vám již podruhé, jednak proto abych Vás pozdravila a popřála hodně úspěchů, zdraví a dobré nálady. No,víte. Vy jste mě opravdu nadchnul. A taky proto, ze v mnoha věcěch mi úplně mluvíte z duše. Dalo by se říct, i když mám již čtvrtého psa a jakési zkušenosti již mám, přesto se na Vás raději s důvěrou obrátím a zeptám se na Váš názor.

No, ale abych nezdržovala. Před časem jsem psala, že jsem si ke svému z auta vyhozenému tajtlíkovi Punťovi, přibrala z útulku fenku něměckého ovčáka. Musím říct, že vzít si cizího psa, o kterém zhola nic nevíte, je dost náročné. Tedy, ne, že bych si chtěla stěžovat, ale chci jen upozornit ty, kteří tyto stránky čtou a uvažují vzít si "útulkáře", pokud nemají dosud žádné zkušenosti se psama, aby si to náležitě rozmysleli. Takový pes potřebuje mnohem vic pochopení a mnohem víc času k tomu aby se přizpůsobil rodinným zvyklostem a hlavně aby se jeho nový domov stal opravdu domovem. Navíc u takového psa opravdu nevíte, co se kdy může stát a co vymastí. Myslím, že je to náročnější, než si vychovat psa od štěněte i když se štěňátkem jsou taky problémy, ale trošku zas jiné. V případě "ůtulkáře" musíte opravdu tomu psu hodně naslouchat a snažit se napřed pochopit vy jeho, než začnete vyžadovat něco po něm. Taky je pravda, že potřebuje spoustu času aby se uklidnil, zabydlel a získal ve vás důvěru. Vyžaduje to opravdu dostatek trpělivosti a dobré vůle.
Musím říct, ze mé fence se to začína dařit. Už není tolik vystrašená jako když jsem ji přivezla. Venku celkem zvládá přivolání i když někdy se jí moc nechce. Ale je vidět, že nějaký pokrok už udělala. Na vodítku sice nejde přepisově u nohy, ale netahá, takže ji klidně může vodit i můj devítilety syn. Je opravdu klidná a hodná. Ovšem.
Takový malý problém přece mám. Moc velké starosti si s tím zatím nedělám, nějaký názor jsem si na to udělala, nicméně, chtěla bych slyšet od Vás co si o tom myslíte. Problém je totiž v návštěvách. Naši oba psi bývají přes den venku na malé zahrádce. Když přijdeme domů z práce a děcka ze školy, zkrátka otevřeme dveře na dvůr pustíme psy dovnitř za náma. Takže se většinou stává, že když přijde návštěva psi bývají u toho. Tajtlík Punťa uvítá každého i když zezačátku se zdálo, že každou návštěvu sežere hned u dveří, nebo ji prostě nepustí vůbec dál. Podobný problém mám i naší Belou. Ona prostě vidí, že někdo přišel. Toleruje, že je někdo cizí na našem územi, ale jenom do určité míry. Občas se totiž rozhodne, že návštěvníka ztrestá, že si dovolil přijít a bez výstrahy k němu prostě přijde a kousne ho do nohy, nebo mu kousne do kalhot, nebo do povytažené košile a to opakovaně i kdýž ji důrazně upozorním, ze to dělat nemá. Ona se podívá,jako že to chápe, že to nemá dělat, ale přesto jde udělá to demonstrativně znovu,jako by říkala "Ale podívej se přece! Dyť on není náš!" Pak si k vyděšené návštěvě klidně lehne a nechá se od ní hladit. Ovšem návštěva musí sedět na jednom místě. Jakmile se zvedne pes hned všechno registruje a snaží se někoho upozornit, že vetřelec se pohnul.Ne. Nepokousala nikoho tak, že by měl modřiny, nebo dokonce něco prokousnutého. Prostě jen chytne a pustí. Zkoušela jsem vystopovat jakému typu lidí tohle dělá. Totiž ne každý je u nás poctěn tímto přivítáním.
Zjistila jsem, že to dělá lidem, kteří se jí boji, a nebo k ní nemaji moc velkou důvěru.Nebo možná zrovna nemají psy v oblibě. Možná je tento projev způsoben tím, že se začíná přizpůsobovat a budovat si své pozice v nové smečce, což ostatně jde vidět i na tom, že posunula Punťu na podřadnější pozici než je ona sama. Rozhoduje o tom, kdy jej pustí do bytu a kdy ne. Punťa sice není rád, ale toleruje moc silnějšího a podřídí se. Jinak spolu vycházejí velice dobře. Obzvláště venku je zábavné je pozorovat jak jeden druhého provokují ke hře na honěnou.
Já pevně věřím, že naše Bela je stále ještě ve fázi přizpůsobování se a psychického srovnávání. Že časem se i tohle upraví. Jak jste mi sám psal, že rok v tomhle není pro psa žádná velká doba.

No,vidíte.teď jsem se tady rozkecala a jistě už zdržuju. Vás prosím, pokud byste měl chuť a čas, napište, co si o tom myslíte. Předem moc děkuji a přeji Vám, vašemu Diníkovi i všem ostatním čtenářům jen to nejlepší. Mimochodem, víte, že jsem ani nevěděla,že existují dvě varianty tohoto psa ? Ten Váš fakt vypadá skvěle. :-)
A když už jsem nakousla ty psí rasy, tak Vám chci jenom říct, že můj názor na psy je ten, že i "bastard" si zaslouží stejnou pozornost a péči od lidí tak jako špičkový šampion. Ještě jsem chtěla něco připsat, ale snad příště ať tu z toho nevyrobím nějaký román. Jsem děsně ukecaná ženská.
Přeji hodně štěstí.

Odpověď: Dobrý den, v prvé řadě bych Vám velmi chtěl poděkovat za tento opravdu krásný a potěšující mail. Musím přiznat, že Vy mi mluvíte z duše, co se týká spolužití pes - člověk. Zcela s Vámi souhlasím, že je většinou velmi těžké získat si důvěru "útulkáře" - z jednoduchého důvodu. Tento pes již během svého života poznal, co je to lidská zrada. Je jedno, zda zradíme přítele-člověka nebo přítele-psa, z karmického hlediska to vychází nastejno. Zradíme někoho, kdo nám věří. Psi neznají pojem pomsta nebo zášť vůči člověku, ale velmi dobře znají pojem "zklamání". Pokud si tedy vezmeme z útulku zrazeného psa, který již negativní zkušenost s člověkem udělal (a nedělejme si iluze, ani útulek není pro psa pozitivní zkušenost), pak si musíme jeho důvěru získávat daleko déle než důvěru štěněte, které teprve poznává svět kolem sebe.
Nezřídka se stává, že proces zrady vypálil v psím mozku tak silnou stopu, že tuto důvěru vůči člověku již nikdy není schopen nabýt. Dokud mi to čas dovolil, chodil jsem do městského útulku pomáhat venčit psy a zažil jsem tam různé psí případy. Člověku je z toho smutno, jaký může mít jiný člověk přístup ke psu. Nikdo nikoho nenutí, aby si psa pořídil. Ale pokud si někdo psa pořídí, bere tím na sebe závazek na celý jeho psí život. Máte pravdu i v tom, že stejnou lásku a péči si zaslouží psí šampion ověnčený výstavními oceněními stejně jako čistokrevný voříšek... Bohužel jsem se však stal i svědkem případu, kdy přímo na psí výstavě byl prodáván pes jen kvůli tomu, že 10 minut předtím nesplnil očekávání svého "chovatele", že se stane vítězem...

Co se týče Vašeho dotazu, tak chování Bely je opět do velké míry dáno tím, odkud přišla a co prožila. Asi se mnou budete souhlasit, že její život před tím, než se dostala do psího útulku, určitě nebyl radostný a naplněný vlídným zacházením. Lidé se podle vztahu k psům dělí na tři skupiny - ta první psy miluje, váží si jich a rozumí jim, druhá skupina je toleruje, ale jsou jí povětšinou lhostejní a třetí skupina se jich buď bojí nebo je z nějakého třebas i patologického důvodu nemá ráda a vědomě jim ubližuje. Psi mají velmi vyvinuté mimosmyslové vnímání - říkejme tomu šestý smysl nebo instinkt, jak je libo. Prostě vycítí, pokud z někoho vyzařují, i nevyslovené, negativní emoce. Podle temperamentu se pak od těchto lidí buď odvracejí nebo jim dají otevřeně najevo, že to o nich ví. A protože každý pes chrání svého vůdce smečky, což je nebo by měl být jeho majitel, pak udělá to co dělá Bela - varuje: "Pozor, vím jaký jsi a ty věz, že jsem tě prokoukl. Nevěřím ti. Budeš-li, člověče, zlobit, mám na to tě zahnat nebo potrestat". Stejně tak psi i registrují na dálku lidi, kteří jsou opilí, mentálně či tělesně postižení a kdo dobře zná svého psa, okamžitě na jeho chování pozná, s kým má co do činění. Psi, kteří štěkají na cikány, Vietnamce, Turky nebo Ukrajince? Ne, nejsou to rasisti. Jen poznají, že tito lidé jsou jiní - jinak se chovají, mají jiný tělsný pach, jiný temperament - psi je neznají a proto pro ně představují potenciální nebezpečí, na které je třeba upozornit.

Víte, můžete být šťastná, protože jste si se svou fenkou k sobě našli vztah. Tímto svým jednáním Vám Bela dává najevo, že Vás bude chránit. A zde bych rád všem, kteří si vzali nebo vezmou v budoucnu psa z útulku, prozradil jednu věc. Pes "útulkář", pokud si k sobě najdete cestu, vás bude milovat a chránit za cenu vlastního života, bude na Vás daleko závislejší než pes, který poznal jen tu dobrou stránku soužití s člověkem. Je to stejné jako s lidmi - pokud někdo pozná i negativní stránky života, pak si o to více váží těch pozitivních. A nikdy nezapomeňme, že psi mají velmi bohatý citový život a velmi dobrou dlouhodobou paměť - nezapomínají zlé ani dobré.

Bude to možná skutečně trvat dlouho, než Bela získá opět důvěru k lidem. Možná ji nezíská nikdy. Ale co je nejdůležitější - získala důvěru k Vám. A já vám oběma přeji do budoucna jen to nejlepší :-)

 

(9.9.2001)
Tazatel: Líba
Plemeno psa: anglický kokršpaněl

Dotaz: Dobrý den, předem Vám chci poděkovat za Vaši skvělou radu ohledně aportování. Začínáme vše od začátku dle Vašich rad a začíná se celkem dařit :-).

Ještě bych Vás chtěla poprosit o jednu radu. Naše Zůza je velice "upovídaný pes", neustále na všechny různé podněty odpovídá něco jako mručením, nikdy jsem nic podobného u žádného psa v takové míře nezažila. V žádném případě to není ani vrčení, ani štěkot, prostě mi neustále něco vypráví a po roce a třech měsících už bezpečně rozpoznám, co po mě chce. Problém je ale jinde. Když jí zavřu do kotce, začne s tímto "vyprávěním", ovšem po asi třech minutách začne šílený řev, který neustane ani po hodině. Ze začátku jsem jí nechávala zavřenou třeba pět minut, když viděla, že jdu ke kotci, přestala štěkat a nemohla jsem jí vynadat, proto jsem jí vždy bouřlivě pochválila, jako že alespoň chvíli tam vydržela (i když s "ječením"), zkoušela jsem jí takto zavírat třeba třikrát denně, vždy jen na nejvýše pět minut, ale výsledek se nedostavil. Nemíním psa přes den zavírat, když neobtěžuje okolí, ale v době hárání a i v noci (kvůli nahánění koček) to považuji za rozumné, ale nejde to. Na cvičáku občas psy zavřeme do odstavných kotců, když se potřebujeme o něčem poradit a podobně a Zuzka jako jediná vydrží po celou dobu zavření "ječet" a vít jako zběsilá a v momentě, kdy jí pustím mě tak bouřlivě vítá, že jí nemůžu nic říct. Na cvičáku říkají, že by se časem měla srovnat, ale není rok a tři měsíce už dostatečná doba, když předešlou čubu jsem v kotci měla úplně v pohodě?

Předem děkuji za Vaši radu a přeji příjemný den Vám i Vašemu hafíkovi.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za hezké přání a jsem rád, že se aportování začíná dařit :-) Ale nevím zda Vás dnes příliš potěším. Vaše Zuzka je jednoduše typický "závislák", prostě bez Vás nemůže být. Je to ještě zesílené tím, že se jedná o fenku, které dovedou být opravdu enormně závislé na svém majiteli. Váš postup, kdy jste se ji snažila navyknout na kotec, byl naprosto správný a nelze mu nic vytknout.

Musím zde připomenout jednu věc, na kterou se bohužel často zapomíná. Pes je zvíře smečkové a v dřívějších dobách byl vždy zvyklý žít a nocovat v bezprostřední blízkosti ostatních členů "smečky", ke které patřil. Chovají se tak vlci a tento model chování zůstal i jejich psím potomkům. Jakýkoliv pocit izolace je pro psa jako společenského tvora stresující a každý pes proti němu protestuje. Některý se stočí do klubíčka a tiše truchlí, jiný protestuje nahlas... Ale z hlediska psa je pobyt v kotci nepřirozený a proti psímu chápání, on patří do smečky, není to medvěd brtník, který žije ve svém doupěti sám a je spokojen. Samozřejmě, někteří psi jsou flegmatici a snáší tuto situaci lépe, jiní zas o poznání hůře.

Kokršpaněl je lovecké plemeno a všichni lovečtí psi jsou navyklí žít v těsném sepětí se svojí "smečkou". Osobně bych celý Váš problém řešil jediným možným způsobem - nenuťte svoji fenku být v kotci, kde se jí evidentně nelíbí. Věřím, že je možnost ji nechávat přespávat alespoň v domě v předsíni či někde jinde, prostě tam, kde bude cítit Vaši přítomnost. Ona to potřebuje. Patnáct měsíců je již skutečně dlouhá doba, její psychika je již téměř hotová, je dospělá.

Dejte na její vyprávění :-) Ona Vám chce jen říci, že chce být s Vámi...

 

(9.9.2001)
Tazatel: Livia
Plemeno psa: doberman

Dotaz: Pohlavie - pes, vek 8 rokov, krmivo - granule. Potrebovala by som radu ohladom jeho agresivneho spravania sa hlavne voci detom. Psika mam od steniatka a nikdy nemal zlu skusenost s detmi. A inak je aj dost agresivny voci psom a co som si vsimla hlavne neznasa boxerov. Strasne ma rad klud a ticho. Vrcholne neznasa, ked niekto (hlavne deti) behaju a kricia. V rodine su vsetci dospeli. Vopred dakujem za skoru odpoved. Majte sa krasne, Livia.

Odpověď: Samozřejmě Vám zkusím pomoci, i když bohužel nemám k dispozici příliš informací. Dobrman je plemeno, které má nízký práh vzrušivosti a lidově řečeno "každá maličkost ho rozčílí". Po pravdě řečeno, Váš pes se nevymyká tomu, jak se dobrmani (až na výjimky) chovají - přeci jen to jsou ostřejší psi a hluk nebo nenadálé pohyby kolemjdoucích vyhodnocují jako nezbezpečí, na které je zapotřebí upozornit štěkotem nebo které je potřeba zahnat. Je-li pes starší, jak je tomu i ve Vašem případě, přidává se k tomu i určitá nervozita psa.

Věřte mi, protože znám velmi dobře i několik dobrmanů svých přátel a mám možnost je i pozorovat za různých situací, nejedná se ve Vašem případě o výjimku. Každé psí plemeno je jiné a má různá plemenná specifika. Dobrmani jsou psi temperamentní, byli vyšlechtěni jako hlídači a obranáři a tyto geny si v sobě nesou i v současnosti.

Tento delší úvod píši jen proto, abychom si ujasnili, že jde o chování, které nelze potlačit (protože je vrozené), ale pouze zvládnout. A to předvídáním "kritických" situací (děti, hlučné chování okolí, někteří psi), klidem ze strany psovoda a zvládnutou poslušností. Pokud tedy dojde k situaci, že Váš dobrman "vystartuje", okamžitě mu sevřete tlamu rukou a ostrým hlasem jej pokárejte "Nesmíš!" nebo "Klid!". Choďte s ním na krátkém vodítku u nohy (pokud jste mezi lidmi, jinak jej pokud možno nechte hodně vylítat, dobrmani potřebují hodně aktivního pohybu) a vyhledávejte místa a situace, které Vám dělají problémy - včas se připravte, Vašeho psa slovně uklidňujte a mějte připravenu ruku na sevření tlamy. Jakmile přejdete a Váš pes se choval klidně, okamžitě sevření tlamy pusťte, psa poplácejte a hodně pochvalte. V žádném případě jej nenechte bezdůvodně štěkat a startovat proti lidem, dobrmani dokáží být bleskově rychlí a hádat se pak s lidmi, zda jde o kousnutí nebo ne pak skutečně nestojí zato...

Pokud budete důslední, trpěliví a klidní, lze toto chování dostat pod kontrolu i u takto starého psa. Chce to jen vydržet :-)

 

(9.9.2001)
Tazatel: Katka
Plemeno psa: možná whippet

Dotaz: Dobrý den, moc pěkně tu radíte i ohledně výběru plemene. Chtěla bych si pořídit vipetku, můžete mně prosím napsat něco o tomto plemeni, nebo doporučit jiné? Bydlím v rod. domě na vesnici, pejsek by bydlel s námi v domě, máme 2,5 leté dítko a nějaké ty zkušenosti s pejsky taky. Děkuji.

Odpověď: O původu vipeta, který je označován za nejmenší plemeno chrtů, toho není příliš známo. Jedná se o anglické plemeno, které bylo "vytvářeno" pracující třídou - vipetovi se také říkalo "dostihový kůň chudého muže". Bylo šlechtěn pro psí dostihy, proto se preferovala co největší rychlost, zároveň to musel být pes menšího vzrůstu. Schema pravděpodobného křížení je greyhound x teriér x chrtík. Jako perličku uvedu fakt, že ačkoli majiteli a šlechtiteli tohoto plemene byli dělníci, kteří se většinou živili jen chudou stravou, jejich psi dostávali nejlepší skopové maso, bylo o ně velmi dobře postaráno a pro svého majitele představovali to nejcennější, co měli... taková byla Anglie 19. století.

Pokud si chcete pořídit vipeta, je nutno počítat s jeho určitými plemennými specifiky. Jedná se o plemeno menšího vzrůstu (standard vipeta dnes uvádí ideální výšku psa v kohoutku 47cm a feny 44,5cm), přípustné jsou všechny barvy i barevné směsi, uznávána je jen krátká srst. Povahově jsou vipeti živí psi, kteří potřebují hodně pohybu. Nejsou příliš otužilí, takže je nutno dávat pozor především v chladných nebo sychravých dnech. V každém případě musí mít své místo uvnitř domu, nemohou být chováni venku!

Pokud máte již zkušenosti se psy, tím lépe... Osobně nevidím důvod, proč si vipetí slečnu nepořídit - přeji šťastnou ruku při výběru chovatelské stanice a štěněte :-)

 

(9.9.2001)
Tazatel: Klárka
Plemeno psa: německý ovčák

Dotaz: Moc dekuji za vasi odpoved. Snad se nam to podari, ale problem je v tom, ze bydlime na sidlisti a primo pred vchodem mame hriste. Takze hned jak vyjdem z domu se pejsek vydesi. Snazime se ho sice uklidnovat, ale vubec nas nevnima. Ma rad hodne hracky, nedalo by se to zvladnout treba pres nejakou hru? Dekuji.

Odpověď: Pokud má Váš pejsek rád hračky, samozřejmě toho lze jako při každé činnosti nebo cviku s výhodou využít. Zkuste ho právě na exponovaných místech (hřiště, hlučná místa apod.) zabavit hračkou - ukazujte ji, snažte se vzbudit jeho zájem - házejte mu ji nebo ho naučte s Vámi o hračku "bojovat". Jakmile bude pozornost pejska upřena jiným směrem (zde tedy na hračku), přestane se soustředit na vjemy, které jej znervózňují a časem se naučíte je účinně filtrovat.

Pomocí hraček a her lze psy obecně nejen naučit různé cviky poslušnosti, ale touto formou lze potlačit i různá nežádoucí chování nebo zlozvyky. Je to daleko lepší metoda než různé drily a donucovací prostředky.

 

(2.9.2001)
Tazatel: Jan Stuchlík
Plemeno psa: 1/3 labrador

Dotaz: Přivezl jsem si, bohužel bez patřičných informací pejska od známých před 8-mým týdnem a to ke konci 6-tého týdne. Je zlatavé barvy má mohutné tlapky a podle reakcí okolí a vzhledu má hodně do labradora. Jí normáně jenom stolici má dost měkkou a silně aromatickou. Bydlíme v cihlovém věžáku ve velkém 3+1 a máme 3 letou dceru. Náš dům ale není upřostřed sídliště, ale v krásném prostředí Jabloneckých Pasek. Matka je poloviční labrador černé barvy a otec "neznámý vojín". Byl krmen granulemi a tak v tom pokračuji s přidáváním rybího masa, tvarohu a vajec. Rád bych věděl co vše je nutné podniknout s takto brzy odebraným štěnětem? Možnost jeho styku s matkou je omezená. A dále bych se rád zeptal jak nejlépe v paneláku naučit štěně chodit minimálně na balkón k vykonání potřeb tělesných? Popřípadě doporučit literaturu týkající se výchovy štěněte. Nejprve láska a teď rozum. Také bych rád věděl co soudíte o vodění psa bez vodítka? Otázek je mnoho a jistě bude ještě víc? Děkuji s pozdravem Jan Stuchlík.

Odpověď: Nejprve bych Vás rád uklidnil - konec 6. týdne není na odběr až tak brzy, optimum je 7.- počátek 8. týdne :-) Pokud krmíte granulemi kvalitní značky a řadou určenou pro štěňata, nepřidávejte kromě vápníku v tabletách ryby ani vejce. Jednou týdně můžete dát čtvrt kostky tvarohu plus denně vitamínovou tabletku.

Nejdůležitější v tomto štěněcím věku je co nejintenzivnější styk s Vámi, jinými lidmi a jinými psy (to samozřejmě až po dokončeném očkování). Štěně nyní prochází obdobím tzv. socializace, což znamená, že si buduje správné vztahy vůči lidem i příslušníkům svého druhu, tedy psům. Pokud se toto období zanedbá, má to negativní důsledky zásadního charakteru pro celý zbytek psího života. Proto - učit na jméno, často si se štěnětem hrát, vodit mezi lidi a zdravé psy... V tomto věku již matku ani sourozence nepotřebuje, to mu budete nahrazovat Vy a Vaše rodina.

Štěně potřebuje zjednodušeně řečeno vyvenčit po každém probuzení a po hře. Jakmile k tomu dojde nebo štěně začne dělat po podlaze čenichem tzv. osmičky, okamžitě je vezměte na balkon pokrytý novinami, tam je nechte vyvenčit a bouřlivě je pochvalte. Pokud se stihne vyvenčit jinde, pokárejte je a ihned odneste na balkon. Brzy se malý psík naučí chodit na balkon sám.

Pokud se týká literatury, stačí zajít do knihkupectví a vybrat si kteroukoliv z monografií věnovanou labradorům. V ní se dočete vše o péči o malé štěně i další důležité věci. Můj osobní názor ovšem je, že s knížkami by to člověk moc přehánět neměl - kniha o psím plemeni není manuál k použití a údržbě Vašeho psa, dejte hodně na svůj instinkt, ten Vás k Vašemu pejskovi přiblíží daleko více... Vodění psa bez vodítka - můj osobní názor je: pokud pes neumí spořádaně chodit u nohy bez vodítka, není to dobré pro něj ani pro jeho majitele. Proč, to by bylo na dlouhé povídání :-)

 

(2.9.2001)
Tazatel: Katka
Plemeno psa:

Dotaz: Zdravím, a opět velice děkuji za rady, které opravdu pomohly ! Ještě jedna otázka.... Mé okolí mě straší, že jako ženská, vážící 52 kg dobrmana nezvládnu. Jaký je Váš názor ? Též mě trápí představa, že přes den, když jsem v práci, bude muset být doma sám. Vím, že takových psů je spousta, ale stějně se mi ta představa nelíbí. Obzvláště když vím, že dobrman potřebuje hodně pohybu a aktivity. Tak stále váhám, zda si ho pořídit nebo ne..... I když bych ho hrozně moc chtěla..... Přeji krásný den !

Odpověď: Také Vás zdravím, snad Vás potěším i dnešní odpovědí - zvládnutí psa jakéhokoliv plemene (pokud pominu trpasličí plemena typu jorkšír nebo čivava) není o poměru hmotnosti majitele a psa... Pokud bude mít někdo nezvládnutého malého psíka, bude to špatné, protože i malý pes dokáže vyvinout velký tah na vodítku a často jsem svědkem toho, jak doslova pes venčí svého pána :-) Znám subtilní ženy a dívky, které bez problémů chodí se svými 60-70kg psy velkých plemen, protože je jednoduše mají zvládnuté a nemusejí se s nimi přetahovat na vodítku, v lepším případě je ani na vodítku mít nemusí, protože u vychovaného psa má slovo jeho paničky daleko větší sílu...

Pokud si pořídíte dobrmana a budete jej dostatečně důsledně vychovávat a později cvičit, nebudete mít se svými 52kg žádný problém. Pokud své štěně naučíte být samo doma (viz některý z dřívějších příspěvků v Poradně), také nebude problém, protože Váš pes dobu Vaší nepřítomnosti v pohodě prospí a bude se těšit na to, že se vrátíte a vezmete ho na dlouhou procházku :-) Jestli dobrmana opravdu chcete a jste si jistá, že mu budete schopna a ochotna věnovat svůj čas, trpělivost a lásku (a v neposlední řadě i finanční prostředky), pak neváhejte, obtelefonujte několik chovatelských stanic a vyberte si to nejhezčí štěně...

Přeji krásný den!

 

(2.9.2001)
Tazatel: Eva Halířová a Martin Machek
Plemeno psa: faraonský chrt

Dotaz: Vážení přátelé, pročítám občas Vaše stránky a to hlavně poradnu a získala jsem k Vašim radám velkou důvěru, proto jsme se rozhodli  Vás požádat o radu také, jelikož s tímto dotazem jsem se ve Vaší poradně nesetkala (i když pár podobných jste řešili (např. dotaz Martiny z 5.7. s křížencem seveřana). Máme problém s projevy agresivity vůči cizím osobám a některým psům. Protože jsem se to snažila podrobně popsat je toho trochu víc, ale zase to snad pomůže k lepší orientaci chování našeho Busyho. Musím podotknout, že vím, že je to částečně určitě chyba i mého přítele, který není vždy důsledný (já se o to snažím).
Máme 2,5 letého Faraonského chrta - jde o specifické plemeno, které se chrtům povahou jen podobá. My - já a přítel, kterého pes uznává za pána, nemáme s ním sebemenší problém, respektuje postavení ve smečce (alespoň si myslíme) a neprojevoval vůči nám žádné prvky agresivity, možná někdy zkoušel protestovat, když jsme ho potřebovali sundat z jeho oblíbeného gauče, ale to jen zkusil. Přítel má zkušenosti se soužitím a výchovou křížence seveřana, já s vipetem - i když jsou povahově jiní, nejsme úplní začátečníci.
Dnes asi víme, kde nastala zásadní chyba a vzhledem k přirozeným vlastnostem tohoto  plemene se to bude jen těžko měnit. Třeba by nám pomohly nějaké fígle a bylo by to alespoň lepší, když už to nebude 100%. Náš Busy měl už 7 měsíců, když jsme si ho od chovatelky koupili a nezvážili jsme prostředí, ve kterém těch 7 měsíců byl - prostě nedošlo k socializaci - zřejmě znal jen rodinu a byl zcela izolován od cizích lidí, procházky po vesnických loukách a na vodítku. To, že se nás bál jsme nepovažovali, vzhledem k povaze těchto psů, za podstatné, jelikož tito psi jsou k cizím lidem nedůvěřiví a s každým hned nejsou kamarádi, štěkotem hlásí pro něj podezřelé věci, ale nejsou agresivní (což jsme si ověřili na setkání Faraonských chrtů v Rudné pod Pradědem).
První výpady se začaly objevovat až tak po 8 měsících, kdy jsme ho měli doma - naučili jsme ho se ve městě nebát (často nechtěl jít dál, když si udělal svůj názor na nastalou situaci,  něčeho se polekal  apod.), poslouchal natolik, že mohl být ve volné přírodě volně pouštěn, takže jedna radost, i když občas štěkal na věci divné - poražený strom, který den předem na tom místě nebyl, osamoceně stojící kolo uprostřed parkové cesty apod. Dnes však vzhledem k některým výpadům vůči lidem ho běžně nepouštíme (nikdy nekousl, ale je nepříjemné, když někoho vystraší a co kdyby někdy náhodou nehledě na reakce těch lidí - odhánění rukama, což by mohlo opravdu útok vyvolat - raději to nepokoušíme). Často cestujeme s obytným vozem, tam se jeho  hlídací vlastnosti, které u tohoto plemene jsou známy projevují a ty respektujeme i když ho okřikneme a snažíme se ho uklidnit, že je to O.K. - hlídá místo v kempu u auta - hlásí štěkotem těsný pohyb cizích okolo auta apod. Nikdy jsme jeho hlídání nepodporovali natož v něm prohlubovali, ale to mají v sobě. Bohužel to občas přehání - hlídá nejen nás, auto, ale i naše položené věci a to kdekoliv - pro přiblížení se pokusím popsat některé příklady.

Příklad 1: na poloprázdné  pláži u moře vyběhl z moře, kde si se mnou hrál na 2 mladíky, kteří běželi po pláži a proběhli mezi "páníčkem" a jeho položenou taškou (tak si alespoň vysvětlujeme důvod, že nechal hry a běžel něco řešit). Toto byl jeho první výpad, bylo to hluboké výhružné štěkání, ten jeden mladík se zastavil, to bylo O.K. ale druhý ho začal odhánět a Busy vyběhl znovu, i když jsme ho už zavolali k sobě. Následoval trest (vytahání za kůži na krku) a pokárání, po cca 5ti minutách vyběhl na starší paní, která šla okolo nás - ta byla rozumná a zastavila se a Busy na zavolání štěkání nechal - následovalo pokárání a trest a to už jsme ho vzali na vodítko. Pak jsme ho už raději volně nepustili. Lehce vrčel na lidi když jsme si k večeru sedli tak na půl hod. s ním na pláž (to už je pro něj doba, kdy už hlídá - krátké zastavení na 5 minut neřeší).

Příklad 2: v kempu, kde jsme byli už týden s jedním kamarádem, s kterým vycházel normálně, nosil mu hračky,  chtěl si s ním hrát se asi 5. den stalo, že v momentě, kdy "páníček" vstal z lehátka a odešel, kamarád si do tohoto lehátka sedl a Busy na něj nepříjemně vyjel - chytil zubama, ale nekousl.

Příklad 3: na chalupě u rodičů, když ho hlídali vyběhl, skočil na strýce, který mu prý nezavdal žádnou příčinu, jen šel po dvorku k oknu domu (nikdo jiný u toho nebyl) - strýc měl lehký otisk zubů na hrudním koši - nebylo to kousnutí - ale to je i tak špatné.

Příklad 4: se psem rodičů (křížený seveřan jménem Max - mimochodem hrozný flegmatik a téměř nic neřeší), kterého bere za autoritu a doslova bych řekla, že se "milujou", v momentě, kdy ho máme doma na hlídání a jdeme na procházku do Stromovky, začíná ho hlídat a útočí na ostatní psy, kteří se chtějí s Maxem kamarádit (Busy je zná a normálně bez Maxe s nimi nemá problém) - to už není příklad útočení na lidi, ale myslím, že to s tím souvisí, asi se Maxe snaží hlídat; nesnáší a útočí na kokršpaněly, a to asi proto že se několikrát , že on si s nimi chtěl hrát, ale oni k němu chodili a pod fousy vrčeli a to i přes to, když začal Busy potom štěkat, myslím tedy, že tímto hrozivým štěkotem,  když vidí kokra, se je snaží už předem varovat a zahnat, aby k němu nechodili,  když byl puštěn (s náhubkem) a samozřejmě jsme jednoho kokršpaněla potkali, tak vyběhl a chtěl ho kousnout do zadku. Je mu ale jedno, jestli je to ten, který vrčel nebo úplně jiný, bere rasu jako takovou - pouze plaví kokršpanělé - černí, a ostatní vč. amerického mu nevadí. Ještě má asi 2 takové "oblíbence' u kterých však důvod nechápeme, prostě se mu vůbec nelíbí.
Z těchto příkladů jsme poučeni a snažíme se těmto situacím vyhýbat - prostě ho víc sledujeme a hlídáme, aby k něčemu nedošlo. Má hrozně rád běhání - jezdívali jsme s ním na kole a s vhodným pejskem jsme ho pravidelně nechávali vyběhat (i když jemu stačí kousek klacíku, má ohromnou radost z pohybu) i proto ho nechceme stále vodit na vodítku. Ve volné přírodě nevíme, kde se objeví pro něj nějaký narušitel, aby ho musel vyhnat. Minulý týden nás tedy opravdu naštval a bylo to o to víc, protože jsme si to nedokázali ani zdůvodnit - vyjel na starého 17ti letého pudla - paní ho měla v náručí a já jsem s tou paní  komunikovala - byli jsme už u našeho vchodu do domu, rozloučili jsme se a přítel ho měl stále na vodítku - v momentě, kdy paní poodešla asi 2 kroky a postavila psa na zem, Busy vyjel a bohužel se utrhlo vodítko. Nikomu se v podstatě nic nestalo kromě strachu paní o psa (hystericky křičela na celou ulici) a mým nervům, jestli jí něco neudělal, když těsně kolem ní běhal a útočně štěkal. Paní jsme se mohli jen omluvit. Busy samozřejmě dostal hned na místě - vytahání za kůži - kňučel (on je v tomhle malinko hysterik) a doma jsem psychicky nevydržela a křičela jsem na psa že je hnusný a fuj i na přítele, že má nespolehlivé vodítko (to jsem se projevila zase já jako hysterik). Se psem jsme tzv. nemluvili. V neděli s přítelem na ranní procházce bezdůvodně začal útočit na malamuta (a to má seveřany velmi rád už kvůli Maxovi) a vůbec se prý nenechal utišit. Tyto 2 projevy minulého týdne si začínáme spojovat s víkendem na setkání Faraonských chrtů, kdy se 1. den ve společnosti dalších 30 psů tohoto plemene vůbec neprojevoval, ale 2. den ve chvíli, kdy 1 pes začal výhružně štěkat na jiného (tedy jiného druhu - nějaký voříšek a potom irský vlkodav), Busy se k němu přidal. Teď nám to připadá, že to snad nějak převzal nebo co. Dnes byl ráno ale venku zase hodný.
Tohle jsou asi situace, které nás znepokojují a vzhledem k tomu, že je Busy mladý a doufám, že tu s námi ještě hezkou řádku let bude, tak bychom to s přítelem chtěli řešit. Nehledě na to, že si nedovedu představit, až budeme mít dítě, jak bude hlídat jeho, myslím, že ho z očí nespustí, aby mu náhodou někdo neublížil a bude ho bránit jak o život v situacích, které budou pro nás naprosto normální.
Myslíte, že se s tím dá něco dělat? Máme ho moc rádi, k nám je naprosto úžasný, je s ním ohromná legrace (pokud to na něj zrovna nepřijde) doma bez problémů - kromě návštěv, (ty k nám ale téměř nechodí a členy mé rodiny a rodiny mého přítele respektuje), pustí do bytu v pohodě i lidi, které už zná - ale stejně je sleduje, aby náhodou...  Opraváře jsme už doma taky měli a neublížil jim, i když zpočátku vrčel. Toto plemeno má spoustu vlastností, které jsou jedinečné, chci aby byl s námi co nejvíce nechce se nám ho nechávat doma, když se jedeme někam koupat jen proto, že bude někoho prudit, když půjde okolo nás apod. a nemyslíme si, že náhubek je řešením.
Uvažovali jsme o nějakém výcviku, ale myslím, že by to tyto situace neřešilo. Mrzí mne, že je to do Liberce  daleko, protože bysme se na Vás obrátili už dávno, osobně je to vždycky lepší.
Předem Vám děkujeme za přečtení těchto mnoha řádek a s nadějí očekáváme Vaši radu.

Odpověď: Dobrý den, Váš problém není tak složitý, jak se na první pohled může zdát... Jde v první řadě o to uvědomit si, kjaké plemeno vlastně máte. Faraonský chrt, jak ostatně sami píšete, je v první řadě skutečně hlídač (na rozdíl od některých jiných chrtů) - k těmto účelům byl také ve starém Egyptě využíván. Je mu zhruba dvaapůl roku, je téměř dospělý a samozřejmě se v něm projeví geny hlídacího a obranářského psa. Považuji osobně za velké plus, že přesto, že jste si jej od chovatelky vzali až na 7 měsících, tak Vás oba vzal do smečky a evidentně si k Vám vypěstoval dosti silné pouto.

Ujasněme si hned na počátku jednu věc - chyba není ve Vašem psu. Se stejnými problémy byste se potýkali, pokud byste měli například dobrmana, rotvajlera, šarplanince, kavkazana... jinými slovy plemeno, které si samo vyhodnotí stav potenciálního ohrožení sebe sama nebo své "smečky" a podle toho jedná. Busy se začal projevovat, jak píšete, zhruba v 15 měsících svého věku - tedy v době, kdy začíná dospívat a kdy se ze psa stává sebevědomý (pokud byl správně vychován) jedinec. Jednoduše řečeno Vás začal HLÍDAT a OCHRAŇOVAT, nic jiného v tom opravdu není... je to pud, který je v některých psích plemenech více potlačen a v některých zas více zdůrazněn. On to nepřehání - prostě se jen chová podle toho, jak mu velí jeho psí instinkty. Samozřejmě, někdy se Vám může zdát, že vystartuje bez příčiny, ovšem nesmíte zapomenout, že psi vnímají jinak než my a dovedou vycítit nebezpečí podle zcela jiných signálů než které registrujeme my. Příklad? Kokršpanělé, které ve svém dotazu také zmiňujete. Každý znalec kokrů Vám potvrdí, že právě u zlatých anglických kokršpanělů se v našich chovech vyskytuje tzv. "gen agresivity", který z nich činí (výjimky samozřejmě existují) potenciálně nevypočitatelné psy s výbuchy agresivního jednání. Tímto genem nejsou postiženi američtí a černí kokrové. A Váš pes to jednoduše vycítí...

Problém je v tom, že každý ostřejší pes s obranářskými vlastnostmi musí být dokonale zvládnutý a dokonale ovladatelný. Nesmí se v žádném případě stát vůdcem smečky, jinak máte na druhém konci vodítka časovanou bombu. Konflikty, které člověk řeší "diplomaticky" slovně, pes obranář řeší útokem. Pokud proti Vám půjde například člověk s holí v ruce a bude s ní na Vás gestikulovat, Vy se ho nejdříve zeptáte, co tím míní. Pes ne. Pes vystartuje (znovu opakuji, reaguje podle svých instinktů) a pokud dojde k tomu, že se přetrhne vodítko (jak se vám již ostatně stalo), může být neštěstí hotovo. Pak bohužel dojde k tomu, že konkrétní pes, popř. celé plemeno, nebo ještě lépe všichni psi na světě jsou odsouzeni jako krvelačné bestie - vždyť to známe i z našich luhů a hájů... A nikdo si nevzpomene na to, že pes Vás chtěl chránit, ze svého "psího" pohledu k tomu měl jasný důvod a chyba je v majiteli, který svého psa nezvládne slovně, ale bohužel ani vodítkem...

Neberte to prosím osobně, není to namířeno proti Vám. Jen jsem zde nastínil, jak by vše mohlo dopadnout. Znovu opakuji - faktem je, že máte psa, který Vás hlídá a brání, a bránit bude i Váš majetek a Vaše děti. Jediným způsobem, jak se vyvarovat problémů, je tento fakt si uvědomit a být tím vůdcem smečky, který ROZHODUJE, kdy je možno použít síly. Na konci vodítka máte zbraň. VY musíte určit, kdy ji použijete.

Pokud si přečtete příspěvky v této rubrice, zjistíte, kudy vede cesta ke správné "smečkové" hierarchii a Vaší "vůdcovské" pozici. Protože však vím a poznal jsem i ve své Psí škole, že teorie je k ničemu, navrhoval bych raději osobní setkání za přítomnosti Vás, Vašeho přítele i Vašeho pejska - můžeme se domluvit buď mailem nebo telefonicky. Nic není ztraceno a máte pravdu, že náhubek a v případě plemene faraonský chrt ani klasický cvičák nic neřeší...

(31.8.2001)
Tazatel: Katka
Plemeno psa:

Dotaz: Dobrý den, opět mnohokrát děkuji za odpověď a rady ! Ještě by mě zajímalo, jaký je Váš názor na psy bez PP ? Obzvláště na inzeráty typu "prodám štěňata bez PP, po rodičích s PP" - to je přece holý nesmysl. Jde o chovatele-podvodníky, kteří pouze množí pejsky pro peníze ? Když chci psa pěkného, odpovídajícího standartu, ale na výstavy jezdit nechci - mám si pořídit psa s PP nebo bez PP ? Mohl byste mi také poradit, jaká je rozumná cena za dobrmana s PP a bez ? V inzerátech se to dost liší, nevím co je solidní a co přemrštěné.
A na závěr: je pravda, že dobrmani jsou uštěkaní ?? To by byl v paneláku docela problém...
Přeji příjemný den !

P.S.: Váš Dino je opravdu krásný.... Pravý opak mnoha dnešních retrívrů a labrodorů, kteří jsou moc robusní a krátkonozí (můj osobní názor). Hodně jsem uvažovala o labradorovi, ale odradily mě právě ty krátké nohy, které se mi nelíbí... Je to prý anglická linie, která je teď v módě. Opravte mě, pokud píšu nesmysly....

Odpověď: Dobrý den, děkuji za ocenění mého psího kamaráda... bohužel se dnes nejen u zlatých retrívrů a labradorů stalo preferencí, aby pes byl co nejmohutnější (skoro se mi chce napsat nejvykrmenější). Jako by nikoho nezajímalo, co se stane s jejich zdravím a praktickou upotřebitelností - běžně tak dnes vidíme karikatury kdysi krásných a ušlechtilých plemen s malou hlavou a obrovským válcovým tělem a proneseným hřbetem... zlatý retrívr se podle nového standardu stává něčím jako čuvač, pro svoji mohutnost pro pracovní využití nepoužitelný a ta původní dlouhonohá štíhlá lovecká linie je zatracována. Vzpomínám si na jeden příklad, kdy se u nás konala soutěž záchranářských psů a Dánové, kteří přijeli s vysokými dlouhonohými štíhlými labradory, vzbuzovali se svými psy údiv... Je mi líto jedné asi 7měsíční fenky hnědého labradora ze zahraničního chovu, která ke mně chodí do psí školy a ve jménu "standardu" je vykrmena do skutečně groteskní postavy - malá hlavička, obrovské kolébající se břicho a již hodně pronesený hřbet - a to prý byla na svodu kárána, že je hubená... Snažím se majitelce vysvětlit, jak moc své fence tímto postupem ubližuje - snad ještě nebude pozdě.

Promiňte, trochu jsem se rozepsal, jen je mi těch psů líto... Takže k Vašim dotazům: máte pravdu, "štěňata bez PP, po rodičích s PP" bych nedoporučil ani svému nejhoršímu nepříteli. On totiž PP není žádnou zárukou toho, že pes je zdravý a odpovídá standardu. Za absencí PP pro štěně se velmi často skrývá fakt, že rodič - pes nebo fena - má závažnou exteriérovou nebo v horším případě zdravotní vadu, která jej jednoduše vyřazuje z chovu. Takoví jedinci pak nemohou produkovat štěňata s PP a některé vady (např. kryptorchismus nebo dysplazie kyčelního kloubu) se s dosti vysokou pravděpodobností přenášejí na potomstvo. Takže v lepším případě dostanete jako štěně bez PP po rodičích s PP jedince přerostlého nebo s exteriérovou vadou, v horším případě zdravotně postiženého nebo zkříženého pejska. V každém případě tak můžete zapomenout na uchovnění nebo výstavy...

Chcete-li psa pěkného, odpovídajícího standardu, určitě si pořiďte psa s PP. Mám sice proti jistým standardům (nebo spíše jejich interpretaci) jisté výhrady, ale zdravý pes bude nakonec takový, jakého si ho sama vychováte a jakou životosprávu mu určíte. Co se týče ceny - ta není určujícím kritériem. Navštivte několik chovných stanic, nechte si ukázat i rodiče (pokud to jde, ale matku byste měla vidět v každém případě) a udělejte si sama obrázek o tom, zda jde o komerční "množitelnu" nebo o solidního chovatele, kterému nejde o peníze, ale o kvalitu. Obecně bych doporučil spíše menší chovatelskou stanici než velkou stanici s několika chovnými fenami různých plemen...

Dobrman je, pravda, poněkud uštěkanější, ale při správné výchově se v paneláku neprojevuje o nic hlasitěji než kterékoliv jiné plemeno. Každý pes přirozeně hlídá, a i tak málo štěkající pes, jako je můj Dino, spolehlivě ohlásí jakékoliv zdůrazňuji NEOBVYKLÉ dění za našimi dveřmi - což je naprosto správné. Znám labradora, který svým štěkotem upozornil na zloděje snažící se vyloupit sousední byt... Co dodat?

 

(30.8.2001)
Tazatel: Klárka
Plemeno psa: německý ovčák

Dotaz: Dobrý den, mám rokapůlročního pejska NO a asi před rokem se začaly objevovat známky bázlivosti. Bojí se kol, bruslí, koloběžek, tmavších občanů a zejména dětí. Když ale nemá kam couvnout, občas i zaútočí. Máme ho od malička a nikdy mu v naší přítomnosti nikdo nijak neublížil. Nikdy jsme ho také nenechali někdě na hlídání. Je moc chytrý ale kvůli bazlivosti máme problémy s posloucháním. Ale jen venku. Na cvičák chodíme a trochu to pomáhá, ale občas se něčeho tak lekne, že dostane příšerný záchvat a nedá se zvládnout. Nikdy bychom ho nedokázali opustit jen kvůli této vadě a tak prosím o radu, aby naše soužití bylo ještě příjemější. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den, škoda, že jste tento problém začali řešit až s ročním zpožděním... Podle Vámi popisovaných příznaků se jedná buď o zanedbané období socializace nebo o prostý fakt, že se občas i mezi pejsky narodí jedinci, kteří jsou psychicky labilní - stává se to i u plemene NO. Jeho chování ("Když ale nemá kam couvnout, občas i zaútočí") přesně odpovídá agresi ze strachu - pes se bojí, cítí se zahnán do kouta a útočí.

Ve Vašem případě bych nedoporučoval na cvičišti cviky obrany a rozvíjení zloby, u psychicky labilních psů pouze zesiluje nevyrovnané a nepředvídatelné chování. Jak jsem již naznačil, v jeho dnešním věku bude náprava podstatně obtížnější. Je nutné především upevnit Vaši autoritu a tím zvýšit i sebedůvěru Vašeho psa. Začněte s ním chodit hodně ven a což je velmi důležité, mějte jej přitom stále na krátkém pevném vodítku. Vodítko je také jedním z prvků zesilujících pocit spojení mezi psem a psovodem. Na pejska během těchto procházek často mluvte klidným hlasem a pokud se budete blížit k frekventovanému prostředí nebo situaci, která by na psa mohla působit negativně, opět jej svým hlasem povzbuzujte. Pokud budete chodit mezi psy, snažet se vyhledávat místa, kam nechodí agresivní psi. Také se musíte zpočátku důsledně vyhýbat situacím, kdy by na psa působil silný hluk nebo stres z neznámého uzavřeného prostředí. Nejprve vyhledávejte místa klidnější, pokud je pes zvládne bez projevů strachu anebo agrese, začněte vyhledávat místa rušnější a více frekventovaná. Pokud se pes chová klidně, pochvalte jej a následně odměňte pamlskem. Je důležité chovat se emočně klidně, tedy nedávat najevo až přehnané nadšení, ale spíše vyvolat pocit, že takovéto situace se dějí naprosto běžně a nejsou nijak výjimečné. Tedy chválit, ale klidným nevzrušeným hlasem a hodně psa hladit.

Až zvládnete tuto fázi, začněte cíleně vyhledávat tzv. kritická místa (tedy místa, kde dříve byly problémy - bruslaři, kolaři, děti apod.). Opět se chovejte stejně, na svého psa mluvte klidným hlasem a v případě potřeby zesilte vazbu přímým tělesným kontaktem - pohlazení, poplácání. Doporučoval bych též na určitou dobu přerušit návštěvy cvičáku.

Celý proces bude nějaký čas trvat, náprava problematického chování je vždy časově náročná. Pokud vytrváte a budete mít dostatek trpělivosti, chování Vašeho pejska se hodně změní k lepšímu... Ale buďme realisty - 100% vyrovnaný jedinec už z něj nikdy nebude, jeho chování lze zkorigovat, ale pokud se zanedbá období socializace nebo pokud je Váš pejsek skutečně psychicky labilní, pak nezbývá než se s tím prostě smířit. Ale nevěšte hlavu, pokud se budete řídit výše uvedeným postupem, pak hodně věcí ještě zvládnete napravit - k tomu Vám držím všechny palce!

 

(29.8.2001)
Tazatel: Michelle Lozkova (tento dotaz přišel ze zahraničí)
Plemeno psa: dobrman

Dotaz: Zdravim opet do Cech a jsem tu znovu se svym Faustem a problemem, ktery mne tentokrat opravdu desi. Faust uz ma osm mesicu, meri 78 cm, a zacina dospivat. Mam problem s tim, ze pokud je na volno, utika za ptaky leticimi na obloze a dnes zcela ignoroval moje povely na navrat a vbehl mi na silnice, kde probihal mezi auty. Neni to poprve co se to stalo a ja si nejsem jista jak bych mela v tomto pripade zareagovat. Vratil se az na nekolikaty povel, a to jsem ho zase nemohla karat. Jestli by jste mi mohl poradit uz jsem zaslechla navrhy, trochu do psa autem narazit, aby si to zapamatoval, ale to bych opravdu delala nerada, mam strach o jeho zdravi. Dekuji moc.

Odpověď: Dobrý den, zdravím Ameriku :-) Tedy, pokud má Faust Vámi uváděnou výšku, tak už je "kus psa", gratuluji... Já vím, že Vás asi tím pobíháním po silnici řádně vyděsil, ale v podstatě jste příčinu nazvala správně sama - dospívá, dostává se do psí puberty a Vám bude připadat, že Vás poslouchá čím dál méně. Bude se to týkat jeho poslušnosti obecně, vážně nemá smysl do něj najíždět autem - ano, spousta psů si takový zážitek pamatuje celý život, ale já skutečně nejsem zastáncem takových metod :-) Jediným lékem na toto období je zesílení vazby psa na Vás - důsledným výcvikem (ale hravou formou, nikoliv drilem) a a zvýšením jeho zaměstnání - jistě znáte pořekadlo "Kdo si hraje, nezlobí". Jeho zaměstnáním tedy budiž výcvik, aktivní procházky a zajímavé hry - aport, pokud rád plave (i když pravda, dobrmani vodu zrovna moc nemusí!), berte jej k vodě. Hodně se mu věnujte, pak období puberty překonáte bez větších těžkostí...

Pokud je Faust navolno, snažte se udržovat tzv. ovladatelnou vzdálenost (tedy vzdálenost od Vás, kdy ještě přiběhne na přivolání), často jej přivolávejte a odměňujte. Na vodítko jej dávejte pouze v odůvodněných případech. Pokud si v tomto období pes nezafixuje vazbu na svého majitele, už to nelze nikdy dohnat, proto je velmi důležité, aby pes měl pocit svobody a volby, aby se sám mohl rozhodnout, zda jste pro něj natolik důležitá, aby Vás respektoval a poslouchal Vaše povely. Pokud je na vodítku, tuto možnost volby ztrácí. Již jsem si vícekrát ověřil, že správně vedení psi chodí i navolno u nohy s větší spolehlivostí než na vodítku, kdy mají pocit, že jsou k této činnosti nuceni tahem vodítka - a to hrdí psi rádi nemají...

Vše je tedy o zvládnutí poslušnosti - pokud ji zvládnete, pak po určité době zjistíte, že Váš pes se najednou zklidnil, poslouchá Vás jako nikdy a Vy jste spolu s ním úspěšně prošla jeho nelehkým údobím psího dospívání... K tomu Vám přeji dobré nervy a dostatek trpělivosti - obojí budete potřebovat :-) Dejte vědět, jak se daří!

 

(29.8.2001)
Tazatel: Katka
Plemeno psa:

Dotaz: Děkuji mnohokrát za Vaši odpověď ! Mohla bych mít ještě doplňující otázky ? Zajímalo by mě, jestli je výchova dobrmana náročná. Jestli to není plemeno, které se lehce zkazí a může pak být nebezpečné i své rodině. Znám totiž takový případ ze svého okolí. Naši sousedi měli dobrmana (v paneláku :-) ) a ten pokousal vlastního pána. Jinak zkušenosti s výcvikem psa mám, měla jsem malého knírače (fenu) se kterým jsem chodila na cvičák. Je mi 26 let a dříve nebo později budu mít miminko :-) a proto by mě také zajímalo, jaký mají dobrmani vztah k dětem ?? Když si koupím teď dobrmana a např. za dva roky budu mít miminko, nehrozí nebezpečí, že pes začne žárlit a dítě nějak ohrozí ? Přece jenom mám dobrmany zafixované jako ostré psy. I když budu psa důsledně vychovávat, nemůže se mi vymknout situace z rukou ?? Vím, že některá plemena děti vyloženě milují a chrání je, ale o dobrmanech nic nevím.... A doporučoval byste mi spíše psa nebo fenu ? Tak snad jsem Vás svými dotazy příliš nezahltila. Předem mnohokrát děkuji za odpověď, přeji příjemný den.

Odpověď: Výchova dobrmana je stejně náročná jako výchova každého psa, který je temperamentní a má v sobě více zakódované obranářské a hlídací sklony - je nutno postupovat ve výchově a výcviku důsledně a začít od štěněcího věku. Každý pes se může při nevhodném vedení zkazit, nezáleží na velikosti ani plemeni, samozřejmě čím robustnější a ostřejší pes, tím pak následky mohou být závažnější. Pokud ovšem budete mít na svého psa dostatek času a budete se mu věnovat důsledně a s přiměřenou dávkou autority, nemusíte mít obavy. Dobrman si povětšinou sám vybírá, koho bude poslouchat, ale pokud si vybere Vás (respektive budete pro něj autoritou, kterou přijme), pak Vás bude poslouchat a chránit bezvýhradně.

Dobrman se bude při příchodu nového člena Vaší rodiny chovat jako každý jiný pes - nejprve bude chtít zjistit, co to pro něj znamená a jaká bude nová hierarchie smečky. Nejhorší, co člověk v takové situaci může udělat, je izolace a odhánění psa, který pak zcela přirozeně začne žárlit a trestat původce této pro něj nepříjemné situace - tedy dítě. Proto je nutno se zachovat tak, aby pes nejmladšího člena rodiny vzal za své "štěně", které bude chránit. Není to nijak těžké, jen je nutno dodržovat několik zásad - nejprve dovolíme psu dítě důkladně očichat, popř. i olízat (pokud "hygienikům" vstávají hrůzou vlasy na hlavě, pak bych rád připomněl, že pes je velmi čistotné a čisté stvořeníí a antiseptické složení jeho slin mu my lidé můžeme jen závidět), necháme jej asistovat při všech činnostech (přebalování, koupání, procházky) a velmi často jej hladíme, odměňujeme a vůbec mu dáváme najevo, že jej stále máme rádi a rozhodně jsme jej neodsunuli na to poslední místo v naší společnosti. Takto vedený pes nikdy v budoucnu nemá problémy se spolužitím s malým dítětem, ať se jedná o sebeostřejší plemeno. Skutečně nemusíte mít obavy :-)

Jestli pes nebo fena - už jsem to zde několikrát rozebíral, pes je dominantnější a vyrovnanější, fena je poddajnější, mazlivější, ale méně vyrovnaná. Pes utíká za háravou fenou, fena hárá a několik dnů během hárání sama aktivně vyhledává psy. Pokud nehodláte mít chovnou stanici, spíše bych doporučoval psa, ale záleží na Vás, žádný výhradní důvod pro psa nebo naopak pro fenu není...

 

(28.8.2001)
Tazatel: Katka
Plemeno psa:

Dotaz: Zdravím, měla bych jeden dotaz... Zajímalo by mě, zda-li existuje nějaký pes, který může být chován v paneláku aniž by trpěl, moc nelíná a je dobrý obranář pro svého pána ??? Na velikosti nezáleží, pouze by to neměl být "pidi psík". Děkuji.

Odpověď: Skutečností je, že až na několik výjimek všechna psí plemena línají - některá více, jiná méně. Pokud však budu vybírat z plemen, která línají méně, vyjde mi v podstatě jedno plemeno, které bych s klidným svědomím doporučil - tím plemenem je dobrman, který jednak splňuje požadavky na dobrého obranáře, jednak je vhodné jej chovat v bytě, protože po pravdě řečeno, z původně otužilého psa výběrčího daní pana Dobermanna se stal pes, který se se sychravým venkovním prostředím již příliš nekamarádí. Do panelákového bytu má i vhodnou velikost, a pokud bude mít dostatek pohybu při venkovních vycházkách a budete se mu dostatečně věnovat, trpět určitě nebude :-)

 

(19.8.2001)
Tazatel: Ivana P.
Plemeno psa: labrador

Dotaz: Děkuji Vám, za krásné stránky a Vaše velmi užitečné rady. Dnes se chci pouze ujistit, jestli veterináři radí dobře. Mou tří měsíční fenečku už trošku znáte. V knihách se dočítám, že je velmi vhodné pejska do roku nekoupat. Radila jsem se z veterinářkou, zda ve velkých parnech mohu fenečce napustit třeba vaničku s čistou vodou a ona mi to vřele doporučila. Teď máme za sebou už třetí očkování a ona mi doporučila koupání fenky i ve volné vodě. Nemohu jí nějak ublížit? Jde asi o zanesení nečistot do uší s následkem infekce. Nemá to nějaké neblahé účinky na vývoj srsti? Děkuji a prosím o zaslání odpovědi na výše uvedenou e-mailovou adresu.

Odpověď: Já děkuji za milé ohodnocení mé práce :-) Ohledně koupání všem doporučuji jednu věc - nepoužívat při koupání psa nikdy šampony (ani psí nebo dětské!), protože pokožka psa obsahuje sama o sobě ochranné látky, které se působením těchto šamponů ničí a psi pak mají problémy s ekzémy, vysušováním kůže, vypadáváním srsti apod. Osobně jsem zastánce tzv. "přírodní koupele", tedy nechat pejska pořádně vyřádit v čisté přírodní říčce. Pokud se pes dostaví z procházky ve skutečně špinavém stavu, pak jej lehce opláchněte čistou vodou a do sucha vytřete. Opět - žádné šampony, nic takového. Spousta psích plemen (hlavně dlouhosrstých) má navíc srst se samočisticím efektem, takže příroda udělá spoustu práce za Vás...

Zhruba do půl roku věku je nutno dávat velký pozor při koupání ve volné přírodě, právě z důvodu zanesení infekce do ještě velmi zranitelného vnějšího zvukovodu. Pokud ovšem ihned po koupání uši opatrně vysušíte a vyčistíte, tomuto riziku předejdete. Jak jsem již psal v nedávném příspěvku, doporučuji aplikovat jednou měsíčně (u štěňat s převislými slechy 2x měsíčně) přípravek "Epi-Otic" - ten dostanete u veterináře, který Vám také vysvětlí správnou techniku čištění uší.

Tedy: koupání ve volné přírodě do půl roku věku opatrně, poté naprosto bez problémů, je to pro psy daleko vhodnější než jejich každotýdenní trápení různými šampony, které je bohužel tak rozšířeno hlavně mezi chovateli "výstavních" jedinců menších dlouhosrstých plemen... A labrador je plemeno, které nadevše miluje vodu :-)

 

(12.8.2001)
Tazatel: Ivana P.
Plemeno psa: labrador

Dotaz: Přeji krásný den a děkuji Vám za radu ohledně krmení. Mojí fence jsou  tři měsíce a máme dost problémy s poslušností. Je velmi chápavá, ale i vyčůraná. Pozná předměty,které může nosit a okusovat od těch co nesmí. Předměty které smí nosit ráda a ochotně přinese a na povel pust po přemlouvání i pustí. Bohužel předměty které nesmí nosit (jako jsou kameny a různé věci které najde na dvoře),nepřinese naopak s nimi utíká a pokuď jí již nalákám na pamlsek nechce pustit a při odebírání s tlamy hrozně vrčí. Nevím jak ji mám vysvětlit, že i takovéto předměty mi musí vydat.
Poslední dobou, pokud si k ní sednu na zem štěká a vrčí i na mě. Nevím co po mě chce. Nejdříve jsem asi myslela, že mě vybádá ke hře, ale hrát si nechce. V případě, že zlobí už opravdu hodně a kouše, vytahám ji za kůži za krkem s povelem fuj, ale ona se ještě více rozdovádí. Můžu jí plácnout přes čumáček, aby opravdu věděla že to nesmí?? Děkuji a žádám o odpověď na výše uvedenou e-mailovou adresu.

Odpověď: Štěňata jsou samozřejmě hravá a zkoušejí, co všechno si mohou dovolit. Je také pravda, že tříměsíční štěně je již velmi učenlivé a chytré, navíc se v tomto věku začíná i projevovat dominance nebo naopak submisivita budoucí psí osobnosti. Proto je nezbytné už v této době štěně vychovávat a určovat, co smí a co ne.

Pokud je štěněcí vrčení skutečně projevem vzdoru a ne výzvou ke hře (zde je nutno dobře rozlišovat), je nutno reagovat tak, jak je štěně zvyklé od své matky-feny: tedy důrazné VYTŘEPÁNÍ, nikoliv jen vytahání za kůži na krku. Věřte, že každé štěně na světě ví, co to znamená a rychle si dá říci. Ovšem samozřejmě je někdy nutné vytřepání opakovat, ale těch opakování až tolik být nikdy nemusí :-) Co se týká plácnutí přes čumáček, štěněti to sice fyzicky neublíží, ale z hlediska další výchovy a výcviku to rozhodně nedoporučuji - malé štěně se nesmí začít bát Vaší ruky, jinak budete mít později problémy například s přivoláním. Vaše ruka musí být v tomto věku psa synonymem pochvaly a důvěry...

Je to vše jen otázka času a věku, nedá se ještě mluvit o neposlušnosti. Zatím je to jen otázka výchovy, ale doporučuji začít fenku trošičku zaměstnávat základy výcviku - přivolání, povel "Sedni!", chůze na vodítku u nohy. Vaše labradoří slečna se při tom i zdravě unaví a vybije svoji energii :-)

 

(10.8.2001)
Tazatel: Darina
Plemeno psa: dalmatin

Dotaz: Dobry den, chcela by som sa dozvediet nieco blizsie o DEMODIKOZE. Co je to za koznu chorobu, ako k tomu prisiel, ako sa to da liecit, ako tomu predchadzat. Alebo, neviete mi poradit nejaku odbornu knihu, al. nejaku web stranku, na ktorej by som nasla tieto informacie. Moj hafan - Cezar - mal v aprili 3roky. Velmi pekne dakujem a prajem prijemny den.

Odpověď: Dobrý den, o odpověď na tento dotaz z lékařské oblasti jsem opět požádal MVDr. Davida Nejedla:

Demodikóza je parazitární onemocnění kůže, způsobené u psů Demodexem canis, jiným označením např. trudník psí, červená prašivina. Objevuje se častěji u krátkosrstých plemen s delším nosem (dobrman, dalmatin, jezevčík,…). Oproti jiným parazitárním onemocněním neprobíhá demodikóza náhodně, ale souvisí s imunitním stavem jedince. Nepřenáší se mezi dospělými psy, ale pouze mezi matkou a štěňaty. Demodex žije v chlupových folikulech, zde způsobuje zánět šířící se posléze do okolní kůže.
Trudníci se vyznačují typickým doutníkovitým tvarem těla , jsou poměrně velcí (0,3-0,5 mm) a druhově specifičtí (kočka i pes mají svého trudníka).
Rozeznávají se dvě formy onemocnění- juvenilní demodikóza (vyskytuje se v štěněcím období) a demodikóza dospělých psů. Někdy se jako samostatná forma uvádí demodikóza kůže tlapek, takzvaná pododemodikóza.
Mechanismus onemocnění je zhruba následující : U mnoha psů žijí trudníci v chlupových folikulech, aniž by se u nich onemocnění projevilo. Pokud je jedním z těchto přenašečů březí fena, vlivem zvýšených hladin pohlavních hormonů dojde k většímu namnožení parazitů a jejich migraci do kůže okolí bradavek mléčné žlázy. Při sání mléka dochází k největšímu kontaktu štěněte s matkou na čumáčku a předních tlapkách štěněte. Podle současných poznatků veterinární medicíny je toto jediný možný přenos demodexe mezi dvěma jedinci. Parazit se přemístí z mléčné žlázy matky do chlupových folikulů na čumáčku a někdy též předních tlapek štěněte.
Jak již bylo výše napsáno, souvisí toto onemocnění se stavem imunitního systému. Bylo zjištěno, že vyšší incidence onemocnění demodikózou se vyskytuje v příbuzenských liniích s vrozeným snížením imunity. Navíc trudník pokud se namnoží, vylučuje látky které přispívají k prohloubení dalšího snižování obranyschopnosti organismu.
Při juvenilní demodikóze se zpravidla u několika štěňat ve vrhu objeví v různém stáří nenápadné nesvědivé lysinky na čumáčku, později i jinde po těle. Tyto lysinky často sami vymizí za několik týdnů v době,kdy již naplno začnou fungovat všechny složky obranyschopnosti organismu. V takovém případě často majitel nemusí nic zpozorovat. V opačném případě lysých míst po těle přibývá, začínají se zvětšovat a spolu s tím jak se do rozrušených chlupových folikulů přidružuje bakteriální infekce, začínají taková místa silně svědit a rudnout. V této fázi většinou chovatelé navštíví veterináře.
Zdravý dospělý pes za normálních okolností demodikózou neonemocní. Pokud se v dospělosti klinická forma demodikózy projeví, bývá vždy spojena s vrozeným nebo získaným oslabením zvířete (podvýživa, stres,nádory, či jiná souběžná onemocnění). Proto i léčba tohoto onemocnění u dospělých je delší, obtížnější, s opatrnou prognózou úplného vyléčení.
Léčba se stanovuje individuelně podle věku a pokročilosti onemocnění. Aplikují se léčebné šampony čistící kůži od bakterií do hloubky chlupových folikulů, v kombinaci s antiparazitárními oplachy. Celkově se podávají látky posilující imunitu, často je nutno použít i celková antibiotika. Zatímco u štěňat může dojít i k samovyléčení, léčba dospělých psů může trvat i několik týdnů až měsíců.
Psi i feny, kteří v dospělém věku onemocní zánětem kůže způsobeném demodexem se v žádném případě nedoporučuje dále zařazovat do chovu. U takových jedinců je velké riziko, že na své potomky přenesou jak tohoto parazita (u fen), tak i vrozenou poruchu imunitního systému, jež umožnila jeho klinickou manifestaci.

MVDr. David Nejedlo

 

(7.8.2001)
Tazatel: Libuše Hubáčková
Plemeno psa: anglický kokršpaněl

Dotaz: Dobrý den, předem mého dotazu Vám chci poděkovat za Vaše velice poučné stránky, ve kterých jsem už našla mnoho užitečných rad.

Mám rok a tři měsíce starou černou fenku anglického kokršpaněla. Je velice, velice živá, inteligentní, i "vyčuraná", má ráda všechny psy- ty vlastně miluje, děti i dospělé. Musím podotknout, že to není můj první pes, před tím jsem měla také fenku angl. kokra (14 let), jen povahově byli úplně jiné.

Se Zuzkou chodíme na cvičák od ledna t.r., základní povely zvládáme dobře (na podzim děláme zkoušky ZMMP, které jsme si už vyzkoušeli předem na výbornou), pubertu jsme více méně už také zvládli, jediným problémem zůstává APORT... Pes ho bere jako kořist, při odhození zůstane u nohy, na povel aport pro něj vesele a rychle běží, ale už ho nepřinese. Zjistila jsem, že doma si s ní rodiče hráli na "přetahovanou" a zřejmě od té doby takto "vyvádí": Tím pádem ani nedotáhneme do konce VYHLEDÁVÁNÍ. Velice ráda tento cvik dělá, dokonce bych řekla s ohromnou radostí, ale při najití už ho nepřinese...

Předem děkuji za radu a přeji příjemné dny s Vaším miláčkem Dinem.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za Vaše hezké přání - totéž přeji já Vám a Vaší fence Zuzce. K Vašemu dotazu - nácvik aportu není zas až tak složitý. Pouze je nutno postupovat po fázích a teprve po zvládnutí předchozí přejít k následující:

  1. Předmět používaný pro nácvik aportu musí být pro pejska přitažlivý. Musí mít tu správnou velikost, váhu i správnou tvrdost materiálu, nesmí být příliš měkký ani příliš tvrdý. Začínáme tím, že jej pejskovi vkládáme do tlamy a za povelu "Drž!" mu sevřeme tlamu. Vždy jen na chvíli a zkoušíme, zda pes aport nepouští.
  2. V další fázi se snažíme lehce psu aport z tlamy vytáhnout, opět používáme povel "Drž!". Pes by měl zareagovat tím, že sevření zesílí (je to přirozený reflex), za což ho chválíme.
  3. Pokud pes aport již spolehlivě drží, pustíme jej a pomalu před pejskem couváme za současného lákání povelem "Přines!". Zpočátku couváme skutečně pomalu a občas po aportu sáhneme, abychom podpořili reflex stisku čelistí.
  4. Po zvládnutí této fáze již pejskovi aport hodíme, nejprve ovšem na krátkou vzdálenost - začneme tak na 2 metrech. Jakmile jej uchopí (což, jak píšete, již Vaše fenka zvládá), povelem "Přines!" okamžitě voláme psa k sobě, za současného couvání. Pokud předchozí 3 fáze pes zvládl, zvládne již i tuto. Pokud by měl tendenci aport pouštět nebo "překusovat", uplatníme povel "Drž!".

Jakmile toto zvládnete, postupně prodlužujte vzdálenost a vhodně používejte povel "Přines!" a "Drž!". Pokud by Vaše fenka upouštěla aport příliš brzy, couvejte a opět ji volejte k sobě. Musíte docílit toho, že aport skutečně přinese tou nejkratší cestou až k Vám! Toto posílíte tím, že za správné provedení cviku ji vždy bouřlivě pochválíte a odměníte pamlskem. Právě tato odměna je nejdůležitějším podnětem - pes musí běžet a přinést aport právě proto, aby od Vás byl pochválen a dostal odměnu... Na stejném principu pracují mimochodem například i psi, kteří vyhledávají drogy - právě pro tu závěrečnou pochvalu :-)

Nácvik aportu je něco, co pejsky až na malé výjimky obvykle velmi baví. Ovšem pravdou je, že nedostižnými aportéry stále zůstávají němečtí a belgičtí ovčáci...

 

(7.8.2001)
Tazatel: Roman
Plemeno psa: zlatý retriever

Dotaz: Uvodom vsetkych pozdravujem a vopred dakujem za odpoved. Rad by som sa opytal na Vas nazor na krmivo ACANA. Je porovnatelne so znamymi a kvalitnymi krmivami ako napr. EUCANUBA a je vhodne pre toto velke plemeno? A este jedna otazka prosim. Boli sme spolu pri jazere a nase male sedem a pol tyzdnove stena si samozrejme vliezlo do vody a plavalo. Nemoze vzniknut nejaky napr. zdravotný problem pri takomto malom steniatku  aj ked tzv. "vodneho" plemena ? Vopred Dakujem.

Odpověď: Také Vás zdravím :-) Můžete být zcela bez obav, ACANA patří mezi kvalitní krmiva plně srovnatelná s jinými dobrými značkami. Sedm a půl týdenní štěně krmte řadou "Puppy Junior"

Tak malé štěně do vody ještě nepouštějte, skutečně by mohlo lehce dojít například k zánětu zvukovodu. Pokud Vám štěně přeci jen do vody uteče, vždy je nutno co nejdříve uši pořádně vysušit smotkem vaty - ale velmi opatrně, nechte si předvést od Vašeho veterináře. Doporučuji i dvakrát do měsíce vystříkat zvukovody prostředkem Epi-Otic (opět Vám prodá veterinář). Plemena s převislýma ušima, mezi něž patří i zlatý retrívr, jsou k zánětům zvukovodu náchylná a je zapotřebí jim věnovat v této oblasti zvýšenou péči.

Na druhou stranu - Vy i Váš pejsek už víte, že plavat umí :-) A počítejte s tím, že jako správný zástupce svého plemene vymete kdejakou louži... udržet zlatého retrívra od vody je mnohdy nadlidský úkol, i v zimě - mohu potvrdit z vlastní zkušenosti!

 

(5.8.2001)
Tazatel: Katka
Plemeno psa: zlatý retrívr

Dotaz: Děkuji za radu, už je to opravdu lepší. A co se týká fenek, tak jsme museli posílit plot, protože sousedovic roční fenka rotvailera se podhrabávala a chtěla si s Falkem nejen hrát :-), ten neprotestoval a nepřišel na povel, i když jsme ho lákali na ty největší pochoutky, které má rád. Láska je láska.

Odpověď: Velmi mě těší, že už se vše dostává do normálu... No, zlatí retrívři jsou vyhlášení milovníci a fenkám se líbí. Až se ve Vašem okolí jednoho krásného dne objeví štěňata s dlouhou světlou srstí, budete vědět, čí jsou :-)

 

(27.7.2001)
Tazatel: Katka
Plemeno psa: zlatý retrívr

Dotaz: Náš Falco, jak jsem již dříve o něm psala, vyrostl v 7 měsíčního puberťáka. Zvládá základní povely i venčení. Jen bych se chtěla zeptat, jakou stravu bychom mu měli podávat, pokud má řídkou stolici. Dostává Happy Dog (podávala jej chovatelka), mixový s konzervami REX a Frolíky. Jinak mu chutnají Jogurty a šlehané krémy. Měl by dostávat více "suché" stravy? Děkuji a pozdravuji Dina.

Odpověď: Dobrý den, zdravíme Falca :-) Je to přesně tak, jak píšete, chtělo by to opravdu více té "suché stravy"... Jogurt, pribináček a podobné výrobky mohou být pouze jako doplňky, pokud je jich podáváno větší než "zdravé" množství, je výsledkem řídká stolice, popř. jiné zažívací problémy. Doporučoval bych jogurty&spol. podávat tak 1 - 2x týdně, jinak krmit pouze granulemi, jednou týdně můžete přidat kvalitní masovou konzervu.

Uvidíte, že do týdne bude vše jak má být. Utíká to, Falco je určitě fešák! Co fenky, už ho zajímají :-) ?

 

(26.7.2001)
Tazatel: Martina
Plemeno psa: labradorský retrívr

Dotaz: Mam takovy problem nevim co si mam myslet. Tady u nas je veterina pekna nove prestavena, ale hrozne draha o pomalu 100% nez tady kousek takovy dedula, ktery je velice levny. No dneska jsem byla na injekci s trimesicnim stenatkem labradora a bylo nam receno, ze poprve byla ockovana spatne a ze je tedka musi naockovat jeste jednou a za tri nedele znova proti vztekline na cely rok. Poprve byla ockovana Eurican DHPPI2 a ted podruhe ji dal Biocan DHPPi nevim vubec co si mam myslet muzete mi nekdo poradit jestli jednal spravne? Nemam vyzkousenou zadnou dobrou veterinu a obe me prisli no nevim neudelalo to na me dobry dojem. Tak bych se potrebovala poradit. Pokud mate nejake rady navic klidne se podelte budu rada. :)

Ahoj mam zase problem stim stenatkem labradorky 3 mesice. Cura mi na postel a kdyz ji zato chci vynadat tak se strachy pocura a vubec kdyz nekdo prijde a je cizi tak zacne curat. Nevite jak mam tohle vyresit, nebijem ji jenom kricime. Myslite ze to prejde a nebo to bude delat uz porad?

Odpověď: Dobře, ale berte to prosím jako můj osobní názor vycházející z informací, které od Vás mám :-) Takže - nelze paušálně říci, zda je lepší veterinář "moderního typu" se špičkovým vybavením a také patřičně drahý, nebo starý praktik, který má léta praxe, ale nové metody a poznatky mu nic neříkají. Osobně dělím veterináře prostě na dobré a špatné a setkal jsem se zástupci obou skupin... každopádně pokud veterinář prohlásí, že štěně bylo naočkováno špatně, trval bych na tom, aby mi vysvětlil důvod. Malé štěně není zkušební materiál, do kterého mohu ládovat kvanta injekcí jen proto, že preferuji jinou vakcínu. Platí určitá vakcinační schemata (pro kazdý typ vakciny poněkud jiná) a platí, že jakou vakcinou bylo štěně "načato", takovou se celá vakcinace dokončí. Jsou vakcinace "pomalé", trvají déle, ale pro štěně jsou méně zatěžující, a vakcinace "rychlé", které ovšem organismu malého psa dají zabrat daleko více. Co veterinář, to jiný názor... Navíc názor, že štěně má být na necelých 4 měsících očkováno proti vzteklině, je také mírně řečeno diskutabilní - běžně se očkuje proti vzteklině na 6 měsících! Štěně je vystaveno ve věku 3 - 4 měsíců takovému náporu vakcinačních injekcí a odčervovacích preparátů, že opravdu není dobré organismus zatěžovat ještě více.

Moje rada? Zkuste buď ještě jinou veterinu (dokud je čas), nebo si zjistěte mezi lidmi, jakou mají jednotlivá pracoviště pověst - z hlediska profesionálního, ne finančního...

Vaše labradorka se počurává, protože je a/ ještě malá a moč neudrží (dostatečně venčit!), a b/ z důvodu submisivního (podřízeného) chování. Pokud na ni křičíte, je to to nejhorší, co můžete udělat! Její strach a podřízenost tím ještě posilujete, ona se podle toho chová a je to začarovaný kruh. Ona se prostě bojí, je malá a z cizích lidí má strach - nesmí ho mít ještě i z Vás. Jsou jí 3 měsíce - je to malé psí mimino. Nebojte se, nezůstane jí to (pokud ovšem nebudete její submisivitu posilovat!), ale musíte jí dát šanci, aby získala určité sebevědomí. Hry, pochvaly, pozornost... ne křičení. Přečtěte si prosím i starší příspěvky v této poradně, určitě Vám pomohou se zorientovat v psím životě a psím myšlení.

Jsem velmi rád, že Vám na Vaší fence tak záleží, a věřte mi, spousta věcí se změní k lepšímu s tím, jak bude Vaše labradorka vyrůstat a jak Vy ji budete vychovávat :-)

 

(26.7.2001)
Tazatel: Květa
Plemeno psa: labradorský retrívr

Dotaz: Dobrý den, již jednou jste mi dobře poradil a další spoustu rad a poučení nalézám na Vašich stránkách, které jsou opravdu skvělé.
Náš Alf se již trošku (opravdu trošku) zklidnil, nebo je spíše o trochu rozumnější. Hodně se už naučil, jen pořád obtěžuje kolemjdoucí, vždy mu včas řeknu „FUJ" a někdy se již jen posadí a dívá se, někdy to nevydrží, zvlášť, když jde nějaký psík nebo ti lidé se na něj podívají a něco mu řeknou, ale myslím že to časem zvládneme úplně. Problém je v tom, že když jde o lidi nebo o psi tak se snaží udržet, ale pokud se jedná o naší Korelu Filípka, tak vůbec nereaguje a pokud ano, tak jen v případě, že ho držím a to jen tak na vteřinu. Když je v kleci tak se ho skoro vůbec nevšímá, pokud ptáček způsobí nějaký hluk tak se jen tak koukne, někdy si vyskočí až k němu a koukají na sebe, když nikdo není doma, tak jsou spolu v jedné místnosti a vše je asi v nejlepším pořádku, ale když ho pustíme prolítnout, tak se ho Alf snaží chytit a papoušek se samozřejmě nenechá. Najde si místo výše položené a tudíž pro něj bezpečné a Alf se ho za chvilku přestane všímat, ale jakmile se zase rozletí tak běhá za ním. Ostré „fuj", které jindy působí nyní ignoruje, následné vytahání za kůži je bezpředmětné, on se za ním rozběhne ihned znovu. Nevím co s tím, psovi mých rodičů (voříšek) to stačilo vysvětlit jednou nebo dvakrát. Vím, že labradoři jsou lovečtí psi, ale stejně by asi neměli honit zvěř bez povelu. Tchýně by si Filípka ráda vzala, ale mě se nechce ho takhle dávat pryč. Vím, že musíme být s Alfem trpělivý, ale zde se žádné výsledky ani pokroky neobjevují.
Bylo mi poradkyní z Retríver klubu nabízeno a doporučováno krmivo Happy Dog (tuším, že z lososa a králíka), chtěla bych vědět, jestli o něm něco víte, předtím jsem o něm nikdy neslyšela, ani klady ani zápory. A ještě bych se chtěla zeptat, kdy je vhodné přejít ze štěněcího krmiva na normální (nyní krmím K - 9). Děkuji.

Odpověď: Dobrý den, velmi mne těší, že Vám mé rady pomohly :-) Máte pravdu, lovecký pes samozřejmě nesmí honit zvěř bez povelu... ale strašně rád by to udělal! Je to pak samozřejmě otázka výcviku a poslušnosti, ale Váš Alf je ještě hravé štěně a cokoliv, co se rychle pohybuje, pro něj pudově představuje kořist, něco, co je třeba honit. Velmi dobře ví, že do klece za ním nemůže, ta pravá zábava pro něj začne, teprve když korelu vypustíte.

Labradoři to prostě jako všichni lovečtí psi (a nejen oni) mají v krvi a jediný lék na to je Vaše autorita a zvládnutá poslušnost. Bude to chvilku trvat, Alf také vyroste a zmoudří... zatím praktikujte naprosto jednoduchou věc. Psa posaďte a postavte se vedle něj. Jakmile korelu vypustíte, stůjte těsně vedle Alfa a mějte ruku připravenou nad jeho krkem. Jakmile vyrazí, razantně jej strhněte za kůži na krku zpět do sedu a ostře pokárejte "Nesmíš!" (raději než "Fuj", "Nesmíš!" je příkaz platící vždy bez výjimky). Budete to muset udělat třeba 100x, ale nesmíte psa nechat vyběhnout. Jakmile bude klidně sedět, bouřlivě jej pochvalte a dejte mu odměnu. Začněte si s ním hrát a odpoutejte jeho pozornost od korely - jakmile by ji začal znovu honit, opět jej posaďte a pokárejte. Po několika dnech (cvičte to každý den) uvidíte, co pro něj bude přednější, zda pták nebo Vy, hra a odměna - a navíc si touto "převýchovou" velmi hezky posílíte autoritu :-)

HappyDog je vyráběn bavorským výrobcem krmiv, firmou Interquell GmbH. Nemám s ním osobní zkušenosti, ale podle toho, co jsem o něm slyšel nebo četl, jím klidně můžete Alfa krmit. Nejedná se o "podřadné" krmivo. Ale pokud krmíte K-9, doporučuji u ní i zůstat. Pokud se týká přechodu na normální krmivo, u labradora bych doporučoval v 6 měsících věku a krmit 2x denně - ráno 1/3, večer 2/3.

 

(26.7.2001)
Tazatel: Sylva Bryjová
Plemeno psa: maltézáček

Dotaz: Máme pětiletého maltézáčka - kluka. Poslední půlrok se nám mstí (nebo si to aspoň myslíme), když mu panička odejde do práce. Činí tak tím, že jí pomočí postel, na které spí. Poslední dobou se to stupňuje tak, že močí i na pošltáře, deky, šusťáky či vyprané prádlo položené v jeho dosahu a to nejen na její posteli, ale i na jiných a navíc, i když je doma. Jediná postel, kterou nechá být je má a mého přítele. Snad proto, že z něj má respekt a je jediná, na kterou nesmí. Vždycky ho za to potrestáme tím, že mu do toho namočíme čumák a pleskneme ho přes zadek. Určitě to nedělá proto, že by byl málo venčený.
Nutno dodat, že si do svého věku nezvykl být sám doma a je tak trochu hysterka. Možná je to handicap od předešlého majitele, který ho nechával třeba i dva dny v kuse doma samotného. I když jsou to už čtyři roky. My si s ním všichni hrajeme a mazlíme, takže nemůže mít pocit, že ho nemáme rádi nebo, že je odstrčený. Děkuji moc za odpověď.

Odpověď: Vzhledem k faktu, že se jedná o dospělého psa, usuzuji (pokud vyloučím zdravotní poruchu) na typické stresové chování. Nemyslím si, že by to bylo způsobeno tím, že zůstává sám doma - předpokládám, že tomu je již dlouhou dobu navyklý - spíše si myslím, že se jedná o odraz nějaké změny ve "smečce", tedy rodině, ve které žije. Takto se chová pes, který se cítí být přehlížen a chce na sebe upozornit - když se vrátíte zpět do doby, kdy se takto začal chovat, nevzpomenete si na nějakou změnu, něco, co se v jeho prostředí dosti zásadním způsobem změnilo? Pětiletý pes již má své ustálené návyky a ustálené prostředí, změny jej dokážou vyvést z míry a může se pak projevovat právě takto...

Bohužel mám málo informací, ale tato záležitost toho může být důvodem. Také to může mít zcela jinou příčinu, třeba to, že vám před domem každý den dělají stavební práce se sbíječkou a on se sám prostě jen bojí hluku, který jej vystresuje. Pokud se jedná o psychicky labilnějšího jedince, což i naznačujete (a čím se i toto plemeno často vyznačuje), může to být spouštěcí mechanismus takového chování...

Takovéto náhlé změny chování (hlavně u dospělých jedinců) mají vždy svůj důvod, bohužel se ovšem na dálku špatně diagnostikují. Ale zkuste zapátrat, jakmile odstraníte příčinu, vrátí se i chování Vašeho pejska k normálu :-) Držím palce!

 

(25.7.2001)
Tazatel: Ivana P.
Plemeno psa: labrador

Dotaz: Dobrý den. Mám dvou měsíční štěňátko a mám dotaz na stravu. Každý mi radí něco jiného a já nevím co je správné. Od majitele jsme si přivezli štěně navyklé na stravu ANKA a v té jsme také pokračovali. Doplňuji vitamíny CALCI-PLUS a konzervama PEDIGRI. Jednou deně má  mléčný chod (tvaroh z mlékem, krupicovou kaši, jogurt apod.). Uznávaný chovatel labradorů mi vynadal, že v žádném případě ji nemám dokrmovat vitamíny, že se bude vápník a calcium ukládat v kostech a budou jí vyrůstat výrustky na kostech a to platí prý i o tvarohu. Chtěla jsem přejít na K-9, ale jsem už zmatená  a nechci své fence nějak ublížit. Děkuji.

Odpověď: Zcela chápu, že jste zmatená. Rád se pokusím uvést věci na pravou míru a pomoci Vám, snad Vás i trochu uklidnit. Takže:

  1. Naprosto správně jste pokračovali podáváním stravy, na které štěně bylo zvyklé od chovatele. Je to pro štěně nejméně stresující a pokud se jedná o granule kvalitní (mezi něž lze řadit i zn. Anka) a určená pro štěňata, je to naprosto v pořádku.
  2. Každé štěně potřebuje pro svůj zdárný vývoj ROZUMNOU dávku vitamínů a ROZUMNOU dotaci kalciem. Kalcium je naprosto nezbytné v tomto vývojovém stadiu pro správnou tvorbu kostry, deficit se projeví růstovými problémy, které si pes ponese i v dospělosti. Po pravdě řečeno, Vámi citovaného chovatele labradorů nechápu, neboť vápník (= kalcium) se MUSÍ ukládat, neboť se jedná o základní stavební surovinu pro tvorbu kostí... Na druhou stranu, vitamíny a kalcium je nutno dodávat v rozumné míře (zde nejlépe poradí veterinář), neboť přemíra těchto látek škodí. Osobně bych raději dodával kalcium v tabletách, "mléčný chod jednou denně" je skutečně přespříliš, štěně z toho bude mít velmi brzy trávicí potíže. Jinými slovy - vitamíny a kalcium rozhodně ano (v krmivu tyto látky obsaženy jsou, ale ne v dostatečném množství pro mladé štěně), ale nesmí se předávkovat. Doporučuji prokonzultovat s veterinářem.
  3. Pokud Vašemu štěněti granule Anka chutnají a jsou určeny pro štěňata, není důvod měnit značku.

Ještě bych rád zdůraznil, že mléko je pro psy naprosto nevhodné - psi neumějí zpracovávat laktózu, štěňata sice tuto schopnost většinou ještě mají, ale s věkem ji ztrácejí a mléko pak způsobuje jen a pouze zažívací potíže. Stačí ten tvaroh jako přídavný zdroj vápníku, ale znovu říkám, raději dávejte tablety, které obsahují i další látky potřebné pro navázání vápníku na organismus psa. Vápník totiž sám o sobě nestačí.

V každé případě se nebojte, své fence neublížíte, pokud se zařídíte podle těchto bodů - a navštivte svého veterináře a i s ním tyto záležitosti proberte, určitě Vám poradí tu správnou dávku vitaminů i kalcia. Velmi si vážím toho, že Vám zdravý vývoj Vašeho pejska tak leží na srdci :-)

 

(24.7.2001)
Tazatel: Zdenka
Plemeno psa: malý knírač

Dotaz: Dobrý deň všetkým priateľom zvierat a psov zvlášť, chcela by som Vás opäť poprosiť o radu. Mohli by ste mi napísať-poradiť, či je podľa Vás vhodné krmiť 4-mesačného malého bradáča krmivom "Nutrican". Myslím tým, čo sa týka zloženia - či psík dostane v tejto potrave dostatok všetkých látok, ktoré potrebuje pre svoj vývoj. Je to totiž veľký "papkáč" a zo začiatku sme krmili Eukanubou a psík nám veľmi vyrástol - v priebehu mesiaca 9 cm a tak nám poradili krmiť niečim čoho je viac na objem, pretože šteniatko bolo stále hladné.
Ďakujem vopred za odpoveď a želám veľa úspechov.

Odpověď: Nemusíte si vůbec dělat starosti. U všech kvalitních kompletních granulovaných krmiv platí, že obsahují ve vyváženém poměru všechny živiny, minerály, chemické prvky a vitamíny nutné pro zdravý vývoj psa. Protože štěňata mají samozřejmě jiné nároky na výživu než například dospělí psi, psi v zátěži nebo kojící feny, je zapotřebí štěně vždy krmit odpovídající řadou - většinou mají tato krmiva za označením výrobce například slůvko "Puppy" (tj. štěně), které značí, pro kterou věkovou kategorii psa je krmivo určeno.

Značková krmiva mají víceméně stejné složení. Pokud vyberete renomovaného výrobce a řadu určenou pro štěňata, máte skutečně jistotu, že pejsek dostane v potravě to, co potřebuje. Doporučuji pouze přidávat vápník pro pokrytí potřeb vývoje kostry a později výměny zubů.

Co se týče krmného režimu - rozdělte denní dávku (ne více, držte se doporučení výrobce) na 3 díly a podávejte ráno, v poledne a večer. To, že štěně vyrostlo za měsíc o 9 cm, je v pořádku - štěňata se skutečně nejprve vytáhnou do výšky (pro ilustraci se podívete na fotografie mého psa zde), pak se růst zpomalí a štěňata začnou mohutnět. Každé štěně i dospělí psi by se až na výjimky krmili při každé vhodné příležitosti (je známo, že kočka se nepřežere, ale postavte před psa kbelík krmení a pes jej zdolá, kdyby měl prasknout :-)), ale neznamená to, že by měli skutečně hlad v tom pravém slova smyslu - jedná se o dědictví po divokých předcích a "předkrmení se" do zásoby. Pokud je zapotřebí dodat krmivu "objem", lze to velmi snadno provést dodáním tzv. balastních látek, tedy extrudovaných těstovin nebo rýže. Také je ovšem nutno vzít v úvahu, že ta hrst suchých granulí v žaludku psa svůj objem více než zdvojnásobí...

I já Vám přeji mnoho úspěchů a radosti s Vaším kníračem :-)

 

(22.7.2001)
Tazatel: Helena Poláková
Plemeno psa: jezevčík dlouhosrstý standard

Dotaz: Nejprve chci poděkovat za nápad a následnou realizaci "psích stránek". Dotazy majitelů pejsků a Vaše následné odpovědi jsou poučením pro nás, kteří si s chováním pejska nevíme často rady, přestože nejsme úplní začátečníci a přečetli dostupnou psí literaturu. Zkrátka každý pejsek je osobnost a reaguje trochu jinak. Nyní k mému problému. V osmi týdnech jsme si přivezli jezevčí holčičku, vzali jsme si dovolenou a odjeli na chatu. Štěňátku jsme se maximálně věnovali. Rychle nás začalo rozpoznávat, slyšlelo na své jméno a naučilo se, že pelíšek i přenosná taška jsou jeho "místo". Zkrátka je to chytré zvířátko. Nechce však být ani minutu samo. Opustím-li je, okamžitě začne kňučet, kňučení se stupňuje a pak začne devastovat. Vypáře koberec, roztrhá čalounění dveří, strhne ubrus ze stolu ... a to vše dokáže během dvou až tří hodin. Déle sama zatím nebyla. Při mém návratu z práce se všichni sousedé chodí dívat na zvíře, které dokáže udělat takový rachot. Obracím se proto na Vás s prosbou o odpověď jak dlouho to bude trvat, než si zvykne být sama a co pro to mám udělat?

Odpověď: Ano, každý pejsek je osobnost... a to už odmala. Štěně je tvor společenský a tudíž špatně nese, když všichni odejdou a nechají je samotné. Začne se nudit a hledá zábavu - a do té štěněcí patří cupování koberce, rozkousání bot a další báječné věci, které bohužel my lidé posuzujeme jako ničení. Přitom není velký problém této činnosti záhy zamezit a vysvětlit malému štěněti, jak se věci v tom lidském světě mají. A jak na to? Zkusím vše shrnout do několika bodů:

  1. Nelze nechat štěně, se kterým doteď stále někdo byl, najednou 2 až 3 hodiny samotné. K několikahodinové osamělosti se štěně musí dopracovat postupně, po malých dávkách. Takže nejprve provedeme okázalé přípravy k odchodu, se štěnětem se rozloučíme (!), odejdeme a zamkneme dveře. Štěněti se to samozřejmě nedříve vůbec nebude líbit a začne kňučet, popřípadě štěkat. Chvilku je necháme, pak dveře opět otevřeme a se štěnětem se bouřlivě přivítáme. Dáme mu malý pamlsek a pochválíme je, jaké bylo hodné, že na nás počkalo. Tento postup provedeme několikrát, a až štěně již nebude kňučet, začneme interval naší nepřítomnosti pomalu prodlužovat. Začneme na několika minutách a postupně skončíme na půlhodině, hodině, několika hodinách... nic tu nelze uspěchat, v této fázi je nutno postupovat pomalu a trpělivě. Vždy je velmi důležité, abychom štěněti dali najevo, že odcházíme, ale že se opět vrátíme a po našem návratu následuje procházka, pohrání si, odměna a pochvala. Nejdůležitější je moment, kdy si štěně uvědomí, že se o nás nemusí bát a že se k němu vždy spolehlivě vrátíme - pak se uklidní a většinu doby naší nepřítomnosti v pohodě prospí. Předesílám, že tento proces učení může trvat několik dní, ale i několik týdnů...
  2. Po dobu naší nepřítomnosti musí mít štěně k dispozici dostatek hraček jako zdroje podnětů a zábavy. Nejlepší jsou hračky z tvrdé (ale nezávadné a neštípající se) hmoty, popř. pískající hračky, různé provazové uzle apod. Prostě předměty, které jsou pro štěně dostatečně zajímavé a vydrží... osobně se mi daleko více než hračky z chovatelských potřeb osvědčily hračky pro malé děti - jsou z nezávadného materiálu a mají daleko větší výdrž. Raději nepoužívejte hračky, které jsou napodobeninou předmětů denní potřeby (např. "kousací bota"), těžko pak budete vysvětlovat, že není bota jako bota :-)
  3. Pro mnoho štěňat je velmi uklidňující například puštěné rádio, které dává malému psímu mláděti pocit bezpečí a ruší pocit izolace.

Výše uvedené body, pokud jsou citlivě aplikovány, spolehlivě pomohou malému štěněti zvyknout si na to, že bude někdy doma i samo. Je to jen otázka dostatku trpělivosti z Vaší strany, ale o té nepochybuji ani trochu. Velmi si vážím toho, jak zodpovědně jste k Vaší jezevčí holčičce přistoupili a že jste první dny jejího života u vás strávili pohromadě. To je totiž skutečně velmi důležité - pro štěně představuje odebrání od své matky a sourozenců a umístění do zcela nového prostředí vždy velký stres, a svojí přítomností jej nový majitel pejska podstatně zmírní. Takže Vám i Vaší psí slečně přeji, ať toto přechodné období v pohodě zvládnete a stejně i všechna další úskalí lidsko-psího soužití...

 

(19.7.2001)
Tazatel: Popela F.
Plemeno psa: labradorský retrívr

Dotaz: Mému labradorovi se tvoří v uších dost velké množství mazu a má zarudlé uši. Děkuji za radu.

Odpověď: Vzhledem k příznakům, jak je popisujete, se velmi pravděpodobně jedná o zánět zvukovodu. V každém případě je nutno zajít k veterináři, který Vám dá ušní kapky, které zánět vyléčí. Pokud by zánět zůstal neléčen, může dojít k závažným komplikacím!

Mně osobně (mám také plemeno s převislýma ušima, které je tudíž náchylné na tvorbu zánětů díky špatnému "větrání" zvukovodu) se velmi osvědčilo zamasírovat preventivně jednou měsíčně do uší přípravek, který se jmenuje Epi-Otic (opět lze získat u veterináře) a který zabraňuje tvorbě nečistého prostředí ve zvukovodech.

 

(15.7.2001)
Tazatel: Miriam K.
Plemeno psa:

Dotaz: Precitala som si celu vasu poradnu a nasla som v nej niekolko rad, ktore aj mne velmi pomohli, ale odpoved na moj najvacsi problem som nenasla preto som sa rozhodla vam napisat. Mam 2-rocnu fenku krizenca strednej velkosti. Je strasne zrava a od malicka poziera vsetko co vonku najde. Vyskusala som uz rozne metody, ale nepodarilo sa mi ju od toho oducit. Inac je poslusna, ale toto je problem kvoli ktoremu ju mozem volne pustat len na miestach kde viem, ze sa ziadne odpadky nevyskytuju, pretoze akonahle nieco najde uplne ma ignoruje a je zbytocne ju volat, lebo kym to nezozerie nepride, ani ju nedokazem chytit. Budem vam velmi vdacna za kazdu radu.

Odpověď: Vzpomínám si, že podobný dotaz jsem v této Poradně již také zodpovídal - ale jistě nebude od věci si tento problém znovu rozebrat.

Tento problém trápí mnoho majitelů psů. Vzhledem k tomu, že i můj zlatý retrívr Dino patří k "zatíženému" plemeni (spolu s labradorem jsou také označováni jako "chodící popelnice"), bylo mi jasné, že mu musím dát od začátku důrazně najevo, že tuto činnost prostě nesmí. Samozřejmě to určitou dobu trvalo, ale dnes je z něj pes, který sice čas od času má tendenci něco zbaštit, ale opravdu výjimečně a pokud ho přitom přistihnu, okamžitě to vyplivne.

Postup odnaučení přitom nebyl ani tak složitý, jako spíše náročný na důslednost a nachozené kilometry. Jinými slovy, především jsem svého psa musel pokud možno mít stále na dohled a jakmile něco vzal do tlamy, aby to zbaštil, okamžitě jsem jej na dálku posadil, doběhl k němu, otevřel tlamu a za ostrého slovního doprovodu "Fuj! Nesmíš!" mu ji vyprázdnil. Navíc jsem každé otevření tlamy doprovodil povelem "Pust!". Tajemství úspěchu této metody, která, pokud je uplatňována již od raného věku psa, je:

  1. DŮSLEDNOST - toto musím provést VŽDY a ZA VŠECH OKOLNOSTÍ, pokud to jednou psu projde, můžete začít znovu od začátku
  2. VÝCVIK - pes musí zvládat splehlivě povel "Sedni!" nebo "Lehni!" a to i na větší vzdálenost
  3. DŮVĚRA - Váš pes k Vám musí mít důvěru a vypěstovanou vazbu, jinak před Vámi bude utíkat
  4. RESPEKT - viz předchozí bod

Velmi vhodné je chodit s pejskem po předem vytipovaných trasách, kde nastražíte pár voňavých "návnad" a tím máte určitý náskok před Vaším psem. Tato místa je vhodné často střídat. Pokud bude pes navolno, postupujte podle výše uvedených rad, pokud bude na vodítku, počkejte, až se pes k "návnadě" skloní a pak jej prudce strhněte k sobě opět s ostrými slovy "Fuj! Nesmíš!".

Pokud budete výše uvedený postup již určitou dobu nacvičovat i s povelem "Pust!", dokážete zachránit i situaci, kdy Váš pes již něco v tlamě má. Pokud by to bylo něco otráveného, má zvládnutí tohoto povelu doslova cenu života Vašeho psa!

Tento postup funguje spolehlivě, pouze se vyzbrojte trpělivostí, protože určitě bude nějakou dobu trvat, než se dostaví výsledky. Čím je starší pes, tím to obvykle trvá déle... Ale zvládnete to.

 

(15.7.2001)
Tazatel: Silvie Došlá
Plemeno psa: černý střední pudl

Dotaz: Dobrý den. Máme problém s naším štěnětem středního černého pudlíka. Je to kluk, je mu dva a půl  měsíce. Problém je v tom, že nás všechny pořád kouše. Má plno hraček, které samozřejmě může cupovat, nevadí nám ani, že nám rozkouše koberec a všechny boty, ale nechceme, aby kousal lidi. Měli jsme před ním pejska a ten bohužel kousavý byl, proto se bojíme, aby tenhle nekousal taky. Nevíme, jak ho to máme odnaučit, protože se ničeho nebojí. Zkoušíme ho různě kárat, ale bohužel si z nás nic nedělá a kouše nás vztekle dál. Doufám, že mi poradíte, jak na něj a za odpověď Vám předem děkuji.

Odpověď: Snad Vás potěším, že se u Vašeho štěněte skutečně nejedná o nic mimořádného. Stejně jako Váš pudlík se chovají všechna štěňata, co jich na světě kdy bylo, a budou se tak chovat i všechna další :-) . Stejně jako i lidská mláďata používají na odzkoušení toho, co určitá věc vydrží, zuby, používají je i mláďata psí. Pokud jsou ještě společně se sourozenci, koušou se navzájem, navíc v zápalu boje často kousnou i do své matky... A zde se dostáváme k jádru věci.

Vaše štěně již kolem sebe nemá sourozence ani matku, která by jej usměrnila. Samozřejmě ještě nezná sílu svého stisku a právě od Vás čeká, že mu dáte najevo, jak moc smí kousnout a zda vůbec. Pes není od přírody "kousavý", záleží jen a jen na jeho výchově, zda se z přirozeného chování nestane zlozvyk. Jinými slovy, kárání nestačí. Musíte se zachovat úplně stejně jako by se zachovala matka-fena, pokud by chtěla svého potomka usměrnit a ukázat mu, co se smí a co ne.

Tedy ve chvíli, kdy již začíná kousání přerůstat únosné meze a přestává být hravé, štěně chytneme za kůži na krku, DŮRAZNĚ VYTŘEPEME a ostře pokáráme "Fuj!". Pokus si štěně nedá říct, celou proceduru opakujeme a hru ukončíme. Jakmile se štěně umravní, pochválíme jej slovy "To je hodný kluk!" a pohladíme. Pokud tento postup budeme uplatňovat důsledně a spravedlivě (vždy necháme štěněti určitou volnost, nebudeme jej trestat hned, jak si do něčeho kousne), vyroste nám ze štěněte správný pes, který bude vše ostatní, jen ne kousavý.

Věřte, že tento postup, ač je velmi jednoduchý, 100% funguje, pokud je prováděn správně. Není to nic jiného než vcítění se do psího myšlení a psích zákonitostí - vždy si položte otázku, co by v takovém okamžiku udělala psí máma. Navíc si tímto postupem zlehka a nenápadně budujete svoji budoucí autoritu vůdce smečky...

 

(12.7.2001)
Tazatel: Alena
Plemeno psa: beagle

Dotaz: Dobrý den, chtěla bych vás poprosit o radu, jak se mám zachovat. Je to pět dní, co jsme si přivezli domů psí holčičku. Boudu má venku ve voliéře a okamžitě se v ní zabydlela a přez den do ní dokonce chodí sama odpočívat. Přez noc je zavřená. První čtyři noci k mému údivu a radosti  spala až do rána do šesti, jak byla naučená z domova. Poté jsme ji nakrmili a vyvenčili a byli s ní zbytek dne. Na dnešek začala ve tři ráno štěkat a kňučet. Když to trvalo asi půl hodiny, slitovala jsem se, ale spíše kvůli netolerantním sousedům jsem k ní šla. Vyvenčila se, za to jsem jí pochválila, ale  potom jsem jí ne zle, ale přísně odvedla zpět do boudy. Zavřela jsem jí a šla do domu. Bohužel dál štěkala, takže po chvíli ji syn pustil a nechal spát v domě za dveřmi, kde okamžitě usnula. Domnívám se, že jsem udělala chybu, že jsem ji měla nechat vyštěkat, ale jak dál, abych zbytečně nevyvolávala rozepře v mém okolí, kde bydlí starší lidé, kteří se nechtějí nechat rušit ale také aby si pejsek nezvykl na to, že když zaštěká, tak někdo příjde. Děkuji.

Odpověď: Odhaduji, že Vaší fence může být tak kolem 8 týdnů věku... alespoň podle toho, co píšete, doufám že se nepletu. V tomto věku ale v žádném případě nelze nechat štěně samotné v kotci nebo boudě! Nejedná se o žádné rozmazlování, ale jednak je pejsek v tomto věku ještě skutečné "psí miminko" a potřebuje i v noci určitou oporu a pocit smečkové soudržnosti, jednak je to období, kdy si každý pes vytváří svoji vazbu na lidi a psy (tzv. socializace), kterážto jej bude doprovázet po celý zbytek jeho života. A pes, který je nucen být v izolaci, si vytvoří ten nejhorší druh vazby - tedy žádnou. Promítne se to do celého jeho dalšího vztahu i k vám, jeho majitelům. Pes, který má možnost být svému psovodu nablízku ve dne i v noci, je daleko poslušnější a oddanější, vazba mezi ním a jeho "pánečkem" je mnohem silnější. A o to vždy ve vztahu člověk - pes jde především...

Moje doporučení tedy zní: dejte prosím svoji fence zhruba do půl roku věku možnost přespávat alespoň v domě. Po tomto období již fenka sama začne vyhledávat místa, kde bude mít dostatek soukromí a nebude jí činit potíže přespávat v boudě nebo kotci. Věřte mi, že pokud byste ji v jejím dnešním věku nutili nocovat venku v boudě, bylo by to pro ni to nejhorší, co byste mohli udělat. Pes je tvor společenský a malé štěně je jak malé dítě. Taky se v noci bojí a potřebuje mít pocit, že je nablízku někdo, kdo je schopen ho ochránit. To až v pozdějším věku se role vymění a pes bude chránit Vás...

Přes den jí samozřejmě nechte volný přístup do její boudy, aby měla možnost se s ní sžít a přijmout ji za svou. Pokud již dnes si do ní chodí odpočinout, je to velmi dobře a uvidíte, že až trochu dospěje, nebude vůbec žádný problém ani v noci.

 

(12.7.2001)
Tazatel: Katka Novotná
Plemeno psa: beagle

Dotaz: Dobrý den, už jsem Vám dvakrát psala a vždycky jste mi dobře poradil. Musím říct, že naše fenka (13.7. bude mít 3 měsíce) už zvládá povely sedni, lehni, ke mě, nesmíš a zkoušíme zůstaň (taky dej pac :-). Docela jí to jde, učí se rychle. Ale povel ke mě jí jde, když jsme sami, bez rušivých vlivů, jakmile potkáme nějaké lidi nebo psa, tak prostě neslyší. Dá se tohle nějak vypilovat? Na nějaké modelové situaci?
Ještě jsem se chtěla zaptat na jednu věc. Bíglové potřebují dost pohybu, začala jsem se zajímat o agility, někdo mi to doporučil jako vhodnou činnost pro bígla na vybití. Myslíte si, že pro ni nebude problém se agility naučit? A od kdy by jsme s tím měli začít?
Děkuji Vám za všechny za tuhle poradnu a Vaše odpovědi, jsou pro mě a jistě i pro ostatní přínosné. Je fajn vědět, že se mám kam obrátit, když potřebuju poradit. Děkuju Vám.
S pozdravem K. Novotná.

Odpověď: Jak jsem tu již psal, beagle nepatří mezi plemena, která dobře zvládají individuální výcvik. Je to lovecký, navíc celým svým založením vysloveně smečkový pes. Samozřejmě, i psi jednoho plemene jsou každý jiný, ale obecně bych beagla na nácvik agility nedoporučoval - nechá se totiž velmi snadno rozptýlit a specielně u agility je nutné, aby se pes dokázal naplno soustředit na dráhu a psovoda. Doufám, že Vás tato odpověď příliš nezklame, ale opravdu byste se trápili oba dva - zkuste svoji fenku raději zaměstnat aktivními procházkami a přiměřeným výcvikem poslušnosti.

Když čtu Váš mail, vidím před sebou všechny ty beagly, kteří ke mně dodneška chodili na výcvik... Ano, přivolání - to u nich byl vždy ten největší kámen úrazu. Nebo lidi v mém okolí, kteří dokázali svého beagla půl dne nahánět kolem paneláku :-) Ono je to skutečně zapřičiněno jejich genetickými vlohami a přepoklady - beagle býval (a snad i dnes ještě je) používán při loveckých honech - v podstatě to vypadalo tak, že byla nasazena celá smečka na stopu například jelena a měli jediný úkol, běžet po stopě a hlasitě "vydávat" (štěkot beagla je naprosto charakteristický a nezaměnitelný). Psi se drželi spolu ve smečce, vždy byl při chovu kladen důraz na jejich snášenlivost a práci na stopě, beagle nebýval nikdy šlechtěn na individuální poslušnost. Naučíte svoji fenku bez větších problémů základy typu sedni/lehni, ale přivolání bude problém, především v místech, kde bude silně rozptýlena - jiní psi, stopy v lese apod. Musíte co nejvíce posilovat a upevňovat její vazbu na Vás, výchovou, výcvikem i celkovým jednáním. Modelové situace jsou víceméně běžný denní život, pokud nebudou kolem věci rozptylující, bude Vás samozřejmě poslouchat na přivolání lépe. Ale zkuste se zeptat jakéhokoliv chovatele či majitele beagla - uvidíte, že Vám (pokud bude mluvit upřímně) řekne totéž...

Další věc je ta, že ve věku 3 měsíců je Vaše fenka ještě velmi mladá. Pokud zvládá povely, o kterých píšete, je to skvělé a jde jen o to, citlivě volit tempo a obsah výcviku, abyste fenku nepřetížila. Ten opravdový výcvik by měl začít až na 4. měsíci, zatím by se spíše mělo jednat jen o výchovu v pravém slova smyslu.

Plemena psů jsou velmi variabilní a týka se to i vloh v poslušnosti. Nelze po každém plemeni chtít a očekávat poslušnost německého ovčáka - beaglové jako všichni lovečtí psi bývají výrazné individuality, poznáte to i na své fence, až trochu povyroste. Ale vůbec si z toho nedělejte hlavu, uvidíte, že sice přivolání bude někdy náročné, ale Vaše fenka Vám to stonásobně vynahradí jinak :-)

 

(5.7.2001)
Tazatel: Marcela H.
Plemeno psa: belgický ovčák

Dotaz: Dobrý den, dnes na Vás nemám dotaz, dnes Vám chci moc poděkovat. Jsem ráda, že jste mě upozornil na plemeno Belgický ovčák. Byla jsem se podívat na Intercanisu v Brně a viděla tak psy tohoto plemene naživo. A to jak na výstavě, tak při agility. Mluvila jsem tam také s několika chovateli. Jsem tímto psem naprosto unešená. Mnohokrát Vám za Vaši pomoc děkuji, protože bez Vás bych zřejmě nikdy o tomto nádherném a zajímavém plemeni neuvažovala. Už se moc těším, až si přivezu domů štěňátko Groenendaela a budu s ním trávit veškerý volný čas - a toho mám bohatě. Těším se na všechny radosti i starosti, které mi přinese.
Přeji Vám hodně úspěchů a radostí nejen s pejsky.

Odpověď: Dobrý den, i já Vám moc děkuji - odezvy jako je Vaše mi dělají velkou radost a přesvědčují mne o tom, že "Psí stránky" tu nejsou zbytečně a mají lidem co dát.

Přeji Vám, ať si se svým štěňátkem užijete maximum radostí a minimum starostí. Vašemu čtyřnohému kamarádovi pak plný a dlouhý život ve své nové smečce. Oběma Vám moc držím palce!

 

(5.7.2001)
Tazatel: Martina
Plemeno psa:

Dotaz: Vážení, mám takový problém s pejskem, který patří mému příteli, u něhož bydlím již 3 roky. Dač je (patrně) kříženec nějakého severského plemene, protože má v sobě povahu tahouna a neunavitelného psa a mimo konstrukcí těla odpovídá nějakému seveřanovi. Můj přítel ho přivedl z útulku na 1 roce. Teď mu bude 5 let. Vloni začal prostě hlídat. Postupně se to vystupňovalo tak, že dnes nepustí do zahrady nikoho kromě rodiny a i potom si netroufneme ho nechat pobíhat bez náhubku. Nutí nás k tomu totiž fakt, že od té jeho super změny stihl pokousat několik lidí. Nemocný není, ani nijak agresivní, myslím si. Okamžiky, kdy kousne, jsou jako by to nebyl on. V jádru je velmi hodný a mazlivý (až příliš). Mě pokousal taky v momentě, kdy jsem si sedla v kuchyni, kde mu předtím mamka házela kusy masa, a on ke mně přišel, krátce zavrčel a kousnul. Jiný případ byl ten, že, protože je na zahradě strašně nevychovanej, museli jsme ho přivázat, taky kvůli malému synovci. Teta šla okolo něj k nám a on po ní vyjel. Nikdy nebyl potom fyzicky potrestán, neboť se ho všichni bojí udeřit. Můj přítel, u kterého má tedy dostatečný respekt u toho nikdy nebyl, kdyby ano, snad by si to ten pes nedovolil. Později mu nezbylo než ho seřvat, ale nikdy ho nezbil, nebo tak. Myslím si, že za každou takovou situací je důvod, že ten pes nekouše, protože by byl agresivní. Je ale většího vzrůstu a nevyzpytatelný. Už mu nemůžem věřit a tak si asi napořád vysloužil náhubek. Ráda bych věděla, co ho k tomu mohlo vést, ale odpověď snad znám. Jde mi o to, jak tomu zase do budoucna předejít. Mysím si, že jeden z důvodů je nepoučitelná rodina, která mu dovolí snad i jíst z talíře. Myslíte, že by i syrové maso mohlo v psovi vzbuzovat agresivní chování? Nemyslím si, že to u něj je z nudy, nebo z nedostatku pohybu.
Jestli můžete, poraďte mi prosím a potvrďte mé domněnky. Mám ho strašně ráda a chci se ho snažit pochopit, i když mám od něj památku na zbytek života. Snad někdy až příliš zapomenu, že je to přece jen pes ...

Míša z Liberce

Odpověď: "Je to přece jen pes...", píšete. Budu Vám odporovat. Ne, není to "jen" pes. Prostě JE TO PES. A psi, i když bohužel spousta lidí má sklony je posuzovat jako lidi, mají své vlastní nepsané zákony, své modely chování a své uvažování. Odlišné od lidského, ale z hlediska smečkového zvířete, jímž pes je, naprosto správné - pouze jiné, než lidi očekávají...

Velmi si vážím toho, že ač máte (jak píšete) od něj památku na zbytek života, jste na něj nezanevřela a chcete mu pomoci. Bohužel podle toho, co píšete, schází Vám i Vašemu příteli znalost psího a smečkového chování. V tom je totiž celý problém. Pokusím se to vysvětlit.

Váš pes dospěl a za normálních okolností by měl svého "vůdce smečky", kterého by poslouchal, uznával jeho autoritu a byl by spokojený. Leč podle Vašeho popisu pes zjistil, že v jeho smečce žádná taková autorita není a sice nerad, ale rozhodl se vzít vůdcovství smečky (tedy rodiny Vašeho přítele) do vlastních tlapek. Předesílám, že toto není moje fikce, ale staletími ověřený model smečkového chování, nutný k tomu, aby jedinec i smečka přežili. Proto začal hlídat a rozhodovat o tom, co kdo smí, kdo k vám smí do zahrady, proto Vás i kousnul v situaci, kterou jste mi popsala. Znovu bych chtěl zdůraznit, že na vině není pes - je to jen a pouze vina jeho majitelů, kteří nechali situaci dojít tak daleko. Možná to zní tvrdě, ale je to tak - a připomíná mi to případ, který se před časem stal shodou okolností také u nás v Liberci majiteli dvou psů ostrého plemene a který skončil tragicky. A byl také způsoben "pouhou" neznalostí majitele psa, jak se pes chová a jak je nutno se chovat vůči psu.

Jak vzniklou situaci vyřešit?

V žádné případě není řešením permanentně nasazený náhubek. Řešením není ani fyzický trest na jedné straně, ani bojácnost na straně druhé. Řešením je nastolení určité hierarchie ve "smečce" a pochopení zákonitostí chování a psychiky psa. Již jsem v této poradně tento problém několikrát podrobně rozebíral, ale vzhledem k tomu, že jste též z Liberce, Vám nabízím osobní pomoc - bylo by to velmi vhodné, protože v celém příběhu nefigurujete pouze Vy, ale určitým způsobem by měli být poučeni všichni aktéři, tedy i rodina Vašeho přítele a on sám.

Mimochodem, ze syrového masa se pes nestane agresivním - to je skutečně jen fáma. Na druhou stranu, není to pro psa nejvhodnější krmení, ale z jiných důvodů.

Pokud tedy máte skutečný zájem celou situaci vyřešit, pak Vás prosím, abyste mne kontaktovala přímo na tel.č. 0603/448833. Věřte mi, že je to v zájmu nejen Vás, ale i Vašeho pejska, kterého máte jistě velmi ráda...

 

(3.7.2001)
Tazatel: Michaela (pozn.: tento dotaz přišel ze zahraničí)
Plemeno psa: dobrman

Dotaz: Dobry den, jiz jsem vam dvakrat psala, mezitim muj dobrmanek vyrostl, ma sest mesicu, chci se zeptat jestli uz je vhodna doba k tomu, vzit ho na cvicak. Rada bych s nim delala agility, pripada mi ze ma na to opravdu vlohy, ale cetla jsem ze dobrmani nesmi delat skoky az do jednoho roku veku. Cvicim ho doma, zvladl povely lehni, sedni, k noze, stekni, popros a cekej. Mam ale problemy s jeho chuzi u nohy. Uz ma 40 kg a je pro mne tedy problem trhnout s nim velice silne, (vazim 54 kg). Kdyz predbiha, zastavim se a reknu mu k noze, coz on udela, ale jakmile se opet dame do pohybu, znovu se rozbehne dopredu, skubani za voditko prilis nepomaha, a tak se musim opet zastavit a cele se to opakuje. Koupila jsem ho v sesti mesicich a hned odmalinka jsem ho ucila chodit u nohy. Do nejakeho tretiho mesice veku s tim nemel zadne problemy, ale ted si neda vubec rict.
Mimochodem jsem vam psala, ze pri pokarani, tedy vytahani za kuzi na krku se ozene a snazi se mne kousnout. Presto ze jsem v tom nepolevila, tak se jeste stale stane, ze se po mne ozene. Mimochodem neni to nijak prilis agresivni pes, miluje deti i lidi, nemyslim ze to dela z agresivity. Mimochodem vase stranky jsou bajecne, vzdy se zajdu na ne podivat i kdyz zrovna nemam problemy se svym Faustem. Dekuji za vase odpovedi Michaela.

Odpověď: Dobrý den, samozřejmě si vzpomínám na Vás i Vašeho Fausta :-) Jsem velmi rád, že se mu tak věnujete - dobrman jako temperamentní pracovní plemeno potřebuje výcvik i zaměstnání. Pokud možno jej na cvičák vezměte co nejdříve, v půlroce je nejvyšší čas.

Vaše současné "problémy" jsou způsobeny jednoduchým faktem, že se Váš pejsek dostal do psí puberty. Přestala jeho štěněcí závislost na Vás a snaží se prosadit svoji vlastní vůli a individualitu. Proto to "nechození u nohy" i občasná reakce na Vaše vytahání za kůži. Pokud vydržíte s důsledností, je to jen otázka času, kdy se vše opět srovná. Faust je momentálně pubertální výrostek, to platí ve psím světě stejně jako v tom lidském - někoho to postihne více, jiného méně...

Nejdůležitější v tomto období kromě důslednosti a přiměřené razance je i trpělivost. Ať Váš raubíř provede cokoliv, nikdy Vám nesmí ujet nervy, takové selhání napáchá v citlivé psí duši zmatek a mnohdy nenapravitelné škody. Okamžité ostré pokárání a vytřepání za kůži ano, ale majitel psa vždy musí zůstat nad věcí...

Věřím, že svého dobrmánka zvládnete, Vaše emaily mne o tom přesvědčují. Je to teď jen otázka času, psí puberta rozhodí každého psa - fenky se většinou srovnají po prvním hárání, psům to obvykle trvá déle.

Velmi mne těší, že se Vám "Psí stránky" líbí :-)

 

(3.7.2001)
Tazatel: Jarka
Plemeno psa: labradorský retrívr

Dotaz: Dobrý den. Po měsíci jsem se opět dostala k tomu, abych si prohlédla Vaše stránky. Při jejich čtení je mi líto, že cvičíte psy na opačném konci republiky a nemám možnost se s Vámi setkat osobně. Mám 2,5 roku starou labradorku u které si myslím, že už jsme snad zvládli nejhorší období a konečně dostala rozum. Ještě je stále schopná nás přesvědčovat, že je to bestie, které se nedostalo žadné výchovy a výcviku, ale původně jsem čekala, že rozum dostane těsně před tím, než ji postihne stařecká demence. Vyřiďte prosím všem majitelům labradorů, že jim přeji, aby se i oni tohoto období ve zdraví dožili. Zároveň Vám děkuji za odpověď na můj dotaz k volnému pohybu psů.

Ještě bych Vám ráda sdělila, že ta moje labradorka je stejná jako Váš zlatý retrívr. Také ona je z línie pracovních loveckých psů, dlouhonohá, štíhlá, překypující energií a se zdravými klouby. A také nás zastavují lidí a říkají, my chceme takového labradora, jako máte vy, my nechceme ty tlusté. Budou muset počkat, až se zase změní móda nebo se stávající línie psů natolik zdegeneruje, že bude potřebovat novou krev.

Odpověď: Dobrý den, moc děkuji za Váš email... Pokud by se Vám v září hodilo zajet na pár dnů do severních Čech a zúčastnit se našeho "II. výcvikového a relaxačního soustředění" (přesný termín bude včas oznámen), mohli bychom se setkat i osobně. Velmi rád bych opět jednou viděl zástupce toho "původního" loveckého labradora...

Jeden z našich předních kynologů s oblibou používá výraz "týrání chovem". Ano, je to přesně to, co z původně štíhlých loveckých plemen udělalo dnes v práci nepoužitelné těžkotonážníky, kteří jako štěňata mají růstové problémy a v dospělosti DKK 3-4... Obávám se pouze toho, že až si chovatelé tento fakt uvědomí a budou se chtít vrátit zpět k původnímu standardu, tak už tu čerstvou krev nebude kde vzít :-(

 

(1.7.2001)
Tazatel: Zuzana
Plemeno psa: brazilský fila

Dotaz: Dobrý den. Ráda bych Vás požádala o radu. Mám dva filáky. Fenku (6 let) a jejího syna (1rok). A právě s fenkou máme nyní problém. V pondělí začala zvracet, po poledni už zvracela krev a krev měla také v průjmu. Odmítala veškerou potravu a neudržela v sobě ani vlažnou vodu. Přivolaný lékař jí podal antibiotyka, něco proti zvracení, proti průjmu a glukózu do žíly, vše v injekcích. Doporučil dva dny nekrmit a poté dietu. Po odjezdu lékaře (asi ve 20:00) ještě jednou zvracela, ale už ne krev. Do rána se vše srovnalo a fenka se jeví jako úplně zdravá. Lékař jí dnes dal znovu antibiotika. Dodržujeme doporučenou dietu a fenka se zdá naprosto zdravá. V sobotu máme odjet s oběma psy na dovolenou (ne daleko, asi 30km). Myslíte, že je vhodné brát fenku sebou? Náš lékař říká, že by to neměl být problém. Pravděpodobně prý něco špatného sežrala. Chtěla bych znát také Váš názor. Mnohokrát děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, omlouvám se, bohužel jsem nemohl na Váš dotaz odpovědět dříve, takže touto dobou jste již asi na dovolené (pokud byla fenka i nadále v pořádku)... Z informací, které jste mi napsala, se mi jedna velmi nelíbí - a to, že fenka zvracela a v průjmu měla krev. Veterinář jí aplikoval v injekcích prostředky, které vlastně likvidovaly následky (zvracení, průjem) plus celkově podpořily organismus (glukóza). Organismus psa se se zdravotním problémem víceméně vypořádal sám - podle mého názoru však krev svědčí o tom, že to nebylo jen něco, co fence takříkajíc "nesedlo". Její stav nasvědčuje tomu, že mohla být i něčím přiotrávena, něčím dosti agresivním. Také to může svědčit o cizím tělese v zažívacím traktu nebo o závažné chorobě zažívacího traktu.

Požádala jste mne o můj názor - osobně bych po návratu z dovolené vzal psa k veterináři a nechal udělat podrobnější vyšetření. Průvodní jevy se mi skutečně nezdají být adekvátní tomu, že by jen něco špatného sežrala. Samozřejmě, mohu se mýlit, nejsem veterinář, ale zažil jsem i ve svém okolí různé případy - rozhodnutí už je na Vás.

Přeji Vám dovolenou bez komplikací a oběma Vašim pejskům pevné zdraví. Věřim, že vše nakonec dopadlo dobře...

 

(1.7.2001)
Tazatel: Martina
Plemeno psa: labrador

Dotaz: Dobrý den. Jsem pravidelnou návštěvnicí Vašich stránek. Mám 9 měsíčního pubertálního laradořího kluka. Už jednou jste mi skvěle poradili s jeho umíněností v době puberty. A skvěle to fungovalo.
Teď mám další problém a prosím o radu. Mám velký problém se štěkáním. Pro labradory pokud vím není typické, že neustále štěkají. Ale ten náš se naučil pořád štěkat. A to ne tak jak bývá spousta problémů se psy když jsou sami. Ten  náš si pokud je sám doma, na zahradě či v kotci, když jsme v práci je hodný, celý den prospí. Dle sdělení sousedů o něm ani neví. (Bydlíme v řadovkách.) Jakmile přijdeme domů, tak to začne. Např. když jsem na zahradě či doma a věnuji se nějaké práci, náš pejsek je se mnou, tak kolem pobíhá a štěká. Nevím jestli si tak vynucuje pozornost, přestože se mu věnujeme hodně. Tentýž problém je na cvičáku, při nějakém povelu např. odložení i krátkodobé v sedě celé proštěká. Či pokud jdeme na procházku a já zamykám dveře labrouš dostane povel sedni a čekej, tak se rozštěká,tak, že celá ulice ví, že odcházíme. Zkoušela jsem ho to odnaučit tak,že jsem ho chytla za tlamičku a chvíly držela a dala povel tiše. Nepomáhá to, a náš labrouš už ví, co bude následovat po zaštěkání a proto je nachystán k úprku za ještě horšího štěkání. Jedná se velký problém protože máme za sousedy starší manželské páry, bydlíme v klidné čtvrti a již několikrát nám dávali najevo svou nelibost.
Mám ještě jeden problém. Ten náš pejsek má neustálé sexuální choutky. Stále nám skáče na nohy. Když se skloníme k jeho misce, tak nám skočí na záda. Má tendenci obskakovat menší pejsky , a to nejen fenky . A když k nám přijde návštěva , tak jí vítá skokem na nohy a předváděním svého sexuálního tanečku. Nejhorší je pokud potkáme nějaké dítě a na něj to zrovna přijde. Chytnutí za kůži na krku, vytřepání a pokárání v tomto případě nefunguje.
Děkuji předem za jakýkoliv nápad,jak jej to odnaučit. Martina

Odpověď: Dobrý den, zdravím Vás i Vašeho "puberťáka". Takže - nejdříve probereme ono štěkání. Máte pravdu, že labradoři jako lovecké plemeno skutečně nepatří mezi uštěkané psy. Máte pravdu i v tom, že si štěkáním vynucuje pozornost - i když, jak píšete, se mu hodně věnujete. Důležité nyní je, tento jev podchytit, aby se z něj skutečně nestal zlozvyk.

Pokud byste byla dostatečně trpělivá, důsledná a razantní v povelech, dalo by se vše vyřešit skutečně jen stiskem tlamičky a povelem "Ticho!". Samozřejmě by to určitý čas trvalo, ale zvládli byste to. Zkusíme to ovšem urychlit ještě dvěma triky. Zaprvé - pokud bude Váš labrador pobíhat kolem Vás a štěkat, důsledně jej ignorujte. Ve chvíli, kdy štěkat prestane, se k němu otočte, pochvalte jej slovy "Ticho - hodný pejsek!" a dejte mu odměnu. Totéž dělejte i při odchodu na procházku - ignorovat a neodejde se dříve, dokud pejsek nepřestane štěkat.
Na cvičák s sebou berte kožený náhubek, který také výrazně omezí možnost štěkání (ten ovšem nezapomeňte sundávat, používejte jej skutečně hlavně na odložení). Pokud budete kombinovat všechny uvedené metody, výsledek se dostaví, relativně velmi brzy. Je to opět vše o autoritě člověka ve vztahu člověk - pes.

Sexuální choutky Vašeho labradora jsou sice pro lidi obtěžující, ale pro psa jeho věku celkem v normě. I psi jsou více či méně sexuálně založení, takže některý pes si vystačí s pelíškem, jiný má bohužel tendenci "ojíždět" i návštěvy. Zvládnutí tohoto zlozvyku je opět pouze ve zvládnutí poslušnosti. Vytřepání za krk a slovní pokárání musí být v tomto případě natolik razantní, že převýší sexuální pud psa. Pomůže i dostatečné zaměstnání - tedy intenzivní výcvik, dostatečné aktivní procházky apod.

Uvidíte, že se vše srovná - chce to jen (jako ve všem okolo výchovy a výcviku psa) být důsledná, trpělivá a s citlivě zvolenou mírou razance uplatňovat tresty - vytřepání a slovní pokáráni. Ale největším trestem pro každého pejska, který má ke svému majiteli vybudovanou vazbu, je to, že jej páneček ignoruje. Pes je ochoten udělat vše pro to, aby tuto situaci zvrátil - proto jsem přesvědčen, že i případ přehnaného štěkání Vašeho labradora bude brzy patřit minulosti :-)

(27.6.2001)
Tazatel: Jiří Schwarz
Plemeno psa: kříženec

Dotaz: Mám asi půlročního psa, přivezli jsem si ho asi na 6 - 8 týdnech a zpočátku jak se mu stýskalo spal 3 dny v ložnici pak 10 dní  v obýváku, 2 měsíce  na chodbě a zjara asi v dubnu jsem ho dali ven  na zahradu. Asi jseme prošvihli ten správný okamžik pro jeho zabydlení do  boudy. Teď prostě nechce být v boudě, což je určitě nepříjemné za špatného počasí. zkoušel jsem ji několikrát stěhovat. Vystříkal jsem ji prostředkem proti parazitům (kvůli pachu minulého psa). Dal jsem mu tam kobereček na kterým spal na chodbě --- nic. Prší, a on si radši sedne pod okap. V noci taky spí všude jen  ne v boudě. Zkoušel jsem ho tam lákat i na piškoty. Vlezl si pro něj do boudy a když jsem seděl před boudou tak tam i zůstal, ale jakmile jsem odešel hned vylezl. Už fakt nevím. Dokonce to zašlo tak daleko, že se tam občas usadil náš kocour, který dřív měl z boudy posvátný strach. Už fakt nevím. Pokud by někdo měl nějakou poradu, byl by to už asi zázrak. Za možné podněty děkuji.
Rasa: jde o křížence, bohužel neznám plemena takže ani neřeknu čeho, jestli je to vůbec vystopovatelný zkusím aspoň laický popis vypadá asi jako českl. vlčák ale má jen asi 50 cm v kohoutku a ohnuté uši(většinou).
 PS: chápu vaši snahu o co nejlepší poradu, ale já zkusím cokoli. Už jsem zkoušel tu boudu i stěhovat 3x jestli jsem ji nedal do špatných geopatogeních zón. Jen bych chtěl k tomu říci, že se evidentně nejedná o to, že by se mu líbilo na dešti apod. On se evidentně schová kde může.(pod okap, přede dveře), ale do tý boudy jsem ho viděl zalízt jen jednou když pršelo s větrem a já jsem ho v tom dešti nalákal do boudy (piškoty) kde vydržel asi 10 min (i po mém odchodu) a pak po zmenšení prudkosti lijáku hned vyběhl zpět pod  okap.  Zkouším ho i učit na piškoty(dám sedni před boudou, pak mu tam hodím piškot a dám povel bouda, on tam vleze a pak mu dám zůstaň, (ten ale moc nefunguje asi 20%) a hladím ho tam, tak tam zůstává, ale při sebemenší příležitosti vstoupí.
PS2 Za Vaše stránky a snahu Vám děkuji.
 

Odpověď: Víte, vlastně nevím, zda to bude pro Vás dobrá zpráva nebo špatná. Ale risknu to :-) ON VLASTNĚ ŽÁDNÝ PROBLÉM NEEXISTUJE. Hned vysvětlím proč... začnu možná trochu obšírněji.

Psích plemen je na světě (včetně neregistrovaných) kolem 400. Rozdělují se na různé skupiny - a jedna z nich jsou tzv. plemena primitivní. Označují se tak ne proto, že by byli hloupí nebo něco podobného, ale proto, že mají velmi blízko ke svým prapůvodním předkům - vlkům. Mezi tato plemena patří například severští psi (husky, malamuti), lajky, akity... a také by se k nim mohl podle původu přiřadit čsl. vlčák, což je kříženec vlka a německého ovčáka. Tato plemena si s sebou mimo jiných "vlčích" vlastností přinesli i nechuť pobývat v omezených uzavřených prostorách - chovají se zde neklidně a jakmile mohou, opustí je. Samozřejmě při dešti nehodlají zmoknout skrz naskrz, ale schovají se pod skalní převis nebo podobný, třeba i umělý útvar, jen musí mít pocit, že mají dostatek únikového prostoru. V zimě se klidně nechají zapadat sněhem...

Proč ten úvod? Myslím si, že Váš pes jako kříženec může v sobě klidně mít geny některého z těchto plemen, napovídá tomu i Váš popis. V půlroce věku se již začíná formovat psí povaha a pes se začíná projevovat takový, jaký skutečně je. Už nepotřebuje ochranu, už je sám sebou. A teď se dostávám k tomu zásadnímu: POKUD NECHCE BÝT V BOUDĚ, NENUŤTE JEJ K TOMU. Také nemějte pocit, že mu tím ublížíte. V psí povaze (jakéhokoliv plemene) je jeden určující moment efektivitního chování - maximum pohodlí a zisku za cenu nejméně vynaložené námahy. Věřte, pokud by chtěl být v boudě, zabydlel by se sám (nevylučuji, že to někdy udělá :-) ), pokud se cítí lépe venku, nedonutíte jej k tomu. A ani k tomu není důvod :-)

Doufám, že jsem Vás svojí odpovědí uklidnil. Možná se na mne zlobíte, protože moje rada zní "nedělat nic", ale pro Vašeho psa je to skutečně to nejlepší. Psi mají svoje vzorce chování a spoustu dědictví po svých divokých předcích, pokud se chovají tak jak se chovají, vždy k tomu mají svůj důvod, to platí o všech jejich reakcích. Přeji Vám hodně krásných chvil s Vaším pejskem a věřte mi, on je spokojený...

 

(27.6.2001)
Tazatel: Marcela H.
Plemeno psa:

Dotaz: Dobrý den, mockrát děkuji za radu. Našla jsem si nějaké informace o belgickém ovčákovi a dočetla jsem se, že každá varieta má trochu odlišné povahové vlastnosti. Toto plemeno se mi líbí - ostatně mě se líbí každý pes, ať je jakéhokoli plemene - ale zajímal by mě rozdíl mezi jednotlivými varietami. Vybrala bych si spíše varietu dlouhosrstou.
Už asi po sté jsem prolistovala atlas psů a nejvíce mě zaujala tato plemena: Vámi navrhovaný belgický ovčák, boxer, anglický špringršpaněl a maďarský krátkosrstý ohař.
Takže Vás prosím a radu ohledně povahových vlastností jednotlivých plemen a jejich vhodnosti pro výcvik.
Plemeno akita-inu mi navrhla jedna paní chovatelka severských psů (aljašských malamutů), kterou jsem poprosila o radu. Myslím si ale, že její rady nebudou moc objektivní. Mám dojem, že je zatížená na severská plemena psů a proto mi také dala takovou radu. Je rozhodčí na výstavách a má psí salon, kam jí chodím pomáhat s úpravou psů. Doufala jsem, že u ní najdu pomoc i při výběru štěněte.
Obrátila se svojí radou i na Vás, abych získala také názor zkušeného cvičitele a znalce psů.
Někomu se možná budou zdát moje starosti s výběrem plemene směšné, ale já opravdu nechci udělat chybu.
Doufám, že Vás svým obsáhlým dotazem nebudu obtěžovat a předem Vám mnohokrát děkuji za odpověď.

Odpověď: Velmi oceňuji zodpovědnost, se kterou si svého budoucího pejska vybíráte (v žádném případě nejsou Vaše starosti s výběrem plemene směšné) a samozřejmě Vám v rámci svých možností budu co nejvíce nápomocen.

Takže zkusím Vaše "kandidáty" trochu rozčlenit podle Vašich požadavků (nebudu psát jejich plemenné charakteristiky, ty jste si už jistě přečetla sama, spíš se zaměřím na vhodnost pro Vás - jak jste psala v minulém dotazu, zajímá Vás výcvik a agility):

Snad se mi podařilo Vám aslespoň trochu pomoci. Ale ať už si vyberete plemeno jakékoliv, vždy to bude PES a KAMARÁD. Přeji šťastnou ruku při výběru plemene i štěněte...

 

(27.6.2001)
Tazatel: Lenka Thierová
Plemeno psa:

Dotaz: Mojí fence je 15měsíců. Po přestěhování ji chodím venčit na louku. Předtím to bylo v pořádku,ale teď se začala pást ječmenem co má ty ostré "bodlinky". Najednou se pořát dáví,ale nikdy nic nevyzvrací. Někdy mi to příde,jako by měla problémy s dechem. Jinak je ale úplně normální,na záchod chodí pravidelně a když se začne takhle "dávit"(což někdy trvá přes 2min.)je přitom i veselá. Ale vidím na ni že ji to trápí, jednou už ji to dokonce probudilo i v noci. Přestali jsme chodit i na to pole,jestli to z toho nemá,ale nezlepšilo se to. Jsem z toho zoufalá. K veterináři se bojím,aby mi ji neutratil. Pomozte,prosím.

Odpověď: Psi spásají například trávu, pokud potřebují upravit kyselost žaludku nebo vyzvrátit jeho obsah. Většina psů to čas od času udělá, pak se vše rychle upraví a pejsek je opět v pohodě. To, že Vaše fenka spásá ječmen, se mi už ovšem nelíbí, navíc jak píšete, problémy s dávením nepřestaly ani poté, co již na to pole nechodíte. Obávám se, že se návštěvě veterináře nevyhnete - ale rozhodně se nemusíte bát toho, že by Vám fenku utratil! Podle mého názoru (ale mohu vycházet jen z toho, co mi píšete) se může jednat o dvě příčiny problému - mechanická překážka v jícnu, která fenku dráždí k dávení a kterou by bylo samozřejmě nutné ihned odstranit, nebo zažívací problémy (nevhodná strava apod.). Pokud dávení začalo až po "spásání" ječmene, může právě to být příčinou, ale může to být i něco zcela jiného.

V každém případě Vás prosím, pokud se již celá záležitost nesrovnala, abyste fenku neodkladně k veterináři vzala. Je tu od toho, aby nám pejskařům a hlavně našim psům pomohl, a pokud byste celou záležitost zanedbala, mohl by se z původně malého problému stát problém velký. DržímVám i Vaší fence palce a věřte mi, že návštěva odborníka je to jediné a nejlepší, co můžete pro Vašeho pejska udělat!

 

(26.6.2001)

Následující příspěvek přišel od paní Mirky, kterou už z této stránky určitě znáte. Myslím si, že nelze než s ním 100% souhlasit... jen bych chtěl zdůraznit, že opravdu KAŽDÝ pes potřebuje mimo lidské i společnost psí, jinak se z něj stane nesocializovaný neurotik, který bude mít (i jeho majitelé) velmi nešťastný život. Bohužel znám i ze svého okolí několik psů, kteří jsou svými majiteli důsledně izolováni a asi nikdy nepoznají, jaké to je, proběhnout se ve "smečce" a volné přírodě, nemluvě o tom, jakým směrem se vyvine jejich vztah k okolí...

Vážení přátelé, několikrát jsem již do této rubriky psala o mých radostech a strastech při výchově a výcviku bulmastifa a zlatého retrívra, který je naší maminky. Maminka odjela na osm dní na dovolenou a poprosila nás, zda-li by jsme jí Kačenku opět pohlídali. S radostí jsme nabídku přijali, ale namísto toho, abychom vzali Kačku a jeli s ní k nám, na zahrádku, vzali jsme Oskara - ročního bulmastifa a jeli jsme do Prahy my. Od tohoto podniku jsme si slibovali to, že si Oskárek víc zvykne potkávat psí kamarády a třeba přestane být tak dotěrný. Bohužel měl takovou vlastnost, že když viděl jakéhokoliv psa sebral se a šel si k němu čuchnout. Jenomže to dělal takovým způsobem, že z toho pejsci šíleli a kousali ho. Vždy jim strčil čumák mezi zadní nožičky a zvedl je do vzduchu tak, že zůstali stát jenom na předních a ve chvíli, kdy je Oskar "pustil" zpět na zem, kousli ho. Musím říct, že to byl skvělý nápad, za těch osm dní se Oskárek v Praze tak socializoval, že už z dálky poznal, který ten pejsek má strach a je tedy lepší ho nechat být, a který bude kámoš. Za týden jsme se seznámili se spoustou zajímavých lidí a psů. Tímto bych ráda apelovala na všechny, kdo mají doma na zahradě psa "osamoceného", vytáhněte ho mezi lidi, ať si zvyká, ať si vše očuchá, přečte všechny psí zprávy a zaběhá s kamarády. Samozřejmě je mi jasné, že ne každý má tu možnost a ne každý by chtěl nastěhovat na týden do města, ale alespoň odpolední vycházka jednou týdně určitě prospěje. Mám totiž pocit, že se Oskar moc nevyznal v psím chování, před tím, než jsme vyzkoušeli experiment v Praze. Šel si totiž vždy čuchnout ke každému psovi nehledě na to zda vrčel nebo vrtěl.
Krásné prázdniny
Mirka

 

(23.6.2001)
Tazatel: Marcela H.
Plemeno psa: akita inu

Dotaz: Vaše stránky jsou naprosto skvělé! Jsem ráda, že jsem takovouhle poradnu našla. Hodně jsem se dozvěděla už z Vašich rad ostatním. Mám jeden dotaz. Uvažuji o koupi psa - samozřejmě s průkazem původu. Hodně se mi líbí akita-inu, ale nejsem si jistá, zda je toto plemeno vhodné do bytu. Chci se mu hodně věnovat, chodit s ním i na cvičák, takže pohybu bude mít hodně. Jen bych nerada udělala chybu ve výběru plemene. Na internetu jsem o tomto plemeni moc informací nenašla, tak jsem se rozhodla obrátit na Vás. Plemeno psa pro mě vlastně ani tak důležité není. Měl by to být min. středně velký pes, který se dá cvičit, případně bych měla i zájem o agility. Předem Vám moc děkuji za odpověď.
Přeji hodně úspěchů Marcela H.

Odpověď: Nejdříve bych rád poděkoval za Vaše hodnocení "Psích stránek", které mi udělalo velkou radost. Děkuji.

Upřímně - v případě, že by akita byla Váš první pes, pak bych Vám určitě doporučil spíše jiné plemeno. Akita inu je bezesporu velmi krásné a impozantní plemeno, ovšem jako všichni japonští psi je velmi hrdé a jeho výcvik musí být veden specificky a velmi citlivě. Navíc je to pes, který se opravdu cítí nejlépe venku (v zimě se nechá klidně celý zasypat sněhem a je spokojený). Opravdu bych toto plemeno nedoporučil nikomu jako prvního psa, navíc není vhodné ani pro klasický výcvik ani pro agility.

Mám pro Vás jiný návrh. Myslím si, podle toho, co jste mi napsala, že by Vám mohl ve všech ohledech vyhovovat belgický ovčák, ať už dlouhosrstá (Tervueren, Groenendael) nebo krátkosrstá (Malinois) varieta. Je to plemeno, které se dá velmi dobře cvičit a je používáno i ve sportovní disciplíně zvané agility. Kohoutková výška psa je 61 - 66 cm, feny 56 - 61 cm, má stejně jako akita "špičatý" čenich a vzpřímené uši - co říkáte, nelíbil by se Vám takový pes?

Zkuste si můj návrh nechat projít hlavou - pokud byste potřebovala cokoli upřesnit nebo dále poradit, napište!

 

(23.6.2001)
Tazatel: Katka Novotná
Plemeno psa: beagle

Dotaz: Dobrý den, děkuji Vám za odpověď, musím konstatovat, že se naše fenka rychle učí a už chápe, co je koberec a tráva. Ale měla bych ještě jeden dotaz ohledně výchovy a výcviku. S přítelem učíme naši bíglici základní povely, už zvládá "ke mě", "sedni" a "nesmíš" - to jsem ji naučili díky její žravosti, která je u bíglů známá (za piškot udělá cokoliv:-), ale problém je v tom, že ji učíme oba, tzn., že někdy ji vezmu na procházku já a cvičím ji, jindy přítel. Je správné, aby jsme ji cvičili oba? Pokud ne a dohodnem se, kdo bude "vůdce smečky", může ten jí ten druhý dávat povely a vyžadovat jejich splnění a odměňovat ji za to? Potřebujem, aby nás posklouchala oba, protože jeden den s ní je přítel a druhý já (aby nebyla sama).
Ještě by mě zajímalo, zda máte nějaké zkušenosti s tímto plemenem ohledně výcviku poslušnosti.
Předem Vám moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, velmi mě těší, že se celá situace už dostává do "psího" normálu... Pokud se týče Vaší otázky ohledně výcviku, bylo by vhodné, aby ji zpočátku cvičil intenzivně skutečně jen jeden z vás - ten, který má u Vaší fenky větší přirozenou autoritu. Je totiž velmi důležité používat při výcviku poslušnosti stejné povely a vždy stejnou intonaci hlasu. To samozřejmě nikterak nebrání tomu, aby fenka poslouchala jak Vás, tak i Vašeho přítele. Ten však musí používat zcela stejné povely, stejnou intonaci a oba musíte být naprosto důslední a vyžadovat vždy splnění cviku, aby pejsek nenabyl dojmu, že jednoho člověka poslouchat musí a u druhého mu neposlušnost projde.

U beagla samozřejmě nelze očekávat poslušnost na úrovni například německého ovčáka (vyplývá to z původního pracovního určení a genetických předpokladů plemene), jak už jsem zmiňoval i dříve, k jinému dotazu v této poradně. Největší problém bude s přivoláním, klasické cviky sedni-lehni se naučí celkem dobře. Je nutné přivolání vždy spojit s něčím příjemným - odměna, pohrání si apod. Beagla nelze nijakým způsobem "lámat", při výcviku je zapotřebí velká trpělivost, výsledky se nedostavují ihned. Ale lze docílit toho, že budete mít pejska zvladatelného a bezproblémového. U fenky to půjde lépe, se psem by byla větší práce :-).

Přeji hodně úspěchů a hezkých okamžiků strávených s Vaší fenkou...

 

(17.6.2001)
Tazatel: Květa
Plemeno psa: labradorský retrívr

Dotaz: Dobrý den, Vaše stránky se mi moc líbí, našla jsem tam mnoho zajímavého, ale přesto bych měla nějaké své dotazy.

Před 12-ti dny jsem si přivezli přesně 3 měs. staré černé štěně labradora. Je to hrozný divoch. Za těch pár dní jsme pokousaní a odrápaní až hrůza. Pořád nás kouše, sice samozřejmě neprojde skrz, ale i tak je to velmi bolestivé, kouše všude - do rukou, do kolen, do zad, no prostě co se namane, když mu dáme najevo, že nás to bolí, tak olízne a kouše znovu. Zkoušeli jsme ho zklidnit (slovy, za kůži, povalením na záda, nevšímáním což je dost obtížné), ale on hned pokračuje. Jinak se již naučil co doma smí a co nesmí (a dokonce náš zákaz i uposlechne), venku se venčí většinou na povel, takže chytrý je dost, aby to pochopil. Přitom má co kousat a měl by být i vybitý, ale na kousání má pořád dost energie.
Hned druhý den se naučil vylézt na sedačku, nyní na ní již skáče a když se něco šustne, tak dolů rozhodně nejde pomalu a opatrně. Když běhá na zahradě tak nejvyšší rychlostí jaké je schopen a až do úplného vyčerpání. Není to v tomto věku nevhodné či dokonce nebezpečné? Co se týká schodů, tak po mírnějších chodí, ale po příkřejších nechce a ani ho nedonutím a tak ho nosím (bohužel je máme v baráku), jenže pejsek roste a těžkne, když jsem u té velikosti - náš pejsek se narodil druhý, ale byl vždy nejtěžší a největší, nyní váží 15 kg a rozhodně není tlustý, spíš naopak, není to moc?

Chovatel nám odporučil krmivo Pro Nature 28, je kvalitní a je třeba ho doplňovat vitamíny?

Děkuji za rady.

Odpověď: Děkuji za ocenění, snad se mi podaří poradit i Vám. Trošičku jste si celou situaci znesnadnili tím, že jste si odebrali štěně až v jeho 12. týdnu. Optimální doba pro odběr štěněte je totiž 7. - 8. týden a je pro to hodně dobrých důvodů (viz článek Přivezli jsme si štěně). Ale nic není ztraceno, pokud byl chovatel aspoň trochu zodpovědný a znalý... Jinak tří- až čtyřměsíční štěně labradora je rtuťová kulička křížená s tasmánským čertem, nelze se vůbec podivovat tomu, že má tolik energie k vybití. Poznává svět okolo sebe a samozřejmě se i učí, co smí a co ne. Podle toho, co píšete, v tomto problém není, což se dalo očekávat, protože labradorský retrívr je velmi inteligentní plemeno. Jeho nejužívanějším nástrojem k poznávání okolního světa a ke štěněcím hrám (které s Vámi provozuje) jsou samozřejmě - zuby. Protože je to něco jako "mléčný chrup", jsou to spíše jehličky a kousnutí, i když není naplno, může bolet. Ale zas ne tak moc... je to skutečně hra a Vy musíte zareagovat po psím způsobu, tedy pejska povalit na záda a chvílku podržet, než se zklidní, nebo jej vytřepat za kůži na krku - ale musí to být skutečně důrazné vytřepání, ne jen takové pohlazení, aby poznal, že tady hra končí. Taky mu prosím dejte čas - on to pochopí stejně jako jiné věci, ale pes se učí zkušenostmi, a ty on musí teprve získat. Ještě to chvilku potrvá a bude Vás to možná i bolet, ale musíte najít ten správný náhled - kompromis mezi štěněcí hrou a vymezením mantinelů, které nesmí být příliš úzké, ale které musí existovat. Takže - důslednost při ukončování štěněcích kousacích her a trpělivost při sledování vývoje Vašeho čtyřnohého kamaráda...

Pokud není štěně přetěžováno například dlouhými náročnými (mnohakilometrovými) túrami, nechte mu jeho pohyb. Štěně se samo unaví, a až k tomu dojde, samo si někde lehne a usne. Na druhou stranu musí svoji energii vybít, a k tomu patří i úprky co nejvyšší rychlostí, skoky apod. Zároveň to prospívá zdárnému vývinu svalstva a celkové stavbě těla a dobrému trávení. Takže jej klidně nechte běhat, jak je mu libo. Ale právě příkré schody pro něj v tomto věku nejsou právě ideální, hlavně při chůzi ze schodů. Zde bych byl opatrný... až vyroste, zhruba od 5.měsíce věku by je ale už mohl zvládat v pohodě.

Abych pravdu řekl, krmivo 'ProNature 28' bych nikomu s klidným svědomím nedoporučil. Už vůbec ne labradorovi s jeho nároky na výživu - prosím, přejděte co nejdříve na skutečně kvalitní granule (zn. Purina, Eukanuba, Eagle, K-9 apod.). Co se týče hmotnosti psa, je to vždy otázka souladu s jeho velikostí, stavbou těla a plemenem. Asi nejlépe bude, pokud tuto otázku zkonzultujete například s Vaším veterinářem, který má možnost Vašeho pejska vidět na vlastní oči.

 

(17.6.2001)
Tazatel: Majka
Plemeno psa: Nova Scotia Duck Tolling Retriever x karelský medvědí pes

Dotaz: Chtěla bych velmi pochválit vaše stránky a je moc dobře, že si na tuto činnost najdete čas. Díky. Měla bych následující dotazy.

Jak jiz jsem psala, v září budeme mít štěňátko tolling retrívra. Chtěla bych s ním chodit na cvičák. Nevím ale, od jakého věku je toto vhodné a jak často tam docházet. Stačí 1 x za týden?? Na cvičák by se mnou chtěla docházet i má 11-ti letá dcerka. Moc se na pejska těší a představuje si, jak ho bude vychovávat a cvičit. Nejsem se však jistá, zda to bude dobře, když by se výcviku - alespoň do určité míry - účastnily dvě osoby, tedy já a dcera. Nechci však její nadšení nijak kazit, tak prosím o radu, zda to jde takto praktikovat.
Dále bych měla dotaz ohledně Karelského medvědího psa. Bratr si chce pořídit štěně tohoto plemene. Bydlí v panelovém domě. Je toto plemeno vhodné do bytu? Jak je to s jeho ovladatelností, nároky,... Dále by mě zajímala snášenlivost Kareláka s jinými psy - bude totiz občas pobývat společně na chalupě s mým tollingem. Díky a přeji pěkný den.  Majka

Odpověď: Děkuji :-) Na cvičák bych Vám doporučil chodit od 4.měsíce věku pejska, podle mých zkušeností se v tomto věku štěňata velmi lehce učí základní poslušnosti, ještě jsou poddajná a spoustu věcí odkoukají od jiných pejsků. Stačí chodit 1x týdně - na cvičáku se učíte metodiku výcviku a sama pak cvičíte a vychováváte každý den. Na druhou stranu, výcvik musíte v této fázi absolvovat Vy, Vaše dcerka je ve svém věku na tuto činnost skutečně ještě malá - z hlediska psychiky i fyzické kondice. Vím, že to pro ni asi nebude radostná zpráva, ale nedopadlo by to dobře. Navíc - ani není vhodné, aby chodila na cvičák s Vámi, dokud se pejsek skutečně nenaučí Vás poslouchat. Důvod je ten, že pokud je na cvičáku mimo psovoda přítomen ještě jiný člen "smečky", pejsek je rozptýlen, nesoustředí se a má tendenci k tomuto člověku stále odbíhat. Naopak až bude již pejsek zvládat základní poslušnost (odhadem tak za 1/2 roku), určitě dcerku s sebou berte, aby vstřebala metodiku povelů a vůbec psí atmosféru. Ale pejska prosím žádným způsobem nenuťte, aby Vaši dcerku před touto fází poslouchal, začal by na ni žárlit a soupeřit o pořadí ve smečkové hierarchii. Později, pokud vše proběhne nenásilným způsobem, ji začne takly "brát", ale pravděpodobně nebude pro něj nikdy taková autorita, jako budete Vy. Jinými slovy řečeno - dítě a pes ano, pro hry, kamarádství a pocit spřízněné duše, ale výcvik a vůdce smečky musí opravdu vést a představovat zodpovědný dospělý člověk.

Karelský medvědí pes patří mezi severské psy. Je to lovecké plemeno - původně se používal k lovu medvědů, rysů a vlků, dnes se používá při lovu losů, divokých prasat a jelení zvěře. Pokud je tomuto plemeni poskytován dostatek aktivního pohybu a vycházek, lze jej chovat i v panelovém bytě. Jako všichni lovečtí psi nemá problém se snášenlivostí s jinými psy - snad Vás tato skutečnost potěší. Má však živou povahu a vyvinutý lovecký pud, takže je zapotřebí, aby měl důsledného majitele a pevné vedení.

Taktéž přeji pěkný den :-)

 

(17.6.2001)
Tazatel: Markéta
Plemeno psa: výmarský ohař

Dotaz: Nejdříve bych chtěla pochválit vaše stránky a vůbec vaši činnost. Jen lituji, že jsem z Prahy a nemohu tudíž navštěvovat váš výcvik. V Praze mi chybí, alespoň v mém bydlišti, cvičák, který by zároveň pořádal společné akce, výlety a vycházky. U nás se vždy sejdeme jen na výcvik a tím to končí. Škoda.

Teď ale k mým dotazům.  Mám psa, výmarského ohaře, nyní mu bude 15 měsíců.

1. Poslední dobou s  ním mám problémy s chůzí u nohy. Jinak základní poslušnost zvládá již celkem úspěšně. Na cvičák s ním chodím asi od 6ti měsíců. Nejhorší je, že na cvičáku chodí naprosto bez problémů na prověšené vodítko. Nosí stahovací obojek, což vy nedoporučujete jak jsem zjistila. Venku praktikuji prověšené vodítko a při předbíhání rychlé krátke škubnutí s povelem "fuj". Bohužel ale musím toto opakovat do nekonečna a pes stejně dál předbíhá. Jakoby si z toho vůbec nic nedělal. Nevím zda to může být tím stahovákem, ale začínali jsme na klasickém koženém obojku, stahovák dostal až kolem roku. Není to bůh ví jak dominantní pes, spíš naopak, ještě jsme neměli ani žádný konflikt s jiným psem. Nedělá žádné nečekané výpady když je veden na vodítku, ani když jde jiný pes, ani když vidí kočku či cokoli jiného. Musím říci že po všech ostatních stránkách jsem s ním spokojena a mám psa podle svých představ. Ale ta chůze u nohy mě trochu mrzí. (to samé platí i při chůzi u nohy bez vodítka - předbíhá neustále)  

2. Dále bych chtěla znát váš názor zda se vým. ohař hodí také k obraně. Vím že je to lovecké plemeno, ale lovecké zkoušky s ním zatím nemáme v plánu pro celkovou komplikovanost (nechci svěřit svého psa na výcvik cizímu člověku aniž bych mohla kontrolovat jak se psem zachází), ale slyšela jsem že snad v USA používají toto plemeno ke služebním účelům a to nejen jako vyhledávače drog ale jako klasického služebního psa. Jak už jsem řekla není moc dominantní, když na něj nějaký pes zaútočí řídí se zatím pravidlem kdo uteče vyhraje (přičítám to zatím jeho věku). Doma už trochu hlídá, ale když zjistí že někdo stojí u vrat, tak se začne těšit jaká že mu to zase přišla návštěva. Je to prostě dobrák od kosti. Tak nevím zda by to s ním vůbec mělo cenu.

Předem děkuji za vaši odpověď a promiňte, že jsem se tak rozepsala. Přeji Vám mnoho dalších úspěchů. S pozdravem Markéta C.

Odpověď: Děkuji za Váš hezký mail a pochvalu. K Vašim dotazům:

  1. V prvé řadě bych skutečně doporučoval vyměnit stahovací obojek za klasický pevný kožený. Věřte mi, pro Vaše plemeno a vůbec k výuce chůze u nohy je daleko vhodnější - i když odhlédnu od své obecné averze k tomuto "donucovacímu prostředku". Rázné trhnutí se totiž daleko lépe přenese na psa přes pevný obojek než přes zpomalené škrcení zprostředkované stahovákem. Dále při předbíhání psa nepoužívejte "Fuj!", ale povel "K noze!", okamžítě následované razantním trhnutím za vodítko. Pokud pes neposlechne, následuje VELMI RAZANTNÍ trhnutí, které psa posadí. Chvilku jej nechte posazeného a pak se povelem "K noze!" opět rozejděte. Pokud opět předbíhá, praktikujte uvedený postup. Povel "K noze!" nepoužívejte příliš často, pouze pokud pes znatelně předbíhá.
    Celý proces učení u nohy můžete vylepšit dvěma drobnými triky. Za prvé - učte psa na vodítku (později i navolno) dělat tzv. vnější obíhání, tedy vy se otáčíte na místě kolem dokola a pes Vás obchází vnějším obloukem za použití povelu "K noze!". Přitom stále kontrolujte jeho správnou polohu (hlava x koleno) vůči Vám. A za druhé - cvičte chůzi u nohy například podél zdi, kdy Vaším přibližováním ke zdi můžete velmi lehce korigovat tempo chůze psa. Také používejte ruku s nataženým prstem jako vodicí bod pro psa, kombinováno s povelem "K noze!" a dvojím plácnutím do stehna. Pokud se týká vodítka, mějte je, jak jen to půjde, prověšené - pokud je v tahu, musí směřovat kolmo nahoru.
  2. Výmarského ohaře skutečně nemá smysl nutit na klasickou obranu, je to proti jeho přirozenosti a byl by z toho dost zmatený. Je to lovecké plemeno, které bylo mimo jiné šlechtěno i na maximální spolupráci s člověkem, k lidem má tedy primárně vztah kladný. Což potvrzují i Vaše řádky o "vítání návštěvy". Ale nebojte se, až dospěje, bude v sobě jako každý pes mít určitou dávku přirozené ostrosti a ostražitosti. Nebude to rozhodně pes, který si nechá všechno líbit, to si nenechá ani můj zlatý retrívr, kteréžto plemeno je jinak svojí mírností proslulé. V naší republice vím konkrétně o jednom výmarském ohařovi, který je skutečně ve službách policie. ale ne jako klasický služební, ale jako pes používaný na pachové práce (drogy apod.).

Věřím, že Vám výše uvedené odpovědi pomohou a přeji hodně úspěchů a radosti s "výmarákem".

 

(13.6.2001)
Tazatel: Zdena
Plemeno psa: knírač

Dotaz: Dobrý deň, našla som na internete Vaše stránky a veľmi sa mi zapáčili. Chcela by som Vás poprosiť o radu, ak je to možné, prostredníctvom e-mailu. Máme doma 4,5 ročného malého knírača. Má bojazlivú povahu a než si zvykol na ľudí, dalo nám to trochu námahy. Zo začiatku na každého človeka, ktorého stretol, alebo ktorý prišiel k nám domov štekal, ale keď spravil človek krok smerom k nemu začal štekajúc ustupovať. Postupom času zistil, že napríklad susedia (bývame v rodinnom dvojdome, ale pod susedmi nemám na mysli susedov
z nášho domu, ale z okolitých rodinných domov) sa k nemu správali milo, prihovárali sa mu a ignorovali jeho štekanie a teraz sa dokonca teší ak ich stretneme na ulici, nechá sa pohladkať. V prípade, že začne štekať, stačí povedať "Fuj" a je všetko v poriadku. Inak je poslušný, ovláda základné povely, je ovládateľný aj na voľno bez vodítka. Chodíme s ním na výstavy a je veľmi úspešný.

A teraz k problému. Susedia priamo u nás v dome sa k nášmu psíkovi keď na nich štekal ako šteniatko v záhrade domu správali asi tak, že sa po ňom zahnali novinami, taškou, snažili sa ho kopnúť nohou poprípade sa naňho zaháňali z výšky rukou s snažili sa ho "poslať domov". Náš pes na nich štekal a uhýbal sa. Snažili sme sa o nápravu. Možno mám zlý názor, ale snažila som sa vysvetliť susedom, aby sa snažili byť k nemu milí, nevšímali si jeho správanie, prihovárali sa mu, aby sme sa spoločne stretli a vtedy sa pokúsili si ho nakloniť napr. pamlskami. Stretnutia sa uskutočnili za tie 4,5 roka až dve a ich správanie k nášmu psíkovi sa stáva čím ďalej agresívnejšie. Vždy, keď počujeme, že idú domov cez bránku v záhrade a psík je vonku, tak niekto ide poňho. Stačí skríknuť, povedať fuj a pes odíde s nami - ale šteká smerom k nim. Ten štekot je tak charakteristický, že nemusím ani vidieť kto ide. Viem to podľa jeho štekotu. Stačí, aby ich počul alebo videl v okne už šteká. Verím, že ich jeho správanie obťažuje, ale neviem, ako naučiť psa, aby mal rád niekoho kto mu už roky "robí zle" a cíti z neho, že ho nemá rád. Verím, že s Vašimi skúsenosťami mi budete vedieť poradiť, ako vyriešiť tento problém.

S vďakou za odpoveď Zdena.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za důvěru a posílám pozdrav na Slovensko :-) Z Vašeho dotazu je mi velmi smutno - nechápu bohužel lidi jako jsou Vaši sousedé. Prostě nemají rádi psy a místo toho, aby je třeba ignorovali, jsou na ně ještě agresivní. Malý knírač je hrdé temperamentní plemeno, jako každý pes instinktivně vycítí negativní emoce a reaguje na ně přímočaře a jasně - jemu se tito lidé taky nelíbí. Vyjadřuje to štěkotem (ničím jiným) a já se mu nemohu divit - je to hlídač a "nebezpečí" bez povšimnutí nechat nemůže.

Obávám se, že ve Vaší situaci by pomohla jediná věc - pokud by Vaši sousedi přišli k rozumu. Ovšem jak znám lidi, toto se asi nestane. Žádného psa ale nepřesvědčíte o tom, že nějaký člověk je dobrý, když on to cítí jinak. Tady působí čistě přírodní instinkty, které má pes vyvinuty daleko lépe než my lidé. Nemá smysl za to psa jakkoliv trestat či mu to mít za zlé. Toť můj pohled na věc.

Myslím si, že nemůžete udělat nic jiného, než zajít za sousedy a naposledy se pokusit celou věc urovnat. Ono skutečně jiné řešení není, nelze psa zlomit ve stylu "tento člověk je špatný, ale ty ho budeš mít rád". Snažte se, aby se Váš pejsek se sousedy setkal co nejméně (i v zájmu jeho zdraví, lidé jsou schopni čehokoliv), pokud Vaši sousedé nebudou ochotni změnit své chování, nemůžete víc udělat. Psa máte podle toho, co píšete, vychovaného a poslušného, tak o co jim proboha jde? Zkuste jim vysvětlit, že Vašeho psa nemusí milovat, stačí, když si ho nebudou všímat. Čím víc na něj budou reagovat, tím více i on bude štěkat na ně...

Závěrem možná ještě jedna rada (ale tu berte prosím s nadhledem :-) ): Pořiďte Vašemu knírači psího kamaráda, nejlépe argentinskou dogu, bordeauxskou dogu, vlkodava nebo bullmastifa - až vyroste, uvidíte, že se Vám i pejskům sousedi budou vyhýbat obloukem a o jejich agresivitě nebude moci být řeč...

 

(13.6.2001)
Tazatel: Katka Novotná
Plemeno psa: beagle

Dotaz: Dobrý den, nejdřív Vám chci pochválit Vaše stránky, jsou skvělé a jsem ráda, že jsem na ně narazila. Dočetla jsem se tu mnoho užitečného. Ale v jedné věci bych potřebovala poradit přímo od Vás. Pořídili jsme si s přítelem před 14 dny 6-titýdenní štěně bígla - fenku. Bydlíme v 1+1, takže první týden jsem ji měli na chodbě na linu a do pokoje nemohla, lino se přece jen líp umývá než koberec :-) Po týdnu "výchovy" ohledně loužiček se naučila, že doma ne, ale venku na trávě ano (stálo nás to spoustu piškotů :-), a tak jsme ji začali brávat i do pokoje. K našemu překvapení se na koberci začala počurávat, na linu v chodbě ne, vždycky dojde do pokoje a tam se vyčurá na koberci. Usoudili jsme, že si plete koberec s trávou a že jí připadá stejný, ale po týdnu "vysvětlování" se nic nezměnilo. Venku ji chválíme, jak jen můžeme a doma ji káráme, když udělá na koberci loužičku, ale nic nepomáhá. Předtím ji stačilo pár dní, než to pochopila, ale teď ne a ne. Mohl by jste mi poradit, jak jí vysvětlit, že koberec není tráva:-)? Děkuji Vám za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, velmi mne těší, že se Vám "Psí stránky" líbí :-) Jestli dobře počítám, je Vaší psí slečně v této době zhruba 8 týdnů. Dvouměsíční štěně je opravdu ještě "psí batole", které teprve začíná brát rozum. Zkouší, co se může a nemůže a učí se, co se smí a co ne. Má spoustu problémů samo se sebou a teprve začíná objevovat svět. Chci tím říci, že se nemusíte bát, že by Vaše fenka dělala něco, co jiná štěňata jejího věku nedělají, nebo že jí tento zlozvyk zůstane. Za měsíc už bude vše jinak...

Samozřejmě - je nutné naučit ji, že na koberci se loužičky nedělají. Stejně jako se naučila, že se nedělají na linu (Vaše metoda je mimochodem správná :-) ), jenom musíte být důslednější a tu šanci jí vůbec nedat. Koberec drží pachy daleko lépe než lino a je pro ni tedy přitažlivější. Neexistuje žádná "zázračná metoda", jen důslednost a trpělivost. Určitě to již odhadnete předem - pokud si to fenka namíří na koberec s úmyslem se vyprázdnit, přesně ve chvíli, kdy si přidřepne, ji musíte chytit za kůži na krku, ostrým hlasem pokárat "Nesmíš!" a rychle odtáhnout (až na to slovní pokárání by to přesně takto udělala i její psí máma). Bude Vás to sice zprvu stát počůrané lino nebo i část Vašeho těla, ale nedá se nic dělat. Musíte to udělat POKAŽDÉ, jakmile to fence jednou projde, je to špatné. Ona se to velmi rychle naučí - od Vás ostatně čeká vymezení mantinelů, tedy co se smí a co ne, a to se týká jejího celého dalšího života. Jak říkám, Vaše metoda odnaučení na lino je v pořádku, jen je nutno ji trochu zdokonalit :-)

Stejný postup Vás bude čekat, až budete fence vysvětlovat, že se nežvýkají boty, neohryzává nábytek... vždy je nutno najít pouze tu správnou dávku razance (nikoliv hrubé síly!) a trpělivosti. Pak si štěně skutečně nechá vysvětlit všechno a velmi rychle to pochopí. Zkuste to - fungovat to bude, uvidíte...

 

(10.6.2001)
Tazatel: Václav Skoblík
Plemeno psa: kolie

Dotaz: Vážení, nevím, zda mi můj dotaz odpovíte, ale hledám odpověď. Mám 14 měsíčního psa - kolii (trošku s vlčákem). Má 54 cm, 20 kg.
V mládí jsem jej krmil Eukanubou (Puppy), potom jsem přešel na vařené (hovězí a těstoviny). Nyní se vracím zpět ke granulím.
Chci pro svého psa to nejlepší. Proto se rozhlížím. Rozhoduji se mezi Eukanubou (Puppy mu moc nechutnala) a Eagle Pack. Naposledy jsem koupil 3 Kg Eagle Pack Premium Select (jehněčí s rýží), který mu chutné. Jedná se o hypoalergení krmivo - pro cituji: " pro psy s dermatologickými potížemi, pro zkvalitnění srsti a pro návrat do rovnováhy po operacích a nemocích a pro některé alergiky. Je vhodná pro štěňata větších plemen od 4. měsíce."

Mám dvě otázky.
První je: Neuškodí mému psovi to, že mu budu dávat krmivo primárně určené pro psy s problémy, nezpůsobí to případný vznik problémů? Možná, že Vám moje otázka připadá velice laická a přestože se ve výživě vyznám (vystudoval jsem VŠCHT - výživu) a názor na to mám, rád znal Váš názor odborníka.

Druhá: Mohli byste mi doporučit nějaké granule. Vím, že je otázka těžká, ale jistě máte zkušenosti s vyšetřování krmiv.

Děkuji za Vaši odpověď. S pozdravem Václav Skoblík.

Odpověď: Samozřejmě se Váš dotaz pokusím zodpovědět. Prímární věc je ta, že pes by měl vždy dostávat průmyslové krmivo (granule), které odpovídá jeho věku a pracovnímu zatížení. Pokud tedy budete svému téměř již dospělému psu dávat granule pro psy v rekonvalescenci, popřípadě s dietním programem, není to sice vysloveně škodlivé, ale také ne optimální. Řady krmiv jednoho výrobce (s označením např. "Puppy" pro štěňata, "Adult" pro psy dospívající a "Performance" pro psy v zátěži) jsou vždy pečlivě vyváženy pro tyto kategorie z hlediska použitých surovin, minerálů a vitamínů. Jinou věcí je subjektivní chuť a přitažlivost pro psa, ale například právě Vámi používaný druh krmiva je skutečně "namíchán" tak, aby jej přijímali i psi nemocní, tedy třeba ne s příliš velkou chutí k jídlu. Pokud je však Vaše kolie zdravá, krmte ji normální řadou (můžete použít i krmení pro psy v zátěži, které je energeticky vydatnější - pozor na tloustnutí). V každém případě je toto krmivo pro ni mnohem vhodnější a vyváženější, dlouhodobé podávání dietního krmiva by po čase mohlo být zdrojem některých problémů.

Na otázku, zda mohu doporučit nějaké granule - neuděláte chybu se značkami Eukanuba, Eagle, Purina, K-9. Tedy od výrobců, kteří již mají tradici, obstáli v konkurenčním boji a mají bohaté zkušenosti s výrobou, širokou testovací základnu a spolehlivé zdroje vstupních surovin. Obecně lze říci, že vysoce kvalitní krmiva obsahují kuřecí maso, rýži, drůbeží tuk, ryby a jsou konzervována vitamínem "E", nikoli chemicky. Nesmí obsahovat v žádném případě sóju, kterou pes neumí trávit. Nesmí obsahovat pšeničnou mouku a kafilérní tuk. Také se vždy podívejte na zemi, kde je krmivo vyrobeno - pokud objevíte např. Polsko a podobné státy, pak nebrat, jedná se skutečně o "šrot", ne kvalitní suroviny.

 

(10.6.2001)
Tazatel: Mirka
Plemeno psa:

Dotaz: Opět se na Vás obracím s prosbou o radu! Protože je maminka na dovolené, máme doma opět na hlídání její Kačenku (zlatého retrívra). Bohužel se ale poslední dva týdny potýkáme s problémem blech. Vyukoušeli jsme už všechny možné přípravky od pudru Bollfo přez Difusil až po kapičku Frontline mezi lopatky. Bohužel nic nefunguje delší dobu a my už začínáme mít pocit, že se s tím nedá nic dělat. Po použití pudrů a sprejů jsme necházeli v kožichu našeho pejska blechy i bezprostředně po aplikaci. Když jsme použili poprvé Frontline, byli jsme nadšení, nevěřili jsme vlastním očím, ať jsme srst pejsků studovali sebepečlivěji nenašli jsme blechy 4 měsíce! Fungoval dvakrát - tedy dvě aplikace po 3-4 měsících. Po řetí, byl ale úplně neúčinný!!! Nevíme, zda se s tímto vydat za veterinářem, nebo zda bojovat jiným účinným způsobem. Vzhledem k tomu, že současně při odblešování vyklízíme jak venkovní boudu tak vnitřní pelíšek, zůstává záhadou proč už nám prostředky proti blechám nepomáhají.
Poradíte co s tím?
Díky Mirka

Odpověď: Podle mého názoru je problém v tom, že stále ještě někde existuje zdroj, kde blechy přežívají v jiných vývojových stadiích (vajíčka, larvy a kukly), které postupně dospívají a znovu Vaše pejsky zamořují. Uvádí se, že blechy přítomné na psu tvoří pouze 5-10% bleší populace v jeho životním prostředí, zbytek jsou právě ony odlišné vývojové formy!

Osobně bych doporučoval vyzkoušet přípravek STRONGHOLD (dovozce firma Animal Health), který deklaruje účinnost mimo dospělé blechy i na bleší vajíčka a larvy. Jeho výhodou je i to, že se nejedná o insekticid. Je to poměrně nový přípravek, ale u Vašeho veterináře by k dostání být měl, jinak doporučuji obrátit se přímo na dovozce. Přípravek aplikujte nejen na psa, ale i na jeho boudu, pelíšek a pokud možno veškeré vnitřní prostory, se kterými Kačka (i druhý pejsek) přicházejí do kontaktu. Pokud zdroj blech není ještě někde jinde, třeba na některém psím kamarádovi, pak musí tento postup zabrat. Každopádně Vám přeji ve Vašem konání úspěch, dejte vědět, jak jste dopadla!

 

(9.6.2001)
Tazatel: Zuzana
Plemeno psa: pitbullterier

Dotaz: Nejprve pochvalim vase stranky, jsou fakt super a ted vas poprosim o radu. Rozhodla jsem se pro koupi pitbullteriera, ale mam jedinou obavu jak se bude snaset s pejskem, ktereho maji doma rodice (vorisek - 3 roky, moc hodny mazel) a take se psy, ktere maji pritelovy rodice na zahrade u domu (jsou to dva mladi vorisci pejsek a fenecka). Zvykne si na ne, kdyz se s nimi bude stykat od malicka? Dekuji Zuzka.

Odpověď: Děkuji za pochvalu :-) Snad Vás uklidní, že pitbullterier (dále jen pitbul) není zdaleka tak krvelačné plemeno, jaké z něj dělají média. Pitbul je dominantní sebevědomé plemeno, které je ovšem při správném vedení velmi dobře zvládnutelné. Pokud se týká jeho soužití s jinými psy, je velmi důležité navykat jej již od štěněcího věku. Pitbul je jako štěně stejně hravý jako ostatní plemena, jakmile si ovšem začne budovat své místo mezi jinými psy, je sebevědomý a v případě potřeby i razantní. Problém by mohl nastat v případě, pokud by narazil na jedince podobně založeného, pak by boj o smečkovou hierarchii pravděpodobně byl dost tvrdý. To je ovšem případ každého sebevědomého psa, nejen plemene pitbul.

Osobně si myslím, že ve Vašem případě a se psy, které jste v dotazu vyjmenovala, přílišné problémy nebudou. Vše ale závisí na to, jak bude Váš pejsek vychováván - nesmíte v žádném případě zanedbat tzv. socializační fázi, tedy období 3. měsíce věku psa, kdy pes potřebuje mít častý a intenzivní kontakt s jinými psy a lidmi, aby si k nim vypěstoval vyrovnaný vztah, ne agresivní nebo přehnaně submisivní. Jakmile to tedy bude možné, seznamte jej s celou "smečkou". Co možná nejčastěji udržujte a obnovujte tento styk po celou dobu jeho růstu, je to velmi důležité. I s jinými psy - nejhorší je, pokud pes vyrůstá izolovaně, pak skutečně dochází k tragédiím... znovu opakuji, nejen u plemene pitbul, ale u něj je větší pravděpodobnost, protože jak jsem již psal, jedná se o dominantní sebevědomé plemeno. Ale na druhou stranu také velmi vyrovnané - dospělého pitbula z míry jen tak něco nevyvede.

Na závěr ještě jedno malé doporučení - nevím, zda to bude Váš první pes, ale pokud by byl, znovu bych na Vašem místě výběr plemene přehodnotil. Pitbul jako plemeno potřebuje opravdu správné vedení a minimum chyb ve výchově, pak je to naprosto skvělý společník a vyrovnaný pes. Pokud se pro něj přesto rozhodnete, přeji Vám šťastnou ruku při výběru štěněte a pokud Vám budu moci přispět jakoukoliv radou i do budoucna, jsem na těchto Psích stránkách k dispozici...

 

(8.6.2001)
Tazatel: Naďa
Plemeno psa: akita inu

Dotaz: Dobrý den, předem mého dopisu bych Vás chtěla pozdravit a pochválit Vaše internetovské stránky. Jak už jsem se zmínila mám fenku plemene Akita Inu. Jsou ji tři roky. Je skvělá, hodná a mazlivá, i když někdy trochu tvrdohlavá (občas si musí některé věci rozmyslet sama). Ale nyní k věci. Od prvního hárání má problémy se srstí. Tvoří se ji na kůži lupy a občas ji vypadávájí chlupy. Nejhorší to má vždy na uších a hlavě a pak to postupuje dál. Nevím, co mám dělat. A občas se ji tvoří na kůži i malé mokvavé boláčky. Byla jsem s ní i na testech kůže, kde ji brali různé vzorky na plísně, roztoči a další a další věci. Všechny vzorky byly negativní. Takže fakt už nevím. Byla bych moc ráda, kdybyste mi řekl, co by mohlo být příčinou, abychom se toho mohli vyvarovat. Předem děkuji a s pozdravem Naďa.

Odpověď: Dobrý den, o odpověď na tento dotaz jsem opět požádal MVDr. Davida Nejedla. Uvádím jeho vyjádření k Vašemu problému:

Na dotaz, který jsem dostal k posouzení není bohužel možné seriózně odpovědět prostřednictvím počítače. Kůže více nežli jiný orgánový systém se nedá léčit prostřednictvím telefonu nebo internetu. Tedy nejodpovědnější odpovědí na Váš dotaz je : Předveďte Vaše nemocné zvíře svému veterináři, nebo se nechte doporučit na pracoviště, které se dermatologií hlouběji zabývá.
Abyste neměla dojem, že se Vás snažím ošidit, přeci jen nabízím několik obecných poznatků :
Předně výčet příznaků je nedostačující, chybí základní informace, jako je přítomnost a lokalizace pruritu (svědění), krmná dávka, množství přijatých tekutin, chovatelské podmínky, pravidelnost a kvalita pohlavních cyklů, informace o rodičích a sourozencích feny a mnoho dalších informací, které by dokázaly zúžit oblast potenciálních diagnóz.
Tak například uvádíte, že první léze se objevily po prvním hárání, tedy do jednoho roku věku. V tomto období se projevují například parazitární infekce (demodikóza, zákožky, ..), některé alergie (na krmivo, částečně atopie), juvenilní celulitida (akné), a další.
Mezi kožní onemocnění začínající kolem uší a na hlavě se řadí například atopická dermatitida, parazitární demodikóza a svrab, plísňová dermatitida, alergie na krmivo, juvenilní celulitida, některá autoimunitní onemocnění , sebaceózní adenitida a další.
Mezi další kritéria pro výběr potenciální diagnózy je například pohlaví a zařazení Vašeho psa mezi větší plemena. Ke každému psímu plemeni se váže několik častějších onemocnění pro něž jsou geneticky predisponováni například svou velikostí, typem srsti, tělesnou stavbou, způsobem chovu a společenským využitím. Plemeno Akita-inu není u nás příliš rozšířené a tedy není o něm tolik informací. Dostupná literatura přiřazuje tomuto plemeni dvě dermatologické diagnózy a to autoimunitní pemphigus foliaceus a erythematosus a jako druhou sebaceózní adenitidu.
Shora uvedený výčet kožních onemocnění berte jen jako možné kamínky do mozaiky nemoci Vaší feny a přeji Vám abyste našla šikovného kameníka, který je poskládá v přesný obraz problému jež jí trápí.

MVDr. David Nejedlo

 

(3.6.2001)
Tazatel: Dušan Nádvorník
Plemeno psa:

Dotaz: Odkolikati let můžu učit našeho psa na vodítko dekuji za odpověd.

Odpověď: Jelikož nepíšete žádné bližší údaje (vždy je lépe uvést aspoň plemeno), berte i moji odpověď spíše jako obecné doporučení. Je vhodné štěně pomalu navykat od zhruba 10.týdne na obojek a od dokončeného 3.měsíce na vodítko.

(30.5.2001)
Tazatel: Eva Králová
Plemeno psa: kokršpaněl

Dotaz: Prosím o informaci, zda je možno zdravého dvouletého psa - kokršpaněla - vzít s sebou na dovolenou k moři, event. zda se může v moři koupat. Děkuji.

Odpověď: Pokud je pes zdravý, můžete jej na dovolenou k moři vzít bez problémů (navíc mu tím uděláte velkou radost). Pouze je nutné dávat pozor na tyto věci:

Pejskům se u moře líbí, tak věřím, že jej vezmete s sebou a prožijete hezkou dovolenou.

 

(30.5.2001)
Tazatel: Lucka
Plemeno psa: bernský salašnický pes

Dotaz: Dobrý den. Mám 5-letého novofundlanďana-psa. Chtěla bych si k němu pořídit fenku bernského salašnického psa. Je dobré, nechat ji vykastrovat? Bude na ni mít kastrace nějaký vliv? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Pokud necháte svoji fenku sterilizovat, bude to na ni rozhodně vliv mít. Vím, že se dnes kastrace psa a sterilizace feny houfně doporučuje jako "lék" a "prevence", ale bohužel se cudně mlčí o jedné základní věci - je to v každém případě zásadní zásah do organismu zvířete, i když u feny ve svých důsledcích ne tak drastický jako u psa. Rozhodíte hormonální rovnováhu a protože hormony jsou to, co největší měrou určuje samčí a samičí chování každého živého organismu, lidí stejně jako psů, vždy dojde ke změně chování.

V každém případě určitě nenechte fenu sterilizovat před dokončeným 3. rokem věku. Bernský salašnický pes je do té doby stále ještě ve vývinu a pokud je nutno provést sterilizaci, vždy je to nejúnosnější až u dospělé feny. Vím, že to bude v období háráni těžké, ale pokud máte jen trochu šanci, zvládněte celou situaci se dvěma zdravými plnohodnotnými jedinci.

Přiznám se, jedna věc mi není úplně jasná. Pokud chcete fenu a stejně uvažujete o sterilizaci, nebylo by lepší pořídit psa? Možná máte ještě jiný důvod, ale zkuste probrat všechna pro a proti...

 

(30.5.2001)
Tazatel: Dáša
Plemeno psa: německý ovčák

Dotaz: Dobry den. Před pár dny jsem narazila na vaše stránky a musim říct, že se mi moc libi. Já se zajímam o psy už delší dobu,ale bohužel, protože mám malé děti nemohu se jim věnovat tolik, kolik bych chtěla, takže v podstatě mám jenom takového malého tajtrlíka, kterého asi půlročního nekdo vyhodil z auta a ujel. Je to hodný a vděčný pejsek.
Před měsícem jsem si pořídila dalšího psa s útulku. Je to asi 4-5ti letá fenka německého ovčáka, je hodná mírná, klidná a snášenlivá. Podle toho co mi řekli v útulku a taky podle vlastního pozorování musela být dřív asi dost trestaná. Nemá vypěstované téměř žádne sebevědomi a při kazdém podezřelém pohybu lehá na zem. Sice se to již dost zlepsilo od té doby, co jsem ji přivezla, nicméně chtěla jsem se zeptat, jestli se takto zdeptaný pes může ještě aspon trochu těchto komplexů zbavit a jestli vůbec u tohoto zvířete vhodný nějaky výcvik základních cviků poslušnosti. Zatím ji nechávám v klidu. Vodím ji hodně do přírody (samozřejmě oba psy) a zkouším přivolání. Zdá se mi, že uz nepřichází s ocasem mezi nohama a přikrčená.
Prosím, kdybyste mi poradili, jak aspoň přibližně mám postupovat. Nepotřebuji mít psa superpřeborníka v něčem, ale prostě přítele. Snad se mi to podaří. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den, velmi mne těší, že se Vám "Psí stránky" líbí. Vážím si Vás za to, že jste se ujala dvou pejsků, kteří doplatili na "pány této planety" a věřím, že u Vás prožijí krásný život, který jim mnohonásobně vynahradí dřívější příkoří.

Čtyř- až pětiletý německý ovčák je již dospělý pes, který si podle zkušeností z předchozího života vypěstoval určité návyky a reakce. Souhlasím s vámi, že předchozí majitel(é) s ní určitě nejednal tak, jak se se psem jednat má. Pokud se pejsek má dostat trochu do formy, musíte mu především dát čas. V této době je pro Vaši fenku nejdůležitější vlídné a klidné zacházení, základní poslušnost v ní musíte vybudovat hravou nenásilnou formou a jakoby mimochodem. V žádném případě s ní nedocházejte nikam na cvičák.

Podle toho, co píšete, je vše na nejlepší cestě a fenka si na Vás zvyká. Děláte to naprosto správně, buďte s ní co nejvíc a hodně s ní choďte ven. Během procházky ji čas od času přivolejte, posaďte, hodně pochvalte a dejte nějakou odměnu. V této fázi je nejdůležitější, aby k Vám fenka získala důvěru, a to bude ještě nějakou dobu trvat. Až Vás olízne a lehne si k Vám , budete vědět, že máte vyhráno.

Podle toho, co jste mi napsala, jsem přesvědčen, že máte k pejskům ten správný vztah. Jestli Vás trápí otázka, zda se fenka zbaví komplexů a submisivního chování, tak Vás snad potěším - ano, fenka má velmi velkou šanci se u Vás srovnat psychicky i fyzicky. Ale chce to čas a v těchto případech často nebývá rok dlouhá doba. Bohužel nikdo nevíme, jako u všech "útulkových psů", co prožila a jaké zkušenosti ji formovaly. Jediná šance je v tom, že nové pozitivní zkušenosti budou silnější než ty negativní a jednoduše je zasunou někam do pozadí. Ale psi mají skvělou dlouhodobou paměť a věci prožité třeba i ve štěněcím věku si pamatují až do konce života.

Přeji Vám i Vašim pejskům to nejlepší a na závěr snad jen jedno - nejdůležitější pro život a psychický vývoj psa je vztah jeho pána k němu. Držím Vám palce.

 

(30.5.2001)
Tazatel: Martina Wolfová
Plemeno psa: labradorský retriever

Dotaz: Dobrý den. Nejprve bych Vás chtěla pochválit za Vaše skvělé stránky, které sleduji s oblibou. Ale teď přejdu k věci. Mám velký problém se svým labroušem. Má osm měsíců a asi na něj jde psí puberta. Na cvičáku při obratech u nohy, vždy když ho upravuji do správné polohy začne kousat do ruky a ohánět se. Plesknutí či vytáhání za kůži a hlasité fuj na něj vůbec neplatí. Při vytahání za kůži i docela pořádném se začne ohánět zubama po rukou ještě víc a zuřivěji. Kousat a ohánět se po rukou začal až teď a je to docela agresivní. Byla jsem v tak zoufalé situaci, kdy pokousal páníčka, naprosto bezdůvodně, že dostal výprask. Chvíli se tvářil, jako že ho to mrzí a potom začal nanovo. V posledních dvou týdnech začal být docela paličatý. Předtím vždy při povelu "ke mně" přišel na první zavolání a přímo ukázkově přede mne předsedl. S poslušností doposud nebyly problémy. A v posledních týdnech vůbec neposlouchá. Na povel "ke mně " vůbec nereaguje. Došlo to tak daleko, že jej musím při výcviku poslušnosti mít uvázaného na stopovačce. (Což předtím nebylo potřeba.) Když ho přivolávám, tak ho nezajímají hračky, či psí pochoutky na které jej lákám. Musím ho přitáhnout stopovačkou, což se mu nelíbí a vzpírá se a když už je u mně,tak si odmítá předsednout. Hledí úplně někam mimo a nejeví o mne zájem. Už při odběru od chovatelky jsem věděla, že se jedná o dominantního retrievra. Jedná se o psa, kterému se věnuji, každý den chodíme na dlouhé procházky a dvakrát týdně na cvičák( již od tří měsíců). Jeho chování je docela problém. Nejsem zastáncem toho, aby pes byl neustále přivázán. Ale poslušnost musí být základ. Bez ní to prostě nejde.
PROSÍM PORAĎTE CO S TÍM DĚLAT, JAK HO TO ODNAUČIT.
Mám ještě jeden dotaz,jak se správně v praxi technicky provádí tzv. "německé obraty". Děkuji předem za odpověď. S pozdravem Martina Wolfová.

Odpověď: Máte naprostou pravdu, v poslušnosti (ale ne vynucené) je skutečně základ. A máte naprostou pravdu i v tom, že na Vašeho labradora jde "psí puberta". Je to skutečně období hodně podobné pubertě lidské, kdy si pes začíná uvědomovat svoji individualitu, začíná mít sexuální chování vůči fenám a přestává poslouchat. Navíc si buduje své postavení ve smečce (rodině) a chová se tedy přesně tak jako Váš pes. A čím je dominantnější, tím jsou i jeho projevy vzdoru razantnější.

Velmi dobré je, že jste poslušnost do této doby zvládli a můžete se plně soustředit na zvládnutí jeho kritického období. Jediný lék je, upevnit Vaše postavení vůdce smečky. Bude to teď otázka kdo z koho, ale věřím, že to zvládnete. Nejprve každodenně uplatňujte několik drobných triků k posílení Vaší role:

Pokud pes při jakékoliv výše uvedené činnosti projeví neposlušnost, vzdor nebo agresi, okamžitě jej potrestejte důrazným vytřepáním za kůži na krku a ostrým slovním pokáráním. NIKDY SVÉHO PSA NEBIJTE, AŤ PROVEDE COKOLIV!!! Ztratíte jeho důvěru a to je nejhorší, co se může stát. Věřte, vytřepání za kůži je účinnější, to je reflex, který v sobě každý pes má již od útlého věku, kdy jej takto trestala fena.

Dále: na procházky choďte se svým labradorem na místa, která nezná, a tam provádějte výcvik. Důsledně trvejte na jeho správném vykonání až do konce, i kdyby to mělo trvat hodinu. Hodně se svému psu věnujte, hrajte si s ním, zaměstnávejte ho - vším tím v něm upevníte přesvědčení, že má perfektního vůdce smečky, kterého je nutno respektovat a na kterého se může i spolehnout. Pokud by to bylo možné, vezměte psa sama na týden někam mimo domov (ideální jsou hory, ty doporučuji každému, kdo potřebuje upevnit či vytvořit vztah mezi sebou a psem).

Pokud budete důsledně uplatňovat výše uvedený postup, ručím za to, že se vše velmi rychle srovná. Mimochodem - labradoři, především ti z nových chovů, jsou VELMI DOMINANTNÍ PSI...

Německé obraty: jsou pro psa jednodušší, nemusí couvat. Provádí se tak (snad se mi to podaří popsat jen slovy), že při otočce o:

Výhodou pro psa je tedy to, že jakýkoliv obrat provádí ve stejném směru a stejnou technikou - pro mnoho psů je to výrazně jednodušší postup. Důležité je, aby Vás pes obcházel co nejmenším obloukem, proto při nácviku na vodítku je nutné mít vodítko ve stále napnutém stavu a nenechat psu příliš velký prostor k pohybu.

 

(30.5.2001)
Tazatel: Kašpárková
Plemeno psa: kříženec kokršpaněla a jezevčíka

Dotaz: Náhodou jsem našla Vaše stránky na internetu a jsou perfektní. Chtěla bych Vám napsat o svém velkém problému. Máme 2 psy a to otce /8 let, kříženec kokra a jezevčíka/ a jeho syna /5 let, matka NO/. Žijí spolu od narození malého. Otec útočil na syna pouze v době hárání fen. Nikdy, ani v období klidu si spolu nehráli, ale nyní nepřátelství otce trvá už více jak měsíc. Mladý pes svého otce obchází obloukem a má z něho přímo panickou hrůzu. Staršího psa při útoku chytím za kůži na krku a odtáhnu do místnosti kde také spí a tam nějakou dobu zůstane. Vůbec to nepomáhá. Jak se dostanou blízko k sobě zase zaútočí. Chodil také s košíkem, aby nemohl ublížit, a taky jsem si říkala, že by košík mohl považovat za překázku a dát pokoj, ale marně. Nevím už si s ním rady. Mohl by být téměř celý den na zahradě a takhle je musím od sebe izolovat a tak musí být doma. Doufám, že budete mít pro nás nějakou radu jak je dát dohromady. Děkuji Vám předem.

Odpověď: Vzhledem k věku obou psů a skutečnosti, že vlastně 5 let spolu vycházeli naprosto bezproblémově, mne napadají dvě možné příčiny problému. Tato situace totiž dle mého názoru nevznikla sama od sebe a myslím si, že mezi nimi muselo dojít k nějakému konfliktu, který zapříčinil dnešní stav a jehož jste možná ani nebyla svědkem. Což je škoda, protože kdybychom znali příčinu, daleko lépe by se vše napravovalo. Druhou eventualitou může být zdravotní stav staršího psa - pokud by měl bolesti, mohl by se i takto chovat.

Zkuste vzít oba psy na dlouhou procházku někam kde nikdy nebyli a neznají to tam, hlavně ten starší - na místě, které nezná, pes vždy poněkud ztratí sebejistotu. Sledujte, jak se oba psi k sobě chovají a co je tím momentem, který vyprovokuje útok. Buďte blízko a jakmile starší pes vystartuje, okamžitě ho chňapněte za kůži na krku a velmi důrazně za současného ostrého pokáráni vytřepejte. Věnujte nějakou dobu tomu, že s nimi budete podnikat tyto výlety a snažte se oba zaměstnat nějakou hrou. Svoji pozornost a pochvaly rozdělujte mezi oba psy naprosto spravedlivě, starší nesmí mít pocit ani že je preferován, ani odstrkován. Víceméně je to na Vás - Vy jste ten, kdo musí ve své smečce "udělat pořádek".

Napadá mě ještě jedna věc - starší pes se chová jako by likvidoval konkurenta, a vzhledem k jeho chování v období hárání fen by zde mohla mít celá záležitost podobný důvod. Nepřibyla Vám do sousedství nějaká nová fenka, nepotkáváte nějakou? I to by totiž mohla být příčina jeho chování.

Nedoporučuji oba psy od sebe izolovat, více by to uškodilo než pomohlo, stejně tak nemá smysl ani dávat košík. Zaměřte se na zjištění příčiny, znovu opakuji, něco se muselo mezi oběma psy přihodit. Může se samozřejmě stát, že se tento problém potáhne delší dobu, stejně tak může i skončit ze dne na den, ale bohužel mám k dispozici málo informací, abych mohl být v radách konkrétnější.

 

(28.5.2001)
Tazatel: Jana
Plemeno psa: zlatý retriever

Dotaz: Krásný den přeji, pečlivě jsem si přečetla otázky a odpovědi uveřejněné na této stránce, a musím se také přidat s chválou - tento psí web je ten nejlepší, nejpřátelštější, nejroztomilejší a zpracovaný s tak velkou láskou! Mockrát vám děkuji za potěšení se kterým si pročítám vaše stránky a přeji vám mnoho radosti!

S přítelem jsme se rozhodli obstarat si dalšího čtyřnohého kamaráda ( již máme doma morče Matyldu a králíčka Eskymáčka). Původní typ na Jack Russell teriéra jsme vzdali ( tento druh pejsků je u nás velice těžko k sehnání), a rozhodli jsme se pro retrievera. Trápila nás sice větší velikost pejska ( bydlíme v Praze v menším bytě), ale když jsem si přečetla, co o tomto píšete, hned je mi lépe a vím, že když našeho pejska budeme milovat a maximálně se mu věnovat, nakonec se všichni v našem bytečku budeme mít dobře.

Štěnátko zatím doma ještě nemáme, chceme se na vše pečlivě připravit, aby pejsek přišel již do "hotového". Kromě nezbytného vybavení pro pejska chceme vybavit i sebe, a to vědomosti. Mám na vás proto dotaz - mohli byste mi, prosím, doporučit nějakou vhodnou odbornou literaturu podle které bychom našeho pejska mohli zodpovědně a s úspěchem vychovat a vycvičit?

Další dotaz bude možná neobvyklejší - můj přítel je Američan a česky se ani po osmi (!!!) letech pořádně nenaučil. S pejskem bude přes den trávit více času než já, a tak se chci zeptat - jak máme na pejska mluvit? Pouze anglicky, nebo každý po svém ( přítel anglicky, já česky).
Máme pejska naučit povely pouze v jednom ( anglickém) jazyce, nebo se pejsek naučí poslouchat bez problému v obou řečech?

A poslední dotaz - myslíte, že se štěnátko naučí soužití s naším králíkem ( který má po bytě volný pobyt) a že mu vědomě neublíží?

Předem vám děkuji za vyslechnutí a za odpovědi, velice mi tím pomůžete :o). Přeji vám, vašim pejskům a návštěvníkům této stránky krásné léto a mnoho úsměvů na tvářích ( včetně těch pejsčích)!

Jana

Odpověď: Dovolte mi, dříve než přejdu k odpovědi na Vaše dotazy, abych Vám moc poděkoval za krásné ocenění "Psích stránek". Děkuji a pokud budou pro Vás zdrojem informací a potěšení i nadále, budou přesně plnit účel, za jakým byly vytvořeny...

Již jsem o tom psal, ale vážím si nesmírně lidí, kteří se svému budoucímu čtyřnohému kamarádovi snaží připravit co nejlepší podmínky pro jeho život ve své společnosti. Chtěl bych znovu zdůraznit, že pejsek potřebuje daleko více než rozlehlé výběhy kontakt se svými pánečky. Proto Vás chci ujistit, že pokud se svému pejskovi budete věnovat a budete s ním chodit na zajímavé procházky, bude šťastný i ve Vašem "bytečku".

S literaturou je to poněkud složitější. Pokud se týče naprostých začátků výchovy a psích potřeb, dočtete se potřebné například v publikacích "Zlatý retrívr" a "Výchova a výcvik psa" (autor Dr. Bruce Fogle, nakladatelství DORLING KINDERSLEY, u nás celkem běžně k sehnání v českém překladu). Výcvik - jak jsem již zmiňoval v této Poradně, pokud má mít smysl, doporučuji každému najít vhodné výcvikové zařízení, kde se cvičí pod dohledem zkušeného instruktora, a hlavně již od začátku mezi jinými psy a lidmi. Hlavní je totiž vyvarovat se od začátku výcviku chyb a chybně naučených povelů, protože přeučování jde vždy hůře než učit od začátku správně. Co se týče věku, mně se nejvíce osvědčilo začít s výcvikem retrieverů od dokončeného 4. měsíce věku - doporučuji i Vám.

K Vašemu druhému dotazu - je úplně jedno, který jazyk zvolíte. Zda budete velet "Lehni" nebo "Down", "Sedni" nebo "Sit"... Pes nerozumí slovním významům, pes rozlišuje zvuky. Svého času jsem na svém Dinovi demonstroval tento princip tím, že jsem jej před svými klienty naučil sednout na povel "Okurka!". Pokud máte možnost volby, pak doporučuji použít angličtinu - ze dvou důvodů. Za prvé - jak píšete, Vašemu příteli dělá čeština problém, a povely by měly od Vás obou znít shodně, a za druhé, pokud bude pes navyklý na v této zemi nestandardní povely, podstatně tak snížíte možnost, že Vám Vašeho psa bude někdo cizí ovládat :-) Na druhou stranu nic Vám nebrání naučit pejska povely dvojjazyčně - můj pejsek si také lehne na povel "Lehni" i "Down".

Poslední dotaz - budete mít doma veselo :-) Nebojte, retrívří povaha je v tomto směru příslovečná. Pokud bude králík v kontaktu s Vaším štěňátkem již od jeho útlého mládí, stanou se z nich největší kamarádi - tedy pokud nebude králík jiného názoru... Retriever je pes poměrně velký, ale umí být velice opatrný, aby někomu neublížil.

Snad Vám odpovědi na Vaše dotazy udělají radost - ještě větší budete mít, až si domů štěně zlatého retrievera skutečně přivezete. Držím palce!

 

(28.5.2001)
Tazatel: Dušan
Plemeno psa: labradorský retriever

Dotaz: Děkuji moc za odpověď o klíšťatech. Rád bych se ještě zeptal,zda mohu 3měsíční štěně pustit do vody. U řeky jsme byli několikrát, ale pes se nijak k vodě nehrnul. Bude nutné mu jít "příkladem"? Děkuji.

Odpověď: Labrador je plemeno, které vodu miluje. Jen budete muset ještě chvilku vydržet - 3měsíční štěně je ještě příliš malé na hrátky ve volné vodě a dobře to ví. Dále zhruba do 6 měsíců věku psa je nutné dávat velmi dobrý pozor na jakékoliv vniknutí vody do uší - pokud k němu dojde, je zapotřebí uši pečlivě vyčistit, jinak hrozí komplikované záněty, které mohou být pro tak mladého psa velmi nebezpečné. Čištění uší po koupání ve volné přírodě je ostatně vhodné provádět u každého psa, jen ve věku nad půl roku už není tak nebezpečné, pokud zapomenete...

U labradora skutečně není nutné jít příkladem. Pejsek do vody půjde sám - nejpozději ve chvíli, kdy trošku povyroste a u vody uvidí alespoň jednoho koupajícího se psa. Budete mít časem spíše opačný problém - jak docílit, aby pejsek nevymetl každou kaluž, kde je aspoň pět centimetrů vody... majitelé labradorů a zlatých retrívrů to určitě znají :-)

 

(28.5.2001)
Tazatel: Mirka
Plemeno psa: bullmastif

Dotaz: Mockrát Vám děkuji za odepsání, opravdu jsem se pobavila. Trošku mě uklidnilo, že i Vy máte kamarádku s bordeauxskou dogou, která má s malými psíky podobné zkušenosti.

Psal jste též, že kdyby jste něco vymyslel na toho našeho Oskara, napíšete. Já jsem zřejmě na ten fígl, jak Oskara zvládnout v té naší "vesnické uličce", přišla. Chtěla bych se však s Vámi poradit, zda to pro něj není příliš ponižující nebo nepříjemné. Zjistila jsem totiž, že když začíná táhnout, stačí vzít jej jak za vodítko, tak za kůži na krku současně a přejít tak přez inkriminované místo. Ona jej totiž ruka na kůži krku trošku rozhazuje, takže nemá čas tolik se soustředit na štěkající kámoše, ale spíše kouká na mě, a ještě vypadá, že se usmívá. Samozřejmě, že občas vystartuje, ale jak ho tak držím zarazí se a už netáhne.

Dále bych chtěla dodat k těm štěkajícím nebojsům, kteří když skončí plot, tak zůstanou stát se staženým ocasem, opravdu to platí. Včera jsme na procházce potkali jednoho z těch vlčáků, kteří nás tak trápí u nás v ulici. Už z dálky se ohlížel jak se k němu blížíme, schovával se za pána a stahoval ocas mezi nohy. Jakmile jsme je došli, zastavil se úplně, stáhnul ocas hluboko mezi nohy, sklopil uši a bylo vidět jak moc si přeje, abychom už byli pryč. Když jsme se však vraceli domů, on už stál zase hrdě za plotem a řval a řval.

Díky za rady a přeji Vám krásné a sluné léto s Vašimi psími přáteli.

Odpověď: Děkuji za Váš krásný mail :-) O několik řádků níže si můžete přečíst příspěvek od mé kamarádky s bordeauxskou dogou, která se skutečně ve Vašem předchozím dotazu našla a napsala i své zkušenosti z konfrontací velkého a malého psa.

Co se týká Oskárka - myslím, že jste skutečně našla ten správný "fígl". Na některé psy velmi dobře působí nějaký mechanický podnět (na různé psy různý - například právě ruka na krku), který jej zbaví koncentrace a takříkajíc vyvede z rovnováhy. Pak se pes nedokáže soustředit na nežádoucí činnost, je zmaten a to naprosto stačí... Pokud Vaši metodu budete používat nějakou dobu, bude potom stačit i pouhé položení ruky na krk, bez tahání za kůži. Nebojte, pro Vašeho psa to není ponižující ani nepříjemné, s tím si nemusíte dělat starosti. Skvělé je, že na Oskara to funguje - jak říkám, za nějaký čas skutečně bude stačit jen tu ruku položit...

Závěrem bych i já rád popřál slunné dny Vám a Vašemu "drobečkovi" - určitě se spolu na těchto stránkách ještě setkáme :-)

 

(28.5.2001)
Moje kamarádka (ahoj, Deniso!), která vlastní bordeauxskou dogu, mi poslala svoje velmi hezky napsané a zajímavé zamyšlení na téma VELCÍ VERSUS MALÍ PSI, kterým se vyjadřuje k příspěvku od paní Mirky. Zde je v plném znění:

Nazdárek Viktore,
měl jsi pravdu. Jen co jsem si přečetla ten příspěvek od paní Mirky nemohu, než se v některých pasážích najít (hlavně co se týče malých neurotických psů a pochopitelně jejich stejně naladěných majitelů). Již dlouho se chystám napsat příspěvek o soužití malých psů s velkými a o jejich vzájemných problémech a konfrontacích a o zpětných reakcí velkých či obřích plemen tak, jak je znám od našeho 3,5 letého Axíčka (bordeauxská doga vážící bezmála 70 kg) - protože jak je známo: "každá akce vyvolá reakci". Chtěla bych mým příspěvkem, který snad konečně co nejdříve dokončím, pomoci nejenom paní Mirce se zvládnutím jejího Bulmastífka, protože těch problémů bude daleko
více, zejména až si pes skutečně uvědomí svou sílu a psychicky dospěje což je tak po 18 měsíci života, ale většinou později (psychická dospělost nastává u většiny mollosů až okolo 3 roku života), ale zároveň bych touto formou chtěla apelovat na všechny majitele malých psů, kteří je "vychovávají" k socializaci, že nejlepší velký pes je žádný pes a před každým, byť štěnětem, je lépe toho svého uchránit v náručí a "výsledek"?

Ten, myslím, známe my, majitele obřích plemen, dosti dobře. Nemusím si dlouho vzpomínat na celou dlouho řadu histerických scének malého psa a jeho majitele, když na ulici potkají "bojového psa" takového rozměru jako je náš Axíček. Jenomže já se domnívám, že ten problém není samozřejmě ve psech, ale hlavně v lidech. Pro názornou demonstraci vzpomenu snad jen malého psíka čivavu, který byl snad menší než rolnička co nosil na krku a jeho agresivita vůči velkým psům? Veškerá žádná, zkrátka byl od své svědomité majitelky odmala veden k tomu, že po ulici nechodí jen psi jeho vzrůstu nebo o něco málo větší, ale i "psí obři", kteří jsou, většinou, velmi mírní a pokud nejsou doslova vyprovokováni, tak celou řadu "denních problémů" prostě neřeší, protože jim to nestojí za to. Vždyť té energie, co musí takový "mollosík" ze sebe vydat než se rozběhne?

Takže zkrátka: v nejbližším možném čase uveřejním na těchto krásných, velmi zajímavých a poučných psích stránkách můj příspěvek nejen pro paní Mirku, ale i pro ostatní majitele obřích plemen, kteří jsou teprve v začátcích a na rozdíl od mnohých majitelů malých plemen, chtějí, abych jejich pes zvládal v každodenním životě řadu situací. Vždyť kolik malých psů jste na ulici viděli tahat svého majitele tak, že on za ním vlál jako "vlajka" - to všichni ostatní lidé přehlíží, protože on je tak malinký a tak roztomilý?!!! A když náhodou potkají velkého psa jak táhne? To je ale nevychovaný pes a určitě bude také zlý!!!

V žádném případě nechci, aby můj příspěvek působil tak, že nemám ráda malé psy - NAOPAK!!! Sama jsem měla 12 let malého knírače pepř a sůl, jenomže jsem ho vychovala!!! Chodil na cvičák a venku vrčení nebo dokonce štěkání na velké psy prostě "neriskoval", protože se mu to párkrát nevyplatilo. Vyrostl z něj naprosto báječný, poslušný a hlavně plně socializovaný pes, který mi na vycházkách dělal jen samou radost a jeho venčení bylo pro mě skutečným potěšením, protože jsem se nemusela bát, že "skončí pod nějakým velkým psem", kterého vyprovokoval. Vždy takovéto situace přirovnávám k chování lidí, zkrátka každá míra trpělivosti jednou přeteče...- kdyby na vás na ulici každou chvíli někdo řval a pohlavkoval vás - jaké by byli vaše reakce? Buď byste se stáhli a báli se a nebo by jste bránili sami sebe a svou čest!!! A právě jen to, dělá celá řada velkých psů, kteří jsou denně napadáni či provokováni malými psy...Jenomže jsou velcí a narozdíl od těch malých mohou při sporu skutečně ublížit (skutečně většinou ale spíše jen oslintají), ale nejde hlavně o princip? Proč nepředcházet těmto situacím tím, že budeme vychovávat velké psy a malé psy dohromady tak, jak to bylo a je např. na mnozích cvičácích, kde vedle sebe cvičí miniaturní plemeno s ovčákem či s dogou bez problémů?

Zkrátka, všem, co si pořizují velké či obří plemeno předem sděluji: udělali jste ten nejlepší možný krok, protože velký pes je skutečně "o něčem jiném" (jeho projevy lásky a náklonosti jsou nepopsatelné), ale zároveň si připravte pevné nervy, protože mít velkého psa a chodit s ním na ulici a do parků Vám bude, spolu s tím, jak bude pes vyrůstat, přinášet celou řadu problémů a konfliktních situací jenom proto, že ten váš pes tak vyrostl!!! Lidé si zvykli "odpouštět" nevhodné chování psům malým, protože jsou malí a "mohou" kousat a štěkat, ale na psy velké jsou neskutečně kritičtí a nároční - běda, jak velký pes zaštěká nebo snad někoho kousne!!! Rovnou zastřelit, je nebezpečný!!! Vzpomeňte si: "Jaký pes na Vás venku nejvíce štěkal a nebo Vás pokousal a hlavně proč"? Byl velký nebo malý? Každou reakci na můj příspěvek ocením a jsem za ni předem vděčna. Denisa

 

(24.5.2001)
Tazatel: Jarka
Plemeno psa: labradorský retrívr

Dotaz: Dobrý den, Vaši stránku jsem našla podle jednoho zveřejněného tipu. Pročetla jsem si některé Vaše rady a názory (velmi se mi líbil výraz "chodící popelnice", tu mám doma taky) a ráda bych Vám položila otázku, možná trochu neobvyklou. Chodíte se svými psy navolno a předpokládám, že i bez košíku. Jak regujete na případné problémy jak s městskou policií, tak zejména s myslivci? Moje fenka mi v lese neutíká, psy nenapadá a lidi miluje téměř všechny (má canisterapeutické zkoušky). Na všechny moje argumenty se mi dostává odpovědi, že městská vyhláška říká, že velký pes musí být na vodítku a s náhubkem, v lese je to obdobné. Ani mi tak nevadí to vodítko, ale myslím si, že košík na normálního retrívra nepatří. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Děkuji za velmi zajímavý dotaz, který bude zajímat určitě dost pejskařů. Je pravdou, že skutečně se svým Dinem chodím navolno a bez košíku, také je pravdou, že jsem jej odmalinka (jelikož jde o plemeno vyhlášené svojí důvěrou a velmi kladným vztahem k lidem) učil cizí lidi víceméně ignorovat a neobtěžovat je. V mezích možností se mi to snad i podařilo. Dnešním důsledkem je to, že až na vysloveně hloupé nebo zlé lidi jsem nikdy konflikt neměl.

S vyhláškou, že pes musí být na vodítku a s košíkem (a to všude, nejen v místech s velkou koncentrací lidí!), bytostně nesouhlasím. Ani toto opatření totiž nic neřeší - pokud je pes nezvládnutý, dokáže i košíkem napáchat pěkné škody. A nápravou by neměla být opatření, kdy se zbavujeme odpovědnosti tím, že inteligentního tvora týráme mnohdy vyloženě nevhodnými malými košíky, kdy pes nemůže ani "větrat" nebo jej odsuzujeme na celoživotní pobyt na metrovém vodítku...

Ne, košík skutečně nepatří ani na retrívra, ani na psa jiného plemene - pokud jej má majitel zvládnutého. A zde je ten hlavní problém. Mnoho lidí si pořizuje psa bez jakékoliv znalosti jeho povahy, potřeb a výcviku. Není problém v psovi, ale v člověku. Každý pes je ochoten a schopen se naučit, co smí a nesmí - ale někdo mu to musí vysvětlit, a ten někdo je jeho majitel. Na něm leží veškerá odpovědnost, na nikom jiném. Tak jako odpovídáme za skutky svých potomků, tak odpovídáme i za skutky svých psů.

Pes je tvor, který přes veškerou domestikaci stále patří do přírody. Tam se svým psem z 99% chodím a pokud by mi někdo začal vykládat, že mu mám dát vodítko a košík, vyposlechl by si ode mne své. Není k tomu totiž žádný důvod. A pokud budu mít svého psa skutečně zvládnutého a vychovaného, pokud pes bude povahově vyrovnaný, pak není důvod, abych ho košíkem trápil. Vodítko? To už je spíše otázka zvládnuté chůze u nohy, přivolání a důvěry, že pes nepoběží přes ulici za lákavou fenkou... Ještě to řeknu jinak: co ve Vás vzbudí větší důvěru - pes vzpouzející se na vodítku a díky košíku vypadající "nebezpečně" nebo pes jdoucí volně u nohy a nevšímající si svého okolí?

Pro své klienty v Psí škole FALCO jsem udělal jednu akci (bližší popis připravuji k uveřejnění), která, jak doufám, jim může pomoci při řešení konfliktní situace s magistráetm, popř. městskou policií. Úspěšní absolventi našich speciálních zkoušek obdrží průkaz na dobu určitou, ve kterém je mimo základních údajů o majiteli a psu i popis jeho povahy, chování, poslušnosti a ovladatelnosti. Takový průkaz by měl mít podle mne každý pes (včetně zkoušek) - pak by se myslím dosti drasticky snížil počet konfliktů mezi psy a lidmi, nezřídka končících tragicky.

Díkybohu jsem zatím žádný psí konflikt s myslivci nebo městskou policií neměl. Věřím, protože znám svého psa a vím co a proč jsem jej učil, že tomu tak zůstane i nadále. A věřím, že lidé, kteří u mně prodělají výcvik (velmi podobný Dinově), konflikty také mít nebudou. Alespoň se o to snažím a vedu k tomu nejen psy, ale i jejich majitele.

 

(24.5.2001)
Tazatel: Mirka Ziková
Plemeno psa: Bulmastif a zlatý retrívr

Dotaz: Vážený pane, v měsíci březnu jsem se na Vás obracela s prosbami o pomoc při převýchově štěňátka retrívra naší maminky a při výchově našeho štěňátka bulmastifa. Slíbila jsem, že Vám napíšu krátkou zprávu o tom, jak se nám podařilo naše nesnáze vyřešit. Konečně můžu prohlásit, že z Kačenky (zlatý retrívr) se stal jeden z nejposlušnějších pejsků ve Stromovce, a nutno dodat, že Vaší zásluhou, díky Vašim radám. Naučila se skvěle přijít na zavolání, sednout, nedělat loužičky a neničit vše co jí přijde pod tlamu! Takže ještě jednou díky. Akorát s tím naším obříkem je to stále stejné. Oskar (bulmastif) je v celku poslušný, v celku znamená, že poslouchá všude jenom u nás ve vesnici ne! A je to hrůza, v sobotu jsme vyrazili na výlet, a museli jsme projít přez naše krizové místo. Pro připomenutí: u nás v ulici jsou ve třech zahradách psi, když byl Oskar malinký (teď je mu 11 měsíců) nechtěl kolem nich chodit, jako by se jich bál. Teď, když už vyrostl si na ně pro změnu vyskakuje. Táhne mě (klidně i po zemi) k nim, oni na něj řvou (štěkají) a on jenom stojí u plotu celý se třese a vrtí, kdybych ho nedržela vší silou zřejmě by ty ploty porazil (má už 55kg). Psal jste, abychom chodili kolem těch psů a učili Oskara k noze, vytřepali ho když bude tahat apod. On ten povel ovládá, ale tady v těch místech nefunguje nic! Ani kdybych mu do pusy cpala celou klobásu (což jsem samozřejmě zkoušela), nepůjde. Hrozné je, že si kvůli tomu téměř všichni lidé ve vesnici myslí, že je Oskar zlý, ale mohu odpřísáhnout, že není. Vždyť když s ním jdeme ven a nějaký malý pejsek ho kousne do čumáku či krku Oskar se na něj jenom podívá jako kdyby mu říkal "proč to děláš", ale nijak se nebrání ani neuhybá. A musím podotnout, že se nám to stává dost často, asi tak pět podobných situací jsme zažili. Vždycky mi ti lidé říkají ať ho pustím, že ty jejich psi jsou fajn, a když ho pustím, ti malý pejsci se tak bojí, že zkrátka koušou. Nicméně u nás v ulici táhne jako býk a já už opravdu nevím co s tím mám dělat. Byla bych moc ráda, kdyby Vás něco napadlo, napiště mi. Díky Mirka.

Odpověď: Samozřejmě jsem si na Vás hned vzpomněl a těší mne, že se z retrívra Vaší maminky již stala správná psí slečna. S Oskárkem asi bude víc práce, že? Velká i velmi velká psí plemena jsou daleko klidnější než psi malí, který práh vzrušivosti mají daleko nižší - snadněji se "rozčílí". Proto setkání tekového obra se psím trpaslíkem obvykle končí buď naprostým ignorováním ze strany velkého psa, nebo, pokud je malý psík přespříliš dotěrný, skončí patřičně oslintán někde pod tím velkým. Jedna moje kamarádka má bordeauxskou dogu a pokud si přečte tyto řádky, určitě se v nich najde :-)

Pouštění hrůzy na sebe navzájem přes plot je také takovou psí zvláštností... Plot v ní hraje naprosto jedinečnou a nezastupitelnou roli - psi na sebe vidí, ale velmi dobře vědí, že na sebe nemohou. Takže v naprostém poklidu na sebe řvou, demonstrujíce svoji sílu a odvahu - a víte co by se stalo, kdyby doběhli na jeden konec plotu a on skončil do prázdna? Překvapeně by se na sebe zadívali a horempádem utíkali zpět k plotu... a štěkali a štěkali. Takhle na nás s Dinem jednou pouštěl hrůzu obrovský pes neurčitého plemene, šla z něj hrůza... pak se opřel do nezajištěných vrátek, ta povolila, pes vyběhl do ulice, metr před námi mu celá situace došla, vzal zpátečku a za plotem začal opět zběsile štěkat a nadávat. Někteří pejsci si v této demonstraci přímo libují - a Oskar patrně bude jeden z nich. Navíc jsou to psi, které má již zafixované z mládí, a teď jim to přeci musí všem ukázat.

Ono se to všechno časem srovná, teď je Váš bulmastif výrostek a musí se předvádět. Až dospěje, zklidní se a spousta věcí jej z rovnováhy jen tak nevyvede. Možná zůstane jen ta vesnická ulička... Pokud je jinak hodný, a to podle Vašeho popisu je, pak nemá smysl se tím příliš trápit. Oskar Vás hravě přetáhne, ale přeci jen zůstaňte u původní metody a pokaždé mu dejte najevo, že se Vám jeho počínání nelíbí. A slibuji, že pokud by mne něco napadlo, určitě dám vědět!

Ještě jednou děkuji za Váš mail a "zpětnou vazbu".

 

(23.5.2001)
Tazatel: Monika
Plemeno psa: bígl

Dotaz: Dobry den, chcela som Vas poprosit o radu ako mam postupovat pri vycviku bigla - psa (5 mesiacov a 10 dni). U nas totiz nikde nablizku nie je ziadny cvicak a nemam sa s kym poradit. Musim sa priznat, ze vo vycviku sa nam prilis nedari. Zatial bezproblemovo zvlada iba povel "sadni" a ako tak "ku mne". Ostatne povely su mu cudzie. Je az nadmieru temperamentny, tvrdohlavy a vydanie povelu mnohokrat ignoruje. Chcela by som, aby zvladol aspon zakladne povely. Bola vydana nejaka prirucka s presnim popisom ako sa ma cvik spravne vykonavat? Problem nam robi aj chodza na vodidle. Neviem ho naucit chdit pri nohe a pekne pomaly. Na vychadzke strasne taha, niekedy sa mi zda, ze sa az zaskrti (nemame skrt. obojok) - hlavne ked zbada druheho psa, cloveka ci najde stopu. Vzdy sa snazim najprv trhnut vodidlom, aby sa uvolnilo a potom poviem "pomaly" a trhnem este raz. Takouto metodou sme vsak nic nedosiahli. Samozrejme vyvadza aj ine nezbednosti a ked ho potrestam zatrepanim za kozu vobec na to nereaguje. Vyskusali sme uz aj jemny prutik a nic. Viem, ze ho to trochu zastipalo lebo odskocil, ale vobec si z toho nic nerobil a pokracoval. Stava sa nam aj, ze ked uchmatne nejaku vec a chcem mu ju vziat z papulky tak vrci a raz ma aj kusol a pri akej kolvek hre sa mi snazi okusovat ruky (zuby ma uz vymenene). Inak nie je agresivny. Najspokojnejsi je vtedy ked si sadnem na zem s vystretymi nohami a on mi na ne vylezie pohodlne si lahne a zabava sa s nejakou hrackou, vtedy ho nazujimaju ani ruky. Vopred velmi pekne dakujem za rady.

Odpověď: Nebojte se, ono to není tak strašné. Je totiž zapotřebí si především uvědomit, jaké plemeno psa chováte. Bígl je totiž plemeno, u kterého nikdy nedosáhnete takové poslušnosti jako například u německého ovčáka. Bígl je pes, který se používal a používá při honech na lišku, kdy je vypuštěn spolu se smečkou po její stopě. Je to vysloveně smečkový typ psa, který byl vyšlechtěn pro práci na stopě a především u něj byly upevňovány vlastnosti, které jsou zapotřebí pro nekonfliktní spolužití s jinými příslušníky psí smečky - například v psincích.

Bígl je tedy značně "svobodomyslné" plemeno, což Vám určitě potvrdí každý jeho majitel. Správným výcvikem dosáhnete velmi dobré poslušnosti v povelech "Sedni/Lehni", ale již horší v odložení a chůzi u nohy a vůbec nejhůř dopadne přivolání... Víte, bíglové už prostě takoví jsou. Nemá smysl na ně uplatňovat klasický "dril", který se často vidí, to bígla velmi rychle znechutí a nesvedete s ním nic. Chce to pomalý důsledný přístup, 5-měsíční pes zdaleka není dospělý a musíte mu dát ještě tak rok času, aby se vše naučil.

Projevy agresivity vůči Vám jako vůdci smečky je nutné potlačit ihned v zárodku. Ne proutkem, ale DŮRAZNÝM vytřepáním za kůži na krku. U bígla to funguje úplně stejně jako u jiných plemen. Ale hlavně Vás prosím - dejte svému pejskovi ještě čas, nic se nedá uspěchat. V 5 měsících je bígl pořád ještě hravé štěně, na pokraji psí puberty. Pokud vydržíte a budete jej cvičit trpělivě a důsledně, za rok bude vše jinak.

P.S.: Jaká je na Slovensku "psí nálada"? Je to stejné jako v ČR? Jestli budete mít chvilku, napište...

 

(23.5.2001)
Tazatel: Zdenka
Plemeno psa: velšteriér

Dotaz: Važení přátelé, mám dvouletou fenečku Velšteriéra. Mám s ní následovné trable. Bojí se na výstavách - tedy hlavne v halách a nechce se predvadet a má ocásek dole. Jinak je moc pěkná a jen kvůli tomu, že má v kruhu strach jsme penalizováni. Zkoušela jsem s ní chodit k metru, autobusem. Na rušné ulice je zvyklá. To jí nevadí. Po našich trénincích v metru se to ještě zhoršilo. Už nevím co s tím. Někde jsem četla o léčbě šokem, ale mám velké obavy, že bych ji tím moc nepomohla, spíše naopak. Někdo mi radil, že ať počkám po štěňatech a prý se to zlepší. Chodím s ní na cvičák asi dvakrát týdně a když tam jsou závody nebo zkoušky, tudíž spousta lidí a psů, vůbec jí to nevadí a spíše naopak. Proč jí můžou tolik vadit ty haly, když jí tam nikdy nikdo neublížil? Děkuji za odpověď a naději.

Odpověď: Obávám se, že se jedná o poměrně komplikovanou záležitost. Jsou psi, kteří prostě nemají rádi uzavřené prostory a ani hala pro ně nemusí být dost velká, ale na tuto příčinu bych příliš nesázel. Spíše bych za celým problémem viděl psychiku - atmosféra na psích výstavách je dost intenzivní a na psy klade poměrně velké duševní nároky. Panuje zde shon, nervozita, množství psů, lidí i známých a neznámých pachů... Mnohé psy to stresuje. Na druhou stranu jsou psi, kteří se v takovém prostředí cítí jak ryba ve vodě a vystavují se vysloveně s radostí. Vaše fenka však bude opačný případ.

Píšete, že po "trénincích" v metru se celá situace ještě zhoršila. Celkem by to potvrzovalo moji teorii, protože prostory metra jsou také prosyceny atmosférou shonu, nervozity a vysoké koncentrace všemožných pachů. Navíc opět uzavřené prostory... možná se mýlím, ale osobně jsem přesvědčen, že příčiny chování Vaší fenky jsou víceméně ty, které jsem v předchozím textu popsal.

Pokud něco pomůže, tak opravdu přesně to, co děláte - chodit s ní nejprve na otevřené rušné prostory, s tím, že se budete své fence aktivně věnovat - povídat si s ní, pokud to jde, tak si pohrát, čas od času dát pamlsek a jakmile začne fenka být neklidná, pohladit a uklidnit. Jakmile dobře zvládnete tuto fázi (ale fenka již musí být stoprocentně klidná a sebevědomá), přesuňte se do uzavřených prostor - zpočátku určitě ne metro, spíše autobusová a vlaková nádraží a čekárny.

Zkuste také analyzovat své chování na výstavách - zda z Vás fenka necítí nervozitu, zda se k ní chováte stejně jako jindy... může to být maličkost, ale psi jsou skutečně neobyčejně vnímaví vůči svému okolí a je mnoho věcí, které je mohou stresovat. Ještě k těm štěňatům - velmi často jsou u fen doporučována jako všelék na různé problémy, ale po pravdě řečeno - ve velké většině případů se jedná o čisté fámy :-)

 

(22.5.2001)
Tazatel: Marie Businova
Plemeno psa: Nova scotia duck tolling retrívr

Dotaz: Svého prvního psa, francouzského buldočka, jsem musela v 9 letechnechat utratit - rakovina v pokročilém stádiu. Nyní mám objednané štěně - psa Nova scotia duck tolling retrívr. Bydlíme ve městě v bytě. Nyní jsem začala uvažovat o tom, zda by nebylo lepší vzít si fenku. O chovu neuvažuji, neboť k tomu nemám vhodné podmínky. Můžete mi prosím napsat nějaké pro a proti, fenku nebo psa? Víte něco bližšího o povaze tohoto plemene? Díky a přeji pěkný den.

Odpověď: "Nova scotia duck tolling retriever" - neboli v překladu "přinašeč kachen z Nového Skotska" je u nás poměrně vzácným plemenem. O jeho původu se moc neví, pravděpodobně mezi jeho předky najdeme labradorské a novofundlandské psy, kokršpaněle a snad i irského setra. Je používán jako lovecký pes, velmi rád aportuje a voda je jeho živel. Jako všichni retrívři pracovního typu vyžaduje dost pohybu, je dobře ovladatelný i cvičitelný. Vztah k lidem je přátelský, duck tolling retrívr má však na rozdíl od jiných retrívrů i hlídací vlohy.

Pokud se týče dilematu, zda psa nebo fenku, přikláním se osobně (i z důvodu, že nechcete chovat) spíše ke psu. Několik pro a proti (pes x fena) zde napíši:

Pokud máte již zamluveného pejska, myslím si, že není důvod měnit volbu - ale samozřejmě záleží na Vás. Co se týká pohybu a psích nároků, je zcela jedno, zda máte psa nebo fenku. Ovšem pokud nechcete mít chovnou fenu, řekl bych, že pes by byl vhodnější.

 

(20.5.2001)
Tazatel: Zuzana
Plemeno psa: labradorský retriever

Dotaz: Vážení přátelé,nejdříve bych ráda poděkovala za tak skvělé rady, kterých se každý může dočíst na vaší stránce. Před třemi týdny jsme si s přítelem pořídili štěně labradorského retríevra, jmenuje se Ally a má 2,5 měsíce. Co nám dělá trochu problém, je její neustálé vyprazdňování doma. Víme, že je to ještě psí mimino, takže nemůžeme chtít zázraky. Vždycky když se probudí jí vezmeme ihned ven, tam se bez problému vyprázdní, my jí bouřlivě pochválíme, ale pak klidně bez problémů za 20 minut to udělá doma znovu. Někdy si zakňučí, že chce ven, ale někdy se vůbec neobtěžuje a čůrá doma. Má otázka tedy zní, máte nějakou fintu, jak jí odnaučit se vyprazdňovat doma a hlavně myslíte si, že je vhnodné ji nějakým způsobem za to trestat a případně jak?? Předem Vám moc děkujeme za odpověď.

Odpověď: Snad Vás trochu uklidním - dvouapůlměsíční štěně je opravdu ještě psí miminko. To, že se v tomto věku ještě neumí vyprázdnit pouze venku, je zcela normální, a má to i své fyziologické příčiny, stejně jako u malých dětí. Pokud ji budete brát ven hned jak se probudí, po krmení a po větším pohybu (např. hra), odchytíte naprostou většinu jejích vyprazdňovacích potřeb. Žádná finta neexistuje, ono se to opravdu upraví samo - uvidíte ... Všimněte si také, že těsně před potřebou začne být nervózní a bude dělat typické "osmičky" s čenichem u země - nejvyšší čas ji drapnout a dát ven.

Velmi důležité je pokaždé, když se vyprázdní venku, ji bouřlivě pochválit a odměnit. Pak dosáhnete toho, že jakmile začne trochu ovládat svoje tělo a potřeby, sama si řekne. Nemá smysl ji trestat, pokud se vyprázdní doma, úplně bude stačit, když ji vyčítavým hlasem upozorníte na to, že něco udělala špatně. Pokud byste ji trestali, byla by stresovaná a celá situace by se ještě zhoršila.

Psi, pokud mohou, tak si neznečistí pelíšek ani svůj "rajón" - to platí i o psech, kteří mají například svůj výběh na zahradě. I ti potřebují venčit někde venku. Takže vydržte - pejsci jsou od přírody čistotní a ona to opravdu nedělá schválně, vše se co nevidět srovná do těch správných kolejí.

 

(20.5.2001)
Tazatel: Dušan
Plemeno psa: labradorský retriever

Dotaz: Jak nejlépe předcházet napadení klíšťaty? Jaké jsou nejúčinější prostředky? Pes je štěně 3 měsíce staré , tráví čas většinou pouze na velké travnaté zahradě. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Klíšťata jsou jeden velký problém. V podstatě neexistuje 100% prostředek, schůdným kompromisem je aplikace některého z níže uvedených prostředků v kombinaci s pečlivým prohlížením a včasným vytahováním již zapitých jedinců, nejlépe pomocí speciální umělohmotné pinzety. Vhodné je též zakápnutí ranky například Jodisolem.

Takže dostupné kvalitní přípravky jsou:

S problémem klíšťat se musíme naučit žít my i naši psi, nic jiného nám bohužel nezbývá. Je dobré vyhýbat se vysloveně zamořeným oblastem a nalezená klíšťata likvidovat na psu co nejdříve. Pokud přidáte některý z výše uvedených prostředků, pak uděláte vše, co je ve Vašich silách.

Pokud bude mít někdo z našich čtenářů účinný recept nebo radu, velmi rád ji uveřejním ...

 

(16.5.2001)
Tazatel: Katka
Plemeno psa: zlatý retriever

Dotaz: Chtela bych se zeptat. Mame 5-mesicniho pejska zlateho retrievera, ktery se shodou okolnosti jmenuje taky Falco. chceme s nim zacit chodit cvicit. Je to nas prvni pejsek a potrebovali bychom kontakt na nejake sviciste v okoli Ostravy. Pokud budete mit cas, zkuste nam doporucit i vhodnou literaturu k vycviku, existuje jich velice mnoho. Dekuji a preji pekny den Katerina Malcharova.

Odpověď: Bohužel nemám kontakt na žádné cvičiště v okolí Ostravy. Zkusím Vám ale poradit aspoň v tom, jaké cvičiště si vybrat. Nejrozumnější je přijít rovnou s pejskem a otestovat, jak se k Vašemu plemeni cvičitel postaví. Pokud se dozvíte něco ve stylu "Hmm - zlatý retrívr - co s Vámi? No tak běžte tamhle ke kníračům!" jako kdysi já, doporučuji vzít nohy na ramena a hledat jinde. Pokud bude cvičiště zaměřeno vysloveně na služební plemena a obranu, hledejte taky dál. Pokud najdete cvičiště s nejrůznějšími psími plemeny, kde se cvičí hravou formou s důrazem na poslušnost a ovladatelnost, kde se mohou psi spolu i vyběhat - pak ano, to je to pravé pro plemeno zlatý retrívr.

Vhodnou literaturu záměrně nikdy nikomu nedoporučuji - výcvik je skutečně věcí praxe a nedá se aplikovat jako "návod k použití psa". Pokud má mít výcvik smysl, doporučuji každému najít vhodné výcvikové zařízení, kde se cvičí pod dohledem zkušeného instruktora, a hlavně již od začátku mezi jinými psy a lidmi. Hlavní je totiž vyvarovat se od začátku výcviku chyb a chybně naučených povelů, protože přeučování jde vždy hůř než učit od začátku správně. Doufám, že se na mne nebudete zlobit, když Vám tedy doporučím totéž - naprosté základy výcviku typu "Přivolání" a "Sedni/Lehni" lze jinak nalézt v podstatě v každé knížce, pojednávající o zlatém retrívrovi.

A zdravím "jmenovce" Falca :-) !

 

(16.5.2001)
Tazatel: Petr Vazač
Plemeno psa: rhodéský ridgeback, malý knírač

Dotaz: Dobrý den, přečetli jsme si celou Vaší poradnu, moc se nám líbí a musíme velmi ocenit tuto Vaši bezplatnou službu. Občas jsme se také zasmáli nad psími kousky, které psí miláčci tropí svým majitelům. Můj dotaz se týká pohybové aktivity psů. Přečetl jsem dvě knihy o psech, kde je tato problematika zmíněna, ovšem nemám v tom zcela jasno.

  1. rhodeský ridgeback, fena, stáří 7,5 měs.
    Zajímala by mne optimální denní pohybová dávka (pokud to lze vyjádřit) psa vzhledem k vývoji jeho pohybového aparátu. Pes velmi rád akceptuje jakékoli pohybové aktivity, avšak nerad bych jej přetěžoval nebo se nějakým negativním způsobem podepsal na jeho zdárném vývoji.
  2. malý knírač, pes, stáří 9 let
    Pes nemá dostatečně vyvinuté kloubní jamky, v mládí měl viditelné problémy s ovládáním pohybu zadních nohou. Postupem času tyto problémy jakoby ustoupily a v současném věku se projevují pouze po zvýšené námaze. Rád bych věděl, zda se jeho problémy s přibývajícím věkem nebudou zhoršovat a co mohu v tomto směru pro jeho lepší kondici ještě udělat. V souvislosti s tímto handicapem by mě jako u prvního psa zajímaly vhodné pohybové dávky. Někdy jej nechávám doma a vezmu jenom ridgebacka, což mrňous samozřejmě velmi těžko nese.
  3. Můj poslední dotaz se též týká zdraví psa. Fena malého knírače, která po asi měsíc trvající léčbě srdce uhynula, byla "dýchavičnější" od mládí. Dožila se osmi let. Nevím jak bych to správně popsal, ale její dýchání bylo jakoby mělčí, daleko dřívě se na ní projevovaly vlivy zvýšené okolní teploty. Přesto byla pohybově maximálně aktivní. Dodnes jsem se s jejím odchodem nevyrovnal a vyčítám si, že jsem pro její zdravotní stav mohl udělat více. I když jsme chodili na pravidelné prohlídky, teprve při poslední zvěrolékař konstatoval, že má šelesty na srdci a že to prý někdy k tomu stáří patří. Nenabídl nám ani další vyšetření či jakoukoli léčbu. Teprve když se za půl roku projevily akutní problémy, byla aplikována lečba medikamenty, ale to již bylo zřejmě pozdě. Proto bych se chtěl zeptat, co všechno, jaké preventivní vyšetření je vhodné absolvovat, abychom mohli eventuálním zdrav. problémům psů včas předcházet.

Děkuji moc za Vaše názory
S pozdravem Vazač

Odpověď: Děkuji, pokusím se zodpovědět otázky jednu po druhé:

  1. Rhodéský ridgeback je ve stáří 7,5 měsíce stále ještě ve fázi růstu a probíhá tedy i vývoj kostry a celkové stavby těla. Obecně lze říci, že u větších plemen je nutno do půl roku stáří dávat dobrý pozor a psa rozhodně nesmíte nepřetěžovat, do jednoho roku stáří psa je nutná stále ještě jistá obezřetnost při zátěži. Pokud psa necháte, ať si sám určí pohybovou dávku (nedoporučuji v žádném případě zátěže typu dlouhé horské túry nebo běh vedle kola), je většinou vše v pořádku - pouze je nutné sledovat, zda pes nezačíná kulhat nebo nejeví jiné známky přílišného pohybového zatížení. Pokud pes dostává dostatek vápníku pro zdárný vývin kostry, kvalitní krmení a jeho hmotnost je v mezích normy pro dané plemeno, není důvod k obavám. Optimální denní dávku skutečně nelze exaktně určit - každý pes má individuální potřebu pohybu jinou.
  2. Zřejmě se jedná o dysplazii kyčelního kloubu (DKK), bohužel asi oboustrannou. S přibývajícím věkem se samotná dysplazie příliš nezhoršuje, dokazuje to ve Vašem případě i to, že se pohybové problémy víceméně ustálily - doporučoval bych v každém případě vhodnou kloubní výživu (např. Chassoton) a hlídat pohybovou zátěž. Více opravdu udělat nemůžete, pokud budete s kníračem absolvovat kratší procházky bez intenzivní zátěže (mohou být častější), určitě Váš pejsek prožije dlouhé spokojené stáří.
  3. Ono se bohužel příliš dělat nedá. Jsou psí nemoci, které spolehlivě odhalí kvalitně provedená celková prohlídka, popř. kombinovaná s laboratorním vyšetřením - takto laze odhalit i srdeční choroby. Léčba spočívá v nasazení podobných medikamentů jako se používají u lidí, při správném dávkování a aplikaci mohou být velmi účinné. Ovšem vždy je sázkou do loterie, jakého věku se daný jedinec dožije. Myslím si, že Vy osobně si nemusíte vyčítat vůbec nic - veterinář je jediný člověk, který může v tomto případě něco zmoci. Jedinou věc, kterou Vám mohu třeba do budoucna doporučit, je vyhledat schopného veterináře a chodit s pejskem na pravidelné preventivní prohlídky - u dospělého psa se provádí většinou jednou do roka.

 

(14.5.2001)
Tazatel: Dita
Plemeno psa: staffordshire bullterier

Dotaz: Dobrý den, nejprve Vám musím pochválit Vaše výborné stránky, které jsou plné užitečných informací. Chtěla jsem se zeptat na jednu věc. Mám desetiměsíční fenku stafforda, která je opravdu rozkošná. Snažím se ji pečlivě cvičit k poslušnosti, i když je pravda, že tito psi mají svou hlavu a jsou občas tvrdohlaví. Mám s ní celkem problém, že venku vyhledává různé mršiny a další "smrádky", ve kterých se s oblibou válí. Je schopná si tyto věci i schovat a pak se mi v lese vzdálí a přiběhne pěkně zašpiněná a samozřejmě páchne. Ráda bych věděla, jestli proti tomuto návyku (který má mnoho psů) existuje nějaký dobrý způsob odvykání. Děkuji za pomoc.

Odpověď: Děkuji moc za Vaše ocenění "Psích stránek" :-) . Máte pravdu, že opravdu hodně psů propadne výše uvedenému zlozvyku válení se v různých mršinách a "sajrajtech", popř. jejich požírání. Má to své jisté vysvětlení a prapůvodní účel, také je pravda, že čichové podněty jsou velmi subjektivní a co nám páchne, psům velmi libě voní. Chovám zlatého retrívra, kterémužto plemeni se stejně jako například labradorovi přezdívá i "chodící popelnice", takže dost dobře vím, o čem mluvíte. Přesto mohu dnes zodpovědně prohlásit, že zhruba od jednoho roku jeho věku jsem s ním v této oblasti neměl problém. Jak jsem toho dosáhl?

Celé tajemství úspěchu je v tom, včas celý proces podchytit a důsledně jej likvidovat hned v zárodku. Jinými slovy - nejprve musíte mít dost dobře zvládnutou poslušnost, aby pes před Vámi neutíkal, pokud k němu půjdete a on ví, že něco provedl. Za druhé, chce to psa v této fázi důsledně hlídat. Jakmile má něco v tlamě, co tam nepatří, musím jít k němu a pokud máte cvik "Pust!" zvládnutý, tento povel použít. Pokud ne nebo pes neposlechne, musíte mu z tlamy příslušnou "věc" (pokud to jde!) vyndat a psa vytřepat a ostře pokárat "Fuj! Nesmíš!". Pokud se válí v mršině, okamžitě jej přivolejte. Pokud poslechne, pochválit, pokud ne, opět vytřepat a důrazně pokárat. VŽDY, DŮSLEDNĚ A ANI JEDNOU SE NEZACHOVAT JINAK! Bude to trvat jistou dobu, ale pokud se z toho nestal skutečný zlozvyk, pes si odvykne rychle.

Zkuste ještě jednu věc. Vemte fenku na delší vodítko a vezměte ji na procházku na místo, kde víte, že leží nějaké lákadlo (popř. je předem sama nastražte). Jakmile Vaše fenka projeví tendenci se vyválet, okamžitě ji velmi razantně strhněte za současného ostrého pokárání zpátky. Trasu projděte několikrát, až se fenka přestane o tuto činnost zajímat. Měňte trasy, vytvářejte uměle modelové situace, tím celému procesu odnaučování velmi pomůžete.

Je opravdu nutné začít s odnaučováním co nejdříve, jakékoli zlozvyky (pokud už se vyvinou), se likvidují velmi těžko.

 

(13.5.2001)
Tazatel: Libalova Miroslava (pozn.: tento dotaz přišel ze zahraničí)
Plemeno psa: velšteriér

Dotaz: Dobry den, dneska jsem objevila na internetu Vasi stranku a moc se mi libi. Predevsim vase poradna. Mame 4,5 leteho pejska Welschteriera. Je docela vychovany. Umi chodit u nohy a zvlada ruzne povely. Problem, ktery s nim mame je, ze neustale, kdyz se mu neco nelibi, vrci. Nejen na cizi, ale i na nas (me a manzela). Kdyz prijde navsteva, nejvprve vesele skace a jak si ho chce nekdo pohladit zacne vrcet, ale pri tom vrti ocasem. Neni zrovna mazlici pes, ale nekdy se stane, ze prijde. Tak ho chvili hladim a on zacne vrcet, odbehne a vzapeti se vrati zpet pro pohlazeni. Pri opetovnem pohlazeni zase vrci a tak porad do kola dokud ho odmitnu hladit. Vime, ze terieri se snazi prosazovat, ale zname par welschterieru, kteri jsou moc mili a hodni. Slo by to vrceni naseho pejska nejak odnaucit a jeho prosazovani se nejak potlacit? Dekuji predem za odpoved.

Odpověď: Děkuji za kompliment složený mým stránkám a zdravím Vás do Německa. Čtyřapůlletý velšteriér je již dospělý pes, který má již ujasněné a zažité vztahy ve své smečce. Také je jako každý teriér osobnost a sám si vybírá, komu projeví svoji přízeň. Na druhou stranu ovšem jako každý správně vedený pes musí respektovat vůdce smečky, tedy Vás a Vašeho manžela.

Rada je celkem jednoduchá, ale je nutno se jí důsledně řídit. Pokud za Vámi pejsek přijde a chce pohladit, nehlaďte ho hned. Nechte ho chvilku bez odezvy a pak ho pohlaďte. Pokud začne vrčet, ostře ho pokárejte a okamžitě hlazení ukončete. Otočte se k němu ostentativně zády a důsledně ho ignorujte. Pejsci v sobě mají hodně z reakcí malých dětí a Vaše "trucování" se Vašemu velšteriérovi vůbec nebude zamlouvat. Přijde za Vámi znovu - chvilku ho ignorujte, pak ho pohlaďte a promlouvejte k němu vlídným hlasem. Pokud opět projeví tendenci k vrčení, okamžitě uplatněte uvedený postup. Jestliže se bude k pejskovi stejně chovat i Váš manžel, zaručuji Vám, že i Vás pes si velmi brzy dá souvislosti dohromady a ujasní si, co je pro něj výhodnější (což je mimochodem základní imperativ psího chování). Pokud se týká návštěv - domluvte se s nimi, že po dobu "převýchovy" budou Vašeho velšteriéra důsledně ignorovat, celý postup pak bude daleko účinnější a rychlejší.

Pokud by se snaha Vašeho pejska o prosazování vůči Vám projevovala i při jiných příležitostech, musíte i Vy použít ostřejší metodu - důsledné a rázné vytřepání za volnou kůži na krku doprovázené ostrým slovním pokáráním.

Teriéři jsou obecně temperamentní psi, ale stejně jako u lidí i pes jednoho plemena je každý jiný - exteriérově ani povahově nenajdete dva naprosto shodné jedince. Hodně tu rozhoduje chovná linie, tedy geny, ale snad ještě více výchova a prostředí. Jinými slovy - i velšteriéři mohou být temperamentní více či méně a mohou mít větší či menší dominantní sklony. Proto Vám může připadat, že velšteriéři, které znáte, jsou milí a hodní, ale záleží i na pohlaví - psi bývají dominantnější a tvrdohlavější než fenky.

 

(4.5.2001)
Tazatel: Aleš
Plemeno psa: labradorský retriever

Dotaz: Vážení přátelé, má přítelkyně mi řekla o Vašich skvělých stránkách a já bych teď rád využil Vašich rady. Dnes si jedeme pro 8týdenní štěňátko labradora a samozřejmě mu chceme poskytnou jen tu nejlepší péči. Můj dotaz se týká výživy. Chovatelka, od které budeme mít pejska nám doporučila kromě běžné výživy i nějaké vitamínové tablety. Paní v obchodě s chovatelskými potřebami mi však tvrdila, že pokud bude pejsek dostávat doporučovanou denní dávku kompletního krmiva - prý např. granule Happy Dog, nejsou další vitamínové přípravky potřeba. Poradíte mi, jak je to doopravdy? Kromě tohoto konkrétního dotazu bych se rád ještě zeptal obecně na výživu tohoto štěňátka - čím více rad a zkušeností tím lépe. Díky moc a těším se na Vaši odpověď. Aleš Mach

Odpověď: Děkuji. Jednoznačně se přikláním v otázce, zda přidávat vitamíny či ne, na stranu chovatelky. V granulovaném krmivu sice jsou přítomny vitamíny i minerály, ovšem pouze v minimálním množství, které v žádném případě nepokryje potřeby rychle rostoucího štěněte či dospívajícího psa. Proto je nezbytné dodávat vitamíny a minerály ještě ve formě tablet - nechci dělat žádné firmě reklamu, ale mně se velmi osvědčily tablety "Pet-Agree" s doplňkem česneku, které mimo vitamínů a minerálů obsahují i štěpené aminokyseliny, biotin a zinek v přírodní formě - lidsky řečeno komplexní složení těchto tablet podporuje látkovou výměnu, tvorbu svalů, zlepšuje kvalitu kůže a srsti a posiluje imunitní systém, což je vše pro pejska velmi důležité. Výtažek z česneku navíc není příjemný klíšťatům a blechám. Tedy přídavek vitamínů a minerálů, nejlépe v této podobě - v každém případě! Seženete u svého veterináře nebo v obchodě s chovatelskými potřebami.

Dalším prvkem, jehož potřebu pro štěně nepokryje granulované (ani jiné krmivo), je vápník. Je základním stavebním prvkem pro zdravý vývin kostry a zdárné přezubení. Štěňata i dospělí psi s deficitem tohoto prvku instinktivně olizují třeba nátěry zdí, ve kterých je vápník přítomen. Opět doporučuji vápník ve formě tablet či prášku, seženete u svého veterináře.

Poslední důležitou věcí, která se týká výživy štěněte, je správný výběr granulí (neboli průmyslového granulovaného krmiva, jak zní oficiální název). Je dobře vědět několik věcí. Za prvé se rozlišuje tzv. doplňkové a kompletní granulované krmivo. Ve Vašem případě je nutné vybrat samozřejmě krmivo kompletní, které se psu podává, a to zdůrazňuji, bez jakýchkoliv dalších příměsí typu maso, rýže, těstoviny... Další věcí velmi podstatnou je krmit štěně krmivem určeným skutečně pro štěňata (většinou je označené dovětkem "Puppy") a krmit pravidelně (ve Vašem případě 5x denně) doporučenou krmnou dávkou (najdete na obalu, dle velikosti plemene a váhy psa). Pozor, malá štěňata jsou velmi citlivá na porušení krmného režimu, důsledkem jsou pak průjmy, zvracení, nechutenství a další zdravotní komplikace. A do třetice - velmi důrazně nedoporučuji kupovat krmiva nabízená (až na světlé výjimky) v super/hypermarketech typu Pedigree vyráběné v Polsku apod., protože obsahují "šrot", nikoliv kvalitní a jakostní suroviny, obdobně jako krmiva prodávaná za "výhodnou cenu" (15kg/400,- apod.). Investujte raději do sice dražších, ale daleko kvalitnějších krmiv typu Eukanuba, Eagle, Purina, K-9 atd. Drobná rada - rozhodující není sídlo výrobce, ale země, kde je krmivo vyrobeno...

Na úplný závěr ještě jedna rada: co do štěněte dostanete v prvním roce jeho života (a netýká se to jen výživy!), takový pes bude. Tedy z hlediska výživy - nešetřit a krmit kvalitním krmivem s dostatkem (ale na druhou stranu ne přebytkem, ten zas dokáže velmi uškodit) vitamínů a minerálů pro zdraví a vápníku pro zdravý vývin kostry a zubů. Držím palce!

 

(29.4.2001)
Tazatel: Irena Kubelková
Plemeno psa: americký kokršpaněl

Dotaz: Vaše stránky jsou velmi pěkné a proto, jestli dovolíte i já mám otázku. Jak mám odnaučit svou pětiměsíční fenku štěkat, výt a dělat jiný randál po mém odchodu do práce a jak jí mám odnaučit trhat a kousat koberce? Upřesňuji, že sama doma je zhruba 8 hodin a mezi tím jí dvakrát chodí venčit mamimka. Ze začátku byla v klidu, snažila jsem se jí nechat něco na hraní i na žvýkání, aby se zabavila. Teď, protože jí vypadávají staré zuby a rostou nové, jí moc žvýkání nejde. Bydlím v paneláku a lidé si už začínají stěžovat na hlasitost fenky. Pokud můžete, prosím, poraďte mi.

Odpověď: Vaše fenka jako každý pes potřebuje lidskou společnost, někoho, kdo se jí věnuje a hraje si s ní. K tomu je ještě v období, kdy přezubuje a to žádný pes není úplně v pohodě. Štěňata mají instinktivní potřebu kousat do různých věcí, čímž si masírují dásně a pomáhají uvolňovat zbylé zoubky, na jejichž místě už vyrůstají nové. Dalším důvodem, proč Vaše fenka trhá koberec, je i nuda. Americký kokršpaněl je živé plemeno, které rádo vyvíjí nějakou činnost, která ovšem z lidského hlediska může být i destruktivní.

Doporučuji jednak nechat fence v době Vaší nepřítomnosti k dispozici dostatek hraček (z tvrdší pryže nebo umělé hmoty, mně se více osvědčily hračky pro malé děti než koupené v chovatelských potřebách - víc vydrží), které včas obměňujte, aby jí nezevšedněly. Dále je nutno najít dostatek času na aktivní a časté procházky - čim častější, tím lépe. Vyvenčení typu "třicet metrů před dům, vyčůrat a zpátky" naprosto nepostačují. Pětiměsíční štěně je živé stvoření a 8 hodin (i s vyvenčením mezitím) je skutečně není možné nechat samotné doma. Štěně se začne nudit a zcela přirozeně začne hledat způsob, jak se zabavit.

Naopak, pokud bude dostatečně vyběhané, bude unavené a většinu času prospí. I dospělý pes prospí v průměru 2/3 svého života, pokud je sám doma, spí a čeká, až se mu vrátí "smečka". Můj recept je prostý: najít způsob, abyste Vy nebo Vaše maminka mohly s Vaší fenkou chodit na častější a intenzivnější procházky. Až dospěje, vše se srovná do normálu, ale teď stejně jako malé dítě potřebuje daleko více společnost - je to přirozené. Zkuste to, uvidíte, že se velmi brzy vše srovná do snesitelných mezí!

 

(29.4.2001)
Tazatel: Martina
Plemeno psa: shar-pei

Dotaz: Dobrý den. Nejprve bych Vám chtěla moc pochválit Vaše stránky. Je skvělé, že jste tak báječné stránky vytvořil, jsem z nich nadšená. A teď k mému dotazu. Chci si pořídit pejska. Rozhodla jsem se pro plemeno shar-pei. Nez si ho skutečně koupim, chci si být jistá, že můžu splnit veškeré jeho požadavky a potřeby. Proto Vás prosím o bližší informace o jeho povaze a potřebách. Bydlím v bytě, ve městě. Chci se mu maximálně věnovat a pokud to bude možné chodit s ním i na cvičák. Proto se také ptám, co je možné s ním cvičit kromě základního výcviku poslušnosti. Za odpověď Vám předem moc děkuji Martina.

Odpověď: Moc mne těší, že se Vám "Psí stránky" líbí. Děkuji :-) Velmi si vážím toho, že se zajímáte o potřeby svého psího kamaráda ještě před jeho pořízením - kéž by to tak dělali všichni.

Shar-pei je jedno z nejpozoruhodnějších psích plemen. Má typickou zvrásnělou kůži s mnoha záhyby (především štěňata, dospělí psi by naopak až tolik volné kůže již mít neměli). Ve své vlasti, Číně, býval hojně používán pro psí zápasy - odtud plyne i jeho druhý název "čínský bojový pes". Vůči lidem je milý a většinou bezproblémový, ale což je zvláštní, jiná psí plemena obvykle dráždí a hodně setkání se psy končí rvačkou. Jeho kůže sice brání pevnému uchopení, na druhou stranu je ale díky jejím záhybům pro jiné psy velmi snadné ji prokousnout.

Plemeno shar-pei obvykle nemá zdravotní problémy, je však náchylné k entropii (vchlípení očních víček). Tato záležitost se musí upravit operativně, jinak může vést až k slepotě. Problémy dělají také kožní záhyby, které je nutné čistit, jinak se v nich tvoří plísně a kožní ekzémy.

Co se týče jeho potřeb, jsou stejné jako u každěho jiného plemene - potřebuje lidskou i psí společnost, pohyb a dobré zacházení. Je to hrdý pes, který se nedá cvičit jako například německý ovčák, jinak ztratíte jeho důvěru a těžko ji pak získáváte zpět. Proto je velmi důležité jeho výcvik založit na hravých, nenásilných metodách. Snažil bych se věnovat především poslušnosti, není to plemeno vhodné pro obranu ani pachové práce. Shar-pei vždy zůstane svůj a je to trochu psí samorost - ne nadarmo se říká, že psí plemena jsou celkem věrným obrazem národa, z jehož území pocházejí. Ukázněný a disciplinovaný německý ovčák na straně jedné a hrdý a osobitý shar-pei nebo akita inu na straně druhé...

Pokud jste se pro toto plemeno již rozhodla, přeji Vám šťastnou ruku při výběru štěněte a hodně radosti s novým psím kamarádem!

 

(29.4.2001)
Tazatel: Lenka
Plemeno psa: labradorský retriever

Dotaz: Dík za Vaše rady. Nejprve bych chtěla potvrdit Ireně,že je opravdu lepší nechat svého labradora prolítnout a pak ho teprve zkoušet vodit u nohy. Zvlášť jestli má takového čiperu jako já. Mám prosbu. Jak mám naučit roční fenku správně vypracovat stopu a jak jí mám naučit označovat předmět na stopě. Po stopě mi lítá se zvednutým čenichem. I když jde (spíš letí) většinou celkem správně, není to úplně přesné. Dávala jsem jí na stopu granulky, ale to jí nezastaví. Letí na konec a pak se teprv vrací aby je sebrala. A když si jí vezmu na vodítko, mám obavy, že by se radši uškrtila, než aby trošku zpomalila. Ještě jednou moc dík za pomoc.

Odpověď: Nevím, zda již vypracováváte stopy s lomy. Pokud je Vaše fenka zvyklá jen na rovné stopy bez lomů a běží se zvednutým čenichem, tipnul bych si, že ani tak nejde po stopě jako spíše běží kupředu, kde, jak má zkušenost, ji čeká odměna. Navíc roční labrador je vše jiné, jen ne rozvážně pracující pes :-) .

V každém připadě bych doporučoval fenku "zpomalit" zpočátku mírnými, později pravoúhlými až ostrými lomy, bez příliš dlouhých rovných úseků. Tím se Vaše fenka naučí vypracovávat stopu pečlivě, bez toho, že by ji jen "odhadovala". Také samozřejmě záleží hodně na povrchu, po kterém stopa vede. Přesnost se dostaví časem sama, důležité je ovšem již od počátku eliminovat chyby - tedy stopovat raději pomalu, ale pečlivě.

Na konci stopy jako odměnu používejte spíše míček nebo aport než pamlsky. Pejsek by po stopě neměl běžet za (trošku to přeženu) plnou miskou na konci, ale za vidinou vyhrání si s oblíbenou hračkou, které bude následovat. Učte fenku označovat předmět zaleháváním, je to nejjednoznačnější způsob.

Naučit psa správně a spolehlivě vypracovat stopu předpokládá hodně času a tréninku, ale nejvíce přeci jenom záleží na psu. Pokud jej budete učit zábavnou a hravou formou, i pes bude celou činnost brát jako zábavu. Takže - učit zpočátku na kratších, ale lomených stopách a na konci si s fenkou hodně pohrát.


(24.4.2001)
Tazatel: Irena
Plemeno psa: labradorský retriever

Dotaz: Prosím o radu na následující dotaz: mám 10 měsíční štěně labradora, psa. Reaguje na povely sedni, lehni, ke mně - i když u povelu ke mně se někdy nechá přivolat i 3x, než opravdu přijde, ale je celkem chápavý. Je to rodinný pes, který má sice svůj kotec, ale je přes den na zahradě nebo s námi doma, večer spí doma. Na procházky se s ním snažím chodit denně. Mám problém s chozením u nohy. Má široký kožený obojek, vodítko jsem si koupila krátké a snažím se ho mít u levé nohy hodně nakrátko, první asi 3 dny jsem ho levou rukou hodně držela u nohy, v dalších dnech šel místy už krásně volně, pak jsme několik dní nebyli venku a zase strašně táhne. Nevím, jestli ho nutit jít dlouho u nohy, nebo spíš zkoušet jen kratší úseky.. po ulici jsem ho nutila jít těsně u nohy (asi 15minut), potom mohl volně lítat bez vodítka (po poli) a cesta zpět zase nakrátko. Pokud jde chvilku pěkně volně a odměním ho pamlskem, ale tím momentem zase začne táhnout.. Prosím, prosím o radu. Děkuji Irena.

Odpověď: Váš postup je v podstatě správný. Velmi důležité je nenechat psa táhnout na obojku - pokud začne, hned jej rázným trhnutím posaďte a pokárejte. Pokud půjde na vodítku kus cesty v pohodě, chvalte jej, ale stále jej mějte na vodítku. Poté pejska posaďte a pochvalte. Opět jej vemte u nohy a stejný postup několikrát zopakujte, pak nechte pejska pořádně proběhnout.

Uvedu zde několik triků, které celý proces nácviku urychlí a zdokonalí:

  1. Vodítko mějte mírně prověšené a používejte je pouze ke korekci rázným trhnutím. Pokud bude Váš pes cítit permanentní tah, instinktivně bude vyvíjet protitah.
  2. Najděte ve svém okolí zídku nebo jakoukoliv zvýšenou bariéru aspoň 10 metrů dlouhou. Psa veďte mezi sebou a touto překážkou, automaticky mu tak zablokujete pohyb do strany. Pak hlídáte pouze jeho předcházení a opožďování. Samozřejmě je nutné nechat mu mezi sebou a překážkou dostatek prostoru.
  3. Po zvládnutí základů chůze u nohy se mi pro upevnění velmi osvědčila následující metoda: vyberte si vhodnou, 2-3 km dlouhou stezku volnou krajinou. Nechte psa nejdříve pořádně proběhat a vylítat (cestou na vzdálenější konec stezky). Zpět se vracejte s pejskem navolno u nohy a korigujte jej pouze povelem "K noze!" a ihned nato následujícím dvojitým plácnutím rukou do svého stehna. Zdůrazňuji - takto se vracejte celou cestu v jednom zátahu! Stačí několik takovýchto procházek a Váš pejsek bude přesně vědět, co si představujete pod pojmem "chůze navolno u nohy"... je jen nutné mít již zvládnuté základy.

Osobně vodím svého psa u nohy již zhruba od jeho stáří 1 roku bez vodítka, chodíme takto například i k veterináři, venčit apod. Vodítko používám pouze pro demonstraci při výcvikových lekcích mé psí školy - chci tím říci, že pokud svého psa budete učit důsledně chůzi u nohy navolno, bude působit ono "neviditelné vodítko" mezi Vámi a jím stejně dobře jako to pevné. Pokud budete psa vodit na vodítku, skutečně doporučuji učit na vodítko prověšené, sloužící jen jako "pojistka"... Zkuste tímto směrem vést i Váš výcvik, vyplatí se to!

 

(24.4.2001)
Tazatel: Popelková Zuzana
Plemeno psa: brazilský fila

Dotaz: Dobrý den. Mám dotaz ohledně očkování. Oštárkovi je 9 měsíců. Má všechna potřebná očkování, poslední v 6 měsících proti vzteklině. Jaká očkování a kdy by měla následovat? Za odpověď předem děkuji.

Odpověď: Každý pes by měl být přeočkován jednou ročně (přesněji řečeno vždy po 11 měsících) proti:


což je základ. Dále doporučuji očkovat proti


V případě Vašeho pejska (podle velikosti už spíše "psa") budete tedy absolvovat již pravidelně výše uvedená očkování.

 

(16.4.2001)
Tazatel: Renata
Plemeno psa:
NO

Dotaz: Dobrý den, potřebuji poradit. Rodiče si před 14 dny pořídily fenku německého ovčáka. První den jejího pobytu normálně jedla a druhý den začala mít průjem a zvracení. Doktor naordinoval léky a hned druhý den se situace zlepšila. Trvalo asi necelý týden a potíže začli znovu. Fenečka je 2  půl měsíce stará, je krmena granulemi(bohužel neznám značku) a občas dostane tvaroh s vejcem. Od minulého majitele byla odčervená a dostala injekci na posílení imunity. Očkování ještě neproběhlo, kvůli zdravotním potížím. Zajímá mě jak k takovému stavu u tak malého pejska může dojít. Předem díky.

Odpověď: Vámi popisovaný problém v zažívání vzniká nejčastěji při přechodu štěněte od chovatele k novému majiteli, bohužel často spojeného i s radikální změnou stravovacích návyků. K těmto záležitostem se může připojit i stres ze změny prostředí a ztráty důvěrně známých podnětů. Jinými slovy - je velmi vhodné štěně krmit zpočátku stejnou stravou na jakou bylo zvyklé u chovatele. Když vařenou, pak vařenou, pokud bylo krmeno granulemi, tak vydržet i u stejné značky. Je také důležité vědět, že nejsou granule jako granule - pro malé štěně doporučuji osvědčené značky s tradicí (Eukanuba, Eagle, Purina,...), navíc je nutné kupovat granule pro štěňata (obvykle označená dovětkem "Puppy" apod.), nikdy nekrmit granulemi pro dospívající nebo dospělé psy - mají odlišné složení a u malého štěněte také mohou způsobit zažívací potíže.

Stejně důležité je i dodržování krmného režimu. Dvouapůlměsíční štěně krmíme ještě 5x denně, doporučenou denní dávkou rozloženou na 5 stejných dílů. Pozor - nedávejte štěněti nevhodné pamlsky a různé jiné "dobroty", stačí málo a štěně bude mít dokonale rozvrácený metabolismus, projevující se právě průjmy a zvracením. Opatrně i s tvarohem a vejci - zkusil bych zatím vysadit.

Pokud budou dodrženy výše uvedené zásady, nemělo by u zdravého štěněte docházet k žádným komplikacím. Je zde nutná důslednost a kontrola, pokud by přesto mělo štěně problémy déletrvajícího rázu, je vhodné vyhledat veterináře. Samozřejmě - někdy malého nezbedu neuhlídáte, zbaští něco pro něj velmi lákavého, ale do žaludku naprosto nevhodného - to se občas stane a štěně obrátí žaludek či absolvuje průjem, ale to k psímu životu patří a je nutno se to naučit tak brát.

 

(2.4.2001)
Tazatel: Dana S.
Plemeno psa:
knírač malý

Dotaz: Díky za rady, které tu dáváte, máte zřejmě hodně zkušeností a navíc je umíte i "hodit na papír", jasně a srozumitelně. Můj "problém": Po velkém knírači jenž sešel věkem, jsem se rozhodla opět pro černého knírače, tentokrát malého. Bára má 10týdnů, je bystrá, čiperná a už začíná "hlídat", což mě trošku překvapilo - oproti svému předchůdci je opravdu šídlo. Celkově je prostě nervoznější, ale to je vzhledem k plemeni asi v normě. Chtěla bych se Vás zeptat, jak dál s výchovou ohledně "agresivity". Štěká na kolemjdoucí a pokud se jí něco nelíbí /např. utírání tlapek/ vrčí /spíš chrčí/ a snaží se kousnout. V tom případě praktikuji vytřepání za kůži na krku. Na jedné straně bych ráda hlídačku, ale to snad u ní ani nemusím víc rozvíjet, na druhé straně ji nechci neuváženým trestáním vzhledem k věku podlomit sebevědomí. Co Vy na to? A ještě jeden dotaz - co m.knírač a agility? Doporučujete? Příp. kdy začít? Děkuji.

Odpověď: Plemeno malý knírač je skutečně temperamentnější než jeho velký příbuzný. Práh vzrušivosti je nižší (daleko více podnětů u něj vyvolá nějakou reakci), pes je spíše než nervózní jednoduše řečeno "živější" - Vaše fenka bude určitě v normě.

Pokud se týká její reakce například na utírání tlapek, postupujete naprosto správně. Vaše fenka se jako každý pes v jejím věku teprve začíná učit, co smí a co ne, a stejným způsobem jako Vy ji trestala i její psí máma. Pes se učí zkušenostmi a pokud by například v přírodě bylo malým vlčatům dovoleno jejich rodiči vše, dlouho by nepřežila. Proto se musí i malý knírač naučit, že si utírání tlapek musí nechat líbit, panička se nekouše apod. Z Vaší strany to není neuvážené trestání (pokud vytřepání následuje ihned a stejná nežádoucí činnost je vždy stejně ohodnocena), ale říká se tomu výchova - v tomto psím věku jste převzala roli mámy (ta psí je určitě ráda, že se toho konečně ujal někdo jiný :-) ) a je základem ke správnému vývoji každého štěněte. Bohužel to tolik lidí zanedbává...

V Bářině věku se skutečně nedá hovořit o agresivitě, seznamuje se se světem kolem sebe a učí se. Knírač má genové předpoklady pro správného hlídače, ti malí jednoduše více štěkají než ti velcí, kteří jsou si vědomi své síly. Malý knírač je sebevědomý pejsek a nechal bych mu prostor pro jeho přirozený vývoj - i to štěkání se časem, až dospěje, srovná do přijatelných mezí. Takže jak říkáte - nepodlamovat sebevědomí trestáním za štěkání a korigovat pouze případné nežádoucí projevy vůči Vám. Ale jak jsem již psal, ona se to vše musí naučit a jako každý pejsek při správném vedení rychle pochopí, co se smí a nesmí.

Malý knírač sice nepatří mezi nejvhodnější plemena pro agility, ale pokud se nehodláte této činnosti věnovat závodně, určitě ji doporučuji. Je to totiž velmi vhodná činnost pro vybití psího temperamentu, a malý knírač patří mezi velmi temperamentní plemena. Osobně bych doporučoval začít od čtyř měsíců věku s výcvikem poslušnosti, což je základ i pro agility, a zhruba od půl roku věku bych začal hravou formou zvykat pejska na lehké překážky. A pak už jen přidávat další prvky...

 

(31.3.2001)
Tazatel: Zuzana
Plemeno psa:
labradorský retrívr

Dotaz: Vazeny pane, na zacatku meho dopisu bych Vam chtela rici,ze vase stranky jsou opravdu skvele. Jsem moc rada,ze jsem na ne narazila, do budoucna se mi budou urcite hodit. Mam hned nekolik otazek, patrim mezi zacatecniky, takze v soucasne dobe bez pejska. Ja a muj pritel bychom si radi poridili Labradorskeho retrivra. A muj prvni dotaz zni, kde je nejlepe se podivat po nejakych inzeratech, abychom meli jistotu, ze nam opravdu ze stenatka vyroste pozadovana rasa, dale pak, take kolik je prumerna cena za pejska s papiry. A posledni dotaz se tyka, kdy myslite, ze je nejvhodnejsi doba, abychom si pejska poridili. Jestli jeste v teto dobe, kdy bydlime v panelovem dome a nebo az v prubehu zhruba roku a roku a pul, kdy se budeme stehovat do rodinneho domu?? Moc dekuji za odpoved a hodne zdaru.

Odpověď: Moc děkuji za ocenění i Vaši důvěru, samozřejmě Vám zkusím pomoci. Pokud se týká inzerátů, lze s klidným svědomím využít například časopisu "Pes", "Pes přítel člověka" a podobných specializovaných periodik, popř. i našich Psích stránek, kde shodou okolností zrovna máme nabídku štěňat labradorského retrívra. Pokud chcete mít jistotu, že štěně bude mít skutečně exteriér i povahové vlastnosti svého plemene, nenechte se zlákat na inzeráty typu "štěňata bez PP po papírových rodičích za nízkou cenu", protože buď se nebude jednat o čistokrevné potomstvo nebo zde budou různé dědičné zdravotní problémy. Proto v každém případě štěně s průkazem původu, nikde není záruka, že vše bude bez problémů, ale výchozí situace pro Vašeho psího kamaráda bude rozhodně lepší. K otázce výběru štěněte také doporučuji prostudovat si tuto stránku.

Průměrná cena štěněte je dosti variabilní, pohybuje se podle solidnosti chovatele a chovné linie (chovná fena, krycí pes - tuzemsko, zahraničí) a v neposlední řadě poptávce po plemeni v rozmezí zhruba 8 až 17.000,- Kč. Samozřejmě výkyvy mohou být na obě strany. Opět ale musím zdůraznit, že pořizovací cena psa je jen zlomek toho, co za něj vydáte na krmení, veterinární péči a daních za trvání jeho života...

Pokud chcete pejska již nyní, není důvod čekat. Věnovat se mu musíte stejně, ať je v panelovém bytě nebo v rodinném domku, labrador potřebuje lidskou společnost - není to pes do kotce. Navíc bych spíše doporučoval štěně z jarního vrhu, štěňata skutečně bývají odolnější a silnější.

Ať se rozhodnete jakkoli, přeji i já Vám ve výběru termínu, chovatelské stanice i štěněte hodně zdaru!

 

(31.3.2001)
Tazatel: Lenka
Plemeno psa:
labradorský retriever

Dotaz: Moc se mi líbí Vaše stránky. Jsem začátečník a tak jsem ráda, že nemám problémy s pejskem jenom já. Chtěla bych Vás poprosit o radu jak dotáhnout aport do konce. Moje roční fenka při přinášení aportu mi buď donesený aport položí k nohám, nebo do mě vrazí a chce se přetahovat. Nedokážu jí "vysvětlit", že má sednout a držet aport dokud jí neřeknu pusť. Také bych se chtěla zeptat co mám dělat, aby mi nevítala návštěvy skákáním na ně. Povel FUJ a sedni na ni v tomto případě nestačí. Moc dík za rady.

Odpověď: Až k Vám fenka poběží s aportem, vystihněte moment, kdy by jej normálně pustila, udělejte krok směrem k ní a důrazným povelem "SEDNI!" ji posaďte. Hned nato jednou rukou fixujte aport a druhou rukou jí obemkněte tlamu, aby ji nemohla otevřít. Tuto činnost doprovoďte povelem "DRRRŽ!". Chvilinku (ne moc dlouho) takto vydržte, pak jí dejte povel "PUST!" a tlamu jí uvolněte (předpokládám, že tento cvik již zvládnutý máte). Hned ji hodně pochvalte a dejte jí pamlsek. Důležité je vystihnout moment, kdy má tendenci aport pustit a tento úkon ji znemožnit nejprve oním "ručním chvatem" a později, když již bude reagovat na povel "Drž!", tak jen pomocí slovního povelu. Nechte ji vždy tak 4-5 sekund aport držet, pak jí ho s povelem "Pust!" vyjměte a opět hodně pochvalte a odměňte pamlskem. Pochvala a odměna ale musí přijít vždy až po naprostém ukončení cviku, to je velmi důležité.

Pokud do Vás bude aportem strkat a bude si chtít hrát, couvněte několik kroků a opět ji přivolejte. Je nutné upevnit v ní cvik předsednutí, to znamená zpočátku jí pomoci povelem "SEDNI!", dřív než do Vás začne aportem strkat. Taky je vhodné tento výcvikový aport nepoužívat na přetahování, což jinak psi velmi milují, ale pouze na přinášení. Na přetahování a hry používejte jiný a vždy až na konci výcviku přinášení aportu, je to pro pejska opět jedna z forem odměny, na kterou se těší.

Pes (a labrador jako pes milující lidi o to více) sympatickému člověku chce vyjádřit po psím způsobu přízeň a snaží se mu na důkaz toho olíznout obličej, stejně jako to dělají i psi mezi sebou. A protože člověk má obličej pro psa vysoko, je nutno vyskočit... Já osobně psům ve vyjadřování této psí oddanosti vůči své osobě nebráním, ale chápu, že to některým lidem může být nepříjemné, hlavně nepejskařům. Zabránit této psí přirozenosti lze perfektním zvládnutím povelu "Sedni!", popř. "Zůstaň!" nebo prostým přidržením pejska za obojek. Psi jsou v emocích velmi otevření a osobně tuto jejich stránku spíše preferuji, než bych ji chtěl potlačit. Pes to totiž z hlediska své psychiky nechápe, on jedná přirozeně a potlačením jeho emoční stránky se věci spíše pokazí než zlepší. Takže místo povelu "Fuj!" nebo "Nesmíš!" (některý člověk by si to mohl omylem vztáhnout i na sebe :-) ) jako pokárání pro skutečně nežádoucí činnost bych skutečně doporučoval spíše zvládnutí posazení psa nebo ono přidržení za obojek spojené s pohlazením.

 

(28.3.2001)
Tazatel: Radka Pašová
Plemeno psa:
kříženec špice a samojeda

Dotaz: Mám jeden velký problém: Andy (můj pes), je mu 1 a půl roku, strašně štěká na ostatní psy a neznámé lidi. Když byl malý a bál se (utíkal), všichni mi říkali : "On z toho vyroste", ale teď je to čím dál horší a já nevím co si počít. Jeho bázlivost (štěká, má ztažený ocas a uši, nenechá se pohladit...) už pomalu, ale jistě přechází v agresivitu. A z toho mám strach. Doma máme i jeho mámu (samojeda bez PP, je menší, proto měla štěňata se špicem), ale Bella je hodná a kamarádská a v pohodě. Jeho táta taky. Ostatní předky bohužel neznám (mimochodem jeho sourozenci taky). Přečetla jsem už spoustu knih, ale nic jsem se z nich nedozvěděla. Mám strach pustit ho venku navolno, protože jakmile uvidí nějakého psa, běží k němu, ale hned co se přiblíží, začne štěkat a dorážet na něj. Kdyby byl ten pes rváč, nechci si představovat jak by to dopadlo.
A když příjde návštěva, štěká a štěká. Tátovi už pomalu dochází trpělivost. Po chvilce štěkat přestane a začne si je očichávat, ale jen když mu nevěnují pozornost, jakmile se na něho podívají, stáhne ocas a uši, začne štěkat a je to znova. A tak to jde pořád. Někdy se nechá už i po hodince pohladit, ale to jen zřídka kdy. Snažili jsme se najít v tom nějakou souvislost (jako třeba, že se bojí vysokých a vousatých chlapů, ale nevyšlo to). Zvláštní je, že např. mé kamarádky se skoro nebál, jednou na ni zaštěkal a když jsme došli domů (po 5 minutách) chtěl si s ní hrát a byl v pohodě.
Nic se mu když byl malý nestalo (jako třeba že by ho pokousal pes, nebo uhodil člověk). Prosím pomozte jsem bezmocná.
P.S.:Odpověď mi prosím pošlete i osobně - Vaše stránka je bezvadná!

Odpověď: Děkuji :-) Váš problém je poněkud složitější, v podstatě se může jednat o dvě pravděpodobné příčiny problému. Někdy prostě pes takový je, má to dáno od přírody a je bázlivý. Druhou možností je zanedbaná socializace v průběhu cca 3.měsíce, kdy pes potřebuje kontakt s lidmi a jinými psy, jinak si na ně nevytvoří správnou vazbu a projevuje se pak právě tak jak Vy popisujete. Pokud mu v této etapě jeho života je možnost kontaktu odepřena úplně nebo částečně, nikdy to již později nelze dohnat nebo napravit, v psu to nechá následky na celý jeho život - bohužel.

Každopádně je nejvyšší čas s tím něco udělat. Ať už je příčina jakákoliv, rada je stejná. Je zapotřebí v první řadě zvýšit jeho důvěru v sebe sama i důvěru vůči okolí. Bude Vás to stát spoustu času, ale vyplatí se to. Jak tedy na to?

Již jsem se na této stránce několikrát zmínil, čeho všeho lze dosáhnout hrou a využitím základních psích instinktů. Začněte tím, že Vašeho pejska vezmete ven, na místo, kde nebudete rušeni, a začněte s i s ním hrát - házejte mu aporty, přetahujte se o peška(= kořist), dovádějte spolu. Nebojte se ze sebe "udělat blázna", psi milují herectví a přehnané emoce. Tuto činnost provádějte každý den, psa při přetahování o "kořist" nechávejte vyhrát, hodně a bouřlivě jej chvalte a odměňujte. Po zhruba týdnu tuto činnost přesuňte do míst, kam chodí i jiní psi, ale stále přitom poutejte pozornost na sebe. Pokud by Váš pejsek měl zájem hrát si s jinými psy, nechte ho a hodně ho přitom povzbuzujte. Jakmile by měl tendenci k agresi ze strachu, okamžitě ho přivolejte k sobě a znovu si s ním hrajte. Bude to trvat nějakou dobu, ale tímto postupem se Váš pes "otrká" a získá potřebnou sebedůvěru.

Druhá věc je získání důvěry k lidem. Zase - Vy ho musíte přesvědčit, že lidí se nemusí bát a pouštět na ně hrůzu (pravda je taková, že někteří si to zaslouží :-) ). Choďte s ním přivítat každou návštěvu, jakmile začne štěkat nebo projevovat bázlivost, klidným hlasem na něj mluvte a hlaďte ho. Jakmile se uklidní, hodně jej pochvalte. S návštěvou se pokud možno předem vždy domluvte, aby k Vám vcházeli klidně, bez halasného vítání a přehnaného gestikulování. Pes si musí zvyknout, a jakmile si uvědomí, že je vše v pořádku, sám se uklidní. Po zvládnutí této etapy jej začněte brát do míst, kde se schází více lidí a uplatňujte stejný postup - uklidňování hlasem i rukou.

Metoda zní jednoduše, ale při správné aplikaci je až neuvěřitelně účinná. Správně používaný tón hlasu a ruka dovedou psa naprosto účinně uklidnit a přesvědčit, že Vy i on máte situaci zcela pod kontrolou. Jak jsem již zmínil, změna nebude ze dne na den, chce to trpělivost. Ale uvidíte, že časem svého psa v tom dobrém smyslu slova nepoznáte.

Ještě jednu radu závěrem. Všichni psychicky labilnější psi (což může být i případ Vašeho křížence) jsou velmi citliví na projevy nervozity či nejistoty. Proto Vám nesmějí především v této fázi nikdy "ujet nervy" a musíte na svého psa vždy působit zcela sebejistým dojmem.

 

(28.3.2001)
Tazatel: Karel
Plemeno psa:
pudl střední

Dotaz: Hrozně mu pachne z tlamy. Čistim mu zuby ale výsledek téměř nulový. Má zanícená dasně. Nechal jsem mu odstranit z.kámen ale vše stejne.Dík za pomoc.

Odpověď: Bohužel jste neuvedl bližší podrobnosti, tedy především jak starý pes je a čím ho krmíte. To jsou dosti podstatné údaje, protože příčinou Vašeho problému může být jak nevhodné složení krmiva, tak i stáří psa. Zápach z tlamy může být také indikátorem nějaké nemoci, ale může být způsoben i oblibou Vašeho psa v pojídání různých odpadků... těch příčin může být skutečně víc.

Na Vašem místě bych postupoval vylučovací metodou. Předpokládejme například, že Váš pes odpadky nekonzumuje. Pak je nutno si uvědomit, že zanícené dásně bývají velmi často způsobeny právě zubním kamenem v pokročilém stadiu. Pouhé odstranění zubního kamene nestačí, je nutná aplikace vhodné kombinace čisticí pasty a hojivého roztoku. Důležité je i zjistit, zda zápach pochází skutečně z trávicího traktu či zda není důvodem třeba zkažený zub (psi jsou k zubním kazům daleko méně náchylní než lidé, ale např. cukr v jejich chrupu napáchá nedozírné škody). Starším psům obecně víc zapáchá z tlamy než mladším, ale stáří Vašeho psa bohužel neznám.

V každém případě bych doporučoval obrátit se na dobrého veterináře, ten bude schopen příčinu zápachu lokalizovat a navrhnout vhodná protiopatření. Určitě bych ale návštěvu odborníka neodkládal.

 

(25.3.2001)
Tazatel: Romana
Plemeno psa:
dobrman

Dotaz: Mnohokrát děkuji za odpověď na můj dotaz ohledně mého 14 měsíčního dobrmana. Jestli dovolíte, chtěla bych se zeptat ještě na tři věci:

Myslíte, že by byli s naším psem kamarádi? A raději fenku nebo psa? Nebo se k němu toto plemeno vůbec nehodí? Děkuji za odpověď a přeji hodně úspěchů.

Odpověď: Děkuji za přání :-) Pokud se týká výcviku obrany: pokud nechcete se psem vykonávat například strážní službu, tak by skutečně mohla být spíše na škodu. Obranu nelze cvičit jen tak, je nutné mít dobrého výcvikáře i figuranta, navíc je úzce vázána na perfektně zvládnutou poslušnost - v dnešní době, kdy i dobrman je na indexu "nebezpečných plemen", bych čas i energii věnoval daleko spíše výcviku poslušnosti, přirozenou ostrost má již dobrman v sobě.

Značkování feny psem sice není úplně obvyklé, někteří psi ale takto vyjadřují svoji dominanci. Nicméně je vhodné tuto činnost mu zarazit - důrazým vytřepáním za kůži na krku a ostrým slovním pokáráním. Budete to muset několikrát zopakovat, ale majitel fenky Vám bude určitě vděčný...

Pokud bude Váš nový pejsek s Vámi od štěněcího věku (fenka je vhodnější), není důvod proti. Váš dobrman je ještě mladý a bude ve smečkové hierarchii nad novým přírůstkem - neviděl bych problém, ani ve Vašem výběru plemene.

 

(25.3.2001)
Tazatel: Ivo Bohmann
Plemeno psa:
labradorský retrívr

Dotaz: Nasi fence je momentalne pres deset mesicu. Bydlime v panelaku, pres den jsme v praci a pes na nasi zahrade, kde je ovsem dalsi pes manzelcinych prarodicu. Ocekavame prvni harani a s timto nemame zadne zkusenosti. Poradte prosim, jak toto obdobi zvladnout co nejlepe. Moc dekuji.

Odpověď: Předpokládám, že nechcete mít štěňátka... :-) Především není možné nechat fenku venku na zahradě. Nejen kvůli psu Vašich prarodičů, který by bezesporu využil tak lákavé příležitosti, ale i kvůli všem psům z širokého okolí. Psi projeví neskutečnou vynalézavost, když jde o háravou fenku a vycítí ji naprosto spolehlivě na velké vzdálenosti. Musíte každopádně vzít svoji labradorku domů a chodit ji venčit pokud možno na místa, kam obvykle pejskaři nechodí. A především: STÁLE JI MĚJTE NA VODÍTKU !! Stačí opravdu malá chvilka nepozornosti a dílo je dokonáno...

Ale abych Vás jen neděsil. Po převážnou dobu hárání bude Vaše fenka psy odhánět, a to velmi vehementně. Skutečně kritických bude zhruba 5 dnů (ale bývá to individuální, některé fenky jsou "náruživější") uprostřed cyklu hárání, kdy je fena ochotna přijmout psa. Zde je pak bezpodmínečná nutnost mít ji na tom vodítku, protože fenka umí být stejně roztoužená jako pes a je jí víceméně jedno, o jaké (ne)plemeno se jedná.

Dále bych rád upozornil, že pouze pes spolehlivě pozná, kdy fena hárá. Vám se může zdát, že ještě ne nebo už ne, ale skutečnost je jiná a psi to vědí. Proto berte jako indikátor stavu Vaší fenky ne barvení, ale zájem psů o ni a její zájem o psy. Věřte, je to spolehlivější...

Ještě se zmíním o dvou záležitostech. Za prvé - doma navlékněte Vaší labradorce buď speciální hárací kalhotky nebo obyčejné vyřazené dámské (udělají víceméně stejnou službu), je to kvůli ukapávající krvi. Druhou věcí jsou tzv. spreje, které by měly potlačit pach háravé feny - bohužel je to spíše zbožné přání jejich výrobců, v praxi to bývají vyhozené peníze.

Doufám, že Vám výše uvedené řádky pomůžou zvládnout vstup Vaší fenky mezi dospělé psy, nebojte se, zvládnout se to dá - a těch hárání zažijete nízkým odhadem 10x2=20 ...

 

(25.3.2001)
Tazatel: A. Šmejkalová
Plemeno psa:
asi NO

Dotaz: Přeji všem krásný den! Předem děkuji za velice zajímavé a poučné vedení stránek. Vzhledem k Vašim evidentně velkým zkušenostem s výchovou pejsků jsem se rozhodla požádat Vás o radu. Budeme se s manželem v blízké době stěhovat do domku s menší zahradou a chtěli bychom k němu pejska (nejlépe NO). Než se úplně rozhodneme, pomohly by nám zkušenosti odborníka. Až si štěňátko přivezeme domů, předpokládám že je nutné, aby s ním nějakou dobu pořád někdo byl. Vzhledem k tomu, že jsme oba zaměstnaní, chtěla bych se zeptat, zda pejskovi nebudu ubližovat, když ho občas budu vozit do práce s sebou a za jak dlouho ho budeme moci nechat přes den samotného doma. Druhý dotaz mám ohledně spaní venku. Jak starý pejsek může bez rizika spát v noci venku (myšleno samozřejmě v kotci nebo v dostatečně velké boudě)? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Nejvhodnější pro Vás i štěňátko bude, pokud si Vy (nebo Váš manžel) vezmete 10 až 14 dnů volna a budete po přivezení nového člena rodiny doma. V době po odebrání, tedy zhruba ve 3. měsíci života, totiž každé štěně prochází obdobím tzv. socializace a vytváří si správný přístup vůči svému okolí - lidem i psům. Pokud by tuto etapu strávilo štěně v izolaci, nikdy by se již správný přístup k lidem ani psům již nevytvořil, a to by byla věc velmi zlá.

Je tedy nutné - a samozřejmě nejenom v této době - se Vašemu pejskovi intenzivně věnovat, hrát si s ním, zvykat jej na jméno a pomalu začít vychovávat (povídání na toto téma si můžete přečíst i zde). Co do štěněte za tuto dobu vpravíte, to v něm bude, proto je opravdu nutné obětovat část dovolené nebo jiného volna a tento čas věnovat jemu.

Ke konci této etapy již pomalu bude možno začít štěně učit být nějakou dobu samotné doma. Samozřejmě musíte začít od krátkých časových intervalů (5-10min.), ne je nechat rovnou doma na 8 hodin. Postup je takový, že se se štěnětem rozloučíte, dáte mu najevo, že odcházíte, ale také mu "vysvětlíte", že se opět vrátíte. Pes slovům nerozumí, ale vnímá Vaši intonaci a pochopí z ní víc, než si lidé obvykle myslí. Odejděte na 5 minut a vzdalte se tak, abyste slyšela jeho reakci. Pravděpodobně se mu to nebude líbit a bude kňučet, ale po oněch 5 minutách se s ním v každém případě velmi bouřlivě přivítejte, pomazlete a dejte mu pamlsek. Tento postup nacvičujte každý den a intervaly Vaší nepřítomnosti pomalu prodlužujte. Celé tajemství úspěchu spočívá v tom, že Váš pejsek pochopí a bude věřit tomu, že se mu vždy vrátíte. Jakmile nabyde toto přesvědčení (a to ho naučíte právě Vy těmito odchody a prodlužovanými příchody), stráví čas Vaší nepřítomnosti hrou (proto nesmíte zapomenout nechat mu k dispozici dostatek zajímavých hraček) a především spánkem. Předesílám ale, že nechat psa ve štěněcím období samotného déle než 4-5 hodin již hraničí s týráním, mimo psychické újmy i z důvodů ryze praktických - štěně potřebuje vyvenčit daleko častěji než dospělý pes.

Pokud budete brát občas pejska s sebou do zaměstnání, velmi mu tím prospějete. Štěně potřebuje pro svůj zdárný vývoj neustále nové podněty a ty mu dáte i tím, že pozná nové prostředí, lidi i psy. Jenom je nutno s tím počkat, až bude štěně kompletně proočkované, město a civilizace skýtají přeci jen vyšší pravděpodobnost nákazy infekční chorobou než zahrada rodinného domku. Ale pak je berte s sebou, kdykoliv budete moci, opravdu to prospěje Vašemu pejskovi a určitě přinese radost i Vám...

Pokud obstaráet svému psu dostatečně velký a zateplený kotec, můžete jej tam umístit zhruba od půl roku věku. Jenom nezapomeňte, že kotec nesmí být jeho jediným prostorem, je nutno jej brát na každodenní procházky kvůli venčení, proběhání i kontaktu s Vámi a jinými lidmi i psy.

 

(16.3.2001)
Tazatel: Mirka Ziková
Plemeno psa:
zlatý retrívr

Dotaz: Již dvakrát jste mi skvěle poradil jak se chovat a jak vychovávat své psy. U bulmastifa Oskárka to jde podle Vašich instrukcí celkem dobře, ale za to Kačka - retrívr, s ní jsou stále problémy. Radil jste, abychom jí pro zvýšení sebevědomí naučili hrát si s peškem a nechávali jí vyhrávat. Bohužel mi nezbývá než konstatovat, že jí to nic neříká, spíš naopak. Přitom se s Oskarem před Kačkou přetahuji, aby viděla a pochopila o co jde. Na Oskarovi je jasně vidět že jej to baví, ale Kačka nic. Včera, když jsem na ní zavolala "ke mně" a ona neposlechla, zavolala jsem na ní ještě jednou důrazněji. Takové divadlo, jaké mi předvedla by si těžko někdo uměl představit. Normální pejsek, když dělá že kulhá, tak za sebou tahá jednu nožičku, né však naše Kačka. Ona tahá hned dvě a to obě přední. Pak se takovým hrozně divným způsobem plazí a odstrkovává se zadními klidně 10 metrů než ke mně "dojde" a přitom se ještě učůrává. Venku poslouchá celkem dobře, ale doma se chová hrozně. Nevím jak jí zapojit. Oskar si s námi hraje hned od prvního dne, ale Kačka je schopná tak maximálně přinést své hračky a položit je před nás, jakmile jí ale nějakou hodíme, aby jí přinesla, sedne si a smutně po nás kouká. Včera jsem se snažila jí s přetahovátkem (u nás se na přetahování nejlépe osvědčil starý froté ručník) trošku škádlit, opět nepochopila ani po té, co jsem jí jeden cíp strčila do pusy. Totiž, kdyby byla Kačenka člověk, řekla by mi co jí tak "děsí" a já bych dělal vše pro to, aby se cítila bezpečně a dobře, ale je to pejsek, takže je na mě jak její chování pochopím a jak jí pomůžu. Nevěděl by jste ještě nějakou fintu jak posílit psí seběvědomí?
Výše uvedený dotaz došel 15.3.2001, dne 16.3.2001 došel následující dodatek:
Vážený pane, dovoluji si Vám opět napsat pár poznámek k našemu zlatému retrívru Kačence a bulmastifu Oskarovi. Včera jsem Vám psala o tom, jak Kačku pešek nezajímá a jak se zdálo , že se jej spíš bojí. Pravda je však taková, jakou jste mi líčil, tedy, že vše chce čas. A nezdá se, že by to bylo tak hrozně dlouhé čekání, neboť již včera večer Kačka pochopila o co mi jde. A představte si, jak ty naše psí hrátky za účelem zvýšení sebevědomí skončili: Přetahovala jsem se s Oskarem tak, aby měla Kačenka peška stále před nosem, u ní toto dokázat není nic těžkého, protože se kolem mně stále motá a o to víc, když si zrovna hraji s Oskarem. Asi po 15 minutách se najednou zakousla do peška, nejdříve evidentně nevěděla zda udělala správně, ale po té co jsem jí mohutně chválila a laškovně jsem jí říkala "drž" už nepustila. Zapojil se i Oskar, takže jsme se o jednoho peška přetahovali tři. Bylo to super, moc jsme se nasmáli a myslím, že jsme našli správnou cestu k výchově a to přesně jak jste říkal: pomocí hry. Mockrát Vám děkuji za dosavadní pomoc a podporu ve výchově a moc se těším až Vám napíšu že jsme vše vyřešili a naučili jsme se k sobě chovat tak, aby nám to všem vyhovovalo abychom jsme se mohli těšíme jen z toho že jsme spolu.
Se srdečným pozdravem Mirka Ziková.

Odpověď: Já děkuji. Myslím si totiž, že tento Váš příspěvek pomůže mnoha lidem, kteří by měli tendenci jak se říká "házet flintu do žita". Ono to opravdu vždy chce čas, trpělivost a důslednost - veškerá práce s pejskem. Máte pravdu, výchovou a výcvikem formou hry dosáhnete především u mladých pejsků zázraky, násilným drilováním a nucením psa znechutíte, ztratí zájem s Vámi spolupracovat. Teď už půjde vše k lepšímu, za ten měsíc, co bude Kačka u Vás, zvládnete a prožijete spoustu věcí!

 

(16.3.2001)
Tazatel: Iva Procházková
Plemeno psa:
rhodéský ridgeback

Dotaz: Nejdříve bych Vám chtěla poděkovat. Vaše rady jsou opravdu nad zlato. Přitom to bylo tak jednoduché, stačilo zamknout. Benji už dveře ve většině případů neotvírá, občas se ještě splete, ale když ho kárám, dívá se provinile jako kdyby říkal: "No jo, já vím." Akorát to štěkání se nám nedaří. Na povel zaštěká, ale jinak stojí přede dveřmi a "mňouká", ale neotevře. Jestli to není tím, že on štěká strašně málo a i když mu dám povel, tak štěkne, ale je vidět, že to není zrovna jeho oblíbená činnost.
Ale chtěla jsem Vás dnes požádat o radu pro svoji přítelkyni, má ovčandu (jsou jí 3 roky), která je celkem poslušná, když ovšem nevidí fenu a je ve společnosti Benjiho. Ona si ho totiž trošku přivlastnila a nechce ho jiným fenám "půjčovat", ale to by nebyl ten hlavní problém. Problémem jsou kolaři a motorky. Jak uvidí kolaře nebo motorku, rozpoutá se závod. Motorku člověk slyší a tak stačíte psa přivolat, ale kolaře si kolikrát ani nevšimnete a ne každý zastaví, když vidí, že s ním závodí německý ovčák. Zatím se mi nestalo, abychom na společné procházce potkali kolaře a očanda začila závodit, takže ani nevím jak by se zachoval Benji, ale jak ho znám nenechal by si tuhle hru ujít. Potom už by to byl velký problém. Radši na to ani nepomyslet. Dá  se nějakým způsobem odnaučit psy závodit s kolama a motorkama? A ještě jedna prosba. Zkoušela jsem s Benjim vyjet na kole, ale moc nám to nejde. Buď jedu já pomalu a on běží rychle nebo zase naopak, potom mám strach, aby se mi nepřipletl pod kolo a nepřejela ho. Neznáte nějaký způsob jak na to?

Odpověď: Nejdříve bych chtěl poděkovat za Vaše ocenění, které mi samozřejmě udělalo velkou radost. Ale já jen radím, vychováváte Vy...

Rhodéský ridgeback nepatří mezi "uštěkaná" plemena, často upozorní spíš zakňučením nebo "mňouknutím", ale upozorní a to jsme chtěli. Pokud ho nebudete slyšet, ozve se hlasitěji, nebojte.

Je spousta psů, kteří si osvojí zlozvyk honit motorky, auta, cyklisty, běžce... prostě vše co se pohybuje a představuje pro ně kořist. Je to pro ně jako šelmy přirozená reakce, samozřejmě v běžném denním životě neakceptovatelná.
Najděte místo, kde například jezdí často cyklisté. Vezměte psa na dlouhé vodítko, posaďte jej a vodítko nechte mírně prověšené. Jakmile kolem začne projíždět cyklista, pozorně sledujte psa a v okamžiku, kdy se začne zvedat, ostrým "FUJ!" a rázným trhnutím vodítka jej "přibijte" do původní polohy. Cvičte tuto fázi třeba i několikrát během dne. Jakmile ji budete mít zvládnutou (pes již zůstane v klidu), vodítko nechte naprosto volně a opět cvičte. Když pes i tentokrát zůstane v klidu (musí to být spolehlivé, ne jen jednou), vodítko odepněte a psa jen posaďte. Cvičte na různých místech, za různého provozu. Poslední fáze je ta, že psa posadíte, odejdete zhruba na 10 metrů a v okamžiku průjezdu cyklisty psa přivoláte. Nezapomeňte na pochvalu a odměnu! Jakmile výše uvedené situace spolehlivě zvládnete, vezměte psa do běžného provozu - a uvidíte rozdíl. Jen to chce dát tomu dostatek času, pokud byste celou proceduru uspěchala, musela byste začít znovu od začátku.

Než budete s Benjim jezdit na kole, je nutno zvládnout perfektně chůzi u nohy navolno, včetně udržení tempa při Vašem zrychlování nebo zpomalování chůze a náhlých obratech. Jakmile bude toto umět, cvičte s ním na volném prostranství pomalou jízdu na kole - nejdříve v jednom směru, pak i vnitřní a vnější zatáčky, zpomalování a zrychlování. Pes se musí naučit sesynchronizovat tempo svého pohybu s Vaším, je jedno, jestli se budete pohybovat pěšky nebo na kole. Používejte jiný povel než "K noze!" (například "Kolo!"), protože budete mít psa pravděpodobně na druhé straně než při chůzi. Používejte stejnou metodiku jako při nácviku chůze u nohy, jen mějte na paměti, že mezi kolem a Vaším psem by měl být dostatečný odstup - aby se Vám Benji nepřimotal před kolo nebo do drátů. A na úplný závěr - ideální tempo pro psa na delší časový úsek je volný klus, takže v rychlosti se budete muset Vy přizpůsobit Benjimu :-)

 

(15.3.2001)
Tazatel: Michaela Lozkova (pozn.: tento dotaz přišel ze zahraničí)
Plemeno psa:
dobrman

Dotaz: Uz jsem vam jednou psala, problemy ohledne zdravi meho Fausta se vyresili, uz ma 11tydnu takze i jeho potreba spanku se zmensila. Zjistili jsme zde lekari nedoporucuji praseci ouska jako pamlsky zvlaste ne pro stenata, protoze je nedostatecne rozkousou a potom se porezou kdyz kousky tvrdeho ouska, ktere neztravili, uporne tlaci druhou stranou ven. Ale mam momentalne jiny problem. Pri mem vudcovskem pokarani, pes otoci hlavu a pokouse mne. Nijak hluboce ale zato vztekle. Jinak musim rict ze jinak s jeho poslusnosti nemam pomerne problem, pouze kdyz prijdeme do obchodu s tkzv. psimi potrebami, tak je nezvladnutelny, ale to bude spis tim ze citi plno bajecnych pachu a vidi okolo sebe plno psu. Tento tyden si me "statecne srdce" dokonce dovolovalo na plne dorostlou dogu. Zajimalo by mne, co tedy delat, po tom co ho pokaram a on mne pokouse. Dekuji mnohokrat a mnoho stesti vasi prima psi strance.

Odpověď: Děkuji za Vaše hezké přání, to štěstí budeme určitě potřebovat... Štěstí přeji i já Vám a Vašemu dobrmánkovi, ať spolu prožijete ce nejvíc spokojených společných let života :-) .

Už nám povyrostl a zkouší, co si může dovolit. V této fázi je naprosto nutné jej zvládnout, jinak už to bude navždy špatné. Na druhou stranu, pokud si nyní vyjasníte hierarchii ve Vaší "smečce", pak již velmi pravděpodobně nebudete mít v tomto ohledu žádné problémy ani v budoucnu. Jak tedy na to ?

Pokud svého psa pokáráte, otočí se a kousne Vás. V ten okamžik jej musíte bleskurychle uchopit za kůži na krku (nebojte se, neublížíte mu) a důrazně jej vytřepat. Opravdu vytřepat, ne jen tak "pohladit"! Doprovoďte tuto akci důrazným "NESMÍŠ!!!" (popř. ekvivalentem v angličtině :-) ). Pokud znovu učiní pokus Vás kousnout , celou akci zopakujte, ihned.

Výše uvedený postup funguje naprosto spolehlivě, pokud je prováděn důsledně a dostatečně důrazně. Je to jediná forma trestu, která má smysl a pes k Vám neztratí důvěru. Má tento trest zafixován již ze štěněcí doby, protože vytřepáním za krk trestá fena svoje štěně, pokud zlobí. Nikdy nelze psa trestat bitím, ať už rukou nebo nějakým nástrojem - důsledkem je vždy ztráta důvěry psa ke svému majiteli, která se již nikdy nesrovná.

U 11-týdenního štěněte stačí patřičné "srovnání" provést 2-3krát, pak již pes chápe a nezkouší se dostat nad Vás. Velmi dobré je podpořit svoji autoritu například i hrábnutím do misky, když se Váš pes krmí. Opět po Vás nesmí vyjet, ani zavrčet, v opačném případě uplatněte výše uvedený postup.

Jinak je to pašák, ale v případě potřeby by jej i ta doga odkázala do patřičných "štěněcích" mezí. Normální pes štěněti nikdy neublíží, jen mu vysvětlí, že co je moc to je moc. To jen na okraj, co Vás může v blízké budoucnosti potkat...

 

(15.3.2001)
Tazatel: Romana
Plemeno psa:
dobrman

Dotaz: Dobrý den, máme 14 měsíčního psa dobrmana. Cvičíme ho poslušnost (ne obranu). Máme několik problémů. Když ho pustíme na louce na volno, vrátí se na povel "ke mně" až po několika kolečkách, které uběhne v dost velké vzdálenosti kolem nás cca 300 m. Pak reaguje na přivolání, dokud se zase nepotřebuje po nějaké době proběhnout. Přivolání cvičíme střídavě na 30 m šňůře a střídavě navolno. Dalším problémem je chůze ve městě. Nejdříve štěkal a vrčel na všechny procházející lidi, kola, auta a psy. Nyní už mu zůstali jen ti psi, občas kola, když se nenadále vynoří za námi nebo jedou moc rychle. Kolem lidí už prochází celkem v klidu, je pravda, že čas od času na někoho, většinou když nese něco neobvyklého má snahu vyskočit, ale už na ně neštěká. Když potkáme psa, tak ho to ovšem rozhodí na dost dlouhou chvíli. Pokud je navolno, se psy kamarádí, ještě se nikdy nepral, vždy si chce hrát. Zdá se ale, že při procházce městem je trochu nervózní. Nevím jestli je to pravda, ale doufám, že když vytrváme a pes se s věkem (nevím kdy) uklidní, bude to v pořádku. Doma je celkem poslušný a hodný, nechá si od nás i od dětí sahat do misky i brát hračky, nedávno ale přišla za dcerou 10letá kamarádka a měla na hlavě čepici s dlouhými stojícími chlupy. Pes na ni štěkal a choval se dost divně, nevím jestli by ji nechtěl kousnout, manžel ho držel, přitom u nás nebyla poprvé. Působilo na mě, že to bylo tou čepicí.

Zkuste mi prosím odpovědět, jestli je chování našeho psa normální , vychováváme ho jako rodinného psa a nechtěli bychom, aby byl nebezpečný. Jinak návštěvy co k nám přijdou přijímá. Děkuji.

Odpověď: Nejprve bych Vás chtěl uklidnit, že Váš pes je naprosto normální a chová se zcela podle naturelu plemene dobrman. Proberu teď podrobněji oba problémy.

Špatné přivolání Vašeho dobrmana je (soudě podle Vašeho popisu) pravděpodobně způsobeno špatnou metodikou výcviku. Nestačí totiž jen psa učit přivolání, stejně důležité je i namotivovat ho, aby skutečně měl zájem přiběhnout! To znamená: bude jej čekat oblíbená hračka nebo ještě lépe oblíbená hra. Mně se skutečně nejvíce osvědčila (a už jsem to tu i několikrát zmiňoval) hra s peškem, která je založena na přirozeném loveckém instinktu každého psa. Nejprve naučte svého pejska doma, v klidném prostředí, se o peška s Vámi přetahovat. Nebude to problém, psi to mají v sobě. Nechte ho vždy vyhrát, ale buďte to Vy, kdo hru v nejlepším ukončí. Pak peška někam uložte, rozhodně jej nenechte svému psu na hraní, zevšedněl by mu a ztratil by o něj zájem. Pro dobrmana musí pešek představovat kořist, kterou bude "lovit" a o kterou s Vámi bude bojovat. A mimochodem - nemusíte se bát, že byste z něj tímto způsobem vychovala agresivního psa...

Jakmile zvládnete tuto fázi, berte peška i s sebou ven. Když budete psa přivolávat, nejprve upoutejte jeho pozornost zavoláním jeho jména, pak před sebou mávejte peškem tak, aby jej zaregistroval a přivolejte psa k sobě. Jakmile se k Vám rozběhne, držte peška před sebou a mírně couvejte. Jakmile pes přiběhne, nechte jej, ať se chvilku s Vámi přetahuje, pak jej posaďte, pochvalte a odměňte. Jakmile se pes naučí k Vám přiběhnout na zavolání, nejdříve jej posaďte, pochvalte a teprve potom si s ním za odměnu pohrajte. Uvidíte, jak se v krátké době přivolání zlepší. Recept je jednoduchý - musíte pro Vašeho psa být přitažlivějším podnětem než cokoli jiného v jeho okolí...

Dobrman už je takový, že na všechno kolem štěká a "pouští hrůzu". Na druhé straně jakmile někdo pustí hrůzu na něj, je to už podstatně horší :-) . Ale chci tím říci, že jeho přirozený temperament lze jen utlumit, nikdy ne zrušit. Pokud začne štěkat, sevřete mu rukou tlamu a ostře pokárejte "TICHO!!!". Pokaždé, 10x nebo i 100x za den. Opět - výsledek se zakrátko dostaví, ale "němého" psa z dobrmana neuděláte. Vždycky si štěkne, pokud k tomu bude mít důvod, ať už to bude jemu nesympatický člověk nebo pes, kočka nebo autobus.

Co se týká té čepice - ano, psa dokáže rozhodit cokoliv, co není z jeho hlediska obvyklé. Může to být neobvyklý pach, neobvyklé oblečení nebo i auto stojící na známém místě, kde nikdy žádné nestálo. Pokud je pes vyvedený něčím takovým z míry, neznamená to, že by musel nutně kousnout. Ale za určitých okolností může, samozřejmě. Ovšem pes se učí zkušenostmi, a čím je déle na světě, tím více zkušeností získává. Co rozhodí dorostence, nerozhodí zkušeného 5-letého psa. Je to naprosto normální psí chování a i Váš dobrman se časem, jak bude dospívat, zklidní a zmoudří.

 

(14.3.2001)
Tazatel: Mirka Ziková
Plemeno psa:
bulmastif a zlatý retrívr

Dotaz: Vážený pane, v první řadě bych Vám ráda poděkovala za skvělé rady, které jak se hned při prvním pokusu ukázalo, skvěle fungují. Třebaže jsme byli s naším Oskárkem pouze včera na procházce s novými instrukcemi jak psa vychovávat ihned začaly účinkovat. Je to opravdu o mnoho lepší, snad to tak půjde dál. Tedy jetě jednou děkuji!!!

Během víkendu se nám však naše rodina rozrostla (asi na měsíc¨) o jednoho nového člena domácnosti. Je jím 6 měsíční štěně zlatého retrívra. Je to fenka, kterou jsme koupili mamince k Vánocům. Bohužel byla hned od malička nemocná - měka silný zánět močového měchýře a močové trubice. Ve skutečnosti to znamenalo až 40 loužiček denně. Po 6 týdnech se konečně pomocí antibiotik podařilo Kačenku vyléčit, ona ale zatím (po dobu nemoci) zjistila, že vždy když něco nežádoucího provede a mamka se na ní zlobí stačí, aby se trošku počůrala a maminka zjihne a začne jí hladit, že je chudinka. Výsledek byl však takový, že Kačka mamce zlikvidovala téměř celý byt - otrhané tapety, koberec a lino, rozkousané veškeré boty apod., když začne maminka hartusit, už už se Kačka počůrává, lehá si do toho tím bílým kožíškem a tváří se, jako by už dostala na prdelku tak jako žádný jiný pes na světě. Jenomže mamice je 60 let, bydlí na Letné ve třetím patře domu bez výtahu, a když si na každé vycházce (a že jich podnikají denně 8) lehne před každého kolemjdoucího, na každého skáče a kdykoliv jí mamča pustí tak už jí nechytí, začaly mamince docházet síly. Domluvili jsme se, že bude Kačenka na měsíc u nás, my se jí budeme snažit odnaučit čůrat doma a poslouchat nejen na zavolání, maminka si odpočine uklidí a hlavně dodělá tu spoustu restů do práce, které se jí od Vánoc hromadí. A počítáme, že v neposlední řadě to kladně zapůsobí i na Oskárka. On totiž Kačku miluje! Jsou kouzelní a v jednom kuse si šťastně hrají! Myslím si, že je také fajn, že Kačenka až chorobně uznává člověka jako nejvyšší autoritu, tedy pořád si před nás lehá, chce se mazlit a podobně. Oskárek samozřejmě žárlí, protože Kačka je u mě vždycky dřív než on. Mám pocit, že jej to hodně motivuje, a že se zlepšuje, vedle Kačky se venku chová jako dospělí kluk, tak uvidíme, snad se zlepší vždyť teď už mám i od Vás rady, které budu dodržovat.

S výchovou Kačenky jsme začali ihned v sobotu. Rozhodně jsme jí přestali hladit když si před nás lehá, a celkem to funguje. Venku jí pak ve chvíli kdy se někomu vrhá pod nohý pevně přudržíme na vodítku tak, aby něměla šanci si lehnout. Problém však zřejmě bude v jejím seběvědomí, které se zdá tak nízké. Bohužel jsem se nikde nedočetla jak jí jej podpořit. A tady začíná můj dotaz. Nevíte jak na ní???

S pozdravem Mirka Ziková
PS: Velmi si vážím toho jak odborné a účinné rady poskytujete

Odpověď: V první řadě bych chtěl poděkovat já Vám za velmi hezké ocenění, které mne velice potěšilo. Vážím si lidí, kteří se snaží svému psu maximálně porozumět a pokud jim mohu pomoci a oni jsou ochotni spolupracovat, vždy to udělám. I s tím rizikem rady "na dálku"...

Vaše Kačka je naprosto dokonalý příklad jednoho zásadního rysu psího chování. Pes se totiž vždy snaží chovat maximálně efektivně tak, aby s minimem námahy dosáhl pro sebe co nejvýhodnějšího výsledku. Jinými slovy - pokud jej v jedné situaci litujeme a odpustíme mu prohřešky, jde-li do tuhého, snaží se opět jakoby "navodit" onu modelovou situaci. Když se počůrám, panička mě lituje... krásný příklad. Podobné je to i se psy, kteří jakoby "kulhají", protože když kulhali doopravdy, páneček je vždy politoval. Zde je také názorně vidět, jak si pes vytváří spojitosti - akce (= kulhání) a reakce (= politování, pohlazení). Proto si Kačka před Vámi lehá a Vy jste ji naprosto správně přestali hladit. Naopak - pohlaďte ji a hodně pochvalte až ve chvíli, kdy vstane.

Druhým důvodem jejího chování je charakteristický rys jejího plemene - naprostá důvěra k lidem a nekonfliktní, neagresivní a bohužel často až submisivní povaha. Je opravdu nutné zvýšit její sebevědomí, v tom máte naprostou pravdu. Je to problém mnoha zlatých retrívrů, a především fen. Je také pravda, že se o tom nikde nepíše. Ale i s tímto jevem se dá ledacos udělat. Tedy:

Celé tajemství úspěchu je v tom, umět si se svým pejskem hrát. Zažil jsem retrívry i jiná plemena, kteří se chovali úplně stejně jako Vaše fenka, a všichni měli jedno společné - nezájem svých majitelů o společné hry a akce. Naopak psi, kteří měli "společenské zázemí", podle mých zkušeností nikdy neměli problém se zdravým sebevědomím, jinými psy, ani lidmi.

Z Oskárka mám velkou radost a přítomnost psí slečny mu určitě jen prospěje. I jí, protože i Oskar ji naučí jen tak se nedat. Uvidíte - za ten měsíc z nich budou nerozluční kamarádi...

 

(12.3.2001)
Tazatel: Tereza
Plemeno psa:
whippet

Dotaz: Kde bychom mohli koupit stene whippeta a kolik asi bude stat ?  Dekuji.

Odpověď: Whippet (vipet) patří mezi plemena, jejichž štěňata se velmi obtížně shánějí, tito psi nejsou u nás až tolik rozšíření. O ceně za štěně je nutno se domluvit přímo s chovatelem, většinou se pohybuje mezi 15.000 - 25.000,- Kč, ale může být i vyšší. Zkuste se obrátit na následující telefonní číslo: 0604/544877 (v současné době inzerují vrh štěňat za rozumnou cenu).

 

(9.3.2001)
Tazatel: Mirka Ziková
Plemeno psa:
bullmastif

Dotaz: Vážení psí přátelé, našla jsem Vaše stránky a musím říct, že se mi opravdu moc líbí, mimo jiné jsem zde objevila i skvěle zpracované téma "Bojová plemena" a s Vašimi názory se celkem ztotožňuji. Vzhledem k tomu, že máte psí školu, dovoluji si obrátit se na Vás se svou otázkou, která zní takto: Máme 8 měsíční "štěně" - 50kg, 73cm v kohoutku - bulmastifa - Oskárek je od prvního dne velmi poslušný a hodný pes, dobře ovládá: ke mně, sedni, lehni, dej pac, čekej a chytej (pamlsek do pusy), někdy je sice pravda, že než se zvedne a na povel "ke mně" tak mu to trvá, ale to nepovažuji ani za nutné se o tom zmiňovat. Spíš nás trápí toto: bydlíme ve Svrkyni, která má 210 obyvatel a u nás je zvykem, že nikdy po vesnici nechodí žádný pes na volno bez vodítka (až na výjimky, které svým pánům prchají přes všechny možné překážky za svými touhami), takže i my, když vyrážíme s Oskarem na procházku máme jej na vodítku hned od branky, za vesnicí ho pustíme a tam už si v podstatě může běhat jak chce. Oskar se od nás nikdy nevzdaluje dál než na 5 metrů, spíš kontroluje, zda jsme pořád za ním nebo s ním. Jenže než dojdeme za vesnici musíme projít ulicí, ve které je zhruba 10 domů a ve třech ohradách bydlí také pejsci. Už od malička na Oskara strašně štěkali a strašili jej, první dny bylo utrpení s ním kolem nich projít, neboť Oskárek se vzpínal na vodítku a raději byl rozhodnut se uškrtit než by kolem řvoucích vlčáků prošel. Po čase jsme to zvládli a Oskar se přestal nejen obávat, ale začal si na ně "vyskakovat". Zkrátka vždycky když kolem přecházíme tak mě Oskar začíná vláčet nejdříve k prvnímu plotu, kde bydlí oříšek Punťa, následují oříšci Kristýnka s Barykem a už úplně vyčerpaná se řítím za Oskarem k poslednímu plotu se třemi ovčáky. Bohužel se s ním nedá dělat vůbec nic, nevnímá mě vždycky už když vycházíme z branky, neboť ví že kámoši už čekají a že on už cestou žádného jiného pejska nepotká, tak si jich chce, zřejmě, náležitě užít, ale co já!!! Naposled když jsme vyrazili už jsem rezignovala a nechala Oskara puštěného i v ulici - říkala jsem si vždyť on stejně nikomu nic neudělá a nikdo tudy nechodí, ale co čert nechtěl, zrovna probíhala celostátní akce sčítání obyvatelstva a sčítací komisař zavítal i k nám, a to zrovna ve chvíli kdy byl Oskar puštěn, hnal se k němu a pak si musel čuchnout ke každému kdo zrovna vyšel ze dveří, a samozřejmě vycházeli všichni, neboť všichni se sčítají. Hrůza! Na zavolání nepřišel, vždycky, když jsem k němu došla a jen jsem se dotkla zadku už poposkočil o dva metry laškovně se podíval a řádil dál, aniž by mě vzal víc na vědomí. Nakonec jsem ho chytla u sousedů na dvorku. Nikdy se mi s Oskarem nic podobného nepřihodilo, v Praze ve Stromovce se chová jako ten nejposlušnější pes na světě na zavolání přijde vždy a ještě se přede mně posadí a doma tohle! Nevím ale jak ho mám tomuto chování odnaučit, jsem si jistá, že dát mu na zadek není východisko, protože na to prostě nereaguje, když byl malý a učili jsme ho na vodítku, vždy když jsme ho silou (vycukání za obojek apod.) nutili chodit tak se "zabejčil" a nešel, když jsem na něj začala mluvit klidně a dostatečně jsem ho chválila, tak to šlo hned, ale teď opravdu nevím, nevěděli by jste radu?

Odpověď: Nejdříve bych rád poděkoval za Vaši pochvalu určenou našim "Psím stránkám". Moc mne to těší a jsem rád, že se stránky líbí...

Oskárek musí být skvělé štěně. Mám pro Vás radostnou zprávu - pokud by rostl jak dříví v lese, bylo by to čím dál zajímavější, protože Váš kamarád se začíná dostávat úspěšně do psí puberty. Začíná si uvědomovat svoji velikost a sílu a samozřejmě se snaží zjistit, zda "má" na ostatní jedince svého druhu. Jinými slovy, pokud na sebe štěkají přes plot, je to ještě dobré, ale představte si, až se na tom Vašem korzu jednou setká třeba se třemi vlčáky tváří v tvář! To by taky nemuselo dopadnout dobře...

Chci tím říci, že je nejvyšší čas Vašemu svěřenci vštípit základy poslušnosti. Základy - tedy přivolání, sedni, lehni, zůstaň, chůze u nohy. To bude úplně stačit. Háček je v tom, že to musí zvládnout i v situacích, kdy mu pud velí vystartovat, štěkat, popř. se rvát - zkrátka neposlechnout. Takže začneme tou chůzí u nohy, ano? Pěkně pomalu, na krátkém vodítku a kolem plotů, kde bydlí oni pejsci. Jakmile začne štěkat a vzpínat se na vodítku, ostrým hlasem jej pokáráte a rázným(ne se přetahovat!) trhnutím vodítka posadíte. Bude-li znovu vyskakovat, opět posadit, třeba 100x. Jakmile se uklidní a chvilku posedí, hodně moc jej pochvalte a dejte mu odměnu. Budete se takto zprvu pohybovat po metrech, ale to nevadí. Trénujte to každý den, nejprve prostředkem ulice, později se postupně přibližujte k plotům. Pokud tento postup budete cvičit důsledně a často, uvidíte, jak se Váš pes zlepší. Důležité je, aby pochopil, co po něm chcete - proto ostré pokárání a posazení na jedné straně a pochvala a odměna na druhé straně.

Jakmile zvládnete tuto část výcviku, začnete s další. Tedy přivolání a odložení - nejdříve stranou, kde nebude rozptylován, a až to zvládnete, opět se přestěhujete do ulice mezi pejsky. Základní metody výcviku předpokládám znáte, nebudu je tedy rozebírat podrobně.

Musíte dosáhnout toho, že Vás pes bude poslouchat opravdu na slovo. U tak velkého plemene je to nutnost - nesmíte jít kam chce on, ale on musí jít kam chcete Vy. Tedy i tempo chůze budete určovat Vy, pes umí jít pomalu i rychle. Přivolání nacvičujte formou hry, drilováním byste dosáhla leda tak naprostého nezájmu psa o výcvik. Chvilku cvičte, pak dejte volno, nechte ho pořádně proběhnout, zase cvičte - prostě střídejte obě fáze a psa tím neznechutíte. Časem pak zjistíte, že vlastně vůbec nepotřebujete vodítko.

Výše napsané řádky jsou moje rada, držím Vám palce, ať vše zvládnete. Na závěr jenom moje tradiční upozornění - všechno u psa chce čas, proto nebude stačit týden, ale za takový měsíc už uvidíte velmi znatelné pokroky... Navíc Oskárek se časem také zklidní, bullmastifové jsou klidní psi, vědomí si své majestátnosti a síly.

 

(6.3.2001)
Tazatel: Tomáš Novák
Plemeno psa:
pudl

Dotaz: Prosím o radu. Před osmi lety jsme mým rodičům věnovali štěně malého pudla - psa. Pes byl od začátku velmi živý a nervní, a patrně se též hodně zanedbalo ve výchově. Od malička např. nesnášel jízdu jakýmkoliv dopravním prostředkem, kdekoliv v autě v tramvaji, v autobuse neustále nahlas vyje, třeba tři hodiny. Přitom ale tátu nenechá vyjet z garáže, aby se mu nevnutil do auta. Charakterizoval bych jeho povahu jako nervní, náladovou a přecitlivělou. Občas se stane, že mu něco přeletí přes nos, to potom zaleze pod gauč, stůl a na všechny vrčí, včetně svých pánů, a pokud někdo po něm šáhne nebo se k němu přiblíží tak po něm chňape a i kousne. Několikrát se stalo že kousnul i bez varování, třeba při tom když ležel vedle mámy na gauči a ona ho chtěla mimoděk pohladit. Tato nálada ho často ale velmi rychle zase přejde, přijde a chce se mazlit. Několikrát se též od jeho mládí stalo, že se na procházce něčeho lekl, a to potom uteče a nenechá se přivolat nazpět. Prchá, a to i z dost velké dálky, přímo k domu, kde mí rodiče bydlí, tam si sedne ke dveřím a celý se třese a čeká až ho někdo najde. Stávalo se to kvůli malichernostem, které si už ani nedokáži vybavit, nebo jsme je ani neuměli identifikovat. Ale předloni kolem vánoc ho takto vylekal dělbuch, který někdo v jeho blízkosti odpálil. Tenkrát potom asi 14 dní odmítal se venčit. Letos před vánoci se (patrně si dobře pamatuje co se stalo) bez jiného důvodu opět zasekl a rodiče ho nedostali třeba více než 24 hodin ven. Zaleze pod gauč nebo židli, vrčí a kouše. V noci potom když naši spí se mu to rozleží v hlavě a hlavně asi taky v močovým měchýři a dožaduje se venčení. Po vánocích se to načas zlepšilo, ale poslední dobou potíže začaly přerůstat únosnou mez. Lákáme ho různými způsoby z bytu na chodbu (někdy zabral pamlsek, někdy obyčejný domovní zvonek, někdy návštěva, kterou běží vždy radostně vítat). Jakmile vyběhne z bytu na chodbu, hned se jeho chování změní a klidně si nechá připnout vodítko jde ven i když by před tím všechny sežral. Jenže každá finta pomůže jednou až třikrát a pak už ne. V současnosti už nepomáhá téměř nic. Prosím poraďte co si o tom myslíte, zda by se to dalo řešit převýchovou, popřípadě léčit. Děkuji.

Odpověď: Cítím s Vámi, ale zároveň musím hned na začátku napsat, že chyba není ve Vašem psu. Chyba se stala, jak i sám píšete, zanedbáním výchovy v raném věku. Je to ta nešťastná kombinace povahově nevyrovnaného a temperamentního plemene, jakým pudl je, a nevhodného přístupu jeho majitelů. Těchto případů bohužel znám dost ze svého okolí - dominantní pudl, který více či méně vládne rodině svých majitelů, a lidé, kteří nevím proč mají pocit, že pudl se vychová sám a samozřejmě z něj bude milý, hodný pes. Bohužel většinou nebude. Nedůsledná výchova se vymstí u každého psa, některá plemena jsou však natolik vyrovnaná a pohodová, že i takový přístup "rozchodí". Jiná ne, a až na světlé (velmi světlé) výjimky sem bohužel patří i pudl a většina malých či středních plemen.

Co s tím? Přiznám bez mučení, že začít v 8 letech s totální převýchovou psa je velký problém. Bude Vás (nebo spíše Vaše rodiče) čekat spousta práce. Popíšu celou nápravu spíše v kostce, abyste si udělal obrázek o tom, co to bude obnášet, jinak je to téma na hodiny povídání. Takže:

1/ Celý problém se nedá nijak léčit. Dá se udělat jen jedno - napravit způsobené škody převýchovou psa a změnou přístupu Vašich rodičů. Možná to zní tvrdě, ale nic jiného se dělat nedá.
2/ V rodině Vašich rodičů se musí nastolit zcela jasně definovaná smečková hierarchie. Tedy pořadí - vůdce smečky (Váš otec nebo matka), zbytek rodiny plus pes. Pokud bude ve "smečce" dostatečně autoritativní vůdce, i pudl se zklidní a bude daleko vyrovnanější. Nebude mít v hlavě zmatek a bude daleko spokojenější. V současné době totiž nikoho jako vůdce nevnímá, a to je pro psa vždy špatné. Bojuje pak neustále mezi podřízeností a potřebou ujmout se vůdcovské role sám...
3/ Vůdce smečky si bude muset vybudovat přirozenou autoritu - žádné bití ani ponižování. Pro začátek postačí několik důsledně dodržovaných zásad:

4/ Pokud se pes bezdůvodně po jakémkoliv členu rodiny (tj. smečky) ožene, nebo jej dokonce kousne, okamžitě musí následovat ono magické "vůdcovské pokárání". Co to je? Rázné vytřepání psa za volnou kůži na krku doprovázené ostrým pokáráním "NESMÍŠ!!!". Připravte se na to, že 8-letý pes se bude bránit takovýmto drastickým změnám ve svém životě a smečkové hierarchii. Velmi se mu to nebude líbit, odnesete to v počáteční fázi několikerým pokousáním, ale nesmíte povolit. A především: vždy musíte zachovat klid! Pokud Vám ujedou nervy a psa něčím přetáhnete, bude to velmi špatné. Vytřepání (psi mají tento úkon zafixovaný již od útlého mládí, takto je trestávala fena) a ostré pokárání. Nic víc. Stejně špatné by bylo ale na druhou stranu i projevit strach, ten psi naprosto spolehlivě vycítí.

Jednoduše řečeno - Vašemu pudlovi i rodičům začne nový život. Cesta k němu bude dlouhá a namáhavá, ale až dojdete k cíli, budou spokojeni všichni. Vaši rodiče, Vy, Váš pes. Výše uvedené zásady jsou jen začátek a je nutno je uplatňovat vždy bez výjimky - jen pak budou mít požadovaný účinek.

Pes je tvor, který se velmi rád spokojí s podřízeným místem ve smečce, pokud nabyde dojmu, že je to pro něj výhodné a že se může na svého vůdce spolehnout. Je to pak vyrovnaný, sebevědomý a se svým okolím i "smečkou" dobře vycházející jedinec. Pokud se na této hierarchii pracuje již od počátku soužití, bývá vše bez problémů. U 8-letého psa to bude daleko těžší. Ale zaručuji Vám, že pokud se mými radami budete řídit, není na nic pozdě. Jen to bude déle trvat. Ale pudli se v pohodě dožívají 15 i více let věku, tak to určitě stojí za to, že?

 

(6.3.2001)
Tazatel: Iva Procházková
Plemeno psa:
rhodéský ridgeback

Dotaz: Nemáte nějakou dobrou radu nebo nápad, jak našeho Benjiho odnaučit otvírat všechny dveře. Je to chytrolín a otevře co se dá, ať je tam klika nebo zástrčka. Umí si dokonce na zahradě pustit kohoutek s vodou, ale to už se odnaučil sám. Protože jednou byla na kohoutek napojená hadice a jak pustil vodu, hadice se začala proudem vody otáčet a zmáčela ho od hlavy k patě zrovna u kohoutku a  Benji vodu nesnáší. Doma máme všechny dveře otevřené, ale domovní ven samozřejmě v zimě mít otevřené nemůžeme a tak jsou v okolí kliky pěkně poškrábané, protože Benji se rozhodne, že si potřebuje jít vykonat ven potřebu a tak jde. Snažili jsme se ho naučit, že když chce jít ven musí si před dveřmi zaštěkat a potom mu teprve otevřeme, ale samozřejmě nechápe proč to po něm chceme, když on si umí otevřít sám. Když ho přistihnu jak si otvírá pokárám ho tím, že ho vytřepu za kůži, ale nejsem si jistá, že ví, že se na něj zlobím, protože otevřel nebo proto, že si chce jít ven vykonat potřebu.

Odpověď: Šikovný kluk, Váš Benji... Určitě se velmi brzy naučí štěkotem oznámit, že potřebuje ven - lépe řečeno, naučíte ho to vy... A to následujícím způsobem:

Dveře na nějaký čas zajistěte tak, aby si je nemohl otevřít prostým zmáčknutím kliky. Ve chvíli, kdy uslyšíte, že se začíná dobývat ven, přijďte k němu a upoutejte jeho pozornost nějakým pamlskem nebo oblíbenou hračkou. Je mu ji ukažte, ale nedávejte, jen ať ji má stále na očích, provokujte ho. Za chvilku na Vás začne štěkat. V ten okamžik jej začněte nadšeně chválit, dejte mu pamlsek a pak dveře otevřete. Tuto činnost nacvičujte kdykoliv bude chtít jít ven. Jakmile se naučí před dveřmi štěkat, ještě než mu ukážete jeho oblíbený předmět, opět jej hodně pochvalte, odměňte pamlskem a teprve potom ho vypusťte ven. Váš pes si velmi brzy vytvoří spojitost "štěkání přede dveřmi = přijde panička a pustí mě ven" a navíc zjistí, že bez Vaší pomoci se ven nedostane. Za krátký čas se naučí Vás štěkotem sám upozornit, a pak už můžete odměny vysadit, ale nezapomeňte jej vždy pochválit, jak je šikovný, že si Vás přivolal. Klidně pak můžete nechat dveře odemčené, Benji se rád nechá "obsloužit"... Důležité je, že musí udělat zkušenost, že sám dveře neotevře, proto je musíte po celou dobu učení důsledně zajišťovat!

 

(4.3.2001)
Tazatel: neznámý
Plemeno psa:
rhodéský ridgeback

Dotaz: Dobrý den! Mám skoro 4 letého psa Rhódéského ridgebacka. Před dvěma lety jsme se z města odstěhovali na vesnici do baráku se zahradou. Pes to nesl těžce, stýskalo se mu po psích kamarádech. Ale ve městě byl už nezvládnutelný, protože každého velkého dospělého psa napadl a vůbec neposlouchal.  Ale nikdy neublížil vážně. Je prý vysoce potentní. Po přestěhování sem byl moc smutný. A teď v poslední době začal strašně vyvádět kvůli fenám. Žádnou jsme mu nesehnali a tak jsme se rozhodli mu fenu koupit, aby ji měl rád a měl kamarádku, zkrátka aby nebyl smutný. Koupili jsme fenu Rhódéského ridgebacka. Jsou ji také skoro 4 roky a je velmi mírné a bojavé povahy. Když jsme ji přivezli, byla to katastrofa. Náš pes si myslel, že fena je pro něho na krytí a skákal po ní jak zběsilí. Ona z toho měla šok. Museli jsme ho odvlíknout domů a každého dát jinam. Fena je v horním patře v pokoji a pes je v přízemí. Pes šílel skoro celou noc a dobýval se na fenu. Dali jsme mu prášek na sklidnění od veterináře. Druhý den si s fenou trochu pohrál, ale pak začal strašně žárlit a být zlý. Na fenu vrčí, vůbec nevrtí ocáskem a nehraje si s ní. Když s nimi jdeme na zahradu, náš pes vyžaduje hlazení a nesnese když hladíme ji. Ona na něho píská a chce si hrát, jenže on je na ni zlý a je vidět, že je i smutný a že žárlí. Chtěla bych se zeptat, jak dlouho to bude trvat? Jak je na sebe lépe navyknout? Zvyknou si vůbec na sebe? Myslela jsem, že bude šťastný ale je tomu naopak. Přála bych si, aby se měli rádi. Je to docela nápor dávat neustále pozor co se děje. Urovná se to? Ještě mám jeden dotaz. Ta naše nová fenka v minulosti měla několikrát štěňata, ale my štěňata nechceme. Kastraci nechceme ani u jednoho psa. Jak zabránit štěňatům? Je psí antikoncepce? Slyšela jsem o injekcích, ale ty jsou prý zdraví nebezpečné. Nebo stačí kalhotky pro fenu? Prosím poraďte. Předem Vám moc děkuji!!! Je-li to možné, prosím o zaslání Vaší odpovědi na email. Děkuji!
Výše uvedený dotaz došel 2.3.2001, dne 4.3.2001 došel následující dodatek:
Dobrý den! Nedávno jsem Vám psala dotaz ohledně Rhódéských ridgebacků. Odpověď jsem ještě nedostala, ale nastaly nové problémy a chtěla bych je řešit s odbornou pomocí. Pořídili jsme skoro 4 letému psovi stejně starou fenku, aby nebyl tak sám a smutný. Jenže on ji moc nepřijal. Teď se situace trošku zhoršila. Fena nikomu nevěří, jenom mě. Předtím žila v kotci s ještě jednou fenou. Byla chována na štěňata. Fenka se strašně všeho bojí, bojí se i židle, polštáře, všeho. Zvykla si být jenom v mém pokoji a nikam jinam nechce beze mě. Drží se mě jako klíště. Nenechá se od ostatních skoro ani pohladit. Nejvíc se bojí chlapů. Jak ji mám správně odnaučit se bát? Má velmi neklidný spánek, stále se probouzí a leká všeho, když se někde něco jen pohne. Zvykne si skoro 4 letá fena na celou naši rodinu? Bude někdy šťastná? O čem asi přemýšlí? Ona si vůbec neumí hrát, je vidět, že nikdy neviděla hračku a nic podobného. Když příjdeme ze zahrady domů, jde hned do pelíšku. Zdá se mi, že je moc smutná. Chtěla bych, aby si se psem rozuměli a byli oba šťastní. Jak toho docílit? Ona neměla lehký život. Bojím se, že je poznamenaná. Za jak dlouho si může zvyknout? Prosím poraďte. Venku si s naším psem skoro nehrají. Náš pes žárlí a nehraje si s ní skoro vůbec. Občas se koušou do nohou a do krku, ale nesmějí se u toho, jde asi o menší boj. Ani nevrtí ocáskem. Ona na něho stále piští a pak smutně odchází. Co to znamená? Budu moc vděčná za odpověď!!! Předem Vám moc děkuji!!!

Odpověď: Je vidět, že Vám celá situace dělá velké starosti a chtěla byste ji vyřešit. Váš dotaz obsahuje několik problémů, zkusíme je tedy probrat jeden po druhém.

Někteří psi - samci mají vyšší hladinu samčích hormonů, než je obvyklé. Mají vysoce vyvinutý pohlavní pud, což sice může být výhoda z hlediska chovného krytí, ale na druhou stranu to způsobuje nemálo problémů. Je to především obtěžování fen a často i výrazně dominantní chování vůči jiným psům. Tato situace se sice dá do jisté míry řešit zklidněním psa pomocí léků, ale není to řešení optimální. Osobně bych se přikláněl k jiné terapii. Váš pes potřebuje zaměstnat - tedy chodit na aktivní procházky, často a dlouho, a především, zapojit jej do výcviku poslušnosti. Nebojte se, není to trápení psa, ale dáte mu tím i jiné podněty než jen ty sexuální. Pokud bude výcvik správně veden, Váš pes se na něj bude těšit, bude to pro něj zábava, hra, a bude mít i jiné myšlenky než jen na feny a rvačky s cizími psy. Píšete, že vůbec neposlouchá - i to mne utvrzuje v tom, že výcvik bude velmi vhodný pro Vás i Vašeho pejska. Ve chvíli, kdy jej zvládnete z hlediska poslušnosti, zvládnete i mnohé kritické situace, kdy jste dříve mohla jen bezmocně přihlížet. A věřte mi, že i Váš pes objeví zcela nové zájmy.

Pořízení psí "kamarádky" Vám jen schvaluji. To, že na ni nejdříve skákal, je zcela přirozené. Pokud již dříve kryl, musel zcela zákonitě nabýt pocitu, že se od něj opět očekává stejná činnost jako jindy (při krytí jezdí vždy fena za psem, má to své důvody - ale o tom až někdy jindy). Je to samozřejmě i o psí dominanci- "tady jsem pánem já". V tomto případě to chtělo oba psy nejdříve seznámit na neutrálním území - jakoby náhodou. Ale už se stalo, nevadí. Nicméně druhou, opět naprosto přirozenou reakcí, bylo, že začal žárlit. Opět to chtělo něco jiného - vzít oba psy na procházku, věnovat jim stejnou pozornost, stejně je odměňovat... A nyní jsme se dostali k jádru celého problému.

Z obou Vašich dotazů mám trochu pocit, že čekáte, že se oba psi nějak srovnají sami. A to právě nejde. V tuto chvíli je to na Vás, abyste ridgebackovi - psu vysvětlila, že má stále Vaši přízeň a ridgebackovi - fence, že je u Vás vítaná a nemusí se ničeho bát. Musíte zafungovat jako vůdce smečky a všechno "zorganizovat". Jak?

Recept není tak složitý. V této počáteční fázi je nutné co nejvíce času trávit mimo domov, tedy území, které jeden pes považuje jen za svoje a kde si naopak ten druhý ještě nezvykl. Na těchto procházkách si s oběma psy co nejvíce hrajte, režii těchto her musíte určovat Vy. Stále je mějte v pohybu, házejte jim míček, peška, zapojte je do společné hry. Pak je přivolejte, oba posaďte a dejte jim nějakou dobrůtku. Nejdříve psu, potom fence. Tyto činnosti během procházky několikrát prostřídejte. Hodně je chvalte, hlaďte, mluvte na ně... Pokud budete dávat své city najevo, oba je pochopí. Pes přestane žárlit, protože zjistí, že se mu věnujete a máte jej stále ráda. Fenka přestane být smutná, protože přijde na to, že patří do smečky, kde ji mají rádi a kde je jí dobře. Oba psi se spolu snesou bez problémů, brzy si začnou spolu i hrát, protože pro psa je psí kamarád vždy přínosem a zdrojem zábavy a her - stejně jako kamarád lidský. Fenka je také nejistá, protože má možná za sebou špatné zkušenosti a je proto nedůvěřivá. Na druhou stranu potřebuje mít pocit, že k někomu patří a proto se na Vás tak upnula. Až si zvykne (a na to potřebuje čas), změní se její vztah i k celé Vaší rodině. Potřebuje rozptýlení, činnost, a s tím jí můžete v počátcích nejlépe pomoci sama. Chce si hrát i s Vaším psem, ale i ten potřebuje čas a Vaši pomoc, aby si na nového člena smečky zvykl.

Psa budete muset mít zvládnutého více než fenku. Jakmile ji přijme za svou, bude ji hlídat před cizími psy a bude vůči nim dost nepřátelský. I proto doporučuji výcvik poslušnosti - ve 4 letech není u rhodéského ridgebacka nijak pozdě, ale je nutné učení formou hry, nikoli bezduchého drilování.

Ve dnech, kdy fenka bude hárat, se nedá skutečně dělat nic jiného, než oba psy oddělit, hlídat a chodit s nimi na procházky zvlášť. Psům stačí opravdu jen malá chvilka a za 2 měsíce máte chlupaté nadělení... Existují různé spreje potlačující charakteristický pach háravé feny, ale jejich účinnost je již z principu spíše zbožným přáním výrobců. Na druhou stranu z celého cyklu hárání jsou jen 3-4 dny, kdy je fena ochotna psa přijmout, mimo toto období sama psy odhání.

Pokud vše vezmete za správný konec, vše se velmi rychle urovná, chce to jen trochu času. Nebojte se, oba pejsci si zvyknou a uvidíte, že bez sebe časem nebudou moci být. Pro oba je to ještě příliš čerstvá a nová zkušenost a nedá se tu nic lámat přes koleno. Zkuste udělat to, co jsem popsal výše, obrňte se trpělivostí a dobrou náladou a uvidíte výsledky. Držím Vám palce.

 

(27.2.2001)
Tazatel: Petra Bendová
Plemeno psa:
rhodéský ridgeback

Dotaz: Prosim o radu. Mam skoro dvouleteho Rhodeskeho ridgebacka. Dostala jsem ho ve ctyrech mesicich zcela nevychovaneho. Mel vsechny spatne navyky, ktere pes muze mit. Diky svemu veterinari a pomoci zkusenejsich chovatelu nez jsem ja sama, se mi podarilo postupem casu meho psa odnaucit spatnym navykum a naucit ho vsechny zakladni povely, ktere by mel vychovany pes znat. Jedinou, ale dost velkou starost mi dela jeho stale honeni divoke zveri. Jiz od malicka mi utikal za zajici atd., ale silnice byla hranici, za kterou nesel a poslusne se mi vracel zpet. V tu dobu jsem zkousela primerene telesne tresty. Ale tim jsem dosahla pouze toho, ze se mi prestal vracet a zacal prede mnou utikat, ale zajice honil stale. Asi bych si na to zvykla nebyt toho, ze posledni mesic mi zacal utikat i pres silnici. Protoze je velmi rychly a vytrvaly, utika tak daleko, ze se mi dostal az na dalnici. Nekolikrat mi ho malem prejelo auto a je otazkou casu, kdy sam zavini nejakou nehodu nebo sam zahyne. Co mi pomuze? Nepomohla by kastrace? Nebo zakazany elektricky obojek? Nebo jsem odkazana k tomu, mit ho dokonce zivota na voditku? Nebo nemuze to souviset s jeho velice vyvinutym sexualnim pudem? Prosim poradte. Predem dekuji.

Odpověď: Bohužel jste se dopustila jedné velké chyby, když jste trestala psa, který se k Vám vrátil. Důsledkem toho bylo, že se i Váš pes přestal vracet a naopak před Vámi utíká. Ze svého pohledu si samozřejmě spojitost "návrat=trest" vyhodnotí jako krajně nevýhodnou a zařídí se podle toho. Vy ale naopak musíte dosáhnout toho, aby se k Vám Váš pes vracel rád a abyste pro něj byla zajímavější než zajíc za silnicí. Proto si ujasněme první pravidlo: i když se k Vám pes vrátí až za hodinu, musí to pro něj být příjemné a motivující. Proto jej bouřlivě přivítejte, pochvalte, dejte mu jasně najevo, jakou máte z jeho návratu radost. Znovu opakuji: i kdyby se vrátil až za hodinu! Rozhodující je moment, že se vrátil. Psi nevnímají čas tak jako my, nechápou, co pro lidi znamená 60 minut. On se vrátil - a to je důležité.

Dále je nutné upevnit celkovou poslušnost důsledným procvičováním. Především chůzi u nohy a přivolání. Dále si pořiďte stopovací popruh (6-10m) a svého ridgebacka voďte na něm. Vyhledávejte prostory, které jsou pro něj lákavé, popruh povolte a ve chvíli, kdy se pes rozběhne, jej přivolejte k sobě. Nebude-li reagovat, razantně popruhem trhněte a přivolání opakujte. Ve chvíli, kdy váhá, zda přiběhnout, couvejte a znovu jej přivolávejte. Jakmile k Vám přiběhne, bouřlivě jej pochvalte a odměňte pamlskem. Chvilku si s ním pohrajte a dejte mu volno (pořád na povolené stopovačce).

Jakmile bezpečně zvládnete tuto fázi, stopovačku odložte a dále trénujte navolno. Hodně procvičujte chůzi u nohy. Uvidíte, jak se po relativně krátké době Váš pes změní, chce to jen vydržet. Celé tajemství spočívá v tom, "udržet" psa u sebe jen za pomoci povelů. A k tomu dojdete právě výše uvedeným postupem. Zní to jednoduše, ale předem upozorňuji, že to z Vaší strany bude vyžadovat hodně trpělivosti a pevné nervy. Ve chvíli, kdy Vám povolí a psa místo pochvaly potrestáte, je konec. Nedůvěra psa ve Vaše reakce se velmi, velmi těžko opravuje. Návrat k Vám a úspěšné vykonání cviku se mu vždy musí vyplatit - odměna, pochvala, hra.

Závěrem bych chtěl říci, že Vám nepomůže kastrace ani elektrický obojek. Opravdu ne. Jeho chování nesouvisí ani se sexuálním pudem - sám mám lovecké plemeno a kdo mého Dina zná, zná i jeho sexuální apetit. Pěkná fenka je pro něj velké lákadlo a kolikrát se za ní rozběhne, ale ve chvíli, kdy si musí vybrat, si zatím vždy vybral návrat ke mně. Neutíká přede mnou a nemusím jej honit po lese. Když jsem jej jako mladého cvičil, často jsme spolu chodívali dlouhé kilometry navolno u nohy lesem (samozřejmě střídáno s vyběháním) i frekventovanými oblastmi. Dnes vidím, jak se ty nachozené kilometry vyplatily. Zkuste to také!

 

(27.2.2001)
Tazatel: Sellner Václav
Plemeno psa:
čistá směs

Dotaz: Prosím o radu, zda je možno diabetes melitus u psa léčit perorálními antidiabetiky, jsou - li glykemie 7 až 9 mmol/l. S přátelským pozdravem a díky Sellner, Děčín.

Odpověď: O odpověď na tento dotaz jsem požádal MVDr. Davida Nejedla, jehož hezký příspěvek na téma "psí rok očima veterináře" naleznete zde. Uvádím jeho vyjádření k Vašemu problému:

Diabetes melitus, neboli cukrovka je hormonální onemocnění endokrinní funkce slinivky břišní. Projevuje se nízkou až nulovou produkcí insulinu, tedy hormonu odpovídajícího za hospodaření s glukózou (tělním cukrem). Glukóza tak není v těle ukládána a organismus ztrácí schopnost vytvářet si energetické zásoby. V těle vytvořená glukóza (trávením potravy a odbouráváním svaloviny a tuků) se tak hromadí v krvi a překonáním filtrační kapacity ledvin odchází v nadměrném množství močí. Cukr v moči zvyšuje osmotický tlak, který s sebou strhává velké množství tělních tekutin, což se projevuje nadměrným a častým močením. Takto vzniklou ztrátu tekutin se zvíře snaží nahradit nadměrným pitím (normální denní příjem tekutin, včetně vody v potravě, je zhruba 0,5 litru na 10 kg hmotnosti psa).
Mechanismus vzniku cukrovky u psů je odlišný od člověka. Většina takto nemocných zvířat jsou starší feny s anamnézou dědičné predispozice, častých březostí a porodů nebo opakovaných falešných březostí. Ne každá fena jež měla často štěňata onemocní na stáří cukrovkou a naopak. Cukrovkou mohou onemocnět i psi samci.
Jak jsem již zmínil, cukrovka u psů nevzniká stejně jako u lidí a proto i léčbu není bohužel možné bezezbytku převzít z humánní medicíny. Právě perorální antidiabetika nemají při léčbě psů žádnou účinnost. U fen se cukrovka často projevuje jako tzv. prediabetes v krátkých obdobích po hárání, zvýšeným pitím a močením a v době mezi cykly se stav upraví. V takovýchto, ale i v pokročilejších stádiích u fen velmi často problém vyřeší kastrace (produkci insulinu ovlivňují samičí pohlavní hormony). Ve všech ostatních případech je jedinou terapií injekční aplikace insulinu, kombinovaná s úpravou krmné dávky (speciální vláknina, konstantní příjem energetických živin) a mírnou úpravou pohybového režimu (výdej energie).
Aplikace insulinu se provádí běžně jedenkrát denně ráno, tenkou insulinovou jehličkou. Tento úkon si provádí majitel sám. Z vlastní praxe mohu uvést příklad majitelky, jež byla velmi poděšena představou, že by měla své malé kníračce nesnášející píchání, aplikovat injekce. Nechala se však přesvědčit. Po čase zjistila, že fenka každé ráno sedí u lednice v očekávání ranního přídělu insulinu, jenž jediný jí byl schopen ukojit dlouhotrvající neutuchající pocit hladu a žízně.

 

(25.2.2001)
Tazatel: K. Janatová
Plemeno psa:
leonberger

Dotaz: Jak mám donutit pětiletého psa, aby nebyl závislý na mě a mé fence, se kterou odmala vyrůstal? Po odchodu s fenou na procházku celou dobu vyje.

Odpověď: Donutit asi není to správné slovo. Každý pes se po nějaké době stane "závislákem" a vždy to něco vypovídá o vztahu mezi jím a jeho pánem. Nejsem zastáncem toho, aby se v psu potlačoval jeho citový život, a už vůbec ne, když se týká jeho vztahu k jinému psu nebo k člověku.

Každý pes má v sobě něco z dítěte. I žárlivost a pocit odstrčení, když má pocit, že se "jeho" majitel věnuje někomu jinému víc než jemu. Když vezmete na procházku Vaši fenku a leonbergera necháte doma, má pocit, že o Vás přichází a je z toho zmaten. Znáte to sama, pokud konáte přípravy k odchodu z bytu, pes na Vás vždy upírá oči plné naděje, že jej vezmete s sebou. Když to nejde, je z toho zklamaný, ale "rozchodí to". Když ale vezmete fenku a jeho necháte doma, jeho psí uvažování je následující: Proč? Co jsem provedl? Proč panička bere moji kamarádku ven a mě nechá doma? A výsledkem této psí frustrace je pak vytí, protože jinak to najevo dát neumí...

Recept je proto jednoduchý a účinný. Pokud Vám v tom opravdu nezabrání důležité důvody, vezměte s sebou ven vždy oba psy. Určitě máte na to, abyste zvládla oba dva. Věřte tomu, že veškerý problém je jen v tom, že Váš leonberger má pocit, že na něj zapomínáte. Dejte mu vědět, že jej nezanedbáváte, zkuste jej nějakou dobu i upřednostňovat například při krmení, a vše se dostane do normálu.

Mimochodem - děkuji za moc hezký příspěvek.

 

(25.2.2001)
Tazatel: Martin Adam
Plemeno psa:

Dotaz: Přeji dobrý den, objevil jsem na Internetu vaši stránku s tím, že jste schopni poradit i při výběru psa. Před 14 dny nám umřel Yorkshirský teriér. Žijeme ve dvoupokojovém bytě a čekáme za 3 měsíce dítě. I přesto si chceme pořídit nového psa. Okolí mi nedoporučuje volit stejné plemeno kvůli srovnávání s předchozím psem. Já se navíc přikláním k volbě nějakého většího psa - zřejmě nějakou středně velkou rasu. Jde o to aby byl vhodný k dětem a vzhledem k tomu, že žijeme ve městě, potřebujeme psa, který není příliš náročný na pohyb (alespoň ne stále - od jara do podzimu jezdíme o víkendu na chatu do lesa kde je místa dost). Děkuji za radu - nerad bych si zvolil psa, pro kterého by potom život v naší domácnosti byl trpěným strádáním z důvodu nedostatku pohybu, nebo z jiných důvodů.

Odpověď: I vzhledem k tomu, že budete mít zakrátko v rodině přírůstek, přikláním se k Vašemu názoru pořídit si spíše většího psa. Plemena jako yorkshirský teriér, čivava nebo tělesnou stavbou jim podobná, nejsou totiž k rodinám s malými dětmi vůbec vhodná i z toho důvodu, že jsou velmi křehká a zranitelná a malé dítě v nich vidí spíše hračku než živého tvora, popř. ochránce. Pak může velmi lehce dojít i třeba k neúmyslnému poranění pejska, často i smrtelnému. Na druhou stranu dítě vyrůstající se psem má daleko lepší vztah ke všemu živému i daleko bohatší citový život. Takže naprosto souhlasím s Vaším úmyslem a zkusím doporučit vhodné plemeno.

Pokud máte možnost věnovat denně psu alespoň 2-3 hodiny ve formě aktivních procházek (tedy ne jen pasivní vyběhání, ale naplněné hrami a lehkým výcvikem), nebudete mít problém s žádným z dále uvedených plemen. Na pohyb je totiž náročný každý pes - pokud vyloučíme líné překrmené, popř. i kastrované psy, jejichž majitelé si bohužel neuvědomují, jaké zlo na svých svěřencích páchají.

Takže: z krátkosrstých plemen mohu doporučit např. LABRADORSKÉHO RETRÍVRA, AMERICKÉHO PITBULTERIÉRA (nenechte se zmást médii, to je skutečně rodinný pes) nebo STŘEDNÍHO KNÍRAČE, z dlouhosrstých např. ZLATÉHO RETRÍVRA, AMERICKÉHO KOKRŠPANĚLA, ŠELTII nebo KOLII. Na druhou stranu naprosto odrazuji od anglického kokršpaněla, který je bohužel vlivem "genu agresivity" velmi nevypočitatelný a nevyrovnaný pes (až na světlé výjimky).

Pokud byste si z těchto plemen (nebo i z jiného) vybral a potřeboval bližší informace, velmi rád Vám pomohu.

 

(21.2.2001)
Tazatel: Jana Benešová
Plemeno psa:
anglický kokršpaněl

Dotaz: Mam dvouleteho pejska anglickeho kokrspanela. Je to hodny pes a s jeho vycvikem jsem nemela zadne velke problemy. Pisu proto, ze je velice ustekany, nejenom obcas, ale kdykoli a kdekoli. Nevim, jestli jsem v minulosti neudelala nejakou chybu. Prosim poradte, predem dekuji.

Odpověď: Pohled na štěkání psů je záležitost velmi subjektivní. Každý pes štěká - na jiného příslušníka svého druhu nebo na svého pána, pokud si chce hrát nebo upoutat jeho pozornost, na cizího člověka, pokud je mu nesympatický, štěkotem upozorňuje, že k Vám jde návštěva. Pokud ale pes štěká na všechno kolem bez zjevné příčiny, začíná jít o celkem nepříjemnou záležitost. Pak štěkot Vašeho čtyřnohého přítele ztrácí bohužel veškerou informační hodnotu, kdy Vám pes může něco sdělit, a spíše Vám něco sdělí náhodní kolemjdoucí nebo sousedé.

Jestli jste v minulosti udělala nějakou chybu, nevím, ale každopádně by bývalo výhodnější utnout "uštěkanost" hned v zárodku. I dnes lze ledacos udělat, pouze to bude vyžadovat delší dobu a Vaši naprostou důslednost a trpělivost.

Jak tedy postupovat? Zcela klasicky jako při nácviku kteréhokoliv prvku poslušnosti. Ukázat pejskovi, čeho a jak chcete dosáhnnout. Jakmile tedy začne štěkat, obemkněte mu dlaní pevně čenich a přidejte důrazné (velmi důrazné!) "TICHO!!!". Chvilku nechte ruku sevřenou a pak ji povolte. Jakmile by pes chtěl znovu začít štěkat, sevřete čenich a znovu důrazně "TICHO!!!". Jakmile pes poslechne a nezaštěkne, okamžitě jej pochvalte a odměňte pamlskem.

Vyhledávejte úmyslně situace, kdy víte, že Váš pes začne štěkat a výše uvedený postup důsledně nacvičujte. Desetkrát, stokrát, tak dlouho, až Váš pes poslechne na pouhý slovní příkaz a nebude nutno použít vůbec ruky. Pamlsky postupně omezujte, na konci bude naprosto stačit slovní pochvala. Pokud budete důsledná a trpělivá, Váš kokršpaněl pochopí, že si nepřejete jeho štěkání a bude Vám chtít pochopitelně udělat radost. "Syndrom uštěkanosti" časem odezní, i když pochopitelně nikdy nebudete (a určitě si to ani nepřejete) mít psa němého. Ale jeho štěkot bude mít zase své původní poslání, tedy sdělení nějaké informace.

 

(20.2.2001)
Tazatel: Jindra Dvořáková
Plemeno psa:
pointr

Dotaz: Zrejme budu vlastnikem 3 leteho pointra. Posloucha na slovo,velice hodny,drive z utulku. Prosim nedal by se poslat nejaky strucny popis tohoto plemene (vlastnosti atd).? Urcite budu shanet informace i jinou formou, ale kdybyste mi mohli pomoci i vy byli byste zlaty. Dnes ho budu koupat, tak snad psi sampon zmakne. Predem diky za odpoved. Jindra

Odpověď: Pointr (Pointer) je středně velký lovecký pes, jež je ceněný pro rychlost, inteligenci a zanícení pro práci. Nejlépe pracuje na zemi a o jeho čichových schopnostech a vystavování se vyprávějí legendy.

Patří mezi ohaře, jimž je společný typický postoj při vystavování zvěře (point = angl. mířit, označit, ukazovat) - s nataženým ocasem, jednou nohou zdviženou a hlavou obrácenou směrem ke kořisti. Původní španělský ohař, dovezený do Anglie, byl těžký a pomalý pes. Aby se zvýšila jeho rychlost a čichové schopnosti, byl křížen s grejhaundy a anglickým foxhaundy. Výsledkem byl anglický pointr, který se od té doby rozšířil po celém světě a je dnes obvykle nazýván "pointr".

Co se týče povahy, jsou pointři věrní a přítulní, mají milou a vyrovnanou povahu. Jsou velmi energičtí a vyžadují dost pohybu a příležitostí k vyběhání, jako ostatně všichni lovečtí psi. Pokud budete svému pejskovi poskytovat dostatek pohybu a zajímavého zaměstnání, určitě s ním budete mít minimum problémů.

V knihkupectví byste celkem bez problémů měla sehnat monografii věnující se tomuto plemenu, další informace budou pravděpodobně k nalezení i na internetu.

 

(20.2.2001)
Tazatel: Jaroslav ???
Plemeno psa:
rhodéský ridgeback

Dotaz: Prosim, zaslete mi nejake, i male informace o plemenu jmenem RITCHBACK (jestli jsem to spravne napsal). Jestli znate nejake www stranky o tomto plemenu, budu Vam tez vdecny. Jaroslav, Breclav

Odpověď: Jedná se pravděpodobně o plemeno "rhodéský ridgeback" (Rhodesian Ridgeback). Toto plemeno má jeden naprosto jedinečný exteriérový znak - pruh srsti na hřbetě, rostoucí obráceným směrem a připomínající dýku. Jeho kohoutková výška dle standardu je 63 - 67cm (pes), resp. 61 - 66cm (fena). Jedná se o plemeno krátkosrsté, hnědého zabarvení a s převislýma ušima.

Rhodéský ridgeback pochází z Jižní Afriky. V 16. a 17. století přiváželi evropští přistěhovalci bladhaundy, mastify a různé teriéry, kteří s pak křížili s místními divokými loveckými psy. Ridgeback je po těchto předcích vynikající lovec, ve smečkách loví antilopy, buvoly, ale jsou úspěšní i při lovu levhartů a lvů. V Jižní Africe je velmi oblíben jako hlídací pes, i z toho důvodu, že se nebojí pachu lví kůže. Místní zloději totiž často používají lví kožešinu, aby psy jiných plemen zastrašili. Smůla, ridgeback se zastrašit nedá :-) .

Povahově se jedná o bystrého přátelského psa a dobrého společníka. Obvykle je to klidné plemeno, ale pokud se s ním špatně zachází nebo pokud je vyprovokován, pak dovede být velmi nebezpečný.

Na internetu naleznete určitě další informace, pokud na některém z vyhledávacích serverů zadáte heslo "ridgeback" - zkuste například www.seznam.cz, www.najdito.cz, www.altavista.com ...

 

(18.2.2001)
Tazatel: Jitka Trechova
Plemeno psa:
trpasličí pudl

Dotaz: Nase devitileta fenka trpasliciho pudla (prerostla) je po operaci nadoru mlecnych zlaz + kyly. Nadory byly operovany po cele delce prave strany. Takze ma rez od prednich nohou az po zadni. Zatim nevime zda se jedna o zhoubne nadory ci nikoliv. Lekarka nas upozornila na moznost vyskytu stejnych nadoru i na strane leve. Nevim jestli by druhou operaci nase fenka prezila. Je nezbytne nutne tyto nadory operovat nebo s nimi muze pes zit bez toho,ze by se trapil v bolestech a jak dlouho? Podotykam, ze operace pro byla velmi zatezujici a narocna. Jsou take nejake zasady uspesne rekonvalescence? Prvni noc si nemohla sednout ani lehnout. Muzeme ji nejak pomoci? Predem dekuji za odpoved. S pozdravem Jitka Trechova.

Odpověď: Vzhledem k tomu, že nejsem veterinář, bude se snažít o odpověď spíše z pohledu člověka, který se snaží vcítit do pocitů psa a jeho pohledu na okolní svět (navíc si myslím, že Váš veterinář Vám určítě dal dostatek informací a rad z hlediska své profese).

Je bohužel pravda, že psi, stejně jako lidé, trpívají ve vyšším věku také vyšším výskytem různých neduhů. Nádory jsou u psa vždy nebezpečné, proto si myslím, že operace, jakkoli náročná, zde určitě byla na místě. Pokud se objeví nádory i na druhé straně, bude opět operace nezbytná, ale každopádně by se měla provést až v době, kdy fenka již bude dostatečnou dobu po první operaci a bude dostatečně silná a zregenerovaná. Věřte, že pokud by se operace neprovedla, byly by bolesti a tedy i trápení Vaší fenky daleko horší. Pudl se může běžně dožít až 15 let, a ty roky navíc za to určitě stojí. Pokud by byl nádor zhoubný a včas se neodstranil, konec by nastal velmi brzy.

Každá břišní operace je pro psa bolestivá a traumatizující. Pokud má bříško otevřené a zašité v takovém rozsahu jako Vaše fenka, vůbec se nelze divit tomu, že první noc po operaci byla pro ni velmi těžká. Na druhou stranu psi se z takovýchto zákroků vzpamatovávají rychle, rekonvalescence trvá (pokud nejsou komplikace) kratší dobu než by tomu bylo u člověka. Samozřejmě, čím je pes starší, tím také lékařské zákroky hůře snáší, ale pro pudla není 9 let totéž jako pro psa velkého plemene.

Je od Vás velmi hezké, že chcete svému pejskovi co nejvíce ulehčit jeho trápení. V době rekonvalescence nelze však dělat nic jiného než se držet doporučení a rad Vašeho veterináře. Až se Vaše fenka uzdraví, až bude mít vytažené stehy, pak je ta pravá doba pro to, maximálně jí zpříjemnit její každodenní život - procházky, hry a další psí radosti.

V současné době, brzy po náročné operaci, jí můžete pomoci jen jednou věcí. Být co nejvíce s Vaší fenkou, protože Vaši přítomnost ona potřebuje a velmi intenzívně ji vnímá. Pocit, že není sama, je pro ni v tuto chvíli stejně důležitý jako pro nemocného člověka. Psi mají velmi bohatý citový život a vnímají daleko více citových podnětů, než si my lidé kolikrát vůbec dokážeme připustit.

 

(16.2.2001)
Tazatel: Lucie Gregarová
Plemeno psa:
beagle

Dotaz: Dobrý den. Jsem majitelkou 6ti měsíční feny beagla a ráda bych věděla, jestli je toto plemeno vhodné k výcviku na cvičáku a pokud ano, kdy je vhodné začít. Jinak je fenka milá, k našim dětem naprosto bezelstná, zatím neutíká (ani v lese). Jejím úskalím je její poslušnost v situaci, kdy je ovlivněna nějakým vnějším vlivem. Např. jiní pejsci, něco k očichání...Tehdy její, jinak dobrá poslušnost, klesá tak na polovinu. Doufám proto, že bych právě tenhle problém mohla zminimalizovat pravidelnou návštěvou cvičáku. Nebo se mýlím? Děkuji za radu.

Odpověď: Beagle se používal jako pracovní pes při honech, při kterých byla na stopu zvěře nasazena smečka těchto psů. Nebyl to nikdy pes, od kterého byla vyžadována individuální poslušnost, důraz byl kladen na smečkovou soudržnost a toleranci. Tyto vlastnosti v plemeni přetrvaly dodnes - beagle je skvělý pes do psí společnosti, bohužel s jeho poslušností je to o něco horší, především v lese, zachytí-li stopu. O to důležitější je pak zvládnuté přivolání, pohybujeme se tedy v začarovaném kruhu. Jak z toho ven?

Především je nutno najít výcvikové zařízení, které dává důraz na zvládnutí poslušnosti, kde Vás přijmou i s Vaším plemenem a hlavně kde budete moct cvičit s ostatními psy pohromadě. Tyto podmínky zní jednoduše, ale věřte, že možná budete muset hledat dlouho... Dále je zapotřebí vytvořit silnou vazbu fenky na Vaši osobu, toho docílíte kromě krmení a péče o ni především hrou - přetahování o peška, schovávání hračky apod. Naučit beagla základní povely poslušnosti (sednutí, odložení,...) není problém, kamenem úrazu bývá právě přivolání a mnohdy i malá trpělivost majitele, když se dlouhou dobu zdánlivě nedostavují žádné pokroky. Musíte vaši fenku naučit, že přiběhnout k Vám se jí vždy vyplatí a bude to spojeno s příjemným zážitkem. Tedy hrou nebo pamlskem, nikdy okamžitým připnutím vodítka. A důležité pravidlo - kdyby se k Vám vrátila třeba za hodinu, tak VŽDY pochválit. Pokud ji potrestáte, nebude se k Vám chtít později vracet, bude mít strach z trestu.

Pokud budete mít příležitost cvičit přivolání od začátku mezi rušivými podněty (např. jiní psi), je to vždy výhoda. Pes se od začátku učí, že musí poslouchat i za těchto okolností. Proto v každém případě doporučuji výcvik zaměřený na poslušnost, ovšem za výše uvedených podmínek. Beagla je možno bez problémů cvičit již od 4 měsíců, ve věku Vaší fenky je již "nejvyšší čas".

 

(13.2.2001)
Tazatel: Michaela Lozkova (pozn.: tento dotaz přišel z USA)
Plemeno psa:
dobrman

Dotaz: Pred tydnem jsem koupila sedmitydeni stene, a pred peti dny byla u veterinare, vsechno se zdalo byt v poradku, ale dnes ma pes prujem, a dokonce se mi zdalo ze tam vidim i trochu krve, pes ma za sebou uz dvoji ockovani, dostava suchou stravu Eukanuba, pro velka plemena, nejsem si vedoma ze by snedl neco jineho, krome psich dobrutek ktera dostava, take pote co se dnes probudil mu trochu teklo z nosu a jeste ke vsemu jsem objevila na obou prednich tlapkach na stejnem miste ze mu chybi srst, nevim jestli si to vykousal, ale ja jsem ho nevidela se na prednich tlapach kousat. Co mohu udelat proti prujmu, je to nastydnuti? Pokud ano, co je nejlepsi udelat(krome toho jit k veterinari). Kolik hodin denne sedmitydenni stene tak v prumeru spi, zda se mi ze ted spi vic hodin nez minuly tyden a nejsem si jista jestli to ma co do cineni s temi komplikacemi. Dekuji za pomoc Michaela.

Odpověď: V každém případě bych okamžitě se štěnětem vyrazil k veterináři, a to pokud možno ke skutečnému odborníku! Sedmitýdenní štěně je velmi zranitelné a choulostivé, a průjem je u štěňat vždy indikátor, že je něco špatně. Může to být problém stravovací (pes v tomto věku musí dostávat granule PRO ŠTĚŇATA, na obalu to musí být jasně napsáno a i firma Eukanuba má tuto stravu ve svém programu - v žádném případě ještě nesmí dostávat granule pro dospělé psy, zde už může být problém), ale také to může být známka vážné choroby. Průjem nemá v tomto případě nic společného s nastydnutím. Jednoznačně doporučuji štěně okamžitě drapnout a nechat provést zevrubné vyšetření, zde se každé podcenění může vymstít. Nechci Vás nijak děsit, ale prosím, udělejte to. Prvních 6 měsíců je pro každé štěně kritických, je nutno důsledně dodržovat krmný režim, nenechat je prochladnout a sežrat na co přijde. Nastuzení samo o sobě nebezpečné není, ale zde se těch komplikací vyskytuje až moc najednou...

Co se týče spánku - dospělý pes, který je v pohodě, prospí běžně až 2/3 svého života. Samozrejmě s tím, že málokdy spí naprosto tvrdě, obvykle stačí otevřít dveře od ledničky a "spáč" je naprosto čilý a připraven k jídlu :-). Štěně prospí ještě daleko víc času, protože se v tomto věku snadno unaví - usne po jídle, po hře, spí skoro pořád. Kvůli spánku Vašeho pejska si starosti dělat nemusíte, pokud je v pořádku, spí tak jak potřebuje - tedy převážnou část dne i noci. Jak pes roste, potřeba spánku se upravuje a záleží pak na životním rytmu psa - hlídací je téměř pořád ve střehu a spí "na jedno oko", gaučák je daleko bezstarostnější...

Držím Vám i Vašemu malému dobrmánkovi všechny palce a věřim, že se vše brzy upraví k normálu.

 

(11.2.2001)
Tazatel: Iva Procházková
Plemeno psa:
rhodéský ridgeback

Dotaz: Mám 2,5 letého ridgebacka, psa. Máme jenom jeden problém, který jsme si zavinili sami. Když byl malý, chodil s námi na procházky volně a na zavolání nebo na zvuk píšťalky přiběhl. Když asi v roce dorostl do velikosti skoro dospělého psa, stalo se nám několikrát, že běžel ze zvědavosti k lidem, aby si je očuchal a pokud měli psa, aby se skamarádil a došlo ke sporu, proč není uvázán, takový velký pes. Majitelé menších psů se báli o své mrňousky (i když bezdůvodně) a  ostatní o sebe, aby je snad nepokousal. Chápu, že na ročním psu není vidět, že je ještě v podstatě štěně, zvláště ridgaback, který dospívá až ve 3 letech. A tak jsme začali našeho psa uvazovat na dlouhou stopovací šňůru, aby měl alespoň nějakou volnost. Pouštíme ho akorát, když máme "jistotu", že se nikdo neobjeví. Pokud jsme opravdu s naším psem sami, vrátí se na píšťalku nebo na zavolání zpět, i když to není zrovna okamžitě. Problém nastane, když do našeho příkazu vstoupí nějaký vnější podnět, který je zajímavější než my. Může to být člověk, zvíře, atd. Prostě neposlechne. Nepomůže ani když odcházím na druhou stranu, než je on, jak nám radili někteří pejskaři. Co s tím? Dá se ještě něco napravit, nebo je odsouzený chodit do konce svého života na šňůře? Vím, že jsme udělali chybu, když jsem ho začli uvazovat. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Toto je klasický problém, pokud výcvik psa probíhá "v izolaci", tedy bez přítomnosti rušivých podnětů (lidé, psi,...). I ke mně často přicházejí lidé, že jejich pes perfektně poslouchá, pokud jsou spolu sami, ale už ne v případě, kdy jsou kolem rušivé podněty. Proto v naší psí škole cvičíme pohromadě, pouštíme psy navolno se společně vyběhat a pohrát si a pak je přivoláváme - tedy za situace, kdy je pes v plné hře, ve společnosti lidí i psů.

Vaše situace není nijak beznadějná, chce to jen uplatnit několik výcvikových zásad. Nejdříve musíte u svého psa vyvolat zájem o činnost, kterou budete provozovat spolu, a tedy i zájem o svoji osobu. Mně se u mého psa i u lidí v psí škole velmi osvědčila hra s obyčejným peškem. Je založena na loveckém instinktu psa a nejde o nic jiného než o prosté přetahování, "boj o kořist". Začněte tedy tím, že si budete se svým pejskem tímto způsobem hrát - přetahujte se o peška, bojujte spolu... Důležité je nechat psa nakonec vždy vyhrát (tím zvyšujete jeho motivaci) a Vy musíte být tím, kdo hru v nejlepším ukončí (tím upevňujete své vůdčí postavení ve smečce). Nesmíte také nechat peška psu volně k dispozici, pak mu zevšední. Hrajte si s ním nejdříve doma, pak tuto činnost provozujte i venku v prostorách, kde Váš pes nebude rozptylován. Dělejte i to, že před ním budete s peškem utíkat a lákat jej na něj. Přivolávejte jej s pomocí peška, jakmile přiběhne, chvilku si s ním pohrajte, pak jej posaďte a dejte mu odměnu. Toto opakujte v nepravidelných intervalech. Jakmile se Váš pejsek bude na tuto činnost těšit a bude ji sám vyhledávat, je možno přistoupit k druhé etapě. Ta spočívá v tom, že budete aktivně vyhledávat situace, kdy kolem budou lidé a jiní psi. Jakmile Váš pes začne být těmito podněty zaujatý, zavolejte na něj a mávejte peškem, aby jej spolehlivě zaregistroval. Pokud hned nepřiběhne, začněte couvat, ale stále mu peška ukazujte. Jestliže jste položila dobré základy již v předchozí etapě, věřte, že Váš pes k Vám přiběhne. A opět - chvilku si pohrát, pak jej posadit, odměnit a opět dát volno. Nikdy nesmí následovat bezprostřední uvázání na vodítko!

Celá tato metoda je založena na tom, že Vy musíte být pro Vašeho psa vždy zajímavější, než jeho okolí. Někdy je to těžké (především když kolem proběhne srnka nebo háravá fena), ale pokud máte mezi sebou ten správný vztah a hodně si se svým psem hrajete, velmi brzy uvidíte výsledky. Pes má být vedený na vodítku jen v nutném případě, pokud je dobře zvládnutý, opravdu není důvod, aby většinu svého života neprožil navolno. Všimněte si i rozdílu chování psa, který většinu nebo celý svůj život prožije na vodítku ("uštěkaný cholerik") a psa, který je zvyklý být navolno - vyrovnaný a nestresovaný.

Přeji Vám hodně trpělivosti a věřte, že není pozdě a již v brzké době se při aplikaci výše uvedených zásad výsledky dostaví.

 

(23.1.2001)
Tazatel: Miroslava Töpferová
Plemeno psa:
kříženec brakýře

Dotaz: Prosím o radu -  před 5 měsíci jsme si pořídili z útulku asi 5-letého psa (křížence brakýře). Zpočátku se zdálo, že s ním nebudou žádné větší problémy. Pes si na nás zvykl a my na něho. Mě a manžela poslouchá, je mazlivý, nechová se destruktivně. Před nedávnem se ale objevil problém. Asi třikrát se ohnal po našem šestiletém synovi, přitom vím, že syn mu nijak neubližuje a netrápí ho. Často si spolu hrají, pes si lehá před ním na záda a zdá se všechno v pořádku. Nechtěli bychom se ho zbavovat, ale máme strach aby syna opravdu nepokousal. Jinak s ním nejsou žádné problémy, je naopak vidět jaké dělá pokroky. Poradíte nám prosím co bychom měli dělat? Děkuji.

Odpověď: Nebojte se - pejska se určitě nebudete muset zbavovat. Je nutno uvědomit si v první řadě, že pes se k Vám dostal z útulku, navíc již jako dospělý. Ve Vašem případě tedy neznáte jeho minulost, která mohla být poznamenána nedobrými zkušenostmi s dětmi - netvrdím, že tomu tak bylo, tuto eventualitu uvádím pro úplnost - budu ale předpokládat, že zde je všechno v pořádku a vůči dětem má Váš pejsek normální vztah.

Dále je dobré vědět, že žádný pes se necítí dobře jako poslední člen smečky a nejlépe je mu někde uprostřed, tedy ve smečkové hierarchii mezi dospělými, které (popř. jednoho z nich) bere jako vůdce a dětmi, které bere jako štěňata. A tady je i vysvětlení Vaší situace. Vžijme se do psychiky dospělého psa, který se najednou dostane do nové smečky. Jeho přirozenou reakcí bude vybudovat si v této smečce svoje postavení. Pokud ve smečce najde vůdce, kterého bude moci akceptovat, bude spokojen. Na druhou stranu se mu nebude zamlouvat, pokud by zůstal na posledním místě - takový pes se stále bude snažit dostat se v hierarchii smečky výš. Vašeho syna bere jako štěně, které bude chránit, ale které by se podle psího uvažování nemělo dostat ve smečce nad něj. Chová se podle své psí přirozenosti. Lidé bohužel často psy polidšťují, očekávají od nich lidské reakce a uvažování, ale pes je a zůstane psem se všemi svými instinkty a modely chování. Proto má i potřebu čas od času Vašeho syna "výchovně usměrnit" (neberte to prosím tak, že ho chce pokousat, to on opravdu záměrně neudělá), nebere ho jako lidského jedince (ani Vás ne), ale jako příslušníka smečky, do které patří.

A do které patříte i Vy jako vůdce - Vy máte právo usměrňovat chování dalších členů smečky, Vy chválíte i trestáte. Ve Vaší smečce - rodině - bude vše v nejlepším pořádku, pokud se budete držet těchto dvou základních principů:

  1. Necháte Vašemu psu jeho místo, nebudete jej tlačit do toho nejpodřízenějšího postavení, tedy i za Vašeho syna. Pak bude brát syna jako jedince, kterého bude chránit, bude si s ním hrát, budou nejlepší kamarádi. Předpokládá to samozřejmě i správný přístup ze strany Vašeho syna, tedy psa netrápit, najít si čas na společné hry a procházky.
  2. Pokud na druhou stranu Váš pes bude vystupovat vůči Vašemu synovi příliš dominantně, nastupuje Vaše autorita. Ostré "Fuj!" nebo "Nesmíš!" a důrazné vytřepání za kůži na krku je jasné a každému psu naprosto srozumitelné gesto. Ovšem musí následovat okamžitě po prohřešku. Samozřejmě nesmíte aplikovat jakékoliv dodatečné tresty, pes skutečně neuvažuje jako člověk a neví, že někde před nějakým časovým obdobím něco provedl. Trest následuje okamžitě a pak má smysl a účinek. A prosím, žádné bití nebo tak oblíbené přetáhnutí novinami či jiným předmětem. A proč potom ono drasticky vypadající vytřepání za kůži na krku? Takto trestá fena svoje potomky, pokud zlobí. Pes má tento podnět zafixován již ze štěněcího období a ví, že něco provedl a toto je potrestání. I příroda jej na to připravila: kůže na krku je volná, nemůžete mu tím ublížit.

Pokud máte vůdcovskou autoritu a v těchto věcech budete důsledná a spravedlivá, vše bude v pořádku. Psi mají daleko větší smysl pro hierarchii a sociální cítění než člověk... Navíc 5 měsíců není dlouhá doba a pejsek si u Vás stále ještě zvyká, i to je dobré si uvědomit. Ale vzhledem k tomu, že, jak píšete, Vás i manžela akceptuje a s Vaším synem si hraje, troufám si předpovědět, že celou Vaši smečku čekají ještě dlouhé roky šťastného společného života. A to Vám také upřímně přeji.

 

(22.1.2001)
Tazatel: Daniela Hanzlíková
Plemeno psa:
bobtail

Dotaz: Chtela bych si porídit fenku Bobtaila, a prosím o radu co se týce tohoto plemene v techto oblastech:

  1. jak snadný  nebo naopak obtízný je výcvik tohoto plemene.
  2. jaké jsou mozné prípadné zdrav. problémy.
  3. jaký máte názor na kastraci fenky - pro a proti.
  4. Jaké mnozství krmení podávat a kolikrát denne.
  5. Chtela bych mít fenku (fenku z toho duvodu, ze mi vsichni chovatelé radí, ze je pro zacátecníka pejskare lepsí, prítulnejsí, snadneji vychovatelná nez pes) a chtela bych ji mít doma v byte, mám strach aby si tam sama zvykla behem dne co budeme v práci. Samozrejme, ze zezacátku bych s ní byla doma a pomalu ji zacala zvykat na to ze tam bude casem treba 8 hodin sama doma. Prosím a zaslání názoru prípadne vlastních zkuseností.
  6. Jak se cistí ouska a stríhají drápky?
  7. Jaké pouzívat masázní kartáce a hrebeny na cesání Bobtaila?

Predem moc dekuji.

Odpověď: Bobtail neboli staroanglický ovčák je bezesporu atraktivní a zajímavé plemeno. Povahově je to pes přátelský, vyrovnaný, inteligentní a dosti temperamentní. Pokusím se zodpovědět Vaše dotazy, a na Vás je, abyste se rozhodla, zda Vás mé odpovědi ve Vašem úmyslu podpoří...

  1. Výcvik tohoto plemene není nijak zvlášť obtížný, jedná se o psa, který byl odjakživa zvyklý na člověka a jeho povely. Na druhé straně byl při ochraně stád často odkázán sám na sebe, navíc se jedná o silného psa, takže je nutné, abyste měla dostatečnou fyzickou kondici a trpělivost na jeho zvládnutí. Z hlediska výcviku doporučuji pouze základní poslušnost a ovladatelnost, v žádném případě obranu, na tu se nehodí povahově ani svou stavbou těla.
  2. Bobtail nepatří bohudíky mezi přešlechtěná plemena - obavy lze v podstatě mít pouze z možné dysplazie kyčelních kloubů, což bývá obecně problém větších plemem. Zjišťuje se zhruba na 1/2 roce rentgenologicky pod narkózou.
  3. Na kastraci mám obecně názor negativní, je to velmi hrubý zásah do hormonální rovnováhy organismu, pro psa jsou následky horší než pro fenu. Pokud k tomu ale není vážný, tedy zdravotní důvod, pak prosím nikdy nenechte svoji fenku kastrovat. Kromě specifických zdravotních problémů nic neřeší a je lepší dvakrát do roka věnovat trochu více péče a času období hárání, což pro Vás, pokud svoji fenku budete mít opravdu ráda, nebude problém. Důvody proti? Viz předchozí řádky. Pro? Pouze opodstatněný zdravotní důvod.
  4. Záleží na stáří psa. Začíná se 5 dávkami denně do zhruba 3-4 měsíců věku, pak do 6-7 měsíců 3 dávky a končit na 1-2 dávkách denně. Doporučuji spíše ty 2 dávky, ráno 1/3 a večer 2/3 celkové denní dávky, z hlediska trávení a rozložení zátěže je to pro psa optimálnější. Nikdy nesmíte zapomenout, že pes musí být po nakrmení aspoň 1 hodinu v klidu, jinak hrozí torze žaludku, a ta mívá při nedostatečně rychlé veterinární pomoci za následek smrt psa! Co se týče množství, řiďte se předpisem výrobce granulovaných krmiv - na každém balení je uvedeno množství denní dávky podle váhy psa. Doporučuji kvalitní granulovaná krmiva - zdůvodnění naleznete zde.
  5. Fenka je skutečně přítulnější a méně tvrdohlavá než pes, ale také to nemusí být vždy pravidlem. U psa zase nemáte komplikace s háráním... pokud nemáte v úmyslu mít chovatelskou stanici, doporučoval bych spíše psa. Psi mívají totiž i vyrovnanější a silnější povahu a "prominou" Vám více začátečnických chyb ve výchově, které fenu mohou snadno traumatizovat.
    Pokud naučíte psa zůstávat doma (tedy zpočátku po malých chvilkách, ne že jej budete nechávat jako malé štěně okamžitě 8 či více hodin samotného doma), není problém, pokud budete mít samozřejmě čas a chuť se mu věnovat a běhat s ním venku. Články k této problematice naleznete i zde.
  6. Ouška ani drápky zpočátku sama neošetřujte, nechte tuto práci šikovnému veterináři. Ouška jsou velmi choulostivý orgán a lze jim velmi snadno ublížit, totéž platí i o drápkách - viz tento dotaz. Ale samozřejmě nesmíte tuto oblast prevence zanedbat.
  7. Bobtail má hustou a dlouhou srst, která vyžaduje velmi kvalitní péči, jinak plstnatí. Budete potřebovat hřeben s dlouhými zuby, plochý drátěný kartáč (s upravenými zakulacenými konci, jinak bude srst vytrhávat) a kartáč obyčejný. Ohledně speciální péče o srst jednoznačně doporučuji poradit se s chovatelem, určitě Vám rád pomůže.

 

(18.1.2001)
Tazatel: Lenka Háječná
Plemeno psa:
kavalír king charles španěl

Dotaz: Mého psa napadají ostatní psi. V jednom roce byl napaden psem křížencem asi 40 cm. Prokousl mu zadní nohu. I přes léčení veterinářem potom pes dostal zánět a bylo to pro něj velmi bolestivé. Do této doby se ke psům choval přátelsky, ale po těchto napadeních se začal chovat ke každému psu dominantně. Je zježený a ocas má nahoře. Na feny a kastráty je hodný. Problém je v tom, že  si to psi, kteří ho potkají nenechají líbit a napadnou ho. Od této doby byl již mnohokrát napaden a pokousán, i když byl na vodítku i na volno. Nikdy na psa nevrčí a druhého psa nikdy první nenapadne. Je to nemožné se při vycházkách vyhýbat psům. Poraďte jestli mám psa trestat za jeho chování či jak postupovat. Umí základní povely a budou mu 3 roky.

Odpověď: Pes si velmi dobře pamatuje každou zkušenost svého života, špatnou i dobrou, vyhodnotí ji a v podobné situaci se pak vždy chová stejně. To je i případ, kdy je pes v raném věku pokousán. Od té doby se, pokud se jedná o sebevědomého jedince, chová ostražitě a vysílá na dálku signály "pozor, není radno se ke mně přibližovat, nebo se budu rvát". Tyto signály submisivnější jedince zastraší, dominantní spolehlivě vyprovokují k rvačce. Tolik k tomu, proč je nadále napadán a víceméně se dostal do začarovaného kruhu.

Dobrá zpráva je, že se z tohoto kruhu lze dostat, špatná, že se s tím mělo začít již mnohem dříve, víceméně hned po prodělané špatné zkušenosti. Po dvou letech to bude vyžadovat delší dobu a více trpělivosti, navíc pes Vašeho plemene je ve věku 3 let již dospělý. Metoda nápravy vychází opět z psí psychiky a mechanismu psího uvažování. Nejde o nic jiného, než že pes musí zastínit negativní zkušenost zkušeností pozitivní, a to velmi silnou. Jak tedy na to?

Domluvte se s několika pejskaři, kteří mají psy klidných, vyrovnaných, nekonfliktních plemen (zlatý retrívr, labrador apod.). Vezměte své psy někam, kde nepotkáte jiného psa a ty ostatní vypusťte navolno, ať si hrají. Svého psa mějte na vodítku, posaďte jej, pozorujte spolu ostatní psy, hlaďte jej a klidným hlasem na něj mluvte. Po chvíli se s ním volným krokem vydejte k hrajícím si psům. Pokud k vám psi přiběhnou, svého opět posaďte, skloňte se k němu a nechte psy, ať se vzájemně očichají. Pokud by Váš pes měl tendenci k agresi, uklidněte ho. Pohlaďte před ním jiného psa a nabídněte mu před svým nějaký pamlsek. Když si vezme, ihned dejte pamlsek i svému psu. Procházejte se se svým pejskem na vodítku mezi ostatními psy a jakoukoliv jeho nervozitu ihned uklidněte. Jinými, slovy, celé Vaše jednání musí u Vašeho psa směřovat k jinému základnímu instinktu - smečkovému. Psi nejsou samotáři, kteří se likvidují na potkání, jsou to smečková zvířata, která sice bojují o smečkovou hierarchii, ale jinak spolupracují, hrají si atd. Proto je nutno i u Vašeho psa, aby u něj opět převládly kladné zkušenosti a vědomí smečkové pospolitosti.

Tuto činnost provádějte tolik dní, až Váš pes přestane být naježený a bude ostatní psy plně akceptovat. Až budete chodit na tyto "napravovací výlety", nebo se z nich vracet, choďte se svým psem na vodítku těsně vedle jeho psích kamarádů. Po několika dnech se Váš pes zklidní a sám se bude chtít zúčastnit psích hrátek. Pusťte jej z vodítka a nechte proběhnout s ostatními. Zprvu krátkou dobu, pak ji prodlužujte. Důležité je, aby se jednalo o psy skutečně vyrovnané, stačí jeden konflikt a můžete začít od začátku. Takže - trpělivost, hodně trpělivosti. Za žádnou cenu v tomto případě netrestat, agrese by se jen prohloubila. Až zvládnete tento krok, choďte se svým psem co nejvíce mezi jiné psy, aby se získané zkušenosti upevnily. Váš pes musí zjistit, že ostatní psi nejsou jeho protivníci, ale kamarádi - o tom to všechno je.

Čas od času se Váš pes samozřejmě porve, tomu nezabráníte nikdy a u žádného plemene. To už zkrátka k psímu životu patří. Ale Váš pejsek se srovná jenom mezi jinými psy, a já jsem si ve své psí škole jen znovu ověřil, jak je tato metoda účinná. Jejím výsledkem je mimo jiné i to, že si spolu běžně hraje 20 až 30 psů nejrůznějších plemen (jen namátkou: NO, dobrman, pitbul, akita inu, zlatý retrívr, labrador, český horský pes atd.) a stáří od štěňat až po dospělé psy - bez košíku, navolno. Chce to jen čas a správný přístup.

 

(17.1.2001)
Tazatel: David P.
Plemeno psa:
německý ovčák

Dotaz: Dobrý den, máme doma 2 měs. štěně. Máme ho asi tak 2 týdny, chápeme že štěně potřebuje čas a prostor pomalu už se snažíme vychovávat, ale stále se nám nedaří přimět ho vylučovat na stejném místě. Možná se to změní až s ním budeme chodit pravidelně ven. Také nechce spát na svém místě. Jinak s ním problémy nejsou, už dokonce akceptuje některé povely, ale jinak ... Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dvouměsíční štěně je opravdu ještě psí "mimino". Štěňata obecně čistotná jsou, ale samozřejmě jinak, než si zpravidla představuje nezkušený majitel. Jinými slovy, dvouměsíční štěně si již neznečistí svůj pelíšek, ale půjde se vyvenčit kamkoliv jinam a nemůže pochopitelně rozlišit, že tady je pokoj a nesmí a tady zase předsíň a smí. Je malé a zákonitosti života ve psí a člověčí smečce se teprve bude muset naučit.

Takže i místo venčení, pokud je štěně ještě v bytě, je musíte naučit Vy. Rozumná metoda je vyhradit k tomuto účelu například předsíň. Pokryjte podlahu novinami a pokaždé, když se štěně probudí (obvykle totiž usne i po krmení), je vemte do předsíně a tam s ním počkejte, než se vyprázdní. Pokud by utíkalo jinam, opět je přeneste do předsíně, bude-li to zapotřebí, třeba 100x za sebou. Jakmile se vyprázdní, hodně je chvalte a dejte mu odměnu. Štěně je i v tomto věku velmi učenlivé a velmi rychle pochopí, oč jde. Postupně ubírejte noviny a zmenšujte prostor k venčení. Pokud budete důslední (nezapomeňte noviny pokaždé vyměnit), do několika dnů máte po problému. Až začnete s pejskem chodit ven, nebude žádný problém, štěně se rychle přeorientuje a bude se venčit venku. K tomu mu pomůžete i tím, že odstraníte všechny noviny a naučíte se poznávat, že Váš pejsek potřebuje ven - bude kňučet u dveří, dělat tzv. "osmičky" apod.

Po pravdě řečeno, chtít po 2-měsíčním štěněti, aby spalo na místě (předpokládám, že o samotě) a v tomto věku je i cvičit, nepovažuji za rozumné ani pro jednoho ze zúčastněných. V tomto věku totiž pes potřebuje ze všeho nejvíc upevňovat fixaci na svoji smečku a být s ní v těsném kontaktu. Nejste pro něj v tomto věku vůdce, ale měl byste mu nahrazovat matku i sourozence. Být s ním co nejvíc v těsném kontaktu, pes to potřebuje, je smečkové zvíře a ne samotář (já se svým psem, když mu byly 2-3 měsíce, spal v kuchyni na zemi, nestydím se za to a dnes vidím, jak těsná vazba se mezi námi vytvořila), hrát si s ním a hlavně - vychovávat, ne cvičit. A to je rozdíl. Můžete štěně pomalu navykat na vodítko, učit povel "sedni" a přivolání, hodně používejte jeho jméno - ale vše nenásilnou formou, hrou za dostatečného používání odměn a pochval. Psa nepřechválíte, ale co v této době zanedbáte, především co se týká vazby na Vás, to už nikdy nedoženete. Odborně se tomuto období říká "období socializace" a pes si v něm buduje správné vztahy vůči lidem i ostatním psům.

Rozepsal jsem se k této otázce poněkud obšírněji, protože si myslím, že trápí více lidí a tento věk psa je velmi důležitý pro celý jeho další život. Věřte, že pokud se výše popsaným postupem budete řídit, stonásobně se Vám to vrátí.

 

(11.1.2001)
Tazatel: Popelková Zuzana
Plemeno psa:
brazilský fila

Dotaz: Vlastním dva brazilské fily. Fenu (5 let) a psa (5 měsíců).Ráda bych získala informace o výcviku tohoto plemene. Fenku jsem koupila již po výcviku ve stáří 14ti měsíců. Od jakého stáří je vhodné docházet na "cvičák"? Je nutné cvičit obranu? Již od 4 měsíců hlídá a k cizím osobám je silně nedůvěřivý a ostražitý. Děkuji.

Odpověď: Brazilská fila ve své domovině sloužila jako hlídač a ochránce majetku svého pána. Navíc byla používána i k manipulaci s polodivoce žijícím dobytkem - měla za úkol pevně přidržet kus dobytka za nos nebo za ucho, aniž by zvíře vážně zranila. Také chytala uprchlé otroky, které také nesměla zranit protože otroci nebyli levní. Tyto skutečnosti dokládá i její jméno - "filar" znamená v portugalštině "pevně držet".

Tolik exkurze do minulosti a původního pracovního poslání tohoto plemene. Vyplývá z něj, že je také jedno z plemen, která mají vlohy pro obranářskou činnost již geneticky zakódovány. Brazilská fila je k cizím osobám nedůvěřivá a ostražitá, přesně jak píšete. Na druhou stranu ke své rodině je vysloveně přátelská a příchylná - v Brazílii dokonce existuje rčení " věrný jako fila".

Toto plemeno se v žádném případě nesmí cvičit na obranu jako např. německý ovčák. Jak jsem psal, fila velmi dobře sama ví, jak bránit. Tuto dispozici má zkrátka v sobě a pokus aplikovat na ni klasické výcvikářské metody může skončit velmi špatně. Moje doporučení ohledně výcviku obrany je jednoznačné - necvičit.

Jiná je situace s výcvikem poslušnosti. Již od malého štěněte je nutno začít s výchovou a od té plynule přejít k výcviku, přičemž výcvikem nemám na mysli bezduché drilování a boj "kdo z koho". Určitě jako majitelka sama víte, že brazilská fila je osobnost, která vyžaduje specifický přístup. V žádném případě nedoporučuji docházet na "cvičák", který je orientován na klasická služební plemena. V případě fily je zapotřebí cvičit trpělivě a nenásilně. Fila je společník, ne otrok, proto musíte veškeré povely učit důsledně, ale psa přitom nesmíte ponížit.

Stáří 5 měsíců je u tohoto plemene ideální k zahájení výcviku. Jelikož zkušenost se psy již máte, doporučoval bych psa cvičit osobně, a to s důrazem na ovladatelnost. Je to silný pes, lidé jsou nerozumní a některé situace by mohly skončit špatně. Rozhodně nenechte na svého psa sahat cizí lidi, ale choďte s ním do frekventovaných ulic, vytvářejte modelové situace a naučte se svého psa ovládat vždy a za všech okolností. Cvičte základní povely - přivolání, sedni, lehni, odložení - nejprve sama v klidném prostředí, později mezi rušivými vlivy (jiní psi, lidé, auta). Preferujte spolehlivost poslechnutí, ne milimetrovou přesnost vykonání. Pokud Váš pes toto zvládne a naučí se tolerovat ve Vaší přítomnosti cizí lidi a psy, můžete mít klidné svědomí, že jste svého psa naučila to, co skutečně potřebuje on i Vy.

 

(11.1.2001)
Tazatel: Stanislav Erhart
Plemeno psa:
knírač střední

Dotaz: Je možno psovi ostříhat přerostlé drápky doma, či je lepší se obrátit na veterináře ? Strašlivě nerad bych mu ublížil.

Odpověď: Pokud ještě nemáte se stříháním drápků zkušenosti, v žádném případě to prosím nezkoušejte sami, ale obraťte se na Vašeho veterináře. A to ze dvou důvodů:

  1. Je nutno použít speciální kleště (pracují na principu, kdy dráp nerozdrtí, ale čistě střihnou).
  2. Psí dráp je vyživován krevní vlásečnicí, která nedosahuje až na jeho konec. Drápek je možno zkracovat až za touto živou částí. To "umění" při stříhání psího drápu je jednak v rozpoznání konce živé části (především u tmavých drápů to vyžaduje zkušenost a dobrý odhad), jednak ve správném úhlu zastřižení - dráp se pak nějakou dobu sám obrušuje.

Zdůraznil bych ještě nutnost včasného stříhání drápů. Pokud dráp přeroste, způsobuje psu problémy při chůzi a je často zdrojem i dalších komplikací (vyvracení, infekce, zanícení...). I zde platí - je lépe zkracovat méně, ale stříhat častěji.

 

(10.1.2001)
Tazatel: Tomáš Jarolím
Plemeno psa:

Dotaz: Přeji hezký den a prosím o radu. Má rodina se letos přestěhovala do nového rodinného domku. Rádi bychom si - já, moje žena a syn pořídili pejska. Zoufale sháním kontakt na odborníka (nejlépe blízko Ostravy), který by nám poradil v rozhodování, jak by měl náš nový člen rodiny vypadat. Potřebujeme prostě pomoc někoho, kdo nám poradí jaké plemeno by nejlépe vyhovovalo tomu, jaké prostředí můžeme pejskovi nabídnout a co od něho budeme očekávat. Měl by to být především dobrý hlídač, ale zároveň milovník dětí. Pomůžete mi? Předem dík za zprávu a přeji hezký den.

Odpověď: Velmi rád se pokusím zodpovědět Váš dotaz. Sice mám od Vás k dispozici celkem málo údajů, ale předložím Vám k posouzení několik alternativ.   Pokud se týká vztahu k dětem, není při správném přístupu a hierarchii smečky (tj. rodiny) žádný problém s naprostou většinou plemen. Vzhledem k tomu, že pravděpodobně bude pes celoročně venku (ovšem za podmínky vhodného zatepleného kotce a dostatečného kontaktu s Vaší rodinou!) a chcete jej i jako hlídače, doporučil bych s klidným svědomím některé z následujících plemen:

Obecně doporučuji plemeno s hustou, popř. popodlouhou srstí, odolné vůči nižším teplotám a nepřízni počasí. Můžete vyjít z výše uvedeného přehledu, nebo si vybrat nějaké úplně jiné plemeno. Důležitější je ovšem jiná věc: než se pro nějaké plemeno rozhodnete, prostudujte si o něm i o psech vůbec co nejvíce kvalitní literatury. Je nutné předem vědět, co vlastnictví pejska obnáší - časové nároky, finanční stránka věci, ochota se svému psu věnovat, vychovávat jej a cvičit. Začněte dobrým atlasem psů, a pokračujte dále monografiemi věnujícími se již jednomu plemeni psů. Na světě existuje zhruba 350 plemen psů a výběr je většinou velmi subjektivní záležitostí...  

Ve Vašem konkrétním případě bych poradil vytipovat si několik  plemen, která by Vás zaujala, a pokud budete mít zájem, napište a já Vám poradím již detailněji, co je pro Vámi vybrané plemeno důležité, co nesmíte zanedbat, popř. zodpovím další konkrétní dotazy.   Doporučuji prostudovat i ostatní stránky naší Psí školy FALCO, kde, jak věřím, naleznete také mnohé rady a doporučení do začátků.

 

(6.1.2001)
Tazatel: Martin Jančo
Plemeno psa:

Dotaz: Nemám psa, ale chtěl bych si koupit. Podmínky: Rodinný dom s velkým pozemkem v Jeseníkách, moje představa: rodinný pes střední velikosti, takový, co nepřivede event. zloděje k trezoru, vhodný k malým dětem, cenově cca do 4000 Kc, nemusí mít papíry. Líbi se mi typ psa zlatý retriever, labrador... Můžete mi poradit nejaké plemena, které by byly vhodné do výše uvedených opodmínek. Děkuji.

Odpověď: Pokud budu vycházet z podmínek, které uvádíte, mohu Vám doporučit pouze jedno plemeno, které splňuje vsechna Vaše kritéria (až na cenu):

Jako vhodné se mi jeví i plemeno:

Jako další alternativu (když vybočíme z daných podmínek :-) ) mohu doporučit:

Předem upozorňuji, že pokud se jedná o čistokrevné psy, byla by cena pod 4.000,- Kč podezřelá a pokud budete chtít skutečně dobrého psa, budete se muset smířit s vyšší cenou. Ale rád bych zdůraznil, že pořizovací cena psa je zanedbatelná vůči sumě, kterou vynaložíte na jeho celoživotní výživu, očkování, daně apod. V každém případě bych raději připlatil za psa s průkazem původu, z kvalitního chovu a za jistotu, že to bude skutečně jedinec Vámi vybraného plemene. Nevěřte tzv. "nepapírovým" psům - velmi často z nich vyroste něco podstatně odlišného než jako co jste ho koupil. A na štěněti to nepoznáte.

Obecně doporučuji plemeno s dlouhou srstí, odolné, odvážné a snadno ovladatelné, spíše psa než fenu. V žádném případě zlatý retrívr, labrador nebo bernský salašnický pes, ti jsou sice velmi dobří společníci k dětem, ale vzhledem ke svému geneticky zakódovanému vztahu k lidem by zlodějům ochotně otevřeli vrátka. Jako člověku, který nemá zatím zkušenost se psy, jednoznačně nedoporučuji plemeno typu kavkazský pastevecký pes, šarplaninec apod.

Doufám, že uvedený přehled Vám pomůže ve Vašem výběru, pokud byste potřeboval poradit detailněji, napište.

 

(2.1.2001)
Tazatel: Jarmila Čechová
Plemeno psa:
španělský mastin

Dotaz: V dubnu 2000 jsme si vzali z útulku fenku (myslili jsme si, že je kříženec), později ji identifikovali. Dnes je fenka se štěnětem (3měsíce), kastrovaná, aklimatizovaná, ke 3 domácím lidem perfektní. Problém: objeví-li se návštěva, cizí pes ...začne být nepřiměřeně agresivní - nevidí, neslyší... Odmítáme převýchovu "odborníky" (bití), snažíme se nalézt radu, pomoc odborníka... Děkujeme za jakoukoli odpověď.

Odpověď: Vážím si toho, že odmítáte "převýchovu" bitím. Tím byste skutečně Váš problém nevyřešila. Bohužel neuvádíte, jak je fenka (alespoň přibližně) stará, ale nevadí.

Španělský mastin, silný a mohutný pes, byl a je používán k ochraně stád a pozemků. Používá se ale i při lovu divokých prasat a jiné velké zvěře. Toto plemeno vede ve svém prapůvodním prostředí tvrdý život a musí být v souladu se svou úlohou skutečně agresivní. Je to plemeno, které bylo při své původní práci z velké části odkázáno samo na sebe a muselo se umět spoléhat na svůj úsudek při rozpoznávání nebezpečí (např. vlčí smečky v horských oblastech nebo při ochraně statků a pozemků) a jeho eliminaci. Proto vnímá v souladu se svými instinkty cizí lidi a psy jako možné ohrožení a snaží se Vás a Vaši rodinu před nimi chránit. Z Vašeho pohledu jde o nepřiměřenou agresivitu, z jejího o přirozené, pudové chování. Svědčí o tom i samozřejmě i Vaše informace, že k domácím lidem je naprosto bezkonfliktní.

Na Vás teď leží velký úkol. Vy a nikdo jiný ji musíte naučit, co je a co není ohrožení její smečky. Musíte ji naučit, že návštěva, popř. pes návštěvu doprovázející, Vás neohrožují. Pokud tedy jdete návštěvě naproti, vždy vezměte Vaši fenku na krátké pevné vodítko, nebo přímo za obojek, a mějte ji u nohy. Během chůze na ni mluvte klidným hlasem a několikrát během cesty se s ní zastavte, posaďte ji a opět na ni mluvte. Po celou dobu, i během vítání návštěvy, nesmí být ve Vašem hlase ani stopa nervozity, musíte používat stále stejný styl mluvy, nezvyšovat hlas apod. Toto je velmi důležité! Navíc pokud víte, že návštěva bude mít s sebou psa, předem se domluvte, že jejich pes musí zůstat na vodítku a v žádném případě se nesmí k Vám bezhlavě vřítit. Jinak zareaguje Vaše fenka naprosto přirozeně... Před návštěvou opět svoji fenku nejprve posaďte, promluvte na ni a pak se teprve věnujte Vašim známým.

Pokud tyto zásady budete důsledně dodržovat, výsledek se dostaví. Vaše fenka zůstane vůči cizím samozřejmě nadále ostražitá a nedůvěřivá, ale to je v pořádku, je to její přirozenost a Vám může jednou zachránit život. Ale výše uvedeným postupem dosáhnete toho, že Vámi schválené cizí lidi a psy bude tolerovat. Psi mají výbornou paměť - po několika návštěvách k Vám tito lidé budou moci chodit bez obav.

Samozřejmě nutným předpokladem je to, že Vás bude brát jako autoritu. Tu si u Vaší fenky musíte vybudovat trpělivým, důsledným a spravedlivým přístupem. Španělský mastin není německý ovčák, musíte na něj jít pomalu a v každém případě respektovat jeho osobnost. Vždy bude spíše Váš kamarád než poddaný, ale zato kamarád neúplatný, a pokud si mezi sebou vybudujete správný vztah, bude Váš úsudek vždy uznávat.

 

(21.12.2000)
Tazatel: Molnarova Alice (pozn.: tento dotaz přišel ze zahraničí)
Plemeno psa:

Dotaz: Chtela bych pozadat o radu, jak pricestovat po dlouhodobem pobytu v zahranici (zeme EU - Velka Britanie) zpet do Cech a privezt s sebou i naseho pejska. Co potrebujeme a na koho se mame pri/pred prijezdu obratit. Dekuji.

Odpověď: V zemích EU i v naší republice platí v této oblasti víceméně stejná pravidla. Pro vývoz a dovoz psa je tedy nutno splnit následující náležitosti:

  1. Pes musí mít platný "Mezinárodní očkovací průkaz pro psy " ("International Certificate Of Vaccination For Dogs")
  2. Musí být očkován proti vzteklině a infekčním chorobám (psinka, parvoviróza, infekční zánět jater) - pozor na dobu platnosti očkování
  3. Měl by mít i potvrzení od veterináře ne starší tří dnů o tom, že pes je zdravý

V České republice není při vstupu do země nutný pobyt psa v karanténě.

Obecně lze říci, že pokud budete mít mezinárodní očkovací průkaz a očkovaného psa, neměla byste se ve většině zemí setkat s žádným problémem (osobně mám se svým pejskem vyzkoušeno Německo, Švýcarsko a Rakousko). Velká Británie byla výjimkou s 6-měsíční karanténou (mám dojem, že zákon na její zrušení byl již schválen). Pokud byste potřebovala bližší podrobnosti, můžete kontaktovat libovolnou Státní veterinární správu v ČR.

 

(5.12.2000)
Tazatel: Eliška Veselá
Plemeno psa:
drsnosrstý jezevčík

Dotaz: Náš jezevčík (18 měsíců) je velmi dominantní, žárlivý a je zlý na cizí lidi, veterinář doporučil kastraci. Prosíme o váš názor zda to může ovlivnit chování našeho psa.

Odpověď: Kastrace provedená v dospělém věku psa (což je tento případ, malá plemena psů dospívají již okolo 12 měsíců věku) v naprosté většině případů již není příliš účinná, co se týče celkového zklidnění psa. Pokud má mít opravdu smysl, provádí se před dosažením pohlavní dospělosti. Můj soukromý názor je ale ten, že kastrace psa není řešením problému. Někteří majitelé psů k tomuto zákroku vzhlížejí jako k všespasitelnému aktu, který se jeví být na první pohled jednoduchý a účinný. Problém je v tom, že kastrace psa:

Pokud se mám vyjádřit pouze k problému, pak ano, kastrace v každém případě ovlivní chování vašeho psa. Zda přestane být dominantní, žárlivý a zlý na cizí lidi, lze jen těžko odhadnout. Jezevčík jako plemeno je dominantní. Žárlivost, popř. agrese vůči cizím lidem může mít dle mého názoru kořeny v jeho zkušenostech s cizími lidmi, navíc mohly vzniknout problémy v době jeho psí socializace (tj. období okolo 3.měsíce věku, kdy si pes osvojuje ty správné vztahy vůči svému okolí - lidem a jiným psům). Tady bych hledal příčiny problému a odpovědi na to, jak jej odstranit. Abych se k nim mohl vyjádřit, musel bych ale mít k dispozici více informací, takhle mohu jen odhadovat.

Kastraci ze svého osobního pohledu na celou záležitost a z výše uvedených důvodů jednoznačně nedoporučuji. Řešení bych viděl v trpělivém seznamování psa s cizími lidmi během vaší přítomnosti a především v odstranění jeho přehnané žárlivost. Hodně se mu věnujte, nesmí mít pocit, že je na posledním místě ve smečce, ale ani v jejím čele. Jezevčík je sebevědomé plemeno, ale pokud bude mít nad sebou pána, kterému bude věřit a bude ho brát jako autoritu, vše se srovná samo. Příčinou problému může být i vaše malá znalost psí psychiky a zákonitostí psí smečky. Váš jezevčík se může totiž takto chovat i z toho důvodu, že necítí v rodině (tj. smečce) autoritu a tuto roli převzal sám. Pak přirozeně bude "svoji" smečku chránit před okolním nebezpečím, což pro něj z jeho pohledu mohou představovat právě cizí lidé.

 

(26.11.2000)
Tazatel: Jana Novotná
Plemeno psa:
angl.buldok a fr.buldoček

Dotaz: Prosím o odpověď na můj problém. Vlastním dva psy - ang.buldoka a fr. buldočka /1,5 a 7let/. Bohužel se nesžili, jak mě chovatelé ujišťovali a při příchodu štěněte buldoka začaly problémy. Psi neustále bojují o vůdčí roli, vzájemně se provokují a bohužel i perou, což je čím dál horší, protože jsou dnes rvačky téměř na denním pořádku. Fyzicky silnější buldok má navrch a slabší bývá pokousán do krve. Psy vždy odtrhneme od sebe a potrestáme - vždy podle toho, který si začal /důkladným zatřepáním, oddělením do jiné místnosti apod./, ale je to k ničemu. O buldočka máme strach, neboť známe případ, kdy ang. buldok zardousil kokršpaněla. Vůbec si nevíme rady, jak postupovat. Konflikty vždy začínají, když jeden pes projde kolem misky druhého, kolem jeho pelíšku, případně se ocitnou z nějakého důvodu blízko sebe. Někdy si ale spolu hrají, případně ten větší malého olizuje a nic se neděje. Každý zvlášť jsou velmi milí a mazliví. Musím ještě podotknout, že důsledně projevujeme přízeň oběma stejně, dostávají stejné žrádlo, s oběma si hrajeme - zvlášť. Pokud existuje nějaký způsob, jak psy rvačkám odnaučit, poraďte, prosím. Předem děkuji.

Odpověď: Anglický buldok i francouzský buldoček jsou sebevědomí psi, mající mimochodem i společné předky. Vzhledem k tomu, že to jsou oba samci, muselo zákonitě dojít k boji o postavení ve smečce. Soužití dvou nebo více psů, ať už jsou nebo nejsou stejného plemene, je vždy sázkou do loterie a záleží na konkrétních jedincích, zda bude probíhat bez boje nebo se šarvátkami. Ovšem nesmíte zapomenout, že i vy patříte do smečky a navíc musíte být jejím vůdcem, spravedlivým, ale nekompromisním. Zde je totiž východislo z vaší situace.
Takže: je velmi dobře, že k oběma psům máte stejný přístup. Ve vaší situaci je však důležité psy od sebe nerozdělovat, naopak. Při krmení jim dávejte misky vedle sebe (krmení musí samozřejmě probíhat ve stejnou dobu), stůjte nad nimi a jakýkoliv projev agrese jednoho psa vůči druhému okamžitě potrestejte - důrazným vytřepáním za kůži na krku a ostrým slovním pokáráním. Taky svým psům (oběma!) čas od času hrábněte rukou do jejich misek, vyjíždění nebo zavrčení psa opět ihned potrestejte. Dále: pokud si se psy hrajete, hrajte si s oběma najednou a v nejlepším hru ukončete. Jinými slovy, musíte dát oběma psům na srozuměnou, že vy jste vůdce a souboje podřízených členů smečky jednoduše trpět nebudete. Věřte mi, že pokud tento postup budete důsledně dodržovat, vše se srovná - ale samozřejmě musíte počítat s tím, že nějakou dobu to trvat bude, není to otázka několika dní. Pokud si oba psi, jak píšete, spolu i hrají, je to velmi dobré znamení, nejedná se tedy o nevraživost zásadního rázu.
Pokud výše uvedené řaďky shrnu, řešením situace ve vaší "smečce" je prosazení vás jako vůdce, kdy se vaši psi naučí respektovat fakt, že si nepřejete, aby oni spolu bojovali. Oba psi musí být co nejvíce spolu, zpočátku samozřejmě s vaším bedlivým dohledem. Pokud byste je od sebe izolovala, upevňovala byste v nich agresi samotáře, vy naopak musíte upevňovat jejich společenské instinkty. Doporučuji v každém případě upevňovat poslušnost především u angl. buldoka výcvikem poslušnosti (pokud budete chodit do některého výcvikového zařízení, důsledně se prosím s tímto plemenem vyhýbejte rozvíjení zloby a agrese!).

Přeji vám mnoho radosti s oběma pejsky a úspěch při nápravě vztahů ve vaší psí smečce.

 

Zpět na stránku "Naše poradna"

Copyright © 2000-2002 Viktor Dostál - O.K.SOFT/Psí škola FALCO (Všechna práva vyhrazena)
WWW stránky založeny 20.10.2000, poslední aktualizace: 27.1.2002
Optimalizováno pro rozlišení 1024x768