Internetová poradna

                  PSÍ STRÁNKY FALCO © Viktor Dostál
... unikátní metoda přirozené komunikace se psy!

Pomocí připraveného formuláře mi můžete posílat své dotazy a problémy z oblastí: výchova a výcvik, veterinární péče, psí výživa, korekce problémového chování pejska, smečka, komunikace... a všeho ostatního, co se týká pejsků. Všechny došlé dotazy a odpovědi na ně zde uveřejňuji, aby si je mohli přečíst i ostatní návštěvníci PSÍCH STRÁNEK FALCO. Jsou publikovány podle data v pořadí odshora dolů, nejnovější příspěvek je tedy úplně nahoře, nejstarší úplně dole. Příspěvky staršího data naleznete v archivu.

Postup zadání dotazu:

  • Prostudujete si pravidla Poradny uvedená v rámečku pod tímto textem.
  • Odsouhlasením pravidel a kliknutím na odkaz "AKCEPTUJI PRAVIDLA A CHCI ZADAT DOTAZ" otevřete okno se zadávacím formulářem.
    (Technická poznámka:
    formulář se nemůže zobrazit, pokud máte ve svém prohlížeči implicitně zablokována tzv. vyskakovací okna.)
  • Vyplníte VŠECHNA pole ve formuláři.
  • Ve formuláři odkliknete tlačítko  Vygenerovat zprávu .
  • Ve vašem poštovním klientu se následně vygeneruje nová emailová zpráva. Tu pak odešlete jako jakoukoli jinou zprávu, není zapotřebí již nic doplňovat nebo měnit. Jinými slovy jediná věc, kterou nesmíte zapomenout, je odeslat poštu a předem zkontrolovat, zda mail obsahuje všechny požadované údaje.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

PROSÍM O RESPEKTOVÁNÍ NÁSLEDUJÍCÍCH NÁLEŽITOSTÍ VAŠEHO EMAILOVÉHO DOTAZU aneb ZÁKLADNÍ PRAVIDLA PORADNY:

- kultivovaný dotaz motivovaný skutečným zájmem o psa
- pravdivé a úplné informace ze strany tazatele
- vyplnění všech požadovaných údajů včetně
plného jména a města (obce) tazatele a údajů o případné kastraci (věk/důvod)
- dotazy anonymní, konfrontačního rázu, účelově zaměřené proti zájmu psa nebo bez výše uvedených údajů nebudou zodpovídány

Před zasláním svého dotazu si nezapomeňte ověřit, zda se tato problematika v Poradně již vícekrát neprobírala - využijte funkci textového vyhledávání <Ctrl+F>! Platí především pro klasické dotazy typu "jak učit štěně samotě" apod.

Další důležitá věc - v "psím světě" vše souvisí se vším. Proto záměrně nedělím dotazy do žádných kategorií a proto nemá smysl zde hledat odpovědi pouze na jeden konkrétní problém, ten totiž může být (a často bývá!) ve skutečnosti úplně jiný. Nelitujte proto vlastního času a studujte. Čas strávený nad příspěvky ze zdánlivě jiné oblasti se pak mnohonásobně vrátí i ve chvíli, kdy problém nenastane, protože mu už sami budete schopni předejít. Nezanedbatelným bonusem je také to, že si uděláte o psech, jejich chování a možných komplikacích daleko komplexnější představu - protože zde uváděné příspěvky jsou z běžného života, napříč věku a psím plemenům. Řešení a doporučení, která zde předkládám, jsou přímočará a především funkční, včetně možnosti využít mé osobní praktické pomoci...

Dotazy a odpovědi jsou zde veřejně prezentovány právě proto, aby z nich mohli čerpat všichni, kdo mají zájem se něco dozvědět a naučit. Pokud v případě konkrétního problému doporučím domluvit si se mnou konzultaci nebo individuální výcvikový servis, pak si prosím z této mé odpovědi vezměte poučení a udělejte totéž. Děkuji.

Zodpovězené dotazy jsou dle mých možností zodpovídány každou neděli a zveřejněny na této stránce včetně všech zadaných údajů (kromě emailové adresy), navíc jsou zaslány odesílatelům na jimi uvedenou emailovou adresu. Tazatel tyto skutečnosti bere na vědomí a zasláním dotazu s nimi vyjadřuje souhlas.
 

AKCEPTUJI PRAVIDLA A CHCI ZADAT DOTAZ

 

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2000)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2001)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2002)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2003)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2004)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2005)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2006)

Archiv starších příspěvkůArchív (rok 2007)

Archív (rok 2008)

Archív (rok 2009)

Archív (rok 2010)

Archív (rok 2011)

Archív (rok 2012)

Archív (rok 2013)

       

 

(22.5.2016)
Tazatel: Mária Fedorová, Pochabany (Slovensko)
Plemeno psa:
velký knírač/3x tibetský teriér
Pohlaví: pes/pes/pes/fena
Stáří: 2 roky/5 let/11 let/10 let
Kastrace:
ne/ne/ne/ne
Dotaz: Dobrý deň, psíka sme si brali domov ako šteniatko k našim dvom tibetským terierom.TTčka sú pohoďáci a so psami si vychádzajú i napriek tomu,že sú pár.Psík  k nim pekne zapadol a oni ho akceptujú stále. Problém nastal,keď susedovi ušiel pes/drsnosrstý jazvečík/ a zavesil sa malému na nohu.Takto nás napadol párkrát.Vždy sa na nás vyrútil z nenazdajky odniekiaľ.Dnes už majú diery zalátané, ale nám nastal problém.Amhir dorástol a uvedomil si,že má silu a nejaký malý pes mu nebude strpčovať život už len vyštekávaním za bránou.Keď ho začuje štekať tak už len hľadá ako zdrhnúť a zratať mu všetko čo mu spôsobil. Teraz nám domov pribudol 5ročný pes /náš odchovanec-majitelia po 5tich rokoch prišli na to,že pes šteká a susedom to vadí/. Vznikajú konflikty na prechádzkach.TTčka môžu behať voľne,ale Amhir musí byť stále na vodítku. V momente,keď ho pustíme okamžite je zavesený na Luckym a potom sa pustia do sporu aj tí ďaľší dvaja. Začali sme prechádzky riešiť na 2x, je síce kľudná prechádzka,ale podľa mňa to nie je šťastné riešenie.Problém pretrváva i naďalej keď stretneme malého psa.Vtedy je Amhir neudržateľný ako keby získal ešte viac sily a tak ho dávam sadnúť.Trochu sa ukľudní, ale neustále venuje pozornosť  psovi a je strašne napätý. Ďakujem za pomoc pri riešení našeho problému.

Odpověď: Dobrý den:) Jako mnoho jiných, i Vy jste zapomněla na to, že součástí psí smečky musíte být také Vy - a to na té nejvyšší pozici... Pokud tuto zcela základní věc psího života opominete, pak každý pes začne svoje problémy i "problémy" řešit sám za sebe. Což je teď přesně případ Vašeho velkého knírače Amhira, který si samozřejmě začíná uvědomovat nejen svoji velikost a sílu, ale i svoji vrozenou dominantní povahu. Stále ale není psychicky dospělý a nutně potřebuje svůj "maják", který ho naučí rozeznávat podstatné a nepodstatné, věci k řešení a neřešení, který bude toto nedospělé štěně učit a vést je. Tím majákem máte být Vy, ale nejste.

A jak jde čas, tak se Vám postupně rozkládá celá smečka - není to už jen Amhirův "problém", ale jeho nejistota a související chování se začíná zcela logicky přenášet i na zbylé psíky. Za krátký čas budete mít velký problém, na jehož počátku je dnešní neřízená smečka bez fungujícího lidského vůdčího jedince.

Každého psa je zapotřebí odmala vychovávat po psím a učit ho řešit situace, dávat mu příkladové vzorce chování. Pak se mimo jiné vyhnete i tomu, že některého jiného psa začne vnímat jako "třídního nepřítele", vyhnete se přenesené agresi ze stresu (proto je Amhir "zavěšený" na Luckym). A samozřejmě - oddělování prostřednictvím separátních procházek celý problém razantně zhoršujete, místo stmelení smečky ji rozdělujete.

Nejraději bych vám řekl - domluvte se se mnou a přijeďte s celou smečkou naučit se správně fungovat dřív, než to odnesou všichni zúčastnění, toto Vás skutečně nelze učit na dálku. Je to ze Slovenska kus cesty, ale mnoho Vašich krajanů si v minulosti už poskládalo priority a pochopili, že vzdálenost není nejvyšší priorita. I na moje soustředění i tentokrát opět přijedou klienti ze Slovenska. Přímá praktická pomoc je vždy nejúčinnější, proto ji jednoznačně preferuji a ve Vašem případě se musíte naučit spoustu věcí. Je to na Vás, každopádně prosím začněte aspoň studiem PSíCH STRÁNEK FALCO a naučte se základní principy psí smečky, jejího fungování a úlohy vůdčího jedince. Jinak budete pouze sledovat, jak se Váš psí problém zhoršuje a upevňuje.

 

(15.5.2016)
Tazatel: Miriam Petrášová, Liptovský Mikuláš (Slovensko)
Plemeno psa:
jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál, už dlhšiu dobu sporadicky čítam Vašu poradňu, pomohla mi pochopiť a ujasniť si mnohé veci, považujem ju za veľmi praktickú a je od vás veľmi pekné, že to robíte bezplatne.Teraz mám však problém, s ktorým si neviem rady. Mali sme fenku YT, ale vydala som sa a na žiadosť rodičov ostala u nich. Teraz mi manžel kúpil psíka, bez PP vo veku 1.5 roka, mám ho takmer 2 mesiace. Kúpili sme ho z inzerátu na bazoši, pretože sa nám typovo veľmi páčil. Podľa zdravotného a psychického stavu zrejme nežil v najlepších podmienkach. Väčšinu vecí sme vyriešili alebo ešte riešime, jeden problém však zostáva. Keď k nám prišiel, všetko doma značkoval, ale vonku si väčšinou čupol ako fenka a vyprázdnil väčšiu časť močového mechúra, značkoval málo. Teraz už vonku dvíha nožku a značkuje normálne.
Dala som mu najavo, že doma si to neželáme. Keď niečo označil, nespokojným tónom som mu dala najavo, že sa to nesmie. Keď sa to opakovalo, pristúpila som k zavrčaniu a uchopeniu za zátylok alebo kože na zátylku a zatriasla som s ním. Chcela som aby pochopil, že doma som pán ja a ak si niekto bude značkovať v byte, tak jedine ja :) Psíka pravidelne venčíme 3-4 krat denne a chodí aj na dlhšie cca 1h prechádzky, takže si myslím, že značkovať si môže dosýtosti. Stále si však doma a niekedy aj na návšteve značkuje, väčšinou rohy postele a stola. Má aj podložku(keďže predošlí majitelia tvrdili,že na ňu chodil-nechodil určite). Aj moja bývalá fenka mala podložku, aj keď sme ju venčili, využívala ju hlavne v noci. Aj veterinár nám potvrdil, že u mini psíkov sa môže vyskytnúť zmenšený močový mechúr a teda nevydržia. (aj fenka aj môj terajši psik maju 2kg) Má ju ako poistku,ak by som cez obed nemohla prísť domov alebo ak by som cez víkend spala dlhšie ako do 6.00, ale nechodí na ňu, iba von alebo si označí doma nábytok. Využila som vyhľadávanie ctrl+F vo vašej poradni, hľadala som značkovanie. Našla som 2 dôvody t.j. 1.neujasnená hierarchia kto je pán a 2.stres. Nemôžem prísť na to, ktorý by mohol byť náš prípad. Sallyven (moj psik) ma stále viac poslúcha(keď uvážim že ho mám necelé 2mesiace) napr. privolanie vôbec neriešil(iné povely zatial neučím,toto je pre mna No1) a už je to oveľa lepšie. Keď ho pustím na lúke alebo pri rieke bez vodítka, takmer na 100% príde, dokonca ho odvolám aj od kačky alebo drozda,síce na 2-3.krát,ale príde ku mne a dotkne sa ma a počká, kým mu dovolím aby šiel, vždy ho pekne pochválim, ide ku mne s radosťou, nekrčí sa.Nevrčí na jedlo, a proste mám pocit (možno je subjektívny,neviem, že ma rešpektuje).Už sa postupne aj učí na očný kontakt, pri ceste sa na mňa pozrie, či ideme a takisto sa pýta či už môže jesť z misky, vyhľadáva moju spoločnosť a vyzerá byť v pohode, šťastný. A čo sa týka stresu z osamotenia, tak keď idem z domu, dám mu najavo že odchádzam. Pohladkám ho, poviem ahoj, dám mu peliešok do kuchyne a zavriem spálňu (značkovanie+plávajúca podlaha). Keď prídem domov, vždy ho privítam a pohladkám. On si keď som preč niekedy ociká stôl v kuchyni, vyhreším ho aj keď to nájdem potom, keď ho dám k tomu, myslím že si pamätá,čo urobil. To by mohlo nasvedčovať, že má stres že je sám. Ale nekňučí, nešteká, nič neničí, hocikedy keď prídem ešte vstáva a zíva, lebo spinkal. Roh postele ociká väčšinou nadránom kým stihnem vstať (6.00).
Nespí s nami v posteli, lebo máme vyvýšenú posteľ s úložným priestorom a ak by spadol, mohol by si ublížiť. Peliešok má na zemi vedľa postele, ale večer pred spaním si ho brávam k sebe keď si ešte čítam a pod. Takisto cez víkend ráno ho brávam hore k nám pomojkať. Nemyslím si,že sa cíti odstrčený, akoby sme ho odháňali. Keď spíme niekde inde ako doma, kde je normálne vysoká postel, je s nami pod perinou. Prosím, veľmi by som si ocenila, keby ste nám pomohli zistiť, ktorý prípad je náš,či stres, či hierarchia, prečo sa to deje, a ako to napraviť. Netrápi ma to znečistenie (snáď iba na návšteve,nie všetci sú chápaví), upracem po ňom, ale vadí mi,že je za tým určite príčina v pozadí. Tú by som veľmi rada odstránila. Veľmi vám ďakujem za vašu odpoveď a váš čas(viem,že správa je dlhá) a prajem Vám príjemný deň.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji:) Podle Vašeho popisu jde jednoznačně o dominantní chování - značkování. Jak sama píšete, nedělá to jen doma, ale i  na návštěvách, odpovídají tomu i další znaky chování. Problém tedy není v neudržení moči (to by vypustil vše nebo aspoň velkou část najednou), ale ve vědomých dominantních signálech.

"Poslouchání" v klasickém slova smyslu na povely nebo úspěšné přivolání ve skutečnosti nejsou žádným důkazem skutečné hierarchie - nelze z toho vyvozovat, že pes sám sebe reálně vidí na hierarchicky nižší pozici. Což je i Váš případ.

Je teď zapotřebí zapracovat na Vašem skutečném dominantním postavení, nikoli na tom zdánlivém vycházejícím z úspěšnosti "poslušnosti" nebo vítání. Nezapomeňte, že se k Vám pejsek dostal v psychicky již skoro dospělém věku a přinesl si s sebou i svoje navyklé vzorce chování. Zároveň se však dostal do nové smečky a je zapotřebí dát jasně najevo, že nejvyšší jste tu skutečně Vy. Musíte ted zesílit svoje dominantní chování a stát se skutečným šéfem, který v případě hrubého porušení smečkové hierarchie odpoví dostatečně razantním dominantním signálem. Silné zkousnutí (žádné cloumání v tomto věku pejska!) kůže na krku, ostrý pohled do očí a hluboké zavrčení v situaci, kdy Váš jork něco označkuje. Odpovídající emoce a v případě potřeby i jeho rychlé otočení na záda, pokud se mu to nebude líbit. Buďte pohotová, okamžitě reagujte a nebojte se do toho v tomto případě potřebnou razanci skutečně dát - poloviční reakce bude k ničemu.

Plus zapracovat na své pozici dalšími vzorci (rozhodování, řešení situací atd.) - a uvidíte, jak rychle sama poznáte, že dosavadní pocit toho, že Vás pejsek bere, byl mylný a že teprve teď Vás brát začíná a značkovat přestává. I on sám bude daleko spokojenější...

 

(15.5.2016)
Tazatel: Petra Růžičková, Dobříš
Plemeno psa:
slovenský čuvač
Pohlaví: pes
Stáří: 11 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den,přeji Vám hezký večer a chtěla bych vás poprosit o radu. Dnes jsme šli s Bonnym na pravidelnou procházku do lesa.Chodíme každý den,ale na kratší vzdálenost na kraj do lesa.Bonny už tuto trasu zná.V lese mu dal manžel povel ke mně. Bonny tento povel nerespektoval,tak manžel zvýšil hlas a Bonny nám utekl domů.Myslím si,že se lekl a proto utekl domů.Doma nemusíme hlas moc zvyšovat,protože na povel ke mně přijde a dostane odměnu.Během cesty neměl Bonny o odměny  zájem.Byl hodinu po jídle,což asi byla chyba.Po příchodu domů (Bonny už čekal na zahradě,protože ho dcera pustila dovnitř ) ,manžel se zvýšeným hlasem Bonnymu vynadal a opět vzal Bonnyho na procházku.Už šel jen na vodítku a jenom kousek,aby si uvědomil,že domů půjdeme,až budeme chtít my.Zachovali jsme se správně? Můžete mi prosím poradit,jak se máme zachovat,když nám opět uteče z procházky domů?A ještě jsem se chtěla zeptat v jakém věku je nejlepší začít s odborným výcvikem.Moc děkuji za odpověd a za Váš čas.

Odpověď: Dobrý den:) Prosím uvědomte si, že máte ani ne tříměsíční štěně slovenského čuvače. Nemůžete na ně a už vůbec ne na pastevecké plemeno jít cestou "povelové poslušnosti" - ve chvíli, kdy takové štěně ucítí neadekvátní tlak ze strany svého člověka (třeba v situaci, kdy je použito silové "cvičákové přivolání"), zcela přirozeně se odpoutá a půjde tam, kde tlak cítit nebude. Teď ještě k vám domů, ale pokud budete takový přístup aplikovat i nadále, půjde jinam. Stejný nesmysl je praktikování odměn - pastevec není úplatný a podobný přístup vždy vyhodnotí jako slabost, už v tomto věku.

Máte malé štěně pastevce a nejhorší, co můžete udělat, je vidět v něm štěně ovčáka, které čeká na Vaše rozhodnutí. Pastevec je nezávislý, má zcela jiné vrozené vzorce chování a základem je spolupráce, nikoli podřízení. Bude s člověkem fungovat jen tehdy, pokud ten pro něj bude rovnocenným partnerem a to platí už pro malé štěně, které si člověka a jeho osobnost velmi rychle přečte. Základem je komunikace, nikoli povely, proto i Váš dotaz na "odborný výcvik" je zcela nesmyslný - znovu, slovenský čuvač není německý ovčák a jeho povaha, priority a vztah k člověku jsou zcela jinde. Se svým člověkem půjde životem na principu rovnocenné spolupráce, nikoli primární podřízenosti. Vztah si nevynutíte povely, získáte jej pouze kvalitou své osobnosti.

Napsal jsem zde k problematice pastevců už spoustu textu, v Poradně, v Gardýskově rubrice i ve formě samostatných článků (namátkou třeba "Psí obříci"), doporučuji si výše jmenované co nejdříve pročíst a prostudovat, ať dál neděláte zbytečné chyby ve výchově. Správná výchova a hierarchické vedení, nikoli "odborný výcvik" je to, co budete celý život se svým čuvačem potřebovat. Pokud to budete dělat správně, nebudete tlačit na pilu a budete se chovat tak, aby Vás pejsek viděl jako osobnost, pak budete mít spolu skvělý život. V opačném případě nebudete žít spolu, jen vedle sebe.

Po vynadání Vaším manželem a následné cestě na vodítku si štěně pastevce Bonny uvědomilo a do svých zkušeností pečlivě uložilo pouze to, že bylo upoutáno na šnůru, nikoliv k osobnosti svého člověka. Pokud s ním nezačnete pracovat jinak (opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO), začne se vám všem velmi rychle odcizovat...

 

(15.5.2016)
Tazatel: Hana Vejvarová, Jičín
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma krátce (14dní) asi 4letou fenu z útulku. (Kříženka - nevíme čeho, ale je drobná a hlavu má skoro jako vlčák) Není kastrovaná. Už několikrát se stalo, že se doma počůrala, ale nijak nedá najevo, že potřebuje. Poprvé se to stalo večer. Nejdřív ležela, pak se zničehonic zvedla a běžela se napít. Po chvilce se šla mamka podívat a pod topením na koberci byla loužička! A to s ní chodíme 3 - 4x denně (ráno v 5, kolem oběda, odpoledne je s námi na zahradě a večer se chodíme buďto projít před 9vátou do lesa nebo se vypustí na zahradu. Vážně nevím čím by to mohlo být :( pokaždé se to stane jindy a většinou když je někdo doma.. Sama je doma jen dopoledne když jsme pryč, ale často ji kontroluje babička, která bydlí o patro níž. Prostě nedá najevo, že potřebuje a i když se s ní snažíme chodit schválně časteji abysme tomu předešli, tak to nejde. Jednou mi dokonce omylem počurala postel a vypadalo to, jako když o tom sama vůbec neví. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě bych nechal udělat kompletní veterinární laboratoř, ať můžete vyloučit onemocnění ledvin nebo močových cest. Pokud je fenečka zdravotně v pořádku, pak je dobré si uvědomit, že (s největší pravděpodobností) nevíte, v jakých podmínkách dříve žila a že mohla svůj dosavadní život klidně strávit někde na zahradě a tedy bez hygienických návyků, které si vypěstuje pouze pes chovaný v interiéru. Dále - je s Vámi teprve 14 dnů a to je velice krátká doba ke stabilizaci psychiky pro fenku, která je již delší dobu dospělá a u které se již spousta vzorců chování přesunula do zvykové roviny.

Jinými slovy - po veterinárním vyšetření a vyloučení možných zdravotních příčin začněte s fenkou poctivě pracovat na komunikaci (viz PSÍ STRÁNKY FALCO) a správném hierarchickém vztahu, aby se fenečka začala přizpůsobovat svému novému prostředí. Netlačte na pilu, nezapomeňte, že fenka potřebuje nezbytný čas na aklimatizaci a navyknutí na novou "smečku", ale zároveň nezapomínejte ani na to, že sama to nezvládne a potřebuje Vaši pomoc. Potřebuje získat oporu ve svém vůdčím lidském "majáku", potřebuje se dostat do pevného denního režimu (kterému pak bude odpovídat i její vyprazdňování) a to vše teď bude Vaše práce - nesmíte ji nechat jen samu sobě a likvidovat následky. Musíte zapracovat na příčinách.

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde k dispozici všechy potřebné informace a nezapomeňte, že o minulosti své fenky s největší pravděpodobností nemáte žádné informace a musíte ji tedy začít postupně poznávat stejně jako ona začne poznávat Vás. To potřebuje čas, empatii a správný přístup - pak se vše srovná do správných kolejí.

 

(8.5.2016)
Tazatel: Simona Radová, Pec pod Sněźkou
Plemeno psa:
chodský pes
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, zdravím od nás z Krkonoš ( Pec pod Sněžkou-Velká Úpa). Už je to velmi dávno co jste mi dobře poradil s mojí předešlou fenkou zlatého retrívra a tak se na Vás s důvěrou a úctou k Vaší práci obracím znova. Neumím si daný problém najít ve vaší poradně a tak se moc omlouvám, že Vás okrádám o čas. A co mě trápí:
1) moje fenka Corra mi vylítává za srnami a v tu chvíli je neodvolatelná. Dvakrát, třikrát zapískám a vrací se. Snažila jsem se ptát „výcvikářů“ co s tím, ale rady typu….dej jí stahovák, stopovačku a až vyrazí urvi jí hlavu a ona si to příště rozmyslí, nebo další radí koupit el.obojek a dokonce i dojít si pro ni do lesa a tam jí dát kopanec do žeber. Nelíbí se mi ani jedna rada a já tedy nevím co s tím. Pokud je na vodítku je si toho dobře vědomá a srny jí nezajímají, jen se koukne jako, že o nich ví a ani nenapne vodítko.
2) Corra vylítáva na jiné „cizí“ psy pokud je na volno a též se v tu chvíli nedá odvolat. Letí naježená a na psa řve, ale ještě nikdy nekousla a ani nikdo ji – naštěstí. Vůbec tomu nerozumím neb má tady u nás spoustu psích kamarádů ať fen či psů. Od štěněte jsem ji brala mezi psi, lidi, zkrátka mám ji pokud to jen jde všude s sebou. Na chodské psí akci (bonitace) byly ostatní psi též cizí a ona mezi nimi v pohodě běhala na volno a neřešila nikoho. Při povahovém testu kdy jsme šly skupinou lidí kde byl cizí pes jiné rasy byla naprosto v pohodě, psa očuchala a šlo se dál. Pokud si hraje mezi psi naprosto v pohodě přijde na přivolání. I na tenhle problém všichni radí výše zmíněnou stopovačku či el.obojek, bití.
Cvičila no spíš vychovávala jsem si ji sama neb cvičák co tu je funguje jen v neděli a já většinu víkendů pracuji. Poslušnost není dokonalá, zná základní cviky a trošku zvládá i povely na dálku na posunky ruky, ale to cvičíme jen tak, abych ji zaměstnala hlavu a soustředila se. Miluje balónek a šišky, ale ne natolik, aby kvůli tomu udělala kotrmelec. Takže zabavit jí balónem či šiškou a odvést tak pozornost od psa či srny nefunguje. Vím, že něco dělám špatně a chyba bude na mé straně. Nechci věřit že, není jiné řešení než zmiňované „dobré“ rady místních výcvikářů a pejskařů. Pane Dostál prosím můžete mi poradit??
Individuální výcvikový servis u Vás si finančně bohužel nemůžu dlouhodobě dovolit. Jsem sama, syn studuje a já splácím dluhy po zemřelé mamince, takže mám finance rozpočítané od výplaty k výplatě. Snad bych i zvládla časem našetřit, ale čas běží a chování mojí fenky (pokud už není pozdě) se prohlubuje a upevňuje.
Děkuji za přečtení, a pokud je nějaká rada pro mě/nás děkuji za čas strávený nad odpovědí.

Odpověď: Dobrý den, pamatuji se a děkuji za důvěru:) Váš případ je opět typický pro mladou fenečku bez smečkového vedení a učení, která postrádá sebejistotu (což v tomto věku a situaci je naprosto logický důsledek, nemůže tomu ani být jinak) a protože vedle sebe nemá svůj "maják", řeší cizí psy v pro ni zátěžové situaci po svém. Klasickou psí strategií "udělám bububu" a snad se mě leknou...:)

Přirozený lovecký instinkt a reflexy, přirozený u mladého chodského psa a dnes stále ještě v dobrém stavu, pokud se fenka tak rychle vrátí. Nebude-li ovšem vedle sebe mít svůj "maják", budou se intervaly prodlužovat a až poprvé sejme srnku, propadne lovu. Potřebuje svého vůdce, na kterého nejprve koukne a zařídí se podle něj - ok, nelovíme...

Co říkáte - tohle asi skutečně nepůjde vyřešit na dálku, že? Ne, opravdu to nejde, za mými výsledky je vždy kontaktní práce, ne čarování kouzelnou hůlkou. Pomůžu Vám velmi rád dát věci do pořádku, pokud budete chtít, ale budete muset do toho přece jen něco vložit a s fenečkou za mnou přijet.

Nebo můžete dál poslouchat pitomé a nesmyslné rady od cvičákovců, jak je potřeba psa zbít, zkopat, zdeptat a zničit nebo mu rovnou urvat hlavu, aby "něco dělal" nebo "něco nedělal" - jimi doporučovaný elektrický obojek by potřebovali sami, třeba by se jim v hlavách konečně rozsvítilo. Tihle lidé skutečně nic jiného neumějí, Vy sama teď děláte spoustu zásadních chyb (což není zlé, pokud je chcete dále už nedělat) a čas utíká. A ano, za ten čas se psí problémy dále upevňují, prohlubují a zbytečně budete ztrácet další týdny, měsíce a roky tak krátkého života svého čtyřnohého parťáka...

Finance? Ještě jsme spolu nemluvili, neznáte ani konkrétní částku, ale už prý víte, že si to nemůžete dovolit. Nezlobte se, ale já bych na Vašem místě v podobném případě nejprve člověku, který mi může pomoci nebo od kterého bych pomoc rád, osobně zavolal a zjistil reálné podrobnosti, podmínky a možnosti. Vždy jsem zatím vyšel i s vědomím rizika vstříc do té doby naprosto neznámému člověku, pokud jsem došel k závěru, že mi nelže, že mu mohu do budoucna důvěřovat a že to na mě jen nezkouší (což už se také párkrát stalo a moji důvěru k lidem to pochopitelně neposílilo). Proto jenom písmenka nestačí a je to jenom můj osobní postoj a vstřícnost, že neuvažuji komerčně a chci v těchto případech psům i lidem především včas pomoci - psí věk už nikdy zpátky nevrátíte.

Tak si to v klidu rozmyslete - nepřemlouvám, pouze Vám teď pomoc, o kterou žádáte, nabídnu. Pomůžu rád Vám i Coře, ale buďme prosím realisty - potřebuji pracovat přímo s Corrou i s Vámi a je samozřejmé, že do toho budete muset investovat také svůj vlastní čas, energii a určité finance. I můj a Váš veterinář nebo prodejce krmení si za svoji práci vezmou svoji odměnu, i moje práce má svoji hodnotu stejně jako ta Vaše, za kterou pobíráte plat, i já stejně jako Vy platím složenky a mám obvyklé životní náklady.

Ale jak jsem napsal - zavolejte a určitě to nějak vymyslíme.

 

(1.5.2016)
Tazatel: Tereza Kordová, Karlovy Vary/Praha
Plemeno psa:
kříženec jack russell teriéra
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pročetla jsem si Váš článek o kastraci a také většinu diskuzí na toto téma. Začnu tím, že než jsem si přečetla různé příspěvky na Vašich stránkách, byla jsem rozhodnutá nechat psa vykastrovat. Důvodem bylo to, že jakmile cítí fenky (nemusí ani hárat), a to buď je jako takové, nebo jejich moč (v trávě apod.), táhne mě k nim, "značky" vylizuje, cvaká u toho zuby, slintá a vůbec mě nevnímá. Když se to stane ve chvíli, kdy je na volno, nedá se naprosto přivolat. Chtěla bych se tedy zeptat, zda je to tím, že je to "puberťák", a s časem (s věkem) se to může zlepšit či zda se s tím dá něco dělat.
Ke kastraci jsem také byla rozhodnutá, protože v mém okolí je každý pes bez PP kastrovaný. Každý si to chválí, každý mi to doporučuje. Navíc je všude kolem tolik informací, že člověk už prostě neví. Ale našla jsem si nějaké zahraniční vědecké studie o výhodách a nevýhodách kastrace. Byla jsem překvapena, že nevýhody převažují, že slibovaný efekt prevence proti různým onemocněním má také svou temnou stránku - jiné nemoci kastrace naopak vyvolá. Nyní jsem rozhodnutá pejska nekastrovat.
Další můj dotaz, na který jsem zde v diskuzi nenarazila je ten, že se často tvrdí, že je pes frustrovaný tím, že nemůže nakrývat feny tak, jak by se mu líbilo. :) Jelikož mám křížence, nedojde k tomu (pokud možno) nikdy. Zajímalo by mě, co je na tom pravdy, protože je to opravdu častý důvod kastrace. Vím, nebo alespoň tuším, že ve vlčí smečce se páří jen alfa jedinci, je to tak? Takže to by pak všichni ostatní museli být frustrovaní... Nebo je to u psů jinak? A případně může můj pes nějak pochopit, že on teda štěňata mít nebude? Myslím tím, jestli když bychom nastolili řád jako ve smečce - my s přítelem alfy, on "pod námi", chápal by svou roli? Asi je to trochu krkolomné, za což se omlouvám, ale opravdu by mě to zajímalo, jak to ten pes pak vnímá a jak na to reaguje, že se pářit nemůže.
Moc Vám děkuji za odpověď a přeji Vám i pejskům hezký den. Jen pro doplnění: Již jsem Vám psala email (26.4.) ohledně problémů s přivoláním, odepsal jste mi a já se plánuji ozvat, až budu méně zaneprázdněná (červenec, srpen). Ale výše uvedené by mě opravdu zajímalo, proto jsem dotaz položila.

Odpověď: Dobrý den:) V prvě řadě chci říci, že jsem nesmírně rád, že jste rozhodnutá svého pejska nekastrovat a že pevně doufám v to, že Vám stejný pohled na tuto problematiku vydrží i nadále...

K prvnímu dotazu - reakce každého psa na fenku (nemusí být nutně hárající) je přirozená a odvislá od intenzity sexuálního podnětu. Mimochodem, stejnými projevy (cvakání čelistí, slintání) pes reaguje i na lidskou moč, jedná se o nepodmíněné vrozené reflexy na pachový/chuťový podnět. Na druhou stranu je intenzita sexuálního vzrušení přímo spojená s pozicí psa v jeho smečce, už jsem to v Poradně mnohokrát vysvětloval. Jinými slovy současnost i budoucnost sexuálních projevů Vašeho pejska bude záviset konkrétně na tom, jak Vy sama zvládnete svoji hierarchickou pozici a vztah s pejskem. V druhé fázi puberty (nynější věk Vašeho pejska) tyto sexuální zájem a projevy teprve začínají a rozhodně s koncem puberty neodeznívají.

Druhý dotaz - pokud pes žije ve smečce (psí nebo lidskopsí), je v ní spokojený, smečka funguje správně a má svého dominantního vůdčího jedince, pak k žádné sexuální frustraci nedochází. Sexuální frustrace je jedním z ventilů obecné špatné pohody nebo stresu psa, podobně jako například bezdůvodné agresivní chování. Pes není králík a jako druh na rozdíl i od lidské společnosti svůj genetický materiál v přírodní smečce předává dál na základě přírodního výběru, tedy svých osobních vlastností a schopností (bohužel u psů v lidském vlastnictví jde tato skvělá selektivita vlivem jejich majitele tak často do kytek). Je tedy naprostá hloupost pohlížet na pejska jako na "chudáka, který si neužije" - a mohu Vás ubezpečit, že újmu na své osobnosti necítí ani sám pes, pokud žije v takovém sociálním prostředí, které je jemu přirozené (psí/lidskopsí smečka se správně fungujícím vůdčím jedincem a komunikací). To je zas jen nesmyslné projektování lidských pojmů a dojmů do světa psího, který je zcela jiný a daleko lépe uspořádaný. S tímto si vážně nemusíte dělat hlavu, pokud svému pejskovi zajistíte pro něj dobré a nestresující sociální prostředí a vzájemný kontakt.

Ještě jedno upřesnění - "alfa", tedy jedinec na vrcholu hierarchické pyramidy, může být v psím společenství pouze jeden. V tom lepším případě tedy buď Vy nebo Váš přítel, oba jím být nemůžete a konečné slovo bude mít opět Váš pejsek. Doporučuji prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO nebo moje knihy, psí vidění a vnímání světa, jejich psychika a vzájemná komunikace jsou skutečně diametrálně odlišné od světa lidí...

P.S. Také jsem nedávno psal, že nechávat řešení "psí bolesti" někdy do budoucnosti je vždy cesta do pekel. Jinými slovy velice bych doporučoval i ve Vašem případě nenechat problémy s pejskem až na dobu, kdy budete méně zaneprázdněná, ale i za cenu korekce vlastních plánů se snažit ji posunout do bližšího termínu.

 

(1.5.2016)
Tazatel: Jana Konicerová, Brno
Plemeno psa:
2x kříženec
Pohlaví: 2x fena
Stáří: 2x 4-5 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, před měsícem jsme si osvojili 2 podvraťácký fenky z útulku. Jsou malého vzrůstu, je jim cca 4-5let, bojácné a nesocializované, zabavené z nevhodných podmínek na konci roku 2013 - kauza Pozďátky cca 60-70 psů v baráku téměř bez lidského kontaktu. Před osvojením jsme 4 víkendy jezdili do útulku na návštěvy - fenky byli spolu v kotci, byli nekontaktní ale neagresivní, neměli ani obojek a nikdy nebyli na vodítku. Na radu jedné cvičitelky - léčba šokem - nečekat a odvést jednu fenku a za týden si dojet pro druhou. Prej kvuli rozdělení a získání výhod naší lidské smečky-nejspíš velká chyba.
První jela Gábi, po zdolání 60km cestě autem to byla poblinkaná hromádka neštěstí, ale velice nás překvapila, po výstupu z auta se na vodítku neduvěřivě prošla po ulici a doma zvědavě vše prošmejdila. Od prvního dne zvládá čistotnost až na pár nehod (sem tam po ránu čůrá do postele). Druhý den začala být kontaktní a dva dny na to už si lehla na záda a nechala si drbat pupík. Od cizích na sebe nenechá šáhnout, bojí se psů a vrčí na TV. V klidném prostředi umí sedni, ke mně a dej pac. Venku se ještě trochu bojí-motorka,šalina,dětské plastové odrážedlo, nákladní auto na hlínu vypouštějící vzduch(to by vystočila i na strom).
Druhá jela Sára po příjezdu dom to vypadalo v autě uplně stejně. Každopádně setkání těch dvou bylo šťastné. Po výstupu z auta ji dlouho trvalo než udělala sama krok, protestovala a nechtěla nikam jit ale čůrala asi 5x. Doma označkovala koupelnovou předložku,oba pelíšky a kobereček. Na druhou vycházku už to bylo lepší, značkovala asi 10x. Je méně kontaktní, pro pohlazení si dojde ale ztuhne. Od prvního dne je čistotná. Venku se bojí ale schovává to za štěkot a chodí se vztyčeným ocasem což mě s bojácností moc nesedí. Pejsků se neboji ale prve na ně šťeká a od cizích pejskařů se nechá pohladit. Jinak se mě nedaří ji naučit ani povel sedni. Vše bylo v naprostém pořádku až do minulého týdne, koukala jsem na TV a Gábi skočila za mnou na sedačku a Sára chtěla taky, nedařilo se ji vylest tak jsem ji podebrala zadek a vyhoupla ji nahoru ale ve vteřině se strhla bitka, nevím kdo začal. Odtrhla jsem je od sebe řekla sem jim že od toho jsem tu já abych rozhodovala kdo bude na sedačce, jak se uklidnili tak jsem je pustila a vypadalo to že dobrý a po 5minutách byli zase v sobě a už týden se nemůžou ani cítit. Byli odděleně, bydlíme v 1+1 a celkem nám to ztěžovalo pohyb. Jedna v kuchyni a druhá v pokoji kde trávíme většinu času ale i při pravidelným střídání mě to nepřišlo fér.Když se vidí mezi dveřma tak na sebe vrčí ale když je na noc zavřeme vedle sebe do přepravní klece(nejsem zastánce) tak je klid. Teď je máme uvázaný v pokoji aby na sebe nedošáhli ale byli spolu. Venčíme zvlášť, večer s přítelem jdem každý na jinou stranu a pak se po cestě potkáme a Gábi letí toho druhýho vítat a Sáry si nevšímá ale ve vteřině jsou zas v sobě, už jsme docílili že mužeme jit za sebou na vzdálenost max. 1metrů ale pořád to nic neřeší.
Nevím která si začíná. Myslím že je to Gábi ta je závislák žárlivá ale po boji je ta co ji musím ošetřovat bebi. Nevím jak to řešit, každopádně vrátit jednu z nich do utulku nepřipadá v uvahu. Prosím o radu jak je dat dohromady. Může mít na to vliv i hárání(Gábi) před 4 dny? A ještě něco o nás dvounohých. Oba milujem psy ale já je beru jako psy a přítel jako plyšáky. Já výchova a výcvik a přítel mazlení a rozmazlování. Začínám intenzivní cvičeni na lepši ovladatelnost ale je to náročné s bojavým psem. Jak máme postupovat aby jsme mohli zase trávit společné chvilky bez rvaní? Každopádně s největší pravděpodobností za Váma nedojedem kvuli vzdálenosti ale kdyby jste věděl o někom z okolí Brna kdo by nám pomohl tak bych byla velice ráda za kontakt. Omlouvám se za dlouhé psaní.

Odpověď: Dobrý den:) Základní problém je v nezvládnutí smečkové hierarchie a vedení z Vaší strany, samozřejmě dále zkomplikovaný tím, z jakých podmínek obě fenky pocházejí. Přivést obě fenky domů odděleně byla také zásadní chyba, ale s tím už dnes bohužel neuděláte nic. Vrátit jednu z fenek do útulku je nesmysl, s tím naprosto souhlasím.

Vím, že se Vám to nebude líbit, ale skutečně Vám nemohu poradit nic jiného, než se se mnou domluvit a s přítelem i oběma fenkami mě navštívit. Potřebujete se prakticky naučit správné postupy, já zas potřebuji pracovat s fenkami tak, aby se jejich psí osobnosti opět dostaly do správných kolejí. To "na dálku" skutečně nejde, nicméně zeměpisná vzdálenost by v podobných případech rozhodně neměla být hlavním kritériem - pokud lidé opravdu stojí o moji pomoc a chtějí vyřešit svoje psí problémy, jezdí za mnou třeba až z východního Slovenska, Rakouska nebo Německa. Je to vše o prioritách a investici do zbytku spokojeného lidskopsího života a doprava z Brna do Liberce opravdu není zásadní problém, navíc s tak malými pejsky - nemluvě o tom, že toto je jasná záležitost pro individuální výcvikový servis, tedy žádné dojíždění na jeden den (bližší viz tato rubrika, máte tam k dispozici i zpětné vazby klientů plus odkazy na související články). V žádném případě Vás ovšem nepřesvědčuji, pouze nabízím formu pomoci, která má reálný přínos, rozhodnutí je pak jen na Vás a pokud budete chtít, zkontaktujte mě prosím již telefonicky.

 

(1.5.2016)
Tazatel: Dana Volná, Tlustice
Plemeno psa:
beagle x dobrman
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Hezký den, jsme, předesílám, zkušení chovatelé psů, chováme 30 let. Avšak velká plemena. Teď jsme zachránili před utracením (vylovili v pytli v řece)přebytečné štěně,ukázalo se, z množírny, malý kříženec dobrmana a bígla, postavou je malý. Přišel k nám v 6 týdnech. Maximálně se mu věnujeme. Odmala extrémně kouše, ve hře. Nepomáhá vyjeknutí, ani odejít z místnosti, ani mu strčit do huby hračku. Vyjadřuje se kousáním, celé dny vyžaduje hru s hračkami, aport. Sám si hrát nechce, když odmítneme s ním hrát, zavěsí se za nohy nebo hodiny (!)za člověkem chodí s hračkou. Vyběhá se na zahradě, pohyb má, má tu i prolézačky, míče atd. Vyžaduje i na zahradě přítomnost člověka.
Obtížně se učí. Není schopen ani v 10 měsících koncentrace, i když ho nepřetěžujeme a výcvik je krátký, okamžitě co se naučil, zapomene. Když někde ztratí hračku, okamžitě zapomene kde a nenajde ji, to od psů neznáme. Nenaučil se řádně na vodítku, na zahradě dokáže zpomalit (trpělivě se mu věnujeme, denně, pracujeme doma, nedojíždíme do zaměstnání),jakmile je na procházce venku, táhne. Ptali jsme se výcvikáře, ten nám řekl, že se s tím ještě nesetkal. Nepřišel na to, jak na výcvik poslušnosti. Pejsek je roztěkaný, nekoncentrovaný. Žije u nás v milujícím prostředí.
Na vycházky chodí s košíkem (jediné řešení dle veterináře pro jeho bezpečnost),má tendenci polykat kamení. Žere trávu, což je normální, ale polyká i kamení. Veterinář neodhalil, že by měl nějaký deficit ve stravě, strava je pestrá, dostává i doplňky ke krmivu, aby mu opravdu nic nechybělo. Okřiknutí atd. nepomáhá.
Nerad se mazlí (ačkoliv se s ním mazlíme),přízeň projevuje výhradně kousáním. Jeho život je hra, hodiny aportování, kde vyžaduje asistenci člověka. Zase je čistotný atd. V 10,skoro 11 měsících je však stále jako dvouměsíční, není velký posun.
Připomínám, že skutečně máme zkušenost se psy.Tady si příliš nevíme rady, nepomohl ani psí psycholog atd. Dodávám, že otec prý byl též takové povahy, nakonec ho nechali volně pobíhat po vesnici, kde ukradl na co přišel, fena byla na řetěze, majitelé prý zkoušeli vycvičit ji, to se nepovedlo, tak ji dali na řetěz a posléze někomu dali, takže se dostala do množírny.
Poradíte prosím?  Hledáme intenzivně i v diskusních fórech, viděli jsme i pořady Znalec psí duše atd.

Odpověď: Dobrý den:) Jste zvyklí na velká psí plemena (jaká prosím?), píšete, že jste zkušení chovatelé psů a chováte je podle vlastních slov 30 let. A jednoho dne Vám přijde do života pejsek, který je z Vašeho pohledu jiný a nevíte si s ním rady - ani Vy, ani "výcvikář", ani "psí psycholog"...

Napadlo kohokoli z Vás necpat toto štěně do nějakého povahové šablony a nedívat se na ně jen z cvičákovského pohledu následovaného hodnocením "obtížně se učí"? Udivuje Vás, že "není schopen ani v 10 měsících koncentrace" - koncentrace na výcvik, podle toho jej posuzujete? Nikdo jste ho nebyl schopen naučit ani základní chůzi na vodítku - nikdo z vás nepřemýšlí nebo není schopen vyhodnotit vzorce chování křížence beagla a dobrmana a tedy i postup, jak s ním pracovat? Díváte se na pubertální štěně jako na hloupého psa, přitom Vám zcela uniká to, co Vám svým chováním dává najevo, tedy základní deficit skutečné psí komunikace, základního pochopení toho, že jeho povaha a temperament jsou jiné než plemena, na jaká jste zvyklí. Že od něj nemůžete čekat stejné vzorce chování, stejné reakce a priority. Že kombinace nezávislosti beagla a temperamentu a hrdosti dobrmana nedají ve výsledku psa, kterého bude bavit "cvičák" a jeho metody a cíle. Je prostě a jednoduše jiný a tak, jak nerozumíte Vy jemu, nerozumí ani on Vám - a proto je to pro něj všechno daleko horší než pro Vás. Chyba skutečně není v tomhle psím klukovi...

Ztratili jste nejdůležitější čas, kdy se z něj správným přístupem mohl stát spokojený pejsek, se kterým byste v pohodě komunikovali a spolupracovali. Vím, že stav české kynologie je tristní. Je stále uzavřená ve svém tunelu omezeného vidění a postupů vedoucích k určité povelové pseudoposlušnosti vybraných plemen, ale zcela zákonitě selhávající všude jinde. Toto štěně, kříženec beagla a dobrmana, je jenom jedním z mnoha důsledků tohoto stavu.

První zásadní chybou je, že od tohoto štěněte čekáte Vy i jiní "cvičákovou" poslušnost, povelovou oddanost a výsledky pracovního psa. U mixu beaglí a dobrmaní povahy toho nikdy nedosáhnete, i kdyby se všichni cvičitelé světa postavili na hlavu. Výsledkem je z jejich pohledu "hloupý pes", který si nic nezapamatuje, neumí chodit na vodítku atd. Vaše štěně ale není to hloupé - hloupá jsou očekávání toho, jak by se mělo ve svém věku a po prožitých zkušenostech chovat.

Druhou zásadní chybou je naprosto špatný přístup založený na "výcviku" místo přirozené psí komunikace a postupů založených na znalosti psí povahy, místo skutečné výchovy a smečkového vedení.

Mnoho z jeho současných vzorců chování (kontaktáž kousáním, polykání kamení atd.) je dáno jeho stresem a tím, že ho v době prvních dnů/týdnů nikdo neučil komunikačním a hierarchickým základům - to, co se každé malé štěně učí ještě u své matky a o čem jste dobře věděli, že v 6 týdnech nebylo dotaženo do konce. Potřeboval "dovychovat", ne cvičit. Současnost je logickým důsledkem této i dalších chyb.

Ať jen nepíšu  - zvu Vás i s pejskem na osobní konzultaci. Ukážu Vám pro začátek, že pokud děláte věci správně, dostanete i odpovídající výsledky, pokud zohledníte konkrétní psí povahu a osobnost.

P.S. V každém případě máte moje poděkování za zachráněný psí život.

Aktualizace 2.5.2016 0:30hod. aneb následné "poděkování" tazatele za můj čas strávený nad analýzou problému a za nabídku osobní pomoci (níže zveřejněná mailová reakce je v plném autentickém znění). Úsudek o některých lidech si udělejte sami, tohle je skutečně neuvěřitelná reakce, plná nepochopitelné arogance a fakticky zcela mimo. Zveřejňuji ji zde jako nedílnou součást tohoto dotazu a příklad toho, co umí zasažené ego člověka...

Nemame zajem,Vas pristup nas nenadchl.Postupovali jsme prirozenymi metodami,nikoliv cvicak,a neocekavali jsme ani to co od predchozich psu,jak nam podsouvate.Presto dekujeme za Vas cas.Poprosime Vas o vymaz tohoto emailu z pripadne databaze,nezasilat pripadne reklamni nabidky atd.O dalsi komunikaci nemame zajem.

Dekuji Volna

 

(24.4.2016)
Tazatel: Květa Mlynáříková, Praha
Plemeno psa:
bišonek/bišonek/bišonek
Pohlaví: pes/fena/fena
Stáří: 3,5 měsíce/5 let/9 let
Kastrace:
ne/ne/?
Dotaz: Dobry den, mam doma fenu 9 let, jeji dceru 5 let a vnoucka 3,5 mesice. Rada bych si pejska nechala, ale vsichni me zrazuji, uz proto, ze jde o pribuzne, ze s tim budu mit velke problemy. Ocuravani rohu, problemy pri harani fen, atd. Mate s tim, prosim, nejake zkusenosti? Da se to zvladnout nebo je to opravdu tak neunosne?

Odpověď: Dobrý den:) Všechno se dá zvládnout, dokonce i ve velké pohodě - ovšem za předpokladu, že na smečkové hierarchii a vedení majitel pejsků pracuje správně a od samého začátku. Obecně lze říci, že silnější soudržnost (a tedy i větší pravděpodobnost určitého druhu potenciálních problémů) je v sourozenecké linii, psí rodič si svého potomka většinou dokáže úspěšně hierarchicky ukočírovat sám, pokud mu to nezkazí právě člověk. Pokud byste sama měla hierarchicky zvládnuté obě fenky, malý by měl to nejlepší prostředí. V opačném případě (a bohužel tomu některé informace ve Vašem dotazu napovídají) byste ale měla Vy i Vaše psí smečka velký problém, čas hárání obou fenek by v případě nezvládnuté smečky byl jen tou pomyslnou třešničkou na dortu. Velmi doporučuji si prostudovat tuto Poradnu, problémy, se kterými se lidé v podobné situaci potýkají a v mých odpovědích věci, které je potřeba znát a umět.

Pokud nemáte zkušenosti a výsledky se skutečným a úspěšným vedením psí smečky (kombinované, tedy pes i fena) nebo se na to prostě jen necítíte, pak si prosím pejska nenechávejte, s vysokou pravděpodobností by to jednoho dne odnesl kastrací. Rozhodnutí je na Vás, ale buďte prosím zodpovědná a správně odhadněte své znalosti, schopnosti a možnosti...

 

(17.4.2016)
Tazatel: Ludvík Nový, Beroun
Plemeno psa:
appenzellský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 10 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, v příštím měsíci bude našemu psovi 10 let. Appenzel může být trvale chován venku, to jsme celou dobu také dělali, v létě, v zimě. Pes má panický strach z dělbuchů a rachejtlí, tak jsmě jej při takovém ohrožení pouštěli jen do chodby, rto mu stačilo. Pes byl vždy při nebezpečí připraven u dveří, někdy se dveře v panice pokoušel čumákem nebo půředními nohami otevřít. Jinak venku má pes k dispozici kotec se zateplenou boudou, zahradní lavičku na ležení a spodní patro venkovního polykarbonátovníku. To platilo skoro 10 let. V posledních třech dnech se mi, vždy ještě za světla v podvečer, pokouší panicky dostat do chodby bez jakékoliv příčiny. Bohužel jsem si před dvěma lety nechal udělat poměrně drahé vstupní dveře a nerad bych je měl od psa poškozené. Jak zabránit a vysvětlit psovi, že jej tam prostě nechceme ani na pět minut. Dnes to zkoušel opět dvakrát, tak jsem jej dvakrát u dveří po pootevření polil vodou z konvičky.

Odpověď: Dobrý den... Jakkoli tvrdě nesouhlasím s tím, jak někteří psi musí žít (spíše přežívat), vždy se snažím jejich majitelům dát šanci, aby něco pochopili. Proto teď asi nedostanete tu svoji "stručnou odpověď", o kterou jste mě v dalším mailu žádal, ale v zájmu Vás i Vašeho pejska toho napíšu trochu víc.

V žádném případě Vám ale nebudu radit, jak udržet Vašeho pejska venku. Zkusím Vám to vysvětlit názorně.

Zavřel byste dveře člověku, který by měl strach a hledal u Vás pomoc?

Představte si, že Váš vlastní život je biologicky omezen na nějakých 12 let (za dobrých podmínek zdravotních a psychických). S tím, že když jste se narodil, odebrali Vás rodičům a přidělili jiným lidem, kteří Vás už deset let, v létě v zimě, drží v kotci. Nakrmí Vás, nechají proběhnout po zahradě, můžete si lehnout na zahradní lavičku nebo do spodního patra venkovního polykarbonátovníku...

Je Vám 10 let a žijete venku, v kotci. Máte panickou hrůzu z dělbuchů a rachejtlí, protože i když je Vaší bytostnou potřebou žít jako sociální tvor v hierarchickém společenství, které Vás učí a chrání, nic z toho se nikdy nestalo. Vašim "majitelům" je to totiž jedno. Nechávají Vás popasovat se všemi Vašimi démony samotného, nemáte svůj vůdčí "maják", který Vám dodá klid a ty démony z Vás sejme. Jediné, čeho dosáhnete, je to, že Vás milostivě pustí do chodby, protože jim Vaše naříkání ze strachu a hrůzy leze na nervy...

Po těch 10 letech Vás potká nový zlý zážitek - něco, co přišlo jednoho podvečera, co Vás k smrti vyděsilo a čeho se teď bojíte každý další den. Protože jste pes, nemůžete jít za svým člověkem a říct "bojím se, protože..." - a navíc vlastně ani nemáte za kým jít, nikdo nemá zájem s Vámi komunikovat. Snažíte se jen zoufale dostat do bezpečí, ke "svému" člověku, protože ten kotec a samota Vás před démony neochrání (mimochodem - přečtěte si tento příběh). Jedinou odezvou "Vašeho" člověka je polití vodou...

Pro Vašeho majitele přece nejste důležitý Vy. On má dva roky nové dveře a bojí se o ně, nikoli o Vás. Nechce je mít poškozené a ani na pět minut Vás nechce mít uvnitř. A nechápe, že Vy nechápete. A Vy nechápete, že on nechápe, že Vás skutečně už pár dnů něco děsí - a že i když tento děs třeba přejde, určitě nebyl první a určitě nebude poslední. On nechápe, že už jste v poměru k délce svého života starý pán a aspoň ke konci byste chtěl mít pocit, že svému majiteli nejste zcela lhostejný. Toužíte po kontaktu a blízkosti své smečky - tak jak touží po kontaktu a blízkosti jiného člověka i lidský druh, nejvíce právě na začátku a konci svého žití. Máte pochroumanou psychiku a stejně tak i zdraví, nedožijete se věku, kterého by se dožil stejný pes za normálních podmínek.

Svůj život jako pes nějak přežijete. Jak byste se na něj ale díval a jak byste ho vnímal Vy sám v kůži svého appenzella? Ještě nevíte nebo už aspoň tušíte, co je ve skutečnosti špatně? Jestli ano, pak máte poslední šanci svému pejskovi jeho život změnit k lepšímu. Vezměte ho k sobě a nenechte ho trápit tím, čeho se bojí. On se nebojí "bez jakékoliv příčiny", jak píšete - jeho strach má zcela reálnou příčinu! Zkuste s ním strávit jediný podvečer venku a rychle zjistíte, čeho se bojí. Pak budete mít dvě cesty, kterými se můžete vydat - buď zvítězí ta dobrá nebo budete znovu zavírat dveře a brát do ruky konvičku s vodou...

Nechci, abyste na moji odpověď jakkoli reagoval. Chci, abyste se nad ní pouze poctivě zamyslel a pochopil, že Váš pes není věc ani hospodářské zvíře, které člověk použije a zahodí. Že stejně jako Vy nebo já má svůj bohatý vnitřní život a potřebu sociálního kontaktu. Že pokud člověk zavírá dveře před živou bytostí, která se něčeho venku bojí a potřebuje pomoc (navíc zde jde o vlastního psa!) a ještě chce poradit, jak je zavřít lépe a pevněji, nebudu mu v tom pomáhat.

Zkuste se nad tím zamyslet a vžít se do pocitů a života Vašeho vlastního pejska - a pochopit, v čem je skutečný problém.

 

(17.4.2016)
Tazatel: Dita Míková, Nejdek
Plemeno psa:
kolie (dlouhosrstá? krátkosrstá?)
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, moje mamka má 1,5 ročního psa, který poslouchá, jen když se mu chce. Když jsou sami na procházce, občas poslechne, ale jakmile má jakýkoliv jiný podnět (nejčastěji psa), absolutně nereaguje na přivolání - nepřijde, nenechá se chytit, obíhá okolo.... Dnes jsem byla této situace svědkem. Díky této neposlušnosti ho už i málem přejelo auto (na druhé straně silnice byl pes a nereagoval na volání). Mamka se zajímá o psí psychologii a psa takto vychovává (láká na mlsku, otočí se a jde na opačnou stranu, tleská a jinak se snaží psa zaujmout, netrestá když nakonec přijde....).
Já mám 2 malé dcery, které rády chodí k mé mamce. Řekla bych, že pes má děti rád, má radost, když nás vidí, přesto se jednou se po starší dceři ohnal (seděl mezi dcerou a mojí mamkou, o dceři věděl, dcera mu nechtěně přišlápla ocas a on jí bouchl tlamou do obličeje). Mamka psovi nic neudělala, spíš se obořila na dceru, že nemá brečet (nekousl jí, bolelo jí, jak jí tou tlamou uhodil do spánku). Myslím, že to není dobré ani pro psa, ani pro dceru a ani pro paničku. Po mě se pes už také párkrát ohnal. Poprvé mě kousl do ruky (ne moc), když jsem ho odstrčila, protože chtěl roční dceři sebrat z ruky jídlo - řekla jsem to mamce ,ale ta mi nevěřila. Podruhé se po mě ohnal při hře (opět do ruky - dlaně), mamka u toho byla a opět nijak psa neokřikla, asi byla překvapená, že toho ten pes je schopný... Když to udělal potřetí, zalehla jsem ho a převalila na záda, abych mu dala najevo, že pán není on. Po tom se to na čas zlepšilo, ale nedávno se ohnal znovu. JInak pes není agresivní.
Před tímto psem měla mamka fenku bernského salašnického, která také neposlouchala, také si dělala, co chce. Fenku mamka vychovávala stejným způsobem (při venčení jedla cokoliv co našla např. papírové kapesníky, na zákaz nesmíš, fuj nereagovala a ani na přivolání, jakmile přišla - dostala odměnu - jakože má panička něco lepšího), ale vůbec to nepomáhalo. Týden chodil venčit můj manžel - poprvé když snědla, co neměla, ji manžel potrestal (vytahal za chlupy na krku, ale nic hrozného!), a pak už mu nic při vycházkách nesnědla a poslouchala na zavolání. Jakmile pak šla s mamkou, byla "ve starých kolejích".
Chtěla bych vás poprosit o radu, jak na tohoto psa koliáka. Mám pocit, že tento přístup agilní výchovy nedostačuje. Mám strach, aby pes neublížil mým dětem, když jsou u babičky. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Rozumím a chápu Vaše obavy. V prvé řadě je ale dobré uvést věci na pravou míru - přístup Vaší mamky nemá absolutně nic společného se skutečnou psí psychologií (a pokud toto někdo za "psí psychologii" vydává, pak je naprosto mimo). Není se pak čemu divit, že je výchova pejska těžce nezvládnutá, stejně jako byla i výchova fenky.

Pes v tomto věku samozřejmě zkouší hierarchické mantinely, i zde je vidět, že Vaši mamku absolutně neuznává. A ano, může reálně nastat situace, kdy se sejdou okolnosti tak, že může dojít k velice problémové situaci.

Nebudu svoji pomoc směřovat k Vám, to by nemělo smysl - správně fungovat vždy musí člověk, se kterým pejsek žije a který by tedy měl být na nejvyšší hierarchické pozici. Tedy ani Vy, ani Váš manžel, ale Vaše mamka. Dejte jí prosím přečíst tuto moji odpověď s tím, aby mě telefonicky zkontaktovala. Pokud bude mít sama zájem dát věci do pořádku (je nejvyšší čas!), samozřejmě jí velmi rád pomůžu.

 

(17.4.2016)
Tazatel: Pavlína Čunderlíková, Jeseník
Plemeno psa:
mops
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den.Mám strašně velkou prosbu, moc Vás prosím o pomoc.Máme doma 2 pejsky.Jsou to mopsici.Jeden má 14 let a druhy 6.Mladšiho jsme přivedli do rodiny a nikdy nebyl nijak velky problém se soužití obou psů.Postupem času jsme si ale všimli,že mladší pes má zvláštní povahu.Když jde kolem pes snaží se na sebe upozornit a je agresivní a poté kolikrát i vyjede po našem starším pejskovi.Když chodíme spát pejsci leží spolu v pelíšku a za malou chvili ale vznikne problém (není to až tak časté).Kdy se třeba rvou.Pejskek nám v posledních letech ale začal očurávat a mi vůbec nevíme co sním,kaluže ale nejsou velké jsou malé jakoby naschvál (psi jsou pravidelně venčeni).Zkoušeli jsme všechno.Když pejskovi řekneme co to tam udělal začne na nás vrčet a kolikrat mame strach aby nás nepokousal což se ještě nestalo.Jsme neštastní a vůbec nevíme co máme dělat.Každý den doma vytíráme a nevíme co s agresivním chovaním pejska máme dělat.Moc prosím a případně děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nejedná se o primární agresivitu, ale dominanci mladšího pejska v hierarchii své smečky - "očurávání" je ve skutečnosti dominantní značkování, dalším projevem je vyříkávání pozic se starším pejskem. Bohužel i Vy sami jste v jeho očích slabí, máte strach z kousnutí a on to velice dobře ví a odpovídají tomu i jeho signály vůči vám.

Vše je pouze přirozeným důledkem nezvládnuté výchovy (mopsové jsou dominantní plemeno a je zapotřebí od začátku s nimi správně pracovat), nikoli známkou "zlého psa". Špatná zpráva pro Vás je, źe v tomto případě nestačí "radit na dálku" dálku a budete za mnou muset s oběma pejsky přijet, ta dobrá, že Vám s nimi samozřejmě rád pomůžu. Záleží jen na Vás, použe upozorňuji, že ani tento problém nezmizí sám od sebe a pokud to necháte být, budete se všichni trápit čím dál víc. Pokud tedy budete chtít, zkontaktujte mě prosím telefonicky.

 

(17.4.2016)
Tazatel: Dana Márová, Ostrov
Plemeno psa:
staroněmecký dlouhosrstý ovčák/labrador
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 11 měsíců/2,5 roku
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, dnes jsem se přes FB dostala na Vaše stránky. S velkým zaujetím jsem  pročetla a prohlédla vše, co je zde napsáno a vysloveno. Chovám 2,5 letou labradorku s absolvovanými zkouškami z poslušnosti (ZOP, ZZO, ZZO 1, BH), 11ti měsíční staroněmku a 8letou westinku. Nechci si připustit, že bych svým "holkám" nerozuměla. Cítím však, že drobný problém mám. Hyearchii ve smečce zvládám, myslím, bez problémů. Vedoucí labradorka, submisivní westinka a štěněčí puberťák. Labradorka byla u nás první, druhé štěně ovčandy a westinka přišla od mé dcery. Všechny společně komunikují, všechny společně tráví dny. Nemám ambice jakkoli pracovat s westinkou, je prostě na vejminku. Ale starosti mi dělá ovčanda. Jakékoli zvýšení hlasu, jemné pokárání u ní vyvolává odstup, relativní neposlušnost a nezájem. Absolvovaly jsme spolu sranda závod s prvky poslušnosti. Tam mě velmi překvapila, když při odložení vleže způsobně zalehla, ale při mém návratu se  zvedla a se staženým ocasem odklusala pryč. Na mé druhé přivolání zareagovala, nicméně bez velkého nadšení. Proč o tom mluvím, s labradorkou jsem cvičila moc ráda, jí to bavilo a bylo to také vidět. Krásná spolupráce byla vždy odměněna veselostí a chutí pracovat dál. Tuhle chuť ovčanda nemá. Ale proč přede mnou utekla? Nikdy jsem jí nijak neublížila, jen jsem vždy vyžadovala slovně splnění daného povelu. Tak , jak jsem byla zvyklá ze cvičáku: vždy dokončit, ať pes ví, že poslouchání není holubník. Labradorka je moje druhé já, mám ji od měsíce jejího života. Ovčanda od prvního dne, kdy k nám přišla, bydlí venku, na zahradě, ve psím domečku nebo jen tak na trávě. Přes zimu jsme spolu byly méně, teď však společně trávíme každou volnou chvilku. Povahově je zdrženlivější, nicméně, jsme -li sami, je jedinečná. Manžel vyžaduje, aby holky byly přes den venku, už je teplo, takže se jim nic nestane, ale....je to tak správně? Kde dělám chybu? Poraďte...děkuji

Odpověď: Dobrý den:) "Ať pes ví, že poslouchání není holubník" - jako bych znovu slyšel tu starou paní, která kdysi před 20 lety předváděla na cvičáku jako místní hvězda svého středního knírače s "absolutní poslusností" přesně do okamžiku, kdy se ten pejsek, ležící na zemi předpisově vedle nohy, na paní podíval, otočil a navždy utekl pryč - pryč od cvičákového života i člověka, který ho svým nepochopením psí podstaty přestal bavit...

Bohužel, právě nepochopení skutečné psí podstaty a úzký tunel cvičákového přístupu je Váš první problém. Tim druhým je, že Vaše ovčanda nežije s Vámi a psí smečkou, žije na zahradě. Můžete s ni trávit libovolně volných chvilek, ale ona to odcizení vnímá velmi citlivě. Je v plné psí pubertě, ve věku, kdy je pro ni důležitá smečka a vzájemná komunikace, ale Vy ji nutíte do cvičákové poslušnosti, cvičákovými metodami a přístupem.

Třetím problémem pak je nepochopení plemene.

Skutečné plemeno "staroněmecký dlouhosrstý ovčák" není klasický německý ovčák s dlouhou srstí, třebaže se s ním často zaměňuje. Je nezávislejší, inteligentnější, chybí mu charakteristická devótnost a poddajnost německého ovčáka. Proto od své fenky nemůžete čekat vzorce chování německého ovčáka, je tam zásadní posun povahy k výše uvedeným atributům (připodobnil bych povahu hodně k BŠO). A pokud nezměníte Vy sama svůj přístup a priority, pokud budete po fence dále primárně vyžadovat "cvičákovou poslušnost" na základě povelů, pokud bude žít nadále na zahradě, pak bude její odcizování a plachost vůči Vám silnější a silnější. Když Váš tlak přesáhne určitou mez, prostě odejde nebo uteče - od Vás, ne k Vám. Nebude s Vámi ráda a pokud poslechne, tak pouze z donucení.

Pokud jste, jak píšete, skutečně pročetla moje PSÍ STRÁNKY FALCO, pak jste jistě nejednou narazila na rozdíl mezi životem s pejskem "vedle sebe" a "spolu" - na rozdíly mezi povely a přirozenou komunikací, mezi cvičákovým a smečkovým přístupem. Vaše labradorka je povahově jiná než staroněmecký ovčák, vnímáte ji (pod)vědomě jako bližší, je poddajnější, snese větší tlak a vyhoví Vám, třebaže i ona žije svůj život ne takový, jaký by měla. Od své fenky-ovčandy nemůžete čekat stejné vzorce chování, výsledky ani přístup k Vám, pokud se k ní budete chovat jako doteď. Teď se láme chleba, právě v této době si Vaše fenka o Vás dělá obrázek...

Je jen na Vás, kterou cestou se vydáte, zda změníte směr a cíl.

 

(3.4.2016)
Tazatel: Ing. Martin Procházka, Mníšek u Liberce
Plemeno psa:
hovawart/hovawart
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 9 měsíců/9 měsíců
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, máme doma v Mníšku u Liberce dvě hovawartí štěňata (nyní 9 měsíců) z našeho vrhu (CHS Snow Meadow) a rádi bychom si je ponechali. Jedná se o dvojčata – fenku a psa. Náš problém spočívá v tom, že „dvojčata“ jsou neskuteční raubíři. Opakovaně ničí nejrůznější předměty zejména z plastu, dřeva, permanentně se rvou, zejména při procházkách, ale i na zahradě, co nevymyslí jeden, vymyslí ten druhý. Každý den s nimi běháme – dopoledne cca 9 km na koloběžce, běží pomalejším tempem vedle koloběžky, odpoledne velká procházka cca 6-8 km po loukách v okolí Mníšku a Fojtky. Pokud je rozdělíme, téměř nic ten zbývající na zahradě neprovede, jakmile jsou spolu, zase něco vyvedou. Když se nám je podaří přistihnout, dostanou po čumáku, jinak jim ukážeme, co provedli a dostanou hlubokým hlasem vynadáno, to se oba plíží..ovšem druhý den to provedou znovu. Pokud byste měl nějakou radu, co s nimi, budeme vám velice vděční. Zatím se nám nechce jednoho u nich prodat, rádi bychom si nechali oba. Velice děkujeme za rady.

Odpověď: Dobrý den:) Máte štěňata v psí pubertě, navíc sourozence (tam jsou vždy silné vazby), kteří vytvořili svoji vlastní smečku, jejíž součástí nejste. Nestačí brát štěňata jen ven a snažit se je fyzicky utahat (navíc jim takovou zátěží v tomto věku zaděláváte na slušné celoživotní problémy pohybového aparátu), je zapotřebí pracovat na jejich psychice a správné smečkové hierarchii. Nic z toho se teď ovšem neděje a pak to vždy dopadá přesně tak, jak popisujete. Štěňatům chybí jejich přirozené sociální prostředí smečky s komunikujícím vůdcem a učitelem v jedné osobě plus uspokojení psychických potřeb, které každý pes ve svém životě nezbytně potřebuje. Komunikují spolu, ale nekomunikují s Vámi. Ani Vy s nimi, jen je trestáte a oni Vám nerozumějí, proto druhý den provedou to samé...

Máte to ode mne kousek, není nic jednoduššího než mi zavolat a domluvit se pro začátek na osobní kozultaci. Pokud si necháte poradit, nebude do budoucna nic bránit tomu, nechat si fenku i pejska a prožít spolu hezký a plnohodnotný život.

 

(20.3.2016)
Tazatel: Zuzana Krčilová, Hrušky u Slavkova
Plemeno psa:
zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu.Naši Lauru v minulosti cca před 1-2 roky napadli 2 psi (nezávisle na sobě), ale nic se jí nestalo. Od té doby, když potkáme nějakého psa, hned vrčí a štěká. Chodíme na cvičák, psi se honí, hrají si, ona okolo nich běhá a pořád štěká, nebo si najde toho nejslabšího a začne na něj dorážet. Nikdy žádnému neublížila. Jak ji mám tomuto chování odnaučit. Hlavně mi jde o chování na cvičišti. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Myslím si, že rozhodující by pro Vás určitě neměla být otázka Lauřina chování na cvičišti. Důležitá by pro Vás měla být její pošramocená psychika, která je důsledkem špatně řešené situace z Vaší strany, kdy jste z banální zkušenosti bohužel vyrobila trauma.

Už jsem to zde v Poradně nesčetněkrát psal a vysvětloval a právě proto jsou zde otázky a odpovědi zveřejňovány, aby se z nich každý mohl poučit. Takže znovu a znovu - pokud pes žije v prostředí, ve kterém neexistuje jeho přirozené sociální společenství (lidskopsí smečka), nemá svůj "maják" (vůdčí osobnost), pak nemá ani příkladové vzorce chování a nemá vodítko, jak zacházet s negativní zkušeností (např. napadení jiným psem). Přirozeným důsledkem pak je to, že negativní zážitek štěněte se pro ně stane traumatem, ve kterém zůstává samo za sebe, protože není nikdo, kdo ho zorientuje v situacích "jde x nejde o život". Není nikdo, kdo mu "vysvětlí", že primární chybu udělalo třeba štěně samo a bylo za ni pouze po psím právu spravedlivě potrestáno. Žije ve světě, kde je nikdo neučí kategoriím "tohle můžeš/tohle nesmíš/tohle tě může zabít". Jeho majitel, který by toto vše měl zastat, pejska totiž jenom bere na cvičák učit povely a rozkazy místo toho, aby ho naučil žít v okolním prostředí. A tak se ze zkušenosti stane trauma a pokud se stejná zkušenost zopakuje opět bez poučení, začne se pes vůči psímu okolí (pokud jde o "psí" zážitek) vyhraňovat. Stejně jako Vaše fenečka Laura. A stejně jako ona si začne honit body na slabších jedincích. Co s tím na Vašem cvičáku děláte?

Já vím - nic. Protože tento přirozený důsledek dosavadního přístupu nelze "odnaučit", neexistuje pro něj povel, i zde je každý cvičák a jeho postupy totálně mimo. Je jediné, co je zapotřebí udělat a to jediné i 100% pomůže, pokud se to dělá správně: celková změna přístupu. Necvičit, ale vychovávat a vést. Začít fungovat s fenkou na základních principech přirozené psí komunikace, smečky jako přirozeného psího společenství se silným a schopným vůdčím jedincem. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO a objevte rozdíl mezi přirozeným psím světem a světem nepřirozeným, do kterého své psí parťáky násilím cpou lidé a cvičáky. Mezi psím životem v mantinelech lidské "poslušnosti" a plnohodnotným a šťastným psím životem naplněným spoluprací a smečkovými principy.

Dokud bude Vaše fenka na vše sama, bude se její trauma prohlubovat a její život bude hodně nešťastný. Cituji: "Jak ji mám tomuto chování odnaučit. Hlavně mi jde o chování na cvičišti." je od základu špatná otázka i špatný cíl. Obojí dané "cvičákovým" přístupem. Správná otázka i cíl zní takto: "Jak mám se svojí fenkou komunikovat a vést ji. Jde mi hlavně o její pohodu a spokojený život."

Máte k plné dispozici PSÍ STRÁNKY FALCO, máte k dispozici moji osobní pomoc - jak se k tomu postavíte, je již na Vás.

 

(20.3.2016)
Tazatel: Naděžda Nejedlová, Liberec
Plemeno psa:
labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme půlročního labradora (nekastrován) a od mala se ho snažíme odnaučit honit slepice na dvoře. Můžeme říkat, co chceme, pokaždé lovec labrador vystartuje a nenechá si vzít radost prohnat slepici. Stalo se, že ji zahnal do kouta a býval by ji udolal, kdybychom mu ji nevzali. Přiběhne od slepic až na několikáté zavolání, v tomto případě nehodlal slepici opustit. Když pejsek něco dělá správně dostane pamlsek, ale když něco dělá špatně tak jak dál? Děkuji

Odpověď: Dobrý den:) Správnou odměnou pro pejska je emoční spokojenost "šéfa smečky", nikoli pamlsek. Pes není člověk, kterého je zapotřebí uplácet nebo odměňovat za samozřejmý vzorec chování. Stejně tak i psím "potrestáním" je v prvé řadě emoční nespokojenost nebo silný dominantní signál - prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO...

Pokud nechci, aby moje štěně (nebo dospělý pes) něco nedělalo, musím v prvé řadě mít na to, aby to dotyčný ode mne vzal. Musím v jeho očích být na vyšší pozici, musím být schopný prosadit svoji vůli proti jeho, musím být silnější, rychlejší a chytřejší.

Pokud budu hloupý, budu reagovat až v okamžiku, kdy je labrador mezi slepicemi. Pokud budu chytrý, zareguji ve chvíli, kdy se mu tento nápad teprve líhne v hlavě.

Pokud jsem pomalejší než labrador, učiním jednoduché opatření, abych tento hendikep eliminoval - třímetrová vlečená stopovačka, včas přišlápnutá, jej spolehlivě zarazí v rozběhu.

Pokud mám na to, být na vyšší pozici, přivolám si ho následně k sobě a za použití postupů přirozené psí komunikace (prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO) dám najevo svůj názor. Pokud na té vyšší pozici skutečně jsem, člen mojí smečky jej bude respektovat.

Pokud budu chytrý, vyvolám podobných situací víc a pokaždé udělám totéž. Pokud mě můj pes bere, danou situaci si zafixuje jako "tohle dělat nesmím, šel bych proti vlastní smečce a jejímu vůdci" a dělat ji nebude. Je jedno, zda jde o slepice, cyklisty, háravou fenku nebo cokoli jiného.

Základem je pochopit, že správná výchova štěněte i dospělého psa není o řešení jednotlivých situací, ale o řešení systémového přístupu. Správně nastavená hierarchie funguje za všech okolností. Konkrétnímu člověku pak zbývá pouze nalézt mnohdy krutou odpověď na otázku "Jsem v očích svého štěněte/psa skutečným vůdčím jedincem?" - pokud ano, pak vše funguje, jak má, pokud ne, je zapotřebí na tom začít pracovat. Majitel psa a nikdo jiný je ten, kdo má své štěně učit orientaci v běžném prostředí - napřiklad tedy i tomu, že slepice nelovíme...

 

(20.3.2016)
Tazatel: Martina Jarošová, Krnov
Plemeno psa:
americký pitbulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, Jsem martina jarosova a pres stranku na fb jsem se dozvedela ze ste odbornik na vychovu psu. Mame doma v 2+1 pejska pitbul jmrnuje se rocky a 30. Dubna ma mit 2 roky.  Mame ho od utleho miminka ale zacina mu asi puberta, ci nevime, ale zacal nam z niceho nic tahat na voditku. Ohrazovat se na okolni psi, kteri zacnou stekat ( jedna se hlavne o ty male psi plemena ktere si na nej dovoluji) a to s nim pravidelne chodim na dlouhe prochazky i na pole na volne pusteni i na peska at si vyhraje. Pritom od mamky 2 yorksiri kdyz prijdem si chce s nema hrat ale steknou a hned se klidi tak me zarazi ti psi. ... jinak doma nam zacal nicit nabytek. Jako vytahuhe kos otevira skrinky v kuchyni a pritom hracek i balonku ma dost. Nejhorsi je to niceni tech veci jako kyblu smetaku lopatek atd ktere pak roztahava po celem byte. Jenze toto dela vzdy kdyz pritel a ja sme v praci. Ja pracuji od 3 do 11 a pritel na ranni 6 az 14 a po te 11-te kdyz prijdu sodoma komora. Jinak kdyz odpoledne jsme pryc, treba nakupy a jsme u kamaradu, ci jinde, nikdy nic neprovede, tak si s nim nevime rady. ...Vzdy kdyz prijdu dom jde videt, ze neco procedl tim, ze je na miste a nevita se tak uz vim ze zase neco provedl. Tak by jsme chteli poradit co s nim ... dekujeme za radu . Preji pekny zbytek dne

Odpověď: Dobrý den:) Váš Rocky má psí pubertu (o jejím začátku ani nemluvě) už dávno za sebou, ta u jeho plemene probíhá od zhruba 6 měsíců do 15 měsíců věku, i to je jedna ze základních věcí, které je dobré o plemeni vědět. Teď už se dostává do fáze pomalého psychického dospívání (není už štěně a ještě není dospělý pes) a naplno se začínají projevovat jeho genetické predispozice i chyby z Vaší strany.

Pokud si pořídím amerického pitbulteriéra, musím předem velice dobře vědět, do čeho jdu. Na co musím dávat od samého začátku pozor, co nesmím u jeho výchovy zanedbat, co si s tímto plemenem vůčí okolí můžu a nemůžu dovolit. Musím vědět, že díky jeho vyblokovanému sociálnímu chování bude jeho vztah se psím okolím mírně řečeno komplikovaný a musím vědět i to, že navolno puštěný pitbul je velký potenciální problém.

Rocky začíná psychicky dospívat a jeho začínající tahání na vodítku je jeden z varovných signálů vůči Vám - signál říkající "neberu tě, nezvládneš mě, jedu si po svém". Ve spojení s jeho stresovým chováním doma v době, kdy je sám, dál dokresluje nezvládnutí jeho výchovy a vedení. Začíná si plně uvědomovat, že nemá vedle sebe skutečnou autoritu a pomalu se podle toho začíná chovat - venku řeší situace po svém, Vás ignoruje (vodítko) a doma se rozjíždějí klasické vzorce stresových ventilů...

Začněte se Rockymu konečně věnovat tak, jak je zapotřebí. Začněte ho správně vést, aktivně s ním pracovat a komunikovat - pitbul, který se rozhodne žít a jednat sám za sebe, je neřízená střela a velký problém pro své psí okolí! On se nevychová sám, nevychová ho hromada hraček ani procházky bez aktivní a správné komunikace a ani ti dva jorkšíři už pro něj nebudou dlouho "autoritami" (jenom je zná odmala a je na ně zvyklý). Jednoho krásného dne, až se sejdou správné okolnosti, to pro ně může dopadnout velmi špatně. Zatím jde u Rockyho jen o první signály, ale budou se zesilovat a přibudou i další. Pokud s ním opravdu nezačnete pracovat správně po psím (viz PSÍ STRÁNKY FALCO), tak brzy zjistíte, že začne startovat po každém psu, který půjde kolem. Zjistíte, že pitbul není plyšák. Zjistíte, že neuspokojené základní psychické psí potřeby a nezvládnutí přirozeně dominantního psa u něj vždy zákonitě vygeneruje stres, stres agresivitu a agresivita napadání nejprve psího, později ale často i lidského okolí.

Začněte tím, že si prostudujete tyto PSÍ STRÁNKY FALCO - výchova štěněte, prirozené psí potřeby, psychika psa, dominance, hierarchie, specifika plemen s vyblokovaným sociálním chováním. Přečtěte si související příspěvky v Poradně, ať skutečně pochopíte, co znamená nezvládnutí výchovy pitbula. Nezvládnutí, které začíná "malými problémy" typu tahání na vodítku nebo devastace domácího prostředí během samoty (mimochodem i na toto téma zde máte dostatek materiálu k prostudování - a devastace v tomto věku jako stresový ventil se mými odpověďmi táhne jak červená nit). Skutečný problém je ale ten, že nezvládnutí základní výchovy a hierarchického vedení má u některých plemen (mezi která patří i americký pitbulteriér) daleko horší následky pro psy samotné i jejich lidskopsí okolí.

Pokud budete chtít, máte samozřejmě jako všichni stejnou možnost za mnou přijet a učit se. Často lituji toho, že někteří majitelé psů s problémem ještě v raném stádiu nemají možnost na chvíli procestovat časem do budoucnosti a vidět, co se stane, když se problém neřeší již na samém začátku. Shodou okolností mi zrovna zítra přijede klientka z Rakouska s pitbulem o tři roky starším, kde nezvládnutí hierarchického problému již před 2-3 lety došlo do dnešní velmi kritické fáze...

 

(13.3.2016)
Tazatel: Šárka Kamenová, Domažlice
Plemeno psa:
hovawart
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Minulý týden jsme byli na procházce s naším 5ti měsíčním hovíkem Alasem, běhal kolem nás na louce bez vodítka a najednou se tam objevil 4 letý němecný ovčák bez majitele, chvíli na sebe koukali, ale vzhledem k tomu, že Alas vyrostl ve smečce, kde majitelka měla 3 dospělé feny hovawarty a 1 NO, tak se k němu přátelsky rozběhl, neskákal na něj, jenom se ho dotkl čumákem a v tu chvíli na něj NO brutálně zaútočil. Alas se otočil na záda do podřadné polohy, ale ani to NO nezatavilo před napadáním. Nakonec se nám podařilo NO chytit za obojek, odtrhnout ho a sehnat majitele. Alas neměl žádně rány, ale získal tím evidentně psychický blok, odmítá odejít ze zahrady, pořád se rozhlíží, drží se u nás a je vyděšený. Dá se tento strach ještě nějak odstranit? Nechceme, aby měl strach z ostatních psů nebo je v pozdějším věku sám napadal.

Odpověď: Dobrý den:) Tuto problematiku jsem zde v Poradně již mnohokrát zodpovídal. Pětiměsíční štěně už velmi dobře ví, zda je součástí lidskopsí smečky a zda v ní existuje jeho "maják" (vůdčí jedinec a učitel), nebo zda tato smečka vůdce nemá a kolem něj jsou jen chůvy. Bohužel, Alas má kolem sebe jen ty chůvy, proto se teď bojí. Schází mu jeho silný jedinec, který by pro něj byl oporou a který by z jeho zážitku s dospělým německým ovčákem udělal pouhou zkušenost, ne trauma.

Pokud je štěně na všechno samo, pak podobné situace nemohou končit jinak. Síla psího druhu je v jejich smečkovém sociálním společenství, které každého mladého jedince především naučí, co může, co nesmí, co ho může ohrozit a co ho může zabít. Mladý pes se učí zkušeností, ale pokud ji špatně vyhodnotí, protože tu není nikdo, kdo by mu ji správně "vysvětlil", stává se z ní trauma - pes je vyděšený, vystresovaný a bojí se. A dokud Alas nebude vnímat Vás jako svůj už zmiňovaný "maják", nezlepší se nic. Vy pro něj musíte být příkladem toho, že se ze zahrady dá v klidu a pohodě vyjít, poznávat svět a život a to vše i bez úhony přežít. Pokud s Alasem z té zahrady vyjde vůdce, Alas vyjde s ním. Pokud vedle něj bude pouze chůva, Alas se dál bude brodit ve svém traumatickém zážitku...

Mnohokrát už jsem psal, že v psím světě vše souvisí se vším a se smečkovou výchovou štěněte je zapotřebí začít od prvního dne. Pak se totiž nikdy nedostanete do podobné situace, kdy štěně vedle sebe nemá svůj vzor a příkladové vzorce chování. První velká chyba ve Vašem případě navíc nastala již během řešení konfliktní situace, kdy jste ze zkušenosti (tj. napadl mě pes) vyrobila trauma (tj, všichni psi mě chtějí zabít). Ta druhá probíhá ve chvíli, kdy Alas má vyjít ze zahrady a v hlavě má "bože na všechno jsem sám a když se zase něco stane nikdo mi nepomůže"...

Rozumíte mi? Vše souvisí se vším a Vy se musíte pro svého mladého pejska, který se teprve učí, stát oním již zmíněným vůdcem a učitelem. Takovým, se kterým vyjde ze zahrady v klidu, protože pokud k něčemu dojde, jeho vůdce a učitel to vyřeší. Takovým, na jehož "pojď se mnou" se může spolehnout, protože jeho vůdce a učitel dokáže zajistit bezpečnou cestu a prostor. Takovým, který správně odhadne cizího psa a v případě potřeby včas zabrání konfliktu nebo napadení člena smečky.

To vše by přirozeně zvládl dospělý pes po Alasově boku a měl by to zvládnout i Alasův člověk. Jinak to totiž nejde, Vy sama pro něj musíte být příkladem, vůdcem a učitelem, který ho naučí třeba tomu, že ne každý cizí pes musí být nutně kámoš. A že občas můžete potkat i psa asocialního (i když ruku na srdce - pokud by onen NO skutečně "brutálně zaútočil", jak píšete, Alas by z toho rozhodně nevyvázl bez zranění, takže to beru trochu s rezervou. Ne všechno je takové, jak to na první pohled vypadá a první chybu mohl udělat právě Alas, dospělý pes ho jenom poučil).

Každopádně teď s Alasem co nejvíce choďte ven, mezi psy (spolu na vodítku, ne puštěným navolno!) a do běžného provozu, jakkoli se tomu bude zpočátku bránit. Berte ho do pro něj neznámého prostředí, řešte běžné situace, komunikujte spolu, chovejte se jako silná osobnost, ne slabá chůva. Alas se potřebuje opět dostat do klidu a bez "majáku" vedle sebe to nezvládne. I Vás, když jste byla malá, rodiče učili, že svět kolem Vám neublíží, pokud se v něm naučíte správně pohybovat...

Dále si prosím prostudujte PSÍ STRÁNKY FALCO, máte tu k tématu správné psí výchovy (skutečné výchovy, ne bezúčelných povelů nebo pouhého hraní si se štěňátkem) spoustu textu. A pokud budete mít pocit, že to nezvládáte tak, jak je zapotřebí a Alas s sebou dál tahá svého démona, nestyďte se a i s ním za mnou přijeďte. Pokud se to totiž nesrovná hned, pak opravdu hrozí vysoká pravděpodobnost, že vůči jedincům vlastního druhu začne vystupovat konfrontačně. Ne hned, až za pár měsíců - psí démoni fungují jako časovaná bomba.

 

(13.3.2016)
Tazatel: Marcela Obermaierová, Liberec
Plemeno psa:
čivava
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Obracím se na Vás s dotazem. Moje fenečka je od štěňátka velmi čistotná a velmi rychle pochopila, že k vyměšování má docházet venku. Přes drobné nehody (je ještě mladá), je vše v naprostém pořádku. Problém je, jakmile se k ní kdokoliv skloní. Ihned lehne na záda a počůrá sebe i okolí. Je to nejspíš projev maximální radosti a blaženosti. Jenže v tu chvíli opravdu lehne kdykoliv a kamkoliv, takže se vyválí např. v kaluži (načež se pak klepe zimou) a přitom si navíc počůrá bříško. Koupat ji tak často, když tohle udělá (dělá to, i když jsme doma a přijde se sama pomazlit), opravdu nejde. Používám tedy dětské ubrousky. Ale samozřejmě bych jí ráda vysvětlila, že projevit radost může i bez počůrávání. Jak na to? Nejprve jsem si myslela, že je to kvůli tomu, že se nad ní sklání "něco" velikého, ale opravdu přijde i sama, lehne si, začne vrtět ocáskem, počůrá se a chce se mazlit. Pohlazení jí nechybí. Je obrovská lísalka. Kastrovaná také není. Má za sebou první hárání. Děkuji mnohokrát za odpověď

Odpověď: Dobrý den:) Nejedná se o projev maximální radosti a blaženosti, ale o projev extrémní submisivity. Chce to zapracovat na jejím psím sebevědomí, roční čivava už není malé štěně. A správná čivava je sebevědomý pes, bohužel mnoho lidí ji má spíš za plyšovou hračku, podle toho se k ní chovají a pak to přesně takto dopadá - těchto případů už jsem zažil opravdu hodně...

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde obrovské množství informací o tom, jak funguje psí svět, jak důležité je pro každého pejska jeho přirozené sociální  prostředí - smečka a její vůdce, hierarchická podpora zdravého sebevědomí jako základu spokojeného a plnohodnotného psího života. Vystresovaný silně submisivní pes žije nešťastný život a i jedinec plemene malého vzrůstu má velkou psí duši. Jen vedle sebe potřebuje jistotu a silnou osobnost, ne chůvu. Pak zmizí i počůrání jako jednoznačný projev přehnané submisivity, v tomto věku a po prvním hárání už se rozhodně nejedná o štěněcí neovládání ve vypjatých emočních okamžicích.

Pokud budete potřebovat, není samozřejmě problém se se mnou domluvit na osobní konzultaci.

 

(13.3.2016)
Tazatel: Martin Polách, Karviná
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, Mám pár dotazů ohledně našeho psa. První a nejdůležitější otázka je ohledně venčení z důvodu potřeby.. (močení, kadění) - Náš pes má 3 měsíce, je to labrador křížený s ořechem.. Máme problém s venčením. Děla to, že když už chce jít ven tak jde ke dveřím.. Tak se samozřejmě sbalíme a jdeme s ním ven. Zpravidla cca co 2,5 hodiny. Bohužel je to proměnlivé, někdy vykoná potřebu ale někdy ne.. Problém je ale v tom, že když ji nevykoná venku, tak přijdeme domů a on vykoná potřebu doma. Nevíme co s tím, a nevíme jak často ho venčit.. Býváme s ním tak půl hodiny venku, protože všechno by rád sežral a většinou jen blbne a chodí kde se mu zamane.
Jak dlouho s ním být venku ? - Zdá se mi jako prkotina být s ním venku tak dlouho jak on chce, podle mého by si měl zvyknout na nějaký režim.
 Jak často s ním chodit? - nám řekl veterinář, že jakmile bude chtít.... taky se mi to zdá jako prkotina. Měl by se naučit že se s ním bude chodit 5x denně.
 Jak vyřešit to, že by žral co vidí ? (včetně kapesníků a je více ulítlý na bílé věci) -Ja ho pokaždě oženu slovem "nesmíš" nebo "fuj" a zatahám za vodítko. Jaká je ale správná "metoda"?
Jak často a jak moc mu dávat žrát ?
Co udělat když přijde a začne jemně kousat ruce? - vždycky okřiknu "nesmíš" a chytnu mu čumák.
Děkuji za odpověď. Byl bych rád, kdybyste mi podali i nějaké doplňující informace. :)

Odpověď: Dobrý den, vezmu to tedy jedno po druhém... Tříměsíční štěně nemá ještě plně vyvinutou schopnost ovládat svěrače, už jsem to tu nejednou uváděl. Nemá schopnost soustředění dospělého psa, nemá psychiku dospělého psa a je nesmysl to od něj očekávat, také je to tu již nesčetněkrát napsáno. Jinými slovy je nanejvýš rozumné tyto skutečnosti respektovat a vzpomenout si, jak jsme se sami chovali jako zhruba dvouleté děti. Pak rychle pochopíte, jak je na tom Vaše vlastní štěně, na co už má a na co ještě ne a že zkrátka musíte být trpělivý a svoje štěně především učit - na principu emoční a slovní spokojenosti (pokud například se vyprázdní venku) a nespokojenosti (pokud udělá chybu). Štěně se nenaučí věci samo od sebe, potřebuje svého učitele, stejně jako jste ho jako malý potřeboval i Vy. A ano, pokud je zapotřebí, budu se štěnětem venku déle (aby samo přišlo na to, že potřeba se daleko lépe a příjemněji vykonává v přírodě než doma) a nebudu to považovat za "prkotinu".

A až zvládnete tuto "prkotinu", pak můžete teprve pracovat na určitém denním stereotypu, tedy že ven jdeme třikrát nebo později dvakrát a mimo jiné zde provedeme všechny vyprazdňovací procesy (což je mimochodem každému psu vrozené, pokud mu to úspěšně nepřekazí jeho majitel). Ale uvést to do praxe při všech vrozených předpokladech může až tehdy, když na to bude mít odpovídající stupeň psychického vývoje a správně provedené předchozí postupy (tedy i to, že teď s ním půjdete ven, kdykoli bude potřebovat, zpravidla tedy poté, co se nají a vyspí, v tom má Váš veterinář naprostou pravdu). Říkat "měl by se naučit že se s ním bude chodit 5x denně" je v tomto věku štěněte nesmysl.

Každé štěně ve věku Vašeho půjde po různých sajrajtech, mezi které patří i posmrkané na zem odhozené kapesníky od lidí, kterým některé výdobytky civilizace (třeba odpadkové koše) jejich okolí úspěšně zatajilo. Na druhou stranu je to skvělý trenažér, na kterém se malé štěně naučí, že každá podobná "kořist" je Vaše, ne jeho. Hluboké krátké zavrčení každé štěně velmi rychle pochopí - daleko rychleji než učení se dalším lidským slovům nebo trhání hlavy...

Doporučenou denní dávku potravy (kterou samozřejmě doladíte dle potřeby, každý metabolismus je individuální) rozdělíte zhruba od konce 3. měsíce věku na 4 díly, od konce 4. měsíce na 3 díly a zhruba od dokončeného 5. měsíce do konce života na 2 díly ráno a večer.

K poslední otázce doporučuji si sednout a prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO (x-krát již vysvětleno, stačí jen číst), navíc zde máte k dispozici i ony "doplňující informace". Správnou psí výchovu, vedení a psí vidění světa je totiž zapotřebí pojmout jako celek a vzájemně provázané postupy, nestačí z toho všeho vyjmout jen část. Jinými slovy - nastudujte a správně používejte co nejvíce ze zde uvedených principů, Váš pejsek Vám to mnohanásobně v dobrém vrátí...

 

(6.3.2016)
Tazatel: Martina Drobková, Razová
Plemeno psa:
hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat, co znamená, když mi štěně vyskakuje na záda. Když byla malá, vyskočila mi po zádech, když jsem přikládala do kamen nebo se sehnula a dělala něco na zemi, to už nedělá, ví, nesmí, ale stále po mě občas zezadu skočí při chůzi. Slyšela jsem, že je to ze strany psa největší útok, ale to mi vůbec nesedí, protože jinak vůbec nijak nevyjíždí, je moc hodná, nosí nám své hračky a dokonce i kost)) Děkuji Vám za odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Nevěřte na nesmysly, Vaše fenka Vás opravdu nechce zabít. Je to štěně plné energie, testuje mantinely a stejně tak by zkoušela skákat třeba na jiného psa. Ovšem ten, pokud by se mu to nelíbilo (a měl by na to správné dispozice), by si velmi rychle poradil a drzou fenečku usměrnil. Pro člověčího parťáka, který chce mít ve smečce aspoň základní autoritu, platí to samé - když se štěně příliš rozjede, je zapotřebí použít základní psí dominantní signály (emoční, zrakové, kontaktní). Pak stačí ostrý pohled do očí, lehké zavrčení a kontaktní signál v dominantní zóně štěněte a pokud je splněna nejdůležitější podmínka, tedy že to vše pochází od výše postavené bytosti s odpovídající autoritou (ať už člověka nebo psa), pak je tento postup účinný a přináší okamžitou zpětnou vazbu.

Pozor na to, že hovawarti jsou jedním z plemen, která díky svým vrozeným vzorcům chování mají právě tyto tendence pro člověka nepříjemného testování a provokování zezadu v povaze - cíleně si vyhledávají tuto pro ně výhodnou strategickou pozici. Je třeba začít s touto hovawartí vlastností pracovat hned od začátku, jinak se přenáší do puberty, později do dospělosti a pokud se to psímu puberťákovi zalíbí (protože ho začne velmi bavit zlobit lidi, kteří si s ním neumějí poradit), máte o zábavu postaráno...

 

(28.2.2016)
Tazatel: Ing. Ján Lazár, Košice (Slovensko)
Plemeno psa:
leonberger
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál, pozdravujem Vas a vsetkych dobrych ludi ktori maju radi psov. Moj dotaz sa netyka nastastie zatial riesenia vaznejsich problemov s mojim psim kamaratom. Budem strucny. Mam skusenosti s NO. / Prvy bol registrovany zachranarsky pes, druhy zije s nami dodnes /. Chcem sa Vas opytat na specifika plemena Leonberger, ktorý pred 14 mesiacmi pribudol ku mne a 9 rocnemu NO. Podla dostupnych informacii ktore sa odlisuju, je to raz spolocensky, raz strazny pes …. Ma v krvi aj pyrenejskeho horskeho psa. Paci sa mi Vase spoluzitie s Gardienom. Podobne by som chcel nazivat aj ja so svojimi psikmi..  V com su rozdielne leonberger a pyrenejsky horsky pes ? Naco sa upriamit u Leonbergera? Zatial nemame vo svorke problemy a Leo ma veľmi prijemne prekvapil svojou povahou. Uz dnes je z neho krasny mlady psik ktory ma v kohutiku 80 cm a velke srdce.

Odpověď: Dobrý den:) Leonberger jako plemeno vznikl v polovině 19. století zkřížením bernardýna, novofoundlandského psa (někdy se uvádí landseer) a skutečně i pyrenejského horského psa. Jsou to krásní psi vzhledem i povahou, ale jako u každého plemene je vždy sázkou do loterie, jak moc typického představitele plemene dostanete - "zvrhnout" se geneticky může leonberger stejně jako třeba pyrenej. Plus další věc pak samozřejmě je, co z konkrétního jedince udělá jeho majitel...

Pokud bych měl od sebe povahově rozlišit leonbergera a pyreneje, pak bych především uvedl to, že leonberger je "dobromyslnější obr" než pyrenej. Pyrenej má typicky pastevecké vzorce chování - vyšší nezávislost, jinou křivku a projevy rozvoje a útlumu vzrušení a agrese vůči predátorovi nebo nedůvěryhodné osobě, vyšší inteligenční potenciál a ochotu i schopnost řešit problémové situace. Leonberger je vůči lidem více přátelský a důvěřivý než pyrenej. Pokud jsou v pořádku genetické predispozice, nejsou u něj patrné dominantní tendence vůči člověku. Pyrenej je čistý pastevec, vyžadující vedle sebe srovnatelnou osobnost z hlediska dominance a přirozených schnopností, leonberger je v tomto jiný - má v sobě sice přirozeného obranáře, ale bez atributů povahy pastevce a má i menší nároky na svého lidského parťáka. Je celkově "měkčí" a dobromyslnější, což je geneticky dáno dědictvím po bernardýnovi a novofoundlandském psu/landseerovi.

Pokud ke svému leonbergerovi budete přistupovat s klidnou autoritou, dostatkem socíální komunikace a především blízkého vztahu (a vědomím skutečnosti, že je povahově zcela jiný než NO), pak budete šťastní oba dva. Nezapomeňte, že je to přeci jen velký silný pes a občas bude svých tělesných dispozic v těsném kontaktu rád využívat, ale pokud to budete opětovat stejnou měrou, bude Vás milovat. Máte velkou šanci si z Lea vychovat opravdu bezproblémového psího parťáka, pokud neuděláte zásadní chybu, pak nebude mít vůči Vám ani dominantní snahy. Leonberger je velký pes s velkým srdcem a citlivou duší a přeji vám oběma, ať si spolu rozumíte a prožijete spolu krásný společný život - a za sebe mu posílám velké pohlazení...

 

(28.2.2016)
Tazatel: Olga Tocháčková, Krnov
Plemeno psa:
rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 28 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu, jak správně a účinně postupovat a naučit pejska samotě. Po nedávné smrti mé první fenečky RR jsem před měsícem adoptovala fenku RR starou přes 2 roky. Byla v adopci proto, že žila s rodinou, která na ní neměla čas, byla umístěna celý den na zahradě, nechodila na procházky a spala v jakémsi seníku. Zřejmě trávila čas pobíháním okolo plotu a štěkáním na kolemjdoucí psi a možná i lidi. A to je ten náš ,,problém,, který nevím jak přesně řešit - správně a účinně. Fenka je k lidem i dětem velice milá, kamarádská a klidná. K jiným psům už je to horší, tam to považuji za problém toho, že byla za plotem, tak si ke psům vytvořila vztah ,,po svém,,. Momentálně mě ale trápí a stresuje její samota. Jakmile totiž odejdu z bytu vyšiluje štěkáním a skákáním na dveře. Od začátku jí připravuji na samotu tím, že jsem odcházela z místností nebo rovnou z bytu na vteřinku, dvě, pět... a stupňovala jsem to. Vodím jí prozatím sebou do práce, protože si netroufám jí nechat doma hned od rána, aby tam v půl sedmé štěkala (bydlíme v bytovém domě). V práci ji též od začátku učím na samotu tím, že z kanceláře každou chvíli odcházím na vteřinku, dvě, někdy na minutu, či pět minut, podle situace co kde musím zařídit. Ale i tu má tendence štěkat... Před pár dny jsem se dočetla, že je při takovém učení vhodné, aby pes nespal v posteli, takže od té doby jí posílám do pelechu vedle postele a začala jsem protahovat ranní procházky, alespoň na 1 hodinu, jinak odpoledne dáváme 1 - 2 hodiny, co se týče pracovního týdne. Nevím, zdali je to hlubší problém, nebo je tohle její štěkání jen otázkou času, kdy si uvědomí, že se vždycky vrátím a že nemá tedy proč vyšilovat. Jakým způsobem to mohu do přijatelného směru ovlivnit (tedy, že nebude štěkat a nebudu mít stres jí nechávát doma samotnou a bát se sousedů). Jak mám správně postupovat? Před odchodem jsem jí rozházela a poschovávala po místnosti mlsky, aby se čucháním a hledáním unavila, ale neměla tendeci hledat všechno a nakonec stejně skončila u dveří a štěkala. Pak jsem jí začala učit na ,,místo,, kam jí před odchodem odložím, ale jen zavřu dveře je z toho ,,místa,, fuč a žene se ke dveřím, kde štěká. Párkrát jsem se vrátila a odložila jí zase zpátky na místo, jenže to bylo stále dokola a pak mi došlo, že to asi nebude to pravé, protože když se z toho ,,místa,, vlastně hne pryč, tak já hned přijdu, tak proč by tam zůstávala... Jsem z toho bezradná, protože nevím, jak dlouho sousedi mohou její štěkání tolerovat a už si nevím rady, jaké správné řešení nastavit. Děkuji Vám za případnou odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to zde v Poradně tolikrát psal, vysvětloval a stále to nestačí, protože tazatelé nečtou, nečtou, nečtou... Přitom právě to je jeden z důvodů, proč jsou tu dotazy/odpovědi zveřejňovány - aby se z ních mohli poučit i jiní a častokrát tak zjistili, kolik prostoru bylo právě jejich problému již věnováno.

Dobře, tak tedy ještě jednou (a určitě ne naposled, jsem realista).

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že pokud si vezmu do bytu dvouletého psa nebo fenku, kteří svůj dosavadní život trávili někde na zahradě, bez bližšího vztahu se svými majiteli, pak nás oba čeká běh na delší trať a nebude to jednoduché. Protože z hlediska Vaší fenky jde o zásadní změnu prostředí, člověka (smečky) a zažitého denního režimu. Na to je měsíc opravdu krátká doba a mnohokrát jsem na to v Poradně už upozorňoval. Chce to čas a správný přístup.

A právě ten správný přístup se u Vás bohužel zatím nekoná. Nevím, kde jste se dočetla takový nesmysl, jako že při učení pejska samotě je zapotřebí ho vyhodit z postele, navíc to i promptně uskutečnit! Uvědomte si prosím, že jednou ze základních věcí, které musí ve Vašem spolužití s fenkou nastat, je vybudování její důvěry vůči Vám a vybudování základní smečkové hierarchie a vazby. Pokud fenku budete vědomě od sebe odhánět (i třeba do toho "pelechu"), pak děláte vše pro to, aby i vedle Vás začala žít svůj vlastní život zahrnující vlastní řešení "problémů" (třeba toho, že najednou zůstane sama a neví, co s tím). Pokud fenku přijmete do vlastní smečky, budete s ní komunikovat a poskytnete jí hierarchické a sociální zázemí (najděte a přečtěte si prosím tuny souvisejících textů na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO), pak fenka nezůstane ve své mysli sama, ale bude vědět například to, že sice odcházíte, ale vždy se vrátíte. Že pokud ji někde necháte, dá se věřit Vašemu rozhodnutí, že to místo je bezpečné a ona sama tam není v ohrožení. Důvěra a fungující hierarchie je základ a bez toho Vám nebude fungovat nic.

Za další (a opět zde již mnohokrát popsáno) - je nesmysl čekat, že fenku unavíte nějakou hodinovou ranní procházkou. Neunavíte, psa naturelu rhodéského ridgebacka už vůbec ne a už naprosto ne fenku v plné síle zvyklou běhat celý den venku po zahradě. Fyzicky to nejde, ale jde to psychicky - celkové zklidnění, naplnění potřeby sociální komunikace. Opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO a koukněte i na zpětné vazby z individuálních výcvikových servisů, těmi se téma zklidnění přes psí psychiku vine jak červená nit.

Stejně tak je samozřejmě naprosto k ničemu nějaké "posílání na místo" (pes není vězeň) nebo představa, že se fenečka unaví "čucháním a hledáním mlsků". To je v lepším případě jen k zasmání, smutná realita ovšem je, že podobné věci stále přetrvávají jako výchovný folklór ze Starých pověstí psích...

Jediná cesta, která povede k cíli, je splnit všechny podmínky tak, jako byste vychovávala malé štěně. Tedy nejen začít od postupného zvykání na samotu (několikrát denně odchod/příchod, v klidu, bez nervozity, odchozí/příchozí rituály, postupně prodlužovat intervaly - viz PSÍ STRÁNKY FALCO), ale především vybudovat základní stavební kameny - komunikace, smečka, hierachie, důvěra (viz PSÍ STRÁNKY FALCO). Pokud pro svoji fenku nebudete fungujícím vůdčím jedincem, pokud spolu nebudete tvořit jednu smečku, pokud s ní nebudete umět komunikovat tak, aby Vám věřila, pak bude stále ve stresu a tomu budou odpovídat i její vzorce chování - nejen doma o samotě, ale i venku. Pokud budete schopna splnit výše uvedené předpoklady, pak se fenečka postupně psychicky zklidní a čas bez Vás stráví v útlumu, odpočinkem a spánkem, místo stresu přijde psychické uvolnění a klid.

Jeden měsíc je v takových případech málo, ale zatím jste ani ten bohužel nijak nevyužila. Je zapotřebí, abyste ty následující začala aktivně aplikovat postupy, které jsem Vám vyjmenoval (bližší viz nejen Poradna, ale i další texty na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO). Zatím čas pracuje proti Vám a čím více ho promarníte, tím více se stávající stav bude prohlubovat. Dobrá zpráva ale je, že pokud prokážete potřebnou trpělivost, důslednost a schopnost se s fenkou "domluvit", pak se vše v horizontu několika týdnů srovná. A pokud budete chtít, můžete za mnou s fenečkou samozřejmě přijet a nechat si potřebné věci ukázat a naučit prakticky.

 

(21.2.2016)
Tazatel: Vojtěch Eliáš, Řetová
Plemeno psa:
slovenský čuvač
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Prosím Vás o radu ohledně mého 10měsíčního štěněte slovenského čuvače, jmenuje se Angie. Angie je bohužel velmi divoká při vítání pro ni známých lidí, dlouhou dobu na člověka skáče. Snažíme se s ní v klidu přivítat, uklidnit ji, ale i když si k ní dřepneme, začne po nás lézt a skákat. Takto vítá nejen po půldenním odloučení, ale i po hodině. Zkoušeli jsme ji dát na vodítko a těsně před každým skokem s vodítkem mírně škubnout společně s "nesmíš". Ale nezabralo to a my nevíme, jak se s tím vypořádat. Na druhou stranu z toaletky vedle hlavních dveří, na kterou ráda leze, a ze které je potom vyšší, na člověka při vítání neskáče. Také velmi často na člověka jen tak znenadání vyskočí, packami obejme jeho stehno a snaží se po něm "vyšplhat". Obecně se velmi často ohání spíše packami, než aby člověka nebo hračky kousala, jak to dělá většina psů. Občas si před člověka lehne, ale obrací se na záda a opět se ohání packami. Běžně se ale při ležení na zádech nechá drbat na bříšku a je tak schopná i usnout.
Druhým problémem je chování Angie k cizím lidem. Na každého cizího člověka jak doma, tak i na procházce vyjíždí, je vůči němu agresivní, ale zároveň si od něho drží odstup. Nepřiblíží se k někomu cizímu blíže jak na 2 metry, jen kolem něho běhá a štěká na něj.
Angie s námi bydlí v rodinném domě, spí na gauči vedle mé postele. Když nikdo není doma, zůstává sama v chodbě, jinak s námi tráví všechen čas. Pohybu má dostatek, jak z procházek, tak z pobývání na zahradě. S ostatními psy problém nemá, hraje si s nimi. Chtěl bych se Vás zeptat, jak bychom mohli Angie odnaučit skákání při vítání a obecně ohánění se packami, a zda je nějaké řešení, jak změnit její chování k cizím lidem. Předem mnohokrát děkuji za odpoveď.

Odpověď: Dobrý den:) Angie je teď ve věku psí puberty a samozřejmě zkouší, kde jsou mantinely její přirozené dominance a divočejší povahy slovenského čuvače. Bohužel pro ni žádné nejsou, respektive není v její "smečce" nikdo, kdo by byl schopen zkorigovat její chování v momentě, kdy začne dělat věci špatně. A to už se evidentně táhne od jejího raného štěněcího věku, protože už v té době je třeba stavět základní kameny spolupráce člověka a velkého pasteveckého psa...

Ony totiž všechny Vámi popisované problémy mají skutečně jednoho společného jmenovatele, jednu příčinu a tou je základní nezvládnutí hierarchické výchovy a vlastní pozice. Pastevci se rádi předvádějí a velmi rádi demnonstrují svoji velikost a sílu. A pokud to necháte odmala být a jen sledujete, jak se z malé roztomilé chlupaté kuličky stává nohatý výrostek a ještě později velký silný pes s vrozenou snahou samostatně řešit a rozhodovat situace, pak dochází přesně k tomu, co popisujete. Pastevec vedle sebe nemá srovnatelného parťáka, který by ho v případě potřeby usměrnil, od kterého by se učil a koho by byl ochoten v těchto rolích také akceptovat.

Přivítání Vás a jiných známých lidí je v pořádku, pokud jím Angie dává najevo radost a pozitivní emoce. Není v pořádku, pokud je nekontrolovatelné a Angie se až příliš rozjede. Zklidnění je zcela jednoduché (použití přrozeného dominantního signálu, žádné vodítko a škubání), ale nebude Vám fungovat, protože nemáte vybudovanou svoji pozici silného parťáka. Totéž při jejím "packování" - pastevci (nejenom puberťáci) rádi použivají svoje silné tlapky, rádi používají taktiku "lehnu si na záda a co se mnou teď uděláš" a opět není problém situaci vyřešit několika základními komunikačními signály (ne povely!) a taktickým myšlením (je pořád zapotřebí mít na paměti proporce pastevce, tam nepořídíte hrubou silou). Ale opět je třeba mít k tomu vybudovanou základnu už od malého štěněte co se týče fyzických a především psychických dispozic. Pokud si pastevec nebude myslet, že jste chytřejší, silnějši a rychlejší, pak vás vůbec nebude brát, pokud půjde o hierarchickou dominanci.

Slovenský čuvač je k cizím lidem přirozeně nedůvěřivý, má to v povaze a je to tak správně. Ale pozor - nesmí to v žádném případě sklouznout k samoúčelné agresivitě! A znovu jsme u Vašeho základního problému - Vy máte být ten, z koho v podobných situacích Angie přebírá postoj a podle koho koriguje svoje chování. Pastevec Vás upozorní, pokud se mu něco nelíbí, ale Vy musíte vyhodnotit situaci a správně se rozhodnout: řešíme versus neřešíme. Pokud řešíme, pastevec aktivně brání, pokud neřešíme, zůstává v klidu a jen má dotyčného bedlivě v merku. Samostatně se rozhodující a útočící pastevec, kterému je názor jeho majitele šumafuk, je neřízená střela a můžete se tak oba dostat do značných problémů...

Upřímně řečeno bych teď na Vašem místě přijal nabízenou pomoc a domluvil se se mnou na osobní pomoci. Na dálku vás dva dát do pořádku nelze, to určitě chápete a pokud za mnou s Angie přijedete, pomůžu i Vám. Rozhodnutí je na Vás, pokud budete chtít, zkontaktujte mě prosím telefonicky.

 

(21.2.2016)
Tazatel: Denisa Ignácová, Nové Lublice
Plemeno psa:
bernský salašnický pes
Pohlaví: fena
Stáří: cca 2 roky (nevím přesně, je adoptovaná)
Kastrace:
bohužel ano, dle příkazu adopční smlouvy
Dotaz: Dobrý den, dostal se ke mě Váš příspěvek o kastraci, bohužel pozdě.. V září jsme adoptovali fenku, jelikož jsme měli doma již psa, dle adopční smlouvy musel jeden z nich podstoupit kastraci, kdyby fenka měla šťěňátka, odebrali by nám ji.. V listopadu fenka šla na kastraci a od té doby nám utíká na procházky, pokaždé se vrátila a dnes nechtěla jít ani domů.. jakmile jsme ji dostali domů, koukala provinile, ale chtěla se mazlit.. Žádné tresty za utíkání nemá, jen ji vysvětluji, že tu je doma, tak kde se nám loudá... Pes se k ní nijak odtáhnutě nechová, zda naopak všímá si ji... Dle článku soudím, že mi nakázali úmyslně zmrzačit psa :( .. Ale nejsem první a bohužel ani poslední, strach z odebrání člena rodiny byl silnější :( ...  Bohužel je již pozdě, proto se chci zeptat, existuje něco, co by chování fenky dle utíkání mohlo zlepšit? :( Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nejprve k té adopční smlouvě - psal jsem to ve svém článku jasně: z právního hlediska je smlouva (resp. její část) neplatná, pokud obsahuje ustanovení odporující zákonům ČR. Což požadavek na kastraci s ohledem na znění souvisejících paragrafů Zákona na ochranu zvířat proti týrání naprosto jasně je. Problémem v těchto případech je bohužel chování lidí, kteří místo toho, aby za svého psího přítele zabojovali, jsou ve své hrůze z osobních problémů schopni svého pejska zmrzačit. Navíc ve Vašem případě jste měla situaci ulehčenou podmíněním nechtěných štěňat, což a/ je pouze otázkou zodpovědnosti majitele a uhlídáním kritických dnů hárání, což neni až takový problém, pokud se člověk trochu snaží a b/ z pohledu adopční smlouvy se opět jedná o vyhrožování, které je již za hranou zákona i zdravého rozumu. To, že jste fenku opravdu nechali vykastrovat jako pro Vás nejpohodlnější řešení, raději ani nebudu komentovat, pouze bych se opakoval. Uvést jako důvod strach z odebrání je opravdu jen čirý alibismus a ano, někteří lidé se zachovají stejně, ale jiní díky bohu ne a nesmyslné požadavky vedoucí k zmrazačení jejich psa/feny prostě neakceptují, pokud jim záleží víc na jejich pohodě a plnohodnotném životě. A ano, nakázali Vám úmyslně zmrzačit psa a Vy jste to bohužel i udělala...

Po kastraci trvá několik týdnů až měsíců, než se zbytkové hormony vyplaví, útěky Vaší fenky (pokud začaly bezprostředně  po kastraci) proto nesouvisejí primárně s kastrací (jejíž důsledky se začnou v plné míře projevovat teprve teď), ale s vaším vzájemným vztahem. Pokud k Vám fenka nemá důvěru (a jen tak mimochodem ona velmi dobře ví, co se s ní stalo a kdo je s tím spojený - psi tyhle věci instinktivně vycítí), pak od Vás bude samozřejmě utíkat. Na vztahu mezi člověkem a psem je zapotřebí pracovat, budovat ho, už jsem o tom napsal tolik textu, že opravdu nemá smysl se opakovat. Stejně u štěněte, které máte odmala, jako u pejska, kterého adoptujete ve dvou letech jeho věku - vztah se nevytvoří sám od sebe a dvouletá fenka, která není se svým domovem spokojena, bude hledat jinou alternativu. Váš pejsek se zatím o ni ještě zajímá, ale vzhledem k provedené kastraci to také už nebude trvat dlouho.

Existuje jediná věc, kterou můžete pro svoji fenku udělat, když už jste jí tak dobabrala život. Začít se jí skutečně věnovat - po psím, ne lidským vysvětlováním "že je tu doma a kde se toulá". Vytvořit jí se svym pejskem fungující smečku a fungující maják, který pro ni bude oporou v situacích, kdy jako neplnohodnotná fena bude sama ztracená. Vybudovat hierarchický vztah. Pokud to neuděláte, nic se nezmění, pokud to dokážete, uděláte v rámci zbývajících možností to nejlepší, co můžete. Máte k dispozici celé PSÍ STRÁNKY FALCO a informace zde zveřejněné (psí psychika, smečka, hierarchie, komunikace, vůdčí jedinec atd. atd.), můžete se na mne obrátit o praktickou pomoc. Bohužel, o plnohodnotný život jste fenečku už navždy připravila (zcela zbytečně!) a třebaže tím prvním viníkem je autor adopční smlouvy, druhým jste se stala Vy, přestože jste měla možnost volby a plné právo požadavek kastrace neakceptovat.

 

(21.2.2016)
Tazatel: Dominika Rokosová, Rakovník
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý večer. Chci se na vás obrátit z dotazem mé rok a půl staré fenky křížence. Vzala jsem si ji jako štěně z útulku. Jelikož jsem ji chtěla udělat hezky život asi v tom byla veliká lítost tak jsem ji v podstatě nechala dělat co sama uznala za vhodné. Byla to docela rebelka ale po přelomu roku se změnila a ke mně i k mě rodině a známým se chová opravdu dobře. Je to veliký mazel, ale co se týká nových lidí štěká na ně ale po pár mlskách si je připustí ...nedávno ale u mně doma byla paní na stříhání, ke stříhání ani nedošlo byla opravdu nepřístupná celkem i agresivní . pani mi řekla, že  kdyby neměla náhubek pokousala by ji..což si úplně připustit nechci ale stát se to může.. Do toho nás teď po roce čeká očkování a s toho jsem tedy docela vyděšená.... Co se týká ostatních psů, tak má asi velký strach a štěká nepříčetně a nepřestane dokud se úplně nevzdalíme. Poslední dobou už nechodime ani moc ven protože je to celkem náročné. Ublíženo ji nikdy nebylo ba naopak je to moje mimino :-) možná jsem ji moc rozmazlila a nemá ze mně žádný respekt ale jde mi spíš o to chování k ostatním okolnostem jako jsou cizí lidi a psi....

Odpověď: Dobrý den:) Opět to napíšu zcela otevřeně a bez diplomatických kliček, jak je mým zvykem - nezvládla jste základní hierarchickou výchovu a fenka ve Vás nevidí vůdčí osobnost, tedy bytost, která rozhoduje. Tíhu rozhodování v situacích "cizí člověk" nebo "cizí pes" nese na svých vlastních bedrech a protože ji nikdy nikdo nenaučil, jak tyto situace řešit (resp. že problémové situace řeší vždy vůdce smečky, který je s ní), tak zcela přirozeně jde do agresivní paniky z nejistoty a strachu. Neumí si sama poradit, nemá vedle sebe svůj "maják" a to, co se dnes děje, je bohužel zcela nevyhnutelným důsledkem chyb, které jste při její výchově udělala...

A opět nemohu doporučit nic jiného, než abyste mě i s fenečkou navštívila. Potřebujete se naučit věci od základu a to skutečně na dálku ani načtením teorie nelze. Rozhodnutí je na Vás, ale neodkládejte je, další promarněný čas jenom vše upevní a zhorší.

 

(21.2.2016)
Tazatel: Lucie Punčochářová, Karlovy Vary
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den jmenuji se Lucie Puncocharova, jsem z Karlových Varů, a máme stafordsirkeho teriera x husky s vlčákem kterému je 1 rok a je to pes.Máme takový problém s naším pejskem. Je teda ještě štěně, ale od malinka byl hrozně hyperaktivni. Neustále si honí ocas, když pejska vyzvete k hraní, nemá o to zájem a začne si ,,kouřit ,, přirození.Předem píší,ze žádný problém okolo partií nemá.. A takhle to jde pořád dokola. Dokáže to třeba celý den, i kdyz jsme s ním třeba třeba louce. Veterinář nám řekl, ze je to v pořádku..Nám se to moc v pořádku nezdá. Na ostatní psi, kteří jsou buď vlcaci, nebo borderkolie, na ty hned vyjíždí a začíná být agresivní. Na lidi skáče, a neuvědomuje si, ze uz není malé 4kilove miminko. Ma okolí 30kg. Na vodítku tahá, snažíme se dělat to, co nám paní na cvičáku řekla. Ale stále to nezabírá. Tak nevím zda je to vše normální, takhle se chovat psa jsem ještě nikdy neviděla. Prosím poraďte mi..Děkuji předem mockrát, uz jsme zoufalí.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to tu psal mnohokrát - nevybouřená psí energie se nezklidní "vyběháním"  a pohybem, ale především sociální komunikací a uspokojením psychických potřeb! Je zapotřebí se mladému psu (štěněti) věnovat smečkovým způsobem, tak jak to na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO píšu, máte zde k dispozici obrovské množství informací. Chce si to jen sednout a věnovat čas studiu základních principů psí psychiky a samozřejmě je poté také aktivně používat.

Mladý pes v tomto věku je psí puberťák, kterému se mimo jiné zvyšuje i hladina pohlavních hormonů. A stejně jako u člověka v podobné situaci (tj. sociální nekomunikace druhového okolí a neexistence fungujícího skupinového společenství) budou logicky jedním z jeho prvních stresových ventilů zaměření na pudové potřeby. Špatně je to, že nemá psychické vybití, nemá svoji smečku a už vůbec nemá nikoho, kdo by s ním fungoval jako vůdčí jedinec. To je zcela jasně vidět i na tom, že nezvládáte u 30kg mladého psa (ještě štěněte!) nejen jeho temperament, ale ani základní hierarchii a ovládání, nemluvě o tak základní věci, jakou je klidná chůze na vodítku. To jsou fakta a jako taková je prosím i berte.

Takže je nejvyšší čas začít s tím něco dělat a upřímně řečeno cvičák Vám s tím nepomůže, to už jste asi poznali sami. Pokud tedy budete chtít skutečnou pomoc, rád Vám ji nabídnu - stačí mi zavolat a domluvit se, kdy za mnou s pejskem přijedete. Rozhodnutí je pouze na Vás.

P.S. Prosím přečtěte si toto "Jazykové okénko" - žádná plemena "stafordšírský teriér" ani "vlčák" neexistují. Jsou to základní věci a je to tři týdny, co jsem na tyto věci upozorňoval...

 

(7.2.2016)
Tazatel: Věra Jelínková, Rumburk
Plemeno psa:
anatolský pastevecký pes (kangal)
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, chtěla bych Vás požádat o radu, jak na naši Aidu - Anatolského pasteveckého Kangala. Měli jsme před ní fenku Tibetské dogy, kterou jsme milovali, ale naši sousedé méně. Přes den odpočívala a při setmění začala hlídat a štěkat. Štěkala vždy dlouho a měli jsme tak problémy se sousedy, kteří na nás neustále posílali policii(i ve dne) a udávali nás na Městském úřadě. Proto jsme se začali zajímat o plemeno, které by tolik neštěkalo. Doporučené nám bylo plemeno Anatolského pasteveckého, který si svoji situaci umí vyhodnotit a nebude tolik štěkat. My však máme zkušenosti opačné.Večer začne běhat po zahradě a štěkat ve všech koutech.V noci k ní manžel třeba 3x za noc vstává, ale důvod jejího štěkání a pobíhání neshledává. Moc nás to stresuje s ohledem k těm sousedům. Aida je od prvního dne co jsme si ji přivezli, stále volně se pohybující po celé zahradě.Je hodně temperamentní,co ji přijde do cesty to zničí, trhá prádlo a další věci. To je také problém. A ještě jedna věc - když ji na vycházce pustíme na volno, už ji nedokážeme dostat zpět na vodítko, vždy běhá jen kolem,ale k nám nepřijde. Zachrání nás vždy jiný pejskař,k jehož psovi se Aida přidruží.Nesetkáme se však vždy s nadšením majitele.Děláme něco špatně? Na pamlsky moc nereaguje - mít je nemusí. Chtěli bychom mít z ní poslušného a nezkaženého  psa. Prosím o radu a pokud by bylo třeba, rádi k Vám přijedeme.

Odpověď: Dobrý den:) S každým psím plemenem je zapotřebí pracovat, každé štěně je zapotřebí učit a vychovávat. Pastevec se ve svých přirozených prostředích učí od staršího zkušeného psa i od svého lidského parťáka - jak v které situaci reagovat, co je podstatné a co nedůležité, co je ohrožující a co není zapotřebí řešit. A naprosto stejně je zapotřebí učit a vychovávat (nejen) pastevecké plemeno i v našich podmínkách. Protože pokud to jeho majitel neudělá, tak dochází přesně k tomu, co sama popisujete. Vaše fenka neměla šanci se nic naučit, protože se jí nikdo z vás v tomto ohledu nevěnoval a nevěnuje.

Aida nežije s vámi, žije na zahradě. Neučíte ji, nevychováváte, netvoříte smečku, nemá svůj přirozený vzor a důsledky toho všeho teď začínáte poznávat na vlastní kůźi. Bohužel Vás nepoučil ani život s tibetskou dogou, kde jste evidentně dělali stejné chyby...

Ptáte se - děláme něco špatně? Ano, děláte v tuto chvíli špatně vše, co se týče výchovy a vedení pasteveckého psa. Vaše fenka je v tuto dobu ještě pubertální štěně, psychicky nedospělá, ale křivka dospívání je u pastevců jiná a za pár měsíců zjistíte, že při vašem způsobu "spolupráce" se začne vůči vám vyhraňovat a odcizovat - už teď jsou tam jasné příznaky. Nezvládli jste (nevěnovali jste se jí) základní výchovu. Kangal není plyšák, kangal je velmi ostré nezávislé dominantní plemeno a špatně vychovaný kangal se stává velkým problémem i vůči vlastnímu majiteli, pokud začne žít, vyhodnocovat okolí a řešit situace sám za sebe. V okamžiku, kdy začne hlídat všechno proti všem, je zle. Pokud má hlídat a dávat vědět o vetřelci jen za určitých okolností, pak mu tuto zásadní informaci musí někdo dát. To se doteď nestalo.

Za další - je třeba rozlišovat meži psychicky nedospělým a dospělým psem. Štěně (nedospělý jedinec) se teprve učí, tedy pokud má od koho. Nelze od štěněte (kterým je i Vaše fenka) čekat odhad situace, zkušenosti a nadhled hotového dospělého psa.

Máte opravdu nejvyšší čas změnit svůj přístup, začít svoji fenku vychovávat a učit, stát se pro ni důležitými. I její chování na procházkách zcela jasně dokumentuje, že k vám vztah nemá, nejste pro ni autoritou ani smečkou. U plemene, které již v tomto věku má v sobě výraznou přirozenou nedůvěru vůči cizím, je to jasný signál hledání autority a smečky jinde. A chtít motivovat pastevce pamlsky už je opravdu nesmysl a doklad základní neznalosti povahových charakteristik plemene...

Napsal jsem vše zcela otevřeně tak, jaká je současná realita. Je třeba nazývat věci pravými jmény a v tomto konkrétním případě je příliš moc věcí špatně. Ale samozřejmě Vám velmi rád pomůžu, pokud o pomoc skutečně budete stát. Zkontaktujte mě prosím telefonicky, domluvíme potřebné náležitosti.

 

(24.1.2016)
Tazatel: Alexandra Tamchynová, Jeneč
Plemeno psa:
gordonsetr
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Chtěla bych se s Vámi poradit ohledně našeho Borga. Jako správný lovecký pes má vyvinutou potřebu běhat a neustále něco hledat. Před několika lety jsem s ním byla na loveckém "soustředění" vedeném myslivci, kde mi ho pochválili, jak má krásně široký záběr na poli, a že hledá pěkně systematicky. Bohužel se však dodneška nenaučil vystavovat, a proto jsem ho nikdy pro lovecké upotřebení nijak více nevedla - přeci jen je to hlavně náš kamarád a člen rodiny, myslivec nejsem a ani jsem neměla nějaké ambice ho uchovňovat.
Krásně široký záběr je sice velmi praktický na poli, při lovu, ovšem velmi nepraktický při běžném venčení. Když jsme doma nebo někde na návštěvě, je od nás Borg takřka neodlučitelný, dalo by se říci závisláček, prostě si hlídá svojí smečku. Venku je z něj však suverén s primárním zájmem běžet, vyhnat ptáčky z křoví, prohnat vrány nebo zajíce na poli apod., což už je problém.
Loni jsme kvůli mé práci přestěhovali kousek od letiště v Ruzyni, máme tu všude pole, ale je zde také dálnice na Karlovy Vary, která by pro běžného psa nebyla problém, ale obávám se, že je dost blízko pro Borga (v tomto ohledu jsme naštěstí ještě žádný problém neměli, ale stačí jeden bažant nebo zajíc a neštěstí bude na světě). Našim největším problémem je tedy poslušnost, která se bohužel snižuje s rostoucí vzdáleností od nás a s rostoucí únavou Borga. Zhruba do 50ti metrů je schopen přijít na zavolání na 90%, ale jak vzdálenost roste, tak přestává vnímat/poslouchat.
Ráda bych s ním chodila na výlety, s manželem jezdíme na kole a rádi jezdíme na Singl trek pod Smrkem, kde si myslím, že by se Borg mohl skvěle vyběhat a taky trochu mentálně vyblbnout, přeci jen jako setr potřebuje pohyb, který mu v žádném případě nechci upírat.
Chtěla bych Vás proto poprosit, zda-li byste nám mohl pomoci, aby si nás Borg více hlídal, držel se nás a neměl "potřebu" zmizet na protilehlý kopec při honbě za něčím zajímavým. Samozřejmě za Vámi s Gardýskem velmi rádi přijedeme :) Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Na pejscích je jedna z krásných věcí ta, že jsou velmi flexibilní a jejich vrozené schopnosti lze buď posilovat nebo naopak potlačovat tak, abychom si ze svého čtyřnohého kamaráda vychovali pejska takového, jakého chceme (potřebujeme) pro společný žívot mít. A čím dřív začneme, tím lépe. Pak i z psa loveckého dostaneme psa "normálního", tedy takového, který nebude mít venku za výhradní smysl života hledání stopy, vystavování nebo lov zajíců (jako partner západosibiřské lajky, kontaktního nezávislého lovce, dobře vím, jak se tato práce vyplatí a především "že to jde").

Naprosto rozumím tomu, že "široký záběr" loveckého psa není to pravé pro běžné denní spolužití a pohyb navolno, navíc v blízkosti provozních komunikací. Stačí opravdu málo a pes přepnutý do loveckého režimu se rychle dostane do neštěstí...

Rád Vám s Borgem pomůžu a naučím Vás s ním fungovat jinak k oboustranné spokojenosti, ale samozřejmě tu Vás i jeho potřebuji mít. Zkontaktujte mě prosím telefonicky, domluvíme potřebné podrobnosti.

 

(17.1.2016)
Tazatel: Martina Uxová, Plzeň
Plemeno psa:
labrador x ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím Vás o radu a Váš názor. Nejde mi odeslat Váš formulář na poradně tak píši zde. Vzali jsme si nedávno z útulku fenku asi 5 let stará křížence labradora a asi ohaře. Nekastrovaná. K lidem a dětem je neuvěřitelně hodná a naprosto oddaná a není s ní jediný problém. Je ale neuvěřitelně agresivní na všechny psy. Pokud vidí psa začne hrozně bafat, štěkat a být agresivní.  Pokud je pes na vodítku tak je hodně agresivní, ale když se k nám přiblížil pes bez vodítka byla to naprosto strašná, šílená reakce. Skákala na vodítku, trhala, zuřila opravdu jako bojový pes. Nebo když je tma a potká psa tak je to také stejná reakce. Nebo když pes běží směrem k ní A čím větší pes tím je víc agresivnější. Když pes stojí a nehýbe se je to trochu lepší. Když psa nevidí i když tam je nebo ji otočím směrem od psa je to lepší. A také následně hned po této situaci se vždy vyčůrá. Je to ze strachu? Je to obranná agresivita? Jak bych měla postupovat aby se agresivita aspoň zmírnila? Moc o ní nevíme jen, že žila dříve u nějakých asociálů a pak ji vyhodili na ulici kde dlouho žila a pak skončila v útulku. Jde to v tomto věku ještě změnit? Moc děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) I v dospělém psím věku lze změnit v podstatě cokoli, pokud na to jde člověk správně, netlačí na pilu a uvědomuje si, že některé věci budou běh na delší trať. To samé platí i pro Vaši fenku. Skutečné příčiny jejího chování ale nelze určit na dálku bez možnosti přímé práce s ní a správného vyhodnocení, kterému pak bude odpovídat i konkrétní další postup. Tato správně provedená diagnostická fáze je životně důležitá, protože pokud zvolíte špatný postup, pak stávající problém pouze výrazně zhoršíte - stejně tak v případě, pokud s ním nebudete dělat nic. Agresívní psí chování nemá vždy černobílé pozadí a zda je hlavní příčinou strach a nejistota nebo naopak dominance, to lze poznat pouze z osobně viděných (ne zprostředkovaných) signálů, řeči těla a dalších zpětných vazeb - v podobných případech je alespoň pro mne osobní kontakt nezbytný, pokud mám skutečně pomoci a ne si jen na dálku hodit mincí "panna/orel". To samé, tedy osobní kontakt, pak samozřejmě platí i pro moji následnou práci, kdy dávám věci do pořádku na straně pejska i jeho majitele...

Umím Vám i fence pomoci, ale jak jsem napsal, potřebuji vidět skutečné vzorce chování a poznat skutečné zdroje problému. Pokud tedy budete chtít, zkontaktujte mě prosím telefonicky, domluvíme potřebné náležitosti.

 

(10.1.2016)
Tazatel: Petra Štěpánková, Liberec
Plemeno psa:
labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych vás požádat o radu s naším štěnětem labradora (věk 4,5 m) Je to přátelský, milý pes, který se rychle učí. Během měsíce se u nás naučil všechny základní povely. Cvičení ho baví, především když je za to pamlsek. Jeho poslouchání mimo cvičení však nefunguje. Poslouchá jen mého přítele, který je na něj hodně přísný a tvrdý. Nikoho ostatního neposlechne. Před pár týdny začal odmlouvat. Kdykoliv mu něco zakážeme, začne štěkat, vrčet a vypadá, že by chtěl kousnout. Tohle štěkání mu vydrží i několik hodin. Jediné co pomůže je vystrčit ho pryč na hanbu. I tam ale trvá než se zklidní a ještě předtím udělá nějaký naschvál (buď loužičku nebo něco rozkouše). Pročetla jsem spoustu článků jak si získat u psa autoritu, co se smí a nesmí dělat, ale nic na něj nezabírá. Potřebuji aby poslouchal především mě a také zbytek rodiny, protože my s ním trávíme nejvíce času. Další problém je ten, že pořád všechno žere. Přesto že chodí venku na vodítku, vždy něco vyhrabe a když mu to chceme vzít, rychle to spolkne. Minule nám vyzvracel kaštan. Nevíme jak ho to odnaučit, aby nemusel chodit s náhubkem a mohl se i volně proběhnout aniž by ho to ohrožovalo. Předem moc děkuji za vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Mnohokrát už jsem v Poradně tyto věci vysvětloval. Čtyřapůlměsíční štěně se necvičí, ale vychovává. Uvědomte si, že jeho psychika je v tomto věku na úrovni předškolního dítěte - nemá ještě potřebnou schopnost soustředění, jeho vzorce chování v tomto věku v naprosté většině situací nevycházejí z rozumových analýz a zkušeností, ale z instinktivních reakcí a vrozených vzorců chování. A tyto skutečnosti je zapotřebí zohlednit jak ve výchově malého štěněte, tak ve vyhodnocování jeho chování a reakcí.

Lidé bohužel velmi tlačí na pilu. Sami žijí ve zrychleném tempu a stejně tak v těchto případech nahlížejí i na své psy - honem honem a v půlroce ať je z něj hotový pes. Je to nesmysl, stejně tak jako tvrdit, že štěně se v době mezi 3,5 a 4,5 měsícem věku naučilo (a především na ně spolehlivě reaguje!) všechny základní povely. Vezměte ho do reálného provozu navolno a velmi rychle poznáte, že tomu tak není.

Navíc už sama vidíte, že "povely" Vám jsou nanic, protože pejsek Vás nevidí (a v tomto konkrétním případě ani nemá šanci) jako autoritu. Proč? Protože ho jen cvičíte, místo toho, abyste jej prioritně vychovávala - včetně sebe sama, protože i být vůdčím jedincem se člověk musí naučit. Protože Vás právě z tohoto důvodu nebere, začíná Vám to dávat najevo - a to ještě zdaleka není v pubertě, pokud nezměníte přístup, budete za dva měsíce nešťastná a on taky. A pokud reagujete na jeho hierarchické testíky "vystrčením na hanbu", pak v jeho očích Vaše pozice klesla k nule...

Štěňata je zapotřebí především učit, ne je jen cvičit nebo si s nimi jenom hrát. A tím učením nemám na mysli povely a cviky poslušnosti, ale hierarchickou smečkovou komunikaci - tohle můžeš, tohle nesmíš, tohle tě zabije (a jen tak mimochodem - psa může zabít i třeba ten kaštan ve střevech). Ne "odnaučovat", ale "učit". Vnímáte ten rozdíl?

Stejně jako v jiných podobných případech, i Vy máte možnost využít mé osobní pomoci. Budete-li chtít, zkontaktujte mě prosím telefonicky a domluvíme se.

 

(3.1.2016)
Tazatel: Jana Franclíková, Jablonné v Podještědí
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: cca 8 let
Kastrace:
ano (pravděpodobně v 6-7 letech)
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, obracím se na Vás s prosbou o radu. Fenku jsme si vzali z útulku, odkud jsme dostali poměrně přesné informace o problémech, kterými trpí: je bojácná, nemá ráda muže a hluk. Fenka byla v útulku více než rok. Vilínek je u nás teď půl roku, takže jsme ji poznali trochu lépe. K dětem se chová vlídně. Nemůžeme říci, že nemá ráda muže - s pánem vychází v pohodě, je nedůvěřivá k cizím, každý hluk ji stresuje. U domu hlídá - štěká, pokud přijdou řemeslníci, štěká i na ně a je schopná kousnout. Pokud na ni ovšem takový cizí člověk upře pohled a promluví přímo, odskakuje dozadu, evidentně se bojí, ale nebrání jí to v tom, oběhnout budovu a pokusit se zaútočit zezadu.  Toto vše provádí, pokud jsme doma. Pokud odjedeme, zaleze si do boudy a spí, nevylézá, neštěká ani na pošťáka.
K nám se chová mile, je mazlivá, užívá si drbání a hlazení. Je poslušná, pokud se nesetká se stresujícím faktorem:
1. Cizí lidé potkaní na procházce - z klidné chůze na vodítku se stává zápas, začne "jančit", vysmekává se z obojku. (Víceméně totéž s velkými auty - to zvládáme o trochu lépe).
2. Strach z ran (podle mne má zkušenost se střelnou zbraní) - při výstřelu i v dáli zalézá do boudy, do domu, klepe se strachy, jektá zuby, sleduje oblohu, strop, lustry odkud evidentně očekává útok. V tomto stavu se nás bojí, má problém k nám přijít.
3. "Špatné probuzení" - někdy se probudí do výše popsaného stavu, v němž nám nevěří,  sleduje oblohu, strop, lustry odkud evidentně očekává útok, drží si odstup...
Neznáme celou historii jejího života, ale zřejmě nebyl takový, jaký bychom psům přáli. Reaguje negativně i na slabou větévku v ruce, na noviny, vyklepnutí žrádla z alobalového obalu... Neumí si o nic "říct" - nekňučí. Vůbec neuvažujeme o tom, že bychom se jí zbavili, jen bychom jí rádi pomohli zbavit se strachu, aby si to válení na kobercích a nahřívání zad, všechno to drbání, hlazení, mazlení, honění koček a míčků a vyhřívání na sluníčku mohla užívat naplno. Nemám žádné zkušenosti s týranými psy a tak nevím, zda je naše přání v jejím věku možné. Je to ale tak vlídný a milý psík! Můžete jí, prosím, pomoci?

Odpověď: Dobrý den:) Ano, samozřejmě velmi rád pomůžu fenečce i Vám. Panika fenky v popisovaných situacích je přirozeným důsledkem několika základních faktorů - zažitých zkušeností z její minulosti, které negativně ovlivnily její psychiku a vnímání okolí, neexistujícího "majáku" (vůdce smečky a smečka jako taková) v její současnosti, chybného přístupu z Vaší strany (každý pes potřebuje vůdce a učitele, ne chůvu - potřebuje sociální kontakt se svojí "smečkou", ne boudu) a bohužel v neposlední řadě i kastrace, provedené zřejmě již v útulku...

Pokud jste trochu prostudovala moji Poradnu, určitě víte, že Vám určitě pomohu, ale je zapotřebí, abyste za mnou i s  fenkou přijela - pomoci na dálku v podobných případech skutečně možné není, potřebuji pracovat s fenkou kontaktně. Pokud tedy budete chtít, zkontaktujte mě prosím co nejdříve telefonicky, domluvíme potřebné podrobnosti.

 

(13.12.2015)
Tazatel: Ivana Kelymanová, Poděbrady
Plemeno psa:
---
Pohlaví: ---
Stáří: ---
Kastrace:
---
Dotaz: Vážený pane Dostále, můj dotaz nebude o výchově ani výcviku psa ale spíš by mě zajímal Váš názor a postoj ke smrti psího partáka. Vím, že jste tuto situaci již zažil a doufám, že ve Vás nevyvolám smutné vzpomínky. O svého parťáka (sedmiletého Rh. ridgebacka) jsem přišla tragicky před týdnem. Moji blízcí mi radí pořídit si do měsíce nové štěně a tím zmírnit bolest..je pravda že už jsem nad tím i přemýšlela protože život bez zrzka si nedokážu představit a možná to dopadne tak že po novém roce přibude člen rodiny ale stále nad tím přemýšlím a mám trochu černé svědomí jako bych mého Dexe tak trochu zrazovala...i když vím, že by mě nerad viděl smutnou... Je mi jasné, že každý se s tím vyrovnává po svém a je to hodně individuální ale jak je podle Vás nejlepší tuto ztrátu zvládnout? Po jaké době jste Vy sám uznal, že je vhodný čas na dalšího pejska? Co bylo tím Vaším  "znamením" ? Děkuji za Váš názor a posílám pohlazení Vašemu Gardovi.

Odpověď: Je mi velmi líto odchodu Vašeho pejska... shodou okolností to právě tento týden je už sedm let, co mi odešel můj milovaný Dineček. A stejně jako v případě mého druhého pejska, Šedýska, je to něco, co nikdy nepřestane bolet. Čas a život s novým psím parťákem smutek otupí, ale nikdy nesmaže - aspoň sám za sebe mohu s čistým svědomím říci, že neuběhne jeden jediný den, abych si na oba svoje pejsky nevzpomněl. A věřím, že takto to má hodně lidí, pokud z jejich života odešel pejsek, se kterým k sobě měli opravdu velmi blízko - v srdci navždy zůstane jizva, kterou nezacelí ani čas, ani jiný psí kamarád...

Každý náš pejsek nám věnuje celý svůj život, kdežto my s ním prožijeme pouze část života svého. A když odejde do psího nebe, nechá nám tu navždy část své duše a své osobnosti - a stejně tak si část naší duše a naší osobnosti navždy odnese s sebou. Tak to vnímám, s tím žiju a takový je můj postoj ke smrti psího parťáka...

Máte pravdu v tom, že každý prožívá odchod svého pejska jinak a jinak se s ním vyrovnává. Jsou lidé, kteří potřebují nového psího parťáka vedle sebe co nejrychleji, jiní potřebují dlouhý čas na to, aby byli schopni svůj vztah přenést na jiného pejska. Je to ryze individuální záležitost a každý to máme nastavené jinak, záleží hodně na našich osobních životech a prostředí, ve kterém žijeme.

Po čtyřech letech od odchodu Šedýska už dnes o pár věcech mohu mluvit. Byl to pro mne jeden z nejhorších životních momentů. Čas, kdy jsem se vracel do prázdného bytu, ve kterém mě nikdo nečekal, neslyšel jsem spokojené psí oddychování a necítil ten nenahraditelný dotyk psího čumáčku a psího jazyka před usnutím, po probuzení nebo každou chvíli během dne. Čas, kdy jsem v tichu noci slyšel posouvání psí misky v kuchyni, ač tam žádná nebyla a našlapování psích tlapek, které existovaly jenom v mé hlavě. Čas, který si lidské bytosti, které jsem považoval za blízké, vybraly ke své zradě a opuštění a čas, kdy mi cizí a často do té doby mně neznámí lidé napsali nebo zavolali, aby mi vyjádřili podporu. Čas, kdy se jiní lidé snažili mě veřejně odepsat, protože "už nemá toho psa" - čas, kdy mi byli další lidští ubožáci schopni napsat, jak je dobře, že Šedýsek umřel a jak mi to přejí...

Věděl jsem, že mohu žít bez člověka, ale ne bez pejska. Věděl jsem, že musím a chci pokračovat dál v tom, co dělám, právě proto mi byl dán dar komunikace se psy a možnost pomoci jim i jejich majitelům a jakkoli mě Šedýskův odchod rozsekal na kusy, jediná bytost, která mě požene v mém životě a práci dál, je bytost psí. Věděl jsem, že s Šedýskem neodešlo nic z toho, co umím a co je můj smysl života. A věděl jsem i to, jaké plemeno bude můj další pejsek. A protože to všechno tak i mělo být, Gardýsek už na mě čekal...

A on byl přesně takové štěně, jaké jsem v té době měl dostat do ruky - štěně s obrovskou psí energií a sebejistotou, které člověka vytáhne z psychického dna a smutku. A tehdy i dnes stále vnímám Dinečka s Šedýskem, jak se kdysi ze psího nebe shovívavě dívali na malou pyrenejskou kuličku a dnes se dívají s pýchou a radostí na svého hrdého psího nástupce, mého krásného psího parťáka a ve své nekonečné psí moudrosti vědí, že přesně takhle to mělo a muselo být...

Někdy je to znamení, někdy osudový pejsek, který člověku vkročí do cesty. A někdy je to poznání o nemožnosti další existence bez psího parťáka. Jediná jistota je, že vždy dostanete ne pejska, kterého si přejete, ale pejska, kterého v dané životní etapě potřebujete. Tohle mě život se psy naučil a potvrdil mi to v dlouhé řadě jiných lidskopsích osudů. Proto, pokud je teď Váš vlastní život bez pejska smutný a neúplný, nebraňte se tomu, opět ho dát do pořádku. Nezradíte tím Dexe, ale dáte další psí bytosti šanci prožít hezký a smysluplný život. Nemějte z toho špatné svědomí - ale mějte prosím na paměti, že Váš nový psí přítel bude úplně jiný než Dex, nesmíte spadnout do pasti porovnávání dvou nezávislých psích osobností. Proto také často lidem v podobné situaci doporučuji jít do úplně jiného plemene než byl jejich předešlý pejsek...

Pohlazení Gardýskovi jsem rád vyřídil, oba děkujeme - a budu moc doufat, že Vám tato moje odpověď aspoň trochu pomůže v rozhodování a pohledu na odchod jednoho a příchod druhého pejska.

 

(29.11.2015)
Tazatel: Pavla Čermáková, Most
Plemeno psa:
ruský chrt (barzoj)
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky a 3 měsíce
Kastrace:
ano (ve věku 1 rok a 3 měsíce)
Dotaz: Dobrý den, vcelku nemám žádný závažný problém nebo starost, přesto po pročítání vašich stránek, které jsem náhodou objevila, by mne zajímal váš názor i případná rada, za kterou předem děkuji. Ginger( jméno fenky) od mala celkově nemá ani 50% přivoláni. I přesto, že jsme postupovali podle rad a doporučení (učit na stopovačce, schovávat se, běžet opačnýn směrem), Ginger to nikdy moc "nebralo". V jejím roce se to trochu upravilo, chodíme na vodítku a pouštíme jen na skutečně odlehlých místech, aby měla možnost proběhnout se. Od štěněte do svého cca roku demolovala byt a to doslova. Přisli jsme o noční stolky, matraci, postel i obrazy. To vše se postupně uklidnilo, je to náš mazlíček. Když chce, lehne si k nám, ale raději okupuje všechny pohovky co doma máme a stěhuje se z jedné na druhou. Co nám nyní dělá starosti je, že nám v posledním týdnu třikrát utekla. Vždy alespoň nějaké přivolání měla nebo se max po 10 minutách vynořila ze křoví, ale nyní jsme ji hledali tři hodiny s pomocí policie. Jak dál prosím postupovat? Děkuji Odesláno z iPadu

Odpověď: Dobrý den:) Nemůžete od chrta čekat chování vydrilovaného německého ovčáka. Je zapotřebí si uvědomit, že chrti mají svoje specifické vzorce chování, jsou to geneticky předurčení samostatní lovci, ne ovčáci čekající na to, kam je člověk pošle, co jim přikáže nebo kdy je přivolá.

Navíc se teď začne úspěšně tlouct chrtí genetika a následky kastrace Vaší fenky. Díky Vašemu špatnému rozhodnutí, kdy jste nechala provést kastraci (dokonce ještě ve štěněcím věku!), Ginger nikdy psychicky nedospěje, zůstane věčným štěnětem. To má samozřejmě za následek mimo jiné i podstatně zvýšené nepředvídatelné chování, zvýšenou nejistotu a větší sklon k panickému chování v případě zátěžové situace. To všechno jsou rozbušky, které ve chvíli, kdy bude fenka odkázána na sebe a na svoje vlastní rozhodnutí, budou silně ovlivňovat její jednání a mohou způsobit velký problém - psychicky dospělý pes jedná daleko rozvážněji a na základě analýzy problému, pes psychicky nedospělý (tedy i kastrát) jedná pudově, impulzívně a velmi často zkratově. Výsledkem toho všeho pak bývá i skutečnost, zda se fenka/pes vrací ke svému majiteli (smečce) nebo zpanikaří a zoufalý majitel vyvěšuje letáky a alarmuje "psí detektivy"...

Tento uměle vytvořený problém teprve dosáhne své plné síly v budoucích měsících. Bohužel, základ byl položen již v raném věku Vaší fenečky, kdy nebyla zohledněna povahová specifika jejího plemene - silný lovecký instinkt, nezávislost na člověku a vysoká rozhodovací samostatnost. Chrti se neučí vazbě na svého člověka schováváním nebo úprkem opačným směrem, i práce se stopovačkou má svoje pravidla, jiná, než jaká majitele psů učí cvičitelé. Barzoj má také vysoké psychické nároky, demolování Vašenho bytu bohužel opět dokladuje, že psychické potřeby Vaší fenky uspokojeny nebyly.

Přirozená nezávislost Ginger bude s časem postupně sílit, ve spojení s dosavadní výchovou a  následky kastrace na její psychiku (nenastoupí korekční mechanismy dospělého psa) velmi brzy zjistíte, že závažný problém a starost máte. Pokud ji budete v této fázi pouštět navolno, bude jen otázkou času, kdy už se jednoho dne nevrátí - bohužel, pro tento scénář se předpoklady budou zvyšovat. Kromě důrazného doporučení používat vodítko/stopovačku jako nezbytnou pojistku Vám mohu nabídnout jediné, co má smysl - domluvit se se mnou a naučit se s Ginger komunikovat tak, jak ona sama očekává na základě svých přirozených psychických potřeb.

Ruský chrt (barzoj) je nádherné plemeno, ale je hrdé, nezávislé na člověku a potřebuje specifický přístup - rozhodně to není "poslouchací pes" na základě povelů. O tom méně jedinec, jehož psychický vývoj byl zastaven na úrovní pubertálního štěněte. Pokud budete chtít, pomůžu Ginger i Vám, rozhodnout se ale musíte Vy sama...

 

  (29.11.2015)
Tazatel: Lucie Marešová, Praha
Plemeno psa:
borderteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 9 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, objevila jsem Vaší poradnu a přečetla téměř všechny články a rozhodla jsem se obrátit na Vás i se svým dotazem. Pořídili jsme si štěňátko bordíka a jelikož je to naše první, chtěla bych se ujistit zda uvažuji správně či ne. Jedná se mi zejména o zvykání pejska na samotu. Pejska máme doma 14 dní, byla jsem s ním doma, aby si zvykl a postupně každý den jsem ho zvykala na mou krátkou nepřítomnost. Nejsem si však jistá, zda je vhodné nechat pejska osamotě již třeba 6 hodin, nebo v případě, že mám tu možnost dát ho na částečnou dobu třeba pohlídat, zda by to pro něho bylo přijatelnější. Z různých zdrojů slyším, že to hlídání občas nesou pejsci s větším vztekem. Ráda bych tedy slyšela Váš názor - zda nechat pejska spíše samotného nebo dát pohlídat. Předem Vám děkuji za Vaše rady :).

Odpověď: Dobrý den:) Dvou až tříměsíční štěně rozhodně ještě nezvládne šest hodin samoty. Ideální by bylo tuto dobu rozpůlit (stačí půl hodiny na základní vyvenčení a proběhnutí plus sociální komunikaci), samozřejmě s tím, že štěně budete průběžně na pár hodin samoty zvykat - tak, jak jsem to zde už vícekrát popsal, tedy postupně se prodlužující intervaly s klidnými odchody, příchody a stejnými rituály.

Že by "hlídání" nesla štěňata s větším vztekem(?), jak píšete, je nesmysl - to slovo "vztek" tam nemá absolutně co dělat, pokud ho ale nahradíme výrazem "stres", pak se dostáváme k častému problému - zdaleka ne každý "hlídač" nebo "chůva" jsou pro štěně ty pravé osoby, navíc se často ani nedozvíte, co se vůbec stalo, pokud se štěně najednou začne po takové hlídací směně chovat jinak.

Jednoznačně nejlepší je vychovat svoje štěně sám, tedy včetně postupného zvykání na to, že určitou část dne je samo. Pokud to jeho majitel zvládne (samozřejmě s plným respektováním toho, na co v dané fázi věku štěně psychicky má), pak velmi brzy začne štěně tuto dobu vyplňovat spánkem, odpočinkem a všeobecným útlumem. Pokud majitel tlačí na pilu, dostane své štěně do stresu a je zle.

Šest hodin je v tomto věku ještě moc. Pokud byste měla možnost se na hodinku uvolnit z práce (jednalo by se tak o 2-3 měsíce), pak by to bylo ideální. Pokud by Vás na půlhodinku denně zastoupil někdo skutečně důvěryhodný, pak i toto je akceptovatelné, i když už ne ideální. Musíte se rozhodnout sama, snad Vám v tom můj výše uvedený rozbor bude nápomocen.

 

  (29.11.2015)
Tazatel: Tomáš Roček, Praha
Plemeno psa:
rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 9 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, jsme již objednáni na Váš individuální výcvikový kurz, na který se velice těšíme. Nicméně bych měl na Vás jeden dotaz: Náš malý Kryšpín při krmení neuvěřitelně své jídlo hltá. Dáváme mu 4x denně dávku dle doporučení, kterou on zpracuje za zhruba 3 vteřiny :). Je možné ho to nějak odnaučit? Našel jsem na internetu nějaké zpomalovací misky. Máte s tím nějaké zkušenosti, případně doporučil by jste nám je? Předem děkuji za odpověď a přeji hezký den

Odpověď: Dobrý den, nebojte se:) Temperamentní štěňata toto dělají, s postupujícím časem se přijímání potravy zpomalí (jakmile se dokončí přezubení a pes začne místo hltání kousat), i tak ale některým psům zůstane rychlé zpracování potravy i v dospělosti (dobrmani nebo ridgebackové bývají častými případy). Prostě to takto mají, není to nic, co je zapotřebí odnaučovat, jen si na tom výrobci zbytečností zase mastí kapsy. Jsou psi, kteří baští s největší rozvahou odmala nebo od určitého věku, dávají si načas a nad každým soustem přemýšlejí. No a jiní to zase do sebe naládují stylem "oni mi to určitě sežerou, musím být rychlejší"... Takže nebojte, buďte v klidu a rádi, že Kryšpínovi chutná - pohlaďte ho za mne a budu se také těšit:)

 

  (29.11.2015)
Tazatel: Tereza Trusková, Klatovy
Plemeno psa:
jack russell teriér/jack russell teriér
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 8 měsíců/8 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych Vás touto formou požádala o radu. Pro upřesnění: mé dvě fenky - Ruby (8 let) a Róza (8 měsíců) jsou v příbuzenském vztahu - babička a vnučka. Obě JRT, nekastrované. Trápí mě dvě věci týkající se mladší fenky - Róza
1) VYMĚŠOVÁNÍ - i přes velmi časté venčení a vycházky stále vyměšuje i doma. Z jejího chování jsem zmatená. Obě fenky se mnou sdílejí lože a v době mé nepřítomnosti jsou ve svých pelíšcích. Jakmile se nacházím ve svém pokoji, kde jsme samozřejmě pohromadě často se stává, že Rozárka se nahodile vyčůrá na postel, či koberec a její specifickou záležitostí je příležitostné kálení pod postelí. Je faktem, že v době učení se, že vyměšování se provádí venku jsem nakonec byla situací dohnána k aplikaci savých podložek. Bylo to dáno tím, že bydlíme ve 3. patře, bez výtahu. A svého času - 3., 4. a 5. měsíc jsem nabývala dojmu, že Rozárka nadměrně často vyměšuje - co hodina, to loužička. Absolutně jsem přestávala stíhat vybíhat ven. Bez podložek ale bohužel čůrala kdekoliv po pokoji. V době, kdy nejsem doma Róza "vydrží" - většinou už ano. Ale nejvíce mě rozčiluje ten pokoj, který ve mě asociuje psí WC a pak asi to, že nevím, co s tím. S Ruby jsem tyto situace nezažila - pochopila, že potřeba se vykonává venku. Také jí to chvilku trvalo, ale asi tak do 4. měsíce. Poté už byla spolehlivá a sama se naučila kvíknout, že zkrátka chce. Celá tato situace je dost vleklá a zdlouhavá a já pořádně nevím, jaké informace potřebujete znát, abyste mi dokázal adekvátně poradit.
V bodech - starší fenka Ruby vyměšování zvládá bravurně, dříve potřebu i hlásila. S příchodem Rozárky hlásit přestala, ale na rozdíl od ní někdy "řekne", že potřebuje ven. Působí to na mě dojmem, že Rozárka chápe, že se vyměšuje venku, ale zároveň jí nepřijde zvláštní vykonat potřebu doma. Myslím, že přečůrává ostatní pachy. Příklad - vyčistím, či vyperu ložní prádlo (s minimem pracího prášku) a záhy se objeví nová značka. Každopádně - podložku zanechávám a Rozárku stále hlídám. Bez nehod jsme, jestliže se Róza nenachází v této místnosti. Což ale omezuje mě, protože jsem zvyklá mít průchozí být - s otevřenými dveřmi. Za vykonané potřeby jsem ji vždy slovně pokárala, pokud jsem ji přistihla. Pokud ji nepřistihnu - chovám se neutrálně a pokud možno v její nepřítomnosti nadílku uklidím. Někdy takřka ze zoufalství jsem ji čapla za krkem a pokárala, ale bylo mi z toho na nic a zjistila jsem, že to "zafungovalo" jen chvilku. Své holky fyzicky netrestám. A pokud jsem se k tomuto musela snížit bylo to v takové situaci, kdy jsem nevěděla, jak si počínat. Můj názor na celou situaci - Róza často pije = často čůrá, miluje pozornost = nejspíš si ji vynutí i negativně, značkuje? Ale neumím si vysvětlit to kálení pod postelí.
2) ŠTĚKOT - Kromě tohoto kolotoče mě trápí ještě jedna záležitost, která je dost podobná té předchozí. Tu a tam vyštěkává - loudí = štěkne, chce z místnosti do jiné = štěkne + pakliže jde někdo domů, např. v noci = spustí štěkot a to se někdy přidá i Ruby. Můj dojem - chce si získat pozornost, nebo hlásí, že se něco děje. Poslední varianta - napadá mě - nadbytek energie.
Obojí mě opravdu trápí, protože jsem přesvědčená o tom, že mám dvě skvělé a inteligentní fenky akorát v tomto případě si vzájemně nedokážeme vysvětlit, co od sebe navzájem vyžadujeme.
Pro upřesnění - Ruby je svými vlastnostmi a charakterem velmi odlišná, ale také s ní mám spojeno několik věcí, které se snažím několik let řešit, ale bohužel nic nezafungovalo. Problém se týká - návštěvy veteriny a přeprava v jakémkoliv dopr. prostředku. S obojím máme potíže od jeho jejího psího dětství - projevuje se to hysterickým kvičením, naříkáním, vyštěkáváním, pokud možno, tak i útěky a velmi aktivním olizováním (většinou) mého obličeje. Využila jsem všemožných rad a instrukcí, aby se situace změnila a Ruby nebyla traumatizována, ale bohužel nic nezafungovalo.
Já vím, že je velmi těžké teď nějak radit, když máte na jednu stranu jen malou část informací. Ale pokud je to možné, ráda bych to s Vámi probrala alespoň telefonicky. Již dříve mě napadlo Vás navštívit, ale s Ruby jsem si to netroufla, protože pro ní je boj přetrpět i 10 min. v MHD. Nyní bych velmi ráda dořešila Rozárku, která je jinak naprostý živel a nic jí nevadí. Nerada bych udělala nějakou chybu, kterou bych pak mohla stěží napravit. Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Vezměme to postupně. Aplikace savých podložek přináší daleko víc problémů a následných zlozvyků než prosté uklizení v případě, kdy se nezadaří vystihnout ten správný moment a dojít ven. Vychoval jsem postupně tři štěňata (všechno psy, kteří obecně mívají větší problém s čistotou než fenky) v panelákovém bytě ve více než dvojnásobném počtu pater než Vy, bez savých podložek a podobných výmyslů. Řekl bych, že tedy vím, jake to je a také vím, že se sice pár měsíců nauklidíte trochu víc, ale při správném přístupu (bez scén a stresu) máte ve věku Vaší mladší fenky již klid.

Pokud tomu tak není, je za znečišťováním, které popisujete, vždy psychický problém. Tím je stres (už jsem to v Poradně mnohokrát popisoval) a pes takovým způsobem vždy dává najevo, že z jeho pohledu je něco velmi špatně.

Dobrou zpětnou vazbou je chování Vaší starší fenky. Problémy, které má ona, nasvědčují jednoznačně skutečnosti, že ve Vás necítí hierarchickou oporu. Píšete, že její problémy máte již od jejího štěněcího věku a pokud jste za více než sedm let nedokázala její stres odstranit, pak to mnohé prozrazuje.

A tím se dostávám k jádru problému Vaší mladší fenky. Každé štěně potřebuje ve svém raném věku především vzorové příklady chování. Instinktivně je bere ze svého bezprostředního okolí - ty dobré i ty špatné. A Róza se dostala k fence, která sama má velký problém s nejistotou, sebevědomím a tyto signály Róza z Ruby samozřejmě spolehlivě vnímá. Stejně tak vnímá i Vaši hierarchickou pozici, která není vůdčí (opět odkazuji na Rubyinu zpětnou vazbu), ale je na pozici chůvy. A každé štěně toho silného vůdčího jedince nezbytně potřebuje, ať už v podobě psí nebo lidské...

Logickým a přirozeným důsledkem pak je, že se Róza jako štěně bez smečkové opory dostala do stresového stavu. Znečišťování je pak, jak už jsem psal, přirozený stresový projev. Její štěkání není nadbytek energie, jak se mylně domníváte, ale snaha o komunikaci - otázky, na které bohužel nemá od koho dostat odpověď.

Róza je jiná než Ruby, bude dominantnějšího založení, ale o to více potřebuje vedle sebe jako štěně někoho, kdo pro ni bude autoritou a učitelem. V této chvíli to není ani Ruby, která má dost práce sama se sebou, ani Vy. A to je pravá příčina jejího chování.

Samozřejmě mi můžete zavolat, ale na rovinu říkám, že jediné, co Vám a Vašim fenečkám pomůže, je pouze osobní konzultace a pomoc. Rozhodnutí je opět jenom na Vás, na dálku Vám již z principu věci pomoci nemůžu, osobně ano.

 

(22.11.2015)
Tazatel: Nikol Šaňková, Ostrava
Plemeno psa:
čivava
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme problém, který mě opravdu moc trápí. Náš pes je venčen cca 4-5x denně. Poslední venčení je vždy večer, než jdeme spát. A náš pejsek se v noci vzbudí a vesele si čůrá po bytě kde se mu zachce a jde zase spát. Je to opravdu nepříjemné už jen proto, že ráno vytírám louže a ničí nám takto nábytek. V noci, když spíme, tak to prostě nemáme jak ovlivnit...

Odpověď: Dobrý den:) Možných příčin může být samozřejmě víc - od zdravotních přes výchovné (hierarchické) až po psychické. Zdravotní vyloučíte vyšetřením na veterině, k ostatním dvěma jste mi bohužel nedala žádné potřebné informace - například kdy toto chování začalo, jaký je režim dne Vašeho pejska, jakým způsobem spolu komunikujete, jestli pejsek skutečně čůrá nebo zda značkuje, jaký je pitný režim (pokud pije extrémně hodně, může to být příznak cukrovky) atd. To jsou skutečně důležité údaje a bez nich mohu pouze vyjmenovat možné příčiny...

K těm samozřejmě patří i psychika Vašeho pejska - pokud bude rozhozená špatným prostředím, komunikací nebo přístupem, pokud je pes ve stresu, pak je podobné psí chování jedním z jednoznačných signálů. Ovšem jak už jsem napsal, nemám od Vás k dispozici žádné bližší údaje - je to totéž, jako když napíšete doktorovi, že Vaše dítě má teplotu. Bez dalších symptomů také není při nejlepší vůli schopen určit diagnózu. Nicméně lze říci, že chování Vašeho pejska má jednoznačně jednu z výše uvedených příčin.

 

(22.11.2015)
Tazatel: Gabriela Herzová, Batelov
Plemeno psa:
labrador x čaučau
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den dnes když jsem přišla domů mi mamka oznamila že je naše fenka zalezlá pod králíkárnou a nechce vylezt na nikoho nereagovala ani na mého otce kterej je největší páníček a nejvíc se o ní stará když jí hodily kousek rohlíku vylezla a snědla ho až poté co všichni odešly vylezla až když jsem přišla já a řekla že pujdem ven na žádnou jinou větu nechtěla vylézt,nevylezla ani když větu pujdem ven řekl pániček pouze na mě zareagovala což mi příde také trochu zvláštní nikdy mě neposlouchala tak jako mého tatku, pote jsme dvorek na němž je její bydlení i králíkarna kde si udělala noru zavřely aby to opět neudělala chtěla se tam vrátit a pořád tam koukala, vzaly jsme jí do dílny kde přečkává zimní noc pokažde a skontrolovaly jí  cecíky měla je trochu nateklé a teklo jí mlíko tak jsme šly skontrolovat pod králíkárnu její noru jestly nahodou neporodila malí ale po kontrole nory jsme nic nenašly ani nezačly jné náznaky těhotenství mohl/a by jste mi prosím poradit co se sní děje , mám o ní celkem strach.

Odpověď: Dobrý den. Zodpovídám každý dotaz, který mi přijde, ale některé se (což je i tento případ) bohužel poněkud hůře dekódují - ať už z hlediska formy nebo obsahu...

Nicméně udělám, co budu moci, na základě toho, co je z Vašeho dotazu patrné. Zeptám se teď zcela jednoduše - napadlo někoho vzít fenku k veterináři a zjistit její skutečný stav? Chápu, že ve Vašem případě nepoznáte ani příznaky zabřeznutí/gravidity (což je dlouhodobější stav a předpokládá těsnější soužití s fenkou než je u Vás), ale každý trochu vybavený veterinář by Vám měl být schopen jednoznačně sdělit, zda fenka čeká štěňata (v konečném stádiu i prostým pohmatem) nebo zda už není dokonce po porodu. Pokud si, jak píšete, pod vaší králíkárnou skutečně udělala noru, pak se může jednat o přípravu k porodu.

Další variantou je falešná březost (ta přichází zhruba měsíc po hárání - pro Vaši informaci, březost trvá cca 62 dní, tedy dvojnásobek, takže pokud tušíte, kdy fenka hárala, lze i z tohoto leccos odvodit) a může se projevit jedním nebo více příznaky - nateklé cecíky, tvorba mléka, příprava místa k "porodu". A samozřejmě stejně jako v předešlém případě především změnou chování.

Bohužel, pokud Vaše fenka "bydlí" na dvorku a nocuje v dílně, pak není divu, že o jejím stavu a změnách chování nemáte v podstatě žádný přehled - a to ani ve fázi možné gravidity. Je to hodně smutné. Prosím Vás, abyste fenečku vzala co nejdříve na veterinu a nechala ji vyšetřit. Pokud jsou Vámi popisované příznaky reálné, pak se jedná s velkou pravděpodobností (pokud vyloučím hormonální poruchu) o jednu z výše uvedených možností (před/poporodní stav nebo falešná březost). Víc takto na dálku diagnostikovat nelze.

 

(15.11.2015)
Tazatel: Zuzana Mináriková, Pezinok (Slovensko)
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den! Mame v byte 6-rocneho krizenca Jack Russel teriera. Je velmi teritorialny: vrci na ludi, ked sa priblizia k jeho miske, k jeho pelechu, ku kobercu, ktory si privlastnil u mojich rodicov, atd. Vrci aj na mojho muza... S iynmi psami nevychadza dobre, je agresivny na vsetkych dospelych psov bez ohladu na ich velkost. Cvicak sme absolvovali - tam presne vedel, co sa od neho ocakava a robil presne to, co mal robit, lenze mimo cvicak sa sprava stale teritorialne a agresivne. Cakame babatko a tak mam obavy z toho ako to bude vyzerat, ci nebude agresivny hlavne, ked sa z babatka stane "stvornozkac". Myslite si, ze by pomohla v jeho veku kastracia? Co navrhujete? Dakujem za odpoved!!!

Odpověď: Dobrý den... Nazývejme věci pravými jmény: Váš problém není primárně "teritorialita" Vašeho pejska, ta je pouze logickým a navíc ne tím nejhorším důsledkem zásadního nezvládnutí jeho výchovy a hierarchické pozice z Vaší strany. K tomu se přidává jeho dlouhodobý stres, který je opět dán neuspokojením základních geneticky vrozených psychických potřeb každého psa - tedy existence fungující (v tomto případě lidskopsí) smečky a fungujícího (v tomto případě lidského) vůdčího jedince. Chování Vašeho pejska pak nemůže být za těchto pro něj tak špatných okolností jiné, než je...

Mnohokrát jsem zde už uváděl, že to, jak se pes chová na cvičáku, nevypovídá o jeho osobnosti naprosto nic. Asi bych nespočítal, kolik za ty roky už u mne bylo lidí s diagnózou "na cvičáku můj pes funguje špičkově, ale nemůžu s ním mezi lidi a psy a doma na mě vrčí" - cvičák naprosto neodráží reálný vztah mezi člověkem a jeho psem, hierarchický už vůbec ne.

Velmi mne vždy mrzí, když mi člověk zašle dotaz do Poradny na téma kastrace a vidím, že se ani trochu neobtěžoval aspoň zběžně projít můj web. Na toto téma už je na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO napsáno tolik textu, ať už ve formě samostaných článků nebo jako součást mých odpovědí v Poradně, že to skutečně přehlédnout nelze. A vždy o tématu kastrace píši stejně - ne, kastrace v tomto ani v jiných podobných případech skutečně nepomůže, naopak stávající problémovou situaci dovede do definitivního konce!

Řešila byste nezvládnutí výchovy vlastního dítěte jeho chladnokrevnou kastrací? Myslím si, že s největší pravděpodobností ne. Bylo by totiž stejně jako Váš pejsek pouze produktem chyb a nezvládnutí výchovy z Vaší strany - ne z jeho. Bohužel, lidé z mě neznámého důvodu tak často přemýšlí způsobem, který je naprosto nepochopitelný - tedy že jejich čtyřnohý parťák je "jenom pes" a protože se mu dostatečně nevěnovali (nebo věnovat nechtěli), potrestají ho ještě doživotně kastrací. Spravedlivým trestem je pak pro tyto lidi poznání, že sociálně založený predátor na kastraci reaguje razantním zhoršením chování, o to více v případě, kdy důvodem kastrace bylo hierarchické nezvládnutí ze strany jeho majitele.

Co navrhuji? Nad tím, co jsem Vám teď napsal, se poctivě zamyslet, přijmout svoji vlastní odpovědnost místo jejího přehazování na svého pejska, prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO, změnit celkový přístup (na toto téma zde máte k dispozici nepřeberné množství materiálu - sociální chování psa, smečka, hierarchie, vůdčí jedinec atd.) a to vše stihnout dříve, než se Vám narodí potomek. Protože pokud to nestihnete, pak s největší pravděpodobností nastanou po narození mimča velké, ale v dané konstelaci bohužel zcela očekávatelné problémy, kdy Váš pes přijme Vaše dítě ne jako součást smečky, ale jako vetřelce, kterého je potřeba eliminovat...

 

(15.11.2015)
Tazatel: Petra Lišková, Praha
Plemeno psa:
rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 8 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, omlouvám se, že píšu touhle cestou, ale nepodařilo se mi vygenerovat zprávu. Jedná se o 8mi týdenní štěně Rhodeského ridgebacka. chtěla bych nejprve vyjádřit velké uznání za krásné stránky a poradnu, která již jistě pomohla mnoha majitelům pejsků. Také mě moc zaujala Vaše psí soustředění, kam bychom se s pejskem moc rádi vypravili. Příští týden si pojedeme pro téměř 8 týdenního chlapečka RR. Beru si dovolenou, takže v kombinaci s přítelem budeme mít na štěňátko cca 6 týdnů, aby si na nás pěkně zvyklo. Toto plemeno budu mít poprvé, tak bych nerada cokoli zanedbala. Přečetla jsem již velmi mnoho příspěvků z Vaší poradny a nasbírala tak spoustu užitečných informací, přesto bych měla ještě dva dotazy. Bydlíme v bytě v Praze a budeme se stěhovat do jiného bytu cca měsíc potom, co si pejska přivezeme. Můžeme nějak pomoct pejskovi, aby si zvykl na nový domov po měsíci jinde? Oba byty jsou ve vyšších patrech, takže je to celkem daleko k místu, kde pejsek bude moci vyčůrat venku. Koupili jsme si savé podložky a můj dotaz zní, zda je lepší učit pejska čůrat na podložku uvnitř nebo raději na balkóně, samozřejmě v kombinaci s častým vynášením ven. Jen mám strach, že to zpočátku ven nestihnu :-). Bojím se, aby si na balkóně nezvykl, a potom to nešlo venku během procházek.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji:) Až se přestěhujete, aplikujte stejné postupy jako ve Vašem současném bytě - tedy mimo jiné i včetně pomalého postupného zvykání na samotu, až budete v práci (vícekrát popsáno zde v Poradně). Nezapomeňte, že pro štěně to bude naprosto nové prostředí, včetně pachových a akustických podnětů.

Ani podložka, ani balkón, loužičky doma utřete a využívejte toho, že jste teď s malým doma a můžete ho brát často ven (dá se to odhadnout a stihnout i z vyššího patra, sám jsem v takových podmínkách odchoval všechna svoje štěňátka). Nebojte, štěně si rychle zvykne a nebude to tak strašné, jak Vám teď připadá. A pokud se budete důsledně řídit mnou zveřejněnými postupy na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO, pak za těch 6 týdnů dovolené dáte v pohodě základy všeho potřebného, co pro vzájemné spolužití budete potřebovat...

 

(15.11.2015)
Tazatel: Vlaďka Zálešáková, Vyškov
Plemeno psa:
bišonek
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, ve stáří 3 měsíců jsme si pořídili fenku bišonka s PP. Je velmi hravá, přítulná, učenlivá.Je to náš druhý bišonek. Máme ji z CHS, kde byla se svými sourozenci a dalšími čtyřmi psy stejné rasy.Nastal nám ale problém, že při procházkách venku se cizích psů bojí a pokud k ní některý přijde, má snahu utéct a utrhnout se z vodítka. Jak toto napravit? Předesílám, že žádnou špatnou zkušenost se psem u nás neměla. Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Jedním možným zdrojem problému může být buď povaha fenečky nebo špatná primární socializace ještě u chovatele (vzali jste si ji mimochodem o cca 5 týdnů později, než je optimální doba odběru). Nebo také Váš přístup - jak říkám každému, malé štěně je zapotřebí učit (tím ale rozhodně nemám na mysli "výcvik"), nejen si s ním hrát, na to lidé rádi zapomínají nebo je to vůbec nenapadne. A k tomu je nutné od začátku vybudovat hierarchickou vůdčí vazbu, smečkové prostředí a předávat štěněti jasné a čitelné příkladové vzorce chování - tedy i v prostředí cizích psů. Pokud cokoli z toho nefunguje, pak se štěně v běžném životě chová bázlivě místo zvědavosti, stejně tak i vůči vlastnímu druhu.

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, k těmto tématům zde máte k dispozici velké množství informací. Pokud budete chtít, není samozřejmě problém za mnou s fenečkou přijet - je vždy rozumnější investovat do psího života zavčas energii a čas než nechat rozjet socializační/hierarchické problémy, které se pak mohou táhnout po celý zbytek života pejska.

 

(8.11.2015)
Tazatel: Nela Vlachová, Olomouc
Plemeno psa:
staffordšírský bulteriér x americký staffordšírský teriér x cane corso
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky a 3 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, včera jsme spolu mluvili po telefonu...na vašich stránkách mi nešel odeslat dotaz do poradny, tak píšu zde. Potřebovala bych poradit...mám doma problémového pejska a naším hlavním problémem je to, že asi před půl-třičtvrtě rokem začal vyjíždět na kolemjdoucí.
Už jako u štěněte (zhruba v půl roce) se u něho projevili první známky agrese a to tak, že se mi v průběhu roku zakousnul cca 5x do předlokti, vždy to bylo při tom, když jsem mu brala něco, co našel venku, z huby (např. nějakou kost) nebo při hře s klackem a to samé udělal i několika mým známým. Od prosince minulého roku se už tohle nestalo, ale teď když jsme na procházce, tak bezdůvodně vyjíždí na cizí lidi (ne na všechny, nevím podle čeho si vybírá, že se mu člověk "nelíbí"), ale už se s ním bojím vyjít na ulici, aby někomu něco neudělal. Začne na ně vrčet, štěkat a chce je napadnout.Např. asi před dvěma měsíci, když jsem nečekala, že vyjede, zakousl se nějakému pánovi zezadu do nohy. Když na něj zařvu "nesmíš, přestaň" apod. , nebo se ho snažím nějak zadržet, tak se obrátí a vrčí i na mě,takže mu v podstatě ani nemůžu dát nijak najevo, že už to nesmí udělat. Někde jsem četla,  že pokud se obrátí na mě, mám se otočit zády a být v klidu, což se mi jednou osvědčilo-ruku mi hned pustil a šli jsme dál, ale to není řešení, jak ho to odnaučit.Nemáte nějakou radu, co v takové situaci dělat a čím to může být, že se takhle začal chovat?Nevím si s ním rady a dělá to čím dál častěji.Bydlím s rodiči a stará se o něj i mamka a jí dělá úplně to samé.
Druhým hlavním problémem je to, že odmalička nám doma "hlodá" prostěradla, povlečení a polštáře. Prostě všechen textil, co najde v posteli. Když ho okřiknu "nesmíš" nebo "fuj", tak nereaguje a hlodá si dál a je přitom jakoby nepřítomný a nevšímá si mě. Téměř vždy to řeším tak, že ho nakonec musím vyhodit z pokoje na chodbu (tam občas udělá loužičku za to, že jsem ho tam zavřela asi) a tak je to pořád dokola. Nerada ho tam zavírám, ale opravdu nevím, co jiného dělat. Když ho pustím k sobě, tak první co udělá, když vejde do pokoje (většinou) je, že si stoupne k posteli a hlodá ji zboku, pak si vleze do ní a tam hlodá dál.
Napřed to vypadalo, že to dělá jen proto, abych si ho více všímala, ale dělá to i tak a mrzí mě, že se mnou kvůli tomuto nemůže trávit čas v místnosti, kde jsem i já, protože tam z něho nesmím spustit oči a hlídat ho tam po celý den není možné. Samozřejmě tam se mnou většinu dne je, když nejsem v práci, ale věčně musím řešit tento problém.
To jsou ty dva hlavní, kromě toho, že na povely jako "sedni, lehni, ke mě" reaguje JEN doma a když nedržím v ruce piškot, tak ho k tomu přemluvím jen zřídka. V půl roce jsem s ním chodila na cvičák a cvičila jsem ho jen s pamlsky a i tam byl ten "nejdivočejší", často se ani nesoustředil na povely jako na svoje psí kamarády okolo a při některých cvičeních nás cvičitel raději postavil bokem, protože se věnoval úplně jiným věcem (což asi moc nepomohlo). Vím, že přes internet se to moc řešit nedá, ale u nás v Olomouci jsem žádného psího psychologa nenašla, ani v okolí, tak bych vám byla vděčná za každou radu.

Odpověď: Dobrý den:) Máte zcela pravdu v tom, že podobné problémy se skutečně nedají řešit přes internet a obecně "na dálku". Ve Vašem konkrétním případě jde bohužel o totální nezvládnutí výchovy a hierarchického vedení pejska, a to už od štěněcího věku, kdy samozřejmě bylo již zapotřebí do některých věcí sáhnout. V dnešní době Váš pes začíná pomalu psychicky dospívat (i když mu ještě zhruba rok do úplné dospělosti zbývá) a čím dál víc se úspěšně upevňuje v přesvědčení, že na něj nemáte - což je z jeho pohledu zcela správný odhad. Tomu samozřejmě napomáhají i Vaše naprosto chybné reakce například v případě, kdy se obrátí přímo proti Vám - otočit se k němu v tu chvíli zády je to nejhorší, co můžete udělat. Pro Vašeho psa je to navíc další přesvědčivý důkaz Vaší submisivity a nezvládnutí situace.

Druhým problémem Vašeho pejska je stres (jedním z jehož vnějších projevů je i Vámi popisované "hlodání"), do kterého se dostal právě dlouhodobým životem bez smečky a bez fungujícího vůdce smečky v režimu "všechno musím řešit sám". Ještě stále není psychicky dospělý a nese na sobě nálož, se kterou si neumí a nemůže umět poradit - a k tomu všemu se přidává i Vaše nervozita, nejistota a sklon k agresivním reakcím v okamžiku, kdy situaci nezvládáte. Geneticky si v sobě ze svých rodičů nese silnou přirozenou dominanci a ta tvoří v kombinaci se stresem vždy výbušnou směs a velké problémy v běžném životě.

Dalším nešťastným krokem v jeho "výchově" byl i pamlskový cvičák a přístup cvičitele, který evidentně nebyl schopen pracovat ani s půlročním štěnětem a jeho majitelem. Důsledky tohoto kroku si nesete oba dodnes.

Jak už jsem napsal (a jak jste správně zmínila ve svém dotazu i Vy), toto opravdu není záležitost, kterou vyřeší nějaká rada na dálku. Jsem samozřejmě ochoten Vám pomoci, ale pouze za předpokladu, že za mnou přijedete i s Vaším pejskem na individuál, protože je zapotřebí pracovat přímo s ním a především s Vámi a změnit váš společný vztah od základu. Jiná cesta k úspěchu nevede a pokud se rozhodnete mé nabídky využít, zavolejte mi a domluvíme potřebné náležitosti. Pokud vše necháte "vyhnít" (bohužel právě k tomu mají lidé obecně tendenci a pak se nestačí divit) nebo budete Vy nebo někdo jiný aplikovat na pejskovi nesmyslné nebo špatné postupy, pak současné problémy jen upevníte a zhoršíte až k úplnému konci. Rozhodnutí je jen na Vás, za sebe Vám samozřejmě rád pomůžu dřív, než bude pro vás oba pozdě.

 

(8.11.2015)
Tazatel: Roman Adam, Havlíčkův Brod
Plemeno psa:
jezevčík drsnosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Nepochopitelné agresivní chování u psa. Mám 1,5 roku starého psa - jezevčíka drsnosrstého. Poslední dobou se začal chovat velice podivně. Psa vezmu do náruče, nebo si ke mně sám skočí na klín. Je milý, přítulný, mazlí se, olizuje mě. Po nějaké době, aniž bych mu zadal jakoukoliv příčinu, začne vrčet. Ačkoliv ho v tuto chvíli hladím, uklidňuji ho klidným slovním projevem, jeho agresivita se vystupňuje až do velice agresivního vrčení, a cenění zubů, přičemž ale občas i zakňučí, případně mně olízne, a zdá se, jakoby mu to bylo líto, že je zlý, přesto ale jeho agrese pokračuje, a stupňuje se.  Když už jsou jeho projevy hodně zlé, pošlu ho na místo, případně ho sundám dolů na zem. Pes okamžitě poslechne, a jde na místo. Pokud ho jenom sundám na zem, okamžitě si lehá na záda a je přítulný. Vůbec tomuto chování nerozumím, a potřeboval bych poradit, co mám se psem dělat, aby byl v pohodě. Ať přemýšlím sebevíc, stále nemohu přijít na to, kde je ten spouštěč, který v něm agresivitu probouzí. Ještě musím podotknout, že pes je jinak velmi milý, přítulný, a úplně špičkově poslouchá. Rád se mnou lehává na gauči, chodí na procházky, je špičkový při výcviku. Není agresivní na jiné lidi, ani zvířata.   Neporadil by mě někdo??? Předem moc děkuji za případnou radu, či názor. Roman.

Odpověď: Začnu s dovolením trošku odjinud - protože mi znění Vašeho dotazu připadalo zkopírované z nějakého internetového fóra, trošku jsem popátral a samozřejmě na jednom (dál už jsem nehledal) Váš dotaz nalezl. Což se ukázalo být rozumné jednak z hlediska doplnění Vašeho dotazu (na fóru jste mimo jiné uvedl, že stejně Váš jezevčík reaguje i venku po zvednutí ze země plus další upřesnění, která jste měl rozhodně uvést i ve svém dotazu do mé Poradny), jednak můžeme začít tím, čím to určitě způsobeno není (a o čem Vás tam až na výjimky přesvědčovali, že to tím je).

Takže - nejedná se o zdravotní problém. Pokud by to byl zdravotní problém (páteř, skřípnutý nerv apod.), pak by se Váš pejsek choval jinak - v okamžiku bolesti by především zakňučel, ne zavrčel, pozoroval byste to především při jiných jeho aktivitách (typicky například výskok na gauč nebo klín, při rychlém pohybu) a nebylo by rozhodně doprovázeno těmi vzorci chování a situacemi, které sám popisujete.

Popisované chování je naopak typické pro přirozeně dominantní psy (mezi něž patří i jezevčíci), kteří jsou ve věku pozdější puberty nebo dospívání (= věk Vašeho pejska) a jak já říkám "lítají od mantinelu k mantinelu", protože jejich majitel nemá zvládnutou svoji hierarchickou pozici, není důsledný a pes se permanentně pohybuje mezi dominantními projevy vůči majiteli (ve kterém v daný okamžik vidí slabšího jedince, tedy vrčení a cenění zubů) a submisivitou a kontaktním chováním (olizování a další signály podřízenosti) danými vzorci chování získanými domestikací a imprintingem.

Specifikem malých plemen je navíc citlivé vnímání manipulace (zvedání do výšek, manipulace s tělem) jako signál dominance, je jim to nepříjemné v situacích, kdy vidí sami sebe na vrcholu pyramidy a opět následuje typické agresivní chování - vrčení, cenění zubů, tendence kousnout.

Řečeno jasně a srozumitelně - problém, který mezi sebou máte, je jednoznačně problém Vaší nejasné hierarchické pozice, tedy problém psychický a komunikační plus problém určité Vaší "psí" nečitelnosti. Pro svého jezevčíka nejste přirozenou autoritou v situacích, které on vnímá svým psím pohledem jinak než Vy svým lidským - "špička při výcviku" v tomto směru nevypovídá naprosto o ničem, "špičkově poslouchá" zní v souvislosti s hierarchickou realitou lehce směšně (nic ve zlém);) Spouštěčem jste Vy, Vaše osobnost v očích Vašeho pejska, která není zcela jasná, srozumitelná a na kterou každý dominantní pes reaguje negativně. Testuje si ji jednoduchými psími postupy a když neuspějete, jde do toho znovu.

Pokud budete chtít, zavolejte mi, s pejskem za mnou přijeďte a ja Vám pomůžu dát věci do pořádku. Záleží Vám na něm, což je základ, jen některé věci děláte špatně a já Vám mohu pomoci je odstranit. Bylo by škoda mít problematický vzájemný vztah s pejskem celý život.

 

(1.11.2015)
Tazatel: Zdeňka Mikulová, Český Těšín
Plemeno psa:
labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 4,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Mám 4,5 letého nekastrovaného psa labradora. Bydlíme v bytě, spí s námi, skvěle si zvykl na dceru, která se narodila v r. 2012. Problém je v tom, že zhruba za půl roku se budu stěhovat do bytu v rodinném domku a majitelé psa nechtějí uvnitř jen na zahradě, aby nebyly zničené stěny (on se opírá nebo leží u stěny hlavně v předsíni a kuchyni). Stěhovat se budu z osobních důvodů, moc na výběr nemám, ale ráda bych psa měla i pak u sebe, už tak to pro něj bude změna - nové prostředí a teď ještě že bude sice v boudě s dekami, ale i tak. Majitelům jde jen o zničení interiéru, jinak jim nevadí. Můžete mi poradit, jak se zachovat nebo jestli to bude pes vnímat hodně špatně? Asi odpovíte, že to pes vnímat špatně bude, proto mě to trápí, ale moc na výběr nemám. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, samozřejmě to Váš pejsek bude vnímat velmi špatně a odrazí se to i na jeho vztahu vůči Vám a dceři. Chápu, že Vás majitelé tlačí, ale připadá mi to naprosto nesmyslné. Navíc nevidím problém v naprosto jednoduchém řešení, pokud mají hrůzu ze "zničení stěn" - tedy dotyčná místa dočasně obložit tak, aby pejsek s nimi nepřišel do kontaktu (například opřít dřevěné desky apod.). Jiná otázka je, jestli to není jen zástupný "důvod" a majitelé se prostě domluvit nechtějí...

Pokud Váš labrador skončí na zahradě v boudě, pak ho zradíte a zničíte mu zdraví i psychiku. Rozhodnutí je na Vás a vždycky existuje i jiné řešení - ne takové, kdy obětujete vlastního pejska a vztah mezi vámi...

 

(1.11.2015)
Tazatel: Věra Čaníková, Zlín
Plemeno psa:
chodský pes/čivava
Pohlaví:
fena/pes
Stáří: 3 roky/3 roky a 7 měsíců
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, asi před rokem jste odpovídal na můj dotaz o soužití malých a velkých psů - konkrétně u nás fenky Dafy a psa čivavy, kterého občas hlídáme. Dříve s Dafy nechtěl být kamarád, vadila mu asi její akčnost a hravost, pouze když hárala, tak  byl přítel:-)) Stala se zajímavá věc, čivavík, když přijede (a jezdí každý víkend),kontaktuje Dafy, olízne ji, ona samozřejmě jeho, zakňučí, pokud ho Dafy nepřívítá atd. Toto trvá zhruba 2 měsíce. Jsme samozřejmě moc rádi... ale čím to je? Naše chování se ani k jednomu nezměnilo. Děkujeme za odpověď a zdravíme Vás i psíka.
ps. Vaše poradna je moc dobré čtení:-))

Odpověď: Dobrý den:) Vaše chování ne (nebo si to možná jen neuvědomujete), ale v čase se samozřejmě mění chování a komunikace psů mezi sebou - je to přirozený proces a probíhá buď směrem k lepším nebo k horším vzájemným vztahům. Vaše fenka psychicky dospívá, zklidňuje se, čivava už nějakou dobu psychicky dospělý je a vše jednoduše nazrálo k tomu, že se z obou stali psí parťáci. A samozřejmě i tento stav může být v závislosti na prostředí i vzájemné komunikaci pouze dočasný a proměnlivý.

Děkuji za moje telátko a Dafy i Ilia za mne prosím pohlaďte;)

P.S. Děkuji, to mě moc těší:)

 

(25.10.2015)
Tazatel: Lucie Štěrbová, Ostrava
Plemeno psa:
americký pitbulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ano
Dotaz: Dobry den, v navaznosti na nas nynejsi telefonicky kontakt, rada bych Vas nazor na chovani psa. Mam 2 letou APBT fenku Ammy, vykastrovana prosetrena zdrava potize zadne nema ( nedavno delala biochemie – ledviny vse v poradku ) Problem je takovy, kdyz je fenka a spime u kamaradky, tak fenka v jine mistnosti „natruc“ se v mistnosti ( i s 13 letym ridgebackem ) se vykali a vymoci , pak jde do jine mistnosti kde spime a chce jit do postele. Kdyz fena spi hnedka s nami v posteli neudela za cely vecer nic – podle me si vynucuje v negativni smyslu mou pozornost, protoze to je dost nafixovana na me ( ziju s ni od stenatka sama ) je to adpotovana fenecka nejslabsi z vrhu spojeni matka * syn ze Znojma Hafo Nadeje neziskova organizace.
Zkousela jsem i davat pelech na navsteve do loznice a to neudela taky zadny vykal ale dere se kdyz usneme do postele nenapadne, chci at funguje sama i v jine mistnosti a nevynuti si tuto negativni pozornost ode me. Doma to neudela ale je fakt ze spime spolu v jedne mistnosti, svuj pelisek ma v otevrene kleci, kdyz jdu do prace ( chodi semnou na cely den ted vesmes porad ) ale taky ji nechavam doma v kleci kterou zaviram ( nevyje nekadi si tam ani nesteka vydrzi v ni v pohode s vodou 8 hodin i dele nedemoluje ji nic je v klidu v ni) ale nechci ji do budoucna mit porad zavrenou kdyz nekam pujdu . Kdyz jsem ji nechala otevrenou i kdyz jdu do prace ( nedemoluje byt nic od stenatka jsem ji sebrala pripadne elementy k likvidaci ) ale pokadi se i pocura ( ne vzdy toto se stava obcas ) ale abych se tomuto vyvarovala preci jen ji zaavru kdyz jdu do prace a je klid. Prosim proto o radu – chtela bych poradit i s dalsimi vecmi ktere ji chci odbourat ale to az osobne prosim o termin kurzu a cenu kdybychom prijeli osobne k Vam. Dekuji moc predem za Vasi zpetnou vazbu.

Odpověď: Dobrý den - popsané chování Vaší fenky je ve skutečnosti přímým důsledkem toho, že má díky současným metodám a celoživotnímu přístupu zcela rozhozenou psychiku. Podstatným dílem k tomu samozřejmě přispěla i nesmyslná kastrace, navíc ještě ve štěněcím věku, současným přístupem vše ještě razantně zhoršujete...

Do klece pes v žádném případě nepatří (ne, opravdu se tam necítí lépe) a zavírání Vaší fenky se jednak opět negativně podepíše na její psychice (zkuste si představit, že by stejnou metodu v dětství aplikoval někdo na Vás samotné - Ammy je ještě štěně!), jednak absolutně neřešíte zdroj problému. Ano, jistě - je to tak pro Vás pohodlnější, ale budu doufat, že svůj postoj změníte a skutečně budete chtít věci napravit. Veškerý problém se totiž skrývá ve Vás samotné - netřeba si to brát osobně, snažím se vám oběma pomoci, ale je třeba nazývat věci pravými jmény.

To vše, o čem píšu a co je ve Vašem případě od základu špatně, lze shrnout pod dvě slova: výchova a přístup. Správná výchova a komunikace, ne zmrzačení kastrací a klec - fungující smečková vazba, ne zdánlivá a ve skutečnosti neexistující fixace. Vím, zní to tvrdě, ale pokud před tím budete zavírat oči, nic se nezmění k lepšímu. Důsledky špatné minulosti a současnosti teď zažíváte na vlastní kůži - a bohužel i Vaše fenka, díky kastraci psychicky věčné štěně...

Pokud tedy sama budete chtít změnit svůj přístup a obrátíte se na mne, pak ano, velmi rád Vám a Vaší fence pomůžu. Bližší podrobnosti a termín pochopitelně nikdy nesjednávám přes mail, ale vždy interaktivně osobně nebo prostřednictvím telefonické domluvy - moje práce je vždy přizpůsobená konkrétní dvojici člověk-pes a hovor zprostředkuje daleko více informací než mailová korespondence.

 

  (25.10.2015)
Tazatel: Mgr. Alžběta Jasanská, Brdo
Plemeno psa:
kříženec nebo neidentifikované plemeno
Pohlaví: pes
Stáří: 5,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Krásný den. Prosím Vás touto cestou o radu s výchovou štěněte. Ujali jsme se ho poté, co se jej zbavil zanecháním v lese někdo jiný. Takže věk a původ neznáme, vypadá to ale na křížení stafforda a něčeho menšího a dalších pár psů k tomu:) V podstatě teď vypadá jako takový masivnější jezevčík asi opravdu se staffordím hrudníkem a prdelkou, kohoutku má ca 40cm. (Psala jsem vám někdy v srpnu s prosbou o určení budoucí velikosti. Máme jej tedy od začátku srpna.) S pejskem jsme se sžili, naše fena (4roky) si vůči němu vymezila svůj prostor a mám dojem, že spolu fungují bez problémů, občas si i pohrají. Co mě trápí: nejvíc: pořád chňapá - někdy i naskočí na kalhoty, po rukávu, ale to stále míň, něco kouše. Vlastně většina jeho komunikace probíhá chňapáním. Nekouše silně, ale je to protivné. K tomu je hodně temperamentní. Naučili jsme ho na zdvižený ukazováček se zastavit, to  funguje, ale cokoli ho naučit a odměnit je těžké. Např. bez problémů sedne, ale když ho chci pochválit a pohladit, vystřelí, eventuelně chňapá po ruce, když je v té ruce odměna, je to těžko říditelné. Trénujeme pořád se zdviženým ukazováčkem, ale dneska už jsem si řekla, že fakt nevím. (Ale ne, nejsme okousaní, nemáme od něj rozedrané rukávy ani kalhoty:D) Umí sedni, lehni, přijde na přivolání, se psy se kamarádí, je hravý, naučil se nehonit slepice, kačeny, nekousat kozy.. vydrží, když mu dávám misku se žrádlem a nechávám ho sedět. Je také těžké se s ním mazlit - sám se prakticky mazlit nepřijde, když ho zvedám na klín, někdy vrčí, ale je to takové nečitelné vrčení - jen malililinko výstražné. Když ho hladíme, chňape po rukou. Určitě se ale zase hladit dá, když ho zastavím šššš, leží na břiše, olizuje ruku, obličej... Ale třeba nějakou chvilku olizuje ruku a pak zase zakousne ruku:)Vykárat ho po psím za krkem taky znamená, že hned se otočí a chňape. Pak je také šílený po žrádle, pořád někde šmejdí a něco vytahuje (nejvíc myši na poli). Jídla má ale podle nás dost, myslím je už trochu silnější, než by měl.
Vše dělal už v době, kdy jsme ho přivezli, teď je to výrazně lepší, měla jsem za to, že se to časem bude lepšit výrazněji... Máte pro mě nějakou radu na dálku? Myslíte, že to může být pozůstatek z minulé výchovy? (To hodně zalézal pod auto a bylo těžké ho odtam dostat, pořád útočil. Nebo něco k jídlu ukořistil a utekl s tím. Teď už jsem ho naučila i pustit zdechlou myš, když ji najde, vlastně už odevzdá každou svoji kořist, což taky považuji za úspěch:) Taky nám vytahuje ponožky a např. třísky od kamen, igelity z koše. My se s ním o to ze zásady nepereme, ale někdy mám pocit, jestli si takhle neříká o hru. Např. v lese ho hodně baví pověsit se na klacek, který držím v ruce. Zase mu to moc nechci zatím dovolit kvůli zubům, možná zase ale má něco z toho stafforda a potřebuje to...??
Četla jsem příspěvek o šestiměsíční labradorce, že takto dává najevo, že jí chybí pevná ruka, šéf smečky. Tak by to mohlo být i takto? Tak trochu jsme se domluvili s manželem, že tenhle Ferda bude jeho pes. Jak ale vidno, tak se o jeho výchovu starám více já, v sobě ale to nemám naprogramováno tak, že jsem jeho šéfka. Může tohle být pro něj zmatek? Hlavně mě zajímá, zda ten postup se zklidňováním a zvednutým ukazováčkem může fungovat, nebo děláme holý nesmysl a musíme na to jít jinak:) (a jestli mě opět doporučíte, že bychom měli přijet, tak asi fakt budeme muset) Ale předem ráda uvítám radu na dálku.

Odpověď: Dobrý den:) Rada na dálku? Tak tedy jen to, co na dálku má smysl... Zaprvé je zapotřebí si uvědomit, že nemáte dospělého psa, ale mladé štěně na začátku puberty, je třeba zohlednit jeho psychiku. Zadruhé - děláte základní chyby ve výchově, respektive představujete si pod ní povely místo hierarchické komunikace, což je samozřejmě zcela mimo a přirozeným důsledkem tohoto přístupu je současný stav Vašeho pejska, který žije sám za sebe a jediné, co ví bezpečně, je, že kolem sebe nemá smečku ani vůdčího jedince... A ano, zdvižený ukazováček je opravdu holý nesmysl:)

Díval jsem se do naší minulé korespondence a moje doporučení za mnou s pejskem přijet nese už datum 6. srpna tohoto roku, kdy jsem Vam nabídl možnost (včetně informace podle fotek, že o křížence stafforda zde určitě nejde) se u mne naučit potřebné postupy a přístup. Jak sama vidíte, čas mi dal plně za pravdu - tuto šanci Vám tedy poskytnu ještě jednou a rozhodnutí je pouze na Vás, psí život utíká velmi rychle...

 

(11.10.2015)
Tazatel: Iva Pospíšilová, Znojmo
Plemeno psa:
kříženec/malý münsterlandský ohař
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 2 roky a 8 měsíců/9 let
Kastrace:
ano (27 měsíců)/ano (do 12. měsíce věku)
Dotaz: Dobrý den, po telefonické dohodě vám zasílám svůj dotaz o akceptování a snášenlivosti dvou fenek. Předem Vám moc děkuji za ochotu a čas. Začnu mojí fenkou- vzala jsem si ji v 7 měsích od jedné rodiny, kdy měla jít do útulku. Od začátku je nemocná a má chronický podkožní záňet kůže a bereme léky. Ale nijak to její život neovlivňuje, zatím ji léky nezasáhly žádné orgány a neustále se lepší, jen hodně přibrala. Je mešího vzrůstu( kříženec maďarského ohaře a jezevčíka). Má svoji paličatou hlavu,ale mě poslouchá na slovo.Je přátelská a od začátku je zvyklá na jiné pejsky, bohužel ne na kočky, ty nahání jak zajíce. Pije i žere třeba i z jedné misky s jiným psem, pustí je do pelíšku. Jen na jednu rasu psů nemá radá a to francouzského Buldočka. Je to domácí pejsek- převážně v bytě. Přítel má 9letou fenku(malý münsterlandský ohař), našli ji v jednom roce u rodiny, kde ji týraly malé děti. Již před převzetím byla fenka kastrovaná. Je to miláček celé rodiny a velký hlídač, nepustí cizí lidi ani psi do baráku a štěká i na kolemjdoucí. Není zvyklá na jiné psy( snad nikdy u nich jiný pes nebyl. Prevážně je zvyklá být na dvoře a když je někdo doma, tak smí do baráku.
Je to tak měsíc a pul, kdy jsme se je pokusili seznámit. Seznámení venku na poli proběhlo v pořádku. Jediný problém nastal, když moje fenka skočila na přítele, v tu chvíli si ho začala jeho fenka hlídat. Hladit moji fenku přítel ze začátku taky moc nesměl, jeho fenka vystartovala žárlivosti. Když jsou na vodítku, tak si samy sebe moc nevšímají, na volno už si i sem tam hrají a nebo se nahání. Dnes už mohu svoji fenku hned bez vodítka pustit z auta a běží se přivítat bez problému. vodu už sem tam pily z jedné misky zároveň.  jediný problém je, že nás nepustí domů. vyzkoušeli jsme jít zadním vchodem( stodolu) a tak v polovině jeho fenka vystartovala a šla té mé po krku. Byly na vodítkách. Od té doby, tak měsíc, jsme další pokus ještě nezkoušeli. za pár měsíců bych se chtěla stěhovat a nevím co s nima. Prosím velmi o radu.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel, i toto je případ, kdy se někdy později vymstí základní nezvládnutí vlastního psa hned od začátku společného života - mluvím teď o Vašem příteli. Münsterlandský ohař je lovecké plemeno a jako takové má vrozenou vysokou dominanci, malý münsterland navíc i silné teritoriální chování. Nastane problém, pokud si Váš přítel chce pohladit Vaši (přesněji řečeno jakoukoliv cizí) fenku, hlídá si ho, jeho fenka rozhoduje o tom, koho pustí do domu... ano, to vše jsou vždy jasné důkazy, že z hierarchického hlediska majitel svého psa absolutně nezvládá. Navíc, jak píšete, fenka není zvyklá na jiné psy (v jednom roce věku ale ještě není pozdě na druhovou socializaci) a její základní svět je dvůr u domu. Je kastrovaná ve štěněcím věku, což se také razantním způsobem podepsalo na její povaze a chování - jinými slovy: bylo zapotřebí odmala s ní pracovat, věnovat se jí, vytvořit správnou hierarchii. Nic z toho se ale nedělo a dnešní stav je pouze logickým důsledkem všech těchto chyb, je mi líto...

Dnes je fence 9 let a všechny negativní věci jsou v ní už silně upevněny. Nelze čekat, že to, co se tvořilo hodně let, se za několik týdnů odbourá - rozhodně ne samo od sebe, nezbytně nutná je práce jejího majitele, který musí zapracovat především sám na sobě a dokázat zcela chybnou hierarchii (znova připomenu - o dění kolem něj a domu rozhoduje jeho fenka!) dostat do správné konstelace, tedy do takové, kdy o "smečkových" záležitostech (včetně toho, koho si k sobě pustí) bude rozhodovat on. Tak, jak to v lidskopsích smečkách je zapotřebí, pokud mají správně fungovat a neřešit každou chvíli jiný "problém".

Pokud budete podnikat jeden pokus za měsíc, pak už to je k ničemu. Ovšem zásadní problém je ještě jinde - i pokud by se Vám po více pokusech podařilo dostat se svojí fenkou do domu (za pomoci různých problematických restrikčních opatření), stále nebude pro fenku Vašeho přítele součástí smečky, ale vetřelcem. Pak bude stačit málo a může to skončit (resp. velmi pravděpodobně i skončí) tragicky, navíc v konstelaci dvou kastrovaných fen s tímto zákrokem zvýšenou agresivitou a druhovou nesnášenlivostí.

Jinými slovy řečeno - nutným základem úspěchu někdy v budoucnu je, aby Váš přítel zvládl po hierarchické stránce svoji vlastní fenku. Dokud tohle nebude splněno, nebude fungovat nic nebo bude jen otázkou času, kdy dojde k opravdu velkému problému.

Protože jsou v tomto konkrétním případě některé věci špatně už od základu, bylo by nejrozumnější, pokud byste se se mnou domluvili a s přítelem i oběma fenkami za mnou přijeli - rád vám pomůžu. Pak máme možnost společně začít pracovat na nápravě, což na dálku samozřejmě nejde. V opačném případě, kdy se ponechá současný stav vztahů a prostředí, bude vaše společná budoucnost zbytečným trápením všech zúčastněných.

 

(27.9.2015)
Tazatel: Daniela Svobodová, Praha
Plemeno psa:
saluki/saluki
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 7 let/4 roky
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, chci vás touto cestou požádat o pomoc.Naši dva psí kluci mají od štěněcího věku problém s ostatními psi.Starší Faruk se s věkem trochu zklidnil a byli v okolí psi a feny,se kterými si mohl i v klidu hrát.Většinou se totiž blízký kontakt hlavně s většími a černými psi a někdy i s fenami neobešel bez útoku na druhého psa.Dle mého soudu dochází k útoku ze strachu.Je-li na volno,za takovými psy neběží a nechce je napadat.Vlastně jen,když se přiblíží cca 50-70 cm a také závisí na chování druhého psa.Mladší Lamar to má trochu horší,protože se bojí daleko víc.Do střetů vstupuje snadněji a útočí i na menší psy,stačí aby zavrčeli nebo se naježili.Znejišťuje Faruka i tehdy,kdy on nemá potřebu nic řešit. Již jsem se radila na cvičáku,ale výsledek moc není.Samozřejmě se vše horší,že fungují jako smečka. Jinak nemám problém s poslušností.Pouštím je v přírodě na volno a i když je v okolí pes poslušnost je dobrá.Přivolání funguje.Přála bych si,aby se zbavili strachu a mohli si hrát se psy,protože jim to musí chybět.Lamar je neustále ve střehu a spíše se drží nedaleko ode mě.Dozvěděla jsem o Vás od sestřenice,která využila vašeho výcviku a věřím,že dokážete pomoci našim salukám,které jsou jinak klidné a přívětivé a krom tohoto bez problémů.Děkuji za pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Základní problém je ve Vašem nepochopení skutečných vzorců chování a povahových specifik saluky. Saluka (jinak také saluki nebo perský chrt) má v povaze přirozenou vysokou dominanci a tedy i sklon "vyříkávat" si pozici se psy, ze kterých má pocit konfrontace. Není to žádný plyšák, se kterým nic nehne - jako všichni chrti je pes hrdý, dominantní a do značné míry nezávislý, uznávající jen skutečnou autoritu. Navíc to nejsou psi "hrací", Farukovi s Lamarem chybí jiné pro ně skutečně důležité věci.

Dalším zásadním problémem je skutečnost, že Faruk s Lamarem tvoří smečku, ale Vy v ní hierarchicky nefigurujete. To vše dohromady dává dnešní výsledek. A samozřejmě cvičák s jejich neznalostí základní etologie, důrazem na povely a filozofií "univerzálního psa" je ta poslední instituce, která Vám je schopna pomoci - možná to zní tvrdě a nekompromisně, ale tak to bohužel je.

Dokážu Vám pomoci a rád to udělám, ale je samozřejmě zapotřebí, abyste za mnou i s oběma svými pejsky přijela. Záleží jen na Vašem rozhodnutí - v kladném případě mě prosím zkontaktujte telefonicky, domluvíme potřebné náležitosti.

 

(27.9.2015)
Tazatel: Josef Janovský, Česká Lípa
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ano (v 18 měsících)
Dotaz: Dobrý den,náš pejsek se po kastraci změnil,že si s ním nevíme rady.Je to osmikilová holka a 35 cm v kohoutku.Po operaci na sebe nenechá sáhnout,všeho se bojí a připadá nám jako by trpěla stihomamem,neustále něco okolo sebe hledá a je vystrašená.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, to všechno jsou důsledky kastrace, kterou jste nechali své fence provést. Na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO jsem k této problematice napsal již hodně textů, zde v Poradně i jako samostatné články, velice doporučuji si je najít, prostudovat a (pro Vás a Vaši fenku bohužel pozdě) se dozvědět, co jste vlastně své fenečce tímto neuváženým rozhodnutím způsobili. Důsledky likvidace orgánů produkujících pohlavní hormony jsou nevratné a po vyplavení zbytkových hormonů se projeví v plné síle - nejistota, nevyrovnanost, stres, v pozdější fázi agresivita vůči psímu okolí. Opět odkazuji na své texty o důsledcích kastrací psů a fen, kde vše rozebírám podrobněji.

Jak jsme se domluvili, platí moje nabídka pomoci, pokud se rozhodnete jí využít.

(S tazatelem jsem se spojil telefonicky /uvedl tel. kontakt/ kvůli upřesnění některých skutečností a bližší popis chování fenky před a po zákroku přesně odpovídá psychickým změnám způsobeným kastrací v nedospělém věku. Rozebrali jsme spolu celou situaci a pozitivní je, že tazatel sám přiznal, že dnes už vidí, že kastrace byla obrovská chyba. Prosím, vezměte si z toho poučení i všichni ostatní, kdo o tomto nesmyslném zákroku i jen uvažujete! Znovu opakuji, že zákrok je nevratný, jeho důsledky pro psí organismus devastující a že skutečně není problém se 2x ročně po dobu cca 5 dnů postarat o to, aby fenka nezabřezla...)

 

(13.9.2015)
Tazatel: Šárka Bebutová, Vestec u Nymburka
Plemeno psa:
bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chci Vás požádat o radu. Již dvakrát jste mi dobře poradil, dodržovali jsme, co jste doporučil a vše funguje. Teď máme zase dilema. Náš bernský salašník, 6 let, prodělal operaci, histologie prokázala epulis, benigní nádor na dásni. Po operaci se velice těžce dostával do normálu, byla to jeho první narkóza, přidaly se problémy, kdy při močení začal naříkat, polehával po pár metrech chůze. Nechali jsme ho hned vyšetřit na klinice, lékaři udělali všechna vyšetření, co mohli, nemůžeme si na jejich péči vůbec stěžovat. Měla jsem velké obavy, aby to nebyly ledviny, ale nakonec se po různých odběrech, sonu apod. diagnostikovala benigní hypertrofie prostaty komplikovaná bakteriálním zánětem a k tomu zánět močového měchýře. Kluk dostal antibiotika na 10 dnů, již druhý den byl lepší, začal se zlepšovat, bylo na něm vidět, jak má radost, že je mu lépe. Dával to najevo nejen pohledem, ale i celkovou dobrou náladou. Moc mu nechutnalo, tak dostával vývary se zeleninou, které miluje, všechno se postupně rovnalo,  dobral antibiotika, v současné době je 3 týdny po operaci, 14 dní po antibiotikách a je veselý, akční, nejeví žádné známky bolesti, naopak, začal jít i granule, ačkoliv dostává i rýži nebo pohanku s kuřecím a zeleninou, což miluje. A teď ten problém. Doktoři řekli, že zvětšená prostata je časovaná bomba, která může kdykoliv způsobit zánět nejen dolních cest močových, ale třeba i ledvin, což je u berňáka vždycky problém. Rozhodně nedoporučují nechat to být, ale buď psa operačně kastrovat, což nechci, kor po zkušenosti po minulé operaci. Navíc Leopold je velký pes, statný, který si je vědom své velikosti, síly, je hrdý na to, jaký je to samec, nevím, co by se dělo, kdyby byla kastrace....? Další možnost je lékem Yposane, který je určen přímo na Poldíkův problém a snižuje hladinu testoteronu a tím zmenšuje i prostatu. Musí se ovšem každého půl roku dávat znovu. Jsou i případy, že to pomohlo napoprvé, ale já se bojím, že mu to zničí játra, je to přeci jenom chemie, Lékaři mě ujistili, že mají několik psů, kteří lék berou, i dlouhodobě, ale žádné problémy a vedlejší účinky u nich nejsou. Mám o Poldyho strach a nevím, jakou cestu zvolit. Zkoušela jsem i zvířecí homeopaty, ale bohužel, nikdo z nich nezaručil, že léky zaberou. Prosím, nemáte nějakou zkušenost s tímto problémem? Co by bylo pro něj nejlepší a co by pomohlo? Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Z mého pohledu je odpověď jednoznačná. Kastraci vždy beru jako poslední řešení zdravotního problému vzhledem k tomu, že se jedná o nevratný proces zásadně ovlivňující osobnost psa. Jinými slovy - pokud není jiná možnost léčby a daný problém bezprostředně ohrožuje zdraví pejska, pak ano, ale v tomto konkrétním případě jsme naštěstí někde jinde.

Lék Ypozane (ne Yposane) je v léčbě benigní prostatické hypertrofie psů úspěšný, přestože se musí v některých případech léčba opakovat. Riziko vedlejších účinků na játra (přechodné zvýšení hodnot ALT a ALP) je jen u psů, kteří onemocnění jater už prodělali nebo jím trpí, navíc není jednoznačně prokázáno. Proto bych na Vašem místě volil bez obav tuto možnost léčby. Každý psí organismus je individuální, tady ale existuje vysoká šance úspěchu, proto bych opravdu neváhal a do této léčby šel.

Připravte se na to, že během doby podávání a působení léku (setrvačnost je zhruba půl roku) se samozřejmě spolu se snížením hladiny testosteronu Poldíkovo chování vůči okolí může měnit, nicméně změna by neměla být drastická - jedná se jen o snížení hormonální hladiny, nikoli její vynulování. Moc držím palce a Poldíka za mě prosím pohlaďte!

 

(6.9.2015)
Tazatel: Kateřina Křístková, Lanškroun
Plemeno psa:
výmarský ohař/louisianský leopardí pes
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 7 let/7 měsíců
Kastrace:
ano (v 6 letech)/ne
Dotaz: Dobrý den, náhodou jsem narazila na Vaše stránky a velmi se mi líbí Vaše názory a myšlenky. Já žádný problém zatím nemám, nepociťuji, ale píšu spíše preventivně. Abych to vzala od začátku, před 3 lety jsem si pořídila svého prvního psa, výmarského ohaře, fenku, byl to můj první pes takže bohužel všechny mé chyby a neznalosti se na výchově odrazily, teď zpětně jsem si toho velmi vědoma, od začátku jsme chodily na cvičák, měla perfektní poslušnost, jen jsem nebyla důsledná hned v začátcích a nechala fenu tak trochu převzít vůdčí roli, byla dominantní vůči fenám, nesnášela děti a když jsem ji chtěla vzít kost z tlamy, někdy po mě i vyjela, teď zpětně si opravdu všechny chyby vybavuji, vím co jsme měla udělat jinak a lépe...no před rokem jsem k ní pořídila, adoptovala 6 letého výmara kastrovaného psa, zabaveného pro týrání, vše bylo super, krásně spolu vycházeli, pes se okamžitě podřídil, žádné bitky o pozici nebyli, ale před 3 měsíci mi bohužel fena na poli utekla za zajícem, neviděla neslyšela a srazilo ji auto, byla na místě mrtvá. Pes byl na ní strašně fixovaný a špatně to snášel, začal doma brečet, demolovat, to co nikdy nedělal. TAk jsem se rozhodla pořídit mu psího kámoše, štěně leoparda jsem chtěla na jaře ale jak to tak bývá, nakonec jsem se rozhodla pro půlročního psa z naší nejlepší chovky v ČR. Každopádně můj Max (výmar) měl od začátku problém se psy, v mládí neměl žádnou socializaci, byl zavřený ve sklepě, neslyšel ani na své jméno, byl ze psů úplně mimo a na vodítku byl agresivní, vyjížděl, prostě hrůza. Nevěděl jak se k ním chovat a takto to dopadlo. Ale vlastně na jaře po smrti mé fenky jsme jeli na sraz výmaráků a tam jsem dala na rady ostatních a Maxe vypustila z vodítka s náhubkem, aby to prostě zkusil, no samozřejmě najednou úplně jiný pes. Byl sám za sebe, na volno a byl úplně zlatý, s nikým si nic neudělal, nezavrčel ani nic podobného. Úplně jiný pes, od té doby jsem to pochopila, začali jsme vyhledávat psí kámoše z okolí a pravidelně chodili na procházky s ostatními pejsky, na volno, Max byl spokojený a šťastný za každého kámoše a ja byla šťastná ještě víc. To mě vedlo k tomu, že mu toho psího parťáka pořídím. Před týdnem jsem si dovezla teda leoparda půlročního, seznámení bylo venku, vše v pořádku, hned druhý den jsme odjeli na víkend na dovču s kamarádkou a její výmarkou, aby se kluci co nejvíc seznámili a oťukali na neutrální půdě. Leopard se Maxovi okamžitě podřídil, denně spolu blbnou, leopard ho respektuje, opravdu vše je jak má být. S leopardem hned od příštího týdne začínám chodit na cvičák, chci ho seznámit s co nejvíc psy a lidmi a socializovat se vším co se dá, protože vím, že leopardi nemají jednoduchou povahu a nechci nic podcenit. Leopard venku je v pohodě s ostatními psy, na některého při čuchání vrčí když se potkají poprvé ale okamžitě ho pacifikuji že takhle teda ne, je v pohodě, je to furt štěně, snažím se ukázat co ano a co ne tou nejlepší formou. Dále budeme chodit venčit s co nejvíc psy aby si na ně zvykal. Můj dotaz ale zní, na co si dát pozor, co nepodcenit aby se mi to vše nevymklo z rukou. Jak říkám, myslím si, že už nějaké zkušenosti mám, vím co jsem dělala špatně a jak už to teď dělat lépe, jak být pro něj co nejvíc vyrovnaný a nejlepší páníček na světě, aby mě uctíval, nebál se mě a 100% mi důvěřoval. Přesto Vás žádám, můžete mi prosím dát pár rad, opravdu na co si dát pozor, čemu se vyhnout atd...aby vše probíhalo v pořádku i nadále? :-) moc děkuji a velice si vážím Vaší odpovědi a toho, že se budete mého dlouhému dotazu věnovat.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Sama se chcete poučit z minulých chyb, což je super a já Vás za to chválím. Bohužel ale hned na samém začátku začínáte dělat chyby znova - místo toho, abyste si vzala příklad ze své první fenky výmaráka, která Vám pejska v podstatě sama a především po psím vychovala (a sama jste po její smrti poznala, že pes byl navázán na ni, ne na Vás), místo toho, abyste s oběma svými pejsky začala pracovat stejným (smečkovým) způsobem, místo toho začnete s louisianským leopardím psem chodit na cvičák. Se zástupcem plemene, které potřebuje komunikaci, nikoli cvičákový přístup. Nemluvě o tom, že reálná druhová socializace probíhá v prvním půlroce věku štěněte, dnes už jste za touto hranicí - a nemluvě o tom, že cvičák je vůbec to nejhorší místo pro "seznamování psů"...

Rozhodnutí je samozřejmě na Vás, pouze Vás (resp. Vaše psy) chci uchránit před celoživotními následky špatných rozhodnutí. Znovu si prosím uvědomte, že máte dva psy, pubertální štěně a dospělého, navíc kastrovaného, psa - oba zástupce plemen s vyšší vrozenou dominancí. Uvědomte si, že to nejdůležitější je pro ně fungující smečka a především vůdce smečky, který tuto smečku umí vést, rozumí jí a umí s jejími členy komunikovat. Jinými slovy potřebujete zcela jiný přístup a zcela jiné priority než jaké získáte Vy a Váš pes na cvičáku.

Potřebujete fungovat s oběma psy, potřebujete se naučit pracovat s oběma, protože čas utíká rychle a při stávajícím přístupu budete za pár měsíců řešit problém dvou psů, kteří se začnou tvrdě mezi sebou porovnávat. Prostudujte si prosím pečlivě Poradnu - je zbytečné opakovat chyby, na kterých už pohořeli jiní. Včetně té, že máte pocit, že obrazně řečeno "vypuštěním Maxe z vodítka" jsou všechny jeho problémy rázem vyřešené a že pořídit kastrovanému psu psího parťáka byl ten nejlepší nápad. Psychika obou Vaší pejsků se bude měnit, budou se poměřovat a měnit jejich hierarchické pozice a teď je zapotřebí pracovat na smečce a osobních vztazích - doma, venku, v běžném provozu a zátěžových situacích. Společně. Ne brát pubertální štěně, se kterým jste ještě ani neměli čas se pořádně poznat a které teprve oťukává svůj nový domov, do cvičákové atmosféry a metod přístupu ke psům. U svého výmaráka mezitím projedete druhou a poslední šanci. A věřte tomu, že stav podřízenosti leoparda vůči Maxovi nepotrvá dlouho...

Pokud budete chtít opravdu pomoci, jsem samozřejmě k dispozici osobní (praktickou) formou.

 

(6.9.2015)
Tazatel: Radka Skýpalová, Zašová-Veselá
Plemeno psa:
kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den pane Dostal. Dekuji za odpoved...... Postupne procitam vasi psi poradnu a nachazim spoustu zajimavych a poucnych informaci a zkusenosti chovatelu.... Dotazu primo na problematiku chovu kavkazanu moc nenachazim, ale to nevadi, protoze se da cerpat a poucit se i z dotazu chovatelu jinych plemen.... Proc ale opet pisi? Nemam ani tak dotaz, spise bych vam chtela napsat, jak s mym Theodorem vychazime, jak se k sobe chovame a pokud bych, podle vas,delala neco spatne, prosim o radu, jak to zmenit,at nedelam chyby.... Jsem si totiz vedoma,co mam za uzasne plemeno!!! , ktere se da ale snadno nevhodnou vychvou promenit v onu krvelacnou a nezvladatelnou bestii- jak to nekteri lide maji v podvedomi. Nevim, zda neni chyba,kdyz nepouzivam klasicke povely? Jdeme na prochazku tak zavolam:Theo jdeme!! A mate videt tu radostnou reakci. Pokud nechci,aby sel treba na jinou stranu ode mne, reknu: ne Theo tam ne! A proste jde stejnym smerem, jako ja. Pokud je na voditku a vencim ho, kde nemuze byt navolno, nechavam mu prostor a delsi voditko na "cteni psich zprav"... Pokud chce zrychlit, staci rict :pomalu a zpomali.... Umi sice "k noze" - to si pomalu,po kavkazim pekne sedne u nohy, no ne idealne, ale sedi, umi " lehni"- po kavkazim tempu..... Kdyz ma zustat, tak reknu: zustan, ja prijdu.....atd. Casto si spolu povidame, pokud vidi neco zvlastniho, neco, co by ho mohlo znepokojit, uklidnuji ho: to je dobre, klid, to je jen(treba) kombajn...... A to zabira.... Byvam s nim mimo prace porad, dokonce spolu snidame..... Ja jim a pak dam i jemu z meho jidla( samozrejme trosku, ale nebojte, jde hlavne o jogurt, piskoty, kousek syra....). Ten je blahem bez sebe a jak mlaska! Bydlime na vesnici primo na cyklostezce! Je zvykly na rusny pohyb, taky jsme primo u pole, takze i traktory, kombajny uz zna. Budi pri svych 83cm a 50 kilech respekt, ale neni uzasnejsi poci nez kdyz vas tahle hromada svalu a chlupu olizne na nose a kdyz se pes tehle rozmeru zmeni mihem v obri mimino, ktere sebou bacne na zem a drbejte me lidicky pekne na slabinach, tam to mam rad a na brisku.....!!!! To je fakt odmena za vsechen cas s nim straveny a maximalne si to vychutnavame-oba!!! Tedy tak asi ve zkratce! moje souziti s obrim stenetem pastevce.
Nevim, jak se k tomu postavite, mozna se chovam moc mekce, ale verte, ze byly pokusy z jeho strany,co asi panicka vydrzi, ale po precteni vasi poradny opravdu staci upreny pohled a chmat za kuzi a uz si sam leha na bok a zada. Nebo staci v nekterych pripadech razne: neee, to nesmis! Je to " pubos" a ti to zkouseji i v lidske podobe! Prosim Vas, pokud bych nejak mela zmenit svuj postoj k tomuto ( budu se opakovat) uzasnemu plemeni, snesu i kritiku- napiste, poradte, ale nemuzu si pomoct. Tak nejak to vychazi primo od srdicka.
Jinak dekuji za radu ohledne zavirani do kotce s pri navstevach.... Funguje to a je spokojeny i Theo i my..... Kulhat prestal, snad ten rust nejak preckame. Psal jste, ze je dobre pridavat Irishcal. Krmim Acanou pro stenata obrich plemen+maso, miluje zeleninu, ovoce- vse v primerenyc davkach! Pridavam AptusAlavis sirup. Nebylo by to uz moc, davat i ten Irishcal?? Moc dekuji za vas cas straveny ctenim meho dotazu -nedotazu a reakci na nej. Musim se jit venovat Theovi, cekame navstevu nekolika lidskych " mladat".
Mejte se a pokud nevadi,opet se nekdy ozvu, urcite se bude zase na co ptat. At se vam i psikum dari !

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Prosím zkuste si představit, že mi nepíšete o Theovi, ale popisujete třeba to, jak tančíte - a budete chtít, abych Vám na dálku, bez toho, že budu vidět kromě techniky i emoční prožitek, řekl, zda je to dobré nebo špatné... Asi by to dost dobře nešlo. I kdybyste mi popsala každý Váš pohyb a krok, pořád by to byla Vaše subjektivní interpretace skutečnosti. Je to přirozené, ale stejně tak nemohu posuzovat Váš vztah s Theem, pokud vás spolu nevidím, pokud nemám možnost vnímat Vaše emoce a Theovu psí řeč - jeho reakce na Vás, to, co mi o Vás sám prozradí.

Je mi jasné, že Thea máte hodně ráda a to je vždy nutný základ k tomu, aby psí věci fungovaly správně. Na druhou stranu je stále ještě štěně a Vy v něm vidíte tu obrovskou chlupatou mazlící kouli - nesmíte ale zapomínat na to, že kavkaz je ostrý pastevec a do své pravé dominantní nezávislé povahy teprve dospěje. A pokud Vás nebude brát minimálně stejně silnou (fyzicky i psychicky) jako bude brát sám sebe, pak Vás bude čekat velké vystřízlivění a velký problém. Povaha pastevce stejně jako povaha každého psa se s časem mění a hodně lidí se nechá ukolébat, podceňují budoucí vzorce chování a nepracují v určitém věku psa tak, aby si vytvořili potřebnou pozici pro čas, který přijde o pár měsíců později...

A z toho, co píšete, mi intuice prozrazuje, že směřujete do stejné pasti. Opakuji - vycházím z toho, co píšete, protože to jsou v podstatě jediné faktické informace, o které se mohu opřít. Skutečně potřebuji Vás i Thea vidět, pokud Vám mám říct, co děláte dobře a co naopak dobré není. Člověk je samozřejmě subjektivní, mnohé věci si nepřipouští, nevidí je nebo vidět ani nemůže, objektivní skutečnosti popisuje svým pohledem. Navíc je vedle něj pes - a při vší snaze z něj nevyčtete to, co z něj mohu vyčíst já. Pokud si uděláte s Theem za mnou výlet, mohu Vám toho říci daleko a navíc Vás oba mohu vyvarovat zbytečných chyb - ovšem rozhodnutí je samozřejmě pouze na Vás.

Dnes už je na IrishCal pozdě. Už jsem tu vícekrát uváděl věk štěněte, ve kterém a v jakém množství se přidává, kdy a proč má smysl a kdy už ne. Začít přidávat v tomto věku už každopádně nemá význam, za 1-2 měsíce už byste tím Theovi naopak ublížila. Je mi líto, toto je jedna ze základních chyb, kterou dnes už nenapravíte. Aptus a Alavis jsou přípravky pro kloubní výživu, což je u zdravého a správně rostlého štěněte v podstatě placebo. Acana plus přidané maso pro kavkaze zdaleka není ideální, navíc už je čas přejít na dospělou řadu.

No, jak to tak po sobě čtu, tak by Vaše osobní návštěva s Theem rozhodně nebyla od věci...:) ale jak jsem psal - záleží na Vás. Za sebe Vám a Theovi pomůžu velice rád a Theovi posílám pohlazení.

P.S. Dal jsem si teď schválně tu práci a projel Poradnu (včetně archívů) na četnost dotazů ohledně kavkazského pasteveckého psa. Našel jsem jich přesně 22 (plus hromadu dalších dotazů k jiným pasteveckým plemenům nebo pastevcům obecně). To zas není tak málo, co říkáte...

 

(30.8.2015)
Tazatel: Radka Skýpalová, Zašová-Veselá
Plemeno psa:
kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, Asi pred 2 tydny jsem psala do Vasi poradny dotaz-dekuji za odpoved. Chtela bych se Vas jeste zeptat,jelikoz mate zkusenost s rychle rostoucim robusnim plemen: zda i Vas pes " prokulhal "steneci vek? Nas Theo ma prave nyni ptoblem a pokulhava na predni tlapku. Veterinar potvrdl, ze je to v souvislosti s rychlym rustem- ma jiz 50 kg a 82 cm. Mame omezit pohyb, spis aby byl v klidu, neprekrmovat.... Je mi to ale lito, protoze jsme chodili na prochazky a mezi lidi.... Ted se ho snazim vzit jen ne 5-10 min ven ze zahrady a to uz pri zpatecni ceste polehava a zastavuje se..... Doufam, ze je to opravdu prechodne a prejde to.... Jake mate Vy s timto ptoblemem zkusenosti???? Da se tomu predejit?? Psa jsem urcite nepretezovala, rodice mel zdrave....
Dale jaky je Vas nazor, ze v podvedomi lidi je kavkazan zabijak a krvelacna nezvladnutelna bestie??? Co tomu napomaha? Kdyz se lide ptaji, co je to za plemeno, tak s hruzou reknou: coze, kavkazan! To je desny pes....!!! Jsou to uzasni psi!!!

Odpověď: Dobrý den:) Ne, moje telátko díkybohu takový problém nemělo - ale také jsem samozřejmě udělal vše pro to, aby k němu ani nedošlo. Kulhání ve štěněcím věku je u takto velkých plemen vždy špatně a je to výsledek jedné nebo více chyb - deficit vápníku, špatný krmný režim nebo nevhodná strava (štěně roste příliš rychle), pohybové přetěžování nebo dlouhodobý pohyb po špatném terénu. Také však může být důsledkem špatného došlápnutí nebo mechanické torze, popřípadě degenerativních onemocnění dlouhých kostí nebo chrupavky. Podcenění jakékoli z výše uvedených skutečností bohužel speciálně u velkých až obřích plemen generuje zásadní problémy pohybového aparátu.

Váš veterinář má pravdu v tom, že teď je třeba nasadit několikatýdenní klidový režim, tedy omezit a zklidnit pohyb, dávat pozor na nevhodné akce (skoky apod.), k procházkám volit měkký terén (lesní stezky) plus lehce omezit přísun krmení. Prosté a důsledné dodržování těchto postupů dokáže v podobných případech divy.

Lidé mají obecně přirozený strach z velkých psích plemen a impozantnost a zvláštní pohled pastevce tyto fóbie ještě podporují. Daleko horší jsou však majitelé, kteří svého kavkaze (nebo jakéhokoli pastevce nebo molose) nezvládají a pak dělají ostudu nám všem - toto nejvíc napomáhá nejrůznějším předsudkům a nesmyslným zkazkám o "krvelačných bestiích". Dobře vedený pastevec má v neutrální situaci budit respekt, ne strach - naopak v situaci, kdy je on sám nebo jeho člověk v ohrožení, musí umět dát jasně najevo, že dokáže být velmi nepříjemný.

Ano, kavkazové jsou úžasní, pokud jim jejich majitel vlastní hloupostí nebo neschopností nezkazí pověst...

 

(16.8.2015)
Tazatel: Jan Šmejkal, Malé Přílepy
Plemeno psa:
německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám dvolutého německého ovčáka Arga a sedmiletého syna. Psa mám od štěněte, se synem žijeme ve společné domácnosti a oba jsou na sebe zvyklí. Dosud probíhal jejich vztah naprosto bezproblémově. Minulý týden jsme strávili na stanovém táboře mezi malými dětmi a Argo se choval ke všem dětem dobře. Ale asi třetí den pobytu začal vrčet na syna. Výhradně na něj, ostatní děti vpodstatě ignoroval, krom nějakého toho očichání. Byl jsem stále někde poblíž a můžu vyloučit, že by mu syn, který ho má moc rád, nějak ublížil. Původně jsem to přičítal jinému prostředí, jisté nervozitě, kterou jsem vzhlem k počtu malých dětí pociťoval a pes ji musel cítit ze mně i únavě, protože doma Argo pravděpodobně cele dny prospí (jsme ve škole a v práci) a tady měl mnoho podnětů a aktivity. Když jsme se ale vrátili domů a pes se prospal, nenastalo zlepšení. Ne vždy, ale občas na něj vrčí. I několikrát denně. Je to takové varovné vrčení, řekl bych, ne přímo útočné. Ale je vidět, že je pes napjatý. Zkoušel jsem Arga "převrčet", ale bez úspěchu. Potřeboval bych proto radu jak s oběma pracovat, abychom tuto Argovu nevraživost odstranili. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Váš syn je pro Arga psychicky mládě, štěně. Pobyt na stanovém táboře zahrnoval pro Arga mnoho nových situací, jiné prostředí, víc možností srovnání Vašeho syna s jinými "štěňaty". Váš syn mohl z Argova pohledu udělat chybu, něco, co vycítí jen pes - Vy sám jste to postřehnout nemusel, mohl jste něco přehlédnout, přece jen jste celou dobu nemohl stoprocentně vnímat jen svého syna (navíc ho vnímáte jako člověk, ne jako pes). Každopádně Argo to vyhodnotil a teď si ho hlídá a dává mu svoji ostražitost najevo - přesně jak píšete, nejedná se o signál útoku, ale o signál varovný.

Bylo by fajn, pokud byste za mnou s Argem i s Vaším synem mohl přijet, pak bychom se jednak dozvěděli pravdu, jednak byste se oba naučili, jak se správně chovat. Protože pokud je Argo v právu (a jsem přesvědčený, že v tomto případě je), pak by byla snaha ho "převrčet" úplně to nejhorší, co byste mohl udělat. Výsledkem by bylo, že byste v očích Arga byl vše jiné, jen ne schopný vůdce smečky (protože byste trestal nesprávného) a Argo by začal hierarchickou chybu řešit sám.

Zkuste se nad mojí nabídkou zamyslet, "věštci" pracují na dálku, já v podobných případech výhradně kontaktně, protože je to jediný způsob, jak dát konkrétní problém konkrétních psů a lidí skutečně do pořádku...

 

(16.8.2015)
Tazatel: Radka Skýpalová, Zašová-Veselá
Plemeno psa:
kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 8,5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, moc se mi libi vase stranky a hlavne, jak odpovidate lidem na jejich dotazy, mnohdy zoufale, ale vy jim vzdy dokazete poradit. Mam psa kavkazana-8,5 mesicu. Je to uzasne plemeno, ktere se musi pochopit a vcitit se do jeho mysli. Je neskutecne, jak chytre vse sleduje a jak se chova. Respektuje vsechny cleny rodiny. Panem jsem ale ja.Na svem uzemi je 100% hlidac, venku na prochazce je klidny, zda se mi vyrovnany. Obcas ho neco zaujme a sleduje, co se to deje- kombajny, rvacka psu, hadani deti... Ale to by zaujalo kazde stene. Necha se od vybranych lidi pohladit- vse s opatrnosti- sleduji ho a mam ho pod kontrolou... K nicemu ho nenutim, vse se mu snazim vysvetlit, nekdy si pripadam jak blazen,co mluvi se psem... Ted k problemu. V posledni dobe ho nemuzu privolat "na misto" do kotce. On vi, ze ho zavru,coz je u tohohle plemene dulezite pri nekterych navstevach. Zkousela jsem to ruzne, zpocatku na privolani pribehl, zavedla jsem ho do ktce a opet pustila, aby si to nespojil s tim, ze ho vzdy zavru... Nekdy sem ho ani nezavrela po privolani, aby si zase privolani a uposlechnuti nespojil s necim neprijemnym...? Je to nekdy slozite ho zavrit! Kdyz je na voditku, jde na misto v klidu... Nemate nejakou radu?? Moc dekuji....

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Nebudu Vám radit, jak svoje 8,5-měsíční štěně zavírat do kotce, protože pokud jste aspoň trochu moje PSÍ STRÁNKY FALCO pročetla, tak dobře víte, že podle mne pes do kotce nepatří (ani na minutu). Navíc pokud jste přesvěčená, že Vás Váš kavkaz respektuje, pak už vůbec není důvod ho někam izolovat - u tohoto plemene tím spolehlivě vytvoříte vazbu "tato návštěva je nebezpečná a je zapotřebí před ní bránit". Související důsledky asi nemusím dále vysvětlovat...

Ve chvíli, kdy si pořídíte pastevce (resp. ještě předtím), musíte dobře znát a respektovat specifika jeho povahy. Mimo jiné musíte pro něj být autorita, která správně rozhodne, zda cizí člověk na Vaší zahradě je v pořádku či ne, taková autorita, že Vaše rozhodnutí bude Váš pastevec pokládat za správné a bude je respektovat. Zavírat kvůli návštěvě psa jakéhokoli plemene do kotce je jasná indikace toho, že nevěříte jemu ani sobě. Stejně tak ani já sám svého pastevce nezavírám do jiné místnosti, pokud někdo přijde (návštěva, řemeslník, kdokoli) - on svoje chování odmala přizpůsobí mému a koho neřeším já, neřeší ani on.

Váš kavkaz samozřejmě bere Vaše snahy jej izolovat v kotci za nepochopitelné a nesprávné rozhodnutí. Ví, že Vás ani zbytek Vaší rodiny nemůže bránit, nemůže zasáhnout, pokud k něčemu špatnému dojde. Dáváte mu i jasný signál "teď k nám nepatříš" a velmi zle tím deformujete jeho povahu ve věku, kdy se každý pastevec (každé štěně) učí, vytváří si vazbu ke svému člověku a sleduje příkladové vzorce chování.

Jak jsem uvedl hned na začátku, záměrně Vám nebudu dávat návod, jak pastevce dostat bez vodítka do kotce, protože sám důvod Vašeho jednání je v tomto případě zcela špatně a nemohu jej podporovat. Kavkaz potřebuje být po Vašem boku a v tomto věku se učit různé modelové situace, potkávat různé lidi, pohybovat se v různém prostředí a nabýt důvěru ve Vaše rozhodnutí. Pokud ho v jakékoli podobné situaci budete od sebe izolovat, ztratíte jeho důvěru a on se rozhodne řešit věci po svém. Pak nevyjdete ze smíchu. Kavkaz nemá problém prosadit sám sebe, pokud nemá jinou možnost a nezapomeňte také na skutečnost, že zatím je to stále ještě mladé štěně, tudíž otázka, jakou u něj budete mít reálnou autoritu za pár měsíců, je nyní ješte zcela otevřená. Pokud ho místo učení (nemám teď na mysli poslušnost, ale vzájemnou spolupráci a hierarchické postavení) budete nutit chodit do kotce, nevychováte si parťáka, ale sólistu, jedoucího po své vlastní linii...

Mimochodem pastevec má v krvi sledování svého okolí, není to dáno tím, že je štěně. Bude to dělat celý život, je to pro něj přirozené a z hlediska jeho povahy i logické. Až přejde puberta, bude jiný, než je teď, až psychicky dospěje, bude zase jiný - celou dobu se ale bude jeho povaha kavkaze vyvíjet k samostatnosti a vysoké dominanci. Stále je však životně nutné, aby měl vedle sebe bytost, kterou bude respektovat jako parťáka, v opačném případě se stane samostatně jednajícím a rozhodujícím se psem, což vždy generuje velké problémy. Proto se prosím znovu zamyslete nad tím, co jsem Vám napsal a snažte se svého pastevce neztratit, protože už teď si na Vás utváří pohled, kterým Vás bude posuzovat i v budoucnu. Jeho místo je vedle Vás, ne v kotci a příliš dobře znám lidi, abych věděl, že "kotcovým odložením" byste i Vy začala časem řešit situace, které byste se svým pastevcem přestala zvládat.

 

(26.7.2015)
Tazatel: Stanislav Baláž, Poprad (Slovensko)
Plemeno psa:
středoasijský pastevecký pes x kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál,uvažujem o Vašej ponuke veľmi reálne,chcem Vás oboznámiť s tým že som kontaktoval aj pána Desenského,s ktorým máte vo všeobecnosti rovnaký názor na túto situáciu-odporúčané osobné stretnutie.Priznám sa že som asi urobil hrubú chybu vo výchove,ked môj pes pri hraní začal hrýzť do mojich rúk,nôh či stehien,chytil sem ho za kožu na zátylku-ako napr.matka a donútil som ho ľahnúť si na brucho,sadol som si na neho,ale napriek tomu že mám skoro 100kg,podarilo sa pejskovi vyklznuť a odvtedy ma rešpektuje ešte menej....Pri zvítaní je všetko ok,oblíže mi tvár,ale ked príde na základné povely,niekedy ma úplne ignoruje.Preto sa Vás chcem opýtať na Váš názor,pred tým kým vás navštívim-mám možnosť darovať môjho Baryho na stráženie veľkosadov ovocia a zeleniny do Poľska,kde by mu asi bolo lepšie.Myslíte že je to dobrá možnosť pre psíka ako je tento aziat-kavkazan?Samozrejme,myšlienka na pastevce ma neopúšťa,ale od šteniatka o ktorého minulosti a jjeho rodičov budem vedieť čo najviac.Poprosím Vás teda ešte o túto odpoveď,či ho darovať,alebo nie-aj podľa toho sa budem riadiť pri tomto pre mňa dôležitom rozhodnutí.Ďakujem Vám za trpezlivosť a vaše rady,ktoré sú niekedy neoceniteľné.Ešte raz zdravím Vás aj Gardýska a prajem pekný deň.

Odpověď: Dobrý den, pane Baláži, mluvili jsme mezitím spolu telefonicky a já jsem Vám mimo jiné řekl, že to, co jsem Vám sdělil, napíšu i do této Poradny - nejen pro poučení ostatním, ale i pro Vaše vlastní, abyste se k mojí odpovědi mohl kdykoli vrátit...

Ve své minulé odpovědi jsem Vám vyjádřil podporu a znovu nabídl svoji osobní pomoc - s tím, ať mě zkontaktujete co nejdříve. Víte proč? Mimo jiné i proto, abyste se nestačil dopustit zásadní chyby...

Jenže Vy jste to bohužel stihl. Než jsem s Vámi mluvil telefonicky, pro jistotu jsem si u Vás ještě ověřil, na čí popud (radu) jste se rozhodl získat u půlročního pastevce respekt tím, že na něj půjdete silou a sednete si na něj. Sice jsem to (správně) tušil, ale sám jste mi tu hrůzu potvrdil.

Víte, už ve své dubnové odpovědi jsem Vám celkem obsáhle popsal duši a povahu pasteveckých plemen, včetně správného/chybného přístupu k jejich výchově a komunikaci s nimi. Říkal jsem si tehdy, že jste si moji odpověď určitě pečlivě přečetl, vzal k srdci a budete se podle uvedených postupů aspoň rámcově řídit. Přiznám se, že by mě ve snu nenapadlo, že na svoje půlroční štěně půjdete jako buldozer(!), navíc podle rady psího handlíře (označujícího sám sebe za "psího psychologa"), který se dodnes nenaučil oddělit svoje ego od práce se psy a který svým působením v této republice napáchal už mnoho zla. Nyní již delší dobu působí hlavně na Slovensku a bude tomu jen tak dlouho, dokud i tam lidé (stejně jako tady) neprokouknou jeho manipulace a skutečné zájmy. Vy si v tuto chvíli můžete gratulovat, důsledky rad a veřejně propagovaných postupů tohoto pána teď Vy (a bohužel i Váš pejsek) vidíte na vlastní oči. Nemohu to přejít mlčením a je mi z toho skutečně velmi smutno.

Dále musím konstatovat, že jste mne velice zklamal větou "mám možnosť darovať môjho Baryho na stráženie veľkosadov ovocia a zeleniny do Poľska,kde by mu asi bolo lepšie" - a řekl jsem Vám to i do telefonu: žádný pes, ani pastevec, ani žádné jiné plemeno, není věc, kterou si pořídíme, zjistíme, že s ní neumíme pracovat a na to konto ji pošleme dál do světa! Tohle si prosím hodně rychle uvědomte - Bary není auto nebo mobil, který nám po reálném "ošahání" nevyhovuje a pořídíme se místo něj jiný model! Bary je pes, živý tvor, pastevec, na kterém se podobné zklamání v člověku (konkrétně ve Vás, pokud ho dáte pryč) negativně podepíše na zbytek jeho života. Je Vám to jedno? Pokud ano, pak už si prosím v životě žádného pastevce (ani jiného psa) nepořizujte. A nevěřte tomu, že byste při současném přístupu (a aplikací postupů, jaké jste předvedl teď na Barym) dokázal vychovat pastevce od štěněte. Věřte mi, že nedokázal, už to malé štěně by mělo jasno, kdo jste a na co reálně máte...

A jak jsem Vám řekl do telefonu: dávám Vám teď poslední šanci a moje nabídka se už nikdy nebude opakovat. Je to šance pro Vás i Vašeho pastevce a zveřejňuji ji proto, že jste o ni při našem telefonátu sám projevil zájem a chcete za mnou prijet - i proto Vám ji dávám, protože si myslím, že věci se u Vás tak dějí proto, že v této etapě svého života pastevce potřebujete. Potřebujete ho, aby Vás něco naučil, něco Vám předal, změnil Váš život k lepšímu. Dávám Vám ji také proto, že nechci, aby tak skvělý pes, jakým Bary bezesporu je, skončil někde v Polsku ve velkoskladu...

Dávám Vám šanci dokázat, že s pastevcem dokážete žít - pokud ve Vás něco je, dostanu to s jeho pomocí i z Vás a vrátíte se domů jako jiný člověk, nebudete první ani poslední. Vy to ode mne už víte a víte i to, že svoji nabídku pomoci už nikdy opakovat nebudu. Ale tak nějak stále ještě věřím a doufám, že svého Baryho nezradíte. Potřebujete ho a on potřebuje Vás. Budu čekat, že se mi skutečně ozvete a domluvíme se na termínu - tak, jak jste mi telefonicky slíbil.

Svoji odpověď jsem napsal v sobotu odpoledne. V sobotu večer mi zazvonil telefon a na druhém konci se ozval bratr tazatele. Mluvili jsme spolu skoro hodinu a já nemám důvod nevěřit mu jediné slovo...

Sdělil mi, že jeho bratr za mnou nepřijede.

Sdělil mi, že přes veškerou jeho snahu, kdy se jako jediný snažil svého bratra podpořit a pomoci mu, dospěla rodina, se kterou jeho bratr žije ve společné domácnosti a na které je velmi závislý, k nepochopitelně krutému rozhodnutí: psa ve svém domě nechtějí a pokud se do konce srpna pro něj nenajde nový domov, nechají ho utratit...

Nechci teď rozebírat osobnost majitele psa, který nemá odvahu se po takové reakci vlastní rodiny se svým pastevcem jednoduše sebrat a odejít - on navíc nemá ani odvahu sám mi zavolat, to za něj musel udělat jeho bratr, který dle svých vlastních slov s rozhodnutím rodiny a jednáním svého mladšího bratra tvrdě nesouhlasí. Stejně jako já viděl pro svého bratra velkou šanci na radikální změnu života k lepšímu, byl ho ochoten i na vlastní náklady za mnou přivézt. Majiteli psa (autorovi dotazů) jsem od této chvíle já osobně přestal věřit a třebaže ani on prý nechce svému Barymu ublížit, už to udělal a udělá to znovu místo toho, aby jej zachránil a poskytl mu odpovídající psí domov. Šance pro Baryho tudy už skutečně nevede, to jsem včera definitivně pochopil.

Jeho bratr se na mne včera obrátil s žádostí o pomoc s umístěním Baryho do dobrých rukou. Proto se touto formou obracím na čtenáře PSÍCH STRÁNEK FALCO s velkou prosbou - pokud by kdokoli z Vás měl možnost poskytnout celoživotní domov dnes 6-měsíčnímu kříženci středoasijského pasteveckého psa a kavkazského pasteveckého psa, nechť mi prosím dá vědět a já kontakt předám jeho majiteli. Protože ale chci, aby tato akce měla vůbec smysl a Barymu ještě více neublížila, je z mé strany podmíněna následujícími body:

  • Potenciální majitel musí být osobnostně schopen zvládnout výchovu a vedení pastevce, který má v půlroce svého věku za sebou již druhého majitele. Ze své strany oběma nabízím osobní pomoc jak potřebnými radami, tak i praktickou výukou.
  • Bary nesmí skončit v psím útulku ani jako hlídací pes v autobazaru, skladu apod. Bary potřebuje prožít plnohodnotný život, ne jej pouze přežít.
  • Bary nesmí skončit v rukou pana Desenského (že tento člověk o něj okamžitě projeví zájem, to je jasné asi nejenom mně) ani v rukou jiného člověka, kterému bude sloužit pouze pro dočasné uspokojení ega nebo mediální zviditelnění a který se nestane jeho skutečným a plnohodnotným parťákem. Bary  není problémový ani týraný pes, je to jen půlroční štěně, které zatím nemělo štěstí na správného majitele. Potřebuje člověka, který skutečně bude vědět, jak s ním komunikovat a pracovat, což výše jmenovaného vylučuje. A protože jisté postupy v této oblasti jsou notoricky známé, je zapotřebí dávat pozor i na "třetí" osoby, které psa pouze předají dále.
  • V souvislosti s předchozím bodem Bary nesmí skončit v rukou člověka, který neumí (resp. není ochoten) komunikovat s pastevcem způsobem odpovídajícím potřebám této skupiny plemen. Jak to vypadá, pokud tento požadavek není dodržen, je mimo jiné jasně zdokumentováno již ve výše uvedeném dotazu.

Velmi děkuji všem ostatním, kdo jakýmkoliv způsobem přispějí k Baryho záchraně.

Je mi velmi líto a přijde mi šílené, že další mladý zdravý pes opět doplatí na nezodpovědnost dospělého svéprávného člověka. Přijde mi šílené, že nemohu věřit ničemu, co mi dospělý svéprávný člověk napíše a sdělí po telefonu, že za pár dnů je zase všechno jinak, na dané sliby se zapomene a ještě se to musím dozvědět od někoho jiného. Zaplaťpánbůh za to, že aspoň ten někdo jiný zvedne telefon a obeznámí mě s realitou zákulisím celého případu.

(Tento dovětek jsem sepsal na základě telefonického rozhovoru s bratrem majitele Baryho ze dne 25.7.2015, jeho prosby o pomoc s umístěním Baryho a jeho souhlasu se zveřejněním výše popsaných skutečností. Panu Balážovi, bratru majitele psa, tímto ještě jednou děkuji za to, že mu jako jedinému osud Baryho není lhostejný a se vším mě seznámil - v opačném případě bych se jako už tolikrát v minulosti nedozvěděl zřejmě nic...)

Aktualizace 2.8.2015: Bary změnil domov - rodina nasadila všechny možné páky v akci "ať už je ten pes pryč" a výsledkem je řešení, které nepokládám za šťastné ani já, ani bratr původního majitele. Nový majitel (Bary zůstává na Slovensku) si ho prý vzal proto, že "je velký a každý se ho bude bát", bude mu prý hlídat pozemek a nahradí jeho německého ovčáka... Jak dlouho tam Bary skutečně zůstane, je ve hvězdách (proto jsem po domluvě s bratrem původního majitele nechal celý případ otevřený) - bohužel jinou šanci nedostal a jediný, kdo o jeho osudu mohl de iure rozhodnout, byl jeho původní majitel. Dalších komentářů se raději zdržím, protože některé myšlenky, které se mi teď nad celou touto kauzou honí hlavou, by byly nepublikovatelné...:/
Stejně tak (opět na základě shody s názorem bratra původního majitele Baryho) zůstane v Poradně můj dovětek jako poučení všem, kdo si myslí, že jakýkoli pes je hračka, které se po zjištění, že ji neumíme ovládat, můžeme zbavit nebo ji "poslat do světa" - popř. ji dokonce nechat fyzicky zlikvidovat. Zůstane jako memento toho, jak končí psi v rukou lidí nezodpovědných, slabých, bez špetky skutečné empatie a majících zásadní problémy sami se sebou...

 

(26.7.2015)
Tazatel: Denisa Tomanová, Olomouc
Plemeno psa:
americký pitbulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám psa APBT, se kterým bydlím v bytě, ale jezdíme o víkendech na chalupu, kde si užíváme společných procházek, hraní s v přírodě, může si čmuchat na zahradě a spí v oblíbeném křesle. Jediný problém je, že je to "bojové vemeno" - tedy pes vítací, jenže při jeho 30i kilech jej někdy od dětí nebo návštěv musíme distancovat, protože si neumějí vymezit hranici a psa odkázat do patřičných mezí (a pokud nejsem nablízku, nepomohu). Pro tyto účely prarodiče pořídili krásný kotec, kam jsme mu začali dávat jídlo a vodu, aby si zvykal a nebral jej jako něco negativního (jenže neměl kotce rád nikdy - např. na cvičáku, i když tam byl při odložení jedním z nejklidnějších psů). Situace ho natolik stresuje, že při umisťování do kotce na mě vyjel. Nestiskne tak, aby mi prokousl kůži, ale má sílu a když se bezhlavě začne ohánět zuby, člověk ho nepoznává. Kdysi takhle vyjel na mého přítele právě na cvičáku, tuším při cvičení střelby ze zbraně. Měl velký strach, nechtěl ho uposlechnout, ale když jsem mu nakázala "sedni" a důrazně ho oslovila, přestal. Měl ze mě respekt. Celkově je na mne dost vázaný. Tady však pomohl jedině náhubek a i tak na mne skákal, takže mám drápance a modřiny všude možně samozřejmě (ani od přítele či dědečka si nenechal tuto "křivdu" líbit). V jednom by to člověk nezvládl. Jediné za čím jde, je, když mu tam babička dává jídlo (které sní asi za 3 vteřiny, aby mohl rychle uniknout). Mne nenásleduje vůbec a rovnou "útočí". Asi mi čte myšlenky. Jakoby mi to vyčítal, dával své příkoří za vinu, čekal, že ho naopak "zachráním" (tvrdí rodina). Když se zdálo, že toho lituje, dělal na mne psí oči a v klidu seděl ve stínu už venku na zahradě, sundala jsem mu náhubek a že si budeme hrát s klackem. Jenže o klacek nakonec vůbec neměl zájem, šel zas po mně. Snad tím říkal "to máš za to". Moc mě to mrzelo a náš vztah teď trochu ochladl. Miluji ho, ale tohle si dovolit nesmí. Nechápu, proč se staví proti člověku, ke kterému má za "běžné" situace největší respekt. Navíc mu to na důvěryhodnosti moc nepřidalo a přirozeně se teď prarodiče strachují. Neoznačila bych ho za problematického psa, vyložený strach není na místě, ale spíš si říkám, kolik takových spouštěčů může být a chci náš vztah posílit - dát mu najevo, že se mu nic zlého nestane a zátěžovější situaci spolu zvládneme. Ocením každou radu.

Odpověď: Dobrý den... Kolikrát jsem už zde v Poradně psal, že pes nepatří do kotce. Sama píšete, že se svým pejskem normálně žijete v bytě, máte pocit, že je na Vás navázaný, ale pak se podivujete nad tím, že se mu nechce na víkend do kotce? Proč? Kdyby Vás samotnou Váš partner "odložil" na víkendy do kotce, sklopila byste uši nebo byste dávala jasně najevo, že takhle ne?

Ano, činíte svému psu příkoří a na rozdíl od Vás on to tak i chápe. Člověk, ke kterému má nejblíž, ho každý víkend zradí. Ano, on má právo "si to dovolit" a dát Vám najevo, že děláte obrovskou chybu a váš vzájemný vztah ničíte a zrazujete. A protože je pitbulteriér, dává Vám to najevo po svém - razantně a přímočaře.

Váš skutečný problém je v od základu špatném přístupu. Cvičák ("odložení v kotci" dává jasnou informaci, jakým směrem je zaměřen) jako základ místo budování hierarchického vztahu. Výsledkem jsou situace, které nejste schopná zvládnout (správný kontakt vůči jiným osobám) a jako řešení volíte restrikce (kotec). Nemáte vlastnosti vůdčího jedince smečky, nefunguje mezi vámi dvěma hierarchický vztah a svého pejska stresujete (nakonec to i sama píšete). Nedivte se pak, že (nejen) po Vás vyjede - pes je stále šelma a jako každá šelma ve stresové situaci útočí. A nebude se Vám to líbit, ale nejvíc pes vždy útočí po člověku, který mu nejvíc ubližuje...

Máte pravdu - Vaš pes není problematický, Problematický je v podobných případech vždy jeho majitel, který nastaví takové podmínky společného života, které psa přivedou do psychického stresu. Jak jsem už psal, zcela přirozeně pak následují důsledky, kterými jsou konkrétně u psa vždy agresivní vzorce chování (a není to pouze u šelem, stejné je to například i u koní a v neposlední řadě i u člověka).

Pokud nezměníte přístup a neuvědomíte si, že nejlepší vlastností "bojových plemen" je jejich vztah vůči člověku (pokud pes proti němu není záměrně veden), pokud budete dále použivat silové "cvičákovské" metody, pokud budete nadále znát jen povely (nevěřte tomu, že povelem si u psa získáte hierarchicky nadřazenou pozici - splnění povelu "sedni" v tomto ohledu nedokazuje vůbec nic, je to jen a pouze naučený vzorec chování), pokud budete používat vyháněni psa ze smečky (kotec) místo komunikace a skutečného vedení - pak se jednoho dne dočkáte toho, že Váš vlastní pes po Vás vystartuje natvrdo.

Píšete: "Nechápu, proč se staví proti člověku, ke kterému má za "běžné" situace největší respekt." On z Vás nemá respekt a ani mít nemůže, pokud ho zrazujete. To, že splní nějaký povel, není známkou respektu - ani v nejmenším. Proti Vám se staví proto, že mu ubližujete - odháníte ho do kotce, neumíte spolu komunikovat, přestává Vám jakkoli věřit. Stejně tak Vy jemu a roztáčí se spirála vzájemného odcizení. Ale jediný, kdo ji může zastavit, jste Vy.

Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO. Jsou o přirozené komunikaci mezi člověkem a jeho psem, o přirozeném psím prostředí (smečce), o hierarchii, o potřebných vlastnostech a postupech vůdčího jedince. Pokud budete chtít, můžete se svým pitbulem za mnou přijet. Ale znovu zopakuji - příčinou problému je Váš přístup, následný stres a nezvládnutá hierarchie (než bych svému psu něco vysvětlila, raději ho zavřu do kotce a divím se, že se mu tam ani trochu nechce), průměrně dominantní a sebevědomý pes ani nemůže v podobné situaci jinak reagovat. Zbavte ho stresu a vše bude v pořádku. Takhle je to jen jednoznačná zpětná vazba pro Vás, že Váš přístup je špatný.

 

(26.7.2015)
Tazatel: Jana Trenčanská, Klášterec nad Ohří
Plemeno psa:
borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, četla jsem nějaká dotazy a zdáte se být dosti znalý, tak bych se z dovolením připojila. Můj malej kouše a olizuje zeď, dávám mu granule firstmate, protože jsem si toho přečetla dost o složení a zdají se mi být kvalitní a asi potřebuje nejspíš ještě tedy nějaký vitamíny, tak jestli by jste mi mohl poradit jaký, protože náš veterinář né, že by byl hrozný, ale není moc znalý. Také se mu vypadávají zoubky (už dva) a stalo se mi už po druhé, že teď naposledy při přetahování začal strašně kňučet a běžel pod lavici, kde se klepal, nevím zdali to může být zoubkama nebo jestli třeba klouby, protože hned po tom jsem k němu přišla, utěšovala ho a dala mu na lžičku tvaroh a to si vzal. Tak jestli se nemá dávat i nějaká kloubní výživa?Protože tahle rasa je dosti hyperaktivní a on celý den vyžaduje pozornost a jelikož miluju zvířata, tak si s ním pořád hraju a honím se, tak abych ho nějak nepřetěžovala. Na procházky chodím delší, ale s vodítkem, protože poslouchá zatím jen doma a je to milovník všech a všeho.

Odpověď: Dobrý den:) Mnohokrát jsem zde už psal, že pro zdravý vývoj kostry a základní podmínkou zdárného přezubení je nezbytně nutné štěňatům dodat kalciový přípravek - tedy směs vápníku, fosforu a dalších prvků potřebných pro správně ukládání vápníku jako základního stavebního kamene pro tvorbu kostry a chrupu. Pokud krmíte granulemi, pak použijte přípravek IrishCal (neobsahuje vitamín D, který je v dostatečném množství již obsažen v granulích), dávkování 2/3 a po ukončení přezubení 1/2 doporučeného množství na etiketě (do konce 10 měsíce věku). Právě deficit vápníku je příčinou olizování zdi a s aplikací výše uvedeného přípravku (v uvedeném denním množství!) začněte okamžitě.

Máte štěně lehčího typu a pokud je zdravé, žádnou kloubní výživu v tomto věku nepotřebuje. Potřebuje IrishCal - důvody už jsem uvedl. Dokud nepřezubí, hrajte si s ním s citem, první zoubky jsou citlivé a násilným "vylomením" (třeba při tom přetahovaní) můžete do dásně vnést infekci nebo porušit celkovou stavbu chrupu. Dávejte mu na žvýkání kostičky (nebo ještě lépe kroužky) z lisované buvolí kůže, dásně v tuto dobu svědí a žvýkání pomáhá a podporuje přirozenou výměnu zubů. Ta probíhá kolem 5. měsíce věku, proto by bylo dobře, abyste teď opravdu s přetahováním a podobnými činnostmi přestala (snadno se při tom zuby vylamují) a nechala vše na přírodě.

Doporučuji Vám prostudovat si pečlivě PSÍ STRÁNKY FALCO, máte tu k dispozici mnoho potřebných informací (nejen) pro výchovu, výživu a správný přístup ke štěňatům. Je nanejvýš dobré vědět věci předem, jinak se můžete dopustit zbytečných těžko odstranitelných chyb ve výživě i ve výchově svého pejska...

 

(19.7.2015)
Tazatel: Stanislav Baláž, Poprad (Slovensko)
Plemeno psa:
středoasijský pastevecký pes x kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál,pred pár mesiacmi som Vás žiadal o radu ohľadom spolužitia so stredoázijským ovčiakom v trojizbáku.Dal som na Vaše rady a popremýšlaľ,kúpu som odložil,no pred pár dňami som vzal do "záchrany"pred útulkom kríženca aziata a kaukazáka 6 mesačné šteňa.Celkom rýchlo si na mňa zvyklo,ale problémy s diciplínou sú evidentné.Chcem Vás požiadať o názor či radu čo ma čaká v budúcnosti,mama by sa ho najradšej zbavila-prílišný rešpekt,s deťmi nemá problém,horšie je že ho nemôžem dostať do výťahu a tak si dávame šprinty 5 poschodí((:-A posledný dotaz,či by mohol budúci rok tráviť sám na záhrade s pravidelnýmí návštevami a zimu asi radšej doma.Vopred dakujem za Vaše rady,pozdravujem Gardýska i samozrejme Vás.

Odpověď: Dobrý den,děkuji a také zdravím Vás i pejska:) Pamatuji se, začátkem dubna jsem Vám tu napsal takové základní povídání k pastevcům a životě s nimi. Je do Vás hezké, že jste se ujal tohoto křížence, ale upřímně řečeno jste si i docela zadělal na problémy - geny kavkazáka se samozrejmě projeví velmi silně, pejska máte teprve od půl roku jeho věku (víte něco o jeho minulosti?) a tato skutečnost také není pro Vás pozitivní. Pokud jej nedostanete ani do výtahu, je to známka toho, že Vám v tento okamžik pejsek nevěří - protože ale "sprinty 5 poschodí" mohou zakrátko znamenat velmi závažné poškození pohybového aparátu, důrazně Vás prosím, abyste na své dominantní pozici zapracoval! Jednoduše řečeno - váš vzájemný vztah se musí urychleně dostat do stavu "kam jdu já, můžeš i ty". Teď ještě máte čas s tím něco udělat, za dalších šest měsíců už budete mít svoji pozici dosti ztíženou...

Upřímně řečeno - fandím Vám, Vaše touha mít doma pastevce je evidentní, ale rozhodně nechci, aby tento experiment skončil zklamáním pro Vás a především negativním vlivem na celý život (v této chvíli ještě Vašeho) pejska. Určitě ale chápete, že dát dohromady Vás a pastevce na dálku prostě nejde, navíc odpověď na to, co Vás v budoucnu čeká, záleží jen na Vás - možné scénáře lehce vydedukujete z mé dubnové odpovědi. Ale jak jsem řekl, fandím Vám, proto Vám udělám nejlepší možnou nabídku: pokud chcete život se svým pastevcem mít opravdu hezký, smysluplný a spokojený (což platí bez výjimky i pro Vašeho pejska), pokud jste se opravdu rozhodl si ho ponechat a vychovat ho, pak mě zkontaktujte telefonicky a domluvíme termín, kdy byste u mne absolvoval individuální výcvikový servis. Vzdálenost není nepřekonatelný problém, ze Slovenska už jsem tu měl hezkou řádku klientů a Vy si ušetříte spoustu zbytečných chyb a problémů, které by v extrémním případě mohly mít za následek to, že by se Váš asiato-kavkazan zakrátko obrátil proti Vám. Popřemýšlejte o mé nabídce, umím Vás i Vašeho pastevce dát dohromady. Jiná varianta než přímá práce nemá smysl a pokud budete váhat nebo si řeknete "ono to nějak dopadne", pak tento případ neskončí dobře pro Vás ani Vašeho pejska. Půlroční kříženec středoasiata a kavkazana není plyšák (natož v dospělosti) a pokud se mu podaří (teď nebo později) získat dominantní pozici, je zle - a v současné podobě k tomu spějete. Přečtěte si prosím ještě jednou moji minulou odpověd a reálně zvažte Vaši současnou situaci a vyhlídky do budoucna. A pokud se rozhodnete mé nabídky (investice do zbytku vašeho společného života) využít, pak mé zkontaktování neoddalujte, v této fázi psího věku pracuje čas proti Vám...

 

(19.7.2015)
Tazatel: Ivana Holečková, Mladá Boleslav
Plemeno psa:
čivava/čivava
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 4 roky/2 roky
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, moc a moc se omlouvám,že zase píši takto.Ale podle mne Vám napsat musím.Dnes to nebude o agilty,ale o chování nového pejska.Snažila jsem se Vše co jste mi poradil aplikovat.Náš první pejsek Bertík si udělal pořádek.Takže jsem si myslela ,že je to v pohodě.Jenže je problém v novém pejskovi  Kukymu.Jak víte byl nalezený a já si myslím,že má v sobě asi nějaký blok. Vůbec si nechce hrát,neustále se straní.Nejenže vůbec nepřijímá hračky,neustále se kouká,co na to Bertík.Jsou jen vteřiny,kdy to vypadá,že by si hrál.Stačí,aby se Bertík jen podíval.Okamžitě hračku upustí a už se k ní nikdy nevrátí.Zkoušela jsem ,aby byl Kuky v místnosti sám.A nic. Připadá mi,že má z Betíka strach. Přitom venku jsou už v pořádku,běhají ve výběhu neperou se  a ani si nijak nepřekáží. Přijdeme domů a Kuky se straní Bertíka.Dříve s námi Kuky spal v posteli,odpoledne jsme odpočívali společně na gauči.Oba najednou jsem je hladila,nedělala rozdíly.Je pravda,že nebyl takový mazel jako Bertík. Poslední týden to vypadá tak,že se mě i Bertíka straní úplně.Jak může odejde z místnosti.Když se s ním chci mazlit,tak na mě vrčí.Ostatně vrčí dost často. Prostě mi připadá,že se tu trápí... U předchozí majitelky ,u které byl asi od půl roku si s druhým pejskem hrál.Říkala paní,že si normálně hráli,lítali po bytě.Teď mám místo dvou veselých čivav ,tak jak jsem to chtěla dvě nudící se čivavy.Přitom se říká,že jedna čivava ,smutná čivava.Proto jsem Bertíkovi pořídila kamaráda.Já vím,že by si na sebe měli zvyknout.Ale Kuky místo aby se sbližoval,tak se odcizuje.Je mi to moc líto a taky mně trápí,že je smutný.Vrchol všeho je,že nejenže s námi je co nejméně,ale dnes POPRVÉ vůbec s námi nespal a šel spát jinam.Přitom od prvního dne co jsem ho přivezla spal s námi. Někdo mi říká,že to chce čas a někdo,že se prostě Kuky trápí a "nelíbí se mu  u nových lidí.Takže nevím co dělat.Nechci aby se trápil. Je pravda,že mě sice snad má rád,ale nikdy nebyl mazlivý(ke mě) neolízl mě .....Připadá mi to,ale že  poslední dobou přijde jen na jídlo,to má moc rád a pak už nic. Ještě jednou se omluvám.

Odpověď: Dobrý den:) Omlouvat se vůbec nemusíte, jen bych byl velice rád, kdybyste konečně přestala u mladšího pejska tlačit na pilu (což jsem Vám ostatně psal už ve své minulé odpovědi a několikrát zdůraznil během našich telefonických hovorů) a nečekala od dvouletého nalezence chování pejska, který měl už od štěněte úplně jiný život. Vnášíte svojí netrpělivostí a nereálným očekáváním stres do života obou svých čivav a pokud nezměníte přístup, neuvolníte tlak a nervozitu a nezačnete s oběma fungovat jako klidný vůdce smečky, nedopadne to dobře. Mladší pejsek se Vám už začíná odcizovat a reaguje přesně podle vrozených psích vzorců - pokud se někde necítím dobře nebo se mi něco (někdo) nelíbí, jdu od toho pryč.

Dále - přes telefon jsem Vám již několikrát vysvětloval, proč je zapotřebí, abych Vás i pejsky viděl osobně. První termín byl červen, nemohla jste, dobře. Ale řešíme stále stejné problémy, Váš přístup k oběma pejskům se nezměnil (stále tlačíte na pilu a ve své psí smečce generujete stres) a důsledky se samozřejmě projevují. Každý pes se chová podle toho, v jakém prostředí žije, je to přirozená zpětná vazba. Pokud je prostředí špatné, pokud psa stresuje, pokud vnímá negativní tlak, pokud má jeho majitel "představu", jaký by měl být a on se podle toho nechová - pak se roztáčí spirála, která se sama od sebe nezastaví. A Kukyho signály jsou jednoznačné, nepřehlédnutelné a přirozené vzhledem k okolnostem - psychické pozadí celého případu je evidentní.

Napíšu to ještě jednou a naposled: pokud přijedete (máte to do Liberce 50km), mohu Vám pomoci. Chyba je ve Vás, ne v Kukym a pokud budete spolupracovat a necháte si pár věcí vysvětlit - což lze osobně vždy lépe - pak to dopadne dobře. Rozhodnutí je jen na Vás...

 

(5.7.2015)
Tazatel: Jana Bělčická, Praha
Plemeno psa:
rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, nešla mi vygenerovat zpráva v poradně, tak se na Vás obracím s prosbou o pomoc prostřednictvím emailu, jelikož situace v naší smečce se zhoršuje. Máme 3 psy plemene RR - fenu 9 let, pes 4 roky a pes 2 roky. Problém začal být s nejmladším psem. Fena je rodičů, já žiji s nimi, ale nebylo tomu tak vždy, oba kluci jsou moji. O fenu se nijak výrazně nestarám. Starší pes je miláček, submisivní samec, který nikdy nešel do žádného konfliktu, naopak bych si u něj přála vyšší sebevědomí, ale na dokonalosti nelpím. K němu přibyl další kluk (nevlastní brácha z druhého vrhu). Velice učenlivé štěně, snažila jsem se socializovat jak šlo, oba od mala chodili na výstavy, hromadná venčení atd. Mladej byl v pohodě, aktivnější, opatrnější sám na sebe, rychleji sexuálně vyspíval, oproti staršímu, který byl ve dvou letech ještě štěně. V době, kdy byl mladému cca rok začal dělat to, že v určitých situacích začal na staršího vrčet, vrčení samozřejmě předcházely nepěkné pohledy, zatažené uši, odvracení hlavy. Zpravidla to byly situace, kdy mladý byl na posteli, gauči, místě a starší přišel do místnosti a chtěl si také lehnout. Tam jsem udělala obrovskou chybu, že jsem to nezarazila hned zpočátku, toho si jsem nyní vědoma. Tenkrát jsem si řekla, že to šéfování mezi nimi převezme mladej, jelikož starší neni vůdčí typ a je submisivní, jak hloupé to bylo... Nějakou dobu to takto pokračovalo, mladý byl vždy jen okřiknut, nechal vrčení a "jen" blbě koukal. Nikdy nebyl ale agresivní na jiné samce, nechtěl jejich přítomnost a odcházel od nich pryč, někdy, když se setkali očima zavrčel, ale stačilo lehce škubnout vodítkem (vždy to bylo na výstavě) a byl klid... Vrčení a zlé pohledy doma se ale stupňovaly a děly čím dál častěji a přerosly až v to, že jsem si začínala myslet, že je snad labilní, vystartoval například ze spánku na nic, jako by měl nějaký stihomam. Starší se ho bál čím dál víc a bez mého doprovodu už do té místnosti ani nechtěl jít. Toto se ale dělo pouze, když mladší byl první na daném místě v dané místnosti, pokud to bylo naopak, bylo vše v pořádku. Venku je  vše v pořádku, v autě také. Ve výstavním kruhu byl vždy rád (vypadal tak) a  pro mě byla doslova radost ho vystavovat. Otočka o 180 stupňů přišla na CACIB Praha letos začátkem května. Celý den vypadal tak, že jsme na výstavu přijeli výjimečně o dost dříve a klasicky se šli do kruhu proběhnout před začátkem, celkem asi 4x... Byl trochu rozjařený, čučel po holkách, psi ho jako obvykle nijak extra nezajímali (tato výstava byla hodně rušná a nedalo se tam téměř hnout), vše bylo jako vždy. Poté začalo posuzování a po chvíli v kruhu mi najednou začal hrozivě vrčet na psa za ním, tentokrát okřiknutí nezabralo ani škubnutí obojkem a pokračoval s panickým vrčením na vše zrzavé okolo, i do prázdna... Odstoupila jsem. Vůbec jsem nevěděla, jak na toto reagovat, byl ve stresu, klepal se, těkal očima a vrčel. Odjeli jsme tedy domů, kde čekal starší pes a jak jsem tušila, příchod byl děsivý. Na staršího psa naprosto stejná reakce jako na psy na výstavě. Dali jsme ho samotného do jednoho pokoje a nechali ho se uklidňovat. Večer jsem odešla z bytu a po mém návratu jsem doma našla pokousanou mámu. Prý sám přišel, lehl si k ní, usnul a ona ho podle popisu vzala za hlavu, že se pomazlí, on se lekl a prokousl jí ruku a to dost fest, jakoby další stihomam nebo věděl, co dělá? Netuším... Po měsíci jsem jela na další výstavu a opět situace stejná, panické vrčení na vše zrzavé, ostatní plemena mu nevadila. Byl tak mimo, že startoval i po fenách, aby zjistil, že je to fena musela jsem ho přivézt zezadu, aby ji očuchal. Oční kontakt měl za důsledek okamžitý útok. Opět byl roztěkaný a rozhozený. Od té doby se situace zhoršovala, obrátila jsem se na odborníka, který mi poradil, abych k němu přistupovala v takových situacích s ironií a výsměchem, že to dělá ze strachu a doma na starším si honí triko, takže ho mám naopak vystavovat tomu, co je nepříjemné a co si diktuje, že nebude dělat, prý je to od něj šikana, tím pádem by měl zjistit, že pokud bude on šikanovat ostatní, několikrát se mu to vrátí... Štouchat do něj, lekat ho, vyvolávat řízený stres, působit věci, které nečeká, změnit režim a pokaždé to dělat jinak a také to, že ve chvíli kdy vrčí či vyjíždí ho "sejmout" (ne ve stylu bít). Tak jsem to začala praktikovat, nicméně bud to dělám špatně (což je možné, jelikož jistá sama sebou si zdaleka nejsem) nebo je to špatný postup, ale situace se opět jen a jen zhoršila... K těmto účelům nosí doma šňůru, což je dobře, protože se s ním dobře manipuluje, nicméně ač poslouchá na slovo a na první povel, ve chvíli, kdy na něj spustím ty naschvály a nepříjemné věci, nahodím ironický tón nebo s ním jako důsledek jeho vrčení nebo útoku cloumám vodítkem a vymetů s ním půlku pokoje je totálně položený, klepe se a je s nervama v kýblu a dělá to stejně pořád. Poslední událost, která se stala byla ta, že jsme odjeli k přítelovi na chatu, kde ještě kluci nebyli, první celý den bylo vše naprosto bez problému, bylo na nich na obou vidět, jak jsou šťastní a já málem brečela blahem. Mladému bylo najednou jedno, zda starší přichází, dokonce leželi i přitisklí k sobě na posteli. Na druhý den ráno jsem je šla vypustit na zahradu, dostali nažrat a mladý se poté odebral na "jejich" postel, starší, že si tam vleze taky (ztratil ostych, protože předchozí den to bylo v pohodě) a mladý klasická reakce, zavrčení, zlý pohled, uši, odvrácení hlavy, starší se stáhl jinam. Tak jsem k němu naběhla, vzala ho za šňůru u obojku, chytla mu hlavu aby koukal na staršího (dle pokynů, naschvál dělat to, co mu je nepříjemné), staršímu jsem řekla, ať si tam vleze a ve chvíli, kdy lezl na postel a pro mladého byl už tak blízko, že odmítl to snášet se po mě ohnal a podařilo se mu udělat mi dirku do ruky a pohmoždit zápěstí. Já samozřejmě chybně reagovala, páč jsem byla v šoku, že to vůbec udělal a také pro bolest, takže jsem v podstatě neudělala nic, až když jsem se vzpamatovala, šla jsem ho odvést a zavřela na zahradu. Nevím, proč to dělá, venku si kluci hrajou a když mladý chce, uměj se láskou oblízat i doma. Už nevím, kudy kam, jsem z toho nešťastná, drtí mě ho takto vidět a je mi líto i staršího, pro kterého je to taktéž velký stres. Co se týká celkového přístupu ke psům u nás doma, asi to není učebnicové, důslednost pokulhává ze strany ostatních členů rodiny, já se o ni snažím, nicméně staršímu vždy bylo ledacos odpuštěno, protože je prostě tak hodný a donedávna i mladšímu. Fena je částečně takový samorost, žádná extra pravidla moc nezná, jde si kam chce, umí být extra dotěrná, s velkými fenami se nesnese, nicméně doma problém nikdy nebyl. Omlouvám se za dlouhý příspěvěk, snažím se nastínit vše, co by mohlo hrát nějakou roli. Přijde mi, že čím víc se snažím s tím něco dělat, tím je to horší. Doma již chodí s košem, protože z něj máme strach, když ho nemá. Nevím, proč se z tak suprového psa stalo "toto". Je mi jasné, že část odpovědi nejspíš bude, že on tomu tady šéfuje, tomu rozumím, ale pokud tomu tak je, proč se přede mnou klepe a proč mě na slovo poslechne a když spustim, bojí se jen pohnout (podotýkám, že jsme psům nikdy neubližovali), ale co se staršího týče, zkrátka to vždy udělá. Prosím o vaši radu, co si o tom myslíte. Mnohokrát děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Na začátek taková drobnost - dvouletý ridgeback je stále ještě štěně. To jen tak na okraj. Dále - diagnóza je v tomto případě zcela jednoznačná, jedná se o u Vašeho pejska o stresové chování, kdy dominantní povaha nedospělého ridgebacka neunese nároky, které daný jedinec sám na sebe naloží. Konkrétně jde o to, že prostředí, ve kterém žije, není skutečná smečka, chybí vůdčí jedinec, chybí vedení, chybí jednoznačné určení pozic. Každý dominantní nedospělý(!) pes se pak zcela zákonitě psychicky zhroutí a jako u každé šelmy vystavené dlouhodobému a narůstajícímu stresu dojde k nárůstu agresivity. Pouze v určitých situacích, kdy je stres potlačen do pozadí (viz začátek pobytu u Vašeho přítele na chatě), se vše na krátký čas srovná, jakmile přijde další spouštěč, je opět zle.

Co se týče "rad", které jste dostala - otevřeně řečeno, jsou zcela nesmyslné a sama vidíte, že k ničemu nevedou. Není to tím, že byste je nedodržovala, ale uvedené postupy jsou prostě špatně. Navíc (protože znám scénu místních "psích psychologů") poznávám jasný rukopis konkrétního člověka, jehož rady výsměchu, lekání plus dalších postupů jsou už roky notoricky známé a bohužel psy s problémem (ne problémové psy, ale psy s problémem, což je zásadní rozdíl) ještě více devastuje - nemluvě o tom, že již jeho samotná "diagnóza problému" je zcela mimo realitu. Je mi z podobných "odborníků" opravdu smutno a omlouvám se, ale nemohu tuto skutečnost jen tak přejít. Sama vidíte, co tyto "dobré rady" s Vaším pejskem dělají a prosím, přestaňte je aplikovat. Pro jen letmé přiblížení si zkuste představit v těžkém stresu (jakéhokoli původu) sama sebe a položte si otázku, zda by Vám takový přístup pomohl...

Takže - pokud budete chtít, dáme věci do pořádku, respektive naučím Vás chovat se tak, aby se Váš pejsek zbavil skutečné příčiny svého problému, tedy stresu z nefungujícího sociálního prostředí, ve kterém vyrůstá a žije. Stači mě zkontaktovat telefonicky a domluvíme se na termínu a podrobnostech. A znovu pro jistotu připomínám, že dvouletý rhodéský ridgeback není zdaleka psychicky dospělý pes, ale štěně. Na druhé straně už je ve věku, kdy začíná vyhodnocovat své prostředí. A vůbec se mu nedivím, že reaguje, jak reaguje - v současných podmínkách nemá jinou volbu a aplikování nesmyslných rad celou situaci razantně zhoršuje...

 

(5.7.2015)
Tazatel: Monika Molinková, Dolní Lutyně
Plemeno psa:
kříženec/kříženec
Pohlaví: fena/pes
Stáří: 6 let/1 rok
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, máme problém s fenkou Tyrinkou, kterou před šesti lety přinesl syn jako 6-ti týdenní !!! štěňátko.Měli jsme v té době 15- ti letého pejska, taky křížence( umřel v 18-ti letech ). Na štěňátko vrčel, ale nikdy ji nekousl a asi od jejího 1 roku spolu normálně běhali po zahradě nebo spali u krbu, ale žádné mazlení to nebylo.Po smrti Artíka byla sama. Bohužel musím přiznat, že není moc socializovaná a je hyperaktivní. Na zavolání přijde, jak kdy :). Někdy chodí po domě a bezdůvodně vrčí, nebo zničehonic, když už všichni pospáváme u televize se rozštěká. V noci spí klidně, buď v předsíni v pelíšku, nebo u syna v pokoji. Čistotu udržuje. Protože je malá ( 7,5 kg ) , tak jsme zlobení nijak neřešili. Sama si pro pomazlení nepřijde, ale když ji vezmeme, tak se nechá nosit a párkrát nás i olízne. Říkáme jí žertem autista.Na procházky chodíme velmi nepravidelně, protože o ně Tyrinka nestojí a pořád se chce vrátit domů. Před třemi dny jsme si vzali z útulku pejska taky křížence (1 rok a  11 kg ), byla to láska na první pohled a  chtěli jsme pro Tyru kamaráda.Pejsek je velice přátelský, hodný a vychovaný. Pelíšek má u dcery v pokoji. Bohužel Tyrinka na něj vrčí a vyjíždí a snaží se jej kousnout. Pejsek je z toho zmatený , vždy poodstoupí a štěká,ale  nevrčí. Když ho kousla, tak jí to oplatil jen trochu a pak jsme je odtáhli, aby si neublížili. Na procházce jdou pěkně vedle sebe, jen když ji Kubík moc očuchává, tak zavrčí. Dcera se strašně bojí, že se nějak moc pokoušou, tak je pořád hlídáme a na volno chodí nastřídačku. Chci se zeptat, jak postupovat, jestli je nějaká naděje na to, že by se snášeli. JInak máme velký dům i zahradu, takže velký problém s oddělením není, ale bylo by nám líto, kdyby si šli po krku. Nikoho se samozřejmě nevzdáme ani kastraci neplánujeme. Kdyby bylo v době hárání nejhůř, jeden by mohl na chvíli k babičce a dědovi na dovču :). POkud máte radu, jak postupovat, aby mohli být spolu aspoň na zahradě navolno, budu neskonale vděčná.

Odpověď: Dobrý den:) Nebojte. Tři dny (i týden, dva týdny) je příliš krátká doba, aby šestiletá dospělá fenečka přijala nového psího parťáka, když už několik let žije jako jedináček, který se nemusí o nic ve svém životě dělit a užívá si výlučné pozornosti. Choďte s oběma co nejvíce ven (žádné na střídačku, společně!), venku se spolu nejlépe sblíží. I doma je nechávejte spolu, v žádném případě je neoddělujte(!), potřebujete z nich udělat jednu smečku, ne protivníky - to by byla základní a největší chyba! A stejně špatný je i strach, že se pokoušou nebo si jinak ublíží - psi to okamžítě vycítí, znervózní a pak dojde k něčemu, k čemu by za normálních okolností nedošlo. Chovejte se v klidu, komunikujte s nimi, přestaňte se chovat nervózně nebo se strachem, to jsou přesně ty emoce, které je samy rozhodí. Dejte jim čas na klidné seznámení, psi jsou sociální bytosti a jejich přirozeným vzorcem chování je spolupráce a vzájemný kontakt. Netlačte na pilu, přestaňte se bát, neoddělujte je, naučte se komunikovat a rozumět smečce (viz tyto PSÍ STRÁNKY FALCO) a vše se zcela přirozeným způsobem srovná...

 

(5.7.2015)
Tazatel: Dominika Matejková, Trnava
Plemeno psa:
americký pitbulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, chcela by som Vás veľmi pekne poprosiť o radu . Sledujem Vašu stránku a musím povedať, že máte môj obdiv . Dostala som psa pitbulla . Má už 4 roky, je to naozaj milí psík. Neviem či je to vôbec možné , ale chcela by som ho zvyknúť lepšie znášať psy . Pretože , či je to pes malý alebo veľký hned ide do bitky . Viem, že u pitbulla je to viac menej normálne ale chcela by som sa Vás ako skúseného človeka opýtať na názor, či je možné takéto správanie potlačiť ? Známy ma odhovárajú, že je to pitbull a nikdy sa nezmení . Jedinú šancu som mala s relácie Cesar Milan pravda o pitbulloch ale ako som čítala Vašu rubriku o nom , moje šance sa rozplynuli :) . Pes sa mi zdá nesústredení dojde na povel iba ak mám v ruke niečo ako motiváciu . Napr. loptičku alebo palicu ktorú mu môžem hodiť . Inak nepríde. Ešte má problém s púštaním hračky . Napr. hodím mu loptu on snou odbehne preč, nechce ju pustiť. Nevrčí ale je hravý a chce pokračovať v hre . Neviem akým spôsobom ho mám viesť a či je vôbec možné ho ešte vychovať kedže už má svoj vek. Mám ho iba krátko . Veľmi pekne dakujem za odpoved.

Odpověď: Dobrý den, děkuji, to mě velmi těší:) Čtyřletý pitbul už je psychicky dospělý pes, který si na základě své výchovy, prostředí a zkušeností udělal svůj pohled na svět okolo sebe. Jedná se o plemeno, které je sice krásné a má svoje velmi pozitivní povahové stránky, ale člověk ve své zvrácenosti z něj udělal psa s vyblokováným chováním - zjednodušeně řečeno v jiném psu nevidí spolupracujícího jedince, ale soupeře k likvidaci. Což je genetický problém, se kterým v tuto chvíli už neuděláte vůbec nic...

Jediné, co můžete, je tuto jeho vlastnost respektovat a chovat se tak, aby neměl možnost s jiným psem jít do rvačky (což není tak těžké, stačí k tomu nezbytná dávka opatrnosti, ostražitosti a předvídavosti plus mechanická pojistka - pevný obojek a pevné vodítko). Zadalší - zrušte veškeré "kořistnické" hry typu házení míčků nebo přetahování o cokoli, tím v plemeni typu pitbul jen podporujete negativní genetické dispozice. And last, but not least - pracujte tvrdě na své hierarchické pozici. Vzhledem ke skutečnosti, že jste pejska dostala už jako dospělého, budete mít tuto záležitost ztíženou, ale o to více teď musíte zabrat. Protože jakmile by Váš pitbul přejal nadřazenou pozici, znamenalo by to Váš i jeho konec. Doporučuji pečlivě prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO nebo mě kontaktovat telefonicky, pokud byste potřebovala urgentní radu. Nu a samozřejmě zde stále existuje možnost za mnou i s pejskem přijet a nechat si poradit dříve, než nastane skutečný problém...

Americký pitbulteriér (pitbul) není plemeno, se kterým se nedá žít. Pokud je člověk zodpovědný, zná omezení a specifika tohoto plemene, pokud nemá na očích nasazeny růžové brýle "on nikomu neublíží" a pokud si uvědomuje, že pitbul navolno je odjištěná zbraň, pak může být život s jedincem tohoto plemene velmi krásný a naplňující. Jen je zapotřebí vědět, že každá chyba ve výchově a vedení se vždy vymstí a pitbul je sice krásný pes s pevnou povahou, ale svým založením likvidační rváč. Vždy je to jen otázka první příležitosti, kdy se naplno projeví jeho geny. On za to nemůže, ale člověk jej takto "vyšlechtil" a opět člověk musí udělat vše pro to, aby jej bez problémů zvládl.

 

(5.7.2015)
Tazatel: Michaela Suchá, Kunčina
Plemeno psa:
kříženec cane corso
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den,pročetla jsem si vaše stránky a usoudila jsem,že byste mi mohl odborně poradit :-)Mám necelé 4 měsíce fenku z útulku. Od začátku velice bázlivá vůči lidem (psy miluje) za ty tři měsíce jsme udělali veliký pokrok - fenka (EBI)se už doma příjde do postele pomazlit a začala spát s námi. Jenže... abyste byl v obraze, tak doma máme dohromady psy 2 (Barny 9měsíců Tosa Inu a již zmiňovaná Ebi 6m.), Ebča je na Barnyho navázaná, bez něj neudělá krok, ale nás stále obchází obloukem, na zahradě jen když se přiblížíme utíká.Někdy díky štěněcí zvědavosti si mě příjde očuchat a když si ji pohladím tak sice ztuhne ale neuteče, ale většinou se ani nepřiblíží. Přitom doma je to jiné, jak už jsem psala spí s námi v posteli, ráno mě budí na čůrání tím že mne pusinkuje, nechá se hladit a drbat. Nevím jak v ní probudit důvěru v nás, nejlépe jak z ní udělat šťastnou psí dušičku. S Barnym si hraje, koušou se, lítají spolu a to na ni vidím že je  šťastná. Napadlo mne jestli částečně nezaviňuje to, že když přicházím z práce tak Barny mne vítá jako první a Ebču ke mne nepustí ( vidím jak vždycky nakukuje a kroutí ocáskem ), tak jsem zkusila nejdříve Barnyho zavřít a jít se jako první v klidu přivítat s Ebčou, ale beze změny - stále brala velký oblouk. Snad jsem se do toho příliš nezamotala a pochopíte na co se dotazuji. Moc si přeji, aby jsme byli všichni šťastní a užívali si společné chvíle. Moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Jste pro Ebi chůva, ne vůdce... tím "vůdcem" (v uvozovkách záměrně, Barny je také ještě štěně) a příkladem je pro ni Váš pejsek... Chtělo by to teď co nejrychleji se tím vůdcem pro Ebi stát. Psí chůva není a nemůže být autoritou, není jistotou a každé štěně to ví, proto instinktivně hledá jedince, který má vůdcovské vzorce chování. Poku ho najde (a může to být člověk stejně jako pes), pak je to bytost, které se drží, protože pouze v blízkosti vůdce a autority je jistota přežití. Od Vás se nechá hladit, pusinkovat a drbat, ale nevěří tomu, že vedle Vás i přežije. Jsou to přirozené reakce, přirozené vzorce chování, kterými příroda vybavila mláďata k tomu, aby měla co nejvyšší pravděpodobnost přežití.

Navíc se jedná o štěně z útulku, tedy s více nebo méně neznámou minulostí a socializačními zkušenostmi. O to vice tedy platí základní fakt, že půlroční štěně, ve kterém navíc koluje krev cane corso, v tomto věku a stavu nepotřebuje chůvu, ale vůdce. V tom je v současné době ten základní problém - potřebuje jistotu vedení a komunikace, nikoliv ochranitelství.

Jako vždy v podobných případech: nejrozumnější a nejefektivnější variantou je se se mnou domluvit a přijet i s fenkou za mnou, rád Vám pomůžu...

 

(5.7.2015)
Tazatel: Mirka Málková, Černíky
Plemeno psa:
zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 10 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz:  Dobrý den, máme tři týdny štěňátko zlatého retrívra, fenečku. V sedmi týdnech jsme si jí dovezli domů od chovatele, štěňátko bylo dobře socializované, než k nám přišlo, žilo s celou svou psí rodinou a sourozenci. Chovatel zvykal štěňata chodit vykonávat potřebu na jedno místo. První den u nás doma fenečka pochopitelně chodila kam se jí zlíbilo. Hned druhý den to ale pochopila a poctivě chodila na podložku. Když jsme s ní šli na návštěvu, byli jsme pyšní, jak se nikdy nezmýlila, když i během hry si věděla kam má jít. Byli jsme překvapení, jak takové malé štěňátko je tak chytré a důsledně si toto hlídá. Nemuseli jsme se bát s ní někam jít, neumseli jsme doma opatrně našlapovat :-) Po týdnu, jako když otočíte knoflíkem se vše změnilo. Fenečka jde všude možně, jen ne na podložku. Mysleli jsme si, že se to zase otočí, ale už 14 si jde tam kam jí prostě napadne a podložka jakoby neexistovala. Takže jí hlídáme a snažíme se to vychytat. Dáme jí sami na podložku, ona se vyčůrá a vyloženě čeká na pochvalu. Pokud bychom to ale nedělali, tak si to zase půjde udělat kam chce. Můj dotaz  zní, proč se to najednou tak změnilo? Byla vzorná, skutečně se nikdy nezmýlila a pak nastal zlom a stalo se z ní vyloženě čuňátko :-) Vědoma si toho ale je, poznáme jí to na očích. Sama se prozradí pohledem a my pak jen jdeme a hledáme loužičku nebo neco většího :-) Co se mohlo stát, že naprosto ze den na den přestala být tak hezky vzorná? Venku vše dělá do trávy, dokáže i počkat, když dostane obojek, ví, že půjdeme ven a doma nic neudělá, i když víme, že už je čas, kdy by mohla.., tak s tím opravdu počká na ven. Trpělivost máme, víme, že štěně má nárok zhruba do půli roku se zmýlit. Zajímá nás spíš to, proč, když to tak pěkně dodržovala, s tím přestala. Vždy se dočkala pochvaly, nejsme si vědomi, že bychom jí nějak vystresovali, nebo vystrašili. Nic takového se nestalo. Snad jedině jsme jí přechválili :-) Děkujeme Vám za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pes není kočka, která dělá bez problémů potřebu na stále stejné, vyhrazené místo. Není to jeho přirozenost. A Vaše fenečka se samozřejmě vyvíjí, ve spoustě situací se dnes chová jinak než před 3 týdny, za další 3 týdny další věci budou jinak. Proto i v oblasti vyprazdňování se chová jinak, pes vždy preferuje volný přirozený prostor, nikoli nějakou podložku v bytě. Je to normální a prošli jsme si tím všichni. Berte fenečku ve vhodných časech ven, nechte ji vykonat potřebu venku, dejte pokaždé najevo velkou spokojenost a čeká Vás jen pozitivní vývoj. Samozřejmě Vás ještě nějakou dobu čeká doma uklízení, to je u malého štěněte zcela normální a Vaší fence ještě nejsou ani tři měsíce. A znovu připomínám - ona není kočka, má jiné vrozené vzorce chování a mezi ně patří i preference jiného způsobu vyprazdňování. Některé štěně vydrží ten vnucovaný způsob na jedno místo déle, jiné kratší dobu, ale vždy je to zásah proti psí přirozenosti a vždy se štěně dříve nebo později "vzbouří". Psí vyprazdňování probíhá přirozeně na volném prostoru, venku a přesně k tomu svoje štěně také veďte.

 

(21.6.2015)
Tazatel: Slavko Labuda, Horky nad Jizerou
Plemeno psa:
cane corso
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pročítal jsem vaše stránky, hlavně poradnu a došel jsem k závěru, že budete ten správný člověk pro vyřešení mého problému. Omlouvám se, ale začnu od staršího data. Před více jak 10 lety tchán pořídil k domu s velkým dvorem a zahrádkou uprostřed hlučného sídliště psa rasy Cane Corso. V vile žil děda, rodiče a já s malými dětmi a manželkou, její setra s manželem a dcerou (byla to velká vila). Pes byl od začátku na dvoře v boudě. Pes by s dětmi dělal bábovičky, ale s packami to nešlo, hrál s nimi na schovku, v zimě s nimi řádil ve sněhu, tahal je na bobech, hluk z okolí a štěkot psů za pletivem si nevšímal i když odpočíval ve stínu opřený o plot a tam na něj psi doráželi přímo. Prostě skvělý nádherný pes a to vše bez jakékoli drezury na cvičáku či jinde. Nic takového jsem do té doby neviděl. Přitom při postavení se na zadní měl hravě předloktí přehozený přes 160cm vysokou bránu.
Čas a život vše změnil. V roce 2013 jsem si se svou novou přítelkyní pořídil po předešlých zkušenostech fenu téže rasy (opět od chovné stanice). Přítelkyně již měla starší fenku trpasličího pinče " Miky ". Štěně Cane Corso " Laydy " jsme přivezli osmitýdenní (8kg)  takže váhově byly děvčata vyrovnány jen proporce jasně vedli u Laydy. První několik měsíců zůstávali společně v domě a vše ok.  V půl roce šla Laydy na dvůr do své boudy. Zkraje dobré i když zůstávala až 9 hodin sama.
V současnosti má Laydy základní výcvik poslušnosti a přezto:
-  z ničeho nic zuřivě vystartuje po své původní kamarádce (né vždy),
-  nenechá projít člověka kolem plotu aniž by si na něj nepočíhala a štěkotem ho nevystrašila,
-  vystartovala na neteř, která přišla a pozdravila,
-  vystartovala na přítelkyni když nesla půl ročního synovce (normálně se přední radostně roztáhne jak žába a laškuje s ní),
-  při procházkách má snahu se vrhnout na cizí psi a některé lidi (nepochopil jsem podle čeho si je vybírá).
Na druhou stranu známé s kterými se seznámila jako štěně vítá stejně jako nás a to i v případě, že je neviděla rok. V současnosti je po operaci (torze žaludku) tak jsem sní 24 hodin denně a je až překvapivě klidná (semnou doma), venku na procházce je, ale stále ve střehu.
Zaráží mě tak obrovská rozdílnost povah u stejného plemene. Prosím o radu kde děláme chybu, co se pokusit napravit protože je to náš mazel co se chce stále tulit a hrát si s námi, jen občas (když jí přeskočí) zní začíná mít přítelkyně strach.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Vzorce chování fenky, které popisujete, zcela jednoznačně odpovídají tomu, že se postavila do čela své "smečky", protože jako vůdčí jedinec nikdo jiný nefunguje. Plemeno cane corso je přirozeně dominantní a pokud je pes/fenka nezvládnutý, pak přesně tohle udělá.

Za další - na "základní výcvik poslušnosti" dá tak německý ovčák, ale ne plemeno typu cane corso. Cane corso dá na přirozenou autoritu, správnou hierarchickou komunikaci a úzkou vazbu mezi jím a jeho člověkem. A pokud dáte už půlroční štěně do boudy na dvůr, pak všechno, co jsem teď vyjmenoval, úspěšně podrazíte a znemožníte již na samém začátku...

Každý pes je jiný a chová se jinak i v rámci jednoho plemene nebo jednoho vrhu. To, co si nechal líbit a s čím se sžil pes Vašeho tchána, nebude platit pro Vaši fenku. Ta je daleko více povahou příslušná svému plemenu, navíc žije mezi jinými lidmi a v jiném prostŕedí. Pokud Vaši situaci shrnu tak, jaká reálně je, pak musím bohužel konstatovat, že nežije ve vyhovujících podmínkách pro psa tohoto plemene. Nepatří do boudy na dvoře, zcela přirozeně potřebuje daleko víc interakce a komunikace s Vámi, potřebuje správnou hierarchickou výchovu, nějaká cvičákovská "poslušnost" Vám je upřímně řečeno na dvě věci. Navíc sám vidite, jak je vše lepší, pokud jste teď s ní (a ano, jako cane corso na procházkách ve střehu bude, jsou to přirozené vzorce chování molosů).

Pokud změníte celkový přístup, pak se změní i chování fenky - jednoznačně k lepšímu. Cane corso není pes do kotce a není to pes pro člověka, který mu nevěnuje dostatek času, energie a správného přístupu. V takovém případě se začne chovat přesně tak, jak teď zažíváte - svůj život začne žít podle svého, sám začne rozhodovat a řešit.

Pokud budete chtít, můžete za mnou přijet a já Vám pár věcí předvedu názorně. Vaše fenka je stále ještě psychicky nedospělá, ještě máte čas vše změnit.

Aktualizováno 5.7.2015: jeden z případů, kdy přesně platí rčení "za dobrotu na žebrotu" - následné reakce a chování tazatele vůči mé osobě proběhly takovým způsobem, který mi pouze znovu dokázal, že chování pejska v podobných situacích přesně odráží problematickou osobnost svého majitele. Tušil jsem to již při čtení dotazu (není to tak těžké, pokud člověk primárně vyhodnotí obsah, nikoli formu), přesto mi tento pán pár dnů nato vyrazil dech. O mne ani tak moc nejde, ale fenečky Laydy je mi teď skutečně líto - nadále nebude mít hezký psí život.

 

(21.6.2015)
Tazatel: Lucie Švandová, Orlová
Plemeno psa:
americký staffordšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, vzali jsme si z útulku staffordšírku. Po následné pečlivé veterinární kontrole nám bylo sděleno, že je v naprostém pořádku jak fyzicky tak psychicky. Doma je velmi hodná až líná a v tomto spočívá můj následný dotaz. Chtěla jsem ji brát s sebou na hory (túry cca 10 km), jenže již při procházkách po okolí se jeví patřičnou nechutí běhat, natož chodit. Ani při největší snaze ji při procházce rychleji nerozejdu (přitom, když uvidí kočku, je adeptka na vítěze..). Chtěla bych se tedy zeptat, zda-li bych mohla nějakým způsobem docílit její vyšší výkonnosti, aniž bych ji nevědomky nějak trápila. Prosím o radu a předem mockrát děkuji!

Odpověď: Dobrý den:) Fenka v tomto věku už je psychicky dospělá a jako každý pes (ale i člověk) má svůj zažitý biorytmus, svoji individuální povahu i temperament. Nemůžete od ní proto chtít ani čekat, že bude "běhací", pokud je povahově na zcela opačném pólu. U psů je zcela normální, že i v rámci jednoho plemene najdete jedince aktivní a temperamentní stejně jako klidné až flegmatické.

Máte dvě možnosti - buď to vzít jako fakt a prostě se s tím smířit jako s její vlastností (nikoli chybou) nebo tomu dát čas (bohužel nikde nepíšete, jak dlouho fenku máte, což je dosti podstatná informace) a trpělivě s ní pracovat. K tomu, aby vůbec s Vámi chtěla venku chodit a držet tempo, ale potřebuje především motivaci (podobně jako je pro ni motivace ta kočka), jinými slovy je v prvé řadě zapotřebí budovat vzájemný vztah - tedy aby ona sama měla radost ze společných procházek s Vámi. A to bude potřebovat čas, nelze podobné věci lámat přes koleno.

Jinak v podobných případech, kdy si člověk bere neznámého pejska z útulku, vždy doporučuji nejprve si tohoto pejska "oťukat". Vzít ho ještě před jeho adopcí na dostatek procházek v různých situacích a prostředích, zjistit, zda jeho potenciálnímu majiteli jeho povaha, temperament a sociální vlastnosti budou sedět. Oba se tak včas mohou vyhnout budoucímu zklamání a vzájemné "nekompatibilitě"...

 

(14.6.2015)
Tazatel: Aneta Englischová, Opava
Plemeno psa:
francouzský buldoček
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu, máme doma francouzského buldočka a byli bychom rádi za všechny rady ohledně agrese buldočků vůči svému pánu, rodině a lidem. Od mala byl problém s jídlem typu vrčení, hlídání si potravy atd., a neustále se to stupňuje. Snažili jsme se výbušným situacím předcházet tím, že jsme mu dali misku se žrádlem na určité místo, kde jsme se k němu nijak nepřibližovali. Teď si už dovolí i na svého pána, ze kterého měl respekt, protože ho vždycky dokázal zkrotit přitlačením k zemi a přidušením, zvýšený hlas nepomáhá. Bezdůvodně a zuřivě vyjíždí po členech rodiny. Nevíme co si sním počít, máme ho opravdu moc rádi a nechceme o něj přijít, ale na druhou stranu se ho začínáme všichni bát, dovolí si opravdu na všechny a při jakémkoliv bránění startuje a cení zuby ještě víc. Jediný kdo ho dokáže usměrnit je táta kterého bere za pána, a to už musí použít sílu jinak by byl dokousaný. Jinak máme v domě samé ženy a desetiletou holku a to se prostě před ním schováváme a utíkáme když začne zuřivě vyskakovat. Poslouchá na povely, jinak je hodný, na procházky chodí rád, s ostatními psi vychází dobře jen z ničeho nic bezdůvodně aniž by se mu něco udělalo nebo vzalo začne zuřit. Je nám jasné, že chyba je ve výchově, že jsme ho asi rozmazlili a chovali se k němu spíše jako k dítěti než k šelmě. Všichni ho máme rádi, proto Vás prosím o radu, protože bychom si rádi psa ponechali a začali s ráznější výchovou. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Francouzský buldoček je plemeno, s nímž bohužel hodně lidí má problém, protože nezvládnou jeho povahu. Váš pejsek navíc zjistil, že se ho jeho lidé bojí a začala se roztáčet spirála agrese-strach. Na vině je samozřejmě špatný přístup lidí kolem něj, včetně toho, že on sám teď žije v hierarchickém stresu, který nezvládá a který funguje jako spouštěč stresových ventilů.

Je zapotřebí změnit celkový přístup a naučit se základní principy hierarchické komunikace, což ovšem nelze uskutečnit "na dálku". Pokud o pomoc v současné situaci skutečně stojíte (nebudete-li dělat nic nebo si necháte poradit špatně, dospěje vše do velmi nešťastných konců, na to raději upozorňuji předem!), pak mě prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme bližší podrobnosti práce s Vaším pejskem a lidmi okolo něj. Rád pomůžu Vám a především Vašemu pejskovi.

 

(14.6.2015)
Tazatel: Martina Svobodová, Kladno
Plemeno psa:
zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, před dvěma měsíci mi zemřela milovaná fenka zlatého retrívra, bylo jí téměř 14 let. Do jejich 9 let byla můj jediný pes a s žádným jiným psem nežila. Pak si moje kamarádka pořídila štěně, také zlatého retrívra - kluka, bylo mu 9 týdnů. Velice často spolu naši psi trávili čas. Fenka ho vychovávala, bylo krásné sledovat, jak se od ní štěňátko učilo. Když pejsek dospěl, fenka se ho přestala všímat. Tolerovala ho, ale bylo znát, že pes má před ní veliký respekt. Takhle spolu žili 5 let. Byli oba moc hodní, prostě zlaté povahy.. Před dvěma měsíci fenečka zůstala na kapačkách a zemřela nám doma, nezvládlo to srdíčko. Pes byl po celou dobu s námi u ní. Nedokázali jsme odhadnout z jeho chování, zda pochopil, že zemřela. Choval se klidně, pak spíš se nudil, to trvalo týden.  Pak se začaly dít věci, které se nikdy před tím nestávaly. Nikdy nemarodil, najednou dostal psí kašel, jeli jsme k veterináři. Pes se k němu choval agresívně. Do té doby se to nestalo. Když se vyléčil, psí kašel se vrátil. Znovu proběhla léčba, opět nedovolil doktorovi, aby na něj sáhnul a museli ho držet 4 lidé. Pes je opravdu veliký. Nebylo mu dobře, měl antibiotika, pospával, když ho chtěla kamarádka- jeho panička pohladit, vrčel na ní. Nikdy před tím to neudělal. Hned po té přišel zánět kůže. Nikdy před tím nebyl nemocný. Když je kamarádka práci, hlídám ho a mívám ho i na noc.
Tento týden jsem ho měla doma opět na noc, oznámila jsem mu, že půjdeme spát a on se přesunul rovnou do postele. Před tím chodil spát vedle postele. Když jsem přišla do postele já, pohladila jsem ho, se slovy, že je mazaný a v tu chvíli na mě začal vrčet. Pohladila jsem ho tedy ještě jednou, abych se přesvědčila, že opravdu vrčí, to už začal i cenit zuby. Když jsem na něj také zavrčela, trochu se stáhnul, ale jeho pohled nebyl příjemný. Vrčel dál, dalo by se říci krvelačně a štěkal. Ráno se choval opět jako mazel, odkryl se, jak to dělává často a vyžaduje drbat na bříšku. Na to jsem nereagovala a nevšímala jsem si ho. Celý den se mnou pak nekomunikoval, nepřišel, držel se stranou ode mě ani se nenajedl.
Přišli ke mně známí, přivedli si 7 týdenní štěně retrívra. Pes se ho nevšímal, držel se dál, ale jakmile si štěně vzalo do tlamičky hračku (která psa už dávno nezajímala), okamžitě se zvedl a štěněti jí vyrazil z tlamy. Vzal si hračku k sobě, lehl si na ní a dál se štěněte nevšímal. Štěně vídal několik dní po sobě, občas se s ním potahal o ponožku, ale dával do toho až moc síly. Pak přišel  den, kdy štěně přislo k nám opět, šlo pouze kolem něj, nedoráželo, jen ho obcházelo a pes vystartoval a chňapnul ho přes hlavu. Štěně bylo v šoku a asi ještě 3 minuty plakalo. Potom jsme si všimli, že má na hlavě krvavou ranku. Reakce psa nám přišla přehnaná, i on musím říct, že byl vyplašený, když štěně plakalo, jeho výraz byl velmi překvapený. Jen jsme mu slovně vynadali a nechali ho být.
Příští týden si jedu pro svou novou fenečku zlatého retrívra k chovateli. Vzhledem k tomu, že kamarádce pejska hlídám dál dost často, bojím se o to štěňátko. Bude staré 8 týdnů a teď pořád přemýšlím o tom jak se budou spolu sžívat. Co je v pořádku a co už ne. Moje fenka po něm jako po štěněti nikdy takto zle nevyjela, ale občas si ho rovnala. To jsem nechávala na nich. Teď se bojím, že to neodhadnu a že by mohl štěňátku ublížit. Nechci ani, zbytečně stresovat štěně. Ráda bych, aby přišlo do klidného prostředí. Chci se zeptat, co se stalo s tímto psem? Má to nějakou souvislost s odchodem mé fenky? Začal bojovat o svou pozici? Proč začal být tak chvílemi agresívní, jindy je jak beránek? Vzhledem k tomu, že psa budu hlídat dál, nemohu a nelze to kamarádce odmítnout, chci se zeptat co se s tím dá dělat, jaký zvolit přístup k pejskovi? Děkuji Vám za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Je to smutný případ a jádro celého problému je očividné. Zlatý retrívr byl 5 let upnutý na Vaši fenečku. Ne na svoji majitelku, ne na Vás. Fenečka byla jeho "maják" a vůdčí jedinec a jak sama píšete, trávili spolu hodně času a fenka byla tím, kdo ho učil a vychovával. Ne jeho majitelka, tam skutečný hierarchický vztah evidentně nikdy navázán nebyl, ani vztah emoční.

Pak přišel moment, kdy fenka odešla. A jak sama píšete, zhruba týden se nic nedělo. Retrívr se po tuto dobu ale nenudil. Čekal a vyhodnocoval, zda se začnou dít jím předpokládané změny. Jenže ono se neudálo nic - nikdo nepřevzal vůdčí roli, nikdo nepřevzal po odchodu fenečky řízení smečky, nikdo s ním nezačal odpovídajícím způsobem komunikovat. Takže? Dominantní role se začal ujímat on sám, zachoval se přesně tak, jak bylo za daných okolností předvídatelné - jenže jak to tak bývá, právě v těchto situacích lidský činitel krutě selhává, protože se neobtěžuje nad přirozenými zákonitostmi života svého pejska vůbec přemýšlet. Mimochodem - pes naprosto jednoznačně vnímá smrt jiného jedince a ve Vašem případě (resp. Vaší kamarádky) zde proběhla další z fatálních chyb, protože "Nedokázali jsme odhadnout z jeho chování, zda pochopil, že zemřela." Pochopil, samozřejmě že pochopil a čekal odpovídající změny a komunikaci, jenže to se nekonalo - a navíc v té pro něj tak těžké chvíli totálně selhala i hierarchická opora.

Pak už to opravdu jinak dopadnout nemohlo. Jeho dosavadní život probíhal v přesunech mezi svojí majitelkou a Vámi, nikoho z vás dvou nebral (v tom nedostal šanci) jako svého vůdce, učitele a vychovatele, všechny tyto role zastávala pět let Vaše fenka. A dospělý hierarchicky nezvládnutý zlatý retrívr dnešního typu se stává velmi dominantním psem ve chvíli, kdy vedle sebe nemá lidského jedince, který by žil s ním a ne pouze vedle něho...

Vina v tomto případě jednoznačně padá na hlavu jeho majitelky, k tomu není co dodat. A také na Vaši, protože jste měla již dávno zaříznout přístup "nemohu a nelze to kamarádce odmítnout" - prokázala jste jí (třebaže zřejmě v dobrém úmyslu) medvědí službu. Každý pes na světě totiž ke svému spokojenému životu potřebuje jednoho vůdčího jedince a svoji smečku (což fungovalo přesně do okamžiku smrti Vaší fenky) a pokud to nemá, pak jsou tyto případy jak přes kopírák. Psí život je jiný, je založen na jiných pravidlech než ten lidský a bohužel lidé se o něj začnou velmi často zajímat až ve chvíli, kdy čelí logickým důsledkům své neznalosti nebo ignorance. A to už bývá pozdě.

V současné chvíli důrazně varuji pře tím mít tohoto pejska společně s Vaším štěňátkem - mohlo by to dopadnout velice špatně, spouštěčem může být i naprostá maličkost. A namísto hlídání jejího vlastního pejska byste kamarádce měla dát přečíst svůj dotaz a moji odpověď s tím, že pokud chce dát celou záležitost do pořádku, bylo by nanejvýš vhodné se se mnou co nejdříve zkontaktovat. Je zapotřebí začít velmi rychle s pejskem fungovat správně, jinak to dříve nebo později nedopadne dobře pro nikoho ze zúčastněných - první jednoznačné signály už jste obě poznaly na vlastní oči...

 

(24.5.2015)
Tazatel: Ivana Cupková, Třinec
Plemeno psa:
hovawart/hovawart
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 3 roky/5 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, obracím se na Vás opět s prosbou o radu. Se svou kamarádkou, která má psa Hovawarta (pes 5let, nekastrovaný,cvičákový) chodíme  na menší výlety. Ne moc často, tak 2x do roka. Její pes je velmi sebejistý a o hodně větší. Když jdeme spolu její pes má náhubek a je na volno. Můj pes je na vodítku u nohy a bez náhubku. Vyrazíme, pes kamarádky jde tak 20 - 30 metrů před námi, očuchává okolí. Najednou se otočí přiletí k mému psovi a porve se sním. Jak mám v takovém případě postupovat?
Vůbec nepřichází v úvahu, že bych psa pustila z vodítka. Jednou jsem to udělala a pak poslouchala, že mu mohl ublížit. Kamarádka chce, abych psovi dala náhubek a pustila ho. Psi si to údajně vyříkají. Nechci, aby se druhý pes vrhal na mého psa. Pochopím, když se to stane jednou, dvakrát nešťastnou náhodou. Z tohoto důvodu mu nechci dát ani náhubek. Protože, kdyby ho měl, už by se neměl jak bránit. A kamarádka by přestala řešit úplně,že její pes napadá mého.
U Vás na výcvikovém servisu jsem se naučila klidně vrazit ruce mezi psy a bránit svého, ale pokud má jeden 45kg a druhý 35 kg, moc toho nesvedu a než přiběhne pomoc v podobě manželů chvíli to trvá. děkuji moc za Váš názor i za Vaši skvělou práci.

Odpověď: Dobrý den, také moc děkuji:) Pokud se vidíte jen dvakrát do roka, je nesmysl, aby si vaši psi cokoliv vyříkávali, příště by to dopadlo stejně. A především - ten, kdo by měl zasáhnout, je v tomto případě naprosto jasně Vaše kamarádka, majitelka druhého hovawarta. Její pes dělá chybu, ona je tím, kdo by si ho měl srovnat. Tady opravdu není co řešit a pokud to Vaše kamarádka nebude ochotna akceptovat, prostě bych na Vašem místě odmítl s ní další psí výlety absolvovat. Není to normální a není to v pořádku a jak říkám, majitelce tohoto hovawarta bych dal jednoduše na vybranou (pokud by šlo o mne, tak s dovětkem, že pokud si ho nesrovná ona sama, udělám to já - ale to, jak správně píšete, ve Vašem případě samozřejmě nejde).

Navíc bych podle indicií uvedených ve Vašem dotazu oprávněně považoval takovou kamarádku za rizikovou osobnost ("Když jdeme spolu její pes má náhubek a je na volno. Můj pes je na vodítku u nohy a bez náhubku. /.../ Vůbec nepřichází v úvahu, že bych psa pustila z vodítka. Jednou jsem to udělala a pak poslouchala, že mu mohl ublížit."). Znáte mě, mluvím pokaždé otevřeně, činím tak i v tomto případě - prostě bych popisovaný případ vyhodnotil jako celek a sám za sebe se rozhodl, co má a nemá smysl... toť můj názor na popisovanou situaci.

 

(24.5.2015)
Tazatel: Alena Kopečková, Nelahozeves
Plemeno psa:
francouzský buldoček/bulteriér
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 11 měsíců/1,5 roku
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, chtěla bych Vás poprosit o radu: Před několika dny napadl naši 11 měsíční fenku fr. buldočka fena bulteriéra (1,5 roku stará). Stalo se to u mých rodičů na chatě, kde jsme ji měli na pár dní hlídání. Rodiče s ní byli u chaty, kam posléze přiběhla bulteriérka z blízké chaty a naši chytla nejprve za krkem, ta se pak otočila na záda "vzdávala se" a pak znova za přední tlapu. Rodiče se je pokoušeli roztrhnou, dostala i několik kopanců, nakonec se to podařilo. Po té přiběhl majitel, tvrdil, že se to stalo poprvé a bůhví, jak to bylo, jestli ji naše nevyprovokovala (což není pravda, naše je úplná trouba a kliďas). Na veterině posléze udělali rentgen a zjistili, že má přední nohu zlomenou. Pan veterinář řekl, že jsme měli velké štěstí, že jde o dlouhou kost a ne třeba loket, to by byla už napořád chromá. Pán se pak ani nepřišel zeptat, jak je naše fena na tom nebo zda nemá uhradit účet za vet. ošetření. Když jsme pak po několika dnech o tom znovu hovořili, absolutně odmítal nést jakoukoliv zodpovědnost za to, co se stalo. Jsou to prý prostě psi, na vodítku nechodila, tak ani teď nebude, není na to zvyklá a proč by měla být zavřená? Ať mají tedy všichni ostatní psy na vodítku nebo zavřené apod. nesmyslné argumenty. Zkrátka není s ním rozumná řeč. Bydlí tam krátce, příliš je neznáme, ale z toho, co jsem vyrozuměla a dozvěděla jsem se od sousedů, měli psa zavřeného v bytě, výcvik pravděpodobně nic moc a především pan majitel je ignorant, o psech neví nic a bulteriéra si pořídil nejspíš pro parádu. Poraďte mi, prosím, jak máme dále postupovat, abychom se dobrali k nějakému uspokojivému výsledu. Když pán není ochoten přistoupit na dohodu, aby měl psa zavřeného a chodil s ním na vodítku (dnes s ním zase běžel na volno u kola). Mám podat stížnost na obec, nebo jak se v takových případech jedná? Nechci jezdit se strachem na chatu a čekat, co se stane příště a hlavně by to mohlo dopadnout už mnohem hůř. A dokázal byste mi říct, jaka je reálna šance, že by tento bulterier zaútočil na dítě? Děkuji!

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem zde podobné případy také zodpovídal, je to pokaždé jak přes kopírák a vždy je tím skutečným problémem člověk (majitel psa), ne pes samotný. Bohužel, až moc lidí si pořídí psa pro zvýšení svého ega nebo kompenzaci vlastních komplexů, popřípadě proto, aby se ho okolí bálo a on měl pocit moci. Podobné to bude i v tomto případě - pán má plemeno bulteriér, které je už samo o sobě problematické, pokud jeho majitel nedisponuje zdravým rozumem a alespoň základní zodpovědností a znalostí povahových specifik tohoto plemene. Ale to vše se netýká zdaleka jen bulteriérů, problém je v podobně založeném lidském jedinci s jakýmkoli fyzicky či psychicky disponovanějším psím plemenem...

Nejlepší obranou proti takovým lidem/psům je prevence. Vyhýbat se kontaktu s nimi, zabezpečit a mít správně vychovaného vlastního pejska (i on totiž může být spouštěčem konfliktu a nemusí to být vina jen druhého psa!) a chovat se tak, že se problémový pes bude vyhýbat Vašemu bezprostřednímu okolí a kontaktu s Vámi (už jsem zde na toto téma také leccos napsal).

Co se týče legislativy - máte možnost podat na majitele trestní oznámení a vymáhat náhradu škody, popř. nemajetkovou újmu. Potáhne se to dlouho a výsledek je nejistý. Můžete to řešit přes obec, nicméně si myslím, že aktivní "obrana", kterou jsem popsal výše, bude daleko účinnější - dnes se totiž můžete spolehnout opravdu jen sama na sebe.

Reálná šance, že podobně vedený pes tohoto plemene zautočí na dítě (resp. na člověka obecně, nedělejme z dětí a matek s kočárky oblíbený prostředek citového vydírání;)), samozřejmě není zanedbatelná. Na druhou stranu není jistotou, stejně tak Vás může pokousat libovolný vesnický voříšek nebo městský psí šlechtic. Řekl bych to takhle - nezvládnutý pes jakéhokoli plemene je problém, nezvládnutý pes jakéhokoli plemene ve stresu je velký problém, nezvládnutý pes plemene s vyblokovaným sociálním chováním (jako je bulteriér) je velmi velký problém. Pokud se k tomu přidá nezodpovědný namachrovaný majitel, pak je to jen otázka času a souhry okolností...

 

(24.5.2015)
Tazatel: Dita Vojtová, Nová Ves
Plemeno psa:
beagle
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, Dasenka je pejsek domaci, ale mame zahradu, takze kdykoli si stekne poustime ji ven. Za tu dobu co ji mame, nebyla nijak casto sama, pouze zkraje lonske zimy a to par hodin. Co mohla, to rozkousala. Potrestano dostala tak, ze jsem ji dovedla k mistu cinu, vynadala j a trepla. Nebylo to ani nic platne a i malokdy se mi ji povedlo chytit a po chvili vas zlost stejne prejde, takze vetsinou je to bez trestu. Nevydrzime se na ni zlobit, je to mazel. Problem je s tim, ze mame se sousedama zahradu castecne spolecnou a Dasenka jim rozhodne nevadi, ale sousedka si zasadila kytky a Dasa i kdyz odjedeme jen na chvili, vyhrabe cibulky, kere, ruze, zkratka je na zahrade spoust. Pro dobre vztahy potrebuji poradit jak Dasenku zmirnit. Ja vim, ze chyba byla nejspise v tom, ze jsme ji odmalicka neucili byt o samote, ale da se jeste neco napravit ve dvou letech? Take jsem cetla, ze pokud je bigl venku, ma mit spolecnika, ale jednak se bojim, ze kdyz poridim jeste jednoho pejska, budou hrabat oba a pokud by to melo dobry ucinek, tak mohla by to byt fenka aniz by se prali? A pokud je spolecnik lepsi, jake plemeno by bylo k ni nejsnasenlivejsi, byla bych rada opet za bigla. Prosim o radu a moc dekuji.

Odpověď: Dobrý den:) Každého pejska je zapotřebí odmala učit věcem, které bude potřebovat po celý svůj život. Nemám teď rozhodně na mysli výcvik, ale záležitosti typu obecné výchovy a komunikace (pokud nechci, aby něco pejsek dělal, musím mít na to si to prosadit - tedy autoritu i pozici) a naučení pejska samotě (odchozí/příchozí rituály a smečkové povědomí - doporučuji najít a přečíst, už jsem kolem této problematiky napsal spoustu textu nejen v Poradně). Pokud s tím nezačnete hned od začátku, vždy se to v pozdějšim věku vysmtí - nejpozději v první situaci, kdy něco z toho budete potřebovat...

Pořízení dalšího pejska nevyřeší v podobném případě nic, pouze budete mít místo jednoho problému problémy dva. Bígl je značně nezávislé plemeno, ale základní komunikace s ním funguje stejně jako s jakýmkoli jiným plemenem. K tomu patří i určité mantinely, pokud štěně a později dospívající pejsek roste jako dříví v lese, neexistuje smečka, hierarchie a vůdčí jedinec (tedy základní potřebné atributy života každého psa), pak se není čemu divit, že problémy narůstají.

Samozřejmě i ve dvou letech věku lze (i když je to běh na delší trať) začít dávat tyto věci do pořádku, ale je nanejvýš vhodné nechat si poradit. Nejde totiž o izolované problémy typu "samota" a "zahrada", i v tomto případě jde o pouhé důsledky systémového problému a jako k takovému je potřeba přistupovat. Přirovnal bych to k tomu, že budete umět nastartovat auto a ovládat ukazatele směru, ale řízení a všeobecná pravidla provozu na silnici Vám budou naprosto cizí - budete potřebovat někoho, kdo Vás tyto věci nejen názorně naučí, ale také vysvětlí potřebné souvislosti a potenciální problémy, se kterými se budete setkávat. Stejným způsobem pracuji i já. Pokud tedy budete chtít, ozvěte se mi prosím telefonicky a domluvíme bližší podrobnosti.

 

(10.5.2015)
Tazatel: Jana Březinová, Plzeň
Plemeno psa:
jezevčík hladkosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, naše fenka byla jako štěně hravá, přátelská jak k lidem tak ke zvířatům to bylo do prvního hárání. Po prvním hárání už moc přátelská nebyla hlavně ke psům, ale nic tragického... no , ale každé hárání se o něco zhorší, teď tak na 90% se pokouší na psa jakékoliv velikosti zaútočit a dost přitom i jakoby naříká, nevím, jak řádně popsat, ale normální štěkot to není. Zbytek psů ignoruje. Když se potkáme s fenkou je většinou dobrá. No a s lidma je to tak, že na ní nikdo cizí nesmí šahat, jinak začne dá se říct velmi hlasitě hystericky naříkat ... no aspoň nám jí nikdo neukradne, ale u veterinářky, která zastupovala tu naší( tu hrozně miluje a poštěkává za dveřmi ordinace aby už jí konečně otevřela a ona mohla jít dovnitř) to byla ostuda a měla jsem pocit, že by jí snad i kousla kdyby jsme jí nedrželi. Tak prosím o radu, v čem by mohla být chyba. Fenky máme doma dvě, ta druhá ( kříženka) tohle nedělá. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Vždycky je chyba v člověku... špatná komunikace a špatné reakce... ignorování prvních signálů, že něco není v pořádku... ignorování dalších signálů... a pak už se to řetězí a veze jedno za druhým. Totéž se stalo u Vás - každý následek má svoji příčinu, svůj spouštěč. Nic se u psů neděje bez příčiny a ve Vašem případě jsou příčiny současného stavu evidentně dlouhodobé a trvalé. Výsledkem je stres a velmi špatný psychický stav Vaší fenky.

Na dálku samozřejmě v podobném případě pomoci nelze (i doktor potřebuje svého pacienta vidět a mít  s ním možnost pracovat), ale nic Vám nebrání se se mnou domluvit a s fenkou za mnou přijet. Pak je možné zjistit konkrétní příčiny a začít pracovat na nápravě. Rád Vám pomohu, rozhodnutí je pouze na Vás - pokud neuděláte nic nebo se zařídíte podle špatné rady, celkový špatný stav fenečky se jen upevní a bude to velmi zlé. Nezapomeňte, že už je nějakou dobu psychicky dospělá a do své dospělosti si vzala vše, co předtím zažila, včetně pohledu na své lidskopsí okolí.

 

(3.5.2015)
Tazatel: Jana Kusiková, Michalovce (SR)
Plemeno psa:
německý ovčák/kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 4 roky/21 měsíců
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál, chcem Vás poprosiť o Vašu odbornú radu. Máme 4-ročného NO a 21-mes. KO. Vychádzajú spolu dobre, žiadne problémy okrem jedného - myslím, že je to dôležité. Pri strážení pred bránou, kde sú obaja, NO breše, bráni vstupu cudzím do dvora a náš KO ho doslova zozadu napáda, zovrie labami ako do klieští, hryzie do krku a drží ho, pokým NO neprestane štekať, pritom sám nebreše a nedovolí to ani NO. Zdá sa mi, že ak by niekto vošiel do dvora, KO by neútočil, ale ešte by to znemožňoval aj NO, ktorý oddane chráni obydlie. Ak by nebol NO taký silný a veľký aký je, už by ho dávno prelomil napoly. Ak stráži KO sám, útočí, ako sa patrí. Neviem, ale mám z toho dojem, že KO chce strážiť iba sám a týmto spôsobom zničiť NO. Obom sa venujeme rovnako, spoločné vychádzky, hry. Čo by sme s tým mali robiť? Vopred ďakujem za Váš názor.

Odpověď: Dobrý den:) Měli byste především respektovat rozdílnost povah a vrozených vzorců chování kavkazského pasteveckého psa a německého ovčáka. A také poměr jejich vrozené dominance. Protože pokud to neuděláte, jednoho krásného dne kavkazan Vašeho německého ovčáka zabije.

To, co si primárně vykládáte jako "znemožňování bránění", není nic jiného, než razantní dominantní signál Vašeho kavkazana vůči ovčákovi. Kavkazan je už teď na vyšší pozici a čím dříve to ovčák pochopí, tím lépe pro něj - respektive je to jeho jediná šance na dožití spokojeného stáří. Pořídit k "hloupému" německému ovčákovi, který "hlídá" stylem jeho plemeni vlastním, skutečného inteligentního a razantního hlídače typu pastevce bylo od počátku riziko. Německý ovčák nepřemýšlí, kavkazan ano. Pastevci obecně mají svůj styl hlídání a k němu patří různé strategie - na někoho bude pastevec pouštět hrůzu razantním vystupováním, v jiné situaci bude třeba někde schovaný a narušitele pustí dovnitř, ale ven už ne. Přemýšlí, vyhodnocuje, mění taktiku a nikdy se nevzdá. Německý ovčák nepřemýšlí, jen dělá rámus nebo jedná podle naučených modelových situací a pokud se setká se silnějším nebo chytřejším protivníkem, vzdá to, protože nemá strategické myšlení.

Pokud chcete NO udržet naživu a zajistit klid, je zapotřebí "oficiálně" uznat kavkazáka vůči ovčákovi jako výše postaveného. Jinými slovy jasně a zřetelně podporovat tuto hierarchii (pastevci mají jinou křivku psychického dospívání a téměř dvouletý kavkazák strčí čtyřletého NO s přehledem do kapsy) ve všech ohledech - komunikace, obecná přednost v běžných situacích (krmení, vodítko atd.). Podpořte svého kavkazáka, pokud bude zapotřebí ovčákovi "vysvětlit" jeho pozici - čím rychleji tento trend zavedete, tím lépe. Buďte pozorní a učte se od svého kavkazana hlavně vy sami.

Pokud hlídají dva pastevci, nepotřebují si svoje úlohy vysvětlovat, mají to v sobě. Jeden je na hrotu, druhý v záloze, pokud je třeba, revír si rozdělí. Do bezprostředního útoku jdou vždy spolu a naplno. Německého ovčáka bude muset kavkazan teprve učit, jak se hlídá v týmu. Bude ho muset učit základní strategii a pokud dojde k názoru, že mu NO překáží, velmi rychle ho zlikviduje. Pokud se bude učit a podvolí se mu, nechá ho žít. Pokud vy sami nebudete respektovat jeho dispozice a půjdete proti nim, pak on půjde proti vám. Pokud budete věci dělat správně a jiným přístupem než stylem "německý ovčák", pak budete mít toho nejlepšího psího parťáka, ochránce a obránce, jakého si můžete přát.

To vše, co jsem napsal, není strašení, ale realita. Nezapomeňte, že kavkazský pastevecký pes je skutečná špička mezi psími plemeny s vysokou vrozenou dominancí a přirozenými dispozicemi strážního psa. A našel jsem Vám jedno video, které názorně dokumentuje situaci Vašich psů - dominantní kavkazan je na hrotu a podřízený (podle výrazu a stavby těla fena), který v čase 0:18 udělá chybu (nedrží se svého úkolu a je příliš blízko a zjevně zaujatý žlutým plastem), je za to dominantním kavkazanem hned ztrestán. Vzájemná hierarchie obou kavkazanů je ostatně evidentní po celou dobu videa, podřízený kavkazan se drží zpátky (což je správně, má krýt záda), dominantní má celou dobu situaci pod kontrolou...

(Trochu odbočím - celkem mě pobavila diskuze pod videem, kde se mluví o vzájemné agresi obou psů a nutnosti výcviku - jednak tzv. přenesená agrese vypadá naprosto jinak /zde šlo o jasné hierarchické srovnání/, jednak dominantní pes jednal zcela správně a nenechal svoji pozornost rozptýlit ani fenou, ani tím žlutým nesmyslem, celou dobu se soustředil na primární cíl, byl rychlý /viz čepice/ a ve své obraně stoprocentně efektivní. Takoví jsou pastevci.)

 

(3.5.2015)
Tazatel: Veronika Kabatniková, Teplá
Plemeno psa:
bišon
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, před 2 měsíci jsme se přestěhovali do nového bytu a náš Marley nám cca po měsíci začal dělat značkovat na zeď. Nemá rád, když přijdu z práce a potřebuju zase někam jít, tak to udělá, proto se snažíme této situaci vyvarovat a neodcházet, ale někdy to dělá i přes den, když jsme v práci. Dělá to vždy jen 1 denně a má oblíbená hlavní 2 místa,ale když ta nejsou k dispozici, vybere si samozřejmě nové. Nevíme si rady, ale už je to neúnosné, jelikož nově vymalované zdi jsou teď flekaté a jsou cítit. Když přijdu domů a podívám se, kde zase co je, on už to pozná a straní se mi... Aby toho nebylo málo, tak před 14 dny nám asi nudou nebo nevím čím roztrhal nové lino v chodbě. Takže vše co bylo nové, je nyní v dezolátním stavu. Když jsme s ním doma, je zlatej, hodnej, nevíme o něm, ale co dělat, když do práce musíme? Zvažovala jsem kastraci,ale tu manžel nechce povolit, třeba to ani není správné. Snad mi poradíte,děkuji!

Odpověď: Dobrý den:) Vždy je velmi přínosné před položením dotazu aspoň lehce prostudovat Poradnu a PSÍ STRÁNKY FALCO. Konkrétně k Vašemu dotazu je zde tolik materiálu, tolik textu (k dotazované problematice i ke kastraci), tolik zodpovězených dotazů na toto téma...

Pokud se dospívající/dospělý pes takto chová, je za tím vždy psychická příčina, konkrétně stres. Pokud by to ve Vašem případě byla jen změna bytu, projevil by se hned, takže zde je příčina jiná a měla byste zapátrat v paměti, co se změnilo, co je jinak - především ve vašem chování, denním režimu nebo celkovém přístupu. Tam je ten skutečný problém, který je nutné odstranit, chování pejska je jen jeho důsledkem. Příčina může být i ve zdánlivé maličkosti, v bezprostředním okolí, nových zkušenostech - každopádně ta primární je ve Vás samotné, chybí základní smečková hierarchie a komunikace, Váš pejsek musí řešit svoji zátěž sám (opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO) a to nemůže nikdy zvládnout. Proto ty stresové ventily.

Co se týká kastrace, odkazuji na všechny texty, které jsem tu na toto téma již zveřejnil. K tomuto nevratnému zmrzačení, kterým byste nic nevyřešila, ale navždy zničila jeden psí život (máte opravdu pocit, že kastrace je lék na stres?), nemám víc co dodat. Snad jen to, že máte velmi rozumného manžela, važte si ho za jeho názor. A prosím - přečtěte si moje články o kastraci, přečtěte si související příspěvky v Poradně, prohlédněte si videa, která jsem natočil s mými klienty, řešícími stejný problém psí duše. Od toho jsou všechny tyto materiály na PSÍCH STRÁNKáCH FALCO k dispozici - aby si je kdokoli mohl přečíst nebo shlédnout.

Pokud chcete skutečně pomoci, ne svého psa jen doživotně zmrzačit kastrací, pak zvolte stejný postup, jaký v těchto případech zvolili Vaši spokojení předchůdci  - domluvte se se mnou a s pejskem za mnou přijeďte. Pomůžu Vám.

 

(26.4.2015)
Tazatel: Andrea Petříková, Pardubice
Plemeno psa:
jezevčík x labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, možná už to tady bylo řečeno, v tom případě se omlouvám, ale mám se svým psíkem potíže týkající se cyklistů. Na zvířata ani na lidi neštěká, agresivní není, když štěká doma, stačí mu říct, stisknout mu čumáček nebo si k němu stoupnout a on přestane. Když byl venku na volno a nějaký cyklista jel, rozběhl se za ním, vypadá radostně, nikdy nikomu neublížil, myslím, že si chce hrát. Jenže cyklistům se to pochopitelně nelíbí. Pouštím ho teď jen tam, kde cyklisti nejezdí, jenže nikdy nevím, kdy se někde nějaký zjeví. Také je zajímavé, že neštěká na všechny kola, spíš podle nálady. Ráda bych ho naučila, aby na cyklisty neštěkal, ale hlavně aby za nimi neběhal.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, opravdu už se zde tato problematika mnohokrát probírala... Není to o "naučení". Jednak máte pejska v pubertě, jednak je to záležitost celkové komunikace, hierarchie a vztahu mezi Vámi a jím. Každý pohybující se objekt je v tomto věku pro Vašeho pejska zajímavý (je šelma) a jeho psychika se teprve za několik měsíců začne zklidňovat a soustředit. Na Vás ale je, abyste už teď pracovala na vzájemné hierarchii a komunikaci - pes nikdy nebude respektovat osobnost, která nebude mít atributy výše postaveného člena smečky a nebude umět sám sebe prosadit.

Řeknu to ještě jinak: jen pokud budete mít "rozhodovací pravomoce", plynoucí právě z onoho (nej)vyššího postavení ve své smečce, pak dokážete, aby Váš pejsek respektoval Vaši vůli a rozhodnutí. Tedy třeba to, že projíždějícího cyklistu necháme na pokoji. Nebo cokoli jiného - nejedná se jen o tuto situaci, ale systémovou záležitost. Cyklisté nejsou jádro problému, jsou jen jeho důsledkem, jádrem problému je to, co jsem zde právě napsal. Jinými slovy jde o daleko širší záležitost, než pouhé štěkání a běhání za cyklisty, to je zapotřebí si uvědomit.

Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO - psí psychiku, komunikaci, hierarchii, smečku atd. A pokud budete chtít, není problém se se mnou domluvit a absolvovat praxi, bez které tyto postupy jednoduše nemohou fungovat...

 

(19.4.2015)
Tazatel: Tatiana Saková, Galanta (Slovensko)
Plemeno psa:
labrador/slovenský čuvač
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 9 let/štěně
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý večer, veľmi pekne Vás prosím o odbornú radu. Bývame v rodinnom dome s veľkým pozemkom, máme 9 ročného labradora (psíka), ktorý je veľmi múdry, inteligentný, nikdy sme s ním nemali žiadny vážny problém (okrem zdravotných-problémy s kožou). Je členom našej rodiny. Uvažujeme o kúpe šteniatka. Kedysi som mala slovenského čuvača, neviem si vynachváliť toto plemeno. No vtedy som nemala 2 deti. Moje otázky:
- je vhodný čuvač k deťom? (deti sú rozumné, starajú sa o domáce zvieratá, máme sliepky, kačičky a v pláne sú dve jahniatka)
- nebude čuvač v dospelosti voči labradorovi agresívny? (kto bude pán?) Nerada by som bola, aby čuvač ublížil nášmu terajšiemu psíkovi. Ten by však mohol šteniatko naučiť mnohým svojim dobrým návykom. Je možné, aby bolo spolužitie bezproblémové?
- máme skôr uvažovať o inom plemene (napr. ďalší labrador)?
Čuvača riešime kvôli stráženiu. Náš labrador síce za bránou vyzerá zúrivo, no keď by zlodej vošiel do dvora, asi by sa s ním hral:-). Veľmi pekne ďakujem za Vaše cenné rady! Prajem pekný večer!

Odpověď: Dobrý den:) Znovu zopakuji svoji oblíbenou větu - každý pejsek je takový, jakého si člověk vychová a jak s ním komunikuje. Pokud se tedy rozhodnete pro čuvače a Váš přístup k němu bude správný, pokud budete respektovat jeho vrozené vzorce chování (jiné, než má labrador), pak není důvod, abyste nebyli spokojení všichni.

Je čuvač vhodný k dětem? Pokud jsou Vaše děti opravdu rozumné a umějí se pohybovat mezi zvířaty, pak lze říci, že ano, Vaše děti mohou být vhodné k čuvačovi. Slovenský čuvač není žádný asociální zabiják a pokud budou pozice ve Vaší lidskopsí smečce správně nastavené, pak není důvod k obavám.

Nebude čuvač v dospělosti vůči labradorovi agresívní? Opět záleží na tom, jak svoji smečku povedete. Vzhledem k věku Vašeho labradora je více než jisté, že do dvou let bude na vyšší pozici čuvač. Je to přirozený proces a jak jsem napsal - pokud tento proces budete správně podporovat, nebude důvod k agresi. Máte pravdu v tom, že první měsíce bude labrador štěňátku učitelem a demonstrantem vzorových vzorců chování. Pokud budoi správné a Vy budete i tento proces správně podporovat, pak spolužití obou pejsků nebude problémové ani do budoucna. (K těmto tématům doporučuji prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO.)

Jiné plemeno? Pokud potřebujete psa s chováním hlídače, pak slovenský čuvač určitě není špatná volba. Pokud byste pořídili labradora, měli byste jen dva labradory, nic víc. Navíc jste už kdysi čuvače měla, něco tedy o něm víte a ze svého osobního pohledu nevidím důvod, proč do tohoto plemene nejít - samozřejmě za předpokladu, že budete akceptovat rozdílnost povah čuvače a labradora a správně zvládnete daleko drsnějsí, samostatnější, nezávislejší a dominantnější povahu pastevce...

 

(19.4.2015)
Tazatel: Gabriela Janoszková, Velký Újezd
Plemeno psa:
čínský chocholatý pes
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, chtěla jsem Vás poprosit o radu. Mám dva pejsky čínského chocholaté psa. Jednu fenku 4 letou a pejska 6 měsíčního. Fenka je velice poslušná sice má strach z velkým psů, jelikož měla špatnou zkušenost, ale pravidelným chozením na cvičák jsme to zminimalizovali natolik, že když je s pejskem pár minut a vidí, že je vše v pořádku je schopná být v jeho společnosti bez problému. Druhý pejsek je trošku výkvět. Chodíme na kurz poslušnosti, ale pejsek je hrozný divoch. Vím, že je ještě mladý a má právo na vrtochy, ale občas reaguje zvláštně. Včera vyjel po pejskovi, který je stejně starý a se kterým si často hraje.  Základní povely mu celkem jdou a dá se říct, že se dá celkem hezky odvolat, ale celkem mě překvapuje to vrčení na psy. Chápu, že si chce asi vymezit svou pozici, ale z druhé strany nechci nic zanedbat. Další věc je, že je trošku bázlivý na zvuky a lidi, přestože od malinka chodí mezi lidi, psy a do různým prostředí, sice číňani jsou takový bázlivý všichni, ale on je mnohem více než naše fena. Taky se chci zeptat, jak nejlépe pejska utvrdit v postavení ve smečce, že proste alfa samec jsme my a né on. Četla jsem, že se s pejskem musí cvičit, aportovat a stále něco dělat, ale nevím jestli ten náš malý uličník, nesnaží alfa samcem být. :-) Samozřejmě cvičíme poslušnost každý den, chodíme na velké procházky, aportujeme apod. To, že mu občas doma ujede ještě čurání, když je více než 6 hodin doma sám chápu, ale teď to dvakrát po sobě hodil na gauč, ne jen značku ale vyloženě se vyčural na plno. Myslíte, že se mu chtělo opravdu čurat, nebo souvisí s tím, že si chce vydobýt pozici vůdce smečky.

Odpověď: Dobrý den:) Půlroční číňan je štěně na začátku psí puberty. Jako takového je zapotřebí ho především učit (správně řešit běžné komunikační a sociální záležitosti, nikoli poslušnost), vychovávat a pracovat na jeho správném hierarchickém začlenění v rámci své lidskopsí smečky. "Kurzy poslušnosti" ho v tomto věku pouze rozhodí - nemá ještě správně nastavenou psychiku a schopnost soustředění, což v okamžiku, kdy nefunguje jeho lidský vůdce smečky, generuje často právě ono "zvláštní chování" pramenící ze stresu a nefunčního (špatně fungujícího) vůdčího jedince.

Dále je zapotřebí nezapomenout na základní skutečnost, že s číňanem nelze pracovat jako s 90% jiných plemen. Je to hrdý pejsek s citlivou duší, není typický smečkař a určité situace vyhodnocuje jinak. Proto bývá velká chyba brát ho "na cvičák", pokud jeho provozovatel neví, co dělá. I to pak má za následek problémy, které popisujete (bohužel ani Vaše starší fenka nemá dodnes vztah vůči psímu okolí v pořádku).

Názor, že "se s pejskem musí cvičit, aportovat a stále něco dělat" je nesmyslný - naopak právě tímto přístupem lidé vytvářejí pochroumané psí osobnosti. S pejskem (jakéhokoli plemene) je zapotřebí komunikovat, učit ho základní (a správné) sociální postupy, je třeba mu v maximální míře vytvořit jeho přirozené sociální prostředí, tedy hierarchickou smečku s fungujícím vůdčím jedincem. Tímto postupem pak samozřejmě eliminujete také špatné hierarchické zařazení a související problémy.

Vámi popisovaný problém s močením na gauč nesouvisí s jeho dominancí, ale je to jeden ze signálů, kterými Vám dává najevo, že jeho současné prostředí (tedy především Váš přístup) není v pořádku a stresuje ho. Znovu opakuji - máte teprve půlroční štěně a tomu musí odpovídat i jeho psychické zatížení a především komunikace z Vaší strany. Nemáte dospělého psa.

Doporučuji k prostudování nejen tuto Poradnu, kde jsem již mnohokrát probíral podobné případy, ale celé PSÍ STRÁNKY FALCO zabývající se psí výchovou, přístupem a přirozenou komunikací. A pokud se chcete opravdu naučit to, co potřebujete a mít pejska spokojeného (tedy i sama sebe), pak je jediné rozumné řešení se se mnou domluvit a naučit se praxi.

 

(12.4.2015)
Tazatel: Darina Pflegrová, Opava
Plemeno psa:
staffordšírský bulteriér/britská kočka
Pohlaví: pes/kocour
Stáří: štěně/8 let
Kastrace:
ne/ano
Dotaz: Dobrý den, plánujeme si do rodiny pořídit štěně stafordšírského bulteriera (psa) momentálně má 1 měsíc, tak jsme čekateli :) a máme již doma 8 letého kastrováneho britského kocoura. Chtěla bych znát váš názor na společné soužití těchto zvířat ve společné domácnosti. Máme nějak speciálně postupovat u ,,seznamování" :) . Děkuji za odpověď

Odpověď: Dobrý den:) Britská kočka, pokud vím, se obvykle snáší s jinými domácími zvířecími parťáky bez větších problémů a Váš kocour už je "starý mazák". Co se týče seznamování s malým hravým štěnětem, je především zapotřebí dát velký pozor při jejich blízkém kontaktu na ostré kočičí drápky - mnoho pejsků po seknutí kočičí packou tímto způsobem přijde o oko. Je třeba (hlavně v prvních měsících) jejich společný kontakt mít pod kontrolou a jakmile jeden z nich ujede (přestane to pro něj být hra nebo se příliš rozjede), okamžitě zasáhnout. Staffordšírský bulteriér je na jednu stranu hodně kontaktní plemeno, ale je také přirozeně dominantní a od začátku musí vědět, že domácí kočka se neloví - a tuto informaci mu musíte po psím sdělit právě Vy jako vůdce smečky (viz PSÍ STRÁNKY FALCO, doporučuji k prostudování).

Je nutné mít pro kocoura vždy k dispozici únikovou cestu - "horní patro", kam může bez problémů vyskočit a před hravým štěnětem mít svůj klid a bezpečí. Stačí jakékoli výše položené místo, ale pro první fázi seznamování kočky a psa stejně jako pro celý jejich další společný život je to ze strategického hlediska velmi důležité. Kocour bude ve vzájemném kontaktu vždy rezervovanější a nesmí mít pocit, že je psem zahnán do kouta bez možnosti úniku, jinak začne sám útočit.

Co se obecně týče jejich spolužití, až na výše popsané situace je nechte seznámit v klidu a jejich přirozeným způsobem. Zvířátka se vždy spolu dokáží domluvit a žít spolu, funguje to dokonce mezi přirozenými predátory a jejich kořistí, pokud má predátor jiný zdroj potravy a nežije ve stresu. Stejně tak kočky i psi dokonale rozeznávají domácí zvířata od cizích a navzájem se respektují (pes bez váhání vyžene cizí kočku ze zahrady, ale domácí nechá na pokoji).

Zbytek spokojeného soužití je pak už "jen" o tom nejdůležitějším - tedy aby se oba cítili spokojeně a ani jeden ze zúčastněných nežil svůj život ve stresu. Stres je primární spouštěč agresivity u všech šelem a pak je zle. Na druhou stranu spokojený pes a spokojená kočka spolu dokáží vycházet naprosto bez problému, dokáží spolu komunikovat, dokáží spát bok po boku, vyhledávají vzájemný kontakt.

Držím palce, dodržujte výše popsané zásady a všechno proběhne dobře;)

 

(5.4.2015)
Tazatel: Stanislav Baláž, Poprad (Slovensko)
Plemeno psa:
středoasijský pastevecký pes
Pohlaví: ---
Stáří: ---
Kastrace:
---
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál,touto cestou Vás chcem poprosiť o radu.Uvažujem o spolužití so stredoázijským ovčiakom,ale stretávam sa iba s negatívnymi postojmi okolia-najbližšej rodiny a známych.Fakt že aj Vy žijete s podobným obrom v bytových podmienkach ma motivuje pozitívne,ale tu je zopár faktov.Zijem v domácnosti s 2 dôchodcami-rodičmi,ktorí sa boja rozmerov, povahy a vlastností tohto plemena,finančných nárokov veľkého psa atd.So psíkmi žijeme už asi 30 rokov,ale výlučne s malými a s krížencami,nikdy som psov necvičil na nejaké "aportovanie"iba základné povely-ku mne a ostaň.V rodine máme aj malé deti,tento fakt spolu s tým že "to nie je pes do bytu"sú mi predkladané ako dôvody na nespolužitie s týmto úžasným psom.Uvedomujem si náročnú povahu tohto plemena na výchovu,jeho rozmery aj jeho neskutočnú fyzickú silu ktorej som bol svedkom,sú mi známe aj postoje pána Desenského,aj iných "cvičiteľov",aj skúsenosti známych s týmto psom,no napriek všetkým negatívnym postojom ma myšlienka na tohto parťáka neopúšťa.Mimochodom,mám aj dobré podmienky pre "výbeh"veľký oplotený pozemok aj voľná príroda,takže psík by nebol výhradne v byte.Touto cestou Vás prosím o nejaké rady či podnety,či už pozitívne alebo nie,lebo Vaše názory sú podľa mňa empatickejšie voči psom.Za prípadnú odpoved Vám vopred dakujem,s pozdravom Stano,Poprad, Slovensko.

Odpověď: Dobrý den:) Vážím si Vaší důvěry, rád napíšu svůj názor. Pastevci obecně jsou specifická skupina - v mnoha ohledech jsou jiní než naprostá většina psích plemen, a to se týká i soužití s nimi. Pastevec (a je úplně jedno, zda pyrenej nebo středoasiat) má ke svému člověku přirozeně velice blízko - je to dáno již jeho povahou a vrozenými vzorci chování. Rozhodně nesmí být nikdy jen doplňkem, vždy musí být plnohodnotným partnerem, jinak jeho vztah s člověkem nebude fungovat.

Co se týče vybraného pastevce, nezáleží tolik na plemeni jako na chovné linii a povaze konkrétního psa. Středoasiat jako plemeno patří k těm "mírnějším" pastevcům (třeba kavkazan je úplně jiný level, na druhé straně i středoasiat, pokud bude chtít, dokáže vyvrátit vrata nebo zdemolovat byt) a ze svého pohledu nevidím problém s ním žít, stejně jako teď žiju s pyrenejem. Ale jsou obrovské rozdíly v povahách i v rámci jednoho plemene, na to je potřeba dávat velký pozor. Můžete sáhnout po štěněti, které bude dominantní vůči psům, můžete sáhnout po jiném, které bude dominantní vůči lidem, můžete dostat štěně, které se narodilo s přesvědčením, že bude šéfovat vlastnímu majiteli. Na to je potřeba být připravený a od samého začátku umět vychovávat svého psího parťáka tak, aby z něj vyrostla pozitivní psí osobnost, ne pes, se kterým se budete celý společný život jen prát.

Stejně tak je zapotřebí umět z přirozeného hlídače a obranáře vychovat psa, který přes všechnu svoji samostatnost a nezávislost bude uznávat rozhodnutí a vůli svého člověka. Jako obyvatel klasického panelákového bytu jsem svoje telátko vychoval tak, aby "nepouštěl hrůzu", ale také aby svým hrdým postojem a chováním měl respekt svého psího i lidského okolí. Vychoval jsem ho tak, aby veškeré nové a neznámé situace konzultoval nejprve se mnou (oční kontakt, komunikace). Jako pastevec má sloní paměť, jednou zažité si pamatuje navždy a stejně tak si i pamatuje, jak se za jaké situace chovat.

To vše je zapotřebí mít na paměti, než si pasteveckého psa do bytu pořídíte. Stejně tak i skutečnost, že pastevec je na člověka (v tom dobrém případě) natolik navázán, že je zapotřebí vnímat mnoho psychických záležitostí, které existují i v rámci čistě lidského vztahu. Pastevec potřebuje "něco hlídat" a pokud nehlídá před predátory nebo zloději, pak jednoduše hlídá svého člověka. To samozřejmě na jeho psychiku v uzavřeném prostoru, kde jsou všechny emoce daleko intenzívnější, vykonává velký tlak - o to je pak důležitější, aby on sám i jeho majitel disponovali dostatečně pevnou povahou a uměli spolu komunikovat.

Pastevec se nikdy nepodřídí tak, jako většina psích plemen. V podle něj nespravedlivé situaci, kdy jiný pes lehne na záda, hrdý pastevec se vzepře. Na druhou stranu - pokud máte u pastevce autoritu, pak vás bez problému respektuje, pokud cítí, že jste v právu, lehne si na záda sám...

Pokud teď vezmu konkrétně Vaši situaci, mějte na paměti, že kromě výše uvedeného musíte zvládnout i zbylé lidské členy Vaší domácnosti. I oni musí vědět, jak se v bezprostřední každodenní přítomnosti pastevce chovat - tak se totiž bude chovat i on vůči nim. Obecně malé děti ani starší lidé nejsou problém, pastevec k nim bude přistupovat se shovívavostí psa vědomého si své psychické i fyzické síly. To vše ale za jediného předpokladu: že bude mít v této lidské skupině partnera dostatečně silného (psychicky i fyzicky) pro to, aby jej mohl uznat jako minimálně rovnocenného partnera! Pokud takového partnera nenalezne, převezme vůdčí úlohu sám a vznikne velký problém. Pokud se bude cítit ve svém prostředí špatně, přejde do stresového režimu a vznikne hodně moc velký problém...

Bohužel Vás osobně neznám, abych mohl zodpovědně posoudit Vaši osobnost a přepoklady ke spolužití se středoasiatem v bytě. Osobně za sebe mohu říci "ano, jde to a neskutečně to obohatí život člověka, protože pastevec je pes, který člověka právě o životě mnohé naučí". Soužití s pastevcem z člověka dostane vše, co v něm je, je velmi intenzívní, bohaté a nádherné. I tak velký pes, jakým pastevec je, s Vámi bude v pohodě žít na relativně malém prostoru, pokud mu dáte to, co potřebuje: silnou osobnost, správnou psí výchovu, komunikaci, aktivní společné procházky (společné!, ne způsobem "tak a tady se vyběhej"), dostatek fyzického kontaktu a prostředí bez stresu, agresivity a obecně negativních emocí. Na oplátku budete mít psa, který Vám bude předávat obrovskou energii, bude Vás milovat a bude ve Vás vidět svého skutečného partnera, jehož rozhodnutí bude moci respektovat.

(Moje "telátko" teď leží vedle mě a vypadá, že se vším, co jsem na téma "život s pastevcem" napsal, souhlasí. Spokojeně odpočívá, po očku mě sleduje a přesně ví, že za chvilku spolu půjdeme do lesa projít lesní stezky a zkontrolovat srnky. Je mu 3,5 roku, psychicky teprve dospívá, ale můžu s ním jít kamkoli - je to vyrovnaný pan pes a věří v můj úsudek. Dá Bůh, že ho nikdy nezklamu...)

Takový je tedy můj osobní pohled na Váš dotaz a pokud se rozhodnete do toho jít, popřeji Vám hodně štěstí při výběru štěněte, hodně sil a především ať disponujete vším tím, co pastevec ke svému spokojenému životu potřebuje. Jen snad ještě tolik, že žádný pes netrpí ani v malém prostoru, pokud má dostatek sociální komunikace se svým člověkem - to je totiž primární potřeba každého pejska. Ne fyzické pohodlí, ale psychická pohoda a komunikace jeho vlastní řečí...

 

(5.4.2015)
Tazatel: Jana Senešiová, Litoměřice
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: cca 14-15 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Moje dcera (25 let) má z útulku fenku.Je z 5 štěňátek co někdo vložil do krabice a pohodil do příkopu.Když si ji vzala mohlo být fence cca 3 měsíce.Všichni sourozenci jsou podobou ovčáka,ale ona jediná je bílá ,něco jako švýcarský ovčák.Je to velmi aktivní fenečka,ale také hodně plachá, což podle nás zapříčinilo to,jak se sní a sourozenci naložilo.Dcera s ní chodí na cvičák a snaží se v rámci možnosti věnovat.Je ještě hodně hrává,některé povely jí jdou ,některé se nám zatím nedaří-jako příchod k paničce atd.Chtěla jsem,aby jste měl trošku představu o její historii,výchově atd.
Ale na co jsem se chtěla zeptat a ráda bych Vás poprosila o radu.Kdykoli nás a kohokoli vítá s nadšením a výskoky ,vždy nás kouše.Především do rukou a při jejím skusu je to už bolestivé.Nedá si říct i když ji napomeneme, za chvíli se k tomu vrátí a když jí hladíte, hned nás ukusuje.Necítíme to jako žádný útok, má to povahu nadšení a radosti,vrtí ocasem,odbíhá a zas místo olizování kouše.Kdyby nás olízovala , jak to známe od jiných pejsků.Ale je to nepříjemné a nevíme si rady,jak ji to odnaučit.Často kouše do pelechu,psích hraček a to pořád bereme jako štěněcí hry.Nevím zda to brát jako nějaký problém a nebo se to uklidní v pozdějším věku,ale nechceme nic podcenit či zanedbat.Dlouze jsem o tom přemýšlela,že může být z části absence feny,která štěňata olizuje a učí je nějakému sociálnímu cítění,ale zase na druhou stranu je s námi odmalička a tak by se už tohle mohlo odbourat. Předem moc děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud v sobě fenečka skutečně má kus bílého švýcarského ovčáka, pak je její plachost dána geneticky, ne zacházením. Nicméně její "okusování" již není zapříčiněno jejím původem nebo tím, že se jí jako štěňátka někdo zbavil, ale chybným přístupem a neznalostí ze strany Vaší dcery - psal jsem tu již mnohokrát, že v podobných případech, kdy štěně (resp. nejen štěně) používá v kontaktu se svým člověkem zuby, je to špatně a je třeba do toho ihned správně sáhnout. V tomto konkrétním případě je špatně nastavená hierarchie a nejsou používány dominantní korekční signály, nefunguje komunikace a neexistuje vůdce smečky (jímž by měla být právě Vase dcera). Jsou to věci, které jsou alfou a omegou v kontaktu a komunikaci člověk-pes a jsou popisovány nejen v této Poradně, ale i v jiných rubrikách na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO a v mých knihách.

V žádném případě se nejedná o záležitost, která "se uklidní v pozdějším věku" nebo "sama odbourá". Naopak, upevní se a nabalí na sebe další související problémy a především zásadní hierarchické chyby. Navíc, pokud byla fenečka vyhozena v cca 3 měsících věku, pak měla za sebou již období primární socializace ve společnosti své psí mámy a sourozenců, takže se skutečně jedná o opomenutí základních postupů ze strany její nynější majitelky.

Nejrozumnější a nejefektivnější cesta k nápravě je zkontaktovat se se mnou telefonicky a domluvit termín, kdy by za mnou Vaše dcera (nebo vy obě) i s fenkou přijela - dáme věci do pořádku. Jak už jsem zde častokrát psal, jsou věci, které "na dálku" napravit a naučit nelze. Rád Vám pomůžu, záleží jen na Vašem rozhodnutí.

 

(5.4.2015)
Tazatel: Šárka Rychetská, Nymburk
Plemeno psa:
bišonek/ruský barevný boloňský psík
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 3 roky/7 měsíců
Kastrace:
ano (v 1 roce věku)/ne
Dotaz: Dobry den pane Dostale. Predne dekuji za to, ze Vam mohu zaslat svuj dotaz. U maminky mame bischonka psa, kteremu jsou tri roky. Byl velmi dominantni az agresivni, po kastraci znatelne zlepseni. Pred ctyrmi mesici jsem si poridila fenku ruskou barevnou bolonku 7 mesicu, se kterou jezdim k mamince na vikendy. Bischonek je na ni zly, porad na ni ceni zuby a neustale na ni steka, coz je velmi neprijemne jak pro nas tak pro sousedy. Zarli. Nikdy ale bolonce neublizil, pouze vyhrozuje. Za rok se budeme natrvalo sestehovavat, ale nedovedeme si predstavit, ze by to takto mezi nimi pokracovalo. Zoufale prosim o radu co s tim. Dekuji predem za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Nejprve bych rád opravil Vaše tvrzení, že po kastraci nastalo znatelné zlepšení - právě chování Vašeho pejska k fence je jednoznačným důkazem, že tomu tak ve skutečnosti není (ani být nemůže). Váš bišonek se totiž chová jako typický kastrovaný pes s eliminovaným sexuálním pudem. Každý plnohodnotný pes bere fenku (nekastrovanou) jako jednoznačně pozitivní podnět, mnoho opravdu dominantních psů (mimochodem rozhodně si nemyslím, že by právě tento bišonek byl "velmi dominantní až agresivní", jak píšete, zde šlo o problémy v jeho výchově - hierarchicky nezvládnutí bišonci se pak právě takto chovají, navíc tomuto nebyla dána šance ani psychicky dospět) dokonce vedle sebe snese pouze feny. Někdy si všimněte, jak se zdravý pes v kontaktu i s cizí fenou chová - nechá si od ní líbit naprosto všechno, sám ji aktivně kontaktuje, je to jeden z vrozených vzorců chování každého psa-samce.

Váš bišonek nežárlí. Jako plnohodnotný pes by měl v popisovaném prostředí problém se psem, nikdy ne s fenou, tu by si snažil naopak přivlastnit. To, že se vůči ní chová tak, jak popisujete, je dáno jeho nejistotou, nikoli jeho "dominancí" (do uvozovek dávám záměrně). Jako každý kastrovaný pes (navíc kastrovaný v době, kdy ještě ani nedosáhl psychické dospělosti) je nyní nejistý a nesebevědomý, bez potřebného nadhledu a psychické síly, z toho pak v souladu s absencí pohlavních hormonů pramení jeho chování vůči dospělé fence. Nebýt kastrace, tento problém byste dneska neměli...

Pokud se chcete (lépe řečeno potřebujete) naučit v této sestavě spolu žít, pak se budete muset prakticky naučit pár základních věcí. Pokud se se mnou domluvíte a přesně v této kompletní sestavě za mnou přijedete, pak vám všem pomůžu. Na dálku to skutečně možné není, je zapotřebí na lidech i samotném bišonkovi zapracovat osobně.

 

(5.4.2015)
Tazatel: Ludmila Palečková, Moutnice
Plemeno psa:
maltézský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, bydlíme v baráčku se zahradou. Pejsek na zahradě tráví dost času ( kdy chce on, vždy si štěkne a jde ven, a zase dovnitř). ale na zahradě se málokdy vyčůrá, pravidlem (jeho) je, že doma vykonná všechnu potřebu a taky si značkuje místa. za co je vždy potrestán, ( něky dostane na zadek, někdy ho vytahám za kůži, zkoušela jsem ho i ignorovat, ale nic nepomohlo.) navíc se nám narodil před rokem syn, pejska jsem vždy mazlila, aby se necítil odstrčený. už si nevím rady a nechci ho dát pryč, dneska to vygradovalo tak, že vylezl na kuchyňskou linku , přes židlu a počůral televizi.můžete mi poradit jak ho mám odnaučit čůrat doma? Jo, zkoušela jsem i dát mu pamlsek za vyčůrání venku, ale skončilo to tak , že na mě štekl doma, já ho pustila na zahradu a on se na mě jen díval a chtěl dobrotu, bez vyčůrání.

Odpověď: Dobrý den:) Nejde o "odnaučení". Problémem je nezvládnutá hierarchie a špatná komunikace z Vaší strany (pes není dítě a pokud mu dáte na zadek, je to pro něj pouze bezdůvodná agrese z Vaší strany, nikoli dominantní psí signál). Celý Váš dotaz jasně popisuje stav, kdy Váš pejsek žije jen vedle Vás, nikoli s Vámi - nefunguje smečka jako základní psí psychická potřeba, neexistuje skutečná komunikace a pejsek žije ve svém vlastním světě, ve kterém Vy nejste. Značkování a vykonávání potřeby v domě jsou pak jen dalšími přirozenými projevy psí nespokojenosti a stresu - nevnímá Váš prostor také jako svůj, jako společný.

Lidé se v podobných případech bohužel velmi často ptají "jak to psa odnaučit" místo toho, aby si uvědomili, že toto není nic, co se podle jejich chápání odnaučit dá. Tady totiž nic k odnaučení není. Tady je zapotřebí změnit celkový přístup, komunikaci, prostředí - tady je zdroj problému. Popisované psí chování je pak jen jeho přirozeným důsledkem, nikoli problémem samotným. Jinými slovy: změňte celkový přístup, komunikaci a prostředí tak, aby byly uspokojeny i základní psí psychické potřeby, pak okamžitě vymizí i problémy, které chcete "odnaučit". Jinak to nejde, jinak to opravdu nefunguje, uz jsem to v Poradně mnohokrát vysvětloval. Máte čtyřletého dospělého psa, ne štěně a je tedy takový, v jakém prostředí a s jakým přístupem a komunikací vyrůstal...

Je to jediná cesta i pro Vás. Prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO, máte tu k dispozici všechy potřebné informace o přirozených psích potřebách, o smečce, jejím vedení, o komunikaci. I o tom, že pes bez těchto základních atributů je vždy pes stresovaný, nešťastný a že projevy, které sama popisujete, jsou pro tento stav typické. U Vás je bohužel v nepořádku základ a od základu je potřeba věci dát do pořádku. Pokud budete chtít, můžete za mnou s pejskem samozřejmě přijet, pak Vám můžu pomoci víc.

 

(29.3.2015)
Tazatel: Ivana Holečková, Mladá Boleslav
Plemeno psa:
čivava/čivava
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 2 roky/4 roky
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý večer. Asi před 14 dní jsem s Vámi mluvila ohledně nového přírůstku do naší rodiny,dvouletého čivaváčka. Nevěděla jsem jak postupovat při seznamování doma. Vše co jste mi poradil jsem udělala. Hračky schovala,jídlo dávám nejdříve tomu "našemu".Pejsci se pomalu sbližují.
Ten nový je pěkný jedlík a tak se snaží snist večeři i tomu "našemu" i když ten dostává krmení první. Chtěla jsem se zeptat, co mám dělat když nový pejsek štěká na každého psa, kterého potká. Říkal jste,že se máme pejskům zatím vyhýbat. Do Psího parku vůbec nechodíme.Jenže na našem sídlišti je plno psů a těm se vyhnout nedá. Snažím se odvést jeho pozornost a zakryji mu třeba výhled,ale to není nic platné.Také hodně "táhne" takže jsem zvolila krátké vodítko. Ještě jsem se chtěla zeptat jaký máte názor na granule. Četla jsem,že je to dost nekvalitní, i když drahé.Klidně jim můžu vařit. Ale ráda bych znala Váš názor.

Odpověď: Dobrý den:) První fáze smečkového seznamování je za Vámi, začněte pomalu mezi pejsky chodit - zatím jen tak lehce, netlačit na pilu, přidávat postupně. Životně důležité ale je, abyste se chovala tak, jak na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO popisuji, tedy jako jednoznačný smečkový vůdce. Pokud tak budete fungovat, pejsek z Vás bude vnímat jistotu a bude vidět, že potenciálně problémové situace v rámci smečky úspěšně zvládáte, pak je přestane řešit sám za sebe. Čivava je přes svoji malou velikost pořád pes, temperamentní, se sklony k dominanci, stejně jako jiná plemena má stejné vrozené sociální instinkty a smečkové cítění. Jinými slovy - pokud s ním nebudete z hlediska smečky a hierarchie pracovat, pak budete mít pouze uňafaného psího kaskadéra, kterého poučí první cizí dominantní pes a pro čivavu to nedopadne dobře. Nějaké odvádění pozornosti a zakrývání výhledu jsou postupy k ničemu. Znovu doporučuji prostudovat tento web (mluvili jsme na toto téma spolu i telefonicky) a pokud chcete, můžete za mnou samozřejmě i s pejsky přijet osobně.

Co se týče granulí - nic není 100% ideální, nicméně kvalitní granule existují, jen člověk nesmí shánět v hypermarketech šrot. Značky Hill's, Eukanuba, K-9 nebo Purina jsou v dnešní době na dobré úrovni, klidně jimi můžete krmit.

 

(22.3.2015)
Tazatel: Šárka Bebutová, Nymburk
Plemeno psa:
bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Pane Dostále, nedávno jsem vám psala dotaz o soužití berňáků, vše se opravdu vyvíjelo, jak jste popsal, ale nastal nám nyní problém se starším berňákem. Je to pětiletý hafan, váží 58 kg a začal asi před měsícem kulhat na levou přední nohu. Jen chvilku, pár kroků,pak se to zlepšilo a zase nic. Za 14 dní se to objevilo znovu, tento týden opět, stává se mu to, když jde po rovině, najednou začne trošku kulhat, někdy i vykvikne bolestí. Reaguje na to tak, že si lehne a je celý vystrašený. Dá nám pak docela hodně práce ho dostat zpět na nohy, pak se zase rozejde a nekulhá. Rozhodli jsme se to řešit u veterinářů, byl u dvou ortopédů, nic mu nezjistili,žádné bolestivé místo na noze nelokalizovali, nereagoval. Teprve u třetího ortopeda, který ho vyšetřoval vleže, zareagoval vykviknutím na jedno místo nad loketním kloubem. Pak následoval rentgen, který ovšem nic neodhalil. Dostal prášky na bolest a zánět, má klidový režim. Problém je ovšem v tom, že jakmile jde mimo byt - na zahradu, okolí domu, začne být nejistý, má strach a bojí se rozejít. Doma v bytě chodí bez problémů, přechází, je veselý. Bojí se do míst, kde se mu přihodila ona bolest, což bylo právě na zahradě nebo v okolí bydliště. Nechce vycházet ven, jen když se zapomene a vidí třeba psa, který jde kolem domu, je schopen vyrazit a běhat kolem plotu nona nenoha, bez kulhání a strachu. Když si to ovšem uvědomí, je konec. Včera dostal ty prášky proti bolesti a dnes ráno nekulhá, dostali jsme ho na chvilku na zahradu, nekulhal, ale potom si to začal asi uvědomovat a zase zalehl a dál jít nechtěl. Nevím, zda je moje domněnka správná, že se bojí na zahradu, protože tam ho ta noha několikrát zradila. Věnujeme mu veškrou pozornost, co můžeme, snažíme se ho zaměstnan oblíbenými hračkami, ale něco v jeho hlavě je silnější. Nepomáhají ani pamlsky ani společnost dalších tří hafanů, nechce chodit ani bez nich. Nikdy neměl žádné zranění a prakticky nikdy nepoznal nějakou bolest, tohle je poprvé, co ho jeho tělo zradilo, je s námi doma, když chce, je na zahradě, je chovaný jako v bavlnce a nejednou první problém. Nemohl byste mi poradit, jak mu pomoci? Děkuji mnohokrát.

Odpověď: V prvé řadě je teď opravdu důležitý klidový režim, tedy žádné běhání, skákání, honění s pejsky - opravdu jen přiměřený klidný pohyb po měkkém terénu. V podobných případech je to skutečně velmi důležité a nesmí se uspěchat přechod do normálu, potřeba klidového režimu obvykle trvá několik týdnů. V opačném případě se pohybové problémy neustále obnovují a zhoršují.

Reakce Vašeho pejska může mít první, druhou nebo obě příčiny zároveň. Může být fyzická, kdy ho končetina skutečně bolí a pouze v zápalu jiné činnosti na chvíli tuto bolest odsune do pozadí, pak si opět lehne a odpočívá. Doma je uzavřený prostor s rovnou podlahou, venku členitý terén a problém se může projevovat pouze v určitém režimu pohybu a narovnání/pokrčení končetiny.

Druhá příčina je psychická a také se často u psů projevuje. Svoje zranění si skutečně spojí s určitým místem a cíleně se mu vyhýbají. A bohužel, je to opět spojeno s tím, zda pejsek žije nebo nežije ve smečce (mám teď na mysli tu lidskopsí), s ne/fungujícím vůdčím jedincem. Protože jediný způsob, jak jeho blok odbourat, je přes ta "zakletá" místa ho provádět tak dlouho, dokud k nim opět nepojme důvěru. To se ovšem nepodaří, pokud nebude mít důvěru k člověku, se kterým přes ona místa půjde - důvěru hierarchickou, tedy "jsi pro mě osobnost a s tebou půjdu i do pekla"...

Budete to muset prostě udělat. Jak už jsem tu také nejednou psal - vezměte pejska na krátké vodítko a pevný obojek a v klidu se s ním kontaktně přes kritická místa vydejte. Pokud se bude bát a bude se tomu bránit, zklidněte ho hlasem a fyzickým kontaktem (opravdu zklidněte, nesmí tam být žádná nervozita nebo jiné negativní emoce) a zaberte, projděte se s ním. Udělejte to několikrát po sobě, pomalu, citlivě bez přílišného tlaku, ale přitom rozhodně a bez váhání a uvidíte, že každý průchod bude víc a víc v pohodě. Každý den několikrát a bude to v pořádku.

Jak jsem ale psal - nezbytně důležitá je hierarchická důvěra pejska vůči Vám, jinak to nezafunguje. Ale na druhou stranu jde to až zázračně dobře, pokud jsou tyto věci v pořádku - vzpomínám na dnes už dlouhou řadu cizích pejsků, kteří měli podobný problém (schody, určitý typ cesty, situace atd.) a velice rychle to zvládli nejprve se mnou a pak i se svými majiteli. Nebojte se toho, dejte do toho potřebné emoce a sebedůvěru a půjde to i u Vás. Psychika je daleko silnější a pokud to pejsek zvládne, pak uvidíte, že celkově ožije - momentálně je to jeho bubák, kterého je zapotřebí silou smečky a jejího vůdce poslat do pryč...

Držím palce, oba berňáčky za mě pohlaďte a kdyby něco, klidně se ozvěte telefonicky.

 

(22.3.2015)
Tazatel: Šárka Stolaříková, Ostrava
Plemeno psa:
francouzský buldoček
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
???
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, minulý týden jsem si z útulku přivedla cca dvouletého, vyhublého (10kg) buldočka. V útulku byl tři týdny poté, co byl odchycen ve městě. V této době si jej vzala rodina a vzápětí vrátila, protože kousl jejich děcko. V lednu jsme přišli o jedenáctiletého buldočka, tak jsem si řekla, že nabídnu domov buldočkovi z útulku. Doma bylo vidět, že na provoz domácnosti je zvyklý, postupně jsem zjistila, že umí základní povely, tzn. že se mu někdo věnoval. Žádný problém nebyl,nechal se pohladit, okoupat s menšími protesty, okamžitě se mnou spal v posteli, přijal pelíšek, misky,... Bydlím s dospělým synem, který jezdí domů zhruba jednou za čtrnáct dní. V pátek večer jsem syna s pejskem čekala na nádraží. Proběhly normální zvyklosti jako s minulým pejskem - přivítání se, cesta z nádraží domů autem, procházka parkem, umytí tlapek ve vaně atd. To vše za asistence mého syna. Problém nastal, když se syn objevil v kuchyni (tam má pejsek pelech a misky), s vrčením se na něho vrhl a škaredě jej kousl do nohy. To stejné se opakovalo asi po hodině v obývacím pokoji. K žádnému tělesnému trestu z naší strany nedošlo, syn na něj jen hodně zakřičel. V sobotu dopoledne zůstali spolu sami doma. Syn měl z něj obavy (pokousané obě stehna), tak si psa nevšímal a pes jej ignoroval. Když jsem vešla do bytu, pejsek ke mně přišel, ale v tom si všiml, že přichází i můj syn a znovu se na něj vrhl. Na všechny procházky jsme šli všichni tři spolu, venku žádný problém nebyl. V neděli jsme s pejskem jeli za město k jezeru, syn chvilku zkoušel povely, které pejsek umí, za odměnu si vzal od něj piškot. Tím chci říct, že venku mezi ním a pejskem probíhala normální komunikace. Když jsme přijeli domů, tak pes zase ve střehu. Syn mu nabídl z ruky pamlsek. Chvíli trvalo než si ho vzal, bál se, ale pak se od něj nechal pohladit po hlavě. V pondělí ráno syn odjížděl a chtěl se se mnou rozloučit,otevřel dveře do pokoje a pes po něm vyjel znovu. Prosím o radu, jak s pejskem zacházet, aby syn mohl v klidu vstoupit domů. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Primárně tu ani nemusí jít o Vašeho syna. Píšete, že u minulých (krátkodobých) majitelů pejsek také někoho pokousal - v tomto případě dítě a vsadil bych svoji pravou ruku, že to bylo za podobných okolností.

U psů bez známé minulosti je vždy potřeba je nejprve poznat v různých modelových situacích. Je vysoká pravděpodobnost, že každý z nich bude mít svoje slabé místo - určitý typ lidí, určitý pohyb, určitý lidský hlas, problém v určitém prostředí nebo v určité situaci. Pak je zapotřebí s tímto problémem začít citlivě pracovat a správně jej odbourat.

Lze říct, že s Vámi pejsek žádný problém nemá. Problém je v kombinaci buldoččí povahy s jeho vrozenou přirozenou dominancí a situací, kdy je Váš pejsek v uzavřeném prostoru s někým, kdo v něm probouzí negativní reakce (příčinou je velmi pravděpodobně špatná zkušenost z dřívější doby a ve stejné konstelaci). To vše pak generuje obrannou agresi. Venku tento problém nebude, protože se jedná o otevřený prostor s dalšími rozptylovacími podněty a jinými možnostmi řešení.

Je zapotřebí postupovat tak, aby se zjistila skutečná podstata problému. Začněte tím, že si do bytu pozvete pár známých nebo přátel různých typů - ženy, muže různého věku a temperamentu (na tu dobu dejte pejskovi samozřejmě náhubek). Tímto postupem zjistíte, co nebo kdo je skutečným spouštěčem jeho reakce.

Pak zjištěný profil porovnejte s osobností svého syna - jednoduše budete oba vědět, na co dávat pozor, kde je ten kritický bod (také nemusí být vůbec žádný, buldoček se mohl také rozhodnout, že bude prostě jen po jeho a nikdo dalšího vedle Vás už nesnese). V každém případě budete mít jasno, o co vlastně ve skutečnosti jde, to je základ a tím musíte začít.

A pak začněte jednat - až zase syn přijede, udělejte si rovnou z nádraží malý výlet v neznámém prostředí. Nechte pejska, ať sám začne Vašeho syna kontaktovat (a on to udělá, nebojte se) a syn nechť s ním (podle situace) provádí klidnou komunikaci (bez piškotů) - slovní i kontaktní. Důležité je to "klidnou", takže žádné přehnané emoce, žádné zvyšování hlasu ani válení pejska po zemi. Dejte tomu čas.

Až se vrátíte domů, nechte vejít nejprve syna. Chvilku počkejte, pak Vy a nakonec pejsek. Nejprve mu ale dejte náhubek - k dalšímu kousnutí už nesmí dojít! Jaký bude v tomto okamžiku konkrétní vývoj situace, to teď nelze odhadnout, ale držte se oba základního vzorce: pejsek musí zjistit, že jenom pozitivní akce z jeho strany bude mít pozitivní reakci ze strany Vaší nebo ze strany Vašeho syna. Veškeré negativní akce (ale pouze v této fázi!) ignorujte, netrestejte. Žádné negativní reakce ani emoce - uvědomte si, že v tomto případě jde o skoro dospělého psa s nejasnou minulostí a jeho negativní zkušenosti nesmíte upevnit, ale naopak je potlačit. Proto je zapotřebí postupovat jinak než v případě štěněte, které máte odmala.

Tento postup (tedy včetně společného pobytu venku) provádějte každý den, kdy bude Váš syn doma.

Až budete mít tuto fázi zvládnutou (pejsek zůstane spolehlivě v klidu i po příchodu Vašeho syna do bytu/místnosti, bez negativních reakcí), zavolejte mi, dotáhneme to do konce.

 

(15.3.2015)
Tazatel: Jana Nováková, Plzeň
Plemeno psa:
čínský chocholatý pes
Pohlaví: pes
Stáří: 9 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, hledám už delší dobu někoho kdo by mi zkusil odpovědět na moji otázku nebo popř. můj problém s pejskem vyřešit. Tedy spíše ukázal cestu k vyřešení.Mám tedy dva pejsky stejné rasy, ale jiné povahy, jeden je takový trošku blázen, ale poslechne na slovo může být venku i bez vodítka a pak mám pejska, který musí být neustále na vodítku, jinak by mi utekl za ostatními pejsky. Když jdu s nimi na procházku tak ten starší se kterým mám problém neustále tahá, štěká a chce se prát s jinými psi. Zkoušela jsem ho k nim pouštět, ale hned vystartuje a jde mu po krku. Tak se raději vyhýbám skoro všem psům. Procházka je takový boj, když vidíme jiný pejsky. Jinak doma je zlatý, poslouchá a neštěká. S bráchou si rozumí moc dobře. A problém mám i když odcházím do práce to se vracím a je nábytek počůraný :-( Děkuji moc za pomoc a odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Udělala jste za těch 9 let hodně chyb ve výchové a přístupu a to, co popisujete, jsou jejich přirozené důsledky. Bohužel, to vše odnáší nejvíc sám pejsek - jak jsem tu již nesčetněkrát psal, domácí značkování je v podobných případech vždy jasným stresovým indikátorem a stejný stres pejsek projevuje i venku.

Pokud je s Vaším bratrem v pohodě a problém se projevuje jen tehdy, pokud je pejsek s Vámi, pak jste tou primární příčinou Vy sama - něco ve Vás, ve Vašem přístupu nebo chování pejska dokonale rozhodí. Čínský chocholatý pes je na podobné věci hodně citlivý, své samozřejmě udělá i konkrétní povaha konkrétního jedince. Se svým starším pejskem jste navíc mohla udělat chyby, které jste s mladším již nezopakovala, mladší pejsek může být i dominantnější (a méně ovlvnitelná) povaha.

Popisovaný problém se nejvíce podepisuje na samotném pejskovi, čím déle bude trvat, tím více se upevní a jeho psychický život bude velice špatný. Pokud se rozhodnete s celou situací něco dělat, zavolejte mi a domluvíme se, kdy za mnou s pejskem přijedete. Na dálku víc udělat skutečně nelze.

 

(8.3.2015)
Tazatel: Martina Zapletalová, Brno
Plemeno psa:
maltézský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme pejska hodně odmalička /6 týdnů/ z obavy nemocí byl dlouho doma bez vycházek než byl řádně na všechny nemoce naočkován. Je to moc hodný pejsek ale dosti hyperaktivní. Největší problém nastává při venčení. Ke každému procházejícímu se s velmi hlasitým štěkáním vrhá. Nechce ublížit jen má radost a na každého by skákal.Pokud mu utáhnu vodítko trochu se uklidní ale strašně hlasitě pořád štěká.Pokud ho vezmu do náruče např. na schodech chytne hysterický záchvat a je to ještě horší. Moc prosím o radu, jinak je zlatej.

Odpověď: Dobrý den:) Maltézáci umí být trochu problémové plemeno na výchovu a je třeba s nimi pracovat od samého začátku. Konkrétně tedy s jejich občasným sklonem k hysterii a určité nevypočitatelnosti v chování k okolí. Potřebují vědět, že jejich majitel je silná osobnost - jakmile mají pocit, že tomu tak není, nastává vždy problém.

Jakekoli restrikce prostřednictvím vodítka nebo obojku Vám ve skutečnosti nijak nepomůžou. Pokud, jak sama píšete "Pokud ho vezmu do náruče např. na schodech chytne hysterický záchvat a je to ještě horší.", je to jasný signál toho, že není v pořádku základní hierarchie a vazba - pejsek ve Vás necítí jistotu a autoritu, ale vzbuzujete v něm naopak paniku (právě maltézáci mají k těmto reakcím velmi blízko). Nezvládnuté výchově ostatně odpovídá celý Váš popis.

Řešení je jediné - začít se chovat tak, aby Váš pejsek z Vás tu jistotu a klid cítil, pak bude v klidu i on sám. Je to záležitost emoční a záležitost uplatňování přirozené autority, nikoli povelová nebo restriktivní. Začněte tím, že si prostudujete tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, pochopíte tak základy psí psychiky, sociální komunikace a psích priorit. A samozřejmě by bylo nejrozumnější se se mnou domluvit na praktické práci - Váš problém není z těch, jejichž řešení se dá "naučit na dálku" nebo vyřešit pouhou teorií, ta Vám pouze osvětlí základní pojmy a zákonitosti psího světa.

 

(8.3.2015)
Tazatel: Šárka Bebutová, Nymburk
Plemeno psa:
2x bernský salašnický pes
Pohlaví:
pes/pes
Stáří: 5 let/8 týdnů
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, hledala jsem nějaké informace na netu a narazila jsem na Vaše stránky. Máme doma 5letého salašníka, rozhodli jsme se ještě pro jednoho, máme nyní k němu  8týdenního malého berňáčka. Každý z nich je jiný. Starší je ve svém věku již klidný, trošku lenivý, malý je naopak strašné tornádo, ve srovnání s 1. berňáčkem hodně samostatný, ale když se mu něco nelíbí, už i vrčí. Starší hafan je zvyklý na mazlení, procházky, neustále se snažíme, aby byl v naší blízkosti, máme ho doma, když chce, když ne, jde ven. Má i boudu, do které chodí jen sporadicky. Když jsme přivezli druhého - malého, snažíme se velkému udržet všechny jeho zvyklosti, dáváme si celá rodina pozor na to, aby netrpěl nějakým zanedbáním nebo podobně.Malého se snažíme vychovávat také správně, ani on netrpí nedostatkem pozornosti, jsme s nimi celá rodina, aby si na sebe zvykli a sžili se a neměli pocit osamělosti. Přesto všechno nastaly problémy, velký berňák se zpočátku nafukoval, nechtěl chodit domů, pokud tam byl malý, štěkal na něj.Malý je ovšem splachovací, štěkání se nebojí, jede si po svém prkně. V současné době po týdnu, co jsou spolu, se situace posunula. Velký má o malého zájem, již ho akceptuje, nafoukne se již jen občas, už spolu i dovádějí, přesto nám přijde, že je z toho velký troccu nesvůj. My jsme chtěli opak, aby měl kámoše, s kterým si bude hrát a blbnout. Bereme je spolu na procházky, ale velký si to vůbec neužívá, je rád, když jde na procházku sám,tak, jak byl zvyklý. Jeho sólo  procházky zachováváme podle dřívějšího zvyku, ale nevíme, jestli máme ty procházky ve "dvou" i nadále realizovat, alespoň do té doby, pokud je mezi nimi takový rozdíl a každý z nich má jiný pohybový režim. Malý se musí chvílemi nosit, nesmí toho tolik nachodit, pozornost musí člověk rozdělit mezi oba, to asi staršímu vadí. Malý má staršího velice rád, kopíruje jeho chování, ležení, sezení, chce být stále s ním, ale velký má rád i "své" chvilky s námi, kdy se nemusí dělit. Máme tedy problém s tím, jak postupovat. Máme vše dělat s oběma nebo musí malý pochopit, že teď bude chvíli sám doma, protože půjde velký na procházku a zároveň máme i velkého ponechat samotného a jít "cvičit" mrňouse? Pokud chci malého něco naučit a vezmu si ho ven, nedá se, protože starší štěká a běhá kolem a malého rozptyluje. Jak máme tedy postupovat při vzájemné výchově obou hafanů? Nechceme ani jednoho diskriminovat, zároveň přiznávám, že starší berňák je hodně rozmazlený, naše chyba, vím, ale zároveň jsou oba velice chytří a inteligentní. Malý je navíc hodně akční, ničeho se nebojí, možná bude oproti staršímu dominantnější, trochu se obávám, aby nechtěl staršímu šéfovat a prali se nám. Starší není rváč, ale když ho pes napadl, dokázal se ubránit. Malý chce být pořád s ním, skáče na něj, občas ho i kousne /lehce/, okřikneme ho, někdy ho i chytneme a zklidníme, ale nevíme, zda postupujeme dobře. Ideální by bylo, aby si vůdce smečky udržel starší Poldy. Díky za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nebojte se především mít na paměti a respektovat fakt, že "malému" je teprve 8 týdnů, je to dvouměsíční štěně - bohužel, jako mnoho jiných lidí v podobné situaci, i Vy už ho příliš porovnáváte s jeho dospělým psím parťákem a jednak děláte předčasné závěry, jednak od něj očekáváte vzorce chování, které přijdou až za několik měsíců. Ve vztahu svých dvou pejsků netlačte na pilu, pes je sociální tvor a chce to jen čas, správné vzory a přirozené soužití.

Dále - pětiletému psímu jedináčkovi vždy chvíli trvá, než přijme dalšího pejska, s nímž se bude muset do budoucna o vše dělit, včetně pozornosti svých lidí. Je to přirozené a pokud do toho člověk nezačne zasahovat špatným způsobem, pak se to vždy za několik týdnů zcela srovná. Základem je nepreferovat štěně na úkor dospělého psa (naopak, je zapotřebí podporovat hierarchii smečky ve prospěch dospělého jedince) a smečku správným způsobem řídit (nenechat například dospělého psa sklouznout k terorizování štěněte, kladně akceptovat, pokud ve správný moment dospělý pes štěně srovná apod.) Otázkou, kdo bude do budoucna na vyšší pozici, se prozatím nijak nezabývejte - v tuto chvíli je to záležitost zcela otevřená a především bezpředmětná. V každém případě by bylo fajn, kdybyste si prostudovala PSÍ STRÁNKY FALCO, už jsem zde tuto problematiku mnohokrát vysvětloval, včetně toho, kdy a jak je vhodné do procesu vzájemného porovnávání zasahovat, kdy je to naopak kontraproduktivní a jaká je role vůdčího jedince smečky.

A závěrem - veškeré aktivity (procházky atd.) vykonávejte s oběma svými pejsky. Máte doma psí smečku a ta se potřebuje sžívat, ne její členy od sebe izolovat. Malý naprostou většinu věcí odkouká a pochopí od svého dospělého kamaráda, to Vám ušetří obrovskou spoustu práce. A nezapomeňte, že v tomto okamžiku a v nejbližší budoucnosti bude pro malé štěně právě on vzorem a příkladem, nikoli Vy - jeho bude napodobovat, za ním bude běhat a podle něj bude kopírovat svoje chování. Je to přirozené a velice důležité...

 

(8.3.2015)
Tazatel: Michal Herman, Stráž pod Ralskem
Plemeno psa:
labrador
Pohlaví:
fena
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma dvě feny starší má 10 let a ta mladá rok. Máme velký problém s tím, že nám devastuje boty, skříně, prahy nebo si vytahuje brambory, no prostě rozkouše co může - když nejsme doma. Vydrží třeba dva dny a pak znova. Už nevíme jak si pomoci. U starší jsme to zažili dvakrát, pokárali jsme ji a stačilo. U mladé jsme zkoušeli už i košík, ale přijde nám to špatné. Prosím poraďte, jak ji máme naučit, aby nic nerozkousala - aby si hrála s hračkami, kterých mají dost. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Jak jsem zde už mnohokrát psal, jedná se v podobných případech vždy o stresový ventil - tedy jednoznačnou zpětnou vazbu, že něco v přístupu, vzájemné komunikaci nebo prostředí není v pořádku. Není to záležitost "naučení", je třeba odstranit příčinu.

Desetiletá fenka samozřejmě už určité věci nebude řešit tak, jako fenka mladá. Je psychicky odolnější, pohodlnější, ale na roční fenku každá nepohoda dolehne v plné síle. Košík samozřejmě nic nevyřeší, jako ve všem je zapotřebí odbourat příčinu, nikoliv se snažit eliminovat jen důsledky. Můžu Vám pomoci, ale potřebuji Vás i s fenkou vidět - pokud tedy budete chtít, zavolejte mi a domluvíme termín.

 

(1.3.2015)
Tazatel: Lucie Vargová, Mojmírovce (Slovensko)
Plemeno psa:
výmarský ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, precitala som si Vas clanok o kastracii psov, ale nenasla som odpoved na to, ci nasu fenku mame alebo nemame dat kastrovat. Uz som bola rozhodnuta to teraz na jar, po jej tretom harani urobit, teraz som si zase nie ista. Odporucila mi to kamaratka veterinarka, ako prevenciu proti rakovine mliecnych zliaz, pri kazdom harani sa jej tvorilo mlieko a ma 'falosnu' kotnost, je hrozne uknucana, raz zerie, raz nezerie, atd. Ze ak ju nedame vykastrovat, tak je to velmi pravdepodobe ze ochorie. Je to psik bez papierov a steniatka mat zrejme nebudeme z viacerych dovodov, aspon nie v najblizsich rokoch. Vsetci kastraciu beru ako beznu vec, ja sa obavam dopadu na jej organizmus po zdravotnej stranke ako aj po psychickej. Je to blaznivy pes plny energie, asi ako kazdy stavac v jej veku, nemame sa jej cas venovat tolko ako by som chcela a ako by potrebovala, ale snazime sa, a je priatelska ku vsetkym ludom aj psoma bola by som nerada keby sa to po kastracii zmenilo, vobec neviem co mam ocakavat a ci ist lahsou cestou kastracie, ci riskovat chorobu.

Odpověď: Dobrý den:) Odpověď v mém článku je - stejně jako ve všech dalších na toto téma, stejně tak i v mnoha příspěvcích této Poradny. Riziko rakoviny není primárně napojeno na plnohodnotnost psa/feny - tedy na to, že mají všechny orgány, kterými je příroda stejně jako člověka vybavila, včetně těch pohlavních. To je jen jedno z "oficiálních zdůvodnění" zájmových skupin, které by nejraději vykastrovaly všechny psy na světě a v prvé řadě pro ně podřadné křížence a bezpapírové psy všech velikostí a typů.

Kastrace v žádném případě není a nemůže být brána jako prevence vůči ničemu. Naopak jako velmi invazivní zásah do organismu (zvláště u fen) bývá často sama spouštěčem rakovinného bujení a zdrojem dalších problémů. Nemluvě o jejím zásadním negativním vlivu na psychiku takto postiženého jedince - článků na toto téma jsem zde zveřejnil už řadu, není problém si je dohledat a prostudovat.

Pročtěte si i tuto Poradnu - jednak kvůli zkušenostem lidí, kteří sami přiznávají, jak doporučovaná kastrace byla v jejich případě k ničemu nebo dokonce kontraproduktivní, jednak proto, že zde vícekrát vysvětluji přímou vazbu sexuálních projevů a problémů psů/fen na jejich zařazení ve smečce a ne/existenci jejich přirozeného sociálního prostředí (smečka, přirozená komunikace, vůdčí jedinec). Je zde na toto téma skutečně napsáno již hodně, jen bych se dokola opakoval, prosím najděte si související příspěvky a další materiály - jsou veřejně k dispozici v různých rubrikách PSÍCH STRÁNEK FALCO.

K Vašemu dotazu - rozhodnutí je jen a jen na Vás. Osobně bych si na Vašem místě pouze uvědomil, že normální je pes plnohodnotný, ne kastrovaný. Že nelze svoji fenku trestat (formou návazných problémů fyzických i psychických) za následky, ale sama byste měla zapracovat na příčinách falešných březostí a změnou podmínek je přirozeným způsobem odstranit. Že být vykastrovaná matka Vaší krásné fenečky, nikdy byste ji neměla. Že byste se po kastraci mohla rovnou rozloučit s přátelskou povahou Vaší fenečky. A že ji zcela prostě máte ráda a nechcete jí ubližovat...

"Snadná" cesta nebývá většinou nikdy zároveň ta správná - v tomto případě určitě ne. Ale až byste na to sama přišla, už byste tuto chybu nikdy nemohla napravit, kastrace je zákrok nevratný a věřte, že by skutečně žádné pozitivum nepřinesla. Rakovinu u psů způsobují jiné faktory, ne zdravé pohlavní orgány.

Snad jsem Vám v rozhodování pomohl.

 

(1.3.2015)
Tazatel: Martin Švehla, Habartov
Plemeno psa:
křížený ovčák (?)
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den,potřeboval bych poradit aby mi fena nevyjížděla po jiných psech,nedelá to sice u všech ale dost často,už když vidí že jde nekdo naproti nám se psem,tak se přikrčí,jakoby do loveckeho postoje a jde mi u nony v tomhle postoji,i když už predem s ní cuknu že nesmí tak to ve většině případu stejně udělá že vyjede,vycukání na stahovaku nepomáhá, v ten moment jakoby mě nevnímala,pritom sem slozil zkousky z poslusnosti ůspěšně,ale v normal provozu se chová prostě jinak než na cvičaku,uz sem uvažoval i o ostnatym obojku,ale furt doufám že se mi to podaří nejak odbourat bez toho.Budu rád za nějakou radu která by mi v tom pomohla.

Odpověď: Dobrý den:) Nebudete to možná číst rád, ale základní problém je ve cvičákovském přístupu a postupech, které Vás na cvičáku učí. Stahovák, vycukávání, uvažujete o ostnatém obojku... co k tomu dodat?

Vzpomínám teď na všechny ty majitele psů, kteří za mnou přišli nešťastní, že jejich pes je na cvičáku super, tahle zkouška, tamta zkouška, poháry a body - jen to všechno mělo jeden drobný problém: vyšli z areálu cvičáku a nebyli spolu schopni fungovat v normálním prostředí...

Pokud je pes učený na stereotypní modelové situace, bude je určitá skupina plemen sice dobře zvládat, ale jedná se pouze o naučené a upevněné situace. Absolutně nic nedají v ranku vzájemné komunikace, hierarchie a řešení nestandardních situací. Vidíte to sám - fenka "venku" jedná a reaguje podle sebe bez ohledu na Vaše přání nebo rozhodnutí, nevnímá Vás a celá zkouška poslušnosti je Vám na dvě věci.

Cestou k nápravě je celková změna od cvičákovské "slepé poslušnosti" ke skutečné komunikaci, spolupráci a nastavení správného hierarchického vztahu. Celková změna přístupu, aby s Vámi fenka sama chtěla spolupracovat. Vím, že to pro lidi delší dobu odchované cvičákem bývá problém vůbec přijmout, ale to už je na rozhodnutí každého z nich. Tématu přirozené komunikace se zabývají celé PSÍ STRÁNKY FALCO, máte možnost začít se jejími postupy řídit, máte možnost za mnou s fenečkou přijet. Na dálku tyto věci naučit a dát do pořádku nelze.

 

(1.3.2015)
Tazatel: Lada Fáková, Březnice u Bechyně
Plemeno psa:
labrador/labrador/labrador
Pohlaví: fena/fena/fena
Stáří: 7 let/9 let/6 měsíců
Kastrace:
ne/ne/ne
Dotaz: Dobrý večer, pane Dostále. Zdravím Vás a také Gardyho. Chtěla bych Vás požádat o radu se situací, která u nás dnes nastala. Byli jsme všichni v kuchyni a manžel večeřel. Matylda se Zojdou seděli u něj a sledovaly ho. V tu chvíli se přiřítila bratrova půlroční labradorka (bratr s námi dočasně sdílí domácnost) a šla k holkám a manželovi s úmyslem něco vyžebrat. Matylda na ni lehce zavrčela a udělala k ní krok. V tu chvíli ale k Matyldě přiskočila Zojda, zavrčela na ní a lehce se po ní ohnala. Matylda se ale navzdory svému postavení naježila a na Zojdu zavrčela a vlítly do sebe. Bráchova fenka se držela stranou. Okamžitě jsem to ukončila, ale asi ne dost razantně, protože Zojda je teď v klidu, ale Matylda, jakmile kolem ní prochází, tak se naježí a  tiše vrčí, na což samozřejmě Zojda reaguje nakonec stejně. Bohužel jsem neviděla tu první vteřinu, kdy Matylda zavrčela na štěně a tak bych Vás chtěla poprosit jednak o vysvětlení toho spouštěče, protože Matylda je celá léta vůči Zojdě velmi submisivní a za celých 6 let jejich společného života nikdy nic podobného nenastalo. V tomto ohledu to u nich bylo skoro ideální. No, a za druhé bych chtěla vědět, zda se na situaci dívám správně. Podle mého teď Matylda jedná s ohledem na svoje postavení ve smečce hodně drze a Zojda je vlastně v právu, když se pak ohradí. Každopádně ale hlavní řešení je na mně - Matyldě tohle zatrhnout, protože mi v podstatě rozvrací smečku a tudíž musím Zojdě pomoci upevnit její vůdčí pozici. Je tento pohled správný? Pokud ne, prosím o Váš názor na věc, moc si ho budu vážit. Ještě dodám, že co se týče vztahu mých holek a bratrovo Pepiny, tak zde není žádný problém, až na občasné lehké varování od holek v situacích, když např. chtějí spát a Pepina se na ně vrhá, když jim chce lézt do misek apod. Děkuji za Váš čas a podrbejte za mě, prosím, Gardyho.

Odpověď: Dobrý den, oba děkujeme:) Pokud do i dlouhodobě stabilizovaného hierarchického vztahu přijde "rušivý element" (zde štěně Pepina), může to submisivního člena smečky rozhodit natolik, že určitou pro něj zátěžovou situaci psychicky neustojí a bez ohledu na své nižší postavení ve smečce zareaguje. Což se stalo i v tomto případě a zvlášť pro fenky je podobná eskalace charakteristická.

Zojda samozřejmě v této situaci musí potvrzovat své vyšší postavení, to je v pořádku. Na Vás je, abyste ze své pozice vůdčího jedince celou situaci zklidnila - Matylda je jen rozhozená z Pepiny, není to primárně namířeno proti Zojdě. Proto to chce citlivý a správný přístup - jednoznačně dát najevo, že smečka není ohrožená (tím zklidnit Matyldu), podpořit Zojdu v jejím dominantním postavení a v případě potřeby být tím prvním, kdo srovná štěně. Pepina je teprve půlroční a správná smečková výchova pro ni bude mimochodem k nezaplacení...

Moc za mě holky pohlaďte a přeji Vám i jim vše dobré:)

 

(1.3.2015)
Tazatel: Monika Grellová, Galanta (Slovensko)
Plemeno psa:
bostonský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, nepodarilo sa mi zadať fulltextové vyhľadávanie, takže sa vopred ospravedňujem ak sa pýtam na niečo, čo už zodpovedané bolo.... Mám štvorročnú bostonku a rada by som si zobrala psíka z útulku, jednak aby som aj niektorému pomohla a jednak aby mala tá moja mrcha malá spoločnosť. Natrafila som na bulteriérku, ktorú zachránili od množiteľa, je submisívna, veľmi prítulná a priateľská - žiaľ moja Ema cíti ohrozenie svojej jedináčikovskej pozície a už pri prvej návšteve na ňu štartovala kedykoľvek som Lindu išla pohladkať. Myslíte, že sa dá postupným zbližovaním aj v tomto veku ešte zvrátiť takýto "nepriateľský" prístup (hoci zatiaľ len počiatočný) alebo je vhodnejšie k jedinákovi zaobstarať radšej šteniatko? Bulinka má odhadom tiež približne 4 roky - ale z jej strany žiadny problém v správaní nebol.

Odpověď: Dobrý den:) V tomto věku "jedináčka" to ještě bez větších problémů možné je, pokud je splněných několik základních podmínek. Tou prvou je samozřejmě zvládnutá hierarchie, tedy to, že o dění ve smečce rozhodujete Vy, nikoli Vaše fenka. Za druhé - doporučoval bych k Vaší dospělé fence raději pejska než další dospělou fenku, jinak budete s vysokou pravděpodobností mít poněkud bouřlivé soužití (už jsem o tom zde v Poradně docela často psal). A za třetí - v každém případě nekastrovaného jedince bez podmínky kastrace v předávací smlouvě, na to je zapotřebí dávat v dnešní době bohužel velký pozor.

Další možnost je samozřejmě štěně, opět ale z výše uvedených důvodů doporučuji psa, ne fenku.

V každém případě za splnění podmínek, které jsem tu vypsal, je vše jen otázkou času a správného přístupu - tedy začít se společnými procházkami s vybraným kandidátem z útulku, na neutrálním území, netlačit na pilu a od začátku smečku aktivně vést (pokud je něco špatně, tak správně zasáhnout). Pejsci jsou sociální a přirozeně komunikativní bytosti, pokud by si ale opravdu Vaše fenka s Vámi vybraným kandidátem nesedla, poznáte to. Pokud tam bude z její strany (popř. z obou) jen počáteční nezvyk, ale situace se bude postupně zlepšovat, pak jste na dobré cestě a je to skutečně jen otázka času...

 

(22.2.2015)
Tazatel: František Fořt, Praha
Plemeno psa:
kříženec labradora
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, chtěl bych Vás požádat o názor: Adoptoval jsem asi 2 letou fenečku z útulku. Ačkoliv jsme spolu krátkou dobu, fenečka je spokojená a rychle se sbližujeme. (V mém životě je to 2. pejsek z útulku). Fenečka báječně komunikuje a daří se nám budovat si k sobě důvěru. Bohužel je problém u mamky - na počátku byla i k ní fenečka vstřícná, ale po 2 dnech se zachovala jinak - již si nenechá na sebe od mamky sáhnout. Domluvili jsme se tedy, že ji mamka občas nabídne pamlsek na dlani - aby si zvykala na její ruku - k tomu se Faninka již odhodlala a pamlsek si bere. Rovněž spolu chodí na procházky, ale jakmile má dojít ke kontaktu s její rukou, je okamžitě nejistá, odvrací se, štěká a utíká ke mně - nenechá si od mamky na sebe sáhnout. Mamka fenečku nikdy nijak netrestala ap. čímž by se dala vysvětlit obava z její ruky. Spíše si změnu v chování vysvětluji, že se pejskovi vybavil nějaký moment z předešlého života. (O její minulosti nic nevím, než fyzické stopy v podobě všech ubroušených řezáků a velkých jizev na hlavičce.) Chtěl jsem se optat na Váš názor - jak v takovém případě pokračovat? Jak nabýt důvěry u pejska - aby pozbyl strach z ruky? U mně nemá pejsek s tímto žádný problém. Předem děkuji za názor.

Odpověď: Dobrý den:) Může to být zkušenost z minulosti (žena, ruka) stejně jako reakce na konkrétní osobu - v osobnosti Vaší mamky může být něco, co člověk nevnímá, ale ve Vaší fenečce to vzbuzuje nedůvěru až strach. Na Vašem místě bych tedy nejprve zkusil kontaktovat fenečku s jinými typově podobnými ženami, pak uvidíte, zda její reakce souvisí s ženami obecně nebo zda souvisí pouze s Vaší mamkou.

Vzhledem k tomu, ža sám uvádíte, že první dva dny problém nebyl, bych spíše usuzoval na druhou variantu - pokud by se jednalo o špatnou zkušenost z minulosti, pak by "vyskočila" již daleko dříve. Pokud mají psi opravdu zafixovanou negativní zkušenost s určitým typem lidí, pak pod jejím vlivem reagují okamžitě. Vaše fenečka je opatrná, cosi v chování/reakci Vaší mamky v ní vzbudilo nedůvěru a teď čeká, jak se věci vyvinou dál. Vaše fenka nemá primární strach z lidské ruky, to by negativně reagovala i na Vás. Příčina je v konkrétním člověku - v jeho osobnosti, emocích, podvědomé nejistotě, reakcích.

Proto teď postupujte ne metodou podbízení (pamlsek), ale zcela jinak - nechte na fence, aby sama chtěla překonat svoji nedůvěru. Jinými slovy mamka nechť ji ignoruje do té doby, než ji sama fenka zkontaktuje (dotknutí čenichem, olíznutí). Teprve až tato kontaktáž proběhne tak 2 až 3x, může fenku pomalu pohladit - na boční straně těla nebo podržet hřbet ruky za koutky tlamičky. Nikoli na hlavě! Pokud to fenečka zvládne, pomalu postupujte dál, nesmíte to chtít zvládnout během jednoho dne. Chce to trpělivost a především správné emoční naladění všech zúčastněných osob. Klid, bez nervozity, beze strachu, pouze pozitivní emoce...

Lidé mají bohužel tendence rozhodovat vše sami, ale vždy je to pes, který rozhodne, zda k dotyčnému chce a bude mít důvěru. Můžete tomuto procesu pomoci svým chováním, ale finální rozhodování je vždy na pejskovi - člověk může pouze přemýšlet na tím, co v jeho osobnosti nebo chování je příčinou toho, že ho pes nebere nebo mu nevěří. A následně onen negativní rys eliminovat.

 

(22.2.2015)
Tazatel: Markéta Nováková, Praha
Plemeno psa:
borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás pane Dostále požádat o názor a radu, ohledně kastrace. Našemu Charliekovi jsou dva roky a tři měsíce. Byla mi doporučena, kvůli utíkání. Utěčě občas na procházce, ale hlavně ze zahrady. Takže ho tam už nemůžu nechávat bez dozoru ( ikdyž už pomalu vypadá jak pevnost, jak se jí všemožne snažim proti tomu zabezpečit ) , což mě velice mrzí, jelikož tam je velice rád.  Jakmile totiž v okolí začnou hárat feny, stane se jejich "otrokem". K tomu skoro nejí, nepije a poslední tři dny dokonce už ani prakticky nespí. Přečetla jsem na toto téma spousty materiálu, ale stále se nemůžu rozhodnout. Je to přece jenom zásadní rozhodnutí. Bojím se toho, aby mu to nepřineslo jákékoli problémy. Ať už fizické, tak psichycké. A také se obávám, aby to o de mě nebral jako zradu a aby to nezničilo náš vstah. Neboť se domnívám, že můžu s čistym svědomim říct, že ho máme opravdu fajn. Moc Vám děkuji za odpověď a hlavně za to že vůbec JSTE. Jelikož to co jste pro všechny ty hafany udělal, je opravdu úžasné.

Odpověď: Dobrý den, děkuji a velice si vážím Vašeho názoru na mne a mou práci:) Na téma kastrace psů a fen jsem zde zveřejnil už kvantum textu a nic se na mých názorech nezměnilo - kastrace zdravého psího jedince má vždy za následek jeho jednoznačné fyzické a především psychické zmrzačení, včetně toho, že nikdy nepřinese reálné "zlepšení" v jakémkoli aspektu jeho života a vzájemného vztahu se svým člověkem. Doporučuji si všechny tyto moje články na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO najít a prostudovat, včetně zkušeností majitelů psů zde v Poradně.

Stejně tak jsem zde i mnohokrát vysvětloval jednu základní skutečnost, a to tu, že psí sexuální projevy velmi úzce souvisí s jejich pozicí v lidskopsí (stejně tak i přírodní) smečce. Pes, který se cítí být na jejím vrcholu, je prožívá naplno, kdežto pes ve smečce s fungujícím vůdčím jedincem tyto instinkty má jako podřízený člen smečky potlačené. Takto to funguje - a pokud tomu tak není, je to vždy jednoznačný indikátor (včetně ve Vašem případě utíkání) toho, že hierarchický vztah je nastaven zcela špatně.

Pokud necháte Charlieho vykastrovat, definitivně a navždy si uzavřete cestu ke spokojenému spolužití a fungujícímu vztahu, Váš problém se tímto zákrokem nijak nevyřeší a postupem času přibudou další velmi závažné problémy. Navíc opravdu není normální a akceptovatelné, aby majitel svého psa doživotně zmrzačil na duchu i těle za svoje vlastní chyby...

Pokud chcete dát věci do pořádku, samozřejmě Vám i Charliemu velmi rád pomůžu. Je však zapotřebí praxe a přímá práce - zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme potřebné podrobnosti. Jak jsem zde už také mnohokrát psal, "na dálku" podobné problémy opravdu řešit nejdou.

 

(15.2.2015)
Tazatel: Romana Vlachová, Červený Kostelec
Plemeno psa:
boloňský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Máme doma čtyřletého barevného boloňského psíka Nicka, který celý svůj život trávil se stejně starým, asi třináctikilovým pejskem (křížencem). Moc si spolu rozuměli. Kříženeček nám ale začátkem ledna zemřel a Nick to velmi špatně nese. Nejprve ho pořád jakoby hledal, lehal si na místa, kde spával ten druhý pejsek, z veselého rošťáka se ze dne na den stal smutný pejsek. Postupem času to je lepší, ale stejně se Nick hodně změnil. Snažíme se ho rozveselit, hrát si s ním, ale i když si se mnou občas hraje, stejně to prostě není on. Proto mu chceme pořídit psího kamaráda - štěně barevného boloňského psíka. Jenže pořád nevíme, jestli je právě tohle řešení to správné. Někdy máme pocit, že má Nick už docela rád svůj klid (i s tím druhým pejskem samozřejmě neblbli nepřetržitě), což by mu štěně asi úplně nedopřávalo, jindy máme dojem, že by mu štěně mohlo pomoci, že by ho rozveselilo. Můžete nám prosím sdělit svůj názor? Myslíte si, že by pro Nicka štěňátko bylo vhodným řešením? Chceme pro něj to nejlepší, jen nevíme, co to je. Děkuji moc za odpověď!

Odpověď: Dobrý den:) Je to typické chování pejska, který byl navázán na svého psího parťáka, ne na svého člověka. Je to přesně ten moment, kdy by si majitel pejska měl uvědomit, že ve vztahu s jeho pejskem je něco velmi špatně - už jsem zde v Poradně zodpovídal více dotazů na toto téma a je to vždy stejné: chybí skutečná hierarchická, citová a komunikační vazba...

Pokud je vše tak, jak má být, tedy pokud pejsek je napojen primárně na svého člověka, pak se naopak pejsek "rozsvítí", ožije, zaplní celý prostor, o který se předtím musel dělit s jiným pejskem. Sám jsem to před pár lety zažil, když mi odešel jeden z mých dvou pejsků a ten, který zůstal, ještě více ožil - třebaže se svým psím parťákem byli úžasná dvojka. U pejsků to prostě tak je, oni opravdu truchlí a špatně snáší odchod toho, na koho byli skutečně primárně navázáni, kdo pro ně představoval jejich maják a střed světa.

Váš Nick je ještě mladý pejsek a samozřejmě by po nějakém čase nové štěně přijal. Ale nevyřešilo by to nic mezi ním a Vámi, Váš vzájemný vztah by stále zůstal ve stínu a po čase by se historie opakovala - buď s Nickem nebo s mladším pejskem. Pokud je pro Vás vztah s Vaším pejskem opravdu důležitý, pak využijte situace a začněte žít spolu, ne jen vedle sebe. Komunikace, hierarchie, smečka - vše to, co každý pejsek životně potřebuje a o čem pojednávají celé PSÍ STRÁNKY FALCO. Prostudujte si je, pochopte a začněte aplikovat základní principy psí komunikace a Váš pejsek bude mnohem šťastnější a spokojenější. Můžete za mnou přijet i na osobní konzultaci.

Psí kamarád je jen náhrada, důležitá je správně fungující lidskopsí smečka...

 

(1.2.2015)
Tazatel: Zuzana Leľová, Praha
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 9 let
Kastrace:
ano (v 5 letech)
Dotaz: Dobrý den, obraciam sa na Vás s radou, alebo skor s usmernením pri výbere plemena šteniatka. Pred tromi mesiacmi mi odišla do psieho neba moja nemecká doga, samozrejme na nič iné ako na torzi žaludka. Bola to "pani dogoška" a takou aj v mojom srdci navždy zostane. Máme doma ešte jednú fenku, kríženku asi vlčiaka a labradora(nemám to nijak potvrdené), ktorá je na svoj vek ešte poriadne vitálna a hlavne je to taky "pes dobrák". K ludom velmi milá, nebázliva a psov si skoro vobec nevšíma(až na určite výnimky). Ale po smrti mojej dogošky a samozrejme aj jej psiej kámošky, začala byt na prechádzkach trochu viac rezervovaná voči ostatným psom. Nie, že by bola agresívna, ale občas zavrčí, hodí nejaku "grimasu", ale nebojuje.V našom dome bola vládcom dogoška, bola dominantnejšia a občas to dávala poriadne poznat mojej druhej fenke. Stávalo sa, že som ich občas musela rozdelovat a nebolo to uplne jednoduché. Ale vedely sa spolu aj perfektne poprehánat a zabavit. Hlavne sa navzájom akceptovaly. V dome sa skor zdrziavala doga ako gaučák a vonku strážila a štekala "babička". Teraz, ked tu už dogoška nieje, tak by som si chcela kúpiť štena. Dlho som študovala a prezerala plemena psov a akosi sa neviem rozhodnúť. Uvažujem o Irskom vlkod., Flat Coated Retriver, Švajčiarskom ovčiakovi a samozrejme o Nemeckej doge. Som človek, ktorému nevadia dlhé prechádzky v lese,túristika po horách,jazda na kole,takže žiadne leňošenie. Niesom ani zástancom tvrdého výcviku. Skor si vybudovať postavenie v smečke prirodzenou autoritou a nie žiadným násilím. Chcem si vybrat kámošku ktorá by vyhovovala mne a hlavne, aby sa hodila aj k skoro 10 ročnému psovi. Ďakujem za prečítanie a v prvom rade za Vašu odpoveď.

Odpověď: Dobrý den:) Fenka německé dogy představovala pro Vaši kříženku jistotu a autoritu - tím více, že je kříženka vykastrovaná. Teď se situace změnila, kříženka zůstala sama a z toho také plyne její současná nejistota a počínající vymezování vůči cizím psům. Toto chování se bude dále zhoršovat a upevňovat, pokud roli fenky německé dogy rychle nepřevezmete Vy sama a nestanete se sama fungující dominantní autoritou - raději na tuto skutečnost upozorňuji předem.

Pokud si teď pořídíte štěně, současná situace se vzhledem k věku a stavu kříženky dále zhorší - stáhne se, vzroste její nejistota a agrese v zátěžových situacích. Pokud se ale stanete "psem" na svém místě a budete svoji smečku vést správným způsobem, pak křížence dodáte potřebný klid a máte reálnou šanci dobře zvládnout přechodné období, než štěně dospěje a jako dospívající/ dospělé zaujme vůči křížence vyšší pozici ve smečce. Bez toho, že by tento čas zanechal na duši staré fenky nezhojitelné šrámy. A opět v této souvislosti doporučím pečlivé pročtení PSÍCH STRÁNEK FALCO - smečka, hierarchie, přirozená komunikace, chování vůdčího jedince atd.

Konkrétní plemeno si vyberte podle svých preferencí - německou dogu už znáte, irský vlkodav je v zákadních rysech podobná povaha, švýcarák a flat jsou povahově o něčem zcela jiném. Toto rozhodnutí je zcela na Vás, osobně bych vybíral vzhledem k přirozené dominanci (a tedy i přínosu jistoty pro kříženku) mezi prvními dvěma kandidáty. Do úvahy berte i čas - jak dlouho tu má šanci být ještě Vaše současná fenečka a jak dlouho bude dospívat její nová psí kamarádka...

 

(1.2.2015)
Tazatel: Klára Jankovská, Praha
Plemeno psa:
jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme problém s pejskem, kterého máme cca půl roku a kterého jsme si vzali přes inzerát od slečny, která neměla čas se mu věnovat. Ray je typický tvrdohlaví rošťák ale i velký mazlík. Žijeme v centru Prahy v bytě. Problém je ale v tom, že chodíme oba s přítelem do práce a těch osm hodin je doma sám. Je nerad sám a dává nám to najevo loužičkou. Máme vyzkoušeno, že osm hodin vydržet pro něj není problém, když jsem doma, válí se se mnou na pohovce, nemá problém těch osm hodin prospat. Ráno vyvenčím, jdeme do parku na cce 45 minut. Pak ovšem odcházím do práce a vidím, že je smutný. Zpočátku jsme louže ignorovali, říkali jsme si, že to přejde. Nepřešlo, tak jsme ho pokárali, není to nic platné. Na jeho reakci je patrné, že ví, že to dělat nemá, ale i přes to to udělá. Nejedná se jen o odchod do práce. Jdu ven na hodinu do krámu a je to to samé. Zkoušeli jsme odcházet na deset minut, když loužička nebyla, pochválila jsem ho a postupně jsme dobu prodlužovali, ale je to podle nálady, někdy vydrží 8 hodin, někdy nevydrží ani hodinu. Prosím Vás tímto o radu, jak se chovat a loužičkám předejít. Chápu, že jedno z řešení je s ním být, ale to hold nejde. Ráda bych ho brala s sebou do práce, ale to bohužel není možné. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud není spouštěčem zdravotní problém, pak je jím v těchto případech vždy psychika - viz již zodpovězené dotazy na toto téma v Poradně. V případě Vašeho pejska může být zdroj již u původní majitelky a pokud u Vás pejsek nenašel řešení svého stresu (špatná komunikace, nezvládnutí přechodu do nové "smečky", podobné vzorce chování jako měla původní majitelka atd.), pak samozřejmě reaguje i nadále stejným (nebo i novým) způsobem.

Navíc pokud z Vás cítí již při odchodu i třeba jen podvědomou nejistotu nebo nervozitu z toho, že po návratu opět najdete loužičku, pokud při Vašem návratu následuje nesprávná reakce, pak se jeho stresový ventil jen upevňuje. Píšete, že pokud jste s ním doma, nic se nestane - to přesně odpovídá.

Jako vždy v podobných případech musíte i tady najít zdroj problému (spouštěč) a ten zcela odbourat. Ze svého odchodu a příchodu udělejte rituál (už jsem zde o něm vícekrát psal, stačí trochu pohledat), především je ale zapotřebí zapracovat na vašem vzájemném vztahu tak, aby Vám pejsek začal věřit a začal fungovat spolu s Vámi v rámci jedné smečky. Teprve potom ustoupí jeho stres, vnitřně se zklidní a zcela přirozeně pak ustoupí i popisované problémy. Půl roku života v novém prostředí pro něj může být stále ještě málo, kdoví jak žil předtím a jak jsem napsal, je třeba teď intenzívně zapracovat na fungujícím hierarchickém vztahu a sociální komunikaci. Doporučuji si pečlivě prostudovat tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a zde popsané principy komunikace a smečkové interakce aktivně používat, pak je jen otázkou času, kdy se vše srovná do normálu.

 

(25.1.2015)
Tazatel: Kateřina Cajthamlová, Kladno
Plemeno psa:
německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pořídila jsem si štěně "zodpovědně" od chovatelky, s PP a za nemalou cenu - ale přesto je štěně podvyživené, jak jsem si i po příjezdu ověřila u veterináře. Vystouplých kostí jsem si všimla už u chovatelky, pohladit jí bylo jako přejet po kostře s chlupy. Měla všechny zvířata celkem vyhublá ale šlo vidět, že to nejsou dlouhodobě žádní chudáčci - i to štěně je krom vyhublosti mohutné, velké, paciny má větší než můj první dospělý pes :) Hraje si, je aktivní, vyrovnaná a sebevědomá a řekla bych, že až na hubenost bude v pořádku - možná chovatelka správně nepodchytila přechod z matky na krmení, nebo měla špatné období, nevím, to už neřeším. Potřebovala bych poradit, jak to štěně nejlépe vykrmit - hledala jsem na netu, kde je plno protichůdných rad, vet mi prodal granule sams field a doporučil přikrmovat vařeným kuřecím masem ale přijde mi to pořád málo, je hodně hubená, ne pohublá :) Průjem měla jen první tři dny po dovozu od chovatelky, asi ze stresu, odčervená a očkovaná je. Zajímalo by mne, jakou zeleninu a ovoce jí mohu dávat, zda mohu i tvarohy, pribináčky, syrová kuřecí křídla, hovězí mleté (na netu jsou názory hodně protichůdné). Na granulích je přes den, míchám jí do nich nadrobno kuřecí a trochu lososového oleje, ráno a večer bych jí chtěla něčím přilepšovat. Jinak žravá je dost, sežere i co nemá:) Potom jaké doplňky bych jí při jejím stavu mohla dávat - není něco přímo na tento případ? Nějaká směs vitamínů a minerálů pro podvyživená mláďata? Mám jí nechat volný přístup třeba ke granulím nebo se držet předepsanému počtu porcí denně? Jak je to se sušeným masem, ušima a podobným, prý třeba záouško je tučné a dobré na přikrmování psa?

Odpověď: Dobrý den:) Fenka neměla první tři dny u Vás průjem ze stresu, štěňata správně krmená a celkově v pohodě tento problém nemívají. S největší pravděpodobností to byl dozvuk zdravotních problémů, které měla již u chovatelky, v lepším případě spolu s vyhublostí pouze jako následek špatně volené stravy.

Fence nechte (pokud jste to již neudělala) nejprve vyšetřit moč a stolici a řádně ji odčervujte (zatím po 14 dnech). To je základ. Dalším základem je kvalitní krmení - v tomto případě rozhodně doporučuji přejít na kvalitní granule pro štěňata velkých plemen. Kvalitními granulemi mám na mysli opravdu kvalitní (Hill's, Purina, K-9 apod.), rozhodně ne značku Sam's Field obsahující brambory! Kromě přípravku IrishCal ve správném dávkování (mnohokrát již zde popsáno) teď nic nepřidávejte. Nebojte, tím malé opravdu neublížíte, naopak. Do konce 3. měsíce věku krmte 4-5x denně plusmínus doporučenou dávku (ponechat k dispozici cca půl hodiny a pak sebrat, ať už zbaští všechno nebo něco nechá), podle potřeby dávkovaní upravte. Pokud je fenečka zdravá a granule kvalitní (žádný šrot z hypermarketu), není zapotřebí přidávat žádné další vitamíny, pouze výše zmíněný IrishCal.

Pokud štěně vypadá na velkého psa v dospělosti, hlídejte příjem potravy, přerostlí nebo příliš rychle rostoucí němečtí ovčáci mívají po pár letech fatální problémy s klouby a páteří. Nesnažte se teď fenku vykrmit za každou cenu neúměrným množstvím krmiva nebo "přilepšováním", tím byste jí naopak hodně uškodila. V klidu, dejte tomu potřebný čas, zkontrolujte její zdravotní stav, poskytněte jí kvalitní granule, nezapomeňte na pravidelné odčervení a fenka se brzy dostane do normální kondice.

 

(18.1.2015)
Tazatel: Jozef Majerník, Poprad (Slovensko)
Plemeno psa:
slovenský čuvač? bernský salašnický pes?
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:

Dotaz: Dobrý deň, chceme poradiť vo výbere psa k deťom a na stráženie domu. Viem,že obe plemená majú hlavné vlastnosti rovnaké,ale snáď nejaký rozdiel bude. Chceme psíka, ktorý nebude agresívny, bude vyrovnaný, dobrý k deťom,bude akceptovať zvieratá a ľudí za plotom a nebude zbytočne štekať na všetko čo sa pohne za plotom. Ďakujem za váš názor.

Odpověď: Dobrý den:) Mezi povahou slovenského čuvače a bernského salašnického psa je rozdíl velký. Slovenský čuvač je typický pastevec s dominantní povahou, samostatným rozhodováním, nezávislostí, nedůvěrou k cizím a dobrými hlídacími schopnostmi. Bernský salašnický pes je k lidem primárně důvěřivý, nemá v sobě odstup pastevce, většinou dobře vychází se svým okolím, třebaže má v sobě také nemalou dávku přirozené dominance. Není typickým hlídacím psem, je daleko víc společensky zaměřený než pastevec, který je nezávislý a spoléhající sám na sebe (v tom dobrém případě i na dobrého lidského parťáka). Výchova a zvládnutí bernského salašnického psa je o poznání lépe zvládnutelná než výchova a vedení slovenského čuvače.

Na Vašem místě bych na základě Vašich požadavků tedy volil bernského salašnického psa - je pro Vás jednoznačně vhodnější. Samozřejmě s tím, že výchovu a vedeni každého psa je člověk schopen zvládnout buď dobře nebo špatně, tedy i to, jaký Váš pejsek nakonec bude, závisí pouze na Vašem přístupu, vedení a výchově. Pokud zvolíte správný přístup, pak Vám bude chování Vašeho pejska vyhovovat stejně jako jemu to Vaše...

 

(18.1.2015)
Tazatel: Zdeňka Poláková, Praha
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
ano (ve 3 letech)
Dotaz: Přeji hezký den, ráda bych Vás požádala o radu. Mám přibližně pětiletou fenu křížence (voříška),je z útulku. Asi před 2 lety začala chrmlat ze začátku to bylo jen občas hlavně v noci a k ránu než jdeme na první procházku postupně se to stupňuje a prodlužuje v poslední době je to hodně i přes den. Je to chrmlání až dávení. U veterináře jsem byla několikrát nejprve jsem dostala léky na srdíčko pak antibiotika a léky na otoky. Nic nepomohlo na rentgenu nic není, ještě mi dali možnost dát sondu a pak operaci, ale to opravdu nechci. Kastrace byla ze zdravotních důvodů, když začínala hárat tak se nemohla postavit na zadní nohy. Po prví dostala injekci a při druhém hárání se to opakovalo. Veterinář navrhl kastraci. Mám pocit ,že v té době se začala kousat nad ocasem. S častým chrmláním se i to kousání stupňuje nemá to do krve jen občas tam má suché šupinky.

Odpověď: Dobrý den:) Na tuto otázku Vám může dát přesnou odpověď pouze veterinář. Já mohu takto na dálku bez možnosti provést pár jednoduchých kontaktních testů pouze nastínit několik možných zdrojů problému - může se teoreticky jednat o srdeční onemocnění (v tomto případě špatně diagnostikované), následek zanedbaného psincového kašle, problém s průdušnicí (podráždění, zúžení, poškození např. stahovacím obojkem), cizí těleso uvízlé v krku. Může se jednat i o některou formu alergie. Na Vašem místé bych zkusil ještě jiného dobrého veterináře nebo veterinární kliniku s odpovídajícím diagnostickým vybavením a především praktickými zkušenostmi.

Ještě jeden můj soukromý tip - může se jednat i o exo/endoparazitický problém, čemuž by napovídalo právě to vykusování. Nechat vyšetřit stěry a udělat kompletní laboratoř by určitě nebylo od věci. Držím palce!

 

(4.1.2015)
Tazatel: Andrea Dyková, Stříbro
Plemeno psa:
brabantík
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, děkuji za možnost Vám napsat a poradit se. Jde o to, že nám v bytě čůrá. Především, když je doma sám. Uplně na něm vidím, jak je smutný, naštvaný, když k tomu dojde. Já jsem na mateřské, beru ho skoro všude, ale jsou situace, kdy to prostě možné není. Ale co s tím? Jako malého jsme ho učili po malých intervalech, ale něco jsme museli zanedbat. Marley je náš první pes,byla jsem těhotná, když jsme si ho koupili, pak přišlo první dítě, druhý dítě. Možná se cítí odstrčený,byl tu sám a pak tolik změn, nevím. Ale přeci rodina není důvod, co by nemohl překousnout. Vyrostl z něj dost hrdý, dominantní typ. Když si ho všímám, děláme blbosti za piškot, na procházce na volno si hrajem, tak je perfektní, mazlí se. Ale jak nemám den, čas.. musím s dětmi, tak posedává v pelíšku a občas se zapojí. Četla jsem vaše příspěvky o žití s psy. Já podle rad jsem ho spíš učila, že na gauč nesmí, aby byl prostor, kam on nesmí a já ano. Abych mu tím dala najevo mojí nadřízenost, to pochopil, nesnaží se. Ale po vašem příspěvku, možná bych měla mu dovolit teda vše, co dělám já? i tu postel teda? že by se pak necítil tolik odstrčený? Nevím, prosím poradte mi. Marley poslechne, i má svou hlavu, jde nám o to čůrání, nevíme co s tím. Je to chytrý pes, vím to, jen zjistit, jak na něj. Nedávno jsme si pořídili partačku grifonku také. Nechceme dělat chyby, máme psy rádi.

Odpověď: Dobrý den:) Vždy v podobných případech nejprve zmiňuji (pokud se nejedná o typické značkování) aspekt zdravotní, tedy zda pejsek nemá problém s ledvinami nebo močovými cestami. Pokud tomu tak prokazatelně není, pak se vždy jedná o záležitost psychiky - buď stresový ventil nebo snahu o vyjádření hierarchické dominance.

Ve Vašem dotazu mi bohužel chybí podstatné informace - kdy problém začal, zda se jedná o permanentní záležitost, zda jste absolvovali vyšetření jeho zdravotního stavu atd. Podle toho, co píšete, to však vypadá skutečně na problém stresového ventilu - Váš pejsek se ve svém prostředí necítí dobře. Může to mít souvislost s celkovým přístupem z Vaší strany, ale brabantíka (resp. grifonka obecně v jakékoli ze tří existujících variet, liší se pouze exteriérem) nikdy nesmíte postavit do role, kdy se cítí mimo smečku. To je první krok k tomu, aby se jeho hrdá, ale citlivá duše dostala do nepohody a pejsek to začne dávat najevo třeba výše uvedeným způsobem - a to je jen první krok.

Každý pes již ze své podstaty potřebuje ke svému spokojenému životu co největší kontakt se svojí lidskopsí "smečkou". Hierarchická nadřazenost se nedává najevo tím, že člena smečky odněkud vyháníte, smečkový život není jen o hraní si...

Věřím, že nechcete dělat chyby a je to dobře. Máte ve spoustě věcí nejasno, což je pochopitelné. Nejrozumnější by bylo, pokud byste si našla čas a s pejskem za mnou přijela na konzultaci - mohl bych Vám tak pomoci daleko účinněji, protože bych měl možnost vidět skutečný vztah mezi vámi dvěma a skutečný problém, který Vašeho pejska trápí - vždy je zapotřebí odstranit příčinu problému, ne jeho důsledek. Rozhodnutí je na Vás, pokud budete chtít, ozvěte se mi prosím telefonicky.

 

(4.1.2015)
Tazatel: Kateřina Tichá, Praha
Plemeno psa:
borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, narazila jsem na Vaše stránky náhodou, při hledání dalších vhodných publikací o výcviku a výchově psů a jsem z nich nadšená. Moc Vaši práci obdivuji. Chtěli bychom se s přítelem zeptat na pár věcí - samozřejmě před pořízením pejska jsme toho hodně načetli a i teď v prvních týdnech s ním se pořád učíme, jak se k němu chovat a jak ho co nejlépe vychovat, ale po přečtení Vašeho webu bychom velmi ocenili i Váš názor. Jedná se o tyto ,,problémy":
1. Soužití s kocoury. Žijeme v bytě a máme dva roční kocourky, ke kterým jsme teď pořídili malého Charlieho. Samozřejmě jsme si v různých publikacích nejprve zjišťovali, jak je seznámit a tak podobně - a ze začátku to i vypadalo, že nebude žádný problém. Kocouři se pejskovi vyhýbali a byl klid. Pes nesmí na postel a na žádný nábytek (také právě kvůli kocourům), takže kocouři mají ,,svůj prostor". Jak ale štěně roste, přirozeně si chce více hrát, pokouší se skákat na postel ke kocourům, vrčí na ně a vrtí ocasem, chňape po nich a kocouři se bojí a samozřejmě se brání (syčí, ohání se po něm a tak podobně). Navíc se teď pejsek snaží jednomu z kocourů dokazovat dominanci - povalí ho na zem a kouše do krku. Zatím mu to nijak neublíží, ale mám strach jak to bude, až vyroste. Bohužel moc nevíme, jak máme v takových situacích  reagovat. Zatím jsme je od sebe vždy oddělili a někdy pejska i (s  píše instinktivně) okřikli - víme, že to ale není ten správný postup. Zatím spolu takto žijí cca dva týdny. Děkuji tedy za každou radu.
2. Druhá zásadní věc jsou právě již zmíněné ,,zakázané zóny" - místa, kam pejsek nesmí a věci, které nesmí kousat/ničit. Je nám samozřejmě jasné, že se jedná o border collii, jejíž temperament a energie jsou obrovské, ale rádi bychom jeho demolice co nejvíce omezili. Trávíme s ním veškerý čas, všude ho bereme sebou a opravdu se mu věnujeme - samozřejmě ho během dne také co nejvíce venku zaměstnáváme a snažíme se, aby domů chodil spíše odpočívat, ale občas se prostě stane, že musí zůstat dvě tři hodinky doma zrovna ve chvíli, kdy nemá vybitou energii. Když tedy skočí např. na postel, sundáme ho dolů s důrazným nesmíš a odvedeme jeho pozornost jinam - např. hrou apod. To samé když něco okusuje - rohy nábytku apod. Vždy ho odvedeme s povelem nesmíš a nabídneme mu jinou hračku. Je mi jasné, že se za dva týdny nenaučí, co všechno může kousat a co ne a také kam smí a kam ne, ale je ještě n  ějaký způsob, jak ho to naučit rychleji/lépe?
3. Nakonec bych se chtěla zeptat na dvě věci. Jak už jsem psala, na našeho pejska jsme dva. Máme se nějak chováním sami vymezovat, kdo je ,,hlavní pán" a ,,vůdce smečky", nebo se pejsek po čase rozhodne sám ? Musím přiznat, že ten zodpovědnější z nás dvou je spíše přítel, ale snažíme se ho oba vychovávat naprosto stejně, trávíme s ním stejné množství času, oba ho cvičíme (buď spolu nebo sami), oba ho krmíme (opět buď spolu nebo sami) a tak dále.
Za druhé už bych jen chtěla znát Váš názor na ,,práci" s border collií. Ráda bych s pejskem dělala Canicross (neplánuji ale žádné oficiální závody apod, spíše rekreačně) a přítel zase uvažuje o agility. Rodiče pejska jsou ale oba velmi dobří v pasení a ačkoli se samozřejmě nechceme jen slepě řídit ,,možnými vlohy", přemýšlíme, jestli by nebylo vhodné dělat i to. Nemáme s tím ale vůbec žádné zkušenosti a navíc všechny tyto sporty jsou docela finančně i časově náročné - takže si stejně budeme muset vybrat jen některé, pokud je budeme chtít dělat ,,pořádně". Takže se chci zeptat - pokud bychom se pasení úplně vyhnuli, nebude tím pejsek nějak ,,trpět", pokud ho zabavíme jinak ? Asi to zní jako hloupý dotaz, ale několikrát jsme sledovali dospělé borderky pasoucí ovce a připadaly nám jako kdyby se pro to doslova narodily, což je vlastně pravda. Předem moc děkujeme za Váš názor a rady.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji:) A moc mě těší, že jste k pořízení pejska přistoupili takto zodpovědně, nebývá to bohužel pravidlem...

1/ Jako vše v psím životě, i zde musí zafungovat hierarchie a správné chování "vůdce smečky". Štěně je do života vybaveno chápáním sociální hierarchie a signály sociální komunikace, takže je jen zapotřebí oboje správně používat - více na dané téma viz PSÍ STRÁNKY FALCO, jako nejrozumnější bych opět doporučil se se mnou spojit a domluvit formu mé praktické pomoci a naučení se správným postupům. Podle popisu je vidět, že štěně už úspěšně dochází k závěru "budu si věci dělat po svém". Návazné budoucí problémy jsou již teď jasné a nezapomeňte, že stačí jedno nešťastné mávnutí kocouří tlapky a štěně může přijít o oko!

2/ Učit borderkolii na povely v případě, kdy jde o hierarchické vymezení stejně jako výměna "něco za něco" je v případě podobně inteligentního a dominantního plemene cesta do pekel. Opět odkazuji na moje praktické doporučení z bodu 1/, tyto věci nelze učit na dálku - a ano, mluvím teď právě o tom "jiném způsobu", tedy přirozené komunikaci...

3/ Kdo z vás dvou (a zda vůbec někdo) se stane pro Vašeho pejska autoritou, vůdčím jedincem a majákem v jednom, o tom opravdu rozhodne právě on...

Borderkolie mají v sobě skutečně geneticky velmi silně zakódované vlohy k práci se stádem. To však znamená pouze to, že pokud budou mít možnost ji vykonávat, budou ji instinktivně dělat dobře bez velkého učení - neznamená to, že pokud se stádem nebudou mít možnost pracovat, že budou trpět. Borderkolie jako každý jiné pes bude trpět, pokud se jí nedostane dostatečné sociální komunikace a ta nemá nic společného se "sportem", ať už se jedná o canicross nebo agility. Obojí jsou pro psa jen náhražky, vymyšlené pro uspokojování lidí, kteří obcházejí skutečné (přirozené) psí potřeby. Můj zlatý retrívr také nepřinášel zastřelené kachny stejně jako moje západosibiřská lajka nevykonávala svoji geneticky předurčenou práci kontaktního lovce, můj pyrenej těžko někdy bude hlídat ovčí stádo - ale žádný z nich netrpěl a netrpí, protože měli a mají dostatek primárního uspokojení, tedy fungující smečku, fungujícího vůdce a především správnou sociální komunikaci. Jinými slovy - nic nebude špatně, pokud i Vy dáte své borderkolii dostatek tohoto primárního uspokojení, vlohy k pasení jsou pouze jakousi nadstavbou nad základními vrozenými vzorci chování. Stejně tak jako u jiných plemen vlohy lovecké, pastevecké (tj. ochrana stáda) nebo stejně jako u borderkolií vlohy ovčácké (tj. přímá práce se stádem). Opravdu důležité je ono primární "zabavení", vše ostatní už je pouze schopnost specializace k určité práci - tedy mohu svého pejska k tomu použít a pokud vyberu práci, ke které má přirozené předpoklady, pak mu půjde dobře a sám bude vědět, co a jak dělat. Pokud tu práci nikdy ve svém životě dělat nebude, nic se neděje a v případě uspokojení primárních potřeb opravdu trpět nebude. Je to analogické sexuálnímu uspokojení - ne každý pes kryje, ne každá fena rodí, ale při správném hierarchickém zařazení to opět není něco, co by je v životě poškodilo nebo co by oni sami tak i vnímali.

 

(21.12.2014)
Tazatel: Darina Petrůvová, Neratovice
Plemeno psa:
čivava/jorkšírský teriér/jorkšírský teriér
Pohlaví: pes/pes/fena
Stáří: 1,5 roku/10 let/5 let
Kastrace:
ne/ne/ne
Dotaz: Dobrý den, mám k Vám dotaz ohledně mých pejsků. Před rokem a šesti měsíci jsme si přinesly domů štěňátko čivavy Shelby. Ještě mám doma 10letého jorka Lucky a 5letou fenečku jorka Kiki. Všichni se krásně zžily až do hárání. Od té doby začaly  pejskové všude čůrat a jsou chvíle kdy jsou opravdu na sebe dost zlý. Nechci nic pokazit ve výchově. Do té doby než jsme přinesly Shelbyho jsem měla doma zlatíčka. Mám je moc ráda. Proto prosím o radu co s tím.

Odpověď: Dobrý den:) Je to přirozený důsledek i přirozené psí chování v podobné sestavě - čivava dospěl a spolu s jorkem jsou teď konkurenty ve vztahu k fenečce. V souladu s vrozenými vzorci chovaní proto oba psi zanechávají pachové stopy (značkování) a soupeří o vyšší postavení - jen pes na vyšší pozici má na fenku nárok.

A v tomto je také odpověď na Vaši otázku. Pokud budete ve své smečce na nejvyšší pozici Vy, budete i Vy mít jediná na fenku nárok (je úplně jedno, že jste žena). Je to přesně to, o čem zde tak často mluvím - pokud je člověk schopným a respektovaným vůdcem své lidskopsí smečky, pak se to zcela přirozeně odráží i na sexuálním chování psů a fen. Není pak zdaleka tak razantní a konfliktní a pokud člověk svoji roli zvládá opravdu dobře, může mít dokonce neoddělené psy a feny i v kritických fázích hárání.

Špatná zpráva pro Vás je, že vůdcem své smečky se nikdo nemůže stát ze dne na den jen na základě svého přání nebo potřeby. Každou chvíli zde zdůrazňuji, že je zapotřebí budovat svoji vůdčí pozici od prvého dne, kdy si člověk přinese domů štěně. Důsledek zanedbání této prvořadé skutečnosti se pak projeví třeba až po měsících nebo letech, kdy člověk najednou musí řešit soužití více psů, petardy v období přelomu roku apod.

O přirozené komunikaci a vedení smečky jsou celé moje PSÍ STRÁNKY FALCO. Začněte je prosím studovat, začněte používat zde uvedené principy, stále máte šanci dostat se na nejvyšší pozici - pouze z ní totiž můžete ovlivňovat společný život celé svojí smečky. Mít svoje pejsky jenom moc rád nestačí, každý pes potřebuje ke svému spokojenému plnohodnotnému životu i svoje přirozené sociální prostředí - dobře vedenou hierarchickou smečku.

 

(21.12.2014)
Tazatel: Alice Šelnerová, Pozořice
Plemeno psa:
anatolský pastevecký pes (kangal)
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Máme  zahradu 3000m2, přesto že je oplocená pro naši fenku to není problém. Vzhledem k její váze 60 kilo, kdekoli se pod plotem protlačí. Řešíme to elektrickým ohradníkem (citlivost pro koně a psy) nastavený na slabší úroveň. Fenka při prvních dvou kopnutích zakvikla a pak se straně zahrady kde dostala ránu vyhýbala. Při dalším "plakala" víc....netuším jestli byla rána silnější, nebo spíš do citlivého čumáku. Do té doby neohrožená, ničeho se nebála, do domu vždy přišla na otočku jen se pomazlit a už už ven aby jí něco neuteklo, teď po ráně ohradníkem nechce téměř z domu. Trvá to už čtvrtý den, nechce chodit na zahradu sama, spí v domě, téměř neštěká. Když vychází z domu má stažený ocas, větří na všechny strany a zjevně čeká další ránu. Rve mi to srdce. Venku na procházkách se chová normálně, ale  na zahradě je vystrašená. Po zahradě chodí pouze v naší přítomnosti, jinak se schová do domu. Přijde mi, že nepochopila odkud rána přišla a čeká, že se to bude opakovat. Bez ohradníku zase běhala po cestě a chodila na návštěvy k sousedním psům, nehledě na to, že myslivců je tady víc než psů. Jinak je velice dobře socializovaná, na psy a lidi zvyklá, do 5 měsíců jsme bydleli ve městě. Denně chodíme na procházky , společně venčíme s více psy. Poradíte? Nechci udělat víc chyb a bojím se aby se v tom "nezabydlela". Děkuji za Vaši práci.

Odpověď: Dobrý den... Proboha. Ten ohradník byl Váš nápad nebo Vám to poradila nějaká "dobrá duše" na internetu a Vy jste jej bez domyšlení důsledků zrealizovala?

Nedivte se mi, že v tomto okamžiku jsem opravdu naštvaný. Každý člověk, jehož pes se někdy natvrdo setkal s nabitým ohradníkem, Vám potvrdí, že psu stačí jedna jediná taková zkušenost a následně zpanikaří pokaždé, když ohradník jenom uvidí. Tuto zkušenost si pes pamatuje na celý život a netýká se jen tohoto jednoho konkrétního ohradníku. Rozumný člověk pak udělá vše pro to, aby jeho pes už nikdy podobnou zkušeností neprošel - a člověka se skutečným vztahem ke svému psu pak ani ve snu nenapadne, aby své nedostatky ve výchově "napravoval" ohradníkem cíleně určeným přímo svému pejskovi...

Ano, teď Vám to rve srdce a budu Vám to věřit. Budiž to pro Vás ponaučením, že ohradníky nejsou určeny pro psy - pes se totiž vychovává tak, aby sám chtěl být na teritoriu své smečky (anatol k tomu má navíc silné přirozené přepoklady) a žádného psa neuspokojí zahrada, i kdyby byla velká jako letiště.

Samozřejmě Vám pomůžu, pokud přestanete podobným způsobem svoji fenku trápit.

Takže - každý den teď půjdete několikrát denně s fenečkou na zahradu. Vezmete si ji pro lepší ovladatelnost na vodítko a v naprostém klidu a osobní pohodě s ní absolvujete po této zahradě zhruba patnáctiminutovou "procházku". Pomalu a postupně (ne hned napoprvé!) se budete přibližovat k inkriminovaným místům, fenku v případě potřeby pouze zklidníte lehkým dotykem dlaně v oblasti koutků tlamičky, v žádném případě ji nebudete po lidsku chlácholit. Nebudete teď v roli člověka, ale dospělého psa, který štěně učí, že danou situaci je možné zvládnout a přežít. Kam půjdete Vy, musí jít i fenečka - ale znova opakuji, pomalu, netlačit na pilu, nejít na to silově! Anatol je velmi inteligentní pes, pokud fenka zjistí, že na ni něco hrajete nebo ji nutíte, vzepře se a máte navždy utrum. Půjde pouze tehdy, pokud bude věřit sobě nebo Vám, jinak končíte.

Nemusím jistě zdůrazňovat, že tomuto postupnému potlačování špatné zkušenosti bude předcházet kompletní demontáž ohradníku (nejenom jeho vypnutí). A určitě nemusím zdůrazňovat, že celý postup bude úspěšný pouze tehdy, pokud ve Vás fenečka opravdu vidí spolupracující autoritu, po celou dobu se jako správná autorita budete chovat a dáte celému procesu čas, který je zapotřebí - reálně počítejte několik dní při cca 5 "zahradních procházkách" denně. Novou zkušenost musíte nejen vyvolat, ale i zafixovat. Anatol má jako každý pastevec sloní paměť a vrozenou nedůvěru ke všemu, co se mu nezdá nebo s čím udělal špatnou zkušenost. Ve Vašem případě jde navíc ještě o mladou nedospělou fenku, o to je celá situace horší.

Anatol je jako každý pastevec pes hrdý, nezávislý na člověku, inteligentní a používající svůj mozek na samostatné rozhodování, ne slepou poslušnost. Není to rozhodně pes pro každého a kdo si ho pořídí, musí celý společný život pracovat na tom, aby s ním jeho pes sám chtěl být. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO a zaměňte restrikce za spolupráci a správný přístup, bude se vám společně daleko lépe žít. Děkuji.

 

(14.12.2014)
Tazatel: Dagmar Franicová, Liberec
Plemeno psa:
hovawart
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, požádala mě majitelka jednoho z mých štěňátek, abych za ni vznesla dotaz.Vím, že je to neobvyklé, ale budiž.Jedná se o hovíka Alberta Robina ( prostě áčkový vrh, tak to vyřešila dvěma jmény :-) ). Je to prý neskutečný mazel, ale nemá ještě ve svém věku zmáklou jemnou motoriku tlapiček a když chce paničku pohladit, tak jí dá pěknou ránu - jak ho naučit jemnějšímu pohlazení jsem jí nedokázala poradit. Pokud znáte fígl, prosím poraďte. Je to klasický postelový hlídač, který má na zahradě les, ale nejraději tam chodí s paničkou a zuby se jí drží jemně za ruku. Už v tomto věku se prý stačí na sebe podívat a vědí, co ten druhý chce - až je to neskutečné. Za mou osobu a našeho Gučiho a Bětušku Vám chci moc poděkovat za pomoc a rady z individuálního servisu, protože vše alespoň prozatím funguje tak, jak má a vše je super :-). A jak jste říkal, náš brouček Guči pomalu na pomyslném hyerarchickém žebříčku začíná Betynku přeskakovat a probíhá to alespoň prozatím velice nenásilně a oba vždy pozorují, co já na to :-). Nechávám tomu volný průběh, protože se to všechno děje pravdu přirozeně. Moc Vás pozdravujeme a nezapomeňte pohladit Gardýska.

Odpověď: Dobrý den:) K dotazu majitelky Alberta Robina - pejsci tlapkou na rozdíl od lidí "nehladí", ekvivalent lidského pohlazení je olíznutí. Kontakt psí tlapkou je vzhledem k její omezenější hybnosti vždy více či méně razantním žďuchnutím - upozorněním nebo vyžádaním pozornosti, v některých případech jde o dominantní signál, nikdy ne o pohlazení v lidském pojetí. Proto tady pejska není co učit, je to špatné pochopení psího chování.

Zuby se jí drží jemně za ruku - opět, paní to bohužel chápe mylně, ze svého lidského vnímání. Někteří psi (pastevci a plemena mající ve vzorcích chování signály pasteveckých psů, což je i hovawart jako původně pastevecké plemeno) používají tento signál jako dominantní vůči člověku, obvykle s tímto chováním začínají v období puberty nebo těsně před ní.

Shrnuto - pejsek začíná mít vyšší postavení nebo se o ně alespoň snaží. Bylo by rozumné, pokud by mne majitelka A.R. zkontaktovala...

Rád jsem pomohl Vám i Vašim pejskům Gučimu a Bětce, také děkuji - budete mít výbornou smečku, je dobře, že se držíte mých rad a doporučení. Také Vás moc pozdravuji, děkuji za Gardýska a pohlaďte za mne prosím oba svoje krásné psí miláčky;)

 

(30.11.2014)
Tazatel: Tomáš Rosa, Hustopeče nad Bečvou
Plemeno psa:
australský honácký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den máme 11ti měsíčního Australského honáckého psa(nekastrovaného) a poslední 2 měsíce se u něho začíná projevovat nesnášenlivost k cizím psům. Se psy které už zná si bezproblémově hraje, ale když potkáme někoho nového dostane takový záchvat zuřivosti , že vypadá že by ho na místě sežral, ikdyž normálně agresivní rozhodně není. Od malička chodíme mezi psy a lidi a nebyl v tom problém Na začátku jsme to přičítali pubertě, ale když mu je jedno jestli je to pes, fena nebo štěně. Řešíme to hlavně kvůli procházkám na nových místech či účasti na výstavách. Takže jsme oslovili jednu další odbornici a ta nám celkem drsně poradila psa za tohle pokaždé drsně potrestat. Nejsem si ale vůbec jistý jestli doporučované mlácení a přidušování nebude mít třeba efekt opačný, protože pes je poměrně inteligentní a mohl by to pochopit nějak jinak.

Odpověď: Dobrý den:) Australský honácký pes je přirozeně silně dominantní plemeno a pokud jeho majitel nezvládne správné hierarchické vedení, dochází velmi brzy k popisovanému problému. Navíc je v těchto případech úzce související příčinou problému i psychický stres, ve kterém se pejsek nachází (neexistence smečky a přirozené komunikace), pak tento typ psů jde velmi rychle do agrese jako stresového ventilu - včetně toho, že nerozlišuje, koho má proti sobě.

Nevím, na jakou odbornici jste se obrátili, nicméně pokud její rada spočívala skutečně v (cituji) "mlácení a přidušování", pak nemám slov!! Takový člověk by vůbec neměl lidem radit a velmi správně vnímáte, že tato metoda by se velmi rychle obrátila proti Vám a především by velmi rychle zničila samotného pejska.

Jako každý v podobné situaci potřebujete eliminovat příčinu problému (tedy neexistující hierarchickou komunikaci), ne psa ještě trestat (popř. podle oné "odbornice" rovnou přizabít) za jeho důsledek a chybu, která je na straně majitele. Pomůžu Vám dát věci do pořádku, pokud budete sám chtít a domluvíte se se mnou na osobní konzultaci - na dálku podobné případy skutečně řešit nelze. Na rovinu předesílám, že čím déle problém nebude řešený nebo by byl řešený doporučovanou agresí ze strany majitele, tím hůře celá záležitost dopadne - nepodceňte to prosím.

 

(23.11.2014)
Tazatel: Eva Menclová, Rakovník
Plemeno psa:
cane corso
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, posílala jsem Vám včera dotaz ale přišlo Vám to nečitelně, tak dnes posílám raději rovnou email. Strašně ráda bych Vám touto cestou poděkovala za Vaše krasné stránky plné rad a nádherného přístupu k pejskům. Vaše stránky jsem objevila náhodou a moc mě nadchly, každý Váš článek jsem přečetla snad stokrát slovo od slova, u těch smutných jsem si pobrečela. Máte podle všeho neskutečný cit pro pejsky.Teď k mému dotazu: máme s manželem tři jorkšíry, dva kluky 7 let a holčičku 3 roky. Teď jsme si přivezli do našeho nového baráčku moji vysněnou holčičku plemene Cane corso. Je ji 3,5 měsíce a je úžasná. Žije s námi v domě ,spinká na gauči a je právoplatným členem rodiny jako všichni naši pejsci. Jen mám strach aby jednou opravdu hlídala. Když jsme v práci,  tak má Mia svoji místnost ze které je přístup na zahradu, ale zatím ji samotnou ven nepouštíme. Chtěla bych jí zahradu zpřístupnit od jara až bude starší, myslíte si že to nebude moc pozdě na to, aby se naučila hlídat?  Ještě mám dotaz ohledně dovolené, jezdili jsme vždy na jižní Moravu kvůli výletům s našimi pejsky ale letos jsme poprvé zkusili moře v Chorvatsku.  Jedním slovem paráda i z pohledu našich jorkšírků,nemohla jsem je dostat ven z vody jak byli spokojení. Chtěla bych znát Váš názor na to, jestli jet příští rok I s naší corsičkou ,spoustu lidí mi říká, že Corso špatně snáší teplo.  Omlouvám se za tak dlouhý dotaz a děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, moc děkuji:) Cane corso má hlídání "v krvi", je to pro toto plemeno přirozenost, nemusí se v tomto ohledu nic učit a až fenečka vyroste z prvních štěněcích měsíců, začne se podle svých vrozených dispozic sama chovat. Jenom nezapomeňte, že pokud má mít skutečný důvod bránit a hlídat, pak musí především fungovat napojení na svého člověka, rodinu a místo (tedy dům, nikoli samotnou zahradu). Zatím Mie nechte v době Vaší nepřítomnosti režim, jaký popisujete.

S jorkšíry bude vycházet v pohodě, pokud někde neuděláte zásadní chybu...

Corsové stejně jako psí plemena podobné konstituce špatně snáší především nízké teploty, s vyššími (samozřejmě se opět nesmí jednat o extrém bez možnosti potřebného ochlazení!) se vyrovnávají lépe, navíc se jedná o plemeno původem z oblasti jižních nížin. Pokud dodržíte základní pravidla pobytu s pejskem u moře (stín, sladká voda, možnost ochlazení, odpovídající doba pobytu atd.), pak jet můžete - ale počkejte určitě do doby, kdy bude mít fenka už aspoň rok a plně funkční termoregulační mechanismy.

 

(23.11.2014)
Tazatel: Jana Fábryová, Praha
Plemeno psa:
chodský pes/hovawart/německý ovčák/kolie/bílý švýcarský ovčák/bernský salašnický pes
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:

Dotaz: Hezký den, hladame plemeno psa do domku a ku detom. Nevím jestli je možné požiadať Vás o radu aj s výběrom rasy? Velmi sam mi líbí Vaše poradna, a snažím se hledat na různych fórach odpoveď na našu dilemu. Máme jistou predstavu, potrebovali by sme radeji doporučení od niekoho kto sa tomu rozumí. Ak psíka vyberieme, určite budem pokračovat v návšteve Vašich stránok už konkretnejšie.
Psík bude bývat vonku, so zateplenou budov, bude moct i dnu, ale nebude to vnutorny pes. Chceme psika na stráženie, ktorý sa nebojí ak vojde nepovolany na pozemok a dokaže i zasiahnut ak je nutné. Nie však nejakeho agresivneho trhača. Tiez chceme plemeno ktore je velmi priatelske a milé ku detom, hravé plemeno, veselé (naše 4 deti su veku 5 - 11 let). Ale i ku našej domacej mačke. Hledame plemeno pro začátečníky. Hoci som psa mala 14 let (križenca), ale 10 let sme bez psa a hlavne kvuli detom chcem nekomplikovanu rasu, ktera se lehko vycviči a vychováva. Zvazujeme tieto rasy, co by ste nám poradili? Pripadne niečo ine?
Vedie u nas zatial:
1. Chodský pes - nenaročny, lahko vychovavatelny, stražny, mily a priatelsky, krasny, i pre začiatočnikov. Nepočula som o prípadoch že by pokousal díte, nebo ze ho nekto nezvládl. Neviem či tento psik neni moc uštekany? Neviete?
2. Hovawart - zda sa mi, ze potrebuje viac umu majitele, alebo zkušenosti, alebo podporu pri výchove. Velmi se nam líbí, ale bojim sa ci zvladneme výchovu. Počula som o par pripadoch ked ho ludia nezvladli. a ze i pokousal dite...zrejme ho proste nezvladli...Ale vim ze ak sa spravne vychova je to fantazia. Moc nešteka co je fajn. Mam pocit ci chodskeho psa nezvladneme lepšie a lahsie. Preto nas chodsky laka viac. I se nam vic líbí. 
3. Nemecky ovčak - asi lehko vychovavatelny. Nevim ktory je vhodnejsi, či chodsky alebo ovčak? Ktery se lepe vychovava? Ktery je vhodnejši? Z ovčaka som mala a mam rešpekt, neviem ako je mily a priatelsky voči detom. Nerada by som ovčaka vzdy zatvarala do kotca ked pride navšteva. Počula som ze to mnoho lidi dela...a moc sa mi toto nelíbí...chcela by som psa, z ktoreho nehrozi nebezpečie ak mam navstevu a nemusim ho do kotca zatvarat a ludia nemaju obavy z našho psa...Trochu mam pred nim rešpekt, ale nemam realnu skusenost. No počula som nanho vela chvály, kto ho ma ze je moc spokojny.
4.Kolia - tiez može byt vonku, spoločenska, ma rada deti, lahko učenliva. Asi viac šteka...a zrejme i to by stačilo na upozornenie ze sa daco deje na dvore, neviem ako je utočna, ci dokaze i obranit ak treba...O chodskom psovi som počula ze majitel jednej chovnej stanice mal Nemeckeho ovčaka a aj kolie. No dalšieho psa chcel niečo medzi nimi...veselsie, priatelskejsie, ale s prvkami nemeckeho ovčaka i kolie. Ak objavili v r.1990 Chodskeho psa na výstave, splnil ich predstavu a su s nimi uz vyše 20 let...a je to plemeno ich života. 
5. Švajčiarsky ovčak - podobne asi ako chodsky pes povahovo??? je trochu vačši...ale ze muže byt bazlivy? vic se mi libi chodsky vizualne...neni to ale rozhodujuce. 
6. Bernsky salašnicky pes - povaha moc fajn, ale doživaju se kratkeho veku, a preto sme ho vyradili asi z uvah. Takze zvažujeme prvych 5 druhov psa. (doporučeny nam bol aj Velký švýcarský salašnický pes, Australský ovčák) vic sa nam ale libi akoby vlčie plemna ale neni to rozhodujuce. Pes bude mat výbeh 1100 m2. Za pozemkom mame rovno pole s priamym prístupom pre behaní, a do 10 min pešky les pro denné vychadzky, ako i jazero. Chceme chodit do psi skolky, i trochu na cvičak...socializovat psika..proste nechceme zanedbat tie začiatky...Nepotrebujeme však chodit na výstavy (čo ale nevylučujeme) chceme hlavne kamaráta pre rodinu, chcem aby sa deti o psika naučili starat. Ja som dostala psa v 10 tich rokoch a som rada ze mi ho rodičia zaobstarali. Mala som ho do 24 rokov...Chcem aby aj deti mali psika svojho detstva. Nechceme však plemeno ktore vobec nestraži (labrador apod..)..... Chceme vybrat samozrejme z nejakej overenej chovnej stanice s PP dost nam na tom zaleži i na zdravi. Nechceme nič narýchlo, uz dlho zvažujeme výber rasy. Ďakujem za skusenosti ohladne výberu psika pre rodinu s detmi a na straženie. Nechcem samozrejme nejakeho drsneho trhača, zabijaka...primerane stražneho stači. Vedeli by ste nám prosím poradit?

Odpověď: Dobrý den:) Na dotazy typu "jaké plemeno" neexistuje nikdy jednoduchá odpověď, protože čím více lidí se budete ptát, tím více různých názorů dostanete. Opravdu relevantní odpověď můžete dostat pouze v případě, kdy bude mít dotazovaný možnost poznat Vaše prostředí i zainteresované lidi osobně.

Z mého pohledu to především chtělo změnit pořadí - nejprve věnovat dostatek času studiu Poradny a PSÍCH STRÁNEK FALCO, pochopit psí vzorce chování a potřeby a teprve potom vznést požadavky. Ideální plemeno pro Vás totiž neexistuje a ani existovat nemůže, vždy budete muset udělat určité kompromisy - a především si uvědomit, že některé Vaše požadavky jdou proti sobě. Těžko můžete chtít psa, který bude zároveň samostatně jednající a uvažující perfektní hlídač, přitom nebude agresívní (lépe řečeno dominantní) a dále cituji "Tiez chceme plemeno ktore je velmi priatelske a milé ku detom, hravé plemeno, veselé (naše 4 deti su veku 5 - 11 let). Ale i ku našej domacej mačke. Hledame plemeno pro začátečníky. Hoci som psa mala 14 let (križenca), ale 10 let sme bez psa a hlavne kvuli detom chcem nekomplikovanu rasu, ktera se lehko vycviči a vychováva." Takhle to prostě nefunguje - navíc chcete mít psa převážně v boudě na zahradě...

Proto Vám (asi na rozdíl od lidí na fórech) poradím jinou věc. Opravdu si nejprve pročtěte a prostudujte PSÍ STRÁNKY FALCO, získáte tak realističtější pohled na psí plemena a realističtější požadavky. Jednak jaký typ plemen vůbec může být celoročně venku, ujasníte si, zda chcete psa "do domku a ku detom" nebo "Psík bude bývat vonku, so zateplenou budov, bude moct i dnu, ale nebude to vnutorny pes. Chceme psika na stráženie(...)", pochopíte, že některé Vaše požadavky jsou opravdu neslučitelné - dominantní hlídací pes nikdy nebude lehce zvládnutelný, pejska se skutečným vztahem k rodině a dětem nikdy nezískáte ze psa, který bude žít v boudě atd. - a to se týká kteréhokoliv z Vámi vytipovaných plemen.

K těm, pokud budu konkrétní:

1/ Chodský pes - není pravda, že je to pes snadno vychovatelný a pro začátečníky. Poznal jsem hodně lidí, kteří toto plemeno nezvládli a ano, vlastní pes je pak pokousal. Choďák je "svůj" a potřebuje správný přístup a správné požadavky.

2/ Hovawart - záleží na tom, pro jaké štěně sáhnete. Dostanete buď typického hovawarta, ostrého, hlídacího a dominantního, ovšem také hůře zvládnutelného - nebo plyšáka flegmatika jako štěně, který se změní až v dospělosti a bez patřičné správné výchovy ve štěněcím věku Vám nadělá spustu problémů. Pokud s ním nemáte zkušenosti, nenecháte si poradit nebo si necháte poradit špatné, pak opravdu nedoporučuji.

3/ Německý ovčák - "výcvikový typ" psa univerzálního použití, bohužel v dnešní době jsou němečtí ovčáci dost nevypočitatelní a nevyrovnaní a je lehké je jako hlídače překonat.

4/ Kolie - je primárně ovčácké (tj. pro práci se stádem), ne pastevecké (tj. primárně hlídací) plemeno.

5/ Bílý švýcarský ovčák - má více vlčí než psí vzorce chování, rozhodně není pes pro hlídání, i z jiných důvodů pro Vás zcela nevhodný.

6/ Bernský salašnický pes - paradoxně jste vyřadila ze svých úvah nejlepšího kandidáta, pokud byste byla ochotna nemít ho pouze jako venkovního psa (už vůbec ne v boudě nebo v kotci!).

Zkuste se nad vším znovu zamyslet, pokud dáte dohromady realističtější požadavky (spolu s respektováním přirozených psich potřeb), můžeme znovu probrat vhodné kandidáty...

 

  (23.11.2014)
Tazatel: Hana Macháčková, Sedlčany
Plemeno psa:
borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám na Vás velkou prosbu o radu nebo spíše dotaz. Mám psa Arčiho rasa border kolie bude mu 5 let. Bohužel musím přiznat, že je to závyslák na mě (nechce ke mě pustit jiného psa, vrčí, cení zuby), na feny to nedělá, ty si mohu např. pohladit. Chtěla jsem se zeptat, zda je možné toto chování omezit a popřípadě jak? Jedná se mi o to, že moji známí musí dát svého psa pryč 4 letý kříženec pravděpodobně kolie, vůbec nedotčený výchovou a ani výcvikem. Teď mu já sháním nový domov, ale věřte mi, že kdyby to šlo, tak bych mu ráda dala domov, rozhodně však nechci, aby trpěl jak můj pes Arči tak ani ten druhý (Míša). Když se nový majitel nenajde bude muset Míša do útulku, protože ho mají důchodci od štěněte a v panelovém domě se tento pes vysloveně nudí a přecenily své síly a zároveň i zdravotní problémy se projevují víc a víc. Co by jste prosím dělal vy na mém místě? Má tohle nějaké jiné řešení než že se budu snažit najít nový domov a když se to nepodaří půjde do útulku (nejsem zastánce toho dát psa do útulku). Velice Vám děkuji za rady a hlavně za upřímnou odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Moje odpovědi jsou vždy upřímné, ve stejném duchu bude i tato. Co se týká Arčiho - podle Vašeho popisu není závislák, ale máte závažný hierarchický problém. Místo Vás on rozhoduje, koho k Vám pustí, feny pochopitelně akceptuje. Zkuste se logicky zamyslet - pokud by totiž opravdu byl jen "závislák", jak píšete, nepustil by k Vám ani je... je mi líto, ale hierachické nezvládnutí vlastního pejska je první věc, kterou budete muset dát do pořádku. Jak - to se dozvíte za chvilku.

Co se týká druhého pejska - ptáte se, co bych udělal já. Na Vašem místě bych to vzal jako znamení osudu (stále říkám, že naši psi se k nám nedostávají náhodou, ale proto, že je v danou dobu potřebujeme) a řekl si, že můžu udělat dva dobré skutky v jednu chvíli - mohu dát pejskovi domov a mohu dát do pořádku svoji vlastní smečku. Jedná se o dva pejsky, být to fenky, byl by to problém - tohle problém není.

Jak na to? Pomůžu Vám, pokud budete chtít. Začněte tím, že mi zavoláte, domluvíme se a Vy s oběma pejsky za mnou přijedete - tyto věci se opravdu na dálku řešit nedají...

 

(16.11.2014)
Tazatel: Alexandra Dugáčková, Myjava (Slovensko)
Plemeno psa:
slovenský čuvač
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý večer p. Dostal. Volám sa Alexandra Dugáčková,som z Myjavy a pred dvoma týždňami sme si spolu s manželom kúpili psíka plemena Slovenský Čuvač.Má 2,5 mesiaca,je to psík menom Aaron. Obe vaše knihy máme doma a poctivo sme ich prečítali,veríme že si s Aaronom vytvoríme krásny a pevný vzťah. Milujeme prírodu,turistiky a chceme ho so sebou brať, preto moja prosba na vás je,čítala som kapitolu o výžive a veľmi si chcem kúpiť prípravok Irishcal,našla som aj pozitívne ohlasy,len som zmätená ako ho podávať psíkovi.prosím môžete mi poradiť? Pri prípravku píšu,podávať ho s nejakým olejom,prípadne s navlhcenymi granulami a z toho som neistá,keďže viem,že granule sa nemacaju. Veľmi vám ďakujem za vašu odpoveď.

Odpověď: Dobrý den:) Slovenský čuvač je krásné plemeno a přeji Aaronovi i vám, abyste spolu prožili krásný společný život. Co se týká podávání IrishCalu - není zapotřebí ho nijak vlhčit ani namáčet granule, stačí jednoduše potřebnou dávku nasypat na granule do misky a lehce promíchat. Štěňata s tím nemají žádný problém, většinou ještě misku se zbytkem přípravku vylížou. Jen prosím "malému" dopřejte opravdu kvalitní granule, určené pro tento typ plemen, u těchto velkých pejsků je velmi důležité hlídat optimální růst a dodat organismu všechny potřebné živiny.

 

(9.11.2014)
Tazatel: Pavla Hlaváčková, Plzeň
Plemeno psa:
jack russell teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace:
ano (v 1 roce)
Dotaz: Dobrý den, mám dvě fenky JRT, 5 a 6 let, s mladší nejsou absolutně žádné problémy, se starší už je to horší, máme skoro půl roční miminko a situace je horší a horší. Fenka už od mala nemá ráda děti, vrčí na ně, stahne ocas i uši, štěká, občas se na ně snaží vyskočit. Zatím nikdy nikoho nepokousala a situace kdy by se dostala k dětem jsem s úspěchem eliminovala. Teď to ale bohužel nejde, doufala jsem, že když bude mít mininko doma od mala, zvykne si na něj ale je to spíš pravý opak. Ze začátku ho ignorovala, občas očichala a to bylo všechno, malá se teď ale začíná plazit a fenka se chová hrozně, neustále si vynucuje pozornost, štěká, skáče po nás, když nosíme miminko, chodí kolem ní jak kdyby to bylo něco, co musí nutně zneškodnit. Zatím se ještě nic nestalo ale moc se bojím, že něco takového přijde, s tím jak začíná být dítě v pohybu. Zdůrazňuji, že se fenkám věnujeme, pohybu mají spoustu, mazlení taky, jsou to členky rodiny. Poraďte mi prosím, co s ní, když dělá něco co nesmí tak jí důrazně okřiknu a pošlu na místo, když povel splní, dostane pamlsek, pochválím jí..už nevím co dělám špatně :(

Odpověď: Dobrý den, nedivte se... Přečtěte si moje články o kastraci. Fenku jste nechala vykastrovat v jednom roce, v době, kdy byla ještě štěně, ne psychicky dospělý jedinec. Zarazila jste její psychický vývoj, udělala jste z ní věčné štěně se všemi souvisejícími důsledky (nevyrovnanost, nejistota, neschopnost adekvátně reagovat na stresové situace, fenka nikdy nezískala vzorce chování dospělého jedince) a zcela mimochodem jste v ní zabila i veškeré mateřské a ochranitelské instinkty, které u fenek samozřejmě fungují i vzhledem k mláďatům jiných živočišných druhů - tedy i těm lidským. To, co dnes zažíváte, je přímý důsledek kastrace před 5 lety a právě kastrace je primární příčinou Vašich dnešních problémů. Sekundární příčinou je pak prosté nezvládnutí hierarchie a vedení...

Samozřejmě Vám pomoci chci a rád to udělám, ale "na dálku" to opravdu nejde - musím vidět Vás, fenečku, Vaše i její reálné, ne zprostředkované, chování. Zavolejte mi a domluvíme se, kdy za mnou s fenečkou (a klidně i s miminem) přijedete osobně - dříve, než se opravdu něco stane.

 

(9.11.2014)
Tazatel: Maja Zámečníková, Šamorín (Slovensko)
Plemeno psa:
kernteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 21 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, opat sa hlasime. Kernik nam vysiel z puberty a posledne cca 2 mesiace startuje po psoch. Podla toho, co pozorujem, tak startuje z 90 percent vtedy, ak si ho chcu onuchat od zadku. Je na svoj zadok extremne citlivy. Pred rokom ho 2x po sebe museli v priebehu tyzdna v narkoze cistit kvoli zapche. Od tej doby staci aby sa ktokolvek alebo cokolvek priblizilo k zadku (aj nieco imaginarne mam niekedy ten dojem, napr. doma), okamzite stiahne chvost az pod brucho a odbehne. Ak je to pes, zacne vrcat a vystartuje. Ak je pri mne, tak vacsinou len zavrci, resp. sa snazim ho ukludnit aby sa nechal v klude onuchat, necha sa, ale moc sa mu to nepaci. Ak je to znamy pes, pred starsim sa smeri na chrbat a urobi steniatko, ale chvost ma az na bruchu, mladsich neviem, nebola moznost zistit. Je pes a psi sa onuchavaju, ako z toho von? Odmalicka sa snazime socializovat, vo svorke hoci aj cudzich psov nie je problem, len ho nesmu onuchavat od chvosta. Viac startuje po psoch, po fenkach len vynimocne, to ma ine zaujmy.

Odpověď: Dobrý den:) Nemyslím si, že primární (nebo jedinou) příčinou problému je zákrok na veterině, navíc prováděný v narkóze. Napovídá tomu i chování, které popisujete v reakci na jiné psy. Tohle je přesně případ, kdy bych potřeboval pejska vidět na vlastní oči a udělat s ním pár komunikačních testů...

Zadní část vlastního těla je oblast, kterou každý pes bere jako zranitelnou a potenciálně ohrozitelnou. Některý je víc "cimprlich", některý méně, občas tuto záležitost podstatně zhorší špatná manipulace třeba při vyčesávání nebo zákroku v oblasti análních žlázek. Můžete zkusit ho postupně navykat "pozitivní manipulací", tzn. začít s přímými fyzickými kontakty rukou v inkriminované oblasti (nejprve jakoby náhodou zavadit, později přidat na intenzitě) tak, aby začal sám zjišťovat, že se absolutně nic neděje a prostě to přežije. Klidně ho sama čas od času "očichejte" - chce to jen nastartovat zpětný proces ze špatné zkušenosti nebo zvykového strachu. Bude to chvíli trvat, netlačte na pilu, ale uvidíte, že se to časem začne lepšit - ale jak jsem psal, příčina může být i hierarchická...

 

(26.10.2014)
Tazatel: Edita Škeříková, Ústí nad Orlicí
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat ohledně mé fenky. Je hodně bojácná, myslím se, že to má od doby, kdy na nás v jejím roce vlítl německý ovčák - zuřivě dorážel na plot a nakonec ho přeskočil a dorážel na mě i na moji fenku. Tenkrát nás zachránil můj manžel. Já od té doby mám fobii z velkých psů a myslím, že ona od té doby  je bojácná - jako štěně byla mazel. Nás z rodiny (i širší rodiny, které zná od malička) miluje. Ale cizích lidí se hrozně bojí - na děti vrčí a štěká, od dospělých uskakuje a štěká. Hlanvě když si ji chtějí pohladit, nebo se k ní přiblíží. Nemůžu ji proto pustit z vodítka - mám strach, aby neublížila nějakému dítěti. Když jsme na chatě, kde jsem ji dříve nechávala běhat na volno, tak zhruba od tohoto jara když se někdo přiblíží, letí po něm, zuřivě štěká, udělá před ním kličku a vrátí se zpátky. Když takhle ale vylítne po dítěti, je to samozřejmě hrozně nepříjemné. Chápu, že hlídá své teritorium, ale nemůžu vždy trnout, kdy někoho opravdu kousne. Začali jsme od září chodit na cvičák, aby si zvykala na ostatní psy a lidi, ale tam se také každého bojí - i cvičitelů. Ikdyž po pár lekcích se to trošku zlepšuje. Vás bych se proto chtěla zeptat, zda byste mi neporadil, jak můžu bojovat s jejím strachem?

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem tu mnohokrát psal o rozdílu mezi pojmy "zkušenost" (může být i negativní, ale konkrétní zážitek skončí pouze v ranku prožité zkušenosti) a "trauma" (kdy se ze zážitku stane psychické zatížení na celý život). To se týká nejen samotného pejska, ale i jeho majitele, který pak razantně znejistí, zneklidní a znervózní v každé situaci, která nějakým způsobem připomíná tu již negativně prožitou. Velmi často se pak nemusí dít vůbec nic, ale majitel pejska je již preventivně v křeči - a to vše se okamžitě přenáší na jeho psa, který pak zcela přirozeně danou situaci vyhodnotí jako ohrožení a stres a podle toho se i chová...

Toto jsou problémy, které jednak není rozumné nechat jen tak a je zapotřebí je v zájmu všech zúčastněných co nejrychleji dát do pořádku (jinak se budou rychle zhoršovat a upevňovat), jednak nepatří mezi ty, které lze dát do pořádku "na dálku". Cvičák Vám v tom nepomůže, nemají potřebné znalosti a navíc zde rozhodně nejde o problém "zvykání na psy a lidi" (i toto potvrzuje moje tvrzení o nekompetenci cvičáku). Jedná se o problém hierarchický a o problém z oblasti psychologie člověka - s obojím Vám jako už mnoha jiným v podobné situaci velmi rád pomůžu, pokud ovšem sama budete chtít. Pokud ano, zkontaktujte mě prosím telefonicky, domluvíme bližší podrobnosti.

 

(26.10.2014)
Tazatel: Eliška Lacinová, Dolní Řasnice
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme 6 měsíční fenu, kříženec vižly a labradora, vzhledově i povahově je spíše vižla. Snažíme se jí dát vše i výchovu podle vašich doporučení z knihy. Je velmi poslušná, lehce cvičitelná, ale neskutečně temperamentní. Je stále s námi nechce být sama spí v ložnici a je hrozně mazlivá, pozornosti si myslím, že má v dostatečné míře. Nemůžeme jí nechat nikde samotnou, čekala jsem zničené věci, ale né v takové míře. Když něco provedla vytahala jsem jí za krk, ale vůbec na to nereaguje a ničí věci dále. Např. Ztrhává prádlo ze šnůry, vše co je volně rozkouše, překousla pásy v autě, prokousala se skrz dveře atd. Jsme opravdu zničený z jejího ničení a je jedno jestli se vrátíme právě z pole nebo je jen na zahradě. Dá se nějak omezit její ničení a devastování?

Odpověď: Dobrý den:) Na půl roce věku u podobného typu pejska takový problém vždy jednoznačně vypovídá o nezvládnutém temperamentu a výchově pejska ze strany jeho majitele, které mají za následek mimo jiné i zcela pochopitelně narůstající psí stres. Vytahání za krk je v tomto věku a bez patřičných osobnostních atributů samozřejmě k ničemu, není to mechanická záležitost.

Odstranit tento "problém" (devastace samotná je pouze následek toho skutečného problému, který tkví právě ve výše zmiňované neexistenci základního psího prostředí - smečka, hierarchie, vůdčí jedinec) opět nejde na dálku, je zapotřebí, abyste u mne nějaký čas se fenkou strávila. Pomůžu Vám rád, jedná se z Vaší strany o  "investici" do zbytku společného života a pokud to nebudete řešit nebo si necháte pomoci špatně, pak zničíte vše. Pokud se rozhodnete nechat si poradit a pomoci kvalitně, pak stačí zkontaktovat mne telefonicky a domluvit potřebné podrobnosti.

 

(26.10.2014)
Tazatel: Vladimíra Lachmanová, Kralupy nad Vltavou
Plemeno psa:
anglický kokršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu mám 4 měsíční štěně.Je velmi aktivní má rád společnost. Venku je hravý má rád psi,děti. Chodí bez problémů na vodítku.Začíná a docela semu daří poslouchat ke mě,fuj,sedni,čekej, ale když něco ukořistí co nemá tak vrčí,štěká je prostě zlí,docela to vypadá, že by i kousl, když ale nosí hračku tak ji pustí.Bojím se,aby nezačal být agresivní. Měla jsem 14 let kokříka, ale takový nebyl.

Odpověď: Dobrý den:) Každý pes i v rámci jednoho plemene nebo vrhu je povahově zcela jiný, záleží i na konkrétní chovné linii, navíc lidská paměť je selektivní a mnoho věcí ze štěněcího období Vašeho předchozího pejska si už jednoduše nemusíte pamatovat. Každopádně u čtyřměsíčního štěněte musí být naprostou prioritou správná výchova a hierarchické vedení, nikoli výcvik - právě ignorování této skutečnosti pak vede k tomu, že lidé mají zásadní problém s pochopením základních vzorců chování štěňat a psů osobně. Nedokáží rozlišit mezi "hravým vrčením" a provokováním ke hře a skutečným dominantním vrčením (a pak inklinují k tomu, že malé štěně zcela mylně označí jako zlé nebo agresivní), na druhou stranu nezvládnou psí mrně v situaci, kdy to opravdu na svého člověka zkouší - bojí se, aby je jejich štěně "nepokousalo" a malý pejsek pak úspěšně sbírá hierarchické body...

Opět nejrozumnější ve Vašem případě by bylo za mnou s pejskem přijet, nechat si předvést a vysvětlit realitu jeho chování a naučit se s ním komunikovat tak, aby ze štěněte vyrostl pohodový a dobře zvládnutý pes. Rozhodnutí je na Vás - stačí zavolat a domluvit se.

 

  (26.10.2014)
Tazatel: Jana Kusiková, Michalovce (Slovensko)
Plemeno psa:
německý ovčák/kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 4 roky/14 měsíců
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý deň, po čase sa znovu na Vás obraciam s prosbou o radu. Ak si pamätáte, máme dvoch psíkov - NO 4 roky a KO 14 mesiacov. Zaujíma ma, či je v poriadku, že KO ešte v tomto veku ,,nedvíha nohu". Druhá vec sa týka stráženia domu. Na dvore sú pustení voľne obaja, ale NO nepustí a nedovolí strážit kaukazákovi, ktorý to rešpektuje a iba tak bez štekania pobehuje popri NO. Akonáhle je NO zatvorený, kaukazák sa ujíma stráženia a dáva to patrične okoloidúcim najavo. Doslova trhá pletivo, ktoré máme ako ochranu na bráne. Ako podľa Vás riešiť túto situáciu? Vyzerá to tak, že NO akoby mu nedôveroval, že situáciu zvládne a preto ho nenechá konať a KO sa o to v jeho prítomnosti ani nesnaží. Necháva to na NO. Je to prekvapujúce, že KO celú noc pokojne chrápe a NO leží pred bránou a stráži. Jednoducho sa spolieha, že NO všetko zvládne aj bez neho. Ale čo napríklad v prípade, že sa bude chciet niekto dostať k nám a KO zuteká, lebo nie je naučený bránit, ochraňovať svoje územie. Čo by ste nám poradil k tejto našej situácii? Ináč KO je myslím až priveľmi milý, prívetivý na kaukazáka. Asi preto, že ho máme veľmi radi a veľmi sa mu venujeme. Bola u nás návšteva a kamaráta absolútne ignoroval. Je to v poriadku alebo je naozaj taký dobrák, že ho nechal na pokoji a nevenoval mu žiadnu pozornost na rozdiel od NO, ktorý ho išiel roztrhať?

Odpověď: Dobrý den - nemohu si při tom množství lidí pamatovat z hlavy, ale dohledal jsem si:) K prvé otázce - věk začátku klasického značkování (zvednutí nohy a tedy pachové označení ve vyšší poloze) je opět ryze individuální záležitost každého pejska, někteří začnou dříve, jiní později, souvisí to s mnoha faktory (dominance, hormonální hladiny atd.). Můj pasteveček například začal značkovat už na 3,5 měsících, většina štěňat začne mezi půlrokem a rokem věku, někteří si začátek klidně protáhnou až do rokaapůl. Důležitým spouštěčem bývají procházky v pejsky frekventovaném prostředí - štěňata a mladé psy to přirozeným způsobem nastartuje.

Druhá otázka - jak jsem Vám už psal v minulé odpovědi, je dobré znát a respektovat psí a pastevecká specifika a vzorce chování. Přirozený styl "hlídání" německého ovčáka a kavkazana je diametrálně odlišný. Německý ovčák je klasický štěkač a snaží se narušitele zastrašovat a držet mimo dosah, kavkazan (pokud ho učí jiný kavkazan) je živá past - narušitele pustí dovnitř, ale už ho nepustí ven. V případě, kdy kavkazana bude učit pes typu německého ovčáka, bude ale přejímat jeho vzorce chování (což se děje i u Vás a není to dobře).

Nejlepší zabezpečovací zařízení pozemku jsou dva pastevci - jeden hlídá, druhý (případně oba) je ve standby režimu a šetří síly (odpočívá, ale smysly stále pracují). Kavkazáka (obecně jakékoli pastevecké plemeno - pastevecké, ne ovčácké!) není zapotřebí učit hlídat, on to umí již od narození a vždy je rozumné nedeformovat mu tyto vrozené vzorce chování, protože jinak z chytrého přemýšlejícího hlídače dostanete jen běsnícího obra za plotem.

K Vaší situaci bych Vám poradil právě to, co jsem napsal - plně pochopit a respektovat specifika kavkazského pasteveckého psa a podle nich s ním pracovat a komunikovat. Kavkazák je na škále pastevců jednoznačně na stupni "velmi ostrý" a nebojte se, že by nevěděl, co má v případě potřeby dělat. Ovšem pouze za přepokladu, že mu zůstanou jeho zdravé vrozené instinkty - včetně toho, který mu umožňuje rozpoznat skutečné nebezpečí (a pak velmi razantně reagovat) a na druhé straně rozpoznat situace, které řešit zapotřebí není (včetně toho, že každého cizího člověka rovnou nepřibije na vrata).

Za sebe mohu říct, že v mých očích bude vždy výše pes, který člověka dokáže "přečíst" a také to udělá a podle toho bude reagovat, než pes, který člověka nejprve zlikviduje a teprve potom se začne zajímat o to, kdo to vlastně byl...

 

  (26.10.2014)
Tazatel: Daniela Havlová, Plzeň
Plemeno psa:
německý ovčák x labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám dotaz ohledně útěků psa. Psa jsme si vzali v 7. měsících od 1.majitelů. Pes je hodný, milý, celkem i poslouchá, není útočný, hodný k dceři, hrají si spolu.... už několikrát se stalo, že prokousal plot a vždy utíkal za námi, evidentně nechce být sám, vždy jsme to nějakým způsobem uhlídali, ale díry v plotě se zvětšovaly:-(. Po vystavění kotce a nového dřevěného plotu byl chvíli klid. Po návratu z práce jsme šli pokaždé na procházku a pes trávil veškerý zbylý čas s námi. Nyní když je horší počasí a už trávíme dny doma, se evidentně pes nudí a naučil se přelézt skoro 2m vysoký plot, vyskočí na boudu zahákne se předníma packama a zadníma se vyškrábe a pak ho přeskočí. Během 14 dní už utekl 4x, naposledy byl dokonce na řetězu a i ten přetrhl (odjeli jsme v 14h a za 2h volal soused, že pes utekl). Bydlíme na okraji města v zahradách a naštěstí jsme ho prozatím vždy našli (vždy běhá jen v místech kde to zná, kam chodíme na procházky, nikdy neutekl nikam daleko, že by se toulal) a naštěstí bez zranění, ale už opravdu nevím jak jinak toto psa odnaučit...přemýšlím o koupi ostnatého obojku(samozřejmě pouze na nezbytně nutnou dobu), nebo el. ohradníku....ale nevím, zda je to správné řešení. Proto prosím o radu. Do práce chodit musíme a odjet z domu za účelem nákupu či návštěvy také...  Pes má výběh dostatečně veliký cca 80m zahrady (kotec 20m) bohužel je nezastřešený. Je pouze ohražen plotem. Moc prosím o radu a zkušenosti z praxe.

Odpověď: Dobrý den. Napadlo Vás někdy, že pes jako sociální tvor velmi špatně snáší samotu a izolaci? Napadlo Vás někdy místo kotce, řetězu... uvažování o ostnatém obojku(!) a elektrickém ohradníku - napadlo Vás někdy, jak by se Váš pes choval, kdyby měl možnost být s Vámi a Vaší rodinou (tedy svojí smečkou) ve Vašem domě - tedy tam, kde žijete a kde by zcela přirozeně měl žít i on?

Pak by totiž neutíkal. Stejně jako neutíkali a neutíkají moji psi, stejně jako neutíkají všichni ti, které jejich majitelé od sebe neodstrkují a nevyhánějí do zahrad, kotců a psích bud. Pes nepotřebuje 80 metrů čtverečních zahrady nebo kotec 5x4 metry, pes potřebuje svoje přirozené prostředí a sociální komunikaci. Tyto jeho základní potřeby nemohou uspokojit jenom procházky - on se nenudí, jeho jednání je pouze přirozeným a logickým důsledkem neuspokojení výše uvedených základních potřeb a souvisejícího stresu.

Zkuste si prosím projít PSÍ STRÁNKY FALCO a pochopit, že pes není na světě od toho, aby ho lidé týrali ostnatým obojkem, elektřinou, uvazováním na řetěz a podobnými nesmysly. To jsou základní věci, které by měl každý, kdo si psa pořídí, pochopit a respektovat - včetně pochopení a respektování dalších základních psích potřeb psychických i fyzických. V opačném případě skutečně nede o nic jiného než o týrání - pes není hospodářské zvíře, má stejně bohatý sociální svět jako člověk a ani Vám by se jistě nelíbila izolace a fyzické restrikce.

Pokud moji odpověď přijmete, změníte svůj přístup a svého pejska necháte žít s Vámi, ne vedle Vás, pokud kotec, boudu a řetěz vyměníte za svůj dům a komunikaci, pak Váš problém zmizí. Všichni máme nějakou práci, musíme zařizovat záležitosti, kde nemůžeme brát svoje psy s sebou - ale pokud k nim máme opravdový vztah, pak je vychováváme, komunikujeme s nimi, vytváříme jim jejich přirozené prostředí, nepoužíváme řetězy, elektriku ani ostnaté obojky a světe div se - naši psi se nám neprobourávají skrz dveře a neutíkají...

Náprava je jednoduchá, pokud člověk chce a dokáže pochopit psí duši.

 

(12.10.2014)
Tazatel: Jana Vráblíková, Vsetín
Plemeno psa:
německý ohař krátkosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: narozena 1.5.2012 (2,5 roku?), 1 rok?, 1,5 roku?
Kastrace:
tento zákrok je již naplánovaný
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se s Vámi poradit ohledně mé roční fenky Německého ohaře. Máme problém s přílišnou aktivitou a nežádoucím chováním a zajímalo by mě, jakou cestou by šly tyto problémy odbourat. Krmíme značkou Brit Junior, pytle po 15 kg. Před nedávnem nám téměř přestala žrát, asi zrovna neměla čas, protože pořád někde pobíhá, skáče... Přísahám, nikdy jsem ji neviděla jít krokem. Logicky nám tedy ani nepřibírá ( kosti jí nelezou, ale je velice hubená). Nyní, jako by se jí chuť vrátila, protože jí občas, na přilepšenou do granulí přidáme syrové vejce. Nicméně, co nás trápí nejvíce, je nežádoucí chování. Víme, že je to velmi energické plemeno, je velmi těžké udržet si její pozornost! Jako kdyby nás zkoušela, dostane povel nebo zákaz a za chviličku stejně dělá své! Je pravda,že občas na ni, kvůli novému zaměstnání není čas (zahradu však máme obrovskou),ale přesto by nemusela v jednom kuse skákat a když zrovna přímo neječí, jen tak na ptáčky v křoví či na plotě, tak kňučí (i v noci!). Sousedi (důchodci), si velmi stěžují (téměř každý den) a my už si nevíme rady. Máme naplánovanou kastraci (má rodiče s PP, ale ona PP nemá a jelikož štěňata určitě neplánujeme, bude to tak lepší.),myslíte, že i to ji třeba sklidní ? Nebo změna krmiva ? Děkuji za jakékoli nápady, připomínky, rady, budeme moc vděční.

Odpověď: Dobrý den. Německý ohař je a má být aktivní plemeno, mladá fenečka o to víc. To, že si "dělá co chce" svědčí pouze o dvou skutečnostech - nezvládnutá výchova a neexistující sociální komunikace z Vaší strany, v opačném případě je totiž každý sebevíc temperamentní a živý pejsek v psychické pohodě. Ne tak Vaše fenka, což je přirozeným důsledkem výše uvedených příčin.

Kolik je ve skutečnosti Vaší fence? Do údajů jste mi napsala "Narozena: 1.5.2012" (dokonce ve dvou mailech), v první větě svého dotazu mluvíte o roční fence, pokud budu předpokládat, že jste se přepsala v roce, tak ani pak údaj nesouhlasí - fence je dnes zhruba 1,5 roku. Údaj o věku je velmi důležitý, ve Vašem dotazu s ním velmi těsně souvisí i otázka krmení, ale díky těmto nejasným informacím se k ní nemohu jednoznačně vyjádřit. Roční fenka německého ohaře ještě hubenější být může, nicméně o půl roku později už vyložená hubenost není v pořádku a nechuť k jídlu pak je jednoznačně způsobena špatnou řadou (zde už je namístě řada Adult, ne Junior!) a špatnou kvalitou Vámi používaného krmení. Přidáním syrového vejce fence chuť rozhodně nezlepšíte, jen riskujete salmonelu a případné další zažívací problémy.

Dostáváme se k jádru věci a nebudu si brát servítky, to by ničemu nepomohlo - napíšu to zcela jasně a otevřeně...

Máte mladou fenku, která se pouze chová tak, jaké jsou genetické předpoklady plemene německý ohař, přiměřeně svému věku a tak, jak ji Vy sama vychováváte a vedete. Vy její přirozený temperament a důsledky nezvládnuté výchovy a své sociální nekomunikace nazýváte "nežádoucím chováním fenky", já budu mluvit o přístupu z Vaší strany a o naprostém nepochopení tvora, který se nazývá pes. Protože než si pořídíme pejska, nejprve popřemýšlíme o tom, zda chceme povahu klidnou nebo temperamentní - a i opodle tohoto kritéria vybíráme. Uvědomíme si, že náš psí kamarád bude přesně takový, jakého ho vychováme. Ujasníme si, že je zapotřebí se mu dostatečně věnovat (výchova, přístup, komunikace) a že sebevětší zahrada k jeho spokojenosti skutečně nestačí. A pak si vybereme plemeno, které nám bude vyhovovat (nebo si nevybereme vůbec žádné) a nebudeme se divit, že výchova pejska nám zabere hodně času a energie a nebudeme se divit, že fenka loveckého plemene je živá, temperamentní a pokud se jí nedostává toho, co ke svému životu nezbytně potřebuje, začnou se projevovat první známky jejího stresu.

A než si pořídíme jakékoli štěně, ujasníme si, zda jsme schopni skutečného vztahu k živému tvoru. Protože pokud uvažujeme tak, že vlastní chyby budeme trestat kastrací (cituji: "myslíte, že i to ji třeba sklidní ?"), pak nám pes do rukou nepatří. Pokud uvažujeme tak, že "Máme naplánovanou kastraci (má rodiče s PP, ale ona PP nemá a jelikož štěňata určitě neplánujeme, bude to tak lepší.)", pak nejsme schopni přemýšlet dále než za hranice vlastní pohodlnosti a pes nám opět do rukou nepatří. Přečtěte si moje články na téma kastrace (např. "Než necháte svého psa vykastrovat...", "Nechali byste vykastrovat svoje dítě jen proto, že je neumíte vychovat?", "Tak proč není vykastrovanej?!" - je jich víc, ale začněte těmito) a zkuste popřemýšlet, co znamená Vaše věta "Máme naplánovanou kastraci" a co vypovídá o Vašem vztahu k fence, které jste Vy sama život nedala a která se nemůže bránit krutému rozhodnutí člověka, který by jí měl poskytnout plnohodnotný a šťastný život.

Váš problém s nezvládáním fenky a následnými problémy napraví jediná věc - prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO, zamyslete se a pokud dojdete k názoru, že je lépe změnit svůj celkový přístup než dorazit fenku kastrací, pak mě můžete zkontaktovat a já Vám pomůžu dát věci do pořádku. Zbytek vašeho společného života teď závisí jen na Vás - rozhodněte se správně.

 

(12.10.2014)
Tazatel: Lucie Chlupová, Praha
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 12 let
Kastrace:
ano (mezi 2.-3. rokem)
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o názor týkající se změny chování mojí fenky. Týká se její úzkosti, která se objevila v poslední době. Neumím najít její původ. Všichni kolem mě by volili rychlá řešení  jako elektrické obojky, sedace atd a já jsem zásadně proti. Chybí mi konzultace s někým, kdo dokáže pochopit, že psovi věřím a je pro mě důležitý. Jedná se o fenečku, kastrovanou mezi 2-3 rokem, po kastraci výrazně ztloustla, 1x měla falešnou březost před kastrací. Kříženec pinče a krysaříka, teď váha 4,30, po kastraci i 5,6 kg. 1x napadena asi v 6 letech vlčákem, pokousána - léčba asi jeden měsíc každodeního převazování a čištění, 2-3 týdně u vet. Vykousl jí kus boku - tkáň. asi 1-2 roky se psů bála, byla bázlivější (čuchla a odběhla) - pak se začala sama zase kamarádit a hrát si s nima.
Pořizovali jsme si jí od štěňátka. Když byla maličká, první rok  doma demolovala a kňučela. Časem a vytrvalostí jsme se naučili s odloučením pracovat. Liduška se po vyvenčení napapala a zalezla si do pelíšku. Buď spinkala nebo si hrála (po bytě byly roztahané hračky). Problémy z odloučení zcela vymizely. Vždy byla ale "vzrušená" když si všimla, že balím věci do kufru a nakládá se auto." Přirovnala bych to ale k radosti a nedočkavosti než ke stresu. Do jejích 9 let byla se mnou a mojí mámou. Bydlely jsme společně. V jejích 9 letech jsem se odstěhovala. Z přesunu a nového místa jsem měla strach, nicméně Liduš to statečně zvládla. První týden byla "jak na trní", pořád připravena někam vyrazit... stále čuchající a stále u mě... pak vše přirozeně polevilo... 3 roky jsme zvládaly náš přirozený režim. Mamka jezdí tak 1x týdně na návštěvy - nebo my k ní. Náš režim byl: Ráno venčení, odměna, povel čekej, odešla jsem po 7 ráno do práce a v 17 jsem se vracela. Velké venčení, odměna, hraní, večer další venčení. O víkendech a v mém volnu jsme byly vždy spolu, výlety, procházky, mazlení, lenošení.
Před rokem a pár měsíci jsme chtěly nechat u veterináře čistit zoubky, předoperačním vyšetřením jsme zjistili zdravotní problém - zvýšení jaterního enzymu ALT. Zdravotního problému bych si nevšimla, Liduška neměla žádné změny ve stravování ani chování. Nic jsem u ní nepozorovala. Změnily jme tedy krmení - jaterní dietu. Časem se vše srovnalo, Liduška je v pořádku a zoubky jsou již 2X vyčištěné. Během této doby Liduš zhubla necelé dvě kila. Granulky papá až když má opravdu hlad. Jinak ke všemu ostatnímu se staví velice "žravě". Chuť k jídlu má od malinka... jen tyto dietní granulky jsou vyjimka.. Za poslední necelý rok se přidala plíživě nedoslýchavost - mám dojem, že Liduš přestala docela slyšet. Nereaguje ani na otevření konzervy, šustění sáčkem s granulkama/pamlskama...Povely nevykonává a tak nějak přirozeně komunikujeme i neverbálně.. když chci aby přišla, podřepnu, nebo v podřepu roztáhnu ruce. zvednutá ruka s prstem bylo sednutí - časem se z toho stalo jen uklidnění se a čekání, atd. Kromě špatného sluchu a možná i částečné ignorace :-) se objevil třes nohou. Zadních i předních. Na vycházce, po vyspání, i když je fenka v klidu.. rozhodně nesouvisí s únavou. Dle veterináře, sluch souvisí se stářím, pacinky s neurologickou poruchou také související se stářím.
S Liduškou normálně fungujeme v souznění a bez problémů několik let... (poslední problémy měla opravdu jako štěně do roka života). Mezi tím třeba neposlechla občas venku, že přišla až po několikátém zavolání ale jinak opravdu bez problémů. Poslední rok je trošku více samotář, více spinká.... procházky si občas zkracuje, venku si začala určovat trasy.... neměla jsem potřebu jí nevyjít vstříc ..... Tento týden jsem měla stížnost od sousedů, kteří říkali, že Liduš od rána do večera vyje. Následující den jsem si zavolala na domácí telefon z mobilu a nechala hovor běžet. Fenka jen pokňourávala, začala cca 3 min po mém odchodu. Další den jsem v telefonu po 2-3 min slyšela velice intenzivní až bolestivé vytí. Včera jsem zkusila jít z domu... 20 minut bylo úplné ticho. Vrátila jsem se, Lidušku jsem našla doma spinkat, musela jsem jí vzbudit a až pak mě přivítala. Dneska jsem zkoušela odejít zase a opět začalo do třech minut vytí. Vrátila jsem se tedy domů. Liduš mě nevítala a stále vyla. Šla jsem tedy za ní z chodby do místnosti a našla jí "jakoby v tranzu". Se zakloněnou hlavičkou,v leže, v třasu a vyla. Vůbec si mě nevšimla. Když jsem promluvila a koukla na mě, lekla se, vyskočila a se staženým ocáskem utelka z bytu. šla jsem za ní, oklepala se a začala mě "standartně" vítat - chovala se tak jak jí znám běžně po příchodu domů. po chvíli, do 5 minut se pozvracela. Sousedka říká, že to Liduš dělá občas. A hlavně teď po mé dovolené, kdy jsem s ní byla pořád. že si zase zvykne. K tomu se přiklání i veterinářka. Druhý soused říká, že vyje pořád, od rána do večera - v kuse. Třetí sousedka mi dneska popsala, že to trvá cca rok, každý den. když 3 hodiny Liduška vyje/brečí po mém odchodu pak je přestávka a pak zase odpoledne začne. Bohužel jsem se to vše dozvěděla až tento týden. Poslední tvrzení sousedky (že to trvá cca rok, když 3 hodiny Liduška vyje/brečí po mém odchodu pak je přestávka a pak zase odpoledne začne) mi přišlo nejvíce upřímné. Sousedi další vytí/rušení odmítají, chtějí řešení situace, já jim rozumím - jsem ve velkém tlaku. nakoupila jsem nové hračky.. Liduška dostala na doporučení veterináře feromonový obojek. Nevím jak jí pomoci. její stav mě překvapil a obrečela jsem ho. Hubnutí tedy asi nebylo způsobeno dietou, ale jejím stresem. Vyčítám si, že jsem nic nepoznala.... nebylo ale podle čeho. Myslela jsem, že Liduš je doma v klidu jako vždycky.
Nevím co s tím. Jaký je Váš názor? Proč se u Liduš objevila úzkost, když se mnou není? co byl zlom? Zažil jste už někdy takový záchvat - pejsek je "mimo" ani vás nevnímá když u něj stojíte... pak se lekne.. Myslíte, že to mohla způsobit změna stravování? Narkóza u veterináře, po narkóze na mě čekala v cizím prostředí asi 15 min. protože byli hotoví dříve.... Nebudu jí trápit štěkacím obojkem, jak doporučují sousedé. myslím, že to pro mojí Liduš není. Chci zjistit, kde jsem udělala chybu, čím jsem Lidu vystresovala a pokud možno jí napravit, abychom spolu mohly zase být obě spokojené. Její vytí ve mě vzbuzuje úzkost a výčitky, je mi jí moc líto, dnešní záchvat mě dostal úplně. Sama jsem tento týden z řešení situace docela ve stresu a mám strach abych  ho nezačala přenášet i na ní..a tím její stav uměle zhoršovala.

Odpověď: Dobrý den. Těch faktorů je samozřejmě víc. Prvním z nich je provedená kastrace - nikdy nepochopím, jak majitel pejska nebo fenky emotivně líčí, jak moc ho miluje, a přitom jej bez mrknutí oka nechal doživotně zmrzačit. Nebudu se opakovat, co vše kastrace udělá s organismem a psí psychikou, moje články na toto téma není problém si na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO dohledat, stejně i moje odpovědi a vysvětlení k této problematice v Poradně. I ve Vašem případě jste u své fenky již před lety úspěšně nastartovala devastaci jejího fyzického (organismus každého živého tvora je vyladěn pro optimální funkci a tak brutální zásah, kterým kastrace je, poté mimo jiné průběžně spouští orgánové poruchy) i psychického (odkazuji na výše zmíněné materiály) stavu.

Dále - Vaše fenečka vykazuje jednoznačné symptomy těžkého stresu. Ten je jednak způsoben jejími zdravotními problémy (rozladění organismu, špatný sluch), jednak psychikou. Fenka je již v pokročilejším věku, uvědomuje si svoje handikepy a potřebuje psychickou podporu - ta v přírodě funguje v rámci konkrétního společenství zcela přirozeně, velká část majitelů psů ji bohužel úspěšně ignoruje a místo toho, aby dali do pořádku příčinu psího problému, neřeší nic nebo se zabývají pouze následky.

Feromononové nebo "protištěkací" obojky jsou samozřejmě nesmysl, stejně tak i hračky. Jedinou správnou cestou je posílit psychiku Vaší fenky, což bohužel vzhledem k jejímu věku a faktu, že její smečka neexistuje, bude běh na delší trať. Protože opravdu nemá smysl psát sáhodlouhé povídání o věcech, které jsou na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO nesčetněkrát vysvětleny a protože jednoznačně v podobných případech preferuji osobní kontakt, navrhuji, abyste mi zavolala a domluvila se, kdy za mnou s Liduškou přijedete. Pomůžu Vám, ale jedině tak, aby moje pomoc měla smysl. Rozhodnutí je jen na Vás.

Ještě k Vašemu dotazu ohledně "zlomu" - víte, pes snese hodně, ale nesnese všechno. A ve své nadřazenosti (a teď mluvím naprosto obecně, není to jen o Vás) jejich majitelé zcela ignorují přirozené psí potřeby, přirozený stav jejich organismu a již v mladém věku pejska způsobí nevratné a devastující celoživotní psí tragédie - kastrace, ignorace sociálního kontaktu, ignorace přirozeného psího prostředí atd. atd. A jednoho dne, dříve nebo později, se tato nerespektování psího života začnou zákonitě vracet - v případě Vaší fenky se její dlouhodobý stres dostal v souvislosti s jejím věkem do kritického bodu, jehož příznaky (fyzické i psychické) teď vidíte na vlastní oči. Jinými slovy řečeno - co do pejska vložíme během jeho života, to se nám bude čím dál více vracet k jeho konci...

 

(5.10.2014)
Tazatel: Eliška Šimonová, Praha
Plemeno psa:
kokršpaněl
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 roku
Kastrace:
ano (v 1 roce)
Dotaz: Dobrý den, mám kokršpanělku Rozárku, je to největší mazel na světě a doma je zlatá, poslouchá. Hned jak vyjdeme ze dveří kousne každého koho potká, vyjede i na mě nebo na manžela. Děsně tahá a když uteče (třeba u mámy ze zahrady), tak naposlechne ani náhodou.. Je velmi agresivní a nezvladatelná. Už se doma bavíme o tom, že ji dáme pryč, ale kam? Opravdu nevím co dělat, máme roční dceru, té by neublížila, ale chceme se stěhovat z Prahy do domku a dost nás děsí, že na zahradě ještě víc "zvlčí". Děkuji za pomoc.

Odpověď: Dobrý den, každý pejsek se stává takovým, jak se k němu chováme, jak s ním (ne)komunikujeme, jaké je prostředí, ve kterém vyrůstá, jaké zkušenosti, které ho ovlivní. Pokud necháte vykastrovat jednoroční štěně, pak se nemůžete divit tomu, že chování Vaší fenky přesně odpovídá nevyhnutelným důsledkům tohoto celoživotního krutého zmrzačení...

Kastrace v tomto věku mimo jiné znamená, že fenka nikdy psychicky nedospěje, jeji psychický vývoj se zastaví, nikdy nezíská nadhled a schopnosti rozhodování dospělého jedince. Zůstane věčným štěnětem, nejistým, nevyrovnaným a neadekvátně reagujícím na zátěžové situace.

Navždy zůstane poznamenaným neplnohodnotným jedincem mezi vlastním druhem, s podstatně zvýšenou agresivitou, protože v kombinaci s již zmíněnou osobnostní nejistotou a nevyrovnaností se bude ze všech sil snažit o to, aby tento její hendikep nikdo nezjistil - bude startovat, bude kousat, bude svůj život trávit v permanentním stresu. Nemluvě o tom, že místo toho, abyste se svou fenkou pracovali, učili ji a vychovávali, pouze konstatujete, cituji: "Děsně tahá a když uteče (třeba u mámy ze zahrady), tak naposlechne ani náhodou.. Je velmi agresivní a nezvladatelná." Napadlo Vás někdy, že toto vše je Vaše vizitka, ne Vaší fenky? Jaký je rozdíl mezi významem slov "nezvladatelná" a "nezvládnutá"?

Na téma kastrace jsem napsal už dost článků (včetně mých odpovědí na podobné dotazy zde v Poradně), vřele doporučuji si je na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO najít, přečíst a uvědomit si, že se Vám pouze velmi spravedlivě vrací to, co jste sami způsobili svým necitlivým přístupem k životu tvora, který je na Vás bohužel zcela závislý a nemůže sám o sobě rozhodnout. Případy lidí, pro které kastrace jejich psů a fenek neznamená vůbec nic a ve chvíli, kdy se jim jejich rozhodnutí vrátí prostřednictvím předem očekávatelných následků, vše dovrší verdiktem "dáme ho/ji pryč", jsou děsivé a z mého pohledu skutečně nenormální.

Zkuste se nad tím, co jsem Vám napsal, poctivě a bez negativních emocí zamyslet. Pokud změníte názor, můžete s fenečkou za mnou přijet, pomůžu Vám.

 

(5.10.2014)
Tazatel: Jiří Pokorný, Rakovník
Plemeno psa:
tygrovaný jezevčík/červený dlouhosrstý jezevčík
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 3 roky/2 roky
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, obracím se na Vás s žádostí o radu. Po úmrtí naší feny, jezevčíka červeného dlouhosrstého, absolutně výborné bezproblémové psí mademoiselle, která se dožila čtrnácti let, jsme byli rozhodnuti, že už si žádného psa nepořídíme. Ovšem pohled na prázdnou zahradu taky není nic moc, po měsíci tedy padlo rozhodnutí, že přeci jen znovu do stejné řeky vstoupíme. (Moje žena od maličkého věku zažila v rodině výcvik a chování několika jezevčíků – fen). Aby to nebylo až tak úplně stejné, pořídili jsme fenku jezevčíka tygrovaného. (A už druhý den bylo patrné, že to byl krok vedle).
Stav po třech letech výcviku: fenka umí - sedni, lehni, k noze (s přimhouřením oka). Od samého začátku devastuje – psí pelíšky – bylo jich několik a vydržely maximálně dva dny. Záhony – co jeden den zasadíte, druhý den máte spolehlivě donesené na schodech do domu, nejnovější zálibou je rytí po zahradě (odhadem 80 - 100 děr za minulý týden)– na celou délku čumáku. Podotýkám, že nemáme žádnou načančanou zahradu typu anglický trávníček, prostě normální běžnou českou zahradu, ale při pohledu z balkónu na zasypané vykrtkované díry to opravdu není veselý pohled. (A tisíckrát jsem si už vzpomněl na F. R. Čecha, jak mu kamarád řekl – vyber si – buď budeš mít psa, nebo zahradu). U nás to dříve bez problému fungovalo obojí…
Po většinu dne je zalezlá v boudě, vychází pouze na cvaknutí okna nebo dveří – znamení, že bude jídlo. Od malička se nedá pochovat, nehraje si, pána nerespektuje a nevítá, ale spolehlivě se jako duch vynoří za Vámi a obtiskne Vám razítko (čumák) do kalhot. Pokud je navolno v zahradě - zásadně nehlídá, s kýmkoli u vrátek se okamžitě vítá a vrtí ocasem (to nám mělo dojít, když jsme si pro ni byli, její rodiče jsme měli okamžitě předními packami u kolen). Pokud je na řetízku (týká se to hlavně rytí v zahradě, kdy ryje a nevadí jí ani to, že stojíme pár kroků od ní), naopak štěká na každého, kdo projde kolem – po celou dobu, dokud ho vidí a trochu slyší. Na upozornění „stačí“ reaguje na čtvrtý, pátý pokus. Měla-li by být potrestána, zmizí v boudě a nikdo jí nedostane ven po dobrém ani po zlém a strčí-li do boudy ruku, kousne ho.
Rok po pořízení první feny jsme se rozhodli napravit si pocuchané nervy normálním psem, tak, jak jsme byli po celá léta zvyklí. Přivezli jsme si tedy ještě jednu fenku – červenou dlouhosrstou. Od malička učenlivá, chytrá.
Stav po dvou letech výcviku: fenka umí – všechny běžné povely, + speciality – paňáčka, poprosit, utrhnout a přinést jablíčko, míček, kostičku. Přes den si hraje, a jsme-li v domě, věrně celý den sedí u prosklených dveří. Reaguje na vše kolem sebe, má zájem a hlídá. Pokud někdo cizí přijde k vrátkům, okamžitě spustí, naježená, nechá se normálně odvolat. Pokud přijdeme my, leží u rohu domu a čeká. Co se týká zahrady – až na to, že letos spořádala polovinu vysázených mrkví a několik brambor, ničeho jiného se nevšimne.   
Technické detaily: zahradu máme cca 40x50 m, boudu mají společnou, po celý den jsou navolno na zahradě (s výjimkou rytí (v posledních dnech), to je „velká“ na řetízku). Žrádlo – společná miska – „malá“ vždycky zvítězí – po celou dobu při žraní na „velkou“ vrčí. Naopak – mají-li povel „místo, zůstaň“, a dostanou „volno“, první, co se stane, je to, že se „velká“ rozběhne na „malou“ a okamžitě ji kousne do krku. V domě s námi žijí dospělé dcery – obě feny je berou jako sobě rovné, a tchyně, kterou nerespektují vůbec.
Ještě jeden nešvar: nedaří se nám odbourat noční záležitost – kokrhání té „malé“, zpravidla mezi druhou a třetí hodinou ranní, s tím, že si ještě vyleze na střechu boudy, aby byla lépe slyšet. Já vím, je pes. Ale je to problém, protože v sousedství našeho domu je sídliště, nechceme nikoho obtěžovat. Dočasně jsem to vyřešil zavírací boudou, která alespoň maličko tlumí. „Malá“ zavřená kvůli řevu, „velká“ kvůli planýrování. To se ale zase koušou ty dvě v noci mezi sebou, „velká“ „malou“ sexuálně obtěžuje (neustále). Pomohly by oddělená bouda nebo bouda pro každou zvlášť? Místo psů máme tedy doma slepice, které na noc zavřeme, ráno otevřeme. „Malá“ by byla bezproblémová, ale je přece jen ovlivněná, a tak jak celá situace v současnosti je, nás zbavuje radosti z toho, že máme na dvorku své psí přátele.
Pane Dostále, budeme rádi za jakoukoli Vaší radu jak tyto rozdílné povahy alespoň trochu sjednotit a vyřešit ta noční extempore. Psy jsme v dobré víře pořídili, aby s námi byli rádi a my z nich měli radost. Mám ale pocit, že to, jak to funguje, není dobře.

Odpověď: Dobrý den. Máte zcela pravdu v tom, že to, jak to funguje, není dobře. Budeme se ovšem od samého začátku rozcházet v tom, kde je příčina problémů - napíšu to tedy zcela jasně a srozumitelně hned na začátku: je pouze ve Vás a Vašem přístupu.

Pokud jste podle vlastních slov už druhý den viděl, že pořízení fenky tygrovaného jezevčíka byl krok vedle, pak opravdu nevím, co jste vlastně očekával - pes to zřejmě nebyl. Protože každého pejska je zapotřebí nejprve vychovávat, učit (ne cvičit!), navázat s ním vztah a teprve za poměrně dlouhou dobu si můžeme říci, zda se nám to povedlo nebo nepovedlo.

Následky již tři roky trvajícího "výcvikového" přístupu Vás a Vaší paní nemohou být jiné, než jsou - fenka se od vás obou distancuje, protože nedostala sebemenší šanci navázat s Vámi normální vztah pes-člověk. Vztah na bázi spolupráce, nikoli výcvikového drilu. Jejím útočištěm se stala bouda a pohyb omezený "řetízkem", nikoliv vaše blízkost. "Pána nerespektuje a nevítá" - nedivím se, žadný pes na jejím místě, který by si sám sebe aspoň trochu vážil, by Vás nevítal ani nerespektoval. Vás kousne, cizí lidi vítá - opět se není čemu divit, vždyť s Vámi ani nežije... už tohle by Vám mělo otevřít oči.

Mladší fenka - s tou jste v podstatě spokojen, protože je dle Vašeho názoru "vycvičená" - pokud si ale přečtu, v čem její "vycvičenost" spočívá, nevidím normálního psa, ale poslušného vydrilovaného robůtka s cirkusovými kousky, který, cituji "věrně celý den sedí u prosklených dveří", "umí – všechny běžné povely, + speciality – paňáčka, poprosit, utrhnout a přinést jablíčko, míček, kostičku"...

Víte, v tomto ohledu se Váš a můj pohled bude zásadně lišit. První fenka (velká) je psem, který se nenechal zlomit a chová se tak, jak se okolí chová vůči ní. Zůstala sama sebou a je mi velice líto, že ji vidíte zcela zkresleným "výcvikově-mysliveckým" pohledem. Je mi nesmírně líto jí samotné, protože to, co Vy vidíte jako devastaci zahrady a pelíšků, je ve skutečnosti jen jeden z mnoha jejích stresových ventilů.

Je mi líto i druhé (malé) fenky, protože její svět se smrskl z přirozeného psího na svět cirkusových kousků a absolutní poslušnosti. Je mi líto toho, že nechápete tak základní věc, jakou je hierarchie a přirozené dominantní hierarchické signály, za kterými zcela mylně vidíte sexuální obtěžování. Je mi líto toho, že fenky tráví svůj život v boudě a Vy navíc řešíte, jak je oddělit i zde...

Nečekám, že změníte svůj názor (tyto věci potřebují u některých lidí čas a především ochotu přijmout a vidět i přirozený psí svět, nejen ten svůj - a u některých jsou předem ztracené), ale přesto - zkuste si nezaujatě prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO včetně této Poradny. Pak máte velkou šanci zjistit, že jediná chyba je v základním přístupu Vás samého. Udělejte to dřív, než odsoudíte svoji fenku (nebo i mne) a uvědomte si, že ona sama Vám dává tu nejjasnější zpětnou vazbu o tom, co a kde je špatně. A protože je jezevčík a na rozdíl od své psí kolegyně má v sobě ještě zdravou jezevčí dominanci a zatvrzelost, bude Vám to dávat najevo tak dlouho, dokud nezměníte svůj přístup nebo dokud jí nenajdete lepší domov.

Budu velmi rád, pokud vám všem dáte šanci. Můžete mít i psa, i zahradu...

 

(28.9.2014)
Tazatel: Jarmila Bosanská, Dolný Kubín (Slovensko)
Plemeno psa:
appenzellský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Mám pejska ve stáří 3 a půl měsíce, přivezli jsme si ho asi před měsícem a půl /tehdy mu bylo něco přes 2 měsíce/ Chtěla jsem vysloveně plemeno, které je strážné a taky rádo štěká, jelikož mám velkou zahradu a dům, oplocení přímo u cesty. Aplík se mi zdal podle teorií a doporuščení ideální. Jenom že zatím štěká statečně jenom na noční ježky a našeho kocoura. Když se něco šoustne u plotu, zpozorní, hned tam běží, ale ani nemukne, jenom čichá a pak začne skučet, jako by se chctěl s těmi lidmi za plotem hrát! Já jsem z toho už docela nervozní,, protože pořá musím být ve střehu jako přetím, když tady nebyl pejsek žádný..:-) Chápu, že je ještě malý a jenom doufám, že se to časem upraví a začne opravdu ´´plnit svou funkci´´ a hlídat, jak má. Jenom bych se chtěla v tomu u Vás ujistit, že se to změní. A taky poradit - jestli ho mám snad k tomu štěkání nějak speciálně vybízet /i se snažím, ale štěkám zatím víc než on, u plotu ani nhlesne, ať dělám co dělám/. Na doplnění snad ještě uvedu, že bydlí se mnou uvnitř, spí u mně v ložnici, nechci ho nechávat venku na noc, já jsem nechtěla jenom strážného psa na fukci, ale taky společníka a kamaráda, proto je se mnou pořád v kontaktu. Není to jeho ´´nehlídání snad způsobeno tím, že zatím ke mně do dvorku vstoupili všechno jenom ´´hodní lidé´´? Zřídka ke mně někdo přijde, ale občas máma a bratr, jeden kamarád tak jednou za týden, toř vše, ale všichni, koho takdy zatím uvítal, byli k němu milí. Možná si myslí, že takový jsou všichni, kdo chodí za plotem a lidé vůbec?.....
Už mně i napadlo, jestli nemám někoho ´´najmout´´, aby občas vstoupil brankou s tím cvičným rukávem, oháněl se holí, nebo tak, aby pejsek viděl, že může přijít i nepřítel.....ale to mi i připadá trochu přitažečné za vlasy a Vy se asi zase chatáte za hlavu...Tak mi, prosím, poradte, anebo dejte znát, že z mé malé obludy bude hjednou hlídací a štěkací hafan, prosím :-) Na cvičák s ním chodit nechci, Soused má o pár metrů cvičák na NO, ale od něj bych nikdy nechtěla ani štěně, když vidím, jak je tam moří, jsou přivázaná  ve vedrech bez vody, práská nad nima bičem a vůbec....ten je bere jenom jako kusy. A taky drezúra vůbec se mi příčí, já ani nechci psa, co musí slyšet na ´´sedni´´, lehni´´, mně stačí, když mě bude mít přirozeně rád a přirozeně chránit naše teritorium, víc od pejska nechci, to je víc než dost.

Odpověď: Máte čtrnáctitýdenní(!) štěně. Pejsek je na světě třiapůl měsíce, sotva se stačil trochu rozhlédnout - a Vy od něj už teď čekáte chování dospělého psa, čekáte, že bude štěkat, že bude hlídat... jste nervózní z toho, že se chce s lidmi kamarádit... neurazte se, ale tohle není v pořádku.

Zkusím Vám to vysvětlit na jednoduchém příměru. Je to naprosto to stejné, jako když jste Vy sama byla malá (řekněme tak ve věku 2-3 roky) a Vaši rodiče by od Vás očekávali, že budete zodpovědně pomáhat s vedením domácnosti, budete znát věci, které Vás nikdo neučil a nikdo Vás s nimi neseznámil - budete umět číst, psát a počítat... jinými slovy řečeno budete malá holčička, ale rodiče od Vás budou čekat a vyžadovat, že se budete chovat jako dospělý jedinec. A ještě ke všemu pěkně drsný - taková domácí ochranka... a místo toho se chcete s lidmi kamarádit a hrát si s panenkami.

Není v pořádku od malého štěněte čekat vzorce chování, ke kterým se teprve časem dopracuje přes fázi štěněcí, pubertální, dospívající a nakonec dospělou. Přemýšlíte o možnosti teď, v socializační fázi, kdy se každé štěně teprve seznamuje s lidmi a navazuje s nimi kontakt, "najmout" člověka, který bude mít cvičný rukáv a ohánět se holí (jak sama popisujete) - ano, máte pravdu, chytám se za hlavu a zhluboka to rozdýchávám. Opět analogicky připomenu tu malou holčičku, ke které rodiče pozvou vyhlášeného šmejda, aby ji trochu profackoval a připravil ji tak v jejím útlém věku do budoucna na to, že lidé mohou být zlí a aby se ona sama pak dokázala podle toho chovat - ale jak chovat? Ano, zle a agresívně, protože si celým svým životem potáhne tuto svoji zkušenost z raného dětství...

A přesně toto Vám lítá hlavou, protože chcete tvrdého štěkajícího hafana, co Vám bude držet lidi sto metrů od baráku. Chcete svoje štěně zradit na samém začátku a do hlavy mu usadit celoživotní zkušenost, že lidé jsou agresívní a je třeba si je držet od těla.

Promiňte, ale tohle mi skutečně přijde velmi zvláštní a nepochopitelné. Na jednu stranu píšete, že chcete i psího společníka, na stranu druhou mi z Vaší strany schází základní pochopení psychiky štěněcí i psí - což je jednoznačně něco, co by každý měl zvládnout ještě předtím, než si psa pořídí. Appenzell je přirozený hlídač s velmi hlasitým a častým hlasovým projevem, je přirozeně dominantní a k cizím lidem nedůvěřivý. Předpokládám, že toto víte a s ohledem na výše popsané priority jste si právě proto toto plemeno pořídila. Bohužel jste zcela zapomněla na to, že žádný pes se nerodí jako hotový - stejně jako člověk prochází několika fázemi, jeho psychika se vyvíjí a mimo vrozené vzorce chování je utvářena především prostředím, ve kterém žije, výchovou a zkušenostmi. Prioritní pro Vás teď musí být výchova, socializace a navazání vztahu - pokud toto dokážete, pak se vše přirozenou cestou samo dostane do stavu, kdy Váš pejsek využije svoje hlídací vlohy pro Vás a Vaše zájmy. Pokud to nedokážete a Vaše priority budou takové, jaké popisuje Váš dotaz, pak se jeho vlohy v prvé řadě obrátí proti Vám samotné a mohu Vám garantovat, že pak budete velmi těžko řešit, jak vůbec zvládnout vlastního psa.

Každého novopečeného majitele štěněte by měla v této fázi zajímat jeho výchova, vzájemné sblížení a vytvoření přirozeného hierarchického prostředí - smečky. Starost o to, že čtrnáctitýdenní štěně nezaštěkává lidi a "neplní hlídací funkce" mi přijde... opravdu zvláštní.

Víte, sám mám tříletého pastevce. Je to také přirozený hlídač a obranář, vůči lidem (i psům) jsem ho vychoval jako klidného a nekonfliktního, přitom kdyby bylo zapotřebí, je schopen při své síle a inteligenci udělat trhací kalendář z každého, kdo by proti nám použil agresi. Kouzlo je v tom, že jeho motivací by v tomto případě nebyla obecná zloba vůči člověku (kterýmžto přístupem bohužel byla, je a bude ničena nádherná povaha tolika pastevců a dalších psích plemen), ale vztah, na kterém pracuji od samého začátku - vztah ke  mně, k našemu domovu. A to je daleko silnější, než jakýkoli "výcvik agrese a zloby", ať už na cvičáku nebo jinými metodami. Každý pes pozná, kdy je zapotřebí zasáhnout, ale ne každý pes je ochoten za svého člověka bojovat nebo hlídat jeho obydlí. Tohle mějte na paměti, přehoďte priority a zohledněte i psí duši, nejen své potřeby. Nespěchejte a nelámejte věci přes koleno, neřešte věci, které jsou v tomto věku nesmyslné. To, zda Vás pejsek "bude mít přirozeně rád a přirozeně chránit naše teritorium", závisí pouze a výhradně na tom, jak se k němu Vy sama budete chovat a jak Vás on sám bude brát - na ničem jiném...

 

(28.9.2014)
Tazatel: Kristýna Rašková, Nový Jičín
Plemeno psa:
jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na jednu otázečku. Dostali jsme darem, nebo jsme si spíše vzali 8mi měsíčního pejska Jack russlla teriéra od jednoho pána, který si ho koupil, ale už na něj nemá čas a docela dost ho zanedbával. Sám nám ho nabídl, jestli by jsme ho nechtěli. Bylo nám ho líto a tak jsme neváhali. S pejskem nechodil skoro vůbec ven. Jen tak jednou nebo dvakrát denně na 5 - 10 minut a tak je pejsek samozřejmě naučen dělat potřebu doma. Pejsek skoro nevycvičen. Chtěla bych se zeptat jak a jestli takhle starý pejsek se dá ještě převychovat, a naučit ho aby poslouchal a dělal potřebu venku a né doma.  Na co všechno by jsme se měli připravit a čemu se vyvarovat? Samozřejmě už jsme pejska měli, ale vždy od štěněte. Spíše se bojíme toho aby pejsek nějak nevyváděl, když s námi nevyrůstal. Mockrát děkuju za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nejlepší, co teď můžete udělat, je sednout a důkladně si prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO včetně této Poradny. A samozřejmě začít tyto načtené principy používat v praxi - tedy zavést pravidelné a dostatečné aktivní procházky, všeobecně se svému pejskovi co nejvíce věnovat, komunikovat s ním, naučit ho zvládnout pár hodin samoty doma atd. V podstatě lze říci, že postup je úplně stejný jako při pořízení štěněte, platí stejné postupy. Některé věci půjdou vzhledem k věku rychleji, jiné potrvají o něco déle, protože budete muset odbourat zlozvyky nebo zajeté stereotypy. Ale pokud budete důslední a nastolíte všechna pravidla od samého začátku (což je velmi důležité!), pokud je budete schopni vymoci, pak se nebojte, vše půjde rychle. Psi jsou velice adaptabilní, Váš pejsek je navíc ještě mladé štěně, přizpůsobí se bez problému. Jak ale často zdůrazňuji, musíte si dát pozor na to, abyste od samého počátku dokázali (resp. jeden z vás) být pro svého pejska dostatečnou autoritou - s jack russelly mívají jejich majitelé nezřídka v tomto ohledu velké problémy. V opačném případě to samozřejmě pubertální jack russell na vás okamžitě začne zkoušet - proto si tuto záležitost zavčas pečlivě ohlídejte.

 

(28.9.2014)
Tazatel: Barbora Merenusová, Svor
Plemeno psa:
2x hladkosrstý foxteriér
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 4 roky/8 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den,pane Dostále, máme doma dva foxteríéry, kteří se nám v poslední době začali hodně prát mezi sebou. Většinou rvačka začne v situaci kdy jdou psi ven ze dveří.Starší pes zavrčí a ten mladší po něm okamžitě skočí. Mladší pes napadá i cizí psy. Chtěla bych Vás požádat o radu popř.i osobní konzultaci jak si s tímto problémem poradit. Zlomilo se to především v poslední době, kdy jsme se přestěhovali z bytu do baráku,kde jsou psi na zahradě.

Odpověď: Dobrý den:) Nezvládnutá hierarchie ve smečce, mladý to zkouší. Bylo by velmi rozumné se se mnou domluvit a s oběma pejsky za mnou přijet, pak Vám s nimi mohu pomoci - foxové jsou od přírody drsňáci a je zapotřebí dát především reálnou pozici mladého pejska rychle do pořádku, jinak se bude celá situaci dramaticky zhoršovat. Ozvěte se, pomůžu Vám.

 

(21.9.2014)
Tazatel: Lucie Ježková, Liberec
Plemeno psa:
chodský pes
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, našla jsem si na webu Vaše stránky (po doporučení přes jednu známou), trošku jsem stránky prohlédla a asi nejvhodnější bude Vám zaslat e-maila. Máme doma skoro 8-mi měsíční štěně chodského psa, máme s ním problém v tom smyslu, že z ničeho nic začne kousat. Nejdříve nám říkali, že přezubuje, že to přestane, ale už má přezubíno a kouše dál. Prostě někdy to je andílek a někdy pěkný raubíř. Problém může být i v tom, že přes týden je s mými rodiči na chatě a přes víkend ho mám u sebe (bydlím v paneláku a do práce dojíždím, zatím není zvyklý být doma sám a tak to jinak řešit nemůžeme). Bydlíme v Liberci a tak by nebyl asi problém někam za Vámi zajet a problematiku zkonzultovat s Vámi osobně, je-li to možné. Je to mladý pejsek a chodský pes je povahově super zvíře, je to náš druhý choďáček. Děkuji za jakoukoliv radu.

Odpověď: Dobrý den:) Problém je v základním nezvládnutí pejska (kousání), mezerách ve výchově (nemůžete ho nechat doma o samotě) a s tím souvisejícím rozdělením mezi Vás a rodiče (zásadně špatně). Každopádně varianta domluvit se se mnou na osobní konzultaci a tyto věci probrat je nejrozumnější a nejefektivnější, sám bych Vám ji také navrhl. Stačí mi zavolat a domluvit termín.

 

(21.9.2014)
Tazatel: Radka Fučíková, Mostek
Plemeno psa:
tibetská doga
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se zeptala na několik otázek. Předem děkuji za odpověď. Prosím pes začal na 8 měsících od 20 hodiny nonstop štěkat. Nevím jestli se začal bát tmy nebo hlídá. Sousedům se to nelíbí. Přestane v dospělosti nebo je to jeho povahou? Pokud ho nezavřu domu tak nepřestane. Mám problém, aby mě pes dostatečně poslechl. Dceru docela poslouchá a proto bych chtěla chodit na cvičák. Nevím, ale jestli to má ještě v jeho věku cenu.

Odpověď: Dobrý den, tibetská doga je přirozený hlídač a pokud se svému pejskovi nezačnete pořádně věnovat (výchova, komunikace), pak se nemůžete divit, že bude jednat výhradně na základě svých vrozených vzorců chování - tedy například štěkat, pokud mu bude v jeho okolí něco podezřelé. Štěkat, pokud bude chtít k sobě někoho přivolat. Štěkat, pokud si nebude jistý sám sebou.

Osmiměsíční tibetská doga je štěně, ne dospělý pes. Nepatří sám do kotce, nepatří sám na zahradu. Potřebuje se učit - co je v pohodě, co ho (nebo jeho okolí) ohrožuje, které situace není zapotřebí řešit, jak se chovat v situacích, které nezná a znát nemůže.

Tibetská doga není pes na cvičák. Tibetská doga potřebuje svého lidského parťáka, potřebuje sociální kontakt, sociální komunikaci. Tedy přesně ty věci, kterých se Vašemu štěněti u Vás nedostává. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, ať zjistíte, jak se ke psům chovat, jak je vychovávat, jaké jsou jejich přirozené potřeby a jak vypadá přirozená komunikace mezi člověkem a psem. Pokud budete chtít, není samozřejmě problém za mnou i s pejskem přijet a něco se naučit.

 

(7.9.2014)
Tazatel: Jiří Valenta, Kyjov
Plemeno psa:
vipet
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále. Syn vlastní cca jednoročního pejska vipeta, chovaného v domě, ale s neomezenou možností pohybu na velké oplocené zahradě. Pes  je v podstatě bezproblémový, nikoho nenapadá, vůči vnukům ( 2 a 5 let ) je tolerantní. Má však jednu nepříjemnou vadu. Pokud se syn s manželkou vzdálí, třeba jen na chvíli z domu a ponechají ho samotného, začne se nekontrolovaně třást a a stresovat. Následně začne poškozovat stěny, dveře a vybavení místnosti. Když byl jako štěně zavírali ho do drátěné klece, aby se volně nepohyboval po domě. Může být jeho nynější chování důsledkem toho? Je možno psíka uvedeného stresu nějakým způsobem zbavit? Děkuji za odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, je to přímý důsledek špatného přístupu a výchovy ze strany Vašeho syna - pejsek za to sám nemůže, rozhodně nejde o nějakou jeho "vadu". Bohužel, Váš syn udělal vše pro to, aby se ze štěněte stal vystresovaný jedinec - místo toho, aby svého vipeta učil věcem, který žádný pes nezná sám od sebe, věnoval se mu a vybudoval vzájemnou důvěru a hierarchickou jistotu. Nemluvě o tom, že žádný pes (natož štěně) nikdy nepatří do klece!

Pokud se má situace urovnat, nejde to již v této fázi bez kontaktní pomoci pejskovi a intenzívní práce s jeho majitelem. Oběma rád pomůžu - pokud se Váš syn rozhodne této šance využít, nechť mě zkontaktuje telefonicky. Pokud bude ke svému pejskovi nadále přistupovat stejně, vezme si na svědomí jeden zničený psí život.

Jsem velmi rád a oceňuji, že Vám současná situace není lhostejná, třebaže bych upřímně řečeno čekal, že se na mne obrátí přímo majitel pejska...

 

(7.9.2014)
Tazatel: Jarmila Veselá, Praha
Plemeno psa:
kokršpaněl
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pejska jsem si vzala před třemi měsíci z útulku. Fenka Barča je 5 letá  kokršpanělka a není kastrovaná. Do útulku přišla údajně hodně vystrašená. Protože nebyla čipovaná, předpokládám že pochází z venkova ale nalezena byla v Praze Bohnicích. Byla krásně ostříhaná, upravená a čistá. Z toho usuzuji, že o ní bylo dobře pečováno a reaguje i  na základní povely.Tady doma si během dvou dnů zvykla  na kočku které se bála. Venku štěkala na osoby vysoké a silné. Chodím s ní často ven, většinou přes les na zahrádku a tady po sídlišti. Nebyl  s ní žádný problém až do pondělního rána . Šla jsem s ní jako obvykle na psí hříště .Cesta vede kolem školy, když jsem přicházela ke škole, vyrazil dav dětí, který byl nekonečný. Ona se otočila a panicky prchala zpátky domů. Od toho dne, nechce chodit ven. Z baráku ji musím vyloženě vytáhnou. Kolem poledne dotáhnout do lesa, pak už jde v klidu až na zahradu a zpátky, ale když vyjdeme z lesa je zle. Nechce jít na ulici. Musím ji přetáhnout přes silnici až k domu. Doma je  zase v pohodě. Konzultovala jsem situaci s veterinářem který mi doporučil chodit ven každou hodinu jen před dům, pak kousek dál a postupně odbourat ty její obavy neboť se stále otáčí, je roztěkaná a  pokud bych ji neudržela na vodítku tak uteče. Utekla mi 2 x zpátky do lesa, musela jsem za ní a na zavolání se vrátila. Nevím kde se stala chyba. Kolem té školy jsme chodily i před prázdninama. Možná , že jí ta situace připomněla něco nepříjemného z minula. Nevím. Proto se na Vás obracím s žádostí o radu. Přečetla jsem spoustu článků včetně vašich ale problémy které se v nich  popisují  se většinou  netýkají psů z útulku o kterých nic nevíme. Předem děkuji za odpověď a přeji Vám hodně úspěchů v práci.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za přání:) Psů z útulku, o "kterých nic nevíme" se tu týká velká část mých odpovědí i některé články, materiálu k prostudování naleznete na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO opravdu dost. A vždy je tam zmíněn i základní fakt, že každý z těchto pejsků si za sebou táhne kouli v podobě špatných zkušeností, mnohdy nejasné minulosti, špatné nebo žádné výchovy a zažitých stereotypů. Na každém člověku, který si takového pejska osvojí, pak je tyto "démony" co nejrychleji odhalit, zpracovat a především - nepřidávat k nim další...

Rada od Vašeho veterináře je slušně řečeno k ničemu. Vy musíte (jako vždy v podobných případech) napravit příčinu (tedy skutečný problém), nikoli jeho důsledky. Jinými slovy - k čemu Vám bude dlouhé a postupné přivykání fenky (pouze přivykání, stále s přetrvávajícím strachem v pozadí) démonu "dav dětí", když za pár dní s překvapením zjistíte, že se objevil démon další (třeba "rachotící popeláři")? Navíc právě uplynula "aklimatizační doba" (opět na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO již mnohokrát popsáno) a fenka se začiná chovat podle toho, jak vyhodnotila svůj nový domov a svoji "smečku".

Náprava trvalá a univerzální je jediná - rychle (velmi rychle!) vytvořit své fence fungující hierarchickou smečku s fungujícím vůdčím jedincem, tedy Vámi. Přirozené psí společenství, kdy se pes může opřít o svého vůdce, neřeší problémy, které mu nepřísluší, protože ví, že je řešit nemusí - ať už jde o o "dav dětí" či cokoli jiného. Od toho je tu vůdčí jedinec smečky, který se ovšem musí chovat tak, aby si psí důvěru a respekt zasloužil a vydobyl. Z mailu a Vašeho popisu je zcela jasné, že si fenečka na nový domov sice zvykla, ale onen "maják" pro ni bohužel nepředstavujete - a to je ta základní chyba, která bude do budoucna generovat další problémy.

Prostudujte (nejen přečtěte) si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, máte tu k dispozici přesně ty informace, které potřebujete - o psech z útulku, výchově, hierarchickém vedení, smečce, úloze vůdčího jedince atd. Nebo s fenkou za mnou přijeďte - ukážu Vám názorně, že za 5 minut se mnou už panikařit nebude - a pokud budete chtít, potřebné věci Vás i naučím.

 

(31.8.2014)
Tazatel: Josef Petrášek, Prachatice
Plemeno psa:
2x kříženec jezevčík x teriér
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 12 let/7 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma v bytě 2 pejsky křížence jezevčíka/teriéra, jeden má 7 let/12 kg, druhý 12 let/ 9 kg. U staršího se začaly projevovat problémy s pomočováním. U veterináře zjistili zvětšenou prostatu a doporučili kastraci. Zatím jsme kastraci oddálili tím, že na internetu jsme našli, že snížení hladiny testosteronu lze pomocí osateron acetátu-léku Ypozane, který má účinnost až 5 měsíců. Pomohlo to, ale je to chemie....i když vyzkoušeno a schváleno, i  recenze celkem OK. Rozbor krve měl před i potom v pořádku. Ale zase kastrovat, i když mladší pejsek je trochu bázlivý, staršího nenapadá, ale dovede se bránit dominantnějšímu. Starší pejsek je stále smečkově nad ním a někdy nějaké "souboje" byly, ale starší pejsek je sice fyzicky slabší, ale i když už byl skoro "přeprán" na zádech, tak se mu asi nikdy nepodvolí, spíše si dovoluje více než on a občas to něj zkouší, jestli ustoupí... Třetí možnost je operace prostaty, ale je to prý u psa složitější a málokdo je na to dobrý operatér, který by to zvládl k plnému prospěchu pejska. Prosím o Váš názor na věc, jako etologa. Zatím raději pokračujeme v léčbě konzervativně léky (Ypozane), i když to není asi taky moc dobré, ale kastrace je nevratný proces a neradi by jsme doma v bytě řešili nějaké častější soupeření pejsků. Takže vlastně otázka je : kastrace nebo léky nebo  operace ? Vše má ale svá proti, jak jsem již popsal výše. Děkujeme předem za odpověď a přejeme hodně zdraví a vše hezké Vám i Gardýskovi.

Odpověď: Dobrý den, děkuji moc za sebe i za Gardýska:) Testosteron je pohlavní hormon produkovaný právě varlaty. Jinými slovy, pokud pejskovi aplikujete Ypozane na snížení hladiny testosteronu, děláte vlastně totéž, co provede chirurgická kastrace - v podstatě se jedná o chemickou kastraci.

V tomto konkrétním případě jsou dva aspekty - lékařský a etologický. Z hlediska lékařského je použití léku Ypozane šetrnější z pohledu operační varianty, ale přece jen je to chemie a většinou to v podobných případech dopadá tak, že je nutné Ypozane aplikovat do konce života pejska. Na druhé straně operace pod plnou narkózou je v tomto věku pejska již dosti riziková, není zcela jednoduchá a může spustit další zdravotní problémy.

Z hlediska etologie - kastrace, ať již dlouhodobá chemická nebo chirurgická, se samozřejmě po několika týdnech, až se vyplaví zbytkové hormony, na starším pejskovi projeví. Mladší vycítí svoji šanci a půjde do toho - a starší buď vyklidí svoji pozici rychle a v klidu, nebo tento proces vzájemného porovnávání budě nějakou dobu trvat. Vzhledem k tomu, že má proti sobě soupeře mladšího a fyzicky silnějšího, navíc "při chuti", byla by to i tak jen otázka času, než by k tomu došlo.

V tomto konkrétním případě bych volil raději Ypozane a samozřejmě se jako nejvyšší vůdce postaral o to, aby "převzetí moci" mladším pejskem prošlo v klidu a bez zbytečných negativ pro staršího pejska - ať už fyzických nebo psychických. Každopádně Vám držím palce a Vám všem také přeji hodně zdraví a vše dobré...

 

(24.8.2014)
Tazatel: Jana Kusiková, Michalovce (Slovensko)
Plemeno psa:
kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, rada by som Vás poprosila o radu ohľadom nášho KO. Vychovávame ho od 6 týždňov, psík bol milý, poslušný, krmi ho syn, ja iba pamlsky - bez problémov z ruky, môžem mu brat jedlo z misy - nespraví nič, ale nastal problém: práve pred pár dňami mi dal jasne najavo, že ak sa mu niečo nepáči, spraví výskok a veľa nechýbalo, aby ma uhryzol. Stáva sa to, ked ideme na prechádzku - najprv idem s NO a on už útočí na mňa, lebo chce íst prvý on. Dnes som ho išla pred prechádzke zatvorit - to isté, výskok a išiel mi po ruke. Máme aj NO, má 4 roky, ktorý mu ale všetko od mala toleruje. Viem, že je to náročné plemeno, ale človek sa stará a on sa takto odvdačuje. Dá sa s tým ešte niečo robit? Mali sme aj cvičitela na základnú poslušnosť, to mal 6-8 mesiacov. Má výbornú starostlivost, prechádzky vo velkej záhrade, hry, ale teraz už začínam mat strach - ak sa mu niečo nebude pozdávat, tak zaútočí. Čo sa týka syna, s ním takýto problém nemá, počúva ho. Viem, že kaukazák je pes jedného pána, ale predsa... Len jemný šťuchanec alebo výskok od 90 kg vážiaceho psa, to nie je sranda. Myslíte, že by bolo vhodné opäť zavolať i cvičiteľa?

Odpověď: Dobrý den:) Přesně toto je jeden z těch případů, na které platí moje rčení, že pastevec není pro každého - aplikovat na tento typ psa "základní poslušnost", dívat se něj stylem "človek sa stará a on sa takto odvdačuje" a opět vidět potenciální spásu ve "cvičiteli" - toto vše svědčí o základním nepochopení specifik pastevecké povahy, jeho výchovy, spolužití a komunikace.

Máte ročního kavkazana. Je ve věku, kdy se začíná prosazovat, kdy začíná jasně dávat najevo, pokud člověka vedle sebe nebere. Na škále pastevců patří kavkazák mezi pastevce velmi tvrdé a velmi dominantní. Pokud vedle sebe nemá člověka, který mu rozumí a zároveň pro něj představuje neotřesitelnou autoritu, pak je v dospělosti schopen jej i napadnout a zle potrhat (takových případů se stalo a ještě stane velmi mnoho). Na to předem upozorňuji, protože jste momentálně na nejlepší cestě toho dosáhnout.

Pastevecký pes se pro život se svým člověkem necvičí, ale vychovává jako rovnocenný partner. Pokud se to podaří, pes se svým člověkem spolupracuje, dominantně proti němu nejde a nemá potřebu jej sejmout, pokud se mu něco nelíbí. Principem domluvy s pastevcem je komunikace, nikoliv povely. Znovu opakuji - pastevec vedle sebe nutně potřebuje psychickou autoritu, v opačném případě začne přejímat "šéfování" a to je začátek konce. Ty "šťuchance" jsou jedním ze základních pasteveckých varování - tam, kde jiný pes stiskne nebo kousne, tam pastevec využívá svoje tělesné dispozice (viz například rubrika "Gardien" a můj článek "Pyrenejská hrdost").

Vy nepotřebujete cvičitele, ten Vám nepomůže - leda mu dnes roční kavkazák na vlastní kůži ukáže, že už není půlroční štěně, které mu ještě ledacos tolerovalo. Vy (i Váš syn, ani on bohužel není skutečná autorita, jinak by to Váš pes nezkoušel ani na Vás) se potřebujete naučit se svým kavkazákem komunikovat a fungovat "po psím", potřebujete pochopit, že povaha pastevce se diametrálně liší od povahy německého ovčáka - je jiný a musíte to respektovat, přesto musíte být ten silnější. Ovčák se vám podvolí, pastevec ale půjde proti vám, pokud budete vyvíjet nátlak - a pokud bude zapotřebí, půjde proti vám velmi razantně. Teď je ještě štěně, za tři roky psychicky dospěje a pak může být velmi zle...

Začněte tím, že si prostudujete tyto PSÍ STRÁNKY FALCO - máte tu spoustu informací nejen o pastevcích a jejich vzorcích chování, ale především o psí hierarchii, výchově a vedení. A zvažte návštěvu u mne - vím, je to daleko, ale slovenských klientů jsem tu měl už pěknou řádku, vše se dá zvládnout a ve Vašem případě teď jde skutečně o hodně.

 

(24.8.2014)
Tazatel: Lenka Kyselová, Ústí nad Labem
Plemeno psa:
flat coated retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 17 měsíců
Kastrace:
ano (ve 14 měsících)
Dotaz: Dobrý den, jsem majitelkou úžasné, milé, chytré a dosud poslušné fenky FCR, se kterou téměř není problém. Před dvěma dny se mi ale přihodilo, že mě neuposlechla, což normálně nedělá. Situace byla o to horší, že se to stalo na silnici a klidně se mohlo něco vážnějšího přihodit. Je mi jasné, že jsem někde něco udělala špatně, ale nejsem schopná to sama racionálně vyhodnotit. Proto prosím o stanovisko zkušeného, abych nemusela takovou situaci řešit opakovaně. Tak tedy co se vlastně přihodilo:Jeli jsme s koňmi na vyjížďku a já brala fenku s sebou a starého psa jsem nechala doma. Quinet už s námi několikrát byla, ale je pravda, že naposledy za námi zhruba od poloviny vyjížďky zaostávala a musela jsem jí opakovaně volat a povzbuzovat, protože se jí najednou vůbec s námi nechtělo pokračovat dál. Myslela jsem, že měla jen špatný den a předevčírem jsme asi po 14 dnech šli opět společně na vyjížďku, tentokrát jsem na ní ale viděla, že se jí moc nechce už z domova. Nicméně nakonec za mého opakovaného povzbuzování šla, ale jen do určitého místa (šli jsme jinudy než minule a ona tu šla poprvé), tam se zastavila a odmítla jít dál a nakonec se dokonce otočila a rozeběhla se sama k domovu i když jsem jí volala (mohlo jí zajet auto!!). Omluvila jsem se ostatním zúčastněným a museli jsme se vrátit domů a to stejnou cestou, protože jinudy odmítala jít (byla bez vodítka, na koni to s ním nejde). Prostě jsme s ní šli domů a pak znovu vyrazili na vyjížďku bez ní, nijak jsem jí netrestala, vůbec jsem nevěděla, jak reagovat. Problém určitě nebyl, že by to pro ní bylo dlouhé nebo náročné, je zvyklá hodně běhat. Rozhodla jsem se jí už s koňmi nebrat na vyjížďky, ale to mi nevyřeší situaci, že to klidně udělá jindy, zase a to už nemusí dopadnout tak dobře. Tak teď nevím, jak z toho ven. Sama vidím, že Quinet potřebuje mentální zaměstnání, protože si doma pořád sama hledá práci nanosí hromady větví a vlastně všeho, co najde a hrabe výkopy na zahradě. Fyzicky jí jsem schopná vyběhat, chodím s ní i na nějaký výcvik, aby něco dělala, povely dělá sice ochotně,  ale není to ono, a když vidím ostatní psy a páníčky, tak mám opravdu pohodového psa, ale nechci jí zkazit. Jak jí vhodně zaměstnat, hlavně když jsme v práci, aby moc na zahradě neškodila?

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel, i tento dotaz svědčí o základním nepochopení psí psychiky, psích vzorců chování a přirozených psích potřeb. V prvé řadě - pes není robot naprogramovaný na určitou činnost (např. pasívní a bezpodmínečné sledování svého "pánečka" na koni). Pes je inteligentní živá bytost vyhodnocující svoje okolí a jeho podněty, ovlivněná svými vlastními pocity a na toto vše citlivě reagující. Vaše fenka je navíc ve věku pozdní psí puberty - tedy ve fázi, kdy opravdu nemůžete očekávat tupou poslušnost. Zkuste prosím pochopit, že toto od pejska očekávat je nesmysl a že i maximálně "spolehlivý" pes občas udělá něco jinak. Na Vás pak je zabezpečit, aby se ani v těchto případech nemohlo nic stát jemu ani jeho okolí.

Flat coated retrívr je pes loveckého založení, tedy velmi náchylný na "lovecké" podněty, vizuální, sluchové i pachové. Jako takový se často rozhoduje sám, jako všichni lovečtí psi má v povaze určitou samostatnost a tvrdohlavost - pokud se k něčemu rozhodne, prostě to udělá.

Za další - mnohokrát jsem zde už vysvětloval, že primární psí potřebou není fyzické vyběhání, ale sociální komunikace na psychické úrovni. Pokud je tato potřeba uspokojena, pak pejsek jednak nepotřebuje tolik fyzického pohybu, ale především je klidný - je spokojený a nemá potřebu devastace, není ve stresu. Pes, kterému jeho majitel poskytuje jen "pohyb", vykazuje mimo jiné právě Vámi popisované symptomy - jsou to jedny ze známek psychického stresu, kdy pes žije jenom vedle svého člověka, nikoli s ním. Stresové ventily - už jsem o tom nejednou psal.

Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde dostatek souvisejících informací o skutečných psích potřebách, přirozeném společenství (smečce), hierarchii, výchově a komunikaci. Aplikujte je, respektujte psychiku a potřeby své fenečky, snažte se o to, aby k Vám měla co nejsilnější vztah (o to více se Vás bude přirozeně držet) a vše pak bude lepší...

 

(24.8.2014)
Tazatel: Jaroslava Jorová, Krkonoše
Plemeno psa:
mastiff x stafford(?)
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, věřím, že budete mít nápad, jak mě trochu nasměrovat a poradit. Vždy jsem měla větší a velké psy z útulku. Každý prožil předtím peklo, ale každého jsem zvládla a stal se z něho poslušný mazlík. Pomohl k tomu vždy i kvalitní výcvikář, ale to bylo když jsem bydlela v Praze.
Přestěhovala jsem se do Krkonoš, v 16-ti letech mi zemřel pes a já si z útulku vzala nového. Prý roční štěně, kříženec mastiffa a snad stafforda. Do útulku se dostal po dvou dnech, kdy byl přivázaný za lano u jednoho obchodu. Jmenuje se Jonáš a v září oslavíme rok společného žití. Za tu dobu jsem ho naučila všechno, co má pes umět. Včetně takových "blbostí" jako nosit noviny ze schránky, donést opatrně v tlamě knihu, kterou mám položenou na stolečku a já sedím u pracovního stolu a nutně ji potřebuji... Jen mám stálý problém venku. Nedokáže se vůbec ovládnout. V měsíci je to tak 5 dní, kdy je dokonalý v pohodě, zbytek je katastrofa. Je absolutně nesoustředěný, roztěkaný... Musí chodit jen na vodítku, když ho pustím, je pryč. Vidí velké lidi, děti, psi, ptáky..., slyší auto, za dvěma kopci někoho promluvit... a okamžitě chce za tím. Měla jsem již dva výcvikáře, ale neúspěch. První na louce v lese pořád se snažil učit Jonáše sednout, lehnout... i když to uměl, a pak řekl, že je na menší psy. Druhý si bral 500 na hodinu a tu hodinu se nechal Jonášem vláčet po vsi a vůbec netušil, jak na něj. Já pak chodila a omlouvala se lidem, na které Jonáš skočil a chtěl je objímat. Nevím, jak to Jonáše odnaučit. Můžu jít ověšená míčky, tahacími provazy, na zádech mít pytel s jeho dobrotama, nebo jít s karabáčem, ale je to jedno. Vidí někoho a vystartuje, aby ho objal. Teď už chodíme ven jen na blízkou louku, kde je betonová lavička. Tam ho přiváži na 10-ti metrové vodítko a nechám ho. Na jedné straně je řeka a cesta, kde chodí lidi se psy, na druhé silnice, kde také chodí lidi. To je bez problémů. Lidi jdou i okolo, Jonáš si poslušně sedne vedle mě, nechá se podrbat a je v klidu. Odvážu ho, jdeme po silnici domů, potkáme stejné lidi a Jonáš jim sedí málem na hlavě. Vůbec netuším, jak na něj a co dělat. Jestli budete potřebovat další info, napíšu. A jestli budete mít nápad, který pomůže, tak jste super.

Odpověď: Dobrý den:) Myslím, že toto info naprosto stačí - jste další oběť (v lepším případě - pokud jste o tom skutečně přesvědčená, pak je to horší) všobecného omylu, že pes potřebuje "výcvik". Jak to potom v případě (nejen) velkého silného psa dopadá, teď vidíte na vlastní očí...

Takovým lidem pak říkám "učíte pejska pitomosti místo důležitých věcí" - Jonáš Vám možná donese noviny a knížku, v domácím prostředí jakžtakž bude fungovat, protože jinou volbu nemá... ale venku, tam to rozjede, tam se jeho všeobjímající psí duše rozletí, protože pokud ho k něčemu (třeba k té betonové lavičce) pevně nepřivážete, nic ho nedrží. Respektive - nikdo ho nedrží, k nikomu nemá vazbu, ani k vlastní majitelce, protože ta ho jenom cvičila a ještě si na to najímala "odborníky", u kterých po přečtení jejich "práce se psem" nevím, jestli se smát nebo brečet.

Ano, můžete jít jak sama píšete ověšená míčky, tahacími provazy, na zádech pytel s dobrůtkami - a ano, Jonášovi to bude šumafuk. Proč by také nemělo? On potřebuje svoji živou bytost, ne míčky a dobrůtky. A to, že šumafuk jste mu Vy sama, je obrovský průšvih - u křížence, který v sobě má mastiffa, je to o to horší a z Vaší strany více alarmující. Protože místo toho, abyste ho vychovávala a budovala v něm vazbu sama na sebe, jste Jonáše jen cvičila. Místo toho, abyste s ním komunikovala a uměla se s ním domluvit, učila jste Jonáše cirkusové kousky. Místo toho, aby chtěl být s Vámi, Jonáš půjde s kýmkoli jiným - a víte proč? Protože vedle sebe nemá svůj "maják" a protože je ve věku, kdy si každý mladý pes uvědomuje svoji potřebu vůdčího jedince - a pokud ho nenachází vedle sebe, hledá ho jinde, ať už ve formě člověka nebo jiného psa.

Žije vedle Vás, ne s Vámi. Vás v podstatě ignoruje, pokud není doma, na vodítku nebo přivázaný k betonové lavičce - a to vše je nevyhnutelný důsledek právě té nevýchovy a "výcviku" místo hierarchické výchovy a přirozené komunikace.

Pokud budete mít chuť a odvahu, domluvte se se mnou a naučím vás oba si spolu rozumět. Je to na Vás - ale jen toto je "nápad, který pomůže", resp. moje dlouholetá praxe a umění přirozené lidskopsí komunikace, kterou svoje klienty a jejich pejsky učím.

 

(10.8.2014)
Tazatel: Dáša Ševčíková, Velká Bíteš
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den srdečně po delší odmlce zdravím.Vás i Gardiena Vaši poradnu sleduji stále s velikým zájmem. Bohužel mezi svými přáteli jsem si nadělala kvůli jejich přístupu k pejskům dost nepřátel. Vždy odkazuji na Vaši poradnu a Vaše články, ale bohužel lidské EGO je převeliké.  Většinou vylítnu, když vidím, že někdo psa bije. Např. kamarádka si pořídila štěně. Pejsek ve věku 4 měsíců se dere do domu když nesmí,nebo z branky ven. Neměla jsem s pejskem problém, stačilo gesto a pejsek za mnou do domu, z brány ven nešel. Jí se snažil vyklouznout. Dostal několikrát po čumáku a můj protest byl odbyt slovy.:,,Nemáš mi co radit, jak vychovat psa!". Další argument: ,, máš malého psa, to se ti to radí. " (Dle Vaší poradny i čivava dá zabrat, budiž mi to útěchou) Takových případů je nezpočet,navíc nedávno jsem se zase negativně vyjádřila o pamlscích jako odměna. Pozitivní motivace, ale nějak se jim z toho vytratila vazba na smečku. Lidi nechtějí číst,ani slyšet. U mě je to pouze v malém,nehraji si na žádného psího poradce. Ale jsou i pozitivní věci a pár šťastnějších pejsků. Kamarád si nedávno přivezl ze Slovenska ČV. Pejsek byl skoro k utracení,bohužel už kastrovaný. Jemu se podařilo za dva měsíce z vystresovaného vlčáka udělat naprosto vyrovnaného a pohodového  psa. Čím více se snažím poradit majitelům psů,odkazem na Vaši poradnu,tím víc chápu Vaši zhrzenost. Proč je nás tak málo,kteří si nechají poradit?! Z Vašich soustředění jsem se snažila vzít co nejvíc zkušeností. Vše se mi bohatě vrátilo ve vztahu já a můj pes. Pane Dostál přeji jen vše dobré,hlavně vnímavější majitele problémových pejsků.
Nyní k mému dotazu:
Často se svou fenkou cestuji. Ať už vlakem,  MHD,nebo autem : Nejčastěji asi 5 hodin vlakem. Nejdelší cesta autem asi 14 hodin . Fenka,nezvrací,nevypadá stresovaně,většinou klidně leží v kabele. Jen nepije. Při poslední cestě do Chorvatska,jsme měli 3 zastávky,z toho 2 asi hodinové,aby měl pejsek čas na vyvenčení,trochu krmení a pití. Jenže Bára se nenapila. Vodu má pořád k dispozici. Před časem měla fenka průjem a to jsem vlastně zjistila,jak málo pije. Při 7kilové hmotnosti je to 3až 3,5 deci vody. Veterinářka říkala,že mám zkusit vývar,nebo naředěný jogurt. Jenže jogurt odmítá, nebo pouze přislazený, vzhledem k její náchylnosti k průjmům to není asi to pravé: Vývar by mi mohl cestou zkysnout. Nemáte prosím nějaký nápad,zkušenost jak naučit pejska pitnému režimu. Krmím granulemi.Hrozí psovi dehydratace jako u člověka?  Mnohokrát děkuji za odpověď a celou Vaši poradnu,ze které stále čerpám: Za príma články k zamyšlení u kterých se leckdy i zasměju. A nikdy mě neznudí. Pozdrav do Liberce Vám a obrovské podrbání,pohlazení obrovskému pejskovi.

Odpověď: Dobrý den, také Vás a Barču moc zdravím:) Jak tu tak už poslední dobou občas zveřejním některý z mých "lidskopsích případů", hodně lidí si začalo uvědomovat, co moje práce skutečně obnáší a že to není procházka rajskou zahradou, ale díky některým klientům především boj s jejich vlastním egem. Určitý typ lidí totiž nechce slyšet pravdu a už vůbec ne fakt, že oni sami dělají v přístupu ke svému pejskovi zásadní chyby - neunesou to, kopají kolem sebe a za cíl si vyberou buď svého pejska nebo člověka, který se jim snaží poradit. To je to, co pociťujete i na vlastní kůži - ne ochotu naslouchat, ale primární lidskou agresivitu a vyšponované ego. A jak tak sleduji život kolem sebe, netýká se to zdaleka jen pejskařské společnosti...

K Vašemu dotazu: pitný režim a obecně hydratační nároky organismu jsou u psů stejně jako u lidí a jiných živých tvorů individuální - záleží na "vyladění" konkrétního organismu, na podmínkách okolního prostředí, psychickém stavu a dalších aspektech. Moje osobní zkušenost je třeba ta, že ačkoli klient má po konzultaci nebo výcvikové lekci dojem, že jeho pejsek umírá žízní a nalévá mu plnou misku, pouze tak 10-20% pejsků se skutečně pořádně napije. Většina z nich i třeba za vedra plnou misku vody ignoruje. Jinými slovy nejde tu o kritickou potřebu a některý pes pije méně, jiný více, tak jak mu dává mozek signál na základě vyhodnocení celkového stavu organismu. Ještě jinak řečeno - zdravé zavodňování organismu je záležitost "zpětné vazby organismu", nikoli zvyková nebo naučená.

Dehydratace organismu samozřejmě hrozí každému živému tvoru, psy nevyjímaje, to jde ale již o extrém. Nezapomeňte, že existuje i druhý extrém, kdy pes pije příliš, ledviny a střevní stěna nedokáží toto množství zpracovat a důsledkem pak jsou chronické a organismus velmi zatěžující průjmy včetně toho, že tento stav v mnoha případech indikuje cukrovkové nebo jiné onemocnění. Pokud je Baruška zdravá (doporučuji nechat pro jistotu udělat komplexní laboratorní vyšetření) a jen subjektivně "málo pije", vůbec to neřešte a netrapte se tím...

Ještě jednou velice děkuji za Gardýska i za sebe, mějte se moc hezky, Barče posílám velké psí pohlazení a vám oběma přání všeho dobrého:)

 

(3.8.2014)
Tazatel: Eva Štefániková, Hradec Králové
Plemeno psa:
australský ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz:  Dobrý den, prosím o radu. S přítelem jsme si pořídili před měsícem a půl štěně Australského ovčáka. Pořídili jsme si ho ve třech měsících a je to náš první pejsek. Od první chvíle byl pejsek velmi učenlivý, již po týdnu u nás se naučil, že doma se nečůrá. To dodržoval asi měsíc, avšak posledních pár dnů dodržuje tento vzorec chování: jsme na zahradě a začne čůrat, nebo vůbec nečůrá, vběhne do domu a všechno počůrá- avšak neznačkuje, ale většinou si lehne a počůrá i sebe. Když ho já nebo přítel voláme, ignoruje nás. Když za ním jdeme dovnitř a voláme ho aby s námi šel ven a vyčůral se tam, znovu si lehne a počůrá se. Všechno naznačuje tomu, že se bojí- ale my nevíme čeho. Nebijeme ho, ani na něj nekřičíme, snažíme se o pozitivní výcvik- odměňovat ho pokud se něco povede- ne ho trestat. Jak máme na takové chování reagovat? A co s tím? Jaká může být příčina a jak toto vyřešit?
Další můj dotaz je na to, co s bázlivostí pejska? Je v pořádku, když si nás hlídá, to ano, ale když vrčením a štěkáním reaguje na členy rodiny, v pořádku to myslím není. Náš pejsek se bojí hlavně mužů- vrčením a štěkáním reaguje na mého otce, na přítelova otce i bratry. Po dni stráveným s nimi nakonec vrčení ustane, ale druhý den se chování opakuje znova- jako by je nikdy neviděl. Dokonce se mi stalo, že mne vzbudil ve 4h ráno zuřivým štěkotem -myslela jsem si, že v domě jsou zloději- ale zjistila jsem, že jen ve vedlejším pokoji otec vstával do práce. Občas častuje vrčením i mou sestru, mamku i mamku mého přítele, ale u nich to není tak výrazné a po chvíli ho to přejde. Na kolemjdoucí reaguje většinou také štěkotem a vrčením (jen na kolemjdoucí, kteří mají pejska, je vždy v pohodě a nechá se i bez problému pohladit). Co s takovým chováním? a je takové chování u štěňat běžné nebo se jedná o vážný problém? Děkuji předem moc za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) První dotaz - v kombinaci s druhým je jasné, že se jedná o psychický spouštěč (viz moje druhá odpověď). Jen pro úplnost ale dodám, že se štěnětem je zapotřebí hodně chodit ven, na procházky mimo zahradu, prostě zavést normální "psí režim". Každý pes se potřebuje pohybovat mimo své teritorium (dům, zahrada), na což bohužel právě majitelé podobných lokalit rádi zapomínají. Štěně potřebuje nastartovat své vrozené vzorce chování a k tomu potřebuje příslušné podněty (například pachové stopy po jiných psech, rozlišení domácího a cizího teritoria atd.) A nezapomeňte také na to, že čtyřapůlměsíční štěně ještě není schopno svojí vůlí plně ovládat svěrače.

Druhý dotaz - ten bohužel plně potvrzuje skutečnost, že nemáte zvládnutou základní výchovu. Máte mylný pocit, že se pejsek bojí, realita je ale jiná - špatná výchova, špatně nastavená hierarchie a pes typu australského ovčáka logicky začíná projevovat své dominantní založení - a za krátkou dobu zjistí, že na něj v jeho "smečce" nikdo nemá. Ano, máte vážný problém a velmi doporučuji se se mnou domluvit, s pejskem za mnou přijet a naučit se potřebné věci dříve, než bude pozdě...

 

(3.8.2014)
Tazatel: Andrea Foretníková, Praha
Plemeno psa:
bišonek
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den nasli jsme pejska bisonka (cca 4 roky, pes, kastrace ne) ve velmi spatnem stavu, byl u veterinare, vse v poradku, byl u nas jeden den a hned se spratelil a choval se jako doma, uzasny pejsek. Bohuzel, kdyz jsme odesli zacalo velke peklo, vyti bouchni hlavickou o dvere apod. Samozrejme toto pripisujeme stresu z noveho prostredi a bani se samoty. Nicmene podarilo se najit puvodniho majitele, kteremu se zatoulaĺ. Nyni je u puvodniho majitele, ale ten pujde behem mesice do domova duchodcu. Radi bychom si pejska vzali k nam domu (budeme velmi doufat, ze se na nas nebude zlobit, ze jsme ho dali zpet puvodnimu majiteli :-) ). Mohli by jste prosim poradit jak nejlepe naucit pejska priivyknout novemu prostredi, aby nemel tendenci ublizovat sobe ani vecem kolem, kdyz bude sam? Zaroven jsme take zjistili, ze uplne puvodni majitel dal pejska do utulku, protoze se mu delalo spatne pri jizde autem, je na toto nejaka obrana, abychom ho pri jizde autem nestresovali?

Odpověď: Dobrý den:) Využijte doby, než původni majitel půjde do domova důchodců, k tomu, aby si na vás pejsek co nejvíce zvykl - berte ho každý den na procházku, postupně ho seznamujte s novým prostředím, zvykněte ho na svoji přítomnost, hlas, pach a kontakt. Ke konci této fáze už ho nechte u sebe i přes noc. Bišonek je už dospělý a každá změna prostředí (včetně lidí) znamená pro pejska stres, proto je vhodné (sama jste se o tom přesvědčila) dávkovat věci postupně. Včetně toho, aby si pejsek zvykl trávit doma i určitou dobu o samotě, což tento bišonek za svého dosavadního života se starým pánem asi neznal. Proto je potřeba jej to naučit stejně jako malé štěně - začít na velmi krátkých intervalech, dodržovat odchozí/příchozí rituály (vše máte nejednou v této Poradně již vysvětleno, najděte a prostudujte si prosím souvisejicí příspěvky, včetně základních principů přistupu a výchovy). Také nezapomeňte, že dospělý pes už má mnoho zažítých stereotypů a rituálů a je zapotřebí toto vše zohlednít a nesnažit se věci lámat přes koleno - dejte mu dostatek času, aby mohl všechny změny ve svém životě vstřebat a pochopit.

Jízdu autem řešte, až poznáte, jak se pejsek při ní opravdu bude chovat - zda jde o problém kinetózy nebo problém psychický. Opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO, také jsem zde toto téma už nejednou rozebíral.

Držím palce, abyste to všichni zvládli co nejlépe.

 

(3.8.2014)
Tazatel: Michaela Kratochvílová, České Budějovice
Plemeno psa:
jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ano (ve 2,5 letech)
Dotaz: Dobrý den, mám problém se svým JRT. Neuváženě jsme se ho pořídili jako štěně ačkoliv jsme se psy neměli zkušenosti. Náš Rocky zvládá poslušnost venku, doma věci netrhá, neznačkuje, trénujeme dog dancing apod. Problém je v tom, že je hodně žárlivý. Je jedno, jestli zrovna žárlí na mě nebo na přítele, ale např. vrčí a cení zuby, když si chceme dát pusu, když se chceme obejmout, vecpe se mezi nás. Chtěla bych ho to odnaučit, dokud je čas, dokud nemáme dítě... Druhý problém je se štěkáním - ačkoliv má doma dost hraček apod., doma štěká, když na ulici slyší: trolejbus, motorku, kolo, psa, opilce atd atd. Jak ho naučit, aby slyšel na povel "ticho"? Největší problém je s tím, že začne takhle řvát třeba ve tři hodiny v noci a probudí půlku baráku. :( četla jsem, že základem je naučit psa štěkat na povel, aby pak pochopil, kdy štěkat nemá - ale to se mi zatím nedaří.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel, opět se jedná o jednoznačný případ nezvládnuté výchovy a hierarchických vztahů (o něčem vypovídá i kastrace pejska). Každý pes projevuje přirozené vzorce chování, které lze po lidsku nazvat "žárlením", nicméně pokud k nim přidá vrčení a cenění zubů, pak jde v popisované situaci již o varovné dominantní signály, které ve správně nastavené lidskopsí smečce absolutně nesmí být. Toto není záležitost "odnaučení", ale komunikace a vedení smečky.

Podobně Váš druhý problém - "základem je naučit psa štěkat na povel, aby pak pochopil, kdy štěkat nemá" je naprostý nesmysl. Je to stejné, jako kdyby Vám někdo řekl, že mluvit budete pouze tehdy, pokud dostanete povel - také by Vám to přišlo normální? Mezi přirozené psí chování patří i to, že psi používají hlasové signály, mimojiné i v případě, pokud chtějí svoje okolí (smečku) na něco upozornit. A naopak mezi přirozenou součást hierarchického vztahu a komunikace člověk-pes patří schopnost člověka nastavit příslušné hranice, kdy psí upozornění stačilo, popřípadě které věci není zapotřebí "komentovat"...

To vše, co jsem napsal, spadá do ranku základní psí výchovy a komunikace. Nejedná se a nemůže to vyřešit nikdy výcvik. Je ale zapotřebí, aby v tomto procesu především zapracoval člověk, pes vše potřebné pochopí, pokud dostane správné informace. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde obrovské množství potřebných informací - a pokud budete chtít, není problém se se mnou domluvit na osobní pomoci.

 

(3.8.2014)
Tazatel: Radovan Švec, Mlýnice - Nová Ves
Plemeno psa:
německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ano
Dotaz: Dobrý den, chtěl bych se zeptat zda se dá pes naučit soužití s kočkou. Psa máme od soboty a kocour je u Nás již 6 let. Zatím na sebe reagují negativně. Pes je částečně cvičený, ale pokud se potká s kocourem tak na povel nereaguje.. Nejsem první majitel pejsek již měl dva majitele. Jinak je klidný.Zvládá základní povel. Moc Vám děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Samozřejmě se dá. Jen to chce potřebný čas a správný přístup - ne povelový (tam máte spolehlivost velmi nízkou, jdete proti přirozenému psímu instinktu), ale smečkový. Musíte dát všem zúčastněným dostatek času na vzájemnou aklimatizaci a vytýčení teritorií - plus správně zasáhnout ve chvíli, kdy je to zapotřebí. Nicméně všechna zvířata na světě jsou schopna se "dohodnout" a sdílet společně stejný prostor, psi a kočky nejsou výjimkou (vedle sebe dokáží žít ve vzájemném souladu mimochodem i predátor a jeho kořist, pokud predátor nemá potřebu lovit z hladu).

Ve Vašem případě danou situaci zkomplikuje pouze kastrace Vašeho německého ovčáka, bude mít horší sebeovládání a zvládání stresových situací, s tím je nutno počítat. Nicméně pokud do jejich společného soužití zasáhnete vždy s citem (tedy pokud jeden z nich poruší "pravidla hry") a odpovídajícím způsobem, nebudete tlačit na pilu a dopřejete jim dostatek času a vlastního poznání, pak za krátký čas budou vymezeny vzájemné kontakty a teritoria (kočka si obvykle vybírá "horní patra", pes "přízemí").

Dávejte v počáteční fázi pozor také na to, aby vždy byla k dispozici úniková cesta pro kočku i psa - skutečně nebezpečné situace vznikají tehdy, pokud se jakékoli zvíře cítí být zahnáno do kouta bez možnosti úniku. Německý ovčák může kočku lehce rozpůlit, dospělý kocour vydrápne psí oko během okamžiku.

Základem úspěchu je samozřejmě i klid a pohoda z Vaší strany - mějte na paměti, že z obou chcete vytvořit tolerující se jedince, ne nepřátele. A k tomu je nezbytně nutná právě ta klidná komunikace, za všech okolností.

 

(3.8.2014)
Tazatel: Tereza Macháčková, Pardubice
Plemeno psa:
jack russell teriér/americký staffordšírský teriér
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 4 roky/
Kastrace:
ano (ve 3 letech)/
Dotaz: Dobrý den, narazila jsem na Vaše stránky a začala je se zájmem pročítat. Naše rodina má fenku JRT, která je trochu rozmazlená. Rozhodli jsme si pořídit ještě druhého psa a volba padla na Amstaffa (také fenku). Zajímalo by mě, jaký bude podle Vašeho názoru jejich vzájemný vztah. Děkuji za odpověď a přeji mnoho úspěchů :-)

Odpověď: Dobrý den a děkuji za přání:) K Vašemu dotazu - jednoznačně nedoporučuji, tato konfigurace by byla zdrojem neustálých velkých problémů a ohrožením života Vaší fenky JRT od okamžiku, kdy by fenka AMSTAFa vyrostla ze štěněcího věku.

Na jedné straně kastrovaná (neplnohodnotná) fenka jack russella, tedy plemene s teriéří povahou v krvi, a s vrozenou dominancí kastrací posunutou do roviny nejistoty, nevyrovnanosti a zvýšené agresivity. Na straně druhé fena AMSTAFa, plemene s vyblokovaným sociálním chováním, plemene s daleko většími likvidačními dispozicemi. Nadto dvě feny - v podobné kombinaci vždy přirozeně soupeřící jedinci se vztahem posunutým až do vzájemné likvidace, pokud je jejich majitel skutečně 100% nezvládá z pozice hierarchie a vedení smečky, což je bohužel v naprosté většině případů pravidlem.

Prosím rozmyslete si svoje rozhodnutí, bylo by nešťastné pro všechny zúčastněné. Prostudujte si i tuto Poradnu, máte zde dostatek praktických důkazů, jak podobné případy končí...

 

(27.7.2014)
Tazatel: Lukáš Novotný, Šternberk
Plemeno psa:
čivava
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, potřeboval bych poradit. Máme doma 7 měsíční čivavaka.Od mala jsme ho seznamovali s lidmi i se psy a ruchem mesta,chodili neustale ven,dle prirucek socializovali. Pouštíme ho i na volno,poslouchá na přivolání i na povely. Chceme aby byl poslušný, hodný a štastný pes. Spí ve vlastním pelechu, snažíme se ho nerozmazlovat. V Poslední dva měsíce ale začal na každeho psa zuřivě vyjiždět. Podle toho co nam poradili na cvičišti, máme psa okřiknout,nebo přivolat, dat povel, po uposlechnutí pamlsek. Toto děláme pořád, ale jakmile projde znovu další pes, zase vyjíždí a štěká. Rodiče mají take psa- 8 leteho chi-tzu, vidali se odmala, přesto když ted přijedeme na navštěvu opět na psa vyjíždí,pak se uklidní, ale třeba za 10minut zase nanovo- jako by měl nejaky zkrat. Takto vyjede obcas i po nekterych lidech,ktere jeste nezna. Toto dříve nedělat. Zacne stekat a vyjizdet po rukou, okrikneme ho,dame povel,pamlsek,pamlsek dava i cizi osoba, vetsinou si za chvili na ciziho zvykne. Ted se nam ale stalo,ze jsme byli na navsteve u znamych a znameho kousl do ruky. Pritom si od neho vzal pamlsky,nechal se pochovat a pak ho zniceho nic kousl. Nevime si rady. Kde jsme udelali chybu, delame neco spatne? A jak mame reagovat,kdyz takto nekoho kousne? Nikdy predtim toto neudelal. I vy sam radite ze psa nemame fyzicky trestat, muzete mi poradit co delat? Moc vam děkuji za odpověd.

Odpověď: Dobrý den:) Čivavy stejně jako jiná malá plemena mají jeden problém - protože jsou vzrůstem malí, jejich majitelé se k nim chovají jako kdyby to nebyli psi, ale hračky. Tedy shovívavé okřikování "malého děcka", uplácení pamlskem - ale žádná komunikace, neexistující smečka, nic, co každý pes ke svému životu skutečně potřebuje. Lidé si prostě neuvědomují, že i ta "roztomilá ňafající potvůrka" (do doby, než je poprvé kousne) je plnohodnotný pes se všemi vzorci chování svého druhu. Pouze s tím rozdílem, že je malý a hodně temperamentní.

Chybu děláte právě v tom základním přístupu, stejný problém byste měli s jakýmkoli povahově podobným plemenem nebo psím jedincem jakékoli velikosti. A proto se musíte tak i chovat - tak, jak píšu na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO i ve svých knihách: komunikovat, tvořit hierarchickou smečku a být v jejím čele jako vůdčí jedinec. Současný stav Vašeho pejska dnes jasně signalizuje klasický problém vyplývající právě ze špatného přístupu - nejistotu, stres a z toho plynoucí pocit ohrožení a agresi typickou pro každého psa, který se bojí a ví, že je na všechno sám. Není smečka, není "maják" (vůdčí jedinec), není učitel. Učíte ho povely, neučíte ho věci, které jsou skutečně důležité a které potřebuje znát.

Fyzické trestání psa, tak jak je lidé chápou, je samozřejmě špatně - nutné je ovšem používaní dominantních psích signálů v odpovídajících situacích, tedy když je něco z psí strany v nepořádku. Platí to pro německou dogu stejně pro čivavu, samozřejmě vždy s použitím odpovídající razance - nemůžete použít stejně silný kontakt pro čivavu jako pro dogu, to byste ji zabili. Ale pokud fyzický kontakt a signály nebudete používat vůbec a místo toho budete pouze okřikovat a dávat pamlsky, dostanete se přesně do stavu, které ve svém dotazu popisujete. Je to přirozený důsledek.

Prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO, o komunikaci, psích signálech a psí výchově a vedení zde máte obrovské množství materiálu. Tyto postupy se nebojte používat, naučte se rozumět chování Vaší čivavy a pokud budete důslední, všechno se dostane do správných kolejí. Pokud budete potřebovat, není problém za mnou i s pejskem přijet.

Takže ještě jednou pro jistotu zopakuji - i čivava je pes a platí pro ni naprosto stejné principy výchovy, komunikace a vedení jako pro jakékoli jiné plemeno!

 

(27.7.2014)
Tazatel: Angela Klusoňová, Litomyšl
Plemeno psa:
border kolie
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych proprosit o radu. Máme 5měs. štěně border kolie jmenuje se Falco :o)) máme ho venku na dvorku - kde byl moc spokojený - nebrečí ani v noci -jenže ve dvoře lítají vlaštovky  a on sedí pod hnízdem štěká a číhá jak letí vlaštovka tak jí pak honí a štěká.. A toto dělá od rána do večera. Někdy více někdy méně -zálěží jak hodně vlaštovky létají:o) Někdy nejeví zájem ani o hru - maximálně frisbíčko .... Chová se tak jako dospělý pes když se hárá fenka - je uplně mimo o nic jiného nemá zájem - někdy ani o jídlo.Dobrutky sežere ale granule jen když už má opravdu velký hlad.... Už nevím co s ním.Uplně z toho blbne .... Samozřejmě se mu věnujeme - chodíme do pole na procházky,bereme si ho domu - to je v pohodě,ale jak příjde do dvora hned sedne a čumí na hnízdo nebo na oblohu ... Zavírat do kotce se mi ho nechce... Moc děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den... opět bohužel klasický případ štěněte, kterému se ve skutečnosti nikdo nevěnuje tak, jak by měl ("chodíme do pole na procházky,bereme si ho domu" je málo!), které nikdo neučí ty skutečně důležité věci pro život a neuspokojuje jeho psychické potřeby. Borderkolie je plemeno, které nezbytně nutně potřebuje už od štěněcího věku nejen fyzické, ale především psychické vybití - v opačném případě si typicky nachází činnost, na kterou se zafixuje, což v případě Vašeho pejska jsou právě ty vlaštovky. Až nebudou, najde si něco jiného - cokoli, co v něm uspokojí jeho typické "ovčácké" potřeby (zkuste si něco nastudovat o přirozených pracovních vlohách a chování tohoto plemene).

Borderkolie není pes na dvorek. Není to pes, který si vystačí sám se sebou. Už vůbec to není pes do kotce. Je to pes, který nutně ke svému zdravému vývoji a životu potřebuje intenzívní interakci se svým člověkem, v opačném případě ho zničíte. Na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO máte vše potřebné, stačí jen chtít a změnit svůj přístup - ten současný je od základu špatně a je jednoznačným důvodem k tomu, že Váš Falco, jak sama píšete "příjde do dvora hned sedne a čumí na hnízdo nebo na oblohu". Je mi z toho opravdu smutno a není v tom nic osobního - bohužel podobných případů je strašně moc, vidím každý den kolem sebe, jak borderky doplácejí na svoji současnou "módnost" a nesprávný přístup svých majitelů...

Máte šanci to teď změnit a Falcovi držím všechny palce.

 

(27.7.2014)
Tazatel: Lucie Baloghová, Brno
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, Viktore, 21.7 jsme si s přítelem z útulku vzali pejska (asi kříženec s border terierem, středního vzrůstu), byl záměrně opuštěn ještě s jiným psem, oba měli na krku cedulku. Jde znát, že je ještě štěně, je hravý, má takové "štěněcí pohyby":) Lidmi z útulku byl popisován jako nevyrovnaný, mírně agresivní, bojácný. Musím říct, že je neskutečně hodný a neustále nás překvapuje svou inteligencí, avšak mírně nevyrovnaný je. Pokud je k němu nějaký cizí člověk příliš "hrr", zavrčí a vycení zuby, ale pokud k němu přistupuje pomalu, je v pohodě. Podobně to má i se psy, bojí se jich, ale už očuchuje a nechá se očuchat. Co se týká chování v bytě, nic neokusuje, neznačkuje. Zkoušeli jsme ho nechat samotného v jiné místnosti, načež usnul bez jakéhokoliv povyku. Před nedávnem jsme bez něj šli na delší chvíli do obchodu, poslouchali jsme venku jeho reakce - jen chvíli trochu kňučel, pak se uklidnil. V noci spí s námi v posteli. Zdánlivě možná žádný problém nemáme..i přesto chci vědět, jestli postupujeme dobře..nevím, jestli je mírné knučení v pohodě, nebo už to značí nějaký problém..při hraní kouše, tak ho uklidníme a on sám přestane..zatím ho máme stále v patách, je to takový kontrolor..je to správně/není? Když mu ukážeme, aby zůstal, tak zůstane..neknučí, lehne si/sedne a čeká. Také mu moc nejedou granule, občas ho krmím z ruky..opět - je to tak dobře/není? Nevím, jakou má minulost, jak se k němu chovali...jestli to nějak ovlivnilo jeho současné chování.. Při venčení je taky hodný..zatím ho máme na vodítku (a používáme postroj). Držíme ho u nohy, reaguje na zpomalení zrychlení, když tahá, usměrníme ho a jde zase jak má. V lese ho máme stále na vodítku, ale už ho nechám jít před náma (opět reaguje na zrychlení/zpomalení, kouká se za náma), když běžíme, taky ho nechávám před sebou..zde ale taky nevím, jestli je správně venčit psa u nohy, nebo může jít před náma - jestli si tak nemyslí, že je vůdce smečky... Já už jsem jednoho psa měla (nyní je u mamky), ale současná výchova je diametrálně odlišná (už jsem se ponaučila:) Nechci udělat žádnou chybu, zatím je to puberták a nechci, aby měl nějaké špatné vzorce chování a pak ho "zbytečně" převychovávat - ne že bych nechtěl, ale byla by škoda "zkazit" tak užasného tvora. Díváme se na Cesara Millana (Dog whisperer/Znalec psí duše), tak pak třeba pozorujeme, v jaké poloze má hafan ocas, jestli dýchá plynule a tak...:)) ale jinak vlastně nevím, jak moc se jim inspirovat, přeci jen, i on se může mýlit (je zastáncem kastrace, což není dobré..) Zde končím svůj libesbríf:) jsem i připravena na individuální výcvik, bude-li třeba:) Mějte se krásně, Lucie+Michal

Odpověď: Dobrý den:) Pejska máte u sebe pár dnů a on se teprve rozhlíží a zjišťuje, koho má vedle sebe. A jakmile si Vás přečte, začne se podle toho chovat - a bude-li mít pocit, že jeho "smečka" nefunguje, že neexistuje vůdčí jedinec, pak se teprve projeví jeho pravá povaha. Zatím vyčkává - tak jako každý pes, který už není malé štěně a který má i špatné zkušenosti z minulosti.

Krmit pejska z ruky je chyba. Zatím se Vás drží, ale nebude to mít dlouhé trvání, jen do doby, než si ujasní své prostředí a své lidi. Pak se ale spousta věcí změní, je to otázka několika málo týdnů.

Upřímně - pokud chcete opravdu předejít problémům (což je samozřejmě daleko lepší než následně řešit důsledky zbytečných chyb v komunikaci, výchově a vedení), pak je reálně nejrozumnější u mne absolvovat můj individuál jako nejlepší investici do celého zbytku vašeho společného života. Spousta důležitých věcí je pro Vás v tuto chvíli nejasných, daleko lépe Vám mohu pomoci, pokud Vás tu s pejskem budu mít a i pro něj bude obrovským přínosem klid a jistota, které tu s Vámi získá. Takže pokud se rozhodnete do toho jít, bude to ze všech stran dobré rozhodnutí - stačí mi zavolat a domluvit se.

P.S. Skutečná psí komunikace je v něčem jiném, než prezentují mediální hvězdy typu pana Millana. Není tak uměle nablýskaná a jde cestou, která sice není tak efektní pro kamery, ale je na rozdíl od PR prezentací pravdivá a funkční. Pozorovat je třeba jiné věci - a více než pozorovat je zapotřebí je skutečně umět vnímat a vyhodnocovat...

 

(13.7.2014)
Tazatel: Věra Čaníková, Zlín
Plemeno psa:
chodský pes
Pohlaví: fena
Stáří: 21 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, moc ráda navštěvuji Vaše stránky a hl. poradnu - je moc poučná. Máme doma fenku chodského psa Dafy, která je skvělým kamarádem pro celou rodinu. Dafy bez problému snáší domácí zvířata (slepice, husy, ovce...). Když se s nimi seznamovala, manžel pouze vyjádřil nespokojenost s jednou malou honičkou a vše je ok-i v naší nepřítomnosti. Můj dotaz zní: je možné tohoto dosáhnout i u plemene husky? Kamaradka má husky fenku a tvrdí, že to možné není.
Další dotaz, nebo spíš postřeh se týká soužití malých a velkých psů - hlídali jsme týden čivavíka (3 roky,nekastrovaný). V přítomnosti páníčků  je na Dafy dost odtažitý a startovací (stále ho berou na ruce), Dafy na něj často pokládá packu- v tu ránu slyšíme,  že si moc dovoluje...-)) Čivavíka jsme nebrali na ruce, vše v klidu, a co se nestalo, druhý den už spal spolu s Dafy  v ložnici. Prostě se domnívám, že na něj přenášejí tím neustálým nošením v ruce strach. Také se mu zvýšilo sebevědomí-zdálo se nám. Zajímal by nás Váš názor. Jak to vysvětlit rodině, že psi budou ok. Prosím poraďte:-) Děkujeme a zdravíme Vás i pejska.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za sebe i za Gardýska a posílám pohlazení Vaší Dafy:) K prvnímu dotazu - sibiřský husky patří mezi plemena s velmi silným loveckým instinktem, jsou to častí "likvidátoři" kurníků apod. Na druhou stranu, pokud má člověk se svým pejskem správně nastavený a fungující vztah, pak lze zvládnout uvedený problém i s tímto plemenem.

Máte pravdu a už jsem to psal několikrát v Poradně a mnoha lidem vysvětloval - i malý pes je pes s psími vzorci chování a nošení v náručí "aby mu ten velký pes něco neudělal" způsobuje jen pokřivení jeho přirozené a původně zdravé povahy. Takto "ochraňovaný" pejsek se na jednu stranu větších psů bojí, protože nemá šanci s nimi přijít do kontaktu a nemá možnost s nimi komunikovat po psím, na stranu druhou mu roste falešné sebevědomí až do nebes, protože získává ze své pozice v náručí nereálné představy o vlastní hierarchické osobnosti. Tito pejskové pak mívají velký problém v situaci, kdy v té náruči nejsou a potkají jiného psa naživo z očí do očí...

Čivava z Vašeho dotazu ještě má šanci, ovšem záleží na jejích lidech. Ukažte jim s Dafy, že pokud se začnou chovat normálně a tak, jak je pejskům přirozené, vše bude mnohem lepší a šance jejich mrňouse přežít setkání s neznámým pejskem se radikálně zvýší.

 

(13.7.2014)
Tazatel: Jan Smejkal, Jihlava
Plemeno psa:
rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, nevěřil jsem tomu, ale potřebuji poradit. Mám problém s psem jem v tom , že když zůstane na zahradě sám tak rozkouše co může, pohyb má věnuji se mu ,jen nevím jak ho tohoto zlozvyku zbavit. Není to můj první pes, jeho předchůdce Max byl kříženec vlčáka a ridgebacka, to byly hodinky, ani kočku neprohnal bez povelu, byl se mnou 14let a asi lepšího mít nebudu. Ale tedy jak ho to odnaučit, prý dospívají ve třech letech tak doufám , že ho to přejde. Žena mi doma říká , že půjdu i se psem, tak nevím jestli se mám balit nebo ho to nějak odnaučit ?? Dík za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, každý občas potřebujeme radu a není ostuda o ni požádat:) Dvouletý ridgeback je stále ještě psychicky nedospělý pes s velkou energií, až v cca čtyřech letech věku se začne zklidňovat. A každý pejsek je jiný, nejhorší přístup je srovnávat a zlobit se, že ten současný není stejný jako byl předchozí nebo jakýkoli jiný v minulosti. Každý pes je zcela jiná osobnost a velmi často lidem říkám, že každý pejsek má jednu nectnost a milión ctností, které ji naprosto přebijí...

Nejedná se o zlozvyk. Pes, který má dostatek sociální a hierachické komunikace se svým člověkem, nemá potřebu devastace, nedochází u něj k podobnému stresovému ventilu. Jinými slovy - toto není primární problém, ale pouhý důsledek problému ležícího právě v neuspokojené psychice.

Prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO, začněte se svým ridgebackem fungovat jinak a s překvapením zjistíte, že popsaný "problém" zmizí sám od sebe. Za jak dlouho - to záleží pouze na Vás, hned to určitě nebude. Nebo se můžete domluvít se mnou, přijet i s pejskem na individuální výcvikový servis a vše tak podstatně urychlit a navíc se vyhnout jiným problémům do budoucna. Je to snadné, jen se vždy musí rozhodnout sám majitel pejska.

 

(13.7.2014)
Tazatel: Eva Seidlerová, Ostrava
Plemeno psa:
brazilská fila
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. je mi 10 let a s rodiči jsme jsi pořídily BRAZILSKOU FILU, mám strach,protože mě kouše,když si s ní hraji a pořád čteme články a snažíme se to napravit,ale nejde to. Tak se ptám, prosím o radu, jestli by jste nám pomohli ,ale nechceme jí trestat. Dnes je 12.7.a naše Badí Odeta  má 4 měsíce za 9 dnů.prosím pomozte. Děkuji Evička Seidlerová s rodiči.

Odpověď: Ahoj Evičko:) Určitě rád pomůžu. Brazilská fila je plemeno, kde člověk od samého počátku nesmí udělat zásadní chyby, jinak to končívá zle. Pokud čtete PSÍ STRÁNKY FALCO, je to moc dobře - jen je zapotřebí si uvědomit, že některé důležité věci je potřeba si nechat ukázat a naučit prakticky, nestačí o nich jen číst. Proto by bylo nejrozumnější, abyste si Ty, Tvoji rodiče a Badí Odeta udělali za mnou výlet do Liberce, kde Vám mohu ledacos na fenečce ukázat, vysvětlit a vše uvidíte na vlastní oči.

Pejsek se nevychovává tresty, ale správným přístupem. Vaše fenečka je štěně, které se teď potřebuje spoustu věcí naučit a potřebuje se je naučit správně - stejně tak i Ty a Tvoji rodiče...

 

(6.7.2014)
Tazatel: Věra Koubková, Praha
Plemeno psa:
německá doga
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den,chtela by jsem se zeptat na naseho pejska...Mame v rodine nemeckou dogu.Jelikoz bydli s rodici v dome a ja pracuji v jinem meste tak ho nevidam tak casto. Vzdy kdyz prijedu tak po nejake dobe co jsem doma si naproti me stoupne a zacne strasne stehat a koukat mi uprene do oci a nechce prestat a nemohu ho nicim utisit...Spis se ho bojim a nevim co snim:-) /podotykam ze je skoro stejne velky jako jatak ze z nej jde respekt:-)/...Nevim zda si chce chrat nebo tak neco ale obcas se bojim ze na me vyjede. Nic jsem mu nikdy neprovedla...Moc dekuji za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) On velmi dobře ví, že se ho bojíte, že si s jeho výzvou neumíte poradit. Proto Vás provokuje a čeká, jak se projevíte. Jen na Vás záleží - pokud se bát opravdu nebudete (nesmí tam být sebemenší náznak strachu nebo nejistoty), přistoupíte k němu a položíte mu zlehka hřbet ruky za jeho ústní koutky (ne na krk a už vůbec ne na hlavu!), pak tento signál vezme jako pozitivní a přijme Vás. Pokud svoje vnitřní rozpoložení neovládnete, pak po Vás vyjede nebo odskočí a začne Vás vyštěkávat s ještě větší intenzitou.

Pes Vašich rodičů je teď ve věku puberty a začíná testovat sám sebe i lidi kolem sebe. Jen na Vás je, jakou mu o sobě dáte informaci - buď pozitivní, nebo negativní. Pokud neuděláte nic a budete z něj mít strach, pak je to informace jednoznačně negativní, pro německou dogu budete nedůvěryhodná a bude se podle toho k Vám teď i do budoucna chovat.

 

(6.7.2014)
Tazatel: Zuzana Švarcová, Praha
Plemeno psa:
cane corso
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, potrebovala bych poradit. Pred pul rokem jsme si s pritelem spolecne poridili stene Cane Corso, fenecku. Ted, kdyz je ji 7 mesicu se bohuzel nase cesty rozesli a my resime otazku, komu pejsek zustane. Chteli bychom stridavou peci (po tydnu/14 dnech), ale nejsme si jisti, jak tuto situaci muze zvladat takoveto stene, navic teto rasy. Jestli se dokaze adaptovat na 2 domovy a 2 pany? Jestli vubec takovouto zmenu vnima a chape. Navic, je pro nas samozrejme dulezite, zda pozitivne.. Prosim o Vasi radu a tip, zda je lepsi, aby si nechal psa pouze jeden z nas nebo se da tato situace resit? Velice dekuji za odpoved, jsem s pozdravem.

Odpověď: Dobrý den:) "Střídavá péče" v žádném případě ne! Vaše dříve společné štěně musí zcela jednoznačně a trvale zůstat pouze u jednoho z vás, a to se vším všudy. Tady opravdu není jiná alternativa, pokud nechcete fenečku psychicky ničit - je to pes s potřebou svého vůdčího jedince, ne malé dítě s potřebou rodičů. Jste oba dospělí lidé a věřím, že budete schopni se spolu dohodnout bez toho, že kdokoli z vás bude fenku brát jako rukojmí. Nic osobního, ale bohužel už jsem takových případů zažil mnoho a proto doufám, že právě ten Váš bude vzácnou výjimkou...

 

(29.6.2014)
Tazatel: Nikola Gápová, Hradec Králové
Plemeno psa:
beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 3 týdny
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, budu mít asi trochu netradiční dotaz. 29.5. mi zemřel pes beagle. Byla to obrovská rána, ale bez psa nedokážu žít. Shodou okolností ve stejné chovatelské stanici se narodili na moje narozeniny štěňata. Přítel mi tehdy řekl, že třeba ještě nešel za duhový most, třeba jen potřeboval vyměnit tělo a běžel se tam narodit znovu do lepšího těla. Narodil se tam pes, který měl také bílého ptáčka na krku, vypadal úplně stejně jako tehdy můj Miki. V současnosti jsou mu 3 týdny. Už jsem se viděli, ale on ještě mžoural. Věřte mi nebo ne, ale když jsem položila ruku do pelechu, feně to nevadilo a ten hafan si k ruce vždy lehl a hned usnul. Dovezla jsem mu svou deku, aby se naučil na můj pach a zároveň si potom bral pach matky a sourozenců pro první noci se mnou. Ale k věci. Mám ještě 4-5 týdnů se psychicky připravit. Nechci mít nějaká očekávání a pak tím trápit sebe či jeho. Dá se vůbec nějak připravit? S hafanem jsme vždycky spali spolu v posteli, nikdy jsme nechodili na cvičák, vše jsme si vykomunikovali a používali energii ke komunikaci a pohledy. Byl to skvělý pes, můj nejlepší kamarád. Dá se srovnat se ztrátou takového přítele? Nový pes nebude sloužit jako záplata, to rozhodně ne. Ale vztah s ním chci budovat stejně. Je to tak správně? Budu moc ráda, když mi poradíte pár tipů. Jak na sebe a jak na něj :)

Odpověď: Dobrý den:) Protože jsem sám už zažil, když mi odešli moji věrní psí kamarádi, budu opět mluvit z vlastní zkušenosti... Zaprvé - nikdy se s tím nesmíříte, nikdy to nepřestane bolet, nikdy nezapomenete. Zadruhé - každý pejsek je jedinečný, každý je originální osobnost a nikdy se Vám nestane, že budete mít dva pejsky úplně stejné. A nikdy, nikdy nesmíte porovnávat, nikdy nesmíte mít určitá očekávání a pak být zklamaná - proto také všem lidem, kteří se v podobné situaci octnou, tvrdě doporučuji vybrat si po odchodu svého pejska úplně jiné plemeno, protože těch zklamaných s výčitkami "můj minulý pes byla takový a takový, jakto že tenhle je jiný" jsem zažil moc a není to nic pěkného. Lidé bohužel mají příliš velkou tendenci porovnávat a čekat stejné chování od naprosto jiné individuality. Je to past, do které nesmíte spadnout - jakkoli tento pejsek bude exteriérově podobný, jeho duše a povaha budou jiné, bude to jednoduše úplně jiná, nová bytost, Ne převtělený Miki. A jako štěně bude mít zcela jiné vzorce chování než dospělý pes, na kterého jste byla donedávna zvyklá...

Se svým novým psím parťákem budujte vztah tak, jak to považujete za správné. Znovu budete vychovávat a učit pejska a jaký bude, záleží právě na tom, jak se Vy sama k němu budete chovat. A předem si ujasněte, že tento pejsek a jeho život nebudou kopírovat reakce a život Vašeho předchozího pejska. Budou jiné, ne horší a ne lepší, jenom jiné. A pokud budete postupovat správně, vychováte dalšího skvělého pejska.

Počítejte i s tím, že bude chvíli trvat, než si svoje štěně úplně k sobě pustíte - smutek po jeho předchůdci Vás v tomto bude přeci jen ovlivňovat. Raději na to upozorňuji předem, je to přirozený důsledek, pokud si pořídíte nového psího kamaráda v době, kdy ještě nejste "uvolněná".

Víc není co radit, každý si to musí prožít sám a stejně jako pejsci i lidé mají různé povahy, prožívají tyto situace jinak. Snad jen ještě jednu věc - pořiďte pro svého pejska všechno nové, nenechte mu nic (misky, pelíšek, obojek, hračky), co by Vám připomínalo při pohledu na něj pejska, který už odešel. Pomáhá to, věřte mi.

 

(29.6.2014)
Tazatel: Hana Hondlíková, Holýšov
Plemeno psa:
afghánský chrt
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 5 let/5 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, obracím se na Vás s následující prosbou. Chováme afgánské chrty. Vždy jsme měli alespoň 3. První pes byl Dex, ke kterému přibyl 8 letý pes z útulku Art. Oba psi se dvakrát servali (nebyl to nijak agresivní konflikt) a Art převzal dominantní postavení. Po dvou letech k nim přibilo štěňátko, fenka Loty. Jak Loty rostla a Art stárnul, převzala Loty dominantní postavení. Letos v březnu Art pošel stářím ve věku 14 let. Rozhodli jsme se s manželem, že si opět vezmeme třetího psa z útulku, 5letou fenku afgánského chrta Grace. V dubnu jsme si ji proto přivedli domů. Z počátku se jevilo vše OK. Psi jsme postupně seznamovali a po 3 týdnech již chodili na společném vodítku při venčení. Jediné konflikty nastávali při krmení, kdy Loty měla tendenci žrát z misky Grace a té se to nelíbilo. Krmili jsme proto odděleně. Po třech týdnech začala Loty hárat a my ji oddělili od ostatních. Poté u ní hned následovala falešná březost, kdy ve své společnosti nesnesla ani naše kočky, na které je jinak zvyklá. Takže její oddnělení se protáhlo. Po návratu k ostatním se vše otočilo o 180 stupňů. Obě feny se k sobě nemohou ani přiblížit. Jakmile se vidí jdou si po krku. Prokousnuté uši, krk, tržné rány. Nevidí-neslyší-neposlechnou. Jsou úplně v tranzu a museli jsme je vždy s manželem násilně odtrnout, přičemž se manžel jednou připletl rukou mezi jejich tlamy a měl prokousnuté zápěstí. V současné době je máme oddělené. Vrčí na sebe už jen přes dveře. Dex je s Loty v jedné místnosti bytu, Grace je sama. Ještě pro úplnost dodávám, že pes Dex má diagnostikovaný tumor a vzhledem k vývoji jeho zdravotního stavu bude nutné jej během 14 dní nechat uspat. Podobnou situaci jsme řešili již po příchodu Arta, jelikož v té době byl náš pes Dex rozmazlený jedináček. Bez našeho zásahu či přičinění si psi své pozice ujasnili. Dominantní byl Art, Dex se podřídil. Věděli jsme, že s příchodem Grace vyvstane stejný problém. Ale zaskočila nás stupňující se intenzita bez zjevného výsledku. Na závěr musím dodat, že jednotlivě obě poslouchají (sedni, lehni, dej pac, na vodítku chodí velice pěkně, vědí kde je jejich místo, co smějí, nesmějí - např. loudit u stolu). Veškeré příděli dostávají stejně tj. doba krmení, doba venčení, pohlazení, pochvala za uposlechnutí i ceres za neuposlechnutí (cíleně se snažíme nedělat mezi nimi rozdíl). Výcvik ve výcvikovém středisku jsme neabsolvovali ani s jednou. Loty jsme cvičili sami už od štěněte. Grace zřejmě cvičili původní majitelé. Pokud se ale dostanou k sobě, neposlechne ani jedna. Jedna z rad, které jsme obdrželi od chovatele chrtů (má jich momentálně 13) zní nechat je ať se servou a prostě si ujasní, která bude dominantní. Dalším názorem je, že jsem úplně nepochopili funkci smečky a měli jsme podpořit dominantní postavení Loty. Ať je to jak chce, určitě jsme chyby udělali. Jen vůbec netuším, co teď s tím. Za Váš názor a radu předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den, v tomto Vašem dotazu jste vynechala některá důležitá fakta oproti dotazu, který jste mi zaslala původně, ale základní skutečnosti zůstaly stejné, takže se budu řídit tímto zněním a pro dobro věci a pochopení souvislostí zmíním ten minulý v připadech, kdy to bude zapotřebí.

Vysvětloval jsem nesčetněkrát na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO i ve svých knihách, že hierarchické porovnávání fen je vždy daleko tvrdší a razantnější než u psů-samců. Feny nemůžete "nechat si to vyříkat", protože jednak po každém takovém "vyříkávání" skončí aspoň jedna z nich na veterině, jednak to bude i ta poražená stále zkoušet. Psi, pokud si srovnávají svoje vzájemné hierarchické postavení, jsou v tomto ohledu daleko přímočařejší - nejsou při fyzickém kontaktu tak zákeřní, nesnaží se protivníka fyzicky zlikvidovat a dovedou přijmout fakt, že ten druhý je silnější. Psy můžete bez většího rizika nechat, ať si to srovnají sami (pokud jeden z nich není vyložený asociál), feny nikdy. Navíc je to vše k ničemu, pokud nefunguje i lidský vůdce smečky.

Názor, že jste nepochopili základní fungování a řízení psí smečky, je správný a ještě víc byl zřejmý z Vašeho původního dotazu (pletete si strukturu smečky psí a vlčí - popř. sami autoři literatury, na kterou se odvoláváte!). Psí smečku (tedy i tu Vaši) musí vést jeden vůdčí jedinec (Vy nebo Váš manžel), ne Vy feny a Váš manžel psy - a Vaše teorie "podsmeček" je mylná už od samého základu. A smečku její vůdce především MUSÍ SKUTEČNĚ VÉST, NE SE JEN DÍVAT, jak se mezi sebou její členové perou. A musí ji vést správně, tedy přes jejího hierarchicky nejvyššího psího jedince - toho musí jednoznačně podporovat v jeho postavení a zároveň umět "sejmout", pokud začne mít tendenci k terorizování podřízených členů smečky. Musí mít v sobě autoritu pro prosazení své vůle a cit pro to, co se ve smečce děje - a to bohužel moc lidí samo od sebe skutečně neumí.

A nikdy smečku nerozděluje - smečka je smečka proto, aby všichni její členové spolupracovali, ne byli od sebe separováni. Pokud tedy bude v čele smečky schopný lidský jedinec, který bude své smečce (a psí smečce obecně) rozumět, pak nikdy k podobným excesům nedojde, protože schopný (super)alfa jedinec její psí členy perfektně zná a umí už v náznacích projevenou agresi srovnat tak, že zároveň podpoří svoji vlastní pozici.

Pokud budete chtít, není problém se se mnou domluvit, přijet za mnou se svou psí smečkou a já Vám názorně předvedu, že po prvním pokusu už si Vaše fenky nedovolí nic, zklidní se a budou mě brát jako nejvyšší autoritu. Pokud budete chtít, naučím to i Vás. Není to věc výcviku ani povelů, je to záležitost přirozené psí komunikace a pochopení toho, jak psi a smečka fungují.

Všechny rady "na dálku" jsou k ničemu, pokud je člověk neumí použit v praxi. Rozhodnutí, jak s mojí nabídkou naložíte, je opět jen na Vás...

 

(22.6.2014)
Tazatel: Marie Margaritovová, Praha
Plemeno psa:
hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 11 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Předem bych Vás a Vašeho čtyřnohého kamaráda chtěla pozdravit a popřát vše dobré do dalších let. Snad si na nás pamatujete, naposledy jsem Vám psala před dvěma lety, kdy měla Brita silnou infekci a málem jsme o ní přišly. Dostala se z toho bez následků (i bez diety) a další dva roky si měla myslím dost spokojený a pohodový psí život. Letos v zimě jsem ji objevila několik bulek na mléčných lištách (bohužel na obou). Objednala jsem se na polikliniku Libuš, kde nám ji tehdy zachránili přímo ke specialistovi na onkologii. Po několika návštěvách to zatím vypadá takto - bulky se mírně zvětšují a množí- bohužel,ale vypadá to že jsou zapouzdřené, na rengenu bylo vše v pořádku, sono též neobjevilo nic zásadního -akorát malou cystu na jednom vaječníku, moč v pořádku ale krevní testy jsou dost špatné. Konkrétně bílé krvinky má na polovičních hodnotách a červené jsou o něco lepší ale též dost nízké množství oproti normálu.Diagnoza - oslabená funkce kostní dřeně buď z důvodu aktivní cysty nebo z důvodu onkologického onemocnění. Máme opět přijít na počátku července, kdy opět udělají krevní testy, aby se to porovnalo s původními výsledky a dle toho se rozhodlo.Řešení je operace - odebrání dělohy, vaječníků a jedné mléčné lišty a po zhojení odebrání druhé lišty.Ale - je ji už 11 let a je velké nebezpečí, že nemusí operaci přežít, příp. se rána nebude hojit (má velmi oslabenou imunitu) a může se při otevření zjistit, že i když to ze sona nebylo patrné, že jsou zasažené další orgány. Nebo vše nechat, již ji netrápit operací a doufat že bulky neporostou příliš rychle. Nyní je v pohodě, veselá, ale v dubnu byla velmi slabá, nechtěla nám chodit, zadýchavala se a hlavně spala. Ale to vše jsou jednoznačné příznaky špatných krevních výsledků. Vím že se musíme rozhodnout sami, ale chtěla bych znát Váš názor. Děkuji a podrbejte za mě Vašeho čtyřnohého kamaráda.

Odpověď: Velice děkuji za přání:) Můj názor vzhledem k diagnóze, nálezu, rozsahu operace a věku fenky je jednoznačný - je to likvidační kombinace a do tak těžké a rozsáhlé operace (spíše více operací) bych rozhodně nešel. Kromě věku, oslabené imunity a pooperační šokové reakce organismu je zde ještě další nebezpečí plynoucí ze samotné narkózy, která by v tomto konkrétním případě musela trvat dlouho. Jak mi kdysi sám řekl jeden veterinář - nemá smysl, aby pejsek v podobném věku a stavu jen zemřel rozřezaný na operačním stole...

Dal bych šanci přírodě a psímu organismu a doufal, že postup rakoviny nebude příliš rychlý. Fenečku bych šetřil a dokud by tu být mohla, nechal bych ji žít a snažil se zapracovat na maximální podpoře imunitního systému, protože nic jiného v současném stavu nemá reálný smysl. Rakovina je neúprosná a s největší pravděpodobností jsou zasaženy i vnitřní orgány, nejen mléčné lišty.

Budu Britě i Vám moc držet palce, prosím pohlaďte ji za mě. Vím, že jsem Vás asi nepotěšil, ale věřte, že jsem se jako vždy snažil vybrat tu nejméně bolestnou a pro pejska nejlepší variantu. Rozhodnutí je ovšem opět jen na Vás...

 

(22.6.2014)
Tazatel: Jana Jelínková, Liberec
Plemeno psa:
hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 8 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. V první řade bych Vám rada podekovala za spoustu užitečných informaci o psech. Pro laika není lehké zorientovat se v často si protirecicich doporučeních z odborné literatury. Obdivuji i to, ze venujete jistě spoustu energie a času při zodpovidani dotazu na Vašich stránkách. Doporučení na Vas, i Vaši knihu mám od chovatelky našeho pejska. Dotazy z poradny procitam zatim prave v knižním vydání,nikde jsem ale nenarazila na ten svůj. Vždy jste se tohoto tématu spise jen zčásti dotkl. Tak doufám,, ze následující nebude jen plytvanim Vašeho času. Takže k věci,Astu ještě sice doma nemáme,ale přijde k nám jiz za dva týdny a já bych skutecne nechtěla nic pokazit. Naše rodina sestava ze dvou dospělých, 8lete kočky, ročního miminka. Bydlime v dome se zahradou,zkušenosti se psy máme spise male. Plemeno jsme volili tak, aby jako hlídač zvladlo celoroční pobyt venku. Je jasné ze male stěně musí byt co nejvíce s rodinou aby nás přijalo za sve,aby se začlenilo do smecky. Pocitam tedy, ze bude chodit do domu, spát u nás. Jenže mela by se také naučit zůstávat venku, hl.aby se ji zahustil kozich na zimu. Tak od rijna by asi už z těchto důvodu mela byt doma minimálně. Jenže je správné ji brát to co jako malinka bude moct? Chodit v zimě do domu asi reálné není, změna teploty by Astine zdraví asi neprospěla..Co s tím? Nepoustet ji dovnitř ani na začátku? Zda se mi to kruté. Rada bych,abycvhom s manželem měli v teto věci jasno,a abychom mohli vystupovat jednotne. Mnohokrát dekuji.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Řekl bych, že právě toto téma jsem probíral již mnohokrát, a to podrobně a jednoznačně - navíc odpověď vyplývá z celých PSÍCH STRÁNEK FALCO a psychiky psí duše...

Takže to znovu vše v kostce shrnu. Pes se rodí a zůstává celý svůj život sociálním tvorem, s primární potřebou sociální komunikace a sociálního kontaktu. Z toho naprosto jasně vyplývá, že jakákoli trvalejší izolace od jeho lidskopsí smečky (třeba právě to oblíbené "pes zůstane venku, na zimu vůbec, ať se mu zahustí kožich, uvnitř by trpěl" - navíc u Vás s výhledem na "celoroční pobyt venku"!) je z psího hlediska týrání. Je to naprosto stejné, jako kdybyste tímto způsobem vyhnala na noc nebo na zimu ven kohokoli ze svých blízkých lidí. Nemluvě o tom, že každý pes s podsadou nastřádá na zimu dostatečně hustou srst i uvnitř, pokud nevegetuje ve vyloženě přetopeném prostoru - všichni moji psi takto žili a žijí, vím, o čem mluvím.

Jinými slovy - Astu byste měla vychovávat a vnímat jak člena rodiny, ne jako "hlídacího psa na ven". V opačném případě její život ani vás vzájemný vztah nebudou stát za nic. A pokud si na sebe do půl roku jejího věku na sebe navzájem nezvyknete natolik, že Vám potom už samotné přijde myšlenka Asty mimo dům nesmyslná, bude to celkově špatně. Nemluvě o tom, jak lehce můžete v dnešní době o jakéhokoli pejska, žijícího na zahradě, přijít.

Tady opravdu není co řešit. Pes není náhrada zabezpečovacího zařízení pozemku a domu, je to živý tvor se svými přirozenými potřebami a stejnými právy na plnohodnotný život, jaká požaduje člověk, který si ho pořídil. Vychovejte Astu tak, aby měla vztah k Vám, ne k baráku a zahradě - a pak se můžete spolehnout na to, že Vás a Vaši rodinu bude chránit. A nezapomeňte mimochodem na to, že z hovawarta se stává pes se všemi ochranářskými a obranářskými rysy svého plemene teprve až s příchodem psychické dospělosti, tedy mezi 3,5. až 4. rokem věku!

 

(15.6.2014)
Tazatel: Pavel Benda, Ořech
Plemeno psa:
drsnosrstý jezevčík
Pohlaví: fena
Stáří: 9 let
Kastrace:
ano (v 7 letech)
Dotaz: Dobrý den, máme 9 letou fenu jezevčíka drsnosrtého, standard. Přes zimu bývá v domě, v letním období pak přespává v boudě v kotci, má k dispozici zahradu. Od mládí jsme řešili problém spočívající v tom, že fenka si vyhlédla nějaké místo (třeba u stolu, židle, venku někde na rozmezí světla a stínu, a tam pak byla schopná dlouhé minuty poskakovat dokola, koukat soustředěně do země... a přitom opakovaně štěkat. Snažili jsme se situaci řešit konzultacemi s veterináři, dokonce s psí psycholožkou (ostatně, ta byla velice překvapena chováním fenky, která jí při konzultaci "předvedla" v podstatě celou škálu všech možných chování. Žádná z konzultací nepřinesla výsledky, doporučena byla i medikace ke zklidnění, bez úspěchu. Nikdo si nevěděl rady.
V poslední době se situace neustále zhoršuje. Kromě toho, že fenka kdykoli, kdy má možnost vyběhnout na zahradu, vyběhne na svoje místečko (opět jakékoliv místi na rozhraní světla a stínu), kde pak pobíhá pořád tam a zpět, někdy i skáče jako srnka, kouká do země a opakovaně štěká. Přitom neustále vrtí a kroutí ocasem, tváří se velice soustředěně, až bychj řekl "ustaraně", rozčileně. K tomu se však ještě přidalo zdlouhavé a velice obtížné štěkání. Pohybuje se před domem, na straně do ulice, a i když nikdo kolem neprochází, neustále vyštěkává. Pokud se pokusím ji přivolat, musím povel opakovat, pak přiběhne sedne k nohám. V momentě, kdy dostane opět povel volno, naběhne na ono místečko a začne zase pobíhat a poštěkávat, případně zaběhne k brance a začne štěkat do ulice (opět, aniž by kdokoli šel a aniž by projíždělo auto).
Zajímavé je, že toto její chování se nejčastěji projevuje v době, kdy jsme doma, pokud je na zahradě sama, v domě nikdo není, je v klidu..., jakmile dorazíme, pozdraví nás a vyběhne na ono své místečjko a začne "blbnout". Na procházky se střídáme s manželkou a dospělými dětmi,bohužel asi však, nemá patrně jednotné vedení na procházkách (já určuji směr a ostatní, manželka nikoli, já vyžaduji zastavení před přechodem silnice, ostatní nikoliv... a pod.) Tuším, že problém může být v nás (o když nám bylo opakovaně veterináři i psycholožkou řečeno, že se patrně může jednat o jistou formu neurózy, případně ale i neurologické onemocnění).
Děkuji za případnou informaci, eventuálně možnost osobního kontaktu.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud by se skutečně jednalo o neurologické onemocnění, pak by se podobné chování fenky projevovalo ve stejné míře i v době, kdy je sama. To se ale podle Vašich slov neděje a "psycholožka" i veterináři evidentně nevědí, kudy kam, proto hodí do placu podobnou "diagnózu".

Dále - každá radikální změna v chování pejska tohoto rázu má svůj spouštěč, svoji jednoznačnou příčinu nebo sled událostí, která ji vyvolá. To platí pro jakoukoli fázi psího věku a pokud proběhne již v mladém věku a již v té době se nezkoriguje, s přibývajícím věkem se zafixuje a stane se zvykovou složkou chování (podobně jako například pes kastrovaný v pokročilejším věku bude naskakovat na feny ne z popudu sexuálního, ale zvykového). Přesně to se stalo i u Vaší fenečky, další upevnění nastalo vlivem provedené kastrace.

Je spousta psů, kteří reagují na pohybující se stíny, světelné odlesky apod., sklony k tomu mají především psi temperamentní (kam patří i jezevčík) a psi snadno vzrušitelní se silnými loveckými sklony (opět mezi ně patří určité typy jezevčíků). Není to v žádném případě známka nějaké duševní poruchy, ale prostý získaný vzorec chování (který jde změnit) a důsledek neexistujícího vůdčího jedince (tj. majitel pejska), kdy smečka neplní svoji korekční a výchovnou úlohu. Omlouvám se, ale neodpustím si teď poznámku, že pokud si někdo říká "psí psycholožka", pak by toto měl vědět a ne být překvapen chováním fenky...

Zpět k Vaší fenečce. Máte pravdu, že problém je i ve Vás - v tom smyslu, že jste v době, kdy se tento vzorec chování začal vytvářet, správně nereagoval nebo jste nevěděl, co s tím. Pokud budete chtít, velice rád Vám pomůžu. Stačí mě zkontaktovat telefonicky a domluvit bližší podrobnosti, samozřejmě Vás tu potřebuji i s fenečkou mít osobně.

 

(1.6.2014)
Tazatel: Andrea Čárska, Písek
Plemeno psa:
jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o Váš názor a pomoc na chovaní mého psa. Jsou mu 3 roky a posledních šest měsíců mi močí v bytě v době kdy jsem v práci i přesto, že je dostatečně vyvenčený. Také dělá problémy při mém odchodu z bytu, je agresivní a skáče na dveře (packami naráží do dveří). Snažím se svému Jackovi věnovat co nejvíce (dlouhé procházky, běhání a také hraní). Podle mého názoru si myslím,že to všechno děla z trucu. Měl byste pro mně nějakou radu,jak s tímto problémem skončit? Předem moc děkuji  

Odpověď: Dobrý den:) Nedělá to z trucu, takové chování je vždy důsledkem silného stresu, ve kterém se pejsek dlouhodobě nachází. Prostředí, ve kterém žije, lidé okolo něj, způsob, jakým s ním "komunikují". Pokud si alespoň trochu pročtete tuto Poradnu, rychle zjistíte, kolik dotazů na toto téma jsem tu již zodpovídal - vždy s tím, že jediná možnost dát věci do pořádku je najít a zrušit zdroj tohoto stresu.

To samozřejmě na dálku, bez kontaktu s pejskem a jeho člověkem nelze. Proto stejně jako ve všech ostatních takových případech je jediná funkční cesta (která je ale vždy úspěšná, přečtěte si třeba tuto zpětnou vazbu) - můžete se se mnou domluvit a s pejsekm za mnou přijet, pak Vám mohu pomoci. Rozhodnutí je jen na Vás, ale rozhodněte se rychle, půl roku je už velmi dlouhá doba a psychice Vašeho pejska velmi ubližuje.

 

(1.6.2014)
Tazatel: Lucie Veselá, Třebíč
Plemeno psa:
entlebušský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, prosim o radu, co mame delat, kdyz nam pes ji na co prijde (hovna,ponozky,papir, proste cokoliv), posledni dobou nam zacal skrabat omitku a pak ji ji. kdyz mu to chceme vzit nebo mu rekneme, ze nesmi, tak si postavi hlavu. jinak je hodny, sikovny a rychle se uci. mame o nej strach aby se mu neco nestalo nebo nebylo. prosim o radu a odpoved, predem moc dekujeme.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud štěně škrábe omítku a konzumuje ji, pak se jedná o jednoznačný deficit vápníku v jeho organismu, což mívá fatální následky - moje velmi často opakované doporučení ohledně přidávání IrishCalu tu skutečně neuvádím bezdůvodně a je velmi smutné, pokud to majitel štěněte podceňuje a ve výsledku pak štěně získá nezvratný celoživotní zdravotní hendikep.

Ani zbytek Vašeho dotazu bohužel není příliš pozitivní - jednoznačně indikuje nezvládnutí pejska jako takového, teď se nachází teprve na počátku psí puberty a pokud si nenecháte poradit, budete mít velmi brzy velké hierarchické problémy. Jednoduše řečeno Vás nebere, testuje si Vás a navíc jsou zde i evidentní problémy s jeho výživou.

Rád Vám pomůžu dát věci do pořádku, pokud za mnou i s pejskem přijedete. "Na dálku" se v takovém případě opravdu nemůžete naučit nic, navíc potřebuji štěně vidět. Pokud jemu i sobě tedy chcete pomoci, ozvěte se mi prosím telefonicky, domluvíme se.

 

(1.6.2014)
Tazatel: Adrián Škriečka, Nové Mesto nad Váhom (Slovensko)
Plemeno psa:
čivava
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace:
ano (v 10 měsících)
Dotaz: Dobrý den píšem lebo už som troška sklamaný zo psa lebo bezdôvodne napadá lúdí ,len ktorých pozná je normálny ale aj tak z ničoho nič niekedy pokúše,psík je normálne aj hravý a celkom pekne sa dá s ním aj zabavit.Další problém je že aj niektorých psov chce napadnút a moc šteká na ních,dalej neznese cestovanie autom.Prosím Vás o pomoc ako správne vychovat čivavku aby som mal dobrého a hlavne kludného psíka ako predíst týmto problémov?Psík je kastrovaný v desiatom mesiaci a má rok.

Odpověď: Dobrý den. Rozmyslel jste se dobře, než jste si pořídil pejska? Protože podle toho, co píšete, mi jednoznačně přijde, že ne... Jste zklamaný ze své dnes již roční čivavy a teprve teď se zajímáte o výchovu svého pejska - protože pokud byste jej vychovával od samého počátku, dnes byste zklamaný nebyl, pejsek by nebyl doživotně zmrzačený (tou kastrací jste ho odrovnal definitivně, k tomu už opravdu nemám slov) a teď čekáte "manuál k výchově psa"...

Víte, takto to opravdu nefunguje. Pes není auto, počítač nebo automatická pračka. Nepřichází na svět jako hotová bytost - vše se musí naučit a tím učitelem v tomto případě musí být jeho člověk. Ten ho musí vychovávat a učit, postupně a s maximálním využitím přirozených psích dispozic. Smečka, vůdce smečky, hierarchie... vše, o čem jsou celé tyto PSÍ STRÁNKY FALCO po okraj napěchované informacemi. Pes není hračka na zabavení a pobavení a to si člověk musí uvědomit ještě předtím, než si pořídí štěně...

Váš čivaví kluk je bohužel typický příklad pejska, na kterém jeho majitel nezapracoval ani trochu a teprve v momentě, kdy na něj začínají dopadat důsledky tohoto stavu, se začíná zajímat o to, na čem měl sám již skoro rok pracovat. Čekáte "manuál", ale ten nedostanete, protože pes není mechanický robot, na kterém budete aktivovat příslušné programy. Už toto Vaše očekávání demonstruje absolutní nepochopení psího světa, psího života, výchovy, naučení potřebných věci - a hlavně vzájemného vztahu a komunikace. V deseti měsících jste nechal svoje štěně zmrzačit a veškeré problémy čivavího plemene jste tím do budoucna potvrdil a posílil.

Prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO (nejen tuto Poradnu) a pochopíte. Doufám, že pochopíte. Pokud ano, ozvěte se a já Vám pomůžu s tím, s čím ještě pomoci lze. Ne na dálku - budete muset přijet. Ale pro Vašeho pejska je to poslední šance, než ho zlikviduje první dominantní pes nebo si někdo z lidí nenechá líbit, že ho bezdůvodně napadne a kousne svým majitelem absolutně nevychovaný, nezvládnutý a podražený psík.

 

(1.6.2014)
Tazatel: Mária Nedelová, Banská Bystrica (Slovensko)
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, so svojím psom nemám nejaký vážny problém, ale aj tak by som chcela napraviť svoje prípadné chyby, zlepšiť náš vzťah a predísť prípadným problémom v budúcnosti. Jake je čierny kríženec zlatého retrievera. Je veľmi inteligentný a vnímavý. Stále premýšľa, kalkuluje čo sa mu kedy viac oplatí atď. Mám ho od šteniatka. Na začiatku jeho výchovy som určite urobila množstvo chýb, keďže je to môj prvý pes. Zvykol so mnou spávať v posteli a byť stále so mnou. Teraz je žiaľ väčšinou na záhrade a dnu chodí len veľmi zriedka, pretože bývam momentálne u tety a tá to nedovolí. To sa však čochvíľa zase zmení. Vždy som ku svojmu psovi pristupovala z rešpektom a spoliehala sa na svoj inštinkt. Pokiaľ mi napr. radili, aby som mu dala sťahovák keď ma ako šteňa nepočúval tak som to nedovolila, pripadalo mi to ako zrada voči nemu. Rovnako som premýšľala o kastrácii (oveľa skôr než som vôbec navštívila vaše stránky). Toto všetko vám píšem, aby ste si urobili trochu prehľad o našom spolunažívaní. Rozhodne nemáme mnohé veci dotiahnuté. Niekedy ma neposlúchne a odbehne sa hrať s iným psom, aj keď sa to nestáva často vnímam to ako nedotiahnuté z mojej strany. Pôvodne nebehal za srnami avšak teraz býva s jednou fenkou a tá ho to naučila a už to robieva aj sám. Keďže mám strach, že by sa mu mohlo niečo stať aj toto by som chcela eliminovať na minimum. Nedávno začal vrčať na niektorých pre ňho neznámych psov. Vždy som ho ráznym tónom upozornila a prestal s tým. Ale aj teraz ešte niekedy zvykne zavrčať, má zdvihnutý chvost. Ešte nikdy žiadneho psa nenapadol ani sa ho nepokúsil zraniť. Keď daný pes urobil niečo drzé (napr. sa mu pokúšal dominovať nejaký malý pes) zavrčal naňho a vyštekal ho . Keď sa pohádali napr. o hračku Jake buď ustúpil, alebo hádku riešili maximálne tým, že po sebe zavrčali alebo zaštekali. Pár-krát sa nám stalo, že ho napadol iný pes. Vždy som bola pritom a odohnala som ho (raz som musela aj daného psa kopnúť pretože išiel Jakovi po krku a majiteľ tam nebol, nemala som nič po ruke takže som jednala inštinktívne, nikomu sa nič nestalo). Jake sa sám nepokúša brániť, čaká ako to vyriešim ja. Poslednú dobu som sa mu nemohla dosť venovať, mala som ťažké obdobie a jeho rešpekt ku mne a poslušnosť klesla. Vyvrcholilo to včerajším incidentom. Boli sme spolu na terase jedného hostinca. Mal dobrú náladu a hral sa s jedným malým psom. Po čase som ho zavolala a pokojne mi ležal pri nohách. Vtedy okolo prechádzalo veľa ľudí. Mali fenu bieleho špica. Malý pes, s ktorým sa predtým hral a bol naproti cez uličku začal štekať a Jake vrčať. Netuším na čo vrčal. Či na nejakého s toho množstva ľudí, na tú fenku špica alebo na toho menšieho psa, čo štekal. Ja som ho ako vždy upozornila ráznym tónom. Keď to neprestávalo chytila som ho za papuľu, pozerala som sa mu priamo do očí a čakala kým sa ukľudní. Pravdepodobne som ho pustila príliš skoro, pretože neprestal. Znovu začal vrčať tentokrát bol otočený na mňa a vrčal hlbším tónom. Ja som ho reflexívne (uvedomujem si, že to bola chyba)jemne ťapla po zadku. Jeho reakciou bolo, že začal naozaj vrčať hrubým nízkym tónom, ceriť zuby a krčiť nos. Ja som ho za obojok stiahla k zemi, kde som ho pritlačila o zem tak, že som ho držala zvrchu na hlave a druhou rukou na trupe. Takto som čakala až kým sa úplne neuvoľnil. Keď som videla, že uvoľnil aj čeľusť pustila som ho. Sadol si a správal sa už úplne normálne. Potom si pokojne sám ľahol k mojím nohám. Po chvíľke som ho poškrabkala za uchom a všetko už bolo ok. Fenku ani druhého psa si nevšímal. Dnes ráno ma prekvapil v pozitívnom zmysle. Poslúchal ma na slovo. Tak ako ma už dávno neposlúchal ak vôbec niekedy. Bol uvoľnený hrali sme sa, hru ukončil kedykoľvek som chcela. Keď vybehol na iného psa, že sa pohrá tak na moje zavolanie okamžite zastavil a s radosťou bežal ku mne. Moja otázka znie: Zvládla som včerajšiu situáciu natoľko dobre, že som u ňho nadobudla stratený rešpekt? čo by som mala na svojej výchove zlepšiť? V najbližšej dobe s ním budem často aj dnu, pretože som teraz u rodičov a o cca mesiac budeme zase bývať spolu. Je možné, že cca o dva mesiace budem mať jeho syna, šteniatko. Strýko mi pôvodne vravel, že dajú svojej fenke keď žili spolu na záhrade tabletku, aby šteniatka neboli, ale nakoniec sa rozhodli inak. Teraz niekedy sa majú narodiť. Mohla by som niekedy potom už s oboma prísť na sústredenie, aby som pri šteniatku urobila čo najmenej chýb? Ospravedlňujem sa za dlhý príspevok. Snáď Vás nebudem oberať o priveľa času. Viem, že nič urgentne nepotrebujem, ale aj tak som sa chcela presvedčiť, či je všetko ok. Ďakujem za odpoveď a veľmi si vážim vašu prácu.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Pes si svého lidského "vůdce smečky" neustále testuje. V závislosti na tom, jak test vyhodnotí, získáváte nebo naopak ztrácíte body. Takže pokud například vyřešíte správně situaci týkající se smečky nebo pokud hierarchicky zvládnete situaci, kdy to na Vás zkusí vlastní pejsek, získáte pomyslné body a v očích svého pejska jako vůdčí jedinec jednoznačně stoupnete. Na druhou stranu, pokud uděláte hloupost a místo psího signálu na dominantní zónu provedete lidský kontakt na jeho zadku, okamžitě dostanete negativní zpětnou vazbu a jednoznačně ztrácíte. Konkrétnímu stavu "chová se/nechová se jako vůdce smečky" pak samozřejmě odpovídá i momentální ochota pejska fungovat a respektovat Vaši pozici, zpětnou vazbu dostáváte ihned...

Pokud budete chtít v budoucnu dotáhnout věci do konce u svého pejska a zvládnout správně od samého počátku i druhého v rámci smečky, doporučuji raději využít mého individuálního výcvikového servisu - je to v dané situaci efektivnější způsob, protože se mohu věnovat pouze Vám a Vašim pejskům a pro tento typ práce je to ideální metoda.

 

(18.5.2014)
Tazatel: Alice Iskerková, Žatec
Plemeno psa:
bernardýn
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, náhodou jsem objevila Vaše úžasné stránky a dovolte, abych Vám za ně nejprve poděkovala. Našla jsem tam spoustu tolik potřebných rad.  Dovedu si představit, jak je časově náročné nám všem tápajícím pejskařům radit.  Děkuji Vám.
Dovolte, abych Vás požádala o radu s výchovou našeho ročního bernardýna Gastona.  Přišel do naší rodiny po té, co nám odešel do psího nebe bernský salašnický pes.  Je Vám jasné, že se jedná o jinou váhovou kategorii.  Dobrosrdečná povaha tohoto plemene nás nezklamala. Je ale tvrdohlavý (to nám nevadí). V půl roce jsme s ním začali navštěvovat cvičák, kde výcvik byl založen na výuce základních povelů. V podzimních měsících jsme cvičili na louce. Vždy cvičil pouze jeden pejsek a ostatní byli umístěni do aut. V zimě jsme byli všichni pohromadě v tělocvičně. Bylo to prima.
Bernardýn je nespoutaný živel. Ale dokáže milovat svého pána tak, jak jsme u žádných předešlých pejsků nezažili. Takže nejprve bych popsala, co umíme nejspíš správně a potom se dostanu k našemu problému. Ovládá tyto povely – k noze, sedni, lehni a ke mně. Je možné mu sebrat z tlamy i kost.  Pokud dostane krmení, tak čeká na povel, než se vrhne do misky. Umí povel přines (míček). Košík přijal statečně. Výchovu jsme založili na pamlscích (vařená kuřecí srdíčka apod.) Na vodítku chodí skvěle, pouze když začne tahat, tak se zastavíme a trpělivě čekáme, až se vrátí k noze.
A teď to co se nám nedaří. Je správné, že si dovolíme jej pustit na volno pouze na louce, kde vidíme široko daleko?  Tam občas dokáže vypnout a prostě povel ke mně nefunguje. Až když mu manžel začne utíkat, tak k němu běží. V případě, že by viděl nějakého psa, kočku nebo zvíře, tak je konec. Bude se chtít kamarádit a vzhledem ke své váze je především pro pejskaře nevítaný kamarád.  Je to ještě takový nemotora.
Má problém se psy za plotem, kolem kterých procházíme, a oni na něj štěkají. Tady pamlsek většinou nezabírá.
Tak a nyní náš největší problém.  Zde si s manželem vyčítáme, že jsme udělali největší chybu a opravdu si nevíme rady. Před třemi měsíci jsme byli s Gastonem ve městě na procházce. Zastavili nás tři lidé, kteří nás požádali o možnost se s naším psem vyfotit. Byli hodně veselí. Náš pes seděl způsobně jen do okamžiku, než se paní v cyklistické helmě k němu natlačila, aby měla pěkné foto. Při této akci hodně křičeli. Náš pes jí cvaknul do helmy a my jsme si uvědomili, že jsme našeho psa nechali v pěkné šlamastice. Ale už bylo pozdě. Manžel tvrdí, že to jak se dnes náš pes chová, není důsledek tohoto zážitku, ale já jsem přesvědčená, že ano. Dnes se nemůžeme zastavit s nikým na ulici a ani s nikým za plotem bavit. Hned začne štěkat a zlobí se. Pokud procházíme mezi lidmi a oni se dostanou k němu na dosah, tak je má tendenci cvaknout. Ne kousnout, ale cvakne.  Mrzí mne, že jsme to nejspíš zavinili my, ale vůbec netušíme jak toto odstranit. Někdy, když kolem nás někdo prochází, jej zaujmeme pamlsky. Ale pokud někdo náhle vyrazí z obchodu a my zrovna procházíme, tak je konec.
Ještě poslední dotaz. Když přicházíme s manželem domů, tak máme vždy úplatek.  Náš pes poslechne na povel sedni. Pak vše proběhne v pohodě. Horší je to u ostatních návštěv. Naštěstí jsou mladší a mají dobrou kondici, jinak by seděli na zemi. Ty opravdu bouřlivě vítá a úplatky nezabírají.
Tak a to je vše. Bojím se, že jsem Vás zahltila velkým množstvím dotazů a nebudu se zlobit, když mi neodpovíte. Ale byla bych Vám moc vděčná, protože naprosto souhlasím s Vaším názorem, že většina chyb je v nás, majitelích pejsků. Ještě mám poslední dotaz.  Zaujal mě Váš program společného pobytu pejsků pod Vaším dohledem. Budete tuto akci organizovat někdy v době dovolených? Může na takovou akci i náš obřík?
Děkuji Vám předem za vaši trpělivost.

Odpověď: Dobrý den, já také velice děkuji:) Ach jo. Hrozně moc jste toho pokazili tím pseudovýcvikem a především si neuvědomujete, že bernardýn není primárně dobrosrdečný medvídek, ale poměrně ostrý a dominantně a teritoriálně založený pes. Váš pejsek je teď v období psí puberty a začíná zkoušet a testovat, začíná se projevovat. A již v této fázi se názorně ukazují všechny chyby, kterých jste se do této doby dopustili.

Pejsky tohoto typu nemůžete tahat na cvičák, protože jak se ukázalo i v tomto konkrétním případě, "cvičitelé" absolutně netuší, o co jde, a "cvičí" bernardýna jako německého ovčáka. Praktickým důsledkem je pak to, co začínáte zažívat na vlastní kůži - nějaké úplatky začínají být pejskovi šumafuk, pokud mu o něco jde (a je to naprosto logické a očekávatelné) a především se začíná chovat podle vlastního úsudku v situacích, kdy cítí ohrožení. Věřte tomu, že nějaký povel "přines míček" Vám do života s ním nedal vůbec nic, čekat, až se vrátí k noze v okamžiku, kdy začne na voditku táhnout, Vám také přestane velmi brzy fungovat a "výchova" založená na pamlscích ho jen definitivně utvrdila v tom, že v jeho smečce není nikdo, kdo by byl aspoň náznakem kandidát na vůdčího jedince - tedy kromě jeho samotného.

Váš první dotaz - koledujete si o malér. Máte neovládaného pejska a může se stát cokoli, co absolutně nebudete mít šanci ve Vaší situaci ovlivnit. Podobná plemena je zapotřebí vychovávat a vést (ne cvičit!) zcela jinak, musí cítit vlastní potřebu držet se u svého člověka - sami k tomu mají vrozené dispozice, je to pro ně přirozené a naplňuje je to. Jen je třeba jim k tomu dát správnou šanci.

Váš druhý dotaz - ano, to opět zcela odpovídá Vaší celkové situaci, kdy nejste pro svého pejska autoritou. Řídí se jen sám podle sebe, ne podle toho, co chcete Vy.

Váš třetí dotaz - se svým pejskem odmala musíte spolupracovat, musíte jej umět vnímat! Musíte umět předvídat, musíte vědět, co se v něm odehrává a jako smečka (a její vůdce) musíte být schopna zajistit, aby nikdo cizí nenarušil podobným způsobem jeho (váš společný) osobní prostor - to je jeden z Vašich úkolů vůdčího jedince. A protože jste to neudělala, zjednal si pořádek sám za sebe - oprávněně a opět zcela očekávatelně. Být na místě paní s cyklistickou helmou malé dítě bez helmy, řešila byste velmi ošklivý problém...

Čtvrtý dotaz - návštěvy, Vy musíte rozhodnout co a jak, ne Váš pejsek. A musíte si to umět prosadit.

To, jak se dnes Váš bernardýn chová, je přirozeným negativnim důsledkem Vaší výchovy, chyb, cvičáku, celkového přístupu a zkušeností, kterými si on sám prošel. Je mu necelý rok a pokud se s tím nezačne rychle neco dělat, bude to do budoucna neštěstí pro vás všechny. To myslím naprosto vážně a nemějte prosím pocit, že Vás jenom straším - máte úspěšně našlápnuto k velkým problémům, jejich první náznaky už máte za sebou.

Dobrá zpráva je, že pokud budete sama chtít, pomůžu Vám dát věci do pořádku. Stačí se se mnou telefonicky spojit a domluvit termín mého individuálního výcvikového servisu. Zapomeňte na louky, tělocvičnu a psy v autě - já Vás naučím i s pejskem bezproblémovému chování v běžném provozu a především tomu, jak spolu komunikovat, aby Vás pejsek bral. Rozhodnutí je na Vás, moje nabídka je k dispozici včetně toho, co se o mně a mé práci můžete dozvědět na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO...

P.S. Na moje akce mohou obříci běžně (teď například budu mít na soustředění kromě svého vlastního obříka i obříky německou dogu a středoasiata), ale přijal bych Vás ve Vašem konkrétním případě stejně až po absolvování individuálu - tedy poté, co byste už oba věděli, co a jak. A pro doplnění - svoje akce v čase dovolených neorganizuji záměrně, protože jednak lidé jsou rozlítáni po světě, jednak letní vedra nejsou zrovna tím ideálním časem pro náročné lidskopsí aktivity:)

 

(11.5.2014)
Tazatel: Milena Dvořáková, Karlovy Vary
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ano (v 5 měsících!)
Dotaz: Dobrý den,pane Dostále,už delší čas pročítám vaší poradnu a jse m si přečetla vaší knížku.Asi mě moc nepochválíte ,kvůli té kastraci ,ale doporučil to pro pejska veterinář.Už se to nedá vrátit,ale už bych to neudelala. moc vám fandím a určitě otvíráte oči tem,kteří vychovávají psy jinak než mají .Já jsem asi také udělala spoustu chyb,proto vám píšu .Máme křížence,jeho matka křížená pudlice asi zřejme z jezevčíkem a otec čistokrevný pudl.Už ve dvou měsících byl vzteklý kvůli kosti ,kterou si našel venku .Tak to bylo i u misky když žral,když někdo prošel hrozivě vrčel a možná by i kousnul.Obracovala jsem ho na bok ,alebylo to ještě horší.Ted mi asi moc nevěří,moc se nechce hladit ,jen když si hrajeme a i když ho přivolám,je ode mne dál.Dneska u žrádla nevrčí ,ale nesmí na něj nikdo šahat.Umí sedni, i venku je v pohodě,přivolání je docela dobrý .Problem je když leží na svým místě a někdo prochází začně ošklivě vrčet.Nejvíc na syna který s ním není moc v kontaktu, na mě občas,ale začal i na dceru.Asi nás pořad testuje ,tak nevim jak mám reagovat.Když vrčí dám mu povel sedni a nekdy to ani nemusím říkat a sám si sedne,když má ty svoje nálady.Nechci aby třeba jednou pokousal dceru (10),hodně bere mě a i jí .Já jediná mu dávám žrát ,nejvíc s nim chodím ven.To hlazení mi připadá,že to nechce a že mu to je protivný. Nevím ,ale asi jsem narušila vztah .Moc se omlouvám,jestli píšu zmateně, prosím vás o odpoved a moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den... Kastrace štěněte v 5 měsících?! Ne, za to Vás opravdu nepochválím, třebaže stejný podíl viny na této zrůdnosti nese i veterinář, který ji provedl. Ale konečné slovo má vždy majitel psa, on dává svolení a on může zákrok nepovolit, i kdyby mu jej doporučovalo sto veterinářů. Právě majitel by měl být tím, kdo má ke svému pejskovi aspoň takový vztah, který ho zavčas zarazí, než štěněti, které nemělo možnost si svého pánečka vybrat, nechá provést zákrok, který ze zdravého pejska udělá doživotní štěně se všemi z toho plynoucími důsledky. Věčné štěně bez možnosti dospět, pejska s navždy neplnohodnotným nešťastným životem - bez svého životního hnacího motoru, s těžce pochroumanou psychikou.

Ano, už se to bohužel nedá vrátit - nikdy se to nedá vrátit. Ale Váš veterinář by měl vrátit diplom a jít pracovat na jatka dřív než zmrzačí další štěňata, klidně mu to ode mne vzkažte...

Asi předpokládám správně, že kastraci jste nechala provést jako "lék" na jeho dominanci, že? Respektive na to, že jste nedokázala zvládnout dvouměsíční(!) štěně, které to zkusilo stejně jako to zkusí 90% štěňat v tomto věku. Prostě si testují, jak na tom "šéf smečky" je - jestli je silná osobnost nebo slaboch. A protože jste v tomto testu propadla, zkusil to znovu a znovu a čím dá víc nabýval (oprávněného) přesvědčení, že je ve své "smečce" jediná osobnost. Takže jste ho nechala vykastrovat - za vydatné podpory veterináře, jaký že z něj teď bude plyšáček...

Samozřejmě že se z něj plyšáček nestal. Navíc jste získala jako bonus zastavení jeho dalšího psychického vývoje, nevypočitatelnost a nevyrovnanost, podstatně zvýšenou agresivitu z nejistoty a jako superbonus ztrátu důvěry a vztahu ze strany Vašeho pejska - prostě všechny atributy přirozeně vyplývající z tak silného ataku do psího organismu, jakým je kastrace ve štěněcím věku. V tomto konkrétním případě dokonce ještě před začátkem psí puberty - je to naprosto stejné, jako kdybyste nechala svého vlastního syna podstoupit tento zákrok někde v 9-10 letech, protože zlobí a Vy ho nezvládáte. Také byste nepřemýšlela o tom, co vše s tímto zákrokem souvisí a jaké má další důsledky a souvislosti - a především v kom je skutečně chyba?

Protože nechci, abyste tomu chudákovi ublížila ještě víc, nabídnu Vám svoji pomoc. Na Vás je, zda ji přijmete. Pokud ano, zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme další podrobnosti. Budu věřit, že ve Vás zvítězí sice pozdní, ale přece jen vztah k Vašemu pejskovi a samozřejmě i nezanedbatelná skutečnost, že současný stav není únosný ani pro Vás. A pokud máte pocit, že jsem Vás opravdu nepochválil, pak jej máte oprávněně a vůbec se mi nedivte. Toto je totiž natolik extrémní případ kastrace, že jej opravdu nelze přejít pouhým konstatováním "už se stalo a nelze to vrátit"...

Víte - štěňata se vychovávají, ne kastrují. Stejně jako ty děti.

 

(4.5.2014)
Tazatel: Petra Sedlářová, Praha
Plemeno psa:
labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, po přečtení vaší první knihy jsem se vám rozhodla napsat (to asi píše každý...). Máme s přítelem čokoládovou fenku labradora, které za pár dní budou tři roky. Vzali jsme si ji když jí byl rok od chovatele, co jí měl moc rád, který jí vychovával pro výcvik na slepeckého psa. V době kdy jsme si ji vzali byla čekatelkou, takže když k nám přišla uměla jen krásně jezdit autem, poslouchat pár základních slov a naučená na doma . Rychle si u nás zvykla  je velmi učenlivá a to jsme donedávna bydleli v garsonce, měla své místečko, ale stejně byla neustále někde kde se nás mohla dotýkat nebo na nás alespoň vidět což trvá dodnes i když už jsme ve velkém bytě. a musím říct, že je to náš mazel a velký oblíbenec snad u každého koho potkáme. Jezdí s námi všude, na dovolené, na vodu, hory a když vím, že budu dlouho  v práci beru si ji sebou. Věnujeme se jí hodně jak je to jen možné. Chodíme s ní na cvičák kde to má ráda, vyběhá se tam a ještě i něco naučí.
Abych se dostala k meritu. Nikdy nebyla konfliktní. Až když ji udeřil druhý rok začala občas vyrážet po jiných psech a to dokonce i po těch co zná a s kterými  když se příště potká zas třeba hraje. Za ten rok se tento problém ustálil v tom, že už jen zavrčí a jde dál nepouští se do konfliktu. Opakuji né na každého a třeba i na pejsky s kterými si za jiné nálady hraje. Snažila jsem se ji okřiknout a dát na vodítko když jsem cítila konflikt přejdeme kritické místo a hned zas zvesela běží třeba za jiným psem. Vůbec nerozhoduje zda je to fena či pes. Co je však horší, když jsme někde v místnosti třeba v restauraci, vinárně nebo jen na zahrádce v okamžiku kdy ona je tam první a přijde jakýkoli jiný pes stává se z našeho andílka ďábel. Občas už se stalo, že jsme danou situaci zpočátku nevystihli a šli si s druhým psem, který se asi  bránil po krku tak, že bylo nutno je od sebe odtrhnout a to se děje dodnes. Včera si například hrála na louce něco přes půl hodny s jednou fenou. Báječně si rozuměly společně ohryzávaly klacek a najednou po té půl hodině ani nevíme kdo to spustil, ale pustily se do sebe až krev a chlupy lítaly. Nikomu se nic nestalo, ale tato situace se stala již po druhé i když s jiným psem, ale po stejné době hraní. Chápu to tak, že prostě jedna nebo druhá fena už překročila jakousi hranici nebo byly unavené. Pořád jsem tu naši psici omlouvala, že bude hárat,  hárá nebo je po hárání nebo se špatně vyspala....spíš jsem si nechtěla připustit, že je něco špatně i když to působí jako přirozený projev těch psů, že už se jim něco nelíbí... jenže se tyto situace dějí i když nic kolem hárání  nehrozí. Někde jsem vyčetla, že prý puberta, ale pro nás je to už nepříjemné a stresující a vlastně určitě i pro ní, nikdy nevím kdy ji  rupne v hlavě a po někom (po člověku ani dětech nikdy)vystartuje. A když dojde k takovéto bitce i ona se tváří jinak, provinile a to jí za to jen vynadám a koukám jí do očí jakože se zlobím. Když jdeme někam do prostoru, mám ji na vodítku a jsem připravená ji stáhnout dokonce už jsem vymyslela i fintu a když se blíží druhý pes, jdu s ní na chvíli ven a po nějaké době přijdeme, ale už jako druzí a to pak není problém. Moc bych si přála kdybyste mi poradil jak v ní zkrotit toho ďábla co v ní číhá. Je to náš člen party a máme jí moc rádi, je pořád štěněčí a moc hodná. Když po sobě čtu tyto řádky, je to děsný sloh a lituji vás dopředu pakliže můj e-mail budete číst. Děkuji za jakoukoli zprávu i když nebude žádná, alespoň jsem si některé věci pojmenovala skoro nahlas:-) Mějte se hezky a ať se vám daří ve vaší práci.

Odpověď: Dobrý den a velice děkuji, nechť se i Vám daří:) A samozřejmě Vám rád odpovím, pokud jste od jiných lidí zvyklá na jiný styl ("děkuji za jakoukoli zprávu i když nebude žádná"), tak můj to opravdu není...

Váš problém (Váš, nikoli Vaší fenky) je v tom, že pro ni představujete pouze chůvu, nikoli vůdčího jedince - chováte se tak, nereagujete správně v kritických situacích, nejste pro ni autoritou, hierarchicky jste ji nevychovala. Fenka dospěla do určitého věku, kdy si uvědomuje tyto skutečnosti a jedná podle nich - veškeré akce sama za sebe koná ona, nikoli vůdce smečky. Nemá jinou možnost a pokud by měla, pak věřte, že by toto rozhodování s největší radostí přenechala někomu jinému, koho by mohla respektovat a jehož rozhodnutí by pro ni byla určující.

Není to o "zkrocení ďábla", je to o prosté hierarchii, základním zákonu přirozeného psího společenství. Proto jsem i psal, že je to Vaše chyba, ne její - ona se pouze musela přizpůsobit daným okolnostem a prostředí, ve kterém žije. Není to pro ni žádná výhra, je z toho v permanentním stresu, nic pěkného pro její ani Váš život.

Ano, píše mi hodně lidí, kteří potřebují pomoc a osobně je dělím do dvou skupin. Ty, kteří po zjištění, že je zapotřebí pro nápravu problému něco udělat a již se neozvou - a ty, kteří jsou šťastní, že problém lze odstranit, jsou rádi, že je tu někdo, kdo jim pomůže a sami jsou ochotni do toho zainvestovat i svůj čas a energii. S touto druhou skupinou pak velice rád pracuji a výsledky se pokaždé dostaví.

Takže i Vy teď máte na výběr - naučím V&aac