Psí škola FALCO (Poradna)

Na této stránce nacházíte psí poradnu... Pomocí připraveného formuláře mi můžete posílat své dotazy a problémy z oblastí:

Všechny došlé dotazy a odpovědi na ně zde uveřejňuji, aby si je mohli přečíst i ostatní návštěvníci Psích stránek. Jsou publikovány podle data v pořadí odshora dolů, nejnovější příspěvek je tedy úplně nahoře, nejstarší úplně dole. Příspěvky staršího data naleznete v archivu.

PROSÍM O RESPEKTOVÁNÍ NÁSLEDUJÍCÍCH NÁLEŽITOSTÍ VAŠEHO EMAILOVÉHO DOTAZU (ZÁKLADNÍ PRAVIDLA PORADNY):
- kultivovaný dotaz motivovaný skutečným zájmem o psa
- pravdivé a úplné informace ze strany tazatele
- vyplnění všech požadovaných údajů včetně plného jména a města (obce) tazatele a platné emailové adresy
- dotazy anonymní, konfrontačního rázu, účelově zaměřené proti zájmu psa nebo bez výše uvedených údajů nebudou zodpovídány

Před zasláním svého dotazu si nezapomeňte ověřit, zda se tato problematika v Poradně již vícekrát neprobírala - využijte funkci textového vyhledávání <Ctrl+F>! Platí především pro klasické dotazy typu "jak učit štěně samotě" apod.

Další důležitá věc - v "psím světě" vše souvisí se vším. Proto záměrně nedělím dotazy do žádných kategorií a proto nemá smysl zde hledat odpovědi pouze na jeden konkrétní problém, ten totiž může být (a často bývá!) ve skutečnosti úplně jiný. Nelitujte proto vlastního času a studujte. Čas strávený nad příspěvky ze zdánlivě jiné oblasti se pak mnohonásobně vrátí i ve chvíli, kdy problém nenastane, protože mu už sami budete schopni předejít. Nezanedbatelným bonusem je také to, že si uděláte o psech, jejich chování a možných komplikacích daleko komplexnější představu - protože zde uváděné příspěvky jsou z běžného života, napříč věku a psím plemenům. Řešení a doporučení, která zde předkládám, jsou přímočará a především funkční, včetně možnosti využít mé osobní praktické pomoci...

Dotazy a odpovědi jsou zde veřejně prezentovány právě proto, aby z nich mohli čerpat všichni, kdo mají zájem se něco dozvědět a naučit. Pokud v případě konkrétního problému doporučím domluvit si se mnou konzultaci nebo individuální výcvikový servis, pak si prosím z této mé odpovědi vezměte poučení a udělejte totéž. Děkuji.

Zodpovězené dotazy jsou zveřejněny na této stránce včetně všech zadaných údajů (kromě emailové adresy), navíc jsou zaslány odesílatelům na jimi uvedenou emailovou adresu.

AKCEPTUJI PRAVIDLA A CHCI ZADAT DOTAZ

- Dotazy a odpovědi -
(Jednotlivé příspěvky jsou řazeny postupně od nejnovějšího k nejstaršímu)

(7.3.2010)
Tazatel: Lenka Kuběnová, Potůčky
Plemeno psa: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 20 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, upřímně Vám děkuji za všechnu Vaši práci, velice si Vás vážím, důvěřuji Vám a moc prosím o radu. Máme prvního pejska, nijak jsme to neplánovali, ani nevolili plemeno, bylo to okamžité rozhodnutí o záchraně nechtěného štěňátka. Máme ho od 4 měsíců a zbožňujeme ho.Myslím, že máme moc hezký vztah, je to veliké srdce, hrozný dobráček,základní poslušnost zvládáme, nemáme vůbec problém s ostatními pejsky,snese se i s největšími rváči ve vesnici, od štěňátka ví, jak se chovat a pozná, co si při setkání s nimi může dovolit a kdy vyjádřit submisivitu.. S manželem jsme vždy hodně jezdili na horském kole a v zimě na běžkách. Protože jsme ho nikdy nechtěli nechávat samotného,pořídili jsme speciální batoh a od štěněte ho bereme s sebou.Konzultovali jsme to i s veterinářem, zátěži jsme přizpůsobili stravu a postupně jsme ho zatěžovali s tím, že často odpočíváme, popř. ho vezeme v batohu (běhat ho necháme pouze v lese, po zpevněných cestách ho máme v batohu vždy, je v něm zvyklý, na cestách ho má i jako pelíšek, zalézá do něj sám a spí v něm). Běhá s námi velice rád, stačí, že vytuší, že pojedeme a může se zbláznit. ALE: nedokážeme rozklíčovat, co se stalo a co jsme udělali špatně, ale v poslední době začal štěkat na lidi, které na našich výletech potkáváme. Když jdeme pěšky, je pro nás snáze ovladatelný, funguje zejména oční kontakt a takové neslyšné uklidnění, že je vše v pořádku. Bohužel na kole i na běžkách mám pocit, jako bychom tento kontakt ztratili a byli každý sám za sebe. Ač by normálně poslechl, v té rychlosti s touto bariérou ne, jediné, co na něj platí je pokračovat v jízdě a on na to štěkání nemá čas, protože se nás musí držet. Je to zoufalé řešení této situace, vím, že je to špatně, jen si nejsem jistá, co se děje. Manžel tvrdí, že jak je starší, je stále sebevědomější a seštěká všechny kolem jako by v tom lese byl "šéf". Já mám ale obavu, že štěká ze strachu, že cítí, že je tam jakoby sám za sebe, že v nás nemá tu oporu a ochranu, jako při běžné procházce. Také má určitě svůj vliv i fakt, že s manželem nejsme fyzicky vyrovnaní a naše smečka se roztrhne - Archie je zvyklý běžet jako první s manželem, ale na mě se stále otáčí a často se pro mě vrací, vidím, že je i z toho více neklidný. Byla bych Vám velice vděčná, pokud by Vás z uvedeného popisu chování napadlo, co děláme špatně, popř. jak bychom ho mohli uklidnit, byla bych moc šťastná, kdybychom se sehráli a mohli ho s sebou i nadále brát všude s sebou, nedokážu si představit, že bychom ho nechávali samotného doma, bylo by to pro nás pro všechny velice smutné. Předem Vám moc děkuji za odpověď, s úctou, Lenka Kuběnová.

Odpověď: Velice děkuji, vážím si Vašeho názoru na mne... Odpověď je jednoduchá. Při jízdě na kole i na běžkách se věnujete mnohem více tomu, abyste jeli správně, nespadli a podobně - a pes okamžitě vycítí tu ztrátu soustředění a kontaktu ze strany svého člověka. Stačí například i to, když půjdete s pejskem, vytáhnete mobil a začnete telefonovat - pejsek okamžitě zaregistruje ztrátu vzájemného napojení a začne se chovat "po svém". Proto i Archie, když tuto situaci vycítí, začne přebírat reakce na okolí sám na sebe. Pokud tedy zvolníte tempo, budete se držet pohromadě a začnete se víc soustředit i na něj, dosáhnete stejných výsledků jako když s ním jdete pěšky a neřešíte věci související s kolem nebo běžkami.

(7.3.2010)
Tazatel: Marta Svobodová, Třebíč
Plemeno psa: kříženec/kříženec
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 6 let/3 roky
Kastrace: ano/ano (v roce a půl)
Dotaz: Dobrý den, pane Dostál, mám podobný problém se socializací svých fenek jako mnoho dalších Vašich klientů, ale mám vážné problémy se zrakem, a tak se jen pomalu probírám čtením stránek, dokonce je mám i vytištěné. Proto se prosím nezlobte, budu-li se opakovat k něčemu, k čemu jste se již vyjádřil. Mé fenky znáte ze stránek, mám tam článek i fotky. ( Bašenka. Gigi ) Jsou z útulku a mají velký otazník v minulosti, vím toho málo, jen je pozoruji ,čtu knihy, radím se se svým veterinářem a snažím se o nápravu. Problémové chování mají hlavně v teritoriu, t. j .sídlišti, kde bydlíme a s nimi spousty dalších pejsků v okolí, které si většinou majitelé nehlídají, většina z nich nevidí dál než za roh domu, nikoho nenapadají, běhají volně, většinou neposlechnou. ale oni přece nemají problém. Zato já mám problém, že jedna obtěžuje před domem štěkáním, kdykoliv má důvod ( neznámý člověk , jen těsně u domu, před vchodem, batoh na zádech, kymácení a tak) nedávno bohužel poprvé naběhla do nohavic a s tím i kousnutí do nohy. Ale já ji hlídán vodítkem a pouštím ji jen v bezpečí venku , kam smíme. Hlavní problém je ale ta druhá. A´t víte, čím prošla: byla vyhozena na ulici, na rušnou ulici plnou aut a domů, bále se , chytali ji dlouho asi 10 dní, byla zmatená. Majitel byl snad opilec - tolik informace zjištěné v útulku .Je hravá, venku zaujímá postoj nejistoty , nerozhodnosti a vyčkává. Doma v naší smečce, často jsou i čtyři fenky problém nemá. Venku nastal problém až po kastraci nařízené útulkem, zde se to tak dělá, jinak by mě ji nedali. Útočí hlavně na malé fenky, nejvíce yorkšíry a zpočátku si troufla i na nohavice a za´tala zoubky. Jsou to právě hlavně ti pejsci, co běhají kolem domu. Je nevyzpytatelná, takže neumím odhadnou , kdy to bude, i když ji sleduji. Označena sousedy za! ostrou, což si nemyslím. Také hned zpočátku a pak ještě za čas ťafla do nohy lidi, nikdy nekousla, omluvila jsem se jim. Teď už to medělá. Také je na vodítku, podotýkám, ža na krátkém tak jako Bašenka a pouštím ji také až venku. Já za ní stojím, ale hrozili mě udáním, pokud se to bude opakovat a já se bojím, aby mě ji nevzali. Múj problém je, že neumím asertivně s lidmi vystupovat, hlavně když se na mě obrátí nečekaně a asi to podle toho vždy tak dopadně.Z Vašich stránek vím, že smečka se chová tak, jaký je vůdce smečky, snažím se být vůdce smečky a směrem k psům se mi to daří. Vždyť Báša i Gigi dělají pokroky. Pokud mě něco trápí, popláču si bez nich, abych to na ně nepřenesla. Také mě vadí, že sousedé hladí bez dovolení mé pejsky, dávají jim bez dovolení kokynka, neberou ohled na skutečnost, že to nechci, pak se na mě zlobí, že na ně Bašenka skáče a loudí, znám lidi, kteří se mě dovolili a pejkaře, kteří to také nedovolí a vyžadují. V knihách doporučují se vždy dovolit a myslím, že je vtom i částečná odpovědnost majitele. ( např. běžící dítě). Ráda bych dosáhla toho, aby se Gigi s pejsky očichala, se známými venku i pohrála, což děláme a tím konec.Prosím, poradíte mi?

Odpověď: Dobrý den:) Máte fenku kastrovanou a co to znamená, určitě víte, pokud jste už četla můj článek "Než necháte svého psa vykastrovat..." - pokud ne, přečtěte si ho prosím. A pokud máte takto postiženou fenku, pak se o to víc musíte stát jejím "majákem", středobodem jistoty, jedincem, který na sebe převezme řešení všech zátěžových situací, se kterými se setká. Jinými slovy skutečným vůdcem smečky. Pokud toto nezvládnete, pak bude fenka pro ni stresové situace řešit po svém a vzhledem ke svému hendikepu je nezvládne - naopak se bude vše jen zhoršovat a postupně zásadním způsobem negativně podepisovat na její povaze. Tady opravdu nemáte na vybranou a budete muset sama v sobě najít sílu na to rozhodovat, umět jiným lidem v případě potřeby říci jasné a nekompromisní "Ne!" a najít v sobě nezbytnou dávku přirozené autority. V současné době máte stejný problém už s oběma fenkami - a bez Vašeho vlivu si samozřejmě svoje traumata a stresy vzájemně o to víc předávají a posilují.

Přeji Vám, ať v sobě najdete sílu, nemáte totiž jinou možnost. Motivací Vám budiž to, že pokud vše zvládnete, budete daleko spokojenější a klidnější Vy i Vaše dvě fenky - navíc máte teď plnou odpovědnost za jejich životy. A průběžně a pečlivě studujte PSÍ STRÁNKY FALCO, vše spolu souvisí a tvoří výslednou mozaiku k pochopení psího života... prostě a jednoduše musíte konečně vytvořit skutečnou a fungující smečku.

(7.3.2010)
Tazatel: Lenka Vítová, Praha
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, mám 7 letého psa - bígla. Dá se říct, že je to bezproblémový pes se všemi krásnými vlastnostmi tohoto plemene. (Před pár lety, byly mu asi 2 roky, jsem byla také na vašem soustředění). Nemám problém - při jisté toleranci :-) s jeho poslušností, ale mám dotaz, který se týká jeho chování při venčení, které si neumím vysvětlit. Každé odpoledne s ním trávím 2-3 hodiny v rozlehlém pražském lese, kde pobíhá navolno. Když jsem s ním sama, spíš se mne drží, i když popoběhne ode mne dál, hned se sám vrací, na křižovatkách cest čeká, kudy půjdu. I když si se mnou venku nehraje, skoro celou procházku prorejdí s čumákem u země, tak daleko neodběhne. Úplně jinak se chová, když potkám někoho ať už s pejskem nebo bez a jdu s ním. Se psem se seznámí, očuchá, není agresivní, ani příliš přátelský, ale pak už odběhne a zmizí z dohledu. Nereaguje na přivolání, musím na něj někdy pár minut čekat, kdy se laskavě zase objeví. Neumím si to vysvětlit. Není to sice nic vážného, ale vzhledem k tomu, že si myslím, že mu jinak dost rozumím a chápu jeho chování, ráda bych pochopila i toto. Budu moc ráda, když mi odpovíte. Děkuji.

Odpověď: Podobné situace jsou pro Vašeho pejska jednoduše rozptylovací podnět - určitým způsobem ho "nastartují" a protože je to bígl, reaguje přesně popsaným způsobem. Svůj les už dobře zná, ale pokud se v něm objeví něco v dané chvíli nového (člověk, pes, zvíře...), pak ho to samozřejmě obrazně řečeno "nakopne" směrem k reakcím typickým pro jeho plemeno. Toť vysvětlení výše popsané záhady...:)

(7.3.2010)
Tazatel: Markéta Andrysová, Rožnov pod Radhoštěm
Plemeno psa: 3x rhodéský ridgeback
Pohlaví: 3x pes
Stáří: 3 roky/1,5 roku/4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer pane Dostále, ráda bych se zeptala na Váš názor ohledne výživy a krmení psů. Krmíme naše pejsky Eukanubou a občas jim do krmení přidáme žloutek, lososový olej, mořskou řasu, vařenou mrkev nebo jim granule zalijeme zeleninovým nebo kuřecím vývarem. Myslíte si, že je to zbytečné, pokud krmíme kvalitními granulemi (domnívám se, že Eukanuba jsou kvalitní granule:) nebo to vůbec není na škodu ještě takto pejskovi "přilepšit"? "Říká se", že žloutek je dobrý na srst, totéž prý platí o lososovém oleji, který je prý dobrý i při hojení drobných ran na kůži apod. Četla jsem na Internetu i na Vašich stránkách, že není dobré kombinovat granule a doma vařenou stravu...myslíte, že by psu mohlo naopak uškodit než pomoci i takovéto občasné přidání výše zmíněných doplňků? Možná se ptám hloupě, ale ráda bych našim pejskům dopřála kvalitní život, ke ktrému určitě patří mimo jiné i kvalitní strava:-) Děkuji za Váš čas.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud se jedná skutečně jen o občasné doplňky, pak to ničemu nevadí - problém nastává u případů, kdy dochází k permanentnímu mixu granulí a dalších méně či více nevhodných produktů. Nezapomeňte ale na to, že přelití vývarem z granulí udělá kaši a to už špatně je - pes potřebuje kousat, nikoli hltat kašovitou stravu. S mrkví také opatrně - je výborná v případě průjmu, ale obecně váže vodu a zahušťuje střevní obsah, což v normálním stavu trávicího ústrojí může být dost kontraproduktivní.

(7.3.2010)
Tazatel: Petra Makovcová, Rychnov u Jablonce nad Nisou
Plemeno psa: kříženec kokršpaněla
Pohlaví: fena
Stáří: 17 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále :) Chtěla bych se Vás zeptat na pár věcí ohledně mé fenky. Jen bych ještě upřesnila, že ačkoli mi psí tatínek není znám, podle chování (způsob hry a pohybu vůbec) bych si tipla beagla - možná by to mohlo mít souvislost s první otázkou, možná ne, ale zkrátka pro úplnost.

1) Snažím se fence zprostředkovat tolik kontaktu s jinými psy, kolik je jen možné. Jsem s ní převážně v Brně (studium) a tak chodíme za pejsky do parku na "psí louku", kde je možné nechat pejska běhat bez náhubku a vodítka. Ale když tam dorazíme, nemá o ostatní pejsky vlastně ani moc zájem. Se všemi se očichá, pokud se vyloženě míjejí, ale jinak spíš kouká na mě stylem "tak poď pojď, jdeme teda něco dělat, ne?! něco mi hoď, nebo pojď běhat!". S jiným psem si hraje pouze v případě, že je ochoten přistoupit na přetahování a honění o klacek. Pokud na ni zkusí položit packu, rozhodně mu to neprojde (okamžitě mu to velmi akčně a za hlasitého doprovodu vrací) a tak si jdou pejsci jinam. Nicméně když se pejsek nenechá zastrašit jejím „agresivním“ projevem (hodně vrčí, štěká, cení zuby, ale dala bych ruku do ohně za to, že tohle je zkrátka styl hry a ne výhružky), potom si parádně pohrají. Shodou okolností to většinou zvládnou beaglové:). Nenáhodné mi přijde také to, že někteří pejsci mají projev dost podobný a s těmi si většinou rozumí hned a bez problémů (není jich moc, ale i na Vašem-našem soustředění si vždycky takového kamaráda našla). Jiné je to s pejsky, se kterými chodíme na delší procházky, nebo spolu tráví více času - s těmi po chvíli blbne, válí se a podobně, a v tomto vztahu pokračují i při dalších setkáních. Chtěla bych se zeptat, jestli někde nedělám chybu. Beru to tak, že zkrátka potřebuje svůj čas aby si na pejska zvykla a že je na pejsky moc prudká, nicméně si nejsem jistá, jestli si to nevykládám nějak špatně. Jestli by nepotřebovala od nějakého rozumného pejska „srovnat do latě“, protože co je moc je někdy příliš… Nevím zkrátka kde je hranice mezi respektováním její osobnosti a „kodexem chování psa v psí smečce“.
2) Druhá moje otázka se týká ponožek :). Už odmala si fenka nosí na pelech (nebo do postele) moje ponožky, někdy boty, trička, podle toho, co zrovna najde. Třeba teď zrovna spí v pelíšku a hlavu má na mojí botě:) (jen podotýkám, že tohle chování je stejné bez ohledu třeba na harání apod. a také že nikdy žádnou z těch věcí nijak nepoškodila). Tomu docela rozumím. Ale když přijdu domů a ona mě jde vítat, nejdřív se přiběhne ke dvěřím podívat, jestli to jsem já, zaraduje se a pak si utíká najít "něco do huby", ponožku, hračku, botu...a přijde se ke mně znovu intenzivně radovat, že jsem doma. Zajímalo by mě, jestli je to pro ni jakýsi ventil a způsob, jak zvládnout nápor emocí, nebo jestli to může mít jiný význam.
3) Poslední otázka mě napadla nedávno na procházce - v Brně už totiž zmizel sníh a vykukuje tráva. Fenka toho okamžitě využila a začala ji žrát, což v létě dělá velmi často. A tak jsem si říkala, jestli pejsci přes zimu netrpí tím, že jim tráva není dostupná. Zajímalo by mě, jestli je žraní trávy mechanismus pro psy potřebný a nenahraditelný, nebo jestli je to pro ně zkrátka jen příjemný a pohodlný způsob jak si upravovat prostředí v žaludku, ale poradí si i bez něj. Samozřejmě jsem si všimla, že moji pejsci vždycky zimu přežili i bez trávy :), na druhou stranu občas sežali třeba kousek klacku nebo ztrouchnivělé dřevo z pařezu.

Napsáno mnoho jest :) a já Vám předem děkuji za čas, který věnujete čtení mého dotazu i odpovědi na něj. A nedá mi to, abych také nevyužila příležitosti Vám znovu poděkovat za to, co jste nám nabídl na soustředěních - i když je to pro mě v podstatě každodenní celodenní "makačka". Ale je to "makačka" tak uspokojující, jako máloco, to mi můžete věřit (a myslím, že i věříte:)).

Přejeme Vám a Šedýskovi krásné jarní dny plné pohody a bez protivných lidí:)

Odpověď: Dobrý den, děkuji a přeji Vám i fenečce totéž:) Takže k Vašim dotazům:

1/ Jedním ze základních povahových prvků každého psa je podíl dominance a submisivity - a dominantnější jedinci se vždy chovají více sebevědomě, vybírají si svoje parťáky a jsou i při hře obecně drsnější a přímočařejší. Pokud takový pejsek nebo fenka "ujede", pak je to na jeho vůdci smečky (člověku), aby ho posadil zpátky na zem. A samozřejmě se tento člověk musí umět dobře orientovat ve psím chování a signálech, aby rozpoznal danou situaci - vzpomeňte si na soustředění...

2/ Tohle dělá spousta pejsků, hlavně ti mladí a temperamentní - je to jeden z ventilů pro zvládnutí přemíry emocí při návratu "svého člověka", nic jiného...

3/ Požírání trávy je podobně jako požírání hlíny nebo kořínků jeden z přirozených procesů udržování trávicí soustavy v optimálním provozním stavu - dřevo například je zdrojem vlákniny, která je nezbytně potřebná pro trávení. Pejskové dobře vědí, co dělají...

Myslím, že věřím:) - a také ještě jednou děkuji, potěšilo mě to moc...

(7.3.2010)
Tazatel: Iva Banášová, Olomouc
Plemeno psa: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, se svým pejskem v podstatě nemám žádný problém. Jen jsem se chtěla zeptat na váš názor na "omezení" značkování psa. Například rohy domů, pouliční lampy,... Chápu, že se jedná o pud a proto bych nerada pokazila náš vzájemný vztah tím, že mu budu zakazovat značkovat jistá místa, když je to přirozenost psů, obzvláš, když tam cítí pachovou stopu jiného psa. Ale na druhou stranu si říkám, že nechat ho značit každý roh jen proto, že je pes... Mnohokrát vám děkuji za odpověď a omlouvám se, že vás obtěžuji takovou banalitou. Jen jsem si to chtěla ujasnit, abych neničila náš vztah nepochopitelnými restrikcemi z mé strany.

Odpověď: Dobrý den:) Vůbec se neomlouvejte, tohle je velmi rozumný dotaz - a jedna z věcí, kterou dosti často musím připomenout i svým klientům - není povinností ani výsadou pejska označkovat cokoli, co mu přijde do cesty. Jednou z věcí, kterou přináší prostředí, ve kterém žijeme, by měla být i určitá ohleduplnost k našemu okolí - jinými slovy každý den i já sám se svým pejskem musím projít asi půl kilometru sídlištěm, než se dostaneme do přírody, ale nezůstává po nás jediný označkovaný kandelábr, jediný roh, jediná stopa. Šedy si vše potřebné vyřídí až v té přírodě, i když má močový měchýř plný - a stejně tak beze stopy proběhne i naše cesta zpátky domů. Považuji to za základní slušnost, bohužel naprostá většina pejskařů na to zvysoka kašle a neuvědomují si už základní fakt, že co označkuje jeden pes, to následně bude chtít označkovat každý další, který projde kolem...

Pokud na tom člověk zapracuje, pak jeho pejsek neznačkování určitého úseku zvládne bez problémů a nečiní mu to žádnou újmu, protože i toto je mimochodem jedna z věcí, které určuje "vůdce smečky".

(28.2.2010)
Tazatel: Kamila Pospíšilová, Šumperk
Plemeno psa: bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mame maleho 4měsíčního bulteriera k lidem je velice hodny a přítulny ovšem parodoxem je muj pritel (a já také v menší míře), který funguje v naší smečce jako velitel, bohužel náš neposedny bulik na nas vrči(třeba jen když ho pohladíme, nadzvedneme..) a čim dál vice se to stupnuje, oba se mu věnujeme(umí zakladní povely) už jsme vyhledali několik chovatelu bulterieru a ti nam rekli at jej bijeme, mne se tohle chovani k nemu nelibi a tak pouzivam Vaši metodu, ze jej chytnu za cumak a zavrcim na nej nebo ho vytaham za kuzi...Pritel se ovsem drzi techto rad,nemyslim si ,ze by nas nemel rad,poněvadž vždy, když přijdeme domů je nadšený a vrtí ocasem. Je ovšem velice dominatni a stale to na nas zkousi.. Prosím Vás o radu, mame jej moc radi a nechceme, aby doslo k nejake nepřijemné situaci.

Odpověď: Dobrý den:) Máte hierarchicky nezvládnuté štěně, se kterým si nevíte rady, protože Vám schází správný přístup, praxe a potřebné znalosti. Zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme termín, kdy byste za mnou i s pejskem přijeli - naučím Vás a vysvětlím potřebné věci. Pokud Vám chovatelé bulíků radí štěně bít, pak skutečně nemám slov a pevně doufám, že jim jejich vlastní psi tento přístup vrátí...

(28.2.2010)
Tazatel: Jaroslav Růžička, Liberec
Plemeno psa: bruselský griffon
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Máme doma pětiletého psa . Od mala pes chodil do smečky, která bohužel díky zástavbě na ,, rušičce ,, u nás v Liberci téměř zmizela. Přesto je pes stále venku puštěn na volno a byl bezkonfliktní. Před devíti dny byl náš pes ( na vodítku ) napaden na Smržovce volně pobíhavým labradorem , mladým psem. U napadení jsem nebyl. Byla neděle , v Jablonci byly čtyři veteriny zavřené a tak Amira nakonec zachránili v Ostašově. Nemá nic zlomeného ( váží 4,5 kg ) , má jen špatné testy moči ( játra ) a několik sešitých děr na těle. Hadičkové dreny má již vyndané, trápí nás jen otevřená rána na zádech u páteře, se kterou jezdíme denně na veterinu na čištění. Mám na Vás otázku týkající se jeho strachu. Doma se od nás nehne na metr, pokud spí a ve spánku se lekne, tak začne ,,křičet,, bolestí , jako kdyby se uhodil. Až mu bude líp a začneme opět chodit na procházky , tak nevím , jak bude reagovat na psy. Nyní venku jen slyší štěkot a už má strach. Nevím , zda-li se tedy psům vyhýbat , nebo naopak potkávat a psa mít na vodítku, či volně. Díky za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Vašeho pejska je mi líto a přeji mu brzké uzdravení, ale už jsem tu mnohokrát psal, jak důležité v podobných případech je, aby pes měl kolem sebe "smečku", která mu pomůže zvládnout podobné psychické zátěže. Pokud má pocit, že je na vše sám, hroutí se - to vše znovu opakuji jen proto, abych zdůraznil, že ze všeho nejdůležitější je teď pro něj právě přítomnost jeho "vůdce smečky", který z prožité situace udělá pouze zkušenost, nikoli trauma. Jinými slovy - nelitovat, neutěšovat, chodit dál ven, jako by se vůbec nic nestalo, neměnit zvyky ani prostředí. Ovšem to nejdůležitější, jak píšu, je správně nastavená hierarchie a psychická vazba mezi Vámi a pejskem - to musí fungovat, jinak se pejsek bude bát dál. Prostudujte si prosím příspěvky na toto téma a základní principy psího světa, máte vše k dispozici na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO.

(28.2.2010)
Tazatel: Klára Jiřičková, Libišany
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,potřebovala bych radu od odborníka...Před 3 měsícemi jsem si koupila pětiměsíční štěně ridgebacka.Pejsek si u nás za tu dobu velmi zvykl,poslouchá na slovo,umí základní povely:)chystám se sním i na cvičák příští týden...všechno je v pohodě, dokud mu ,,nepřeskočí,,:(Byly jsem na zahradě,hrála jsem si s ním,když jsem odcházela,skočil na mě zezadu,a začal na mě vrčet a kousal mě.V tu cvhíli neposlechl ani na povel,tak jsem mu dala přes čumák, zvýšila hlas...kousal mnohem víc.Pak přestal když spatřil kočku,nevím jak by to dopadlo kdyby tam nebyla....Prosím poraďtě jak se téhle situaci vyvarovat, a jak ho napomenout aby přestal.

Odpověď: Dobrý den:) Začněte prosím tím, že si pečlivě prostudujete PSÍ STRÁNKY FALCO (nejen Poradnu). Osmiměsíční štěně ridgebacka "na slovo" poslouchat nebude, to je první z Vašeho chybného posuzování stávajícího stavu věcí - resp. poslechne tehdy, pokud sám bude chtít. To je právě to "dokud mu nepřeskočí" - přeložím: dokud nebude chtít v danou chvíli udělat něco jiného, zrovna ho něco nezaujme nebo si jednoduše neřekne, že Vás trochu vyučí. A to, že na Vás skáče, kouše a vrčí, je jen logický důsledek zcela Vašeho chybného odhadu situace - nemáte pejska zvládnutého především z hlediska hierarchie, o dalších detailech ani nemluvě. Je to tvrdé a nebude se Vám to líbit, ale je to tak a čím dříve si to uvědomíte, tím lépe pro Vás i pejska. Přečtěte si zde prosím příspěvky na toto téma (nezvládnuté štěně) a zjistíte, jaká je realita.

A protože Vám tyto věci pejsek názorně předvede v nejbližších týdnech, dávám Vám stejně jako všem ostatním v podobných případech možnost se se mnou domluvit na praktické pomoci - potřebujete se spoustu věcí naučit a především vidět věci tak jak jsou a neopájet se zcestnou představou, že Vás osmiměsíční ridgeback "poslouchá na slovo" - a přitom Vám obrazně i fakticky skáče po zádech. Podobné případy skutečně končí velmi špatně, pokud se majitel pejska rychle nevrátí zpět na zem a nenechá si poradit - Vámi popisovaná situace začne opakovaně a velmi rychle nabírat na razanci...

(28.2.2010)
Tazatel: Lenka Řezníčková, Hýskov
Plemeno psa: borderkolie
Pohlaví: fena
Stáří: 22 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den! Právě jsem prvně našla Vaše stránky a tak se chci zeptat. Máme doma čtyři borderky. Každý z rodiny se víc věnuje tomu svému, ale všichni jsou společně na zahradě i v domě. Jen v době hárání je musíme rozdělovat. Moje fenka byla už od štěněte velmi kontaktní, milá a bezproblémová. Hrála si ve smečce štěňat (psů) a já jí vždy přivolala kratičkým AMČO!! Ale je to tak 4 měsíce co už tak nereaguje. Pokud jdem jen já a ona - je vše v pořádku a odvolám jí od cizího psa i od kočky. Ale jak jdeme s nějakým kamarádem, nebo některý pes z naší smečky a začnou si hrát - je vše špatně a Amča nereaguje, je hluchá a slepá. Funguje to tak, že kamarádka přivolá svého psa. Tím si přestanou hrát a Amča se zas řítí a běží k paničce. S Amčou chodím na agility a tam je vše naprosto v pořádku. Spolu jsme obě byly u oveček (obě prvně) a vše dobré. Jen si nesmí začít hrát s jiným psem!! Díky za opověď.

Odpověď: Dobrý den:) Objevila jste Poradnu a nemohla si tedy nevšimnout mé prosby: než zašlete dotaz, prostudujte si Poradnu, protože s vysokou pravděpodobností se zde dotyčný "problém" již mnohokrát probíral. Stejně tak i ten Váš - fenečka prostě začala pomalu dospívat a používat věci, které se do té doby naučila. Včetně toho, že panička na ni hierarchicky nemá a je možno ji ignorovat. Dospívající a později dospělý pes už totiž nikdy nebude tak tvárný jako štěně, kterým býval dřív a pokud dojde k závěru, že v jeho "smečce" není autorita, bude si dělat věci po svém nebo si svoji autoritu najde jinde (v jiném člověku nebo psu). Je to přirozený důsledek nezvládnutí vůdčí role majitelem pejska (pejsek bude dělat jen to, co ho v dané chvíli baví - ať je to agility, jiný pes nebo cokoli co ho zaujme) a pokud skutečně stojíte o pomoc, pak: 1/ si důkladně(!) prostudujete nejen tuto Poradnu, ale celé PSÍ STRÁNKY FALCO a budete nad nimi i přemýšlet a 2/ zapřemýšlíte nad tím domluvit si se mnou pomoc praktickou, protože ta je vždy nejefektivnější a nejpřínosnější. Nenutím Vás, je to jako ve všech jiných podobných případech moje nabídka pomoci, protože "na dálku" skutečně nemá smysl některé věci dělat. Pracujeme se živými bytostmi, nedáváme dohromady obsluhu automatické pračky.

(21.2.2010)
Tazatel: Veronika Maršálková, Kosmonosy - Bradlec
Plemeno psa: kříženec rhodéského ridgebacka a stafforda
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s velikou prosbou. Před 4 měsíci jsme si s partnerem vzali 3 měsíční štěně tohoto křížence. Kamarádka se rozhodla, že časově ho neutáhne, takže putoval k nám. Vše bylo v pořádku do té doby, než jsem si začala všímat jeho bojácnosti, která trvá dodnes. Pokaždé, když potkáme na vycházce nějakého člověka, běží k němu, naježí se, začne štěkat a vrčet. Často např. přes den , když kolem nás někdo prochází, zavrčí na něj a přiběhne k němu zezadu, většinou k ruce, ale jakmile se ta dotyčná osoba otočí, je vše při starém. Opět začne šílet. Bojí se pokaždé,když ho chce někdo cizí pohladit. Když by to byl dospělý člověk dá se to ještě pochopit, ale největší problém je v tom, že nemá rád i děti. Běhá kolem nich, vrčí na ně a je při tom celý naježený, mám veliký strach, aby na ně nezaútočil, zatím se drží v zpátky. Někdy se mi zdá, že je pro něj dítě něco nepochopitelného, že si ho na jednu stranu chce učuchat a hrát si s ním, ale na druhou stranu mi přijde, že je to něco co ho rozčiluje a čeho se strašně bojí. V rodině máme dvě malé děti, 4 roky, je to tak 3 měsíce zpátky, když jsme u nich byli na návštěvě, celou dobu se bál, skákal mi na klín, ztažený ocas a v očích strach. Když se ho malá holčička snažila krmit, bral si pomalu pamlsek z její ruky, po hodině co jsme tam byli, se ho pokusila pohladit, upozorňuji, že byl v té chvíli na mém klíně. Když měla ruku 20cm od něj,poněkud agresivně na ni zavrčel a přitom ne moc hezky zahlížel. V tu chvíli jsem si uvědomila, že se něco děje. Dnes jsme měli podobný zážitek. Na vycházce si všiml cca. 15-ti letých dětí, běžel k ním, vrčel a celý naježený na ně štěkal. Vypadá to opravdu hrůzostrašně. Bojím se, aby něco někomu ve strachu neudělal. Stačí špatný pohyb ruky dítěte. K tomu všemu bychom časem chtěli mít také rodinu a z jeho chování začínám mít malé obavy. Jinak poslouchá,vždy se dá odvolat. Jen pokud nedojde k těmto případům, pak nemám šanci. Prosím o radu. Popravdě si nemyslím , že by zaútočil, ale spíše bych ho chtěla strachu zbavit. Nepozná ani panička ve tmě. To stejné dělá občas i na nás, dokud na něj nepromluvíme. A pokud bych udělala prudký pohyb směrem k němu, jeho strach dá ještě dvojnásobně najevo, ale přitom bude od Vás utíkat.... Děkuji mockrát za radu, velmi si toho vážím...

Odpověď: Dobrý den:) Zavolejte mi prosím a domluvte si se mnou termín osobní konzultace, kdy byste za mnou i s pejskem přijela. Pomůžu Vám.

(21.2.2010)
Tazatel: Eva Vynánková, Kutná Hora
Plemeno psa:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den velice mě zaujaly vaše stránky a tak se obracím se svým dotazem právě na vás. 12 let jsem chovala rotweilerku a před rokem mi pošla. Věnovala jsem jí veškerý čas a péči. Jasně se mi potvrdilo, že je to pes jedné osoby. Teď mám dvě malé velmi hyperaktivní děti a zvažujeme jaké plemeno si pořídit. Bratr má dvouletou rotweilerku, která je hodně temperamentní, při pohlazení tlumeně vrčí. Na dvorku nás jen trpí. Chápu to, nejsme její páni a jdeme jí z cesty. Máme velkou zahradu a chtěla bych mohutnější krátkosrsté plemeno, které by trochu ohlídalo náš domek. Všichni /babičky a dědové/ rotweilera vymlouvají, radí labradora a podobně. Poraďte prosím jakou rasu si pořídit, abychom všichni včetně psa byli spokojeni.

Odpověď: Dobrý den:) Čas od času mi přijde podobný dotaz na výběr plemene a vždy se snažím poradit, ale ve výsledku je samozřejmě rozhodující subjektivní "vkus" potenciálního majitele pejska. Každý pes je navíc přesně takový, jakou dostane výchovu, vedení a jací jsou lidé kolem něj - jinými slovy, pokud jste už měla rotvajlera a zvládla jste jeho výchovu, pak není zásadní důvod do tohoto plemene nejít znova. Fenka Vašeho bratra je opět jen taková, jakou si ji vychoval - v jiných rukou by byla zase jiná, lepší/horší, prostě jiná. Pro Vaše účely by rotvajler vhodný byl, labrador určitě ne. Můžete zkusit i například beaucerona, dobrmana nebo rhodéského ridgebacka, pokud byste chtěla něco hodně mohutného, pak například bullmastifa. V každém případě však "spokojenost" pejska i Vaše záleží výhradně na Vašem přístupu, to je vždy základ u jakéhokoliv pejska jakéhokoliv plemene...

(21.2.2010)
Tazatel: Gabriela Sobotková, Děčín
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme roční fenku labradorského retrívra a potřebujeme ji zbavit jejího neustálého ničení zahrady. Jenný je vcelku poslušná, je hravá a má se velice dobře k dětem. Zvládá základní povely, na procházce chodí bez vodítka a přiběhne na přivolání. Máme domek se zahradou. Bohužel, když jsme v práci - je nazahradě až 8 hodin sama. Když přijedeme domů, tak se jí snažíme věnovat a je až do doby, kdy jdeme spát - v naší společnosti. Snažíme se jí brát na výlety, pokud někam jedeme přes noc - bereme si ji sebou (je opravdu cestovní typ) ;) Ale "kámen úrazu" je právě těch 8 hodin, které musí strávit sama. Chápeme, že je to tvor, který je nerad sám, a že se jistě nudí (proto ji na zahradě zanecháváme i hračky...), ale bohužel nám totálně ničí zahradu - okusuje kytky (nějraději má píchavé pnoucí růže), keře, stromky, vynáší z ohrádky dříví na zátop, likviduje plaňky plotu, pokud omylem neuklidíme nějakou hračku po dětech (teď v zimě boby nebo ježdíky) - okouše je... Zkoušeli jsme různé druhy trestů, aby to pochopila, ale nic nefunguje. Přítel to už bohužel psychicky nevydržel a trestal ji i fyzicky (vším zničeným ji přetáhl) nebo jí to nanosil do boudy, aby jí to tam překáželo. Vynadat na ní samozřejmě nezabírá. Když jí káráme, tak jí máváme zničenými "věcmi" před nosem, aby pochopila za co to je... Jediné, co kdysi zabralo (asi před 4 měsíci) bylo to: že nám každý den ohlodala dráty na el. bráně (byly zcela krátké) tak, že brána samozřejmě pak nefungovala (psovi se nic nestalo), olepovali jsme ji ochranými fóliemi, co se dalo - jsme dali do pozinku, ale stejně si našla kousek, který do pozinkového obalu dát nešel a ten rozkousala. Byl to vcelku problém, neboť jsme téměř každý den museli všechny dátky rozdělávat a spravovat, abychom se dostali autem na zahradu... Byla to práce i na několik hodin... Přítel to tedy zkoušel pepřit... a nic :( Zakoupila jsem tedy sprej proti okusování psů a několikrát denně dráty stříkala - a najednou byl klid a od té doby jí brána nezajímá ;) Ale bohužel, nemůžu kažou věc na zahradě, každou větev a kytku postříkávat... Můžete mi prosím, poradit co s tím??? Velice děkuji!

Odpověď: Dobrý den:) Roční štěně ponechané 8 hodin denně na zahradě samozřejmě nebude "hodné" a stresovým ventilem samoty a neklidu bude právě popisované chování - není to totiž o nudě, ale o stresu. Pokud fenečku Váš přítel "vychovává" tak, jak píšete, svědčí to pouze o jeho naprostém nepochopení a neznalosti základních vzorců chování štěněte (tím totiž Vaše fenka stále je!) - pokud neudrží nervy na uzdě, pak nechť se k fence raději ani nepřibližuje.

Dále - štěně nepatří na zahradu, v tomto počasí už vůbec ne. Pokud byste udělali naprosto jednoduchou věc, kterou aplikuje 100% nevlastníků zahrady a fenku nechali dobu o samotě ve vyhrazeném prostoru v domě (například předsíň s odstraněnými předměty, které by mohly doznat úhony - blíže viz všechny příspěvky v této Poradně související s tématem "štěně&samota"), docílili byste dvou zásadních věcí: zaprvé by fenka byla daleko více v klidu (menší prostor je z pohledu štěněte vždy "bezpečnější"), zadruhé byste neměli výše uvedené problémy. Jednoduché, prosté, přirozené a účinné.

(21.2.2010)
Tazatel: Alena Chlupová, Boskovice
Plemeno psa: parson russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Prosím o radu ohledně hluchoty. Máme papírového parsona russla. Po pár týdnech u nás jsme zjistili, že je absolutně hluchý. Všichni nám radili ho vrátit, ale my jsme ani chvíli neuvažovali to udělat.Máme ho moc rádi. Bohužel výchova je moc složitá a zatím mi nám nikdo neporadil, jak na to. Zvládáme pomocí mávnutí ruky povel sedni, zůstaň. Musí být stále na vodítku, pokud není, utíká a pak máme o něj strach. Prostě nemůžeme přivolat. Také strašně vyje a štěká pokud je sám doma a já mám problémy se sousedy. Jinak je moc hodný, temperamentní hafan. Spí s náma v posteli. Moc prosím o rady, protože ho moc milujeme a chceme, aby s náma prožil plnohodnotný život na vzdory jeho handicapu. Moc díky.

Odpověď: Dobrý den:) Co se týká jeho problému se samotou, odkazuji Vás na hromadu příspěvků v této Poradně, kde jsem se tímto "problémem" již mnohokrát zabýval - prosím najděte a prostudujte si je. Dále - pejsek od Vás neutíká proto, že má sluchový hendikep, takto by od Vás utíkalo i zdravé stejně nezvládnuté štěně (souvisí s výše uvedeným problémem samoty). Samozřejmě Vám s pejskem rád pomůžu a naučím Vás, jak při komunikaci eliminovat jeho vadu sluchu, ale je zapotřebí, abyste s ním za mnou přijeli - pokud tedy budete o pomoc skutečně stát, zkontaktujte mne prosím telefonicky.

(14.2.2010)
Tazatel: Veronika Pichoňská, Olomouc
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Před 4 měsíci jsme si z útulku vzali 5-letou fenečku, křížence. Máme ji s přítelem v bytě 1+1. Je hodně plachá a na nás fixovaná, ale za tu dobu, co ji máme, se už hodně otrkala. Když jsme si ji vzali domů, asi týden jsme tam s ní byli, aby si zvykla. První 3 měsíce Sárinka vůbec neštěkala ani nevrčela, ani když jsme doma byli my, neštěkala ani, když byla doma sama. Byli jsme se několikrát ptát za tu dobu sousedů, jestli neštěkala, když byla doma sama, a ti ani nevěděli, že máme psa. Vzhledem k tomu, že jsme oba studenti, byli jsme se Sárou dost často doma, tak 3 dny v týdnu celý den, ale tak 3 dny v týdnu byla Sára doma sama, max. po dobu 8 hodin. Před Vánoci jsme s přítelem jeli na 3 týdny k rodičům (s cestováním Sára problém nemá), kde jsme s ní až na pár výjimek (den nebo dva) byli 24 hodin v kuse. Na začátku roku jsme se vrátili zpátky do našeho bytu a najeli jsme na starý režim, tzn., že jsme ji občas nechali doma, když jsme něco potřebovali vyřídit (máme zrovna zkouškové, takže do školy chodit nemusíme, tak jsme s ní hodně doma i teď). Sára ale najednou začala štěkat, když zůstala doma sama, což předtím nikdy nedělala. Nevíme, jak moc štěká, sousedi pod námi ji třeba neslyší, ale máme v baráku 2 nepřizpůsobivé a zlomyslné důchodkyně, které na ni 2x během 10 dnů zavovaly policajty, že prý moc štěká (pokaždé se jednalo o dobu max. 3 hodin, kdy jsme byli ve městě něco vyřizovat a bylo to přes den). Když se vrátíme domů, Sára ani neštěkne, stejně tak v noci neštěká. Zřejmě tedy trpí separačním stresem, domníváme se, že si přes Vánoce příliš přivykla tomu, že jsme s ní pořád. Pročítala jsem si zde některé Vaše příspěvky, týkající se podobného problému, ale nenašla jsem žádný, který by se zabýval pejskem, který ze začátku neštěkal, ale teď štěká. Chtěla jsem Vás poprosit, jestli existuje nějaká metoda, jak Sáru naučit, že se domů vrátíme, že nemusí štěkat, když je tam sama. Moc Vás prosím o radu, bydlíme totiž v podnájmu, naše domácí se za nás postavila, že je normální, že pes štěká, ale já se bojím toho, že až nám za měsíc začne škola a Sára bude muset doma zůstávát častěji sama, že se ty extempore s policajtama budou opakovat a pak to přestane bavit i naši domácí a budeme se muset vystěhovat. Začali jsme Sáru zavírat do obýváku, kde normálně s námi tráví den, kde spí na posteli, má tam přístup k našemu oblečení i k miskám, ale stejně jí je slyšet, jak štěká. Sebekriticky musím uznat, že jsem z toho strachu, že budeme mít další problémy se sousedy, pěkně vystresovaná, hlavně, když mám někam jít a Sáru nechat doma, ale ten stres jsem začala cítit až poté, co jsem se dozvěděla, že Sára doma štěká, zřejmě tedy nebyl důsledkem toho, že začala štěkat. Mohl byste nám prosím poradit nějakou osvědčenou metodu? věnujeme tomu tolik času, kolik bude potřeba, ale nevíme si rady. Děkuji, přeji Vám mnoho osobních i profesních úspěchů a pohlaďte za mě Vaše pejsky:-)

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) V Poradně PSÍCH STRÁNEK FALCO a jejích archívech je dostatek dotazů/odpovědí právě na toto téma - a všem těmto lidem opakuji stále dokola totéž: pokud začne dospělý pejsek doma o samotě štěkat, pak je za tím vždy nějaká konkrétní příčina (ve Vašem případě ta, že jste s fenkou tři týdny byli 24 hodin denně a pak jste "najednou" zase najeli na starý režim - s fenkou, kterou jste si vzali z útulku, máte ji krátce a není psychicky ještě zcela srovnaná). A stejně tak pokaždé opakuji i další věc: v těchto případech je nutné začít opět znova jako u malého štěněte, tedy od kratších časových intervalů! Najděte si a prostudujte související příspěvky - související (smečka, vazba...), tedy nejen ty, kde se "doma štěká".

Stejně tak totiž opakuji donekonečna další základní fakt: žádný pes nebude v pohodě, pokud má vedle sebe majitele nervózního a vystresovaného. Prostě pokud chcete vše uvést do pořádku, pak budete muset konečně začít na výše uvedených věcech pracovat - a to prosím v každém případě důsledněji a poctivěji, než jak jste hledala v této Poradně... a mimochodem, pokud byste obecně PSÍ STRÁNKY FALCO skutečně četla, pak byste mi nemohla napsat, ať pohladím svoje pejsky. Za Šedyho děkuji, toho pohladím - u Dina už více než rok tuto možnost bohužel nemám.

(14.2.2010)
Tazatel: Karolína Juklová, Liberec
Plemeno psa: boloňský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, předem dotazu velice děkuji za Vaše stránky, studovala jsem je velmi důkladně, než jsme si štěňátko pořídili. Zatím se nám dařilo najít odpověď na všechny otázky, jen teď si nejsem jistá, tak prosím o radu. Andrýsek je velice přátelský, chodíme s ním odmalička hodně na volno, aby měl možnost přirozeně se setkávat s různými psy. Moc rád si hraje s retrívrem z vedlejšího domu i s jorkšírkem od sousedů. Při setkání si buď lehne na zem a čeká, až k němu pejsek dorazí blíž, pak se odrazí a letí mu vstříc jako šipka, nebo stojí a čeká, až k němu přiběhne ten druhý. Před nikým si zatím nelehl na záda, naopak se každému snaží na záda vyskočit. Přivolání většinou funguje, jen pokud narazí na fenku ve správných dnech, či na stejně hravého psíka, tak mě zazdí. Poslední týden se nám stává, že ho ostatní psi napadají. Nejdřív jsem si říkala, že máme smůlu na psi, pak mě napadlo, že už v něm nevidí štěně... Potkali jsme psa, ten se zastavil dva metry od nás, Andrýsek se zastavil, pak se od psa ozvalo dunění jako při bouřce. Zavelela jsem "ke mně" a pak "jdeme", v klidu jsme prošli. Potkali jsme jiného psa, očichali se, vše v klidu, pak nás dohonil můj syn, na kterého jme čekali, Andrýsek mu běžel naproti, pak radostně ke mně a zase k synovi, najednou ten cizí pes vyskočil a šel Andrýskovi po krku. Stála jsem a hleděla, jak oba cení tesáky pár centimetrů od krku toho druhého a slyšela jak vrčí. Zavelela jsem "dost", "ke mně", "jdeme". Oba psi poslechli, v klidu jsme odešli. Kdyby byl druhý pes agresivní, asi by ho moje "dost" nezajímalo, co to tedy bylo? Podobných zážitků máme každým dnem víc. Náš pes by si hrál, ale druhý pes vidí rivala. Náš se nebojí, zatím nemá špatné zkušenosti. Ale co dál? Mám ho nechat sbírat válečné ostruhy, když přeruším to jejich kočkování, nesrazím ho? On je chytrý, sám se vyhne psu, který vypadá nebezpečně, když už se mu nevyhne, tak stojí jako socha a nechá se očichávat. Hodně na něj dám, vidím jaké zaujme stanovisko k blížícímu se psu a zařídím se podle něj. Nerada bych teď něco pokazila. V dospělosti bude vážit 5Kg a v kohoutku sotva 30cm. 90% psů nad ním bude mít vždy převahu. Proč ho najednou napadají? Přerušit boj nebo ho nechat získat zkušenosti? Jak boj přerušit, abych nesrazila jeho sebevědomí? Co teď zkazím, už nebudu mít šanci napravit, cítím velkou zodpovědnost, poraďte prosím. Velice děkuji za Váš čas a Vaši práci.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) "Před nikým si zatím nelehl na záda, naopak se každému snaží na záda vyskočit." - už tato skutečnost u 9-měsíčního štěněte (i malého plemene) by Vám měla ozřejmit, že zřejmě není vše ohledně socilaizace Vaseho pejska v pořádku. Psi samozřejmě zaznamenají mnohem více komunikačních signálů, které jsou pro podobně neznalého člověka "neviditelné" - a pak z jeho pohledu reagují agresívně, ale z pohledu psí komunikace a hierarchie jsou naprosto v právu. A fakt, že se zdaleka nejedná pouze o jednoho takto se chovajícího psa, je další důkaz toho, že chyba asi nebude v těch jiných psech...

Jste z Liberce, nic Vám nebrání v tom se se mnou telefonicky domluvit a s pejskem se přijet předvést - samozřejmě za předpokladu, že budete chtít s pejskem pomoci a místo "boje" budete ochotna vidět reálný stav.

(14.2.2010)
Tazatel: Zuzana Barnatová, Pardubice
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, moc Vás i Vašeho Šedýska s Yoshi zdravíme a už teď se obě moc těšíme na Vaše další soustředění :o) Moc ráda bych se Vás zeptala na Váš názor. Nejde ani tak o problém, jako spíš o důsledky nastalé situace. Nás běžný denní stereotyp vypadal donedávna tak, že venčení, krmení, výchova atd. bylo více méně na mě. Přítel spíš vyplňoval dny, kdy jsem nemohla. Vše se ale změnilo začátkem roku, kdy jsem si zlomila nohu a bohužel už víc než měsíc nejsem příliš schopná se o Yoshi postarat, natož pak se s ní vydat na procházku. V těchto věcech mě tedy plně zastoupil přítel. Je moc hezké vidět, jak si Yoshi tuto situaci uvědomuje, hlídá mě jako oko v hlavě při každém pohybu a nejradši je, když na mě může být nalepená jak to jen jde. Rozhodně je však očividně ráda, že mě má celé dny doma :o). Ale k mému dotazu. Zajímá mě, jak si tuto situaci vykládá pes, když je najednou jeho páníček takto handicapován a téměř neschopný pohybu? Najednou se o něj nemůže postarat a úplně se mu tím změní je ho zažitý stereotyp. Občas mám pocit, že se na mě dívá s výrazem: tak už vstaň a pojď něco dělat. Na co se mám připravit, až začneme zase fungovat normálně? Mám trošku strach, jestli náš vztah tímto mým úrazem nějak neutrpí. Moc Vám děkuji za Váš názor a za čas, který nám, jeho napsáním věnujete.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Zranění nebo nemoc je samozřejmě pro každého "vůdce smečky" zásadní hendikep - ať už v přírodě nebo v našich lidskopsích smečkách. Tak to i každý pes vnímá a záleží pak na dalších okolnostech, zda si dotyčný svoji pozici udrží nebo je nahrazen jiným jedincem. Proto i Vy počítejte s tím, že až se uzdravíte, Yoshi si Vás "otestuje" - než zjistí, jak na tom jste, bude Vás více pokoušet a zkoušet, zda na ni stále ještě máte. Každý pes vždy využije slabosti (fyzické nebo psychické) svého majitele ke svému prospěchu, je to u hierarchicky založených živočišných druhů zcela přirozené a je třeba s tím reálně počítat a přizpůsobit tomu strategii.

(14.2.2010)
Tazatel: Hana Čerychová, Praha
Plemeno psa: bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 21 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, děkuji vám, za vaši poradnu a knížky. Stala se pro mne velkou studnicí pro získávání informací. Můj dotaz se týká naší fenky. Jde o zcela bezproblémového pejska. Hárá pravidelně po 6-7 měsících. Bohužel po každém hárání přichází falešná březost (až do fáze tvorby mléka a zánětu mléčných žláz). Při první falešce jsme to řešili s veterinářem. Dostali jsme hormonální kapky na zastavení březosti. To už bych nikdy opakovat nechtěla. Kyllie bylo velmi zle. Při druhé jsme nechali přirozený průběh a zkoušeli doporučené rady, snížit příjem potravin, zvýšit aktivitu... Nějaké zásadní zkrácení nenastalo a Kyllie se velmi trápila. Teď proběhlo třetí hárání a přichází třetí faleška.... Prosím o radu... máte nějaký recept, jak faleškám předchzet? Případně jak co nejméně snížit příznaky? Nebo už je to důvod ke kastraci? (dochází k zánětům ml.žláz) :o( PS. nedělá si klasický mateřský pelíšek, netahá si hračky do pelechu. Za štěnata vždy adoptuje nás...

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Psal jsem to už mnohokrát zde i ve svých knihách - základním důvodem dnes tak rozšířených falešných březostí je postavení fen ve svých smečkách. Fenky jsou pravidelně a dobře živené (což je samozřejmě dobře), ale navíc mají z vlastniho pohledu příliš vysoké hierarchické postavení. A právě na této skutečnosti je zapotřebí zapracovat - je to analogie k sexuálně velmi aktivním "vysoce postaveným" psům (samcům). Sexuální aktivita - z hlediska hormonálního do toho patří právě i falešná březost fen - úzce souvisí s hierarchickou pozicí daného jedince, a to tak, jak ji vidí on sám, nikoli jeho majitel. Pokud dlouhodobě "sundáte" svoji fenku z hierarchického žebříčku, pak tím provedete zásadní krok k eliminaci falešné březosti. Znova zopakuji, že falešná březost není nic jiného než spuštění hormonálního pochodu v posthárací fázi a je úzce spjata jak s v celkovou kondicí feny, tak s jejím hierarchickým postavením. A protože se jedná o záležitost, která velice zatěžuje organismus feny a oslabuje ji (a stejně tak i celou psí/vlčí smečku), jdou přírodní mechanismy proti tomuto jevu až do extrému potlačeného hárání v přírodních smečkách. Člověk naproti tomu většinou svým přístupem jde přesně naopak - a v tom je celý problém jevu zvaného "falešná březost feny".

P.S. Fungující smečka nikdy nemůže být "za adoptovaná štěňata"... další potvrzení toho, že u Vás smečka nefunguje. Zapracujte na tom prosím, pokud to zvládnete, zmizí i uvedený problém.

(14.2.2010)
Tazatel: Renata Myslivečková, Praha
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den,dovoluji si Vas oslovit s prosbou o radu ci nalezeni reseni,strasne se mne zalibili Vase stranky a myslim ,ze by jste mohl znat odpoved na muj problem,jelikoz momentalne jsme s pesanem tento rok v zahranici a tady nam nikdo bohuzel neporadil ,jen nam veterinar rekl ,ze by mozna byla vhodna kastrace..... Nas Badik je chytrej a hodnej pes ,mame s nim hodne legrace ,doma a na zahrade je velmi poslusny a je hodne hravy.Mame ho moc radi . Od mala ho bereme mezi psy a vzdy se strasne tesi .Ale posledni pul rok dost casto zazivame problem a nevime proc i jak ho to odnaucit a proc to vlastne dela.Pokud jsme mezi psama ,hraje si ,honi se obcas zkousi dominanci ,ale neni agresivni ,ale umi i zavrcet,pak se stane,neni to pokazde ,ale casto,ze prijde pes ci fenka ,neco jako kdyby mu zavonelo ,nebo ja nevim ,proste se na psa zameri a je u nej nalepenej a neustale ho obtezuje.Je stale u nej i kdyz se to druhemu majiteli ani npsu nelibi ,neda se odradit.Abych byla presnejsi ,strka mu neustale hlavu dolu k penisu a snazi se ho i olizovat,prestane poslouchat a je jak magor,Kdyz ho odtahnu na druhou stranu parku a snazim se ho zabavit vnima jakoby napul a jen co se treba otocim uz maze za tim samym psem od ktereho byl odtazen. Jsme z toho s manzelem nestastni,protoze kdyz se tohle stane ,je nam to i trapne psa neustale odtrhavat ,zvysovat hlas a navic bez vysledku,takze vetsinou to pak radsi vzdame a odejdeme.Dekuji Vam predem za odpoved a doufam ,ze s Vasi pomoci naleznu pro naseho pesana reseni!!

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Opět doporučení kastrace mladého zdravého psa? Změňte prosím veterináře... Blíže k Vašemu dotazu: už jsem to dnes v jedné své odpovědi psal - intenzita sexuálních projevů psů úzce souvisí s jejich pozicí ve vlastní smečce. Dvouapůlletý labrador je teprve dospívající, ale pohlavně již dospělý a pachové podněty psů i fenek mu dokáží pořádně zamotat hlavu.

Opět se však jedná o pouhý důsledek problému, nikoliv problém samotný. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO a začněte se chovat tak, aby Váš pejsek nežil jen vedle Vás, ale žil v hierarchicky správně fungující lidskopsí smečce - pak se srovná i jeho výše uvedený "problém". Jsou to stále stejné věci a stále je musím kolem dokola opakovat - i tuto problematiku jsem tu již mnohokrát rozebíral a vysvětloval...

(14.2.2010)
Tazatel: Ivana Hanzlíková, Přeštice
Plemeno psa: kavalír king charles španěl
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pokusím se Vám přiblížit problém, který mám se svojí fenkou Cherry.Máme dvojpatrový rodinný domek, ve kterém jsme dříve cca 2 roky bydlely se sestrou a celou naší smečkou (sestra má ještě dva boxery, feny ve věku 2 a 10let) v přízemí.Poslední zhruba rok a půl se zabydluje sestra dole v přízemí s přítelem a boxerkami a já se svým přítelem nahoře se Cherry, kde je fenka pouze když jsme tam my, nikdy ne sama.V době, když jsme v práci a nebo mimo domov, jsou všechny fenky spolu dole pohromadě. Vycházejí spolu výborně, mezi nimi šefuje nejstarší boxerka, ikdyž občas mám pocit, že žezlo už pomalu přebírá právě Cherry, mladá boxerka je hodně submisivní.Cherry tráví s boxerkama hodně času, v létě jsou jsou s námi celý dny na zahradě, do domu mají kdykoli volný přístup, 99% procházek absolvují spolu, jsou krmeni pohromadě, naši nepřítomnost tráví pohromadě. Dá se říct, že Cherry je nahoře přes noc, se mnou a když je tu přítel, tak i s ním a pár hodin přes den, také vždy se mnou nebo námi oběma, jak už jsem psala. Jenže právě zhruba v 90ti % nocích, kdy spí Cherry nahoře, tak se v noci vzbudí, někdy jednou, někdy vůbec, ale někdy i třeba 3-4krát za noc a začne chodit po místnosti dokola. Probudí mě tím, j ak cvakají drápky o lino. Chodí pořád sem a tam, dokud se nevzbudím.Řeším to že buď jí nabídnu aby šla ke mně si lehnout, nebo jí pošlu na místo, když nechce do postele, a vyjádřim jí nespokojenost s tím, že mě budí.Někdy to zabere na zbytek noci, většinou se to ale opakuje vícekrát během jedné noci. Podotýkám, že je vždy před spaním nakrmená, pořádně vyvenčená (pokud potřebuje na záchod, silně škrabe na dveře, tak to poznám) a má tam vždy k dispozici misku s čistou vodou, svůj pelíšek a nebo může klidně spát se mnou v posteli.Tohle dělá poslední zhruba 2-3 roky,v podstatě od puberty, ale když jsme spaly dole, tak to byla vyjímečně, cca 1-2 x za měsíc , teď ikdyž ne každou noc, řekla bych tak 60-70% nocí nás budí.Když jsou chlapi pryč, spím s ní dole se sestrou a boxerkama a tam to nedělá, spíše velmi vyjímečně. Jinak náš vztah je bez problémů,fenka je poslušná,zdravě sebevědomá, nebojácná a jiné problémy s ní vůbec nejsou. Pořád si lámeme hlavu, proč to dělá, co ji trápí, proč nespí a budí i nás...někdy mi to připadá jako by si vynucovala moji pozornost, ale pořád přemýšlím proč.Věnuju se jí maximálně, všechen čas, krom mé prac.doby (cca 8hodin jsem pryč) tráví se mnou. Proto jsem Vás chtěla poprosit o Váš názor na tenhle problém, co myslíte, že by mohlo být příčinnou jejího chování? Případně jak to řešit? Mnohokrát děkuji za odpověď i Váš čas!

Odpověď: Dobrý den:) Záleží na tom co Vám vlastně ve skutečnosti vadí - pokud zvuk drápků na linu, pak si pořiďte koberec, pokud máte starost o fenku, pak ji nemějte. Psi mají takto nastavený spánkový režim - především ti mladší (ale i valná většina starších) nespí celou noc v kuse, občas se projdou, občas změní místo... občas jsou prostě s něčím "nespokojeni" (buď jim vadí něco v místnosti nebo slyší nebo cítí nějaký podnět zvenku). V přízemí domku může být zcela jiná atmosféra (pocitová) než v patře, reakce Vaší fenky je přirozená a pokud Vám to vadí, pak buď změňte bydlení nebo položte koberec nebo si vemte prášky na spaní - tím vším chci říci jen tolik, že vše je jen otázkou pochopení druhého jedince. Vaše fenka se během noci několikrát vzbudí, projde, protáhne - stejně jako to dělá i můj vlastní pejsek, stejně jako to dělal i Dino, stejně jako to dělá spousta jiných pejsků. Nehledejte v tom nic zásadního nebo špatného - toto patří ke psí přirozenosti stejně tak jako k některým lidem noční chrápání, mlaskání nebo skřípění zubů. Nejjednoduší rada: naučte se s tím žít a berte to tak, že Vaši fenku můžete v noci "rušit" stejně tak jako ona Vás... a psi mají daleko lehčí spaní než člověk.

(7.2.2010)
Tazatel: Daniela Sojková, Ratenice
Plemeno psa: belgický ovčák x pitbul
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, sice jsem vaše stránky i obě knihy přečetla popředu i pozpátku několikrát, ale asi nemám dostatečnou představivost, přestože se snažím vaše rady aplikovat do soužití s našimi miláčky. Potřebovala bych poradit v následující situaci. Jedná se o psa Bena, přivezeného z útulku před necelými dvěma roky, to mu bylo odhadem okolo jednoho roku. Předchozí majitelé ho tam nechali uvázaného. V útulku byl pouze 14 dní, než jsme si ho adoptovali a proto nám nebyli schopní k jeho povaze nic bližšího říci. Projevil se jako hravé odrostlé štěně, vděčné za každé podrbání kožíšku a za pomazlení, byl to psí ocásek, kde jsme byli mi, byl i on. Od začátku s námi bydlí v domě, spal u postele, díky vám teď i v posteli (i když se moc nevejdeme). Před pěti měsíci jsme mu pořídili kamarádku - jack russel teriér x bígl - kterou miluje. A teď přímo k problému: včera s přítelem a dnes se mnou - přítel seděl na gauči, já na zemi u gauče a Beník se k nám přimazlil a nechal si drbat kožíšek. Při hlazení "ramene" na přední pacce z ničeho nic zavrčel, ale přitom vrtěl ocasem a uši měl přitisknuté k hlavě jako při tulení. Vrčení bylo krátké asi třikrát, čtyřikrát za sebou, ani ne tak hluboké, nepřipadal nám nějak napnutý. Dnes se mnou dokonce kroutil zadečkem a potom se lísal a olizoval mě na ruce. Tlamičku měl zavřenou, zuby necenil. Pohled očí mi nevyzněl nijak agresivně, přesto si nejsem jistá, co má toto vrčení znamenat. Po zavrčení jsem se postavila, abych měla lepší výchozí pozici a dívala se mu do očí a snažila se být sebejistá, ale nevím, zda nevycítil, že vznik dané situace je mi záhadou. Ráda bych znala původ tohoto zavrčení a jak jej následně řešit, pokud to z tohoto elaborátu budete schopen vyhodnotit. Ještě - připadal mi u toho docela nejistý, ale nevím, jestli to nebyl jen pocit. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Čtete, ale nevnímáte a nepřemýšlíte... to ve Vás opravdu nezůstalo nic z pojmů "smečka, hierarchie, dominance, submisivita, testování pozice"? Pokud ne, pak si prosím obě knihy přečtěte ještě jednou a pečlivě - máte v nich naprosto vyčerpávající odpovědi. Pokud opět budu tomuto věnovat svůj čas místo Vašeho, pak - Ben nemá svoji pozici ve "smečce" vůbec ujasněnou a aby se zorientoval, použil klasický psí test "co uděláš, když na tebe zkusím dominanci". A protože to opravdu zkoušel, nešel do toho naplno a nestálo za tím sebevědomí, ale nejistota - dominantní pes nebo já bychom na podobnou výzvu zareagovali jednoznačnou dominantní odpovědí, která by měla dva důsledky: zaprvé by to Ben už nezkusil a zadruhé by byl spokojený, protože by dostal jasnou odpověď na svoji otázku "kde je moje místo ve smečce".

Opravdu si přečtěte moje knihy ještě jednou, pomalu, pečlivě a vnímejte a přemýšlejte nad věcmi, které v nich sděluji... nejsou to romány, které stačí "jenom" přečíst, zavřít a zapomenout. Je třeba nad nimi opravdu přemýšlet a není to rozhodně problém představivosti.

(7.2.2010)
Tazatel: Daniela Pejcharová, Praha
Plemeno psa: boloňský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále,jen na úvod,pod hodnocení veterinářky Žertové bych se podepsala a to ještě ke všemu prý učí tuto svou psychologii na vysoké škole. Můj problém se psíkem je tento,myslím,že ze strachu vrčí na všechny psí kluky které při procházce potkáme.Je pravda,že i na ostatní a to fenky a štěňata se někdy vytahuje a snaží se jim dát najevo dominanci,ale jen velmi zřídka.Do jednoho roku věku to byl naprosto pohodový psík,ale přesně v 1.roce byl napaden krysaříkem a od té doby to začalo.Není rozdíl v tom,jestli je na vodítku,či ne. Když potkáme psa,kterého zná a je to pohodový pes,tak je i ten můj bez vrčení. Je možné,že chybuji já a to v tom,že jsem ve střehu,když máme potkat psa o kterém nevím,jakého je pohlaví a raději svého připnu na vodítko,i když většinou chodí na volno.Podotýkám,že od malinka spí se mnou v posteli. Těším se na vaši odpoveď a ráda zodpovím doplňující otázky k našemu problému.

Odpověď: Dobrý den:) Psal jsem tu už mnohokrát, jak citlivě pes vnímá emoce a chování toho, kdo je vedle něj - až už je to člověk nebo jiný pes. A opět zopakuji, že pokud budete vedle něj nejistá, nervózní a ve střehu, pak ve svém pejskovi vzbudíte jen pocit ohrožení a stejnou nejistotu i napětí. Napadení psem typu krysaříka(!) musí být i pro boloňáka jen pouhou zkušeností, nikoliv traumatem - to však ve svém psu často vygeneruje následně jeho majitel. Pokud si výše napsané dáte dohromady, pak budete přesně vědět, co děláte špatně (a zrušte proboha to vodítko, když máte potkat jiného psa - opět odkazuji na tuto Poradnu)...

(7.2.2010)
Tazatel: Nikol Grandettiová, Ostrava
Plemeno psa: shih-tzu
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Úplnou náhodou jsem narazila na vaše stránky a svitla ve mě naděje, že by mi konečně někdo mohl pomoci. Máme doma dva psy rasy shih-tzu, jeden má 12 let druhý dva roky. Starší pes je takový kliďas nikdy se nerozčiloval, byl zvyklý na svůj klid, ale když stárnul byl smutný když jsme odcházeli a tak jsme mu pořídili kamaráda stejné rasy. Mladší pes je už od štěňátka agresivnější, ale ze začátku to byla taková vztekající se malá kulička, vyjížděl na každého hlavně kvůli jídla a hlavně na svého staršího psího spolubydlícího, mysleli jsme, že je to tím, že byl nejmenší z vrhu a bojí se o jídlo, na nás si později u misek zvykl a dovolí nám na ni sahat, ale nedej bože, že se k ní přiblíží náš starý bobek. Dále pak je to zlatíčko rád se mazlí, hraje si a poslouchá, sedne si, přijde a spí rád sám v pelíšku, řekne si když chce ven, ale je agresivní a vždy z ničeho nic, poprvé když pokousal člena rodiny, jsem myslela, že mu prostě něco udělal a že se bránil, ale pokračuje to dál a je to nepředvídatelné, sama jsem už ne jednou mě zkušenost s jeho zuby, naposledy v nose a to při tom když jsme psa hladila, předem ani nezavrčel, necuknu sebou, prostě nic a najednou mi vysel na obličeji. Další problém je v tom, že ho nechci nikde zavírat, aby se pak necítil odstrčený a tak se taky stane že se večer probudím a on mi leží u hlavy, což po předchozích zkušenostech není nejpříjemnější věc. Rodina ho chtěla dát pryč, ale já považuji za svou povinnost se o psa postarat a snažit se problém vyřešit a ne se ho zbavovat, jen nevím jak na něj, nedovolí mi vyčistit uši, ostříhat drápy a ještě hůře to jde od doby kdy mě naposledy pokousal, mám z něho strach, sice se to snažím nedávat najevo, ale on to musí cítit. Prosím Vás o radu... Předem děkuji...

Odpověď: Dobrý den:) Zavolejte mi, domluvíme si termín a s pejskem za mnou přijedete - pomůžu Vám. A neodkládejte to, čas je v tomto případě Váš nepřítel a chyba není v pejskovi - Vy musíte napravit, co jste v jeho výchově zkazili.

(7.2.2010)
Tazatel: Maria Křepelková, Praha
Plemeno psa: leonberger
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, naprosto náhodou jsem zavítala na Vaše stránky a i když po přečtení Vašich článků si umím odpovědět, píšu, abych Vám poděkovala za Vaše názory. Poprvé se setkávám s názorem, že je přirozené spát v posteli se svým psím miláčkem, že je úžasné ho cítit vedle sebe a projevovat mu svou lásku - pochopitelně má chlupy, ale snad máme pračku a hadr a umíme uklidit. Před týdnem jsme předali po devítitýddenní péči naše tři štěňata novým majitelům a tak jsme obě smutné a stejně tak je smutný náš bengálský kocour, který si na ně taky zvykl. A veterináři mi teď doporučili Ájenčinu kastraci, prý je to pro její zdraví.Já samozřejmě chci, absy moje holčička byla se mnou co nejdéle, ale kastraci vnímám selským rozumem jako něco nepřirozeného a myslím, že kdyby Ája mohla mluvit - tedy ona mluví,ale jinak, ale kdyby říkala slova, určitě by mi řekla,že nci takového nechce. Je zdravá a moc hodná. / Doktoři říkají, že je vhodné kastrovat teď, že předejdu rakovině/. A tak bloumám po internetu a čtu. Áju asi kastrovat nenechám, ale ráda bych znala také Váš názor. Ještě jednou díky.

Odpověď: Děkuji:) Prosím přečtěte si můj článek na téma kastrace "Než necháte svého psa vykastrovat..." (odkaz na něj je mimochodem hned na titulce PSÍCH STRÁNEK FALCO). Věřím, že Vám pomůže se správně rozhodnout v zájmu Vaší fenky i Vašem vlastním - vnitřně to cítíte správně, tak snad Vám ke klidu pomohou i fakta a argumenty uvedené v tomto mém článku.

(31.1.2010)
Tazatel: Denisa Lajmarová, Kroměříž
Plemeno psa: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Pěkný večer! Nenechte se, prosím, vyděsit plemenem. Jorkšírka jsem si kupovala jako svého prvního psa. Brzy jsme však začali navštěvovat cvičák agility a záchranářský výcvik, s minimální ztrátou bodů má splněnou zkoušku ZOP, připravujeme se na zkoušky další. Věnujeme se však i mnoha různým sportům, nejvíce ho však baví ty štěkací - vyhledávání osob (avšak po vyštěkání i kousnutí osoby) a hlídání předmětu (též se snahou kousnout). Již odmala je to pes uvrčený. V kolektivu se snáší, někdy dokonce vyzívá ostatní psy ke hře, k cizím velkým psům je nedůvěřivý, hrozivě vrčí, ale do rvačky se nepustí. To však ne všichni chápou a už dvakrát byl můj pejsek pokousaný (NO, švýcarský ovčák). Problém řeším klasicky, jak poradí na cvičáku. Psa položit na záda, chytit za kožich, čekat, až se zklidní. V našem případě nefunguje nic, pes vrčí čím dál víc.
Tento problém však aktuálně neřeším, spíše mi vadí další věc spojená s vrčením. Můj pes nevyhledává kontakt s lidmi. Často leží v pokoji, kde nikdo není, nebo se schovává pod postele a za nábytek. Někdy se mu ani nechce na procházku, nenechá se na nic nalákat a když jej chceme vytáhnout z jeho úkrytu, vrčí. Nikdy však nekousl ani se o to nepokusil. Vrčí také, když večer leží a někdo si k němu sedne a chce jej pohladit. A to nemluvím o situaci, když ho dokonce někdo pemisťuje ve spánku. Další běžná situace, kdy vrčí, je při jídle. Stačí projít kolem misky, dotknout se psa, vrčí, nekousne. Nedávno jsme si pořídili druhého psa, PRT, zcela bezproblémového, téměř ročního psa. Na toho náš jorkšír téměř nevrčí.
Ráda bych věděla, kde dělám chybu. V současné době dělám dokonce výcvikáře agility a brzy otevírám školku pro štěňata. Často také venčím a cvičím cizí psy a obvykle se mi daří lépe, než jejich majitelům. Přitom však nezvládám vlastního smetáka...
Moc děkuji za odpověď a jsem připravená i na absolutní upřímnost :)

Odpověď: Dobrý den:) Nic jiného než absolutní upřímnost ode mne ani čekat nemůžete... Opravdu máte svého pejska těžce nezvládnutého z hlediska hierarchie a to, co popisujete ve svém dotazu, úzce souvisí s úvodním "problémem, který aktuálně neřešíte". A měla byste - toto je totiž jen další příklad toho, jak jakékoliv zkoušky a výcviky nejsou pro psa absolutně k ničemu, pokud jeho majitel nerozumí jeho psychice a nemá pejska zvládnutého právě po této stránce. Jakkoli pak lidé, kterých se to týká, vidí rudě a útočí na mne agresivním stylem s výčtem svých bodových hodnocení a dosažených úspěchů, realita je krutě čitelná - zvládnout hierarchicky vlastního psa je základ, který ničím neobalamutíte. A stejně jako ve Vašem případě fakt, že vlastní pes na svého majitele vrčí, pokud se tento pokusí o jakoukoli manipulaci s ním (nebo nedejbože kolem něj pouze projde!), nepotřebuje další komentář...

Jinými slovy - začněte prosím respektovat fakt, že i jorkšír je pes se všemi vzorci chování psího druhu a pokud svoji pozici vidí nereálně nebo ji stejně jako v tomto případě vůbec nemá ujasněnou, pak těžce hazarduje s vlastním životem - stačí narazit na toho správného psa. To, že ve své vlastní "smečce" nemá lidského vůdce a dává Vám tuto pro něj stresovou záležitost jednoznačně najevo, je pro Vás dalším doufám velmi důležitým momentem k zamyšlení. Alespoň takovým, abyste na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO začala studovat pojmy "psychika psa, smečka, hierarchie, vůdčí jedinec" a vyvodila z této činnosti jediný možný závěr - tedy začít se chovat vůči svému pejskovi tak, aby si svoje postavení ujasnil (vůči Vám i vůči jiným psům). Věřte, že výše uvedené záležitosti jsou pro každého psa daleko důležitější než cvičáky, výcviky a zkoušky... stejně jako pro Vás samotnou.

Pokud budete potřebovat, máte samozřejmě stejně jako všichni ostatní možnost mě s pejskem navštívit a určité věci si ujasnit prakticky - to, co Vám poradili na cvičáku, je totiž také nesmysl a nedivte se, že Vám to nefunguje a vše se jen dále zhoršuje. A ještě jedna věc pro Vás k zamyšlení: i "školka pro štěňata" (pokud zde opominu její naprostou nesmyslnost!) znamená pro Vás velkou odpovědnost vůči těmto štěňatům a jejich majitelům a protože neznáte a nezvládáte základní principy hierachické výchovy, pak se prosím do této činnosti vůbec nepouštějte - navíc už tento samotný záměr, jak jsem zmínil, je zcela zcestný. Myslím to naprosto vážně a než začnete pěnit, přečtěte si poslední větu svého dotazu...

(31.1.2010)
Tazatel: Eva Novotná, Sadová - Nechanice
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, ještě jednou děkuji za minulou odpověď a za krásné knížky.Už delší dobu se odhodlávám Vám napsat znovu, ne proto, že bych měla s pejskem nějaké problémy, ale proto, abych se s Vámi a čtenáři podělila o to, jak mi psí kamarád dává smysl života. Atýskovi bylo 9 měsíců a je to úžasný pejsek.(Naše smečka=já, Aty, manžel). Každé všední ráno, když zazvoní budík (Atýsek je jediný kdo má radost), vyskočí a mává ocáskem. Lehne si na mě a olíže mi celý obličej. Potom mi pomáhá v koupelně, stojí na zadních a dívá se, co že to dělám v umyvadle.Pak střídavě odnáší a přináší ručníky. Máme zahradu a tak ho pouštím ven. Když se vyvenčí, škrábne na dveře a následuje pomazlení a rozloučení. Odcházím do práce a nemůžu se dočkat, až se zase uvidíme. Když byl Atýsek malé štěňátko tak okusoval dveře, ale jinak nic nezničil. Když přijdu domů následuje bouřlivé vítání a odcházíme na procházku. Pouze přes vesnici na vodítku, jinak na volno. Aty na přivolání přibíhá s rozesmátou pusou od ucha k uchu a velikou rychlostí. Vždy mám strach, že nedobrzdí a porazí mě. Můj pejsek má i psí kamarády. Dva jezevčíky-psi a dvě fenky německého ovčáka. To je Ajka-2 roky a Sára 5 měsíců (fenky žijí spolu v jedné smečce). Na to, jak si spolu hrají ve sněhu se nedá vynadívat. A teď bych ráda napsala, co se nám v sobotu přihodilo. Šli jsme na procházku s holkama, před námi asi 200 m šla sousedka s fenkou a pustila ji z vodítka. Jedná se o fenku hovawarta asi 12 let, celý život zavřená v kleci, téměř nikdy ji nepouští, nevyčešou, nikdy si s ní nehráli, až v poslední době ji prý dcera sousedů "cvičí". Fenka se okamžitě otočila, hnala se k nám a zakousla se do mého pejska. Ajka byla mnohem rychlejší než já a začala Atyho bránit, úspěšně. Vše nakonec dopadlo dobře (nikomu se nic nestalo) a já jim půjčila Vaši knížku, aby další pejsek, kterého si určitě ještě někdy pořídí, měl lepší život. Doma za mnou Aty všude chodí a když lumpačí, roznáší po celém domečku polštářky. Spát chodíme také spolu. Samotnému se mu nechce a já nechci přijít o usínací rituál, kdy se snaží co nejpohodlněji přitulit. Příbuzní mají fenku yorkšírského teriéra-3 roky Pegi. Buď ji k nám neberou a nebo ji u nás zavřou,aby k ní Atýsek nemohl a to mně je líto.Mají strach, aby ji náš miláček nezašlápl. Aty kolem ní vesele poskakuje a ona vrčí. Proto se prosím ptám, má 9 měsíců starý labradorek takový cit, aby ji při hře neublížil? Druhý dotaz se týká kšírů. Chceme jet s pejskem na dovolenou (asi Jizerských hor) a v létě jezdit na výlety do Prachovských skal atd.. Nebyly by pro pejska právě ve skalách bezpečnějčí a pohodlnější kšíry, než vodítko s koženým obojkem? Děkuji Vám za odpověď a přeji hodně štěstí a pohody v práci a životě.

Odpověď: Dobrý den:) Těší mě, že spolu máte tak hezký vztah - takhle by to totiž mělo vypadat, ale bohužel často je realita úplně jiná, viz i zmiňovaná fenka hovawarta... K dotazům: Devítiměsíční labrador je pubertální štěně a samozřejmě si nedělá hlavu s tím, zda nešlápne nebo se nenavalí tam, kam nemá. Ale nebojte, při hře s jorkšíří fenečkou by musela nastat opravdu velmi nešťastná shoda náhod, aby jí (nechtěně) ublížil. Co se týká kšírů (postroje) - bezpečnější ve skalnatém prostředí každopádně jsou, pokud jsou správně nasazené a upnuté a máte pevné vodítko, pak dokážou zabránit třeba i pádu z výšky.

Také děkuji, přeji jen to nejlepší do vašeho společného života a Atyho za mne prosím pohlaďte:)

(31.1.2010)
Tazatel: Pavel Piskač, Hradiště nad Jizerou
Plemeno psa: bullmastif
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ano (na 2 letech)
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, máme doma dva a půl ročního bullmastifa Arwina.První rok svého života s námi vyrůstal ve společnosti s naší dvanáctiletou fenkou Besi, kříženec boxera a česko horského psa, která loni zemřela. Jejich vztah byl bezproblémový. Arwin má v domácím prostředí velice klidnou povahu. Na všechny návštěvy, které přijdou, reaguje velice vzrušeně, vyžaduje od nich fyzický kontakt. Základní povely zvládá bez problému do té doby, než při procházce potkáme psa. Oba jsou na vodítku a náš Arwin nevidí , neslyší a jenom touží po kontaktu se psem, ať je to pes nebo fena nikdy se nechová agresivně, ale majitelé psů které potkáváme ze setkání mají obavy a Arwin skáče, kňučí, ještě vydává zvuky podobné tichému řehtání koně. Tyto zvuky vydává když zjistí že se chystáme na procházku. Proto si myslím že je to projev nadšenosti. Se psy našich přátel (zlatý retrívr,stafford)probíhá bez problému. Chtěl jsem se zeptat jak správně stimulovat Arwina při kontaktu s jiným psem aby vnímal mne. Nechci na něj křičet, aby to nevyvolávalo nějakou agresi, aby si ostatní nemysleli, že je zlý, protože jeho vzhled u spousty lidí vyvolává pocit zlého psa. Na kontakt lidí, kteří se ho nebojí, reaguje velice pozitivně, radostně. Předem vám děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud se chcete naučit to, co píšete, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvte si se mnou pro začátek osobní konzultaci - toto je záležitost praktická a individuální pro každý konkrétní případ.

(31.1.2010)
Tazatel: Marcela Kočí, Liberec
Plemeno psa: kříženec lhasa apso
Pohlaví: fena
Stáří: 10 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám na vás takový dotázek. Naše fenečka, kterou jsme se přibližně v jejích dvou letech vzali z útulku začala řešit nějaký problém. 8 let s námi bydlí v baráku, na víkendy jsme jí brali na dlouhé výlety, kde byla zvyklá běhat na volno a neměla problém s jinými psy. Jediné, že se velkých psů bála, takže se vždy sama od sebe vrátila ke mně. Nikdy jí žádnej pes nenapadl a nikdy se jí v mojí přítomnosti nic nestalo. Vlastně jsme, krom očkování, nikdy ani neřešili nic na veterině, což musím zaklepat. Ale te´d k tomu problému. Najednou z ničeho nic jsem na ní začala pozorovat, že když jdem ven, tak ze začátku běhá vpořádku po všech těch svejch sloupech. Po pár minutách ale najednou začala stahovat ocas mezi nohy, jako by se bála a za chvíli už nechce vůbec jít dál, stojí a naznačuje, že chce domů. V dosti případech je tímto impulsem vzdálený štěkot psů, a někdy ani nic není slyšet, ani vidět. V nynější době se tento stav zhoršil a ona vlastně vůbec nechce chodit ven na procházky. Jediné kdy jde, tak je, když jí zapnu vodítko kolem krku, tak to najednou bez problémů jde. Přijde mi to, jako, že když má vodítko, tak se cítí bezpečně. Jen se chci zeptat co si o tom myslíte, a hlavně jí nechci nějak traumatizovat. Je pravda vlastně, že když jsme si jí vzali před osmi lety z útulku, byla plachá, bylo na ní vidět, že nemá zrovna dobré zkušenosti s lidmi, hlavně co se týkalo mužského pohlaví. Ale to se všechno během pár let vlastně docela napravilo.

Odpověď: Dobrý den:) Popisovaná změna chování má u psů vždy nějaký důvod, nedochází k ní nikdy jen tak. K přesné diagnostice "na dálku" mám od Vás bohužel málo informací, důvodem může být zážitek, který se jí najednou spojil s někjakou prodělanou zkušeností, může to být naprostá maličkost, mohou v tom být i jiné věci, o kterých bych se tu nerad rozepisoval. Pokud budete chtít, zavolejte mi, jste z Liberce, takže pro mne není problém se na chování fenky podívat vlastníma očima.

(31.1.2010)
Tazatel: Jana Sojková, Praha
Plemeno psa: kříženec pudla
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Před 14 dny jsme si vzali nalezenou fenku kříženku pudlíka, a jednoho pudlíka - taky fenku - už máme. Chtěli jsme pejskovi pomoci. Jenže - ta nová psí holčička nebyla zvyklá chodit se venčit, takže čůrala i kakala doma, navíc si značkovala, např. gauč, misku... Byla strašně bojácná, šla víceméně jen ke mně, k mužovi a synovi vůbec ne, utíkala před nimi. Byla nervní, pořád pochodovala po bytě, za pár dní začala vyštěkávat, a muž po noční pochopitelně nadával, že se nevyspí. Jelikož jsme si ji vzali od paní, která ji měla doma se svými 16 psy, má chov, po pár dnech jsme to nezvládli a odvezli jsme ji zpátky. Obrečela jsem to, a vlastně brečím doteď, beru to jako osobní selhání, navíc se mi po ní stýská, naštěstí prý jen dvě hodinky koukala po dveřích, ale protože v tom prostředí byla zvyklá, normálně se najedla a i venčit se šla bez problémů. Jenže teď jsem mluvila s tou paní u které je, hledá pro ni domov a my teď váháme, zdali to přece jen nezkusit znovu, trápí nás to, asi bychom na to šli už jinak. Předtím jsme pořád kolem fenky skákali, hlavně já, aby si zvykla a měla se dobře, trochu jsem opomíjela svou fenečku, prostě nemám zkušenosti se dvěma psy. Teď je problém venčení, jsou mrazy, ale máme chatu, na kterou každý pátek jezdíme, takže by holky byly venku... Mám dilema, a prosím jestli mi s tím neporadíte: máme si ji vzít a ten začátek, než se aklimatizuje fakt vydržet, a nebo vypadáme spíš na páníčky jednoho pejska? Díky za odpověď, Jana.

Odpověď: Dobrý den:) Vzít si psího nalezence stejně jako pejska z útulku především znamená předem si uvědomit jednu základní skutečnost: tito pejsci mají za sebou různé zkušenosti, mají různé návyky, spoustu věcí vůbec neznají a spousty věci se bojí, budí v nich nedůvěru. Nejsou to malá "nepopsaná" štěňata, která se vše ochotně učí a nejsou poznamenaná svojí minulostí. Dát tyto záležitosti do pořádku je často běh na dlouhou trať, vyžaduje to trpělivost, toleranci, empatii, pochopení psího uvažování - a samozřejmě i lásku a dobré nervy nového majitele. Pokud to člověk za 14 dní vzdá nebo je k tomu dotlačen partnerem nebo okolím, pak skutečně nemá smysl, aby se o podobnou věc pokoušel. Pokud je schopen v začátku skousnout určité nepohodlí a jde mu skutečně o pejska, pokud si uvědomuje výše uvedené skutečnosti a chce pejskovi pomoci, pak má velkou šanci vše zvládnout. Neznám Vás, rozhodnutí je tudíž jen na Vás - poctivě a důkladně si prosím proberte výše uvedené (i se zbytkem Vaši rodiny) a ujasněte si, zda na to máte a chcete do toho jít. Pokud ne, nedávejte fence falešnou naději...

(31.1.2010)
Tazatel: Lenka Ždánská, Praha
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, v první řadě bych chtěla moc poděkovat za Vaše stránky, přístup k pejskům, rady...Sedím tu a čtu již třetí den v kuse a jsem opravdu nadšena.Svého Filípka mám teprve měsíc a půl a je to můj první pejsek, takže zkušenosti žádné a dělá mi problém orientovat se v rozdílných informacích, které si často protiřečí. Můj přítel má velmi podobné názory jako Vy, měl se svým pejskem nádherný harmonický vztah a proto je mi ve výchově, výcviku i péči oporou, nicméně s několika problémy mi nedokázal poradit ani on a proto se obracím na Vás.
1)Zajímalo by mne, jakou úlohu pro něho hrají v naší smečce další domácí zvířátka. Máme ještě 3 králíčky, morčátka a osmáčky a nejsem si jistá, zda mohu Filípkovi nechávat volný přístup ke klecím. Za celou dobu jim nic neudělal, do klecí se nepokouší dostat, jen si lehá ke klecím, očuchávají se navzájem a vše je v pořádku i když je s nimi sám doma. Když jsme ale morčátko vyndali ven, Filip po něm hned chňapl, ne nějak zle, spíše si chtěl hrát, ale stejně mě to vyděsilo natolik, že když je pouštíme z klecí, má Filip náhubek. Co pro něho jsou? Kamarádi, sokové, nepřátelé, hračky....?
2)Tuto otázku spíše zkouším, když nebudete vědět nevadí, ale hodně by mě zajímalo, jestli Vás nenapadne, čím to mohlo být. Cca 10 dní po přivezení Filipa domů dostal hrozný krvavý průjem a přestal jíst.Jeli jsme fofrem na pohotovost, dostal asi 4 injekce a mimo jiné i atb. Druhý den jsme šli k našemu, opět dostal atb (horečka 40) a začal maličko jíst. Třetí den nás vet. už poslal domu, že pes je OK. Nezdálo se nám to,ale myslela jsem, že vet. ví, co dělá. Očividně nevěděl. Dvě dávky atb?Jenom? No nic. Dva dny na to opět přestal žrát a přestal se i hýbat.Jen ležel...došlo to tak daleko, že jsme ho museli zvedat na všechny 4 aby se vůbec mohl vyčůrat a při tom řval bolestí....veterinář jen nabral krev a dal injekci proti bolesti a my jen bezmocně čekali na výsledky. Když jsem se chtěla jít následující den zeptat jak to vypadá, Filip se z ničeho nic zvedl, začal po mě skákat a nakonec šel na veterinu se mnou a od té doby je v naprostém pořádku. A krev? Výsledky byly perfektní, vše v pořádku, všech 15 hodnot v naprosté pohodě...nechápu. Jeden den brečel bolestí a nemohl ani ležet aniž by ho to nebolelo a z hodiny na hodinu byl na nohách a plný života.
3)Krmíme Eukanubou, do které mu často zamíchávám domácí sulc který vařím z vepřových nožiček a občas dostává morkovou kost...vadí mu na trávení i taková drobná kombinace? Stolici má krásnou pevnou. Pak jsme si u vet. koupili ještě kloubní výživu ve formě sirupu (Apto-Flex) kterou denně užíváme.Měla bych i přesto přidávat Vápník?Asi v tom nikde pořádně nebude, že? Myslíte, že má z téhle stravy vše, co potřebuje?každý vet i každý pejskař mi totiž řekne něco jiného a já už opravdu nevím. To je vše, bylo toho hodně, ale leželo mi to na srdci. Mockrát předem děkuji za odpovědi a přeji hodně štěstí, úspěchů a pevné zdraví Vám i pejskovi.

1/ Pes je šelma a jako taková má v sobě geneticky zabudované vzorce chování predátora. Když se v přírodě mláďata šelem učí lovit, také nejdřív dostanou "zvířátko na hraní" - na něm se nejprve hrou učí, jak se chová, jakou má fyziognomii... a jakým způsobem ho zabít. Jinými slovy Vaše štěně si může s Vašimi zvířátky měsíc hrát a pak jednoho dne budete mít o mazlíčka méně. Nepokoušejte osud, nemusí se stát nic, ale se stejnou pravděpodobností také může.

2/ Mohlo jít o akutní zánět střev, spojený se zánětem močových cest (na zánět ukazuje i zlepšení po aplikaci antibiotik) - nic triviálního a u malého štěněte už vůbec ne. Bohužel z Vaší strany mi chybí zásadní informace: diagnóza z pohotovosti nebo od veta. Opravdu Vám nikdo (ani Váš veterinář) žadnou diagnózu nesdělil? Nezlobte se, tomu nevěřím.

3/ Krmte v tomto věku pouze granulemi, nejde jen o stolici. Kloubní výživa je v tomto věku k ničemu, už jsem to tu vícekrát psal. A dotaz, zda máte "přesto přidávat vápník" - napsal jsem o tom na svých stránkách a ve svých knihách málo? Chcete mít pejska zdravého? Uvědomte si konečně, že kloubní výživa a vápníková směs (ne jen vápník samotný!) jsou dvě diametrálně odlišné věci a jejich cílové zaměření je také zcela jiné - vápníková směs dodává základní materiál ke stavbě kostí a chrupu, což je v tomto věku štěněte naprosto základní požadavek zdravého vývoje! Kolikrát už jsem toto zdůraznil a donekonečna opakoval v podobných dotazech - a stejně je to pořád málo, že...

(24.1.2010)
Tazatel: Mária Valová, Záhorská Ves (Slovensko)
Plemeno psa: appenzelský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál. Máme 10 mesačné šťeňa appenzela. Moja otázka je možno pre niekoho úsmevná, až banálna, ale pre nás malý problém. Náš Ugo teraz zažíva prvú zimu vo svojom živote. Neviem prečo a s čím to má súvislosť, ale od chvíle, keď začnú na zem dopadať snehové vločky, tak ich chce všetky "pochytať" a zároveň na ne šteká. Dokáže to robiť niekoľko hodín v kuse, nedá sa pritom nikým a ničím vyrušovať. Bývame v RD s veľkou záhradou, takže je to vlastne pes žijúci vonku. Problém s jeho brechotom majú hlavne susedia. Je to dosť nervy drásajúce, keď takto v kuse šteká. V obci máme dosť romskych spoluobčanov a aj od ostatných susedov panuje veľká závisť a mám obavy, aby nám Uga niekto nechcel otráviť kvôli jeho štekotu. Poradu na Vašej stránke som prečítala dosť podrobne, ale o takomto probléme som sa nedočítala. Ďakujem za odpoveď a prajem veľa spokojných majiteľov psov.

Odpověď: Dobrý den:) Máte desetiměsíční štěně a je to "mládě" se vším všudy - a tak jako pejsci v tomto věku třeba na podzim "chytají" a štěkají na ve větru poletující listí, tak Váš pejsek honí sněhové vločky - prostě proto, že je to mládě se štěněcí duší, prožívající první sníh svého života. Za rok ho už sněhové vločky nechají v klidu...

Nenapadlo Vás, že venku o samotě štěně těžko získá pojem o fungování základních věcí okolo sebe, věcí, které nezná a znát nemůže - a že trocha Vaší komunikace s Ugem na téma "sněhové vločky jsou v pohodě, netřeba je řešit" by jemu samotnému rychle pomohla se zorientovat a Vám vyřešila Váš "problém"? Jednoduché a přirozené řešení na rozdíl od pouhého poslouchání hodiny štěkajícího štěněte, které si pouze s něčím ještě neví rady... a které patří do své smečky, ne na zahradu. Štěně žijící venku (jak jej sama popisujete) se nemá od koho učit, pokud zbytek jeho "smečky" žije v baráku...

(24.1.2010)
Tazatel: Monika Hrbková, Praha
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: fena
Stáří: 7,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme velký problém. V bytě žijeme se 7,5 letou bíglicí Airin. V květnu loňského roku (před 8. měsíci) se nám narodil syn. Doposud vše probíhalo v pořádku, většinu času jsme trávili s Airinou v obýváku a tak to pokračovalo i po porodu. Malého syna jsem nechávala hrát si na zemi kam si k němu lehala i Airin a vše probíhalo bezproblémově, čuchala k němu a vrtěla ocasem. Zlom nastal před 2 týdny kdy se malý začal lézt a vlezl jí do plechu. Airin na něj vyjela a zubem se mu zapíchla mezi oči. Druhý "útok" proběhl cca po 5. dnech, když kolem ní lezl. Ohnala se po něm a jen ho škrábla na čele. Třetí nehoda se stala včera (necelé 2 týdny po prvním "útoku" kdy jsme všichni seděli na zemi (manžel, já, Airin a syn) a Airin se po něm ohnala (bez zjištěných příčin) a zakousla se mu vedle ucha, že má vidět skus od zubů na kůži ještě dnes. V tuto chvíli je Airin u tchýně, která si jí ale nemůže nechat nastálo. Chtěli jsme jí tam nechat a nadále se o ní starat. Nikdy bych nečekala, že bígl, který se venku hrnul s radostí ke každému dítěti, dokáže takto zaútočit na naše dítě. Prosím o radu co dělat...Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Problém není ve Vaší fence, ale ve Vás. Vždy vysvětluji (a to i v Poradně) jedno ze základních pravidel - dítě neleze pejskovi do pelechu! Zcela zákonitě tak u Vás nastal popisovaný zlom, protože žádný jen trochu sebevědomý a dominantní pes si to nenechá líbit - podle nátury pak jen zavrčí nebo se ožene, popřípadě rovnou vystartuje. Na rodičích dítěte pak je, aby tuto zásadu ctili a důsledně dbali na její dodržení - včetně toho, že si ve vlastním zájmu předem prostudují základní zásady spolužití dítěte a psa - máte je na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO nejednou uvedeny.

Za další - stejně důležité je, jak rodiče dítěte následně celou situaci vyhodnotí a jak se chovají dál. Pokud ji vyhodnotí stylem "zlý pes ublížil našemu miláčkovi", pak to pes (a fena o to víc) vycítí a zcela logicky si dítě zařadí mezi narušitele smečky. Psí tolerance klesne k bodu nula a při vhodné příležitosti dává nekompromisně najevo "ty se ke mně nepřibližuj". Pokud v této konstelaci navíc chybí smečkový vůdce (člověk), tak jako v tomto případě, pak je neštěstí hotovo...

Prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO (pes a dítě, smečka, vůdčí jedinec, hierarchie) a začněte se chovat tak, jak se chová vůdce smečky. Dále dbejte na to, aby se určité věci prostě nestávaly - např. že dítě vleze fence do pelechu apod. Pokud do toho půjdete se strachem, celou situaci vyhrotíte ke krachu, pokud s jistotou a správnými postupy, pak ji dáte do pořádku. Znova zopakuji - celý problém vznikl naprosto zbytečně, stačilo si předem zjistit, na co dávat v soužití dítěte a dospělého psa pozor a čeho se vyvarovat - všechny potřebné informace máte na tomto webu k dispozici. A jedna důležitá věc na závěr - pokud teď Airin "odklidíte" ke tchyni, pak už Vašeho syna nevezme nikdy.

(17.1.2010)
Tazatel: Eva Tesařová, Hradec Králové
Plemeno psa: boloňský psík
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, obracím se na Vás s prosbou o radu. Iriska spí s náma v posteli, může všude - a musím říct, že je to velké třeštiprdlo. Má k dispozici klec pro psy - otevřenou, kde má hračky a kde si připadá v bezpečí (soudě podle toho, že tam vždy zaleze při vysávání). Snažíme se ji učit, že je to její místo, výsledky jsou však bohužel nulové. Učím ji tak jako sedni, lehni a přivolání (tzn. ze začátku za odměnu na nalámané piškotky, teď už bez nich, poze za "šikovná"), ale prostě "Místo" zatím nefunguje. No a dostávám se k jádru problému - ten jsou naše intimní chvíle s přítelem. Nevím jak komu, ale mě nepřijde vtipné, když mi pes kecá do sexu :) snaží se nás olizovat, takže to v tu chvíli řešíme zavrčením a důrazným odstrčením - zkusí to ještě párkrát, ale pak si lehne vedle postele. Domnívám se, že se bojí, že se mi děje něco špatného? Je na mě hodně fixovaná, chodí se mnou i na záchod - ale když jsem v práci, vydrží sama bez problémů. Znáte nějakou fintu, aby si nás v tu chvíli nevšímala?Kolegyně mi radila, ať ji strčím za dveře s miskou piškotů - jenže to by byla s prominutím za chvíli jako koule :)

Odpověď: Dobrý den:) Štěně v tomto věku vnímá sex lidí jako "prokazování přízně", blízký fyzický kontakt a u toho samozřejmě jako správný pejsek nemůže chybět, navíc když se to týká člověka, ke kterému má samo vztah. Chování Vaší fenky je přirozené a pokud jí několikrát dáte "po psím" najevo, že si v dané chvíli má jít po svých, udělá to. Navíc sama vidíte, že to funguje - Váš problém tkví pouze v tom, že nechápete, že těsný fyzický kontakt je pro psy na rozdíl od lidí věc naprosto přirozená a stejně přirozeně se do něj sami aktivně zapojují. Není v tom žádný strach ani nic podobného.

Klec (i otevřená!) je nesmysl a učit pejska "na místo" je nesmysl také - fenka sama Vám to dává dost jasně najevo. Tohle je oblast, kde byste měla zapracovat na vlastním přístupu - přirozený je opět vzájemný kontakt člověka a psa, ne jeho vyhánění z vlastní smečky.

(17.1.2010)
Tazatel: Jaroslav Kult, Pilníkov
Plemeno psa: štýrský brakýř
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, chci Vás požádat o radu nebo osobní pomoc. Mám loveckého psa štýrského brakýře,je to chovný pes se zkouškami a nemám s ním žádné podstatné problémy. Před krátkou dobou mne požádal o pomoc majitel "synovce" mého psa. Jedná se o 2,5 let starého psa Araka. Majitele osobně neznám, ale Arak je vlastně příbuzný a proto jsem souhlasil, že si Araka vezmu na nějaký čas k sobě. Arak byl na svého majitele zlý, vrčel a údajně ho i pokousal a majitel vyhrožoval,že psa utratí. S tím nesouhlasím, a proto jsem si před týdnem Araka přivezl. Ovšem už v autě, při převozu a umístění do voliéry a při večerním krmení byl na mne Arak velmi zlý (zle na mne vrčel a štěkal), což je u loveckých psů neobvyklé. Během týdne pobytu u mne se naprosto změnil,do určitého momentu z něj nemám obavy, často mi dokonce naznačuje podřízenost, několikrát si přede mnou lehl na záda, tře se o mne a je rád, když se mne může dotýkat. Při tom ho mohu nenápadně pohladit, ale jinak se ho nem ůžu z vlastní iniciativy dotknout, dosud jsem mu nesundal ani vodítko, protože mi to nedovolil. Při mé iniciativě dotknout se ho ztuhne a začne zle vrčet a klepat se a vypadá, že je připraven na mne zaútočit. Arak má základy poslušnosti - přijde k noze, sedne si, ještě by se ale měl další naučit, což při jeho stávajícím chování není možné. Rád bych Arakovi pomohl, obávám se, že mu jeho majitel velmi ublížil, byť ten se k tomu nepřiznal. Předem Vám děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Určitě Vám s Arakem rád pomůžu - zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme termín, kdy byste za mnou s pejskem přijel. Problém je buď v absolutním nezvládnutí hierachické výchovy jeho majitelem (štýrský brakýř je přirozeně dominantní plemeno a při nezvládnutí jeho povahy se může obrátit i proti člověku) nebo se na něm jeho majitel podepsal jiným způsobem (čemuž některé indicie také napovídají - ze všeho nejspíše to bude kombinace obojího). Ozvěte se, pomůžu Vám.

(17.1.2010)
Tazatel: Michaela Králová, Stará Boleslav
Plemeno psa: 3x drsnosrstý jezevčík/1x dobrman
Pohlaví: 4x pes
Stáří: 12/9/2,5 roku/7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, jsem členem lidsko-psí smečky, která v současnosti čítá 3 lidi a 4 pesany. Pejskové jsou spolu s námi v domě, na zahradě, na každodenních procházkách i výletech. Posledním přírůstkem je 7 měsíční hnědý dobrmánek, který mě "dostal" svojí veselou, vstřícnou a čistou povahou. Mám možnost si ho s sebou brát i do práce, kde se stal vítaným maskotem, takže z něj k mému potěšení vyrůstá pejsek, ze kterého srší na všechny strany radost a nadšení a který miluje lidi i všechny ostatní zvířata. Dva starší jezevčíci, kteří už mají nějaké zdravotní problémy, navázali se štěnětem naprosto jednoznačný vztah - hra ano, do doby než zvednou pysky, zavrčí a odchází - dobrmánek to respektuje a věnuje se jiné činnosti. S nejmladším 2,5letým Vilíkem, který je už svým založení více nervní (někdy trochu hysterický) a hyperaktivní (pořád je v napětí, kdy se někam půjde nebo pojede, co se bude dělat..), je situace v poslední době rozdílná. Při psích hrách se Vilík postupně více a více "rozčiluje", zlobí i naznačuje kousnutí a dobrmánek z toho má evidentně legraci, chytá ho za krk, válí ho, skáče kolem něj a jakoby na něj "nasedá". Když jsem blízko, stačí říct "dost", Vilík se za mě schová a hra končí. Jinak Vilíček končí "poražen" v některém, pokud možno nejmenším a nejskrytějším, pelíšku a kouká na mě vyčítavě. Žádný šrám zatím nikdo neutržil, někdy jsou ale jejich "hry na hraně" ostřejší než by se mi líbilo. Každodenně jsou ale situace, kdy si Vilík lehne k dobrmánkovi a olizuje mu tlamu, což dobrmánek kvituje slastným mručením a usínáním. V posledních dnech pozoruji, že Vilík tráví většinu času někde v ústraní, pořád v napětí a nechce si hrát. Uvědomuji si, že se z dobrmaního štěněte stává dospívající puberťák, který se ale, myslím, chová přiměřeně svému věku. Dělám něco špatně já a nevím co??? Žádného z pejsků neprosazuji ani nezanedbávám a nepamatuji, že by se v minulosti mezi nimi projevila nějaká výrazná rivalita. Vím, že to chce čas než si mezi sebou vyjasní postavení ve smečce, mrzí mě ale, že je Vilíček ve stresu. Poraďte, prosím. PS. Možná si budete trochu pamatovat-s jezevčíky jsem u Vás byla v roce 2007 na výcvikovém semináři a následně na podzimním soustředění v Heřmanovicích. Díky za cenné rady a za obě Vaše knížky, bez nich bych byla ztracená. Pohlaďte, prosím, Šedýska a mějte se hezky.

Odpověď: Dobrý den, děkuji a samozřejmě se na Vás i pejsky pamatuji - také je za mne pohlaďte:) Dobrmani jsou divočáci a ten Váš je ještě mladé štěně, zdaleka ještě ne dospívající - je teprve na začátku puberty. Mezi Vilíkem a jím se neděje nic špatného, ze strany dobrmánka je to hra, při které samozřejmě využívá svoji fyzickou převahu a mladý jezevčík si s tím na rozdíl od obou "starých" ještě neví rady. Dejte tomu čas a jenom si hlídejte, aby dobrmánek nezačal Vilíka evidentně "terorizovat" - to je jediné, na co je zapotřebí dávat pozor. Jinak tomu opravdu nechte volný průběh, mladý jezevčík je pro dobrmánka jediný parťák na hraní a proto se na něj zaměřuje - ale Vilík se také potřebuje trochu otrkat, dobrmánek se časem také trochu zklidní. Vy sama ze své pozice "vůdce smečky" se musíte jen naučit citlivě analyzovat dění ve smečce a zasáhnout v případě potřeby - a samozřejmě využívat hierarchických vazeb mezi jednotlivými pejsky ku prospěchu celé smečky. A nezapomeňte si také velmi často opakovat, že dobrman není jezevčík - je to jiné plemeno s jinými dispozicemi a vzorci chování a to je zapotřebí mít neustále na paměti při vyhodnocování toho, proč se co děje mezi ním a zbylými pejsky... Tak se držte a v případě potřeby přijeďte - raději dřív nežli pozdě:)

(17.1.2010)
Tazatel: Jozef Vanko, Nová Dubnica (Slovensko)
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, Už 2x ste mi dobre poradil, preto by som rád poznal Váš názor na nasledujúcu vec. Kedysi dávnejšie, keď sme mali prvého psa vlčiaka som sa kdesi dočítal, že je dobré keď majú mäsožravce, teda aj pes, aspoň jeden deň v týždni hladovku. Týkalo sa to dospelých zvierat. Vtedy sme psa kŕmili varenou stravou, mleté mäso cestovina a tak. S granulami to bolo vtedy biedne. Zdalo sa mi to rozumné a tak som to aplikoval, okrem zimného obdobia v piatok náš Dogo nedostával nič. Nezdalo sa, že by mu to vadilo. V závere jeho života sme prešli na granule a pôst sme aj z dôvodu jeho staroby vynechali. Teraz moja otázka, Nášho Montyho krmíme samozrejme granulami (Eukanuba) a keďže už je to pomaly dospelý pes uvažujem na to či je vhodné zaradiť mu ten jeden deň pôstu. Veterinár sa vyjadril, že ublížiť mu to nemôže, ale to viem aj ja že ho to nezabije, ale ak mu to nemá pomôcť tak načo ho trápiť. Čo si o tom myslíte Vy ?

Odpověď: Dobrý den:) Osobně si nemyslím, že jeden den půstu týdně u psa čemukoli pomůže. Pokud dostává pravidelnou dávku a ve vhodném množství (tedy ne příliš velkém), pak také pravidelně tráví. Pes není vlk, který si v divočině naplní žaludek několika kilogramy masa (pokud smečka uloví dostatečně velkou kořist - pokud ne, pak je zapotřebí lovit drobnou kořist a to v podstatě každý den) a pak je tráví několik dnů - trávicí systém psů je jiný než trávicí systém vlků (není stavěný na zpracování příliš velkého objemu naráz) a je dobré nechat ho odpočinout pouze v situacích, kdy dojde k nějakému problému (např. průjem). Ano - den půstu psu neublíží, ale v případě pravidelného krmného režimu a kvalitních granulí také ničemu neprospěje.

(17.1.2010)
Tazatel: Dáša Ševčíková, Brno
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Omlouvám se velice,ale jsem tu opět s dotazem. Naše Bára asi před týdnem skončila hárání,pochopitelně ji psí nápadníci v tuto dobu velmi zajímali Vlastně celou dobu hárání byla v Praze,nebo na chalupě. Tam byla v kontaktu jen s fenkami. Všechny zná a nikdy nebyl problém,že by měla tendence útočit. V úterý jsme se vrátili do Brna a Bára začala vrčet na psy,jakmile si dovolili trochu důvěrnější kontakt. Myslím,že to je nejspíš normální po hárání,možná pejskům voní,ale ona ochotna k páření už není. Proto mě zarazila epizoda,kdy vystartovala i po fence. Paní jsem řekla,ať svojí fenku nechá,jen ať Barunku srovná. Šlo o dost větší fenku ohaře. Vypadalo to spíš,že se fenka ohaře skoro bála. Jsem z toho maličko vedle. Vždy jsem byla ráda,že nemáme problém s jinými psy. Barunku si taky párkrát srovnal pejsek,(Váš Šedýsek taky) nebo fenka (jak píšete ve své knize, máme být vděčni)jsem za to jen vděčna. Tak se jen ptám,mám nastolit pořádek já,nebo mám nechat na napadeném pejskovi,aby Báru srovnal. Nebo se to snad srovná samo,je-li to jen doznívání proběhlé periody. Takže ještě jednou omluva a poděkování.

Odpověď: Není se za co omlouvat:) Je to doznívání harání, fenky jsou v tomto období poněkud "nervóznější" - hormony dělají své. Srovná se to, nebojte.

(17.1.2010)
Tazatel: Renata Kopečná, Velká Dobrá
Plemeno psa: brabantík
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 4 roky/6 měsíců
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den,pane Dostále,7.12.jste mi odpovídal na dotaz,jak pracovat s týraným pejskem.Od té doby studuji Vaše stránky i Vaši zatím první knížku,k té druhé jsem se ještě nedostala a mám hroznou radost,protože se dostavili první výsledky.Snažím se především sama a Bertík už přestal vyjíždět po každém,kdo k nám přijde,jeho štěkání se změnilo v uvítací a zdravící rituál.Jen babičku nám občas"chce sežrat".Je to ale asi v babičce,která se ho strašně polekala,když po ní poprvé vystartoval a snažil se jí kousnout a utekla před ním za dveře bytu.Až potom jsme se dověděli,že se psů bojí (a to i těch malých) a zřejmě to z ní Bertík cítí.Takže nyní pracujeme i na babičce.Je zvláštní,že po ní jde jen,když jde k nám do bytu a my jsme doma a to jen někdy.Pokud jde pustit pejsky čůrat a proběhnout,když nejsme doma,je v klidu a ani neštěkne,jinak na dvoře je s ní kamarád a když přijdeme k babičce na návštěvu,jsou kamarádi,ikdyž se Bert chová velmi ostražitě a hlídá si především mě,jakoby se ptal,co na to já.Snad se nám podaří časem dopilovat i tento vztah. Chci se zeptat na jednu věc.Bertík byl skoro 4 roky zavřený v malé kleci spolu s fenkou.Píšu to proto,že Bert má velmi často velkou sexuální potřebu a zhruba 1-2x týdně se mu "postaví".Chovatelé okolo mě říkají,že to musí rozběhat,ale u Berta to není možné,je to tak rychlé,že nestačíme včas zareagovat,prostě se nahrbí a nikdo s ním nehne.Řeším to tak,že ho nechám v klidu a on za mnou po zhruba 10-15 minutách přijde.Chtěla bych na to znát Váš názor,zda dělám správně,když jeho sexuální potřebu neřeším a nechávám to na přírodě. Máme ještě téměř půlroční štěně Easyho-také brabantíka.Už přechrupil,ale nevypadli mu špičáky a má tak pořád i první.Doporučili nám,nechat je vytrhnout,aby neměl zuby křivé.Prosím,jak se k tomu stavíte vy?Mě leká hlavně ta narkóza,ve které se trhají. Ráda bych Vám poděkovala za Vaši práci a vše,co pro pejsky děláte. Děkuji a moc Vás zdravím.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Bertíka neřešte, chce to čas, aby se určité věci srovnaly... a tohle není skutečný problém - ani podstatou, ani frekvencí. Dopřejte mu hodně pohybu, hodně podnětů, nechte ho objevovat svět (to vše mu čtyři roky jeho života chybělo) a vše bude u něj postupně lepší a lepší. Co se týká druhého pejska - malá plemena jsou k tomuto problému obecně náchylná a obávám se, že Vás skutečně vytrhnutí špičáků nemine, v opačném případě byste měli do budoucna daleko větší problém (jde o správnou funkci chrupu a postavení zubů, nejedná se jen o estetickou záležitost!). Vím, je to nepříjemné (právě kvůli té narkóze), ale pokud máte dobrého veterináře, který s ní umí správně pracovat, pak se nebojte, dopadne to dobře. Držím palce:)

(10.1.2010)
Tazatel: Adriana Dzivá, Sereď (Slovensko)
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň... prosím o radu ohľadne nacvičenia "funkčnej" privolávačky mimo domu. Náš pes má základný výcvik a v rámci domu alebo záhrady reaguje v podstate na prvý povel, privolávačku nevynímajúc. V meste je na vodítku, myslím, že by si vždy našiel nejaký cieľ, za ktorým by sa rozbehol. Ak sme však na pravidelnej prechádzke vo voľnej prírode (rieka, polia, nie les) a nebodaj okolo nás prebehne zajac alebo srna, tak ho nie je možné odvolať. V podstate, ak aj v diaľke zbadá nejaký "cieľ", t.j. iného psa, cyklistu, chodca, privolať ho je tiež dosť veľký problém, takže ho už v predstihu dáme na vodítko. Včera však srnku zbadal skôr než my a tej sa žiaľ nepodarilo uniknúť a po niekoľkominútovom naháňaní a bezúspešnej permanentnej odvolávke sa mu ju podarilo chytiť a pravdepodobne zadusiť, nakoľko mala mokrý krk, krv nebola žiadna. Prirodzené vlohy ridgebacka sú poľovné, teda zver naháňať, zastaviť, prípadne nadhnať pánovi, avšak nie zadusiť. Doteraz mu všetky zajace i srny unikli, takže sme z jeho dnešného "úlovku" dosť zdesení. Keď sme sa dostali do jeho blízkosti, odvolať ho od úbohej srnky problém nebol. Po včerajšom zážitku máme strach ísť voľne na vychádzku do prírody, avšak Cassan (náš pes) je dosť energický, takže voľný beh si nielen užíva, ale ho aj potrebuje. Ďakujem za odpoveď, s pozdravom a prianím všetkého dobrého do nového roku, Adriana Dzivá.

Odpověď: Dobrý den:) Prvním problémem je fakt, že pejsek má "základní výcvik", ovšem nemáte spolu vytvořenou přirozenou hierarchickou vazbu (bližší viz PSÍ STRÁNKY FALCO) - což je naprosto základní předpoklad toho, aby každý pes fungoval ne na základě naučených povelů, ale na základě své přirozenosti sociální šelmy, což je daleko silnější zbraň ve Vašich rukách. Dále - každý pes je šelma a rhodéský ridgeback má silně vyvinutý lovecký instinkt (a nevěřte tomu, že to u něj končí "naháněním a zastavením kořisti" - ridgeback je dostatečně disponovaný a zvěř bude strhávat a zabíjet!) a jak jsem zde již mnohokrát napsal, tento instinkt patří u podobných plemen k těm nejsilnějším.

Jinými slovy - nemůžete mít pocit, že absolvování "základního výcviku" u plemene rhodéský ridgeback znamená poslušnost v situaci, kdy se rozhodne prosadit svou vůli - ať už je to lov nebo třeba sexuální či hierarchické stimuly. Je zapotřebí spojit a aplikovat dvě základní věci - maximální hierarchickou vazbu mezi pejskem a jeho "vůdcem smečky" (na základě přirozené komunikace, výcvik Vám v tomto ohledu bude jako ve všem k ničemu) a preventivní opatření (výběr prostředí, správně používaná stopovačka). Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, ať víte o čem teď mluvím...

(10.1.2010)
Tazatel: Pavel Fatka, Staňkov okres Domažlice
Plemeno psa: kokršpaněl
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne - pouze hormonální injekce proti hárání
Dotaz: Dobrý den, máme 5 letou fenku, s kterou si již rok nevíme rady.Bydlíme v RD a asi 3 roky s ní nebyl problém.Nyní asi 1-2roky nevíce co s ní. Pokud jsme ji zavřeli přes den do kotce strašně pískala a štěkala. Zkoušeli jsme všechny metody, a nic nezabírala.Tak jsme kotec zrušili a rozhodli se, že jí necháme běhat volně po zahradě. Půl roku byla hodná a tak jsme si mysleli, že už je vše vpořádku,ale nyní se asi 1 měsíc začala podhrabávat k sousedům, kteří nemají zcela oplocen baráček a utíká. Prakticky se podhrabe uteče a za chvíli se posadí k našim vrátkům a čeká kdo ji pustí domů.Bohužel syn je nyní na internátě a mi jezdíme domů až večer.Nyní jsme ji začali opět přivazovat k její boudičce a ona opět strašně píská a štěká.Sousedé si začali znovu stěžovat a mi už opravdu nevíce co sní máme dělat, takže teď když jdeme do práce, tak ji dáváme do garáže, ale není to řešení na dlouho u dobu, protože pes přeci nemůže žít 12 hod.v garáži.Prosdím o dobrou radu či pomoc při převýchově.Rádi vše posdtoupíme a nebo budeme muset dát pejska lidem, kteří jsou celý den doma a mohou se jí věnovat. S pozdravem Fatka.

Odpověď: Dobrý den - přečtěte si prosím na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO, co skutečná péče o psa a vztah k němu obnáší. Pak se snad nebudete divit tomu, proč je Vaše fenka nešťastná a co se Vám snaží sdělit ona a nyní i já sám - popisované stresové chování Vaší fenky má svoji příčinu v sociální ignoraci, které je vystavena a kterou svými restriktivními zásahy stále prohlubujete. Nechápu, že Vám to za tu dlouhou dobu ještě nedošlo - pes potřebuje především sociální kontakt (komunikaci, vztah) ze strany svého majitele, pak je v klidu a pohodě i v situacích, kdy je o samotě. U Vás tomu tak není, fenka Vám to dává jasně najevo, ale místo toho, abyste si řekli "budeme se jí víc věnovat, pomůžeme jí, bude s námi doma", jen prohlubujete její stres zavíráním do garáže a přivazováním k boudě - a rovnou přemýšlíte o tom dát 5-letého psa pryč. Znovu zopakuji - základní potřebou každého psa je uspokojení sociálních potřeb (komunikace, "smečka"), nikoliv prostor!

V tomto případě se opět převýchova jednoznačně týká lidí - majitelů psa. Pokud jste skutečně schopni si některé věci sami o sobě připustit, pak začněte "vztahem" k Vaší fence - změňte základní přístup, pokud to dokážete. Pokud ne (některé věci totiž lidé v sobě jednoduše buď mají nebo nemají), pak prosím urychleně najděte fence nový domov a nové majitele, kteří také nemusejí být celý den doma, ale mají skutečný vztah ke psům, rozumějí jim a nevyhánějí je do kotce, nepřivazují u boudy, nezavírají do garáže a nerozhazují jim kvůli hárání organismus hormonálními injekcemi.

(3.1.2010)
Tazatel: Dáša Ševčíková, Brno
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 17 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den Píšu Vám spíš proto,aby to ostatní majitelé pejsků četli také. Mám na Vás vlastně jeden dotaz a jedno mé témeř fatální selhání,za které bych si nejradši nafackovala.Ještě že pročítám Vaše stránky a chovám se jak ignorant. Nejprve k mému dotazu. Jde o mou první fenku,předtím jsem měla dva psy, kluky. Barina je celkem pohodová v komunikaci s ostatními pejsky. Většinou si před větším psem lehne na záda nebo alespoň odvrátí hlavu a zvedne packu. Jakmile se seznámí, tak se chová jako z divokých vajec. Je zvláštní,že starší pejsky očuchá a nechá je na pokoji. Velmi mě proto udivuje, že při močení zvedá dost vysoko packu, značkuje i mimo období hárání.Občas k obveselení ostatních majitelů psů. (Mám za to,že jde o projev dominance)Je to v pořádku?
K mému prohřešku. Byla jsem s Bárou na návštěvě. Jelikož je malá, cestuje se mnou v MHD v kabele. Když jsem přijela,vypustila jsem Báru z kabely. Z parkoviště vyjíždělo auto. Pokynem čekej se zastavila a sedla si.Auto projelo. První chyba. Asi 30 metrů se nachází výjezd z rychlostní silnice.Druhá chyba. Máme vždy reagovat s předstihem (platí u psů i koní) Vámi tisíckrát omílané téma. Tak to jsem holt zbabrala a dala pokyn volno. Z domu přes silnici právě vyšel pes. Bára psa uviděla a rozeběhla se přímo přes vozovku. Z výjezdu se právě vyřítilo auto. Naší malou snad zachránil anděl strážný, chybělo půl metru,nebo pár setin vteřin., aby skončila svůj mladý život pod koly a já měla výčitky do konce života.Ač ateista,děkuji bohu a všem strážným andělům. Proto prosím, kdo budou tyto řádky číst,aby vždy měli oči na stopkách a reagovali z předstihem. Mám za to,že můj pes je celkem poslušný,ale po této epizodě,jsem dvojnásob opatrná. Můj pes je pro mě přítel a právoplatný člen smečky. Všem čtenářům i autorovi těchto skvělých stránek krásné vánoce a mnoho radosti z jejich pejsků.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, budu to opakovat do omrzení - dávat pozor, dávat pozor, dávat pozor! Mít zmapovaný terén v dostatečně velkém rozsahu (vizuálně i sluchově), předvídat a nepropadat falešným představám, že "tady se přece nemůže nic stát" - pejsků, kteří na podobnou lehkomyslnost svých majitelů doplatili, jsou plné hřbitovy. Každý "vůdce smečky" má za úkol svoji smečku vést tak, aby nikdo nedošel úhony, což znamená dosti velký nápor na orientaci v prostoru a předvídání nastávajících událostí. Včetně akceptování jednoduchých skutečností, že pes vnímá jinak než člověk - auto pro něj nepředstavuje zřetelný zdroj nebezpečí do doby, než do něj to první narazí, vizuální horizont psa je posazen daleko níž než vizuální horizont člověka, pes reaguje primárně instinktivně (reakce na zajímavý podnět v okolí - jiný pes, zvíře atd.) a má daleko citlivější smysly (sluch, čich, zrak). Toto vše je nutné mít na paměti při každém pohybu venku.

K Vašemu dotazu: ano, dominantní fenky mají tendence "značkovat" podobně jako psi - je to přirozené chování.

(3.1.2010)
Tazatel: Dominika Dvořáková, Praha
Plemeno psa: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den,chtela bych od Vas poradit,poud to bude mozne:-D Moji 5 mesicni fenku od mala socializuji,ale posledni dobou utoci na psy. Kdyz se ke me nejaky pes priblizi a ja si ho zacnu hladit,okamzite pribehne a zakousne se mu do krku. nevim zda-li to mam ignorovat nebo nejak resit. Jeslikoz se bojim,aby az bude dospela nebyla agresivni. Spise utoci na feny nez na psy. Predem dekuji za odpoved,koupila jsem si vasi knizku a je vyborna:-)

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Pokud se fenka chová, jak popisujete, pak ji socializujete a především vychováváte velice špatně - a jednoznačně musíte v podobné situaci zasáhnout! Nezapomeňte, že teď je fenka ve věku, kdy se učí, co je dobře a co špatně a Vy pro ni musíte být tou autoritou, která ji vychovává a v připadě potřeby její chyby koriguje. Podle mého názoru by ve Vašem případě nebylo na škodu zauvažovat o tom mě s fenkou navštívit - dříve než ji necháte utvořit si o světě kolem nereálný obraz a uděláte další chyby, které se později mohou zle vymstít.

(3.1.2010)
Tazatel: Veronika Šabatová, Praha
Plemeno psa: bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 8,5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, rada bych Vas pozadala o radu. Mame pejska, kteremu nesedi granulovana strava, tak jsme pred cca 1/4 rokem presli na syrove i varene maso, kosti, s prilohou. Pejskovi prirozena strava moc chutnala a ted zacal stavkovat a nechce zrat. Vybira si jen kusove maso a kdyz dostane namlete, tak se toho nedotkne. Prosim muzete mi poradit, jak mu vysvetlit, ze nic lepsiho nedostane? Prece si nemuze vybirat, ze bude zrat jen hovezi zadni.. Je schopny nezrat dva dny a treti den si jen zobne, aby se nereklo. Nemocny neni, beha, skace, normalne dovadi s ostatnima pejskama, pamlsky zere s chuti..jen "miska" ho vubec nezajima. Predem moc dekuji za rady.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem tu vícekrát tuto problematiku vysvětloval (viz pravidla Poradny!) - pes potřebuje vyváženou stravu a pokud je zdravotně v pořádku (paseku v zažívání dělá především slinivka), pak není problém vybrat ze široké škály (kvalitních!) granulí značku a řadu, která mu "pojede". Navíc Vašeho pejska byste už měli krmit granulemi pro dospívající a dospělé psy, takže máte velkou šanci mu nabídnout něco nového. Mimochodem - v zájmu Vašeho pejska rychle zapomeňte na mylnou představu, že syrové maso a kosti jsou pro psa prospěšné!

Dále - jak jsem už mnohokrát psal, pes jako šelma potřebuje kousat. Namleté maso kousat nemůže a proto pokud má možnost výběru, sáhne samozřejmě po masu kusovém. A dále - pokud možnost výběru mít nebude a v misce budou jenom granule, pak stylem "dvacet minut a dost" velice rychle pochopí, že umřít dobrovolně hlady je nesmysl. Zrušte na čas pamlsky, najeďte na pravidelný režim s kvalitními granulemi a vše se velmi rychle srovná!

(3.1.2010)
Tazatel: Lukáš Pech, Brno
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Je to pes mé babičky, ale máme s ním takový problém. Já mám rhodéského ridgebacka Mikyho, psa 1 rok starého a Bob na něj začal startovat hlavně když jde o jídlo. Stačí, když je něco na stole třeba kuře a když se náš pes přiblíží ke stolu tak po něm Bob vystartuje. Teď jsme měli na stole třeba jednohubky a náš Miky šel k bratrovi kolem stolu a Bob po něm vystartoval a málem se servali. Minulý týden o kuře. Zajímavé je, že když přijde Bob od babičky k nám, tak žere z Mikyho misky oba a neservou se, ale jindy. když má třeba jeden kost tak by se klidně porvaly. Miky je ještě štěně ale když po něm Bob vystartuje tak už se taky ohradí a brání se jeho útoku. Chápu, že mi mezi sebou také snaží vyříkat své postavení ve smečce. Jenže obávám se aby ten náš Miky Boba vážně nezranil. Je to i obráceně když má Miky kost a Bob se přiblíží tak na něj zavrčí... Četl jsem, že to je pozůstatek vlčího chování ale že se majetnické chování nedá tolerovat. Proto Vás moc prosím o radu.

Odpověď: Každý z nich je z jiné "smečky" a každý z nich se tak bude snažít na toho druhého zapůsobit jako dominantnější - potrava je v tomto případě pouze jeden ze spouštěčů přirozeného hierarchického chování sociálně založené psovité šelmy. Oba budou v podobné situaci v klidu pouze v případě, kdy nad nimi bude další, ještě výše postavený a správně fungující jedinec - pes nebo člověk. Prostudujte si prosím na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO pojmy smečka, hierarchie, vůdčí jedinec, člověk a pes, výchova a vedení smečky.

(20.12.2009)
Tazatel: Jana Bednářová, Chlumec
Plemeno psa: knírač malý
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ano (v 9 měsících)
Dotaz: Dobrý den, máme doma 1,5 roční fenku malého bílého knírače. Fenka je moc hodná, přátelská, veselá, absolutně neagresivní, ale ostražitá, citlivá a na svůj věk velmi poslušná. Základní povely spolu cvičíme, některé nám jdou lépe, jiné hůře (záměrně píšu nám, protože mnohdy je chyba na mé straně...ale obě se snažíme). V podstatě to vypadá, že nemáme žádný problém. Co mě ale mrzí je bojácnost fenky a její nízké sebevědomí. Občas se bojím zvýšit na ní hlas (citlivě reaguje na barvu hlasu), protože si připadám jako tyran, když jí něco zakážu a ona se stáhne do sebe a cítí se provinile víc, než já bych vlastně chtěla (nevím, jestli tuto větu pochopíte). Zkrátka chová se velmi podřízeně, připlazí se při zemi a snaží se olízat mi ruku. Je mi jí v tu chvíli líto, vůbec nechápu, proč se tak chová, nikdy nebyla bita. Možná jen cítí, že jsem jakýmsi vůdcem smečky - ale není to moc? Také se velmi bojí dětí (myslím, že děti chovatelky jí v jejím štěněčím věku dost drezírovaly a možná i nechtěně ubližovaly...i to zřejmě může souviset s jejím sebevědomím), reaguje na ně štěkotem, vrčením, ale couvá a utíká před nimi (s těmi, které už zná a ví, že jí neublíží, se bez výhrad přátelí). Před cizími dospělými má také respekt a neotočí se k nim zády, je nedůvěřivá, občas si štěkne (přeci jen je to knírač). Mezi množstvím lidí (město, dopravní prostředky) je plachá a zmatená, velmi nervózní. Se psy problém nemá. Sebevědomí se jí vrací jen ve chvílích her (miluje aport a občas mě tím až utahá:-)) v lukách a polích, doma. Trochu jsem se rozepsala, tak jen zrekapituluji otázky: Jak zvýšit sebevědomí psa? Jak ho zbavit strachu z lidí, dětí a veřejných prostranství? Moc vám děkuji za vaši odpověď a přeji vám mnoho úspěchů.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Samozřejmě se na jejím chování již razantně podepisují nevratné důsledky kastrace... Základní reakce fenky však lze při správném přístupu udržet pod kontrolou a pomoci jí v situacích, ve kterých si nebude vědět rady a kdy podlehne "štěněcí" nejistotě a vzorcům chování. Pokud chcete pomoci jí i sobě, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvte si se mnou termín, kdy byste za mnou i s fenkou přijeli.

(20.12.2009)
Tazatel: Anežka Liščáková, Chomutov
Plemeno psa: malý hladkosrstý pinč
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ano (ve 2 letech)
Dotaz: Dobrý den, mám problém se svojí 5-ti letou fenkou pinče.Dostala se ke mě v necelém roce,do té doby neměla moc možností seznámit se s lidmi a psy.Bylo zanedbáno to nejdůležitější období.Já jsme s ní začala pracovat až ve 3 letech její ho života,když se k nám dostala mě bylo 8 let.Bojácnosti a nedůvěry jsme se částečně zbavili.Ovšem stále se bojí většího hluku,a velkých psů,stále na tom pracujeme.Ale hlavní problém je v tom,že jí nedokážu zbavit strachu z neznámých míst.Moc ráda bych s ní chodila na dlouhé výlety,ale jakmile se vzdálíme moc daleko od domova,odmítá jít dál,utíká domů a je ve stresu. Když jsem se snažila dopátrat podobný problém na internetu,nikde nebyl,na cvičáku nám řekli,že je to starý pes,že to s ním nemá cenu.Což mě opravdu naštvalo,od té doby se snažím jí brát mezi psy,stále naše procházky prodlužujeme,ale není žídná změna(zkoušíme to už skoro rok). Stále panikaří,jakmile je daleko od odmova.Nedokážu jí uklidnit,neplatí na ní ani pamlsek,rozptýlení cvičením,oblíbená hračka,společnost psího kamaráda,prostě vše ignoruje a snaží se co nejrychleji utéct. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Na Vaší fence se kromě kastrace podepsal i fakt, v jakém stavu se k Vám dostala. Opět platí to, co ve všech těchto případech - pejsek nebo fenka v tomto stavu potřebují mít vedle sebe někoho (psa nebo člověka), komu bezmezně důvěřují, z koho doplňují svůj deficit sebevědomí a kdo za ně "řeší" zátěžové situace. O to více je zapotřebí s nimi správně pracovat na smečkové hierarchii a stejně jako paní v předchozím dotazu i Vám nabízím praktickou pomoc - pokud budete chtít, ozvěte se mi prosím telefonicky, domluvíme termín a bližší podrobnosti.

(13.12.2009)
Tazatel: Renata Kodedová, Sázava
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, Mám 5ti měsíční štěně rhodéského ridgebacka. Je to veselý klučík, plný energie a bláznivých nápadů. Bydlíme v domě se zahradou, kde se může vyřádit ještě se dvěma ridgebačíma holkama – jedné je 8 a druhé 6 let. Spát může s holkama v jejich oblíbeném „psím pokojíku“ nebo u nás v ložnici, což si většinou vybírá. Asi tak před měsícem jsem si všimla, že má průjem, a proto jsem na radu veterináře změnila krmení. Ani po téhle změně průjmy nepřestaly. Zjistila jsem, že průjem je s největší pravděpodobností způsoben tím, že mrňous ihned po vykonání potřeby svoje výkaly sežere. Začala jsem s ním chodit na delší procházky, aby svoji potřebu vykonával většinou venku, ale ani to moc nepomáhá, protože mu stejně vždycky něco zbyde na doma a já ho bohužel nedokážu celý den uhlídat. Toto chování se nikdy u žádných z mých psů neprojevovalo, a proto nevím proč to Badýsek dělá, ani jakým způsobem ho to odnaučit. Badýska jsme si přivezli po ztrátě mého milovaného Athoska (též ridgeback), kterého jsme letos bohužel po dlouhé těžké nemoci ztratili. Můžete mi prosím poradit?

Odpověď: Dobrý den:) Toto je intuitivní chování zděděné opět po vlčích předcích, které časem (brzy) samo odezní. Některá štěňata se takto chovají, je to opět záležitosti individuálního vývoje psychiky - Vašemu je teprve pět měsíců a chce to opravdu klid a ještě nějakou dobu vydržet.

(13.12.2009)
Tazatel: Ondřej Němec, Ústí nad Labem
Plemeno psa:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Na začátku dotazu Vám velmi děkuji za vše, co pro psy a jejich pány děláte. Vaše stránky mi v mnohém otevřely oči a já za to děkuji, neboť na nápravu není nikdy pozdě. Máme štěně francouzského buldočka, ale můj dotaz se vlastně nevztahuje k němu, ale k našemu minulému buldočkovi, který odešel po 12 letech. V době, kdy jsme ho měli, jsem zdaleka nevěděl tolik co dnes (a ani dnes to není dost) a nechal jsem Montíka vykastrovat. Bylo to z hlouposti a hlavně ze "soucitu", bylo mi prostě líto, jak se trápil, když v okolí háraly feny. Jinak to byl zlatý pes (asi jako všichni psi, nezničení svými pány), rozuměli jsme si do konce jeho dnů, ale dnes vidím, že ta kastrace byla chyba. Nežádám sejmutí viny, co se stalo, stalo se, s tím se musím vypořádat sám, jen si pořád nevím rady, jak svému psovi ve chvílích, kdy má svoji přirozenou potřebu, pomoci. Možná to pro někoho může znít směšně, ale mě to tehdy opravdu trápilo (možná jenom mě a ne Montíka, nevím), ale dnes kdy vím, že žádného jiného psa mrzačit kastarcí nechci a nebudu, rád bych věděl co dělat až na našeho uličníka přijdou přirozené choutky. Nebo se toto prostě neřeší a moje otázka je příliš antropomorfická, tedy, že přikládám psovi lidské vlastnosti a neuvažuji o něm jako o psovi, ale jako o člověku?

Odpověď: Dobrý den, já také děkuji:) Každého tvora je nutno brát z pohledu vzorců chování jeho vlastního druhu, nikoliv druhu lidského - jinými slovy nelze na něj uplatňovat zákonitosti lidských potřeb a lidského vidění světa. Psi jsou sociálně a (na rozdíl od lidí) hierarchicky žijící tvorové, jejich pohlavní život je tímto samým principem určován a příirodou nastaven tak, aby v potomcích pokračovaly pouze kvalitní geny. Řečeno jinak - psi se přirozeným způsobem nemnoží jako králíci (tedy pokud jim toto "vylepšení" nezorganizuje člověk za účelem zisku ze štěňat nebo jiné hlouposti), množí se podle vlčího principu - jednoduše řečeno právo předat svoje geny do příštích generací mají pouze ti jedinci, kteří si je na základě svých kvalit vybojují. Lze tedy říci, že naprostá většina divoce žijících psů a vlků nikdy tuto příležitost nedostane. Pokud tedy i v našich podmínkách chovaný pes nemá tuto možnost a pokud je ve své vlastní smečce správně zařazen (tj. nemá na to již příslušnou hierarchickou pozicí), pak skutečně netrpí - už jsem to tu také párkrát psal. A pokud bude takto veden i Váš pejsek, pak si skutečně tuto "lidskou" starost o něj dělat nemusíte...

(13.12.2009)
Tazatel: Iveta Kukiová, Ostrava
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, četla jsem Vaši odpověď na dotaz ohledně kastrace pejsků. Abych řekla pravdu, také jsem právě na základě doporučení veterinářky uvažovala o tom, že ji dám vykastrovat, ale když jsem si přečetla článek, názor jsem změnila, a pokud nebudu mít pádný důvod ke kastraci, tak od ní upustím. Jen bych se Vás chtěla zeptat na jednu věc, která mě trápí. Mám 9-ti měsíční fenečku křížence něm. ovčáka se zlatým retrívrem. Naše zlatičko je hodné, milé, někdy dokonce i poslušné :o), ale když mě vítá, když přijdu z práce, neustále mi jde po rukou, a jemně mě kouše. Tak samo, když přijde z venčení, nebo z procházky anebo prostě jen tak začne běhat po bytě jak tajfun, skáče mi po rukou, po rukávu a někdy dokonce u toho i vrčí, ale tak zvláštně, ne agresivně nebo zle. Na mého syna si toto nedovolí, z něho má respekt a na manžela, který je jejím páníčkem to taky zkouší, ale v menší míře a málo, a většinou rychle ji to přejde, když jí manžel dá povel že nesmí a trošinku jako kdyby ji soustředil na jiné téma. Na mě skoro při každém návratu z venku, i když s ní nejdu já. Nevím co mám dělat, jestli jsem na ni moc hodná a ona se mě nebojí a nemá ze mě respekt, anebo jsem ji v nějakém okamžiku ukázala a dala najevo, že se jí bojím. Nevím co s tím dělat. A pak také z ničeho nic začne běhat po bytě, štěkat na nás a dorážet, taky nevím jak na to reagovat. Už mám takový divný pocit, když s ní jdu ven na procházku a pak se vrátíme a já s hrůzou čekám, co bude.

Odpověď: Dobrý den:) Přečtěte a prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO. Máte zde nepřeberně informací o výchově psa, o hierarchii, autoritě, smečce a dalších souvisejících tématech - jinými slovy to, co se potřebujete naučit, abyste pochopila, že Váš problém je právě v té špatné hierarchii a neexistující autoritě. Mnohokrát jsem psal o tom, co znamená kousání do rukou, mnohokrát jsem psal o tom, co se stane, pokud jste vedle svého pejska

s hrůzou a děsem v srdci. A mnohokrát jsem psal, co s tím je zapotřebí udělat - tak si to prosím přečtěte, chovejte se podle těchto principů a pokud budete potřebovat, nic Vám nebrání za mnou s fenečku zajet a něco se naučit.

Jinak jsem velmi rád, že jste další člověk, kterému moje pojednání o kastraci zabránilo v bezdůvodném zmrzačení svého čtyřnohého parťáka. Za Vaši fenku děkuji.

(13.12.2009)
Tazatel: Dušan Lečbych, Zlín
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, před nedávnem nám byly doporučeny Vaše stránky a Vaše metody a názory na výchovu psů nás oslovily. Bydlíme s přítelkyní a devítiměsíčním beaglem Gastonem v bytě. Snažíme se Gastona vychovávat, ale zatím se nám to moc nedaří :( Hodně jsme si o beaglovi zjišťovali, než jsme se definitivně rozhodli, že jej pořídíme. Věděli jsme, že je to velice náročné plemeno na výchovu, ale stupeň tvrdohlavosti, neovladatelnosti a dominance u našeho „andílka“ nás překvapil. Téměř za nic se od nás nenechá napomenout, natož potrestat. Po výtce téměř vždy následuje vrčení (někdy to jen tak potichu zkouší, jindy se do toho pořádně opře) a štěkot. Při případném plácnutí rukou hodně „vyjíždí“. Navštívili jsme o minulém víkendu i mnoha lidmi doporučovaného místního cvičitele, který nám ale doporučil obstarání škrtícího obojku a poradil trestat psa vyvěšením za něj do vzduchu, dokud se pes nepodřídí. Což se nám zdá nepřiměřeně drastické, a proto Vás chceme požádat o radu, jak toto Gastonovo chování změnit jiným způsobem. Moc předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) V tomto konkrétním případě opět jednoznačně doporučuji se se mnou zkontaktovat telefonicky a domluvit si termín, kdy byste za mnou s pejskem přijel. Děláte hromadu věcí špatně a pejsek jen reaguje na Vaši agresi a slabost - a pokud nebudete uplatňovat šílené "rady" místního cvičitele (asi tuším, o koho jde), pak Vám velice rád pomohu a něco Vás naučím.

(7.12.2009)
Tazatel: Eva Novotná, Sadová - Nechanice
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, Vaše stránky jsem objevila náhodně a mám z toho ohromnou radost. Moc se těším, až mi dorazí knížky, které jsem si hned u Vás objednala. V dubnu letošního roku mě opustil čokoládový labradorek Bary. S Baryčkem jsme žili necelých deset let, byl to pejsek čistokrevný bez PP. Na cvičák jsme nikdy nechodili, pejsek byl hodný a poslušný, bezproblémový na dovolených kam jsme společně jezdili. Když jsem mu v dubnu musela nechat píchnout poslední injekci (rakovina slinivky), držela jsem ho kolem krku a říkala mu, že to je a na vždy bude nejlepší kamarád na světě. Protože bez pejska by na světě bylo smutno, začala jsem hledat nového. Abych měla záruku, že to bude opravdu labrador a abychom se vyhnuli i dědičným nemocem, rozhodla jsem se pro štěňátko s průkazem původu. Našla jsem chovnou stanici, která na mě působila velmi mile, rodiče štěňátek jsou 100 % zdraví a mají velké pracovní i výstavní úspěchy. A tak máme Atýska. Je to překrásné, teď už 7 měsíců staré štěňátko. A teď konečně náš problém, stejný jako byl Váš a Vašeho Dinečka. Nesestouplé jedno varlátko. Když jsem se to dozvěděla, zavolala jsem na dvě veterinární kliniky. Po vyslechnutí jejich názoru jsem si připadala jako majitel nějakého nebezpečně nemocného stvoření. - Verdikt zněl okamžitě vykastrovat. Prý je to dědičné. Od koho to tedy mohl náš pejsek zdědit? Paní veterinářka, kam chodíme na očkování mi radí, až bude Atýsek dospělý vyjmou varlátko, které má v těle a to jedno nechat. Proto se Vás prosím ptám, zda by poznamenal i tento zákrok Atyho? Chci pro něho to nejlepší. Atýska vychovávám stějně, jako Baryčka. Nevím jestli úplně dobře, prostě spolu žijeme, pokud nejsem v práci, jsme pořád spolu, hrajeme si, chodíme na procházky a pořád si povídáme a to i když třeba vařím. Atýsek má pelíšek vedle mé postele ale každou noc si vleze ke mně a tak krásně se přitulí. Spinká hlavou u mě na polštáři a na zádech, tlapkama nahoru. Abych pro Atýska udělala jen to nejlepší, začali jsme na čtyřech měsících chodit do psí školičky. Aty už ale na rozdíl od ostatních starších pejsků všechny základní povely uměl.Je to klasický cvičák se stahovacími řetízky a co mě vyděsilo úplně, byly ostnáče na štěňatech právě labradorů, takže už tam nechodíme. Ještě snad co se týká pořadu "Polepšovna mazlíčků", dle mého názoru ještě ani jediný pejsek do polepšovny nepatřil. Tam by měli jít jejich majitelé a příšerná paní Žertová. Na to co předvádí a jak se chová by ji polepšovna ani nestačila. Moc Vám děkuji za to, že jste a za to, co pro pejsky a jejich majitelé děláte.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji i já:) Dědičná onemocnění se přenášejí z rodičů na potomky a protože genetika je složitá, na jejich přenosu se podílí řada dalších aspektů - spojení konkrétní feny a konkrétního psa, dědičnost z předchozích generací, podmíněná dědičnost atd. Navíc ani nesestouplé varle nemusí být produktem dědičnosti, ale jeho zdrojem může být například hormonální deficit postiženého štěněte.

Jak jsem se rozhodl já se svým pejskem, je obecně známo, publikoval jsem to na svých PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO již několikrát. "Přínos" kastrace je jednoznačný, vyjmutí varlete také není bez rizika a následků - třetí možnost je tedy nechat vše na přírodě. Velké procento psů s jedním nesestouplým varletem se dožije požehnaného věku a sejdou ze světa na jiné onemocnění nebo prostě na stáří, velké procento i jinak zdravých psů zemře na rakovinné onemocnění, protože jejich organismus k tomu má vrozené predispozice. Je skutečně na každém, jak se rozhodne. Pokud bych mohl vrátit čas a měl se rozhodovat znovu, rozhodl bych se stejně - dopřál bych svému Dinovi znovu prožít svůj život jako plnohodnotný pes, jako samec.

(7.12.2009)
Tazatel: Renata Kopečná, Velká Dobrá
Plemeno psa: brabantík
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,máme 4 letého brabantíka-pejska,kterého jsme si vzali letos v květnu,byl týraný-bohužel nevíme jak moc.Byl po celou dobu svého života zavřený v nepříliš prostorné kleci ještě s fenkou a podle jeho chování byl asi i často bit,bojí se delších předmětů i natažené ruky.Neslyšel na svoje jméno,neštěkal,neběhal,jen pomalu chodil,do schodů nevylezl,jak měl zesláblé zadní nožky,byl podvyživený,atd.Po počátečním rozčarování a vnímání všeho nového kolem sebe asi po 2 měsících se začal chovat ke všemu odmítavě a doslova si vynucoval svoje já hrozným kňučením,jehož zvuk mi připadal,jako by ho něco strašně bolelo,ale aniž se ho někdo dotkl,kňučel.Chtěl být naprosto sám a ničím a nikým nerušen,pak byl klidný.Zvolili jsme pobyt ve smečce 4 dospělých brabantíků a poté ještě 5ti štěňat.Samozřejmě i s naší přítomností.Jeho chování i reakce se zmírnili a on začal opět spolupracovat a pomalu se učit alespoň nejzákladnější povely.Po této zkušenosti jsme mu pořídili jedno ze štěňátek, se kterým si nejčastěji hrál.Jsou doma spolu 2 měsíce a já mám strach,že se jeho reakce začínají znovu opakovat:Spoustu věcí se od štěněte naučil,dokonce i štěkat už umí.A to je asi ten nějvětší problém.Kdokoli k nám přijde,dokonce i my členové domácnosti,reaguje na příchod velmi hlasitým,až agresivním štěkáním a občas i útočením-skáče a jakoby se snažil kousnout.Nejhorší jeho reakce jsou,pokud oba pejsci společně leží nebo dokonce spí v pelíšku.Připadá mi,že se snaží chránit toho malého.Ale před čím a proč? Odmítám ho bít nebo na něho křičet.Reaguji vždy povelem Berte ticho,přestaň,ale nějak to nezabírá. Jinak je milý,přítulný,pomaloučku překonává strach ze všeho,ale mám pocit,jakoby se v jeho hlavičce občas objevily zlé vzomínky a pak se chová útočně a nebo naopak velmi bojácně. Prosím,poradíte mi,jak s takovým pejskem pracovat a jak mu pomoci?

Odpověď: Dobrý den:) Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO a objevte, jak vlastně pes "funguje" - co pro něj znamená a co to je smečka, hierarchie, přirozená komunikace, vůdčí jedinec... to jsou totiž základní věci, které se Vy sama musíte naučit, abyste mohla svému pejskovi pomoci. On musí mít možnost mít vedle sebe někoho, kdo pro něj bude autoritou a tím, kdo vše řeší a má pod kontrolou. Je to pejsek s velice nízkým sebevědomím a špatnými zkušenostmi z minula a jako takový v každé zátěžové situaci zpanikaří a nebude si s ní vědět rady - a od toho jste tu Vy, abyste mu pomohla. Proto je zapotřebí, abyste se svým pejskům stala skutečným vůdcem a autoritou a místo okřikování volila prostředky přirozené komunikace. Zvýšeným hlasem dosáhnete pouze toho, že svého pejska (oba dva!) rozhodíte ještě víc a definitivně přijdete o jeho důvěru. A pokud nebude vedle sebe vnímat svoji autoritu, bude reagovat přesně tak, jak popisujete...

Máte zde všechny informace k dispozici, tak se do toho prosím pusťte - to jste ostatně měla udělat hned jako první věc.

(7.12.2009)
Tazatel: Richard Kunovský, Slavičín
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma fenečku rhodézkého ridgebacka, ani ne 6 měsíční. Chodíme s ní na cvičák, vedle poslušnosti cvičíme i agility. Je učenlivá,jde jí přivolání, chůze u nohy i stopa. Problém je, že je strašně hyperaktivní. I když denně běhá zhruba 2 hodiny s dalším naším psem po zahradě a má 1-2 hodiny vycházky, o víkendu i delší, které zpestřujeme výcvikem, je stále moc živá.Největší problém její nevybité energie je ten, že na mě (i na přítelkyni) občas skočí a začne mě zuřivě trhat za bundu,za kalhoty, kousat do ruky za zápěstí, všelijak chňapat (přítelkyni chňapnula již i do tváře a má šrám na nose). Prostě chvíli trvá než se uklidní a nechá toho. Vždy se ji přitom snažím stáhnout vodítkem k zemi, a křičím přitom "Pusť"! nebo "Nesmíš"!.Když mě pustí hned ji pochválím a odměním.Tyhle trhací výpady dělá i během výcviku, nebo po mém návratu,když je uvázaná před obchodem (čeká na mě asi 5 minut). Když se s ní přetahuju třeba o míček nebo se ho na něj snažím nabudit, nejeví o něj zájem a skočí po mě a začne trhat.Při honění peška na cvičáku, na rozdíl od ostatních psů, je flegmatická. Vím, že se ridgeback nemá cvičit na obranu. Cvičit s ní tedy honění peška nebo přetahování s míčkem? A co byste mi, prosím poradil jak odstranit to trhání a jak vybít dostatečně její energii? Podotýkám, že nejeví známky dominance a jinak s ní nejsou vážnější problémy. Akorát občas opakovaně zkouší skočit na sedačku, což jí ale nikdy nedovolíme.Když něco provede trestáme ji slovně, když poslechne tak ji chválíme nebo odměníme.Ještě bych dodal,že ji cvičím pouze já, respektuje nás oba. Předem Vám děkuji za čas strávený nad naším problémem.

Odpověď: Dobrý den:) Začnu od konce - nerespektuje ani jednoho z vás, protože jí předvádíte pravý opak toho, co byste měli... A jako vždy to není problém Vaší fenky, ale problém Váš. Každé štěně je živé a temperamentní, bylo by špatné, pokud by tomu tak nebylo. Bohužel právě ten štěněcí temperament spousta lidí nezvládá a pak zavalují psí fóra nesmyslnými nářky nad "nezvladatelným" psem nebo fenkou. A bohužel vůbec nepřemýšlejí nad tím, jak se sami chovají - pokud znají jen slovo "výcvik" a nic jim neříkají pojmy "výchova a komunikace", pak dopadají stejně jako Vy... Vaše fenka navíc není "hyperaktivní", je to normální štěně ridgebacka, které v jejím životě scházejí právě výše jmenované atrbuty.

Jak se vychovává štěně a jak se komunikuje se psím druhem, o tom jsou celé tyto PSÍ STRÁNKY FALCO a touto problematikou jsem se zde již nesčetněkrát zabýval - opět by nebylo na škodu se laskavě s obsahem tohoto webu nejprve seznámit a využít materiálů, které zde jsou veřejně k dispozici. Velice rychle byste zjistil, že řvaní není k ničemu a skutečný klíč k výchově sebetemperamentnějšího a sebedominantnějšího štěněte i dospělého psa je skryt ve dvou zákadních věcech - osobnosti a emocích toho, kdo vychovává a v přirozené komunikaci s psím druhem. Toto nezvládáte vůbec a tohle je Váš základní problém - to, jak se chová fenka vůči Vám, je pouze jeho důsledkem a upřímně řečeno, vůbec se jí nedivím.

Pokud chcete, můžete se se mnou domluvit, s fenkou za mnou přijet a já Vám Váš skutečný problém ukážu prakticky - jinými slovy na mne fenka skákat nebude, trhat a kousat už vůbec ne. A pokud si dáte říct, budete se ochoten učit a přestanete řešit nesmyslné věci okolo sedaček, míčků a peška, budete svoji fenku vnímat jako bytost, kterou skutečně je, a začnete s ní komunikovat smysluplně, pak podobné problémy nebudete mít ani Vy.

Začněte v prvé řadě tím, že začnete studovat PSÍ STRÁNKY FALCO a používat postupy, které mají skutečný smysl. Naučte se plnit význam slov "výchova" a "komunikace" a přestaňte svoje štěně trápit. Znovu zopakuji - "kousání", "trhání" a další Vámi popsané věci jsou pouze logickým důsledkem toho, jak se chováte vůči vlastnímu štěněti, důsledkem nefungující výchovy a neexistující komunikace. Vy znáte jen "výcvik" a restrikce. Pak se ovšem nesmíte divit...

(29.11.2009)
Tazatel: Jana Goliková, Kopřivnice
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky a 9 měsíců
Kastrace: ano (ve 14 měsících)
Dotaz: Dobrý den pane Dostále. Nechci být dalším z těch, co napíšou, jak podrobně studovali Vaše stránky a pak se zeptají na totéž, ale můj problém se týká zde stokrát omílaného čůrání, i když trochu jinak. Pro přiblížení situace- máme dva retrívry (8 let- otec, necelé tři roky- syn.) Můj dotaz se týká právě toho mladšího z pejsků. Ponnynka jsme si brali s vědomím, že je asi slepý. Nechtěli jsme, aby se štěnátko po našem Bardíkovi dostalo do špatných rukou a moc jsme si přáli druhého pejska. Věděli jsme, že to bude složitější, ale podle mě, zrak u psa rozhodně není primární. Všechno mu trvalo déle, než si zvykl na všechny zvuky, vůně... ale teď si dovolím říct, že je z něj v rámci možností sebevědomý a šťastný pejsek. Říkám v rámci možností, protože já jsem nastoupila na vysokou školu daleko od domova a oba kluci zůstali s rodiči. Nevím, co si představovali (asi že mladší bude věrnou kopií staršího), nicméně za mými zády ho nechali skutečně zmrzačit (vykastrovat) a postavili mě před hotovou věc. Prý jim to veterinář poradil, že pohlavní hormony mají zhoubný vliv na zrak ?? (co je tohle za výmysl??) a že se SAMOZŘEJMĚ pejsek velmi uklidní a celkově bude zvladatelnější- prostě typické klišé našich veterinářů. Ponnynek je teď díky kastraci i špatnému zraku vždy na úplném dně každé psí smečky, občas bojácný, trvá mu, než si zvykne na novou situaci..No už s tím bohužel nic neudělám, ale začala jsem při škole vydělávat, abych si mohla pronajmout byt a kluky mít u sebe. Povedlo se, od září tady spolu fungujeme. Všechno je super, až na Ponnynkovo čůrání. Já jsem si pořád říkala, že mu všechno trvá dýl, že se to spraví, ale u téměř tříletého psa mi to nepříjde moc normální. Dnes padla poslední kapka, kdy si v klidu vylezl na gauč a prostě se tam vyčůral. Opravdu nevíme co s tím, venku ho pořád horlivě chválíme, když to doma udělá, snažíme se ho potrestat po "psím" (jemně kousnout do čumáku) , ale jakoby to dělal úplně naschvál!Snažíme se být maximálně důslední! V noci to vydrží úplně krásně- i deset hodin, nemá s tím problém. Taky se nikdy nevyčůrá, když nejsme doma. Nejhorší je to vždycky po večeři. Teď poslední dny to prostě vždycky udělá tak 10-15 minut po večeři. Samozřejmě vím, že je tady možnost s ním hned po té večeři zajít ven, ale strašně bych si přála, aby to pochopil a nedělal to! Vždyť jak si může načůrat na gauč, na kterém celé dny vyspává?! Nechci vám nic zatajovat, takže rovnou říkám, že když jsou kluci doma na Moravě, mamka s Ponnynkem (mlaším) chodí skutečně klidně co 2 hodiny!! Ze strachu, aby se jí tam nepočůral. Moje rady neposlouchá.. Zajímavé je, že když jsme byli tady v bytě poprvé, tak to neudělal. To samé na dovolené. Ani jednou. Příjde nám, že už si zvykl, že je tady doma a proto to dělá. Ale nevíme proč?! Dalším důvodem by podle mě mohlo být i to, že jak ho nechali vykastrovat, když byl ještě fyzicky a hlavně psychicky nevyzrálý, že teď nemá žádně tyhle teritoriální pudy.. Samozřejmě nohu nezvedá a nedělá mu problém vyčůrat se klidně uprostřed chodníku.. Nevyhledává trávu jako ostatní psi.
Omlouvám se za tento dlouhý dotaz, ale chtěla jsem vám alespoň trochu přiblížit situaci. Moc prosím o radu. Myslíte, že jsou funkční ty "stop" spreje? Já osobně tomu moc nevěřím, ale už mě opravdu nenapadá jak jinak ho to odnaučit. Určitě je chyba v nás, lidech, ale já sama nejsem asi schopná odhalit jaká. Netroufám si tvrdit, že bych byla stoprocentní alfa, ale myslím, že jsem skutečně výš než oba kluci. Moc děkuji za váš čas, pozdravujte od nás Šedýska. :-)
P.S. Odchod Vašeho Dina jsem oplakala, jistě u Vás prožil krásný život. Moc Vás obdivuji za veškerou práci a čas, který pejskům věnujete. Snažím se udělat maximum pro to, aby i naši kluci prožili podobný život.

Odpověď: Dobrý den:) V pořádku to samozřejmě není. Je mi to velice líto, ale "poděkujte" teď svým rodičům, kteří nechali Vašeho pejska "vylepšit" kastrací - popsané chování je právě důsledkem kastrace v kombinaci s jeho zrakovým postižením. Po kastraci a vyplavení hormonů se psychicky vrátil zpět do štěněcího věku a určité věci teď prostě vnímá tak, jak je vnímal jako malé štěně - včetně Vámi popsaného chování venku. K tomu samozřejmě přispívá i jeho ztížená orientace v prostoru.

Jediné řešení je opravdu s ním chodit častěji ven, tak jak jste chodívala se štěnětem. Pokud vypozorujete intervaly mezi jeho příjmem a výdejem vody, pak si myslím, že se to dá zvládnout celkem dobře. Jinými slovy - jako primární příčinu jednoznačně vidím provedenou kastraci, jejíž důsledky jsou ještě zesíleny celkovým stavem pejska a jeho zrakovým hendikepem. V žadném případě však nepochybíte, pokud necháte svého pejska ještě komplexně vyšetřit (krev, moč) u dobrého veterináře. Držím vám oběma palce!

(29.11.2009)
Tazatel: Romana Oceláková, České Budějovice
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám 2letého křížence-nalezence, byly mu asi dva měsíce, když jsem ho našla na ulici opuštěného. Ujala jsem se ho, s veterinářem i cvičitelem na cvičišti jsme to otipovali na křížence hrubosrstého jezevčíka s pudlem. Náš problém je tento: Bydlíme na velkém sídlišti, kde se potulují různí lidé různých ras a také pod vlivem různých látek, pejsek celkem poslouchá, mívám ho někdy na volno, někdy na vodítku. Když jde okolo nějaký člověk (nejčastěji muž a nejčastěji starší muž), Tim se rozběhne a začne štěkat (že štěká na Romy, chápu - to dělají snad všichni psi. Že se mu nelíbí feťáci apod. stvoření - chápu.).Zdá se mi to jako projev strachu. Na vodítku to dělá málokdy, spíše to v sobě dusí. Nikdy nikoho nepokousal a nemyslím si, že by to někdy udělal. Prostě si k tomu člověku stoupne a poměrně rychle štěká. Když na něj lidi mluví, je to horší. Když jdou pryč a nevšímaí si ho, lépe ho přivolám. Na sídlišti je také samozřejmě hodně dětí, u většiny z nich to dělá také. Neznala jsem jeho život do 2 měsíců, nevím, jaké má s kým zkušenosti, ale od té doby, co ho mám, mu žádné dítě neublížilo. Hrával si od štěňátka s mým tehdy dvouletým bratrem, který však bydlí jinde než my. Vždy byli pod dozorem a bratr mu nikdy neublížil, naopak, pískal na psa jeho (=psovo) gumovou hračkou a měl hroznou legraci z toho, že pes po ní skákal a někdy ho povalil na zem. Pak mu olízal všechno, na co dosáhl. Trochu byly neshody s matčiným přítelem... Nevím, co s ním, nevím, zda ho mám za to štěkání trestat či ho uklidňovat... Některé maminky se díky nezodpovědným pejskařům na mě dívají skrz prsty, jako kdybych měla "bojového psa" puštěného na volno... A někteří pánové mi psa pro jeho štěkot chtěli ukopat. Nechci mít psa přivázaného pořád na vodítku, protože lidé se vyskytují všude, ať už jdeme do lesa, k rybníkům... všude jsou lidé, a já chci, aby i ten pes se mohl proběhnout, ať už sám, nebo se svými psími kamarády... Přivolat se mi ho daří někdy až na několikátý pokus, poslední dobou se ale dost zlepšil a hodně na něj zabírá, když mu začnu utíkat. Jako štěněti mu to bylo úplně fuk... Předem děkuji za odpověď! P.S.: Je to můj první pes.

Odpověď: Dobrý den:) Poslední dobou je čím dál větší problém vysvětlit lidem, že kočka mňouká, člověk mluví (nebo křičí!) a pes holt štěká... Nemám teď na mysli Vás, ale lidi, které potkáváte. Psu byly přírodou dány hlasové projevy a on je přirozeně využívá. To zaprvé.

Zadruhé - na Vás je se chovat tak, abyste sama nevytvářela problémové situace. Také bydlím na sídlišti, ale v životě by mě nenapadlo svého psa pouštět na sídlišti navolno - jednak kvůli lidem, kteří by nejraději viděli psy v klecích a jednak kvůli němu samotnému. Sídlištěm projdeme na vodítku, pokud někoho příliš komentuje, zklidním ho a proběhnout ho nechám až v přírodě. Na tom nevidím nic komplikovaného a ani pro Vás nemožného - vyhnete se tak spoustě problémů a navíc sídliště skutečně není vhodným místem pro proběhnutí pejska.

A zatřetí - ano, je možné, že s určitým typem lidí Váš pejsek skutečně nemá dobré zkušenosti z prvních měsíců svého života. A opět na Vás je, abyste tyto zkušenosti zasouvala v jeho podvědomí do pozadí - to znamená učila ho z pozice alfajedince je tolerovat a pokud dojde k problému, řešila jej za něj. V této souvislosti a vzhledem k faktu, že se jedná o Vašeho prvního pejska, bych Vám opravdu velmi vřele doporučoval prostudovat si PSÍ STRÁNKY FALCO a naučit se věci potřebné pro život s pejskem. Spousta situací Vás pak nezaskočí a budete si vědět rady.

(29.11.2009)
Tazatel: Simona Bůžková, Česká Lípa
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Moje fena před nedávnem podruhé hárala. Už podruhé má falešnou březost. I když ji však nemá, tak v menší míře pořád VŠECHNO venku řeší. Má všeho dostatek i komunikace s náma (já a můj dospělý syn)i s jinými lidmi a psy a též má hodně pohybu a volnosti, každý den tři až šest hodin pobytu venku, za každého počasí. Je to hlídačka každým coulem. V lese např. když někoho uvidí první, hned upozorňuje, na dotyčného nabíhá se štěkotem a ten to dost často řeší tak, že ji začne uklidňovat, což posílí její nedůvěru. Po mém odvolání, přijde a zklidní se, ale dotyčného má pořád v merku. Když jdem po louce, vidí, kde se co šustne, jde se mnou, nebo si čuchá, ale ví o lidech na druhé straně, co chvíli tam zírá, připravena ke všemu. Když s ní komunikuju , něco jí povídám, tak je to ok, když jí sdělím poručnickým tónem - nelez tam- poslechne taky, ale má to pořád v merku:-). Ve městě je to něco docela jiného, poslušně vedle nohy na prověšeném vodítku, soustředí se na chůzi u nohy, poslechne na slovo, např.přecházení silnice, lidi a jiné psy nebere na vědomí a má oči jen pro mne. Včera např. s námi (scházíme se s kamarádkami a psy pravidelně na vycházky-dohromady nás je od 6 do 16 lidí i pejsků) šel přítel jedné z paniček, toho Ája viděla poprvé. Neustále ho hlídala, šla za ním, když promluvil, štěkala, později to už bylo ok, ale stále o něm věděla... I dobroty si od něj vzala,převládala pořád velká nedůvěra. A nedůvěra k lidem, je to něco, co může mít pes geneticky dané? Nevím, že by prožila něco ošklivého, u nás rozhodně ne (mám ji od tří měsíců, do té doby byla na zahradě, necvičená, neočkovaná...nic...o tom nevím nic-snad jen, že se dost bála vody...bývalý páníček jí postříkal hadicí když zlobila...:-( )
Tak jsem moc zvědavá, co mi napíšete. Zda mám taky narušenou autoritu, já se snažím brát všechno v klidu a dávat jasné povely a signály, které ona akceptuje, ale nedůvěra k cizím ...jde to nějak změnit? Jiní psi jsou se všemi lidmi hned kámoši a mne to docela mrzí, že taková není Ája. Navíc je velmi citlivá, stačí malá křivda,něco od někoho, co špatně vyhodnotí, viz jedna kamarádka, z legrace na ní dělala příšerné obličeje a dotyčný už ztratí veselý kontakt, je bez šance na přátelství, zůstatává pouze rezervovaný respekt. Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: Napíšu následující: ano, jsou plemena, která jsou vůči člověku rezervovaná až nedůvěřivá - jsou plemena různých povah, jsou jedinci různých povah. Kdybyste napsala aspoň čeho je Vaše fenka kříženec (i ostatní údaje k dotazu jsem z Vás musel dvěma maily dolovat jen proto, abych Vám vůbec mohl pomoct), pak by bylo možné přesněji specifikovat, zda je to záležitost plemenná nebo osobnostní. S největší pravděpodobností se jedná o plemennou dispozici spojenou s nepříliš dobře zvládnutou hierarchií z Vaší strany - dokud bude fenka mít pocit, že ona je tu od toho, aby řešila lidi a situace, do té doby to bude špatné, protože ona to zvládnout nemůže ani nemá. Chůze na vodítku nebo "povely" vůbec nejsou důkazem toho, že funguje správné hierarchické nastavení vůdce smečky x člen smečky, tyto věci se v reálu projeví až ve Vámi popsaných situacích (nevěří Vám, raději se vždy přesvědčí sama). S tím navíc úzce souvisí i sebevědomí každého pejska - pokud nebude Vaše fenka mít pocit, že má v zádech svého "vůdce smečky", pak ji samozřejmě spousta věcí, které by ji jinak nechaly v klidu, vyvede z rovnováhy.

(29.11.2009)
Tazatel: Blanka Pelikánová, Vrchlabí
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. Můj Arnold je podle mého názoru naprosto v pořádku, poslouchá mě , není agresivní, prostě nic. Jediný problém je, že se zdá být až moc hyperaktivní. Nevydrží chvíli ležet. Jako štěně jsem ho měla u sebe v pokoji, pak šel ale ven do kotce. A teď, když ho chci vzít třeba do obýváku, tak prostě není schopný chvíli posedět. A to i přes to, že jsme byli třeba dvě hodiny na procházce, kde se vylítal. Když ho vezmu někam mezi lidi, třeba na chatu, kde i přespáváme, tak musím být většinou celou noc vzhůru, protože je furt aktivní a pořád by něco dělal a usne mi třeba až v půl jedenácté dopoledne. Myslela jsem si, že se s věkem sklidní (všichni okolo říkali, že kolem toho třetího roku už to bude lepší), ale zdá se, že se to nelepší. Navíc právě takhle někde mezi lidma, když si jdem někam sednout, mi chce pořád lézt na klín a chovat se. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) A divíte se? Labrador je plemeno s velkou potřebou sociálního kontaktu a pokud ho nemá, strádá a začíná se dostávat do stresové roviny. Vy ho máte v kotci - přijde Vám to v pořádku? Mně rozhodně ne. Pokud by strčili do kotce Vás a pak Vás milostivě na chvíli vzali do pokoje a mezi lidi, také byste se všemožně snažila dát najevo, kde je Vám dobře a co potřebujete k životu. Tak strašně byste se snažila, aby to lidé kolem Vás pochopili. V kotci nemáte nic - ani prostor, ani sociální prostředí, ani pohodu. A pořád by se to zhoršovalo, až byste se také dostala do permanentního psychického stresu... stejně jako on.

Vezměte si svého pejska tam, kam patří, tedy k sobě domů. Chovejte se k němu dobře, ne jako k trpěnému jedinci a za čas uvidíte, jak se pejsek zklidní a dostane do pohody. Jeho hyperaktivita není příčinou problému, ale jeho důsledkem. Problémem skutečným je sociální izolace, ve které díky Vám je. Nemám k tomu víc co dodat...

(22.11.2009)
Tazatel: Martina Federselová, Žďár nad Sázavou
Plemeno psa: parson russell teriér
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s žádostí o výběr správné chovatelské stanice. Chtěli bychom si pořídit štěně (fenku) parsson russel terier. Na internetu jsou sice některé chovatelské stanice, ale popravdě nevím jakou si vybrat. Je mi 41 let, děti už jsou dospělé a tak si konečně můžu splnit sen a pořídít si psa. V dětství jsme psa doma vždy měli a tak doufám, že se u nás bude mít dobře. Jsem velmi potěšená, že jsem tyto stránky našla a to tak že jsem hledala nějaké reakce na pořad Polepšovna mazlíčků - protože s jejich názory zásadně nesouhlasím. Děkuji moc za pomoc s výměrem chovatelké stanice.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Takže - základní zásady pro dobrý výběr štěněte jsou tyto:
1. Koupit štěně s průkazem původu - nenechte se přesvědčit chovatelem, že "nechtěl chodit na výstavy" nebo "oba rodiče jsou s PP". Pokud nedojde k uchovnění psa nebo feny, pak to často nebývá leností majitele chodit na výstavy popř. splnit další podmínky, ale z důvodu závažného problému zdravotního, exteriérového, povahy nebo genetiky - což jsou všechno věci přenášející se i na potomstvo.
2. Vyhnout se "velkochovům" - tedy lidem, kteří nejsou chovatelé, ale množitelé a jejichž zájem není produkovat kvalitní štěňata, ale trhat rekordy v zisku.
3. Zdaleka se vyhnout chovům, kde je fenka s vrhem izolovaná od lidí, chovům, které jsou ve špinavém prostředí nebo bezprostředně sousedí s obydlím hospodářských zvířat.
4. Pokud se štěňata bojí lidské ruky nebo hlasu, utíkají se před člověkem schovat, popř. jejich matka se chová vůči člověku bojácně nebo agresívně, pak rychle pryč. Pokud se fenka chová přátelsky a štěňata jsou zvědavá a kontaktní, čistá a bez výtoků, pak jsou vhodnými kandidáty. Důležitá je i správná zdravotní péče o ně, která probíhá ještě u chovatele - počáteční očkování a odčervování.
5. Neochotný nebo přezíravě jednající chovatel, jednání typu "dejte sem peníze a už si ho vemte ať je pryč" opět znamená jít někam jinam.
6. Ideální doba odběru parsona je sedmý týden věku štěněte. Pokud Vám bude chovatel nutit štěně k odběru dříve nebo naopak odběr zdržovat, pak vše zrušte a hledejte znovu.
7. Nesmíte propadnout sentimentu nad prvními štěňátky, které uvidíte. Váš zájem je si vybrat štěně z dobrého vrhu, zdravé a silné a máte plné právo pro to udělat vše potřebné - včetně toho se slušně rozloučit a jít hledat jinam. Vzít si štěně jen proto, že je Vám ho líto, je sice hezké, ale silně kontraproduktivní pro všechny zúčastněné.
8. Nenechte se ovlivnit hláškami o konkrétních chovatelích na různých diskuzních fórech. Lidská závist je bezbřehá a mezi chovateli psů a pejskaři obecně má až neuvěřitelně živnou půdu.
9. Nezapomeňte, že si pořizujete štěně, které s Vámi bude po celý svůj život. Proto vybírejte pečlivě, s rozmyslem a jakmile se rozhodnete a štěně si vezmete, už nikdy necouvněte.

(22.11.2009)
Tazatel: Jana Králová, Frýdek-Místek
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 9 let
Kastrace: ne
Dotaz: Prosím o radu. Koupili jsem si starší dům se zahradou a pejskem. Buď si ho necháme nebo by musel do útulku nebo..... Pejsek je k nám velmi přátelský, není ale zvyklý na jiné psy. My máme borderteriéra 1,5roku starého, který je od malička zvyklý na jiné psy. S jinými psy i fenkami si hraje, pokud ze strany psa cítí nepřátelství, tak se mu raději vyhne. Vzali jsme nového pejska na vodítko na procházku mimo jeho teritorium. Přesto už při přiblížení k našemu pejskovi začal vrčet a okamžitě zaútočil. Bohužel takto útočil na každého psa, kterého jsme cestou potkali. Náš borderteriér není agresivní, ale zase si nenechá nic líbit. I přes plot se oba chtěli pokousat. Je možnost vytvořit výběh cca 6x6 m a tam pejska nechat-je to snad lepší než útulek, ale obávám se, že jednou stejně někde uteče. Je i přes svůj věk v dobré kondici. Za odpověď předem děkuji.

Odpověď: Nebo...? Co kdybyste mu dali raději šanci a čas vstřebat nové věci místo toho, že při prvním nezdaru byste ho nejraději odstranili? Ten pejsek nemůže za to, že jste ho koupili i s barákem. A pokud se Vašemu pejskovi nevrhne okolo krku a nepiští radostí, pak to opět není jeho chyba, ale důsledek prostředí a způsobu života, ve kterém se devět let pohyboval. Tyto věci chtějí čas - už jsem to zde psal tolikrát a tolikrát vše vysvětloval, že se opravdu nemá smysl opakovat. Přečtěte si, jak se seznamují cizí psi, přečtěte si o věceh, které skutečně potřebují čas a nelze je lámat přes koleno, přečtěte si o základní zodpovědnosti ke psům, ať už se k Vám dostnaou jakkoliv. Přečtěte si, co pes potřebuje k životu, co pro něj znamená smečka. Pokud mu pomůžete a tuto možnost mu dáte, zvládne to. Prostě se do toho pusťte, seznamujte je v cizím prostředí, postupně a počítejte s tím, že 9-letému psu chvíli potrvá, než přijme nového psa. Je to na Vás, jak se k tomu postavíte - pokud takto, pak Vám i jemu držím palce.

(22.11.2009)
Tazatel: Daniela Lukášová, Holýšov
Plemeno psa: akita-inu
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, zdravím Vás i Šedýska, bydlíme s naším Chitem v domku na venkově. Chit je v době, kdy jsme v zaměstnání, přes den venku - přesněji řečeno rozvaluje se na rohožce před dveřmi domu a " hlídá " , po našem příchodu následuje procházka a poté je už s námi v domě. Na noc jde někdy spát ven, ale někdy se mu chce spát uvnitř a vydrží tam až do rána. Někdy mě až překvapí vzhledem k jeho huňaté srsti, že si lehne blízko krbu a vyhřívá se jako kočka,jindy se zase odebere do ložnice, kde se netopí vůbec. Chci se právě zeptat obecně na to, zda-li psu zdravotně nevadí střídání teplot - přechod z vytopeného domu do venkovního prostředí obzvláště v zimním období, kdy rozdíl teplot činí 20 stupňů i více. Děkuji za odpověď na poněkud zvláštní dotaz.

Odpověď: Dobrý den a děkuji, také vás oba zdravím:) Pokud pes žijící v domě není najednou přesunut na dlouhou dobu třeba do těch -20 stupňů, pak to opravdu nevadi - "zimní srst" se vytvoří u každého psa s podsadou i v teple, pouze ne tak bohatá, jako pokud je držen venku v zimě. Jinými slovy - přechod z vytopeného prostředí do klasické venkovní procházky a opětný návrat je v pohodě, tohle ustojí i psi bez podsady. Termoregulace totiž není pouze otázkou kvality srsti.

(15.11.2009)
Tazatel: Zdenka Ondroušková, Horní Újezd
Plemeno psa: československý vlčák
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, v první řadě bych Vám chtěla složit poklonu a poděkovat za Vaše stránky. S mojí fenečkou nemám moc velké potíže, ale pochopila jsem, že s ní nelze jednat jako třeba s NO. Psal jste tu v poradně, že s čévéčkem se musí jednat po vlčím. Ale co přesně si pod tím představit jste nenapsal. Bohužel je to k Vám moc daleko. Ráda bych se se svým psem naučila lépe komunikovat, ale nevím jak to uchopit. Děkuji za odpověď. Pěkný den.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Některé záležitosti je zapotřebí poznat a učit se v praxi, hrát dobře tenis se také nenaučíte jen podle příručky. Pro lidi, kteří se chtějí opravdu něco naučit, nabízím dostatek praktických možností - výcvikové servisy, soustředění, osobní konzultace... vše podložené PSÍMI STRÁNKAMI FALCO a mými knihami. A pokud mají tito lidé motivaci ve svém pejskovi, dochází jim základní fakt, že pochopit přirozenou komunikaci neznamená styl "manuálu k automatické pračce" a chtějí předejít zbytečným chybám (které se třeba právě u ČSV stokrát vrátí), pak věřte, že rádi přijedou i z daleko větších dálek než kde žijete Vy - a nejen z této republiky. Je na každém, zda hledá cesty, jak něco zvládnout, nebo naopak výmluvy, proč něco nejde. Myslím, že k tomu není víc co dodat... "uchopit to" prostě znamená jednoduše využít šanci, kterou Vám stejně jako každému dávám.

(15.11.2009)
Tazatel: Petra Riedlová, Karviná
Plemeno psa: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál,předem jsem Vám chtěla poděkovat za Vaše úsilí,které vedlo k vydání další knihy.Mimochodem už se pracuje na jejím objednání...Již teď se nemohu dočkat až se mi další publikace dostane do ruky:-) Nyní k dotazu.Doposud jste mi pokaždé účinně poradil,tudíž se na Vás opět obracím.Má fenečka jorka Daisy (1,5roku stará) nám dělá jen radosti,máme za sebou čerstvou výhru prvního místa v agility:-)Nedalo mi to se nepochlubit:-)K ostatním psům se dle mého názoru chová podřazeně,submisivně(lehá na záda,ouška dozadu,jemně kmitá ocáskem apod.)Je na mne dost vázaná.Chci se zeptat,zda si myslíte že by i přes svou povahu přijala dalšího pejska-štěňátko fenečky stejného plemene.Mám obavy,aby ji nakonec nový člen nemohl "utlačovat",myslím že by se nechala a nebránila.Nerada bych ji zklamala pořízením další fenečky.A další dotaz je,zda by nebyl problém v tom,že bych s novou fenečkou neběhala agility,ale jen s tou první(časově by mi to nevycházelo)Tím nemyslím,že bych se ji nijak jinak nevěnovala.Předem Děkuji za Váš názor a čas.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji a gratuluji k výhře...:) Pro každého pejska je nejdůležitější, jaká je jeho smečka a její vůdčí jedinec. Jinými slovy - pokud budete Vy a Vaše smečka takové, jaké být máte, pak nebude mít problém ani Daisy, ani její psí parťačka. O tom to všechno je - fungující smečka submisivní jedince pozvedne a dominantní zařadí tam, kam patří. A pokud budete svoji smečku vést správně, pak se nemáte čeho bát.

K druhému dotazu - pokud bude vše ostatní fungovat jak má, pak to samozřejmě problém není. Jen pozor na důsledky, které zvýšená pozornost jedné fence může přinést, pokud by se časem změnila jejich vzájemná hierarchie.

(15.11.2009)
Tazatel: Štěpánka Škopová, Beroun
Plemeno psa: kolie krátkosrstá
Pohlaví: pes
Stáří: 19 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. obracím se na Vás s žádostí o radu. Máme doma 19měsíční Krátkosrstou kolii psa. Problém nastal v jeho 8-9 měsících, kdy začal štěkat na lidi, ale né na všechny, někdy projdeme bez jakékoli reakce a jindy štěká na kolemjdoucího, na kterého při předchozím setkáním neštěkal. Jeho rekce na kolemjdoucí, které potkáváme jsou nevyzpytatelné netušíme proč na někoho okamžitě vyběhne se štěkotem a jiné projde bez reakce- (od štěněte byl v častém kontaktu s lidmi a psy) a nikdy nebyl problém). Dáváme mu najevo, že nesmí povelem ne a následném zatahání vodítka, vytaháním za krkem, měníme směr, mluvíme na psa „ ty toho napovídáš „ odlehčujeme situaci, ale nic nepomáhá. Myslela jsem si, že ze mě cítí strach, když potkáme nějakou neznámou osobu, ale když potkáme někoho známého štěká a v případě, když nás naopak osloví někdo koho neznáme a naopak strach mám, tak je v pohodě dělá jako by nic. Není to pravidlo, ale takto nepravidelně se projevuje. Nikdy neměl, žádnou negativní zkušenost s lidmi. Nevíme důvod tohoto chování a proto prosíme o radu. Jinak není s naším pejskem jiná starost, poslechne na přivolání, drží se nás.

Odpověď: Dobrý den:) Váš pejsek zjistil, že nemá ve své "smečce" vůdce a řeší věci po svém. Vaše bezradnost a používání postupů, které k ničemu nevedou a ani vést nemohou, toto jeho přesvědčení jen prohlubují. Samozřejmě i dlouhá doba, po kterou necháváte tuto záležitost "vyhnít", celou situaci zhoršuje.

Pokud skutečně chcete s pejskem pomoci, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme v prvé řadě osobní konzultaci.

(8.11.2009)
Tazatel: Jozef Belavý, Považska Bystrica (Slovensko)
Plemeno psa: kříženec německého ovčáka
Pohlaví: fena
Stáří: 8 let
Kastrace: ano (po prvním vrhu)
Dotaz: Dobrý deň. Prosím vás o radu skôr ako by som mal vyviesť nejaku hlúposť. Mam kríženca NO 8-ročna fenka. Ziskal som ju z útulku ako 2-mesačné šteniatko a po prvom vrhu podstupila sterlizaciu. Je dobre socializovana pri prechadzkach si vôbec nevšima štekajucich psov a k malým deťom je tolerantna hrá sa s nimi a keď má toho dosť jednoducho vojde do svojej budy a to je znak pre deti že už s ňou pri hre nemôžu rátať. Problém je v tom že chcem poskytnuť domov 2-ročnému hovawartovi ktorý je naučený na iných psov. Aj keď sa to asi neda na 100% posúdiť ale aspoň vo všeobecnosti: myslíte že fenka psa prijme a tiež pes fenku? Nezmeni sa jej správanie voči deťom? Nerad by som z bezproblémoveho psa urobil stvorenie z podlomenou psychikou. Za odpoveď vopred ďakujem a dovolte mi vysloviť obdiv za to čo robíte. S pozdravom a prianím všetkeho dobrého.

Odpověď: Dobrý den, i já Vám děkuji:) Obávám se, že vzhledem k věku fenky a její sterilizaci by se ve změněné sestavě projevilo problémů dost. Jednak pes vyrůstající jako "jedináček" a nepřicházející příliš do kontaktu s jinými psy mívá v pozdějším věku problémy s přijetím dalšího psa do smečky, jednak sterilizace Vaší fenky nevratně zničilla její samičí osobnost - jinými slovy pes by ji nebral jako fenu a ona sama by se vůči němu vyhraňovala znatelně agresívně.

Suma sumárum - spíše bych tuto variantu nedoporučoval, problémy by nastaly zcela určitě a na psychice fenky (a samozřejmě i ještě psychicky nedospělého psa) by se podepsaly jednoznačně negativně...

(8.11.2009)
Tazatel: Michaela Chmelíková, Brno
Plemeno psa: jack russell terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, možná mi dokážete poradit ohledně "útěku" naší fenky Jack russel teriéra. Byli jsme s přítelem v hospodě,kde s náma byla Phoebe. Odpoledne jsme tam byli,jelikož je to hned u fotbalového hřiště, na fotbalovém zápase... Cestu znala Phoebe pouze od domu na hřiště,přes tmavý les... Byl večer, popíjeli jsme a já se zvedla jenom že půjdu na WC.. Phoebe si vzal na klín přítel. Jenže Phoebe je na mě dost závislá.. myslela si asi,že odcházím uplně. WC jsou o patro níž... Já byla na wc a někdo vstoupil do hospody a Phoebe byla najednou jako střela,proklouzla škvírou a ruplo ji v hlavičce a rozhdola se mě jít hledat,ale mimo budouvu!! Utekla uplně pryč, do ulic! Letěli jsme ji hned hledat, ona byla už někde uplně v tahu...byla rychlá,jak blázen.. Já ji viděla už někde přejetou,nebojí se nějak aut... bojí se když štěkají velký psi...to musela bejt uplně vystreslá... Postupně nám začalo pomáhat v hledání víc lidí, lítali jsme v tý zimě dvě hodiny. Když už jsme ji vždycky někdo někde zahlídl, tak jsme si vzájemně volali. Jenže ona už měla strach z každého,protože jsme pro ni byli tmavé siluety, a v jedné uličce,byla kousek ode mě, já byla s pár dalšími lidmi...ale když jsem zavolala "Phoebe" ,ona už nereagovala ani na můj hlas!!!!! Byla jsem ztracena,takhle ji nikdo nemůže chytit!! Zavolali jsme i "měšťákům" , když projížděj,aby hledali.... Pak nechápu jak,ale našla cestu k domu,kde byla pouze 2x !!!
Někdo ji viděl sedět u vchodu..ale odtam pak utekla, běžela prý k benzínce... To jsem se trochu uklidnila, od benzínky znala cestu určitě na hřiště přes les,kudy s námi šla jak odpoledne na zápas,tak večer do hospody,co je hned u hřiště..tam chytla stopu a vrátila se k té hospodě!!!!!!!!! Hned jsme tam letěli, schovávala se pod stůl a pak se uplně počurala... byla unavená, nalítala toho šíleně moc...hned se mi vrhla do klína a stočila se a spala... No a já si jen pokládám otázku, proč tohle udělala? Chápu,že se mě snažila hledat,ale pokud by zapojila hned svoje čichové buňky, cítila by ,že jsem na wc,kde by čmuchala u dveří ,až otevřu....Ale letěla ven a uplně na jinou stranu,než kterou jsme šli.... Má 7 měsíců, blíží se podle mě hárání (začla se lízat,občas už "blbne" )...že by to mělo vliv?
Teď se jí bojim pustit kdekoliv... Vím,že je na mě fixovaná,ale co když jí rupne v bedně a uteče i mě? Byl to horor. Jen jsem ráda,že to dopadlo takhle. Děkuji předem za Váš čas věnovaný mému dotazu.

Odpověď: Dobrý den:) Mně spíše není jasné, co je na tom nepochopitelného Vám... Děkujte bohu, že to dopadlo tak jak to dopadlo, příště nepokoušejte osud (fenečku si zabezpečte třeba vodítkem) a zapřemýšlejte nad tím, že máte psychicky ještě mladé štěně, které vemi snadno zpanikaří a které nemá zkušenosti, hotovou psychiku ani nadhled dospělého psa potřebné pro to, aby jednala "logicky". Také si uvědomte, že v hospodě se pohybuje obrovské množství lidí a že i trénovaný dospělý pes by měl velký problém, aby ze všech pachů vyextrahoval ten jediný správný - od své fenky čekáte v pravém slova smyslu zázraky, ona ale ve svém věku spoustu věcí nemá šanci zvládnout! Od toho jste Vy, abyste předem přemýšlela a předem udělala potřebná opatření pro to, aby se podobné situace nestaly. Uvědomit si závislost svého štěněte, jeho temperament a na druhou stranu málo zkušeností a tendenci k panice a zkratu v zátěžové situaci snad opravdu není tak složité...

Prostorovou orientaci a prostorovou paměť mají již malá štěňata vyvinutou daleko více, proto se fenka rychle zorientovala v místech, která již znala. Tolik na vysvětlenou. Do budoucna buďte předvídavější, ale na druhou stranu se nebojte fenečku na rozumných místech pouštět navolno, jinak v jejím (i svém) životě natropíte skutečné škody. Strach je Váš nepřítel, opatrnost a předvídavost naopak Vaši spojenci.

(8.11.2009)
Tazatel: Kateřina Novosádová, Olomouc
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosila bych o radu ohledně čistotnosti. Máme dvě feny RR - 2,5 roku a 11 měsíců. Problém se týká mladší fenky, která v naší nepřítomnosti velmi často (ne vždy) udělá loužičku nebo i hromádku.
Obě feny jsou papírové, jezdíme na výstavy, na coursing...hromadné procházky, takže jak starší, tak mladší nemají absolutně s ničím žádný problém - psi, lidi,... S poslušností jsou na tom dle mého názoru dobře - prostě jak jen RR v 11 měsících (a dvou letech) může být. Dokonce bych řekla, že mladší fenka je mnohem učenlivější a ochotná pracovat než starší (pokud se jí teda zrovna chce :-). Je opravdu velmi chytrá a řekla bych přímo "vyčůraná".
Obě holky spolu vycházejí dobře - starší fenka je na svůj věk už velmi vyspělá a vyrovnaná, nemá ráda konflitky, a jako správný RR se jim snaží předcházet a mladší fenku chrání. Například i v situaci, kdy ji trestám (nikdy psy nebijeme!), tak to chodí "žehlit". Holky s námi spí v ložnici, na pozvání můžou i do postele, můžou na gauč a mají "své" křeslo (paní doktorka Žertová by u nás asi vyskočila z kůže :-)) ) A teď tedy k hlavnímu problému. Holky bývají samy doma různě dlouhou dobu - manžel pracuje na směny - takže jeden týden je to 7 hodin, druhý 3 hodiny a třetí týden je pořád někdo doma a tak se to pořád střídá. Holky mají k dispozici velkou chodbu o dvou patrech - vytápěnou s vlastním pelechem (a hromadou hraček). Chodba je součástí domu - dole je kuchyň, nahoře spací pokoje, takže to není žádná "odstrčená" část domu. Loužičku nám malá často udělá přímo před ložnicí, takže bych řekla, že je to schválně. Ale není to pravidlem. Někdy neudělá vůbec nic, někdy něco dole... Že by to nevydržela si nemyslím, protože když jsme doma, tak kolikrát nejde ven třeba půl dne, i když tu možnost má. Do půl roku jsem to prakticky neřešila, poté "nadávala loužičce" (rada od jinud) a doufala, že to přejde...Zatím nepřešlo a já přiznávám, že už opravdu nevím co s tím. Dokonce už jsem se snížila k tomu, že jsem ji k loužičce tahala a vynadala jí :-( Je pravda, že psychicky fenka ještě zralá rozhodně není, v některých situacích potřebuje větší podporu (moji nebo starší fenky) a teď zrovna prvně hárá a tak si říkám, že ještě potřebuje čas, ale... Pokud pro nás máte nějakou radu, předem moc děkuji. Pěkný den.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to zde několikrát vysvětloval - v případě Vaší fenky se opět jedná o záležitost spojenou s psychikou... U některých psů a fenek trvá poměrně dlouhou dobu (je to věc ryze individuální), než se psychika takříkajíc usadí a různé situace přestanou štěně stresovat - ventilem pak bývá právě to, co Vám předvádí mladší fenka, u které zatím převládá "štěněcí" psychika. Je to nyní už jen otázka krátkého času, zjistíte už po ukončení jejího prvního hárání, že se cosi změnilo. V každém případě by však bylo vysoce vhodné zmenšit prostor, ve kterém fenky zůstávají po Vašem odchodu - ač si to mnoho lidí neuvědomuje, rozumně malý prostor vyvolává nejen u psů daleko větší jistotu než prostor velký a rozlehlý.

Loužičce už nenadávejte, nad touto "radou odjinud" se musím skutečně smát...:)))

(8.11.2009)
Tazatel: Markéta Kotlánová, Praha
Plemeno psa: borderkolie x německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 8 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat na Váš názor co s naším psem, který najednou začal být venku agresivní na cizí psy. Celé roky si psů nevšímal, jeho život jsou šišky, tenisák a já s přítelem. Ale asi poslední půl rok, jsem si všimla, že často jen projdem kolem psa a hned vrčí. Jednou bohužel pokousal menšího psa, který k němu přiběhl. Do té doby jsem se nebála chodit bez vodítka. Teď ho mám bez vodítka jen na louce nebo v lese. Jinak je velice mazlivý, rád si hraje i s cizími lidmi. Chtěla bych se zeptat, jestli si myslíte, že toto chování je způsobené spíše jeho přibývajícím věkem a měli bychom se s tím smířit a nebo jestli by jsme měli zkusit nějaký výcvik. Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) A divíte se? "Celé roky si psů nevšímal, jeho život jsou šišky, tenisák a já s přítelem." - ano, teď sklízíte plody tohoto přístupu. V pozdějším věku se každý pes stáhne trochu do sebe a má rád svůj klid, ale pokud během svého předchozího života měl možnost aktivní komunikace s vlastním druhem, pak ani ve svém starším věku nemá sociální problémy - v opačném případě však přesně ty problémy, které píšete, nastanou. A samozřejmě - pokud by se z Vaší strany začal projevovat strach z blízkosti jiných psů (protože by "mohlo dojít ke konfliktu"), celou situaci by to dále radikálně zhoršilo, proto se snažte naopak zůstat v klidu a nedávat pejskovi najevo, že ho omezujete kvůli blízkosti jiného psa - to by jeho agresi pouze podpořilo. Chovejte se tak, aby Váš pes věděl, že pokud vystartuje bezdůvodně proti jinému psu, jde vlastně proti Vám - a reagujte na to jako jeho nadřazený jedinec (viz PSÍ STRÁNKY FALCO).

Žádný výcvik Vám nepomůže a z principu ani pomoci nemůže, to říkám zcela zodpovědně. Pokud budete potřebovat skutečnou pomoc, zkontaktujte mne telefonicky a domluvíme se, kdy byste za mnou s pejskem přijela.

(1.11.2009)
Tazatel: Peter Buday, Píla (Slovensko)
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, potreboval by som poradiť s výchovou nášho 7ročného kríženca. Bývali sme v garzonke, kde bol pes stredobod pozornosti, základnú výchovu má zvládnutú, aj ked nie na 100% ale takých 85% by to mohlo byť, od malička je dost dominantný voči psom, nenechá sa ani ovonať, a to mám na mysli aj feny, k sebe nie vždy pustí. Doma na nás vrčí, ale to je skôr taký nesúhlas ked ideme za ním, ked spí...alebo niečo podobné, z mysky aj z papule mu môžeme zobrat všetko... Obrat nastal ked sa nam narodila dcérka, a my sme sa prestahovali z garzonky do rodinného domu. Pes býva s nami vo vnútri. Najprv bolo všetko v najlepšom poriadku.... na maličkú sa tešil....išiel by ju celu pooblizovať, až raz manželka chcela, posadit našu dcerku na psa iba symbolicky, ked mala mala asi 2mesiace, pes ležal. Škaredo zavrčal, a od toho momentu na dcérku vrčí. Nevieme si vysvetlit, čo sa mu odohralo v hlave, či ho to tak velmi ponižilo....??? nevieme. Ale obavame sa najhoršieho...dcérka ma už rok a pol, a beha po celom dome, zamozrejme ju stale mame na očiach, ale...viete stači moment, a moze sa niečo odohrat.... Pes vo volnom priestranstve, ked sme spolu vonku, si ju ani nevšimne...v pohode okolo seba prejdu, dokonca ho môze aj pohladkat, ale v dome nie je takeho stretnutie mozne bez vrčania. Dcéra mu zvykne dávat zrat z ruky...vtedy su najlepší kamarati..... Neviem ako s touto situaciou sa popasovať, čo by bolo najlepšie spravit...mame ho velmi radi, a nechceli by sme ho davat kastrovať, aj ked neviem, či by to niečo poriešilo.... Pohomohol by čvičak ???? na psov je velmi zly....

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel jste ve Vaší výchově a celkovém přístupu udělal množství závažných chyb a jejich důsledkem je dnes to, že Váš pejsek reaguje negativně na jakýkoliv signál dominance z jiné strany. V tomto případě podobné hlouposti jako posazování dcerky na psa celou situaci samozřejmě eskalují a na podobné věci si dávejte hodně velký pozor.

Především je opět zapotřebí dát dohromady zdroj problému, zde tedy špatně nastavenou smečkovou hierarchii a evidentně nefungujícího vůdčího jedince (člověk). Tento stav musíte změnit a pokud se Vám to podaří, pak odezní i jeho důsledky - mimojiné tedy dominantní chování pejska pramenící především z jeho nejistoty v prostředí, které ničím neodpovídá jeho přirozenému sociálnímu založení. Všechny tyto záležitosti mají za následek i jeho špatné chování vůči jiným psům a všechno zde popsané jste už dávno měl začít řešit a ne se probudit teprve ve chvíli, kdy vnímáte ohrožení vlastního dítěte. Píšu zde každou chvíli, že pokud necháte u psů problém vygradovat, nevyjdete ze smíchu...

Takže: začněte tím, že si prostudujete PSÍ STRÁNKY FALCO (především témata pes, smečka, hierarchie, vůdčí jedinec, mládě, dítě v rodině atd.) a začnete se podle těchto principů chovat tak, aby Vám Váš pejsek rozuměl a z nevyrovnaného psa se stal pes ve smečce přesně zařazený. Přestanete uvažovat o jeho zmrzačení, protože znovu zdůrazňuji, že 100% viny za současný stav padá na Vaši hlavu a pokud pochybujete o termínu "zmrzačit", pak si přečtěte laskavě článek "Než necháte svého psa vykastrovat...". Cvičák Vám nepomůže, protože daný problém není v žádném ohledu výsledkem (ne)výcviku, nýbrž výsledkem radikálně špatné výchovy - a to je něco zcela jiného, opět odkazuji na tento web.

Poslechněte prosím moje doporučení, jinak se jednoho dne opravdu může stát něco velmi nešťastného.

(1.11.2009)
Tazatel: Lucia Klanicová, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: jezevčík drsnosrstý trpasličí
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál, pozdravujem vás a vašich psíkov. Potrebovala by som poradiť ohľadne našej Natálky. Je to veľmi zlatá fenečka, priznávam, že trochu rozmaznaná, závislá hlavne na mne (okrem toho žije ešte s mojím manželom a 18- ročným synom). Od malička je trochu bojazlivá, aj keď sme sa vždy snažili kontaktovať ju s inými psami (chodíme aj na návštevy ku kamarátom so psami, s tými sa potom ticho toleruje) nikdy sa s žiadnym nechcela hrať, keď nejakého zbadá už v diaľke, rýchlo skontroluje, či sme pri nej a keď k nej pribehne, hneď stiahne chvost a vyskakuje na nás, aby sme ju vzali na ruky. Nikdy som to neurobila, vzhľadom na to, že to nie je náš prvý pes, viem už rozoznať s akým úmyslom prišiel. Skôr sa ju snažím povzbudzovať, že je šikovná a strašne ju chváliť, keď sa "tvári", že sa nebojí. Ale veľmi to nepomáha. Keď však vidí psa za plotom, tak je z nej "divý pes Dingo" :-) Lieta okolo plota, šteká, skáče na plot... Ďalší problém je s venčením. Bývame na menšom sídlisku, kde sa jej pravdu povediac veľmi prechádzky nepozdávajú, správa sa ustráchane, stále kontroluje situáciu okolo seba, pri každom zvláštnejšom zvuku sa myká. Keď s ňou však ideme do lesa alebo k Dunaju, skrátka mimo sídliska, je úplne iná. Už keď ju vynášame z auta, ide sa zblázniť od radosti, lieta ako blázon, keď stretneme psa, tvári sa celkom v pohode, aj keď sa s žiadnym aj tak nehrá, celkom si vystačí s nami. Strašne rada aportuje, či už doma alebo vonku, čokoľvek a to je jej najväčšia zábava, okrem plávania. Aj keď väčšinou chodí na voľno, vo vode ju máme radšej na vodítku :-) lebo aj keď je fakt strašne poslušná, vtedy by bola schopná doplávať aj do Budapešti :-)
Tento úvod bol len na to, aby som vám trochu priblížila jej povahu a teraz k veci: hlavným problémom, ktorý s ňou máme je to, že keď prídeme domov alebo keď príde hocikto, koho pozná, okamžite sa teší tým spôsobom, že začne vyskakovať a učúrava. Už som sa snažila to riešiť tým, že si ju pri príchode nevšímam (ale vysvetlite to návšteve). To síce chvíľu funguje, ale keď vidí, že si ju nevšímam, začne sa za mnou plaziť s roztiahnutými zadnými nohami a už čúra. Už som ju aj za to hrešila, to ale nepomohlo vôbec, samozrejme, že sa počúrala ešte viac. Tak som sa hneď pri príchode snažila zaujať ju niečím iným a hádzala som jej loptičku. To tiež síce zafungovalo, ale ona si po chvíli uvedomila, že sme sa vlastne ešte neprivítali a už sa plazila ku mne, zadné nohy rozčapené. Určite to nie je tým, že by nevydržala, ak je to treba, vydrží aj 8 hodín, čo sa však stáva fakt málokedy, vzhľadom na to, že chodí von minimálne 4x denne a je schopná sa počúrať tesne potom, ako príde z vonku a niekto známy sa u nás práve zjaví. Počúrava sa aj vtedy, keď sa s ňou bláznime napríklad na sedačke alebo v posteli, tak je taká šťastná, že hneď "pustí". Nevie mi s tým poradiť ani veterinár. Rada by som to riešila, lebo to, že to robí doma, je síce zlé, ale už sme si žiaľ zvykli, lenže ona to robí aj hocikde na návšteve a to už je nepríjemné. Myslím, že problém bude skôr psychologický, len sa k tomu nevieme správne postaviť. Ďakujem pekne.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Máte naprostou pravdu v tom, že se jedná o problém psychiky. Vaše fenečka si neuvědomuje, že má i ona sama svoji vlastní osobnost a dostala se do přílišné submisivity a stavu, kdy ji každá maličkost neskutečně rozruší a vyvede z konceptu. Rada je jednoduchá - musíte se začít chovat tak, aby si uvědomila psychický prostor, který kolem sebe má. Přílišná člověčí láska a málo "psí drsnosti" spolehlivě zničí každého psa, natož submisivněji založenou fenku. Pes potřebuje především v dospělém věku vedle sebe vůdce, nikoli chůvu - opět něco, co zde zdůrazňuji každou chvíli. Proto se i Vy musíte stát pro svoji fenku správnou oporou (ale ne stylem "ťuťuňuňu") a dát i jí prostor k tomu, aby mohla být sama sebou. Popsané příznaky totiž opět nejsou problémem samotným, ale pouze jeho důsledky a vymizí v okamžiku, kdy tento problém odstraníte. Dávejte jí více nutnosti spolehnout se sama na sebe v situacích, které ji stresují, hodně ji berte mezi jiné psy, pracujte na jejím temperamentu tak, abyste jej dostali pod kontrolu. To vše dohromady plus "vůdcovský přístup" ji dostane psychicky do zcela jiné roviny - potom teprve skutečně dospěje. Držím palce - pokud byste potřebovala, přijeďte s ní, vysvětlím a ukážu Vám vše prakticky - Bratislava není zas tak daleko:)

(1.11.2009)
Tazatel: Alžběta Kopecká, Praha
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky a 8 měsíců
Kastrace: ano (ve 3 letech a 4 měsících)
Dotaz: Dobrý den!Na vaše stránky jsem narazila nedávno a jsem nadšená. Vždy jsem se snažila najít způsob jk jednat se svoji fenkou jako pes, člen smečky.Aby mi rozumněla. Ale poslední dobou mam pocit že zklamavám. přestěhovala jsem se akorát do prahy,budou to dva měsíce a vypadalo to že si čubinka zvykla rychle. Nasly sme si hned hodne psich kamaradu a tak jsem spolu venku mnohem vic než dřív. V přechodnem období sme bydlely u moji mámy. Ta má zahradu a domeček. Tady se čubina vylítala ale začla tu i více štěkat. Nejspíš si začla hlidat svoje uzemí. Moje maminka neuznává necojako psi mozek a tak se k ni chovala jako k miminku. Pres vsechno vysvetlovani sme dosly nejakeho kompromisu který mi stejne drasal nervy. Takze sem byla rada když sme konecne byly samy v Praze a nikdo nam do vztahu nekecal. Jenže po dvou mesících se to moje zlato začlo projevovat uplne jinak než dřív. Nemivala problem i s dominantnimi fenami.Nejak si to v klidu vyřešila. Ale minulý tyden se dala do rvačky, protože ji cizí fena skakala na zada. A o co horší, ted když po ni vyžaduji trpelivost(kapani očnich kapek) a zabranuji ji v uteku přd tim, vyjede po me. Zrovna tak když sme se o vikendu vyskytly u maminky, hlidala navštevu při odchodu a až histericky začla knučet. držela jsem ji za obojek, aby k nim nemohla(byly tam dve triletý deti a obouvat si boty se psem okolo moc nejde) a ona se po mne znova ohnala. Vyloženě že ji překážím. Nikdy si to nedovolovala. Odeme nikdy nebyla bita. Vždy jen divani se do oči, při vetšich prohřešcích povaleni na bok. Take dlouuhodobě požírá výkaly a nenecha se okřiknout, odvolat jen když udelam krok k ni tak uteče,ale zase to ma jako obrovskou legraci. Nevím už co s ni delat. Mama řika že ji mam normálně začít trestat bitím, protože pak ten pes začne fungovat, ale to ja odmítám. Nepořizovala jsem si pejska na to abych ho bila když zlobí. Jen asi správne neumím používat svoje vyjadřovani nebo nevim co delam spatne. Co se mohlo v jeji hlavince zmenit že začla byt vuci me zla? Mam pocit že mezi nami začina byt velke nedorozumneni a nejaká zed. Ani o prochazkach se moc nezajima, přichazí na přivolani,ale v očich nema tu radost kterou mivala.. děkuji předem a přeji hodně uspechu s pejsky a děkuji za kritiky pořadu "polepšovna mazlíčku" . Díky moc.

Odpověď: Dobrý den, já také děkuji:) V její hlavičce se nezměnilo nic. Ale změnil se celý její organismus. A hádejte proč... Nevíte? Že by kastrace? Bingo! Zvýšená agresivita, nesnášenlivost vůči okolí, nejistota a totální psychické rozhození, vyhasnutí zájmů... stačilo jen počkat, až se vyplaví poslední zbytky hormonů z organismu (dnes už podruhé odkážu na svůj článek "Než svého psa necháte vykastrovat..."). Takže příčinu máme pojmenovanou, viníka známe.

Nicméně protože mám přese všechno pocit, že Vám osud fenky není lhostejný a trápí Vás současný stav, dám Vám jedinou a poslední šanci. Zkontaktujte mne telefonicky a domluvíme se, kdy za mnou s fenkou přijedete, pomůžu Vám.

(25.10.2009)
Tazatel: Eliška Břinčilová, Kutná Hora
Plemeno psa: belgický ovčák malinois
Pohlaví: fena
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, moje fenka je velmi učenlivá, základní povely dělá s radostí, ale problém nastane, když jdeme kolem nějakého plotu, kde je pes. Ihned vylítne, honí se a štěká. Zvládnu ji, jen když jde na povel u nohy. Nevím, jak ji přesvědčit, aby je nechala být. Chodím s ní také na základní výcvik poslušnosti na cvičák, tam také občas vylýtne za psem, fenou, ale vypadá to jen z důvodu hry. Pustit ji tam nemůžu.Nevím, jak ji uklidnit i k její spokojenosti. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Máte mladou temperamentní fenku, ještě štěně - těžko můžete čekat, že na psy za plotem nebude reagovat nebo bude dělat, že je nevidí, neslyší a necítí... Pokud chcete, aby přesto byla v klidu, pak ji musíte včas (tedy dříve než vystartuje!) zklidnit dominantním signálem - již mnohokrát vysvětleno nejen zde v Poradně. S tím souvisí samozřejmě i správně nastavená hierarchie a správně vedená výchova fenky - opět věci, které jsou na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO mnohokrát detailně probrány a vysvětleny, stačí si je přečíst, pochopit a aktivně používat v praxi.

Pokud na cvičáku nechápou základní vzorce chování mladého malinoise a potřebu i výchovy, nejen výcviku (připomínám, že stále ještě probíhá fáze socializace Vaší fenky!), pak s ní choďte jinam.

(18.10.2009)
Tazatel: Alice Havlíková, Hradec Králové
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, Vážený pane Dostále. Máme 10ti měsíčního pejska - voříška - nikdo nám nebyl schopen říci,které rasy se to vlastně potkali, ale nejčastější odhady jsou na německého ovčáka a rotika(oba rodiče byli také voříšci, takže se toto asi opravdu určit vůbec nedá). Pejsek je velice temperamentní, rošťák a mazlivec. Pejska jsme si přivezli ve 3 měsícíh (do té doby běhal na dvoře se svými sourozenci a rodiči). Na vodítko jsme pejska naučili vcelku rychle, i loužičky v bytě jsme zvládli velice dobře (loužičkoval spíše když jsme byli doma a pár minut jsme se mu nevěnovali) Prvních pět dní jsem s pejskem byla doma, aby pro něj nové prostředí nebyl až takový stres. Pejskovi se věnujeme jak jen to jde. Chodíme denně na několikahodinové procházky, doma si s pejskeme hrajeme,spinká s námi v posteli, válí se na gauči,... ale přesto máme problém s jeho zaujmutím. Venku, pokud nemáme balonek a pejskovi neaportujeme (to je jedná situace, kdy pejska pouštíme bez vodítka a víme že se s největší pravděpodobností neuteče), tak nezískáme jeho pozornost at děláme co děláme. S tím samozřejmě souvisí problém s přivoláním, takže se ho na volno bojíme pouštět (jak ho pustíme běží a běží). Zaujme ho cokoliv víc než my (srnka, zajíc, stádo krav,poletující kus papíru...). Což mě samozřejmě velice trápí. Protože nechci aby trávil život na voďáku. Nevím už co mám dělat, aby mě pejsek bral v potaz. Jak jsem již psala pejsek je velice temperamentní a jen tak něco ho nerozhází. Tedy ani pokárání. vytáhání za kůži popřípadě povalení pejska se slovy "ne" jako by se vůbec nestal... Takže pokud pejsek uteče, nebo se vrhne do křoví a začne si "pochutnávat" na výkalech, pokárání s ním nikterak nehne (a pokud ano, tak max na 5 vteřin, pak zase vrtí ocasem a rašťačí dál). Když jsme třeba na cvičáku a pejskové před cvičením běhají, a následně se jde cvičit, vůbec není možné ho ukočírovat. Vím že cvičáky nemáte úplně v lásce, ale já jsem ráda, že alespoň tam mohu pejska pustit na volno, aby se proběhl a pohrál si (i když poslední dobou cca od 6 měsíce, na ně spíše jen naskakuje než by si hrál) s ostatními psy. Ve výchově jsem nováček, proto budu ráda, za jakoukoliv radu. Děkuji a přeji mnoho úspěchů a spokojených pejsků.

Odpověď: Dobrý den:) Nejrozumnější by opět bylo, pokud byste se se mnou domluvila a i s pejskem za mnou přijela. Fixovat pejska na míček je jedna z nejzásadnějších chyb (sama vidíte, že o Vás jako o osobu pejsek zájem nemá vůbec!), už jsem to na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO psal mnohokrát, navíc bohužel nezvládáte nejen přivolání, ale ani základní smečkovou hierarchii. A jak je vidět, na cvičáku Vám nepomohoou ani v nejmenším - tak se mi nedivte, že ne že "cvičáky nemám úplně v lásce", ale z tohoto i dalších opět již mnohokrát popsaných důvodů je vůbec nemám v lásce.

Pokud se chcete opravdu něco naučit, využijte prosím moji nabídku - rady na dálku jsou v tomto případě nanic a Vy i pejsek potřebujete praxi, to doufám chápete...

(11.10.2009)
Tazatel: Lucie Škrlíková, Liberec
Plemeno psa: kříženec českého strakatého psa
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o pomoc. Mého pejska Rastyho mám doma zhruba měsíc a před pár dny se nám stalo při procházce, že kolemjdoucí romský občan nečekaně vytáhl z kapsy petardu a hodil jí přímo před mého pejska. (asi metr před něj) Okamžitě jsme navštívili veterinářku a ta zjistila, že má ouška plná krve a hnisu a nejspíš prasklé ušní bubínky. Nyní probíhá léčba a chodíme na kontroly, ale od té doby, co se to stalo, mám pocit, že mi můj Rasty nevěří... :-( Nevím, jestli je možné, že si třeba myslí, že jsem mu to způsobila já (paní veterinářka mi řekla, že je to možné), ale od té nehody se jeho vztah ke mně změnil. Hrozně mě to mrzí a jsem z toho nešťastná! Chci, aby mi důvěřoval a abychom měli hezký vztah. Proto Vás žádám o radu, jak tento problém vyřešit. Bojím se toho, že mi Rasty už nebude nikdy věřit. Myslíte, že můj strach je oprávněný? Jak bych mohla tuto situaci zachránit? Taky se obávám toho, že se bude teď hodně bát na Silvestra, nechci, aby měl z toho stres.

Odpověď: Dobrý den:) Podobné případy, kdy je zapotřebí odbourat negativní zážitek (pejska i majitele) vždy raději řeším kontaktně než "na dálku", proto mi prosím zavolejte a domluvíme osobní konzultaci - jste z Liberce, tak to jistě nebude problém... Co se týče Silvestra, odkazuji na svůj článek na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO, který je celý věnován této problematice.

(11.10.2009)
Tazatel: Tomáš Faizel, Dobruška
Plemeno psa: labrador x rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Nejdříve bych Vám chtěl velice poděkovat za existenci takovéto poradny, hodně jsem se z ní naučil. Mám přečtených i několik přírůček k výcviku psa, ale zdaleka tam není co tady. Musím říci, že odvádíte vážně skvělou práci. Mám a nemám takový problém. Můj pes je ještě štěně a máme spolu perfekní vztah. Je na mě až nezdravě závislý a bere mě jako vůdce smečky jako "alfa psa". Což je skvělé a což jsem taky chtěl docílit. Je chytrý a velice rychle se učí dobré i špatné věci. Je velice sebevědomý, hyperaktivní, dominantní a miluje svoji rodinu (smečku). Já s ním nemám žádný problém (i když už testuje moje vůdčí postavení), ale na přivolání mi chodí perfekně, na procházkách je na volno a drží se blízko mě do 10m, neútočí ani na lidi ani na psi je k nim přátelský. Je to nejlepší pes jakého jsem si mohl přát. Ale když s ním jde někdo jiný (beze mě), tak ho neposlouchá dělá si co chce odbíhá na větší vzdálenost a kolikrát si pro něj musejí dojít. Bohužel studuju a jsem celý týden pryč na koleji, ale svůj volný čas věnuju jemu formou procházek a základního výcviku. Když jsem doma drží se mě jako ocásek ať jdu kam jdu, abych mu neutekl. Jak ho mám ale přimět aby v mé nepřítomnosti poslouchal i ostatní? Chodí s ním táta a jednou za 14 dní o víkendu brácha s přítelkyní no a z nich si vůbec nic nedělá, nadávají mi, že není vůbec vycvičený a že je neposlouchá. Ale když jde se mnou tak přivolání je super přijde a sedne si předemne. Učím ho i na ultrazvukovou píšťaku a taky skvělé přivolání. Jak hvízdnu tak přestane dělat všechno co dělá a běží ke mě (i jakoukoliv nežádoucí činnost). Dalo mi hodně času a práce vybudovat si vůdčí postavení, ale jak mám posílit postavení ostatních členů rodiny, aby je poslouchal taky, protože v tom si myslím, že je základní problém. Velice Vám děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: Já také děkuji:) Je dobře, že si s pejskem takhle rozumíte... Nicméně sám ve svém dotazu přesně ilustrujete to, co vysvětluji často a spoustě lidí - tedy rozdíl mezi "vůdcem" a "chůvou", resp. níže postaveným členem "smečky". Plus jednoduchou skutečnost, že pes nikdy neakceptuje delegovanou autoritu, ale výhradně skutečnou.

Pro ostatní členy rodiny můžete udělat pouze to, že jim vysvětlíte svoje vlastní postupy tak, aby se je snažili maximálně dodržovat i oni sami (styl komunikace, slovní povely, způsob přivolání atd.) - ovšem tím jenom posílíte srozumitelnost, nikoliv jejich osobnostní autoritu. Tu si musí každý vybudovat sám. A ruku na srdce - pokud Vaši "zástupci" očekávají jen tupě vycvičeného psa, pak je samozřejmě zklame. To však není chyba pejska, ale chyba těchto lidí...

Jinými slovy - nelze říct pejskovi "tohoto člověka budeš poslouchat" a čekat, že se tak stane. Nestane, protože pes přemýšlí na rozdíl od nás lidí jinak - zde je právě ten již zmíněný rozdíl mezi delegovanou a skutečnou autoritou, mezi vůdcem a chůvou. Ale můžete se přičinit o to, aby Váš pejsek rozuměl i jinému člověku, pokud se on sám o to také bude snažit. Pokud však dojde k rozhodovací situaci (odvolání pejska od zajímavého podnětu apod.), pak se naplno projeví výše zmíněné "autoritativní" rozdíly...

(11.10.2009)
Tazatel: Miluše Hladíková, Kamenice
Plemeno psa: mops
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 6,5/1,5 roku
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, mám dvě fenky tohoto společenského plemene. Jedné bude v lednu 7 let a té druhé, která je mimochodem její dcerou, budou v lednu 2 roky. Ta starší je spíše taková dominantnější a ta mladší je pořád takové mimino. Dříve si spolu hodně hrály, dováděly ale poslední cca 3 týdny, ta starší zničeho nic začne té mladší očuchávat( občas i olízne) pohlavní orgán, pak se vzpřímý a zdá se, že tu mladší vyzývá k boji. Jelikož ta mladší si to už nenechá líbit, vzpřímý se taky a obě se začnou spolu vestoje jakoby obcházet a točit, trošku vrčí a je znát, že se brzo poperou. Žádné napomínání a odvolání na ně nepomáhá, vždycky musím jednu v rychlosti zvednout a to obě dvě ještě víc naštve, že už hlasitě na sebe začnou "řvát" a jsou nepříčetní. Pak tu druhou dám na zem, asi metr od té druhé a snažím se vysvětlit, že to co dělaj, se nesmí, spíš teda té starší, která mi přijde jako provokatérka, která se asi bojí svojí dcery o to, že jí chce z jejího vyššího postavení dostat. Přitom ta mladší je spíš taková podřizující ale hold už to dospělo až k tomu, že si to od ní líbit nenechá, a dává jí to tedy i najevo, že zaujme ten postoj jaký zaujme. Pokoušela jsem se jim to vysvětlit jak po dobrém, tak i trošku po zlém, ale to nepomáhá. Naštěstí bitku vždy odhadnu a jsem při ní, takže se trošku do sebe dostaly asi jednou nebo dvakrát. Nevím ale jak je to odnaučit. Myslím, si, že ta starší asi opravdu v té mladší cítí konkurenci ale úplně zbytečně. Prosím poraďte jak zakročit a zbavit holky těch napjatých chvilek mezi sebou, kterých stále přibývá. Snad jsem to vysvětlila dobře. Chtěla bych doma navodit opět ten klid aby obě holky byly v pohodě a hrály si spolu zas jako dřív.

Odpověď: Dobrý den:) Mladší fenečka dospívá a obě holky si začaly vyjasňovat vzájemné hierarchické pozice... Je to zcela normální záležitost a musí tím obě projít - pokud jim do toho necitlivě zasáhnete, pak z nich uděláte soupeřky, nikoli hierarchicky fungující fenky. Rozhodně to není nic o "odnaučení", jak píšete. Lidé si bohužel často neuvědomují, že i život jejich pejsků a fenek má svoje určitá pravidla a mají pocit, že jim do toho stále musí nějakým způsobem zasahovat. Toto je přesně jeden z případů, kdy je zapotřebí fenky nechat si svoje vzájemné postavení vyříkat a vyjasnit - a samozřejmě respektovat a využít nastolenou hierarchii pro svoji vlastní alfapozici. Už jsem tu o těchto věcech psal nesčetněkrát - prosím najděte a prostudujte si související příspěvky.

(4.10.2009)
Tazatel: Daniela Snášelová, Prostějov
Plemeno psa: maďarský ohař krátkosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále,mám madarského ohaře rok a pul.Krmím ji granulemi Pro Pllan Puppy Bread Atlethic.Poslední dny jsem si všimla,že když se začne protahovat ,občas ji praská v kloubech.Chtěla bych Vás poprosit o radu,co to znamena a jestli ji mam kupovat nějakou kloubní výživu,nerada bych něco zanedbala,nebo pokazila. Předem děkuji za odpoved a díky za Vaši knihu ,kterou jsem přečetla.Nemam zatím se Sallynkou žádny problém včetně odvolani od zvěře.

Odpověď: V roce a půl u maďarského ohaře ještě nejsou úplně dotvořeny kloubní hlavice - přesnou odpověď by ale dal pouze rentgen (dá se udělat i bez narkózy). Může zde být i závažnější problém, například vysychání kloubních pouzder, pak by určitě byla kloubní výživa velmi vhodná. V každém případě bych však doporučil vyšetření u dobrého veterináře, takto na dálku skutečně nelze tento případ exaktně diagnostikovat.

(4.10.2009)
Tazatel: Iveta Novotná, Praha
Plemeno psa: šeltie
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, chtela bych pozadat o radu, jak ucinne ochranit maleho psa sheltie pred napadeni psem. Mam 4-mesicni seltijku a na prochazkach z 99% nemam s ostatnimi psy problem. Sheltie je svou povahou bazlivejsi, ale snazim se ji maximalne seznamovat i s jinymi psi, povzbuzovat ji a zvetsovat sebevedomi. Bohuzel, lidi a potazmo jejich psi, jsou ruzni. Jedni holt kaslou na to jestli jejich (vetsinou podstatne vetsi) pes jineho psa obtezuje, nebo nedej Boze rovnou napadne... a casto taky, sice majitele psa tato skutecnost zajima a snazi se psa privolat, ale ten pro zmenu zase na povely sveho "pana" z vysoka kasle a ignoruje je ... Ja jsem zatim mela trochu vetsi problem, jen s jednim psem, nastesti pro me se jednalo o psa benji, ktery zacal moji 4-mesicni seltijku, kousat do slabin... Nastesti jsem hned zasahla a agresivniho psa chytila za zatylek a prudce stahla k zemi a snazila se ho drzet s cumakem zarytym v hline, tak dlouho dokud si pro nej majitel nepribehl. No, priznejme si, benji neni moc velky souper. Obavam se vsak pokud dojde k napadeni ze strany NO nebo pittbulla, tak by se mi malou asi sotva podarilo uchranit a ja bych zrejme taky jela rovnou na pohotovost. Prosim, mohl by jste mi poradit, jak lepe a hlavne ucinneji chranit pejska/fenku pred agresivnimi psy? Dekuji moc za kazdou radu/ napad.

Odpověď: Dobrý den:) Tento dotaz je poněkud nesmyslný. Čtyřměsíční štěně potřebuje co největší kontakt s jinými psy a opravdu si nemyslím, že zatím jediný větší problém (jak jste sama napsala) by měl vyústit ve strach z jiných psů. Navíc mnoho z těchto "napadení jiným psem" se ve skutečnosti ukáže nebýt napadením, nýbrž pouze výchovnou ťafkou ve chvíli, kdy štěně udělá chybu - a mnoho štěňat dělá chyby právě proto, že jejich majitelé mají tendenci je neustále chránit před "zlými psy okolo" a přitom nejsou ochotni vyhodnocovat chování i svého vlastního psa... A navíc si pletou "obtěžování" s normální a běžnou psí komunikací.

Ano, pokud narazíte na skutečně problémového psa (nemám teď na mysli psa, který se na Vaši fenečku jen křivě podívá nebo ji kousne ve chvíli, kdy malá regulérně ujede), pak musíte zasáhnout fyzickou silou, pokud nezvládáte psychiku - v tom okamžiku už nic jiného ani dělat nemůžete. Nicméně skutečných asociálů potkáte minimum. Musíte se naučit odhadovat psy a jejich majitele už na dálku a v případě potřeby zvolit jinou trasu, to je nejlepší rada, kterou Vám mohu dát. V opačném případě byste prostě musela chodit tam, kde žádní psi nejsou - a to by bylo to naprosto nejhorší, co byste udělat mohla.

Mimochodem - žádné psí plemeno "benji" neexistuje. Asi máte na mysli plemeno "basenji".

(4.10.2009)
Tazatel: Michaela Uhrová, Munice
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mě je 14 let a náš pes žije se mnou a s mými rodiči na venkově a po dobu kdy jsme pryč starají se o něj prarodiče. Po jednom roce si začal hlídat svoje jídlo. Krmíme ho granulemi a když je nesnědl a někdo okolo prošel nebo si začal všímat misky, tak na nás vrčel(nejprve na mě a po nějaké době i na rodiče). Po půl roce po mě vyjel, když jsem mu dávala něco do misky. Jednou u nás byla návštěva s malým asi tříletým dítětem, dítě našlo granule pro kočku a začalo se v nich hrabat, když jsem ho poté odváděla do koupelny aby si umyl ruce , pes šel vedle nás a z nenadání po něm vyjel a pokousal ho, jakmile jsem ho od něj dostala kousnul i mě. Podotýkám že náš pes nikdy neměl žádnou špatnou zkušenost s dětmi a vycházel s nimi normálně. Od tohoto incidentu náš pes bere s velkou rezervou všechny cizí lidi, na některé i cení zuby a naprosto, když to tak řeknu nesnáší děti. Nesnaží se je vyhledávat, jakmile se nějaké objeví v okolí něho, obrací se a odchází pryč, ale když se nějaké dostane blízko okamžitě ztuhne a cení zuby. Nevím čím to je a doufám že nám poradíte, děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel jste naprosto zkazili výchovu svého pejska - a pokazit takto zlatého retrívra už chce opravdu velkou dávku "talentu"... Zlaťáci mají silný vlastnický pud, nemalou dávku vrozené dominance a kombinace s nezvládnutou hierarchií a výchovou obecně ze strany majitele bývá tristní. Navíc jsou v pozadí evidentně ještě i jiné zřejmé příčiny, které zde nebudu raději rozebírat.

Pokud chcete pejskovi pomoci, pak se prosím domluvte s rodiči a i s pejskem za mnou přijeďte (bližší podrobnosti telefonicky).

(4.10.2009)
Tazatel: Lucie Němcová, Nový Bydžov
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 7 let/1,5 roku
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se s vámi poradit. Máme dvě bíglice (7 a 1,5 roků), bydlíme v rodinném domku a pesani mají k dispozici celou zahradu. Celý den si samy švitoří na zahradě, nejsou zvyklé na naší celodenní pozornost a přítomnost. Nastoupila jsem teď na mateřskou dovolenou a pokaždé, když odcházím z domu, tak stojí za vraty a po chvíli začne malá kňučet a pak se spustí neskutečný řev a vytí na celou ulici...jakoby se v tom vytí předháněly a vlastně nevěděly, proč vyjí. Vytí po chvilce ustane... Nevím, jestli to dělávaly i dříve, když jsme ráno oba s manželem odjížděli autem do práce, ale teď, co odcházím z domu, je to pokaždé. Nechce se mi je zavírat do boudy, když jdu pryč. Chci jim nechat tu volnost na zahradě, ale vůči lidem a sousedům mi to je hloupé, protože je to "ostuda" na celou ulici. Nevím, jak se k tomu stavět...pamlsky jsem už i při odchodu dávala a odváděla tak pozornost. To zabralo, ale nevím, co se děje potom, když pamlsek dojí. Každopádně tohle nechci brát jako řešení, protože až budu vyrážet na častější procházky s kočárkem, tak by z nich mohli být tlusťoučcí válečci a to taky nechci. Mám je hubovat za to vytí? Stačí jen důrazně hlasem nebo i nějaká ta rána přes zadek? Předem moc děkuju za jakoukoliv radu.

Odpověď: Dobrý den... "Stačí jen důrazně hlasem nebo i nějaká ta rána přes zadek?" No, tato věta dokresluje mnohé. Včetně toho, že fenky si evidentně žijí pouze svůj život, protože Vy je máte skutečně jen jako doplněk zahrady. Ani nevíte, zda popsané zvukové projevy probíhaly i dříve - odpovím: probíhaly, jen jste si toho bohužel při svých ranních odjezdech s manželem tak nějak nevšimli. Až teď, protože je Vám to "hloupé vůči sousedům, ta ostuda"...

Je to naprosto to samé jako podobné projevy pejska v bytě - vytí a stresové chování způsobené tím, že mu jeho majitel nedal možnost žít spolu s ním, ale pouze vedle něj. A to žádnému psu na světě nestačí, už jsem to tu psal snad stokrát. Jistě, Vaše fenky si "celý den samy švitoří na zahradě". Ta starší už rezignovala, ale ta mladší je ještě štěně a stresu podléhá daleko snáz. Místo toho, abyste s oběma fenkami fungovala v jedné smečce, aby Váš odchod byl pouze rutinní záležitostí - místo toho se fenky cítí izolovány (především mladší) a místo klidu jste v nich vypěstovala pouze sociální stres. Pamlsky opravdu nic nevyřeší - fenky potřebují sociální kontakt a z toho plynoucí jistotu, nikoliv "odvádění pozornosti".

Přečtěte si prosím pozorně Poradnu a PSÍ STRÁNKY FALCO. Pak doufám pochopíte, že tento "problém" je pouze jedním z mnoha negativních důsledků toho skutečného problému, který mezi Vámi a Vašimi fenkami existuje.

(27.9.2009)
Tazatel: Jarmila Karlovská, Most
Plemeno psa: leonberger
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, toto téma jsem v poradně nenašla a chtěla bych se s Vámi poradit, než bude příliš pozdě. Máme 4 měsíční fenku leonbergra Bellu. Je hodná, docela hezky poslouchá, ale nastává obrovský problém, když jí chceme ostříhat srst kolem polštářků na pacině. Když jsme si ji dovezli a poprvé jsem ji stříhala tak byla v pohodě. Po druhé (a pak i opakovaně) začala doslova hystericky šílet, jako kdybych jí měla dělat něco hrozného. Zkoušela jsem to tedy jakoby nenápadně,nůžky schované v ruce a když Bella ležela a okusovala hračku nebo jsem jí hladila, tak nenápadně střihnout, ale hned si toho samozřejmě všimne a zvedne se, chce jít nenápadně pryč. Zkoušeli jsme to i důrazněji s povelem sedni, manžel ji držel a já jí chtěla stříhat, ale je jak v tranzu a hysterčí, cuká se, kňučí a prostě dělá všechno proto aby se mohla někde schovat.Od té doby je doslova nereálné vzít do ruky jen nůžky na stříhání.Je to ještě štěně a tak nechceme nic podcenit a zároveň ani nic pokazit. Navíc si normálně nechá na packy i na drápy sáhnout, v tom problém není, ale nesmíme mít ty "obludný věci" v ruce. Ještě musím dodat (myslím, že to s tím souvisí),že jsme měli před měsícem docela špatný zážitek na veterině. Protože Bella už měsíc pořád pokulhávala na přední pravou packu a má na ní takový mozol (není bolestivý), tak jsme navštívili onu veterinu, aby nám poradili. Mladý veterinář pořádně packu ani neprohlédl a hned vzal 3měsíční Bellu na rentgen. Musím říct, že to bylo docela surové. Musela jsem Bellu pevně držet na boku u hlavy, Bella zděšením úplně kvičela a počůrala se. Nevím jestli díky tomuto nepříjemnému zážitku nám nevěří a bojí se? Prosím poraďte nám pokud to bude možné. Děkuji moc

Odpověď: Dobrý den:) I toto téma už bylo v Poradně několikrát probráno. Pokud bude jakákoliv manipulace se štěnětem (ale i s dospělým psem) probíhat silově, pak to štěně tak bude i chápat a samozřejmě se bude vší silou bránit. Pokud bude vše probíhat v klidu, v jistotě a bez toho, že dalších několik lidí bude štěně "pacifikovat", pak štěně zvládne i pro něj nepříjemné věci - nebude z toho nadšené, ale nepropadne se do paniky a hysterie.

I rentgen lze absolvovat v klidu, pokud do toho člověk nejde silou a donucováním a aspoň jednomu z přítomných pejsek věří. Tato důvěra je velmi důležitá, protože jsem už absolvoval dost rentgenů (převážně diagnostika DKK) s psy svých klientů a byly případy, kdy tito lidé měli tendenci svého psa do adjustační kolébky rvát silou místo toho, aby je nejprve zklidnili - což musí vždy být základ, který platí i pro Vás. Pokud budete muset cokoliv s fenečkou dělat, udělejte to sama, v klidu, jistě a na první pokus - stříhání drápků, čištění uší nebo očí, vytahování klíštěte atd. Ani na veterině nedovolte přístup, který by ji jen rozhodil - bohužel i dost veterinářů zastává postup "všichni si na toho psa lehněte, ať mu můžu píchnout injekci".

Takže začněte tím, že s fenkou budete "nanečisto"provádět různé manipulace - polohovat celé tělo, tlapky, uši, prohlížet zuby... Položte si vedle klidně nějaký kovový nástroj, který budete brát do ruky, budete se jí s ním dotýkat - prostě ji zvykejte, není to nic těžkého, pokud k Vám má fenka alespoň trochu důvěru, pak ji takovéto věci rychle přestanou rozhazovat. Pokud tu důvěru nemá, pak začněte především pracovat sama na sobě. Každý pejsek zvládne z rukou svého majitele i nepříjemné manipulace, pokud mu věří a představuje pro něj autoritu. Pokud ne, nezvládne nic.

(27.9.2009)
Tazatel: Jana Kandrová, Strupčice
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, přítel má fenku vycvičenou, poslouchá ho, ale teď je bohužel delší dobu v nemocnici a já se o ní starám. Na zahradě není problém, poslouchá mé povely,, rozumí mi. Když s ní jdu ven - chodíme pravidelně na dvouhodinové procházky do polí, deset minut silně táhne, přestože jí škubnu vodítkem a myslím, že docela silně. To bych pochopila , těší se ven a chce všechno očuchat a navíc si myslím, že je ještě mladá. Ale ještě nikdy se mi jí nepodařilo přivolat napoprvé. Přečetla jsem si dost literatury a vyzkoušela všechno možné. Dlouhou šňůru a tak. Bojím se jí pustit na volno, No myslím, že jí moc nedůvěřuju a ona to cítí a asi nemá respekt a mě to mrzí. Jinak mě má moc ráda a užíváme si spolu. Myslíte, že jsem schopna naučit jí aby mě respektovala, přestože nejsem její pán? děkuji za vaše vyjádření.

Odpověď: Dobrý den:) Neznám Vás ani fenku osobně, proto jistě pochopíte, že Vám nemohu říci, zda jste schopna s fenečkou fungovat. Pokud však k tomuto cíli půjdete správnou cestou, nebudete nic lámat přes koleno a pročtete si pokud možno důkladně PSÍ STRÁNY FALCO pro pochopení psí psychiky a komunikace se psím druhem, pak nemáte o nic menší naději než kdokoliv jiný. Záleží pouze na Vás, na Vaší osobnosti a ochotě na sobě zapracovat - bude to hodně zapotřebí, soudím tak celkově z Vašeho dotazu. A samozřejmě - pokud budete vysílat signály nedůvěry a nejistoty (pro psa přeloženo slabosti), pak Vás i mladá fenka skutečně brát nebude... Musíte si především sama věřit - to je základ.

(27.9.2009)
Tazatel: Dagmar Čapková, Hradec Králové
Plemeno psa: jezevčík trpasličí drsnosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Nikdy by mě nenapadlo, že po těch letech se ocitnu v situaci, kdy si nebudu vědět rady. Takže prosím o váš názor Mám tříapůlletou fenku jezevčíka /není to můj první pes/- vždy byla hodná a vyrovnaná - má zkoušky, chodila jsem s ní rok a půl na cvičák - takže poslušnost a ovladatelnost velmi dobrá. před dvěma měsíci jsme si pořídili druhou fenečku, /nyní půroční/ starší ji přijala, měla i falešku, takže se i teď k ní chová jako ke svému štěněti,žárlí jen vyjímečně a snažím se, abych věnovala pozornost oběma.Tady problém nevidím, nebo si to nemyslím že by zde byl. tento týden na mě starší dvakrát vyjela, ale opravdu vážně, na ruce mám modřinu. Poprvé před dvěma dny ,když jsme přišly z vycházky ,vzala jsem jí do náruče , vzala hadr se slovy ...otřeme pacinky -ohnala se po mně a když jsem jí řekla..neblbni.... zopakovala to už na fest. Poprvé i podruhé když to udělala, zařvala jsem na ni, dala jí několik povelů, které okamžitě splnila - k noze, lehni, sedni a málem se u toho plazila po břiše. Potom zalezla do koutka a tam se nekontrolovatelně třásla. Za chvíli jsem k ní přišla ,mluvila na ní a ona se ke mě připlazila a začala mě olizovat ruku a dál se už chovala normálně. Podruhé to bylo dnes, když jsem ji probudila a chtěla dát vodítko, že jdeme na vycházku. rafla mě, opět jsem ji seřvala, dala povely, znovu se klepala a zalezla nálsedně do kouta. ....znovu píšu, že bita nebyla, ani teď ani nikdy jindy. Pracuji doma - takže jsem s nimi stále-věnuji se jim opravdu hodně /muž chodí domu večer /toho holky zbožňují /. Nerada bych něco udělala špatně, nebo vzniklou situaci ještě více vyostřila. Nepřipadá mi to jako dominance - spíše strach - ale z čeho? Poradíte prosím jak se tedy k ní chovat,třeba po tomto incidentu, nebo jak předejít něčemu takovému? Fenka mi nepřipadá že by jí něco bolelo,byla nemocná, nebo se chovala jinak než kdy jindy. Pokud si uděláte čas - předem děkuji.

Odpověď: Pes se nikdy hierarchicky nesrovnává seřváváním a povely - to je první věc, která je u Vás zásadně špatně a velice mě udivuje, že Vás pak překvapí, že máte vystresovanou fenku (popisované chování je jen jeho logickým důsledkem). To je totiž ten skutečný problém - psychicky rozhozená fenka a pokud to došlo do této roviny, pak se rozhodně nejedná o krátkodobou záležitost. Za tím jsou určité dlouhodobé příčiny v pozadí a pokud stojíte o pomoc, pak se se mnou prosím domluvte na osobní konzultaci a s oběma fenkami za mnou přijeďte, ukážu Vám Váš problém tak, abyste si uvědomila skutečné důvody, proč k těmto situacím došlo.

(27.9.2009)
Tazatel: Lucie Koukalová, Lipnice nad Sázavou
Plemeno psa: rotvajler x německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, Jmenuji se Lucie Koukalová a žiju s manželem a pětiletým křížencem Rotweilera a Německého ovčáka v rodinném domě s mou babičkou. Jenže situace v rodině je taková, že jsme si zažádali o pozemek a chceme se odstěhovat. Jenže máme problém, co s pejskem. Babička ho rozmazlila, je na něj hrozně fixovaná, ale je tu problém v tom, že nám se nelíbí, čím ho krmí a to, jak ho rozmazluje. Pes vůbec nikoho neposlouchá, kromě mého manžela, takže by tu časem mohl být i problém v tom, že by klidně mohl po někom vyjet, pokud by se mu něco nelíbilo a tomu chceme předejít. Chceme, aby byl poslušnější a taky chceme, aby jedl kvalitní stravu, což s babičkou nejde. Jenže vlastní bydlení budeme mít tak za 1,5 roku a navíc u baráčku asi nebudeme mít možná tak 2 roky plot, takže by pejsek neměl kde být. Ale když ho necháme s babičkou, odstěhujeme se a pak si ho vezmeme, až budeme mít plot, to už bude na všechno pozdě. Co máme dělat, aby to bylo nejlepší pro psa? A neměli bychom ho nechat babičce a časem si pořídit štěně, až budeme mít plot? Nerada bych totiž našemu pejskovi ublížila, dost mi na tom záleží. Babička sice řekla, ať si ho vezmeme s sebou, ale já vím, že bych jí tím hodně ublížila a jemu taky, jsou na sebe dost zvyklý, pes leží s ní v posteli. Opravdu nevím, co mám dělat. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nad čím přemýšlite? Vyjdu-li z Vašich informací, pak pokud pejsek zůstane u babičky, je velká pravděpodobnost, že dříve nebo později nastanou problémy, protože ho prostě sama nezvládne (plus jak píšete je zde i problém s kvalitní stravou). Nevidím sebemenší důvod pro to, proč by pejsek od začátku nemohl být s Vámi a Vaším manželem - plot možná hned mít nebudete, ale baráček už k dispozici bude. Musím ještě víc napovídat? Navíc sama píšete, že pejsek funguje pouze s Vaším manželem - takže, co vlastně řešíte... Odpověd na Vaši otázku je naprosto jednoznačná a nekomplikovaná v případě, že Vám o pejska skutečně jde a nehledáte jen důvod, proč by to jít nemělo.

(27.9.2009)
Tazatel: Kamila Smetanová, Janovice
Plemeno psa: parson russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, potřebuji akutní pomoc... nevím si rady s naším psíkem. Jak je podle rasy známo tak je to velice houževnatý, hravý, přátelský, čilý, zkrátka bláznivý psík a ještě k tomu štěně!=) Ale máme s ním velkou starost, neboť nám přeskakuje zeď! Máme dvorek velký, na procházku s ním chodíme velice často, takže na pohyb netrpí. Ale vždy když vidí okolo projet cyklisty či projít chodce zeď přeskočí a běží za nimi jak jejich starý známý! A to zeď je 150 cm vysoká! Na volání nereaguje a musím rychle běžet ven a chytit ho! Mám velký strach, že skočí rovnou pod auto nebo nám ho někdo odnese. On se opravdu rád s cizími lidmi kamarádí, a tak by to nebylo nic nemožného!=( Vždy když to udělá tak ho za to potrestám, ale už si nevím rady....nechci o něj přijít, je pro mě moc důležitý!!! Prosím alespoň o malou radu....mopckrát předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Akutní pomoc opravdu potřebujete, ale ve Vašem případě si zde budete muset nastudovat daleko více než jen "malou radu"... Máte nejvyšší čas se začít svému pejskovi skutečně věnovat (a nemám teď na mysli procházky!) a chovat se tak, aby věděl, že existuje smečka, do které on sám chce patřit a ctít její pravidla. Parson je temperamentní aktivní plemeno a jedenapůlmetrová zeď pro něj nepředstavuje žádný problém, pokud se rozhodne jej přeskočit a "pronásledovat kořist". To, co ho má držet u Vás, ale rozhodně není plot nebo jiná restriktivní opatření - musí to být VZTAH, VAZBA a na těchto věcech je holt nutné zapracovat - ty se nevytváří jen tím, že si štěně přivedete domů!

Začněte tím, že si sednete a prostudujete si co nejvíce z PSÍCH STRÁNEK FALCO. Máte zde k dispozici vše, co potřebujete k pochopení toho, jak pes (nejen štěně) funguje, jak se vůči němu chovat, jaké je jeho vidění světa, co je to smečka, hierarchie, vůdči osobnost - prostě vše. Pokud nastudované věci vstřebáte a budete je schopna i používat, pak žádný plot potřebovat nebudete. Velký dvorek a procházky skutečně nestačí.

(13.9.2009)
Tazatel: Markéta Čadová, Brno
Plemeno psa: australský honácký pes
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pořídili jsme si domů fenku australského honáckého psa a za pár dní jí budou 3měsíce. Od původního majitele jsme dostali na krmení granule a sušené maso. Doma jsme zjistili, že granule jsou pro dospělé pejsky, tak jsme koupili stejnou značku, ale pro štěňátka. Jenže to mohla akorát první den, druhý už granule odmítala, skoro nic nesnědla a to co snědla vyvrhla vcelku, byla slabá, tak jsme se vrátili ke sušenému masu do kterého po částech přidáváme granule, aby si zvykla. Konečně papá, přesto nesní celou denní dávku, ale jak ucítí šunku, tak je jak utržená ze řetězu. 15.září jí budou 3měsíce, tak jí už upravíme jídelníček na 3x denně. Byli jsme i u veterináře, dle jeho slov je vše OK, dostali jsme dávku proti bleškám, v pondělí ji čeká poslední očkování. Také dáváme po 14ti dnech prášek na odčervení. Co je u ní problém, tedy možná tomu tak není, ale raději se ptám - její dech a tepová frekvence - myslím, že jí má moc vysokou - je to jako bych já uběhla svoji nejrychlejší stovku, tak pak dýchám moc rychle a můj tep je moc vysoký asi následující půlhodinu, ale u ní je to celý den a to i když spí. Má zavřený oči a spí, po chvilce začne jakoby pískat, oči polootevřené a divoký dech, celé tělo se škube, včetně uší, připadá mi to jako nějaký záchvat, tak jí raději probudím. Je celá šťastná, dá mi pusu a zase usne. Při spánku moc prdí, ale vzhledem ke sušenému masu, které dostává, je to asi normál :) Po hodně dlouhé době jsme si pořídili pejska, možná jsme moc starostliví, ale byli bychom rádi, kdyby vše bylo v pořádku. Děkujeme za odpověď a všem okolo přejeme hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Myslím si, že jste v něčem opravdu přehnaně starostliví. Ale především děláte už teď velmi zásadní chyby v krmení, které se na stavu Vašeho štěněte velice negativně podepíší - proto urychleně prosím o nápravu: zaprvé ji krmte kvalitními granulemi, nikoliv šunkou nebo sušeným masem (ani v malém množství!) - štěně potřebuje stravu kvalitní a vyváženou, pokud budete míchat dohromady granule a maso, pak nejen rozhodíte kvalitu stravy, ale navíc si těžce zkomplikujete návyk na granule samotné. A zadruhé - už jsem to tu psal několikrát - na 3 měsících se ještě krmí 5x denně!! Do konce 4. měsíce 4x, 5. měsíce 3x a poté už jen 2x. Dejte to prosím urychleně do pořádku.

Dech psa má jinou frekvenci než lidský, to vezměte jako danou věc a nechte svoji fenku v klidu spát. A závěrem - sama vidíte, že dávat jí sušené maso není rozumné. Tak proč to děláte?

(6.9.2009)
Tazatel: Veronika Formanová, Pardubice
Plemeno psa: maďarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na Váš názor na pořad televize nova Polepšovna mazlíčků. Jsem naprosto zděšena názory paní doktorky a jejími postupy. Názor, že autoritu si vybuduji tím, že psa nepustím na pohovku, je jeden z mnoha, který může vyvolat lavinu vyhazování psů z gaučů (o důslednosti nebo hierarchii nebyla ani zmínka). Ach jo :( Jsem opravdu ráda, že jsem objevila Vaše stránky, a ještě radši je náš Ýmoušek, ze kterého je báječný pes (díky Vašim metodám). Jen se děsím obdobných pořadů, protože to, co bylo odvysíláno, mi nahání husí kůži, po 9 dnech drilu na zahradě pán prohlásil, že argentinskou dogu pustí na volno venku, protože už poslouchá, snad jeho ani jemu podobné nepotkáme... Mějte se s Šedýskem moc hezky.

Odpověď (oživeno 13.9.2009): Na toto téma jsem z dále vysvětlených důvodů založil samostatný článek, naleznete jej zde (rubrika "Člověk a pes", článek "Tragikomedie nazvaná Polepšovna mazlíčků").

(6.9.2009)
Tazatel: Jitka Novotná, Brno
Plemeno psa: gordonsetr
Pohlaví: pes
Stáří: 9 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, Pane Dostále objednala jsem Vaši knihu a s přítelem zuřivě čteme, abychom našeho psa Gordonsetra vychovali co nejlépe a dovoluji si Vás poprosit o čtyři rady, které jsou pro nás teď aktuální a přidávají nám trochu nejistoty. Chovatelka našeho pejska odmítla zájemkyni na fenečku ze stejného vrhu z důvodu nedůvěryhodnosti a my přemýšlíme zda-li si fenečku ze stejného vrhu nevezmeme k našemu pejskovi. Bohužel mám obavu z problémů do budoucna jelikož mezi něma určitě nebude fungovat souhrozenecký vztah a mám obavu z hárání a případných komplikací jak psy od sebe v tomto období oddělit. Dle Vašich rad jsme opustili myšlenku klece a boudy a pejsek je v době naší nepřítomnosti cca 8 hod v domě navolno sám. Stejně bychom chovali i fenečku a proto si nejsme jisti zda-li by stačilo je např. chovat v oddělených místnostech v období hárání. Mám obavu, že když budou oba zvyklí se pohybovat po celém domě a pak je 2 x ročně oddělím, bude problém. Můj druhý problém se týká potřeby mého pejska. Četla jsem k tomuto Vaš vyjádření, chápu že je pejsek ještě maličký. Vadí mi, že když jsme přišli od chovatelky, první 3 dny si zakňučel, když chtěl jít čůrat, teď to nedělá a klidně běhá hodinu venku a pak přijde do domu, který je odpoledne otevřený, a vyčůrá se v ložnici vedle postele, kde celou noc spí s námi. Nevím jestli neděláme něco špatně nebo nám tím něco dává na jevo. Třetí problém se týká venčení, každou ranní procházku v 6:00 nechce jít ven. Musím ho odnést 200 m od domu, aby byl ochoten jít na procházku a pokud zaštěká pes a on se lekne, vezme lidově řečeno "roha" zpátky domů a čeká nás před vchodem. Stejně se občas chová při návratu z delší procházky, když už trefí domů, peláší dopředu. Dělá to nepravidelně. V neznámém prostředí se drží "smečky" a nikam neutíká, ale ráno bohužel nelze jezdit někdam dál od domu venčit, protože na to není čas. Prosím o radu jak toto eliminovat. Nakonec bych Vás chtěla poprosit o měsíc v roce 2010, kdy se bude konat další soustředění, změnila jsem práci a bohužel se nedostanu na Vaše soustředění 9/2009, což mě moc mrzí, přijela bych z Brna velmi ráda. Vaši knihu pečlivě s přítelem studujem a snažíme se dodržovat psí komunikaci, ale potřebovali bychom jistotu a určitých věcí upozornění co děláme blbě a co dobře a mám strach, abychom do dalšího soustředění nenasekali příliš mnoho chyb. Děkuji, pozdravujte celou smečku a přeji hodně lidí na stejné psí vlně.

Odpověď: Dobrý den:) Nerozumím větě, že "mezi fenkou a pejskem určitě nebude fungovat sourozenecký vztah" - proč by neměl, proboha? Jejich vzájemný vztah by naopak byl o to silnější a intenzívnější. Pokud máte takový strach ze spolužití pejska a fenky v pozdějším věku (hárání fenky), pak je nejrozumnější od této myšlenky zcela upustit. Podle znění celé Vaší otázky mám navíc pocit, že opravdu nemáte ujasněné některé základní věci z oblasti výchovy a spolužití psa a feny, proto prosím berte moje doporučení jako opodstatněné.

Také druhá Vaše otázka tento můj dojem jen potvrzuje. Včetně toho, že bohužel špatně čtete - psal jsem zde na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO i v knize dostatečně srozumitelně a jasně, jak je to u malých štěňat s "potřebami". Vy sama jste byla v raném batolecím věku tak psychicky vyspělá, že jste chodila konat potřebu tam, kde se to dělá nebo jste tuto potřebu dávala najevo? Ne - nosila jste plíny a dala něco najevo teprve když byly mokré nebo znečištěné. Vašemu štěněti je teprve 9 týdnů - a "vadí" Vám, že jeho psychika mláděte mu zatím nedovoluje svoje potřeby zvládat lépe? Ano, děláte něco špatně. To, že neakcetujete jednoduchý fakt, že Vaše štěně je ještě štěně opravdu malé a podobné "nehody" prostě ještě nějaký čas potrvají...

No jo, no. Co tak nečíst "zuřivě", ale raději "pomalu a pozorně"? Už jste zaregistrovala pojmy "smečka", "vztah", "důvěra", "výchova"? Prosím Vás, skutečně začněte číst a vnímat - toto jsou věci, které úzce souvisí s celou širokou oblastí výchovy malého štěněte, jsou podrobně popsány zde i v mé knize a skutečně po mně nechtějte, abych zde popsal dalších deset stránek textu již mnou mnohokrát uveřejněných principů. V kostce řečeno - pokud nebudete pro své štěně od začátku "vůdcem", pak Vám nebude věřit a bude se chovat právě tak, jak píšete. Pokud se na to budete pouze koukat, vše dovedete do tristních konců. Pokud konečně začnete vnímat a používat postupy, které zde i v knize uvádím, pak začne vše jít správným směrem. Čtěte, vnímejte, přemýšlejte a používejte!! K dispozici máte vše potřebné.

Příští soustředění bude v obvyklém termínu, opět stačilo si pročíst příslušnou rubriku a závěr by Vám vyplynul již sám. Na druhé straně - po opětném (již několikátém) přečtení Vašich dotazů mám neodbytný pocit, že byste v brzké době za mnou měla přijet s pejskem na praktickou konzultaci. Bojím se totiž, že v současném stavu Vašich vědomostí a příistupu jste schopna napáchat velkou spoustu fatálních a především zbytečných chyb, které by pejsek mohl zle odnést. Rozhodnutí nechám na Vás, ale ještě jednou zdůrazním svoje doporučení - v současné době si prosím neberte dalšího pejska. Ještě si nevíte rady ani s Vaším současným a unikají Vám některé zcela základní principy.

(23.8.2009)
Tazatel: Eliška Horáčková, Liberec
Plemeno psa: velký kříženec (trochu jako robustnější dobrman)
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, před pár dny jsem si přivedla psa z útulku. Je trochu bojácný, ale jinak velmi hodný a ukázněný, respektuje mě a rád se mazlí. V útulku mě varovali, že je bázlivý a může mít problém např. s nastupováním do autobusu nebo vlaku, nicméně obojí jsme zvládli bez větších známek strachu. Problém je ale s panelákovým výtahem. Pes je se mnou v bytě v 7. patře a hned poprvé odmítl nastoupit do výtahu (chápu, já bych tam taky nevlezla, být psem). Od té doby pokaždé zkouším nejprve přivolat výtah a psa tam dostat a až poté jdu se psem pěšky po schodech. Několikrát jsem psa do výtahu nalákala na piškoty, ale pokaždé to byl stejně zdlouhavý a nejistý proces a teď nevím, jestli jsem to tím nepokazila - pes se přesvědčil, že když tam vleze, dveře se zavřou a následuje nepříjemné cukání a jízda výtahem (zato jsem ho celou cestu krmila piškotama, tak nevím). No, piškoty mi došly, takže teď vždycky jen otevřu výtah a chvíli tam zkouším psa dostat. Jakmile vyvinu tlak, vzpírá se nebo si lehne, prostě se bojí. Věřím, že to je otázka času a důvěry, že ten strach překoná, až si na mě zvykne. Ale nechci nic zanedbat nebo udělat chybu, tak se Vás ptám, jestli nemáte radu, jak psovi pomoct strach z výtahu překonat. Taky jsem přemýšlela o tom, jestli si pes nezvykne, že když bude chvíli odmítat nastoupit do výtahu, zanechám snahy a půjdu s ním pěšky....ale nevím, jak jinak bych měla postupovat? Měla bych výtah úplně vypustit a vrátit se k pokusům až za pár týdnů? Až si se psem na sebe zvykneme, nejspíš se přihlásím na nějaký výcvikový kurz, protože jsem mezi psy začátečník a nechci nic zkazit. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Výtah samozřejmě vzbuzuje v pejscích nedůvěru (malý pohybující se prostor). Ale každého na něj lze zvyknout. Základem je ovšem neukázat jinou alternativu, protože pokud o ní pes bude vědět, pak je to pro něj jasný a logický důvod se výtahu vyhnout. Ale i tak lze vše zvládnout - pokud budete postupovat klidně, sebejistě a rázně. V životě s pejskem zažijete spoustu situací, které se pejskovi líbit nebudou, ale pokud to vezmete za správný konec, vedle Vás je zvládne. To je mimochodem i jedna ze základních filozofií mé práce s pejsky (viz PSÍ STRÁNKY FALCO) a jedna z věcí, kde Vám nijak nepomůže výcvik - tím byste v tomto konkrétním případě dosáhla pouze stresu psa, ne jeho tolerance k pro něj nepříjemné situaci.

Základem je získat důvěru pejska a na tom jste měla pracovat již od začátku (a doufám, že to i děláte). Jako další nezbytnost je od začátku nastolit správnou smečkovou hierarchii (opět odkazuji na tento web), ve které jste na vrcholu - Vaše "piškotová metoda" pejskovi ukazuje pravý opak. Pokud tyto základní principy budete aplikovat správně, pak s Vámi pejsek do výtahu půjde a jízdu od jízdy to bude lepší a lepší. Vzhledem k věku a prostředí, ze kterého k Vám přišel, o to více potřebuje vedle sebe silnou osobnost - vůdce smečky, ne někoho, kdo ho bude uplácet piškoty a pokud si pejsek postaví hlavu, z celé situace vycouvá. Tímto si zaděláváte na velké problémy do budoucna a pejskovi tím ubližujete také. A znovu opakuji - toto není problém "výcviku", ale záležitost výchovy a správného nastavení hierarchických vztahů ve Vaší "smečce".

Jste z Liberce, takže pokud si nadále nebudete vědět rady, zkontaktujte mne telefonicky, pomůžu Vám. Nezapomeňte, že až se pejsek ve svém novém prostředí zorientuje a pokud Vaše "smečka" nebude fungovat, pak Vám nastanou mnohem větší problémy.

(23.8.2009)
Tazatel: Eva Kadlecová, Plzeň
Plemeno psa:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, nedávno jsem narazila na vaše stránky a velmi se mi líbí váš přístup k výchově psů. Vaše poradna je opravdu cenným zdrojem informací o povaze a chování pejsků. Zatím nemám téměř žádné zkušenosti se psy, žila jsem s rodiči, kteří byli vždy proti chování zvířat v bytě. Nyní po odstěhování, jakožto milovnice zvířat, si konečně mohu pořídit vytouženého pejska:) Obracím se na vás o radu, které plemeno by dle vás bylo nejvhodnější... Žiji v bytě ve městě - sama, pejskovi bych věnovala velmi mnoho času, ráda bych ho brala na dlouhé procházky, na cvičák a až bude dospělý uvítala bych kdyby byl schopný mě občas doprovázet při běhání, ne "gaučáka". Chtěla bych atletického, středně velkého, aktivního pejska. Rozhoduji se mezi - kolie krátkosrstá, německý pinč, chodský pes. myslíte, že německého pinče je schopen zvládnout i začátečník bez zkušeností s výcvikem? Četla jsem, že je to dominantní pes, zatím u mě vítězí, ale mám strach abych ho zvládla. Uvažuji i o border kolii ale trochu se bojím její hyperaktivity a vhodnosti do bytu.Chtěla bych aby měl pejsek společnost, když budu v práci, myslíte že je vhodné k němu pořídit kočku? Byli by spolu od "dětství", mohli by si spolu vytvořit pěkný vztah. Kamarádka má psa i kočku a nemůže si to vynachválit, jsou to nejlepší kamarádi a doma se nenudí. Přeji hezký den vám i vašemu Šedymu a děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Border kolii bych nedoporučoval, je to opravdu plemeno hodně náročné na zaměstnání a pokud se mu tohoto nedostává, stávají se z těchto pejsků dost razantní stresovaní "devastátoři". I vzhledem k jeho vysoké inteligenci bych toto plemeno začátečníkovi nedoporučoval. Německý pinč také není právě vhodný pro začátečníka, mimo jiné právě kvůli vysoké přirozené dominanci spojené s temperamentem a určité tvrdohlavosti.

Chodský pes by mi pro Vás přišel nejvhodnější. Je to pejsek středně temperamentní, běhavý, sportovní, nekonfliktní, přirozená dominance je v normě a myslím si, že byste jeho výchovu zvládla a měli jste ze sebe vzájemně radost. A pokud byste mu pořídila kočičího kamaráda (také od kotěte), pak se z těchto dvou opravdu mohou stát parťáci.

Berte to jako doporučení ode mne a ať se rozhodnete jakkoliv, přeji šťastnou ruku při výběru:)

(16.8.2009)
Tazatel: Dagmar Bašusová, Praha
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám štěně bígla a chtěla bych se poradit, jak ho naučit odvolání ze stopy zvěře. Chodíme na agility, je velmi chytrý, hned vše pochopí. Nemá problémy s lidmi ani s ostatními psy. Když je na zahradě a nebo na procházce v parku, u vody a podobných místech kde není zvěř, poslouchá už celkem dobře. Na poli a v lese ho musím neustále sledovat a chytat, jakmile nasaje stopu a pak ho kousek odvézt na vodítku. Jinak už téměř zvládá povely: zůstaň, čekej, k noze, sedni, lehni, ke mně a dokonce si někdy sám vynucuje jejich opakování, aby dostal odměnu. Zavolám ho „ke mně“ a odměním, dám mu volno, on však zůstane sedět a čeká. Já jdu dál a po několika metrech ho znovu zavolám a on přiběhne. Toto rád opakuje. Když ho však nezavolám, přiběhne sám. Po pátém měsíci věku už nám několikrát utekl, vždy tak na 300 m na deset minut za zvěří a pak se vrátil. Bojím se, že když mu to budu tolerovat, tak se zvětší čas i vzdálenost. Chtěla bych aby mohl chodit na volno i v tomto terénu a reagoval na moje povely. Nejsem zastáncem stopovačky ani el. obojku. Spíše jako ostatní výcvik bych i odvolání chtěla zvládnout formou vhodné odměny a hry. Podotýkám, že když čuchá a já mu dám před čumák uzené, nereaguje a čuchá dál. Musím ho připnout a odtáhnout. Po několika metrech ho zase pustím a vše se opakuje na jiné stopě. Předem děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Po přečtení Vašeho dotazu mám neodbytný pocit, že beagle není pro Vás asi to pravé plemeno. Měla byste totiž především vědět, že beagle byl a stále je takový druh loveckého plemene, pro které je pach stopy zvěře ten nejsilnější podnět na světě. Už jsem to tu kdysi psal - práce beagla spočívala v to, že smečka několika desítek psů tohoto plemene byla vypuštěna na stopu a oni ji sledovali až k jejímu původci. I dnes se takto beagle používá na honech, hlavně v Anglii.

Vy žijete v domnění, že máte německého ovčáka a v podstatě tak, jak se vymývá mozek tomuto plemeni, uděláte "výcvikem" psa bez vlastních instinktů i ze svého beagla. Jenže to se Vám nikdy nepodaří a věřte mi, že ta pravá zábava s ním a stopou teprve začne o několik měsíců později.

Řeknu to ještě jinak: z beagla nikdy jeho silný lovecký pud nedostanete - ani výcvikem, ani silou, ani jinak. Vy sama přitom po něm chcete, cituji: "aby mohl chodit na volno i v tomto terénu a reagoval na moje povely". Ale to jste si opravdu měla pořídit zcela jiné plemeno, protože správný beagle, pokud narazí na stopu, tak se po ní prostě vydá. Měla jste si pořídit psa plemene bez nebo s co možná nejnižší úrovní loveckého pudu, prostě psa, kterého pach stopy v lese nebude tankovat ani trochu. Vy se opravdu divíte, že beagle dá před pachem uzeného (fuj!) přednost pachu živé stopy?

Jiná věc ovšem bude, pokud budete chtít svého pejska na sebe navázat jiným způsobem - ne výcvikem, jež ve svém dotazu tak preferujete a který Vám v tomto směru skutečně nepomůže. A samozřejmě také ne elektrickým obojkem, ten snad nebylo zapotřebí ani zmiňovat - to je snad samozřejmost. Pak se dá ledacos udělat a já Vám s tím rád pomůžu. Ale v prvé řadě si skutečně musíte ujasnit, co je vzhledem k plemeni reálné a co ne. Nechtějte nesmysly typu "ať si beagle navolno nevšímá v lese stop a zvěře"...

(16.8.2009)
Tazatel: Bohuslava Stolá, Karviná
Plemeno psa: francouzský buldoček
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu ohledně žárlivosti našeho dvouletého franc. buldočka vůči mě a jiným psům. Je to můj první pes a nerada bych udělala ještě větší chybu. S naším buldočkem chodím téměř denně na louku, kde se scházejí pejskaři a kde se vždy pohybuje okolo 10 jiných psů, různých ras a věku. Společnost cizích psů mu nedělá problém, ale nesmím si pohladit jiného psa. Dělal to i dřív, vždy když jsem si jiného psa pohladila, okamžitě přiběhl a tlačil se mi pod ruku. Myslela jsem si, že je to v normě, vžycky jsem ho taky pohladila a šlo se dál.

V poslední době ale už po těch psech začíná chňapat, odhání je a už se kvůli tomu i párkrát porval. Vždycky u toho znervózní a celý se napne, když ke mně nějaký pejsek příjde a chtěl by se se mnou přivítat. Jinak si s tím stejným psem bezproblému hraje a je v pohodě.

Jsem z toho nešťastná, jinak s ním nemám problém. Vím, že jsem to v něm asi podpořila, když jsem na tohle chování dřív přistoupila. Ale chtěla bych mu ukázat, že se nic špatného neděje ale že mi nemůže diktovat, jestli si někoho pohladím, nebo ne. Jen nevím, jak to napravit a nechci to nijak zhoršit.

Odpověď: Dobrý den:) Máte zcela špatně nastavenou hierarchii ve své "smečce" - pejsek si z Vás udělal v podstatě svoji fenku. Není to žárlivost na pohlazení, ale žárlivost vůči Vaší osobě. A jak správně píšete, on Vám nemůže diktovat, zda a koho si pohladíte. Proto si prosím pečlivě prostudujte PSÍ STRÁNKY FALCO a začněte se chovat tak, aby se role obrátily - Vy musíte určovat, co a jak se bude dít. Pokud budete potřebovat praktickou pomoc nebo vysvětlení, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme termín a bližsí podrobnosti konzultace.

(16.8.2009)
Tazatel: Jitka Procházková, Volduchy
Plemeno psa: briard/německý ovčák
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 2,5/3 měsíce
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu. Pořídila jsem si dvě štěnata - před třemi týdny německého ovčáka (nyní jsou mu 3měsíce) a předevčírem briarda (nyní 2,5měsíce). Těšila jsem, že si budou hrát a vytvoří si smečku, ale bohužel to zatím na to nevypadá. Náš vlčák je poměr aktivní pejsek a se všemi psy, které zatím potkal si hodně aktivně hraje (kouše, pokládá na ně packy, honí). Zatím vždy všichni psi ho respektovali nebo se ho kvůli jeho velikosti "báli" i když je to štěně. Předevčírem jsme přivezli briarda, který je zatím o hlavu menší. Odmítá si s ním ovšem hrát, vždy na něj hodně ostře vrčí (jako to dělají velcí psi) a případně ho "převálcuje". Vlčák se snaží ho vyzvat ke hře a být ve smečce nadřazený (což bych vzhledem k tomu že je větší a i doma ho máme déle předpokládala), ale briarda to zcela evidentně nehodlá akceptovat. Momentálně jsou u nás na návštěvě rodiče s ročním kokrem, který je povahově hodně zbabělý, ale hravý. S tím si briard hodně rozumí a hraje si s ním, protože mu kokřík ukazuje vhodné chování. Když jsem dnes mluvila s veterinářem docela mě vyděsil, protože mi tvrdil, že briardi milují svou rodinu,ale kdokoliv ostatní i psi odmítají a jsou vůči nim agresivní. Vůbec si teď nejsem jistá, jak k nim teď přistupovat. Náš vlčák je opravdu milý a hodný, jen trochu aktivní a "zbrklý" což si myslím, že vzhledem k věku je normální. Mám ale teď strach, že briarda jsme vybrali nevhodně, protože je tu dva dny a tropí tedy pěkný zmatek. Co s tím?

Odpověď: Dobrý den:) Zmatek v tom vidíte Vy a bojím se, že pokud takto budete pokračovat dál, vnesete zmatek i do psích řad. Po dvou dnech(!) vyvozujete závěry z toho, že se jeden pejsek chová dominantněji než druhý - ano, briard je dominantní plemeno a pokud na něj někdo dělá ramena a nemá na to, pak dokáže být pěkně drsný. Briard je přirozeně ostrý pes a jako takový se v dospělosti i chová, to ovšem neznamená, že se nesnese s jinými psy. Snese, ale samozřejmě ne se všemi a vždycky - což koneckonců ani není povinností tohoto plemene.

Ve věku Vašich štěňat (2,5 a 3 měsíce!) jste tu od toho Vy, abyste je zvládla a pokud některé z nich udělá chybu, patřičně je na to upozornila. Chápe to i kokršpaněl Vašich rodičů, tak ho sledujte a učte se alespoň od něj. A začněte urychleně studovat PSÍ STRÁNKY FALCO, protože vše, co potřebujete vědět, tu máte naservírováno na stříbrném podnose - včetně toho, jak správně vychovávat štěňata a řídit smečku.

Dejte se dohromady, přestaňte pasívně sledovat, co se děje a začněte se svojí štěněcí smečkou konečně i sama komunikovat! Určitě jste měli dobrý důvod, proč jste si pořídili hned dvě štěňata různých plemen najednou, tak prosím začněte s nimi fungovat.

A samozřejmě - pokud byste potřebovala, není problém za mnou i s oběma štěňaty zajet, pokud byste nevěřila tomu, co zde píšu a chtěla byste některé věci vidět na vlastní oči, popřípadě se něco dokonce naučit.

(16.8.2009)
Tazatel: Josefina Hájková, Heřmanův Městec
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, velmi ráda čtu Vaše odborné rady. Obracím se na Vás s tímto dotazem: Na výcvikovém táboře jsem si všimla, že ostatní psi žerou mnohem pomaleji než náš Labrador. Fena velmi hltá, jídlem se i občas dáví. Poraďte prosím, jak mohu feně pomoci. Nehrozí jí nějaké nebezpečí? Děkuji za vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Někteří (hlavně mladší) pejskové mají k "hltání" sklony - buď z důvodu vrozené velké žravosti nebo v přítomnosti jiných psů. Je dobré v takových případech dát misku s granulemi do vyvýšené polohy, jinak pejsek do žaludku kromě potravy dostane také velké množství vzduchu - a z toho se může stát spouštěč torze žaludku.

(9.8.2009)
Tazatel: Inka Klimešová, Blansko
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Potřebovala bych poradit ohledně svého psa. Mám německého ovčáka, bez PP, ale je čitokrevný a celkem hyperaktivní. Chodím celkem pravidelně na cvičák, cvičím ho od mala. Jen mám problém když jdeme na vycházku a ho mám navodítku a potkáme psa, tak začne na psa štěkat a lehce vyjíždět a skákat. Ale když jsme toho samýho psa potkali za 14dní a neměla jsem ho navodítku, tak mě samo utekl za psem, ale začli si spolu hrát. Potřebovala bych radu, co mám dělat, aby mě nevyjížděl po druhych psech, když je na vodítku, když je potkáme na ulici. Když cvičíme na cvičáku, tak to nedělá, ještě nikdo mě nedokázal poradit. Děkuji moc za odpověď.

Odpověď: Už jsem to tu přece mnohokrát rozebíral a vysvětloval... Zaprvé - patnáctiměsíční pes tohoto plemene se teprve učí, pořád je to ještě štěně s neuceleným názorem na svět kolem sebe, s nedospělou psychikou. Proto na vodítku v prvé řadě bude reagovat buď stylem "podívejte jaký jsem borec" nebo stylem "chci si s tebou hrát" (poznáte tento rozdíl?), navolno se bude chovat s větším rozmyslem a samozřejmě i s větší opatrností.

Zadruhé - nemáte u svého pejska potřebnou autoritu, potřebujete se spoustu věcí naučit.

Zatřetí - na klasickém cvičáku se žádný pes nechová přirozeně. Na cvičáku jsou nastaveny zcela jiné podmínky než ve volném přirozeném prostoru a psi to velmi dobře vědí.

A začtvrté - cvičák Vás nenaučí správně nastavit hierarchii a vybudovat si takovou pozici ve smečce, aby Vás vlastní pejsek bral jako rozhodovací autoritu - tedy i v situaci, kdy je vhodné za něj rozhodnout, že kolem jiného pejska se prostě projde v klidu. V tomto ohledu Vám cvičák skutečně nedá nic. Pokud o mých slovech pochybujete, přijeďte za mnou i s pejskem a ukážu Vám (a pokud budete chtít, i Vás to naučím), jak kolem každého cizího psa projdeme v naprostém klidu, pokud si to budu přát...

(2.8.2009)
Tazatel: Michaela Chmelíková, Brno
Plemeno psa: jack russell terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat,kde může být problém. Moje fenka od malinka méně důvěřuje chlapům (mého ale zbožňuje).Na cizí většinou hodně štěká,samozřejmě ,pokud ji ignorují,tak ani ne,ale kdo v dnešní době takového psa ignoruje.Většinou na ní začnou mluvit,třeba si ji chtějí pohladit a to ona se rozštěká ještě víc a hodně nahlas.Nevím,jak jí dát najevo,že se to nehodí,nebo ať přestane.Kdyby si párkrát štěkla,ale ona tak vydrží štěkat na dotyčnou osobu pěkně dlouho.
Dále bych se s vámi chtěla poradit,v srpnu jedeme na vodu a protože chci být se svým psem co nejvíc,nechci ji dávat nikam na hlídání, můžu ji v jejích 5 měsících vzít na vodu?Na vodě minulé jsme se 1x "cvakli". Popřípadě pokud byste měl nějaké rady,budu za ně vděčná. Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to tu mnohokrát probíral. Vaše fenečka je ještě malé štěně a pokud se má psychicky vypořádat se situacemi, které ji nějakým způsobem děsí, pak sama nemá šanci. Od toho jste tu vy jako "vůdce" její smečky, abyste jí pomohla se zorientovat a vyřešila problém za ni. Fenka je z teriéřího rodu, proto volí na rozdíl od například labradora strategii temperamentního zastrašování - na Vás pak je předat jí informaci "vše je v pořádku". Samozřejmě je nutnou podmínkou to, abyste v jejích očích nebyla ještě slabší než on sama...

Principy komunikace (emoce, hlas, kontakt) jsou na celých PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO a podobné dotazy jsem zde už dostkrát probíral, tak prosím také sama trochu hledejte a čtěte.

Vzít 5-měsíční štěně malého plemene na sjíždění vody není zrovna šťastný nápad. Zkuste si představit situaci, kdy se "cvaknete" na jen trochu divočejší peřeji plné kamení, ne-li přímo v rotujícím bubnu jezu. Šance na přežití jsou pak u tak malého pejska velmi nízké.

(2.8.2009)
Tazatel: Kristýna Šulcová, Praha
Plemeno psa:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se Vás zeptala na radu ohledně výběru plemene. Jsme rodina se dvěma malými dětmi (2 a 4 roky) a uvažujeme o koupi pejska. Dá se říci, že jsme s manželem oba úplní začátečníci a psa jsme doma nikdy neměli. Přáli bychom si psa, který ustojí a má rád malé děti, středního až většího, spíše s menším loveckým pudem, který se hodí do rodiny a v případě nutnosti nás i ohlídá. Nemáme ambice na výcvik ve sportovní kynologii, i když bychom s ním rádi chodili na nějaké rozumné cvičiště. Chceme, aby to byl rodinný kamarád a aby byl co nejvíc s námi. (Nemáme moc velký dům, i když máme zahradu, a psi typu bernský sal. pes jsou na nás moc velcí.)
Dlouho jsme uvažovali o hovawartovi, ale nevíme, zda si na něj jako začátečníci máme troufnout. Teď se nám jako rozumná (skladnější, méně dominantní??) varianta jeví chodský pes. Byli bychom Vám vděční, kdybyste nám o tomto plemeni (případně i o HW, ale o tom jsem na Vašich stránkách leccos našla) napsal, zda se podle Vás k našim požadavkům hodí. Chvály si člověk přečte na každém webu o plemeni spoustu, ale nás by zajímaly i negativní stránky. Zatím víme jen o častém výskytu DKK. Přáli bychom si asi spíše fenku.
Za Váš čas a ochotu Vám předem děkujeme. Pozdravujte Šedýska, kterého jsme párkrát s Vámi viděli v Liberci.

Odpověď: Dobrý den:) Vzhledem k Vašim požadavkům bych se spíše klonil k hovawartovi. Představa, že chodský pes neumí být patřičně dominantní, je mylná, navíc je to dostí temperamentní plemeno, takže pojem "skladnost" se rychle může stát velice relativním. Pro obě plemena je charakteristická určitá plachost ve štěněcím věku, která se v dospělosti změní v dominantní chování vůči cizím (razantněji u hovawarta), obě plemena mohou mít problém s DKK. Hovawart je samostatnější než chodský pes, platí i pro fenky.

Každopádně nejjednodušší je projít si Poradnu a její archívy, najít příspěvky věnované oběma plemenům a z nich si můžete udělat docela dobrou představu o tom, s čím se jejich majitelé potýkají. Navíc každý pes se při špatné výchově může stát problémovým, z každého se může stát lovec, každý může získat trauma z malých dětí a každý pes (až na vysloveně samostatná obranářská plemena) si ohlídá jen toho, ke komu bude mít patřičný vztah. Ale, jak jsem napsal, prostě cítím toho hovawarta tak nějak pro Vás lépe - a už jsem se takhle párkrát trefil...

Za Šedýska děkuji a přeji dobrou volbu a šťastnou ruku při výběru štěňátka:)

(26.7.2009)
Tazatel: Milada Pezlarová, Praha
Plemeno psa: kříženec pitbulla
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, před rokem a půl jsem si vzala z útulku v Troji dvouletého psa Hugouška. Byla to láska na první pohled. Hugo miluje všechny ženy, ale myslím, že má špatnou zkušenost s muži. Naším největším problémem je jeho nenávist k mému příteli. Přítel na mě nesmí sáhnout, nesmí brát jeho hračky, nesmí se na něj vlastně ani dívat, neboť Hugo vrčí. Ke všem ostatním se chová hezky, všechny má rád, ovšem na mě se nesmí sáhnout. Celou dobu, co je Hugi u nás se mu pokoušíme vysvětlit, že přítel tu byl první a on je pán, ale Hugi ho nerespektuje a bojí se ho. Zkusili jsme to po dobrém, po zlém, zkusili jsme ho ignorovat, nic nezabralo...Moc vás prosím o pomoc, pes nám kazí soužití, ale já se ho nemůžu vzdát.

Odpověď: Dobrý den:) Samozřejmě Vám rád pomůžu, od toho tu jsem. Je ale zapotřebí, abyste za mnou i s pejskem a přítelem přijeli - potřebuji v prvé řadě zjistit realitu, tedy co je v pejskovi zažité z minulosti a co je důsledkem přítomnosti. Důležitá je samozřejmě i konkrétní osobnost Vašeho přítele. Zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme termín a bližší podrobnosti.

(26.7.2009)
Tazatel: Dáša Ševčíková, Brno
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál. Byla jsem na Vašem 17.soustředění s naší Barinkou.stále s vděkem vzpomínáme,myslím,že i naše malá Bára má sny o skvělé smečce a atmosféře,která tam panovala.Po příjezdu jsem si uvědomila,že fixace na mě je ještě větší jak dřív. Vlastně před soustředěním,jsem jaksi nechtěla přijmout roli vůdce,až tam se mi to srovnalo v hlavě.Snažím se pracovat se psem a komunikovat ,jak jste nás učil.Do dokonalosti to má nejspíš ještě daleko,neustále se vracím ke knize a pročítám poradnu.S Barunkou začínáme dělat stopu,jen pro zábavu ,fenku to evidentně baví a mě taky. Navíc se může někdy hodit. Trochu nás trápí chůze u nohy,Bára sice chápe povel,ale často zůstává pozadu,nebo odběhne za zajímavým pachem.Je roztěkaná.Vždy cvičíme až po proběhnutí. Mám na Vás trochu podivný dotaz,co si myslíte o cestování se psem na motorce. Bára již absovovala kratší projížďky v kabele(taška pro psy) na zádech.Těžko na ní poznat,zda by jí to nějak traumatizovalo,ona je taková,že do čeho jdu já, tak mě následuje.Ani po jízdě se mi nezdá nijak zvlášt stresovaná,vesele vykráčí a jde se proběhnout. Manžel je motorkář a chce letošní dovolenou absolvovat na dvou kolech. Já z toho mám trochu obavy. Zvažovali jsme i možnost ,že já bych s Bárou letěla,ale na druhou stranu cestování psa v naprosto zbytečné narkoze v zavazadlovém prostoru,je pro mě dost těžko stravitelná.Chceme jet do Chorvatska. A ještě dotaz co pes a mořská voda. Bára je vysloveně vodomil,ráda se cachtá i plave. Zajímal by mě Váš názor. Přeju krásné léto plné pohody Vám i Vašemu Šedymu. vyřiďte mu pozdravení ode mne a Báry. P.S. Dotazů bych měla samozřejmě víc,stává se mi stále,že mě nějaká situace zaskočí.
Snad ještě jestli Vás neunaví,mé vyprávění U nás na chalupě se stal dost ošemetný případ napadení 2,5letého chlapce.Klučík se byl projet na kole se svým 5letým bráškou a bohužel, jak už u dětí bývá,omylem vjeli na ještě neoplocený pozemek majitela,zmíněného Amstafa. Majitel nebyl doma,jen jeho maminka vypustila psa proběhnout. Pes toto vniknutí patrně viděl jako narušení teritoria a skočil na toho malého. Klučík má několik povrchových ranek na tváři a trochu roztržený ret. Nebyl to žádný vražedný útok,ty by dopadlo daleko hůře.Ze strany psa jen výstraha. Maminka klučíka se přiběhla ptát, jak je to s očkováním psů. Je velmi rozumná. Nechce se o této historce šířit,jelikož na vsi panuje všeobecná hysterie z bojových psů.(Mám pocit, že co je o 5 cm větší jak naše Bára je pes mordýř a zabiják malých dětí.) Nikdy před touto událostí,jsem neviděla sebemenší náznak agrese ze strany výše zmíněného psa vůči lidem. Zajímá mě Váš názor, zda pes jednal správně? Podle mne ano.Naštěstí se nejedná o nic vážného a kluk si odpoledne hrál s naší Barunkou bez náznaku strachu.

Odpověď: Dobrý den, vzpomínám si a také přeji hezké léto:) Báře je teprve rok, ještě v sobě nemá soustředění a klid dospělého psa, to přijde. Co se týká cestování na motorce - nepřijde mi to úplně nejrozumnější, fenku může něco rozrušit a pokud budete následně potřebovat něco řešit na motorce, může se stát cokoliv. Nemluvě o další věci - průvan není pro psy právě to nejlepší. Ale rozhodnutí je samozřejmě na Vás.

Pes a mořská voda - už jsem to tu vícekrát psal. Není problém, jen je zapotřebí po kontaktu s mořskou vodou pejska omýt vodou sladkou, aby se smyla sůl. Nezapomenout na vodu k pití a stín.

Pes má od přírody dané silné teritoriální chování, proto je i amstaf citlivý na narušení "svého" prostoru. Je štěstí, že to dopadlo jak to dopadlo - mohlo to dopadnout daleko hůře. Děti by každopádně měly být poučené kam můžou a kam ne, ty mladší by měly být pod dohledem - pokud pes brání území své smečky (rodiny), pak dělá jen to, co je mu přirozené. Samozřejmě je ovšem rozdíl v tom, o jaké plemeno se jedná a s jakou razancí tedy bude tuto činnost vykonávat. V případě určitých plemen je to pak totéž jako dráždit hada bosou nohou.

(26.7.2009)
Tazatel: Petr Dlouhý, Dražejov
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Saly se už několik let bojí bouřky, při i sebenepatrnějším zahřmění (blesky nevadí) reaguje panicky, tzn. že "táhne" za vodítko směrem od hromu, usiluje dostat se někam "výše" (doma vybíhá do patra), anebo "cepení" na místě a odmítá se pohnout kamkoli. Na procházce to zkouším zvládat "silou", mám Saly na postroji, takže jí nakonec "utáhnu" a ona se časem (pokud bouřka přestane) "rozejde", ale v případě aktuální bouřky na výletě to je vždy znovu a znovu peklo. Co s tím?

Odpověď: Přečtěte si prosím můj článek "Psi, Silvestr a petardy..." - máte v něm vše, co potřebujete vědět k nápravě. Vaše zvládání "silou" (přesněji řečeno pouze fyzickou silou) je k ničemu a fenku jen ještě víc rozhodí. Je to otázka psychiky, smečkového prostředí, fungování vůdčího jedince a přirozené komunikace - prostudujte si nejen dotyčný článek, ale i zbytek PSÍCH STRÁNEK FALCO, pak budete vědět, kudy v podobných případech vede správná cesta. Opět se v tomto případě nejedná o problém samotný, ale o pouhý důsledek jiného problému.

(19.7.2009)
Tazatel: Dana Scheibová, Desná
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 5,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Náš pes je hodný a doma a na zahradě poslušný. Trápí mě ale vycházky, jsou pro něho i pro nás únavné. Chodí na 1,25m šňůře a chtěl by stále táhnout a čuchat. Na povel "K noze" se hned vrací, ale současně začíná zase táhnout. Tak se to opakuje celou vycházku. Chodíme denně aspoň na hodinu, o víkendech déle. Nechodíme s ním navolno (auta, útěk za psem), na zahradě má úplnou volnost, nemá boudu, má podložku pod schody, kde tráví většinu dne. Spí v zádveří, kotec nemá. Přiznávám, že jsme zezačátku taky používali dlouhé navinovací vodítko. Uměl byste poradit, co děláme špatně a jak by se to dalo napravit?

Odpověď: Špatných je více věcí, které jste udělali - zmíněný "problém" je pak opět pouze logickým důsledkem, mrzí mě, že je sama nevidíte. Pokud je ale skutečně chcete napravit, pak mne zkontaktujte telefonicky a domluvte si se mnou konzultaci. Pomůžu Vám a hlavně pejskovi.

(19.7.2009)
Tazatel: Monika Vaňková, Brumov-Bylnice
Plemeno psa: jorkšírský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, náhodně jsem objevila Vaše inspirující webové stránky a obracím se na Vás s prosbou o radu. Jsme mladý pár žijící v rodinném domě s jorkšírkou Amálkou. Když jí bylo půl roku, adoptovali jsme od páníčků, kteří odcestovali do zahraničí rhodéského ridgebacka, který si na nás poměrně rychle zvykl a doufám si říct, žil s námi šťastný život. Měli jsme oba pejsky moc rádi a věnovali jim veškerý volný čas. V polovině června jsme odjeli na krátkou dovolenou k moři, Kerrynka(rhod.ridgebacka) jsme umístili do psího hotelu a Amálku hlídala má sestra, na kterou byla zvyklá. Kerrynek bohužel po dvou dnech v hotelu zemřel na torzi žaludku. Stále to ještě nedokážeme pochopit a smířit se s tím. Problém je i u naší jorkšírky, která se z hravého a hyperaktivního štěněte stala ospalou hromádkou neštěstí. Je nyní velmi klidná, mazlivá, skoro celý den pospává na různých místech domu zrovna tam,kde se někdo nachází nebo v klíně či posteli. Je nám Amálky líto, neustále jen kulí smutné očička. Je také mnohem bázlivější a krčí se i před námi. Prosím poraďte, jak zacházet se psíkem, kterému zemřel společník, jak mu vysvětlit, že jsme to tak nechtěli. Nu, snad není špatným východiskem pořízení šťěňátka, opět RR, na které netrpělivě čekáme. Snad bude i Amálka zase veselá. Objednávám si Vaši knihu a budu se snažit využívat Vaše poznatky v praxi. Prosím ještě o informaci, zda pořádáte výcvik či semináře i v jiných částech republiky (jižní či střední Morava). Předem děkuji za odpověď. Hezký den přejeme:-) M+J

Odpověď: Nezlobte se, ale... Oba pejsky jste "měli moc rádi" a ridgebacka, který tou dobou už u Vás byl rok, jste strčili do psího hotelu? Navíc do takového, ve kterém přežil jen 2 dny - nevím, jaké máte znalosti o torzi žaludku, jejích příčinách a průběhu a netuším, co Vám provozovatelé tohoto zařízení napovídali. Ale Vašeho psa zabila "odborná péče" majitelů psího hotelu - s největší pravděpodobností nevhodný krmný režim v kombinaci s režimem, který bezprostředně po krmení následoval. Torze vznikne buď podáním stravy, která v žaludku vyvolá silné tlakové poměry, nebo kombinací přílišného objemu stravy a následné nevhodné tělesné aktivity (většinou v malém prostoru, kotce apod.) - obojí pak má za následek přetočení (torzi) žaludku. Včasný zásah na veterině ale i tak dokáže psí život zachránit. Co udělali provozovatelé psího hotelu pro záchranu Vašeho psa? Čím a kdy ho krmili? Jak monitorovali jeho činnost během a po krmení? Jaký prostor a za jakých podmínek měl k dispozici? Zajímala jste se o některé tyto skutečnosti ještě předtím než jste odjela pryč? Proč nedostal stejnou šanci jako fenka - tedy být u někoho, koho znal a kdo znal jeho?

Vina za zmařený psí život je v tomto případě na straně provozovatele psího hotelu stejně jako na Vaší. Dokud budou lidé tak "milovat" svoje psy, že je v zájmu svého pohodlí strčí do podobných zařízení, tak dlouho v nich budou zbytečně umírat psi. Na psychický stres z odloučení, na torze žaludku... Váš pejsek byl bohužel jen jedním v dlouhé a nekončící řadě. Dokud je poptávka, je holt i nabídka - a nezlobte se, ale začátek jeho konce nastal právě v okamžiku, kdy jste se rozhodli jej dát tam, kde umřel. Další zbytečná smrt... kvůli několika dnům dovolené u moře.

Své fence to nijak nevysvětlíte. Je na tom o to hůře, že byla evidentně fixovaná víc na pejska než na Vás. Její bázlivost a celkové chování prozrazuje tolik věcí - a nejsou pro Vás právě lichotivé. I proto bych Vám pořízení dalšího štěněte velice rád rozmluvil - nemáte na to totiž dostatek zodpovědnosti a opět by to mohli odnést nevinní.

Víte - pes, který žije v prostředí, kde existuje skutečná vazba mezi jím a jeho člověkem, nese odchod svého psího kamaráda zcela jinak, než pes, kterému vztah s člověkem nefunguje. Už jsem si to ověřil na mnoha případech a toto je právě jedna ze situací, kdy se ukáže nahá pravda.

Pokud chcete svojí fence pomoci, začněte ji mít skutečně ráda. Nejen tak, jak to u mnoha lidí bývá - mají plná ústa lásky a bez mrknutí oka dokáží svému pejskovi udělat strašné věci, pokud jim nějakým způsobem vadí v jejich sobeckých cílech. I zde v Poradně už je takových případů řada. Udělejte všechno pro to, aby Váš vztah k fence byl skutečný. Až bude, začne ho i ona tak vnímat a bude se chovat jinak. Teď je osamělá a smutná, protože z jejíoh života odešel tvor, ke kterému jedinému měla skutečný vztah. Neměla ho a nemá k Vám. Dává Vám to jednoznačně najevo a dokud sama sebe nezměníte, nebude mít šanci. Až a pokud se Vám to podaří, pak teprve přemýšlejte o dalším štěněti. Až budete mít jasno i ve svých vlastních prioritách. A některé věci nejsou tak, jak jste mi napsala.

Co se týká termínů, mých aktivit a možnosti objednání výcviku či semináře - viz PSÍ STRÁNKY FALCO.

(12.7.2009)
Tazatel: Petra Makovcová, Rychnov u Jablonce nad Nisou
Plemeno psa: kříženec kokršpaněla
Pohlaví: fena
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále :) Předem bych Vám ráda poděkovala za letošní jarní soustředění, každý den na sobě a na vztahu se svou fenkou pracuji dle Vašich rad, je to úplně jiný svět, když pejska opravdu vnímáte každou minutu a vteřinu, kdy jste spolu... Chtěla bych se zeptat na jednu věc: moje fenka je velmi žárlivá na ostatní psy. (To, že štěká na lidi, kteří se se mnou začnou - z jejího pohledu z ničeho nic - bavit, po malých krůčcích snad úspěšně řešíme.) Se psy se to má tak, že s většinou z nich je hned kamarádka, přece jen si pořád ještě chce neustále hrát, ale jen do chvíle, než se cizí pejsek přiblíží ke mně. To je hned všechno špatně a fenka má pocit, že musí zasáhnout a ostatní psy okamžitě odehnat, takže začně být protivná. Snažím se ji v takových situacích uklidnit a dát najevo, že je všechno v pořádku, ale nedaří se. Na jednu stranu chápu, že se jí nelíbí, když si chci pohladit cizího psa, na druhou stranu si myslím, že by měla poznat, že pokud to chci udělat, je to v pořádku a měla by to vzít. S pejsky, které má doma moje mamka, už je to lepší, to už se moje fenka víceméně jen dívá (když je vyčesávám, občas do nich strká čumákem), ale už na ně není ostrá. Ale v situacích s cizím psem si nevím rady. Vím, že je ještě mladá, ale řekla bych, že tohle je třeba nějak korigovat. Mohl byste mi k tomu, prosím, napsat pár slov? Předem děkuji a přeji Vám a Šedymu krásné léto :)

Odpověď: Dobrý den:) Vzpomeňte si na to, co jsem Vám (i ostatním) vysvětloval a ukazoval každý den - psi fungují na principu hierarchie a ve své vlastní smečce musíte být schopna zastávat vůdčí pozici. A s tou je neodmyslitelně spjata i schopnost rozhodovat, řešit a umět prosadit vlastní vůli - včetně členů smečky. Jinými slovy, pokud rozhodnete, že daná situace je v pořádku, máte ji pod kontrolou a nijak Vás ani smečku neohrožuje, Vaše fenka musí Vaše rozhodnutí akceptovat. Na druhou stranu Vy jí musíte být schopna své rozhodnutí jasně a čitelně sdělit a musíte být schopna si je prosadit. Opět to není nic jiného než správně nastavená hierarchie, autorita a praktické naplňování těchto pojmů - prostě to, co se každým soustředěním vine jako červená nit.

Jednoduše si vzpomeňte na vše, co jsem Vás učil a co jsem Vám ukazoval v praxi. A používejte to. Chovat se stylem "nevím si rady" je v situaci, kdy komunikujete s pejskem, jasná prohra a každý pes to okamžitě pozná. Hezké léto přeji i já Vám a zapracujte na sobě...:)

(5.7.2009)
Tazatel: Zuzana Barnatová, Pardubice
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 20 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás moc poprosit o Váš názor, ohledně naší fenky. Mám o ni trošku starost, protože mi přijde bázlivější, než by bylo zdrávo. Vím, že každý pes je jiná povaha, stejně tak, jako lidé, ale i přesto. Od malička nebyla žádná hrdinka. Když byla malá, před většími nebo divočejšími psy se většinou s kvikotem klidila k nám, páníčkům. Jako odrostlejší štěně byla hodně hravá, ale před aspoň trošku dominantnějšími pejsky byla hned na zádech. Teď když dospívá, menší psy spíš přehlíží, stejně velkých nebo větších se ve většině případů bojí. Teď, těsně po druhém hárání je to ještě o něco horší. Fenek, které nezná si buď nevšímá, nebo je na ně protivná, psy, kteří jí chtějí očuchávat k sobě vůbec nepustí. S menšími si většinou poradí sama, s většími jí pomáhám já. Hraje si už jen s několika málo kamarády a kamarádkami, které zná od malička. Podotý kám, že jí nikdy žádný pes nenapadl, ani jí neublížil, od malička jsem jí hodně brala mezi p