Poradna (archiv starších příspěvků - rok 2006)

Za období: 1.1.2006 - 31.12.2006

(17.12.2006)
Tazatel: Markéta Válková, Brno
Plemeno psa: dobrman
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace: ano (ve věku 6-7 měsíců)
Dotaz: Dobry den, mam 6letou fenku Dobrmana (jmenuje se Ori) z utulku. Narodila se 5.4.2000. Byly ji 4 mesice, kdyz jsem si ji vzala. Dle informaci lidi z utulku,predchozi majitelka se o ni nestarala, nekrmila ji a nechavala ji doma casto uz odmala samotnou a ona pak doma demolovala veci - z nudy. Pry z nedostatku vyzivy skoro umrela, byla na kapackach s umelou vyzivou a kost a kuze a na svuj vek, abnormalne mala. Byla hrozne hubena a bazliva, ale i tak jsem se ji ujala.
Ted uz je z ni nadherny, mohutny, inteligentni a ke mne a k ostatnim clenum rodiny a pratelum pritulny pes. Nesnasi teda cizi male deti, kdyz nejake venku potkame, sape se po nich uplne desne. Asi ji mozna neco udelali, jeste pred tim, nez jsem se ji ujala. Jen na cizi lidi je ostrazita do te doby, nez ji hlasem neujistim v pripade, kdyz ten clovek u nas predtim nikdy nebyl,tim, ze ho treba vezmu kolem ramen a nebo mu podam ruku a Orce reknu, to je hodny clovek, kamarad. Kdyz obcas potkame v lese divne lidi, tak steka a musim ji drzet hodne nakratko, protoze v ten moment jakoby preladi v mozku uplne do jineho sveta, kde mne, zda se, nevnima. Je mi to neprijemne, protoze je obcas tezke ji udrzet na voditku. Neni mi jasne, jak ji dostat z toho jejiho vnitrniho preladeni, kdy mne v postate nevnima a neposloucha? Mohl byste mi prosim pomoct ci poradit,jak bych mela odborne postupovat?
Nereaguje na povely ani sedni a ani zustan. V lese obcas zrdha za zveri. V zime nasla srnu a litala kolem ni a cuchala k ni a stekala, nesla odvolat. Musela jsem ji chytnout. Je mi to trapne, ale kdyz pes v urcitych krizovych a vypjatych situacich neposlechne,ale uz to neni stene a navic pokud ona sama se svobodne nerozhodne prijit a poslechnout, neprijde. Je tezke snazit se chytit psa, ktery Vas neposlechne a lita kolem Vas a nebo pryc za zveri a chce si hrat. Jasne, ze se na ni zlobim, kdyz pak po case prijde sama, vidi mi to na ocich a pozna na hlase, uplne se plazi zpatky v lehu, pak uz jde az domu striktne u nohy a na voditku. Videla jsem psi vychovane tak, ze pokud nastane krizova a stresova situace zustavaji i tak klidni. Obdivuji to, jak to dokazi. Na cvicak jsem s ni nechodila proto, ze tam psi mlati a davaji jim obojky s hroty a de feacto nalomi jejich osobnost, proste je to nasilim a s tim ja nesouhlasim. Ori v pohode cestuje s lidmi busem a MHD,akorat mesto, kam moc nechodime, je pro ni hodne zatezove a i pro mne, protoze se obcas "zabejci" a sedne na zadek a nechce jit a nebo hodne tahne, nekam do klidu..Jednou se mi pripletla pod nohy na prechodu pro chodce tak, ze jsem spadla. Ale to neni zas tak dulezite.To jenom na dokresleni jeji obcasne paniky ze zatezovych situaci(pro ni). Kdyz byla mala, si tak 6mesicu, v lese jsme na kole potkali opileho stareho cyklistu a ona k nemu jen utikala jako zvedave stene, jel velmi pomalu a on ji kopl do cumaku a odkopl pryc, kdyz k nemu jen cuchala... Pak zacal nadavat a ja jsem na nej taky hodne zvysila hlas. Tento konflikt si pamatuje a od Te doby, "jede" na kazdeho cyklistu, kt. potkame. Nejvic jede na ty, co jedou hodne rychle a kdyz se mi tedy 2x stalo, ze jsem ji mela na volno, to jsem jeste nevedela, jak bude reagovat..,snazila se cyklistu zastavit tim, ze ho chnapla za nohu (kousla a pustila, nedrzela) a nebo obcas skace na riditka. Takle reaguje i na bezkare, zda se, ze nelibi se ji ten pohyb nohou a rychlost a zvuk lyzi. S bezkarem ale zadnou krizovou situaci nemela,tak je mi docela zahadou, proc to dela? Jednou se mi dokonce stalo, ze na ceste, kde brzo rano nikoho nepotkame sla bez kose a na voditku a jel cyklista a ja ji drzela a ona zacla skubat voditkem a hlavou jako "zralok" a pri teto sve panice jak tak hazela hlavou doleva a doprava a sapala se po cyklistovi, rafla mne do lytka. Potrestala jsem ji za to, ze to nesmi, durazne a od te doby v pohode, nic si na mne nedovoli, dokonce kdyz treba sedim u stolu sama prijde a da mi hlavu na stehno. Je hodne mazliva a obcas se mnou lezi i v posteli. Napriklad pes, rottwailer, ktereho rodice nemaji moc zvladnuteho, reagoval tak, ze kdyz jsem priblizila mou hlavu k jeho krku, jak to obcas delam u Ori, chnapl velice zurive po mem obliceji a ja v posledni chvili ucukla, jinak by mne rafnul do obliceje. Rodice ho ani nepotrestali, pritom si myslim, ze meli, protoze pes prece musi akceptovat, ze patrim do smecky a toto si vubec nesmi dovolit. Pes nemuze byt vudcem smecky, pokud je to bojove plemeno, prece.. A nebo se pletu? Panecek je prece panecek...a musi se respektovat a poslouchat. Podotykam, ze tento pes je velmi agresivni a napada i psa Dobrmana, ktereho maji rodice a kteremu je 12let a uz je stary a nemuze se moc branit. Nesmi byt spolu v prostoru, on by ho zabil. Chapu, ze on s nim zrejme bojuje o pozici ve smecce,ale i tak mi to prijde nefer, kdyby aspon souperil se psem, kt. je fit, tam by si to mohl zkouset, kdyz by taky par dostal, mozna by mu doslo, ze neni tak velkej samec, jaky si mysli ze je. Rovnez se mnou souperi tak, ze kdyz se mu podivam primo do oci zacne vrcet. Proc se mu nelibi muj pohled do jeho oci? To se mnou chce taky souperit? Ori jsem si cvicila sama, na cvicak jsme nechodili. Zakladni povely - sedni,lehni a ke mne zvlada v pohode, jediny problem je, ze je na cizi lidi hodne ostra, coz je v poradku,ale od jiste doby ji musim mit na voditku. S kosem chodi na vychazce stale. Ne kvuli mne, ale kvuli tomu, ze je "nevyzpytatelna" a uz 2x v horizontu tech 6ti let, co ji mam chnapla po 2 cyklistech a kousla je a pustila, ale bylo to velmi neprijemne, protoze to pak vypada, ze mate agresivniho a nezvladatelneho psa. Tezko uz lidem vysvetlite, ze se priblizili na moc blizkou vzdalenost a pes vas vlastne branil. Drobnejsi veci, ktere se mi nedari ji naucit je chozeni u nohy. Obcas jde a obcas nejde. Nejde v krizovych situacich a jde v tichu v lese,jsem dusledna, kdyz se predbezhne moc dopredu, reknu k "noze" a kdyz nereaguje, skubnu voditkem a nebo se zastavim a reknu, "nejdu s Tebou" a ona po teto vete maze okamzite skokem k me noze, pak zase ukaznene chvilku jde a pak se zacne o trosku predbihat, kdyz si ji nevsimam, shvalne, abych zjistila az kam pujde, jde tak o delku voditka predemnou, tzn. tak metr. Pak taky nikdy nezustane na povel "zustan" (je uvazana) treba u obchodu, vetsinou knuci a jakoby mne vola zpet a nebo sebou skube,takze ji musim poutat k hodne stabilnim vecem:-) Byla bych Vam vdecna za jakoukoliv radu, ktera by pomohla objasnit a zjistit pricinu Orcina zkratkoviteho chovani. Rada bych ji take naucila, aby poslouchala na 100procent a uz si nevsimala cyklistu a bezkaru. Myslite, ze to jde? Zda se mi, ze v tomto pripade jde o jakesi reflexy, konkretne tedy vizualni podminku pro jeji mysl, kdy se zacne po zaslechnuti ci vzhlednuti znameho zvuku ci obrazu (kolo, cyklista, bezkar,dite) chovat agresivne ci zkratkovite, navzdory mym povelum...

Odpověď: Dobrý den:) Hned na samém začátku bych Vás velice rád požádal, abyste za mnou i s fenkou přijela, protože po přečtení Vašeho mailu je jasné, že se především Vy musíte spoustu věcí naučit a pochopit - což nemyslím nijak ve zlém. Nicméně "na dálku" Vám zatím zkusím vysvětlit ta základní nepochopení určitých věcí z Vaší strany...

Především - máte fenu dobrmana, tedy přirozeně dominantního a velmi temperamentního plemene, od které nemůžete očekávat chování plyšového medvídka. Dále, tím, že jste ji nechala ve štěněcím věku odebrat určité hormonotvorné orgány, jste získala psychicky věčné štěně (přečtěte si prosím můj článek o kastraci a spoustu dotazů z této Poradny!), které je jen dalším smutným případem dokazujícím, že v této oblasti skutečně nekážu bludy - je nevyrovnaná, snadno podléhá stresům, má sklony k agresivitě (i vůči Vám) a je velmi nevypočitatelná... stačí si přečíst Váš popis jejího chování, kterému mimochodem zcela věřím. Taková fenka potřebuje zcela správný a odpovídající přístup svého majitele, pak lze spoustu problémů eliminovat nebo hodně zredukovat. Ale znamená to nechat si poradit a předvést na vlastním psu, jak vlastně komunikace má vypadat - proto i to pozvání na samém začátku mé odpovědi.

A prosím, nepleťte si rotvajlera s "bojovým plemenem". Rotvajler není "bojové plemeno", je to pouze přirozeně velmi dominantní a tvrdý pes. A jako s takovým je dobré dodržovat určitá pravidla vzájemné komunikace - pokud nemáte na 100% vyjasněné vzájemné postavení a to tak, že Vás respektuje jako jedince na vyšší pozici, pak na něj nezkoušejte z jeho hlediska dominantní signály (i když pouze z neznalosti, ale to on neví!). Jinak skončíte na plastice - a toto varování bych velmi rád důrazně adresoval všem, kteří se podobných chyb z neznalosti nebo frajeřiny dopouštějí a neuvědomují si rizika. I já sám při své znalosti psího chování a psích signálů jdu u neznámých psů do nechráněného kontaktu (tj. obličejem) teprve v okamžiku, kdy jsou vzájemné pozice ujasněny a vím, že ze strany psa nebude následovat útok, ale signál podřízenosti - právě proto, že jisté věci vím... Nezapomínejte, že stačí krátký okamžik Vaší nejistoty, který dominantní pes zachytí a v následující vteřině využije k vlastní převaze - v lepším případě varovným sklapnutím čelistí, v tom horším skončí jeho zuby ve Vašem obličeji.

Takže teď je to na Vás - pokud budete chtít, ozvěte se:)

 

(17.12.2006)
Tazatel: Hana Šimarová, Zlín
Plemeno psa: papillon
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý večer,prosím o radu ohledně majetnického chování našeho papillona.Před několika týdny se začal chovat nezvykle při úklidu pelíšku a hraček, vrčel,několikrát chňapl a dokonce stiskl. Kdyžjsme ho chtěli potrestat,ne bitím, ale tím, že musel jít na "své" místo a nikdo se s ním "nebavil",dál vrčel,neprojevoval žádnou lítost,cenil zuby.Při dalším takovém případě dostal pleskanec novinami, ale nedostavilo se podřízené chování,pes dále cenil zuby a vrčel."Útočí" spíše na dceru, z manžela má respekt, tam problémy nejsou. Připadá mi,že jednání psa je zkratovité,když si situaci uvědomí a my ji neřešíme trestem,ale jen pokáráním, zdá se,že je mu líto, co udělal.Myslím, že chování psa souvisí s věkem, že je to "puberťák",který si chce určit své místo ve smečce, papilloni ale agresivní být nemají,nevím, zda ho máme nějak více potrestat, aby si uvědomil, že se tak chovat nesmí.

Odpověď: Dobrý den:) Roční papillon již není puberťák, ale skoro dospělý pes... A protože dospívá, začíná zúročovat všechny své zkušenosti z nezvládnuté výchovy a především špatně nastavené hierarchie ve své "smečce". Bohužel, Vaše reakce jsou zásadně chybné v tom, že se snažíte jeho agresi potlačit ještě větší agresí - a to nikdy nemůže mít úspěch, agrese je něco zcela jiného než signály přirozené autority a odpovídající dominance.

To jsou všechno věci, kterým je věnováno 90% obsahu PSÍCH STRÁNEK, proto si je prosím prostudujte a aplikujte skutečnou psí výchovu, nikoliv agresi a restrikce. Pokud budete chtít, rád Vám vše ukážu  na Vašem pejskovi i prakticky, stačí se se mnou domluvit.

 

(17.12.2006)
Tazatel: Patrik Mosler, Boskovice
Plemeno psa: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: pes
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, prosil bych o radu. Plánujeme koupi psa do rodiny. Měli jsme  v rodině zatím jen 2 pudly jeden se dožil 14 ti let a druhý má t.č. 12 let. Původně jsem uvažoval o boxerovi, ale dle sdělení veterináře - jsou to psi dost nemocní. Jako alternativu uvažuji Staffordšírského bullteriera. Můžete mi sdělit něco a povaze psa? byl by v rodinném domě se zahradou. Hlavně mám obavu o vztahu tohoto psa s ostatními psy na ulici a s pudlem mých rodičů. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) O tomto plemeni naleznete dost informací už jenom například v Poradně pročtením dotazů lidí, kteří toto plemeno vlastní... Včetně mých odpovědí, kdy často musím vysvětlovat, že staffordšírský bulteriér NENÍ plemeno s vyblokovaným sociálním chováním a vzorci chování "bojového plemene" - na rozdíl od amerického staffordšírského teriéra (AMSTAF), který je něčím zcela jiným. Staffordšírský bulteriér je velmi kontaktní a velmi pohodový pejsek, který nemá problémy s člověkem ani s jinými psy, samozřejmě za předpokladu, že ho jeho majitel nezkazí - ale to platí nakonec pro všechna plemena. Důkazem toho, že si za tím stojím, budiž i fakt, že pejsci i fenky tohoto plemene bez problémů fungují na mých soustředěních i ve psí škole...

Pokud tedy jeho nekomplikovanou povahu a výchovu zvládnete (nepodcenit socializaci!), pak se nemáte čeho bát:)

 

(17.12.2006)
Tazatel: Zuzana Pirošková, Senec (Slovensko)
Plemeno psa: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Pekný deň pán Dostál, pred pár mesiacmi som sa už na Vás obracala s pár otázkami o našom Atoskovi. Problém sa vyriešil, pochopili sme sa navzájom :-)v tom "šéfovaní" No...ale vyvstali ďalšie. Skúsim Vám to v skratke opísať.
Hafan má niekedy deštrukčné sklony. Na pošlapané a "presadené" kvety sme si zvykli. Aj na tankodrom namiesto dvora. To už pomaly odznieva (koniec koncov, stýmto obdobím sme plne rátali, šteňa nie je sterilný doplnok). Avšak začal sa búriť na mojom aute. Poobkusoval lišty, zásterky...doškrábal dvere...kupodivu, priateľove auto ho necháva lahostajným. Neviem ho však prichytiť pri čine, takže neviem ani ako mu jednoznačne vysvetliť že je to fuj! Pred mesiacom začal utekať. Väčšinou sa "vyparí" po takej 10 hod. ráno. Podotýkam, že má k dispozícii 17 árový pozemok, každý deň dvojhodinovú prechádzku. Cez víkendy vypadnme preč aj na celý deň. Do vnútra si chodí kedy chce, nechávame na ňom kde si vyberie že bude spať. Nakoľko teraz je to počasie viac jarné ako zimné sám sa ťahá von. Tým chcem povedať, že kontakt so svojou svorkou má dostatočný. Keď aj niesme na prechádzke tak sa proste bláznime na dvore. Problémom sú tie jeho "skusy" po susedoch. K jednému uteká za kamarátom, psíkom, k druhému lebo chová vzadu na dvore prasiatko. Samozrejme, že keď ho dopravia domov, vyzerá sám ako z chlievika. Robí to len keď nie som doma. Pravdepodobne sa nudí, ako ho motivovať alebo zabaviť? Čo mu chýba? Existujú aj u psov také tie typické tulácke povahy? Že to robí lebo sa mu to jednoducho páči? Nechcem ho zatvárať a ani priväzovať, treba dostatočne spraviť plot (čínsky múr). Ale zaujímalo by ma, prečo to robí. čo ho k tomu vôbec vedie? Prečo neutekal predtým? Je to len tá puberta? Podotýkam že plot vie zázračne rozmontovať a nestíhame látať diery. Na prechádzkach je slušný, teda, drží sa len v mojej blízskosti. Nie je problém odvolať ho od ostatných psov. Len tých "mojich" dvoch chlapov doma proste neposlúcha :-( Rozmýšľala som aj nad tým, že si zaobstaráme ďalšieho maca. Možno keby boli dvaja, zabavili by sa po tých 8 hodín čo som preč. Len sa bojím, že dve šteňatá naraz je nad moje sily. Psík vyžaduje veľa času (o peniaze sa vôbec nejedná)ale chcem k tomu pristupovať max. zodpovedne. Je to "vychrlené" asi moc chaoticky, hádam, som to popísala dostatočne. Čo by ste mi doporučil? Čo si o tom myslíte?

Odpověď: Dobrý den:) Pes, který se nudí, si samozřejmě sám hledá zábavu - a stejné je to i u psa, který trpí nedostatkem podnětů, které ho dostatečně zaměstnávají... Jen se nějak obecně neví, že jedním z nejsilnějších podnětů je i vědomí příslušnosti k vlastní smečce a především podněty, které vycházejí z přirozené komunikace mezi psem a jeho vůdcem smečky.

Sedmiměsíční bernský salašnický pes je puberťák, který se již zbavil nejsilnější štěněcí závislosti a začíná sám vymýšlet a hodnotit. Ve chvíli, kdy nemá pocit, že by se ho nějakým způsobem týkala vlastní smečka, začne z ní utíkat - protože defacto žádná smečka ani neexistuje (možná pro Vás, ale nikoliv pro něj). A to je první a nejdůležitější záležitost, na které musíte zapracovat - na vazbě.

Druhou věcí je přirozená zvědavost každého normálního pejska - vždy ho bude zajímat, co je za rohem, za plotem, v jiné místnosti... Ale tady musí zvědavost i skončit, jinak máte skutečně zaděláno na tuláka, pro kterého nebudou existovat žádné hranice ani teritorium - a především žádné neviditelné pouto vztahu k vlastnímu majiteli, které by ho drželo na jeho místě ze všeho nejvíc. A opět jsme u toho základního - vybudování silné vazby mezi Vámi a pejskem...

Pokud si teď pořídíte dalšího pejska a nic na výše jmenovaném nezměníte (resp. ani na to v tom případě nebudete mít dostatek času), stane se jen jedna věc - místo psa jednoho Vám budou utíkat dva, protože štěně se nebude učit od Vás, ale od svého staršího psího parťáka. A ten ho v současné době bude schopen naučit pouze to, co sám umí a zná.

V pozdější době druhý pes - klidně. Ale ne teď. Teď musíte zapracovat na Atosovi a to velmi rychle a intenzívně.

 

(17.12.2006)
Tazatel: Milan Nejezchleb, Blansko
Plemeno psa: rotvajler
Pohlaví: fena
Stáří: 9 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Mám na vás dotaz a obracím se s prosbou o radu. Mam plemeno RTW Zuzanku. Je stara 9 roků, již více jak rok s ní navštěvujeme průběžně veterináře nebot ma velmi silnou cukrovku. Insulín aplikujeme 2krát denně,a toinjekčně. Insulín musíme užívat pro  člověka "HM MIX 30" nebot psí byl nedostatečný. Zuzanka za rok nabrala na váze přes 10kg což jí rozhodně nesvědčí na klouby.Samozřejmě ma dietu a přesně podavané kvalitní granule.Přesto na vaze nabírá. Venčení se omezilo jen na vykonání potřeby nebot jaký koli pohyb je pro ni již problém. Rozhodli jsme se pro ukončení jejího života s nami a rádi bychom aby její odchod byl co nejšetrnější PRO NI!!! Po dohodě s veterinařem jme se dohodli na termínu a ja se zajímal jak a jaký prparát použije. Bylo mi sdělěno že preparat se nazíva T61. Na internet strankach zahranočních se se dočetl že chovatelé ho odsuzují nebot je absolutně nevhodný a pokud se použije tak jen ve spojitosti sanestezijí. Proto můj dotaz zní je něco podstatně šetrnějšího a pro psa bezbolestného a o co se mam zajímat po případě žadat po veterináři. Prosím poradte.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud jste již rozhodnuti a stav Vaší fenky se skutečně z života změnil na přežívání, pak asi není jiná možnost... Obávám se však, že jiná možnost než aplikace přípravku T61 není. Chyba však není přímo v této látce, ale může k ní dojít vinou veterináře - je totiž nezbytně nutné podle konkrétního případu správně určit dva faktory: místo aplikace (žíla, srdce nebo plicní tkáň) a množství látky. Dostatečně rychlý účinek je totiž možný pouze při výběru optimální dávky a centra zásahu, jinak může dojít ke zcela identickému případu jako je v současnosti publikovaná aféra s popravou smrtící injekcí a následným několik desítek minut trvajícím umíráním vězně v jedné věznici v USA. T61 je látka, která na rozdíl od dříve používaných anestetik (ta často psy dostala pouze do kómatu) umí extrémně rychle zasáhnout všechna důležitá centra organismu, tedy kardiovaskulární, respirační a nervový systém.

Je mi Vaší fenky i Vás moc líto - nechť to všechno proběhne jak má...

 

(17.12.2006)
Tazatel: Vladěna Šebelová, Senetářov
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, Vaše stránky jsem docela důkladně prostudovala, ale nenašla jsem odpověď na problém s mým psem, proto Vám píšu. Mám deseti-měsíčního psa - hovawarta a jeho výchova se mi bohužel začíná vymykat z ruky. Plemeno hovawart jsem si vybrala po pečlivém zkoumáním, odpovídalo mojím představám o pohodovém rodinném psu. Když jsme štěňátko přivezli domů (v osmi týdnech), měli jsme je nejdříve doma (protože byla zima) - asi 3 měsíce, ale mělo svůj pelíšek, svoji místnost a vylučovat chodilo ven. Kromě noci, kdy klidně spalo se mu stále někdo věnoval, možná proto je dodnes hodně umazlený. Od svých pěti měsíců spí v boudě na dvoře. Velmi rychle se naučil základní pokyny (ke mně, sedni, lehni, zůstaň), na procházkách se držel u nás a perfektně poslouchal. Ale už v červenci (tj. v jeho pěti měsící) přestával poslouchat. A od té doby se to stále zhoršuje. když jsem po něm chtěla, aby ke mně přišel, nereagoval, když jsem se k němu přiblížila, utíkal pryč, chtěl si hrát a honit se se mnou. (Když si s ním ale hraji, dokáže rychle pochopit, kdy je konec hry a kdy už na mě nemá dorážet.) Tak jsem ho začala zase za přijití pravidelně odměňovat (předtím jsem mu dávala pamlsky nepravidelně, vždy jsem ho však chválila) a začal ke mně opět chodit, ale vždy otálí, pak si jde "pro pamlsek". Také hrozně táhne u nohy, to dělá snad od začátku (zkouším odmalička "škubat" obojkem, teď má ale téměř 50 kg, tak s ním mám značné fyzické problémy). Když však zkouším v lese chůzi u nohy bez vodítka, jde docela hezky.
Na většinu ostatních psů "kňučí",, nedávno však nečekaně agresivně "vyjel" po svém psím kamarádovi (bernský sal.pes). Na všechny lidi, které potkáme také "kňučí" a chce jít za nimi, nedávno však vyjel po majitelce toho bernské. sal. psa., když jsem ji (bez psa) potkali na procházce. Jinak ke všem ostatním lidem (hl. ke členům rodiny)se chová velmi přátelsky, mazlivě (jen teď má období skákání, ale to ho snad věkem přejde), rád si hraje a obecně se projevuje jako šťastný a nestresovaný pes. Jak se mám k psovi chovat? Myslím, že problém je v dominanci psa a nesprávné hierchii, jak se to dá řešit? Mimochodem, mého otce, který se Fredovi věnuje o dost méně než já (chodím s ním každý den na dlouhé procházky), poslouchá lépe než mě. Nikdo Freda nebije, jen občas ke otec i já přetáhneme vodítkem, nic moc si z toho ale nedělá.

Odpověď: Dobrý den:) Těch odpovědí na Váš "problém" je na PSÍCH STRÁNKÁCH tolik, že snad není ani možné je přehlédnout. Nezlobte se, nechápu... Hovawart, smečka, vývoj psychiky psa, bouda, komunikace, hierarchie, přirozená autorita, puberta - je toho zde napsáno málo? Prosím, přečtěte si PSÍ STRÁNKY tak, abyste nad čteným i přemýšlela a zkusila konečně něco jiného než povely a přetahování vodítkem. Třeba svého psa nemít na dvoře a v boudě, ale u sebe a to myslím i po stránce psychické, jinak se nemůžete divit, že se od Vás vzdaluje. Tohle totiž opět není o výcviku a zvládnutí pár povelů, ale o výchově a pochopení toho, proč se pes chová v pěti měsících jinak než ve třech a v desíti jinak než na půl roce.

Máte dvě možnosti. Buď zaměříte svoji zlobu na mne s tím, že ve Vás přeci chyba být nemůže, nebo se poctivě zamyslíte a znovu (ale jinak a opravdu!) si prostudujete PSÍ STRÁNKY a pokud to od sebe nebudete odhánět, naleznete skutečnou příčinu toho, proč se Vám Váš pes najednou tak vzdálil a v situacích, kdy skutečně o něco jde, ho prostě nezvládáte. Je to totiž již tisíckrát omleté a vysvětlené téma, jen je zapotřebí umět i zevšeobecňovat, odvozovat a spojovat, ne jen napsat "nenašla jsem odpověď". Pochopit základní princip, který je v těchto případech vždy stejný, ať se jedná o hovawarta nebo jakékoliv jiné plemeno. Snažte se i Vy, držím Vám v tom palce.

 

(17.12.2006)
Tazatel: Jan Leták, Mirovice
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěl bych se zeptat. Koupil jsem na inzerát štěně německého ovčáka. Zdá se mi malý. V té době měl údajně 3 měsíce, vážil 6 kg. Nyní by mu měli být    4 a 1/2 měsíce. Povyrostl, zmohutněl, ale ještě má první zuby a nemá šourek. Kdy by měl vyměnit zuby a kdy by měl mít v pořádku pohlavní orgány. A jeho srst je na NO dost krátká. Je černý se znaky.

Odpověď: Dobrý den:) Nepíšete, zda se jedná o štěně s PP (podle Vašeho dotazu asi ne) nebo o štěně, u kterého může být jeho původ všelijaký... Šourek má každý pes odmala, asi máte na mysli sestouplá varlata - ta by již sestouplá být měla, ale také nemusí, někdy to může trvat i velmi dlouho (6-8 měsíců), nicméně ani to není zcela v pořádku a může to indikovat jisté problémy. Přezubení probíhá kolem 5. měsíce věku. Pokud píšete, že měl "údajně" 3 měsíce, tak pravděpodobně jeho přesný věk neznáte a právě čas přezubení Vám může dát tu správnou informaci o jeho skutečném věku. Srst štěněte NO je vždy kratší než u dospělého psa (stejně jako u jiných plemen s tímto typem srsti), mění se teprve kolem prvního roku věku.

Obecně je kupování psa "na inzerát" bez prověřeného zdroje vždy velmi rizikové - z hlediska plemene, skutečného věku i zdravotního stavu konkrétního jedince...

 

(10.12.2006)
Tazatel: Milena Poláková, Býšť
Plemeno psa: staffordšírský bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, nejdříve si Vás dovolím pozdravit po dlouhé době :) /VT v září mi připadá před 100 lety a květen v nedohlednu  :(/,v duchu hladím Šedýska a Dinečka. Při výchově té moji "holčičky" si na Vás vzpomenu několikrát denně, slovo "nejde" se snažím vymazat. Každé pondělí se těším na nové příspěvky, Vaši knihu mám přečtenou několikrát, poradnu taky a tak hraju hru " co odpoví Viktor", u dotazů k výchově a chování jsem celkem úspěšná. Díky za to, co děláte pro všechny skutečné milovníky psů,a jen doufám, že pár jedinců, kteří "neskousnou" Vaši přímočarou odpověď, Vás neodradí. Chtěla bych poprosit o radu = u Airynky se projevila demodikóza ( lysinky na tváři,na bílé náprsence a kolem očí)- absolvovaly jsme koupele + ektodex + biotin+ vitamínové injekce+ dermanorm(olej z mořských ryb)- vše trvá cca 2 měsíce, lepší se to velmi pomalu, ale co mě trápí nejvíce, že má Airy viditelně řidší srst na celé hlavičce, tělíčko je v pořadku = jak posílit srst resp. imunitu, která s tím zřejmě souvisí. Jinak je Airynka úžasná,šikovná, mazaná a poslušná úměrně ke svému věku a mému duševnímu rozpoložení :-)( každá moje nesoustředěnost je řádně využita ). Těším se na odpověď a předem za ni děkuji.

Odpověď: Já Vás také zdravím, i fenečku - a moc děkuji:) Demodikóza je zánětlivé onemocnění kůže, způsobené roztočem trudníkem psím (Demodex Canis), ke kterému jsou náchylnější právě krátkosrstá plemena jako je třeba staffordšírský bulteriér. Bohužel je to tedy i případ Vaší fenečky.

V prvé řadě to chce kompletní antiparazitární léčbu, až potom je možné vše "doladit" - tedy kvalitním biotinovým přípravkem (koncentrovaný vitamin H) pro regeneraci srsti a aplikací některého vhodného homeopatika (to doporučuji i kvůli zatížení jater prvotní léčbou). Pro posílení imunity organismu je opět k dispozici dostatek přípravků, tím určitě nic nezkazíte.

Budu Vám i Airy moc držet palce a určitě ji za mne hezky pohlaďte...:)

P.S. Těch pár jedinců, co "neskousnou" fakt, že chyba je v nich, nikoli v jejich pejskovi, mne opravdu neodradí - daleko více je těch, kteří si dají poradit a sami vidí výsledky...

 

(10.12.2006)
Tazatel: Lenka Plášková, Otrokovice
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Minulý týden jsem byla na vašem semináři, který mě velice zaujal. Chtěla jsem se na Vás obrátit s dotazem. Mluvilo se o tom, že psa v pubertě máme nechat, aby si své postavení se stejně starými psy vyřešil sám. Moje fenka hovawarta se někdy vůči druhým psům, spíše fenám projevuje dominantně. Od malička jsem se snažila chodit s ní mezi smečku psů. Do roku neměla problém. Potom však začala dominantně reagovat na ostatní feny. Nechávala jsem ji ať si to vyřeší, mívala přitom náhubek i ta druhá fena ho měla. Největší problém měla se stejně starou fenou RR. Jejich pře se však opakovaly pokaždé, když jsme se setkali. Postupem času jsem se snažila, jí toto chování zakazovat, začala totiž vyjíždět na skoro každou fenu, kterou jsme potkaly. Nejdřive ji očuchávala a potom na ni začala vrčet. Nějak jsme toto období přešly. Dnes má přes 4 roky a skoro s každým psem už se snese. Někdy se však stane, že na nějakou fenku opět zavrčí, ale je to jen vyjmečně. Chtěla jsem se tedy zeptat, jak se mám v tomto případě zachovat. Mám jí důrazně ukázat, že já jsem ta alfa a že by si to neměla ani dovolit? Nebo je to i v tomto věku normální chování?
Také se mi zdá, že je celoročně přitažlivá pro psy. Přestože zrovna nehárá, obletují jí psi více než ostatní feny. Bývá z toho většinou nevrlá a když na ní třeba nějaký skočí, vyjede po něm. Nikdy však žádnému psovi neublížila.Ten pes se většinou nenechá hned tak zastrašit a pokračuje v obtěžování dál.Výsledkem je, že se po nějaké době pobytu v takovéto smečce raději vyhýbá a chodí pořád za mnou. Je takové chování psů vůči ní normální? Neměl by ten pes pochopit, že ji má nechát a odejít? Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Hovawart patří mezi plemena s vysokou přirozenou dominancí, to je první a zcela zásadní věc. Po prvním hárání (tedy kolem prvního roku věku) a s postupujícím psychickým vývojem se tento rys povahy zdůrazní a fena se začne v rámci svého druhu prosazovat - což je přesně vývoj i Vaší fenky.

V jejím dnešním věku byste již spolu měly mít dávno vyřešenu vzájemnou hierarchii - Vy byste měla být superalfa, Vy byste měl rozhodovat a řešit konfliktní situace a kontaktáže, Vy byste měla být schopna výsledek svého rozhodnutí fence sdělit a ona by je měla akceptovat - tedy i situaci typu "neřeš". To jsou všechno věci, o kterých jsem mimojiné mluvil právě i na onom zmiňovaném semináři. Pokud totiž bude fenka pod Vámi, její dominantní chování vůči jiným fenám se podstatně zredukuje právě proto, že rozhodujete Vy a ona je v podřízeném postavení.

Podle toho, co píšete, je Vaše hierarchie bohužel nastavená špatně... Znamená to hodně se naučit o psím chování, o vzájemné komunikaci a pak vše umět aplikovat ve vlastním vztahu člověk-pes. Materiálů máte ode mne k dispozici dostatek, zbytek je teď už jen na Vás.

Ano, některé fenky jsou pro psy "přitažlivé" celoročně. Pokud tento zvýšený zájem nezvládá sama fenka, je opět na Vás, abyste jako vůdce své smečky dokázala držet psy v odstupu. Není to těžké, pokud sama zvládnete základy přirozené psí komunikace.

 

(10.12.2006)
Tazatel: Soňa Kašková, Brno
Plemeno psa: anglický kokršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, potřebovala bych poradit se svým psem. Mám 2ročního angl. kokršpaněla. Možná jsme udělali chybu v tom, že jsme mu při setkání s nesympatickým psem nedovolili projevovat emoce. Jakmile byl náznak agresivity, potlačili jsme to. Nyní, když je dospělý, se snaží vrčet na téměř každého psa, ať je velký jak chce. Nevrčí jen na kamaráda z dětství (pitbul) a na malé rasy. Jakmile potkáme stejně velkého či většího psa, dělá na něho ramena. I když je pes vyloženě přátelský a vrtí ocasem. Nyní to řešíme tak, že pokud jen mírně vrčí, tak ho neokřikujeme. Pokud to vypadá na větší konflikt, řekneme nesmíš a trhneme vodítkem. Někdy to nepomáhá, tak ho chytíme za kůži za krkem. Občas zkouší zavrčet  na nás. Dostane tenkým proutkem (nic jiného nikdy nezabíralo) nebo ho vytaháme za kůži a povalíme ho. Je ale dost tvrdohlavý. Od malička, když se v pubetě zkoušel stát vůdcem smečky, jsme ho vytahali a přilehli ho. Ostatní psi kvíknou, náš ne. Maximum vzdávání je povzdech. Pokud se potká se psem a není konflikt, dostane odměnu nebo ho pochválíme pohlazením a slovně.
Dalším problémem je přivolání. V bytě přijde vždy i když zrovna něco provedl. Jakmile má někde psa, velké prostory (louky, pole), tak nepomůže volání ani odměna. Nemáme žádného psa s kterým by se tohle dalo cvičit. Jeho kamarád pitbul se venčí v jiném čase a nemůžeme se sjednotit, protože chodíme do práce. Je i jiná možnost? Pokud v okolí běhá a piští dítě, tak poštěkává a pokvíkává. Pokud bych ho pustila, tak by se ho snažil zastavit. Není vůbec k uklidnění. Přináší mi to dost problémů a nevím co s tím.
Začátkem  července jsme byli pod stany s bandou známých na dovolené. Přijeli jsme v sobotu. V úterý ráno jsme se probudili, kamarád vylezl ze stanu a najednou se Andymu přestal líbit. Štěkal na něj, ale kousnout se ho nesnažil. Vždy se o něj zarazil čumákem. Pokud si kamarád sedl, ležel mu klidně i u noh. Jakmile chodil, tak na něj štěkal. Přemýšleli jsme, zda to není stylem chůze (na jednoho známého taky štěká, co má klátivou chůzi) a oba mají psa, nebo ručníkem na hlavě. Ale proč ta změna? Večer si to zkoušeli mezi sebou „vyjasnit“, ale kamarád byl cítit alkoholem, což Andy nemá rád, tak se nic nevyřešilo. Hrát si s ním nechtěl, spíš se ho bál. Ale salámek si vzal. Druhý den spolu hráli fotbal s ostatními. Ale situace se nezměnila. Ještě jsme uvažovali o možnosti, že se mu „zprotivil“ proto, že měl ten večer marihuanu. Jiný kamarád, co ji měl taky mu ale nevadil. I když je pravdou, že ho zná od štěněte. Žádná další možnost mě už asi nenapadá.
Říká se, že pro psa je štěkání stejné jako pro nás mluvení. Máme sousedku „prudičku“, které vadí úplně všechno. Např. že pes v noci štěká (většinou 2x za sebou), když jdou okolo ochmelkové a jsou hlasití. Když jde někdo kolem balkónu, tak štěká víc. Myslím, že je to v pořádku a že náš pes „štěká standardně“. Mám však prvního psa a nezaujatý názor uvítám. Přesto jsou situace (jako pobyt v penzionu), kdy se moc hlídání nehodí. Jak mám zabránit štěkání? Jde tomu zabránit dopředu? Když už štěká, snažíme se ho uklidnit povelem „klid“. Ztichne jen na chvíli. Pokud ho čeká odměna, tak neštěká do doby než ji dostane, sbaští ji a zase štěká. Okřikneme ho, nebo přijde proutek. Pak stejně poštěkává a tváří se uraženě, jak hlídá a my mu v tom bráníme. Pokud důvod ke štěkání nastane po delší době, opět štěká.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud jste si přetím, než jste mi zaslala dotaz, přečetla alespoň podstatnou část Poradny a PSÍCH STRÁNEK (což je mimochodem uvedeno i u zadávacího formuláře), musela jste zjistit jednu zásadní věc - Vy psa nevychováváte, Vy ho pouze ponižujete. Bití proutkem a "zalehávání" rozhodně není výchova a nečekejte, že se pak pes s nezanedbatelnou dávkou dominance (což anglický kokršpaněl je) začne chovat jinak než jak popisujete...

Výchova nerovná se ponižování psa. Výchova je každodenní proces předávání signálů psu a čtení těch, kterými Vám pes zpětně odpovídá. Tento proces probíhá kontinuálně, ne tak, že začnete zasahovat až ve chvíli, kdy se něco děje - a ještě navíc agresí (proutek!). To vše je mimochodem již mnohokrát na těchto stránkách popsáno.

Konfrontovat psa s opilým člověkem je s odpuštěním skutečně hloupý nápad - a to to píšu ještě velice mírně. Zcela obecně, máte psa, na kterém zkoušíte věci,které Vám nikdy nemohou v dané situaci fungovat, ať už mluvím o "testu" s kamarádem nebo okřikování a pokus o povely. Znovu opakuji, že svého kokra musíte VYCHOVÁVAT, a to tak, aby Vám rozuměl. V prvé řadě si tedy přečtěte, jak vlastně výchova psa probíhá a co je pro ni zapotřebí ze strany "vychovatele", zdroj materiálů viz výše. Pak si vše v sobě ujasněte a začněte skutečně vychovávat - s vědomím toho, že máte přirozeně dominantního anglického kokršpaněla, který od Vás nevezme vše napoprvé, ale pokud budete důskedná a nebudete si plést vlastní dominanci s agresí, budete úspěšná. Prostě vyměňte proutek za přirozenou autoritu, zalehávání a tahání za kůži za normální kontaktní signály a okřikování a povely za skutečnou komunikaci.

Chce to čas a podstatnou změnu v chápání psa, kterou budete sama v sobě provést. Nejste první ani poslední, kdo musí tímto procesem projít a je jen na Vás, zda toho budete schopna a zda to zvládnete. Motivaci ale máte myslím si dostatečnou - Vašeho pejska.

 

(10.12.2006)
Tazatel: Jana Mardzinová, Košice (Slovensko)
Plemeno psa: jezevčík
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Pekny den z Francuzska. Iba pred dvoma dnami som objavila vasu stranku a mala som radost.Je to dobry pocit ak sa clovek moze obratit o radu, s nezodpovedanymi otazkami a problemami, ktore clovek nezvlada. Aj ked vlastne su dane pre neho na riesenie a na vlastny rozvoj a rast. Moj prvy psik bol dalmatinec. Bol skvely a kazdy ho obdivoval nielen po fyzickej stranke - krase, ale aj po osobnostnej. Bola to proste osobnost. Pri nom som sa naucila znamu vetu: pes je dobrej, iba psovod je blbej :-)). Zvladol skusky aj za mna a ukazal vsetkym, ako vyzera vycvik a povely plnene radostou, a s hrou a zahanbil ovciakov, dobermanov a co ja viem ake plemena. Aj ked som ho cvicila ja s pomocou sveleho cloveka, nikdy som nezvladla dominanciu. Nechcela som o nom pisat, len povedat ze naozaj vsetko zalezi od pristupu cloveka ku zvieratku. Teraz mam fenku 3 rocnu jazvecicku a mame 4 krasne 2 mesacne steniatka. Velmi nerozumiem spravanie sa fenky ku steniatkam psikom su 3 a k fenke je jedna. Psikov si pri hre podriaduje uci ich prirodzene, normalne. Ale sucke dovoli viac, ta skace na nu dokonca aj na nu vrcala a skakala ale nebola to hra bola to silna dominancia. Matka sucka sa iba najezila a zacala so zadkom jej davat bodicky, odstrkovat ju trosku s vrcanim. Ale nepodriadila si ju. Az ked sa to zopakovalo este tak jej chytila papulku a trosku pritlacila k zemi. Kratko. Vkazdom pripade ta mala si dovoluje viac a viac a sucka matka je dost tolerantna k nej, dokonca akoby ju ucila na psikoch ako si ich podriadit, neviem mozno ze sa mi to iba zda. Chceli sme si fenku nechat k matke, len neviem ci nebude dcera dominantnejsia ako matka a to by som nerada. Zatial nezasahujeme. Matka uci a ona vie urcite co je spravne. iba akosi tomu v tej hierarchii nerozumiem. Inak jeden psik a fenka su dominantni, a dvaja psikovia nie. Najsilnejsia a najchytrejsia je zo vsetkych sucka. Ako prva zacala patrat po novych veciach, ako prva zacala chodit a robit toaletu mimo brloha a nikdy nezaplakala a neskucala. Mamu si nasla hned, necaka, zoberie si co chce , k psikom bratom sa sprava dominantne- proste silna osobnost. Viete mi prosim povedat preco sa matka fenka takto rozdielne sprava a upredstnuje az velmi svoju dceru? Nebude to neskor tak ze dominanciu prevezme dcera- fenka? Matka je tiez dominantny typ. Dakujem velmi pekne za odpoved. A prajem vsetko dobre a uspechov vo vasej skole.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Sama jste správně napsala, že fenka velmi dobře ví, co dělá... V zájmu budoucího života je vždy vychovat potomstvo tak, aby bylo maximálně schopné života - a to znamená i rozvoj, nikoliv potlačování dominantního chování psa, který má v "popisu práce" samostatné uvažování a kontaktní lov. Jezevčíci musí být dominantní, jinak by při lovu v noře nepřežili a fenka to velmi dobře ví, proto dominanci své dcery v této fázi nepotlačuje, ale naopak podporuje. Vychovává ji a být to přírodní smečka, sama by rozhodla, kdy si jako alfafena svoji dceru podřídí. V současné době je z vrhu ta nejvíce se prosazující, její matka to ví a podle toho ji i vychovává.

Pokud nebudete chtít mít dvě dominantní fenky, nenechávejte si ji. Tohle rozhodnutí je na Vás, ale musíte vědět, jakou smečku si přejete - zda s předem jasně danou hierarchií (tedy k fence dáte klidnější, submisivní štěně), nebo s hierarchií, o kterou se teprve bude bojovat.

Přeji hodně štěstí:)

 

(10.12.2006)
Tazatel: Václav Navrátil, Havlíčkův Brod
Plemeno psa: bulteriér
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Nahodou jsem narazil na vase stranky a musim rici, ze me velice zaujaly, ted sem ve stadiu kdy se postupne prokousavam pres celou poradnu. Uz jsem precetl hafo knizek, co se vychovy psu tyce a take se pokousim vstrebat co nejvice o psim chovani a spravnem pristupu k pesankum. Z tohoto duvodu sem si take objednal vasi knihu, abych byl zase o neco chytrejsi. Moc se na knihu tesim a chci Vam otevrene podekavat za tyto uzasne stranky a knihovnu velice uzitecnych informaci. Ale ted uz k veci. Mame v rodine fenku dalmatina jiz vice nez 8 let a dalsi dva psy plemene Maly hladkosrsty pinc. Tim chci rici, ze cely svuj zivot jsem vyrustal po boku techto ctyrnohych mazlicku a musim zaklepat, nikdy nebyl zadny problem. Nastal moment, kdy ja a moje pritelkyne porizujeme vlastni baracek, takze se stehujeme od mych rodicu. Zamilovaly jsme se do plemene Bulteriera, ktere planujeme v brzke dobe poridit. Pokazde kdyz se zeptam nejakeho chovatele na bulici vlastnosti, tak mam pocit ze dostavam velice subjektivni nazor. Timto vas chci pozadat o Vas nazor a zkusenosti s timto plemenem. Pejsek bude bydlet v rodinem domku. Vyhodou bezespore bude, ze moje prace je vzdalena od meho bydliste asi jenom 12 min chuze, take odpoledni  venceni nebude zadny problem. Problem vidim v tom, ze jako kazde stene samotne doma bude mit tendence kousat a nicit. V jedne literature sem se docetl, ze je rozumne pejska naucit na tzv. Playpen, coz ma by ohradka rozumnych rozmeru, ve ktere si muze pejsek pelesit a hrat v dobe vasi nepritomnosti. Samozrejme, ze se pesan na ohradku musi postupne navyknout a musi ji prijmout formou hry. Jaky je Vas nazor na tento pristup? Dekuji a predem se tesim na Vasi odpoved.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Odpovědi na všechny Vaše dotazy jsou již dávno uveřejněny v této Poradně i v rubrice "Bojová plemena" (nakonec i v mé knize), vše již bude pouhým opakováním... Bulteriér bohužel patří mezi plemena s vyblokovaným sociálním chováním, takže sice bude výborným společníkem Vás a Vaší přítelkyně, ale nemá smysl zavírat oči před tím, že bude mít (potažmo i Vy) velké problémy ve společnosti jiných psů - spíše tedy oni s ním, od plusmínus jednoho roku věku. Toto je základní a velice závažný fakt, který je zapotřebí vzít do úvahy předtím, než si toto plemeno pořídíte.

Každé štěně si projde obdobím devastace a každé štěně, které je dobře vedeno, z něj po relativně krátké době opět vyjde. Ohrádka jakéhokoliv typu je dle mého zcela soukromého názoru totální nesmysl stejně jako klece, již jsem to zde také psal. I toto dočasné období je totiž bez větších problémů zvládnutelné bez toho, že by bylo zapotřebí štěně někam zavírat a ztrácet jeho důvěru a vzájemný kontakt a vztah - tedy daleko důležitější věci pro celý budoucí život. Ohrádky (mimo těch, které se používají pro psí vrhy a které mají zcela odlišný význam) a klece jsou pro lidi, které nezajímá pes a jeho myšlení ani vzájemný vztah, ale které zajímá jen to, jak si maximálně vše usnadnit za použití restrikcí a bez ohledu na to, co všechno přitom boří. Toť můj názor...:)

 

(10.12.2006)
Tazatel: Helena Kuchynková, Třebíč
Plemeno psa: německý ovčák x labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: plánovaná
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, velmi mne zaujaly Vaše stránky i názory a prosím o radu. Před 14 dny jsme si z útulku přivezli Jully, křížence NO a labradora. Je to velmi bystrá a učenlivá fenka, chceme s ní absolvovat základní výcvik ... je pro nás totiž velmi důležité mít vyrovnaného a ovladatelného pejska. Do budoucna bude Jully žít ve společnosti dětí a bude se s námi hodně pohybovat mezi lidmi.
Jully se v útulku narodila (předpokládáme tedy, že žádné negativní zkušenosti s lidmi nemá) a celou dobu byla v kotci se svou maminkou. Po příchodu k nám pro ni bylo vše nové, dokonce i chůze po schodech, ale musím říct, že si vede dobře a brzy si zvykla na všechny ty divné, blikající nebo zvuky vydávající věci. Myslím si, že je hodně inteligentní, spoustu věcí si uvědomuje a sama vyhodnocuje. Se mnou i s přítelem vychazí výborně.
Doma máme dva zakrslé králíčky a ikdyž sameček Niky na Jully útočí a bere ji jako vetřelce ve svém teritoriu, Jully se už trošku naučila, že ty dvě chlupaté kuličky nejsou na hraní a pokud jí hlídáme ke králíčkům nejde. Dalo by se tedy říct, že všechno je v nejlepším pořádku. Co nás ale trápí je její chování v přítomnosti cizích lidí, dětí a dalších psů. Všech se dost bojí, pokud se cítí nejistá zavrčí a někdy i cvakne zuby, snažíme se jí všechno v klidu vysvětlovat, uklidňovat ji, aby měla pocit, že ze strany ostatních lidí i zvířat jí nic nehrozí. K cizím lidem je však stále nedůvěřivá a vyhýbá se kontaktu s nimi. Ikdyž vidí, že se s tou osobou známe a klidně si povídáme, jakmile se dotyčný snaží na ni šáhnout a pohladit ji, zavrčí a chce kousnout.
Co se týče psů, většinou se naježí, vyzívá je ke hře, ale ve finále uteče ...  ale abych jí nekřivdila s některými si začne hrát. Občas se ale stane, že např. odmítne pokračovat v procházce, protože se blížíme k plotu, za kterým štěká pes, nepomáhá ani uklidňování a přemlouvání, Jully si sedne a nechce jít dál. Hodněkrát se stalo, že Jully se za nás i schovávala. Řešíme teď problém, při převzetí pejska z útulku jsme se zavázali k provedení kastrace :-( Přečetla jsem si ale Váš příspěvek a jsem si vědoma toho, že se jedná o obrovský zásah do organismu pejska. Ikdyž obecně se kastrace hodně propaguje jako prevence proti onemocnění rakovinou apod. Jully je zatím nevyrovnaná, usuzuji tak z jejího chování k cizím lidem i psům a vzhledem k tomu, že nám opravdu moc záleží na tom, abychom měli spokojeného a ovladatelného pejska a ne duševního "mrzáčka" nevíme co s tím. Neznáme příčinu jejího strachu a nejistoty, nevíme jak se v těchto případech zachovat. Určitě se stále seznamuje s novým prostředím a teprve si zvyká. Možná je to i tím, že do svých 4 měsíců byla stále u matky, která o ni pečovala a chránila ji ... opravdu to neumím správně posoudit. Také bych ráda zajistila "bezpečné" soužití králíčků a psa, vím, že to není pro psa přirozené, ale určitě je způsob, jak Jully naučit, aby králíčkům neublížíla ikdyž nebudeme v místnosti s ní. Co byste nám doporučil vy pane Dostále, jak dále postupovat a jak se zachovat? Těšíme se na názor zkušeného člověka, který vidí do psích duší. Děkuji a přeji hezký den :-)

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) V prvé řadě bych Vám doporučil pasivně nečekat a před odesláním dotazu si vždy přečíst materiály, které jsou na PSÍCH STRÁNKÁCH k dispozici a kterých dle mého názoru není zrovna málo - a kde jsem již mnohokrát psal o psích útulcích a specifikách pejsků, kteří v nějakém strávili kratší či delší část svého života. A především si přečíst, že každý útulkový pes potřebuje především dostatek času na to, aby vstřebal nový domov, nové podněty a začal zase věřit. Takový pejsek potřebuje čas, klid a spolupráci nového majitele - a pokud je to štěně, tak k tomu všemu ještě maximální možnost socializace a správnou výchovou dohnat, co se dá... Přečtěte si to prosím. To je totiž lék na všechny Vámi popsané "neduhy".

Co se týká kastrace, kterou máte "plánovanou"... Skutečně nechápu, jak a kdo Vás mohl donutit k této podmínce - to je totiž z právního hlediska nesmysl. Můj názor na toto mrzačení zdravých zvířat je sdostatek znám a mohu Vám zaručit, že ve Vašem konkrétním případě byste ze zdravé, zatím pouze ne zcela zorientované fenečky, dostali skutečnou psychickou trosku - nevyrovnanou a nešťastnou do konce svého života. Nicméně v tom si udělejte jasno především sama v sobě, tohle za Vás rozhodnout nemohu.

Králíčci... Nikdy nemůžete nechat psa - přirozeného predátora - bez dohledu s jeho potenciální kořistí a možností kontaktu a věřit, že se nic nestane. Je to jen otázka času, správné situace a vítězství přirozených loveckých instinktů. Můžete celkem lehce dosáhnout situace, kdy se kořist i lovec budou tolerovat, ale musíte u toho být vždy v pozici nejvyšší autority, ale v každém jiném případě je to sázka do loterie, která nějaký čas vychází, ale jednou nevyjde. Každý ale musí sám zvážit, do jakého rizika je ochoten jít - jen se pak nesmí divit. Králíček není navíc tvor, který by měl na rozdíl třeba od kočky šanci se účinně bránit nebo utéct...

 

(3.12.2006)
Tazatel: Hana Muchová, Tábor
Plemeno psa: francouzský buldoček
Pohlaví: pes
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, na internetu jsem ohledně výběru pejska strávila spoustu hodin a po výběru rasy zase spoustu hodin čtením o ní. Prošla jsem stovky stránek odborníků i laiků a troufám si říct, že ty Vaše na mě udělaly ten nejlepší dojem a našla jsem zde víc než na všech předešlých dohromady. Taky jsem si objednala Vaši knihu a už se těším, jak podle ní začnu toho našeho malého rošťáka vychovávat. Buldočka Benjiho máme doma týden. Od chovatelky přišel naučený na namáčené granule Anka. Ty jsem mu také dávala až dokud jsem si nepřečetla, že mnohem lepší by bylo, aby je kousal v suchém stavu. Potíž je ovšem v tom, že je nekouše, ale polyká a to je právě to, na co se chci zeptat, myslíte, že na to teprve musí přijít, že se to dá kousat? Nemůže se mu něco stát?  V archívu jsem tento dotaz nenašla, ačkoliv jsem mohla něco přehlédnout, je tam toho tolik, že časem pozornost mírně otupí :-) Děkuji moc za Vaši radu a přeji hodně úspěchů ve Vaší nikdy nekončící a záslužné práci.

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) To polykání granulí se bohužel naučil právě z těch namáčených a jak správně píšete, musí sám přijít na to, že je lépe je kousat - tedy přirozenou mechaniku pohybu čelistí. Nemáčené (suché) granule jsou vhodné a dokonce nutné z hlediska masáže dásní, správného vývoje chrupu a také toho, aby se do žaludku nedostávalo přílišné množství vzduchu. Ale nebojte, chce to jen trochu času a vybrat ze značek granulovaného krmiva tu štěněcí řadu, která obsahuje rozumnou velikost granulí - raději tedy větších rozměrů. Granule pro dospívající nebo dospělé psy už jsou vždy větší než štěněcí.

Tak mrňousovi držím palce a Vám přeji dostatek pozornosti i spokojenosti při čtení PSÍCH STRÁNEK:)

 

(3.12.2006)
Tazatel: Žilková Iva, Slavkov u Brna
Plemeno psa: anglický kokršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím Vás o radu ohledně mého pejska. Koupili jsme pejska s PP, bohužel jsme se nepřesvědčili při odběru zda má sestouplá obě varlata. Zjistil to až druhý den po příjezdu domů náš veterinář. Po hormonální léčbě injekcemi sestoupilo jedno varle dolů. Bohužel druhé nesestoupilo. Pan veterinář i pár ostatní chovatelů radí zhruba ve věku 1 rok nechat pejska operovat a nesestouplé varle ostranit. Prý se u kokrů rádo zapouzdřuje a vzniká rakovinový nádor. Nevím co dělat. Nechat pejska operovat(mám strach) nebo čekat až jestli se opravdu zapouzdří(co když pak už bude pozdě)? Pesjka jsme jako chovného nechtěli i když jsme kupovali s PP, tak to že má jednu kulku nám nevadí, spíš si nevíme rady právě s tou co "nemá". Dokáže poratit jak poznat co pro našeho pejska bude to správné? Moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud jste četla PSÍ STRÁNKY, pak víte, že můj Dino je také monorchid - nemá sestouplé jedno varle. Psal jsem tu i vícekrát o tom, jak a proč jsem se rozhodl, doporučuji si související materiály najít a přečíst, již bych se poněkolikáté pouze opakoval. U psů s predispozicí ke zhoubným nádorům je nesestouplé varle určitým rizikovým faktorem, ale záleží na mnoha okolnostech a rozhodně neplatí, že monorchid zákonitě získá rakovinný nádor na varleti. Další upřesnění se týká času, který na rozhodování máte - je to 4-5 let, nikoliv jeden rok.

Zaklepávám to na dřevo, ale můj pejsek se v plné síle a radosti ze života i s jedním nesestouplým varletem (druhé mu mimochodem sestoupilo až v 8. měsíci) v této době dožívá 9,5 let a vesele prohání fenky - a monorchidů, kteří zemřeli zdraví na sešlost věkem, je velká řada. Prevence je hezká věc, ale můj názor je vždy dát nejprve šanci přírodě a organismu konkrétního pejska - i každá operace podobného rozsahu, který by zde připadal do úvahy, nese vždy svoje rizika. Nicméně rozhodnutí v daném případě stejně zůstává na Vás...

 

(3.12.2006)
Tazatel: Eva Petrová, Plzeň
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o vyjádření-radu k mému problému resp. problémům. Jak už jsem uvedla ve formuláři, máme 7 měsíční fenku NO. Dle mého soudu docela dominantní povahy s velikým temperamentem. Problém, který mě trápí spočívá v tom, že ji nedokáži přivolat, když například potkáme koně, srnku, jiné psy, lidi. Také mě mrzí, že by nejraději proháněla projíždějící auta, kdyby nebyla na vodítku. A tak vždy trnu, aby někdo nezapomněl zavřít vrátka, aby vydržela karabina, atd. Toužím po psu, kterého můžu pustit i ve městě, který si mě bude hlídat, který se nebude příliš vzdalovat. Příčinu hledám v nedostatečném kontaktu s jinými psy, ačkoliv jsem se kontaktům nebránila, ne vždy jsou i druzí majitelé psů ochotni pustit svého psa s dalším cizím psem a ne vždy se daří potkat v průběhu procházky další pejkaře. Také bude chyba ve mě. Jak to napravit? Nechci abychom obě byly otroky vodítka. Děkuji mockrát za Váš čas.

Odpověď: Dobrý den:) Problém není ve fence. Je v nepochopení některých věcí týkající se psychiky a vývoje psí osobnosti plus nefungující smečková vazba mezi vámi dvěma. Pokud chcete s tímto problémem skutečně pomoci, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme termín a bližší podobnosti individuálního výcvikového servisu...

 

(3.12.2006)
Tazatel: Alica Kuchyňová, Olomouc
Plemeno psa: jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 9 let
Kastrace: ne
Dotaz: Vazeny pane Dostal, prave som si precitala clanok casopise Z+Z, a vyzera to tak, ze by ste mi mohol pomoct. Moji rodicia- na Slovensku maju 9 rocneho jazvecika. Chudak si prezil v zivote dost: bol prejdety autom- chodi teraz akoby prednych nohach- odraza sa zadnymi, otrava liekom- vyliecenie, pohryzenie vlciakmi- raz vyprovokovane, 1x argentinskou dogou- nevyprovokovane. Zil az do jari s vlciakom, ktory vo veku 15 rokov umrel. Je to domaci pes- na zahrade je cez den a na vyziadanie. Musim povedat, ze po vsetkych koliziach, ktore zazil sa neho zacala objavovat agresia. Ked ho berem von, dam mu postroj, ked mu ale chcem dat voditko, zacne sekat hlavou a zubami, vyskakovat, ako keby mal amok. Prave teraz ma chnapol do ruky, minule do tvare, a do nohy pod koleno. po chvile asi tak 5-10 min sa upokoji, a nie je problem. Po precitani Vasich stranek, vidim ze sme urobili v jeho vychove zasadne chyby, ktore uz asi nenapravime, ale rada by som s nim mala normalny vztah bez agresie. Sama som teraz v lete dostala psa- kriz. vlciaka, ktoreho by som rada vzala domov- ale bojim sa ako ho zoznamit s jazvecikom a mackou, aby prezili vsetci v zdravi ?

Odpověď: V prvé řadě bych Vám doporučil, abyste nelitovala času a skutečně důkladně prostudovala PSÍ STRÁNKY včetně této Poradny a archívů... Spousta věcí se Vám objasní a jak sama píšete, chování Vašeho jezevčíka je především výsledek jeho nezvládnuté výchovy - spousta pejsků prožije ve svém životě i stresové chvíle, ale jejich výchova a vedení musí být vždy takové, aby se ani poté nikdy neobrátili proti vlastnímu majiteli. Co se týká seznámení s "novým" pejslkem, i to zde již bylo mnohokrát probráno...

Až budete mít tyto věci prostudované a budete mít pocit, že byste potřebovala praktickou pomoc (což je z mého pohledu ve Vašem konkrétním připadě dokonce nezbytné), pak mne zkontaktujte a já Vám velmi rád vyjdu vstříc a zapracuji na jezevčíkovi, popř. Vašem vlastním pejskovi. Budu se těšit:)

 

(3.12.2006)
Tazatel: Věra Marková, Brno
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, mám 3,5 letou fenku, řekla bych mírné povahy.Pokud se potkáváme na procházkách s fenkami, toleruje je, pejskům se podřizuje, většinou silehne a nechá se očichat, čemuž se pánečci diví, popřípadě smějí, jak je "povolná".V posledních 3 měsících se ale na procházkách přihodilo, že mi vyjela po dvou psech (jeden z nich byl velký - fila, druhý malý knírač)a po dvou fenkách (labradorka a mops).Což mě velmi překvapilo. Dodatečně jsem se dozvěděla, že všichni tito pejsci jsou kastrovaní. Bylo její chování přirozené? Jak se zachovat? Kníračovi a labradorce se mohu při procházce vyhnout, když už jsem obeznámena se situací, ty druhé dva jsme potkaly čirou náhodou, už je nevídáme.Dále téměř denně potkáváme fenku křížence, která byla kastrovaná před věkem 1 roku (tedy věčné štěně), tu toleruje a nechá si od ní její přízeň líbit. Děkuji za Váš názor a radu. Zdravíme též Vaše psí kamarády.

Odpověď: Vaše fenka je nyní na prahu psychické dospělosti a je zcela přirozené, že se začíná projevovat její osobnost. Samozřejmě musíte vždy brát v úvahu i to, na co vlastně reaguje - jinak se zachová při setkání s dominantním psem/fenou, jinak se submisivním, jinak s plnohodnotným jedincem, jinak s kastrátem, těch možností a situací, které zažijete, bude celá řada. Každá z nich bude trochu jiná a v každé z nich se zachová jinak i Vaše fenka - je to všechno o přirozené psí komunikaci a hierarchii.

Pokud nebudete přesně vědět, co se odehrává, raději do ničeho nezasahujte a nechte to na své fence, ona to vědět bude. Jediné, na čem musíte opravdu stále pracovat, je to, abyste své fence byla vůdčím jedincem, aby Vás brala a respektovala - pak i ona se bude v těchto a podobných situacích chovat správně, nikoliv agresívně, ale v případě potřeby s adekvátní dominancí. Pohlaďte ji za mne:)

 

(3.12.2006)
Tazatel: Eliška Heinigeová, Čakovice
Plemeno psa: velšteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Mám již po sobě třetí fenu velšteriéra. S touto mám však problém, s kterým jsem se dříve nesetkala. Naše štěně je extrémně žravé a divoké. Když jí chci cokoli sebrat z tlamy, co někde sebere (na zahradě hnůj, schnilá jablka, doma ze stolu cokoliv, když se k tomu v nestřeženém okamžiku dostane), tak je opravdu zlá, a snaží se mně pokousat. Stejně agresivně se ale chová, např. když jí chci umejt a utřít nohy.S mými vnoučaty, které jsou 3 a 5 let, je tak divoká, že jim stále skáče nahlavy, trhá jim vlasy, kouše je do obličeje apod., děti se jí bojej.Jinak je se psama kamarádka, nikoho se nebojí, i s velkými psy řádí. Nevím, co s tím. Děkuji za radu.

Odpověď: Máte nezvládnuté temperamentní štěně, u kterého se již může projevovat určitá povahová dominance, žádného zabijáka. Nemluvte o agresivitě a zlobě, to je něco zcela jiného. Vaše štěně potřebuje jen odpovídající výchovu, proto Vám v prvé řadě doporučuji si na PSÍCH STRÁNKÁCH důkladně přečíst, jak se vůbec štěně vychovává (tj. samotná výchova, signály dominance a submisivity, kontakt, hierarchie, smečka atd. atd.) - je to velmi široká oblast a již to tu bylo nesčetněkrát vše probráno.

Pokud budete mít nadále pocit, že si nevíte rady, ozvěte se mi a domluvíme se, kdy za mnou i se štěnětem přijedete - ukážu Vám, že během několika minut bude z divocha sice temperamentní, ale zcela zvládnutelné štěně, které bude přesně vědět, kam ve smečce patří a jak se v ní chovat. Nerad bych, aby štěně dopadlo špatně jen kvůli chybám majitele, proto prosím má doporučení nepodceňujte. Děkuji.

 

(3.12.2006)
Tazatel: Irena Lauermannová, Chodov
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Ačkoli je naší fence již 7 měsíců, stále se v bytě pomočuje i vykálí. Venku vše vykoná tak, jak má, ale máme pocit, že je jí jedno, kde potřebu vykoná (asi tam, kde se jí zrovna chce - a někdy se jí chce doma). Názory na nápravu jsou různé - někdo říká netrestat, náš veterinář říká trestat. Prosím o radu.

Odpověď: Psal jsem to již mnohokrát - psí "čistotnost" je v prvé řadě o schopnosti ovládat svěrače (tedy zhruba plusmínus od půl roku věku) a ve druhé řadě o psychické úrovni každého štěněte. Trestat štěně za to, že není v dané době schopno určitých výkonů, je zrůdnost, ať se jedná o neudržení moči nebo stolice, popř. o jiné "dovednosti". Zdravím Vašeho pana veterináře a že se nechám ptát, zda ho v jeho batolecím věku také trestali za to, že znečišťoval plíny a nechodil způsobně na záchod...

Ne, opravdu za to svoji fenečku netrestejte. V opačném případě si budete pěkně pomalu a systematicky vyrábět psychickou trosku, která Vám přestane věřit na celý život a bude od Vás utíkat, kdykoliv dostane příležitost - a uvědomte si, že bíglové jsou sami o sobě plemeno, kteří přivolání rozhodně nemají na vrcholu svého hodnotového žebříčku. Tak si to nekažte. Projevte v dané situaci pouze výraznou nespokojenost (oční kontakt a emoce), nic víc, žádnou agresi, žádné trestání. A dejte fence dostatek času na to, aby psychicky o kus dospěla, pak se to srovná samo. Za ni Vám předem děkuji...

 

(3.12.2006)
Tazatel: Marie Matúšů, Slavičín
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,mame problem s tím že náš pejsek už od mala na některe členy naší rodiny vrčí!Dnes se dokonce na staršího syna ohnal a bylo to tak tak.Nevím jestli je to tím že kluk k nemu nema žadný vztah,(když spí na zemi tak do něj nohou žducha a on vrčí,jsme totiž početnejší rodina 6 členu.Nejvíc se mu věnovala dcera ta je ale monentalne vic ve skole a v praci.Dnes po tom incidentu jsem se ho chtela pohladit ,uklidnit ale on na mě take zavrčel!nemohla jsem ho ani dostat na místo,pak pomohli noviny v ruce .Mam strach aby se to nestupnovalo.Nerada bych o nej přišla mam ho rada ale asi jsem mu moc povolovala že,tak vás moc prosím o radu.

Odpověď: Dobrý den:) Není to o "povolování", ale o špatné a nezvládnuté výchově... I když jsou dnešní zlatí retrívři daleko problémovější než byla původní podoba plemene, rozhodně se (ani jiná plemena) nedají vychovávat s novinami v ruce! To totiž není výchova, ale agrese - a ta zcela přirozeně probudí jen protiagresi.

Mám pocit, že máte nejvyšší čas s tím něco udělat. Pokud jste stejného názoru, pak mne prosím zkontaktujte (telefonicky) a domluvíme termín, kdy mne i s pejskem  navštívíte. Dřív, než bude pozdě - teď ještě máte šanci a já Vám rád pomůžu. Vaše věta, že byste o něj mohla přijít, se mi totiž ani trochu nelíbí...

 

(3.12.2006)
Tazatel: David Klíma, Brno
Plemeno psa: AMSTAF
Pohlaví: fena
Stáří: 8 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme možnost koupit fenečku amstafa ale má to háček, je poslední z vrhu a je mnohem menší než její sourozenci ( v 8 týdnech 4kg , sourozenci v 6týdnech 4,8kg ). Chceme ji na mazlíka, ale uvažujeme i o chovu a nevíme jestli není moc velké ryziko si ji vzít aby nezůstala drobnější a pak můžeme na nějakou výstavu a uchovnění zapomenout. Chovatelka sice říká že nyní již na váze rychlým tempem nabírá a že to dožene , což ale také nemusí. Pokud máte s něčím podobným zkušenosti poraďte prosím jestli je vhodné si vzít tuto fenku k chovu. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Nemohu Vám k tomu říci nic jiného než že 100% záruku Vám v tomto případě nemohu dát ani já, ani chovatelka. Osobně si myslím, že pokud je zbytek vrhu vyrovnaný a fence je teď 8 týdnů, tak buď zcela nebo z valné části fenečka váhový deficit skutečně dožene. Nesmíte ale zapomenout také na to, že fenky jsou drobnější tělesné konstituce než psi - porovnávejte porovnatelné a pokud máte možnost, podívejte se na to, z jakého spojení vrh vzešel a jaká štěňata po těchto rodičích jsou z hlediska exteriéru i povah (pokud to pro oba není premiéra, pak bych do toho nešel, pokud Vám jde o určitou minimální záruku kvalitní fenky, na které chcete chovat).

V tuto chvíli je to sázka do loterie s mým osobním tipem 60-70% pravděpodobnosti, že fenka bude váhově vyrovnaná vůči svým sestrám z vrhu. Pokud ovšem máte sám jakoukoliv pochybnost a víte jistě, že chcete chovnou fenu, pak si vyberte jiné štěně z jiného vrhu. To je moje doporučení - není nic horšího než zklamaný majitel a následně nešťastný pes.

 

(26.11.2006)
Tazatel: Martin Androvič, Kladno
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, nedávno jsem se vás ptal zda si nechat štěně zlaťáka ke se své pětileté zlatici. Štěnátko jsme si nechali a jsme moc rádi i starší fenka ho už přijala. Teď bych rád tu malou slečnu naučil to co se mi u té starší nepodařilo a chci se vyvarovat chybám. Tedy se chci zeptat, když jsme venku a pustím je obě na volno, může se stát, že ta malá tu ignoraci ke mně od té starší okouká? Pokud na ní zavolám, podívá se na tu starší a pokračuje ve své činnosti dál. Někdy přiběhne hezky až ke mně, nechá se pohladit, pochválit a zase si běží hrát. Když jdeme po městě a ona jde na volno, drží se kolem nás, když se něčeho bojí dokonce jde vedle nohy. Pokud jí něco zaujme a dostane povel "nesmíš" okamžitě to nechá být a jde za mnou. Chci se zeptat, zda ta starší fenka jí může nějak při této výchově ovlivňovat když ta malá uvidí, že ta starší si s námi dělá co chce. Mám jí cvičit odděleně? Nechci aby té starší bylo líto, že nejde také ven. Dále se chci zeptat jak reagovat a co dělat v případě, že jdeme na procházku, malá jde na volno bez problémů, občas se někde zapomene, ale brzy jí vidíme zase vedle sebe jen když přicházíme domů, bydlíme v paneláku s velikým travnatým placem na kterém se ona pravidelně zasekne a my čekáme třeba 10 minut než se uráčí přijít. Zajdeme do vchodu, ona nás nevidí a přesto si dál čmuchá a pozoruje co se děje kolem. Vždy přijde, ale trvá jí to strašně dlouho. Máme to vydržet? Odezní to až přestane  být tolik zvědavá, nebo něco dělame špatně? Na volání nereaguje v tomto případě. Doma na přivolání přiběhne ukázkově. Je velice chytrá, stačí jí něco vysvětlit a ona se snaží vyhovět. Děkuji předem za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Jsem rád, že jste se takto rozhodl a štěňátko si nechali. Jen teď nesmíte zapomenout, že máte skutečnou psí smečku a musíte ji zvládnout - obě fenky společně, ne odděleně. Tedy i procházky musíte absolvovat vždy s oběma fenkami dohromady. Zcela přirozeně se malá bude hodně učit nejen od Vás, ale i od dospělé fenky, proto musíte především mít zvládnutou tu starší (a hierarchicky nadřazenou) fenku, přes ni pak zvládnete štěně daleko snáz. Naopak, pokud bude dospělá fenka "ignorant", odkouká to od ní i štěně a od samého začátku budete mít velký problém. Štěně bude jistou dobu ve všem napodobovat dospělou fenku, z toho musíte vycházet a nepovolit v práci se starší jenom proto, že Vás bude rozptylovat práce s malou.

Nechat "zaseknout" malou nesmíte - jinak si odmala vychováte pejska, který přijde, až sám uzná za vhodné. Čtyřměsíční štěně je stále ještě závislé, využijte toho, ale pokud bude zapotřebí, nekompromisně zasáhněte - "kousněte" ji do kůže na krku (stačí prsty), potáhněte kousek v požadovaném směru a uvidíte, jak ochotně s Vámi půjde. I u malé musíte od samého začátku budovat svoji vůdčí pozici - i když Vám pomůže zvládnutá hierarchie vůči starší fence (stejně jako Vám uškodí naopak nezvládnutá!), stejně je zapotřebí ji nezávisle potvrdit i vůči ní.

 

(26.11.2006)
Tazatel: Dana Ottmarová, Liberec
Plemeno psa: čínský naháč
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den p.Dostále.Ráda bych Vás požádala o názor ohledně zdrav.problému,který se týká falešné březosti u mé psí kamarádky.Myslím,že jinak jsme spolu v pohodičce a žádné vážnější problémy ve výchově řešit nemusíme- i když jsem 3 roky vychovávala Montynku "lidským způsobem"ale po přečtení Vaší knihy i Vašich str. se mi doslova otevřely "nové obzory"a teď se snažím vše dohnat a domlouvat se s fenečkou jenom po "psím".Takže se postupně učíme obě a Vám za to patří naše poděkování.Dříve jsem bohužel o Vašich názorech na výchovu nevěděla.Teď k problému:po každém hárání trpí M.falešnou březostí.Mění se před očima nejen fyzicky,ale velmi i psychicky.Nechová se agresivně-spíše je velmi uzavřená.Byla mi nabízena kasrace,kterou jsem odmítla a jak jsem si přečetla na psích str.,tak jsem udělala velmi dobře.Jen si nevím rady,jestli je vhodné podávat fenečce hormonální tbl.(měla je 2x a březost ustupuje mnohem rychleji),nebo mám raději fenečku nechat trápit déle a vydržet bez hormonů,než si příroda poradí sama(už jsme to takto vyřešily 3x). Děkuji za odpověď a přeji Vám i Vašim 4-nohým kamarádům hodně pohody,kterou potřebují pejskové stejně,jako lidi.

Odpověď: Dobrý den, já také děkuji:) Jestli Vám mohu poradit, pak hormonální tablety fenečce rozhodně nedávejte! Následné rozhození organismu feny je pak daleko větším problémem než sama falešná březost a věřte, že ve svém důsledku je podobná metoda značně kontraproduktivní (jako ostatně jakákoliv hormonální korekce). Poradím Vám pár opatření, která, pokud jsou prováděna důsledně, velmi dobře zabírají: zredukujte krmnou dávku na zhruba 60-70%, přidejte fence na pohybu a odeberte jí na tuto dobu všechny hračky nebo předměty, které by jí mohly sloužit jako "náhradní štěňata". Falešná březost je primárně záležitost hormonální nerovnováhy a sekundárně záležitost psychická - pokud vytvoříte podmínky, které tomuto stavu budou odporovat (méně potravy a celkové zrychlení metabolismu), symptomy odezní daleko dříve... Ověřeno, funguje. Tak držím palce.

 

(26.11.2006)
Tazatel: Tereza Filippou, Praha
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den,rada bych se zeptala na problemy okolo krmeni,ktere nas trapi uz od stenatka.nejprve jsem krmila eukanubou,ale po pul roce zacaly prujmy,tak jsem presli postupne na royal canin,hills,pro plan,ale nic z toho nechtela zrat.ted jsme davali delsi dobu bono a traveni se zlepsilo,bohuzel na veterine mi doporucili krmivo zmenit a tak ted prechazime na k9.jsem trosku v koncich,protoze bych rada zustala u jedne znacky ,ale erinka ji po nekolika mesicich prestane zrat,zacnou prujmy a caste krkani s naslednym zranim travy.zkousela jsem i varenou stravu,ale problemy s travenim se po nejake dobe objevily taky.bohuzel nazory doktoru na krmeni se lisi a proto nevim,jake krmeni vybrat.a s krmenim mozna souvisi i stale zanety v usich,ktere vzdy po navsteve u veterinare vylecime a po par dnech zacnou znova.trvaji zhruba rok.jinak vys.krve na jatra,pankr i ledviny jsou v poradku.dekuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Zkuste některé z hypoalergenních krmiv (doporučuji např. od firmy TROVET), v podobných případech bývá jeho aplikace velmi úspěšná.

 

(26.11.2006)
Tazatel: Lenka Mauricová, Trnava (Slovensko)
Plemeno psa: dalmatin
Pohlaví: pes
Stáří: 8 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň. Vaše stránky som objavila len nedávno. Chcela by som sa spýtať ako odnaučiť svojho psíka štekať keď k nám niekto zazvoní alebo zaklope. Skúšali sme meniť zvuk zvončeka čo pomohlo na pár dní. Takisto pri danom zvuku zvončeka sme nereagovali otvorením dverí. Alebo poslať psíka na dané miesto aby videl že návštevu vítame prví. Čo by podľa Vás pomohlo? Psík je inak úplne bezproblémový.

Odpověď: Dobrý den:) Podle mého názoru řešíte neexistující problém... Pes je pes, zůstává psem a jedním z jeho vrozených vzorců chování je i hlídání a upozorňování na různé události - tedy i pokud u Vás někdo zazvoní nebo zaklepe. Je nesmysl ho to "odnaučovat" nebo ho za to dokonce trestat! Pejsek Vás upozorní, Vy mu dáte najevo, že situaci přebíráte pod svoji kontrolu, on se zklidní a Vy jdete otevřít - tak to bude fungovat, pokud se budete chovat sama klidně a pokud je ve Vaší smečce správně nastavená hierarchie, tedy pes Vás upozorní, ale situaci vždy řešíte Vy a pejskovi pouze předáte informaci (hlasem, pokynem ruky), jak jste ji vyřešila. Tedy - buď "všechno v pořádku, nic se neděje" nebo "pozor, musíme se bránit". Nic víc, nic míň. Ale chtít po psu, aby nereagoval na přirozené podněty, je skutečně nesmysl, ať se jedná o tuto konkrétní nebo jinou situaci. Jediná správná reakce je odpověď na jeho upozornění a pokud smečka funguje, pes se sám zklidní. Pokud ne, je zapotřebí začít sám u sebe a především zvládnout hierarchii vlastní smečky.

Pro mne samotného je zvonek zbytečný, protože me moji psi štěknutím sami upozorní, pokud za dveřmi někdo je nebo se na chodbě děje něco podezřelého - a já jsem za jejich bystré smysly a "hlídací instinkt" vděčný, rozhodně nemám pocit, že bych je to měl odnaučovat. Zkuste se na to podívat z tohoto úhlu pohledu. Může se jednou klidně stát, že Vám bystré smysly Vašeho psa zachrání majetek nebo dokonce život... Pes s klapkami na očích a uších, nereagující na podněty, Vám nebude k ničemu.

 

(26.11.2006)
Tazatel: Dáša Šmídová, Pardubice
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pane Dostale, predem emailu vas moc zdravim a omlouvam se ze budu psat bez hacku a carek, pise se mi pak lepe :-) Ve ctvrtek jsem uz mela vasi knihu doma, mam ji uz skoro prectenou, chybi par poslednich stranek poradny. Musim tedy dodat ze mame 5 mes stene svetleho labradora, pejsek Quentin.
Nez se dostanu k jadru pudla nejdrive par veci o nas. Jsme mladi bezdetni manzele, zijeme v byte v Pardubicich nastesti v casti kde jsou parky a jeden lesopark. Brzo se budeme stehovat do domecku :-) ja jsem od mala zvykla mit psa,ale pred 5 lety umrel pejsek mych rodicu a od te doby jsem touzila po vlastnim. Honza zadneho psa nemel takze jeho zkusenosti jsou nulove. Moje premlouvaci metoda zabrala a rozhodli jsme pro labradora, jednak pro jeho "lehkou" (zamerne v uvozovkach) vychovu, skvelou povahu atd. je to pejsek, mela jsem strach z harani a nechteneho nakryti, pak z hormonalnich zmen atd – vseho co jste skvele popsal v knize. Objeli jsme asi 4 chovatelske stanice – znam rizika psu bez pp a chtela jsem mit aspon nejakou zaruku ze pejsem bude zdravy a opravdu z nej vyroste labrador a ne vlcak :-) . vybrali jsme CHS Muchova Bouda, uchvatil nas pristup pani chovatelky, prostredi ve kterem jsou pejsi vychovavani a obklopovani laskou. Qentiho jsme si brali kdyz mu byli uz 3 mesice, hodne lidi nas od toho zrazovalo – spatna socializace, vtisteni.... ale Qenty byl uz moc sikovny, rozumel svemu jmenu, byl zvykly na lidi, na byt ( pejsky si bere pani na noc k sobe do domu), mela jsem z nej dobry pocit.
Prvni tyden jsem s nim spala v pokojiku ktery je ted cely jeho, je to jediny pokoj kde je lino takze kvuli pripadnym louzickam idealni. Myslim ze si zvykl rychle, pekne chrupkal v pelisku vedle me ( ani ja ani manzel nejsme zastanci psa v posteli i kdyz nekdy me to laka vzit si ho k sobe ale to by byl doma pak rozvod:-)  ). Takze spinka v pokoji ktery je hned vedle loznice oddelen dverma – pruchozi do loznice, pelisek ma hned u tech dveri takze ja slysim jeho a on nas. Myslim ze uz si zvykl a nekdy i sam pres den si tam jde lehnout. Pokud nejsme doma tak ho zavirame do toho pokoje (jinak je porad s nama a muze po celem byte), dame spoustu hracek a obcas poradnou vetev aby se zabavil. Jeste k tomu nechavani doma : prvni tyden jsem mela dovolenou a ucila ho zustavat doma, vzdycky dostal treba kousek sucheho rohliku, ouska, kosticku, hracku aby se zabavil. Odesla jsem na poprve asi na 15 minut a poslouchala za dverma, byl ticho a kdyz jsem prisla tak byl cely ospinkany takze jsem to protahovala a protahovala.chvalila a vzdycky kdyz se vracim i ted dostane nejakou mini hracku nebo mlsku. Sousedky jsem se ptala jestli ho slysi a pry ne. Prvni den kdy jsem musela do prace jsem se pro nej v poledne otocila (jizdu autem zvlada od malicka na 1 – byl nauceny od chovatelky – jak nastartujem motor, lehne a spi, i 3hod cestu vydrzel s malou prestavkou) a vzala si ho sebou takze kdyz je moznost (tak 2x do tydne) je se mnou v praci – spinka pod stolem v kancliku, 2x se jdeme projit k Labi....myslim, ze na samotu si uz doma zvykl (byva sam do 7,30 do 15,00).
Nas rezim se ted hodne zmenil, prac den probiha nasledovne: rano v 6 vstavame, jde se na curaci vychajdu (tak na pul hod max, stejne me tahne uz domu:- )) , dostane granulky (krmim Nutro choice puppy), v 7,30 odchod do prace (nekdy jdem jeste na jednu rychlou ven), v 15 prijde manzel a jde s nim ven na pul hod, dostane zase krmeni, pak v 17 chodim ja a jdeme na 1,5h prochajdu (z toho je tak 45min na volno, jinak to ani nejde – rusne silnice), pak cca v 19 na rychlou curaci, granulky, posledni venceni v 21,30 – 22. O vikendech vstavam take na 6 a jdeme ven na pul hodky, granule, pak me necha spat tak do 10 a pak vyrazime na nejaky vylet mimo mesto, tak na 2 – 2,5 hod do prirody ( porad na volno a cvicime privolani). Odpoledni venceni je pak uz jen kratsi, treba tak 17h, 19,30 a pak v 22. jeste bych dodala ze jsem mu tu nasla 2 stejne stare labiky se kteryma se tak 2x az 3x tydne potkavame a podnikame spolecne vylety, prochazky at se vyblbne i s pejsanama.
Po 14 dnech co jsme ho meli, me konecne zacal brat snad jako i "vudce" – posloucha vice me nez manzela (coz se divim, preci jen se rika ze na chlapi reaguji lepe) – prevazne se mu venuji ja, ja chodim vencit, ja krmim, ja s nim vic blbnu,mazlim, ja ho cvicim (zatim jen privolani, sedni,lehni, cekej, zustan). Vyzkousela jsem i vasi metodu ocniho kontaktu – zavolam jmeno a vzdy se otoci a podiva do oci, i kdyz spi a ja ho "hypnotizuju" tak se vzbudi a koukne po me ( na poprve jsem si to stopla – 3,5 min).
Premyslela jsem zda mam s nim zacit chodit na cvicak, preci jen uz ted ma skoro 25kg :-) vas pristup me ale jen utvrdil v tom ze v zadnem pripade. Presne takovou predstavu jakou popisujete vy mam i ja co se tyka cvicaku. Zatim si myslim ze ho zvladam (manzel teda uz trochu mene jak jsem se vyse zminila), doma uz v nasi pritomnosti nic nenici, odnaucil se uz i dokonce ignorovat odpad kos, kytky, sedacku (na ni nesmi a nikdy jsme mu to nedovolili na ni jit), u jidla nezebra, voditko uz jsme snad taky zvladli – resp chuzi u nohy. Privolani je tak na 90% pokud nevidi pejsana v dali nebo skateboardisty :-).
Zastavam nazor ze nepotrebuji aby pes presne sedl vedle nohy (to je jeden z prikazu ktery nechapu proc se na cvicaku uci v 4 mes!!!!), umel chodit na zebriku, nosil aport kdyz ho to nebavi atd. Qenty nenosi a nejevi zajem tak proc ho do toho nutit, radsi ho necham hrabat diry v lese, plavat v jezere, hrat si se siskama, nosit vetvicky. Hodne jsme s Honzou slevili ze zakazu a povelu kdyz doma ze zacatku vse zkoumal (napr odpadak 3x prevratil a zjistil ze to neni nic zajimave a dnes uz to nedela, sam prestal, byli to teda nervi ale melo to uspech nez na nej 20x nesmis a fuj)
Ja chci pejska, ktery me bude milovat, zit s nami, bude spokojeny, stastny, prijde kdyz ho zavolam, sedne, lehne, pocka nez mu ocistim tlapky kdyz prijdem z prochazky, necha si vycistit ode me usi, sahnout do huby, zradla, zvladne cestu autem, atd. snad chapete co mam na mysli. To vse zatim  zvladame a jsem na sebe pysna (i na Qentika). Jeste k vasi knizce, manzel konecne prestal Qentyho okrikovat za to ze mu lize usi, koutky pusy, ruce (me to dela taky ale ja ho nechavam:-) )
Takze k jadru pudla :-) Rozepsala jsem se tak moc abych vam nastinila jak to u nas chodi a jak se nam zije. Take bych vas poprosila o nazor co si o tom myslite a zda je to takhle pro Qentyho dobre, zda muj pocit ze je spokojeny a bere me je spravny, pripadne co byste navrhl na zmenu. Vim ze je jeste maly ale nerada bych neco zanedbala. Uvazuji ze bych se u vas s celou mou smeckou (manzel + Qenty na jare zastavila, to bych se vam ozvala telefonicky s dostatecnym predstihem) Mam na vas i presto 2 otazky, zadosti o radu:
kdyz jdeme na vychazku a potkame psa tak Qenty se chce s kazdym kamaradit – zacne k nemu tahnout – ja dam povel k noze, polozim ruku na kohoutek a rikam nech ho a pomalu jdeme v pred – zabira na 90%, praktikujeme posledni tyden, predtim jsem nevedela jak na to, a lepsime se. Pokud pejska mijime rikam stale nech ho – pokud vidim jak na psovi tak panickovi ze se nechteji kamaradit, pokud se chteji kamaradit davam povel "muzes" a necham ho at si dela co chce :-) JE TO SPRAVNE?! Funguje to i na volno, dam povel ke me nez se Qenty rozbehne, pridrzim ho za zatylem a zas povel nech ho, pustim dle toho jak se mi jevi pes i pan. Nekdy jsem pomalejsi nekdy to stihnu.  Ale Qenty neni zadny tintitko, jednou se uz po psovi ohnal, kdyz pes na nej dorazel a Qenty nemel zajem tak po nem vyjel a lehce ho kousnul do tvari. Takze myslim ze flegmous asi neni a umi si uz ted srovnat poradek. Co si o tom myslite ?
problem curani doma:-( uz jsme snad zvladli ze necura v nasi pritomnosti, stihame chodit ven a uz to na nem poznam ze to na nej jde. Obcas neco vyvede v noci ( nekdy nevydrzi od tech 22 do 6) ale lepsi se. Taky pres den kdyz je sam doma tak najdu louzicku (bobky uz nastesti ne) . myslite ze se to da jeste v jeho veku tolerovat?
Moc dekuji za vas cas ktery jste stravil nad timto emailem, budu vam vdecna za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Napsala jste hodně dlouhý mail, "teroreticky" to u Vás vypadá v pořádku, ale já si skutečný názor na věc mohu udělat vždy teprve v momentě, kdy dotyčného člověka s jeho pejskem vidím - pes mi totiž o svém majiteli a vzájemném vztahu prozradí úplně všechno... Čímž nechci říci, že bych Vám nevěřil, ale pro úsudek zda je vše jak má být je to vždy 100x více vypovídající než dlouhý popis majitele psa. Takže pokud budete chtít, rád Vás na jaře uvidím osobně:)

K dotazům - pokud Qentyho skutečně zvládáte, jak popisujete, je to dobře. Ale bude to se začínající pubertou zkoušet víc, buďte na to připravená. Čurání - psal jsem tu již několikrát, že pes je schopen svěrače ovládat vůlí až zhruba od půl roku věku a i potom to ještě občas nezvládne, takže Qenty není výjimka a "tolerovat" to prostě budete muset, protože za tohle on skutečně nemůže.

 

(26.11.2006)
Tazatel: Júlia Bukovinská, Praha
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Chcela by som Vás poprosiť o radu. Zobrala som si pred týždňom z útulku fenku kríženca menšieho vzrastu. V útulku bola iba chvíľu, takže útulkove skúsenosti nemá, ale neviem, čo zažila predtým, pretože ludia čo ju priniesli do útulku ju našli na chate. Vyzerá byť zvyknutá na ľudí aj psov,je k nim veľmi priateľská a vždy keď vidí malé deti vrtí chvostíkom.Prvé dni v Prahe bola ešte trochu zmatená z tých ruchov, ale všetko sa rýchlo učí, nerobí jej problem vojsť do autobusu, električky, už jej ani nevadia okolojazdiace autá a sirény.
Čo sa mi javí ako problém je to, že dosť často počas prechádzky začne ťahať za vodítko alebo po mne skákať a kusať do bundy alebo do rúk. Ukľudní sa až keď si čupnem a ona na mňa vylezie a chvíľku ju ešte ponesiem na rukách. Robieva to aj keď je pustená na voľno. Myslela som si, že to robí trebárs pre to, že sa chce iba hrať ale keď sa k nej skloním tak sa driape na mňa dohora. Nevadilo by mi ju občas zobrať na ruky, ale nie kedykoľvek si to zmyslí a občas sa to ozaj nehodí, napr. keď mám civilné oblečenie do mesta a ona je zablatená. Snažím sa to riešíť tým, že jej poviem že nesmie alebo ju zaujmem niečim iným a na ruky ju vezmem trebárs až po chvíly, keď už neskáče alebo občas ako odmenu keď ku mne pribehne, keď je pustená na voľno. No asi nie som dostatočne dosledná, pretože to stále robí. Čo si Vy myslíte o nosení psíka na rukách? Nie je to odo mňa submisívne chovanie? Nerada by som niečo pokazila, je to prakticky moj prvý pes o ktorého sa starám sama. Doporučili by ste mi využiť aj Váš výcvikoý servis?

Odpověď: Nosit pejska na rukou je nešvar, který bohužel praktikuje naprostá většina majitelů malých plemen nebo jejich kříženců - často doprovázený děsem v očích, aby jim jiný pes toho jejich nesežral před očima... Přeloženo pro neseného psa to pak znamená "jsi hierarchicky nad všemi ostatními, jsi king" a bohužel se pak psík podle toho i chová - štěká, vrčí a provokuje, chová se agresivně a stává se z toho začarovaný kruh, který je zapotřebí zavčas rozetnout.

Především z důvodu, že se jedná o Vašeho prvního pejska a potřebujete pár věcí vysvětlit pro dobro vás obou, bych Vám doporučoval alespoň individiuální konzultaci u mne. Pokud budete chtít, kontaktujte mne prosím nejlépe telefonicky - budu se těšit:)

 

(26.11.2006)
Tazatel: Michaela Strhanová, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den.Pozerala som si predchádzajúce príspevky a je tam pár podobných ale u fredka je toho viac.Neznaša psov, mám pocit že to robí zo strachu, lebo ked mal rok napadla ho nemecka doga.Odvtedy vrčí na každeho psa a neviem si s tym rady.Takisto občas vrči na ľudi.Keby som ho nedržala asi by aj kusol.Ale vyberá si ľudi na ktorých vrči.Chlapov ma vačšinou radšej ako ženy..Aspoň tak sa mi zda.Tých ktorých pozná s tymi vychádza, teší sa a hrá sa..Je velmi šikovný, chodil na cvičak a pán psovod ho veľmi chvalil.Takisto je citlivý ale aj veľmi tvrdohlavý.Niekedy mám pocit že mi v niektorých situaciách neverí a platí to aj obratene.Tiez mu  niekedy neverím v tom ako zareaguje..Ale vo vseobecnosti poslucha, má ma rád aj ja jeho veľmi..Raz chcem mať deti a chcela by som aby ich aj fred mal rád, aby na ne nezautočil, alebo nevrčal..Neviem či takito popis stačí, ak by ste potrebovali viac informácií, napište mi prosím..Vopred dakujem..Z tych predchádzajúcich príspevkov mi fredka pripomína príspevok od pani Rozbořilovej, ktorá má dalmatínca v puberte, podobne sa správal aj fred keď bol v puberte.Príspevok od pani Šulajovej - Pani Šulajová píše že sa jej podarilo odstrániť strach zo psov, chcela by som vedieť či sa to dá aj vo fredkovom veku, či nie je neskoro a ako na to? Ešte raz dakujem za prečítanie a odpoveď...

Odpověď: Dobrý den:) Je to stále stejné... Stále si lidé pletou VÝCHOVU a VÝCVIK. Výcvik je proces, ve kterém se pes naučí základní ovladatelnost v dnešním světě, který se značně liší od jeho přirozeného prostředí a kdy je zapotřebí určitá dovednost, která psu není z jeho přirozeného způsobu života vlastní. Výchova psa je naproti tomu proces, který probíhá po celý jeho život a který naopak z jeho přirozeného prostředí a způsobu života vychází - tak jako pes udělá něco pro nás v procesu výcviku, tak musíme my udělat něco pro něj v procesu výchovy...

A stejně jako Vámi citovaná paní Rozbořilová (která mimochodem moji odpověď těžce nezkousla a uveřejnit zde její následující agresivní reakce by jí jako člověku rozhodně reklamu neudělaly - jen nemám potŕebu klesnout na její úroveň) i Vy potřebujete dát dohromady svoji "smečku" po stránce výchovné - tedy hierarchii, vůdce a pochopení principů psího uvažování. Pak totiž nebudete mít Vámi popsané problémy, protože pejsek s Vámi bude žít přirozeně (ne pouze na základě povelů), Vaše děti bude brát jako mláďata, Vás jako autoritu, která řeší zátěžové situace (nikoliv on) a vzájemně si budete věřit... Znova opakuji - to vše je výsledkem nikoli výcviku, ale přirozené psí výchovy.

Chování Vašeho psa není důsledkem toho, že ho v roce napadl jiný pes - je jen důsledkem jeho vlastní nejistoty a nejasné pozice ve vlastní "smečce", důsledkem toho, že má pocit, že vše musí řešit sám - místo toho, aby to s radostí přenechal Vám. Přečtěte si prosím PSÍ STRÁNKY popř. si objednejte moji knihu "PŘIROZENÁ KOMUNIKACE A ŽIVOT SE PSEM" a spoustu věcí pochopíte - je to velice široká oblast a je dobré jí věnovat dostatek pozornosti. I čtyřletému pejskovi můžete život značně zlepšit - i sobě samotné.

 

(26.11.2006)
Tazatel: Marie Pejřimovská, Praha
Plemeno psa: kavalír
Pohlaví: pes
Stáří: 8 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, objevila jsem Vaše stránky a chci Vám za ně poděkovat. Rozhodla jsem se objednat si Vaši knihu, protože věřím, že se z ní naučíme mnohé o našem psím kamarádovi. S naším kavalírkem jsme až do nedávna něměli žádné problémy,vyrůstal s našimi dětmi, je to opravdu člen naší rodiny , vděčíme mu za mnoho legrace a krásných zážitků. V létě se u něj projevila cukrovka a začal hůř slyšet. Od té doby mu musím jednou denně po jídle dávat injekci inzulínu. Třebaže jsem si myslela, že si časem na tento nutný rituál zvykne, opak je pravdou. Naopak mi připadá, že je to čím dál tím horší. Snažím se ho před tím vždycky uklidnit, hladím ho a klidně na něj mluvím,ukážu mu injekci, aby nebyl překvapený , nechám mu ji očuchat, pak mu aplikuji injekci - dřív vydržel sedět, teď už v tomto momentu zdrhá, takže někdy ani nedostane celou dávku. Jsem z toho už zoufalá,bez toho inzulínu prostě nepřežije, když má inzulín tak je veselý a hravý jako dřív.  Prosím, nemáte nějakou radu? Děkuji mockrát.

Odpověď: Dobrý den:) Ten inzulín prostě nutný je - jde jen o to, aby pejsek zvládal jeho aplikaci... Kromě základního předpokladu, tedy že Vám pejsek věří a pokud se mu nějaký zákrok nelíbí, netlačíte na něj tak aby šel do stresu, je v tomto případě důležitá i vlastní technika injektáže. Tu by Vám měl vysvětlit a prakticky předvést ošetřující veterinář - je zapotřebí střídat aplikační body, "doraz" prstu na jehle (nikoliv na stříkačce!), správná rychlost dávkování atd. Nenechávejte pejskovi očuchávat injkekci, jen k ní pojme pochopitelnou nedůvěru a za nějaký čas byste ho mohli začít lovit i zpod gauče - udělejte z celé akce naprostou samozřejmost, nic neobvyklého - jen pejska lehce pohlaďte, fixujte a proveďte. Jakýkoliv signál, že se jedná o něco neobvyklého, pejska zneklidní - naopak rutinně a s jistotou provedená akce zajistí to, že pejskovi sice nebude dvakrát příjemná, nicméně ji bude tolerovat. Kombinace všeho výše posaného = nestresovaný pes a úspěch. Držím Vám palce!

 

(26.11.2006)
Tazatel: Petr Matyska, Tišnov
Plemeno psa: střední knírač
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,  čas od času navštěvuji vaše stránky, abych se prostřednictvím příspěvků a dotazů jiných pejskařů poučil a srovnal své zkušenosti s výchovou mého psa. Musím říci,  že jsem se už několikrát nechal inspirovat vašimi radami. Byl jsem často až  překvapen, jak rychle a účinně byl dle vaší rady můj 'psí' problém odstraněn. Žádám vás proto touto cestou o radu a doufám, že můj dopis pomůže dalším  pejskařům, kteří u svého psa pozorují podobné problémy.
Mám doma fenu středního knírače starou jeden rok. Je velmi živá, aktivní a energická, jak už to bývá u mladých psů a zejména u kníračů. Zvládá základní poslušnost (tj. lehni, sedni, štěkej, zůstaň, aport, chůzi u nohy, běh vedle kola atd.) Přivolání cvičím podle pomocí šňůry, kterou pernamentně tahá za sebou, protože je občas některý podnět přece jen silnější. Problém, o kterém vám chci napsat spočívá  v tom, že se odmalička bojí lidí a nejvíce reaguje na děti. Přitom pohybuji - li se se psem mezi velkou skupinou lidí nevšímá si jich. Nejlepší asi bude když budu trošku konkrétnější.
Jak jsem řekl, nereaguje na velkou skupinu lidí - spíše na jednotlivce. Beru ji sebou většinou kamkoliv jdu. Problém nastává, když na ni někdo promluví, nebo ji chce pohladit. Pokud ji mám právě na vodítku, tak začne vrčet, štěkne a cuká se se snahou odběhnout.
Řeším tuto situaci tak, že jí zabráním v útěku a snažím se jí naznačit, že je to úplně normální. Nevím taky jestli psa záměrně těmto situacím vystavovat. Během 2 -3 dnů si na konkrétního člověka zvykne, ikdyž mu stále příliš nedůvěřuje. Těžko taky můžu žádat po cizích lidech, aby ji na potkání hladily. Jako by se dospělých lidí bála a zároveň je respektovala jako silnější.
Problém č. 2 je obdobný, ale nepříjemnější v vtom, že dospělým většinou dokážu vysvětlit, že je nechce pokousat, a že se bojí. Kdežto malým dětem ne. Vztah mé feny k dětem je odlišný  v tom, že děti pro ni nejsou žádnou autoritou. Např. jedu na kole, pes vedle mě na volno, najednou uvidí dítě hrající si na hromadě písku. Okamžitě se za ním rozběhne a začne na něj zuřivě štěkat a dorážet. Přesto si myslím, že by nekousla. Já ji samozřejmě přivolám a důrazně to zakážu, ale naskytne-li se podobná situace bude se vše opakovat. Opět nevím, mám-li psovi zamezit 'bát' se tím, že ho budu těmto situacím vystavovat.
Žádám vás proto o názor a doufám, že jsem se vyjádřil pokud možno výstižně.

Odpověď: Dobrý den:) Máte mladou fenku s možná labilnější povahou, ale především ještě psychicky nedospělou... V obou případech (tedy dospělí i děti) pak narážíte na stejný problém - fenka řeší všechny situace sama za sebe místo toho, aby je nechala řešit Vás. Snažíte se ji ovládat povely a restrikcemi místo přirozené psí komunikace, která by na ni působila daleko lépe - místo zákazu tedy kontakt rukou, klidný pomalý hluboko položený hlas a především "vůdcovské emoce". Potřebujete fenku zklidnit, máte mladého nezkušeného psa, který ještě není schopen zvládnout zátěžové situace - hlavně pokud se jedná o fenku s labilnější, ale na druhou stranu temperamentní povahou. Od toho jste tu Vy a musíte tuto roli se vší důsledností a jistotou plnit. Pak se totiž zklidní i Vaše fenka. Zkuste to:)

 

(26.11.2006)
Tazatel: Zuzana Venczelová, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, obraciam sa na Vas s problemom, ktory je pre nas velmi zavazny...mam 1,5 rocneho psa zlateho retrievera - doteraz v podstate bezproblemoveho, veselej retrieverskej povahy. Najviac naviazany je na moju maminu uz odmalicka. Je trochu rozmaznany, ale inak strasne fajn. Zavrcal na nas len asi 2-3 krat v zivote a zakazdym dostal vynadane a preslo to bez problemov...Teraz pred 3 dnami mal zuvaciu kost a mamina na neho siahla, on na nu zavrcal, ona ho pritlacila k zemi a nadavala mu hlasne, drzala ho na zemi kym sa neukludnil, ale pravdepodobne neodhadla potrebny cas...a to bude asi kamen urazu, od tej doby nas pes s nami vobec nekomunikuje, a horsie, ze ani nezerie...len trosku inych veci ako granule, ktore mu ponukneme aby vobec nieco mal. U veterinara sme boli a nenasiel ziadnu pricinu nechutenstva, aj na pohlad sa zda, ze jeho problem je s nami psychicky. Neudrzuje ocny kontakt vobec, nezoberie ponuknuty pamlsok, posluchne, ale neni v tom radost...bol to pes radostny, nadovsetko hravy a pazravy, posobi na mna zlomene. Ako sa k nemu mame spravat? Ako sa pokusit o nadviazanie stratenej dovery? A ako vyriesit otazku potravy? Nieco predsa zrat musi. Pripominam, ze zdaleka nebol zbity, ani nijako tvrdo potrestany, len to bolo na jeho krehku dusu asi o nieco raznejsie. Posobi dojmom velmi nestastneho psika...ako keby nam chcel povedat, ze on nam tak veril a my sme ho takto sklamali... Dakujem za cenne rady.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel je to tak, jak píšete - je to psychický problém jako výsledek přílišného tlaku a agrese. Zlatý retrívr je plemeno s "křehkou duší", pokud přitlačíte jen o trochu víc než je správná míra, nezvládne to. Stále lidem vysvětluji, jaký je rozdíl mezi psím potrestáním a agresí, jaký je rozdíl mezi plemeny i to, že co si můžete dovolit u jednoho psa, neprojde vám již u druhého - na obě strany... Každá chyba se pak těžko napravuje a ztráta psí důvěry je ve vzájemném vztahu to nejhorší.

Vezměte svého pejska na několik dní do cizího prostředí, podnikejte s ním maximum procházek v přírodě (ideální je dát si několikadenní pobyt třeba v horském penziónu) a chovejte se zcela přirozeně - tedy ne submisivně s pocitem provinění, ale ani s přehnanou dominancí. Dejte mu šanci opět se k Vám (i celé rodině) přiblížit. Jen upozorňuji, že už to nikdy nebude zcela ono... A pokud bude zapotřebí pejska zkorigovat, pak si nikdo nesmíte splést pokárání s ponížením - žádné držení na zemi, žádné vyřvávání do ucha! Krátký kontakt, pohled do očí a odpovídající emoce - musí to být otázka okamžiku, nikoliv minuty nebo ještě déle. Pak okamžitě přepnout - záležitost je vyřízena.

Je mi pejska líto, ale už se stalo... Teď prosím udělejte rychle to, co jsem Vám poradil.

 

(26.11.2006)
Tazatel: Rudolf Švik, Kvasice
Plemeno psa: jezevčík
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,říká se,že fenka má mít alespoň 1x štěňátka a potom se může vykastrovat.Předejde se tak onkologickým problémům a následně odpadnou problémy s háráním (čistota,stresování pumra atd.)Četl jsem v některé vaší odpovědi,že kastrace dokáže fenu pěkně rozhodit a mně se to také zddá být proti přírodě.Poraďte mi,prosím.
Také toužím po psovi plemene irský vlkodav.Je pravda,že tito psi trpíhodně nemocemi a dožívají se velmi malého věku?

Odpověď: Dobrý den:) K tématu kastrace jsem se již mnohokrát vyjadřoval zde v Poradně, navíc i v knížce a v samostatném článku na PSÍCH STRÁNKÁCH. To, že každá fenka má mít alespoň jednou štěňata, patří také mezi oblíbené fámy z neznalosti - stejně tak lze tvrdit, že každý pes by měl aspoň jednou v životě krýt fenu, ale obojí odporuje základnímu pohlavnímu schématu hierarchicky žijících psovitých šelem, které se nerozmnožují jako králici, ale na základě přirozeného výběru nejkvalitnějších vůdčích jedinců. Na člověku samotném pak záleží, zda svého psa či fenu udržuje v postavení vůdčím či podřízeném - tomu se pak do velké míry přizpůsobí i sexuální život a tužby konkrétního psího jedince.

Irský vlkodav se bohužel skutečně nedožívá vysokého věku a trpí negativními predispozicemi velkých plemen. S tím je nutné počítat, pokud se člověk pro dané plemeno rozhoduje...

 

(26.11.2006)
Tazatel: Jiřina Šánová, Vyškov
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, moc Vás zdravím.Poslední dobou stále řešíme s manželem situaci kolem našeho pejska.Jmenuje se Jidášek.Před třemi lety jsme si ho v jeho třech měsících vzali z útulku.Už tehdy měl zlomený ocásek.Možná má špatnou zkušenost s lidmy, možná se mu to přihodilo jinak.Ke mně je vždy vstřícný,pokud jsme sami,je velice spokojený a hodný.Přes den bývá většinou venku,v zimě ho bereme na noc domů.Problém je v tom,že po chvíli se kolem něj,pokud je v pelíšku,nedá občas téměř projít a je agresivní.K manželovi se jde pomazlit zřídka ,i když se mu často věnuje.Pokud ho hladí,vydrží to chvíli,začne vrčet,dívá se jakoby bokem,a celé se to stupňuje. Je možné,že mu manžel něco nebo někoho připomíná? Zatím nemáme děti a máme obavy,že to s jeho povahou nezvládneme. Nevíme, jak s ním tedy zacházet.Nechceme ho příliš trestat. Mohl byste mi poradit?

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to tu probíral mnohokrát - stačilo si najít odpovídající příspěvky... Problém je v nevyjasněné "smečkové" hierarchii, kterou je zapotřebí dát do pořádku. Odkazuji na související příspěvky (smečka, hierarchie, autorita, přirozená psí komunikace), pokud by bylo zapotřebí, můžete se na mne samozřejmě obrátit a domluvit si se mnou individuální konzultaci...

 

(26.11.2006)
Tazatel: Anna Jarcová, Znojmo
Plemeno psa: havanský psík
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den.Chtěla bych Vás poprosit o radu.Můj problém se dá zhrnout do dvou slov:Bázlivý pejsek.Anebo úplně konkrétně-co mám dělat aby na výstavách moje fenečka nesla ocásek hezky vztyčený?(co se jejího plemene vyžaduje).Připojím něco jako anamnézu.Fenečku jsem dostala na Vánoce,jednoho pejska jsme už měli.Je to kříženeček,její váhové kategorie,vykastrovaný a jejich vztah byl a je absolútně bezproblémový.Fenečka se spočátku bála i vyjít na dvůr,moc jsme ji k tomu ani nenutili,jelikož byla moc malá-takové morče na vyšších nožkách a všude bylo hodně sněhu.Postupně jsme ji privykali na pobyt venku,brávali do přírody (což byl spočátku taky problém,při jízdě autem blinkala).Momentálně má rok a pobyt v přírodě,v parku má moc ráda.Dobře zvládá i procházky v klidnějších částech města,ale u rušné silnice se bojí,hlavně velkých nákladních aut.Problém nastal při svodu mladých,před dvěma měsíci,kde se odmítla předvádět v kruhu a jen ustrašeně seděla.Od té doby jsme s ní začali chodit individuálně na cvičení.Povely se učí snadno a rychle.Učíme ji i chodit v kruhu,co taky zvládá (doma i s tím ocáskem :)).Před týdnem jsme ji vzali na výstavu psů,nevystavovali jsme,jen sme chtěli ať si zvyká na tu atmosféru.Tu byla opět moc bázlivá a ustrašená.Bojím se,že ji síce naučíme poslouchat,chodit v kruhu,ale nepředvede to uvolneně (s tím ocáskem nahoru).Přemýšlela jsem i nad Vašim soustředěním,ale trochu mně odradili fotky,jsou na nich samý velcí pejsci,tak nevím,jestli berete i takovéto mrňouse. Moc se mi líbí,že ve svých radách vycházíte z pochopení,jak jednotlivé situace vnímá pejsek,tak doufám,že dobře poradíte i mně.

Odpověď: Dobrý den:) To bude záviset na tom, jak dobře Vy mne pochopíte. Protože napíšu opět to, co píšu velmi často (i dnes) - problém je ve výchově... Sebevědomého vyrovnaného pejska/fenku nikdy nezískáte naučením povelů nebo chůze u nohy v kruhu. Získáte ho jen správnou výchovou, tedy tou psí. U mladých, psychicky ještě nedospělých pejsků je samozřejmě i předvedení na výstavě náročnější než u dospělých jedinců, nicméně již tady dává pes názorně najevo, v jakém psychickém stavu je - poznáte na první pohled pohodové štěně, které si s ničím nedélá hlavu, i psychickou trosku, neustále deptanou příkazy a zákazy. Dodnes jsem hrdý na svého Šedyho z dob jeho dosti úspěšné výstavní kariéry, kdy byl na své první výstavě (ještě jako štěně) jediný, kdo se nechal bez problémů změřit a prohlédnout - již tehdy dostal ocenění za povahu a tato ocenění získal ještě několikrát v budoucnu. Vzhledem k lajčí plachosti o to cennější.

Totéž platí i pro Vás a Vaši fenku. Ocásek nesený nahoru je i u havanského psíka znakem vyrovnanosti, pohody a sebedůvěry. To se nedá "naučit", k tomu se pes jakéhokoliv plemene musí VYCHOVAT. A to je i moje rada pro Vás - věřte, že ta nejlepší, jakou Vám mohu poskytnout. Stejně jako materiály na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH a ve své knize - čtěte, přemýšlejte a především konejte. Držím Vám palce.

 

(19.11.2006)
Tazatel: Eva Syrová, Praha
Plemeno psa: trpasličí pinč
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Mám fenku Amálku, díky vašemu článku jsem ji nenechala kastrovat, i když mi to doporučovali, vzhledem k tomu, že jsem nechtěla štěňata. Nyní jsem ji ale našla u jednoho cecíku bulku, malou asi jako hrášek,ale viditelnou. Byli jsme u veterináře a ten nám doporučil okamžitě vyjmout (a s tím i asi nějakou tu prsní žlázu )plus při narkoze rovnou udělat kastraci. Druhá varianta je čekat a hlídat, zda se to bude zvětšovat a tak, ale on byl pro první verzi.
Mám dotaz, zda ji dát kastrovat, když to doporučili. Prý se to stává právě nekastrovaným fenám a kdybych ji nechala kastrovat , když měla rok, dva, tak by se prý předešlo snížení tvoření nádorů o 50 procent. Jsem z toho smutná, nevím, co dělat. Vím jaký názor máte na kastraci, když mi to potvrdí ještě jeden veterinář (půjdem ještě někam jinam), mám ji nechat i vykastrovat?
Co byste dělal, čekal až se nádor zvětší nebo ji dal rovnou pod kudlu? :-( Děkuju moc za názor, kterého si vážím.

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě bych Vás rád trochu "uklidnil" - i kastrované feny (a to ve věku kolem prvního hárání i ve věku pozdějším), pokud mají genetické nebo jiné predispozice ke tvorbě zhoubných nádorů, se jim nevyhnou... Kastrace ani v raném věku není nikdy zárukou toho, že se předejde jejich tvorbě. Je to pouze sázka do loterie, která může a nemusí vyjít, s tím, že vytloukáte (resp. veterináři) klín ještě větším klínem - rakovina u psů je bohužel také jednou z civilizačních chorob, stejně jako u člověka. A znovu musím zopakovat jedno sice kruté, ale pravdivé přirovnání - kastrace feny z důvodu "snížení pravděpodobnosti karcinomu mléčné žlázy" je stejně odůvodnitelná, jako kdyby Vám lékař sdělil, že sice nebudete mít nikdy děti a přestanete se cítit jako žena, nicméně že Vám sníží pravděpodobnost rakoviny - myslím, že tuto "výhodnou nabídku" byste sama nikdy neakceptovala. Navíc s bonusem, že i tak může ke tvorbě nádoru dojít...

Proto skutečně nemusíte mít pocit, že jste něco udělala špatně - naopak. A především nyní nepodlehněte tlaku ke kastraci, protože ta opravdu nic nevyřeší, naopak rozhodí celý organismus fenky takovým způsobem, že už to nikdy nedáte dohromady. Mluvím teď i z hlediska dobré znalosti osudu a života jedné fenky z mého blízkého okolí, která postupně prošla částečnou sterilizací (odebrány vaječníky a ponechána děloha), po několika letech nedobrovolnou (majitelka feny o ní nebyla předem informována a nikdy by s ní nesouhlasila, fena byla jaksi mimochodem vybrána během jiné operace) kompletní a v dnešní době má za sebou čtyři operace odstranění rakovinných nádorů - a bohužel ji v budoucnu bude pravděpodobně čekat další. To vše s vysvětlením veterináře, že po kompletní sterilizaci již bude mít pokoj... no, všichni zúčastnění jsme již tehdy věděli, že to nikdy nebude pravda. O tom, jaké nevratné stopy to zanechalo na její psychice, raději ani nebudu mluvit. A bohužel - toto není jediný případ feny, o kterém vím.

V každém případě musíte sledovat nejen nádor, ale i všechna "kritická místa". Do malých, nezvětšujících se nádorů je lépe neřezat. Pokud by však došlo k růstu, pak musí jít fenka neprodleně na chirurgickou operaci. Je možné, že v jejím životě nebude poslední, ale věřte, že kastrace (resp. sterilizace) fenky rakovinu skutečně nezastaví.

Budu Vám i fence držet palce!

 

(19.11.2006)
Tazatel: Eva Olejníčková, Praha
Plemeno psa: irský setr
Pohlaví: pes
Stáří: 10 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Ráda bych se Vás zeptala dříve,než si pořídíme nového psa, na Váš názor. Tento rok v létě jsme přišli o psa-měl nemocné srdce, bylo mu přes 10 let, irský setr. Zpočátku, když jsme ho přivezli domů - ve věku 10 týdnů, jsem mu nerozuměla,přestože mám se psy dost zkušeností a vždy jsem pejsky měla, od malička, ale vždy menší, a jak jsem pochopila z Vaší knihy, odchované mezi lidmi.Tedy :náš Muf byl velmi odtažitý, nedíval se nám vůbec do očí a očividně si smutněl.Tvářil se velmi hrdě a dělal, že nás nepotřebuje, ale vždy jen do té doby, než si všiml, že mu chystám jídlo. Pak vyváděl,skákal a najednou měl o nás opravdu veliký zájem. V jeho půl roce jsem si už říkala, že jsem udělala obrovskou chybu a pořídila jsem si loveckého psa, ačkoliv mi rozum říkal, že chyba není v rase, protože jsem měla za svůj život foxteriéra, jezevčíka,kokršpaněla,takže vlastně vždy lovecké plemeno a nikdy nebyl problém.Každý měl nějakou specifickou vlastnost - jezevčík lezl do rour, foxteriér hrabal,kokršpaněl skákal do vody, ale všichni se mnou komunikovali bez problémů.Ale tedˇjsme prostě měli setra, který se s námi nebavil.Postupem času se to upravilo,pak už na nás byl fixovaný, ale ten začátek nebyl dobrý.Byl to velmi hodný pes.Spával s námi v ložnici, cítila jsem se s ním bezpečně.Pro Mufa jsem byla vůdce smečky já.Jednou se stalo, že můj muž vstával dříve než já, ale zapoměl si na nočním stolku brýle(večer před spaním si četl). Pes spal u postele, já na posteli.Můj muž se pro ty brýle natáhl a Muf mu skočil po ruce.Nekousl ho sice moc, protože si to hned uvědomil a začal se kát, ale kousl.Tenkrát mu bylo kolem osmi let. Byli jsme z toho pochopitelně naprosto vyděšení a můj muž mu pak úplně přestal věřit.Muf musel z ložnice.Obávám se, že to byla největší chyba, kterou jsem udělala.Pak, poměrně záhy přišla jeho nemoc, i když už předtím měl problémy-v noci kašlal.Nyní se to velmi dramaticky zhoršilo. Dostal léky,ale nelepšilo se to, naopak. Bylo to pro všechny velmi stresující,museli jsme ho donutit, aby otevřel tlamu a léky mu tam hodit.Jeho stav byl čím dál tím horší, nakonec byl hospitalizován a přišlo se na to, že má zánět průdušek a navíc není schopen vyloučit jeden z léků, které užíval, takže my ho vlastně pomalu trávili.Byl to horor.V nemocnici ho dali relativně do pořádku, ale když přišel domů a my mu museli dávat léky dál,při první příležitosti, kdy jsem mu dávala lék, kousl mě.Nedokázala jsem se na něj zlobit,protože si myslím, ze byl tak vystresován,že za to prostě nemohl.Byl s námi ještě přes rok a půl, ale už to nikdy nebyl náš bývalý Muf. A ted bych Vás prosila o radu. Chtěla bych opět setra a protože je to relativně velké zvíře, nesmím už udělat chybu,to znamená pečlivě si vyberu štěně, které bude už zvyklé na lidi.Dál se chci zeptat, pokud budu se štěnětem spát nějakou dobu sama, nepoleze potom do naší společné manželské postele?Nebo mám zvolit kompromis a mít košík se štěnětem u postele? Můj dotaz vlastně zní: Jak si mám počínat,aby pejsek nestrádal a současně aby na to nedoplácel můj muž, který psa v posteli opravdu nemusí? Mnohokrát děkuji a omlouvám se za dlouhé psaní.

Odpověď: Dobrý den:) Především musíte od samého počátku vytvořit takové prostředí, ve kterém se i pejsek bude cítit dobře - nikoliv odstrčený mimo smečku, ale jako její součást. Proto bych na Vašem místě nejprve promluvil s manželem, aby pochopil některé základní věci - i to, že ho tehdy pes nekousl ve zlém úmyslu, ale pouze proto, že byl určitým způsobem dezorientovaný, hierarchicky mimo smečku a jako takový "nejprve střílel a až pak se ptal". To je zcela zásadní věc, protože pokud bude Váš nový pejsek cítit z Vašeho manžela averzi, nedůvěru nebo strach, bude to velký průšvih.

Až budete vybírat štěně, pak v každém případě z chovu, kde není  ze strany chovatele zanedbána fáze vtištění (druhý až třetí měsíc věku štěněte). I lovecký pes, pokud má být člověku dobrým partnerem, musí být "vymazlený", navyklý na lidský pach, hlas a dotyk.

Pokud budete štěně izolovat od svého manžela (Váš dotaz), pak spousta věcí bude špatně... I Váš manžel je součástí smečky, i on musí pejska akceptovat. To je základ toho, aby nestrádal ani pes ani Vaše rodina - musíte být schopni žít spolu včetně Vašeho čtyřnohého kamaráda, a tyto věci je skutečně vhodné ujasnit předtím, než si ho pořídíte. Pokud toto zvládnete oba dva, pak občas nakoukněte do knížky a zvládnete všechno:)

 

(19.11.2006)
Tazatel: Brabcová Eliška, České Budějovice
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den.......žádám vás o radu která by mému psovy moc pohohla.Před cca 2 měsíci jsem u něj zpozorovala nadmírné drbaní. Myslela jsem si,že má blechy ale ty sem při důkladném  prohledání nenašla. Od veterináře jsem dostala takový olej který se má aplikovat mezi lopatky. To u něj vůbec nezapralo a drpání nepřestalo. Pak jsem mu zakoupila ošetřující šampón.Po koupání se mu kůže lehce uklidnila ale nemělo to dlouhé trvání. Nyní má ošklivé strupy na předhrudí, krku a nejhůře je na tom záď a bedra. Kde se nemůže podrbet tak  se kouše. Kůže kde má strhané strupy vypadá opravdu škaredě a bolestivě. Nerada se koukám na jeho trápení=(. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Změňte veterináře. V podobných případech je totiž zapotřebí udělat komplexní diagnostiku jak na vnější parazity (laboratorní vyšetření kožních stěrů), tak na parazity vnitřní plus fungování základních orgánů (játra, ledviny, slinivka...) - a pokud tuto základní věc veterinář neprovede, je nejvyšší čas vyhledat schopnějšího. Žádné šampony teď neaplikujte, mohla byste vše jenom hodně zhoršit - absolvujte neprodleně výše popsané vyšetření, protože zdroj obtíží se v podobných případech někdy zdlouhavě lokalizuje a skutečně je nejvyšší čas zbavit pejska trápení.

 

(19.11.2006)
Tazatel: Zuzana Brondosova, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: kříženec německého ovčáka
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ano (v 8 měsících)
Dotaz: Dobry den, chcem Vas poprosit o radu.Mam dva psy.7 rocneho dominantneho krizenca Nina a fenku NO Lindu.Lindu som si zobrala ako mesacne steniatko z utulku.Stale je velmi bojazliva,boji sa aj vlastneho tiena.Byvame na sidlisku, von chodime rano a vecer na psi vybeh a poobede na pole(nahanat zajace).od malicka sa stretavala zo psami, ku kazdemu vzdy pristupila s najezenou srstou a po zoznameni sa krasne hrali.Toto leto ked mala dva roky sme boli asi mesiac u mamy, to je zahradkarska oblast kde nikto nechodi zo psom von takze bola v kontakte len s mojim Ninom a maminymi dvomi psami-jeho rodicmi.Ked sme sa vratili Linda zacala startovat po vsetkych psoch.Ked jej dotycny da najavo ze sa jej neboji, tak sa s nim hra.Ked ano co je vacsinou tak je cela stastna.Ja jej vzdy vynadam,ona prestane a za minutu to spravi znovu.Je na mna silne naviazana a ziarliva.Inac je to taky vegetak,hracky ju velmi nezaujimaju, jedine co ju doma bavi je lezat na chrbte a nechat si skrabkat brusko.Neviem ci som nespravila chybu ked som s nou nesla na cvicak.Da sa s tym nieco robit? Chcela by som aby sa hrala aj s inymi psami okrem Nina.Oni spolu vychadzaju dobre, len Ninko ju obcas terorizuje-priklad:postavi jej pred nos hracku a ide si lahnut na druhy koniec izby.Ked Linda vstane a hracku si vezme tak prileti a zmlati ju.Ja mu sice vynadam, ale ked nie som doma tak s tym nic nespravim.Nemoze to byt tym? Dakujem za odpoved a prajem pekny den.

Odpověď: Dobrý den:) S popsaným chováním už uděláte velmi málo - je to totiž typické chování feny vykastrované ve štěněcím věku... Máte a zůstane Vám fenka s nevyrovnanou povahou, věčné štěně bez nadhledu a chování dospělého psa. Vždy bude problematická ve vztahu k jiným psům (doporučuji, abyste si přečetla můj článek "Než necháte svého psa vykastrovat...." - zde jsem změny povahy psa i feny po kastraci dosti podrobně rozebral), nejistá a určitým způsobem i nevypočitatelná. A bohužel, ani jiní psi ji nebudou brát jako plnohodnotnou, často bude právě tou poslední, terorizovanou fenkou - Nino Vám již teď prakticky předvádí, jak ji bere.

Je mi líto. Některé věci již skutečně nelze vrátit a měla jste si lépe rozmyslet, než jste fenku nechala zmrzačit. Nebo poděkujte tomu, kdo Vám tuto "dobrou radu" dal...

 

(12.11.2006)
Tazatel: Rozbořilová Eliška, Pozořice
Plemeno psa: dalamatin
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych vás poprosit o radu, jak postupovat ve výchově pejska. Máme 11-ti měsíčního dalmatina. Žije s náma v domě, pelíšek má v kuchyni. K dispozici má i poměrně velkou zahradu. Máme ho od března a od té doby se mu snažím každý den věnovat a na zahradě jej cvičím. Chodíme taky večer ven na procházku na vodítku. Je poměrně temperamentní, ale cvičí moc rád.Zřejmě je v pubertě a zkouší co si může dovolit. Poslední dobou však občas na nás vystartuje a to kvůli jídlu. Když někdo jí a on je blízko, tak nechce, aby se někdo další přiblížil. Taky se to občas stává, když je pozdě večer, přijde za mnou jakoby pro pohlazení, pak najednou začne vrčet jak na něj sáhnu(ráno a během dne mu to nevadí). Takové projevy jsou sice zatím jen ojedinělé, ale nechci, aby si je zafixoval, a doufám, že se s tím dá u štěněte ještě něco dělat. Jako trest jsem ho vždycky odvelela na místo a pak jsem ho zavřela na verandu tak na půl hodiny. Nechci ho bít, ale, když jednou už i kousl mého syna, tak dostal. Možná dělám chybu ve výcviku, ale nevím kde. Psy mám ráda jsem na ně zvyklá a nebojím se jich.Nerada bych dávala psa pryč.

Odpověď: Dobrý den:) Vy neděláte chybu ve výcviku, ale zato zcela zásadní chyby ve výchově. Dalmatin (bohužel velmi chybně prezentovaný ve všeobecně známém filmu) totiž patří mezi přirozeně dominantní plemena - a jako takový vyhodnotí každou slabost "pánečka" jako signál k možnému postupu na hierarchickém žebříčku. Což nyní předvádí i Vám.

Jedenáctiměsíční pes již zkouší, co dovede a kam lze zajít. Přiznám se, že z Vašeho uvažování se mi bohužel ježí vlasy na hlavě, protože "vychovávat" psa tím, že mu věnujete pouze určitý čas výcviku a máte pocit, že to stačí, používat metody typu "jsem ho vždycky odvelela na místo a pak jsem ho zavřela na verandu tak na půl hodiny", bít ho (ať již byla jeho chyba jakákoliv) - to je šílené, nezlobte se a nedivte se tomu, že pes Vám Váš přístup vrací. Žádnou jinou šanci mu totiž nedáváte.

Přemýšlíte o tom, že děláte chybu ve výcviku - znova opakuji, děláte zásadní chyby ve VÝCHOVĚ, což je něco zcela jiného než výcvik. Píšete, že psy máte ráda, nebojíte se jich, ale v následující větě již naznačujete možnost dát své 11-měsíční štěně pryč - tohle se trochu tluče, nemyslíte?

Poradím Vám teď to, co jste již mohla udělat sama před tím, než jste napsala dotaz do Poradny. Na PSÍCH STRÁNKÁCH (nejen v Poradně) a v mé knize je spousta materiálu ohledně psí výchovy, přirozené komunikace, smečky, hierarchie a budování fungujícího vztahu člověk-pes. Jejich prostudováním byste spoustu věci pochopila, naučila se a pokud byste je používala v běžném životě se svým dalmatinem, viděla byste výsledky - za předpokladu, že byste si je opět nepletla s výcvikem a dokázala při jejich aplikaci projevovat odpovídající emoce. To bohužel bývá u lidí ten největší problém, přesvědčují mne o tom dnes a denně - ale pokud se opravdu snaží a mají svého psa opravdu rádi, pak se dobré vysledky dostaví vždy.

Takže prosím. Pročtěte si materiály, na které zde odkazuji a začněte svého pejska opravdu vychovávat - po psím, tedy na základě přirozené komunikace, nikoliv po člověčím na základě povelů a vyhánění ze smečky, což právě provozujete a což Vám zcela zákonitě fungovat nebude a vše jen posune tím špatným směrem. Pořídila jste si dalmatina, předpokládám, že jste si toto plemeno vybrala po pečlivé úvaze, převzala jste odpovědnost za jeho život a nehledejte chybu v něm, je ve Vás. Až si přestanete plést výcvik a výchovu a budete používat psí signály k tomu, aby Vám Váš pes rozuměl, pak zvládnete jádro problému - to totiž není v tom, jak se mylně domníváte, že Váš pes po Vás vystartuje - tohle je pouze jeden ze signálů, kterým Vám dává najevo, že nefunguje jeho (a tedy i Vaše!) smečka. Musíte dát do pořádku smečkovou hierarchii a pokud si najdete čas a ochotu nejenom položit dotaz, ale sama si najít odpovědi, které na PSÍCH STRÁNKÁCH nabízím již ve velmi hojném rozsahu, pak uděláte první, rozhodující krok. I ty další závisí pouze na Vás - a bohužel i ten, zda se svého psa pouze zbaběle nezbavíte.

Držím palce jemu i Vám.

 

(12.11.2006)
Tazatel: Kamil Hlaváček, Smiřice
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 13 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den.Už dva roky náš pes Lesan (13) - německý ovčák - má obtiže s zadními nohami.Lékaři nám říkali že už má opotřebované klouby a tak jsme mu dávali výživu na ně.Ale letos uz nemohl močit,byla tam i krev a byl tedy na operaci(kastrace).Pak ještě lékaři v Jaromeři říkali ze má něco s páteří-údajně mu srůstá - prý to je u německých ovčáku bežné v tomhle věku- .Od té doby má se zadními nohami obtíže ještě vetší,na procházku s ním dem , ale často klopítne a hrcne si na zadek a těžko se mu vstavá.Máme strach že se už nepostaví a tak bych se chtěl touto formou dotazu optat,co s tím,jestli už ho nemáme trápit a dát uspat.Nevím jestli bych se dotazem tohoto rázu nejbližší zverolekařky ňák dotkl. Nevím co mám dělat,nechci ho dát uspat,máme ho všichni rádi,ale neradi ho vidíme jak se trápí.

Odpověď: Dobrý den:) Poznat ten správný okamžik, kdy se pes trápí tak, že není již jiné východisko než milosrdná smrt, je ve společném životě člověka a psa vždy jeden z nejtěžších okamžiků - a rozhodně ten nejbolestnější... Shodou okolností jsem se právě tento týden musel vyjádřit k jednomu německému ovčákovi se zcela identickým problémem a protože jsem měl k dispozici jeho videomateriály a viděl jsem nejen projev jeho obtíží s pohybem, ale i jeho oči, bylo v tomto případě moje doporučení bohužel jednoznačné - a v daném případě je o den později potvrdil i veterinář.

Němečtí ovčáci mají bohužel vrozené predispozice k degenerativnímu onemocnění páteře, které končí postupným ochrnutím zadních končetin nebo "odchodem" celého pohybového aparátu se všemi důsledky, které z toho plynou. Obecně zastávám jeden názor - dokud má pes zájem o svoje okolí, jídlo a reaguje na podněty, pak chce žít. Bohužel - v některých případech odchází tělo dříve a výsledkem je postupná nepohyblivost psa a selhávání dalších orgánových funkcí, což už pejskovi nedává šanci na život, pouze na časově omezené přežití. A pokud k tomu všemu vidíte v očích psa ten zoufale vyděšený pohled, kdy už sám neví, co se s ním děje, jen ví, že něco je hrozně špatně - pak už bohužel není jiná možnost, než koncentrovaná dávka anestetika.

Třináct let je na německého ovčáka hezký věk - při dnešním stavu plemene velmi hezký. Cítím s Vámi, ale to rozhodnutí ve správný čas musíte udělat Vy sám, já jsem Vám mohl poskytnout jen pár vodítek...

 

(12.11.2006)
Tazatel: Milena Kadlecová, Brno
Plemeno psa: jezevčík
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Prosím mám problém s jezevčicí o samotě. Je zvyklá bývat stále s někým doma,ale když nastane chvíle, že musí být sama,tak strašně vyvádí.Sedí na bobku a doslova pláče jako malé dítě. To není štěkot,to není ani vytí, ale to je pláč. Jenže když už se někdo blíží ke dveřím, tak už je ticho a tak se nepodaří ji přitom nachytat. Podařilo se mi to jen jednou, když byla doma sama nejdelší čas,asi 12 hodin.Tehdy jsem rozmýšlela mezi psím hotelem a samotou,nakonec jsem si řekla, že když stres,tak aspoň v domácím prostředí.Ale načapala jsem ji jak sedí uprostřed zahrady a brečí,byla úplně v tranzu a ani nevnímala že jdu k ní.Vyhubovala jsem ji, ale nijak to nepomohlo.Stěžují si všichni sousedi v okolí a já si připadám jako tyran zvířat.Přitom bychom ji snesli všichni modré z nebe,ale nic nepomáhá.Lze ji tuto závislost nějak odnaučit?? Příkaz sedni,čekej, funguje,ale asi chvilku,až zavřu dveře a přestane mě cítit z dosahu tak spustí. Děkuji předem.

Odpověď: Tento "problém" jsem zodpovídal již vícekrát - nezlobte se, ale stačilo by, pokud byste věnovala alespoň minimum času nalezení souvisejících příspěvků na téma postupného navykání pejska na samotu (je to ostatně uvedeno i u zadávacího formuláře!). Pokud je totiž pejsek zvyklý odmala pouze na to, že s ním stále někdo je, pak se nemůžete divit tomu, že především slabší psí povahy bez patřičné přípravy ve chvíli, kdy najednou zůstanou samy, půjdou do totálního stresu - stejně jako Vaše fenka. Pokud ji budete v tomto stavu ještě hubovat, vychováte z ní psychickou trosku.

Takže místo hubování prosím zapojte jiné emoce a fence pomozte - jak, to najdete v hromadě již  zodpovězených příspěvků na toto téma, tedy postupného navykání pejska na samotu. Jen bych ještě rád upozornil, že dvanáct hodin je skutečně příliš dlouhá doba. A věc další - pročtěte si i příspěvky týkající se smečkové hierarchie a vzájemného soužití, i to totiž s tímto problémem úzce souvisí.

 

(5.11.2006)

Následující dotaz jsem se rozhodl uvést  pouze jako názornou ukázku toho, jak by dotaz do Poradny v žádném případě vypadat neměl - z hlediska formálního, obsahového i z hlediska přístupu tazatele. Podobně sestylizovaný dotaz mi skutečně stačit nemůže, to ať se na mne tazatelka nezlobí... bez uvedení plemene, stáří psa (pohlaví zde zjistím jen podle jména psa) - raději se "zdržím" přečtením delšího dotazu, který ale má hlavu a patu a především obsahuje všechny nezbytné informace. Sám věnuji každé odpovědi nezanedbatelný čas ohledně její faktické i formální stránky, proto prosím věnujte i při psaní svých dotazů (pokud Vám skutečně záleží na jejich zodpovězení) dostatek času a klidu jejich formulaci.
Děkuji - Viktor Dostál, provozovatel webu "PSÍ STRÁNKY FALCO".

P.S. Dotaz byl adresován přímo do Poradny (tedy pod hlavičkou "Dotaz do poradny FALCO"), nikoli jako soukromý mail.

Tazatel: "Monča z Brna"
Plemeno psa: ???
Pohlaví: pes (dedukováno na základě jména psa)
Stáří: ???
Kastrace: ???
Dotaz: Dobrý den, rychle a stručně, abych vás moc dlouho nezdržovala, vím že nejlepší by bylo sejít se s  vámi osobně,aby jste poznal, toho našeho pesana ale zatím to musí asi stačit takto.... Jde o neposlušnost našeho Bastíka....zkoušeli jsme cvičák....a základní povely.....sedni, lehni, vstaň, chůze u nohy a tak.....už mu to aji šlo ale teď nám doslova "zvlčil".....nepřijde k noze(ke mě) a bere to jako hru, když je puštěný, běhá...vyskakuje a kouše mě i přítele do ruk atd.... (váží už 37 kg) když ho za to pokáráme...tak je ještě horší a připnutí na vodítko za to že neposlechl....tak začne skákat...kousat okolo....jak šílený.... a doma je to ještě horší...jde okolo někoho...a pro stě ho jen tak kousne...ale silně...a když ho člověk sprdne tak začne štěkat a znovu se rozbíhat a kousat...tady síla a bití nemá cenu....nechci agresivního psa, kterýho nemůžu nikde pustit....kvůli neposlušnosti....v minulosti nebyl ani napaden psem,ani bitej,....problémy se psi nemá......ale s lidmi ano. Máme ho od 6-7 týdnů....nechápu, proč tak najednou blázní... pokud máte radu tak prosím poraďte, předem děkuji, Monča z Brna

Odpověď: Dobrý den, vzhledem k tomu, v jaké formě jste napsala svůj dotaz (dokonce bez uvedení základních informací typu PLEMENE a STÁŘÍ psa, bez kterých dotaz zodpovědět prostě nelze!), si skutečně nejsem jistý, zda jste si PSÍ STRÁNKY nespletla s anonymní internetovou diskuzí... Pokud chcete opravdu pomoci, pak mi prosím napište svůj dotaz trochu srozumitelněji a s uvedením výše zmíněných nezbytných informací - pak Vám teprve mohu poradit nebo si Vás s pejskem pozvat na osobní konzultaci. Děkuji za pochopení.

 

(5.11.2006)
Tazatel: Ing. Milan Pokorný, Krnov
Plemeno psa: anglický kokršpaněl (černý)
Pohlaví: pes
Stáří: 9 let
Kastrace: ne
Dotaz: Obracím se na Vás s prosbou o radu a pomoc.Máme 9-tiletého kokra Dannyho(nalezen dcerou jako malé štěně a má na ni velmi silnou citovou vazbu).Je velmi temperamentní a vůči ostatním psům provokující až agresivní.Cca před 2 roky se u něho začala postupně projevovat a vyvíjet i agresivita vůči nám.A důvod?Bydlíme v bytovém domě a po každém venčení-min. 3x denně mu musíme ve vaně umýt nohy(vodu má ale rád a je schopen klidně v zimě vlézt do řeky).Po počátečním vrčení přešel do aktivní obrany a nyní už umývání bez náhubku je nemyslitelné.Při celkovém koupání je však podstatně klidnější.Je agresivní i na dceru kterou jinak uznává a poslouchá.Celou tu dobu chování Dannyho řešíme.Navštívili jsme chovatele kokrů,veterináře,psychoterapeuty,pročetli hodně literatury a výsledek:"Je to dominantní agresivita,víte to jsou kokři,jsou kousaví a s tím se nedá nic dělat.Dejte ho do útulku nebo ho nechte utratit,toho psa musíte psychicky zlomit atd." na což nemohu v žádném případě přistoupit. Už nevíme jak dále postupovat a jsme z toho všichni nešťastní.Základní úkony poslušnosti ovládá,ale jen do doby než se "napění" i bez nám zjevného důvodu a zaútočí.Při výcviku jsme nikdy nepoužívali tvrdé metody.Psa máme všichni velmi rádi a nechtěli bychom se ho nějakou nedůstojnou a nepřirozenou formou zbavovat. P.S.Pročetl jsem si Váš archiv 2001-05,ale s podobným příběhem jsem se nesetkal. Děkuji za odpověď a za radu.

Odpověď: Nebojte, já Vám určitě nebudu radit, abyste pejska dali do útulku nebo nechali utratit. Ani to, abyste ho zlomili - tohle jsou všechno rady lidí, kteří ve skutečnosti nedokáží zvládnout psa a nerozumí psí povaze. Na druhou stranu - musím Vás opravit v tom, že podobných příběhů je za ty roky v Poradně již celá řada a stejně jako ten Váš mají jednoho společného jmenovatele - a tím je NEZVLÁDNUTÁ VÝCHOVA PSA.

Anglický kokršpaněl nepatří povahově mezi "plyšáky", i když k tomu může exteriérem svádět. Je to lovecké plemeno s přirozenou dominancí - vůči psům i vůči lidem. U typicky zlaté variety (tedy ne Váš případ) je problémem často i zvýšené agresivní chování, které má geneticky původ v některých chovných liniích. Ale to, co popisujete Vy, je skutečně nezvládnutá výchova, kdy jste na počátku jeho problémového chování nepodchytili první signály dominance proti Vám a Vaší dceři - a ty se zcela jistě projevovaly již před delší dobou než jsou 2 roky nazpět, jen jste je neregistrovali. Pokud se nad tím zamyslíte, i Vám musí přijít divné, že mu vadí spíš omytí tlapek než celková koupel - jednoduše proto, že tlapky znamenají více manipulace a kontaktu a pokud při tomhle pes startuje, je problém jasný.

Musíte se naučit psa hierarchicky zklidnit - tedy z pozice vůdce smečky, sebejistě, klidně a beze strachu. Pes to z Vás musí cítit - to jsou ty emoce, o kterých zde tak často píšu. Pak teprve můžete s pejskem manipulovat, jak je zapotřebí. Funguje to vždy a u každého psa, jen je to o VÝCHOVĚ, nikoli o VÝCVIKU - proto je skutečnost, že "základní úkony poslušnosti ovládá", v této situaci naprosto k ničemu.

Pokud budete chtít, můžete si se mnou sjednat osobní konzultaci, ukážu Vám, o čem mluvím. Váš problém je ve špatně nastavené hierarchii a neznalosti psí psychiky, uvedené projevy jsou pouze jeho důsledkem, nikoliv jádro problému samého.

 

(5.11.2006)
Tazatel: Martina Steinerová, Kladno
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chci se zeptat, zda je možné, že po minulém týdnu, kdy na nás zaútočil vlčák, kterého jsem zahnala, získala větší důvěru svého psa. Śli jsme venku a najednou se k nám přiřítil vlčák, který byl navolno a bez náhubku. Posadila jsem svého psa za sebe a stoupla jsem si před něj, a upřeně jsem se dívala na vlčáka, který stál asi 1,5m přede mnou a hrozivě vrčel a cenil zuby. Majitel ho nemohl odvolat, nezvládnutá výchova, tak si pro něj došel a hrozně psa zmlátil. Od té doby mě můj pejsek poslechne na slovo, je možné, že tím, že jsem zabránila konfliktu mezi nimi, pochopil můj pes, že jsem opravdu vůdce smečky? Předem děkuji za odpověď

Odpověď: Dobrý den:) Ano. Zvládla jste svoji roli "vůdce smečky" a udělala to, co by udělal vůdčí pes, prošla jste testem způsobilosti. Jen nezapomeňte na to, že tuto pozici nemáte tímto danou nadosmrti a budete ji muset v očích svého pejska stále potvrzovat - i vůči němu samému.

 

(5.11.2006)
Tazatel: Zuzana Šulajová, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Opäť Vás zdravím, pán Dostál! :) Pre pripomenutie - mám psa kríženca, ktorého matka je kríženkou retrievera (labradora?) a setra a podľa toho, ako sa Max vyvíja, je otcom dlhosrstý jazvečík. Má teda dlhý chrbát, krátke a silné nohy s výraznými kĺbami a chvost presne ako jazvečík, ibaže v čiernom :). 11. novembra bude mať 7 mesiacov, máme ho od jeho 14. týždňa. Najprv sa pochválim, aké pokroky som dosiahla :). Max vyrástol, opeknel a začal krásne poslúchať, pretože vie, že väčšinou dostane piškótu, ale tie už obmedzujem. Nie som totiž (bohužiaľ) schopná byť pre neho vonku zaujímavejšou ako čokoľvek iné (ale to ani rodičia), pretože hračky ho vonku nezaujímajú, takže na privolanie som "peška" používať nemohla - nepodarilo sa aplikovať Vaše rady. Ale myslím, že teraz sme na správnej ceste. Takisto som po mnohých problémoch presvedčila rodičov, že sa má kŕmiť už len 2x denne (mama mi nadávala, že zdochne od hladu a pritom dostáva odp. dávku krmiva + niečo navyše), proste som dosiahla svoje v jeho prospech.
Takisto som odstránila jeho strach zo psov - vyrastal medzi samými fenkami, so psami sa nestretol a my sme nestihli obdobie socializácie v 3. mesiaci. Teraz sa strašne teší, keď vidí hocijakého psa a stali sme sa obľúbení medzi majiteľmi veľkých plemien, pretože nejančím, keď sa na neho rúti "ozruta" - Max má okolo 45 cm v kohútiku, čiže je pomerne nízky. Bál sa aj veľkých psov, jedna vlčiačka ho upokojovala olizovaním kútikov presne ako Šedy (je nádherný) a odvtedy ten strach pominul... Čo ma mrzí, je to, že som s ním prakticky stále, oveľa častejšie ako rodičia a teda mu nie som natoľko vzácna. Ráno víta rodičov šťastný ako blcha, za mnou občas skočí do postele, aby som ho pohľadkala (spí vedľa postele), ale to len málokedy. Von s ním chodím na hodinu, ráno i poobede, púšťam ho, čo sa o rodičoch veľmi povedať nedá. Má ma rád, to mi je jasné, ale trošku som sklamaná, že to berie takto. Ale zistila som, že ma poslúcha najviac, aspoň to ma teší. Len neviem, či to nie je preto, že rodičia mu dovolia všetko, sú na neho veľmi mäkkí.
Prečo vám však píšem? Ide o schody. Viem, táto problematika tu je viackrát rozoberaná. Vedela som, že pre psov s dlhým chrbtom môžu byť schody nebezpečné, ale myslela som si, že keď po nich nebehá celý deň, iba 3x denne a keďže bývame na prízemí a vedie k nám 2x8 schodov, že to nebude taký problém. Stretla som však psíčkára, ktorý mi začal sám od seba veľmi klásť na srdce, aby som mu nedovolila chodiť po schodoch, pretože mu ublížim, aby som sa pozrela na jeho orieška. Ten má podstatne kratší chrbát ako Max, a poškodenie chrbtice je viditeľné (ale neviem, na koľkom poschodí bývajú). Začala som teda Maxa zo schodov niesť na rukách, ale má už 17 kg a bude ešte ťažší, pomaly ani nevládzem pri mojich 50 kg. Skúšala som ho naučiť na výťah, ale keďže je bojko, nepomohlo to, nešiel k nemu bližšie ani za milovanú piškótu, ani keď do výťahu vošla mama. A keď som ho vzala na ruky a odviezli sme sa dolu, mal z toho traumu a párkrát odmietal ísť von, tak som s tým prestala. Navyše, náš výťah je strašne nespoľahlivý, nerada sa ním vozím i ja. Aký je teda Váš názor? Môže ísť dolu schodmi 3x denne sám, či nie? Náš veterinár vravel, že pokiaľ je zdravý, čo je, a pokiaľ po nich večne nebehá, nevadí to. Ale chcela by som počuť aj Váš názor. Veľmi pekne ďakujem za Váš čas, ktorý venujete tomuto príspevku... Prajem (aspoň v rámci možností) krásny november! Zuzana Šulajová
P.S: Mama si prečítala Vašu knihu (okrem poradne) a veľmi sa jej páčila. Len stravovanie - granule a počet kŕmenia jej nesedia. Tvrdí, že pes má lepšie chute ako človek a nemal by byť (aspoň) furt na tej istej značke granúl, keď už nemá varenú stravu...

Odpověď: Také zdravím:) Těch 2x8 schodů pejsek skutečně zvládne - jak sama píšete, neběhá po nich celý den... Plemena s dlouhou hřbetní partií (typicky jezevčíci nebo baseti) jsou náchylná na poškození páteře, čemuž právě schody příliš neprospívají, ale Váš pejsek je přeci jen robustnější, zvládne to. Každopádně ale je vhodné naučit ho i na ten výtah (jde jen o překonání jeho počátečního strachu z neznáma), může se Vám to v budoucnu velmi hodit.

P.S. Psi by granule nebaštili, pokud by jim nechutnaly... O těch chutích je to trochu jinak a i moji pejsci čas od času dostanou nějaké zpestření - ale opravdu čas od času, ne každý den. Co se týká počtu krmení - 2x denně je skutečně optimální varianta, k tomu nemám co dodat:)

 

(5.11.2006)
Tazatel: Jan Jašek, Praha
Plemeno psa: český fousek
Pohlaví: fena
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Bydlíme v rodinném domku a fenka spí venku v zateplené boudě. Přes den je také venku. Když jsme doma tak jí většinou míváme  v předsíni domku. Spát jí ale dáváme ven. S blížící se zimou si kladu otázku, jestli tento naučený bezproblémový režim praktikovat i nadále. Nevím jaký na ní budou mít vliv výkyvy teplot.V předsíni bývá tak +15 stup. Samozřejmě by mohla spát i v předsíni, ale zdá se mi,  že i venku je spokojená. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Z mnoha dobrých důvodů bych vám doporučil fenku přestěhovat do domku - odkazuji tímto na hromadu již zodpovězených dotazů na toto téma v Poradně... Doporučuji přečíst:)

 

(29.10.2006)
Tazatel: Blanka Stejskalová, Trutnov
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Nás syn si pořídil z útulku psa RR, a protože jezdí jako řidič kamionu,je stále s ním, takže se stal na něm absolutně závislý. Když přijede na víkend domů, nemůže ho ani na chvíli opustit,protože ho pak stále hledá po celém domě (máme řadový domek) a pak začne štěkat a výt. Když ho manžel vezme na procházku, tak se po 200 m zapře a dál už nechce jít. Protože si však myslíme, že celodenní pobyt v autě není pro něho moc vhodný, uvažovali jsme s manželem, že bychom si ho nechali doma, ale protože jsme celý den v práci, máme obavy, že by to byl pro jeho psychiku velký šok a že vzít si na 14 dovolenou by problém nevyřešilo.Syn už od malička toužil po tom mít psa a má ho moc rád a když má čas stále se sním mazlí. Jenomže práce řidiče je náročná. Sdělte mi prosím váš názor, co by bylo pro psa nejlepší. Koupila jsem si vaši knížku, která je moc pěkná, ale náš problém neřeší. Mockrát děkuji za odpověď.

Odpověď: Moje kniha Vám dává odpověď i v tomto případě, jen je zapotřebí umět si ji ze získaných informací poskládat dohromady... Vše totiž začíná již okamžikem, kdy se člověk rozhodne pořídit pejska - a musí si předem ujasnit, zda na něj bude mít dostatek času, musí si uvědomit, že pes je tvor sociální a jako takový má velké nároky na kontakt se "svým" člověkem nebo smečkou. V mé knize je celá jedna kapitola věnována psím útulkům i specifickým potřebám psů, kteří jimi prošli... Velká část knihy je věnována akcentaci zodpovědnosti člověka vůči psu, psím potřebám (sociální kontakt, komunikace) a souvisejícím problémům... Píši v ní o výchově, o tom, jak vznikají psí "závisláci", jak moc dokáže pes ke člověku přilnout... Mám pokračovat?

Váš syn je dospělý a budu věřit tomu, že si předem celou záležitost promyslel - dříve, než si pejska k sobě vzal. Pokud jezdí jako řidič kamionu, pak jistě věděl, že má jen dvě možnosti - buď pejska vozit s sebou nebo si ho vůbec nebrat. V příipadě, že má možnost ho brát na jízdy s sebou, je to pro jeho psa (samozřejmě se zohledněním přirozených psích potřeb - opět odkazuji na svoji knihu) ta nejlepší eventualita a věřte mi, že pes s ním bude šťastný - nemluvě o tom, že i Vašemu synovi se může přítomnost velkého ostrého psa na cestách hodit. A v tom případě je zcela zbytečné řešit Vámi nastolenou otázku "co se psem" - spokojení budou oba. Pro každého psa je důležitá fungující "smečka" a těsný kontakt s jeho člověkem, nikoli to, že spí v kabině auta - to mu opravdu nevadí.

Pokud má Váš syn ke svému psu skutečně vztah, chyběl by mu a hodně. Bude mít možná "závisláka", ale především parťáka. Varianta, kdy byste si ho vzala Vy s manželem, je podle mne ta nejhorší - trpěl by pes a věřím, že ani Váš syn by nebyl spokojený. Takže prosím neřešte to, že o víkendech je pejsek na svého páníčka stejně fixovaný jako přes týden - je to daleko lepší, než kdyby mezi nimi vazba neexistovala. Až uplyne delší doba, určité věci se taky změní (útulkoví psi mají svoje traumata - opět viz kniha nebo PSÍ STRÁNKY).

Problém neexistuje. Pokud by to Váš syn viděl jako problém (čemuž ale nevěřím), pak si pejska pořizovat neměl, pokud to vidíte jako problém Vy, pak vězte, že je to záležitost jen těchto dvou.

 

(29.10.2006)
Tazatel: Lucia Risianová, Liptovský Mikuláš (Slovensko)
Plemeno psa: německá doga
Pohlaví: pes
Stáří: 8,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pan Dostal. Prajem krasny den. Vase stranky mam vcelku prestudovane a mnoho veci mi pomohlo pri vychove nasho Bafala. Jedno mame ujasnene, z nasho Bafala chceme vychovat rodinneho psa, ktory bude vychadzat s ludmi a najmä s detmi, kedze sa urcite dozije nasich vlastnych deti. Je to velmi kludny pes, az na niektore momenty. Od deti si necha robit hocico. Hladkaju ho na nose a on im nic neurobi, sprava sa v ich pritomnosti velmi kludne (co ma tesi). Ani neviem kde mam zacat :)  Je toho dost (ak chcem aby ste Bafala viac spoznali) tak prepacte za dlhsi mail.
Myslim, ze jeho vychova je dost narocna, pretoze je velmi ale naozaj velmi tvrdohlavy.  Vyskovo je uz skoro ako dospela doga a ma uz nieco cez 50kg.  Takze ked si daco zmysli, je uz dost narocne ho udrzat. Chcem len povedat, ze doma je velmi poslusny a velmi kludny, väcsinu dna co je doma prespi. Raz do dna ma riadnu prechadzku na volno, aby sa riadne vybehal a vysalel. Ked sa raz za cas stane, ze nemozme tak to aj citit... doma sa salie a  neposlucha ani vonku. Byvame v byte. Bafalo nebyva doma casto sam. Netrenujeme ho drilom povely ako sadni, lahni, zostan... to vobec. Cvicime ho to v beznom zivote, napr. ked ide dostat zrat dame ho sadnut a povieme zostan, alebo pri ceste ho ucime zostan, tak isto aj chodza pri nohe a ostatne. Ja velmi vaham ist na cvicak, lebo ked to vidim ako tie psy sedia zoradene a jeden prechadza popri nohe majitela okolo ostatnych... no proste sa mi to nezda. Najradsej by som prisla za vami, ale je to pre nas dost financne narocne (uz len ta cesta). Ale zaroven citim, ze je cas Bafalovi niektore veci ukazat, ako sa ma chovat a tak, lebo uz si je vedomy svojej sily a podla toho sa niekedy sprava. Kolko u vas stoji sustredenie? Nikde som to nenasla. Vonku s nim nie je problem ked ideme cez mesto, ide pekne popri nohe, uz sa nam celkom podarilo ho oducit ovoniavat cudzie nakupne tasky okoloiducich. Aj na prechadzkach ide pekne popri nohe, uz ani netaha (len niekedy). Zistila som, ze vtedy ho musim velmi pochvalit. To na neho zabera. Uz sa naucil aj zostat stat pri nohe ked cakame pri ceste kym prejdu auta (predtym vzdy riadne trhol ked preslo jedno auto a nezaujimalo ho ze idu dalsie). Mame vsak dva problemy.
Prvy: Vzdy ked ho cesem, ucim ho aby pekne stal a drzal. Ked ho docesem je cely stastny a nejak sa nevie udrzat na uzde. Zacne behat okolo mna ale najhorsie je, ze zacne po mne skakat (a to ked vyskoci, viete si predstavit. je pomaly vyssi ako ja). so skakanim tu uz niekto problem mal. takze som vzdy vystrcila koleno aby ho to zastavilo, chcela som ho odrazit ale je proste velky. narazil nan a to ho este viac rozsalelo. skriknem na neho... este viac sa salie. vytaham ho za kozu... este viac. nevsimam si ho... salie sa. proste nech urobim hocico, mysli si, ze sa s nim hram. Je to este stena/mlady pubertiak, takze sa chce hrat ako ostatne taketo psy, len je to nas obor, tak to aj inak citit. On sa narodil ako jedinacik a preto si myslim, ze nevie odhadnut svoju silu voci mne. Priatel sa s nim vzdy hral (ked bol Bafalo malinky) tak ze si lahol na zem a skryl si tvar a Bafalo sa salel, hryzol do hlavy, krku, chrbta. Vtedy to bola sranda ale hned som mu povedala, ze to nemie sa s nim takto hrat, lebo ked narastie a strci dieta alebo co a to spadne, tak amen tma s tym dietatom. Darmo budeme vysvetlovat, ze sa len hra. Tak ho to od vtedy oduca. Ale myslim, ze zlozvyk sa tazko oduci. Ked sme boli na chate a lezali sme na deke, to ste mali vydiet tie skoky na nas a okamzite hryzol do chrbta. A uz ked sa rozsalel, len sme museli pockat kym sa ukludni. Jedine co na neho v tomto pripade zaberie je dat ho sadnut a kludnym hlasom ho ukludnit. Silou uz na neho nejdeme, lebo naozaj nema zmysel na neho pouzivat silu kedze je silnejsi, ani ho hadzat na chrbat, to vobec.
Druhy problem: Pokial nie je na obzore ziadny pes, Bafalo ide ukazkovo popri nohe. Ale ked zbada psa, tak sa stale taha. Vcera sa mi to stalo, ze som si nevsimla takych malych psov a Bafalo ma dotiahol az ku nim. Proste ked nie som pripravena na to ze sklbne a nezabrzdim sa tak ho neudrzim. Niekedy mam pocit akoby som potrebovala na neho bic (nie na bitku) ale len ho tuknut aby na mna zareagoval a vtedy ho zvladnem. Vzdy ho klepnem slabucko do slabiny aby ma registroval a vtedy ide krasne. Vcera mi isiel krasne popri nohe aj ked za plotmi stekali psy. Ale ked ideme cez ulicu plnu psov (vlciakov, na tie ma pasiu) a tie na neho stekaju ide sa zosaliet. Uplne mu sibe. Uz ma velku silu a ja ho tam napr. uz nevladzem udrzat. On proste musi ist ku plotu a tam stoji a ten pes sa ide zosaliet. Zastane tak, ze ho ani nepotiahnem. Ako kon :) To ze je este ako odpadkovy kos, je v jeho veku normalne. Len cakam kedy to dozneje. Ja si myslim, ze najdolezitejsie je (a na tom jedinom nam najviac teraz zalezi) je naucit ho chodit popri nohe aj ked vidi psa. Este ma napadlo, ze problem moze byt aj v tom, ze sa nestretava s inymi psami. Viete my chceme ale majitelia tych krpatych kuceravych psov nechcu. Vsetci tu maju tych malych psov a boja sa. Po sviatkoch chceme zacat chodit na cvicak, kde chodia so psami do prirody a nechavaju ich volne behat spolu. Myslite, si, ze je taky Bafalo preto, ze sa potrebuje hrat s inymi psami? Ze by sa nejak skludnil keby mal tu moznost byt s inymi psami? Alebo sa bude tahat aj tak? Ked na neho skryknem ked sa taha, vzdy na chvilu polavi. Proste vie, ze robi zle ale nevie ovladnut to vzrusenie. Ked bol maly, pustali sme ho ku kazdemu psovi (aby sa socializoval) ale teraz nevie pochopit, ze ku kazdemu psovi nesmie. Lebo to by ste mali vidiet majitelov, ktori svojich psov dvihaju nad hlavu. A pritom ti psici sa vedia branit a ked do Bafala zastekaju, on ich necha tak a ani sa ich nedotkne, len kuka na nich.
Velmi sa ospravedlnujem za tieto litanie. Naozaj prepacte, dufam, ze som vas moc neobrala o vas cas. Ja mam len take tusenie, ze mi napisete, ze problem je v autorite. Ako ste to pisali mnohym. Ja neviem, mozno  len treba sa s nim viac hrat vonku s tym, ze sa ho aj dotykame (lebo sme mali predtym takych psov- dalmatin, kokerspaniel, ktori sa vybehali sami), a urcite mu chyba ten styk so psami. Lebo tahat sa odkukal od nasej dalmatinky. Pochytal od nej vsetky mozne zlozvyky. Mozno na cvicaku odkuka aj nieco dobre. Este raz sa ospravedlnujem a dakujem za kazdu radu.

Odpověď: Dobrý den:) Uf - příliš mnoho textu, a příliš málo Vaší pozornosti při hledání odpovědí... Kolikrát jsem psal, že v podobných situacích je především zapotřebí KLID, ZKLIDNĚNÍ PSA - tady skutečně nemá místo jakákoliv silová strategie. Proč svého pejska zcela jednoduše NEVYCHOVÁVÁTE? Máte štěně, jenom štěně, které si chce hrát, vyhledává zcela přirozeně kontakt s jinými psy a to, že má 50kg, by Vám mělo hned na samém začátku poradit jednu věc - s fyzickou silou tady neuspějete.

Mladá německá doga je rarach, který se zklidní až časem, s postupujícím dospívaním. Vzhledem ke svojí síle, velikosti a váze nikdy nesmí poznat, že v těchto parametrech (o rychlosti nemluvě!) nad Vámi vede - vše musí jít už odmala cestou přirozené výchovy, tedy na základě přirozené komunikace, autority a hierarchie. O tom jsem tu již psal snad stokrát a ani dnes nenapíšu nic jiného.

Samozřejmě praxe je vždy daleko lepší než teorie. Vzhledem k tomu, že již nemálo klientů za mnou přijelo i ze Slovenska (a nebyla to určitě místní vrstva bohatých), tak vím, že pokud se člověk chce něco naučit, obětuje svůj čas i energii. Není to rozhodné o penězích - mimochodem, na mých stránkách je stále ještě k dispozici cenová úhrada za minulé soustředění, stačí si dát nepatrně práce a není problém to najít.

Nemohu Vám poradit nic jiného, než že buď vystačíte s teorií z PSÍCH STRÁNEK a mé knihy a najdete v sobě přirozený talent tyto věci používat úspěšně v praxi nebo se se mnou domluvíte na individuálním výcvikovém servise, kdy se věnuji pouze jednomu klientovi a z hlediska času a možností práce je to ideální varianta pro lidi, kteří řeší podobný problém jako Vy. Do smečky několika desítek psů je totiž nanejvýš vhodné pustit svého psa až tehdy, kdy máte vytvořené určité fungující vazby a pejsek sám už ví, ke komu vlastně patří.

Nic není ztraceno, ale je zapotřebí, abyste s pejskem opravdu zapracovala. Jak říkám - Bafalo je v tuto dobu prostě temperamentní štěně a chová se stejně jako štěňata jiných plemen ve srovnatelném stupni psychického vývoje. Váš problém je jen v tom, že nezvládáte jeho temperament, jeho výchovu a vše je problémovější v tom, že se jedná o velké silné plemeno... Rozhodnutí nechám na Vás.

 

(29.10.2006)
Tazatel: Petr Kuba, Pardubice
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: zatím ne (cituji tazatele)
Dotaz: Dobrý den, mám následující dotaz. Cca před 14 dny jsme si přivezli nového pejska z útulku. Vždy když odcházíme tak máme velký problém aby nás vůbec "pustila" za branku a těžce nese každý náš odchod i když jdeme pryč třeba jen na 2 hodiny. Když se vrátíme tak na nás neustále vyskakuje. Chápu že tak projevuje radost že jsme se vrátili ale při tom jak na nás vyskakuje se nás zároveň snaží zuby chytat za oblečení a části těla (včetně obličeje)a trvá jí minimálně deset minut než se trochu uklidní. Rád bych věděl jak ji to co nejlépe odnaučit (tím myslím aby se trochu zklidnila) a jakým způsobem ji co nejdřív odnaučit se po nás ohánět. Možná to způsobuje zanedbaná výchova eventuelně trauma způsobené původním majitelem. Dál bych rád znal váš názor na to  jak naši novou fenku co nejlépe u nás začlenit do "smečky". Je ubytována venku v zateplené boudě a zatím běhá po celé zahradě s tím že časem jí patrně vyhradíme část zahrady jako velký výběh, v kotci ji zavřenou nechávat nechceme protože to špatně snáší.

Odpověď: Dobrý den:) Psal jsem to tu již mnohokrát - každý pes osvojený z útulku potŕebuje čas na aklimatizaci, poznání nového domova a nabytí ztracené důvěry a jistot! Nemůžete se podivovat nad tím, že po 14 dnech "útulkový pes" nese těžce odchod svých nových majitelů, když má zkušenosti s tím, že se ho jiný majitel zbavil a připravil ho o domov. Takový pes vždy trpí velkou nejistotou a musíte mu dát dostatek času (někdy i několik týdnů až měsíců) na to, aby některým skutečnostem opět začal věřit. To zaprvé.

Zadruhé - pes projevuje radost (pokud má důvod) velmi intenzívně. Pokud máte pocit, že je třeba to Vaši fenku "odnaučit" (opět připomínám - je z útulku a s velkou pravděpodobností s nedobrými zkušenostmi z dřívějška), řežete si větev sám pod sebou. Fenka potřebuje v tomto období především nabýt znovu důvěru k člověku a pozvolnou, nenápadnou výchovu - ne lámání a restrikce. Skutečnou psí výchovou dosáhnete všeho - i toho, že budete mít pod kontrolou její vítání a veškerý tělesný kontakt. Stačí opět jen trochu času a pročíst si alespoň tuto Poradnu...

Pokud budete mít fenku "ubytovanou" venku (ať už v boudě nebo kotci), zcela jistě ji do žádné "smečky" nezačleníte - jednoduše proto, že z jejího ani Vašeho hlediska žádná existovat nebude. Opět doporučuji si přečíst PSÍ STRÁNKY.

Přiliš tlačíte na pilu, chcete všechno honem honem a neberete v úvahu základní věci - fenka je ještě štěně a potřebuje výchovu, je to pes z útulku negativně poznamenaný minulostí a jedna z prvních věci, kterou chcete udělat, je to, že ji vyženete ze smečky... Pokud si tyto věci neuvědomíte, nikdy nebudete mít psa, který k Vám bude patřit. Jen mu kotec z psího útulku vyměníte za boudu a kus zahrady - a stejně jako v tom útulku bude opět v sociální izolaci. Zamyslete se nad tím prosím, materiálu k zamyšlení zde najdete spoustu.

 

(22.10.2006)
Tazatel: Hana Peisarová, Praha
Plemeno psa: výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 22 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, četla jsem teď asi 4hoď. vaše rady, prohlížela vaše stránky s jsem nadšená až v euforii, že jsou lidé, jako vy. Prosím, poraďte mi pane Dostále. S mým psem jsem dělala lovec.výcvik, protože byl velmi úspěšný na výstavách a dala jsem na radu chovatele. Výcvik byl pro mě i pro psa zajímavý,pracuje s obrovským nasazením, nadšeně, ale teprve před zkouškami jsem zjistila, že je po výstřelu čím dál víc vyděšený, a rozhodla jsem se, že nebudeme pokračovat. Cvičit ano, ale bez střelby, jen pro radost.Můj problém je, že když se vydá po stopě např. srnčí,nedá se zastavit. zapískám a on se do 2minut vrací, nadšeně předsedne a já ho ho připnu na vodítko, ale netrestám. Nevím, jak ho to odnaučit. Co je ještě horší, že takto honí cyklisty. Ví, že nesmí, vydrží v klidu při průjezdu třeba 30 cyklistů a toho 31.dohoní a dá mu čumákem "babu" dotkne se a hned se vrací k noze.Přivolání má opravdu dobré, ale najednou mu rupne v hlavě a musí honit. Možná je problém v tom, že veškeré honičky za cyklisty má, když je s manželem, kterého v podstatě až tolik neposlouchá, a manžel měl před ním jednu potyčku slovní s cyklistou, který ohrozil nějakou maminku s kočárkem svou rychlostí. Já teď díky tomu jsem s ním víc nervozní a tím vzniká začarovaný kruh.Taky neustále vyjídá krmítka ptákům, ale opět ví, že nesmí a tak tam rychle doběhne a než se objevím a můžu ho přistihnout, dělá, že on nic.Na vodítku se snaží netahat, ale vidím na něm šílené napětí, jak mi chce udělat radost a zároveň se rychle dostat dál na zajímavá místa. Na prvním výcviku měl špatnou zkušenost s výcvikářem, který ho v necelém roce málem oběsil, když na něj vrčel při aportu. Ihned jsem s ním odešla, ale od té doby s ním můžu cvičit jenom já, cizího člověka je schopen kousnout, pokud by na něj křičel, nebo ho k něčemu nutil.Pokud na něj cizí lidi mluví normálně, nechá se od nich klidně mazlit.Pohybu má dost, myslím, že mě uznává jako vedoucího psa, nenapadne ho jít přede mnou ze dveří, do dveří, po schodech,sahám mu do jídla a všechno v pohodě. Před půl rokem jsme měli vyjasňující potyčku, kdy jsem mu nacpala svoji ruku do vrčící tlamy, držela jsem ho na zádech dokud se neuklidnil. Spí s náma v ložnici, někdy i v posteli, na zahradě sám nechce být musím tam  s ním. Jinak jsem s ním celý den doma, protože doma pracuju. Pomáhá nadšeně, přinese mi telef.když zvoní, prostě se nikdy nenudí. Mám ho ráda, ale týrá mě představa, že bych ho nemohla pouštět navolno kvůli tomu, že nejsem schopná ho odnaučit lovit cyklisty.Asi jsem se moc rozepsala, ale jsem tohoto problému plná a strašně potřebuju radu, můžete -li. Děkuju.

Odpověď: Dobrý den:) Snažím se lidem vysvětlit jednu věc - vždy je zapotřebí předem vědět, jakého psa vlastně chcete mít a jak chcete, aby se ve svém životě choval. Je tedy zapotřebí rozlišovat, které vlastnosti je vhodné u konkrétního plemene i psa rozvíjet a které naopak potlačit. Pokud chcete mít výmarského ohaře jako parťáka do běžného života a ne jako myslivec, pak skutečně není dobré podporovat jeho vrozené pracovní dispozice (stopa, zvěř), protože ty Vám budou ten běžný život komplikovat - navíc pes je Váš a jeho chovatel v případě, kdy je štěně z jeho odchovu výstavně úspěšné, bude mít samozřejmě zájem na jeho dalším zviditelnění, ale bohužel na Váš úkor.

Výmarský ohař patří mezi velmi dominantní psí plemena. Není dobrý nápad mu "ucpat" tlamu vlastní rukou - nevím, kdo Vám tohle poradil, ale mohla jste skončit velmi špatně. Vůbec u těchto plemen není dobrý nápad jít do nich silou - tak si vychováte právě psa, který bude mít problém s lidmi, kteří jim budou demonstrovat vlastní sílu (i verbálně) - místo aby to přešel, půjde do agrese.

Pokud ho budete chtít trochu dát do pohody (včetně těch cyklistů), není to jen na tuto Poradnu. Můžu Vám pomoci, ale je to na několik dnů individuálního výcvikového servisu, pokud budete chtít, ozvěte se mi prosím telefonicky - budu se těšit.

 

(22.10.2006)
Tazatel: Markéta Dvořáková, Praha
Plemeno psa: flat coated retriever
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pročítala jsem si poradnu, zeptám se na něco, co už tu bylo mnohokrát, ale... Má fenka venku sežere na co přijde, obzvlášť si pochutná na psích (nejen) hovínkách, psal jste, že Váš Šedy to dělal také a že to pak samo přejde. Tak jsem byla trpělivá... Kdy to štěňata asi přechází? S nástupem puberty, nebo dokonce až v dospělosti? Řeším to ne proto, že pro člověka je toto chování nepochopitelné, ale moje fenka má sníženou imunitu, takže když venku "něco lítá", bohužel to chytne taky...děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Psal jsem to tu již skutečně vícekrát a Šedyho jsem dával jen jako příklad, protože to dělají všechna štěňata... Toto období přechází u větších plemen zhruba kolem jednoho roku věku, tak musíte ještě mít trpělivost.

 

(22.10.2006)
Tazatel: Zoja Skopalová, Ostrava
Plemeno psa: shiba-inu
Pohlaví: pes
Stáří: 17 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Hezký dobrý den, naše šiba Šibal je velmi čistotná. Jejím hlavním pánem je dcera (13 let),  ale poslouchá stejně (v rámci šibích možností :-) i mě a manžela. Manžel je ten, kdo jí hlavně krmí. Letos v létě nám nastal problém, kdy se Šibal několikrát počural do postelí, na koberec i třeba v koupelně na dlaždičky. Bylo to v době, kdy k nám přijíždělo víc lidí, spali jsme tak různě, ne ve svých postelích. Myslíte, že by to mohlo být tím? Veterinář nezjistil, že by to bylo zdravotní problém. Na cvičáku nám řekli, že si tím upevňuje pozici. Skoro vždycky (ale ne vždycky) to bylo, když manžel nebyl doma. Co se s tím dá dělat? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Psal jsem to tu již mnohokrát - pokud se skutečně nejedná o zdravotní problém (např. zánět ledvin nebo problém močového ústrojí), je příčinou u dospívajícího nebo dospělého psa stres, většinou způsobený špatně nastavenou hierarchií a z toho plynoucí nejistotou psa v zátěžové situaci. Předejít do budoucna tomu můžete právě tím, že eliminujete nejistotu a stresovou zátěž pejska - tedy jasně nastavenou smečkou a pozicí pejska v ní. Je to psychická záležitost vyplývající z nejistoty, nikoliv dominance.

 

(22.10.2006)
Tazatel: Hana Menšíková, Palkovice
Plemeno psa: boxer x německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 13 měsíců
Kastrace: ano (v 1 roce)
Dotaz: Dobrý den. Chtěla bych Vás poprosit o radu. máme doma cca ročního psa křížence boxera a ovčáka. Má temperamentní povahu,je inteligentní a máme spolu  skvělý vztah.Bydlíme v rodinném domku na vesnici.Pes má svůj kotec, kde je většinou jen přes noc.Kromě zahrady chodíme každý den na procházky, občas jde se mnou na kolo, na koně,na výlety...Poslouchá na slovo (rodiče trošku méně), ale potřebujeme vyřešit jeho sklony k toulání.Problém je v tom, že náš pozemek není zezadu oplocen, neboť na něj navazuje pole.Pokud jsem doma já, drží se doma i hafan.Když jej pustí naši, pohybuje se s nima po zahradě. Ale pak někdy stačí minutka,Leri se sebere a jde na "průzkum" a skončí dole mezi domky. I když je hodný, je většího vzrůstu a existují lidé, kteří z něj mají "respekt".Vím, že tam nemá co dělat...ale je tam jeden pán(který má neustále s někým problémy a teď navíc s našim psem...) se kterým není žádná domluva možná (ani o dobu, než pes upraví své návyky)a vyhrožeje nám zastřelením :-(.je to už náš čtvrtý pes a nikdy jsme s tím neměli problémy. Nevím, jestli je to tím, že to byly fenky (boxery, dogu) ale bylo to v pohodě. Vím, že je pes mladý a zvědavý, ale pokud se naučí toulat, bude ho to provázet celý život:-( Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Mohu Vám dát tři rady - buď oplotit zbytek pozemku, zapracovat na rodičích tak, aby se mezi nimi a pejskem vytvořila stejná vazba jako mezi pejskem a Vámi nebo v době, kdy nejste doma, mít pejska v domě. Máte mladého psa a máte pravdu v tom, že pokud si zvykne se potulovat po okolí, s největší pravděpodobností mu to už zůstane - a pak je otázkou, jak dlouho zůstane na vesnici naživu. Nicméně uvědomte si, že jeho "toulání" je způsobeno právě tím, že ho v době Vaší nepřítomnosti doma nic nedrží. A to je zapotřebí změnit (tedy eliminovat příčinu problému, což je vždy lepší) a pokud to s Vašimi rodiči z jakéhokoliv důvodu nepůjde, pak eliminovat aspoň důsledek - oplocením zbytku pozemku nebo ještě lépe přesunutím psa do domku.

 

(22.10.2006)
Tazatel: Petra Herudková, Velké Hoštice
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den prosím potřebovala bych poradit.na jaře 07si chci pořídit fenku rr.myslím si že je to velmi choulostvé plemeno na chlad,tak se chci zeptat jestli je vhodny do domku.rada bych ho měla venku jen se bojim že by mu tam byla zima.co se týká výživy to uz sem se dočetla na vaších stránkach.a jak je to ještě ze štěnátky??fenka muže být březí jen když při hárání dojde ke styku?? moc se už na malou fenečku těším tak nechci nic zanedbat..... děkuji a pokud by ste mi poradil nějaké rady do začátku byla bbych vám taky moc vděčná...děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Určitě je vhodné mít toto plemeno v domku, není to v žádném případě pes do kotce... Co se týče štěňátek - ano, fenka může zabřeznout pouze pokud je psem oplodněna a to navíc v poměrně krátkém časovém období, které se nekryje s celkovou dobou hárání - je podstatně kratší. Co se týká rad do začátku - dám Vám jedinou, ale z mého hlediska nejúčinnější: prostudujte si PSÍ STRÁNKY, je tu spousta materiálu, který Vám pomůže nejen v začátcích. Přeji hezké počtení:)

 

(22.10.2006)
Tazatel: Blanka Bendová, Praha
Plemeno psa: drsnosrstý jezevčík
Pohlaví: fena
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Pane Dostále,chtěla bych se zeptat na radu ohledně chování naší fenky. Již dříve, pokud byla venku na trávníku, si hrála tak, že hopsala, čuchala, lítala a třeba i uprostřed trysku prudce změnila směr a běžela zas jinam. To se nám zdálo zcela normální, je mladá, hraje si...Ale v poslední době to začala dělat i doma, kde žádné podněty jako pohybující se hmyz nebo vlnící se trávu, co by ji mohlo zajímat a rozrušit, nemá. Přitom nevnímá, co se děje kolem, na povely nereaguje. Hračku nebo pamlsek roztěkaně vezme do tlamy a zase pustí a znovu běží "cosi pronásledovat". Vypadá velmi rozčileně a když ji zadržíme, brání se, ohání se. Jakmile ji pustíme, zase vystartuje. Takto tráví téměř veškerý čas, který tráví v bytě. Kdykoli se vrátí ze zahrady, opět běží na stejné místo. Dříve se po návratu z vycházky vítala s členy rodiny, teď bez přivítání běží (rozeběhne se a kohokoliv z rodiny mine) do kuchyně a "loví". Připadá nám to jako nějaká závislost. Můžete nám poradit, kde jsme udělali chybu ?

Odpověď: Pokud se vrací v bytě "lovit" stále na stejné místo, pak ji tam před nějakou dobou muselo něco zaujmout. To něco může být třeba myš, o které nevíte, ale ona ano. "Něco" tam skutečně být musí a jediné, co Vám mohu poradit, je zkusit to společně s ní najít. Není to o chybě, spíše o tom, že neumíte správně přečíst, co se Vám snaží svým chováním sdělit - jezevčík je kontaktní lovec a jak říkám, něco (zvíře?) tam bylo nebo stále ještě je, není to závislost, ale snaha najít - a je to samozřejmě zcela jiné chování než když si běhá venku, tam spojitost nehledejte. Zkuste to "něco" najít spolu...:)

 

(22.10.2006)
Tazatel: Miloš Fridrich, Jičín
Plemeno psa: jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, na doporučení své matky ( Milena Fridrichová, pes Airy, Staffordshirský teriér) se na Vás obracím s prosbou o radu. Náš pes Adam ( jezevčík, cca 5 let, podle veterináře) má za sebou bohužel velmi nepříjemné zážitky u předchozí majitelky. Byl často bit, manžel majitelky byl opilec a docházelo k domácímu násilí. Pote co muž z rodiny odešel a nechal matku samotnou s dětmi, ta si na něm bohužel "vybíjela" psychický stres fyzickými tresty. Pes za mnou docházel na pracoviště nepravidelně, zbity a hladový.  Při pokusu ho pohladit byl na něm patrny strach z biti, třásl se po celém tele a tiskl se k zemi. Jelikož byl tolik podobny mému 1. psu, rozhodl jsem se nenechat ho dále trpět a varoval jsem majitelku před tyráním, bohužel marně. Pes byl neustale zavřený na balkone paneláku, nebyl řádně krmen, zanedbaný. Při návštěvě u veterináře byl ošetřen ( naštípnuté žebro a otevřená ranka na čumáku), naočkován a byl mi doporučen postup zacházení s týraným psem. Potom jsem ho odvedl do útulku, odevzdal a ihned si ho zase vzal zpět. Z počátku bylo nutné používat utlumující leky, neboť po setmění byl pes strachy bez sebe a byl vyděšený a kousal. To po určitém čase ustalo, a bylo možné léčení jen pravidelnou stravou, pohybem a láskou.
Mam ale nyní 2 problémy:
1/ Adam vždy když jdeme ven při odchodu z bytu strašně štěká a nevím, jak ho to odnaučit. Domluva nepomáhá a menší trest také ne. Venku je už pak klidný a v pohodě. Protože teď hledáme nove bydleni je to pro nás problém, nechceme omezovat ostatní nájemníky a majitele bytu.
2/ Od začátku co Adámka máme, na nás vrčí. I při mazleni , kdy vrtí ocasem a je evidentně spokojeny. Veterinář chválí jeho fyzickou kondici i jeho stav celkově. My už jsme si na jeho "bručení" zvykli a bereme to jako jeho vlastni „kočičí předení“. Ale teď uvazujeme o dítěti a bojím se toho, aby dítě zvykle z domu, ze vrčení nic neznamená, nebylo později pokousáno jiným psem, kterého varování vrčením si naše dítě nebude všímat.
Děkuji za jakoukoli pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) K prvému dotazu - je to projev temperamentu a v tomto konkrétním případě bohužel i určitým způsobem nevyrovnané povahy dominantního psa. Je zapotřebí dát do pořádku Vaši "smečku" po hierarchické stránce, pak budou i odchody na procházku vypadat jinak. Ve Vašem později zaslaném upřesňujícím mailu byly další informace (žárlivost psa, vrčení na Vás a přítelkyni ve chvíli, kdy si vynucuje pozornost s tím, že jak jste mi napsal - cituji: "Paradoxne vrci vicemene jen na me a pritelkyni"), které jen celou situaci po této stránce potvrzují. Jezevčíci bývají skutečně velmi dominantní (nenechte se zmást jejich malým vzrůstem) a pokud nejsou správně vedeni po stránce hierarchie, nastávají přesně tyto problémy - to už nemá ale nic společného s jeho předchozím životem, to už je jen na Vaší výchově a vedení.

K dotazu druhému - psí vrčení je něco zcela jiného než kočičí předení - nenechte se zmást, on stále ještě "varuje", právě proto, že nemá s člověkem dobré zkušenosti a bohužel ani teď není vše v pořádku z hlediska výše popsaného... Chce to ještě čas a zapracovat. A na Vašem místě bych s dítětem ještě počkal, až se u Vás pejsek skutečně stabilizuje - navíc nevíte, jaké měl zkušenosti s dětmi v předešlém "domově".

Máte moje poděkování za záchranu jednoho psího života a držím palce:)

 

(22.10.2006)
Tazatel: Alena Česalová, Praha
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane doktore, obracím se na Vás s prosbou o radu. Pejsek, o kterého se jedná, měl původně za majitelku mladou ženu, která však otěhotněla a nemohla se o něj dále starat. Kazánek (tak se jmenuje), tedy putoval k mým rodičům, kteří mají rodinný domek. Zdálo se, že to bude fungovat, ale vzhledem k tomu, že rodiče už jednoho pejska mají (kříženec, 9let), začalo docházet ke střetům a není to jen takové to hraní. Kazánek je sice o dost větší, ale přijal podřízenou pozici. Kolikrát se k nám bojí jít pro pohlazení, když ten druhý na něj zavrčí a odhání ho. Toto ale není ten zásadní problém, je mi jasné, že jde o prostou žárlivost a boj o vedení ,,smečky“.
Loni touto dobou jsem s Kazanem absolvovala základní výcvik poslušnosti, který ale nebyl moc úspěšný. Problém je v tom, že nejsem fyzicky z nejzdatnějších a dělalo mi velké problémy psa třeba vytahat za kůži, vůbec nic si z toho nedělal a tím pádem měl ,,trest“  nulový efekt. Můj první dotaz tedy zní, jak ,,přeprat“ psa, který váží skoro tolik co já, aby jasně pochopil, že je trestán a že si s ním jen nehraju. Další problém nastává teď, protože si chceme Kazana vzít do bytu v činžovním domě. Usoudili jsme totiž, že potřebuje mnohem víc pozornosti, hodně pohybu, zkrátka vybít energii. Moji rodiče na nic takového bohužel nemají čas, protože tráví většinu času v zaměstnání. Pejsek si tedy ze samé nudy začal dělat zábavu sám. Jednoduše rozcupoval všechno, co našel. Proto bych se chtěla poradit, jak s pejskem zacházet, aby s ním v bytě nebyl problém. Nikdy totiž v bytě nežil, je to pes zvyklý spát v boudě a být pořád venku. Je to velmi hravý pes, temperamentní, ale nikomu by neublížil. Když mu nasadím košík, dělá takové rodeo, že s ním není možné vyjít na ulici. Jak ho například zabavit, když budu muset někam odejít bez něj, aby nám z bytu neudělal kůlničku na dříví?
Jsem si vědoma toho, že vina je hlavně na naší straně, že jsme nevzali výchovu dostatečně odpovědně. Přesto věřím, že nám Vaše rada pomůže a předem Vám moc děkuji.

Odpověď: Především bych velmi rád znovu opravil jeden nesmysl, který se čas od času v něčím dotaze objeví a vždy se musím ohradit - já nejsem doktor a ani si nejsem vědom, že by se tato informace kdekoliv na mých PSÍCH STRÁNKÁCH vyskytovala. To jen pro upřesnění, aby nedošlo k omylu...:)

Takže k věci. Není to o "přeprání" psa - je to o autoritě, která bohužel na Vaší straně nefunguje. V této chvíli není nastolena správná hierarchie, neexistuje vůdce a pejsek si dělá, co ho napadne - a především nemá "smečku", je sám. Prošel pouze výcvikem (neúspěšně), ale neprošel výchovou, nebyly vytvořeny fungující vazby a žijete vedle sebe, nikoli spolu.

To jsou jen závěry, které vyplývají z toho, co jste napsala. Ale to vše se dá dát do pořádku, nebojte - jen na to skutečně nestačí teorie a pár řádků textu, Vy potřebujete praxi a spoustu věcí se naučit a odpozorovat. Proto Vám stejně jako všem v podobné situaci nabízím svůj individuální výcvikový servis, kde máte možnost se naučit potřebné věci Vy sama a navíc dám dohromady i pejska. Pokud tedy budete chtít s vaším vzájemným soužitím něco udělat dříve, než se problémy zkomplikují, máte možnost mé nabídky využít.

 

(22.10.2006)
Tazatel: Pavlína Dobrovolná, Kamenné Žehrovice
Plemeno psa: irský vlkodav
Pohlaví: pes
Stáří: 13 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále,máme doma úžasného psa. Konečně bydlíme v domečku a stále je někdo doma, tak jsme si mohli koupit vlkodaví zlatíčko. Máme ho od vzorné paní chovatelky, velmi zkušené. Z jeho rodokmenu - otec velmi vyrovnaný, bez problému, matka - bojácnější. Štěně jsme si přivezli v 8 týdnech, krásné, silné a zdatné. Naštěstí toto všechno má i teď. Od začátku s námi žije doma. Spí se svým pánem (můj 17letý syn) v posteli, v obýváku má svůj gauč, když se chce přitulit, může i na náš. Hned od začátku byl bojácnější, ale pořád jsme slyšeli, že se to srovná. Chodilo a chodí k nám dost návštěv, nikdy mu nikdo neublížil, někoho obcházel obloukem třeba jen pár minut, k někomu se nepřiblížil. Návštěvy mu zkoušely dávat piškoty a zase někdo ano, od někoho si nevzal. Přes den jsem s ním doma já a když přijde syn ze školy, jsme celá rodina pohromadě. Chodíme s ním na procházky, nejvíce do lesa a na volno, ale i mezi lidi, máme tady jednu zahradní hospůdku a tam nás znají a můžeme ho tam pouštět na volno. Quinn probíhá mezi stoly, ale pohladit se nenechá od nikoho, kromě nás a jeho pohyby jsou ostražité, bojácné a nedůvěřivé. Teď jsme byli na svodu mladých na víkend. Dva dny byl v pohodě a jak ho chtěli změřit, tak odběhl a už se nenechal přivolat ani mnou ani synem. Kouká vyděšeně kolem sebe a je připraven k úprku. Prosím, poraďte, kde děláme chybu a jak jí můžeme napravit. Naše paní doktorka říká a je to i součástí Vašeho kodexu, že pes se musí bát o pána, ne obráceně. U nás to je špatně, ale jak to napravím ? A čím jsem to zvrzala ? Věřím, že to ještě napravit půjde a těším se na Vaši radu.

Odpověď: Dobrý den:) Jedna z příčin je genetická - štěně podědilo po matce bojácnost, tedy sklon k nevyrovnanosti v zátěžové situaci. To je věc, se kterou je zkrátka zapotřebí počítat a brát ji v úvahu. Dále - v současné době máte stále ještě štěně, vlkodav psychicky dospívá až kolem 4. roku věku. To je další z věcí, které budou jeho současnou nejistotu podporovat - časem se to trochu zlepší, ale vzhledem k jeho genetické dispozici nikdy nebudete mít psa tak vyrovnaného jako by byl ze spojení s vyrovnanou, klidnou fenou.

Proto je zapotřebí důsledně pracovat na jediné věci - nenechat Vašeho pejska cokoliv řešit, protože taková situace ho v současném stavu spolehlivě rozhodí, takový pejsek pak může jít až do nevypočitatelnosti a paniky. Musíte praktikovat vše to, co v podobných případech na svých PSÍCH STRÁNKÁCH i ve své knize radím, tedy předvídat a pejskovi sdělit informaci, že danou situaci máte pod kontrolou - pomalým hluboko položeným hlasem, kontaktem ruky na boční části krku a především klidnými, sebejistými vůdcovskými emocemi, které z Vás pes cítí. Jakákoli nervozita nebo neklid ho rozhodí, stejně jeko agrese a zlost.

Pejsek musí ve Vás nalézt tu jistotu, která jemu samotnému chybí. V zátěžové situaci musí věřit Vám, u Vás musí najít neochvějnou jistotu, že Vy vše zvládáte, máte pod kontrolou a on nemusí řešit vůbec nic. To je postup, který je vždy úspěšný, pokud "vůdce smečky" svůj post zvládá a se svým psem komunikuje. Zabere i ve Vašem případě, pokud toto vše zvládnete - ale samo se to nesrovná.

Držím palce a pokud  budete potřebovat, s pejskem za mnou přijeďte - ukážu Vám, že se se mnou pejsek zklidní po několika minutách. Není to žádné šarlatánství, jen praktické předvedení toho, jak psí svět funguje.

 

(15.10.2006)
Tazatel: Peter Lukáč, Praha
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 13 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, moc se mi libi Vase stranky a ochota radit lidem. Cetl jsem vetsi cast poradny a nasel jsem i odpovedi hodne blizko memu problemu...ale kazdy pejsek je specificky, takze Vas prosim o radu (a omlouvam se ze to bude hodne podobny problem na ktery jste jiz  nekolik x odpovedel).Mame s pritelkyni krizenecka ted mu je 13 mesicu.Vzali jsme ho z utulku kdyz mu byli 2 mes.Byl nadherny a hodne hravy...a to je hlavni problem:ma NESKUTECNE mnozstvi energie...opakuji, ze jsem to jeste nevidel a to jsem mel 13let dalmatina a pritelkyne ma taky 3. pejska u rodicu.Je naprosto k neutahani uz od mala-muze si hrat s pejsky,behat s nama, behat na kole...chvili se otrka a zas se chce hrat.Co je ale mnohem vetsi problem systematicky likviduje zarizeni bytu.Neprestava ani ted po 1.roku.Zkouseli jsme domluvu, psychycke tresty (nekam ho vykazat) i fyzicke (zbil jsem ho..samozrejme primerene).Nic nepomaha.Skouseli jsme vycvik u 2 ruznych lidi - posledne byl 2mesice v Plehrimove-jediny vysledek byl ze pejsek se vratil naprosto vyhublej a o neco mene se tahne na voditku...cvicitel mu dal najist zrejme jen kdyz si zaslouzil..a jak ho znam tak si moc nezaslouzil.Chodime s nim 1hod rano a 1hod vecer..snazime se (podle rad) ho utahat i psychicky-v parku se mu stridave schovavame a on nas musi hledat.Stejne kdyz se vratime domu tak nas ceka pohroma.Uz opravdu nevime co s nim :( Muzete nam poradit jak ho naucit byt sam? DEKUJI. PS:pejsek ma cca 65cm v kohoutku a ma neco z labradora a neco z dogy.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Kolik je lidí, kteří začnou svého psa trápit jen kvůli tomu, že nezvládnou jeho temperament? Odpovím si sám - bohužel hodně a bohužel i Vy mezi ně patříte... Víte, sám mám velmi (až neskutečně) temperamentního pejska - i na plemeno západosibiřská lajka. Je to psí tělo nabité energií, dychtivostí a neustálou potřebou (venku) lítat a vyvíjet nějakou činnost. Ale - to je vlastnost, nikoliv chyba psa!!!

Dostalo se ke mně už dost pejsků, kteří vykazovali dle svých majitelů stejnou "chybu". Někteří z nich už byli těsně před zmrzačením (tj. kastrací), která těm lidem byla doporučena pro "zklidnění psa". Všem jsem jim ukázal, že i takového psa lze zvládnout - pomocí přirozené psí komunikace, výchovy a vedení. Žádný výcvik - protože to o výcviku prostě není, a žádná "převýchova" u cvičitele, který Vás k Vašemu vlastnímu psu nepustí, protože jeho metody nejsou nic jiného než lámání a psychický i fyzický teror.

Váš problém je v tom, že jste neporozuměli vlastnímu psu, který Vás prostě zaskočil tím, že je jiný, než jste čekali. Pokud teď sám sobě slíbíte a dodržíte, že svého psa už nikdy bít nebudete (přiměřené bití psa neexistuje!), pomůžu Vám. Telefonicky mne zkontaktujte a domluvíme se, kdy za mnou s pejskem přijedete - dřív, než bude pro vás oba pozdě. Rozhodnutí je samozřejmě na Vás, ale pokud budete o pomoc stát, budu se těšit.

 

(15.10.2006)
Tazatel: Jaroslava Králová, Moravany
Plemeno psa: shih-tzu
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, především děkuji za Vaši fantastickou knihu. Náš pes Bárt chodí ráno bez řečí čůrat ven, při procházce vše označku a udělá potřebu. Pokud jsem s ním venku na zahrádce tak taky není problém (bydlíme v domku). Dost často si hlasitě řekne, že chce ven a tam se vyčůrá. Problém je v tom, že byl od mala učený doma na noviny v jedné místnosti a já bych tu místnost ráda změnila a dostala mu z hlavičky jeho naschvály, když se  schválně vyčůrá doma mimo noviny. Ve většině případů, když jsem doma tak ho vezmu za kůži na krku a vynesu ho ven na trávu. Vidím na něm že to jsou naschvály za něco co není po jeho. Pročítala jsem celou poradnu a našla jsem různé čůrací problémy, ale tento né. Poradíte jak ho dostat s čůráním do jiné místnosti a jak na jeho naschvály? Děkuji a přeji hezký den Vám i Vašim pejskům.

Odpověď: Dobrý den, velice mě těší, že se Vám moje kniha líbí:) Vy ale Bárta nepotřebujete dostat do jiné místnosti, potřebujete ho dostat ven. Jedenáctiměsíční shih-tzu na to již má, jeho "čůrací problémy" mají jinou příćinu - jako každý příslušník tohoto plemene má v sobě určitou nemalou dávku vrozené dominance, což Vám předvádí i tímto způsobem. To jsou ty "naschvály", o kterých píšete.

Musíte změnit svůj přístup a dát jasně najevo, jaká je (resp. ve Vašem případě "měla by být") hierarchie ve smečce. Dokud Vás nebude respektovat a bude Vám demonstrovat svůj nadřazený přístup, bude to špatné - proto si prosím najděte ne příspěvky "čůrání", ale "hierarchie smečky a výchova psa", již jsem jich tu publikoval spoustu a určitě Vám pomohou. Navíc si prosím ještě jednou přečtěte moji knížku, ale trochu jinak - přemýšlejte nad přečteným a snažte se v praxi uplatnit přístupy a principy, o kterých píšu. "Čůrání" Vašeho pejska totiž není jádrem problému, pouze jeho důsledkem, kterým je špatně nastavená hierarchie.

Držím Vám palce:)

 

(15.10.2006)
Tazatel: Martin Androvič, Kladno
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: fena, fena
Stáří: 5 let, 2 měsíce
Kastrace: ne, ne
Dotaz: Dobrý den, máme čerstvě pětiletou fenku zlatého retrívra. Před měsícem měla porodit svoje štěňátka, avšak chybou doktorky, která nepoznala začínající porod a několik dní nám tvrdila, že porod přijde (fenka nedostala stahy)jsme o štěňátka přišli. Po operaci byla fenečka smutná, stále plakala a hledala štěňátka. Jeden náš známý chovatel retrívrů který nás pozval k sobě nám nabídl štěně, aby měla kamaráda s tím, že když to nepůjde, tak si ho vezme zpět. To samé nám doporučil i doktor, že prý právě toto plemeno potřebuje nějakého parťáka. Byli jsme nadšeni. Naše fenka je velmi hodná a klidná. Štěňátko se zájmem olízala, ale už cestou domů v autě se tvářila, že s námi nejede a začala ho přehlížet. Doma byla klidná, trochu žárlila a když jí štěňátko narušilo její soukromí, rázně si to s ním vyřídila, do toho jsme nezasahovali. Teď je to něco přes týden, starší fenka štěně nijak zvlášť nevyhledává, raději si někam zaleze a spí. Samozřejmě že ta maličká si chce hrát, je hodně živá a tak prostě na tu starší skočí, té se to moc nelíbí, ale nakonec se přidá a pak nestačíme zachraňovat létající a padající předměty v bytě. Toto je chytá hlavně kolem jedenácté večer, když se k tomu přidá ještě náš papoušek Žako, který je začne hlasitě napomínat, máme druhý den co vysvětlovat - jsme totiž v paneláku :))) Víte nejsme si jistí, jestli naše starší fenka tu maličkou přijala, připadá nám, že jí spíš trpí, nechceme, aby měla pocit, že je druhá, když do teď to byl miláček rodiny. Venku se té malé ani nevšimne, jen když jsou na volno a malá začne hru, tak na ní přistoupí. Připadá nám jakoby nám dávala najevo, že jsme jí zradili. Štěňátko je velice živé, chytré a  tak se trochu bojíme, aby jí nepřerostlo přes hlavu. Když naše fenka spí a ta malá jí začne skákat po hlavě, tak se ožene, ale malé to nějak nevadí a skáče po ní dál.Nakonec to ta starší jakoby vzdává a nechá se vtáhnout do hry. Je ale opravdu vidět, že rezignuje. Přes den si malá hraje sama, ta starší se přidává zásadně v noci. Starší fenka přestala přijímat potravu, vezme si až po dlouhém přemlouvání a to ještě tu malou musíme držet na ruce! Nyní se máme rozhodnout, zda si štěňátko necháme, moc bychom chtěli, ale máme obavy, zda se něco u té starší nezmění, zda to nebude cítít jako zradu, přece jen jí je 5 let a má nějaké svoje návyky. Občas jsme jí domu přivedli nějakého nalezence a když jsme mu po několika dnech našli páníčka, tak se po něm nikdy nescháněla a byla na ní vidět úleva, že "návštěva" je pryč. I venku je ráda, když potká jiného psa, ale nakonec jí víc zajímá jeho páníček než psí kamarád. Chceme to řešit co nejřív, protože i to štěňátko potřebuje někam patřit a proto to nechceme protahovat. Zajímá nás váš názor a vaše rada. Předem moc děkuji a přeji všechno dobré!

Odpověď: Dobrý den:) Nebojte se, všechno je a bude v pořádku, fenečku si určitě nechte... Ono je to totiž trošičku jinak - když Vaše dospělá fenka přišla o štěňata, její probuzený mateřský pud (doba, kdy se sháněla po svých štěňatech) rychle odezněl - je to přirozená obranná reakce organismu a změny v hormonální rovnováze. Proto ve chvíli, kdy jste přivezli malou, už to pro ni nebyla náhrada za štěňata, ale prostě a jednoduše další psí člen smečky - a podle toho se i chová.

A jelikož je jí už 5 let, potrvá určitou (ale ne zas dlouhou dobu:)), než štěně do smečky přijme. Je to zcela stejné, jako když můj tehdy 4-letý Dino "trucoval", když jsem mu přivedl nového parťáka - Šedyho. Vydrželo mu to asi měsíc...:) A od té doby, jak jsem tu již párkrát také zmiňoval, jsou (ač kaŽdý na zcela opačných pólech co se týká povah a temperamentu) z nich ti nejúžasnější kamarádi pod sluncem... Jedna západosibiřská lajka a jeden zlatý retrívr:)

Tak tomu taky dejte čas. Vidíte, že se fenka zapojuje do komunikace se štěnětem, potřebuje jen trochu času a budou z nich stejní parťáci.

 

(15.10.2006)
Tazatel: Anna Tiličková, Louny
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2 - 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme Bernského salašnického psa (Albert) a vždycky jsme měli dalšího pejska, třeba nějakého nalezeného. V tomto roce nám ten druhý pejsek umřel a tak jsme se rozhodli, že si pořídíme nějakého nešťastného pejska z útulku - je to malý pejsek, nejspíš kříženec jezevčíka. Náš Albert je hodný pes a v kontaktu s jinými psy neměl nikdy problém. A tak jsme si vybírali pejska, který dokáže vycházet s ostatními psy. Problém je ale v tom,že se pejsek z útulku na mě tak upnul, že nesnese, když hladím toho berňáka. Začne na něho vrčet a štěkat. Samozřejmě, že Albert ho chvíli ignoruje, ale pak se naštve a vyjede na něho, vypadá to hrůzostrašně. Zatím mu nikdy nic neudělal, ale bojíme se o toho malinkého, protože Albert má obrovskou sílu. Chtěla bych se zeptat jestli by jste mi neporadil co máme s tímto problémem dělat.

Odpověď: Dobrý den:) Jako se všemi pejsky z útulku, kteří mají citový a sociální deficit - je zapotřebí tomu dát především čas, netlačit na pilu a nechat pejska zklidnit a nabýt ztracených jistot. Musíte mít také na paměti, že teď už nemáte jen jednoho pejska, ale smečku, ve které je Váš berňák na vyšší pozici a musí na ní zůstat i nadále. Nový pejsek brzy pozná, že pokud chce ve své nové smečce přežít, musí se do ní začlenit - a v tom mu hodně můžete pomoci právě Vy jejím správným vedením. Popsal jsem na PSÍCH STRÁNKÁCH k tomuto tématu již hodně, doporučuji si najít čas a o vedení a fungování smečky si přečíst a vstřebat co nejvíce.

 

(15.10.2006)
Tazatel: Jana Závorková, Ostrava
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 8,5 roku
Kastrace: ano (ve 2 letech)
Dotaz: Dobrý den,opravdu oceňuji a zároveň děkuji za to co pro nás všechny děláte. Našemu Maňáskovi se asi před 2lety udělala za levým "loktem" malá měkká bulka o průměru asi 7mm. Samozřejmě mě to znepokojilo, ale nezvětšovala se a ani jinak neprojevovala. Takže jsme nebyli ani u doktora. Ale asi před 3 měsíci ztvrdla a vedle ní se udělala jakoby druhá větší a měkčí a má to celé takové oteklé. Paní doktorka mi řekla,že ta malá může být tukový váček a to větší-zvětšené mízní uzliny, ale taky ten obávaný nádor. Ty uzliny má prý mírně zvětšené po celém těle. Ale jinak se jeví zcela zdráv a ani nikdy předtím s ničím nemarodil. Její první rada byla, všechno vyřezat a poslat do laborky. Ta druhá, uřezat jen tu malou tvrdou bulku, poslat a pak se uvidí podle výsledků co dál. Jenže kdyby to byly "jen" uzliny a vyřízly by se, mohlo by to prý dělat v budoucnu problémy. A taky by se mohla udělat nejdřív biopsie,ale to by se musela dělat celková anestézie a potom třeba další a to už mi moc vzhledem k jeho věku nedoporučovala. Bylo vidět, že si neví rady a pořád říkala, že rozhodnutí je na mě. Ale já o tom vím velký prd. Zkusím ještě jiného doktora, ale Vás také prosím o radu, jak bych měla postupovat. Děkuji a přeji Vám a Vašim hafanům pevné zdraví a pohodu.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Pokud je bulka skutečně tvrdá a roste, není to tukového původu, ale s největší pravděpodobností nádor, který se odstranit musí dříve, než začne masivně prorůstat. Moje zkušenosti s nádory (i veterináře, kterému v tomto ohledu hodně věřím a byl jsem osobně přítomen u několika jeho operací, kdy nádory odstraňoval) jsou takové, že pokud se jedná o nádory velmi malé, které nemají tendenci k dalšímu růstu, je lépe do nich nesahat - naopak nádory větší, které rostou, je zapotřebí neprodleně odstranit.

Velmi (až životně) důležitá je v takovýchto případech konkrétní operatérská technika, ale o té se tu z pochopitelných důvodů zmiňovat nebudu - respektuji know-how jiných lidí.

Určitě neuděláte chybu, pokud navštívíte i jiného veterináře - můžete mít štěstí a on bude schopen skutečný stav Vašeho pejska rozpoznat s větší jistotou. Držím Vám palce.

 

(15.10.2006)
Tazatel: Helena Tichá, Pardubice
Plemeno psa: chesapeake bay retriever
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtela bych Vas pozadat o pomoc. Mame doma stene, pejska, je to tyden, co jsme s ho privezli. Nas problem(?) spociva v tom, ze pri venceni vykona potrebu a potom si sedne a jen se tak rozhlizi- nekdy bych rekla bez zajmu- kolem, popr. by nejradeji zamiril zpet do vchodu a domu. Resime to piskoty a privolanim, na i bez voditka, posloucha pekne, radostne se rozbehne , ale potom opet zustane sedet. kdyz jdeme bez voditka tak me necha odejit do urcite vzdalenosti a pak pribehne, horsi je to kdyz uz pozna, ze se vracime domu, to bud leti ke vchodu nebo tahne na voditku. kdyz je na volno, zavolam ho a jako by se o dva tri kroky vzdalim, bezi ke me. zkousela jsem ho za voditko jakoby trosku zatahnout a pri pohybu vpred ho vydatne chvalim. kdyz se vydame na delsi prochazku, po nejake dobe uz jde v klidu. nemyslim si, ze je to velky problem,ale chtela bych znat Vas nazor, nebo pokud mate zkusenosti s timto plemenem. Nechci v jeho vychove udelat chybu, snazim se byt dusledna. Kdyz moc kouse tak na nej zabira zavrceni, pri vetsim nebo opakovanem zlobeni vytrepani- pri tom se obcas stava, ze zacne knucet uz jen kdyz ho za kuzi chytnu, ne silne, ze by to bylo bolesti. V kontaktu s ostatnimi psy je hravy, ale rozvazny. Doma je velky mazel, hodne si hraje, ale jakmile vyjdeme z domu stane se bazlivejsim. kdyz se neceho boji snazim se mu ukazat, ze "to" nic neni, ne se vyhybat a prehnane ho uklidnovat. Chtela bych Vas poprosit o radu, kdy je nejvhodnejsi zacit s vycvikem a jak k takovemu pejskovi pristupovat? Moc vam predem dekuji.

Odpověď: Dobrý den:) Jsou štěňata "od přírody" bázlivější, nejistější nebo opatrnější a jsou štěňata, která odmala nemají problém s ničím... Je to přirozené, každé štěně i z jednoho vrhu je jiné - není to problém plemene. Váš pejsek patří do té první skupiny a potřebuje se jednak sám otrkat, jednak mít ve Vás jistotu a rozhodnost, kterou sám ještě postrádá. Proto je to teď především na Vás -  a mluvím o VÝCHOVĚ, nikoli výcviku. Musíte ke svému štěněti přistupovat jako skutečná vychovávající "fena", která svoje štěně seznamuje se světem okolo, učí ho rozeznávat věci a situace bezpečné a věci a situace nebezpečné. Podle Vás se štěně orientuje a učí - svým klidem (plus hlas, kontakt...) mu pomáháte zvládat neznámé nebo stresující situace. Když ho potřebujete někam dovést, tak opět s klidem, pokud štěně zkouší neposlušnost, pak stisknout krátce čumák, zavrčet, vzít za kůži na krku a pár metrů potáhnout. A okamžitě znovu do klidu.

Opět doporučuji přečíst PSÍ STRÁNKY, k tomuto tématu zde najdete materiálu dost a dost.

 

(15.10.2006)
Tazatel: Izabela Richterová, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, veľmi pekne Vám ďakujem za odpoveď :). Máte pravdu, o hryzení je na Vašich stránkach toho dosť, dúfam, že si nemyslíte, že hovorím do vetra, keď tvrdím, že som si poradňu prečítala. Proste som mala pocit, že toto je iné, lebo väčšinou sa tá problematika týka starších alebo mladších psíkov.
Mám ešte tri otázky a ak mi odpoviete, sľubujem, že už nebudem otravovať :). Som presvedčená, že táto otázka na Vašich stránkach nie je a keby predsa len, tak som ju omylom preskočila... Ako naučiť psa na cestovanie MHD? Mám na mysli električky a autobusy. Viem si predstaviť, aký to musí byť pre psa stres. Myslím, že pri Tarovi je už neskoro, aby som ho zaúčala, je tak trochu strachopud a ja bohužiaľ väčšinou nemám na to, aby som ho ukľudnila. I keď niekedy sa to podarí. :) Chcela by som to vedieť pre prípad ďalšieho psa.
Keď bude Taro veľký (2-3 roky) chcela by som ďalšieho psíka. Mal by byť kľudnejší, väčší, nie veľmi konfliktný, vhodný do bytu, priateľský, ale zároveň aj obranár, neprešľachtený... Som malá, mám len 50 kg, takže mi je jasné, že v prípade potreby ho neudržím, :) ale aj tak ma láka väčší pes. Strašne by som chcela hovawarta (=je neprešľachtený). Myslíte, že je to vhodné? Nemôžem o ňom nájsť žiadnu literatúru, na internete len popis od chovateľov, ale tí určite prípadné negatívá zataja... Neviem.
A na záver, ako naučiť veľkého psa (30 kg a viac) ísť do vane? Dokáže tam skočiť aj sám? Po prechádzke Tara vložím do vane a opláchnem labky, rada by som pri tom ostala. Ale veľkého psa nezdvihnem.
Tak, stačilo, ešte raz ďakujem a majte sa kráááásne!!!

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem to tu psal - požádejte některého řidiče na konečné autobusu nebo tramvaje, ať Vás nechá párkrát cvičně nastoupit a vystoupit, nechte pejska se v klidu seznámit s novými nezvyklými pachy, předměty a hlukem - pak už jen stačí v klidu absolvovat pár jízd naostro, klid, komunikaci a máte vyhráno.

Pročtěte si všechny ročníky Poradny a hledejte příspěvky s plemenem hovawart - najdete tam spoustu věcí z praxe (ne "propagaci plemene") a budete mít daleko lepší přehled, jaký tento pes skutečně je a jaké Vás mohou potkat problémy...

Vana je pro psy nepříjemná, protože je kovová, kluzká a celkově nebudí důvěru:) Někteří psi skok do vany zvládnou (s podložkou na jejím dně), většina ale ne, navíc si mohou dost vážně ublížit. Na Vašem místě bych zvolil jinou variantu než vanu - na ty tlapky skutečně není zapotřebí mít pejska ve vaně, stačí podložka ze savého materiálu, na kterou ho postavíte a pak necháte usušit.

 

(15.10.2006)
Tazatel: Marta Reichrtová, Jeseník
Plemeno psa: český fousek
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, stále sleduji Vaši poradnu a Vaše odpovědi mi hodně pomohli pochopit psí chování. Tak se mi podařilo s mým pejskem navázat velmi hezký bezproblémový vztah. Ale ještě občas dochází k situacím, kdy nerozumím psímu chování. Můj dotaz je asi jen takový bezvýznamný, přesto mě zajímá, proč k takovému psímu chování došlo. Tento týden jsem byla na procházce s naší fenkou, Britou,  v přírodě. Potkali jsme další fenu 3letou výmarského ohaře. Tyto 2 feny se setkaly už asi před měsícem na cvičáku, kdy fena výmarského ohaře po naší feně vyjížděla, ale vždy jsem to zvládla zklidněním své feny. Tentokrát jsem druhou fenku viděla už zdálky, tak jsem naši Britu dala na vodítko a když jsme se míjeli, tak se výmaračka vyvlekla z obojku a vrhla se na naši Britu. Byly hlavama u sebe a vrčely na sebe. Já jsem Britu držela a výmaračka ji asi trochu štípla, ale pokousaná Brita nebyla. Pak pán výmaračky po své feně skočil a odtáhl si ji pryč. Když všechno skončilo Brita začala táhle výt, tak jako by naříkala, trvalo to asi 3 minuty než s tím přestala. Zajímá mě, co znamená to vytí. Je to jen nějaké nervové uvolnění nebo to znamená, že jsem jí podrazila, když jsem jí držela. Jinak je Brita velmi tichý pes, nikdy nevyje a ani zbytečně neštěká. Ve smečce se projevuje  jako dominantní fena, ale dá se velmi dobře zvládnout. Děkuji Vám za Vaši případnou odpověď a přeji Vám hodně radostí z pejsků.

Odpověď: Dobrý den:) Nebyl jsem u toho, ale muselo to Britu vyvést nějakým způsobem hodně z rovnováhy... Pes nevyje často a nikdy bez příčiny. Tady šlo s největší pravděpodobností o situaci, která Britu zaskočila a troufám si tvrdit, že pravou příčinou nebylo chování druhé feny, ale její majitel - něco tam nebylo v pořádku, něco Vám mohlo v té chvíli uniknout.

 

(15.10.2006)
Tazatel: Marianna Šišková, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, chcela by som sa spytat, ci je mozne chovat bigla aj v zime na dvore pri rodinnom dome. Nas pes zil pocas zimnej sezony doteraz vzdy v byte, tento rok sme sa vsak prestahovali do rodinneho domu a cca od marca je na dvore. Vzhladom na to, ze si na vonkajsie prostredie pomerne dobre zvykol, nehovoriac o pohybe, ktory mu dvor poskytuje, by sme ho teda chceli nechat vonku aj v zime. Dakujem za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Ne, v žádném případě to nedoporučuji. Pokud opominu aspekt sociální (bígl byl vždy chován ve velkých smečkách a sociální komunikaci ke svému životu nezbytně potřebuje), pak ani ze strany zdravotní - zima je něco zcela jiného než jaro a léto a bígl nemá srst ani jiné předpoklady pro venkovní chov v tomto období. Nevím, co Vás k tomu rozhodnutí vede, nechápu je (navíc teď máte k dispozici rodinný dům), ale moje doporučení je jediné - ne.

 

(8.10.2006)
Tazatel: Iva Karafiátová, Zliv
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den! Nejprve bych Vám chtěla říct, že si velmi vážím Vaší práce, v poradně jsem se dozvěděla už spoustu důležitých věcí. Mohl byste prosím poradit i mě? Těď mám voříška seniora (skoro 10 let), základní povely celkem zvládáme (mám ho od mala, kdy jsem o výchově a výcviku nic netušila - za to se stydím), takže procvičujeme až posledních pár let. Používám Vaše rady a je to jak mávání kouzelného proutku:-) Moc toužím pořídit si v budoucnu RR - psa. Musím říct, že mě toto plemeno úplně okouzlilo. Snažím se získat co nejvíce informací,než bych si ho pořídila. Zdá se mi totiž až trestuhodné, když si lidé pořizují psa jen podle vzhledu a už si neuvědomují, že jenom o tom to rozhodně není. Mě ale trápí to, abych byla dobrou majitelkou. Chci mu věnovat maximum času a péče. Přesto, budu chodit do práce a nejsem si jistá, jak by to zvládnul v bytě několik hodin denně sám. Někde sem se dočetla, že plemeno RR se do bytu v žádném případě nehodí, jinde že pokud mu po příchodu domů dopřeju dostatečnou procházku, tak mu to nevadí. Také by mě zajímal Váš názor na střídání značek granulí - vadí, když by pes jedl pořád jednu značku? Mohl byste mi říci svůj názor na otázky a na samotné plenemo? Mockrát děkuji za Váš čas, pozdravujte pejsky.

Odpověď: Dobrý den, i já děkuji:) K plemeni rhodéský ridgeback - hlavně psi jsou dosti dominantní, je zapotřebí, aby ve svém majiteli skutečně viděli svého "vůdce smečky". Jsou to psi temperamentní, ale při dobrém vedení a neošizené socializaci dokáží být celkem bezproblémoví. Pokud byste pejskovi dopřála rozumnou dávku aktivního pohybu a především mu zajistila dobré sociální zázemí (pozornost, komunikace, vedení...), pak i dobu prožitou o samotě zvládne bez problémů a stresu.

Pokud určitá značka granulí psu prospívá, pak není nutné ji měnit za jinou.

 

(8.10.2006)
Tazatel: Izabela Richterová, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál. Na začiatok sa ospravedlňujem, že píšem takto, ale nemám outlook. Prečítala som si celú poradňu a to mi teda zabralo riadne veľa času, pretože Vaša poradňa je neuveriteľne rozsiahla :). Zodpovedala som si pár otázok, ale pri čítaní sa mi ich pár aj nahromadilo a s Vaším dovolením by som Vám ich rada položila.
1. Stalo sa mi, že sme boli s mojim Tarom na prechádzke a odniekiaľ sa vynoril pes, ktorému sa Taro zjavne zapáčil a začal na ňom vykonávať samčie pohyby. Vďaka Vašim stránkam viem o čo ide, iba mi to bolo trápne a nevedela som, čo mám robiť. Taro bol na vodítku - bolo to pri ceste, takže nemal šancu sa brániť a mám pocit, že on sa ani nevie ohradiť. Medzi psov ho samozrejme beriem, ale veľké šťastie nemám, lebo väčšina ľudí psov nepúšťa z vodítka a iní sa bohvie prečo boja a schmatnú pipinku na ruky. Majiteľ svojho psa odohnal, tiež z toho nerobil vedu. Môj Taro však bol značne sklesnutý po celú prechádzku lúkou, až kým sme nestretli mini šteniatko :), ktoré sa s ním chcelo maznať. Mala som nejako zasiahnuť, keďže bol na vodítku? Alebo to nechať tak? Aby som vedela do budúcnosti... PS: Pri ďalšom stretnutí to skúšal Taro na toho psa a ten mu za to nič nespravil, iba sa mu vyšmykol.
2. Taro rád hryzie, hoci už má prezubené. Žuje svoje hračky, žuvacie kosti a niekedy aj moje ruky, ale len jemnúčko.
a) Mám mu to zakazovať? Myslela som, že po prezubení to už nebude robiť. Alebo keď sa hráme, tak občas okolo seba strašne chniape, hrá sa so mnou ako vonku so svojimi psími kamarátmi. Občas to aj bolí, ale ja nemám to srdce ho za to povaliť na zem, či stisnúť paupľku, keď on sa len hrá... neviem - mám mu to zaraziť?
b) Tiež, keď má hračku v ústach, rád mi ňou strká po tele a pritom ju žuje, občas zahryzne aj do mňa. Uvedomuje si to?
c) Pri vítaní si dáva labky na moje plecia a keď je fakt od šťastia bez seba, tak mi zahryzne do nosa. Čo to znamená?
d) Raz sa mi stalo, že pri hraní mi skočil zozadu na krk a jemne ma uhryzol. Keďže je to zóna dominancie, tak som reagovala povalením na chrbát, hneď odvrátil pohľad a bolo dobre. Alebo ma tam niekedy šťuchá hračkou. Ak tá reakcia bola ok, mám aj na šťuchanie reagovať takto?
e) Keď mi len tak drží ruku v papuľke bez žuvania, proste len drží, je to v poriadku? Asi áno, mám pocit, že si ma len drží u seba, to sa pýtam len tak preventívne :).
3. Keď pri Tarovi popri hraní sa ležím na chrbte, neberie to ako môj signál podriadenosti?
4. Čítala som u Vás, že pes v náručí je v pozícii dominancie. Tomu veľmi nerozumiem. V pozícii dominacie voči mne? Stalo sa mi, že Taro mi skočil do náruče, keď som si potľapkala na nohy (v sede). Bolo to zlaté, ale mám v tom vidieť aj niečo iné, či len dôveru, že sa mu u mňa nič nestane a zachytím ho?
5. Tara kŕmim granulami royal canin, IrsihCal a preventívne aj chassoton. Ale už teraz má žlté fliačky na niektorých zuboch. Je to normálne? Doktor nám dal Orozym, že obsahuje enzýmy, ktoré povlak rozpustia. Myslela som, že to vzniká  nesprávnou výživou...? Predtým som mu dávala Eukanubu. Rozmýšľam, že dedinskí psi na dvoroch dostávajú zvyšky zo stola a majú krásne biele zuby... Čím to je? Čo si myslíte o Denta Rask-pedigree na čistenie zubov?
6. Môže pes z granúl pribrať, keby ich jedol veľmi veľa? Tarovi chutia, hoci dostáva viac, ako je odporúčaná dávka.
7. A na záver otázka, ku ktorej došlo hlavne nepochopením poradni... Hovoríte, že okrikovať psa nie je správne. Súhlasím. Ale inde vravíte, že napr. fuj musí zaznieť ako prásknutie bičom. Aký je medzi tým rozdiel?
To je všetko, viem, že je toho veľa, ale verím, že si nájdete čas a odpoviete mi. Budem sa tešiť, majte sa krásne a pozdravujem Dina a Šedyho! Šedy je v tom videu krásny, ako upokojuje toho očividne nervózneho psa...

Odpověď: Dobrý den:) Takže rovnou k Vašim otázkám:

1/ Hierarchické signály patří mezi zcela běžný repertoár psí komunikace. Taro je ještě štěně a teprve se učí - není důvod do podobného "dialogu" zasahovat ani z něj mít špatné pocity. Buďte ráda za každého psa, který Tara naučí dalším nuancím psí řeči...
2/ Ale... Tato problematika byla již na PSÍCH STRÁNKÁCH kolikrát probrána. Hledejte, najdete... napovím: kontaktní chování, hierarchie, dominantní chování, "psi" výchova štěněte atd.
3/ Záleží na celkové situaci a Vašem celkovém chování a postavení.
4/ Ne, to jste špatně pochopila. V pozici dominance vůči okolí, ne vůči svému majiteli. Z kontextu konkrétních dotazů to ale vyplývá zcela jednoznačně...
5/ Záleží opět na dispozicích konkrétního psa, složení potravy a složení vody, už jsem o tom psal. Pokud se vytvoří pouze povlak, není to problém - tím je až zubní kámen a mnoho psů zůstane celý život pouze u povlaku, se zubním kamenem ale problém nemají. Různé "čističe zubů" mají pouze podpůrný charakter, skutečná účinnost ale není příliš vysoká - záleží na konkrétním mechanismu působení.
6/ Opět záleží na dispozicích psa, jeho schopnosti zpracovávat živiny z potravy a poměru příjmu a výdeje energie.
7/ Velký... Okřikování psa v sobě nese vždy emoce agrese a nervozity, kdežto správné "Fuj!" má v sobě pouze varovný dominantní podtón bez negativních emocí.

Čas jsem si našel a odpověděl...:) A ano, já vím - i proto je Šedy tak úžasný vůdčí pes, protože dokáže nejen vést, ale i vychovávat a například zklidnit nervózního psa... Na tom videu je pouhý malý zlomek toho, co za jedno soustředění ve smečce několika desítek psů a fen stihne udělat práce. Je to můj obrovský pomocník a jsem rád, že mohu aspoň prostřednictvím krátkého videa ukázat lidem i jen minimum toho, jak se chová a pracuje skutečný vůdčí pes.

 

(8.10.2006)
Tazatel: Karolína Osmanová, Ústí nad Orlicí
Plemeno psa: český strakatý pes
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, děkuju za knížku, máte i výborné stránky, moc mi pomohli. Pejsek je v pohodě, myslím že žádné problémy nemá, spí se mnou v posteli od začátku (2 měsíců) je často na volno a každý den se snažím aby chodil mezi pejsky.  Chci se zeptat na jedno.Často si stoupne k psovi (časteji k feně) a začne dělat kopulační pohyby (nevím jak to napsat) a dělá to i menším dětem , když si s ním hrajou. Mám mu to zakazovat a vytřepat ho za kůži, nebo jenom odtáhnout a říct fuj? Nevím přesně jak se v takové situaci chovat. Děkuji za odpověĎ a zdravím.

Odpověď: Dobrý den:) Je to ještě velmi mladý pejsek, kterému i  z tohoto hlediska nejvíc prospěje pohyb mezi staršími psy - ti ho nejlépe naučí tomu, že jsou věci, na které ještě nemá nárok (mám teď na mysli jeho dominantní "kopulační pohyby"). Pokud budete mít pocit, že se Váš pejsek nachází v situaci, která mu nepřísluší - např. malé děti - stiskněte ho silně za kůži na krku, zavrčte na něj, dívejte se mu do očí a pomalu ho sundejte dolů. Po pár pokusech (pokud z Vás bude zároveň cítit vůdcovské emoce) už se v podobné situaci bude držet zpátky.

 

(8.10.2006)
Tazatel: Štěpánka Kapounková, Ostrov nad Ohří
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: fena, pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne, ne
Dotaz: Dobrý den,pane Dostále děkuji Vám za odpověd. Ted jsem si dočetla všechny archivované dotazy a odpovědi,jsou opravdu vyčerpávající. Jen jsem tam nenašla takový podobní dotaz čili váš názor. Jsem také proti katastraci psů čili fenek,ale je tu taková možnost dávat feně injekci,že nehárá.Aplikuje se po 5měsících. V případně chtění štěnat se vynechá a fena do půl roku začne hárát.Je to jakoby antikocepce.Určitě víte o co se jedná. Poněvaž bydlíme na vesnici,kde každý dům(záměrně píši dům místo rodina) má 3psy o které se majitelé nestarají,jsou pouze v zahradě v čili kotci,dostanou nažrat,ale tímto starost končí.Když začínají feny hárát,tak utíkají a vyloženě se dobývají do zahrady  či domu hárající feny ,následky jsou hrozné zničení plot,dveře,zahrada a téměř znasilněná fena(roztrhané poševní vchody apd.) Poněvaž se sejde třeba pět psů tak se i mezi sebou porvou. Na takové následky i letos umřeli dvě krásné fenky. Majitelům psů se nedá domluvit ani na úřadě. Je to prostě zapadákov,jen jediná já chodím se psy na procházky a oni na mě kývají hlavou,že jsem blázen,vždyt to jsou jen psi. Omlouvám se,že jsem se tak rozepsala a chtěla bych vědět Váš názor na injekce proti hárání. Děkuji za odpověd, A hladím Vaša krásné psiska.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, tyto injekce (na hormonálním základě) skutečně existují. Ale i sami veterináři je neradi aplikují a já osobně před nimi důrazně varuji - organismus feny dokáží neskutečným způsobem rozhodit, jejich aplikace má mnohé nežádoucí vedlejší účinky a výsledkem je opět značná destabilizace hormonální rovnováhy. Tudy skutečně cesta nevede.

Problémem je bohužel opět chování majitele psa, který si ho především na vesnici stále ještě plete s hospodářským zvířetem. Pokud se nezmění pohled člověka, psi to stále budou odnášet - snažím se co mi síly stačí vysvětlit všem, kteří umí a chtějí naslouchat, jak pes vnímá a jedná, jaká je jeho skutečná inteligence a přirozený způsob života, jak nesmyslná jsou mrzačení (=kastrace) psů a fen, že cesta k bezproblémovému chovu těchto nádherných zvířat nevede přes restrikce, ale přes zodpovědnost a základní úctu k životu jiného tvora. Ale jak říkám - pochopit může jen ten, kdo pochopit chce. A bohužel, stále je mezi námi velké procento lidí, pro které pes představuje skutečně jen hospodářské zvíře dobré k hlídání dvorku - a s takovými lidmi a jejich zažitými představami je neskutečně těžká domluva. Važím si toho, že Vám celá situace není lhostejná a rozumím Vám - nevzdávejte to.

 

(8.10.2006)
Tazatel: Kornélia Ledényiová, Nitra (Slovensko)
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ano (v 1 roce)
Dotaz: Dobry den. Pred rokom som si obstarala fenku Hovawarta, Axie. Este pred jej kupou som si prestudovala vsetku dostupnu literaturu a informacie o tomto plemene, takze som bola presvedcena, ze sa k nam bude absolutne hodit, kedze byvame v rodinnom dome na vidieku. Verila som si aj pri jej vychove, pretoze sme s bratom doma odchovali uz niekolko psikov, aj ked islo o lovecke plemena. Axie je pohodova fenka, zboznuje hry a rovnako aj deti. Odmalicka vsak ma sklony hryzt. Nerobi to silou , necvakne ostro zubami, ale je to citit. Vzdy som ju zato ostro karhala, potom toho na chvilku nechala, ale v roztopasnej zabave sa neovlada a opakuje to. Dost zle je aj to, ze okusava aj dvere, zahradne lampy, z coho je moja mamka uz zrela na infarkt. :o)) Okrem toho som u nej spozorovala uz v 3 mesiacoch akusi majetnicku agresivitu zameranu na maso. Môzem jej dat hocijaku hracku alebo zuvaciu kost, bez vrcania mi ju odovzda. Ked jej vsak chcem vziat varenu kost, je velmi utocna. Napriek tomu voci ostatnym psom je bojazliva, hocijaky maly trpaslik ju zazenie. Neviem, ci sa to este vekom zmeni, v kazdom pripade taketo chovanie pre hovawarta nie je urcite typicke. Navyse to vyzera tak, ze sa kvôli praci budem musiet stahovat do mestskeho bytu a chcela by som ju vziat k sebe. Nechcem ju vsak tryznit a bojim sa, ze to nezvladne a bude tym velmi trpiet. Zboznujem svojho psika, snazim sa mu porozumiet a vychovavat ho najlepsie, ako viem bez rozmaznavania. Su vsak veci v jej spravani, ktorym nerozumiem a preto Vas prosim o radu. Vopred dakujem a zostavam s pozdravom.

Odpověď: Dobrý den:) Hovawart je přirozeně dominantní plemeno, i když především u fen se tento aspekt povahy projevuje až od období dospívání. Bohužel - Vaše fenečka Vám přerostla přes hlavu a z hlediska hierarchie jste ji nezvládla, což ona sama teď už dobře ví a dává to najevo. Jedinou možností je zapracovat na své vlastní pozici - nesmíte zůstat jen chůvou, ale musíte se stát vůdcem, od kterého bude fenka akceptovat i zkorigování svých dominantních sklonů. I tu vařenou kost Vám pak musí bez problémů odevzdat.

Přečtěte si prosím PSÍ STRÁNKY a zkuste vstřebat principy přirozené komunikace se psem, máte možnost si objednat i moji knihu "PŘIROZENÁ KOMUNIKACE A ŽIVOT SE PSY". Pokud budete chtít, můžete za mnou i s fenkou přijet na individuální výcvikový servis - možností je víc a určitě stojí zato investovat do života fenky tak, abyste spolu prožily hezký život.

Ještě jedna velmi důležitá "maličkost" - svoji negativní roli tu především v budoucnu bude hrát kastrace fenky. Jakou, to se dočtete v mnou doporučených materiálech.

 

(8.10.2006)
Tazatel: Petra Martincová, Věžná okr. Pelhřimov
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostál, včera jsem Vám posílala prostřednictvím e-mailu dotaz týkající se našeho 16-ti měsíčního zlatého retrívra Brada : jestli mu nevadí střídání pobytu venku a doma v zimním období a jak se zachovat, až si přineseme domů naše první, již velmi brzy narozené miminko. Dala jsem si ještě jednou práci s pozorným pročtením Vašich odpovědí v archivu poradny a zjistila jsem, že na oba tyto dotazy jste již dříve odpovídal. Proto se Vám omlouvám, že jsem Vás obtěžovala něčím, o čem již byla řeč (řeknu Vám - nebýt na mateřské, tak se tím snad nikdy neprokoušu, dotazů i odpovědí je opravdu velké množství, ale je to dobře, každý si tam může najít, co potřebuje).
Nezlobte se, ale mohu svůj druhý dotaz ještě malinko upřesnit ? Ve Vaší odpovědi na otázku, jak se zachovat, když do rodiny přibyde nový člen - miminko, jsem se dočetla, že hrozně moc záleží na uspořádání hierarchie ve smečce. Dítě je třeba dát opatrně pejskovi očichat a hlavně nedovolit, aby se pes cítil odstrčený, na konci smečky (snad jsem si Vaši radu vyložila správně). Co ale dělat, pokud není vztah člověk (pán)-pes úplně stoprocentní ? Tedy spíše je to způsobeno tím, že jsme udělali chyby ve výchově. Píšete, že retrívr se svou povahou jisté pochybení ve výchově odpustí (proto jsme si také na poprvé vybrali toho plemeno), ale pokud je výchova zvládnutá, je to určitě pro vztah lidí a psa příjemnější. A proto mám teď také malinko strach, abychom udělali všechno správně, až budeme Brada zvykat na dítě. Samozřejmě nikdy nebudu nechávat Brada a dítě o samotě. Dovolte, abych blíže popsala naše vztahy : v naší rodině jsem pro psa větší autorita já. Manžela Brad poslouchá, ale více na něj zkouší, kam až může zajít. Manžel od začátku dělal podle mě chybu, že nebyl dostatečně důsledný. Přiznejme si, že já taky dělám chyby (Brad je náš první pes) a samozřejmě se to na našem vztahu odrazilo. Brad je hodný, jak jen může puberťák být, neprojevuje žádné známky agrese, ale samozřejmě zkouší, co si může dovolit. Na přivolání reaguje bezchybně, pokud jsme na procházce, ve vsi se mu už moc nechce (ale o tom jsem si taky přečetla, budeme se to snažit odstranit). Problémem číslo jedna je to, že jsme velmi podcenili učení chůze na vodítku a u nohy. Odmala s námi chodil navolno, občas doběhl do vesnice "obštěkat" si fenky a vrátil se. Jenže mi přijde, že na vesnici si lidé pořizují psy hlavně proto, že to tak přece vždycky bylo, u každé chalupy má být pes. Nikdo (skutečně NIKDO) svého psa necvičí a pochybuji, že ti psi prochází nějakou výchovou (kromě jednoho NO, který sice poslouchá jako robot, ale jeho problém je zase ten, že je stále zavřený v kotci, kam mu přinesou 1x denně jídlo a zhruba 1x týdně ho vezmou na procházku na stopovacím vodítku s košíkem - co je to platné, že je pes parádně vycvičený, když je mu podle mě samotnému smutno - když jsme začali chodit s Bradem na zahrádku, tento NO - Rex - na nás vždy vrčel a štěkal, poslední dobou nás vítá, vrtí ocasem, kňučí a mně je ho hrozně líto, nehledě na to, že je nucen se ve svém kotci i vyprazdňovat !). Když tady volně běhá kdejaký ratlík, je všechno v pořádku, ale pokud běží po vsi náš Brad, děti křičí, protože se velkého psa bojí, rodiče jsou histeričtí, honem uklízejí svoje miláčky ať už člověčí nebo zvířecí a kdyby pohledy mohly zabíjet... jistě to znáte. Proto se snažíme Brada vodit ve vsi na vodítku, na procházce běhá volně (košík nikdy neměl). Bohužel tím, že jsme ho na vodítko neučili odmala, samozřejmě se mu to teď nelíbí a buď táhne nebo po nás skáče a rve nám vodítko z ruky. Četla jsem Vaše rady, jak psa učit chodit na vodítku, aby netahal, ale to se vždy jednalo o štěňata - lze tytéž metody uplatnit i na 16-ti měsíčního, skoro 40-ti kilového psa ? Vím, že jsme udělali velkou chybu a chtěla bych ji samozřejmě napravit ke spokojenosti těch lidí tady kolem (ale co si budeme namlouvat, hlavně ke spokojenosti naší a Bradově, o lidi mi zase až tak nejde, Brad si jich vlastně vůbec nevšímá).
A ještě jeden problém - když jdeme na procházku, je Brad velmi hodný, poslušný, ale v momentě, kdy se obrátím a chci jít domů, tak mi uteče do vsi. Můžu volat, jak chci, on prostě vezme do zaječích a zmizí. Vždycky vím, kde ho hledat, ale zase...ti lidi. Řešíme to buď tak, že se nesmíme vracet domů stejnou cestou (což taky vždycky nejde), nebo ho předtím, než chci jít domů, přivolám a uvážu na stopovací vodítko (je zajímavé, že na něm chodí klidně, ale na normálním vodítku ve vsi by se uškrtil). Mohl byste mi, prosím, poradit, jak dosáhnout toho, abychom mohli i z procházky jít bez vodítka ? Přece jen je ta procházka pro Brada pak o polovinu kratší, když cestou zpátky musí být na vodítku. Nezlobte se, že jsem napsala takový šílený román, ale chtěla jsem Vám popsat co nejvíce věcí, abyste si udělal o Bradovi a hlavně o našem vztahu lepší obrázek.
Děkuji a ještě jednou se moc omlouvám, že Vás takhle obtěžuji.

Odpověď: Jsem velmi rád, že patříte mezi ty, kteří věnují i svůj čas tomu, aby si odpovědi na své dotazy nejdříve hledali mezi již zodpovězenými - rád Vám proto upřesním ten zbytek...:)

Ve svém prvním mailu jste mi mimojiné napsala i to, kolik času tráví Váš zlatý retrívr v kotci. Napsal bych Vám totéž co Vám napíši i teď - kotec zbourejte a Brada si vezměte k sobě, na 24 hodin denně. A to co nejdříve - ať stihnete aspoň základní věci dát do pořádku dříve než Vám přibyde do rodiny mimino. Podle toho, co jste napsala, je totiž evidentní jedna věc - Brad žije vedle Vás, nikoli s Vámi a podle toho se i chová. Neexistuje skutečná vazba, neexistuje smečka, od Vás si vezme pouze tu střechu nad hlavou, pravidelné krmení a základní péči - ale pozor: už schází ta "péče" psychická, schází komunikace a takové prostředí, ve kterém by se Brad skutečně cítil jako ve své smečce a ve kterém by se v budoucnu choval k Vašemu dítěti jako k mláděti, na kterém mu záleží.

A za takových okolností může střetnutí Brad - malé dítě skončit všelijak... Ne hned na samém počátku, ale až časem, kdy situace a pocity psa odstrčeného mimo smečku dosáhne určitého kritického bodu. V současné době máte totiž taky "kotcového psa", jakkoli máte pocit, že pokud se mu přes den věnujete, není co řešit. Ale ono je co řešit - zlatý retrívr je psychicky velmi citlivý pes, kterého je snadné zkazit, pokud opominete jeho vysoké sociální potřeby kontaktu a komunikace. Proto si prosím důkladně přečtěte PSÍ STRÁNKY a začněte urychleně se skutečným začleněním Brada do své smečky - pak se Vám totiž "zázračně" vyřeší i současné problémy s ním, o kterých píšete.

I já jsem se Vám ve své odpovědi snažil některé věci přiblížit - přemýšlejte prosím o nich.

 

(8.10.2006)
Tazatel: Rostislav Gabrhelík, Nový Jičín
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, vlastním štěně zlatého retrivra, kterého se mi úspěšně daří vychovávat, i základní výcvik zvládá na jedničku, ale k věci: strašně ho baví se učit něčemu novému a má strašnou radost z práce aportovaní.., ale chtěl bych ho naučit i něčemu jinému než je základní výcvik, ale problem je v tom, že nevím jak. Potřeboval bych nějakou inspiraci třeba v podobě knihy kde je napsano jak  na to / stopa,štěkaní na povel,vyhledavaní věcí atd¨./ Tak tedy jestli mi můžete poradit ně- jakou tu publikaci budu vám vděčen.Ještě jsem přemýšlel o cvičáku, ale nemám v něj důvěru.  Souhlasím totiž s tím co pišete na svých stránkách a to vytvaření ze psa "robota" předem díky za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Zkuste se prosím zamyslet nad tím, že Vaše požadavky jsou zcela protichůdné - tím, co byste chtěl, byste totiž zároveň ze svého pejska začal robota vychovávat - dříve nebo později... Nezapomeňte na to, že 11-měsíční zlatý retrívr je živý pes se zájmem o vše - je to ještě štěně se štěněcí dychtivostí. Vychovejte z něj svého parťáka, berte ho do lesa, do přírody a věřte tomu, že psu je nejvlastnější přirozený pohyb v přirozeném prostředí, ne náhrady, které vymýšlí člověk - pokrytecky pro psa, ale ve skutečnosti pro sebe, aby zas bylo v čem závodit, co měřit a co bodovat...

To je moje rada, jak ze psa nevychovat robota - učit se společnému životu, trávit spolu maximum času a ne pracovat na tom, aby pes co nejlépe stopoval, přinášel nebo bránil. Přirozené spolužití Vám i pejskovi poskytne maximum radosti a vzájemného vztahu - jakmile se do toho začne přidávat sledování jednoho výkonového cíle, spousta věcí Vám zůstane skryta.

Kynologové mě teď strašně nebudou mít rádi (to ostatně nemají ani teď a ani já se netajím tím, že mezi "kynology" nechci být nikdy řazen), ale právě jejich bezhlavá touha za "poslušností" a bodovanými výkony jim nasazuje ty klapky na oči, díky kterým nevidí psa se vším, co k němu patří, ale pouze jako nástroj svých vlastních ambicí. Nevydávejte se stejnou cestou, už vůbec ne s plemenem zlatý retrívr...

 

(8.10.2006)
Tazatel: Jarmila Mejsnarová, Klatovy
Plemeno psa: jezevčík
Pohlaví: fena
Stáří: 9 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme fenu jezevčíka, 9 let,jednou měla štěnata, žije se mnou a mou dcerou v bytě. Je klidná, mazlivá, velmi citlivá. Před půl rokem nám vykradli byt za přítomnosti feny, dále stresující pro ni mohlo být ztráta části rodiny a přestěhování se s námi do nového bydliště (před rokem). Problém : stále intenzivně štěká, když odejdeme z bytu. Nevím, jak ji to ,, odnaučit,, pokud to jde.

Odpověď: Dobrý den:) "Odnaučit" to nejde. Lze ale vytvořit takové prostředí, ve kterém se bude po prožitých stresujících zážitcích opět cítit v klidu a pohodě - to je základ. Jinými slovy - dostatek komunikace, klidu a začít jako u štěněte, tedy nejprve strávit pár dnů doma s fenkou a postupně ji učit samotě (již to tu bylo x-krát probráno, odkazuji na související příspěvky). Vystresovaná fenka se bude chovat popsaným způsobem, musíte tomu dát čas a tak jak jsem napsal ji znovu zvyknout na nové prostředí.

 

(8.10.2006)
Tazatel: Michaela Huk, Hamburg
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Přeji hezký den, prosím vás o velice individuální radu.Ráda bych Vás navštívila osobně ale žiji v Německu a velmi málo jezdím do čech. Uvažuji o pořízení papírového štěnátka rr,pejsek by se měl každým dnem narodit a já mám ještě nějáký čas si důkladně promyslet jak ho budu vychovávat a soužít s ním.S výchovou psů mám zkušenosti jen z dětství a ne dobrých. Ráda bych aby jste mi poradil co vše a jak mám dělat aby jsme měly plnohodnotný vztah,chci aby spal se mnou,brát ho co nejvíce na různé výlety a procházky společně s dalšímy psi,ale chodím denně na osm až devět hodin  do práce a pejska sebou brát nemohu,mohl by jste mi prosím nějáký příklad nebo radu k přístupu k výchově,jednání s pejskem a jak to dělat aby se necítil odstrčeně když budu chodit do práce a jak s venčením,vím že to stěnátko nemůže vydržet celou tu dobu,to je přirozené,jen se bojím aby mu pak nepřišlo automatické vykonat potřebu doma kdykoliv i ve vyšším věku. Vaši knihu už mi přítelkyně objednala a také studuji Vaše stránky ale přesto bych Vám byla velice vděčná za pomoc,ráda bych mu nabídla krásný a spokojený život-prosím poradte mi jak na to. Mnohokrát děkuji.

Odpověď: Také přeji hezký den:) Nejlepší rada, jakou Vám mohu v tomto okamžiku dát, je - prostudujte si pomalu a pečlivě PSÍ STRÁNKY a až Vám dorazí objednaná knížka, udělejte totéž i s ní. Výchova pejska je tak rozsáhlá oblast, že by se o ní dalo psát hodiny a hodiny. A já jsem o ní za ty roky napsal již ne hodiny, ale stovky a možná tisíce hodin... a Vám stačí jen číst, přemýšlet a vstřebávat. Všechny věci, které jste zmínila, již byly mnohokráte na tomto webu probrány, některé i velmi důkladně - navíc je tu i plno příspěvků, týkajících se praktických zkušeností přímo s plemenem rhodéský ridgeback.

A pokud budete chtít a budete mít cestu do ČR, rád se s Vámi sejdu a můžete se mne zeptat na vše, co by Vám do té doby nebylo jasné. Ještě bych rád řekl, Že si Vás vážím za to, že se o potřeby svého budoucího čtyřnohého kamaráda zajímáte ještě před jeho pořízením - zdaleka ne každý to udělá a přitom je to nejpřímější cesta k tomu udělat později co nejméně chyb...

 

(8.10.2006)
Tazatel: Monika Raszková, Třinec
Plemeno psa: jorkširský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den.Nějak mi to s naší Benny nejde.Máme ji doma od 10 týdnů a nedaří se mi ji naučit čistotě ,když nejsme doma.Když jsme doma tak si to nedovolí a vydrží i 4 hodiny.Na rady ostatních jsem ji zkoušela učit dělat potřebu na noviny,ale bez úspěchu.Vždy vedle a na koberec.Byla a je za to trestaná rukou po zadku (než bych našla noviny,tak by mě přešla zlost)i když se to nemá.Když jdeme ven,tak dávám noviny za dveře a musím zaklepat,že se ji to nějakým zázrakem podaří na ně,ale myslím si,že je to náhoda,protože u dveří na nás čeká. Dneska je celé totálně rozcupovala a zřejmě si na ně i před tím ulevila.No a ono to bylo všude kam se člověk podíval,když si s těmi použitými novinami hrála a trhala je.Není to poprvé.Má rozházeno všude spoustu svých hraček,ale přesto si vždycky najde něco jiného. Když jsme doma polehává,ale jakmila zavřem dveře tak divočí a nespí,tak jak to spousta pejsků dělá.Chápu,že je to ještě štěně,ale měla by chápat,že se budu zlobit a že bude potrestaná! Nejvíc mě zaráží,že si to asi uvědomuje,že dělá něco špatně,protože vždycky uteče do kouta,sklopí uši a čeká co bude. Prosím poraďte co dělám špatně.

(8.10.2006)
Tazatel: Václava Kozáková, Praha
Plemeno psa: west highland white terrier
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, Westík se už 3x vyčůral do postele a na gauč. Když byl menší, chodil vždy na čůrací plenu. Teď už ví, že nejlepší je to venku, ale když jsem doma, nezakňučí a klidně se vyčůrá třeba za hodinu poté, co jsme byli venku - kdekoliv. Když nejsem doma, nečůrá vůbec a čeká, anebo na plínu. Řeším to výrazným fuj, případně plácnutím novinami přes zadek - zjevně ví, že to nemá, protože už stačí se jen na něj podívat a mizí pod gauč. Naposledy se vyčůral na gauč včera, poté, co jsem čerstvě povlékla deku. Co mi chce říct? Chce být dominantní? Nebo se dožaduje pozornosti? Co je účelné udělat?

Odpověď na oba dotazy: Dobrý den... Je vidět, že čas od času musím i zde zopakovat základní pravidlo Poradny, které je uvedeno i v zadávacím formuláři - cituji: "Před zasláním svého dotazu si prosím přečtěte i dřívější příspěvky, zda se stejný nebo podobný  problém v Poradně již vícekrát neprobíral... Děkuji." Konkrétně tento problém se zde probíral již tolikrát (včetně bití psa!), že byste na něj minimálně jednou narazila, pokud byste si dala tu základní práci a hledala příspěvky týkající se výchovy, psychiky a fyzických dispozicí malého štěněte.

Tuto Poradnu provozuji bez nároku na jakoukoli odměnu a jediná věc, kterou požaduji, je spolupráce tazatelů v tom smyslu, aby mi nepsali dotazy týkající se již vícekrát probraných problémů a sami si je našli - ani můj čas není neomezený. Navíc ve výchově psa vše souvisí se vším a je skutečně vhodné se o této problematice dozvědět co nejvíce (ve Vašem konkrétním případě bohužel obzvlášť) - materiálů je zde k dispozici více než dost.

Děkuji za pochopení.

 

(1.10.2006)
Tazatel: Hana Bartošová, Praha
Plemeno psa: briard
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás jako na velkého znalce psího chování s velkou prosbou o radu. Monty (právě nyní dvouletý briard) byl pes, který byl odmalička kamarád s každým psem i psicí, které potkal. Nadšeně si hrál vždy a všude, byla to velká radost jít s ním ven. Okamžitě jsme měli všude spoustu přátel, jen co jsme otevřeli dveře, radovali jsme se všichni, jaký je šťastný a jak si hezky hraje a byli jsme šťastní také. Je to náš v pořadí druhý pes, první – bígl už nám umřel. Další tři chlupaté kamarády, občas s ním tvořící smečku (když přijdou na návštěvu nebo když s nimi jedem ven) má dcera, vášnivá a velmi dobrá agiliťačka. (2 border collie psi a jedna fena vlčáka). Takže se socializací to bylo v pořádku. Jenže už není… Když byl ještě štěně, potkala jsem paní, která mi vyprávěla, že měli taky briardy, dokonce tři, ale že od roku museli všichni nosit náhubky, protože útočili na psy. Vždycky jsem si říkala něco jako že to neuměla vychovat a že nám se to stát nemůže, protože jsme přece zkušení kynologové….. chacha, pýcha opravdu předchází pád! Nebylo to naráz ze dne na den, a začalo to vážně v roce. Vše bylo postupné, rozhodně ne vždy, ne s každým. Spíš až po chvíli hraní, až když ho zájem některého cizího přivandrovalce, pro něj nějakým způsobem ošklivého, začal otravovat. Když jsem ho hned nestihla odtrhnout (ještěže má ty dlouhé chlupy), srazil psa na zem, stál na něm a hrůzně řval. Nekousal. Jenže začátkem léta si dvakrát trošku (opravdu to dramatické nebylo, jen šrám) kousl, a jak na potvoru do psů trojnásobně menších a s důchodkyněmi. Stálo nás to jedno vysvětlení městské policii (pochopili kupodivu!!!) a velká omluva majitelkám (nepochopily, nedivím se). A to byl konec jeho volného pohybu. Protože do menších, zvláště pak pokojových uječenců se opravdu nekouše. (I když by si to někdy zasloužili.) Teď je to ve fázi, že šťastný a kamarádský pes, který měl denně hodiny volného pohybu v zelených parcích, chodí těsně u nohy, na poměrně krátké procházky. A po špinavých pražských ulicích. A s náhubkem. Šťastní už moc nejsme. A v některých situacích už preventivně a zbaběle přecházíme na druhou stranu ulice. On respektuje pouze feny, štěňata a ty psy, se kterými si dřív hodně hrával. S těmi by si hrál. Jenže jak to někdy poznat na dálku? A když se k té případné hře přidá cizí pes, je okamžitě zle. Jen co se k němu trošičku přiblíží. Takže volně hrát si může jen se smečkou mé dcery , ale ta s náma už nebydlí a vídáme se jednou za čtrnáct dní, když to dobře vyjde. Když potkáme cizího psa na ulici, často už zdálky na něj strašlivě řve, zmítá se jak kapr na udici, máchá se mnou semtam a vyřvává ty nesprostější psí nadávky. Jakože on je přece ten King ze všech nejkingovatější, který tomu…ukáže! Puberťák! Musím s ním začít máchat já, a o sekundu dřív, ale on má jaksi větší sílu…
Tak co s tím? Zkoušeli jsme ledacos, nic nefunguje. Ani po dobrém, ani po zlém. (Po zlém to ale nechceme, už tak to stačí, máme slabé nervy.) Jeho bratr, když jsme za ním byli na návštěvě, ho položil na lopatky, hrdlo na hrdle, on se velmi nerad podřídil, (oba s náhubkem a bylo to plánované), ale za chvíli byli v sobě zas, a to asi 3x za večer, až tomu po pár hodinách udělal konec páneček jeho bratra, protože už toho měl fakt dost. Jedna z nejoblíbenějších situací nastává v okamžiku, kdy my sice poctivě máme náhubek a jsme u nohy a odněkud přiběhne velký pes navolno bez náhubku a začne řev. Já ženská ho s náhubkem (ale mám v tu chvíli cukání), držím z posledních sil a páneček od druhého psa pochopitelně na kilometry daleko a celkem v klidu… Takže „procházka“ pro nás znamená registrovat jak radar všechny psy v blízkém i vzdáleném okolí, nevcházet neopatrně za roh, zpoza něhož může nečekaně vyrazit podobný hrdina, nevcházet neopatrně do parku, kde bývá soustředěno vždy několik potenciálních lumpů, být neustále ve střehu, občas zbaběle utéct a netěšit se z volného pohybu nádherného jinak bezproblémového a velice hodného mladého psa. Je mi ho strašně líto, protože nemůže vybít svou energii, nemá žádné kamarády a nemůže si hrát tak, jak by měl. Na cvičák už nechodíme, protože když ho nemůžu pustit navolno, nemá takové cvičení význam, protože na vodítku poslechne na slovo a ze hry (ale s kým??) nebo rvačky ho opravdu neodvolám. A oni tam rvačky nechtějí. A já už vůbec ne. Jediné, co NĚKDY platí – ještě než se do sebe samci opravdu pustí, což bývá ve zlomku sekundy – když mu dám ne starý kynologický povel KE MNĚ, ale nový kynologický povel AHOJ! To se závislák někdy lekne a mete k nám. Ale spoléhat na to nemůžu.
Mám 4 dotazy a jednu velkou prosbu: 1. Proč to dělá? Jen pubertou ani ochranářskou briardí povahou se to asi vysvětlit nedá. 2. Co případně děláme špatně? 3. Lze to napravit? 4. Jak a přibližně za jak dlouho, když budem poctiví?
Moc prosím, poraďte! Aspoň trochu!

Odpověď: Dobrý den:) Briardi patří mezi dominantní plemena, i se tak chovají, a pokud člověk udělá ve výchově chybu, obvykle se to zle vymstí právě vytvořením na všechny psy (ale často i na lidi) útočícím čtyřnohým tvorem... Tou chybou může být právě ze strany psa získaný pocit "jsem king" a ze strany jeho majitele "slabé nervy" a nedostatečná nebo zcela chybějící autorita - a cvičákové stereotypy s neschopností cvičitelů zvládnout i jen trochu dominantního psa (natož smečku) a následnou izolací těchto psů a označením za "nezvladatelné" dílo zkázy dovrší...

Vzpomínám si na jedenapůlročního briarda (také psa) z mého letošního podzimního výcvikového a relaxačního soustředění. Přijel jako řvoucí tank, napadal psy, s majitelkou, která ho sice měla ráda, ale když se ho snažila zvládnout, nešlo jí to, protože měla v sobě právě ony cvičákovské stereotypy prokládané pokusy pejska prostě "ukecat". Samozřejmě to k ničemu nevedlo. Dostala ode mne příkaz psa první dny nechat běhat volně mezi smečkou (protože jsem musel v prvé řadě eliminovat její negativní působení na psa a psa samotného nechat poznat, jak to v jeho přirozeném prostředí - smečce - vlastně vůbec funguje) a světe div se - ze řvoucího chlupatého agresora se stal po dvou dnech ve smečce fungující pes, který neměl problém se smečkovou hierarchií a jejím vedením - psím i lidským. Napadání jiných psů přestalo, autoritě se podřídil bez problémů (bylo to vidět mimojiné v situacích, kdy ho sama majitelka nezvládla - stačilo k němu přijít, "po psím" mu zcela lehce vysvětlit situaci a pes se zklidnil a fungoval) a jak byl velký, tak byl bezproblémový... Pro mne jeden z opravdu krásných psů této akce.

Takže - vše lze napravit. Jen je k tomu zapotřebí vytvořit vhodné podmínky a být ochoten se něco naučit a vstřebat zcela jinou filozofii psího uvažování, než která je lidem prezentována na cvičáku. A samozřejmě i Vám svoji pomoc nabízím - pokud ji budete chtít využít, zkontaktujte mne prosím telefonicky, určitě se domluvíme. Budu se těšit:)

 

(1.10.2006)
Tazatel: Barbora Mikušová, Praha
Plemeno psa: německý ovčák x stafford
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den!Na vaše stránky jsem se dostala, když jsem řešila otázku, zda vykastrovat našeho psa a chtěla jsem si na tento úkon udělat vlastní názor.Při prohlížení vašich stranek, jsem zjistila, že spíš než kastraci asi hledám pomocnou ruku :-( Goliaše jsme si vzali od jiných lidí ve věku 4 měsíců. Od 7 měsíců s ním chodíme na cvičák, kterému říkáte "klasický".To proto, ze začal vyjíždět po psech a my se báli abych jeho výchovu nepodcenili.Dostavilo se zlepšení našeho problému i zlepšení poslušnosti."Jediné" co pes nezvládal bylo přivolání v přírodě v okamžiku co zahlédl nějaké zvíře nebo našel stopu.Tak jsme se dopracovali k tomu, ze v přírodě chodí na flexe a ve městě na volno s košíkem.V poslední době jsem ale došla k názoru, že opravdu poslouchá hlavně na cvičáku a spíš z donucení.Je to asi dva dny co opět začal vyjíždět na psi a to v těchto sytuacích: jde-li o potravu, hračku, když se jiný pes moc přiblíží k nám a někdy zdánlivě bez důvodu.U přivolání je vidět, že se rozmýšlí, zda mu to stojí za to aby přišel.Další problém je, že se ohnal po dítěti-děti doposud miloval a včera dokonce i trochu zavrčel na přítele, když mu chtěl vzít klacek.Připadá mi že si chce prosadit v naší smečce lepší postavení.Nevím jak tento stav SPRÁVNĚ řešit.Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Váš pes se vyvíjí i po psychické stránce a začínají se projevovat i některé plemenné predispozice. Hlavnim problémem ale zůstává jako v naprosté většině podobných případů nezvládnutá výchova - klasické výcvkové zařízení Vám pomůže v tom lepším případě alespoň při výcviku, bohužel nikdy ne při výchově psa. V případě dominantního jedince je při špatném vedení vždy jen otázkou času, kdy dojde ke skutečnému průšvihu - a pokud je ve hře ještě problémové plemeno (nebo jeho přikřížení), pak to chce rychle jednat.

Rád Vám pomůžu, ale je zapotřebí, abyste mne i s pejskem navštívili. Pokud teď necháte celou záležitost být, bude se jeho chování dále zhoršovat - proto je zapotřebí v co nejbližší době dát pejska dohromady a Vás naučit základní principy "psí výchovy". Budete-li chtít moji nabídku využít, zkontaktujte mne (nejlépe telefonicky), domluvíme bližší podrobnosti. Budu se těšit.

 

(1.10.2006)
Tazatel: Ivana Zenklová, Tábor
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane, chtěla bych Vás požádat o radu týkající se přivolání. Před rokem a čtvrt jsem se ujala 4-leté fenky Hw. Fenka je velice příjemná, přátelské povahy, téměř bezproblémová. Zpočátku byla stále kolem mne, po nějaké době se uvolnila a stala se samostatnější;-). Náš problém spočívá v přivolání na procházkách - fenka má poměrně vyvinutý lovecký pud a nadšeně pronásleduje cokoli živé - stačí hejno ptáčků na poli, koroptev v brázdě...nevidí, neslyší - nepřivolám ji! Za zvěří přímo neutíká - aby mi třeba zmizela z dohledu, ale např. hejno se zdvihne a odletí a ona nustále pobíhá ve velkých kruzích a místo prozkoumává...a já ji nemohu nijak zaujmout a přivolat. Nosím s sebou neustále nějaké pamlsky, takže mimo tyto chvíle ji mám u sebe okamžitě. Chápu, že je to pro psa - svým způsobem - přirozené, ale mám strach, že skončí někde pod autem - a ještě někomu ublíží, a nebo ji odstřelí nějaký vášnivý ochránce revíru;-(. Vyzkoušela jsem i "metodu" s dlouhou šňůrou, ale pochopitelně není tak tupá, aby na něco takového "skočila". Vím, že "násilím" ji u sebe neudržím, proto doufám, že mi poradíte. Přede moc děkuji za Vaši odpověď!

Odpověď: U dospělého psa, který není u svého majitele odmala, je samozřejmě vždy větší problém některé věci zvládnout - včetně loveckého pudu. Jedinou skutečně účinnou metodou, navíc ze svého principu i pro psa přirozenou, je "psí vedení", tedy na základě přirozené komunikace. Napsal jsem o tom na PSÍCH STRÁNKÁCH již spoustu textu, ale zároveň vždy zdůrazňuji, že v této problematice je nezbytně nutná praktická práce a praktické předvedení včetně přímé práce s pejskem samotným. Jako všem v podoném případě i Vám nabízím pomoc, ale je nutné, abyste i s fenkou za mnou přijela. Pokud budete mít zájem, dejte mi prosím vědět (nejlépe telefonicky) a domluvíme termín i bližší podrobnosti.

 

(1.10.2006)
Tazatel: Lucia Lencsésová, Horná Kráľová (Slovensko)
Plemeno psa: lhasa apso
Pohlaví: feny
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pán Dostal. Chela by som Vás poprosiť iba o ujasnenie určetého správania mojich dievcat. Teraz sa mi prave jedna zacala harat a dalsia bude onedlho. Vychadzaju si velmi dobre- hierarchia je u nas stanovena tak ako ste ma to naucili (vodcom svorky som ja)avsak prave v obdobi tesne pred haranim (2-3 tyzdne) zacali na seba vzajomne utocit i pre uplne prkotiny. Ja samozrejme hned zasiahnem a nedovolim, aby sa bili- no nechapem, preco pred haranim tak razne zmenia voci sebe spravanie. Mam i psika - nekastrovaneho (necely rok) no voci nemu su obe uplne v pohode. Utocia iba navzajom na seba. Nerozumiem tomu a velmi by som chcela toto spravanie pochopit. Predpokladam, ze je to "hormonalna" zalezitost- no nie som si ista a dost ma ich "pravanie" zaraza, ked dovtedy fungovalo vsetko bez problemov.

Odpověď: Dobrý den:) Vzájemné chování Vašich fenek je zcela přirozené - nezapomeňte, že i domestikované feně stále zůstávají základní vzorce chování šelmy, tedy zabezpečení prostoru a klidu pro potencionální vrh. Do toho samozřejmě patří i eliminace jiné feny, která by mohla být konkurentkou nebo nebezpečím pro narozená mláďata. Také nezapomeňte, že akt hárání začíná hormonálními změnami, které nejprve ovlivňují chování feny a až s určitým zpožděním začínají samotné "vnějškové" projevy.

Obě fenky se s háráním sesynchronizovaly, což je také zcela přirozený jev. Budete se muset naučit tato období zvládat, ale vždy mějte na paměti, že je to skutečně záležitost hormonálních změn, které popsané chování vyprovokuje, není to záležitost trvalá a po skončení hárání opět odezní. Fenky si hlídejte a v případě potřeby zasáhněte a obě holky srovnejte. Držím Vám palce:)

 

(1.10.2006)
Tazatel: Petra Pohlová, Knovíz
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Vazeny pane Dostale, chci Vas timto dotazem poprosit o radu nebo nazor.Nase fenka vzdy vyrustala mezi spoustou pejsku, byla prazsky pes, hodne psich kamaradu jiz odmalicka,caste psi hry, nemela sebemensi problem s jakymkoli pejskem, pohlavi, stari. Nechavali jsme ji dosyta vyhrat, pokud o hru psi kolegove meli zajem.  Od veku asi rok a pul jsem zacala pozorovat, ze zacina negativne reagovat na stenata. Ac fenka, jakmile ma v dosahu stene, vyjede po nem. Nezalezi na tom, jestli si ji stene vsima nebo se k ni snazi priblizit. Napriklad, stene jde okolo ni a Bella zacne vrcet, pokud bych ji nemela na voditku, vyjela by. Jiz vyzkouseno. Pritom se jednalo i o stenata, ktera na prvni pohled nebyla bazliva a dokonce si troufam rict, ze vedela, jak se chovat k dospelemu psu. Zajimalo by mne, zda by bylo mozne tomuto chovani predejit a pokud ano, jakym zpusobem najit cestu rovnovahy. Nepodarilo se mi zatim najit pripadnou pricinu nebo indicii, proc tomu tak je. Dekuji za odpoved.

Odpověď: Těch příčin může být vždy víc - chyba v socializaci, počátek nebo samo hárání, často bývá příčinou falešná březost.... Pokud toto její chování trvá již rok, pak může být příčinou problému právě špatná socializace nebo nezkorigovaný sociální problém, případně stresové chování - každopádně nemohu určit konkrétní důvod zcela jednoznačně, na to mám od Vás příliš málo informací a musel bych Vaši fenku vidět a mít možnost  s ní pracovat. Nicméně jedna z uvedených příčin (případně jejich kombinace) to bude určitě.

 

(1.10.2006)
Tazatel: Zuzana Gumbírová, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: brusselský griffon
Pohlaví: fena
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený p. Dostál, v prvom rade sa Vám chcem poďakovať za veľmi poučnú knihu, ktorá mi veľa veci objasnila, ale žiaľ môj problém pravdepodobne nie som schopná odstrániť. Veľmi dlho som váhala, či Vás s mojim problémom zaťažovať, nakoľko bol na psích stránkach už x-krát preberaný. Psie stránky mám na 90% prečítané aj poradňu. Môj problém je privolanie, pravdu povediac hanbím sa p. Dostál, že nedokážem privolať svojho psa. Ako som Vám už prednedávnom písala, ( ohľadne iného psíka – írskeho setra ) navštevovali sme s Bibinkou výcvikové stredisko, o ktorom som si myslela, že je v pohode, až do doby, než som sa začala intenzívne venovať Vašim psím stránkam. Ale máme to za sebou a snažíme sa správať k Bibine ako to odporúčate. Musím povedať, že sa veľa vecí zmenilo k lepšiemu, ale to privolanie, ja to snáď nedokážem. Asi by ste potreboval viac informácii, tu sú: čo sa týka Vašich rád, z dverí a do dverí vstupujem prvá ja, Bibi to pochopila veľmi rýchlo občasné prehrabovanie v miske počas jedla – nebol nikdy problém, Bibi vždy o krok ustúpi a ja môžem s jej jedlo robiť čo chcem nikdy na nikoho nezaútočila, nechá sa trimovať, česať atď., nerátam to, keď sa hráme, to sme patrične dokúsany, ale aj tam platí, vždy začínam hru ja a končím povelom „dosť“, ak to pri hre s kúsaním preháňa, reaguje na povel „pomaly“ a intenzita sa zníži. cudzích ľudí znáša veľmi dobre, samozrejme nájdu sa aj takí, ktorí jej zrovna nepadnú do oka, ale je ich pramálo  základne povely – nie je problém, tak isto chodenie pri nohe, žiaľ, len na vodítku čo sa týka bežného nažívania, Bibi nežobre pri stole a ak sa aj pozerá, tak jej proste poviem nie, v noci spí s nami alebo s 9-ročnou dcérou v posteli, častejšie s dcérou, ale často sa v strede noci zoberie a spí vo vlastnom pelechu, prichádza potom znova až nadránom. Bibi sme nikdy netrestali bitkou, ani v začiatkoch, keď sme sa učili venčiť vonku, musím ale povedať trvalo to dosť dlho – môj názor. Privolanie sa mi darí málokedy, a ak tak len s pamlskom, aj to niekedy nefunguje. S inými psíkmi máme kontakt denne - bezproblémov, ak psíka nepoznáme, Bibi sa skôr správa podradene. Pred prečítaním Vašej knihy som vybľakovala ako blbec, „Bibi ku mne“, a samozrejme nič, niekedy som sa ju snažila aj chytiť!!!, určite viete ako to dopadlo, normálne mám pocit, že sa mi aj smiala – aj tak ma nechytíš.
Teraz už nevybľakujem, nechytám, snažím sa ju privolať len ak viem, že by mohla prísť. Príde, ale ak je niečo zaujímavejšie, tak nie. Prednedávnom na prechádzke, už sme boli skoro pri dome, zmenila smer a išla si po svojom čuchu, vedela som, že nemám šancu, tak som proste išla ďalej a schovala som sa jej za roh domu. Začala ma hľadať až za hóóóódnú chvíľu, ale veľmi ju to myslím netrápilo. Zato ja som sa cítila „pod psa“ a nebojím sa povedať, že ako totálny amatér a blbec dohromady ( a ešte ma zbadal aj sused a počastoval ma poznámkou „ čo neposlúcha?“ ) p. Dostál, čo so mnou? Bibi je veľmi rozumný psík, niekedy stačí, keď sa pozeráme navzájom do očí, rozprávam na ňu a nemusím dávať povely, pochopí čo chcem. Vopred Vám veľmi pekne ďakujem a pozdravujem všetkých.

Odpověď: I já děkuji, velmi mě těší, že Vám moje kniha ledacos objasnila:) Ale je to pořád jenom kniha - nemá tu moc z člověka vytáhnout něco, co v něm není... Mluvím teď o přirozené autoritě a emocích, které bohužel tak málo lidí v dnešním světě je schopno projevit. Vše ostatní (dveře, krmení atd.) jsou jen doplňující kamínky do mozaiky, jejíž jádro tvoří právě to, jak jsme schopni fungovat - zda nás naši psi berou jako své skutečné vůdce smečky nebo pouze jako chůvy, které se o ně starají. Žádný normální pes není robot a nezafunguje na přivolání 100% v situaci, která je pro něj zajímavá (a mladý pes o to víc), ale vždy v něm musí zvítězit pocit příslušnosti ke své smečce. To je to skutečně důležité - pes, který si pouze žije svůj život vedle života svého majitele, sám není šťastný, o jeho majiteli ani nemluvě.

Spousta chyb se napáchá již ve štěněcím věku - právě ty přístupy typu "pes mě musí vždy a za každých okolností na přivolání poslechnout, i kdyby to bylo sebenesmyslnější" jsou u štěňat a mladých psů krutě kontraproduktivní. Přivolání se musí budovat přirozeným postupem, netlačit na pilu a především je třeba si uvědomit, že jakmile dáme pejskovi příležitost poznat, že je rychlejší a chytřejší (což je, jen o tom nesmí vědět:)), je konec. Taktéž je konec, pokud se mu začneme podbízet s piškoty - úplatek je pro psa znakem vůdcovy slabosti, odměna vůdcovy spokojenosti.

A především, jak jsem tu již vícekrát psal - přivolávat svého psa musí člověk hlasem sebejistým, klidným a pohodovým, nikdy ne zlostným, nervózním nebo nejistým. Už od štěněte. A musí si věřit - pokud dá najevo nejistotu nebo bezradnost, opět prohrává na body...

Nejraději bych Vám doporučil, abyste i s fenečkou za mnou přijela, protože vím, že praktické předvedení a naučení je vždy mnohem efektivnější a daleko lépe vede k cíli - pravidla tenisu se sice také naučíte podle příručky, ale pokud nebudete mít k ruce trenéra, budete dělat spoustu chyb a možná se ani nenaučíte držet správně raketu. Nechám to na Vás - tu možnost Vám ale nabízím.

 

(1.10.2006)
Tazatel: Stepanka Halasova (Nový Zéland)
Plemeno psa: pitbull
Pohlaví: pes
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, jak jsem jiz zminila mame s pritelem osmnact mesicu stareho pitbulla a problem je v tom, ze nemuzeme na prochazku bez voditka.Rody, tak se jmenuje nas pejsek, je skvely a ma veskerou peci, ale jak je venku, tak nas nezna, sklapne usi a zna jen  to svoje.Myslime si, ze kdybychom ho pustili, tak by nam utekl. druhy problem je, ze nas Rodynek na nas i na ostatni lidi skace.Je to neprijemne, protoze v nepriznivem pocasi nas vsechny pekne zamaze.Cetla jsem odpoved na tento dotaz, kde radite dat pred sebe koleno a vyzkouset to napred na pratelich, ale na naseho Rodyho to nefunguje.Proto pisi znovu, jestli je jeste nejaka jina metoda. treti problem je, ze zijeme s pritelovym synovcem, kteremu je dvacet let a na toho si Rody dovoli uz od zacatku nejvice.Jeho radost nebo pokus o hrani preroste v obcasnou agresivitu a nevi kdy ma dost.Kouse, stipe a jeho agrese se projevuje v ocich. posledni dotaz je jestli je to normalni, ze pri prochazce nas Rodynek kazdych pet kroku snufe u stromu a kdekoli jinde. mockrat dekuji za odpoved a preji krasny den a mnoho uspechu.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Máte pejska, který si dělá co chce - chybí mu vůdce. To je příčina všech Vámi uváděných problémů, od prvního až po ten úplně poslední. Máte problematické plemeno a pokud nedáte tuto věc do pořádku, bude vše ještě daleko horší. Přečtěte si prosím PSÍ STRÁNKY (nejenom Poradnu), najdete tu vše, co potřebujete vědět k výchově psa, hierarchii psí smečky i plemeni samotnému. Znovu zdůrazňuji - uvedené "problémy" jsou pouze důsledkem (nikoli příčinou) skutečného problému, kterým je nezvládnuté vedení psa a neznalost přirozeného psího chování. Držím palce.

 

(1.10.2006)
Tazatel: Petra Marešová, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, mam 2 rocneho psika krizenca. Je velmi zlaty, aj sme chodili a aj chodime na cvicak, ovlada vsetky povely, je velmi ucenlivy. Jediny problem ktory s nim mame je, ze strasne stale zavija a steka, doma, vonku a stale. Uz ho mam 2 roky a nedokazem ho to odnaucit. Prosim o radu, aky pristup mam k nemu zvolit, aby nestekal, nakolko ho mam v byte a susedia sa neustale stazuju. Predovsetkym steka na mna, ked odchadzam a prichadzam domov. A este mam jeden dotaz, ako ho odnaucit bit sa so psami?

Odpověď: Dobrý den:) Příčinou je opět nezvládnutá výchova a z ní plynoucí stres pejska, který se mimojiné projevuje právě štěkáním a celkovou nejistotou. Musíte svému pejskovi dodat právě ten klid - už jsem tu o tom psal mnohokrát, rituály při příchodu/odchodu, celkový přístup - dotek ruky, klidný nízko položený hlas atd. atd. Prosím najděte a prostudujte si související příspěvky.

Stejnou příčinu mají i bitky s jinýmy psy - pokud nebudete mít vlastního pejska zvládnutého, vždy bude mít tendenci jednat zkratově a asociálně. Sebejistý pes, který bude mít svého "vůdce smečky", nebude sám o sobě vyhledávat konflikty a řešení potenciálně konfliktních situací nechá právě na svém vůdci.

 

(1.10.2006)
Tazatel: Jana Obrimčáková, Dolný Kubín (Slovensko)
Plemeno psa: lhasa apso
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý vecer, dostala som vrelé odporúcanie obrátit sa s mojim problémom na Vás. Zadovážili sme si psíka do bytu, spolocenské plemeno, povahovo vhodne vybraný k nám - pokojný psík, nie velmi temperamentný,prispôsobivý,maznoš.Presne takého sme hladali s dcérami. Venovali sme sa mu celé prázdniny,máme ho totiž od zaciatku júla, a problém nastal, ked zacal školský rok. Psík naraz zostal doma sám celé hodiny. Hned v prvý den nám rozhrýzol koženkový tapacír na vchodových dverách, vytrhal moliTAN , zacal obhrýzat dvere, a takto to trvá cca 3 týždne. Pošlem foto, vyzerá to ako po nejakom bojovom plemene. Urcite bol hotový z toho, že naraz zostal sám a riešil to takto. My sme s tým nic nerobili, lebo sa mi javilo, že pokial ho neprichytím pri cine, nebude vediet, za preco ho kárham, resp. trestám.A tiež som myslela, že štena je také a že z toho vyyrastie. Proste som rezignovala a asi som to nemala robit. Hracky má, žuvacie kosti takisto, má pomerne vela priestoru sprístupneného,kým tam nie sme. Myslím si, že sa chce za nami tými dverami dostat a robí všetko pre to. Ked príde dcéra domov ako prvá, on už je hotový, zrejme drieme, tak keby sme ho aj kárhali, neviem, ci by vedel, že za preco.Ked sme doma, je to najlepší psík, spokojný v našej prítomnosti.Ale akonáhle ideme z domu, sodoma-gomora...Je to náš prvý psík, nemáme žiadne skúsenosti, cítam aj literatúru rôznu o psoch, ale neviem si poradit, co mám s tým robit, aby to pochopil. Neviem, ci som podala dost informácií. Velmi pekne vopred dakujem.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel jste měla dostat ještě jedno doporučení - předem si pročíst Poradnu, resp. příspěvky, ve kterých se Váš problém již vícekrát řešil... Upozorňuji na to i v zadávacím formuláři v podmínkách zodpovězení dotazů. Takže prosím - najděte si tyto příspěvky, je v nich dostatečně vysvětleno, jak postupovat při zvykání štěněte na samotu, že skutečně není dobrý nápad nechat bez jakéhokoliv přechodu štěně uvyklé na stálou přítomnost člověka několik hodin o samotě... pak se nedivte tomu, že výsledkem je stresové jednání pejska - ne jeho pomsta ani touha se dostat za Vámi. Děkuji a ještě jednou vysvětlím - skutečně nebudu psát a vysvětlovat stále dokola totéž, když tazateli stačí před napsáním dotazu použít vyhledávací funkci internetového prohlížeče.

 

(1.10.2006)
Tazatel: Ludmila Rozsypalová, Kroměříž
Plemeno psa: irský vlkodav
Pohlaví: pes
Stáří: 6,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla jsem Vás požádat o radu ohledně chování našeho vlkodava. Dostal se k nám ve čtyřech měsících, má pouze jenom jedno varle, ale to nám nevadí, nemáme jej na chov, ale jako kamaráda. Je krmený myslím kvalitně - Royal caninem, váhu má odpovídající štěněti tohoto plemene, veterinárně je vyšetřený a je v pořádku. K jeho chování. Jelikož jsem v invalidním důchodu, tak celé dny tráví se mnou, teda je na mě docela fixovaný. Problém je v tom, že se strašně bojí mužů. Bydlíme v rodinném domě spolu s rodiči s velkou zahradou. Na přítele si pomalu po dvou měsících zvykl, takže na zavolání za ním už jde - ikdyž ne vždy. Za mým taťkou někdy ano někdy ne. Snaží se ho nalákat nějakou dobrotou, tu sebere a uteče. Když přijde návštěva, tedy nějaký muž, tak stojí v povzdálí a pozoruje, ale nepřijde. Je zajímavé, že v případě žen to tak není. Prostě se nás nebojí. Byl u nás kamarád s dítětem, přítel jej vyloženě dotahl a on se mi počůral na noze - to se nestalo poprvé. Nebo třeba ze strachu zůstane sedět v autě, a až dotyčná osoba odejde, tak vyleze z auta. Bojí se taky různých ran a bouchání, ale třeba sekačka na trávu a motorová pila mu nevadí. Vyklepat koberec to ne, to uteče a mám co dělat, aby se vrátil zpět na dvůr. náš veterinář mi v tomto nedokázal poradit. Přemýšlela jsem o nějakém kynologickém klubu v mé blízkosti. Základní povel sedni a lehni začíná zvládat, na vodítku chodí také dobře a v autě sedí bez problémů. Ale neumím si poradit s tím jeho strachem. Máme ještě dva starší pejsky křížence, ti se nikdy takto nechovali a k němu nejsou vůbec agresivní. Děkuji za každou radu a pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Především příliš nechápu, proč chcete problém svého pejska řešit v kynologickém klubu - tam Vám s ním skutečně nepomůžou, troufnu si tvrdit, že by se naopak zhoršil. Váš pejsek totiž nepotřebuje VÝCVIK - jeho problém vyřeší pouze VÝCHOVA. Problém samotný vznikl pravděpodobně již v době, než se k Vám štěně dostalo - je to záležitost psychická a velmi pravděpodobně se na něm nějaký muž hodně špatně podepsal, proto se jich teď všeobecně bojí a jde do stresu.

Nesmíte nic lámat přes koleno. V prvé fázi musíte dosáhnout toho, že Vám (nebo Vašemu příteli) začne pejsek vůbec věřit. Pak teprve můžete začít budovat jeho důvěru k jiným lidem - ale ne tak, že ho dotáhnete k nějakému chlapovi! Udělejte to jinak - zůstaňte třeba sedět s pejskem v prostředí, ve kterém se cítí v pohodě - např. větší pokoj. Položte na něj ruku (boční část krku), druhou rukou ho lehce přidržujte za obojek a mluvte na něj klidným, hlubokým hlasem. Nehladit. Pak nechte vejít člověka (muže) do místnosti, s tím, ať si psa vůbec nevšímá. Pokud pejsek zneklidní, lehce a pomalu ho otevřenou dlaní pohlaďte a promluvte na něj. Pak nechte muže projít kolem a v klidu odejít. Dejte tomu čas a až bude pejsek po několika takových "seancích" v klidu, přidejte - nechte dotyčnou osobu posadit nejprve dále, poté ve větší blízkosti. Prostřídejte takto pár svých známých, přidávejte postupně další modelové situace, v interiéru i exteriéru. Platí základní dvě zásady - s pejskem musí být osoba klidná, které pes věří a nikdy nesmí dojít k "lamání" - pes si ke všemu musí dojít sám, zde ke zkušenosti, která zatlačí do pozadí tu negativní, nabytou kdesi v raném štěněcím věku. Bude to chtít čas, trpělivost a především klid, ale pokud dodržíte všechny zásady, budete úspěšní. A nezapomeňte na to, že budete muset stále pracovat na tom, aby Váš pes získanou sebedůvěru neztratil. Držím palce:)

 

(24.9.2006)
Tazatel: Alena Juřičková, Kroměříž
Plemeno psa: cane corso
Pohlaví: fena
Stáří: 13 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Chtěla bych Vám poděkovat za Vaši odpověď na můj předchozí dotaz. Problém jsme již úspěšně zvládli, 14 dní už nic neprovedla. Zas to zkouší jinak - dříve třeba jí cyklisté nevadili dneska občas na nějakého "vybafne", ale tím, že jí opakujeme nesmíš a to ještě dřív než to udělá se to lepší. Chtěla jsem se zeptat ještě na jednu věc. Už se nám 2x stalo, že jí bolely zadní nohy. jednou to bylo v zimě, měla  natažené vazy, dělali nám RTG DKK (negativní). To bylo způsobeno tím, že lítala s druhou fenou po zahradě a uklouzali si sníh na ledovku. Teď se jí to stalo podruhé při aportování. Lítá jako blázen a když se přišla pomazlit a přejedu jí přes stehna cukne sebou a uteče do pelechu. Nekulhá a chodí normálně. Dcera by s ní začala cvičit agiliti.Neskáče, dělá jenom ostatní překážky. Veterinář říkal, že může, ale někde jsem se dočetla, že u těhle těžkých plemen to není vhodné, že můžou mít problémy s klouby. na druhou stranu máme psy dva a nezebráním jim aby spolu nelítali, to ani na tom cvičáku se tak nenaběhá. Jaký je Váš názor - cvičit nebo ne? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Místo agility (které skutečně není s plemenem cane corso příliš "kompatibilní") bych doporučil přirozenější pohyb - lesní cesty, měkký terén apod. Pokud psi běhají skutečně přirozeně a dle svého, je to zcela jiný způsob zátěže (volnější a šetrnější na klouby) než pokud běhají "řízeně", např. agility. V každém případě bych doporučil podávat některou z kvalitních kloubních výživ - Alavis, Chassoton atd.

 

(24.9.2006)
Tazatel: Eva Klabačová, Uherský Brod
Plemeno psa: boloňský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den.Včera jsem náhodně navštívila Vaše stránky,když jsem hledala nějakou radu ohledně agresivity psa.Dnes jsem si  však pozorně přečetla pravidla a vidím,že jsem neuvedla správně město,které požadujete.
Náš pes začal být ve dvou letech trošku bojovnější.Nepřikládala jsem tomu žádnou váhu,protože jinak se choval velmi dobře.Jeho občasná agresivita se však stupňuje a já si přestávám se psem vědět rady.Možná je to moje nedůsledná výchova,nebo jeho vrozená povaha.Nedovedu posoudit.Psík se do dvou let nechal koupat,stříhat srst kolem očí a docela poslouchal.Ovšem když dovršil dvou let,začal nejdříve napadat a vrčet na manžela.Začal se také ohánět při odepínání obojku,cenit zuby a kousat při hygieně.Přestal poslouchat na povely a občas napadne bezdůvodně všechny členy rodiny.Miluje návštěvy,vítá je,nikdy nikoho nenapadá,ani nevrčí.Ovšem ve věku asi tří let pobýval v psím útulku,který máme ve městě.Napadl a kousl majitele,následně potom muže u kterého jsme psa nechali stříhat.No a tak to pokračuje dál.Nenechá se koupat ani když se snažím ho povzbuzovat a hladit.Ohání se a vrčí.Nesnese aby mu byla ze srsti ostraněna větvička,či nějaká nečistota. Napadl malé dítě když si z jeho pelíšku bralo hračku.Dítě zná od miminka a nikdy nic takového neudělal.
Nechápu,jak se z tak milého psa stal pes,který je nedůvěřivý  a dovede zaútočit na manžela i když si s ním hezky povídá a hladí ho.Vystartuje z ničeho nic.Veterinář ho označil za dost temperamentního a nevychovaného.Ovšem včera kdy jsme si psa odebírali z útulku po dvou dnech nám majitel řekl,že pes napadl dívku,která v útulku venčí psy a ta musela vyhledat lékařskou pomoc.Lékař požaduje podrobné veterinární vyšetření.Majitel útulku nám oznámil,že pes začíná být nezvladatelný a že u něho pozoruje agresivní sklony a doporučoval by utracení,protože si myslí,že u něho k žádné převýchově nemůže dojít. Chtěla jsem se Vás zeptat,jestli by nepomohla částečně kastrace? Vím,že nedobré návyky se tím nedají odstranit,ale možná by se mohl trošku uklidnit.Psa máme moc rádi,dovede být dobrý společník  i když bývá neposlušný.Vyřčení takového ortelu od profesionálního chovatele psů mne poněkud zaskočilo,proto se obracím na Vás,jestli je možné u psa důsledností v tomto věku potlačit agresivní sklony,nebo je to věc rodová a nedá se s tím už nic dělat ?Manžel mne obviňuje,že jsem psa špatně vychovala.Chtěla bych znát Váš názor.Děkuji.

Odpověď: Dobrý den. Na tento dotaz odpovím trochu netradičně - v několika bodech a sám budu také klást otázky...

Bod 1/ Uvádíte, že pejskovi jsou 4 roky a jeho "problém" trvá od 2 let. Dále píšete, že ve věku 3 let pobýval v psím útulku - a dále, že "včera" (tedy v současné době) jste si po dvou dnech odebírali svého pejska z útulku, kde napadl venčící dívku... Asi jsem mimořádně nechápavý, ale Vy svého psa skutečně dáváte čas od času do psího útulku?! Podle toho, co píšete, mi totiž nic jiného nevychází, ale zdráhám se tomu uvěřit... Ve psím útulku totiž kromě nalezenců nebo psů, o které se jejich majitel není schopen z nejrůznějších důvodů postarat, končí i pejsci, které tam dávají sami jejich majitelé, aby se jich zbavili. Existují "psí hotely", ale ty mají zcela jiný režim (resp. by mít měly, také to bohužel nebývá vždy pravidlem) a tam na kratší nebo delší dobu končí psi, jejichž majitelé ještě nepochopili, že pořízením psa se prostě určité věci v životě změní - ale Vy píšete v obou případech konkrétně o psím útulku a nyní o odebrání po dvou dnech (podle datování Vašeho emailu tedy v sobotu)... nechápu, nezlobte se.

Bod 2/ Vždy mě velmi potěší, když zjistím, že tazatel nevypálil svoje dotazy naslepo na "nějakou poradnu", ale předem si přečetl alespoň základní materiály na dotyčném webu se vyskytující - zde mám konkrétně na mysli můj článek "Než necháte svého psa vykastrovat...", na který je mimochodem odkaz i na titulní stránce. Dotaz na mne, zda si myslím, že by pomohla kastrace, pak skutečně působí jako totální výsměch...

Bod 3/ Majitel psího útulku nerovná se profesionální chovatel psů - a už vůbec bych ho za takového nepovažoval, pokud by popsaným způsobem nad psem zlomil hůl. Jak málo či hodně zná dotyčný pán (tedy majitel útulku) konkrétně Vašeho pejska? JAK ČASTO A PŘEDEVŠÍM Z JAKÉHO DŮVODU DÁVÁTE SVÉHO PSA DO PSÍHO ÚTULKU? To ho máte vážně tak rádi, jak se mi snažíte namluvit? Máte přehled o tom, do jakého prostředí se Váš pes dostane, jak se mu majitel útulku věnuje, co se tam skutečně děje? Nikdy Vás nenapadlo (i v kontextu s tím, co Vám dotyčný pán sám "doporučuje"), jakým způsobem tam Váš pes skutečně přežívá - a jak ho to ovlivní?

Bod 4/ Pokud tomu tak ale skutečně je, pak je zcela jasný i důvod chování Vašeho psa. U dospělého psa (což je i případ plemene boloňský psík od zhruba 2 let věku) je příčinou Vámi popsaného chování vždy špatná výchova nebo stres psa. Ve Vašem případě a na základě poskytnutých informací se obávám, že se bohužel jedná o příčiny obě. Tím, jak svého pejska vychováváte a jaké mu vytváříte prostředí (proložené pobyty v psím útulku) mu bohužel nedáváte šanci ke spokojenému a vyrovnanému životu - u boloňského psíka není agresivita věcí rodovou, nýbrž vždy získanou...

Bod 5/ "Nedobré návyky" (jak to sama označujete) bohužel skutečně svědčí o tom, že naprosto nechápete, v čem je problém a co pes jakéhokoliv plemene potřebuje k životu. Ony "nedobré návyky" jsou stresovým ventilem z prostředí, ve kterém Váš pes žije, produktem výchovy - není to jeho chyba, nýbrž Vaše, na kterou bohužel doplácí. Je temperamentní, je určitě špatně vedený a je zrazený člověkem. Ale má šanci a za to, za co nemůže, ho nikdo nemá právo odsuzovat k smrti.

Pokud svého psa necháte utratit nebo zmrzačit, završíte celé dílo zkázy. Pokud věnujete alespoň minimum času tomu, abyste si přečetla PSÍ STRÁNKY a pochopila některé věci (třeba to, že skutečně není jedno, zda se svého psa čas od času zbavujete bez toho, aby to na jeho psychice zanechalo nevratné stopy - nebo jaká jsou pravidla pro bezproblémové soužití dítěte a psa), pak máte Vy i Váš pes ještě šanci. Jsem ochoten Vám věnovat svůj čas a pomoci Vám prakticky - na mých stránkách k tomu naleznete dostatek informací, pokud je budete chtít nalézt. Ale v prvé řadě musíte změnit svůj postoj k chovu vlastního psa - znovu opakuji, agresivní chování v něm není vrozené a nevypuklo samo od sebe a bez příčin... Ty už v tomto okamžiku znáte, jiná věc je, zda si je dovedete i přiznat. To už ale neovlivním, nicméně budu věřit.

Toť můj názor na celou věc, o který jste mne požádala.

 

(24.9.2006)
Tazatel: Lenka Orzelová, Ostrava
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 26 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, na Vaše stránky jsem se dostala náhodou, ale dík za ní. V naší rodině jsme měli odjakživa psa. Prvním byl NO pes, druhou fenka NO a nyní je to opět fenka NO. Už když jsme jí viděli poprvé zamilovali jsme si jí a to i přes to, že o nás nejevila žádný zájem. Byla ráda, že jí chovatel pustil z kotce, kde byla se svými sedmi sourozenci (matku od nich odstavil hned jak jen to šlo). Zkoumala okolí a nic jiného ji nezajímalo. Po 14 dnech jsme si pro ní jeli, vyzvedli jsme si jí a nečekali, že cesta bude tak trnitá. Celou cestu smutnila, "brečela" a drápala se po skle. Snažila jsem se jí uklidnit, ale moc mi to nešlo. Doma byla prvních pár dní zaražená. A pak to přišlo, otrkala se a začala kousat. Kousala všechno a všechny. Nedalo se jí ani pohladit, pořád po nás cvakala tlamou, když jí vyrostly zuby tak to bylo ještě horší. Chtěli jsme fenku - kamarádku, která nám bude parťákem, potěšením, radostí. A měli jsme doma fenku - kousavce, která nás vůbec nebrala jako svou smečku. Nereagovala na zavolání, vůbec nás neregistrovala. Mysleli jsme, že se to srovná, ale to byla nejspíš největší chyba. Nyní je to dospělá krásná fena, ale pro nás nezvladatelná. Když je na zahradě sama tak většinou spí. Jakmile k ní někdo vyjde začne lítat, šílet, štěká na ptáky, včely, nahání stíny. A když jdeme domů tak vyje, brečí, skáče do dveří. Naučila se na nás i zvonit! A tak se to opakuje. Vyjdem ven - lítá a šílí, zajdem domů - vyje a zase šílí. Na lidi, auta, ostatní psy zuřivě štěká. A začíná si dovolovat víc - vrčí na mamku, která ji krmí. Jestli to takhle bude pokračovat tak se budem muset začít bát ať nás někoho nenapadne. Že bychom s ní šli na procházku bez vodítka to ani náhodou. Byla by schopna někomu ublížit, nebo skočit pod první auto a ublížit sobě.
Asi nemá můj dopis hlavu ani patu. Vychrlila jsem to ze sebe a čekám snad na zázrak, že se to samo od sebe zlepší. Že dostane rozum a změní se. Tímto Vás prosím o radu, jestli ještě nějaká existuje. Moc Vám děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Zázraky se nedějí a pokud chceme něco změnit, musíme na tom sami zapracovat... Vychovali jste si bohužel fenku nevyrovnanou, nejistou a svým způsobem nevypočitatelnou právě proto, že jste čekali, že se "tak nějak vychová sama". Ale psi fungují přeci jen jinak a tím, že jste svojí fence nevytvořili ani náznak smečky a vůdce, musí se srovnávat se všemi pro ni zátěžovými situacemi sama. Což nezvládá a celá situace se jen zhoršuje a zhoršuje... a bude to pokračovat právě útoky na "svoje lidi".

Jak jsem napsal - zázraky se nedějí. Ale mohu Vás naučit chovat se tak, aby začala fungovat i Vaše fenečka. Mohu Vám ukázat, že po velmi krátlké době strávené vedle mne se fenka bude chovat zcela jinak - daleko klidněji a vyrovnaněji, protože jí dám to, co teď tak postrádá - autoritu a jasné vedení. Pokud tedy pro ni i sebe chcete skutečně něco udělat a vyvést ji z permanentního stresu, pak Vám nabízím svoji pomoc. Ale je k tomu samozřejmě zapotřebí, abyste i s fenkou na pár dní přijela (bližší viz stránka "Výcvikový servis"). Pokud budete chtít, dejte mi vědět - budu se těšit.

 

(24.9.2006)
Tazatel: Kristína Bullová, Malacky (Slovensko)
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den! Mam (zatial) jednu otazocku (po precitani Vasej uzasnej suprovej knihy ich bude urcite viac:o)). Nas Tobynko odmalicka automaticky, ked si sadne a niekto je pri nom, vylozi nanho labku. Stale dava svoju labku na moje ruky. A teraz neviem, ci je to prejav podriadenosti, alebo domonancie, alebo je to len jeho zvyk. Neviem, co si mam o tom mysliet.
P.S.: pozdravujte Vase nadherne haviny Sedyho a hlavne Dina (je to prekrasny GR!)!

Odpověď: Dobrý den - a děkuji...:) U zlatých retrívrů je to projev kontaktu - ani podřízenost, ani dominance, jen projev upozornění a kladné emoce. Je to podobné jako když sedíte a Váš pejsek si položí hlavu na Váš klín... Ne všichni, ale většina zlatých retrívrů je od přirozenosti velmi kontaktních.

P.S. Pozdrav jsem vyřídil a prý máte za naši smečku pohladit i Tobyho:)

 

(24.9.2006)
Tazatel: Klára Lukášová, Tábor
Plemeno psa: tosa inu/chesapeake bay retriever
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 2 roky/3,5 roku
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, moc Vás zdravím. Konečně jsem se po více než roce dostala na net a k Vašim stránkám. Psala jsem Vám už jednou ohledně zvládnutí smečky, tenkrát jsme se spolu domluvili, že k Vám přijedeme. Nedorazili jsme. Bohužel. Já jsem si zlomila bederní obratel a byla jsem delší dobu tzv. nepoužitelná a pak přišla ta příjemnější záležitost a to bylo těhotentství. Nyní máme 10měsíční holčičku. A nyní k věci. Smečka se mi podařila snad zvládnout, jenže chyba se asi stala po narození dcerky. Berry/Tosa/, který do té doby byl na mě velmi závislý, začal trochu žárlit. Hned po návratu z porodnice jsem oba psy s malou seznámila a právě Berry se jí jakoby bál a utíkal před ní. Nechala jsem ho a jen ho v těchto situacích uklidnovala slovy a drbáním. Druhý pes Andy ji ignoroval a to mu jaksi vydrželo až do ted - to asi také nebude to pravé ořechové, že? Berry si začal pomalu zvykat a nyní malou s velkou radostí olizuje, hlídá atd. Vždy za mojí přítomnosti. Pořád ale přetrvává, že když malá napr. zakřičí a u takto malého dítěte to jde težko zakázat, lekne se a odejde o kus dál. Další věc je, když sedí např. vedle sebe a malá se mu omylem dotkne tlapky /to mu dlouho vadilo, ale ode mě si nechá dělat cokoli bez problémů/. Jak docílit harmonie? Je to přece jen velký pes a dceru se snažím učit se smí a co ne, ale ono se dětem nedá ve všem věřit :) A ještě jeden dotaz, je to smutné, ale možná se budu já s dcerou a Berrym stěhovat do bytu /nyná bydlíme v domku/ poradte mi jak tuto situaci zvládnout, aby byla co nejméně stresující a hlavně nezanechala stopy.
Hodně úspěchů a pozdrav Vašim dvěma parťákům.

Odpověď: Dobrý den - ano, pamatuji se:) Chce to především ještě čas a nechat věcem jejich přirozený průběh. Desetiměsíční lidské mládě je tvor, který svým stupněm vývoje a vnějšími projevy na každého psa bude působit po určité době zátěžově - a přirozenou reakcí psa v takové situaci je to, že odejde, aby měl klid. Není to nic špatného, je to zcela adekvátní reakce a nutná k tomu, aby pes v sobě nenahromadil agresivní reakci ze stresu. Nebojte, jak bude postupovat čas, vzájemný smečkový kontakt bude daleko intenzivnější - i v závislosti na tom, jak bude vyspívat "mládě".

Pokud nebudete ze stěhování sama vystresovaná a nebudou "pracovat nervy", pak všechno zvládnete v pohodě. Pro psy není důležité kde jsou (zda v malém bytě nebo rozlehlém domě), ale s kým a především v jakém psychickém prostředí - proto znovu zdůrazňuji, musíte hlavně v této době v sobě potlačit jakékoliv emoce, které by mohly působit na Berryho stresově. A z Vašeho dotazu jsem pochopil, že Vám asi ze smečky jeden pejsek ubude...

Děkuji a držím Vám palce:)

 

(24.9.2006)
Tazatel: Lucia Hrušková (Švýcarsko)
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den. Mam Zlateho retrievra ktory ma 2 roky a teraz su to uz tri dni ked cely den knuci a je nepokojny, ked je doma avsak ked vybehne vonku tak je spokojny.Uricite to nieje od smutku pretoze ja som s nim cely den doma a robim s nim dlhe prechadzky hram sa atd. Fenka nasich susedov sa hara tak myslim ze to bude kvoli tomu. Nikdy to ale predtym nerobil. Ked je vonku aj ked je pusteny na volno tak mi neuteka prec. Len doma zacne knucat a chodi po celom byte. Dnes sme boli aj u veterinara ci nahodou nieje chory. Je uplne zdravy. Neviem co mam robit z jeho kucanim. Niekto by poradil aby sme ho dali vykastrovat ale to v ziadnom pripade nechceme.co robit ak sa sprava takto pes???

Odpověď: Dobrý den:) Odpověděla jste si sama - důvodem je právě hárající fenka v sousedství. Dřív to nedělal protože až teď začíná být ve stupni psychického a fyzického vývoje, kdy začíná intenzivně "slyšet" na fenky. Zlatí retrívři jsou vesměs sexuálně velmi náruživí - pokud budete fungovat jako skutečný vůdce smečky, jeho projevy tím hodně zkorigujete, pokud to nezvládnete, budete se s tím prostě muset smířit. Váš pejsek není nemocný, chová se zcela přirozeně a až fenka dohárá, vše se zase srovná (pokud nezačne hárat jiná:)). Věnujte se mu, komunikujte s ním - a jsem velmi rád, že kastraci neberete. Jen si prosím přečtěte co nejvíce ze PSÍCH STRÁNEK, ať Vás takovéto situace nevyvádějí zbytečně z rovnováhy a ať propříště předem víte, jaké jsou přirozené projevy psího života...:)

 

(24.9.2006)
Tazatel: Henrich Baláž, Handlová (Slovensko)
Plemeno psa: výmarský ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den.Takze najprv.Obdivujem Vas za to co robite, vzhladom na cas ktoreho nikto z nas nema na rozdavanie a vy evidentne velku cast svojho venujete komunite. A teraz ku mne.Fenka je v byte, zdrava,behava,/les a polia su cca 3 minuty od bytu/,pohybu ma kolko len chce.Zvlada mi privolanie,zakladne povely.Je socializovana,hrava, uz aj odkazana do patricnych medzi starsimy psami.V byt je kludna ma svoje miesto.Z mojho pohladu absolutne ziadny problem. Ale problem je, ze  nechce respektovat nikoho ineho ako mna.Viem ze to je nieco co mnoho ludi chce dosiahnut ale u mna je to problem.Vela casu s nou travi manzelka a fenka ju doslova sice trpi ale neposlucha.Chcel by som vediet ako fenku donutit respektovat aj inych ludi ako mna. Vopred dakujem.....

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) "Donutit" ji nemůžete - pes si člověka vždy vybere, popř. nevybere (pokud nemá koho), ale na rozdíl od lidské společnosti ta psí funguje jinak - nikoho v ní nemůžete do nadřazeného postavení nadelegovat. Ale - fenka je ještě velmi mladá (puberta a první hárání, které feny povahově hodně formují, ji teprve čeká), takže třeba za pár měsíců s hrůzou zjistíte, že fenka neposlouchá ani Vás... tím chci říci, že je ještě velmi brzo na to, dělat nějaké závěry. Pokud však bude fenečka nadále brát pouze Vás, berte to jako velké pozitivum (máte lovecké plemeno) a snažte se Vaši manželku co nejvíce brát na společné vycházky a učit ji, na co a jak fenka slyší. A Vaše žena se bude muset hodně snažit, nic nepřijde samo. Fenka nikdy nebude brát dva lidi hierarchicky stejně,ale toho druhého může respektovat - a to je to, co potřebujete. A Vy oba respektujte to, že výmarský ohař zkrátka patří mezi ta plemena, která mají ze svého pohledu jednoho jediného vůdce... Přeji hodně štěstí:)

 

(10.9.2006)
Tazatel: Blanka Hrachovinová, Praha
Plemeno psa: brazilská fila
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, naší fenku braz.fily jsme zakoupili jako 3-měsíční štěňátko  (vyrůstala ve velké smečce), u nás jí smutno nebylo neboť máme ještě psa boxera  a fenku špice. Do 8měsíců s námi spala v posteli-pak už jsme se jaksi nevešli,  teď je střídavě doma nebo na zahradě. Přesto, že jsem s ní chodila na vycházky  mezi pejsky nikdy nechce s žádným komunikovat, buď si sedne za mě nebo se mi  snaží skočit do náruče, když už je cizí pejsek hodně dotěrný tak na něj blafne a  šklebí se jako kdyby snědla citron nebo dělá, že ho nevidí. Nechce si s žádným  hrát a to ani se štěňaty. Přitom jí nikdy žádný pejsek neublížil. Ale našeho  boxíka miluje a stále s ním dovádí. Nevím, kde jsem udělala chybu. Pak asi v  roce se stala taková příhoda-manžel přišel domů v oblečení půjčeném od kamaráda  a naše fenka po něm vystartovala, musel si oblečení sundat a teprve poté k němu  šla a uklidnila se. Teď, když jsou jí dva roky se stala další příhoda-manželův  syn (17let) otvíral vrata u zahrady, bylo to odpoledne, takže viděla, a fenka po  něm vystartovala-zarazila se až těsně před ním pak ho jakoby poznala a začla ho  vítat. Je to zvláštní v tom, že je na něj zvyklá od malička, nikdy fenku  neuhodil a vrata otvírá minimálně dvakrát denně a nikdy předtím to neudělala. Na  mě taky jednou vystartovala, to když jsme se vrátili pozdě v noci domů, ale to byla tma, zřejmě mě neviděla, jakmile jsem na ní promluvila tak bylo vše vpořádku. Před naší filou jsme měli dobrmanku, ovčáka, dogu, ale s těmito rasami se nám něco podobného nestalo, proto vás prosím o váš názor, zda je chování naší fenky zcela vpořádku nebo zda jsme neudělali chybu ve výchově. Ještě dodám, že jsme s ní na cvičiště nechodili,  přesto je velmi poslušná, není kastrovaná. Děkuji vám předem za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Brazilská fila je plemeno, které má ochranu a obranu v krvi. Vaše fenka ještě není psychicky dospělá, navíc má stále ještě problémy s poněkud nevyrovnanou povahou, proto bude často "nejdříve střílet a teprve potom se ptát" - v popisovaných případech to nebyl projev agresivity vůči Vám nebo Vaší rodině, jen dříve jednala než skutečně identifikovala "vetřelce". Psi mají na určitou vzdálenost a v určitých podmínkách potíže s identifikací osob, je to dáno právě tím, že primárním pro ně není zrakový vjem, nýbrž vjemy sluchové a čichové.

Pokud neuděláte zásadní chybu ve výchově, která by jí rozhodila povahu, pak se vše během postupného psychického dospívání samo srovná do správné filí povahy.

 

(10.9.2006)
Tazatel: Andrea Sechovcova, Franklin Park - Illinois (USA)
Plemeno psa: výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Vazeny pane Dostale, preji prijemny den Vam a Vasim pejskum. Obracim se na Vas s dotazy, ktere snad zminovany v poradne nebyly. Jiz jsem Vam psala, asi pred rokem, kdy nas Benik pokousal syna a cvicitelku. Od te doby se hodne zmenilo, Benik syna zacal respektovat a poslouchat. Ale co me trapi, nedovoli, aby doslo k priblizeni nikoho k nikomu. Pratelske poplacani po rameni ci pusa na rozloucenou je doprovazena okamzitym vypadem mezi nas. Nedovoli jakykoliv blizsi kontakt. Totez znami, kteri k nam prichazeji. Podani ruky znamena jeho utok. Domnivam se, ze je to z pozice vudce a nevim, jak bychom to mohli napravit.
Take si nechce nechat strihat nehty ci cistit usi. Vyhruzne vrci a nedovoli, abych se ho dotkla. Vse naznacuje, ze mi jako panovi neduveruje, ale nevim proc. Jsme pro nej, vsichni clenove rodiny, tak slabi, ze musi vest smecku sam? Manzela nerespektuje. Stale po nem skace, stipe ho a steka na nej.
Take jeste jeden dotaz. Pokud je u nas navsteva s pejskem, chova se submisivne, vse mu dovoli a pokud mu pejsek znackuje teritorium, stoji u neho a knuci.
Jak jsem Vam jiz psala o zdejsi urovni "cvicitelu", bohuzel se mi nepodarilo najit jedineho, ktery nepovazuje kastraci za reseni, a ktery by byl pristupny novym, prirozenym metodam prace se psem. Stale hledam.

Odpověď: Dobrý den:) Schválně jsem si dal tu práci a vyhledal maily, které jste mi posílala před rokem... A vidím, ze je to bohužel pořád o tom stejném - absence lidského "vůdce smečky" a totální nedostatek vedení dominantního psa a znalostí přirozené psí komunikace. Výmarský ohař je sám o sobě hodně dominantní plemeno a pokud není zvládnutý, končívá to špatně. Popis jeho chování svědčí o jediném - snaží se funkci vůdčího jedince zastávat sám, protože nikdo jiný to nezvládá. A bohužel ani on - zoufale hledá "svého vůdce" a ačkoli ho nalézá mezi psy, nenalézá ho mezi svými lidmi...

Nevím, z čeho soudíte, že Ben začal syna respektovat - pokud by tomu tak skutečně bylo, choval by se zcela jinak. Ne, bohužel z Vaší rodiny nebere nikoho - a za ten rok se celá situace jen zhoršila a upevnila.

Skoro přesně před rokem jste mi ve svém mailu psal, cituji: "Ted se chystam do Ceska, do Karvine, tak bych se s Vami rada osobne setkala. Uvazuji, ze si vezmu Bena s sebou, protoze se zdrzim pravdepodobne delsi cas." Měla jste to opravdu udělat, to byla Vaše obrovská šance - nabídl jsem Vám tehdy, že Vám s pejskem velmi rád pomohu a dám Vaši smečku dohromady. Již jste se mi neozvala - až teď.

Ačkoliv to v podobných případech obvykle nedělám, svoji pomoc Vám nabídnu ještě jednou - naposled. Pokud máte tu možnost se do ČR i s pejskem dostat, využijte ji, dokud je ještě čas a nemáte psa zcela dospělého. Asi už sama víte, jaké jsou metody a přístup "cvičitelů" v USA (ale i jinde). Problém teď již není v tom, že nevíte na koho se obrátit (i kdyz je to přes oceán, ale sama jste mi psala, že tuto možnost máte), ale v tom, že jste touto pomocí z nějakého důvodu opovrhla. Ono totiž skutečně nejde vše vyřešit "radou na dálku" (stačí se podívat do Poradny) a někdy je dobré přehodit priority, když jste na sebe vzala zodpovědnost za život jednoho výmarského ohaře - vůči němu samému i vůči Vašemu okolí.

Tak prosím. Nenechte problémy dál zhoršovat a jednejte...

 

(10.9.2006)
Tazatel: Martina Hrnčiarová, Ružomberok (Slovensko)
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den.Uz vela krat ste mi velmi pomohol a tak sa na vas obraciam znovu.Moj vztah s Alexom sa odvtedy ako som vam pisala prvy krat zmenil v mnohych veciach k lepsiemu.Alex bol do jedneho roku v koterci u babky 7 km od naseho bytu.Sice som sa mu snazila venovat co najviac,ale je jasne,ze mu chybal kontakt aky by mal,keby byval so mnou.Problem bol spociatku v mojej nevedomosti a aj vtom,ze byvam s rodicmi a oni nechapali a este ani nechapu,preco ma byt pes vnutri.Ked som si precitala vase stranky otvorili sa mi oci a postupne som rodicov naucila na pritomnost psa v mojej posteli.Aj ked im to stale vadi,pomaly(velmi pomaly)si zvykaju.Teraz je to tak,ze Alex je cez tyzden u babky,kedze studujem na vyske mam vela volna a tak som tam snim, a cez vikend je u nas v byte.Viem ze to nieje idealna situacia,ale aj to sa buduci rok zmeni,pretoze prerabame u babky dom a budem tam byvat.Konecne bude mat Alex som mnou kontakt,ktory mu tak chyba. Mam ale par otazok,na ktore by som sa chcela spytat.
1.Co sa tyka inych psov tak Alex nema ziadne problemy s mensimi psami.Par krat sa stalo,ze ak zavrcal maly pes zavrcal aj on,ale to bolo vsetko.Mozem povedat ze co sa tyka malych psov som si ista ze sa nic nestane.Problem je vsak so psami vacsimi ako je on sam,ale rovnako velkymi.Je sanca ze bude reagovat agresivne asi 50%.Ja ani neviem ci sa jedna vyslovene o agresivitu alebo dominanciu,ale dost casto sa stava,ze aj napriek tomu ze ho druhy pes vyzyva ku hre,Alex po nom chnapne zubami a keby som ho rychlo necapla za krk,tak by sa pobil.Velmi ma to trapi,lebo vsade sa pise aki su labradori dobri psi,ze nikdy niesu agrasivni,ze nemaju konflikty s inymi psami.Som z toho smutna,ze takto reaguje na velkych psov.Mam to brat tak,ze casom sa to este zmeni,alebo jednoducho je to normalne ze rovnako velki psi,rovnakeho pohlavia sa obcas proste pobiju?
2. Aj co sa tyka kontaktu s cudzimi ludmi je Alex vynimka.Je moj pes "zly" ked sa neda pohladkat od cudzieho cloveka?Obcas sa stava,asi v zavislosti od situacie aj od cloveka samotneho,ze ked ho chce cudzi pohladkat,Alex cvakne zubami,nejde priamo po ruke,skor je to vystraha.Ked sa stretnem na ulici s cudzim clovekom a zacnem sa snim rozpravat,Alex si ho ani nevsimne,ale ak k nemu cudzi natiahne ruku a zacne ho hladkat po hlave tak Alex chnapne.Ak by nanho isiel clovek pomaly,ze sa mu najskor prihovori,necha sa onuchat,tak sa da aj pohladkat.Je naozaj problem v mojom psovi,alebo aj napriek tomu,ze je to labrador,tak sa nemusi dat hned kazdemu pohladkat?
3. Vo vasej knihe pisete,ze ak sa pes najezi medzi lopatkami tak je to prejav toho,ze je sebavedomy,ze si veri a ked sa najezi na celej chrbtovej linii az po chvost tak ma strach.Plati to tak vzdy?Aj ked sa pes tvari agresivne,ale ma najezeny cely chrbat tak ho tento vonkajsi znak prezradi,ze sa vlastne boji?Moj Alex ma obcas sucasne najezenu cast medzi lopatkami a cast srsti pri koreni chvosta.Co to prezradza? Dakujem vam krasne za vas cas a odpoved.

Odpověď: Dobrý den:)
1/ Labradoři se stávají bohužel také obětí plemenných fám - průměrný dnešní labrador rozhodně patří mezi plemena s větší dávkou dominance, není to žádný plyšák, který by si nechtěl vybojovat co nejvyšší místo na slunci. Pro psa je vždy soupeřem hmotnostně a velikostně podobný jedinec, na ty bude reagovat přednostně. Na druhou stranu to nesmí být o tom, že každého takového psa automaticky vyzve na hierarchický souboj, ale mladí sebevědomí psi k tomu mívají často sklony, pak je samozřejmě nutné je zkorigovat. Což platí i pro Vás - především Vy vychováváte Alexe a pokud udělá něco špatně, musíte ho na to upozornit.

2/ Vychovejte Alexe tak, aby ve Vaší přítomnosti strpěl pohlazení, pokud Vy sama s tím budete souhlasit. Vy řešíte situace, nikoli Váš pes. Pokud Alexovi předáte signál "neřeš", pak musí tolerovat i dotyk cizího člověka - bez jakékoli agresivní reakce. Na druhou stranu jiný člověk musí respektovat Vaše rozhodnutí, pokud nechcete, aby se Alexe dotýkal. Pokud to vezmu sám podle sebe, tak moji sami psi po člověku nevystartují, ale také jsem velmi nekompromisní vůči lidem, kteří se mých psů dotýkají bez toho, že by se mne předem zeptali na souhlas.

3/ Ano, platí to vždy. Jen nezapomínejte, že často není pes 100% dominanntí nebo 100% submisivní - právě mix těchto zdánlivě protichůdných signálů spolehlivě prozradí jeho skutečné vnitřní rozpoložení. Místo skutečné sebedůvěry je tam pak často jen nejistota.

 

(10.9.2006)
Tazatel: Josef Loskot, Chlumčany
Plemeno psa: afghánský chrt
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,máme 4-letého afgána.Teď jsme si k němu ještě pořídili 3-měsíční fenku anglického setra.Neustále se jí snaží obskočit(nevím jak to napsat jinak).Je nějaký způsob,jak ho přesvědčit,aby s tím přestal?On je strašně vydrážděný a ona celá pošlapaná a oslintaná.Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) To je zcela normální reakce, jako malé štěně je pro dospělého psa velmi přitažlivá. Nebojte, brzy to přejde a nemusíte se bát ani toho, že by některý z nich došel zdravotní újmy.

 

(10.9.2006)
Tazatel: Darina Prečková, Ostrava
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, můj dotaz se týká našeho pejska - Maxe. Je velice hodný, i když jsme měli náročnou pubertu, kdy tvrdě bojoval o vyšší pozici ve smečce ( vyskakoval na nás i zezadu a dorážel zoubky ) . Čas tráví na zahradě našeho domku, ale pokud jsme doma a také na noc, je s námi uvnitř - doma je z něj naprostý miláček rodiny - klidný a hrozně mazlivý pejsek. Dvakrát denně chodíme na pravidelné procházky po sídlišti, kde potkáváme spoustu lidí a pejsků. Maxík je velice kontaktní pes, a proto se se všemi pejsky chce seznámit a běží se pozdravit. Bohužel ne každý majitel je tomu nakloněn a reakce jsou různé. Na zapískání a přivolání přiběhne, avšak problém je jinde. Chtěla jsem se zeptat, jak má člověk reagovat v případě agresivity druhého psa. Stalo se nám, že při setkání s tříletým labradorem došlo k "bitce" a kdyby neměl starší pes koš, snad by došlo i na zranění. Střet byl opravdu drsný a majitelka - dívčina měla problém labradora od Maxe odtáhnout. Ten bohužel nepochopil útok jako prokázání dominance, ale jako hru a stále na psa dorážel s vrtěním ocasu. Poraďte mi prosím, jak se v této situaci zachovat - je lépe nechat si to psy "vyříkat", nebo se do potyčky plést a ukončit ji? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) I "bitka" patří do repertoáru běžné psí komunikace. Právě reakce Maxe dokázala, že tuto situaci dosud nezažil a nedokáže ji správně vyhodnotit - a to by mu mohlo do budoucna velice uškodit. Takže s ním prosím především přestaňte chodit na procházky jenom po sídlišti a vezměte ho někam, kde se psi skutečně pohybují nejen navolno, ale skutečně volně. Tam ho vypusťte a dejte mu možnost poznat všechny nuance psí komunikace - včetně hierarchických signálů a občasného "vyříkávání" vzájemného postavení. Pokud tuto možnost svému psu neposkytnete a on bude znát psí svět pouze z pokřiveného prostředí pohybu po sídlišti, pak mu tím nenávratně ublížíte.

Až budete pozorovat skutečné psí společenství, naučíte se tak i Vy spoustu věcí, včetně rozlišování agrese a dominance a včetně odhadu i řešení různých situací. Na louce můžete nechat si psy vyříkat spoustu věcí - na ulici nebo sídlišti ne. A věřte tomu, že i zmíněný labrador by se při správné výchově choval při setkání s Vaším psem jinak (samozřejmě pokud by Váš pejsek sám neudělal zásadní chybu). Psy totiž skutečně nelze vychovávat na sídlišti - oni potřebují prostor, volnost a přirozené prostředí, jenom tam se mohou učit a vyvíjet. Na vodítku a betonovém chodníku se nenaučí nic - nemluvě to tom, že na sídlišti můžete logicky očekávat většinou nerudné reakce jiných lidí, zvlášť pokud tam máte svého psa puštěného navolno.

 

(3.9.2006)
Tazatel: Andrea Dušíková, Rimavská Sobota (Slovensko)
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den!Cody je náš prvy psik.Velmi ho mame radi,je to velmi hrave a energicke stena.Miluje pohyb a my sa mu ho snazime v co najväčšej miere dopriať.A tu nastáva Náš problém.Ked s ním ideme na vychádzku zúrivo breše do každého, kto sa k nemu priblíži.Bojíme sa ho púšťať z vodítka,lebo vtedy začne za nimi bežať a oni sú na smrť vystrašení.Este nikdy nikomu neublížil,ale prechádzky už nie sú tým čím boli.Neustále sledujeme, kto sa blíži,aby sme mohli včas zasiahnuť a zaujať ho niečím pútavejším.Lenže on si ich poväčšine všimne tiež a potom už nereaguje na privolanie.Chcela by som ešte poznamenať,že to robí asi štyri mesiace.Predtým to bol mierumilovný psik,ktorý sa tešil z ľudí a zvierat.Lenže ako rástol,rástol strach aj v ľuďoch a myslím si že on to vycítil.Priala by som si ,aby z neho vyrástol pokojný pes,len mám obavy či to sami zvládneme.Ďakujem.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel, největší strach jste vypěstovali sami v sobě - a Váš pejsek Vaši nejistotu velmi dobře cítí, vnímá a vyhodnocuje jako ohrožení a nefunkčnost vůdce smečky... Nedivte se, že se pak chová tak jak se chová, je to jen logický důsledek Vašeho přístupu. Bojíte se ho pustit z vodítka, proč? Právě to neustálé uvázání celou záležitost strašně zhoršuje. Nebojte se ho pustit navolno a především - přestaňte se sami tak bát! Stresujete sebe a stresujete psa, pak z něj nikdy nemůže vyrůst sebevědomý vyrovnaný pes. Máte labradora, ještě stále psychicky nedospělé štěně v plné pubertě, nemáte tygra - není důvod panikařit, ani u Vás, ani u lidí, které potkáte. Uvidíte sama, pokud se budete chovat klidně a nebudete celou svojí osobností vysílat signály strachu a nervozity, pak se i Váš labrador bude chovat zcela jinak - klidněji a pokud bude cítit Vaši vlastní jistotu, daleko víc se k Vám přimkne. Pokud toto nezvládnete, vyroste Vám ze štěněte nevyrovnaný, potenciálně nevypočitatelný až agresivní pes - a to už pak nezvládnete vůbec. Teď je to začarovaný kruh, který bohužel stále zhoršujete...

Pokud budete chtít, s pejskem Vám pomůžu, stačí mne zkontaktovat. Můj individuální výcvikový servis už absolvovalo dost klientů i ze Slovenska, dá se to zvládnout a určitě je lépe dát tyto věci do pořádku dříve, než bude pro Vás i pejska pozdě.

 

(3.9.2006)
Tazatel: Petra Sovová, Hrebec
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pane Dostal, evidentne mam problem se svym psem. Bohuzel - nevim kde. Prosim Vas o mozne vysvetleni:
Kazde rano chodim se svym psem ven. Vybehame se, cvicime povely. Vychazka trva asi tak 45 minut. Po navratu dostane davku krmeni. Po cca 20 minutach odjizdime do prace. Pes je nauceny (nebo zvykly?), ze pri nasem odchodu vzdy dostane neco na chroupani (tvrdy chleba, psi keksy -  je to jakoby "odpustek" za to, ze ho tam nechavam a ze musim do prace), vzdy ho pohladim po hlave (mezi usima) a vzdy mu rikam, aby hlidal, ze jdeme do prace. Pri podavani pamlsku sedi na svem miste a ceka. A ted nastava problem (ne pokazde) - uz to na nem poznam - skelny pohled, kamenny posed - a pak "zvukovy vypad" ve forme vyhruzneho vrceni, bez pohnuti. Dneska uz jsem chtela situaci resit - chtela jsem ho vzit za krkem a povalit ho na zada, ale byl rychlejsi. Lehnul si na bok, zesilil vrceni a mozna by me i kousnul, kdybych nezacala rvat. Abych ho nenechala "vyhrat", vzala jsem ho na dvur a zacala s nim cvicit povely - lehni, sedni, zustan, k noze, na misto. Pri cviceni uz byl jako vymeneńy - vrtel radostne ocasem a vypadal stastne. Pak jsem ho poslala na misto a dala mu zminene pamlsky, na ktere predtim nedoslo.
A ted se ptam - co se deje? Proc zacne vrcet, kdyz nic nenasvedcuje tomu, ze by mohl byt problem? Je v klidu, sedi si na pelechu, tesi se na pamlsky. A pak premena ve tvora, ktery nevidi, neslysi a ktery ma zatmeni. Pokud mate vysvetleni - prosim, napiste mi ho.

Odpověď: Dobrý den:) Vysvětlení je celkem jednoduché - Vy i pes znáte jenom povely, není mezi vámi dvěma ani fungující hierarchie, ani smečka a bohužel ani skutečný "psí" vztah... Tohle je bohužel typický problém pro "cvičákově" vedené psy. Znám dosti alarmující počet psů (převažují mezi nimi právě NO), kteří jsou schopni podle cvičebních řádů fungovat na jedničku, ale stejně tak jsou ochotni se servat s vlastním majitelem o pozici ve smečce. Je to výsledek stresu psa (z výcviku a celkového přístupu majitele), neexistence přirozeného vedení, vědomého potlačování jeho přirozených instinktů a celkového směřování na výcvikové výsledky a především ignorování přirozených vzorců chování psího druhu.

Podobně "povelově" vedený pes se bude chovat přesně jako ten Váš - nebude ve Vás cítit svého vůdce smečky (protože se tak nechováte) a bude lítat mezi dvěma extrémy - podřízeností a revoltou. Cviky poslušnosti jsou pro něj právě tím pevným a jistým bodem, kterým pro něj bohužel nejste Vy - proto se Vám bude zdát, že na něj fungují, ale pouze krátkodobě a pouze jako únik ze stresu, ve kterém permanentně je.

Je to přesně to, na co "kynologové" odmítají slyšet a pak plní stránky internetových diskuzí podobnými tématy - v tomto konkrétním případě to například vím podle původní verze Vašeho dotazu, který jste mi poslala. Zkuste uz konečně pochopit (a nemyslím teď rozhodně pouze Vás), že pes není pouze výcvikový nástroj, ale živý tvor, který má svoje vlastní vzorce chování, potřeby, a kterého nelze stresovat ignorováním jeho přirozených potřeb a komunikace.

Máte mladého pejska a můžete ještě spoustu věcí dát do pořádku. Přečtěte si prosím nezaujatě PSÍ STRÁNKY a zkuste se zamyslet nad rozdílným přístupem a z toho plynoucí zpětné vazby psa - pokud se nad celou záležitostí zamyslíte, vyjde Vám to stejné: POKUD CHCETE, ABY SE VÁŠ PES CHOVAL JINAK A BYL V POHODĚ, MUSÍTE OD ZÁKLADŮ ZMĚNIT PŘÍSTUP. Držím Vám palce a v případě potřeby za mnou můžete i s pejskem zajet.

 

(3.9.2006)
Tazatel: Zdeněk Syrový, Papeete (Tahiti)
Plemeno psa: rotvajler
Pohlaví: pes
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: DOBRY DEN, DEKUJI MOC ZA ODPOVED; Nas pejsek se pomalu uzdravuje. Odvezl jsem pejska k jinemu veterinari a ten dal injekci. Dostal take prasky. Davame na piti sterilizovanou vodu a pomahato.taky jsem zmenil granule, pouzivam "royal canin" Tady totiz po vydatnych destich je voda znecistena, atak mozna chytil bacili. Ted uz nam pomalu beha po dome. Chtel bych take znat, jestli me muzete zaslat "tabulku s dodrzovan vahy" to abych mohl pozorovat, jestli muj pejsek nema nadvahu. Tady to nemaji. Dekuji predem.

Odpověď: Dobrý den:) Jsem rád, že pejskovi už se daří lépe - osobně bych tipoval jako možný zdroj problému právě znečištěnou vodu, to bývá častý případ i ve zdejších končinách. Hmotnostní tabulku Vám zasílat nebudu, nemá to totiž význam - jak jsem již několikrát psal, i v rámci jednoho plemene se každý jedinec vyvíjí i po tělesné stránce jinak. Pejsek musí na pohled vypadat v pořádku, bez radikální nadváhy, ale ani příliš nesmějí vyčnívat hřbetní obratle, pánevní kosti nebo žebra. Vzhledem k plemeni a zatížení kostry bych doporučoval spíše mírnou podváhu než nadváhu. Nezapomeňte na vitamíny a kalciovou směs. Jinak konkrétní informace o plemeni jako takovém najdete na internetu (stránky plemene nebo chovatelských klubů).

 

(3.9.2006)
Tazatel: Pavla Vejtrubová, Česká Lípa
Plemeno psa: cane corso x německá doga
Pohlaví: fena
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Přeji krásný den,právě jsem narazila na Vaše stránky a moc se mi líbí,i ten přístup k pejskovi o kterém píšete.Skoro týden mám doma Miu.Byla vychovaná venku na zahradě s matkou a svými sourozenci.Zatím ji mám v bytě než se odstěhujeme do baráčku(asi za 2 týdny)a chodím ji venčit ven na dvůr,ale právě ted nevím jestli je to správně,protože jak jsem se zde dočetla,je zřejmě ještě brzy s ní chodit ven.Také jsem jí už i vykoupala.Má za sebou teprve první očkování a tak se chci zeptat,jestli jí mohu pouštět ven?Jinak je moc hodná,na zavolání skoro vždy přiběhne,mazlí se a dobře papá,krmím ji 4 krát denně.Tak mi  prosím poradte , kdy ji mám začít koupat,chci aby byla zdravá,nerada bych jí ublížila.Také paní od které jsem ji kupovala mi říkala,že má na čumáku bílé ťupky a že je to Svijuška(nebo tak nějak),že je to ze stromů a trávy a že to neni nijak nebezpečné.Ani si je nedrbe.Tak nevím jestli nemám raději zajít na veterinu hned,nebo počkat až tam půjdu na očkování(cca 2 týdny).Předem moc děkuji za odpověd.

Odpověď: Krásný den:) Štěně nekoupejte (zhruba do půl roka je ani nepouštějte do přírodní vody), jen byste porušila přirozenou ochranu kůže - pes je čistotný sám o sobě, nemusíte se ničeho bát. Ven můžete až po ukončení vakcinační procedury, tedy datum posledního přeočkování plus 10-14 dnů. Krmte ještě tak měsíc 5x denně. Svijuska - neexistuje, možná myslíte svilušku, ale to je škůdce rostlin, navíc neexistuje v bílé barvě (jsou to asi půlmilimetroví osminozí hnědí, černí, červení nebo světle zelené roztoči živící se rostlinnou šťávou) - prostě není to cizopasník, který by se vyskytoval na zvířeti. Asi si to paní trochu popletla - bohužel mě nanapadá, co tím tedy máte na mysli. Pro klid duše zajděte na veterinu, tam Vám to objasní - promiňte, ale tato fáze Vašeho dotazu o "bílých ťupkách" mi opravdu přišla trochu nesrozumitelná až zvláštní, omlouvám se, nemohu k tomu na dálku více poradit, musel bych to vidět...:)

 

(27.8.2006)
Tazatel: Veronika Choutková, Praha
Plemeno psa: střední knírač
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, předem bych Vám chtěla složit velkou poklonu za práci, kterou vykonáváte pro naše čtyřnohé přátele. Obsah vaší poradny je skutečně obrovský a bohužel nemám tolik času je všechny najednou přečíst, takže nevím, zda mi vůbec odpovíte, protože zcela chápu, že psát x-krát totéž je vyčerpávající. V budoucnu se hodlám napravit a vždycky, když je čas tak popojedu Vaší poradnou o kousek dál. Mám středního knírače, chlapečka, předpokládám, že puberťáka, je mu 9 měsíců. Chtěla bych se zeptat, zda postupuji ve výchově správně a zda jsem adeptem na "vůdce" nebo na "chůvu". Pejska se snažím vychovávat nekompromisně, bez diskuzí, ale zároveň přátelsky od mala. V posteli se mnou nespí, má svůj pelíšek v předsíni, v noci má přístup všude, ke mě do pokoje, k partnerovi, kamkoliv. V noci se většinou přijde smotat k posteli k mojí hlavě. Cvičím ho já, miluje cviky a všechny je umí, ovšem když se mu nechce, dělá, že ne. já ovšem trvám vždycky na povelu, co padl. Snažím se ho říct jednou a řádně. Poslední dobou se mi zdá, že dorazila puberta, protože má stavy vzdoru (př. v pokoji máme papouška, přijde, ví že ho nesmí, ale přesto počká až se nedívám a šup na něj. Přijde rázné fuj, vytřepání za kůži a vykázání z místnosti. Zklidní se a za chvíli znova. Reaguji opět stejně, možná ještě důrazněji. Takhle to je asi 3krát a pak toho nechá.)Uznávám, že je to vcelku náročné trvat na svém třeba 8krát za sebou, nicméně nepolevuji. Pak mne trochu trápí další věc s tím související. Je to mlaďoch a tudíž chápu jeho hyperaktivitu a výzvy ke hře (i když pro mne poněkud svérázné.) Občas přijde a dožaduje se Hry (předpokládám) tak, že na mne začne štěkat, chytne mne za nohavici, různě u toho vrčí a vydává provokativní zvuky. Já reaguji takto: vždy FUJ!!, občas přestane (čím dál čaastěji) nebo provokuje ještě víc, opět následuje fuj, dokud nepřestane, pak pochvala. né že bych si nehrála, ale jen když chci sama, tak začnu a pro jistotu se nepouštím do moc kontaktních her, protože se snadno "rozpálí" a pak jde ze hry po ruce, z čehož je pak fuj a konec hry. Nemyslím kousnutí, ale je skutečně velmi kontaktní a chtěla bych s ním dělat obrany a nevím, zda by nebylo na škodu, kdyby šel po osobě než po hadru. Myslíte, že jeho provokace řeším správně? Pozn. Partner je "řeší" jinak: Pes ho provokuje stejně (častěji), partner ignoruje, nechá ho okusovat rukáv (myslím, že to je chyba), pes se sám takto rozdráždí a fuj padá až ve chvíli, kdy je pes v "tranzu hry", což je asi pozdě a pak nasupený partner lítá po bytě, psovi vyčiní a pes stále v tranzu se rozběhne a hop na rukáv a štěká..., prostě většinou až když dorazím se svým FUJ!! dá pokoj (na chvíli). Chci vědět, jestli to dělám správně. Pak věc b/Na chalupě (samota u lesa, bez plotu, prostě, když bude chtít vzít dráhu, tak ji vezme) ještě nikdy neutekl kromě motorky, kdy se na velmi zvučné zavolání vrátil. Nicméně chalupa je v remízku a okolo jsou pole. Pes by měl mít hranici teritoria právě ten remízek, nicméně systematicky centimetr po centimetru se cpe do pole směrem k lesu. Nejprve jsem ho přivolávala, přišel pochvala, nicméně nepochopil, že nemá do pole. Pak nepřišel, tak jsem zavedla povel ZPĚT, abych nekazila už tak u knírače vetché KE MNĚ!. To funguje, je-li něco lepšího v okolí, tak smůla. Tak jsem mu připla stopovačku, když je v poli, jdu k němu, nic neříkám. když ji držím, spustím. POLE FUJ!! DOMU!! A škubnu s ním a odtáhnu ho domů. Zdá se, že chápe, že do pole nesmí, ale furt tam leze a nevím, co s ním. Asi něco dělám blbě, prosím poraďte, jak na něj. A ta šňůra mi pomáhá povel KE MNĚ splnit vždy, ale nevím, zda to po jejím odstranění bude něco platné. Přivolání je základ a mám pocit, že občas jsem spíš i se svou cílevědomostí a důsledností pro srandu králíkům. Myslíte, že to bude mít efekt, když vytrvám a že budu "vůdce" nebo "chůva" na krmení a jinak pro srandu. Je to takový malý usurpátor, ale je mi jasné, že to nemusí být ani bojové plemeno, aby jeho nezvládnutí způsobilo peklo všem. Děkuju za Vaše rady, které skutečně v žádné "běžné" literatuře nenajdu.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Máte doma psího puberťáka a ja jako takový bude samozřejmě permanentně zkoušet, kam až může zajít. Bohužel - Vy sama jste příliš "naučená na povely", vše řešíte v podstatě jediným slovem a vyhýbáte se právě tomu kontaktu, který je ze všeho nejdůležitější. Tam děláte základní chybu - pejsek se nevychovává povelem "Fuj!", ale právě kontaktem (sledujte někdy jiné psy, jak probíhá přirozená psí výchova). Toto téma je mnohokrát rozebráno jak zde na PSÍCH STRÁNKÁCH, tak v mé knize "Přirozená komunikace a život se psy", proto Vás skutečně nemine přečtení těchto materiálů, je to oblast rozsáhlá a vzájemně provázaná a právě proto je nalezení času na její prostudování dosti vhodné.

I Váš druhý dotaz svědčí o tom, že jste do svého repertoáru zahrnula pouze povely, nikoliv skutečnou psí výchovu. Navíc stopovačka je v určitých případech velmi dobrá pomůcka, ale nikdy ji nesmíte brát do ruky (není to pouze prodloužené vodítko)! Stopovačka slouží pouze jako pojistka, kterou v případě potřeby razantně přišlápnete, nic víc.

Váš problém není, zda jste "chůva" nebo "vůdce" - Váš problém je ve zcela nevhodném způsobu výchovy (nemluvím teď o výcviku!) svého pejska, který bohužel není založen na kontaktu, emocích a způsobech komunikace, kterým pes přirozeně rozumí a kdy není sám za sebe, ale součástí své smečky. Pak u jen trochu chytrého a dominantního psa budete vždy mít problém. Doporučuji proto skutečně důkladné a pomalé přečtení výše uvedených materiálů o mé (a psí) filozofii přirozené komunikace a výchovy a pokud poté budete potřebovat, mohu Vám věnovat něco ze svého času a naučit Vás některé věci prakticky.

 

(27.8.2006)
Tazatel: Zdeněk Syrový, Papeete (Tahiti)
Plemeno psa: rotvajler
Pohlaví: pes
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, urcite se divite ale pisu vam az z Tahiti. Dostal jsem pejska, rottweilera. Ma 2 mesice a pred tydne jsem h odvezl na kliniku, protoze mel prujem a doktor rekl, ze je nemocnej. Zustal na klinice tri dny. Ted je doma uz tyden a nechce me jist granule a porad ma prujem. Doktor rekl, ze to prejde, ale neviidim zadne zlepseni.

Odpověď: Dobrý den, pravda, Vaše emailová adresa a další náležitosti tomu skutečně odpovídají - takže budu věřit:) Ale jistě chápete, že na základě toho mála informací, které jste mi poskytl, Vám těžko mohu pomoci, i když bych velmi rád - navíc skutečně neznám úroveň tamní veteriny, nevím čím pejska krmíte atd. atd. Je pak těžké zodpovídat podobný dotaz. Snad jen to, že pokud urychleně průjem nezastavíte (kvalitní dietní granule, nezávadná voda, prostředek na pročištění střevní mikroflóry a v prvé řadě zastavení průjmu - např. injekce Synuloxu nebo podobného prostředku), o pejska přijdete. Dvouměsíční štěně má ještě velmi málo odolný organismus proti déledobější zátěži a týden průjmu už pro ně v tomto věku hodně velká zátěž je!

Záleží také na tom, zda průjem je z nekvalitního nebo nevhodného krmení nebo zda se jedná o záležitost infekční, popřípadě zda štěně nemá nějaké jiné onemocnění trávicího traktu. Ale mít štěně tři dny na klinice s tím, že se jeho stav nezlepší, je alarmující. Je mi to moc líto, ale pokud urychleně nenajdete veterináře, který skutečně rozumí své práci a netahá ze svých klientů pouze peníze, pak to může skončit špatně. Držím Vám palce.

 

(27.8.2006)
Tazatel: Monika Dubcová, Nitra (Slovensko)
Plemeno psa: cane corso, irský vlkodav
Pohlaví: fena, fena
Stáří: 5 let, 6 měsíců
Kastrace: ne, ne
Dotaz: Prosila by som Vas o vysvetlenie chovania nasej mladej fenky. Myslim, ze bez problemov uznava autoritu tej starsej, ale casto ked starsia fena lezi, tato mala si jej sadne na hlavu. Nemame s tym ziadny problem - starsia nie je potom agresivna,zdvihne sa a lahne si inde, len by ma zaujimalo, co tym ta mlada sleduje. Taktiez po vymoceni obcas hrabe zadnymi nohami ako pes. Su to prejavy jej dominantnej povahy? Myslite, ze bude problem az dospeje a bude sa snazit postupit o "schodik" vyssie? Dakujem vopred za odpoved.

Odpověď: Nesleduje tím nic - je to prostě jen chování, nikoliv projev dominance... Navíc šestiměsíční štěně ještě nemá vyhraněné projevy dospělého psa/feny, proto nelze vynášet konečné soudy o dominanci, to vše se teprve projeví časem. Dominantní psi občas (ne vždy) po vyprázdnění "hrabou nohami" - zanechávají pachovou stopu - ale ani to není rozhodující projev dominance. Zda bude problém nebo nebude, až fenka dospěje, je v tuto chvíli také ve hvězdách - záleží na konkrétních povahách obou fen. Zcela bez problémů to zpočátku být nemusí (a pravděpodobně ani nebude - přeci jen jsou to dvě feny a tam bývají problémy větší), ale skutečně není možné v této chvíli odhadovat přesnější vývoj událostí, který nastane za několik měsíců nebo let - samozřejmě je nutné vývoj vztahů neustále sledovat a v případě potřeby zasáhnout nebo změnit zaběhané zvyklosti a hierachické pořadí.

 

(27.8.2006)
Tazatel: Pavla Reitermanová, Praha
Plemeno psa: kříženec belgického ovčáka
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, obracím se na Vás s prosbou o radu, která se týká hárání. Moje fenka je velmi živá a pokud nemá dostatek pohybu, tak viditelně strádá. Teď poprvé hárá v našem novém bytě na sídlišti, a to se jeví jako problém s ostatními pejskaři. Není hodina, ani brzy ráno, abychom někoho nepotkali, a tak není šance nechat ji proběhnout. Zdá se, že i to, že je na vodítku, vadí. Několikrát za procházku je mi "vyčiněno", že ostatním psům jejich venčení kazím. Doporoučují mi vzít ji jen před dům "udělat potřebu" a hned zpátky. I když ji vezmu do polí a pryč ze sídliště, stejně někoho potkáme a je tu konflikt. Vím, že voňavá fenka pejsky hodně poblázní a ráda bych problému předešla, ale s vědomím, že ji 3 týdny minimálního pohybu neublíží. Můžete mi prosím napsat svůj názor? Přečetla jsem si, že je normální, že během tohoto období fena moc nežere, a tak ani se stolicí to není slavné, a proto mě trápí, šidit ji ještě na pohybu venku. Děkuji Vám za Váš čas a hladím Vaše pejsky.

Odpověď: Děkuji, také za mne fenečku pohlaďte:) Pokud máte možnost, vezměte fenku někam, kde je minimální šance potkat lidi s pejskem - myslím tím samozřejmě stále přírodu, les... Pokud ne, nemůžete s tím nic moc dělat. Samozřejmostí majitele háravé fenky by mělo být nicméně stále to, že fenku bude mít na vodítku a dá ostatním v rámci možností předem vědět, že fenka hárá. Také je slušnost nepohybovat se s háravou fenkou na frekventovaných mśtech, kam chodí jiní pejskaři. Pokud toto dodržíte, je slušnost ostatních fakt, že Vaše fenka hárá, vzít na vědomí a přizpůsobit se mu - pokud majitel psa nechá svého miláčka navolno a diví se, že mu upaluje za vonící fenkou, na kterou byl předem slušně upozorněn, je už problém na jeho straně.

Bohužel, sám čím dál více zjišťuji, že vzájemná slušnost a ohleduplnost se pro pejskaře v posledních letech stala neznámým pojmem. Místo tolerance vládne nevraživost, místo klidu nervozita a místo komunikace se psem agrese. Často se mi stává, že se lidé venčící háravou fenu chovají jak nadřazená kasta - navíc s neochvějným přesvědčením, že háravou fenu poznáte na dálku sami bez toho, že by vám tento "zanedbatelný" fakt sdělili. Jako majitel dvou psů vím, o čem mluvím, proto prosím všechny majitele fen - my ostatní skutečně nejsme jasnovidci a nemůžeme vědět, že fenka hárá. Je slušnost nám to sdělit a naše slušnost je si svoje pejsky odvolat. Vaše slušnost pak je být trpěliví ve chvíli, kdy v některých případech příroda zvítězí a roztouženého pejska je zapotřebí odchytit.

Toť zhruba můj názor k tomuto problému a držím Vám palce, ať všechna hárání Vaší fenky zvládnete s minimem konfliktů. Co se týče pohybu, nemusíte si dělat výčitky - fenka má v tomto období obecně jinak nastavený biorytmus.

 

(27.8.2006)
Tazatel: Markéta Dvořáková, Praha
Plemeno psa: flat coated retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 14 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, děkuji Vám za Vaši odpověď na můj předchozí dotaz, také za zaslání Vaší knihy. Nemám žádný závažný problém, pouze bych chtěla rozumět gestům svojí fenky: v knize píšete, že dominantní pes pokládá hlavu či tlapky na hřbet níže postaveného, co když mi moje štěndo pokládá tlapky/hlavu např.na nohy, když u sebe ležíme? Prostě kamkoli jinam než mně na záda? Znamená i tohle, že si buduje pozici nade mnou? Nebo to platí jen o zádech? pokládala bych to za projev důvěry a měla jsem radost, že to dělá, co si tom myslíte?

Odpověď: Dobrý den:) Ne každý poloha, kterou pejsek (natož malé štěně) zaujme, je projev dominance nebo signál... Nebojte, Vaše štěně si v tomto případě žádnou pozici nebuduje - prostě jen vyhledává Vaši blízkost a totéž by udělalo, pokud by místo Vás ležel pes nebo fenka.

 

(27.8.2006)
Tazatel: Kateřina Kubátová, Brno
Plemeno psa: kříženec/kříženec
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 1,5 roku/10 měsíců
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den Viktore, četla jsem si Váš článek ohledně kastrace psů/fen.... z části souhlasím, ale o to tu teď  nejde. Píšu Vám zda by jste byl ochoten mi poradit. Máme psa křížence (malej vlčák s rotwikem a howvavartem :o) 1,5roku (18kg) a příští čtvrtek si přivedeme domů 10měsíční fenu 23kg (rotvik s vlčákem?), která včerejším dnem začala hárat.  Jistě si to dovedete představit-pes s fenou už se znají-jak bude probíhat jejich vítání... mladý nadržený pes a hárající fena... Co teď? Pokud se chceme vyhnout kastraci (jakože chceme) musíme vymyslet způsob, jak uhlídat fenu i psa, aby nám po dvoře neběhali malí bufíci.
Možnost je psa zavřít do baráku a fenu nechat na dvoře, nebo psa zavřít na zahradu. Ale to se obávám, že při šikovnosti našeho psa, nebude vůbec nic platné, zeď nezeď, dostane se k ní.... Jak to však řešit do budoucna, aby se pes netrápil, nekňoural atp. Předem dík pokud napíšete jakoukoliv odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Jistě jste si předem pořádně promyslela (aspoň v to doufám), jaká bude realita, když budete mít doma psa a fenku. Pokud budete svoji psí smečku skutečně vést tak, jak byste měla, pak utlumíte i pohlavní pudy - a s takovou výchozí pozicí už se dá uhlídat i "kritické období" hárání. Ale je skutečně velmi důležité mít smečku se správně nastavenou hierarchií a fungujícím vůdcem, ne dva oddělené psy, nicméně výsledkem pak je to, že pes sice bude vědět, že fena hárá, ale jeho projevy touhy budou na velmi nízké úrovni. Naopak pes, který je sám za sebe, se bude chovat zcela jinak - a velice problémově. Je to ale jen na Vás, jak to zvládnete.

V každém případě nepovažuji za rozumné přivést si domů hárající fenu. Počkejte, až fenka odhárá, teprve pak ji přiveďte. Budete mít spoustu práce s oběma členy své rozšířené smečky a háravá fenka by Vám to vše zkomplikovala takovým způsobem, že byste nevyšla z údivu. Myslím to dobře, zamyslete se nad tím.

 

(27.8.2006)
Tazatel: Veronika Formanová, Pardubice
Plemeno psa: maďarský ohař, rhodéský ridgeback
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobry den, dekuji za predchozi odpoved, az ymousek povyroste, zkusime to. Obracim se na Vas s dalsim dotazem :) pokud by si kamaradka chtela poridit pejska na zahradu k domecku, doporucoval byste spise mok (velmi doporuciji, nam se osvedcil:)) nebo ridgebacka? pes by byl v boude, o velikosti a dalsich vecech jsme uz informace vycetly z predchozich prispevku :) mnohokrat Vam dekuji za Vaśi radu, dosud se nam vsechny osvedcily :) Krasny den Vám i ctyrnohym kamaradum.

Odpověď: Dobrý den:) Do "boudy" bych nedporučil ani jedno z těchto plemen - viz dřívější příspěvky... Jinak - ridgeback je o něco samostatnější a především dominantnější (i často problémovější) než maďarský ohař, to by asi měla Vaše kamarádka také předem vědět a vzít do úvahy. Doporučit jí ale nic nemohu, neznám její vztah ke psům ani to, co od svého pejska očekává a s jakým záměrem si ho chce pořídit - a to jsou informace, které jsou v podobném případě nezbytné.

 

(27.8.2006)
Tazatel: Michaela Spoustová, Praha
Plemeno psa: kříženec foxteriéra
Pohlaví: pes
Stáří: 8 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, zajímal by mě Váš názor na výživu psů. Měla jsem psa na kvalitních granulích ale po vzniku autoimunitního onemocnění jsem se rozhodla pro vařenou stravu. Hlavně proto, že se domnívám, že pes není stroj a že nepotřebuje denně vyváženou stravu. Pes byl do dvou let u boudy a prakticky nekrmený, u mě měl zpočátku na vařené stravě velké trávicí problémy, které se ale na granulích srovnaly (na těch byl asi 3 roky)  a nyní stráví prakticky vše (ale nekrmím těstoviny, které byly nejspíš tehdy problém). Můžu očekávat v budoucnu problémy z hlediska výživy? Pes momentálně dostává mimo rýže, masa a vitamino-minerálního přípravku zeleninu a ovoce, sýry, tvaroh. Je možné psa něčím takto předávkovat (např. vápník)? Ohledně  ovoce a zeleniny - je známa některá, která by byla pro psa nevhodná (jedovatá)? Děkuji a přeji pěkný den.

Odpověď: Dobrý den:) O výživě psů jsem zde už napsal už tolik, že by opravdu stálo zato si aspoň předem něco přečíst, než napíšete svůj dotaz... Hlavně ale nerozumím Vašemu přechodu na vařenou stravu - sama píšete, že pes měl u Vás na vařené stravě velké problémy, které se na granulích srovnaly. Proč tedy opět přechod na vařenou stravu?!

Váš názor, že pes nepotřebuje vyváženou stravu, je sice zajímavý, ale bohužel mylný a pro psa, který má trávicí problémy, o to více nebezpečný. Dnešní pes není zdaleka takový všežravec, jakými byli jeho předkové. Jeho střevní mikroflóra je víceméně specializovaná na jeden druh potravy a vysoce náchylná na jakýkoliv prohřešek v příjmu potravy. Osmiletý pes již také není žádný mladík - shrnuto, právě takový pes jakého máte Vy, potřebuje kvalitní, VYVÁŽENOU stravu KAŽDÝ DEN.

Skutečně příliš nechápu Váš pohled na výživu psa, nezlobte se. Vápník (ve vstřebatelné formě) je prvek, kterým ve vyšším množství dospělému psu můžete způsobit problémy pohybového a vůbec kosterního aparátu, nemluvě o nevhodnosti výrobků z kravského mléka (kromě tvrdého sýra) pro dospělé psy. Jakékoliv ovoce, které kvasí (i jiné kvasící potraviny) jsou pro psa smrtelně nebezpečné (torze žaludku).

Pokud nechcete hazardovat se zdravím svého psa, pak ho krmte v tomto konkrétním případě snadno stravitelnými hypoalergenními granulemi (např. HLD). Nemám k tomu víc co říci, rozhodnutí je na Vás...

 

(27.8.2006)
Tazatel: Eva Riečanská, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: sibiřský husky/maďarský ohař
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 2 měsíce/4,5 měsíce
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý deň, pán Dostál, v prvom rade Vám chcem aj ja poďakovať sa prácu, ktorú robíte a tiež za tieto stránky a poradňu. Obraciam sa na Vás s prosbou o radu pri socializácii môjho šteňaťa sibírskeho huskyho do sveta psov. Ide hlavne o jeho kontakt so psíkom mojej kamarátky, s ktorou som veľmi často v kontakte, takže mi záleží na tom, aby spolu vychádzali aj naši psi. Tento týždeň sa náš haskáč Tesák prvýkrát stretol s jej vyžliakom Atosom a ako som pozorovala ich interakciu, trochu som znervóznela: hrali sa síce typickým štenacím štýlom, že odkryznem ti ucho a kto koho viac zvalí a kto komu viac sadne na hlavu, ale nemohla som sa zbaviť dojmu, že tam išlo o viac ako len hru a bežné klbčenie, a že to bolo vlastne ritualizovaná bitka o to, kto je väčší frajer a viac alfa. Bolo tam aj viac vrčania a krčenia nosa/cerenia zubov (najmä zo strany vyžliaka) než čo som doteraz mohla pozorovať pri štenacom zápasení. (Nie som so psami úplná začiatočníčka, naš predchádzajúci psík -- ktorého nám, žiaľ, pred nedávnom nejaký cvok zastrelili-- bol mix husky x veľký špic s typicky haskáčou povahou a keďže sme s ním absolvovali cvičák, ktorý bol spočiatku skôr takou psou škôlkou, mala som možnosť pozorovať interakciu rôznych šteniat.) Teraz má Tesák o 2 týždne staršiu kamošku NO a hoci ich hra tiež vyzerá tak, ako keby sa išli pozabíjať, takú animozitu, ako pri Atosovi, medzi nimi nepozorujem. Počítam, že psíci si už v takomto detskom veku asi utvrdzujú svoje dominantné postavenie, k čomu majú obaja psi evidentný sklon, ale zaujímalo by ma, či sú nejaké postupy a "triky", ako zabrániť tomu, aby táto šteňancia rivalita prerástla do nejakých otvornených animozít v neskoršom veku. Dosť mi na tom záleží, keďže s kamoškou by sme rady absolvovali ešte veľa spoločných chvíľ aj spolu s našimi psíkmi :). Za radu Vám vopred veľmi pekne ďakujem!

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Štěňata se již od prvních her učí vzájemné komunikaci, ke které patří i signály dominance a submisivity... To, jak se konkrétní štěně chová, je přesným odrazem jeho povahy, dominance a temperamentu. Ačkoliv vše vypadá jako hra, je v ní skryto spousta komunikačních signálů a přípravy na budoucí vytváření vlastní pozice ve smečce. Krčení čenichu a ukazování zubů možná vypadá u malého štěněte roztomile, ale je to již přesným ekvivalentem dominance dospělejšího psa - a i štěňata sama to tak berou.

Jediným skutečně účinným korekčním prvkem ve smečce štěňat (ať už jsou jen dvě nebo třeba deset) je přítomnost dospělého jedince v roli chůvy (tedy vychovávající a znalé věci!) nebo vůdce a jejich aktivní zásah ve chvíli, kdy jedno ze štěňat udělá chybu. Proto vždy uvádím, že tzv. "štěněcí školky" nejsou k ničemu - nenaučí štěňata správnému sociálnímu chování, protože tam chybí výchovný element v podobě dospělého psa nebo člověka, který zná principy smečky a dovede je ve správnou chvíli použít. Proto konkrétně Vám mohu doporučit jediné - brát svoje štěňata mezi smečku dospělých psů, protože ti vědí, kdy zasáhnout a udělají to, pokud štěně začne přerůstat přes hlavu. Největší chybou by nyní bylo omezit se pouze na společné "štěněcí" procházky. Samy se do dění nevkládejte, pokud nevíte přesně co a jak udělat (vše je opět v tajemství a principech přirozené psí komunikace), pak opravdu můžete udělat těžko odstranitelné chyby ve výchově. Nechte to raději na psech samotných:)

 

(20.8.2006)
Tazatel: Veronika Formanová, Pardubice
Plemeno psa: maďarský ohař/jorkširský teriér
Pohlaví: pes/fena
Stáří: 2,5 měsíce/5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu.Objednala jsem si Vaši knížku a je báječná. Na základě čtení knížky i poradny jsem rodičům rozmluvila kastraci a změnili i trestání pejska (trestáme minimálně, máme zlatá štěňata  Jenže si nevíme rady s následujícím problémem. Naše mrně se má čile k světu, ale je to docela divoch. Problém je s jorkšírkou mých rodičů. seznamovali jsme je venku, nejprve jsme je nechali očichat a byli na volno. jenže náš ýmoušek je nemotora a malá se ho hrozně boji. už za sebou máme 3 pokusy, kdy eliška byla i u taťky v náručí, a tak strašne se bála, že jsme s ýmem radši odešli. nevím, jak moc to máme pokoušet, protože eliška je z toho vždycky hrozně špatná. nepomohlo ani uklidňování. Eliška v období socializace vůbec nechtěla k ostatním psům ani lidem. za to náš ýmo je už seznámen se psy různého druhu a věku. eliška váží asi 1,5kg a náš mrňous už má kolem 8kg. největší problém právě máme s tímto váhovým rozdílem. mnohokrát Vám děkuji. Přeji Vám i pejskům krásný den.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Počkejte ještě tak měsíc, pak si i s rodiči a oběma pejsky udělejte týden volno a pronajměte si bydlení někde v penzionu nebo horské boudě - prostě v hezké přírodě. Rodičům zakažte brát fenku do náruče a každý den si udělejte několikahodinový výlet do přírody, na nic netlačte a nechte oba pejsky podlehnout jejich přirozenému sociálnímu instinktu - venku i v ubytovacím zařízení, 24 hodin denně. První den to bude jako doma, druhý už vše bude lepší a od třetího dne budou z obou parťáci...

Přeji hezkou dovolenou:)

 

(20.8.2006)
Tazatel: Milena Poláková, Býšť
Plemeno psa: staffordširský bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 13 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Zdravím Vás, pane Dostále a samozřejmě i Vaše dva psí kamarádíky :). Chtěla bych Vám poděkovat za skvělou knihu, kterou mi daroval syn ještě dříve než jsme si koupili naší "stafí" slečnu. Kniha mi pomohla ( nebo se alespoň snažím) chápat naši holčičku po psím způsobu.Několikrát jsem se vyvarovala lidských a především ženských reakcí na různé činnosti psa ( hrozně ráda hrabe a válí se v písku, v kůře - ježíš ta bude jako "prase"- hned jsem si uvědomila, že nejde o dítě, ale pejska, který je z této činnosti nadšen a tak jsem mu to dopřála bez zákazu- to jen malá ukázka ženského myšlení). A teď konkrétní dotazy.
1) ráda bych se zúčastnila tábora 13.-17.9., v té době bude Airy 17 týdnů - nevím jestli berete taková mrňata
2) s tím souvisí náš problém - Airy jsme si vezli domů z FM cca 300 km a ačkoli jsem ji měla v náručí, uklidňovala ji, dělali jsme zastávky - bylo ji dost zle ( nepodali jsme ji žádný lék-Kinedryl apod.)Zřejmě si tuto zkušenost pamatuje, i na krátkých trasách cca 15 km strašně sliní a potom zvrací :(. Nemáte, prosím nějakou radu ?
3) Snažím se s Airynkou komunikovat očima, při přivolání nám to již celkem funguje. Ve své knize píšete, že pes si musí v našem pohledu přečíst vždy odpověď. Stává se mi dost často, že se Airy posadí jako "kamenná socha", upřeně mě pozoruje např. při práci nebo při vycházce a já nevím, co ji sdělit. Většinou ji očima dám najevo, že je všechno v pořádku, ale mám obavy, že ode čeká něco konkrétnějšího. Nechci ji zklamat. Omlouvám se za "román", a předem Vám děkuji za odpověď ( na naši event. účast na táboře bych moc prosila o rychlou odpověď, abych si mohla zařídit dovolenou). Přeji hezký den celé Vaší smečce :)

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Takže:
1/ Airy budou 4 měsíce a fous, z hlediska věku je tedy vše v pořádku. Pejsky do smečky ale vybírám vždy až po obdržení všech přihlášek (jinak to skutečně nejde), takže definitivní rozhodnutí padne až koncem srpna. Ale dovolenou si už zařiďte:)

2/ Někteří pejsci snášeji jízdu autem hůř (u některých to s věkem přejde, ale někteří mívají tento problém celý život). Doporučuji čtvrtku až půlku Kinedrylu půl hodiny před výjezdem nebo od veterináře speciální tabletky pro pejsky (jsou modré, název už nevím - použil jsem je jednou v životě před několika lety), pejska zklidní včetně vnímání kinetických podnětů. Dávkování ale doporučuji předem vyzkoušet.

3/ Máte ještě malé štěňátko, to se komunikaci teprve učí. Pokud jí očima a řečí těla "sdělíte", že je vše v pořádku (nebo naopak není, záleží na situaci), je to přesně to, co v tomto věku potřebuje vědět.

Hezký den Vám i fenečce:)

 

(20.8.2006)
Tazatel: Lucie Němcová, Mělník
Plemeno psa: hovawart/briard
Pohlaví: fena/pes
Stáří: 1,5 roku/1,5 roku
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, máme 2 psy - briarda a hovawartici. Oba ve veku skoro 1 a pul roku. Na cvičiště nechodíme, zvládají ale základní povely. S našimi dvěmi holčičkami tráví dost času na veliké zahradě. Navzájem se snáší zatím bez problému. Pes převzal úlohu na hlídání a fena zpovzdálí pozoruje a kontroluje. Nastal nám problém. Celá rodina byla týden na dovolené, o psy se staral můj otec, který bydlí vedle nás. Fenka se podhrabala několikrát pod plotem, bohužel se naučila i vyplýtat oka. I po našem návratu, pokud odejdeme všichni ze zahrady, hledá si cestu, kudy utéci. Pes ji následuje až, když má volný únikový otvor. Pokaždé doběhnou buď k mým rodičům, nebo k rodičům mého muže, popř. se vrátí domů. Budujeme podezdívky pod plot, ale máme obavy, že se již jedná o zlozvyk. Dá se, a jakým způsobem, odnaučit takové chování? Kde by mohla být příčina? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Příčina je v tom, že během Vaší nepřítomnosti oba ztratili náplň své "práce" - tedy hlídat území a bezpečnost své smečky. Smečka zmizela a dostavila se nuda a především stres - fenka se psem se netoulali, jen hledali svoji náhradní smečku. Problém zatím přetrvává, protože si oba rozšířili svoje území a vůči Vám se poněkud osamostatnili - Vy jste je opustila a ztratila tak část jejich důvěry. Tu teď potřebujete získat zpět - nenechávejte během Vaší nepřítomnosti psy v zahradě, ale umožněte jim přístup i do domu a hlavně s nimi KOMUNIKUJTE a věnujte se jim. Tak je začleníte zpět do smečky a stávající problém sám zmizí.

 

(20.8.2006)
Tazatel: Věra Škodová, Čtveřín
Plemeno psa: trpasličí pudl
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Přeji Vám dobrý den. Arko je naš prvni pejsek. Než k nám přišel, prostudovala jsem vše co šlo o psech ale stejně se nám něco nepovedlo. Vše bylo dobré do minulé zimy. Podle paní veterinářky měl bolesti zad. V té době na nás někdy zavrčel, nedokázala jsem odhadnout kdy má ještě bolesti a kdy už to na nás hraje. Je trochu lekavější, ale jinak velice chytrý pes. Je se mnou celý den, chodí a jezdí s náma všude, všechno v pohodě. Ale jednou za čas začne vrčet u věcí, které se mu nechtějí dělat. Je jasné, že musim upevnit autoritu. Objednala jsem si vaši knihu a přijedeme do školy. Píšu Vám, abych upřesnila náš problém a abych se zeptala, zda neuvažujete o soustředění pro malé pejsky. Vaše stránky jsou bezvadné, jen mě mrzí, že jsem je našla až teď. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Problém je skutečně v autoritě a speciálně pudlové (trpasličí až střední) mívají často sklony k přílišné dominanci, pokud neplní majitel svoji roli a pokud neproběhla socializace tak jak měla - tady musíte zapracovat a nedat mu šanci, pak bude i on sám daleko více v pohodě. Co se týká soustředění - přiznám se, že jsem Váš dotaz příliš nepochopil... Pokud jste věnovala trochu času přečtení historie mých soustředění, pak jste si musela všimnout, že se jich zúčastnilo již dost i malých plemen (namátkou plemena jorkširský teriér, český strakatý pes, jezevčík, šiba-inu atd. atd.). Nemá rozhodně smysl oddělovat "malá" a "velká" plemena - to by byla ta největší chyba, pro lidi i jejich pejsky. U psa totiž není prvořadá tělesná velikost (to je zas ten pokřivený lidský pohled), ale kvalitní socializace (se kterou bohužel právě malá plemena díky svým majitelům často problém mají), vrozené sociální chování a specifická povaha jedince. Dobře vedený jorkšír nemá problém ani ve smečce velkých psů, špatně vedený mezi nimi nepřežije - ale to platí i pro velká plemena. Poznal jsem osobně spoustu "smeček", ve kterých jejich psím vůdcem byl ten vzrůstem nejmenší jedinec. Ani můj Šedy není obrovský těžký pes (má 62 cm v kohoutku a 27 kg živé váhy), oproti hodně plemenům je střízlík - ale má obrovské psí srdce a vůdcovské vlohy, proto ho berou i daleko větší a silnější psi. O tom to je - ne o tom, zda je pes postavou velký nebo malý, a to je jedna z úžasných věcí psího světa. Ani já na rozdíl od mnoha jiných "cvičitelů" nepoužívám na psy hrubou sílu a přesto mě berou tak jak mě berou. Proto nemá žádný smysl tvořit smečky výhradně z "malých" nebo "velkých" plemen, proto se ani moje soustředění nebudou tímto směrem nikdy ubírat.

 

(20.8.2006)
Tazatel: Věra Marková, Brno
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, děkuji Vám za všechny příznivce pejsků, že vedete tyto stránky, které nás velmi učí porozumět našim psím kamarádům. Zajímal by mě Váš názor na můj dotaz. Čistit zuby pejskovi nebo ne? V přírodě taky nikdo zvířatům zuby nečistí a když jsou krmeni kvalitnimi granulemi v suchém stavu, je to potřeba? Děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: Také děkuji:) Můj (podložený) názor na tuto problematiku je ten, že daleko největším podílem se na vzniku zubního kamene (proto se mluví o potřebě čistit pejskovi zuby, na kazy trpí psi zanedbatelně oproti lidem) podílejí dva faktory - typ a složení pitné vody a její upravující složlky, prostředí ústní dutiny a složení slin konkrétního jedince. Je to podobné jako u lidí - někdo má se zubním kamenem velké problémy, někdo téměř žádné. A máte pravdu, v přírodě psům taky nikdo zuby nečistí a živí se daleko větší "špínou", takže zde jádro problému nebude.

Pokud se pejskovi vytvoří pouze žlutý povlak na zubech, ale ne skutečný zubní kámen, který dělá největší neplechu tlakem na dáseň, pak není co řešit. Pokud však dojde k tomu, že dásně začínají krvácet, odhalují se krčky zubů a barva dásně se mění z růžové na temně rudou, pak je nejvyšší čas zasáhnout - nechat u veterináře zubní kámen mechanicky odstranit. Bohužel se většinou jedná o chronickou záležitost, takže za nějaký čas čeká pejska procedura znova...

Pokud tedy pes nemá sklon k tvorbě zubního kamene, pak skutečně nemá smysl mu čistit zuby. Pokud ano, pak čištění samo o sobě nestačí. Suché granule mají jistý abrazivní účinek, ale ne zas tak vysoký a především se nedostanou do kontaktu s kompletním chrupem - totéž platí i pro různé "zázračné" psí tyčinky a kostičky. Ale na druhou stranu zastávají jednu zcela nezbytnou věc pro psí chrup - nutí psa kousat:)

 

(20.8.2006)
Tazatel: Stanislava Jančárová, Stupava (Slovensko)
Plemeno psa: pudl
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál, potrebovala by som poradiť s jednou vecou. Máme 5 ročnú fenku pudla (volá sa Dorka :o), ktorú si mamina kúpila po tom, ako nám zomrel predchádzajúci pes. Náš problém spočíva v tom, že by sme si teraz chceli zobrat ďalšieho psa, je to 7 ročný yorkshirský teriér (neviem ako sa to správne píše), a potrebovali by sme vedieť, či sa títo dvaja spolu znesú. Podotýkam, že bývame v RD s relatívne veľkou záhradou a Dorotku mávame vnútri v dome s tým, že si môže v záhrade pobehať kedy chce. Lenže naša Dorka je strašne žiarlivá a je hrozne naviazaná na moju mamu, t.j. stále musí byť v jej blízkosti a akonáhle sa k nej niekto priblíži, hneď jej skočí do náručia a odtiaľ šteká. Ani kocúr sa k nej nemôže priblížiť, pretože ho Dorota hneď "strestá". Viem, že je to naša chyba, pretože sme si ju tak vychovali, ale už to asi nezmením... Takže teraz nevieme, čo by spravila tomuto psíkovi a či by jej to neublížilo, keby sme si ho zobrali. Nechcem aby sa trápila, zasa na druhej strane by mala aspoň spoločnosť, pokiaľ sme cez deň v práci, aby nebola doma tak sama. Poprosím Vás o radu. Ďakujem a prajem pekný deň :o)

Odpověď: Dobrý den:) Upřímně? Velmi pravděpodobně by velké problémy nastaly. Dát dohromady dva dospělé jedince, z nichž jeden si svoje majitele silně "přivlastňuje", je vždy běh na dlouhou trať. Ne, že by to nešlo - jen musí být majitel pejsků natolik silný a trpělivý, že počáteční fázi intolerance (ať už ze strany jednoho nebo obou psů) přežije a zvlkádne tak, aby problém ještě neprohloubil. Můžete provést základní pokus v tom, že oba pejsky nejprve vezmete na pár (dost) společných procházek a otestujete si jejich základní chování a sociální komunikaci, i v zátěžových situacích. Pak teprve můžete uvažovat o dalším, největší chybou by bylo přinést pejska rovnou domů. Zkuste to, uvidíte...:)

 

(20.8.2006)
Tazatel: Jiří Kudrej, Vratimov
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Pes má volný výběh po zahradě. Je hodně energický, mazlivý, ale také ostrý a cholerik jak ho na cvičáku nazvali.Po druhé napadl dědu, který s námi bydlí. Vždycky si spolu hráli pes chodil k němu na balkon a najednou se z ničeho nic proti němu otočil a kousl a chtěl kousnout znovu ,ale zlekl se zahnání na něj. za dva dny znovu šli společně povídali , děda ho hladil a najednou před dveřma znovu zaútočil.nevíme co s ním dělat. Nemáme psa na výstavy, proto nechceme aby celé dny byl v kotci.Jsme všichni v práci, dcera ve škole a nemůžeme si nyní dovolit ho nechat puštěného. Můžete poradit ??

Odpověď: Špatná výchova a špatné vedení, špatná hierarchie a neexistující vůdce smečky, možná i další příčiny - příliš informací jste nepodal a pes nikdy neútočí bezdůvodně (pokud není zrazený člověkem). Přečtěte si prosím PSÍ STRÁNKY včetně souvisejících dotazů v Poradně, i pes diagnostikovaný jako "cholerik" (čemuž osobně nevěřím - spíš se jedná o dominantnějšího jedince nebo naopak psa útočícího ze stresu) je zvladatelný, samozřejmě ne metodami používanými na cvičáku - právě těmi se naopak hodně psů už zkazilo. Pokud budete chtít, ozvěte se mi a můžeme se domluvit na osobní konzultaci.

 

(13.8.2006)
Tazatel: Zuzana Gumbírová, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa: irský setr
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace: ne
Dotaz: Vazeny p. Dostal, som velmi rada, ze som natrafila na Vasu webovsku stranku, je uzasna a precitala som si vela uzitocnych veci ohladom vychovy psika, resp.jeho zaradenie do nasej rodinnej smecky. je pravda, ze chodime cvicit na klasicke cvicisko, zial na Slovensku ine cviciska ani neexistuju, ale chodime tam s Bibi hlavne kvoli mne, aby som aspon trochu pochopila myslenie psa, cvicitelia su fajn, nie sme sice navolno, ale cez prestavky maju psikovia cas sa spoznat. Po precitani Vasich stranok som konecne pochopila, preco robi nas pes veci, ktore robi a v com robime chybu my jeho smecka. uz som si objednala aj vasu knizku, tak dufam, ze budeme zasa o nieco mudrejsi. Obraciam sa na vas s prosbou o vas nazor na nieco s cim sa ja neviem stotoznit. Nejde o nasu Bibi ale o psika mojich svokrovcov je to fenka Irskeho setra Lola, 7 rocna. Moj svokor chce silou - mocou steniatka, ale Lola nato nema nejako chut, alebo neviem preco, a v tom je ten problem. Moj svokor totiz tvrdi, ze feny po steniatkach su kludnejsie a poslusnejsie. Lola hara uplne v normale, teda podla veterinara, partnera sme jej vybrali krasneho setra, ale s tym sa len hra, a ked mily seter chce aj nieco ine, tak Lola vascinou zacne byt na neho zla. Tak sa svokor rozhodol, ze na to pojde po svojom a s muzom sme sa dozvedeli, ze Lolu, ked hara privezuje o strom vo svojej zahrade a pusta dnu akychkolvek psov, ktori idu po ulici, podotykam, ze ziju na dedine. Popripade, ked zacne byt Lola agresivnam, tak ju vraj aj nasilu podrzi, nic vsak nikdy sa toho nebolo. Mne to pripada ako sproste znasilnenie a som naprosto proti jeho konaniu. Ak vas moj dotaz zaujal, prosim Vas o Vas nazor. Dakujem, ze takato stranka existuje a prajem vam a Vasim psikom len to najlepsie.

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) Ano - to, co popisujete, je prachsprosté znásilňování feny a je to něco, co jednoznačně odsuzuji a za co bych těmto "majitelům" jejich feny rovnou odebíral. Bohužel, je to častý jev i u mnoha chovatelů, kteří si ve své zaslepenosti (ať už finanční nebo prestižní) neuvědomují, že přístup "každá fena musí mít štěňata" je naprosto v rozporu s přirozeným chováním psovitých šelem. Pokud fena odmítá spojení, velmi dobře ví, proč. Pokud pes odmítá nakrýt fenu, i on velmi dobře ví, proč. Pokud člověk násilím drží fenu nebo psa, je to znásilnění a nemohu to nazvat jiným slovem - protože to ani nic jiného není. Je jedno, zda se to provádí s člověkem nebo s inteligentním zvířetem - je to akt násilný, donucovací a v chovatelství i běžném životě majitele psa nemá co dělat.

Co se týká konkrétně Vašeho švagra - asi bude těžké mu vysvětlit, že pro sedmiletou fenu irského setra je za každých okolností na první porod již pozdě a že by taky mohl být tím posledním, co by ve svém životě vykonala... Asi bude těžké mu mýtus o "poslušnosti a zklidnění" (podobně jako jiným lidem zkazky o kastraci psů za stejným účelem) vyvrátit - nicméně zkuste prosím udělat vše pro to, aby jeho fenka netrpěla. To, co nyní provádí, je týrání a za jistých okolností mu může být fena i odebrána. Vysvětlete mu to prosím - držím palce...

 

(13.8.2006)
Tazatel: Antonie Ostrá, Jeseník
Plemeno psa: dlouhosrstá kolie
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane, především děkuji za tyto stránky, nadchly mě! Mám dotazy dva (bylo by jich mnohem více, ale tyhle jsou nejdůležitější). Jsem naprostý laik, dlouhosrstá kolie je můj první pejsek. Jsem pro něj ochotna udělat téměř vše. Vše, co potřebuje. První problém spočívá ve výcviku psa. Chodím s ním na cvičák, kde je šikovná cvičitelka, která pejsky cvičí již 15 let - ale pouze vlčáky, event. rotwailery a podobná plemena. S koliemi nemá žádné zkušenosti. A já mám dojem, že kolie je velmi citlivý pes a nemůžu používat metody jako na vlčáky. Chci, aby můj pejsek byl cvičený a měl "základní vzdělání" :-), ale sama si nejsem jistá, kam až můžu zajít, abych si pejska nezkazila. V literatuře nemůžu na toto najít odpověď. Druhý dotaz - týká se stravování. Pejsek dostává granule, ale protože mému štěněti nestačí denní dávka granulí (neskutečně se dožaduje jídla), tak jsem ho denně ještě přikrmovala - různé kombinace -kolínka, rýže, mrkvička, vařené vejce, vařená svalovina (kuře apod). Po nějaké době mi pejsek začal zvracet a veterinářka mi sdělila, že je to tím, že mu stravu kombinuju (potvrdilo mi to i pár chovatelů - ovšem pár opět vyvrátilo...). Dle její rady ho můžu krmit buď jen granulemi nebo jen vařenou stravou. V současné době dostává pouze granule. Nezvrací, ale stále působí dojmem hodně, hodně hladového štěněte. A to mě docela trápí. Děkuji Vám velmi za odpověď a přeji Vám opravdu hodně úspěchů ve Vaší záslužné činnosti.

Odpověď: Dobrý den, i já děkuji:) K prvnímu dotazu - jednostranně zaměření výcvikáři jsou bohužel velkým problémem a samozřejmě není v žádném případě možné cvičit jiná plemena podle toho, co vyhovuje německým ovčákům nebo rotvajlerům. Nemůžete na kolii používat stejné "lámací" a drilovací techniky, tím byste zkazila úplně všechno - jediné doporučení, které Vám mohu dát, je najít jiné výcvikové zařízení, kde budou po 15 letech praxe znát i jiná plemena nebo přijet za mnou a já Vám dám základní "návod" jak a co dělat.

K dotazu druhému - píšu to velmi často, především u štěněte musíte dbát na vyváženost stravy a mícháním průmyslových a vařených komponent skutečně štěněti škodíte - trávicími problémy počínaje. Nevím, jakými granulemi konkrétně krmíte, zda vůbec používáte třeba štěněcí řadu - už jsem o krmnení psů psal mnohokrát, přečtěte si prosím související příspěvky. Nejjednodušší způsob je zkusit štěněcí řadu jiného (kvalitního!) výrobce, nebojte se dávat až o 60% denní dávky více než je doporučeno na návodu.

Držím palce:)

 

(13.8.2006)
Tazatel: Eva Čapková, Praha
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, měla jsem rhodeského ridgebacka Jacka. Úžasné zvíře, nikdy nijak vážně nemocné. Vždycky jsme se o něj hrozně báli, aby nedostal torzi, jelikož několika pejskům v našem okolí se to stalo. Takže jsme se toho snažili vyvarovat, krmit 2 krát denně. Ráno méně , večer více.Po večeři vždy na místečko a spát až do rána...žádný pohyb, no prostě nic. Včera torzi dostal a i když operaci přežil, tak pár hodin po ní zemřel..Bylo to strašné a pořád tomu nemůžu uvěřit. Nemůžu ale žít bez psa, tak bych si chtěla někdy v budoucnu pořídit Maďarského ohaře, nejspíš fenku. Máte nějaké zkušenosti s tím, že by se u nich také mohla objevit torze? Myslím, že fenky jsou menšího vzrůstu, tudíž to asi není tak časté(jestli vůbec)? ale co pejskové?Ty už můžou velikostně dosahovat na nějakého toho menšího ridgebacka.

Odpověď: Dobrý den:) Je mi Vašeho pejska nesmírně líto... K torzi žaludku mají predispozice všechna plemena s prostornou břišní dutinou, tedy především plemena středního až velkého vzrůstu, ale vzácně se tento jev může objevit i u plemene malého. Je to velice zákeřné a dodnes není uspokojivě vysvětleno, co všechno se může stát spouštěčem - jsou jimi nejenom mechanické, ale i jiné podněty.

Teoreticky by na tom fenky mohly být o něco lépe (díky celkově subtilnější postavě), ale spoléhat na to nelze. A bohužel, i maďarskému ohaři se to stát může. Jenže nesmíte takto přemýšlet - u pejsků jsou statisticky daleko významnější nehody a onemocnění než je torze žaludku. Nebojte si pořídit proto pejska nebo fenku...:)

 

(13.8.2006)
Tazatel: Štěpánka Kapounková, Ostrov nad Ohří
Plemeno psa: knírač malý/2x zlatý retrívr
Pohlaví: fena/pes,fena
Stáří: 11 let/2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále,máme fenku knírače malého jmenuje se Betina je to užasný pes,který nezná obojek tak vodítko.Žije s námi doma. K ní na zahradu jsme si pořídili dva dvou měsíční štěnata zlateho retrívra psa a fenu.Kníračka je bezproblémů přijala udělala si svoje hranice kam až můžou a co si na ní můžou dovolit do toho jsem vůbec nezasahovala.Pes je klidné a vyrovnané povahy a fena je poněkud temperamentní až divoké povahy všechno se zvládá. Jen si nevím rady fena tak psa strašně zlobí a kouše ho až ho to bolí a i někdy do krve třeba mu včera roztrhla ucho a dnes pěkně kousla do čumáku.Mám ji za to potrestat? On už pomalu před ní utíká,když už toho má plné zuby. Jinak to jsou bezproblémoví psi. Chci se zeptat mohou mít společnou boudu,nebo je lepší aby měl každý svoje. Musím dodat jsem neslyšící a mám dva syny také neslyšící a už jsme vychovali kokršpanělku,která je v psím rájí a ješte máme dva vlčáky,kteří jsou služební a hlídají objekt tedy nežijí s námi. Děkuji za odpověd a Zdravím.

Odpověď: Dobrý den:) Především bych Vám doporučil si přečíst v Poradně i na PSÍCH STRÁNKÁCH vše, co se týká výchovy štěňat a obecně plemene zlatý retrívr. Zlatý retrívr totiž není plemeno do kotce nebo boudy (v tomto věku už vůbec ne!) a je to plemeno, které od začátku do konce potřebuje kontakt se svými lidmi. Obě štěňata teď potřebují maximum Vašeho času a výchovy, to je třeba si uvědomit. Fenečka může být temperamentnější, ale není to žádný agresor a u dvouměsíčních štěňat se musíte v první řadě věnovat tomu, co do té doby zastávala jejich matka - opět teď mluvím o výchově, návod naleznete ve výše zmiňovaných textech.

 

(13.8.2006)
Tazatel: Miluše Nováková, Meziboří u Litvínova
Plemeno psa: belgický ovčák tervueren
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Chtěla bych vás moc požádat o radu, jak jsem výše zmínila problém mám s mladším psem Jalym. Je to pejsek který vyzařuje hrozným temperamentem. Nemá rád když se nudí - musí být neustále nějakým způsobem zaměstnán a jelikož se s ním věnuje můj otec všestranému výcviky (kde složili již zkoušku ZZO) a stále mu to nestačilo začala jsem se s ním již v září v minulém roce věnovat agility. Je opravdu moc šikovný - ale tam vznikl náš problém . Jal se projevuje agresivně ke psům  - ne vždy je to ale z důvodu agrese ale dychtivosti po kontaktu. Při výcviku agilit  kdy na jednom place cvičí více pejsků se nám stává že když kolem něho nějaký proběhne - Jal okamžitě uteče za ním a já ho žádným způsobem  (sebe větším řevem) nemůžu odvolat.  S neagresivními pejsky si hraje, s agresivními touží po tom aby byl on ten dominantní a u bojácných pejsků je kouše do zadku a pokud před ním utíkají štve je tímto způsobem před sebou.  Hrozně moc mě to mrzí jelikož nevím kde dělám chybu (vím že je chyba u mě protože mého otce poslechne), vycvičila jsem již své dva pejsky které jsem měla před Jalym a oba poslouchali/jí. Snažím se s Jalym hodně chodit mezi psy aby si zvykal na kontakt (výstavy, cvičiště atd.). V tomto měsíci jsem se s ním účastnila na našem cvičišti soustředění v agility které probíhalo 4 dny. Byl tam též pes BOT (mimo jiné) sice mladší (9m) ale od prvního dne mu Jal nedovolil aby se k němu přiblížil v opačném případě by došlo k potyčce. Poslední den však když jsme si s majitelem toho pejska sedli spolu na lavičku Jal se s ním začal seznamovat a během chvilky si spolu začali hrát . Chtěla bych vás poprosit o radu jakým způsobem mám pokračovat aby Jal nebyl ve smečce problémový a jak mám postupovat aby mě poslechl na odvolání (to se nestává samozřejmě jenom na cvičáku,ale i doma při vycházce a jelikož nechci mít problémy potřebovala bych aby mě poslechl). Také jsem hodně četla o vašem výcvikovém a relaxačním soustředění a chtěla jsem se zeptat zda by to bylo pro Jalyho vhodné a nebo mám počkat na přihlášení až úplně zvládneme odvolání (poslušnost) Předem Vám mnohokrát děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Váś pejsek je pravý představitel svého plemene - temperamentní, s radostí ze života a přiměřenou dávkou vrozené dominance. Samozřejmě s ním nic nezmůžete stylem "řev" - jeho problém je pobyt ve smečce, potřebuje trochu vychovat. Moje výcvikové a relaxační soustředění by v tomto případě bylo pro Jalyho ideální, pokud budete chtít, můžete mi poslat přihlášku (v ní prosím připomenutí tohoto Vašeho dotazu) a pokud to bude jen trochu možné, přijmu Vás.

 

(6.8.2006)
Tazatel: Daniela Šlusarčíková, Ostrava-Poruba
Plemeno psa: drsnosrstý jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 10-12 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, chtela jsem Vas poprosit o radu ohledne meho pejska Bena - ma docela vazne nemocne srdicko, bere 3 druhy prasku(Accupro, Digoxin a Furon). Veterinar rika, ze krome zminenych prasku uz mu prakticky nemuze pomoct a tak jsem se Vas chtela zeptat jestli mate stejny nazor nebo je jeste nejaka moznost jak mu prodlouzit(a hlavne ulehcit) zivot protoze miva docela casto zachvaty, hodne kasle a celkove ho to dost vycerpava. Muzete poradit? Moc Vam dekuji!

Odpověď: Dobrý den:) Z hlediska zdravotního musí mít poslední slovo určitě veterinář, který Vašeho pejska a jeho stav dobře zná... Bohužel, srdce je orgán, na jehož správné funkci životně závisí celkový chod organismu - pokud tato "pumpa" nefunguje jak má, pak je skutečně každá činnost pro pejska vyčerpávající. U Vašeho pejska to asi už nebude moc dobré, ale dokud má zájem o okolí, dokud mu chutná, tak je to pořád pejsek, který chce žít. A podle toho to i berte - opravdu zlé by to bylo až tehdy, kdy by svoji motivaci žít ztratil. Zatím ji má a budu mu držet palce, ať přes svoje zdravotní zatížení s Vámi ještě dlouho zůstane.

 

(6.8.2006)
Tazatel: Roman Fekete, Bratislava-Vajnory (Slovensko)
Plemeno psa: irský setr
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pán Dostál, moja sesternica bola u Vás na výcviku so svojim psom a priniesla mi Vašu knihu. Čítal som ju a teraz by som potreboval pomoc aj ja. Bývam s mojou mamou v rodinnom dome so záhradou v obci Vajnory, kúsok od Bratislavy. Asi pred 12 rokmi som priniesol domov prvého írskeho setra, no nemal som šťastie. Asi po roku sa začali prejavovať zdravotné problémy a so psíkom som bol veľmi často u lekára. Až po 8 rokoch sa jeho stav zhoršil a v priebehu niekoľko dni bolo po ňom. Krátko na to som priniesol druhého, tiež setra, bez papierov pôvodu, ale pekného a živého psíka. Teraz ma necelé 4 roky a asi pred rokom začali problémy s jeho správaním. V dome si začal značkovať dve miesta – dvere a skriňu. Jeho obľúbenou hračkou bola ponožka alebo starý kúsok koberca s ktorým sme sa preťahovali. No a pred rokom mojej mame spadla na zem moja ponožka a pes jej skočil na ruku a pokúsal ju – 7 stehov!!. Pes sa stiahol a bol niekoľko dni uzavretý do seba. No ale asi o 3 mesiace neskôr spravil podobne mne – zobral dedkovu ponožku a keď som ju chcel zobrať skočil mi po ruke, našťastie ma len poškriabal. Keďže som bol zaskočený ani som neurobil tvrdšie opatrenia proti nemu. Odvtedy bol ešte jeden incident s mojou mamou, kedy mu pohladkala packu a chytil jej ruku, ale našťastie nepokúsal. Posledná udalosť sa stala pred tyždňom, kedy som ho chcel poškrabať za uchom, čo som mu voľakedy robil bežne, a pes mi zaútočil na ruku.  Problémy pokračovali cez víkend. Psa som chcel okúpať, tak ako v minulosti som to robil bez problemov, a začala sa bitka. Pes mal košík, to mu už teraz často dávam, pokúsil som sa ho krotiť aj tvrdšie, tak že dostal niekoľko úderov rukou a handrou, no bol viac a viac zúrivý. Ešte by som dodal, že veľmi rad sedí pri plote a pozoruje ľudí. Voľakedy bol pokojný a s každým kamarátsky, no posledný rok skáč a šteká na ľudí, čo idú okolo plota. Nemám však pocit, že by bol agresívny, práve naopak, keď som s nim na vychádzke, čo je denne asi tak minimálne hodina obyčajne v prírode a beh aj pri bicykli, a tiež aj doma je priateľský a nie je s ním problém, správa sa kamarátsky aj k ľudom. Keď nie som doma, pohybuje sa pri mame a keď prídem tak je stále pri mne.
Ešte jednu vlastnosť sme si všimli – ako keby sa bál – napr.  keď leží a pohladím ho tak sa často strhne, tiež sa mi už niekoľko krát stalo, že sme boli v lese a pes sa zľakol keď niečo prasklo v kríkoch a začal utekať. Hlavný problém je v tom, že nie je  možné sa ho dotknúť spôsobom, ktorý sa jemu nepáči – no a to nikdy neviem ako to je. Vzhľadom na toto nepredvídateľné správanie som z neho veľmi smutný, neviem ako mám ďalej postupovať. Musím priznať, že pes nemal tvrdú výchovu, možno v tom sa prejavujú problémy. Chcel by som vás požiadať o Váš názor na situáciu a o radu ako ďalej postupovať.

Odpověď: V tomto případě je diagnóza opět jasná - nevhodnou výchovou jste získal pejska, který se cítí být nad Vámi (i když ani jemu tento stav nevyhovuje) a situace "kdo s koho" řeší agresí. Snaží se sice získat a potvrzovat vlastní pozici vůdce smečky (značkování, útok při kontaktu, útok při "boji o kořist"), ale reaguje z hlediska psího zkratově a v pozadí je jeho velká nejistota a potřeba jiné autority. V tomto věku teprve psychicky dospěl, proto se popsané věci začaly projevovat až nyní. Má v sobě určitou dávku dominance, ale převládá skutečně nejistota a zoufalá snaha, aby tu vůdčí roli přejal někdo jiný - přes všechnu demonstraci síly ví, že na ni nemá. Chyba není v absenci "tvrdé výchovy", ale ve výchově, které pes ze svého pohledu nemůže rozumět a která ho ve svém důsledku pouze znejistí - neví, kam patří a chybí mu vůdce smečky...

V tomto případě nemá smysl radit na dálku, mohlo by to totiž skončit špatně pro vás oba. Proto Vám nabízím svoji pomoc formou individuálního servisu - sám už víte, že je to schůdné i pro klienty ze Slovenska a popravdě je to pro Vás i Vašeho pejska teď jediná šance. Potřebujete spoustu věcí "vysvětlit" oba dva a určité postupy je zapotřebí aplikovat přímo na pejskovi. Tuto šanci Vám tedy nabízím a pokud tedy budete chtít, dejte mi prosím vědět. - budu se těšit:)

 

(6.8.2006)
Tazatel: Katka Záhumenská, Senec (Slovensko)
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, mám 6 ročneho psíka kríženca (9 kg) a opakovane sa mu zapalujú a neustále napĺňajú analne žľazy vlastne už od malička. V tomto stave si vždy kúše a olizuje labky, trasie hlavou a škrábe si ušká aj telo, nechutí mu jesť a zvykne zvracať žlč a pri koreni chvostíka to má také zdurené. Veterinár mu ich vždy vytlačí /čo je pre nášho psíka veľká trauma a bolesť/ a prepláchne dezinfekčným roztokom. Momentálne ich má znova zapálené a lekár navrhol operatívne čiže definitávne odstránenie žliaz, vraví že je to nenáročná operácia a psík bude mať už navždy pokoj. Chcem sa spýtať či existuje aj iné riešenie ako vyoperovanie žliaz, prípadne aké sú možne riziká pri takejto operacií, aké sú stavy-komplikácie po operacií a či mu hrozí nejaké nebezpečenstvo.  Ďakujem za Váš názor aj radu.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud je problém análních žláz v mírnějším stadiu, pomohou většinou i méně razantní metody - v tomto případě bych však s Vaším veterinářem souhlasil. Tato operace skutečně nepatří k těm rizikovějším (samozřejmě za předpokladu operatéra, který ví co a proč dělá) a neměly by nastat žádné komplikace (určitým rizikům, ke kterým patří třeba už samotná narkóza, se ale nevyhnete nikdy). Pokud se jedná o takto chronický případ, pejskovi se určitě uleví. Doporučuji.

 

(6.8.2006)
Tazatel: Petra Lančová, Frýdek
Plemeno psa: kokršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 8-9 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, nejprve bych chtěla poděkovat za zajímavé a podnětné aktivity, škoda jen, že Liberec je pro mne trochu "z ruky", a tak volím tuto formu komunikace. Pročítala jsem Poradnu, narazila jsem na podobná témata, ale nebylo to přesně to, v čem bych potřebovala poradit. Asi před šesti lety jsme si k naší stařence kokří fence vzali z útulku kokra Blacka, který byl nemocný, zanedbaný a dosti agresivní (několik roztrhaných kalhot) vůči mužům v montérkách a džínách s tyčí nebo klackem v ruce, z čehož usuzuji, že jej někdo pořádně bil. Asi po půl roce pobytu u nás se změnil na psa vítacího a milujícího, byť s občasnými sklony k dominanci.
Když naše fenečka zemřela, vzali jsme si z útulku štěňátko křížence a tu nastal problém. Black byl k smrti uražený, štěně v lepším případě ignoroval nebo před ním utíkal, někdy na ně i vrčel a chňapal po něm. Přestal se mnou úplně komunikovat, a tak jsem štěňátku našla nový domov u známých, kde se má dobře. Nyní se bojím toho, že se situace bude opakovat, protože jsem těsně před porodem a nevím, jak se k Blackovi chovat a jak bude reagovat na dalšího "vetřelce". K sousedovic malým dětem je tolerantní, ale má tendenci si je označkovat.
Co se týče hierarchie smečky, mne považuje za paní, můj přítel si jej nepřipouští k tělu, takže se mu vyhýbá, ale poslouchá ho a můj děda je jeho advokát a rozmazlovač (po smrti babičky je jeho nejlepší přítel). Není to ideální stav, vím, ale se skoro 80-ti letým dědou opravdu není řeč. Chtěla bych se vyvarovat chyb a přála bych si, aby se naše smečka bez problémů rozrostla o dalšího člena. Předem děkuji za pomoc a přeji hodně úspěchů v práci a ještě více happy endů.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za hezká přání:) Na Vašem místě bych v tomto konkrétním případě nového "člena smečky" pořizoval pouze tehdy, pokud budete přesně vědět, co máte dělat. V současnosti totiž máte spíše dominantního pesjka ve vyšším věku, který sám o sobě nebude chtít akceptovat někoho, s kým se bude muset o přízeň lidí kolem sebe dělit. Dá se to zvládnout (přes počáteční dobu psího trucování), ale musíte od samého počátku fungovat jako vůdce smečky - smečky, ne dvou jednotlivých pejsků. S perfektním dodržováním smečkové hierarchie, vedení smečky a se znalostí smečkových zákonitostí. V tom jste udělala chybu i při svém předchozím pokusu - Vy totiž musíte být ten, kdo rozhodne, zda nový příchozí ve smečce zůstane či ne. Bohužel, rozhodl za Vás Black. Tohle už nesmíte znovu dopustit - znova opakuji, od prvního dne musíte komunikovat smečkově, nikoliv se dvěma oddělenými pejsky - jen pak uspějete.

Ohledně smečky zde už bylo napsáno spousta textu, doporučuji si jej přečíst, případně si objednat moji knihu "PŘIROZENÁ KOMUNIKACE A ŽIVOT SE PSY", kde se smečkou a jejím vedením zabývám dosti podrobně. Pak se teprve rozhodněte, zda a jakého pejska do své smečky přibrat.

 

(6.8.2006)
Tazatel: Ivana Tvrdá, Třebíč
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 13 let
Kastrace: ano (v 1. roce)
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, chtěla jsem se zeptat na radu ohledně přítelova psa, před několika týdny začal ničit dveře a "rozhazovat" věci v bytě. Začal to dělat několik dní před tím než odjížděli na dovolenou (bez psa - měli domluvené hlídání). I několik týdnů po návratu z dovolené se situace nezměnila. Dříve to nikdy nedělal. V mládí měl epilepsii.

Odpověď: Dobrý den:) Vše může mít zcela jednoduchý důvod - pes vycítí i věci "nemožné", tedy i to, že Váš přítel od něj odjede. Nikdy není radno podceňovat psí vnímání reality běžného světa - vnímá ji jinak a daleko intenzívněji než člověk, na jiných komunikačních úrovních. Pes skutečně vycítí, že se něco chystá - a většinou i co. Pak nebylo jeho jednání nic jiného než zcela přirozené vyjádření stresu z toho, co se má stát (co se stalo) - před i po dovolené.

Protože devastace je v psím světě obecně vyjádření stresu a nejistoty, je možné, že se stala ještě jiná věc, která uvedené chování pejska zapříčinila. K tomu ale nemám od Vás žádné informace, proto se za daných okolností přikláním ke svému vysvětlení. Závěrem ještě jediná věc - toto chování má VŽDY svoji příčinu, nikdy nevzniká ze dne na den jen tak, samo o sobě. S epilepsií v mládí to nemá opravdu nic společného.

 

(6.8.2006)
Tazatel: Jana Pilnáčková, Liberec
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, Vaše názory na výchovu psů jsou mi velmi blízké.Mám však problém se svou autoritou.Jsem spíš psí chůva, než-li dominantní člověk.Hlídám dceři pejska od listopadu 2005 a možná¨ještě nějaký měsíc budu.Nikdy nechodil s dcerou na cvičák, ale měla ho vychovaného a poslouchal ji.Vycházíme spolu (se psem) dobře, ale když vidí jiného pejska, tak absolutně nereaguje na přivolání.Je hodný, ale spoustě lidem vadí, že takto k nim přibíhá.Nevím zda ještě mohu s jeho výchovou něco udělat.Spíše se bojím, aby nepřebíhal silnici a něco se mu nestalo.Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Vzhledem k tomu, že jste z Liberce, i vzhledem k tomu, o jaké plemeno se jedná, bych Vám doporučil mne zkontaktovat telefonicky a domluvit se na osobní konzultaci - rád Vám pomohu.

 

(6.8.2006)
Tazatel: Markéta Dvořáková, Praha
Plemeno psa: flat coated retriever
Pohlaví: fena
Stáří: 12 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, nejdříve bych chtěla poznamenat, že Vaše stránky jsou pro mne v hodně směrech inspirativní, co se týká výchovy psa. Teď ale k mému dotazu: s fenkou jdeme na poslední očkování až za týden, účinkovat však bude až za 14 dní. Do té doby ji při procházkách stále hlídám, aby mi něco neolizovala či nesežrala, mám strach z nákazy. Má tendenci všechno co vidí na zemi vyzkoušet, jak to asi chutná. Pokud ji mám na vodítku a já zařvu fuj!, nechá toho. Schválně ji u předmětu ještě chvíli nechám a z vodítka ji pustím, abych se přesvědčila, že mě poslouchá. Sedne si, na předmět se dívá, nervózně poposedává, ale nedotkne se. Takže ji pochválím, zase připnu a jdeme dál. Pouštím ji z vodítka až na louce, kam mnoho psů nechodí. A jsme u problému. Pokud je na volno, mé fuj! nefunguje. Nehoním ji, pouze ji k sobě volám, nebo naopak jdu od ní pryč, to pak přiběhne za mnou a uloveným předmětem se chlubí... Něco však cestou spolyká. Jak ji mám naučit, aby venku nic nesebrala ani v případě, že ji mám na volno? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Už jsem to tu mnohokrát psal - pokud budete na svoje štěně v tomto věku každou chvíli povykovat "Fuj!", zkazíte si všechno - důvěru, přivolání, navíc štěně naučíte před sebou utíkat. Každé malé štěně má období, kdy bude ochutnávat různé "sajrajtíky" - je to přirozené, samo to odezní a to nejrozumnější, co můžete udělat, je chodit se štěnětem do míst, kde jsou i jiní psi, ale ne syntetické jedy a podobná skutečná nebezpečí pro malá štěňata (ale i dospělé psy). Znovu opakuji - pokud necháte štěně žít, pak období požírání potrvá jen krátkou dobu. Pokud z toho uděláte "boj o kořist", pak budete mít zlozvyk, který budete u fenky obtížně odbourávat... Nebojte - zažívaní i malého štěněte je daleko odolnější než zažívání dospělého člověka. Skutečně nebezpečné jsou jen látky syntetického původu, ostré předměty a infekční bakterie (pozor např.v parném létě na znečištěné toky a kaluže vůbec).

 

(6.8.2006)
Tazatel: Alena Juřičková, Kroměříž
Plemeno psa: cane corso
Pohlaví: fena
Stáří: 13 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Nevím si rady a prosím Vás o jakoukoli radu. Máme 13měsíční fenu cane corso a 6letou fenu husky. Nejsou s nimi žádné potíže, jenom samozřejmě huskyna ji "vychovává" dle svého, což není problém, protože je poslušná . Je to asi měsíc, co ta mladší začala  vytahovat hadici, která přivádí vodu do jezírka. Ta je schovaná pod hromadou kamení a vykukuje jenou kousek kudy teče voda do jezírka. No a ona celou tu hromadu rozboří, hadici vytáhne, načež nateče voda kam nemá a vyhodí to pojistky v celém baráku.Hadici nerouzkouše, jenom  ji vytáhne. Nepomáhá třepání za krk, ani ignorování nebo vykázání ze smečky. Ona ví co udělala, protože když ráno vyjdu na dvůr a hadice je venku, zdrhne do boudy.Když je na svém místě, tak mně jde normálně přivítat. Ničeho jiného si nevšimne. Taky to dělá pravidelně obden a jenom v noci. Já pracuji doma, obě holky jsou neustále spolu a mají volný přístup ven i dovnitř.Prosím o radu, jak postupovat. Teď je to dokola jeden den dobrý, druhý den hrůza a následuje pokárání a vykázání ze smečky. Je to puberta a jde jenom o to kdo to déle vydrží? nebo mám postupovat jinak. Nikdy to totiž nedělala, režim má stejný, společnost taky a dcera s ní cvičí agiliti, tak se snad nemůže nudit.Děkuji za jakoukoli radu.

Odpověď: Dobrý den:) Je to puberta a je to samozřejmě i problém Vaší autority - fenečka vyhrává na body a dobře to ví. Máte jen dvě možnosti. Zaprvé - vytvořit si takové postavení, kdy fenka Vaši nelibost nad svým jednáním bude akceptovat (za tohle se mimochodem ze smečky "nevyhání" - jednak to v tomto případě v jejích očích jen oprávněně potvrzuje Vaši prohru, jednak si to šetřete, až skutečně bude důvod) a bude to pro ni vlivná zpětná vazba, momentálně je jí to celkem jedno a to je celkově průšvih. Fenečka si Vás totiž hezky testuje... Nebo zadruhé - zabezpečit hadici tak, aby vytáhnout nešla, popřípadě k ní zamezit přístup. V obou případech, pokud to zvládnete, vyhrajete - ale osobně bych preferoval ten první, kdy nezamezíte jen důsledku, ale odbouráte příčinu.

 

(30.7.2006)
Tazatel: Helena
Plemeno psa: československý vlčák
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, nejedná se ani tak o problém, jako spíš o dotaz, protože problém je už vyřešen, jen by mě zajímalo z čeho vznikl a jak se dá odstranit? Začnu popořádku, když jsme si pořídili naše malé štěňátko, stala se mi nehoda a museli mi operovat nohu. Bohužel (ono tedy stejně bych si musela vzít dovolenou :o) jsem byla nucena zůstat skoro půl roku doma, protože jsem nemohla téměř chodit. Když se to zlepšilo, nastoupila jsem do práce, ale zase manžel o ní přišel, takže byl nějaký čas doma (a na moje výtky, aby chodil každý den alespoň na deset minut ven, občas nedbal, takže v tom nebyla žádná pravidelnost), pak zase začal pracovat a já měla dost rizikové těhotenství (a to tak, že jsem skutečně musela ležet a nemohla jsem nikam chodit) až teď jsem na mateřské dovolené. Z toho vyplývá, že náš pejsek byl neustále zvyklý být s někým doma  a jakmile zůstal sám, začal jednak výt (ani si neumíte představit jak krásně vyje, na druhé straně ostatní obyvatelé domu z toho zas tak nadšení nebyli :o) a co bylo horší, kdykoliv jsem se vrátila domů, našla jsem tam kůlničku na dříví a to do slova. Zdevastoval na co přišel, trhal papíry, polštářky, rozsápal dveře (zarazila ho až železná výztuž), hrozně rád si "četl knihy" a podobně. Teď jsem na mateřské půl roku a poctivě jsem se snažila odcházet každý den, takže se to pomalu naučil a stále na tom pracujeme, pokud vim, tak vyje maximálně půl hodiny a pak to vzdá a jde si lehnout, nebo hrát a k mému údivu z ničeho nic, přestal ničit věci. Zajímalo by mě, čím to je? Celý život jsem vyrůstala se smečkou velkých psů, ale s devastací věcí jsem se nikdy nesetkala. Můj osobní názor (a z toho jsem také vycházela při odstraňování problému) byl, že náš pejsek nebyl zvyklý být doma sám a samota mu působila takové trauma, že ze vzteku začal ničit  věci a plakal. Je pravda, že od té doby, co tohle praktikuju, se hodně zlepšil a z ničeho nic přestal ničit i věci. Chtěla bych vědět, jestli to tak skutečně je, nebo jestli jsem jeho chování špatně pochopila. A jak při tom postupovat. Protože ani rady kynologů prostě nezabíraly. Tak jsem vše nakonec řešila podle svého instinktu.

Odpověď: Dobrý den:) Československý vlčák je plemeno, které má díky příměsi vlčí krve mimojiné dva silné prvky osobnostní psychiky - nutnou potřebu sociálního kontaktu a v případě stresu devastační chování ve směru "úniku na svobodu". Proto v době, kdy nebyl sám, byl maximálně spokojený, nestresovaný a bez potřeby únikového ventilu. Bohužel -  o to horší pak pro něj bylo, když po relativně dlouhé době spokojeného spolužití byl postaven před problém "řešit vlastní samotu". V tu chvíli plně zapracovaly instinkty zděděné po vlcíh a v porovnání s více domestikovanými plemeny se jeho stresový ventil začal projevovat velice razantně - nemohlo to ani dopadnout jinak. Pokud by však byl zvyklý na nepřítomnost "smečky" odmala (postupně, tak jak to vždy lidem radím), zvládl by to daleko lépe.

Devastace věcí v tomto případě nikdy není ze vzteku. Je to jen a pouze únikový stresový ventil, aby se pes v pravém slova smyslu nezbláznil ze situace, která je v danou chvíli pro něj neřešitelná. Vytí je pak vyjádření smutku a volání po smečce - něco, co převážná větśina dnešních plemen už dávno zapomněla.

Nevím, co Vám radili kynologové. Ale pokud budete postupovat podle svého instinktu tak jak postupuje Váš pejsek a budete s ním vést dialog (včetně situací, kdy odcházíte a kdy se vracíte - viz moje popisy "rituálů"), pak z něj dostanete pejska vyrovnaného, který ví to nejdůležitější - jeho smečka ho neopustila a vždy se k němu vrací. Protože vědomí tohoto faktu je pro něj v jeho samotě to nejdůležitější...

Sama vidíte, co a jaké přináší výsledky:) Držím Vám oběma palce.

 

(30.7.2006)
Tazatel: Štefan Huďagi
Plemeno psa: boxer
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím Vás mohli by jste mi poradit? Mám 7 měsíční boxerku a náš veterinář u ní diagnostikoval Dyslplazii kyčelního kloubu. Když jsem se ptal jaké hodnocení by obdržela kdyby šla na RTG snímek kyčelních kloubů psa pro posouzení dysplazie kyčelních kloubů k získání podkladů pro potřeby chovu, sdělil, že je to tak velké, že ani nemá cenu chodit na toto vyšetření. Také nasadil "léčbu klidem" tz. Vyčůrat, vykakat a domů, procházky chůzí na měkkém terénu a pouze na vodítku, to vše minimálně do 12. až 14. měsíce věku.Prý na osvalení nohou poté bude dost času. Na internetu na boxerfóru jsem se na to ptal a všichni lidé s pejsky (boxery) s těmito zkušenostmi mi sdělili, že jejich veterinář jim řekl, hodně pohybu bez skákání ať se jim nohy pořádně osvalí, aby pomáhaly kloubům v zátěži-i u takto mladých psů. Proto nevím jakou léčbu nasadit. Už mám nakoupen MSM s glukosaminem sulfátu  a želatinou. Ale moje fenka je hodně energická, pořád běhá a já bych jí rád toto dopřál. Máme léčit klidem, nebo naopak pohybem? Při pohybu jen málokdy jakoby vynechá tu LZ postiženou tlapku, také se někdy při běhu odráží z obou zadních nohou naráz a když jí utírám z venku tlapky, tak pokud utírám PZ tlapku a na té "postižené" musí stát, tak sebou cuká a je vidět, že jí je to nepříjemné. Mockrát děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Především boxer v tomto věku ještě nemá ukončený vývoj kostry - například kloubní hlavice se teprve uzavírají a i jinak se zdaleka ještě nejedná o definitivní stav. Oba přístupy mají svoje pro a proti - pokud bude končetina více namáhaná, počínající DKK to zhorší, ale dobře vyvinuté svalstvo bude v budoucnosti výhodou v případě potřeby radikálního zákroku (např. kompletní odstranění hlavice). Pokud budete končetinu maximálně šetřit, nebude tolik zatížená, sníží se bolestivost a je tu šance na výsledný nižší stupeň DKK. Na Vašem místě bych dal 2-3 měsíce šanci "klidu" a na základě rentgenového vyšetření zhodnotil, zda se stav DKK (pokud tam skutečně je) zmírní nebo naopak zhorší. Ve druhém případě a při vysokém stupni DKK se pak nevyhnete operačnímu zákroku - ale jak říkám, na definitivní verdikt je skutečně ještě brzy. Nezapomeňte na dotaci calciovým přípravkem, kloubní výživa je v tomto případě také vhodná. Držím palce:)

 

(23.7.2006)
Tazatel: Mirka Malečková
Plemeno psa: irský setr x NO/labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Vážení,  nedaří se mi odeslat dotaz způsobem který popisujete ve své poradně, ale  moc doufám, že takto k vám dorazí také. Před měsícem jsme si přivezli štěňátko křížence (- m. irský setr x o. NO/labrador) dnes mu jsou 3 měsíce.  Protože bylo z venkovního chovu, tudíž zvyklé na noc venku, měli jsme představu, že umístění v kotci na noc nebude problém. První týden celé noci pronaříkal až prořval, na rady odborníků kynologů jsme se snažili vydržet, nejbližší sousedy obešli s lahvinkou, aby vydrželi. Pak se stalo to, že naše černé zlato onemocnělo - po srážce s jiným štěnětem krevní výron do ledvinového pouzdra,  následná prudká infekce s vysokými horečkami, tzn. umístění pejska domů. A JSME ZPÁTKY PŘED PROBLÉMEM JAK NAUČIT ŠTĚŇÁTKO SPÁT V KOTCI? Protože si na spaní doma  resp. naši přítomnost strašě rychle zvykl, jeho reakce na byť kraťoučké umístění do kotce je až zoufalá. JInak je celý den mimo kotec, zkoušíme teď, co je už fit, dávat mu tam krmení,  po chvilkách  si tam s ním hrát, nikdy tam neusne a když už ho tam třeba děti vysloveně uspí, je za 1/4 h. vzhůru a vypukne nářek a řev. Poraďte mi prosím jak naučit pejska zvládat pobyt v kotci. Vždycky jsme měli psa, ale žádný nereagoval na kotec tak negativně, jako tohle černý zlato.

Odpověď: Vážená paní... možná by bylo lépe, kdyby Váš dotaz skutečně nedorazil. Pokud jste si pročetla aspoň část PSÍCH STRÁNEK, než jste svůj dotaz poslala, nalezla byste jednak několikrát odpověď na Váš dotaz (evidentně jste je nečetla, takže: TŘÍMĚSÍČNÍ ŠTĚNĚ JAKÉHOKOLIV PLEMENE NIKDY NEPATŘÍ DO KOTCE, ANI JEN NA NOC!!!), jednak byste pochopila, že v případech, kdy "chov psa" lze nazvat spíše jeho týráním, bývám velmi, velmi nepříjemný - a to budu i teď...

Vezmu to jedno po druhém a jakkoliv se teď cítíte dotčená a uražená, překonejte to a čtěte prosím velice pečlivě. Venkovní chov, jak to nazýváte, je ve stadiu, kdy matka pečuje o svůj vrh, něco zcela jiného než si představujete Vy. Je to kontaktní záležitost, kdy matka svá štěňata učí, komunikuje s nimi, štěňata komunikují mezi sebou a vytváří se základ sociálního chování malého štěněte, které se dále rozvíjí (pravda, u některých "majitelů" nerozvíjí) v jeho dalším životě - jedná se o životně důležitou složku psychického vývoje. Štěně odebrané od své psí rodiny a následně umístěné v kotci u svého nového majitele je vrženo do izolace a v pravém smyslu do vězení se všemi souvisejícími traumaty - absence komunikace s okolím, neschopnost štěněcího organismu vyrovnat se s psychickým traumatem samoty a stresu, absence smečky. Paní Malečková, umístila byste do kotce svoje vlastní dítě? Mohu Vás ubezpečit, že mezi psychikou lidského a psího mláděte není v ohledu sociální komunikace a zvládání stresových situací pražádný rozdíl. Z obou jedinců byste získala jen vystresované, vyděšené uzlíky nervů.

Přemýšlela jste někdy nad psychikou psa, resp. štěněte, nebo je to pro Vás "jen zvíře", které je v noci v izolaci šťastné?

Další stránka celé věci... Přirozené chování psa již od malého štěněte je kontaktní - teď mám na mysli úzký tělesný kontakt. Štěňata spí přitulená k matce a navzájem k sobě. Kromě stránky fyzické (tedy vzájemné zahřívání a udržování optimální tělesné teploty) je tu především důvod psychický - pocit bezpečí, pocit klidu, vzájemné důvěry a komunikace. Tedy přesně to, co štěněti umístěnému v kotci chybí. Přesně to, co potřebuje každý živý tvor - psí i lidský. Asi je Vám tento způsob uvažování cizí, ale pokud si lehnete na zem, malé štěně k Vám instinktivně přijde a lehne si Vám k hlavě, k hrudi - nikdy ne k nohám, vždy tam, kde se cítí člověku být nejblíž... Pak spokojeně usne - do té doby než odejdete. V tom je totiž ten rozdíl - nemůžete štěně "uspávat" jako malé dítě a pak se jít dívat na televizi, štěně vnímá daleko intenzivněji - a stejně intenzivně potřebuje kontakt.

Přemýšlela jste nad tím někdy - u kteréhokoliv svého psa?

Přiznám se, že nevěřím lidem, kteří ve svém dotaze napíší jak svého psa milují, jaký že je to jejich miláček nebo zlato a přitom celý text dotazu svědčí o naprosté ignoranci snahy o pochopení psí psychiky a základních životních potřeb malého šteněte nebo dospělého psa. Přeji Vám jediné - ať Vás tenhle pejsek, který v sobě obsahuje krev plemene velmi závislého na člověku, naučí jinému pohledu - takovému, kdy budete sledovat, co se Vám Vaše štěně snaží sdělit a bude Vám stát za to přemýšlet, proč se některé věci dějí. Pokud Vám "nářek a řev" (cituji) budou nadále jedno a budete zatvrzele cpát 3-měsíční štěně do kotce, pak byla moje snaha Vám něco vysvětlit marná. Pokud dojdete k závěru, že pes je tvor sociální a potřebuje kontakt stejně jako ho vyhledává v přírodě, a pokud mu potřebné podmínky poskytnete - pak budu velmi rád. Ale protože přeci jen už mám zkušenosti s lidmi, kterými odpovím na tento typ dotazu něco jiného, než čekali, pak raději předem upozorním na jednu věc - psát mi uražený mail, jak jsem dotyčného nepochopil, doplněný agresivními výpady na moji osobu skutečně nebude mít smysl a poputuje rovnou do koše. Shrnu to jednou větou - pokud kdokoli umístí svoje malé štěně do kotce (i jen na noc), nejedná se o chov, ale týrání zvířete. Tak jsem to posuzoval, posuzuji a posuzovat budu - a člověk, který si nedokáže i jen instinktivně uvědomit, co v tomto případě páchá za zvěrstvo, ode mne nemůže nikdy čekat jinou odpověď. Děkuji, pokud jste dočetla až sem.

 

(23.7.2006)
Tazatel: Šárka
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mě vadí, že můj pes, když jdem ven "píská" :), prostě kňučí nejspíš radostí a venku doráživě štěká, okřiknutí ani vytahání...nepomohlo. Prosím poraďte.

Odpověď: Dobrý den:) Proč Vám to vadí? Máte pocit, že pokud by se netěšil ven a venku ze života (přesně z toho důvodu jsou totiž ty zvukové projevy...), že by to bylo lepší? Jsou psi, kteří mají nižší temperament - jsou potichu, ale švihají ocáskem a radost na nich je vidět úplně stejná - a jsou psi s vyšším temperamentem, kteří k tomu přidají i hlasové projevy. Lehké položení ruky seshora na čumák nebo jeho krátké sevření a uklidnění hlubokým hlasem je správnou reakcí, nikdy nečekejte, že dosáhnete kýženého výsledku okřikováním nebo škubáním vodítka. Takže asi tak - a nechtějte po tvorovi vybaveném pro hlasové projevy, který má radost ze života, aby byl němý jako ryba...:)

 

(23.7.2006)
Tazatel: Lucia Risianová
Plemeno psa: dalmatin
Pohlaví: fena
Stáří: 12 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pan Dostal. Znovu sa na Vas obraciam s prosbou o pomoc. Uz som Vam pisala ohladom nasho Bafala - nemeckej dogy, ktory ma uz 5mesiacov a dari sa mu vyborne a okrem toho ze je velmi tvrdohlavy, co nam niekedy robi mensie problemy, nemame s nim ziadne velke nezvladnutelne problemy. Horsie je s nasou dalmatinkou Aidou. Je to uz stara dama, ktora vyzerala vyborne az donedavna. V priebehu posledneho mesiaca rapidne schudla. Vyzera akoby sme ju tyrali a nedavali je zrat ale opak je pravdou. Mavala tak 23-24kg a teraz vazi 17kg. Takze ten rozdiel si dokazete predstavit. Dnes sme s nou boli u veterinara a zastupovali ho tam dve mlade zeny, ktore na mna vobec neposobili profesionalne. Viditelne ich otravovalo, ze sme tam a na ich znudene tvare sa nedalo skoro ani pozerat. Namiesto toho aby nam povedali co treba robit, davali nam na vyber bud toto alebo tamto treba urobit. Rozhodli sme sa aby jej hned zobrali krv a urobili testy. O 15minut boli vysledky, vsetko v poriadku. Potom ju este ohmatali a tiez je vsetko v poriadku. Takze vobec netusime v com je problem. Preco Aida tak schudla? Nevyzera ze by jej az tak nechutilo, skor sa mi zda preberava. Granule nechce vobec, normalnu varenu stravu zozerie ale vyvracia. Zerie velmi vela travy, az mame dojem ze zije hlavne z nej. Vyzera akoby ju uz nic nebavilo. Len ked prideme s nasim Bafalom na navstevu zda sa ze sa Aida tesi von vybehat sa ale inak stale lezi v kosi a drieme. Moze to byt aj psychickeho charakteru? Lebo pred 5mesiacami odisla priatelova sestra, ktora s nou chodievala najcastejsie von ale vlastne zvysok rodiny (rodicia aj priatel) sme tu. Moze jej byt az tak smutno alebo preco je taka? Ako mame docielit to, aby viac zrala a pribrala? Ake krmivo mame skusit? Mame jej davat nejake vitaminy, lebo zadna noha sa jej velmi trasie ked stoji. Ale je stale dost ciperna a stale vie velmi rychlo bezat, aj napriek tomu, ze tak schudla. Dakujem za vsetky Vase rady a velmi si ich cenim. Doviedenia a prajem krasny den.

Odpověď: Dobrý den:) Je těžké takto na dálku posuzovat Vaši fenku, nejvíce informaci čerpám vždy z toho, že dotyčného pejska mám možnost vidět na vlastní oči. Dvanáct let je na dalmatina už "seniorský" věk, nedá se čekat, že by to na ní nezanechalo stopy - fyzické i psychické. Potřeba pohybu je v tomto věku už nižší, pejsek se celkově jeví klidnějším, i když stále budou situace, které ho rozpohybují a dodají mu energii - ať už prostřednictvím jiného pejska nebo člověka. Důležité je, aby pejsek i v tomto věku měl dostatek komunikačních podnětů - pokud je nemá, je to začarovaný kruh - pejsek nemá o nic zájem, okolí tudíž nemá zájem ho něčím "vyprovokovat" a vše se dostane do setrvalého, nepříliš dobrého stavu.

Návštěvy s Bafalem jsou pro Aidu určitě přínosem, stejně tak i aktivní procházky. Ke krmení bych doporučoval některé z kvalitních granulí pro seniory (lépe se tráví a méně zatěžují organismus), k tomu samozřejmě v rozumné míře vitamíny a kloubní výživu. Může mít ve svém věku problémy pohybového aparátu (ať už od pánevní končetiny nebo zadní části páteře), to by ovšem chtělo rentgen - pokud možno ale určitě bez narkózy.

Pokud bude aktivní Aidino okolí, pak bude aktivnější i Aida. Nebude samozřejmě běhat jako zamlada, ale určitě má velkou šanci tu ještě pár let pobýt. Změňte krmení, udělejte pro jistotu vyšetření trávicí soustavy a pohybového aparátu - a zbytek musíte nechat na přírodě a psím organismu... Držím palce:)

 

(23.7.2006)
Tazatel: Tereza Kubáčková
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den. Chtela bych reagovat na dotaz pani Schneirove z 2.7. respektive na vasi odpoved. Mam doma rocni fenku beagla a mam uplne stejne zkusenosti jako zminena pani. Bessie je na sve plemeno dost poslusna, muzu s ni chodit bez problemu na volno a celkove je to dost pohodovy pejsek – az na to jidlo.  Doma mi jeste nic nesezrala, ale kdyz si neco k snedku najde venku, tak prestava reagovat do chvile, nez to do sebe nasouka...bohuzel zvladne i igelitovy pytlik a podobne „dobroty“, staci, kdyz to voni. Vasi knizku jsem si poridila jiz kdyz jsme si malou porizovala a snazim se podle ni ridit a Bessie vychovavat. V pripade jidla jsou vsak veskere rady drahe. Mam pocit, ze jsem asi pro ni opravdu spis „chuva“, jak casto zminujete, nez opravdovy vudce, ale ja se opravdu snazim chovat podle vasich rad. A prave v tom tkvi muj dotaz, myslite si, ze kazdy clovek je schopen byt pro psa opravdu prirozenou autoritou?? A ze je schopen se psem (kdyz se snazi) komunikovat po psim tak, aby to bylo srozumitelne?? Dekuji vam moc za odpoved a preji vam i vasim pejskum prijemne leto.

Odpověď: Dobrý den:) Máte asi na mysli dotaz paní Scheinerové... Nikdy jsem netvrdil, že každý člověk je schopen být pro psa opravdovou přirozenou autoritou - vždy se ale snažím dát člověku návod tak, aby byl úspěšný, pokud v něm "vůdcovské schopnosti" jsou. A také často zdůrazňuji, že ne každý člověk na to má - je to záležitost individuální a je to to "něco", co se nelze nabiflovat čtením teorie - pes to z člověka ale vnímá vždy 100% správně. Také píšu, že člověka nelze do role vůdce nikdy nadelegovat, i to, jaký je rozdíl mezi vůdcem a chůvou - z pohledu laika u chůvy vše vypadá idylicky (pes a člověk se mají rádi), ale absence vůdce se projeví při všech situacích "poměřování sil". Každý pes hledá a potřebuje AUTORITU - a tou není v dostatečné míře nikdy jenom chůva. Proto všechny svoje klienty učím, jak se jako vůdce chovat - s tím, že základem a nutnou podmínkou jejich úspěchu je ale to, zda dokáží ze sebe vyzařovat vůdcovské emoce. Protože rozdíl mezi skutečnou autoritou a hercem pes pozná spolehlivě.

Srozumitelná komunikace je něco, co je pro běžného člověka trochu problém v tom, že v dnešní společnosti se příliš mnoho mluví - často pak bývá problém vyextrahovat z poskytnutých informací ty skutečně důležité a podstatné (ilustrativním příkladem mohou být například některé dotazy z Poradny nebo proslovy našich politiků:)). Psí komunikace je přímočará, bez zbytečné "omáčky" kolem. A tomu se musí přizpůsobit i člověk, který si chce se svým pejskem rozumět.

Hezké léto i Vám a fenečce...

 

(16.7.2006)
Tazatel: Markéta Baslová
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, na úvod Vám chci složit velkou poklonu za Váš citlivý a vnímavý přístup k našim psím kamarádům a požádat Vás o radu. Týká se mého půlročního rh.ridgebacka. O tom, že toto plemeno je velice dominantní není pochyb, a proto jsem k jeho výchově vždy přistupovala velmi důsledně, ale zároveň přátelsky. V poslední době (určitě to souvisí i s jeho věkem) ale absolutně ztratil jakýkoliv respekt vůči mně i mému partnerovi. Uvedou třeba typickou situaci: provede něco, o čem moc dobře ví, že je špatné a za co je vždy potrestán a za pár minut to klidně před našimi zraky udělá znovu, a tak to dělá pořád dokola. Nechci se k němu chovat agresivně, ale jeho chování už překračuje hranice naší obrovské trpělivosti. Potrestat ho v tuto chvíli musím, vytahám ho za kůži a důrazně a do očí mu "vysvětlím", že tohle prostě nesmí.. V poslední době se ale v takové chvíli po nás klidně ožene a zavrčí a já cítím, že něco není v pořádku. Chápu, že v tomto období zkouší, co si může dovolit, ale vzhledem k tomu, že se jedná o v budoucnu opravdu velkého psa, je třeba stanovit jasné hranice. Občas mám ale pocit, že je mu veškeré kárání a trestání úplně ukradené, naprosto nás ignoruje a tato situace začíná být neúnosná. Často hledám chybu také u sebe, ale můžu s čistým svědomím říct, že mu věnuji maximální a citlivou péči a že jakékoli mé reakce jsou naprosto přiměřené jeho chování. Pokud existuje nějaká rada, předem děkuji a přeji mnoho energie a radosti ve Vaší obdivuhodné práci...

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) Moje rada je jasná a stejná jako ve všech podobných případech - protože chyba je opět v nezvládnuté vůdčí roli člověka, tedy konkrétně Vás. Věřím, že se svému pejskovi věnujete a určitě se máte navzájem velmi rádi. Splňujete roli "chůvy", ale nesplňujete roli "vůdce" - a v těchto dvou pozicích je právě ten diametrální rozdíl, zda člověka pejsek skutečně bere jako nadřazeného člena smečky.

Chyba je v tom, že za Vašimi kontakty (vytahání, vysvětlení...) nestojí odpovídající emoce. Nabízím Vám tedy stejně jako všem majitelům psů v podobné situaci tu nejefektivnějši pomoc - domluvte se se mnou, přijeďte a já Vám určité věci názorně předvedu, jak fungují a jak na ně pejsek reaguje. Máte skutečně pejska dominantního plemene, jsem velmi rád, že si to i uvědomujete, proto bych Vám doporučil i svůj individuální výcvikový servis, kde je dostatek času a příležitostí se potřebné znalosti a dovednosti naučit. Pokud budete tedy mít zájem, ozvěte se mi, budu se těšit.

 

(16.7.2006)
Tazatel: Michaela
Plemeno psa: 2x jorkšírský teriér
Pohlaví: pes, fena
Stáří: 1 měsíc
Kastrace: ne
Dotaz: Prosím narodili se nám malá štěňátka,jejich máma už je nechce kojit a my nevíme co za jídlo jim máme dávat, aby byla zdravá,nebylo jim špatně.Co se jim dává???Děkuji moc za odpověď.

Odpověď: V podstatě lze v tomto věku volit mezi dvěma variantami - zaprvé klasicky, vařené a naškrabané (později jemně nasekané - nikdy nesmí být celé kousky, platí i pro konzervové maso!) hovězí maso, uvařený vaječný žloutek plus ovesné vločky nebo zadruhé - krmit speciálními konzervami (k dostání u veterináře, tuto variantu doporučuji). Koncem prvního měsíce začíná klesat tvorba mléka u kojící feny, pak je již dobré štěňata přikrmovat a postupně zvykat na pevnou stravu - ale dokud fena produkuje alespoň trochu mléka, dopřejte je štěňatům v maximální možné míře. Nezapomeňte na kalcium a vitamíny.

 

(16.7.2006)
Tazatel: Kamasová Barbora
Plemeno psa: boloňský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Mám se psem takový problém - někdy agresivita na psy, obtěžování fen, ani nemusí hárat - a to je hlavní problém.Protože děláme agility a tanec se psem, mám s ním v poslední době problém, začal mi utíkat za fanama z parkuru a běhá hůř.To nikdy nedělal.Ale prostě se neudrží,kňučí, když nemůže být u fen, když jsou v autě jinde než on.Je mu jedno jestli fena hárá nebo ne.Vůbec se nesoustředí, nevěnuje mi pozornost.Můžete ho 100x potrestat vhodným trestem a nepomůže to.Je uplně mimo!Potrestáte ho, aby se sklidnil a on se znova vydá za fenou a  tak to můžete dělat pořád do kola...nikdy to nedělal až do předposledního tréningu, kdy začala hárat jiná fena, ta ho ovšem zajímá méně.  Byla mi doporučena kastrace, prakticky s tím souhasím, ale nemůžu se s tím vyrovnat.Proto ho  asi kastrovat nebudu.Chtěla jsem se zeptat, jesli byste mi neporadil, co s ním mám udělat?Ppř. jsem slyšela o nějakém jiném zbůsobu léčby...nevíte o tom něco?

Odpověď: Dobrý den:) Máte normálního psa a normální zůstane do doby, než se rozhodnete ho zmrzačit - velmi mě mrzí, že i když, jak píšete, se s kastrací nemůžete vyrovnat, "prakticky s tím souhlasíte"... Je pak těžké cokoliv radit člověku, který vůči svému pejskovi takto uvažuje. Přiznávám, že pokud mi třeba majitelka chovatelské stanice s vážnou tváří vysvětluje, že jakmile její chovné feny odrodí, půjdou na kastraci, otvírá se mi kudla v kapse a s takovým člověkem prostě přestávám komunikovat - jednak se mi totálně znechutí a jednak je to moje jediná obrana, abych nezačal být skutečně hodně nepříjemný.

Přečtěte si, co jsem o kastraci na PSÍCH STRÁNKÁCH kdy napsal, snad Vám to otevře oči. I ohledně toho, že Vaše otázka na "jiný způsob léčby" svědčí o dost zvláštním způsobu uvažování, které přiznávám dost dobře nechápu, ale bohužel vím, že nejste jediná. Také bych byl rád, pokud byste pochopila, že pes se nevychovává tresty (100x vhodný trest je co?), ale správným přístupem a vedením. I silný sexuální pud ať už psa nebo feny se dá zvládnout, pokud ho berete jako přirozený projev zdravého živého tvora a ne něco, co Vás obtěžuje a kvůli čemu "hůř běhá". Přečtěte si prosím něco o přirozeném psím chování (nechtějte proboha po psu, aby ho nezaujala háravá fena nebo fena krátce po hárání!), psím temperamentu - a pak se nejprve zamyslete nad tím, jaké vlastně máte plemeno a zda to, co po něm vlastně chcete, pro Vás je vůbec schopno udělat bez toho, že na tom vhodným způsobem zapracujete i Vy - správným vedením a spoluprací místo myšlenek na kastraci. A věnujte dostatek času nejen tanci se psem a agility, ale i normální psí výchově a především tomu, aby Vás pejsek registroval i jinde než na parketu nebo parkuru. Děkuji a budu doufat, že moje slova nejsou jen házením hrachu na zeď.

 

(9.7.2006)
Tazatel: Dáša
Plemeno psa: střední jezevčík dlouhosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 9 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám velké problémy se svým pejskem a doufám, že pomůžete.Problém je, že můj pejsek je nevychovaný, paličatý a už né nejmladší jezevčík.Jde o to, že nyní mám půlroční dceru, kterou se mi zatím nepodařilo s mým pejskem seznámit, natož skamarádit.Co říct k pejskovi, k Tedouškovi. Vždycky to byl miláček rodiny, co nejen spává v posteli, ale povaluje se kde se mu zachce a jde kam se mu zachce. Pejsek je můj a velmi na mě visí.Je hrozná zvědavka, všude musí být a když to nejde vynucuje to, skáče, začne chňapat zubama. Kdybych ho měla popsat povahově, asi bych řekla, že není zlý, ale nervózní, no prostě trochu rapl, taky rozmazlený, chce byt středem pozornosti. Když se chystáme na výlet, běhá, štěká, bije mu srdíčko a chová se nezvladatelně. Stejně tak když má někdo v rukou něco, co nezná, okamžitě to chce. Skáče na toho člověka a začne chňapat i zuby.Vynucuje si pozornost- štěkáním, také skáče do vany, abychom ho museli jít vytáhnout.Všechny tyto věci jsme tolerovali, protože nikdy nikomu neublížil. Je pravda, že se párkrát ohnal po cizích lidech, kteří ho chtěli hladit - tak jsem zavedla, aby na něj nesahali.Pravda je, že když se občas vzteknul vyjel i na nás, ale spíš když byl mladší. Také štěká a zuří když někdo přijde, ale většinou když ho držím za obojek, když ho pak pustím očuchá a chce se kamarádit. Také se moc nesnese s ostatnima pejskama, tak se s nima moc nekamarádíme, máme ale svoje vyjímky. Všechny moje přátelé postupně vzal za své a miluje.No a problém miminko. Nechtěla jsem to dramatizovat a řekla jsem si miluje mě, bude milovat i mou dceru (Marušku). Maruška jako malá ale hodně plakala a i teď je to spíš to miminko, ktereé je víc vidět i slyšet.Když jsem přišla z porodnice, Tedík měl záchvat, že mě vidí, skákal a tak. Pak jsme dali malou na zem, chytli ho za obojek a vzali k ní. Byl z toho úplně v amoku hrozně rychle čuchal a začal chňapat zubama po fusaku (byla zima). Tak jsem vzala malou do náruče, skákal, chňapal po mně. Jsme v garsonce, situace byla neunosná, tak jsme Tedíka odvezli k našim. Nutno říct, že u našich jsme spolu moc let bydleli, takže je tam jako doma.Pak jsme se pokusili ještě jednou,byl na volno, ale bylo to stejne skákal, ňufal, chňapal zubama, přeběhl po kabeli ve které malá ležela. V té chvíli ho vůbec nedokážu kontrolovat, co přesně u malé dělá a bojím se, aby jí neublížil i omylem.Když jsme odjížděli začal se hystericky drat do kočáru a po našem odchodu dlouze vyl a já dlouze plakala. Byla jsem u psí psycholožky, paní doktorka Žertová tady z Brna (jsem brňačka)-jestli ji znáte. Popsala mi, že můj pejsek se cítí být vůdcem smečky a tudíž chce i spolurozhodovat o Marušce. Navíc problematické plemeno, věk a zřejmě i žárlivost na mě tomu nepřidají. Takže máme následující postup- pejsek se naučí nosit košík (takový ten měký kožený) a malé vodítko, které za sebou bude tahat(aby nebyl ani na vodítku, ani na volno), abychom nemuseli mít strach a byl lépe zvladatelný. Pak ho máme zbavovat výhod, jako to, že může sedět u stolu, na křeslech kdykoliv se mu zachce, že je středem pozornosti atd... Seznámení by pak mělo vypadat tak, že bude mít košík, to šourající se vodítko a nemůže na malou skákat a raplit, vlastně si jí musí nevšímat. Z toho hysterického raplení ho máme vytrhnout trhnutím tohoto vodítka a stupňuje se to buď hozenou plechovkou(někde poblíž něho) nebo stříkací vodní pistolkou, pak nějaký povel a uklidnit. Když neposlechne zavřít ho, uvázat. Když bude hodný, chválit. Prostě mu dát najevo, my jsme páni, skáčeš chňapeš,to se nedělá, nebavíme se s tebou, jsi hodný, jsi náš miláček. Protože je teď Tedík u našich, je to hodně na nich. Jsou teď na chatě(kam bychom taky situovali další setkání) a zkouší košík a to zbavovaní výhod, pomalu.My se do toho stěhujeme, takže je toho moc. Paní doktorka naznala, že si pejska už zpátky asi vzít nebudeme moct, protože je to velmi problematické plemeno a bylo by to riskantní. Miluju svého pejska, ale s tím jak miluju svou dceru se to srovnat nedá. Musím ji chránit. A pokud on cítí a půjde po ní, proto že zabrala jeho místo, má vlastně pravdu, zabrala. Už jsem se smířila, že se k nám nevrátí, i když moje první představa byla, jak budou s Maruškou skvělá dvojka. U našich mu nic nechybí. Ale chtěla bych, abychom se mohli všichni normálně vídat.Než dojde k dalšímu seznamovaní, chtěla jsem tento postup konzultovat ještě s jiným odborníkem, s Vámi. Omlouvám se za rozsáhlost a předem Vám moc děkuji za odpověď, moc se kvůli tomu trápím a má nejhorší představa je, že bychom nezvládli ani tyto setkání a museli dát pejska někam pryč. Za odpověď děkují Dáša, Maruška a Tedík.

Odpověď: Dobrý den:) Paní doktorku Žertovou bohužel neznám, nicméně můj osobní názor je, že je velmi ošidné říkat si "psí psycholožka" a radit klientovi pouze čistě cvičákovské restriktivní metody (košík, plechovka, vodní pistolka, povely, zavřít, uvázat...)... To není o psí psychologii, navíc její závěr, že si pejska nemůžete vzít zpátky, protože je to velmi problematické plemeno, je z mého pohledu skutečně nesmyslný. Ano, opravdu se mi nelíbí, kolik je najednou "psích psychologů", jejichž metody při bližším pohledu začínají a končí pouze restrikcemi ve stylu klasických výcvikářů - a kolik psů je jimi označeno za "nezvladatelné, agresivní, deprivované a neschopné žít mezi lidmi"... Psí psychologie je totiž především o skutečné znalosti psího uvažování a skutečné schopnosti řešit problémy ne fyzickou silou, ale přirozenou psí komunikací. To jen tak na okraj - některé věci a přístupy je lépe uvést na pravou míru dříve, než bude pro některé psy pozdě.

Zkusme to tedy jinak - ne vás rozdělit, ale naopak z vás udělat jednu smečku - včetně Vaší dcery a pejska. Takže si nejprve řekněme, v čem je problém - ten zcela zásadní je v tom, že máte bohužel zcela nezvládnutého a z hlediska psí psychiky špatné vedeného 9-letého psa plemene jezevčík. Jezevčíci jsou tvrdohlaví, dominantní a potřebují správné vedení již odmala. Nicméně i teď je možné dát spoustu věcí do pořádku - ale chce to správný přístup z Vaší strany a z toho plynoucí zařazení pejska na správné místo do smečky a Vaše pochopení toho, jak vnímá sebe, Vás i malou. Protože je mi ale jasné, že pokud jste 9 let svého pejska nedokázala vychovat, nemá velký smysl Vám radit "na dálku" - prostě byste to nezvládla a nemyslím to teď nijak osobně, jen nehodlám riskovat Vaši chybu vzhledem k přítomnosti Vaší malé dcery. Proto vidím jediné řešení - zkontaktujte mne a domluvíme Vaši několikadenní návštěvu u mne, včetně jezevčíka a Vaší dcerky (a samozřejmě partnera, kterého nezmiňujete, ale předpokládám, že existuje a má také svoje místo ve "smečce"). Je to můj návrh a pro Vás asi jediná reálná šance, jak nepřijít o svého pejska a možnost dát ho i s Vaší malou dcerou dohromady. Věřím, že Tedyho máte ráda a nebudete uvažovat v intencích toho, že někdo někomu zabral místo...  Rozhodnutí je jen na Vás:)

 

(9.7.2006)
Tazatel: Miroslav Wagner
Plemeno psa: středoasijský pastevecký pes, rotvajler
Pohlaví: fena, pes
Stáří: 10 měsíců, 2 měsíce
Kastrace: ne, ne
Dotaz: Dobrý den, předem máte velmi pěkné, zajímavé a poučné stránky. Nezlobte se , že se obracím na vás s takovým dotazem. dělám do psů dlouhou dobu a nyní jsem došel na problém krmení, loni jsem pořídil fenku sao, předtím jsem krmil obyčejnými krmivy jako je třeba Agil, s kterým jsem měl dobré zkušenosti, bez problému ho příjmali všichni psi, ale zdálo se mi obyčejné, tak jsem přešel na "lepší" začal jsem Fitminem pro velká plemena, fenka to žere, ale nic moc, zkusil jsem 2 měsíce štěněcí calibru , ale vrátil jsem se na fitmin. Obě krmiva příjmá, ale bez velkého nadšení, při tom agil brala bez problémů. nyní jsem dovezl psíka rtw, trávím třetí den na internetu a snažím se najít nejvhodnější značku , kterou bych měl krmit , prošel jsem vaši poradnu,(2006) ale konkrétní značku jsem nenašel, hledal jsem i na stránkách RTW a nic nemohu najít . před 20 lety to bylo jednoduché,ale dnes mi to přijde složitější, co by jste mi doporučil, nebo lépe čím by jste  krmil Vy, v případě těchto plemen , předpokládám že nějaké kanadské krmivo. Můžete mi poradit nebo aspon váš názor. Předem Vám mockrát děkuji Mirek Wagner.

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) Pokud to vezmu zcela obecně, tak jako výchozí lze vždy vzít průmyslová krmiva (tj. granule) zavedených výrobců - firem, které jsou na trhu již několik desetiletí a jejichž kvalitu prověřil čas a konkurenční boj. Velmi důležitým ukazatelem kvality je vyváženost, absence nežádoucích příměsí (např. pro psy nestravitelné sóji), konzervace vitamínem E (nikoliv chemickými konzervanty) a kvalita vstupních surovin - pokud je krmivo kanadského původu, většinou neuděláte chybu, pokud je vyrobeno ve střední Evropě, pak ruce pryč. Samozřejmostí je vybrat správnou řadu (tedy ve Vašem případě pro štěňata nebo dospívající psy velkých plemen) a v neposlední řadě dodržovat správný krmný režim.

Další důležitou věcí je uvědomit si, že i zažívací soustava každého psa je do značné míry individuální. Co může vyhovovat jednomu pejskovi, nemusí vyhovovat jeho sourozenci z vrhu. Pokud štěně špatně prospívá nebo má potíže se zpracováním potravy, pak je vhodné zkusit jinou značku, jiné složení - svoji roli může sehrát třeba alergie na některou krmnou složku nebo obecné primární či sekundární trávicí problémy.

Nu a v neposlední řadě je dobré připomenout i to, že existují i běžné nebo tzv. zátěžové granule. Je prostě zapotřebí vybrat to, co pejskovi prospívá a po čem je v kondici. Může se stát, že u jedné značky (a různých řadách) zůstanete celý život, ale také můžete několikrát za život změnit značku. I to je důvod, proč nedoporučuji striktně jen jedno jediné krmení, každý si musí vybrat dle svého pejska a jeho zažívání...:)

 

(9.7.2006)
Tazatel: Jana Čumová
Plemeno psa: pitbulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dorý den.Četla jsem od vás to k čemu mám přístup a myslím,že svojí práci se psi děláte dobře a proto bych vas chtěla poprosit o radu jak na našeho psa jelikož ho máme moc rádi.Vychováváme ho s láskou ale i s durazem.Nikdy od nás jak se říka nedostal na zadek.Štěně máme tři týdny a nezdá se nám občas jeho chování.Např.jdeme venku a on z ničeho nic začne vrčet na lidi co jdou před nebo za náma,ale pak se od nich necha i pohladit,není to pravidlem,ale stává se to skoro každy den i když mu durazně rekneme fuj.Nebo ho pošleme na místo a on teda jde,ale někdy se stáva,že jde a s otočenou hlavou na mě a upřeně mi zíra do očí,pak se začne klepat a olizuje si špičku nosu.Zkušenosti se psi mam,ale stímhle jsem se nikdy nesetkala.Budu ráda když nám poradíte.Předem děkuji!

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel děláte jednu zásadní chybu - nevychováváte po psím, používáte jen oblíbený cvičákovský přístup povelů a zákazů (např. ono citované "fuj" a "místo"). Takto se pes nevychovává. Máte objednanou moji knihu, budu věřit, že Vám v tomto směru trochu otevře oči - špatně nebo vůbec ne vychovaný a vedený pitbulteriér je nebezpečím pro svoje okolí i své majitele. Máte pozici o to těžší, že podle Vašeho popisu se na něm negativně podepsal i předchozí přístup, pejsek je momentálně ve stavu psychického stresu (vycházím jen a pouze z Vašeho popisu) a bohužel i současný přístup vše jenom zhoršuje.

Za tohoto stavu by bylo skutečně nejlepší, pokud byste udělali ten nejlogičtější krok - domluvili se se mnou a přijeli i s pejskem, pak Vám mohu spoustu věcí názorně ukázat a vysvětlit.

 

(2.7.2006)
Tazatel: Alzbeta Harrolds
Plemeno psa: dobrman/ibizský podengo/dobrman
Pohlaví: pes/fena/fena
Stáří: 3 roky/1,5 roku/5 let
Kastrace: ne/ne/ne
Dotaz: Vazeny pan Dostal, srdecne Vas zdravim s Anglie, kde ziju se svym manzelem a nasimi milackami psami. Mame net as tyden a nadabila sem na vasi suprove stranky, musim sa priznat, ze ich ctu uz cely tyden, nakolko je archiv velmi bohaty na rozne otazky. Dufam, ze sa nebudete hnevat, ak by som sa spytala nieco, co tu uz bolo, ale na nic podobne som nenatrafila, tak sa spytam a budem sa strasne tesit na odpoved od Vas. Byvame vo velkom dome so zahradou s nasimi psami Sili a ibizacka Nina a dobermankou Zitkou. Mame ich v dome a su s nami cely den, nakolko ja pracujem na 1/2 uvazok a manzel z domu. Dobermanku mame z utulku a je velmi submisivna a strasny milacik. Neviem, ci poznate plemeno ibizsky podenco, su velice laskavi a verni, tazko sa to da opisat, mame k nim vsetkym vrucny vztah a verim ze aj dobry. Vo svorke su usporiadani Sili pes vodca, potom dobermanka Zitka a potom Nina. Mylsime, ze boli zapasy medzi Zitkou a Ninou o vyssie miesto ale netrvalo to dlho a usporiadali sa takto. Co sa chcem spytat su dva problemy. Prvy je ten, ze Sili hrozne strazi, a zacina to uz byt az neunosne. Byvame v dome pol roka (predtym sme bydleli v apartmanu bez Zitky este) a ked ide niekto okolo alebo chce prist na navstevu hrozne zuri a vrci a nechce ich pustit dnu ani za nic. Musime to riesit tak, ze ho zavreme do izby, tam se pak sklidni a po nejake pul hodine ho pustime a uz je klid. Stalo se vsak, ze uz par lidi a psi radne stiplli /nic vazne se nestalo ale modrinu a kousanec to nechalo/ a ted uz k nam navstevy se boji chodit, ze pri mame agresivni psi. Ja sem mluvila s chovatelkou a jeste s jinimi pejskari, ze pry mame hlidaci plemeno, a to se proste neda odnaucit. Samozrejme Zita a Nina se k nemu pridaji a mame stekajici a zurici a vrcici svorku vzbudzujici des. Uz se to stupnuje natolik ze hoci i "moucha" preleti kolem, tak vyvadeji, je to tim, ze strazi dom? Co mne fakt mrzi je to, ze i kdyz manzel rekne at jsou zticha, neposlouchaji a vyvadeji nadale. Podle meho nazoru i co sem cetla musi pes uposlechnout sveho pane vzdy a nevim, ci by sme nemeli popracovat na vztahu alebo je to fakt dane tim, ze nemuzeme cekat od hlidaciho psa aby byl zticha?  Dalsi problem je ze sme hlidali male stenatko kamaratce a predpokladala som, ze nebude problem protoze je to stenatko (2,5 mesice). Vytopilo im byt a meli tam hrozny bordel a potrebovala na 5 dni pohlidat. No a nas Sili proste po nem vyjel a byl na neho strasne zly a ja to vazne nechapu. Vzdyt je to jenom stene. Kdyz maly sel k nemu a chctel si s nim hrat vrcel na neho a skoro ho raz i kousnul a vubec ho neakceptoval. Nevim si vysvetlit proc to dela na stene. ospravedlnujem sa za dlhy mail, a som vam velmi povdecna za osvetleni situacie resp. poukazani ci delame nejake chyby. Moc uspechu vo vasi uzitecne praci a este raz gratuluji k skvele strance a za vas cas.

Odpověď: Zdravím do Anglie a děkuji za hezký mail...:) Vše má opět jednu příčinu - a tou je nezvládnutá smečka. Dobrman Silli je psím vůdcem a jako takový řeší situace typu "tuhle návštěvu sežereme, tuhle necháme žít" - a to je základní problém, protože přesně toto byste měli řešit Vy nebo Váš manžel. Dobrman je přirozeně dominantní plemeno a zbytek smečky (kterou on má na rozdíl od Vás zvládnutou) ho bude v jeho rozhodnutí podporovat...

Co tedy s tím? Také to nepíšu poprvé - základní věcí je, že "uvítat" návštěvu půjdete Vy (nebo Váš manžel, prostě ten, kdo má větší přirozenou autoritu a vlohy k vedení psí smečky) a Vaši psi půjdou s tímto člověkem (pro jednoduchost budu v dalším textu předpokládat Vás) - Silli jako hierarchicky nejvyšší vedle Vás na krátkém vodítku nebo s Vaší rukou přímo na obojku. Klidným hlasem a dotykem ruky (oblast dominance - vše v Poradně popsáno již mnohokrát) pejskovi sdělíte jednoduchou informaci - klid, tato návštěva není nebezpečná a budeme ji tolerovat. Žádné "pohlaďte si ho" - pouze oboustranná tolerance, nic víc, nic míň. Toto budete dělat vždy, při jakékoliv návštěvě - přeloženo do lidštiny: Vy budete rozhodovat, svoje rozhodnutí sdělíte smečce a ona je bude akceptovat. Pokud toto zvládnete, zaručuji Vám, že budete mít klid. Ale především Vás prosím o jednu věc - přečtěte si celé PSÍ STRÁNKY, ať víte co a jak a ať jste schopna Vy nebo Váš muž skutečně zastávat místo vůdce své psí smečky, jinak to totiž fungovat nikdy nebude. Zatím žijete vedle svých psů, oni to vědí, vnímají a rozhodují se podle svého psího vůdce Silliho. Musíte dosáhnout stavu, kdy budete žít se svými psy a oni budou akceptovat rozhodnutí Vaše jako vůdce smečky. Budu Vám držet palce...:)

 

(2.7.2006)
Tazatel: Lucie Šohajová
Plemeno psa: kříženec jezevčíka
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se zeptala, jestli se muzou koupat stenata, napr. nas 3mesíční pejsek. Nekde jsem slysela, ze by se asi do roka koupat nemeli. Dekuji za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Doporučuji počkat zhruba do půl roku věku. Zvukovody velmi mladých pejsků jsou ještě velmi citlivé na samotnou vlhkost nebo infekci, nemuselo by to dopadnout dobře. Každopádně je vhodné i u starších pejsků plemen s převislýma ušima, která špatně "odvětrávají", dbát po namočení na dobré vysušení zevního zvukovodu.

 

(2.7.2006)
Tazatel: Jan Truhlář
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pane Dostal, predem bych Vam chtel rict ze se mi velice libi Vase stranky a postoj k vychove psu. Prestoze jsem procital spoustu i archivnich dotazu z Vasi poradny a mnoho my zde bylo uzitecneho,  nenasel jsem odpoved na to konkretni co bych potreboval k vychove sveho psa vedet. Predesilam ze jsem neprecetl opravdu vse, ale snazil jsem se. Myslim si ze bych zrejme mnoho odpovedi nalezl ve vasi knize, ale nvim zda je psana i pro takove pripady jako je muj (tj. pokud nemam psa od stenete, ale z utulku). Budu se snazit popsat vse co by mohlo o Adorove a mem vztahu vypovidat a tudiz i to kde mozna delam chybu nebo co mohlo zapricinit problem, nabo jinak ovlivnit nase souziti. Adora jsem si vzal v rijnu z utulku, kde byl udajne jiz po dvou majitelich. Oznacen byl za silne neduveriveho. Pes v utulku stravil asi jeden a pul mesice a byl pochopitelne vystresovany a silne podvyziveny. V prvnich par tydnech jsem zjistil ze se rychle adaptuje, k lidem se choval normalne, pratelsky, ke psum se choval submisivne, byl zvykly na domaci porstredi (byt) a byl nevychovany (neumel chodit na voditku, neposlouchal). Problem byl vzdy kdyz se dostal do situace kterou neznal a to i opakovane - neakceptoval jakoukoliv znamku natlaku a vse jsme museli resit dlouhym domlouvanim. Pokud jsem ho chytil za obojek okamzite po me vyjizdel, na voditku to bylo lepsi. Snazil jsem se vychovavat Adu klidne a domluvou, vse se lepsilo, nechal si prakticky vse libit a myslim ze jsem si ziskaval jeho duveru, s cizimy lidmi takovy problem nemel. Asi po ctyrech mesicich adu pokousal Rotvajler a nanestesti mu prokousl vnitrni boltec ucha. Ada si nenechal ucho ani poradne prohlidnout a samozrejme jsme museli k veterinarovi. Tam to resili tak ze jsme psa dost brutalne museli znehybnit a ani tak se nepodarilo ucho poradne vycistit a to se "rvacky" na veterine opakovali po nekolik dni bez vysledku na zlepseni Adorova stavu. Pak jsem to nevydrzel a nasel jsem si jineho veterinare (nevim proc jsem to blbec neudelal drive, jsem u nej dodnes) a ten adu sedoval a podarilo se problem odstranit. Jenze to hrube jednani u predchoziho veterinare zacloumalo nasi vzajemnou duverou a zacli jsme byt prakticky tam kde nazacatku. Myslim ze to byla chyba. A tak jsem zacal trpelive znovu. Situace je dnes takova ze psovi muzu (pro jistotu s kosikem protoze obcas ma tendenci se ohnat) davat i mast do oci a nyni, protoze se mu vratil zanet do usi se pres jeho protesty (vrceni, ohaneni) dari i prakticky nenasilne cistit usi, zalezi na tom ho uklidnovat a byt trpelivy. Kdyz jsme byli tenkrat u veterinare a zpacifikovavali psa vsimnul jsem si (k radosti doktora) ze pes nevyjizdi po nem, ale po me jako po panovi (drzel jsem ho jeste se sestrou). Nevim jestli to drzeni nebral Ada jako podraz...
A nyni k problemu. V soucasne dobe kdyz pes neco vyvede (vyhrabne neco z kose atp.) a ja ho chci potrestat (vetsinou placnutim novinami nebo predmetem "fuj" coz je vetsinou pytlik nebo neco podobneho) staci zvyseny hlas a Ador zacne vrcet (zuby neceni ale je pripraven chnapnout) kdyz vsak od toho ustoupim a razne zavelim sednout poslechne a hned se uklidni, nevim vsak jestli je to dostatecne potrestani a jestli to ma nejaky vychovny ucinek. Venku pouzivam k trestani pouze trhani za voditko a opravdu jenom nekolikrat jsem ho drive prastil voditkem i pres zadek, ale od toho jsem ustoupil. Situace se mirne zhorsila kdyz se Adorovi zanitili usi - jak jsem se zminoval vyse. Ale myslim ze je to podrazdenost z neprijemne situace, jak se lepsi zdravi vypada ze opadava i podrazdenost. Delam tedy chybu ze nejsem dost razantni a spise domlouvam a pes si pak vice dovoluje?
Dalsi problem, se kterym se mi nepodarilo nic udelat a opravdu si s nim nevim rady, je ten ze si Ada neumi hrat. Nic ho nezajima, jsem rad kdyz odbehne za klackem, ale udela to jednou a konci. Kdyz s nim vsak pobiham nebo se ho snazim nejak ke hre vyprovokovat nebo se sam rozhodne ze si bude hrat, behem nekolika vterin se to zmeni tak, ze je na me schopny roztrhat bundu, kousnout me az do modrin a tak. V takovem pripade se ho snazim razantne sklidnit (je logicke ze nechci byt okousany a s roztrhanym oblecenim) coz je obcas dost pracne a tim padem konci i hrani, protoze Ador ztrati zajem. Kde delam chybu ze si pes nedokaze hrat tak, aby to bylo prijatelne pro me nebo i pro nekoho jineho? Jak ho tomu muzu naucit?
Ador dokaze na volno vychazet se psy, ale kdyz je na voditku vyjizdi nekdy i po fenach, cim vice se ho snazim prithnout a spacifikovat tim je to horsi (ale nekdy to jinak nejde - chodnik nebo jine prostredi s omezenim pohybu). Vetsinou to jinak resime jako by se nic nedelo maximalne na Adorat klidne mluvim a projdem kolem. Nekdy to funguje i kdyz druhy pes vyjede po nas. Proc dokaze na volno vychazet a na voditku je to nekdy problem?
No a vseobecne poslusnost. Uprimne neni vubec 100% a hlavne je to pokazde jinak. Ador ma treba tyden kdy posloucha jak hodinky, pribehne na zavolani, pusti na fuj, seda si sam na kraji chodniku atp. Pak ale nastane par dni kdy neposloucha prakticky vubec nebo musim vse dlouho opakovat a vypada to ze zkousi kdo to dele vydrzi. Musim rict, ze s nim neprovadim vylozene nejakou drezuru, davam povely jenom tehdy kdyz maji smysl, ale snazim se byt dusledny. Chtel bych vedet jestli za dobu co Adora mam (7 mes.) uz by mel umet perfektne poslouchat a tim padem jsem toto zanedbal, nebo jestli mam pokracovat a stav se bude lepsit? (zda se ze prave stagnuje).
Pokud si myslite ze se vse dozvim v knize, nemusite na tyto otazky odpovidat, rad si Vasi knihu objdenam a doctu se to tam. A jeste neco. I kdyz jsem z Prahy zajimala by me moznost osobnich konzultaci - dojel bych i se psem. Jeste se omlouvam pokud jiz tyto otazky byly zodpovezeny a nenasel jsem tyto odpovedi. Dekuji Vam mnohokrat za Vas cas a tesim se na vasi reakci.

Odpověď: Dobrý den:) Všechny Vaše popsané problémy mají jednoho společného jmenovatele - nezvládnutou funkci vůdce smečky a základní nepochopení toho, jak vlastně pes funguje. Rhodéský ridgeback není plemeno snadné na výchovu, je to dominantní plemeno, které si nenechá líbit nic, co je proti přirozenému psímu chápání. A jak jsem tu již psal nesčetněkrát (a pokud jste SKUTEČNĚ věnoval čas PSÍM STRÁNKÁM, musel jste na to narazit!), použití vodítka, novin nebo jiného předmětu k "trestání" psa je agrese, nic jiného - a na agresi každý pes reaguje opět jen agresí. Ador sice měl komplikované mládí, ale za 7 měsíců správného přístupu ze strany majitele již musí být popsané problémy spolehlivě odstraněny - resp. některé z nich vůbec neměly vzniknout...

Poněvadž i další věci, které popisujete (Ador Vás klidně kousne, jeho nedůvěra vůči Vám např. u veterináře), jsou velmi zásadního rázu, skutečně doporučuiji se se mnou domluvit a přijet za mnou i s Adorem. Rád Vám pomůžu, rozhodnutí je pouze na Vás, ale chce to neotálet - čím bude Ador starší a určité věci se v něm díky nevhodné výchově upevní, tím těžší bude výchozí pozice. Budu se těšit:)

 

(2.7.2006)
Tazatel: Renata Scheinerová
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace: ne
Dotaz: Vazeny pane Dostale, obracim se na Vas se svym soucasnym problemem, protoze jiz nekolikrat jste nam hlavne v zacatcich velmi dobre poradil a i Vase knizka nam prinesla spoustu uzitecnych rad a porozumeni. Muj setilety beagle je vcelku bezproblemovy pes, ac beagle je dobre ovladatelny, vetsinou chodime na volno, mame nekolik zkousek poslusnosti, behame agility a vubec vsemozne si spolecny zivot uzivame. Nas problem spociva v jeho zravosti, to ze beaglove maji dobry apetit jsem vedela a udelali jsme si z toho prednost a motivaci na cviceni a velmi se nam metoda cukru vyplatila, trapi me ale to ze se v posledni dobe zvysuje pocet situaci kdy treba prevrati popelnici a zacne tam hledat jidlo, nebo v nestrezenem okamziku sezere neco ze stolu nebo z jineho dosazitelneho mista. Kdyz najdeme neco na prochazce na zemi nebo jsem v jeho blizkosti a dam mu povel fuj nesmis tak poslechne a vse je v poradku, ale pokud bych mu to nezakazala okamzite to sezere. To same je ze proste nemuzu nechat zadne jidlo bez dozoru coz byva napr. pri vetsim mnozstvi lidi dost problematicke, dovoli si vylezt klidne na zidli a sezrat jidlo ze stolu, prede mnou by to vsak neudelal. Pokud ho pri tom pristihnu a to je dalsi dotaz - nevim jestli ho trestam sprravne, vetsinou ho vytaham za kuzi, reknu mu durazne fuj  a prevratim ho na zada.Je muj postup spravny?Dokaze pes pochopit ze tohle si dovolit nesmi, nebo pro nej nejsem dostatecna autorita, presto ze ho bez problemu odvolam od zvere a s poslunosti problemy nemame?Jak mu vysvetlit ze v me nepritomnosti si ani tohle nemuze dovolit a lze to vubec?Nekdy mam pocit ze moc dobre vi, ze se to nesmi, ale vidi a citi jidlo a jako kdyby mel nahle uplne zatmeni mozku a prste mu to stoji za to i kdyz vi ze bude trest.Mrzi me to, protoze tresty snasi spatne mnohem lepsi je nastolovat situace tak aby mohl byt co nejvice chvalen, napr. kdyz vecerime poslu ho na pelisek a az dojime dosten do misky malou odmenu za to ze neobtezoval, to funguje bez problemu. Driv to obcas take udelala, ale mam pocit ze cim je starsi tim je to horsi.Pozoruji ze se take chova dominantneji k ostatnim psum, ale problem to nebyva, da se dobre uklidnit a nikdy zadny konflikt nevyvolal, vztah ke me je myslim porad stejny, respektuje me, vi ze chodim prvni do dveri, ze prvni jim, ze urcuju kdy si budeme hrat, kdy pujdeme na prochazku a kam, jen to jidlo. Predem dekuji za Vasi trpelivost a budu se tesit na odpoved.

Odpověď: I "žravost" pejska je záležitost, která se jeví podle toho, z které strany se na ni díváme... Pokud to bude (jako ve Vašem případě) ze strany "výcvikové", tady klasický postup "když teď nic neukradneš, dostaneš odměnu", dostanete se do přesně té situace, kterou popisujete. Bude to pouze věčný souboj typu něco za něco, na bázi odměn a trestů, tedy přesně to, co spolehlivě fungovat nikdy nebude a nemůže - bude to z pohledu pejska vždy jen rozhodování, co je pro něj v danou chvíli výhodnější.

Druhá cesta je cesta přirozené komunikace a správně nastavené hierarchie ve "smečce". Pokud bude tento přístup uplatňován správně, pak bude pejsek fungovat zcela jinak - veskeré jídlo je zcela přirozeně vůdce smečky a on se s ním může, ale nemusí, rozdělit... Z  hlediska psího zcela přirozené, jednoduché, jasné - a vrozené. Žádné handlování "něco za něco". Opravdu to funguje, pokud to vezmu podle sebe, tak i v mé nepřítomnosti vše skončí ze strany mých pejsků pouze zaregistrováním toho, že se v jejich blízkosti nachází něco k jídlu, žádné pokusy o konzumaci - a to mám hodně žravé pejsky... Víc k tomu nemám co říct, snad jen to, že tyto věci samozřejmě nespadnou samy od sebe z nebe, ale je na nich zapotřebí pracovat tak jak jsem naznačil výše, tedy ne "výcvikem", ale psí výchovou - pak se dostaví i výsledky:)

 

(2.7.2006)
Tazatel: Zuzana
Plemeno psa: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 8 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň pán Dostál, možno to trošku opíšem obšírnejšie, neviem ani, či je to problém, resp. či som dobre pochopila súvislosti ohľadom "svorky a hierarchie". Atosko je veľmi podarené šteňa (ktoré v tomto veku nie je, že...), ale zdá sa mi až moc dominantný. Najprv sa to prejavovalo len v rámci hry..ale pred včerom, pri česaní sa na mňa dosť akútne ocapil (bolesť som mu nespôsobila..používam len takú jemnú kefu so štetinami)...ak by bol starší, asi mám po ruke...neváhala som a nasledovalo usmernenie potrasenie za kožu na krku a pritlačenie hlavy (za čumák)dole, takto som ho podržala, až kým prestal raplovať. Potom som ho pustila. Odbehol opodiaľ, ľahol si však tak, že na mňa videl. Pozerali sme si dosť dlho do očí, až kým pohľadom necukol. Na to som sa postavila a začala sa prechádzať. Keď som si opäť sadla, nenápadne sa priblížil, nedobiedzal, nepozeral na mňa, zrazu sa úplne zmenil. Zostal vážny, ako náhle som sa opäť postavila, nasledoval ma, nepredbiehal ako obvykle. Asi po 2 hodinách, sme išli na prechádzku, dostal povel sadni (ku podivu hne´d na prvý šup) nechal si v pohode dať obojok, nevyvádzal na dvore s vodítkom. Po celý čas odvtedy sa správa nejak..zvláštne...vážne..hrá sa somnou...ale tak nejak opatrne...ja...neviem, či som to neprepískla...je to v poriadku? Nechcem, aby sa ma bál. Chcem len, aby ma rešpektoval v plnej miere...k druhým ľuďom sa správa zvedavo, so psami problém neni. Poprosila by som Vás o radu..a nejaké to usmernenie. Ospravedlňujem sa, možno tu už také otázky popadali, stránku som si bohužiaľ ešte nemala čas poriadne preštudovať, ale budem sa snažiť. Vopred ďakujem.

Odpověď: Dobrý den:) Ohledně výchovy malých štěňat jsem tu už napsal tolik, že Vás skutečně odkážu na prostudování souvisejicích příspěvků... K Vašemu dotazu ještě jen tolik, že pokud by se Vaše štěně chovalo i po pokárání stále stejně, bylo by to špatné - změna chování je právě ta zpětná vazba, která Vám řekne, zda jste se zachovala správně nebo ne. Pokud v situaci, kdy si Vás štěně testuje, zasáhnete správně, štěně se poučí ze své chyby a většinou už ji znovu neudělá. Jen musíte mít vždy na paměti, že pokárání za chybu neznamená "zašlapání do země" - pokud štěně po zásahu "zvážní", chová se opatrně, ale nechová se bázlivě a nestraní se Vás, pak je vše jak má být. Ihned po pokárání musíte také obrátit - tedy opět klid, pohoda, již se k ničemu nevracet. Sledujte štěňátko, sledujte zpětnou vazbu a vychovávejte - nejen trestem, ale celkovým přístupem, pak budete mít úspěch a z Vašeho štěněte vyroste zdravě sebevědomý, nezlomený a ve své smečce fungující pejsek...

 

(25.6.2006)
Tazatel: Jana Tošovská
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: pes
Stáří: 11 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pan Dostál :-)), ani já nemůžu jinak a připojím se k obdivovatelům vašich obsáhlých a zajímavých stránek, ze kterých je cítit vaše láska k pejskům. Zakoupila jsem si i vaši knížku a jedním dechem jsem ji přečetla. Děkuji za několik příjemně strávených odpolední:-)). Ráda bych se vás zeptala na pár věcí. Vím, že soužití a zvykání si staršího pejska na nově příchozího člena smečky už jste probíral nespočetněkrát, spoustu takových příspěvků jsem i pročetla, ale přesto se mi zdá, že náš případ je trošičku jiný. Náš první pejsek v rodině je momentálně tříletá fenečka shih-tzu Vanilka. Musím se přiznat že v jejím případě jsem od začátku zanedbala socializaci, co se týká jejího vztahu k ostatním pejskům. Je to fenka mírné, klidné povahy, bez jakýchkoli projevů dominance. Ostatních pejsků větších než ona, se bojí, menších, nebo stejně velkých ne, ale hrát si nechce s žádným. Hravá je, ale pouze s lidmi. Před třemi týdny, jsme si domů přivezli našeho hovawarta Montyho, kterého jsme plánovali a plánujeme jako hlídače domu a zahrady a samozřejmě jako kamaráda a společníka na výlety a procházky. Naším velkým přádním samozřejmě bylo aby si ti dva na sebe brzy zvykli a aby se z nich stali kamarádi. Samozřejmě jsme počítali s tím, že to bude chvíli trvat, ale teď nastávají situace ve kterých nevíme jak na ně máme reagovat. Už v době, když jsme Montyho přivedli domů, byl větší a mohutnější než Vanilka. Jako každé hravé štěně, si chtěl s Vanilkou hrát, jenže ta od začátku jeho pokusy o sblížení a o hru brala spíše jako útoky na svojí osobu. Teď po třech nedělích Montyho pobytu v novém domově už je to o chlup lepší ale..... Monty samozřejmě brzy poznal, že má váhovou a velikostní převahu, takže když si Vanilka vezme hračku nebo kousací tyčinku Monty je hned u ní a vezme jí to. Máme hračku Montymu sebrat a Vanilce vrátit? K misce s vodou jí pustí jen tehdy, když je asi dobře naladěn. Krmit je musíme odděleně, protože Monty opanuje obě misky s granulkami a nedá si nijak vysvětlit (ani vytřepáním), že to takhle nejde.Nevrčí na ní, jenom jí prostě od misky vyšoupne. Vanilka se navíc ve většině případů ani nebrání a po prvním Montyho ataku sama přestane mít chuť se napít, najíst nebo si s něčím pohrát. Byla vždycky hravá a tak je mi samozřejmě líto, že je z ní teď takový ušlápnutý pejsek.Vanilka se brání pouze v situacích Montyho pokusů o hru (Monty jí honí a chytá jí za srst za krkem nebo za ocásek), snad tedy je to hra, ale nám se to jako agresivita nejeví. Nejsme si jistí, jak se v takových situacích chovat, jestli zasahovat nebo vůbec ne. Vím, že radíte nechat pejsky ať si to vyřídí sami ale v tom případě by asi Vanilka nejedla, nepila a vůbec si nehrála. A to přeci taky nejde. Ráda bych znala váš názor na věc. Neradi bysme mezi nimi zaseli nějaké budoucí problémy v jejich vztahu. Rádi bychom, aby se prostě respektovali. Druhá věc se týká možné zátěže našeho psího mimina vzhledem k DKK a DLK. Myslím tím, kolik a jak dlouhých procházek je možno s ním absolvovat, aby se trošku vyřádil, vybil svou energii a přitom jsme ho nepřetěžovali? Už je to pěkný kus pejska, má skoro 12 kilo, a není to žádná třasořitka, ale tlustý určitě není, spíše takový robustnější. Nevíme kde je ta hranice. Docela rádi bychom se zůčastnili vašeho soustředění, Montymu už v té době (předpokládám, že bude v září) bude pět měsíců, myslíte, že by to bylo možné? Uvažovala jsem i o účasti Vanilky, ale já osobně myslím, že by to nezvládla, co myslíte vy? Chtěla bych jen dodat, že Monty je s manželem náš první velký pejsek a tudíž jsme pejskaři začátečníci, spoustu informací jsem načetla a snažím se je uvádět do praxe ale jak sám říkáte, vždycky je lepší, když vám někdo zkušený názorně předvede a vysvětlí, jak na to. A já bych opravdu nerada v Montyho výchově něco zanedbala. Chtěla bych, abychom byli jeden s druhým štastní a spokojení. Za váš čas a radu vám předem velice děkuji.

Odpověď: Dobrý den, děkuji...:) Vždy se vymstí zanedbání socializace pejska - i když máte pocit, že je vše v pohodě a že je nejdůležitější, že pejsek funguje s vámi, přijdou situace, kdy se projeví slabá místa - třeba právě až po několika letech, kdy přijde do smečky další pejsek. Pokud je první pejsek po stránce socializační v pořádku, pak i fenka shih-tzu v pohodě zvládne příchod hovawartího štěněte, pokud ne, pak nastanou přesně ty problémy, které sama popisujete.

Monty je tříměsíční štěně a v žádném případě to není agresor - je to prostě štěně, které si chce hrát. Pokud by Vanilka byla v pořádku, sama by ho dokázala v případě potřeby usměrnit, bohužel se ho jenom bojí a je vystresovaná. Protože je její bázeň příliš velká, je zapotřebí, abyste do smečky "sáhla" sama - musíte nahradit onen výchovný vliv nadřazeného jedince smečky, který chybí právě ze strany Vanilky. Jednoho dne nastane situace, kdy Monty přirozeným způsobem stane na vyšší pozici než ona, ale mezitím uplyne ještě hodně vody a rozhodně to nemůže být teď. Vaším úkolem je v současné době vystupovat jako vůdčí pes, se vším všudy, a citlivě usměrňovat chod své smečky. Vanilka Vám teď bohužel nepomůže, musíte to zvládnout sama. Po psím, ne po člověčím - ve chvíli, kdy Monty "ujede", musíte jeho chování zkorigovat a upozornit ho, že udělal chybu. Znovu si pozorně pročtěte moji knihu, budete vědět, jak na to.

Co se týká zátěže štěňat, už jsem o tom psal několikrát... je to záležitost individuální, věc citu a odhadu a pokud vnímáte svého pejska, sama rozeznáte signály, kdy je štěně již unavené. Soustředění se, pokud budete chtít, můžete zúčastnit s Montym i Vanilkou, speciálně jí pobyt ve smečce hodně prospěje.

Přeji hodně úspěchu ve vedení Vaší smečky a držím palce;)

 

(25.6.2006)
Tazatel: Mischura Vojtech
Plemeno psa: rotvajler
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, pán Dostál, som pravidelným návštevníkom Vašich stránok a boli pre mňa veľkým prínosom a inšpiráciou v dobe, keď sme sa s rodinou rozhodovali o zaobstaraní psa. Chceli sme veľké plemeno, dobrého strážcu domova, priateľa rodiny, nepodlatiteľného, ktorý nie je štekavý a nadmerne neplzne, lebo sme ho chceli mať v dome aj keď máme veľký dvor. Výber padol na rottweilera aj keď to mal byť náš prvý pes a z dôvodu jeho zvládnutia sa ako prvý pes všeobecne rottweiler nedoporučuje. Takže sme sa najprv pustili do všetkej dostupnej literatúry o výchove psa, ale takto komplexne, ako to robíte Vy, sme to nikde nenašli. Objednali sme si aj Vašu knihu a stotožnili sa s Vašimi doporučeniami o výchove psov a hlavne o svorkovej hierarchii, ktorú sme od začiatku bezvýhradne alikovali s bezvýhradným úspechom. Psíka sme si vybrali z vrhu, kde boli 4 psi a 2 fenky, keď mal 8 týždňov. Už tam sa prejavoval, ako jeden z dvoch možných vodcov svojej štenacej svorky.  Cestu cez 300km do nového domova absolvoval vo vinikajúcej kondícii. Prvé zavrčania pri zasahovaní do misky počas žrania, pri braní na ruky na konci vychádzky sme úspešne eliminovali v krátkej dobe. Nedovoľovali sme mu určovať smer vychádzky, netolerovali, keď sa pchal prvý do dverí a podobne. Miesto v hierarchii si určil sám v poradí ja, manželka, on a nakoniec náš vtedy 8 ročný syn. Ani k nemu si nikdy nič nedovolil, ale na vychádzku s ním odmietal ísť a má pocit, že syna musí chrániť. U neho si v zápale hry, nikdy inokedy, dovolí zavrčať. Pri hre so mnou, alebo s manželkou sa mu to stane výnimočne, ale keď zavrčím na odvetu, tak sklopí uši a okamžite sa stiahne. Spravidla nebol trestaný inak, ako našim zavrčaním a vyšticovaním, plus v prvých týždňoch prevrátením na chrbát a znehybnením.(To posledné v čase, keď sa budovala hierachia, tesne po príchode k nám.)  Pes spí od malička v posteli s nami. Spočiatku so mnou a od 5-6 mesiacov v manželskej posteli so synom a s manželkou. Ja som mu svoju posteľ zakázal, čo bezpodmienečne rešpektuje. Od jeho 3 mesiacov sme ho takmer denne večer chodili venčiť na voľno v spoločnosti 5-10 psov a feniek stredných a veľkých plemien. Väčšinou boli vo veku okolo 1 roka a vyššie. To trvalo pravidelne asi 1 rok a teraz ešte občas, lebo sme sa medzi tým presťahovali a už to máme ďaleko. Nikdy nezavrčal na žiadneho majiteľa iných psov, naše návštevy okamžite prijme, ak vidí, že sme ich prijali my. Vrčí a breše iba na ľudí, ktorí sa pohybujú blízko nášho plota, aj keď ich pozná z videnia, ale nie sú to rodinní priatelia. Rodinných priateľov, svokrovcov a podob. pustí dnu aj bez nášho vedomia.

Otázka č.1. Miluje šteňatá akéhokoľvek druhu, nikdy si nedovolí nič agresívne k fenkám ale k rovnako veľkým psom, alebo k väčším od seba, ktorých nepozná sa spočiatku blíži s radostným očakávaním, no čím bližšie sú k sebe tým je opatrnejší a mnohokrát po krátom postoji čelami proti sebe a hľadení si do očí sa strhe bitka. A mám pocit, že má z toho radosť. To by bola jedna vec, s ktorou by som potreboval poradiť, či je to nenormálne správanie a mám to nejako riešiť a ak áno, ako? Alebo je to normálny prejav dominancie?

 Otázka č.2 – kvôli ktorej Vám vlastne píšem tak podrobne: Od malička mal dobrú lekársku starostlivosť, ale veterinár, ktorého sme navštevovali, uplatňoval zvláštny prístup, ktorý podľa mňa nebol najsprávnejší, ale vtedy som si myslel, že je to odborník, tak som sa mu do toho nemiešal. Vždy po príchode do ordinácie si psíka nevšímal, vypočul si problém a ak bola potrebná injekcia, tak mi ho kázal postaviť ho na stôl a od zadu mu vrazil injekciu. Pes zmätený zaskučal a pokúšal sa chňapnúť po ňom, ale keďže bol malý, nemal som problém udržať ho. Toto fungovalo asi do 7-8 mesiaca, keď som už začínal mať problémy psa udržať a aj keď mal košík, veterinár sa ho už dosť bál. Vrchol prišiel pred tromi mesiacmi, keď sme potrebovali psa uspať z dôvodu rentgenu zadných kĺbov, ktorý sme potrebovali, lebo chceme psa uchovniť. Išli sme do veterinárnej nemocnice v Košiciach, kde sme prišli s nasadeným košíkom a prvá vec, ktorú chcela spraviť sestrička bolo, že bez prípravy sa priblížila k psovi od zadu, požiadala ma, aby som ho podržal a chcela mu pichnúť teplomer do zadku. Pes uhol a zavrčal. Sestrička odišla a o chvíľu sa vrátila aj s dvoma doktormi, ktorí sa pýtali, kde je ten nezvládnutý pes. Že nech ideme do boxu pre kone a že ho uspia na moju zodpovednosť bez merania teploty, lebo pes už bol rozrušený a keď som mu chcel zmerať teplotu ja, tak sa mi prosebne díval do očí a sadol si, aby som mu nemohol vsunúť teplomer do zadku. Tak som súhlasil. Išli sme do boxu, nechcem to ďalej popisovať, lebo to už hraničilo z týraním zvierat, nakoniec tie injekcie dostal, ale visel vo vzduchu priškrtený, spanikárený, držali sme ho štyria a určite mal pocit, že bojuje o holý život. Po tomto zážitku som sa bál, aby sa vzťah psa ku mne nepokazil, ale zdá sa mi, že je to v poriadku. Tak som sa začal hneď pozerať po inom veterinárovi, ktorý by mal iný prístup. Aj som našiel. Pred cca. mesiacom sme boli preočkovať besnotu, vzal som aj kolegu psíčkara, keby že bol problém a íšli sme. Novému veterinárovi som najprv vyrozprával históriu, on si kľakol z predu ku psovi pohladkal ho a bez najmenšieho problému mu niekde zpredu do lopatky podal injekciu. Bol som v eufórii, nenormálne mi odľahlo a tešil som sa ako malé decko, že je po probléme. Predčasne. Dnes to malo pokračovanie, preto Vám hlavne píšem. Pes pred týždňom ochorel, dostal antibiotiká na hltanie a dnes sme šli na kontrolu. Lekár sa rozhodol, že dá psovi injekciu. Nepovažoval som za potrebné ho znovu upozorňovať, že pes má zlú skúsenosť s injekciou, myslel som si, že si to pamätá. Priblížil sa k psovi z boku a chcel ho pichnúť do zadného stehna. Pes uhol a ticho zavrčal. Tak dostal košík a na druhý pokus za mierneho povrčiavania injekciu do zadného stehna bez väčších problémov dostal. Lenže to sa už do mňa pustil lekár aj s lekárkou, že mám nezvládnutého psa, že oni už psíčkária 20 rokov a že už videli kopu rottweilerov, ktorých trebalo uspať, lebo majitelia ich nezvládli. Nevedel som im vysvetliť, že toto je jediná životná situácia v ktorej sa pes neprimerane správa a že to nemám ako natrénovať. Prosím o radu, čo mám robiť. Je to naozaj vina psa? Alebo moja? Ak áno, ako to mám riešíť?

Odpověď: Dobrý den:) V prvé řadě bych Vám rád poděkoval za Váš zodpovědný přístup od samého začátku - nezvládnutý rotvajler může skutečně začátečníkovi i svému okolí způsobit velké problémy a mám radost, že jste zásadní věci jeho výchovy zvládl. Pokud jste inspiraci čerpal z mých PSÍCH STRÁNEK, těší mne to o to víc. Je jen jedna věc z Vašeho spolužití, se kterou nesouhlasím a kterou bych Vám skutečně hodně doporučil změnit - pusťte psa i do vlastní postele. Tady děláte velkou chybu a ač se Vám to teď možná nezdá, nastanou situace, kdy se právě tato "maličkost" zásadně projeví.

Šestnáctiměsíční rotvajler je pubertální mladík, který si začíná budovat svoje místo ve smečce - vlastní i mezi jinými psy. Proto bude pravidelné poměřování sil a vzájemného postavení s psy (hlavně stejné nebo vyšší váhové kategorie) ještě nějaký čas jeho celkem častým "zpestřením" procházky - ale jak vždy píšu, je to normální psí chování směřující k vyrovnání povahy a reálného odhadu vlastních sil. Pokud k tomuto nebude mít pes přístup, vyroste z něj jedinec nevyrovnaný a v případě dominantního plemene (jako je i rotvajler) pes nebezpečný a agresivní. Proto tomuto chování nechte normální průchod, pak vše zůstane na úrovni signálů a nepřejde do úrovně agrese - a na konci, v období psychického dospívání, získáte psa zdravě sebevědomého a vyrovnaného.

Víte, jak z mého pohledu poznáte dobrého (samozřejmě, není to záruka i medicínské odbornosti, ale je to zásadní vstupní podmínka) veterináře? Než Vašemu psu píchne injekci nebo mu vsune teploměr do konečníku, přistoupí k němu, dotkne se ho rukou a promluví na něj - a dále, než bude manipulovat s jakýmkoliv místem psího těla (týká se i aplikace injekce), musí na něj nejdříve v naprostém klidu položit ruku. Je to základ komunikace a zdánlivá maličkost, která však dokáže divy - a pro mne základní podmínka, podle které si vybírám já osobně svoje veterináře (další jsou reakce mých psů na daného člověka, jeho profesní odbornost a ochota spolupráce s člověkem, který mu svého psa svěří k ošetření).

Pokud bude zapotřebí, budete muset hledat veterináře dál - a najít toho, který s Vámi bude schopen a ochoten takto spolupracovat. Je to o vztahu k "materiálu" ze strany veterináře a v neposlední řadě samozřejmě i o Vaší vlastní schopnosti zvládnout svého psa (na to nesmíte zapomenout!). Pak lze bez umrtvení absolvovat i takové věci, jako šití hlavy nebo citlivé oblasti např. pod okem, rentgeny končetin atd. Tyto věci skutečně nelze natrénovat, ale lze vytvořit takový vztah a vzájemnou důvěru, že i věci a situace nepříjemné pes toleruje a zvládne. Pokud můžete, nechte pouze minimum manipulace na cizím člověku - pokud bude veterinář potřebovat pejska napolohovat, domluvte se s ním a udělejte to raději sám. Po celou dobu buďte u svého pejska a mějte na něm položenou ruku, pokud je zapotřebí fixovat hlavu, také to udělejte sám. Veterinář bude mít volné obě ruce a bude sám klidnější. A nezapomeňte - veškerá fixace (klidná a jistá ) psího těla musí být pouze v nezbytně nutné míře, vyvěšovat psa nebo zalehávat kvůli jediné injekci je nesmysl a i když mnozí veterináři by svého psího pacienta měli nejradši totálně znehybněného a uspaného, dopusťte to pouze v nezbytně nutných případech.

Zkušenost s injekcemi Vašeho rotvajlera dostaly do stavu, kdy už úplně nevěří ani Vám a spoléhá sám na sebe a svůj úsudek. To je dost špatné a mějte to na paměti, až půjdete zase na očkování - včetně toho, že injekce (některé jsou i pro psa bolestivé vlivem nosiče) psům se nikdy nesmí píchat zezadu stylem "atak", ale vždy z boku a s psí hlavou a tělem fixovaným majitelem, nikoliv cizím člověkem... Ten druhý veterinář už bohužel doplatil na chyby svého předchůdce:(

 

(25.6.2006)
Tazatel: Denisa
Plemeno psa: kokršpaněl
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pane Dostale, obracim se na Vas s prosbou o pomoc. Mame doma pejska stareho 7 let, rasa kokrspanel. Jelikoz k nasemu bytu patri i predzahradka, behem dne je pejsek venku (pouze v lete), kde ma dostatek pohybu a vseho, co potrebuje. Bohuzel se nam jiz nekolikrat stalo, ze doslo (bez naseho vedomi) k oprave plotu nebo jine casti predzahradky a pes zaregoval tak, jak se da asi ocekavat, stekal tak dlouho, nez opravari zmizeli. Dalo by se rici, ze tato reakce je ciste normalni, avsak pani z protejsiho bytu tuto skutecnost vyuzila k tomu, ze podala na nas stiznost na policii a nahlasila, ze pes je tyrany, jelikokoz byl v te dobe bez nasi pritomnosti a stekal. Zajimalo by me tedy, jak se proti tomuto mohu branit, zda je nejaka vyhlaska, ktera VYSLOVNE zakazuje stekani psa behem dne. Dale bych se chtela zeptat na Vas nazor ohledne pritomnosti majitelu u psa behem dne, jelikoz nepovazuji za tyrani to, ze chodime i s partnerem do prace a pes je behem nasi nepritomnosti venku. Dekuji za informace.

Odpověď: Dobrý den:) Jak praví staré rčení "Kdo chce psa býti, hůl si vždycky najde"... Bohužel Vám nemohu pomoci ve Vašem sporu se sousedkou - tento typ sporu je z mého pohledu pouze účelový a pokud je Vaše verze celého případu pravdivá, pak skutečně není co řešit a jde pouze o vzájemnou domluvu nebo podání protistížnosti z Vaší strany na neadekvátní reakce sousedky.

Podobné věci (tedy obtěžování hlukem, jako např. cirkulárka, motorová pila, ale dalo by se to použít i na nadměrné štěkání psů) může upravit místní vyhláška, ovšem je vždy otázkou, zda odpovídá právu - případů, kdy obec musela stáhnout podobné protiprávní nařízení nebo vyhlášku, tu již bylo dost. Obecně žádná taková vyhláška neexistuje (tedy žádný zákaz štěkání psů, mňoukání koček, ale ani hulákání lidí:)), většinou se na podobné případy používá některý ze zákonů nebo nařízení typu "rušení klidu".

Za týrání psa považuji mimojiné i neadekvátně dlouhou dobu, kterou musí pes strávit o samotě, tedy bez kontaktu se svým majitelem. Dá se říci, že  každodenních nepřetržitých zhruba 8 hodin je pro psa maximum, delší doba již vede spolehlivě ke stresu.

 

(25.6.2006)
Tazatel: Ladrová
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,chtěla bych od Vás poradit,máme 3letou fenku křížence labradora a loveckého plemene,která se moc bojí vody dokonce i když zaléváme na zahradě tak prchá pryč,vzali jsme si ji z útulku jako 4 měs. štěňátko, někdo jim jich tam hodil 9 v krabici za vrata.Máme z ní jinak velikou radost u domu máme velikou zahradu všude může běhat jinak je zlatíčko ale ten strach z vody nás trápí.Je možné ho překonat?předem moc děkuji za odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud budete postupovat pomalu a trpělivě, lze překonat téměř všechno. Primární nemusí být přímo strach z vody, ale ze situace, která v tu chvíli nastává - nebo to může být zážitek z raného štěněcího věku, spojený s vodou. Dejte fence šanci trauma překonat - pomalu a trpělivě ji seznamujte s vodou, jakoby mimochodem, nic nuceného - zalévání proudem vody je pro mnoho psů spíš traumatizující zážitek (kromě těch vyložených "vodomilů"), psi mají rádi spíše "plošnou", klidnou vodu. Z Vašeho dotazu bohužel není vůbec patrné, jakým konkrétním způsobem se fenka vody "bojí", proto si budete muset poradit sami - klíčem ale je nic neuspěchat, nenutit a využít současného parna k přirozené potřebě fenky se ochladit.

 

(25.6.2006)
Tazatel: Lada Čermáková
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Prosím Vás o radu ohledně naší fenky.Máme s ní takový problém,miluje děti i všechny návštěvy které k nám příjdou,nikomu nic neudělá,vřele všechny vítá,ale velký problém je,když s ní jdeme do města,nebo někam mezi lidi,tak se k nám nemůže nikdo přiblížit,vyvádí jako blázen,štěká,vrčí,vypadá velice zle,lidé se jí bojí,i když by nekousla,ale nikdo tomu nevěří,protože opravdu vypadá jako když chce někoho zardousit.Je velice dobrá hlídačka,máme velkou zahradu s domem a když je někdo za bránou tak štěká a nikdo si nedovolí sám vejít/přitom jsem se dočetla o tomto plemenu,že není na hlídání,že ještě zloděje přivede domů/,ale jakmile někdo vstoupí za bránu na dvůr a začneme s dotyčným hovořit tak ho vítá,nese mu pantofle.Nevím jak si s tímto problémem poradit,manžel s ní šel jednou naproti i s fenkou mě do práce a někdo mu chtěl podat ruku a to bylo vzrůšo,vůbec cizího člověka k manželovi nepustila/nevím jestli nás nějak chrání,nebo se o nás bojí/.Tak Vás prosím o radu,jsem z Jablonného v Podještědí,když by bylo potřeba ráda bych se přihlásila k Vám na kurs.Děkuji a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Problém je ve špatném vedení fenky - řeší věci sama, místo aby je nechala na Vás jakožto vůdci smečky. Vše je evidentně podpořeno i její povahou - ale nelze takto ne dálku jednoznačně určit, zda je skutečně dominantní, podražená nebo zda se jedná o maskovanou nejistotu. Potřeboval bych fenku každopádně vidět, navíc pokud s ní chcete skutečně něco udělat (na což je již nejvyšší čas), pak by bylo dobré absolvovat u mne můj individuální výcvikový servis. Pokud tedy budete chtít, dejte mi prosím vědět, domluvíme se.

 

(25.6.2006)
Tazatel: šárka Handlová
Plemeno psa: výmarský ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, můj dotaz je jak poznám kdo je pro naší Indie vůdcem naší smečky? Pokud je to manžel (předpokládám, i když respekt máme oba) můžeme ji cvičit oba nebo by to měl dělat jen on? Také mě zajímá kdo by ji měl např. přivolávat, když jsme u toho oba dva - je to jedno? Oba najednou asi není ideální. Naše smečka pro úplnost: 2 dospělí, 2 děti, mladice Indie a pravděpodobně nad ní v hierarchii náš pětiletý kocour Mikeš (pokud ho otravuje a chce si hrát, ignoruje ji, pokud to Indie přehání, dostane za vyučenou packou, občas drápkem po nose).

Odpověď: Dobrý den:) Jak jsem již tu již vícekrát napsal, pokud člověk sám nepozná svoje vůdcovské postavení (z pohledu svého psa), pak vůdcem prostě není. "Vůdcovství" ve smečce je vždy výsledkem tisíce drobností a několika věcí zásadních, ze kterých vyplyne vztah člověk-pes. A pokud člověk stane na té pozici "nejvyššího ve smečce", pozná to spolehlivě sám z reakce svého pejska(ů) i sám ze sebe. Vůdcem se svému pejskovi člověk stává nebo nestává, nikdo ho do této funkce nemůže delegovat.

Pokud je jeden z vás na jednoznačné pozici vůdce, pak by zásadní věci, včetně výcviku a přivolávání v situaci, kdy je u toho i další člověk, měl dělat výhradně sám. To je základ, jinak bude pejsek jen zmatený, nejistý a spousta věcí nebude fungovat.

 

(18.6.2006)
Tazatel: Lucie
Plemeno psa: kříženec (špic x NO nebo husky), (rotvajler x AMSTAF), (kolie x malinois)
Pohlaví: pes, fena, fena
Stáří: 6,5/6,5/1,5 roku
Kastrace: ne/ne/ne
Dotaz: Dobrý den, přeji pěkný den Vám i Vašim pejskům. Rada bych Vás poprosila o názor popřípadě řešení. Chodíme venčit většinou v sestavě Kája(špicxNO nebo husky) a Doris(rotvajlerxAMSTAF), ty se znají 5 let.Před nedávnem k nám přibyla do smečky nová fenečka Terezka (koliexmalinois),je hodně hravá, vůči pejskům zatím submisivní. Když venčíme pohromadě, většinou je to tak že, D. se drží spíš v blízkosti paničky a číhá na T., K. krouží okolo, čmuchá si, T. mu děla ocas, snaží se navázat kontakt o hru, ten ji ignoruje. Když se k nám T. přiblíži, D. po ní vyjede (byly spolu zatím jen 5x), jinak jí nic neuděla, max. ji štípne do zadku, většinou jí T. uteče a drží se opodál. Stejné to bylo i včera, D. vyjela po T., když se k nám nejistě přibližovala, jakmile to viděl K., pustil se do T. taky, v ten moment už ji D. nechala. K. ji dal pořádnej ceres(nahnal si ji pod sebe a dost dlouho ji tam držel, vrčel na ni). Bylo mi T. líto, kňučela, když ji pustil, odběhla a bála se přijít, tak sme K. a D. přivolali, aby si ji pan mohl taky přivolat, jinak sme do toho nijak nezasahovali. Přišlo mi, že ji K. usměrnil zbytečně moc rázně, v podstatě za nic. Bylo jeho chování vůbec správné, nebo to udělal jen proto, aby se vytáhnul před D.? Jinak když sme venku bez D., T. Kaju neustále "loví", K. se to snaží ignorovat, vždy se jen přikrčí a čeká na nálet, když už je to fakt moc, tak se schovává za mě, já ho povzbuzuju, ať ji dá za uči, ale on nic. Tak se ptám, jestli mám nějak zazasahovat. Omlouvám se za román, předem děkuji za odpověd.

Odpověď: Dobrý den:) Trošku problém se v tom popisu D., T. a K. vyznat... nicméně jedna základní věc - podobný popis situace tímto způsobem nikdy nevypoví tolik, aby bylo možné dát jednoznačnou odpověď. Jde totiž o to, že člověku (pokud opravdu dobře neví co si hlídat a co sledovat) uteče spousta signálů a bohužel si všimne jen těch markantních. Pak mu unikne třeba to, že jeden pejsek "zaprovokuje" tak, že nadřazený pes vystartuje a potvrdí hierarchii. Lidé také zapomínají na to, že v rámci hierarchie hraje roli i osobní prostor - pokud jej naruší pejsek, který na to nemá nárok, opět nastupují trestající zuby. Těch věcí, které je třeba sledovat, je velmi mnoho a i ty nejnepatrnější dotváři skládačku celé situace. Proto věřte tomu, že K. jako dospělý pes měl důvod mladou fenku usměrnit. Ale obecně doporučuji - v případě, kdy celá akce pro Vás není zcela čitelná, je skutečně dobré nezasahovat a nepodrazit třeba psa, který zapracoval správně.

 

(18.6.2006)
Tazatel: Jana
Plemeno psa: mops
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den...máme ročního pejska,už víc jak půl roku velmi líná,mám strach aby neměl nějakou kožní nemoc,veterinář řekl,že mu nic není. prosím ještě o radu,jak často a čím ho krmit,má pořád hlad.

Odpověď: Dobrý den:) Psi, kteří jsou chováni v domácím prostředí, línají velmi dlouho - pokud je Váš pejsek ze zdravotního hlediska v pořádku, není nutné mít obavy. Také nezapomeňte, že teprve nyní končí Vašemu pejskovi výměna štěněcí srsti za "dospěláckou".

Vyzkoušejte jinou značku kvalitních psích granulí a krmte 2x denně - pokud není "problém" pouze v tom, že pejsek jako většina prostě zkouší, zda by nemohl zbaštit všechno, co uvidí. Pak to opravdu není z hladu:)

 

(18.6.2006)
Tazatel: Hana Němcová
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Mám na Vás dotaz, nad kterým se možná pousmějete. Včera, jsem pozorovala našeho Skipouše, který je náruživý plavec (asi jako většinou všichni retrívři), jak si plave uprostřed široké řeky a krouží si slastně sem a tam docela dlouhou dobu. Nechtěla jsem ho volat zpátky, když jsem viděla, jak si to užívá, ale byla jsem pořád ve střehu a byla ve mně malá dušička, co kdyby mu došly síly na cestu zpět. Tak se Vás chci zeptat, jestli pes ví, že mu musí zbýt síla ještě na zpáteční cestu. Děkuji za odpověď a posíláme podrbání Vašim pejsanům.

Odpověď: Dobrý den:) Nebojte. Věřte přírodě a tomu, že pejsci jsou skutečně schopni přežívat i bez neustálého dohledu a "rad" člověka, co a jak mají dělat... Skip stejně jako všichni živočichové dokáže se svými silami hospodařit a má samozřejmě přehled o tom, jak moc nebo málo vysílený je - na tomto principu "zpětné vazby" funguje každý živý organismus, psí stejně jako lidský. Jediný problém by vznikl ve chvíli, kdy by se dostal třeba do víru pod jez - ale i tady by zafungoval přírodní psí instinkt varování před nebezpečím daleko dříve a lépe než lidský.

Volná řeka nebo vodní plocha (pokud se na ní nevyskytují např. plovoucí klády nebo podvodní záludnosti) pro psa z hlediska vyčerpání skutečně nepředstavuje nebezpečí, můžete být klidná a Skipa za mě pohlaďte, až zas vyleze na břeh:)

 

(18.6.2006)
Tazatel: Jana Kolářová
Plemeno psa: pyrenejský horský pes
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Můj dotaz asi nebude zodpovězen,a přesto se zeptám.Psa ještě nemáme.Chceme psa přátelského a zároveň dobrého hlídače.Máme penzion,který potřebuje hlídače v noci a ve dne kamaráda k dětem i dospělým.Nechci psa,který by byl celý den zavřený v kotci apouštěn by byl jen na noc.Navíc kotec máme na dvoře a nikdy nevím,kdo mu strčí ruku skrz pletivo.Máme možnost dovést štěně již teď v červnu,ale o prázdninách je plný dům dětí a já mám strach aby ho nějak vevystresovaly.My jsme navíc plně pracovně vytížení a nemohla bych se štěněti věnovat jak bych chtěla,chovatel říká,že to štěněti nevadí,že většinu dne prospí.Poraďte,teď nebo na podzim.

Odpověď: Vážená paní Kolářová, pokud byste svůj dotaz napsala bez té první věty, zodpověděl bych jej dnes stejně jako zodpovídám již sedmým rokem všechny slušné, neprovokativní a neanonymní dotazy - tak jak je to specifikováno i v zadávacím formuláři. Pokud uvedete zcela bezdůvodně (z hlediska mého i lidí, kteří mi svoje dotazy posílají) svůj dotaz tím, že "asi nebude zodpovězen", vyjadřujete tím v prvé řadě svoji nedůvěru vůči mé osobě. V tom případě mi prosím svůj dotaz neposílejte nebo ho stylizujte tak, jak je na těchto stránkách zvykem a jak je i slušné se ptát, pokud něco od někoho potřebuji - tedy bez útočné arogance na jeho samém počátku, kterou skutečně nemám zapotřebí... Děkuji za pochopení.

 

(18.6.2006)
Tazatel: Alena
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den.Koupili jsme fenku NO s PP.To na okraj.Chtěli jsme větší štěně se základním výcvikem,proto jsme se obrátili na chovatele a výcvikáře,který nám byl doporučen.Fenka byla nádherná poslušná se základním výcvikem,ale od prvopočátku byla bojácná.Nejdříve jsme si mysleli,že to je změnou prostředí,nechali jsme ji čas,aby si zvykla,potom jsme s ní chodili na cvičák,tam se jevila jako agresivní vůči ostatním psů, a posléze jsme byli vykázáni.Začala jsem pátrat po příčinách a zjistila jsem,že od narozeni do 8 měsíců prošla 3 majiteli.Dá se s ní ještě něco dělat?Teď ji jsou 4 roky 2x měla štěňata,ale bojí se stále.Jak někdo vstoupí na dvůr uteče na zahradu,nebo se schová do boudy.Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Na fence se bohužel podepsalo hodně negativních přístupů ze strany člověka, bohužel i z Vaší. Dá se udělat ještě spousta věcí, ale základem je mít fenku u sebe, ne v boudě na zahradě a nelámat ji výcvikem v době, kdy potřebuje výchovu (ten čas už se bohužel vrátit nedá). Dále si neplést agresivitu se stresem. Dále - zkušenost se třemi majiteli (navíc jen do 8. měsíce) je pouze zkušenost, která se dala vhodným přístupem již dávno eliminovat. V nynějším věku to bude uz práce obtížnější a bude trvat daleko déle, ale pokud budete chtít spolupracovat, pak Vám pomůžu. V tom případě mne prosím zkontaktujte telefonicky, domluvíme se.

 

(18.6.2006)
Tazatel: Karel Pecka
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, máme menši problém s našim štěňátkem on má strašně rad lidi i cizí což u tohoto plemene není nic neobvyklého,ale nemůžeme ho naučit aby neutíkal za cizími.Umí povel ke mně dobře vždy na něj reaguje, ale jakmile uvidí človíčka nevidí neslyší a uhání za ním.Jak zjisti že si sním nechce hrát ani mazlit tak přijde spět.Skoušeli jsme ho to odnaučit pomoci vodítka jenomže on jak je upoutaní na vodítko tak ho to ani nenapadne jakmile je však puštěn tak dávej nohy za ním.Prosím tedy o radu jak na něj.

Odpověď: Dobrý den:) Prosím přečtěte si Poradnu a PSÍ STRÁNKY vůbec - štěně se chová zcela přirozeně, ale Vy se musíte dozvědět základní věci o psí psychice a jejím vývoji. Proto Vás odkazuji na tyto materiály a prostudujte si je prosím důkladně a premýšlejte nad nimi, ušetříte sebe i pejska spousty zklamání a chyb...:)

 

(18.6.2006)
Tazatel: Jíňa
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Máte moc krásné pejsky.Mám také fenku Zlatého retrívra a mám pocit ,že je na svůj věk malá a také málo chlupatá.Prosím o Vaší radu.Fenka má 11měsíců a měří 51cm v kohoutku.Nevím za jak dlouho by měla bejt clupatější.Prosím o vaší radu.Předem moc děkuji a S pozdravem Jíňa.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Pokud máte čistokrevnou fenku, pak je vše v pořádku, ale musíte být trpělivá. Srst se teprve mění ze štěněcí na dospělou, tento proces je postupný a až tak kolem druhého roku bude mít srst patřičnou kvalitu. S výškou si hlavu taky dělat nemusíte - standard požaduje u fen výšku 51 - 56 cm, tak jeden až jedenapůl centimetru fenka do dospělosti ještě vyroste... takže v pohodě:)

 

(11.6.2006)
Tazatel: Pavlína Krobotová
Plemeno psa: dobrman
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, chtěla bych Vám poděkovat za perfektní práci, kterou odvádíte. S mým pejskem (Sorbon) jsem se účastnila  7. psího soustředění v Heřmanicích, od té doby stále sleduji poradnu, také mám Vaši knížku a díky tomu máme se Sorbonem krásný vztah. I když jsem jeho již třetí majitelka a u předchozích lidí zažil typickou "kotcovou výchovu", za dobu co je u nás, se změnil ve velmi milého psa (samozřejmě, že spí se mnou v posteli, nebo vedle postele:-). Jsme sice na vesnici, kde je dost nouze o setkání se psími kamarády, ale ke psům se chová přátelsky a v případě setkání s nepříjemnými psy ho díky Vám dokáži zklidnit. Vyzkoušela jsem již i odehnání útočících psů (němečtí ovčáci) pomocí emocí, dle Vašich rad a potvrzuji, že to funguje:-) Mám ověřeno, že Sorbon se mnou jde bez problémů kamkoliv (veterina, dopravní prostředky, přeplněné ulice). Bohužel se ale nyní objevil zdravotní problém, hemocysty na prostatě, veterináři mi doporučují kastraci. Mám stejný názor na kastraci jako Vy, takže mě tato volba dost trápí, ale pokud nebude kastrace provedena, bylo mi řečeno, že by se musely opakovaně podávat antibiotika a je pravděpodobné, že by se cysty mohly postupně změnit v nádory. Myslím si, že dlouhodobá a opakovaná léčba antibiotiky je pro psí organismus také dost silná zátěž a vzhledem k prognóze veterinářů asi i neúčinná, asi se budu muset rozhodnou pro kastraci, ale mám obavy, jak moc se kastrace projeví na jeho psychice. Pohlaďte prosím za mě Vaše pejsky a přeji Vám hodně energie v pokračování Vaší důležité a krásné práce.

Odpověď: Dobrý den, i já velice děkuji:) Na Sorbona si vzpomínám a je mi teď strašně líto, že má takové zdravotní problémy - je to v krátké době již druhý mladý pes z těch, které jsem osobně poznal, u kterého se objevila tato diagnóza. Máte pravdu v tom, že antibiotika (především dlouhodobě podávaná) skutečně nejsou pro psy tou nejvhodnější věcí k životu. Také je pravda, že při nádoru na prostatě veterináři rovnou přistupují ke kastraci - nutnost tak radikálního zákroku je trochu pofidérní, ale v tomto případě asi skutečně bude veterinář ten, kdo musí říct rozhodné slovo. Pokud je prognóza směřující k tvorbě nádoru spolehlivá, pak nemá smysl do psího organismu zanášet další poškození dlouhodobým podáváním antibiotik a je nutný radikální zákrok. Pokud ale existuje šance, pak bych byl pro to, tu šanci využít - a pokud je zatím pouze pravděpodobnost, ale ne jistota, že se cysty přemění v nádory, pak tu ta šance rozhodně je a nechal bych zapracovat imunitní systém psího organismu.

Případná kastrace se na povaze Sorbona projeví bohužel zcela stejně jako u všech jiných, v dospělosti kastrovaných, psů. To je jediná jistota, kterou Vám v tuto chvíli mohu říci. A proto znova opakuji - bojujte do poslední chvíle, kastrace je definitivním a nevratným zákrokem, který by se ale měl udělat skutečně až tehdy, kdy už jiné východisko není. Moc držím palce Vám i Sorbonovi - pohlaďte ho za mne...:)

 

(11.6.2006)
Tazatel: Jiřina S.
Plemeno psa: dobrman/holandský ovčák
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 4 roky/18 měsíců
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den,s velkým zájmem jsem si přečetla Vaše stránky a musím se přiznat,že si to neumím představit,tolik psů,kteří mají jistě nějaký problém,jinak by Vás nevyhledali,v jedné smečce.Ale fandím Vám,vím,jak jsou někteří lidé nezodpovědní při pořizování psa a jak to potom mnohdy končí,když je nejsou schopni zvládnout.Já mám také problém,potřebuji radu:mám doma 4-letou dobrmanku,žije s námi v domě ,ale přes mou snahu není ideální na výcvik,spíš na mazlení.Pořídila jsem si loni fenku(štěně) holandského ovčáka,která je ideální na výcvik,v pohodě společně vycházely,obě jsem brala po celou dobu na procházky i na cvičák,bez problémů.Dnes je feně HO 18 měsíců a nastává problém,zřejmě chce převzít vedení ve smečce,začíná se nepříjemně chovat k té starší,párkrát se popraly,na šití,vždy začala ta mladší,ovšem ta starší si to už nechce nechat líbit,ani jí to nezazlívám.Stále s nimi oběmy chodím společně na denní procházky,pouštím ale každou zvlášt na volno,a při sebemenším projevu agrese té mladší zasahuji okřiknutím.Myslíte si,že se dá ještě ta mladší zvládnout do kolejí podřízené starší feně?Nenapadají se bez příčiny,většinou,když jsou rozrušené,třeba při štěkání na dvoře u vrat .Mám zasahovat ?Opravdu budu vděčná za radu,nechci to pokazit ještě víc.Jako vůdce smečky mně respektují obě,ale já se vnitřně moc jistě už necítím,potřebuji radu,jak dál,kterou mám upřednostnit,případně,jak zasahovat nenásilně.

Odpověď: Dobrý den:) Není pravidlem, že na vyšší pozici musí být starší pes nebo fena - záleží vždy na povahách, dominanci, temperamentu a individuálních schopnostech každého psího jedince. Vyjasňování vztahů uvnitř smečky navíc není agrese, pokud se agresí stane, znamená to, že smečka není dobře vedena ze strany svého vůdce - člověka. Moje rada je v podobných případech vždy stejná - zasahovat citlivě a vždy pouze v nezbytných případech, kdy je potřeba smečku trochu zkorigovat nebo když je ohrožena Vaše vlastní pozice. Základem ale musí zůstat respektování přirozených vztahů jednotlivých psů nebo nebo fen, vůbec nejhorší je někoho z nich "delegovat" do určité pozice, ať již nadřízené nebo podřízené. Mladší fenka se dostala do věku, kdy si svoji pozici ve smečce začíná budovat a může se stát, že převezme vyšší postavení. To není v nepořádku a pokud zvládnete smečku jako celek, bude fungovat, i s fenkou dobrmana na pozici nižší. Ale chce to dvě věci - jednak dát oběma fenám šanci si vzájemné postavení ujasnit (na hierarchické, nikoliv likvidační úrovni - to musíte ohlídat Vy) a jednak dané uspořádání respektovat, jakmile zaregistrujete jeho výsledek. Pro podrobnosti odkazuji na již uvedené materiály na PSÍCH STRÁNKÁCH a na svoji knihu. Držím palce:)

 

(11.6.2006)
Tazatel: Lucie Vaňková
Plemeno psa: bernský honič
Pohlaví: pes
Stáří: 20 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, tentokrát se na Vás obracím s problémem, který se týká možná více lidské části naší smečky. Mě ale působí dost velké starosti, tím spíš, že jak lidského, tak psího aktéra tohoto problému mám moc ráda. Nevím, kde a jak se stala chyba, ale manžel s příchodem Buffyho začal mít na Arguse doslova alergii (tedy psychickou). Ten mu nikdy nic špatného neudělal, přesně podle charakteristiky plemene je absolutně nekonfliktní, přátelský a spíše plachý. Manžel zkrátka tvrdě upřednostňuje Buffyho a Argus viditelně trpí. Je čím dál nejistější, i když s Buffym jsou kamarádi, dokonce si často ani nechce hrát. Když manžel není doma, chová se Argus normálně a pohodově, ale jinak odchází ven nebo chodí v závěsu za mnou. S manželem jsem to zkoušela probrat, ale zcela bezúspěšně, připadalo mi, že mluvíme každý o něčem jiném. Mám strach, co se z takovéhoto napětí může vyvinout a přiznám se, že už jsem uvažovala o přenechání Arguse někomu, u koho mu bude opravdu dobře. Jenže moje malé sobecké já mi napovídá, že to je nepřijatelné řešení především pro mě. Myslíte, že se s takovouto situací dokáže tak senzitivní pes, jako je Bernský honič, nějak vyrovnat? Nezlobte se , že otravuji s takovouhle pitomostí, ale je mi z toho všeho moc smutno a nevím, jak to řešit.

Odpověď: Zcela Vás chápu, že je Vám z této situace smutno, ale obavám se, že Vám nemůžu příliš pomoct.... Přiznám se, že především nechápu důvod, proč Váš manžel tolik upřednostňuje jednoho z pejsků - řekl Vám to? Tahle informace (dosti podstatná) mi totiž ve Vašem dotazu chybí. Na Vašem místě bych se snažil manželovi vysvětlit hlavně princip přirozeného psího soužití, tedy smečky - co to je, na jakém principu je založena, že pes je sociální tvor, pro kterého je velice důležitá vzájemná komunikace... a především to, že i Buffy (tedy Vaším manželem "upřednostňovaný" pes) touto situací velmi trpí a velmi negativně se na něm podepíše. Ve chvíli, kdy máte dva a více psů, máte psí smečku a nelze k ní přistupovat stylem "tebe rád mám, tebe ne"! Zkuste manželovi ještě jednou vše vysvětlit, přečtěte mu některé materiály ze PSÍCH STRÁNEK a snad pochopí, že jeho popsané jednání (docela by mě ale zajímal i jeho pohled na celou věc - takto mi to prostě hlava nebere) uškodí nejen vztahům mezi Vámi, ale podepisuje se i na obou psech. Budu Vám držet palce, bohužel víc udělat nemůžu...

 

(11.6.2006)
Tazatel: Lucie Baldrianová
Plemeno psa: kříženec pudl x kerry blue terrier
Pohlaví: fena
Stáří: 12 let
Kastrace: ano
Dotaz: Dobry den pane Dostal, na internetu jsem nasla odkaz a doporuceni na vybornou poradnu na Vasich strankach, tak mi dovolte se zeptat na nasledujici... Moje fenka ma uz od zimy potize s kaslem a dychanim. Sla jsem k veterinari, ktery mi rekl, ze vzhledem k veku ma uz slabsi srdicko a ten kasel je toho odrazem. Tak mi to nedalo a sla jsem k jinemu veterinari, ktery mi teda rekl v podstate to stejny a navic mi dal na zkousku dva typy leku. Prvni tyden nejake slabsi (myslim ze Karzivan) a pote, asi po trech tydnech mi dal nejake silnejsi leky. Po tydnu uzivani si jo poslechl a rekl, ze bohuzel lepsi uz to nebude. Dokonce mi ty prasky nedal ani do staleho uzivani. Rikal, ze kdyby se kasel markantne zhorsil, opet mi je da na tyden, pak je zase vysadim atd... Jenze to neni jen kasel, co fenku trapi. Nehlede na to, ze kdyz dostane "zachvat" kasle, dokaze vkuse kaslat i 15 minut. Myslim, ze ji to musi docela bolet. Mimo to, zacala i docela hlasite chrapat, tak jako kdyby se nemohla nadechnout a sem tam se i davi (jako by ji bylo na zvraceni). Ptala jsem se veterinare, jestli nemuze byt treba astmatik nebo alergik,ale rikal, ze se vse odviji od srdce. Tak jsem se chtela zeptat, jestli mate zkusenosti s necim podobnym a jestli mam opravdu verit veterinari, ze je to vsechno zpusobeno srdickem a nebo mam do tretice vseho dobreho vyhledat jeste dalsiho veterinare? Ja vim, ze takhle po internetu je tezko neco radit, pokud se to tyka zdravi. Jen jsem se chtela zeptat, jestli mate nejake podobne zkusenosti a nevite, zda bych mohla nejak fence pomoci. Je mi jo moc lito... Dekuji za odpoved a preju hezky den.

Odpověď: Dobrý den:) Na dálku skutečně nelze tento typ problému zodpovědně posoudit, navíc já nejsem veterinář. Nicméně obecně k tomu pár věci říci lze. Kříženec této velikosti patří již mezi psí "seniory", ale není to pes na sklonku života - zdravý pejsek této velikosti se v pohodě může dožít 15-16 let. Podstatou problému může být slabší nebo špatně pracující srdce, ale může se jednat i o problém poškození nebo onemocnění dýchacích cest, vnitřní cizopasníky apod. Na Vašem místě bych přeci jen vyzkoušel ještě třetího odborníka a trval na vyloučení těchto možných příčin. Na srdce lze totiž svalit ledasco, pokud se veterináři nechce příliš problémem zabývat. Proto doporučuji vyhledat skutečně dobrého veterináře, který je Vám schopen sdělit "toto je v pořádku a toto v pořádku není". Budu fenečce držet palce:)

 

(11.6.2006)
Tazatel: Hanka
Plemeno psa: tosa-inu
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, máte zkušenosti s plemenem Tosa Inu? Jakou má povahu?

Odpověď: Dobrý den:) Informace o tomto plemeni není problém najít v tištěné literatuře nebo na internetu. Raději tedy upozorním na věci, které se tak moc neprezentují, ale jsou dle mého názoru velmi zásadní pro každého, kdo o tomto plemeni uvažuje. Tosa patří mezi ta plemena, která se dokážou stát velmi problematická vlivem nevhodné výchovy. Je to pes, který potřebuje důslednou, ale citlivou výchovu - rozhodně to není plemeno, které lze "zlomit". Pokud k němu někdo bude přistupovat jako k německému ovčákovi a za použití "metod klasického výcviku", získá psa problematického, do značné míry nevypočitatelného a s nevyrovnanou povahou. Pokud ho bude mít člověk nejistý, nervózní nebo bojácný, získá psa velmi dominantního, schopného (stejně jako v předešlém případě) se obrátit proti vlastnímu majiteli. Výchova tosy musí být skutečně velmi citlivá, ale jednoznačná a od prvního dne, kdy si ji majitel přivede domů. Je a musí zůstat psem jednoho pána. Jinými slovy - není to plemeno pro člověka nevyrovnaného, zakomplexovaného nebo slabého a nikdy by si je zájemce nemě vybrat podle toho, že se mu "ten pes líbil v psím atlase".

Další problematickou záležitostí tohoto plemene je fakt, že nesnese vedle sebe psího "konkurenta". Dokáže být v takovém případě 100% likvidační a dokáže zabít i kterékoliv z "bojových plemen". To je realita a každý zájemce o toto plemeno by měl mít tuto skutečnost na paměti dříve, než se pro ně rozhodne - a pokud se už rozhodne, pak o to víc.

 

(11.6.2006)
Tazatel: Renata
Plemeno psa: bernský salašnický pes
Pohlaví: 8 měsíců
Stáří: pes
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám osmiměsíční štěně berňáka. Veterinář mi doporučil podávat suché krmivo Royal Canin Maxi. Do krmiva mu přidávám konzervu pedigree pal junior, protože byl od majitelky zvyklý přijímat suché granule s konzervou. Podle dávkování by jeho denní dávka měla být v současné době 590 gramů. Stěží však do něj dostanu 200 gramů za den. Ve svých osmi měsících váží 31 kg. Myslím si ale, že je tato denní dávka příliš malá. Co mám dělat? Změnit granule? V případě, že ano, mohl byste mi některé dobré doporučit? Děkuji Vám mnohokrát za pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Tělesný vývoj každého šteněte (včetně hmotnosti a celkové stavby těla) je stejně jako psí metabolismus zcela individuální záležitostí každého jedince. Proto nemá příliš smysl cpát psy (především ještě mladé, nehotové jedince) do škatulek a tabulek. Rozhodující je celková kondice a vzhled každého z nich - prostě musí vypadat "tak akorát" a jestli zbaští 200 nebo 600g denně není rozhodující, rozhodující je, kolik si konkrétní psí organismus dokáže z denní dávky potravy vzít. Jinými slovy - jaký je podíl mezi příjmem potravy a vyprodukovaným odpadem a jak pejsek prospívá. Pokud chcete zkusit jiné granule, můžete, ale počítejte s tím, že spotřeba a využitelnost mohou být zas někde úplně jinde. Doporučovat konkrétní značku nebudu, ale pokud zvolíte jakékoliv ze značkových kanadských krmiv, neuděláte chybu. A konzervy zrušte.

 

(11.6.2006)
Tazatel: Markéta
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: 6 týdnů
Stáří: fena
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, předem bych chtěla poděkovat za informace, které jsem našla ve Vaší knize i na internetových stránkách, máte nejlepší poradnu a tímto Vám za to děkuji. Vlastně nemám zatím žádný konkrétní problém, protože pro pejskovou si jedeme až na konci června, spíše mě trápí (po přečtení Vaší knihy) to období, kdy si máme naší pejskovou vyzvednout. Naše Daphne má teď 6 týden, termín vyzvednutí je konec června, což jak jsem si teď uvědomila je až v desátém týdnu a já mám strach, že promeškáme socializační fázi, navíc jsem jí chtěla přidávat kalcium jak doporučujete a nevím jestli s tím začít v 10 týdnu není již pozdě.  Předem děkuji za odpověď, pozdravujte Dina a Šedyho.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji i já:) Optimální čas k odběru u zlatého retrívra je 7. týden věku. Nejde o problém fáze socializace (ta začne až zhruba 3. měsícem), ale o fázi vtištění (což je ale především na chovateli vzhledem k věku) a fázi "splynutí se smečkou" - a zde se již rozdíl tří týdnů může projevit celkem dost. Zlatý retrívr není sice z tohoto hlediska problémový, ale stejně bych na Vašem místě trval na odběru na 7. týdnu, nevím, proč chce chovatel pustit svůj vrh až o tři týdny později...

S vápníkovým přípravkem začněte hned první den, co bude fenka s Vámi - IrishCal, malá odměrka. A až si pro fenečku přivezete, tak prosím i jedno pohlazení za nás:)

 

(11.6.2006)
Tazatel: Lenka Nováková
Plemeno psa: labrador/parson russell terrier
Pohlaví: 15 měsíců/5 měsíců
Stáří: pes/pes
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, pročítala jsem si vaši poradnu, ale žádný problém nebyl úplně totožný s tím, co mě trápí, tak jsem se rozhodla vám napsat. Mám dva psy Labrador 15měsíců/pes, kastrace-ne a Parson russla teriera 5měsíců/pes, kastrace-ne. Oba dva rozumí povelům sedni, ke mě, zůstaň místo, obojek.... Jak říkám rozumí, ale ne vždy na 100% poslechnou. Snažím se být důsledná, nezatěžovat je zbytečným drilem a vše se je snažím naučit formou hry. Ale k problému, Labrador asi prochází obdobím vzdoru. Vždy vše plnil s radostí a hned, teď povel splní, jen když jsem v dosahu a není kolem nějaký rušivý element /pes, dítě/. Vím že Labrador je pes "vítací", ale když ho něco zajímá víc než já, nemám šanci. Už si mě na procházkách přestal  i "hlídat" a dovolí si odběhnout na delší vzdálenost. 1. dotaz Mohl jeho chování ovlivnit příchod druhého psa /Parsona/? To že už ke mně nevzhlíží jako k vůdci smečky a snaží tu roli hrát sám. /já starší brácha/ ?  2. dotaz Jak opět upevnit svoji pozici jako vůdce smečky?  Co je horší, jak si utvrzuje svoje postavení začíná být agresívní. Včera na procházce zničeho nic začal vrčet na 5 měsíční fenku vlčáka. Fenka se lekla a utekla. Poprosila jsem paní, jestli bych se k fence nemohla přiblížit /oba dva psi už byli na vodítku/ aby se mohli očuchat a poznat se. Bohužel "velký černý" bude vždycky zlý. Proto paní promtně odešla a ve mně zůstal jen pocit beznaděje. Jak se mají pejsci srovnat, když jim to není dovoleno? Takto to dopadá vždycky, proto se zatím "srovnávají" jen ti moji. "Kočkují" se, Parson honí Labradora s velkou radostí. Za chvíli ale Labrador začne Parsna napadat /dělá na něj nálety, až se Parson válí, dělá kotrmelce a přemety/. Když Labradora okřiknu, hned náletů nechá. Tak nevím, zda je to jen hra velkého s malým  a nebo to už hraničí s napadáním Parsona. Každý večer vedle sebe usínají u mě v posteli a dělají si navzájem večerní očistu.

Odpověď: Dobrý den:) Ale ano, těchto problémů už je tu uveřejněna i zodpovězena celá řada - opět problém s pejskem, který si začíná budovat svoji pozici, špatně nastavenou hierarchií a nezvládnutou rolí vůdce smečky... Labrador je v pubertě a ve věku, kdy testuje platnost nastavené hierarchie. A protože máte na starosti ještě jednoho pejska, velice rychle pochopil svoji šanci (a Vaši "rozdvojenou" pozornost) a prostě si začíná dělat věci po svém - a protože sám sebe pasoval na roli nejvyššího ve smečce, začíná tak vystupovat i vůči svému okolí. Je mi líto, ale doporučím Vám ještě jednou prostudování Poradny a ostatních souvisejících materiálů na PSÍCH STRÁNKÁCH, protože o vedení psí smečky a chování vůdce (což jsou hlavní příčiny Vašeho současného problému) jsem tu napsal již skutečně moc a moc... Děkuji za pochopení:)

 

(11.6.2006)
Tazatel: Irena
Plemeno psa:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s prosbou o radu. Bydlím sama v menším domku se zahradou. Ráda bych si pořídila psa, protože bych se chtěla o něj starat a nelézt v něm kamaráda. Ráda chodím na procházky a občas si jdu zaběhat, tak si myslím, že by mě mohl doprovázet. Trápí mě jen jedna věc. Ráno odcházím do práce v 6 hodin a vracím se až okolo 7 hodiny večer. Netrápil by se doma nebo na zahradě sám? Nebylo by mu tam smutno? To je jediné, co mi ještě brání si psa vzít. Jinak bych se o něj dokázla postarat, protože vím, co to znamená. Doma u rodičů jsme měli tři milé psí pány, ale tam nás bylo víc a doma jsme se prostřídavali, tak tam nebyli moc dlouho samotní. Děkuji moc za odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Je mi líto, ale 13 hodin denně doma o samotě (bez možnosti vyvenčení, proběhnutí, bez komunikace se svým majitelem) by bylo pro psa skutečně trápením - o štěněti ani nemluvě, ale stejně tak i pro dospělého jedince. Prvního psa jsem si také pořídil až v době, kdy jsem již měl dostatek času se mu věnovat, to je totiž základní vstupní podmínka pro to, aby chov psa pro něj samotného nebyl utrpením. Pokud tedy nemáte možnost svůj denní harmonogram upravit, pak s pořízením pejska skutečně počkejte, až budou podmínky vhodnější...

 

(11.6.2006)
Tazatel: Pavel Pokorný
Plemeno psa: výmarský ohař
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, delší dobu přemýšlíme o pořízení výmarečka. Chtěl bych se zeptat, jestli je u tohoto plemene nutný lovecký výcvik a navštěvování výstav. Snad ta otázka není moc hloupá, neradi bychom si pořídili pejska, o kterého bychom se neuměli dostatečně postarat.

Odpověď: Dobrý den:) Určitě to není hloupá otázka. Postarat se o pejska jakéhokoliv plemene znamená především věnovat mu dostatek času, správnou výchovu a takové prostředí, aby i pejsek sám byl spokojený a šťastný. Lovecký výcvik má smysl pouze pro ty majitele, kteří svého psa budou skutečně používat k práci (jinak je paradoxně kontraproduktivní, protože běžný majitel potřebuje spíše některé rysy povahy nepodporovat), výstavy slouží k porovnání exteriérové dokonalosti a vad jednotlivých zástupců konkrétního plemene. Spolu se zkouškami pak tvoří vstupní test pro zařazení psa nebo feny mezi chovné jedince.

Pokud tedy nemíníte svého budoucího pejska uchovnit (což skutečně není věc nutná a vymahatelná), pak si s tímto nelamte hlavu - opravdu důležité jsou věci, které jsem vyjmenoval hned na začátku své odpovědi:)

 

(11.6.2006)
Tazatel: Lenka
Plemeno psa: kavalír
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den.Vzhledem k tomu, že se na internet tak často nedostanu, jsem přečetla pouze část Vaší poradny a velmi lituji, že jsem o Vaší škole nevěděla dříve.S naším pejskem moc problémů nemáme,jen pár "drobností".Když byl malé štěňátko,manžel prohlásil,že hodnější už může být jen plyšák.Dnes k tomu dodává - ale jenom doma.Pořídili jsme si ho jako další dítě,takže s náma dělá téměř všechno.Velmi rád zahradničí - hlavně výroba děr je jeho specilita, což je jedna z věcí, kterou bych ho ráda odnaučila.Bydlíme ve městě v činžáku ale velmi často jezdíme k rodičům,kde je velká zahrada.A zde nastává další problém s jeho štěkáním.Pochopím,že musí všem dát najevo,že mu to tam patří nebo že odpovídá jiným pejskům.Jenže on štěká na nás a dožaduje se vstupu do domu nebo naopak ven a tak to je stále dokola.(slabší povahy dlouho nevydrží s nervama) Nezmůžem s tím nic ani po dobrým ani po zlým.Nejspokojenější je když jsme na zahradě s ním,jenže to také stále nejde.Takže jezdíme do Štěkálkova a doufáme,že ho to jednou přejde.Doma reaguje pouze na zvonek a nebo když ho odpoledne celá rodina opouští,protože ho přeci jen všude brát nemůžem.Jsou dny kdy ani neštěkne.A další věc,kterou bych ho chtěla odnaučit je,že na procházkách "vyjíždí"(odborný termín neznám - celý se napne, ocas v jedné rovině s tělem,vrčí a škube se na vodítku) po velkých psech.Kavalír je malé plemeno,takže to zvládnu silou ale nevím co by se stalo,kdyby se třeba přetrhlo vodítko,nebo druhý pes byl volně.Náš pejsek téměř nikdy na volno nebyl,protože já mám problémy s kyčlema a vžycky jsem měla strach,že by mi utekl a já nemám šanci ho dohonit.A teď se konečně dostávám k zásadní otázce: myslíte, že po třech letech rozmazlování a téměř neposlouchání máme šanci Vaší metodou něco změnit? Ráda bych mu dopřála na procházce volný pohyb aniž bych trnula hrůzou z ostatních pejsků nebo aut.Nikdy jsem nechtěla mít "cvičenou opičku",takže žádný cvičák jsme nikdy nenavštěvovali,jen co jsme vyčetli v chytrých knížkách(ovšem není nad názornou ukázku). Že existuje něco jako přirozená komunikace jsem se dozvěděla až teď.Asi dělám spoustu věcí špatně,ale jestli to mohu napravit,tak se budu snažit.Mohu Vám zavolat a domluvit si schůzku? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Určitě, byl bych Vám to i sám navrhl. Pokud tedy budete chtít, zavolejte mi prosím a domluvíme bližší podrobnosti - budu se těšit.

 

(11.6.2006)
Tazatel: Petra
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, co mám dělat aby mi pes "nechytal stopu"? Když je na volno a chytne stopu tak neslyší, nevidí. Když se vrátí tak se směje a dělá, že se nic nestalo i přes to, že to potom schytá a potom si ho nějakou dobu nevšímám. (to se stalo 2x - jednou v zimě a teď) Jinak normálně reaguje na přivolání, chodí u nohy na volno... Jak se mám zachovat, kdyby se to ještě opakovalo?  Děkuji za oba :o)

Odpověď: Dobrý den:) Základní problém je v nezvládnuté hierarchii - jakákoliv omezení (vodítko, stopovačka) bez další práce kolem by pouze zabraňovala důsledku (tj. odběhnutí pejska po stopě), neřešila by příčinu (nefunkce smečky a jejího vůdce). Čím vícekrát uteče, tím více se v něm tato chyba upevní, proto je dobré příliš nečekat - nabídnu Vám proto to samé, co nabízím v podobných případech i všem ostatním, tedy svůj 4-denní individuální výcvikový servis, kde pracuji výhradně s majitelem a jeho pejskem a kde podobné "problémy" učím klienta řešit a především jim předcházet. Pokud tedy budete mít zájem, ozvěte se mi prosím telefonicky.

 

(11.6.2006)
Tazatel: Martina Černá
Plemeno psa: hovawart/kříženec ohaře
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 8 týdnů/21 měsíců
Kastrace: ne/ne
Dotaz: Přečetla jsem sice vaše odpovědi,a taky proto děkuji za čas nad mojí odpovědí. Starší pes je kříženec ohaře a asi kokra. je to velmi milý a přátelský pes ale asi v když byl úplně malý prožil asi něco nepěkného - když jsme si ho brali, tak jsme v podstatě zachránili před útulkem. Je tak trochu rozvíjeným docela poslouchá ale má někdy stavy neovldatelnosti, kdy lítá, skáče a není k zastavení. Nyní jsme si pořídili štěně hovawarta, také psa. Vycgázeli jsme s toho, že straší pes je naprosto přátelský a nikdy s ostatními psy problém neměl. Opravdu se snažíme zachovat hierarchii s tím, že ten staraší má zachovány všechny privilegia. Mladý to bere celekm jako normální. Starší spí doma, malý venku. Normálně spolu vychází bez problémů ale když si začnou hrát - provokuje jeden i druhý, začíná být okamžik, že starší ho začne okusovat, naskakovat na štěně zezadu a chňapat po krku a zezadu přiběhne a povalí ho,  začne na něj provokativně štěkat a muchlovat ho a okusovat - to ho chytá ten "amok". Štěně si to už nenechává líbit takže štěká, občas kníkne a chňape taky.Ale začínám mít obavy zda jsme udělali dobře a jestli lze takovouhle situaci zvládnout a pokud ano, tak jak. nedokážu úplně odhandout situaci jak dalece je to pořád hra. zatím to tak vypadá, protože i ten starší vrtí ocasem i u toho bláznění.Se štěnětem budeme chodit na základní výcvik, bohužel k vám to máme daleko ale ne zas tolik - jsme z Ústí. Díky za váš čas nad čtením mého výlevu.

Odpověď: Pokud jste četla, jak píšete, moje odpovědi, pak už určitě víte, že popsané chování není ničím jiným než přirozeným chováním dvou psů ve smečce a vyjasňováním pozic. V tuto chvíli tam není nic k nezvládnutí - ale brzy bude, pokud budete uvažovat pouze o výcviku a zcela zapomenete na vedení smečky... Toho se právě obávám (na základě toho, co jste sama napsala) a protože nechci, aby se v budoucnu projevily základní chyby a došlo ke zklamání Vás i Vašich pejsků, doporučil bych rovněž využít mé pomoci prakticky - opět formou mého 4-denního individuálního výcvikového servisu, o kterém píšu i v předešlém příspěvku. Rozhodnutí je samozřejmě pouze na Vás, nicméně dle znění a informací z Vašeho dotazu bych se k jeho absolvování jednoznačně přikláněl:)

 

(11.6.2006)
Tazatel: Martina Hrnčiarová
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den.Opat sa na vas obraciam ani nie tak s problemom,ale par veci mi je nejasnych,co sa tyka spravania mojho psa.Vopred sa ospravedlnujem za rozsah. Alex ako som uz spominala je dominantny a sebavedomy pes.Neviem si vysvetlit jeho spravanie pri stretnuti s inymi psami.Alex sa rad stretava a zoznamuje so psami.S mensimi psami ako je on sam nema ziadne konflikty,problemy su obcas pri stretnutiach s vacsimi psami,ale to je myslim u dominantneho psa normalne.Alex je ale pri stretnuti s inym psom dost rezervovany,tym myslim ze dako nema rad ked si ho chce iny pes ocuchat.Vacsina psov,hlavne tych mensich sa daju Alexovi ocuchat bez problemov.Vacsinou kludne stoja,Alex si ich ocucha od hlavy az k pate.Ale ked si ho chce iny pes tiez "obzriet" Alex sa zacne vrtiet,skakat,straca zaujem o zoznamenie a ide prec.Ak ho mam na voditku,zacne cuvat a ak nema moznost jednoducho odist,zacne vrcat.Proste akoby mu bolo neprijemne,ze ho chce ocuchat aj iny pes.Inac aj co sa tyka hry je Alex dost rezervovany.Hrat sa so psom zacne iba ak ho pozna uz dlhsi cas,a jeho hra pozostava iba z nahanania sa a narazania do ineho psa celym telom.Vobec nepouziva zuby alebo nejaky blizsi telesny kontakt.Prosim mozte mi vysvelit,co to znamena a ci to nieco znaci?
Dalsia moja nejasnost(mozno aj suvisiaca)sa tyka kontaktu s ludmi.Alex nema moc rad hladkanie.Odo mna hladkanie znesie,ale neda sa povedat,zeby to ku "stastiu" potreboval.Proste nieje to typ psa co sa okolo vas bude tocit ako macka a vyzadovat hladkanie.Obcas sa  stava ze ak ho chce niekto z rodiny pohladkat,cuvne alebo odvrati hlavu.Mna sa to netyka,iba ostatnych.Alex vyzaduje odo mna telesny kontakt ako taky,ale hladkanie nie.Ked sedim pri nom v koterci,vzdy si sadne,alebo lahne tak,aby sa ma dotykal co mozno najvacsou plochou tela.Vzdy si sadne ku mne.Ked sedim v koterci sedi aj on,aj napriek tomu,ze ma otvorene dvere.Ked som na zemi,je aj on.Predtym nemal rad aj cesanie.Bolo to prenho doslova ako utrpenie.Teraz uz kludne stoji a problemy mu to nerobi.Ale tiez sa v tom nejak extra nevyziva.Ako si mam tu jeho lahostajnost k hladkaniu vysvetlit?Je niekde chyba,ale je to jeho dominantnou povahou?
A este jedna otazka.Pre Alexa zatial niesom uplny vodca.Som na najvyssom stupni rebricka spomedzi ostatnych,ale uplne navrchu niesom.Vela veci sa zmenilo k lepsiemu.Ale je mozne ze sa vodcom este mozem stat ja,alebo ak sa to nestalo doteraz,uz sa nim nestanem?Nas vztah je stale lepsi,ale mam strach ze sa to zasekne niekde na mrtvom bode.Ked som si Alexa zacala bravat domov(vdaka vam,lebo vasa poradna a nazory mi otvorili oci)nechcel spavat so mnou na posteli.Bolo mu jedno kde spi.Teraz spava vzdy iba vedla mna aj celu noc.V miestnosti by mohlo spat dalsich desat ludi a on bude spat vedla mna.Vy ste mali pravdu ked ste povedali,ze pes potrebuje telesny kontakt so svojim vodcom a vedla koho spi,ten je vodca.Alex spi vedla mna,ale uplne na vrchu este niesom.Mozem sa vodcom postupom casu stat,alebo ak nim este niesom uz ani nebudem? Dakujem za vas cas.

Odpověď: Dobrý den:) Alexovi dodnes chybí především komunikace a blízkost z Vaší strany z první fáze ("kotcové") vašeho vzájemného spolužití - je to pořád ještě mladý pejsek, který potřebuje dodat sebejistotu a pocit smečkové sounáležitosti a k tomu je nutné Vaše maximální přiblížení k němu. Proto jsem tak rád, že jste ho z toho kotce vytáhla - je to věc, o které zde často píšu a velmi dobře vím, proč se snažím lidem jejich psy dostat i fyzicky co nejblíže - ze zahrad, bud a kotců do domu, místnosti... i do té postele. Protože při základním porušování smečkových zákonitostí velmi těžko dostanete psa, který nebude mít alespoň jeden ze základních "psích" problémů - ať již hierarchických, osobnostních nebo sociálních. Proto má Alex i ony problémy komunikačního rázu, které zmiňujete v prvních dvou dotazech.

Chce to všechno ještě čas a správný přístup. Věřím tomu, že jak se budete učit, budete dělat stále méně chyb a stále lépe budete svému pejskovi "naslouchat" a komunikovat s ním. To je ten jediný správný klíč k psí duši a je jen na Vás jak to zvládnete - znovu škoda, že jste ho tak blízko neměla od samého začátku. Teď prostě musíte oba dva některé věci teprve dohnat - včetně toho "vůdce" ve Vás:)

 

(28.5.2006)
Tazatel: Andrea
Plemeno psa: maďarský ohař, 2x azavak
Pohlaví: fena/pes/fena
Stáří: 1 rok/2,5 roku/1,5 roku
Kastrace: ne/ne/ne
Dotaz: Mily pan Dostal,dakujem za Vasu odpoved:) Vcera som si opat zalistovala vo vasej velmi zaujimavej knihe a chcela by som sa spytat na Vas nazor na nasledovnu situaciu. V sucasnosti sme sa prestahovali do rodinneho domu z bytu - ja s mojou fenkou viszly a priatel s dvoma chrtmi - azavakmi. Vytvorili sme teda novu smecku a je to pre nich aj pre mna nova tazsia situacia. Na dedine v typickej situacii psov v koterci a na retazi na nas sice pozeraju ako na zjavenie, ze vencime psy, ale uz si zvykame:) S mojou fenkou si myslim mame velmi silny a fungujuci vztah, je velmi poslusna a oddana. Ako mozno viete, azavaky su prirodne plemeno diametralne povahovo odlisne od vyzly. Zaujimalo by ma, ci si myslite, ze mozu od seba " pochytit" nejake prejavy spravania, ked ziju v jednej svorke. Napriklad priatelskost viszly versus plachost chrta. Zatial si vychadzaju dobre, nie som si ista len v situacii, ked sa nahanaju uz velmi "prudko" a spravia si z mojej fenky " obet" , ona je v podriadenej pozicii a chrty ju "lovia", vykusuju ju do krku a tahaju za usi, moja fenka da zvukovo najavo len obcas, ze je toho uz vela, na 80% sa mi zda, ze to ustava. Vie sa aj postavit spat ale tym ze su dvaja, mam niekedy naozaj pocit ze by som mala zasiahnut, co myslite, mame ich radsej nechat a zasahovat naozaj uz len keby bolo fakt velmi zle? Zatial sa tak nestalo. Dalsia otazka na Vas, myslite si ze ked boli dvaja vodcovia - ja s viszlou a priatel u chrtov, aj pre nich tak zostaneme? Ci ma bude viszla vnimat ako svojho vodcu, potom priatela a potom chrty a zas naopak chrty jeho, potom mna a nakoniec medzi sebou? Dakujem velmi pekne za Vas nazor, este som v takejto situacii nebola, tak nad tym mozno az prilis uvazujem :))) Majte sa pekne a pozdravte vasu smecku:)

Odpověď: Také děkuji a zdravím Vaši smečku:) Vaše fenečka je ještě mladá, proto ji oba divočejší a dominantnější azavaci trochu prohánějí, ale za pár měsíců bude situace už jiná - fenka si spoustu věcí líbit nenechá, ale bude na ní, jaké místo ve smečce dokáže zaujmout - důležité je, aby oba azavaci nevytvořili svoji smečku a nesnažili se z ní Vaśi fenku vyhnat. Toto nebezpečí hrozí, proto na ně raději dopředu upozorňuji - musíte pak včas zasáhnout!

S tím souvisí další věc. Všichni dohromady musíte tvořit jednu smečku (psi i lidé) s jedním vůdcem - zda to budete Vy nebo Váš přítel, to se teprve ukáže. Ale zároveň každý ze psů musí stále patřit ke svému majiteli - v podobných situacích nesmíte nikdy "ztratit" vlastního psa, to je prohra, která zůstane navždy. Bohužel k tomuto mezi partnery často dochází, jeden to prostě vzdá nebo je příliš slabý (pohodlný?) a jeho pes (psi) si pak sami vyberou toho druhého. Což je průšvih - jednak kvůli ztrátě psa, jeho zrazení, důvěry a pak hlavně z toho důvodu, že nikdy nevíte, zda aktuální vztah vydrží... Vliv takovýchto situací na samotného psa a jeho povahu a chování (ať už pozitivní či negativní) je obrovsky markantní, je zajímavé to sledovat, pokud má člověk tu možnost...

Chrt vždy zůstane chrtem a vizsla vizslou i ve smečce - z hlediska povah i temperamentu. Jediné, co se mění, je sociální chování (zesílí v případě, že je smečka dobře vedená a zhorší se v případě opačném) a hierarchické vazby. Držím vám všem palce:)

 

(28.5.2006)
Tazatel: Severová
Plemeno psa: rotvajler
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den Vám i pejskům, mám psa rotníka 11měsíců. Je to pes dobrosrdečný, jen máme malej problémeček. Přesto, že byl odmalička mezi pejsky a to malými i velkými, stalo se samosebou  několikrát, že na něj nějaký ten hafan zavrčel, ale nastal den, kdy se ze dne na den stavěl ke psům jinak. Jakmile pes, kterého potkáme zavrčí, vycení zuby, je odhodlán si poměřit síly. Dokonce mu občas nějaké malé plemeno visí na krku a zvládá dobře příkaz ne, nech ho, ale páníčci malých plemen mají pocit, že na volno smí pobíhat jen malý  psík, nikoliv pes velký a silný jako je právě Alex. Pokud míjíme psa, dávám povel k noze a trvám na tom aby šel u nohy a nestartoval na něj, prostě se nenechal našlápnout. Trénujeme to, někdy se daří, ale někdy je jak rozzuřený býček a i když je pokárán za špatné chování, ví, že nesmí, snaží se to pak u mě žehlit. Nejhorší je, že v podstatě pokaždé, pokud vidíme pejska , musím svého psa odvolat a nemáme šanci se s tím druhým kámošem seznámit a nechat tomu přirozený přístup. Lidé, kdyby mohli, prolézali by kanálem, jen proto, že vidí velkého psa, že je milý a lidi a společnost má rád , tomu prostě nevěří. Jak  mám řešit jeho úlety? Dělám dobře, že ho za to kárám? Je vůbec dobře psa odvolat, posadit, nechat cizího psa projít a poté pokračovat v cestě, Některé pejsky okomentuje a to tak, že si zakňučí, něco jako, no zase mi nedovolí si pokecat. Budu velice ráda, když mi poradíte. Děkuji za odpověď a podrbejte za mě Vaše šelmičky.

Odpověď: Dobrý den:) Psa "rotníka" neznám, budu doufat ze máte na mysli rotvajlera (pro příště: přečtěte si prosím a dodržujte podmínky Poradny, děkuji - opět jsem dnes musel vyřadit několik dotazů, které nesplňovaly základní náležitosti)... Jedenáctiměsíční rotvajler je ve věku, kdy už si buduje a obhajuje svoje místo mezi jinými psy. Poměřování sil "hlasově" i "kontaktně" je v tuto dobu naprosto přirozené a pokud nebude mít příležitost i k této psí komunikaci, bude z něj za pár měsíců problémový pejsek. Musíte vždy najít správné řešení v konkrétní situaci - pokud Váš pejsek provokuje nebo se chová neadekvátně, je na Vás, abyste zasáhla. Pokud jde o běžnou psí komunikaci a vyjasňování psích vztahů (tím nemám na mysli samozřejmě bezúčelné a agresivní napadnutí!), pak ho naopak nechte, ať si záležitost vyřídí sám. Nesmíte ho podrazit a nesmí ztratit tvář, na to jsou psi velice citliví. Prostě a jednoduše - musíte si sama vypěstovat cit pro situace a vždy se zachovat tak, aby to i Váš pes mohl vzít. Chce to čas a pochopení toho, že  kontaktní komunikace je pro psy naprosto přirozená a nutná - i když to bohužel hodně lidi nedokáže pochopit a pak to odnášejí psi jejich i ti naši.

 

(28.5.2006)
Tazatel: Háberová
Plemeno psa: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň. veľmi by ma zaujímalo vysvetlenie správania môjho psa. je vychovaný, zdravotné problémy nemá. minule na prechádzke očuchal nohu mojej známej a vymočil sa. pozná ju odmalička, bol vyvenčený a predtým ani potom to už nikdy neurobil. spravili to aj psi mojej kamaratky. neviete prosím vás čo je vo veci ? velmi ma to zaujima, lebo chcem pochopit spravanie psa a pomoct mu, pripadne tomuto správaniu predchádzat. dakujem.

Odpověď: Dobrý den:) Vysvětlení může být zcela prosté - Vaše kamarádka mohla mít na botě třeba pach háravé feny nebo jiný zajímavý pach (stačí šlápnout nebo si otřít botu)... a pak si to psi označkují (resp. nechají svoji pachovou stopu, "navštívenku"). Pes nevnímá jako člověk, že bota je na něčí noze. Bota je pro něj jednoduše předmět, na kterém ulpěl pro něj zajímavý pach, který přeznačkuje.

 

(28.5.2006)
Tazatel: Michal Holčík
Plemeno psa: brazilská fila
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostál občas prohlížím Vaše stránky a zajímal by mne Váš názor připadně rada v následující situaci.Máme doma Bullmastifa-fenu 10 let po odstranění dělohy.S ohledem na její věk a možnosti(velká zahrada),kterou jsme mimo jiné chtěli dobře ohlídat ,jsme po zkušenosti s touto rasou zvolili pořídit si raději Brazilskou filu jako dalšího člena rodiny.Při výběru a koupi fenky Faty (6 měsíců) jsme zjistili ,že chovatelka se usnaží umístit jedno své štěně z minulých vrhů,kterému zemřela panička a je tedy předmětem dědického řízení a nikdo o něj nejeví zájem a pes strádá.Ihned jsme se rozhodli se ženou a dětni,že si vezmeme k sobě i Alexe(2 roky). Pes myslím velmi dobře zapadl do rodiny,psi jsou volně na celém pozemku a místo mají v bývalé stáji.Alex je nyní již zvyklý na pobyt venku,ale neustále ať venku,nebo i když je v domě se dožaduje pozornosti jakýmsi kníkáním.Myslím že se tak byl zvaklý domáhat pamlsků nebo pozornosti od předchozí paničky,to se už ale nyní bohužel nedozvím.Zajímá mne jestli je tato domněka správná a jak by se dala odnaučit. Děkuji předem za Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pejsek se po smrti své majitelky zcela přirozeně cítil (a bohužel i u Vás cítí) opuštěný a sám. Musel vstřebat ztrátu někoho, koho měl rád, nový domov, nové lidi, nové psí kamarády. To je dost slušná zátěž pro každého psa, natož nedospělou brazilskou filu. Pejsek bohužel do Vaší rodiny ještě nezapadl (i když máte pocit že ano, není tomu tak), k tomu mu schází čas a bohužel i více pozornosti z Vaší strany - nezapomeňte, že i pes cítí a potřebuje podporu ve chvíli, kdy si nedokáže s něčím poradit. A Alex je pes, který měl "svého člověka" a byl na něm závislý - ke štěstí mu pak rozhodně nestačí volný pohyb po pozemku a domov ve stáji. Tím, že jste si ho vzali, jste na sebe vzali i odpovědnost za jeho spokojený život. Proto je teď skutečně zapotřebí, abyste se mu věnovali (opravdu věnovali, ne jen krmili) a pomohli mu tak zvládnout stres, ve kterém momentálně je. Potřebuje kontakt, lásku, vztah a čas. To vše mu můžete dát pouze Vy. Brazilská fila je pes se širokým srdcem, není to jen hlídač budící respekt.

Nejde o pamlsky, jde o pozornost, která mu schází. Věnujte mu ji a uvidíte, že vše bude v pořádku - potřebuje se zbavit stresu, pak teprve se může zařadit do smečky. Držím mu palce.

 

(28.5.2006)
Tazatel: Zuzana Chlumská
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Blesk je nesmírně hodnej pejsek, jenže si, zřejmě, pořád připadá jako malé štěňátko a nehlídá. Sice zaštěká, když je někdo za vraty, nebo jde kolem domu, ale to je tak všechno. Dokonce do té míry, že nás nedávno vykradli a Blesk ani kloudně nezaštěkal. Lze ho nějak naučit hlídat?

Odpověď: Prosím přečtěte si něco o hovawartech a vývoji jejich povah (napsal jsem o tom dost i v této Poradně). Jedenapůlroční hovawart ještě zdaleka není psychicky dospělý, do přirozené ostražitosti teprve doroste a je nesmysl chtít po něm chování dospělého, hotového psa... Hlídat ho učit nemusíte, ale dopřejte mu čas na to, aby dospěl, získal sebejistotu a zkušenosti. Za 1 - 2 roky (záleží na individuálním vývoji psa) bude někde jinde, nebojte.

 

(28.5.2006)
Tazatel: Lucia Risianová
Plemeno psa: německá doga
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pan Dostal. Len sa Vam chcem este raz podakovat za psie stranky. Pisala som Vam kvoli nasim problemom s Bafalom-nemecka doga a Aidou-dalmatinka. Ona ma uz 12rokov a nasho "maleho" nemohla zniest, bola k nemu az agresivna. Vtedy som Vas prosila o radu ako to vyriesit. Po precitani psich stranok som narazila skoro na identicky problem. My vsak nebyvame v jednom a tom istom dome s tymito dvoma psami. Aida je pri priatelovych rodicoch a nas Bafalo byva pri nas (kedze byvame s priatelom uz spolu a toto je nas spolocny pes). Minuly tyzden sme vsak museli ist do domu ku Aide, lebo priatelovi rodicia odisli a nemal sa kto o nu starat.
Ja som bola stale doma a je neuveritelne ako si na seba zvykli. Najväcsi problem bol v tom, ze Aida tam bola doma a svoje teritorium si branila a este k tomu aj velmi ziarlila. Riesila som to tak ako ste radili Vy. Spolu som ich vencila na dlhych prechadzkach, spolu dostavali zrat, spolu som ich pustala na dvor (kedze byvaju vnutri). Ked bola Aida agresivna vytrepala som ju za kozu a ked si do mna dovolila skocit este som ju aj zvrchu chytila za papulu a slovne potrestala. Ak bol Bafalo moc opovazlivy tiez som ho potrestala ale brala som to s rezervou kedze je stena a je velmi hravy. A predstavte si. Bola som taka stastna ked ho Aida zacala znasat, dokonca ho nechala spat vo svojom kosi, pit z jej misky, pustila ho do kuchyne (kedze je pahltna nezniesla ho tam, aby jej nahodou nieco nezozral :-)), branila ho ked do neho skocil nemecky ovciak. A teraz sa obaja tesia na spolocne prechadzky. Ona ho az hladala ked prisiel priatel bez Bafala. Ked Bafalo vojde do domu uz na neho nevrci. Pekne si ho vychovala, čo si do nej moze dovolit a co nie. Ale uz do neho neskace a najmä nie ked som tam ja. Kedze nie som jej panicka, je zaujimave, ze ma respektuje a celkom aj posluchne. A nas Bafalo ju zboznuje. :-)
Tiez s Vami suhlasim, ze nemecka doga nepatri na dvor (ako sa spominalo v poslednom prispevku v poradni) a uz vobec nie do koterca. My mame nasho Bafala v byte, takze je stale s nami, vie vsetko co sa deje a velmi sa zapaja do zivota s nami. Je najstastnejsi ked moze ist vsade s nami. Predtym ako sme si ho zaobstarali pisali sme do Arcondie, ci je nemecka doga vhodna do bytu a oni nam ju velmi odporucili prave preto, ze tento pes ma byt v neustalom kontakte so svojim panom a velmi trpi ak ma byt od neho aj ked len na chvilu. Nerozumiem ako si niekto moze kupit psa takejto povahy a vediet o tom, a aj napriek tomu robit pravy opak a trapit toto krasne plemeno. Je mi to velmi luto, pretoze tento pes je proste uzasny. Ked ma dostatok prechadzok, vobec vnutri nevystraja a väcsinu casu prespi. Je velmi kludny tak aky moze byt dovod davat tohto psa cisto len na dvor. Zda sa mi to smutne. Myslim si, ze ked je vonku pekne a teplo nie je problem psika nechat na dvore ked chce byt von, ale neviem si tohto psa predstavit vonku v mrazoch alebo dazdi. Toto plemeno uz aj tak nezije moc dlho a takto mu takito ludia este viac skracuju zivot. Vsetky dogy co poznam co boli len na dvore zili dost kratko, takze si nemyslim, ze je to az tak vhodne.
Len tolko som chcela. Najmä som Vam chcela napisat, aby som sa podakovala za vsetky Vase rady na psich strankach. Lebo nasi dvaja hafani sa uz maju velmi radi :-))) Takze som velmi stastna. Som rada, ze ste tu a radite nam psickarom. Prajem Vam vela uspechov a pozdravujem Vasich dvoch psich kamaratov.

Odpověď: Dobrý den:) I já děkuji, napsala jste to velice hezky a z mého hlediska pravdivě. O tom, jak se dva psi dokáží spolu domluvit a snést, pokud k tomu člověk zaujme správný přístup, i o tom, jaká je německá doga a proč nepatří do kotce. Pohlaďte za mne Bafala i Aidu...:)

 

(28.5.2006)
Tazatel: Petra
Plemeno psa: labrador x americký pitbulteriér
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobry den, uz delsi dobu uvazuji o porizeni psa. V nabidce psu jsem objevila krizence retrievera a pitbulla. Udajne je tento krizenec ted velmi oblibeny v Anglii.  Vite nejake podrobnosti o tomto krizenci? Nikde nemuzu najit zadne informace, fota, povahove vlastnosti. Dekuji.

Odpověď: Dobrý den:) Jedná se o křížence amerického pitbulteriéra a labradorského retrívra, bližší informace (včetně fotografií) lze nalézt například na http://www.dogster.com... Exteriérově je samozřejmě ještě nevyhraněný, z hlediska povahy může mít velmi dobrou budoucnost - pevnou povahu a klid zdědí po pitovi, sociální chování mu dodá labrador. Tady totiž vidím cestu pro "bojová plemena" - vhodným zkřížením z nich využít to, co je v nich dobré a eliminovat to, co z nich dělá psí predátory (tím mám na mysli jejich chování vůči psům, ne vůči lidem!)...

 

(28.5.2006)
Tazatel: Hana
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace: ano
Dotaz: Dobrý den,dozvěděla sem se o vás od mé kamarádky,který ste moc pomohl.Mám doma již sedmiletého psa Bena,je to kříženec zlatýho retrívra a kokršpaněla.Jinak Benik je strašně moc hodný pes,ale bojí se bouřky a rachejtlí,protože soused před něj hodil bouchací kuličku když mu bylo asi rok a půl a ještě se divil že se bojí (byl totiž opilí) tak od té doby mám s ním problémy že když někde bouchne tak začne tahat že chce domů a já nevím jak ho mám pořádně venku utěšit,jinak doma si k němu sednu a hladím ho.Tak sem vás chtěla požádat o pomoc.A pak mám ještě jeden dotaz.Chtěla bych si k němu pořídit dalšího psa a tak sem vás chtěla poprosit o radu jaký by byl k němu vhodnější.Přemýšlela sem o zlatým retrívru,Hovavartu,labradoru a nebo opět kříženci a jestli by byla spíš vhodná fenka nebo pes.A nebo jestli by bylo lepší si k němu radši psa nepořizovat.Moc děkuju za Vaší odpověd.Pozdravujte své pejsky.                                                                                                                   

Odpověď: Dobrý den:) Co se týká problémů s hlukem, odkáži Vás na můj článek k této problematice  "Psi, Silvestr a petardy..." na PSÍCH STRÁNKÁCH (od toho tu také je...). Protože máte svého pejska bohužel kastrovaného, určitě bych Vám nedoporučoval psa (když tak fenku), ale vzhledem k dalším okolnostem bych Vám doporučil s druhým pejskem raději ještě počkat - myslím, že se potřebujete ještě hodně věcí naučit a budete mít dost práce zvládnout i psa jednoho - a především ho vychovat tak, že ve Vás bude cítit svoji oporu. Také by bylo dobře si ujasnit více plemeno, protože i psi vypadající podobně (např. zlatý retrívr a plavá varieta hovawarta) mají zcela rozdílné povahy a způsob komunikace. Až si budete vybírat jednou pejska, začněte skutečně tou povahou - berte to ode mne jako dobrou radu do začátku...:)

 

(21.5.2006)
Tazatel: Andrea
Plemeno psa: maďarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pan Dostal, nepisem Vam preto, ze mam problem zo psom, ale mozno mam velky problem s nezodpovednym spravanim ludi, co si poriaduju psi, konkretne s prispevkom pana Sebestu. Ako majitelka tohto plemena mu odkazujem, nech si vyzlu v ziadnom pripade nezaobstara, pokial nebude mat na 100% jasno, ake je to plemeno, co vyzaduje a co od neho moze ocakavat. Vyzla potrebuje k stastnemu zivotu neustaly kontakt s clovekom a je to velmi roztomile a pritulne plemeno, ktore chce byt s majitelom uplne vsade. Chovanie vyzly na dvore( a neskor ked bude sa nudit a nicit a hrabat urcite skonci v koterci) je proti jej povahe. Vyzla a kazdy pes co byva AJ ked vo velkej zahrade potrebuje starostlivost a pravidelne DENNE VENCENIE MIMO DOMU. Vyzla je hyperaktivne plemeno, ktore sa potrebuje realizovat so svojim majitelom, miluje prechadzky na poli, vodu a aport. Na okrasu domu a zahrady sluzia kriky a kvetinky a rozhodne nie pes a rozhodne nie VYZLA. Mojej mamy sused ma krasnu vyzlicku a dalmatina. Najprv ked boli mali boli na dvore obcas volne, potom si tam postavili nejaku okrasnu zahradu s lavickou a dvor rozdelili a psov dali kazdeho do oddeleneho koterca 2,2 metre, kde psi mocia, v tom spia a uz nechodia mimo koterca vobec von, lebo vsak naco, narodilo sa im dieta a uz nie je cas. Este aj sliepky co tam maju, behaju navolno a psi su uplne psychicky deprivovani. Mne je neskutocne do placu, ked vidim zniceny psi zivot kvoli ludskej pohodlnosti. Nehnevajte sa, ze som Vam takto napisala, ale musela som suhlasit a podporit to, co ste napisal dotycnemu panovi.

Odpověď: Dobrý den:) Ne, určitě se nehněvám, protože stejně jako Vy i já velice těžce snáším přístup k psům (ať již pořízeným nebo těm, kteří se ke svému majiteli teprve mají dostat) tak, jak ho prezentují lidé typu zmiňovaného člověka. Na podobné dotazy pak odpovídám vždy slušně, nicméně pojmenovávám věci jejich pravými jmény a je pak skutečně "zábavné" sledovat, jak to tito pánové a dámy nedokážou rozdýchat - ano, najít chybu ve vlastním přístupu a najít ochotu přijmout, že některé věci jsou trochu jinak a i pes má stejně jako oni své potřeby, to vše je pro ně nepřekonatelný problém. Zůstávám nad věcí a proto zde neuveřejňuji jejich následné maily, které mají vždy stejný podtext - agresivitu, zlobu, pohrdání a útok proti mně, který je "nepochopil". Pan Šebesta ze zmiňovaného příspěvku bohužel nebyl výjimkou a mohu jen doufat, že se jeho vlastnímu štěněti podaří ho o určitých věcech přesvědčit dříve , než bude pozdě.

Napsala jste to správně - a týká se to nejenom maďarského ohaře a jiných loveckých plemen, ale psů obecně. Děkuji a ač to normálně nedělám, tento mail uveřejňuji - třeba dopomůže někomu k zamyšlení dříve, než mi pošle "dotaz" podobného typu jako pan Šebesta.

P.S. Jak je vidět, i dnes se tak stalo...:)

 

(21.5.2006)
Tazatel: Hana
Plemeno psa: německá doga
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Vaše stránky projíždím již poněkolikáté, moc se mi líbí. Potřebovala bych poradit s velikostí boudy pro našeho Boníka. Zatím jsou mu 4 měsíce a roste jako z vody. Vůbec nevím, jak velkou  boudu vyrobit, aby mu byla dostatečně velká, ale ne zbytečně moc (kvůli teplu v zimě). Zatím leží přes den venku na molitamové podložce a v noci doma. (taky na molitan. podložce), ale skoro vždycky se nasomruje k synovi do postele. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, pokud byste moje PSÍ STRÁNKY skutečně četla, tak byste určitě zjistila, že německá doga nepatří do boudy - z důvodů psychických a komunikačních (které jsem již probíral mnohokrát) i z důvodů plemenných dispozic (osrstění, náchylnost k určitým onemocněním)... Molitan jako podložka venku je naprosto nevhodný vzhledem ke svému uchovávání vlhkosti.

Prosím OPRAVDU si přečtěte PSÍ STRÁNKY, ledacos pak o psech, jejich potřebách a dispozicích pochopíte. Děkuji.

 

(21.5.2006)
Tazatel: Katka
Plemeno psa: výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám skoro dvouletého výmarského ohaře. Pes je poslušný, pracujeme na loveckém výcviku, myslím si že dobře socializovaný, od malička vyrůstal ve velkém městě a několik hodin denně si hrál s pejskama. Samozřejmě že v průběhu dospívání si sem tam s nějakým věts¨šinou stejně velkým pejskem nesedl a pustili se do sebe, nikdy ale nic vážnýho, občas nějakej škrábanec od zubu. Teď jsem se přestěhovala k příteli, který bydlí v domě na samotě s velkou zahradou a třemi bullteriéry - dvě feny a jeden 1,5 roku starý pes. S fenama si ten můj sedl bez problému, ale se psem už od prvního setkání ne - můj okamžitě jak ho viděl, tak startoval a chtěl se rvát a ten druhej se samozřejmě hned chtnu - seznamovali jsme samozřejmě venku v polích na neutrálním území s košíkama. Od té doby se psi oddělují, pouští ven samostatně, prostě žádnej kontakt. Dostali se nám dvakrát k sobě (naše chyba - neza¨mčený dveře). Jednou jsme rvačce zabránili, ale včera ne. Pustili se do sebe, bulík toho mýho chytnul za krk a nechtěl pustit a můj ho mezitím kousal do hlavy - takže paráda. Já držela tomu mýmu ruku v tlamě, aby ho nepokousal a přítel se všemi možnými (až dost hrubými způsoby) snažil toho svýho bulíka sundat. Trvalo to asi pět minut (hroooozná doba), nakonec se to povedlo. Bulík trochu dírky na hlavě, ale ten můj dost nehezky odtrhnutou kůži na krku. Snad to vyléčíme - ale chci se zeptat, co si o tom myslíte? Bude tato nenávist věčná? Myslím že můj pes se rozhodně nepodřídí a ten bulík taky ne. Z logických důvodů je taky nemůžu nechat si to vyříkat - obávám se, že by to jeden (ten můj) nepřežil. Co si o tom myslíte?

Odpověď: Dobrý den:) Myslím si totéž co vždy v podobných případech a už jsem to tu mnohokrát psal - bulteriér je plemeno s vyblokovaným sociálním chováním a jako takový bude v podobných situacích vždy brát vhodného druhého psa jako soupeře k fyzické likvidaci. Je mi líto, ale pokud u něj svého pejska necháte, příjdete o něj. Vezměte prosím svého přítele, sedněte ke PSÍM STRÁNKÁM a pročtěte si, co jsou to "bojová plemena", v čem je problém jejich povah, přečtěte si i v Poradně publikované případy "bulík (pitbul atd.) versus jiný pes" a pochopíte... Ano, ta nenávist bude u bulika&spol. vždy trvat až do konce. Je to krutá pravda, ale pokud si ji včas uvědomíte a zařídíte se podle ní, zachráníte svého výmaráka. Držím Vám palce.

 

(21.5.2006)
Tazatel: Michal Dižka
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, pán Dostál. Chcel by som Vás poprosiť o objasnenie správania sa nášho psíka. Niekedy, asi tak raz za dva/tri mesiace sa stane, že náš pes, na mňa výstražne zavrčí. Napríklad - leží (ale nespí) pri bráne a ja ho prívolám. Je však práve "hluchý" a ignorujeme ma. Keď k nemu prídem, lebo trvám na svojom príkaze, tak začne na mňa výstražne vrčať. Čomu však nerozumiem je to, že si pritom ľahne na chrbát a prejavuje svoju submisivitu (aspoň si to myslím). Ja sa k nemu zohnem, položím mu ruku na kohútik a pes sa skľudní, urobí to čo chcem a je koniec. Vysvetľujem si to ako skúšku, či by sa predsa len nemohol dostať vyššie v hierarchii (teda aspoň dúfam, že vyššie nie je...). Ďakujem za odpoveď.

Odpověď: Dobrý den:) Není to v prvé řadě "zkouška", ale chování psa. který nemá ujasněno svoje místo ve smečce a především se jeho "vůdce smečky" nechová čitelně a jednoznačně... Pejsek pak lítá z extrému dominance do extrému podřízenosti. Musíte se k němu chovat tak, aby tyto situace vůbec nenastaly, tedy bez přílišného tlaku, ale také bez nejistoty, kdy pak Váš pes neví, jak na tom vlastně je a bojují v něm dvě protichůdné emoce - a pokud je dominantní, jak si ho pamatuji kdysi dávno ze soustředění, nemáte nic jisté navždy. Vzpomeňte si prosím, co jsem Vám tehdy říkal - a co jste i Vy mně slíbil...

 

(21.5.2006)
Tazatel: Šváchová Z.
Plemeno psa: brazilská fila
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Přeji dobrý den. Chtěla jsem se zeptat jak často a v jakém množství, podávat mému štěněti Beaphar IrishCal.

Odpověď: Dobrý den:) U plemene této velikosti do ukončeného přezubení 1-1,5 velké odměrky denně (bohužel už jste toto velmi důležité období propásla...), poté do cca 12. měsíce věku 1 malou odměrku denně.

 

(21.5.2006)
Tazatel: Wairová
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, m´é fence je už 10 měsíců a stále nehárala. Proto nevím zda se něco neděje nebo je zpožděné hárání normální. Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Ne, nebojte - hárání je také tak trochu individuální záležitost a i když většina fenek jednoho plemene bude hárat v rozmezí +/- 2 měsíců, vždy se najdou ty, které odhárají dříve nebo naopak později. Počítejte s prvním háráním nejpozději do dvou měsíců, spíše se trefí ještě do toho prvního... Nemusíte si dělat starosti:)

 

(14.5.2006)
Tazatel: Kristýna
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 17 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, chtěla jsem Vám touto cestou moc a moc poděkovat. Před pár měsíci jsem vám volala kvůli utíkání naší fenky. Řekl jste, že problém bude asi ve dvojí výchově. Po rozmluvě a rodinné radě jsme se domluvili a já jsem trochu přitvrdila a nyní je vše v pořádku. Taky už má po druhém hárání a přijde mi že se změnila- k lepšímu. Zklidnila se a nyní se třeba na procházkách drží u mě a s pejskama se pozdraví a zase šupajdí dál, pokud pejsek nemá zájem, nebo majitel, tak již není problém jí odvolat.Byli jsme celá rodina na výletě v zahraničí na tři dny a na tuto dobu jsme jí zajistili hlídání a po příjezdu se nás drží jako klíště. Asi chudák měla obavu jestli se jí vrátíme, protože aby nás měla všechny pryč, to ještě nezažila, vždy u ní někdo ze smečky byl. Teď ale začala provádět to, že doma nebo venku něco přinese, začne se strašně vrtět, jako by vítala, a strká mi doruky, abych si nalezený objev od ní vzala, ale při tom odvrátí a skloní hlavu, stačí lehce přitáhnout a říct mírně pusť. Přijde mi to roztomilé, doma nám takhle třeba začala nosit boty. Taky pokud sedím na zemi, tak se ke mně přitulí a doslova mě okupuje. Otci zase třeba zalehne nohy. Je to krása. Ale čemu nerozumím, proč když jsme venku a posadíme se aby jsme si odpočinuli, tak v lese musí hryzat nějaký klacík, nebo pokud to je ve městě, tak kňučí, ale za chvíli se uklidní. Možná ještě nemáme takové pouto, aby si řekla stojím s pánem, tak je vše OK, nebo že by ještě nevybouřené mládí? Není to nějaký problém, jen tomu nerozumím.
Takže ještě jednou děkuji za radu a za Vaše stránky, kniha je také ohromná a přeji Vám i pejskům hodně spokojenosti a úspěchů.

Odpověď: Dobrý den:) Nemáte zač, rád jsem pomohl... Máte mladou fenku, která samozřejmě ještě nemá a nemůže mít upevněnou psychiku dospělého psa - proto dává najevo nejistotu v situacích, které ji zatěžují (např. kňučení ve městě) a v situacích, kdy si není jista Vámi (přinášení různých věcí a následné odvrácení a podřízené signály). Tady je zapotřebí zapracovat na její důvěře vůči Vám a dávat pozor na to, abyste nepřeháněla "vůdce". A v lese nepočítejte s tím, že v tomhle věku bude sama od sebe způsobně ležet vedle Vás - bude běhat, okusovat klacíky, prostě vyvíjet činnost, kterou vyventiluje nashromážděnou energii. Není to problém, ale normální chování mladého pejska:)

Také děkuji a jsem velmi rád, že se knížka libí - pohlaďte za mě fenečku...

 

(14.5.2006)
Tazatel: Karolína Václavíková
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, můj přítel má černýho labradora, samce, 4 roky starýho. Je hodný a poslouchá. Akorát nevím, jestli je normální, že vždycky, když se vidíme, se nejdřív vrhne do mýho rozkroku, někdy jenom očuchá, často ho nedokážu odtrhnout a potom začně bejt rozjařenej, vrhá se na mě, kouše do paží (někdy i bolestivě) a snaží se se mnou dělat to, co by měl s čubama. Mám pořád poškrábaný záda a ruce - je to dost silnej pes. Někdy mi to nevadí, protože je to taková živá hra (až na ty škrábance), ale na druhou stranu bych ráda věděla, jestli je to normální a jestli si to mám nechat líbit, byť to beru jenom tak, že se perem. Mám pocit, že Kenýskovi je úplně jedno, jestli jsem čuba nebo holka. Čím to je, že se tak chová? Hormonama nebo tím, že žádnou čubu ještě neobskočil? Mají některá plemena větší sklon k obsakování? Kenny obskakuje svou dečku prakticky denně, tedy až po tom, co zjistí, že u mě neuspěje. Nebo mu mám snad "dát", aby dal pokoj a uvolnil se? To bylo myšleno spíš jako vtip, nicméně by mě stejně zajímalo, jaký panují názory mezi odborníky/icemi na sex psů s ženama. Je to opravdu tomu pejskovi jedno, jestli je to psice nebo člověk? Jak je možný, že po tom, co mě na příslušných místech očuchá, začne "šílet", když jsem člověk a ne čuba? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Jsou psi, kteří mají vyšší hladinu pohlavních hormonů (je to podobné jako u lidí) a pak mají i silnější touhu po sexuálním kontaktu. Pokud nemají možnost jej naplnit, přicházejí ke slovu různé náhradní činnosti - například "nakrývání" polštářů, pelíšku apod. Je to normální a ničemu neškodící. Problém nastává až v okamžiku, kdy se náhradním sexuálním objektem stane třeba žena - vysvětlení je jednoduché, podstata hormonálních látek a jejich fungování je u všech savců na stejném principu. Proto na ženu může reagovat pes, ale i jiná zvířata - podobné problémy mívají často ženy přicházející do kontaktu třeba s chovnými zvířaty - kozly, býky apod. Když to řeknu natvrdo, "nadržené" zvíře bude reagovat na základě chemických podnětů stejně na člověka jako na příslušníka vlastního druhu. Při menstruaci nebo zvýšené hormonální hladině budou reakce ještě daleko výraznější.

Teď se vrátím k labradorovi Vašeho přítele. Jednání pejska svědčí o tom, že není ve své smečce tam, kde by být měl (to, že je pejsek "hodný", ještě neznamená zvládnuté hierarchické vazby). Psal jsem to už dříve - hypersexuální psy je možné v pohodě udržet na rozumné úrovni, pokud budou ve své smečce zařazeni na podřízenou pozici. Funguje to naprosto spolehlivě - stejný pes se bude chovat zcela jinak, pokud se cítí být na "vrcholu pyramidy" a jinak, pokud bude mít ve své smečce dominantního vůdce - tedy svého člověka. Tady je příčina problému a pokud Váš přítel nezmění zařazení svého dospělého psa, budete mít o nežádoucí pozornost postaráno i nadále.

Sex psů se ženami zde rozebírat raději nebudu - snad jen tolik, že se občas podobné téma objeví i na internetu... Psů se nikdo neptá, ale pokud se dá pisatelkám věřit, mnohé z nich by svému pejskovi vyhověly i po této stránce. No - rád bych na tomto místě vyvrátil jednu zažitou pověru. Pes se po sexu nezklidní, jak se tak často tvrdí, naopak - bude po něm toužit ještě víc. Proto by podobné "sebeobětování" bylo vždy silně kontraproduktivní. Mimochodem znám člověka (muže), který psům ulevuje sám a považuje to za pro psa úžasnou věc... Ano, hranice mezi normálním a nenormálním jednáním bývá často velmi tenká a to je můj názor na něj i na problematiku sexu žen se psy:)

 

(7.5.2006)
Tazatel: Jana Zásmětová
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vám jednak poděkovat za Vaše Psí stránky i za vaši knihu, které jsou pro mě hodně zajímavým zdrojem informací a poučení a "druhak" bych měla dva dotazy. Asi před dvěma měsíci jsme si vzali fenku z útulku. Hrozně rychle si na nás (přítel+já) zvykla, doma je poslušná, přítulná, čistotná, milá, no prostě zlatíčko, s ostatními psy se snáší také dobře, i když většinou musí být ta dominantní. Máme však 2 problémy: 1.)Berta se ještě bojí cizích lidí, na některé vrčí a štěká (hlavně na chlapy, jestli ona nebude nějaká feministka:-)), ale zdá se mi, že se to trochu lepší, takže časem to asi bude úplně dobré. Jen jsem se chtěla zeptat, jestli v takovém případě dělám dobře, když jí stisknu ze strany u koutků a říkám "V pořádku"? 2.)Druhý problém mě teď trápí mnohem víc. Bertička je sice poslušná doma, případně poslechne na přivolání i venku, ale to nesmí chytnout žádnou stopu (zajíc, srna atd.). V takovém případě nevidí, neslyší a uteče. Vím, že v odpovědích na předchozí dotazy týkající se tohoto problému odkazujete na osobní setkání s Vámi, o kterém též uvažujeme, myslím, že by to prospělo nejen pejskovi, ale i nám:-)a že bude asi problém ve špatné hiearchii,kterou se snažím na základě vašich rad správně nastavit...Ale pro tuto chvíli jsem se chtěla poradit o následujícím. V posledních dnech se dvakrát stalo, že Berta utekla, já jsem na ni čekala třeba hodinu někde poblíž, ale ona se vrátila rovnou domů (a to i z míst značně vzdálených a pro ni neznámých), protože se asi lekla, že jsem ji utekla. Když jsem se vrátila k domu i já, tak se málem "zbláznila" radostí (a já vlastně taky, protože mám strach, že jí někdy něco přejede) a já nevím, jak se k ní mám v tu chvíli chovat? Mám jí trestat, např. vytaháním, za to že utekla, nebo jí naopak také vřele přivítat, či dokonce pochválit, že trefila domů??? Děkuji za radu a přeji hodně dalších úspěchů.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Vaše fenečka potřebuje čas a Vaši podporu - pokud na ní uvidíte, že je nejistá a snaží se "řešit", pak na ni promluvte klidným nízko položeným hlasem, položte jí dva prsty ze strany na krk (bez stisknutí!) a především sama ze sebe musíte vyzařovat klid, sebejistotu a vůdčí emoce. Druhý problém je dán jejím loveckým pudem, ještě nevybudovanou vazbou na Vás a ne zcela správně vytvořenými hierarchickými vztahy - místo Vás je její "opěrný bod" v jejím domově, což je samozřejmě špatně. Máte pravdu, skutečně Vás odkážu na osobní konzultaci, je v těchto případech vždy nejefektivnějším a nejlepším řešením. Pokud tedy budete chtít, zavolejte mi a domluvíme bližší podrobnosti.

 

(7.5.2006)
Tazatel: Šebesta Milan
Plemeno psa: maďarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den ,dostal jsem se na Vaše stránky  a rád bych Vás touto cestou požádal o radu . Někdy kolem 20. května si přivezu do mého rodinného domku štěně maďarského ohaře - psa.  vzhledem k tomu, že mám velký dvůr asi jako 1/4 fotbalového hřiště, chtěl bych aby v budoucnu pes pobývla a i spal v boudě právě venku. Rozhodně ho nemíním zavírat do kotce. Pochopitelně že někdy ho budu i brát do domu, ale merad bych hned v začátku udělal chybu a tak nevím jestli ho mám ihned po příchodu do rodiny nechat spát venku v boudě a nebo ho na nějaký čas  ??? přes noc nechat spát s námi v domě.  Někde jsem četl názor, ze je dobré první měsíc vzít psa do domu, ale myslím si že si potom bude těžko odvykat. Přes den bude mít v začátku péči dostatečnou neboť   dcerky  budou mít asi měsíc volno, takže přes den se budou moct  v max.  míře štěněti věnovat. Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Jsem rád, že nechcete hned na začátku udělat chybu - a proto prosím hned na začátku udělejte to, že si prostudujete PSÍ STRÁNKY (včetně Poradny) a zkuste pochopit, co pes ke svému životu skutečně potřebuje. Napovím - je to SPOLEČNOST ČLOVĚKA, jeho ZODPOVĚDNÝ PŘÍSTUP a POCHOPENÍ psího života a uvažování. Přečtěte si o vazbě psa na člověka (a naopak), o smečce, o jeho sociálních instinktech... a pokud budete nadále mít pocit, že Vašemu maďarskému ohaři bude nejlépe na dvoře o rozloze 1/4 fotbalového hřiště a nejlépe se o něj postarají Vaše dcerky, pak si jej prosím nepořizujte - zachráníte tím jeden spokojený psí život. Neberte to prosím osobně, ale mějte v úctě psí život a zkuste zkorigovat Vaše představy o jeho životě vedle Vás. Pokud se obáváte toho, že si pes bude těžko odvykat po měsíci pobytu ve Vašem domě, pokud by měl být skutečně odkázán na pobyt v boudě (nezlobte se, ale jaký je pro Vás rozdíl mezi kombinací bouda - dvůr a kotcem?), pokud starost a socializaci Vašeho psa necháte na dcerkách... pak není pes pro Vás. Vím, že se Vám nebude moje odpověď líbit, ale nejsem tu od toho, abych schvaloval takový přístup člověka vůči psu. Ale šance tu je - pokud si opravdu pročtete výše doporučené a uděláte si o svém psu jiný obrázek, než jaký máte teď, pokud mu zajistíte skutečně adekvátní péči a domov, pak budu velice rád. Udělejte to prosím.

 

(7.5.2006)
Tazatel: Jana Franklová
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pán Dostál, dostala som sa k vašej internetovej adrese cez Slobodu zvierat v Bratislave. Vraj poskytuje rady ohladom psíkov, preto to skušam aj ja. Doma máme nádherného psíka pokojnej a láskavej povahy: labradora retrievera s kvalitným rodokmenom,v decembri bude mat 7 rokov, pes, nebol kastrovaný. Psík k nám prišiel asi jedenapolročný z chovnej stanice v Prešove. Chodil na výstavy, bol však vyradený pre nadmernu velkost. Je skutočne na labradora obrovský, psíčkari nechcu ani verit, že je to labrador, jeden pán tvrdil, že mu pripadá ako mastif./neviem, či som to správne napísala/. Je velký, tažký a ako vraví veterinár, aj tučný / okolo 5O kg/. Je však aj obrovský, má široko stavané kosti, mudru obrovsku hlavu. Keby nebol žltý, vypadal by ako rotvajler - stavbou kostí. Pripadá mi ako americké labradory, ktoré občas vidím v správach v televízii, ked policajne zasahuju. Píšem to preto, aby ste vedeli, že taký obrovský prišiel už do našej rodiny.
Kedže ho velmi milujeme, moc nás trápi, že má  na zadnu nohu pravu chorobu dysplasiu coxsae, mal to v záznamoch už pri príchode k nám. Teraz začal tu nohu tahat, tažko vstáva, stav sa mu zhoršuje. Lekár kričí - schudnut, ale ako? Pes je pokojný, aj ked má k výbehu záhradu, pohybuje sa len vtedy, ked aj my. Na vychádzke chodí so mnou, ked si sadnem, sedí aj on, ked zastanem, stojí aj psík. Na vychádzku chodí 2 krát denne. Dostáva denne dávku 400 dkg granulí, to skutočne v miske na tak velkého psa nie je vela.Granule mu každý den vážim. Dr. tvrdí, že mu máme dávat speciálne granule od veterinára / su ale velmi drahé-2 200 Sk/ a dávku dávat len 220 dkg. Nechceme psa týrat hladom, ani nechceme, aby bol tučný. Preto vás prosím o radu. Viete asi aj sám, že labradory su velmi pažravé a večne hladné. Aj náš stále niečo pýta. Preto Vás prosím o radu:
-  ako ho máme stravovat
- dat mu aj krupkové polievky? Jedna p. magistra z lekárne mi hovorila, že psy potrebuju aj polievky, aby sa im vyplavoli kosti, že nemožu len jest kozmicku stravu
-  máme chodit na prechádzky častejšie, zatazovat alebo nezatazovat nohu? Po každej vychádzke je velmi ustatý.
-  existuju nejaké lieky alebo injekcie? Lekár nám nič nechce dat, vraj musí len schudnut. Ako to ale docielit? Jedáva aj ovocie a zeleninu, to mu dám, ked velmi žobre.
Budem vám velmi vdačná, ked nám poradíte. Dakujem a všetko dobré. Psíka moc milujeme, býva s nami v byte, hoci máme rodinný dom. Sám nechce byt ani minutu, stále chodí za mnou ako malé dieta. Chceme mu pomoct.

Odpověď: Pokud má labrador skutečně mohutnou tělesnou konstituci, což je evidentně i ve Vašem případě, pak nelze jít pod určitou hmotnostní mez - nelze z celkově mohutného psa vyrobit "lehkého" jedince, protože do těžké kostry a svalové hmoty je prostě zapotřebí dodávat dostatek energie. Pokud má ale Váš pejsek popsané potíže a i vzhledem k jeho věku už bych to rozhodně viděl na operační zákrok - najděte dobré veterinární pracoviště, kde Vám pejska vyšetří a navrhnou i provedou nejvhodnější chirurgický postup. V tomto stavu už totiž pouhé "zhubnutí" rozhodně nepomůže. Samozřejmě, čím těžší pes, tím je i vyšší zátěž na klouby a kostru a tedy i na projevy DKK, ale jak jsem psal - někteří psi prostě mohutní jsou a to skutečně nejde ovlivnit (na rozdíl od obezity).

Takže strava - pokud je v pohodě, pak je zbytečné dávat speciální granule, krmte ho kvalitní značkou a dávejte mu přesně tolik, kolik potřebuje. Co se týká procházek - volit měkký (např. lesní) terén, dávat pozor na výmoly, díry apod. Spíše kratší, častější procházky. Léky - v každém případě kloubní výživu (Chassoton, Alavis apod.), případně čas od času zajít na podpůrnou injekci. Ovoce a zeleninu ne!

Přeji Vašemu pejskovi, ať vše dobře dopadne - držím palce:)

 

(7.5.2006)
Tazatel: Petra Pavlíková
Plemeno psa: bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,mam problem s uteky meho psa,obcas se stane,ze jdem na prochazku a muj pes najednou nabere smer neznamo kam,muzu volat,piskat ani se neotoci a bezi dal,musim ho hledat ve vedlejsich vesnicich,naposledy jsem ho nasla ve meste vzdalenem 10 km od domova. Ted s nim chodim pouze na voditku,ale to se zase dostatecne neprobehne. Je to strasny,nevim jak ho to odnaucit,jestli to vubec jeste jde. Prosim o radu,predem dekuji.

Odpověď: Dobrý den:) Rada nestačí (již jsem to psal mnohokrát v odpovědi na tento typ dotazu!), ale pokud chcete, rád Vám pomůžu - chce to ovšem několik dní Vašeho času a potřebuji Vás i s pejskem mít tady - jinými slovy, nabízím svůj 4-denní individuální servis. Pokud o pomoc skutečně stojíte, zavolejte mi prosím, domluvíme termín a podrobnosti.

 

(7.5.2006)
Tazatel: J. Michálková
Plemeno psa: jezevčík, kříženec
Pohlaví: pes, pes
Stáří: 8 let, 8 let
Kastrace: ne, ne
Dotaz: Vážený pane Dostál, moc potřebuji poradit. Vaši poradnu pravidelně pročítám, ale zatím jsem nenarazila na problém podobný tomu našemu - i když, všechno souvisí se vším. Od štěněte máme jezevčíka Bena, absolutně pohodového a neproblematického pejska, který je s námi skoro pořád a všude. Miluje lidi, k pejskům se chová  podle psích norem - až na tu žárlivost. Druhého psa, křížence Čárlího, jsem sebrala jako vyhozeného psího výrostka  v našem městě. Vzala si ho moje babička, nebylo to však šťastné řešení, protože Čárlí jako dominantní pes potřeboval jiný přístup. Jak babi přibývala léta a ubývaly síly, používala na něj stále častěji hůl. Když  byli oba psi ještě dorůstající, venčili jsme je spolu, když pak jednou Čárlí na Bendu zavrčel, bála jsem se dál dávat dohromady a udělala jsem tu obrovskou chybu - od té doby jsem jejich kontakt vyloučila. Dnes je situace, kdy se musíme o Čárlího postarat. Léta jsme ho já nebo děti venčili, je to psík, který má spoustu dobrých vlastností. Je velmi temperamentní, vytrvalý, dobře socializovaný na psíky. Bohužel se na něm projevuje vliv nevyrovnaného a psychicky nemocného člověka - zejména velká bázlivost, nedůvěřivost vůči neznámým lidem, kterou velmi pomalu překonáváme. Začali jsme společným venčením obou psů, nyní už každodenním. Setkání téměř vždy začíná tím, že jezevčík začne imponovat, fixovat "kolegu"pohledem a vrčet. Ke rvačce došlo  zatím dvakrát - poprvé proto, že cizí paní pohladila jezevčíka. Zareagovala jsem velmi špatně, výsledkem bylo drobné zranění jezevčíka a psychický šok, ze kterého se vzpamatovával celý den (já taky). Podruhé jsem Čárlího "skolila" po psím, ohromně jsem  si tím vůčí němu upevnila pozici, ale  ve vztahu k jezevčíkovi se nic nezměnilo.Myslím, že velký problém je určitě ve mně - bojím se jejich konfrontace, Čárlího mám většinu času na vodítku, což určitě není dobré. Oba psi jsou na mě velmi fixovaní, bohužel však dojíždím daleko do práce a můj čas je velmi omezený. O Beníka se přes den stará můj přítel, který je celý den doma a  se kterým se vzájemně mají moc rádi. Příchod druhého psa přítel nevítá, stálo mě dost úsilí, aby myšlenku, že Čárlího prostě nemůžeme někam "odložit", přijal za svou. Čárlí je zatím v prázdném bytě, chodíme ho 3-4 denně venčit (samozřejmě se nejedná o 5minutové  "takyprocházky"), 1 - 2 krát denně s Beníkem. Vzhledem ke všem okolnostem se mi jako nejpřijatelnější jeví model dvou stejně postavených psů pod superalfa člověkem (ale u nás je problém - jak to mám být já, když jsem většinu dne pryč, anebo přítel, kterého pochopitelně  nebere Čárlí).  Je možné takového stavu dosáhnout ? Myslím, že dokud na sebe psi reagují vrčením, není možné uvažovat o fyzickém přemístění do jedné domácnost. Je šance tento stav zlepšit ? Je vůbec možné, aby si dva  psi v tomto věku zvykli na  soužití ? Moc se omlouvám za  dlouhý a trochu  zmatený mail a přeji všem pejskům lepší pány, než jaké dosud měl Čárlí.

Odpověď: Ano, skutečně vše souvisí se vším - a především je dobré umět odvozovat řešení z analogických situací... protože podobný problém "skamarádění" dvou psů se tu již vícekrát probíral... Pokud totiž budete seznamovat dospělé psy v důvěrně známém prostředí jednoho z nich (navíc dominantně založeného), těžko můžete mít úspěch. Poradím Vám totéž co jsem poradil již v mnoha případech - na týden seberte sama oba pejsky a odjeďte někam do hor, do neznámého prostředí, ubytujte se někde v horské boudě a denně s oběma pejsky našlapte přiměřené kilometry. Celé kouzlo následného úspěchu tkví v tom, zda se Vám podaří se svými pejsky utvořit smečku, která v tomto "neznámu" přežije pouze za předpokladu, že bude vzájemně spolupracovat. Vsaďte na přirozené psí instinkty a vzorce chování, chovejte se stejně a po týdnu budete mít parťáky, ne soupeře - i ve vlastní domácnosti. Udělejte to:)

 

(7.5.2006)
Tazatel: Ivana
Plemeno psa: anglický kokršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Prvně přeji dobrý den.Chtěla jsem se zeptat na dvě věci. Můj pejsek má zánět předkožky.14 dnů jsem mu dělala výplachy odvarem heřmánku ale výsledek se celkem nedostavil. Nyní dělám výplachy hypermangánem ,ale výtok má stále. Dle veterináře prý na to štěnata trpí, ale já mám strach, aby se toto nestalo chronickým. Dále jsem se chtěla zeptat na učurávání. Když mě po delší době vidí, třeba přijdu z práce tak začne učurávat i když je celý den s manželem a je vyprázdněn. Já vím že toto dělá zřejmě z radosti,ale poraďte mi, jak ho toto odnaučit. Děkuji mockrát za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Záleží na tom, o jaký typ výtoku se přesně jedná. Někdy na to štěňata trpí, ale pokud se nejedná o skutečné onemocnění, pak se tento stav celkem rychle a snadno upraví. Přesnou diagnózu ale musíte chtít od svého veterináře. Radit, jak štěně "odnaučit" učurávat z radosti Vám určitě nebudu, ale doporučím Vám, abyste věnovala alespoň minimální čas a námahu přečtení příspěvků v Poradně týkajících se fyzických dispozic malých štěňat a chování psů vůbec... bylo to probíráno již mnohokrát a nejlepší je skutečně si tyto věci přečíst a prostudovat. Výchova a pochopení pejsků je skutečně velmi široká oblast a stojí zato věnovat tomu i vlastní čas:)

 

(30.4.2006)
Tazatel: Paula Krapková
Plemeno psa: labrador x německý ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň.Chcela by som sa vás opýtať na jeden môj problém so psom.Má hrozný panický strach z ľudí a z každého zvuku čo počuje.Keď sme niekde vonku a je pustená tak ma poslúcha(ak niesú na okolí žiadny ľudia) ale ak sa niekto objaví začne štekať a úplne ma ignoruje.Aj keď k nám domov príde je to dosť nepríjemné keď na každého cudzieho vyletí a potom treba tým ľuďom vysvetľovať,že ona sa len bojí a neublíži.Snažim sa ju cvičiť ale mam pocit,že nič nepomáha.Už som z toho fakt dosť zúfalá.Za prípadnu radu Vám vopred ďakujem.

Odpověď: Dobrý den:) Tady stejně jako v tolika podobných a již probraných případech nepomůže výcvik, nýbrž výchova a smečkový přístup. Navíc si podle Vašeho popisu nejsem zcela jist tím, že se jedná o "panický strach z lidí a zvuků" - stejně tak to může být i klasický problém, kdy v nefungujícím smečkovém prostředí na sebe fenka bere úlohu vůdce a "řešitele" zátěžových situací. Zcela mi totiž ve Vašem dotazu chybí základní popis "řeči těla" Vaší fenky - tedy postavení ocasu, uší, zježení srsti na hřbetu atd. Opravdu mi přijde, že jste špatně vyhodnotila celou situaci a ten strach tam není prioritní (to by se fenka chovala dosti odlišně) a myslím si, že je to i zde případ jednání špatně zařazené a špatně vedené fenky. Vy musíte řešit situace, nikoliv Vaše fenka - již toho zde bylo popsáno haldy, stačí si najít příslušné příspěvky a poučit se z nich. V každém případě totiž potřebujete zapracovat na smečkové hierarchii, její špatné nastavení je prvotní příčinou celého problému. Musíte dodat fence sebejistotu a klid, které sama nemá a na druhou stranu musíte jednat jako vůdce smečky - tedy fenka Vás může (a měla by) upozornit, pokud něco není v pořádku, ale Vy rozhodnete, co s tím. Fenka pak vyčká Vašeho rozhodnutí (které jí samozřejmě musíte "po psím" sdělit, tedy hlasem a kontaktem) a nebude startovat na základě vlastní nejistoty a vlastního rozhodnutí.

 

(30.4.2006)
Tazatel: Monika Zebischová
Plemeno psa: West Highland White Terrier
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám 4-letého psa, Alana, který je poněkud více dominantní, rád se porve, ale celkově se od doby kdy mu byl přibližně rok o hodně zlepšil a kontakt s jinými psy je již zvládnutelný :o) Chodíme na cvičák, ale ani ne tak kvůli poslušnosti, ale spíše kvůli agility a kontaktu s jinými psy a stejně naladěnými lidmi :o) (bydlím totiž na vesnici :o))) Jde o to že bych se ráda zúčastnila Vašeho soustředění (ještě jsem se nepřihlásila, protože ještě nevím jistě zdali budeme moci přijet, kryje se nám to s něčím jiným). Mám ale takový malý, spíše orientační dotaz... Když k Vám přijedeme (lépe řečeno, když si nás vyberete), jak to chodí s volným pobíháním psů? Líbí se mi myšlenka, že jsou všichni na volno (i můj pes je tak častěji než na vodítku), ale jak se postupuje, když naráz pobíhá více dominantních psů, kteří k Vám taktéž poprvé přijeli a tudíž ještě nejsou zvyknutí na smečku. Vím, že smečku korigujete Vy a Shadow, ale když okolo najednou běhá x rvavých psů, vy jste přece jen 2...? Jinak můj dotaz není myšlen vzhledem k mému psu, ale tak nějak celkově :o))) ??? Děkuji a omlouvám se, pokud se odpověď na takový dopis někde na stránkách již vyskytuje :,)

Odpověď: Dobrý den:) Pokud byste již na soustředění někdy byla, určitě byste podobný dotaz nepokládala. Možná Vás to překvapí, ale fungující psí smečka má svoje pravidla, která znají všichni psi - i ti z Vašeho pohledu "rvaví", z mého pouze pohledu více či méně dominantní a hledající svoje místo ve smečce. Ano, jsme jen dva, ale svoji smečku vždy zvládáme - je to naše práce a důkaz budiž třeba to, že se psí smečka jako smečka chová, drží se na svém teritoriu a není to neřízený shluk náhodně se setkavších pejsků z různých koutů republiky. Jistě, někteří lidé a cvičitelé maji panický strach z psů navolno a pak jsou na jejich táborech psi při výcviku na vodítku a po zbývající dobu uvázáni na kolíku nebo zavřeni v kotci - děkuji, ale já to dělám trochu jinak a nemám s tím problém, ani psi. Na druhou stranu - kdo má strach svého psa nechat žít aspoň pár dnů v jeho přirozeném společenství, toho ani na svém soustředění nechci a předem na to vždy upozorňuji...

Pokud má někdo z těch 40-50 "soustředěných" pejsků problém, pak vždy pes chovající se asociálně - a to bohužel na základě špatné výchovy a vedení ze strany svého majitele, který mu nedal příležitost se učit. A nejhorší bývají bohužel právě ti majitelé psů, kteří přijedou na soustředění a jejich pejsek poznal za svůj dosavadní život pouze několik již velice dobře přečtených parťáků z parku nebo sídliště a protože se musí něčemu naučit a něco v psí komunikaci dohnat, chvilku to trvá a občas to odnese nějakým tím šrámem od pejska - a třeba i razantním upozorněním na chybu přímo ode mne. Ale znova opakuji - nikdy neměl v naší smečce problém pes dominantní (z pohledu laika "rvavý", ale opět zdůrazňuji, je to zcela zavádějící označení), ale vždy pes asociálně vedený. Bohužel - totéž se týká i přístupu některých majitelů těchto psů, na rozdíl od těch, kteří přijeli třeba s "králem světa", ale dali si poradit a odjeli s pejskem srovnaným a z hlediska psí komunikace již do budoucna bezproblémovým.

Nemějte pocit, že dominantní pes nebo volná smečka = problém, jak se snaží někdo stále přesvědčovat. Smečka a její členové jsou vždy v pohodě. Jen lidi s tím občas mívají problém, nikoliv jejich psi...

Jinak odpověď na Váš "dotaz" je již dávno na PSÍCH STRÁNKÁCH uveřejněna - stačilo se podívat do rubriky "Soustředění" (dříve "Naše akce"), kde je i celková historie dnes již 10 absolvovaných výcvikových a relaxačních soustředění Falco, včetně krátkých shrnutí a přehledu zúčastněných plemen.

 

(30.4.2006)
Tazatel: Roman Petro
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Chcem Vás poprosiť o radu,môj pes keď sme spolu vonku na dvore tak sa kúše do ruky,neviem či si len vynucuje pozornosť ale ukazuje svoju nadradenosť,a ešte je dosť ostrí proti cudzím a nemá moc rád cudzé deti keď vedľa neho behajú tak sa hneď chnápe,dnes ležal pri dverách a keď ho moja dcéra začala hladkať tak ju chňapol ešte dobre že som bol na dvore,ešte to nikdy predtím nespravil,tak teraz neviem,som na vážkách že čo to malo znamenať,a či sa to ešte nezopakuje.Ináč je dosť tvrdohlavý, ale keď som vonku na prechádzke tak dosť dobre poslúcha,len tá ostrosť.A môžete tak Vás poprosím o radu.

Odpověď: Váš ridgeback Vám skutečně dává najevo, že se cítí být v hierarchii výš než Vy a zbytek rodiny. Testuje si Vás, předává Vám naprosto čitelné signály a pokud na ně nebudete reagovat nebo budete reagovat špatně, jen ho to v jeho pocitu utvrdí - a může to jednoho dne skončit dosti špatně. V tomto věku ještě máte reálnou šanci vše zvrátit bez toho, že byste musel se svým vlastním psem natvrdo bojovat o pozici, ale jak bude dospívat, budete to mít čím dál těžší. Proto nesmíte otálet a musíte zasáhnout okamžitě - při jeho jakémkoliv pokusu o signál dominance (kousnutí, zavrčení, stisk apod.) ho okamžitě chytněte jednou rukou za kůži na krku, druhou seshora přes čumák (obojí dostatečně razantně) a lehce zavrčte. Teprve až zvláční, pomalu ho pusťte a stále se mu dívejte do očí. Nebojte, pokud nedáte najevo sebemenší známku nejistoty nebo strachu, zafunguje to. Ale pokud z Vás bude cítit neklid nebo strach, začne se s Vámi prát a už tím prohrajete - raději na to upozorňuji předem. Máte jen jeden pokus a ten musí být úspěšný. Pokud to však zvládnete pokaždé a pokud vždy rozpoznáte jeho signály, dostane se vše kam má. A prostudujte si prosím trochu PSÍ STRÁNKY včetně Poradny, už se to tu probíralo mnohokrát.

 

(30.4.2006)
Tazatel: Zuzana Vrábelová
Plemeno psa: bišonek
Pohlaví: pes
Stáří: 20 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, chodím s mojim psíkom na cvičisko, pretože mi uteká za druhými psíkmi, za ľudmi a už sa stalo, že aj štipol do lýtka (ale to bol na vodítku). Na výcviku používame aj škrtiace vodítka, čo je proti môjmu presvedčeniu a nedávam mu ho. Na cvičisku vykoná všetko čo od neho požadujem, ale horšie je to mimo. V cudzom prostredí neutečie. Je možné, že sa naučí ešte poslušnosti?

Odpověď: Dobrý den:) Nechoďte se svým pejskem na cvičák, ale věnujte se jeho výchově - již jsem tu mnohokrát vysvětloval, co je pro pejska skutečně důležité a co je základ a co nadstavba. Výcvik v pojetí klasických výcvikových zařízení není bohužel nic jiného než cirkusová drezúra (včetně použití kynology tak oblíbených "donucovacích prostředků" typu stahovací nebo ostnatý obojek!) - a není div, že se tolik psů pak mimo areál chová zcela jinak. Přečtěte si prosím PSÍ STRÁNKY, přečtěte si Poradnu a dozvíte se spoustu věcí o tom, jak svého psa VYCHOVÁVAT. V tuto chvíli je to skutečně nejlepší rada, kterou Vám mohu dát a Vy ji prosím využijte - děkuji. Poslušnost (lépe řečeno fungující vztah) se totiž nedá NAUČIT, ta musí vzniknout postupně a přirozeně na základě pro psa přirozených vazeb, komunikace a kontaktu mezi člověkem a jeho psem.

 

(30.4.2006)
Tazatel: Tomáš
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,zdravím i vaše dva krásné pejsky. Chtěl bych se zeptat ohledně namáčení - nenamáčení granulí. Píšete nenamáčet,že pes potřebuje kousat,v podstatě s vámi souhlasím,problém je v tom,že ten náš malej rošták polyká i suché granule a hrozně hltá. Tak nevím názorů na tohle téma jsem slyšel už mnoho.Jen stále nevím ke kterému se přiklonit.  A ješte bych si dovolil se zeptat,mám pokárat naše štěnátko za sežrání výkalů?Pokud ano jakým způsobem?Psích si ani nevšimne ale ty lidské ho doslova přitahují.Nechybí mu něco třeba v krmivu? Krmíme Eukanubou pro štěnata velkých plemen. Předem děkuji za odpověd.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Já Vám skutečně nemohu rozřešit Vaše dilema a nebudu Vás přesvědčovat, ke kterému názoru se přiklonit - to je opravdu jen na Vás. To, co jsem napsal, za tím si stojím a rozhodnutí už je na Vás samotném. A až Vám "projde očima" pár štěňat a později dospělých psů, budete vědět i to, jak se mění a na čem závisí individuální rychlost a styl zpracování potravy u psa... poznáte to nakonec na vlastním pejskovi, pokud budete pozorný a budete ho sledovat.

Problém "štěně a výkaly" už jsem tu zodpovídal mnohokrát, věnujte prosím i svůj vlastní čas získání již publikovaných informací na PSÍCH STRÁNKÁCH - jen napovím, krmivo je v pořádku...:)

 

(30.4.2006)
Tazatel: Eva Lysáčková
Plemeno psa: francouzský buldoček
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se na Vás obrátila s dotazem, jak na výchovu hluchého psa. Jedná se o čtyřměsíční fenku francouzského buldočka s PP, barva bílá. Četla jsem, že tito bílí buldočci mívají se sluchem problémy, a také problémy kožního charakteru. I tento problém se u nás již vyskytl, jde o velmi mokvající záhyby pod očima. Toto už léčíme. Hluchotu psa ještě nemáme potvrzenou od veterináře, ale na vyšetření jsme již objednaní. Máme ji doma teprve týden, podle našeho názoru je fenka hluchá, nereaguje na zavolání, bouchání dveří, šustění, vysavač - sedí a nechá vysavač klidně projet těsně kolem ní. Velmi se leká, když na ni sáhneme a nevidí nás. Chovalelé to pravděpodobně nepoznali, protože toto štěně bylo neustále ve smečce dalších 4 psů. Prosím o radu, jak postupovat dál. Děkuji a přeji příjemný den.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel, podle toho co píšete a na základě genetiky to skutečně vypadá, že je fenečka hluchá... Velice rád Vám poradím a pomohu, ale nemá to smysl pouze teoreticky a na dálku - jakmile budete moct, přijeďte prosím i s fenkou za mnou (samozřejmě po předchozí telefonické domluvě). Budu se těšit:)

 

(23.4.2006)
Tazatel: Michaela Vostatková
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Milý pane dostále, měla bych na Vás jednu prosbu, nedavno nám zemřel náš pes, a jelikož bez psa nemůžeme být pořídili jsme si před týdnem dalšího. Je to černá fenka labradora, která již má 9. měsíců. Je velice hodná k lidem a poslušná, jediný problém, který s ní máme, že je ustrašená. Bojí se ostatních psů a někdy na ně vyjíždí a bojí se dětí a rychlých pohybů. Jsem si vědoma, že nejdůležitější socializačního období má již za sebou a zřejmě neproběhlo, tak jak mělo a také, že je u nás teprve týden. Chovatel, od kterého jsme si ji pořídili, byl velice hodný člověk, ale žil na vesnici a fenka se asi mimo svých sourozenců s jinými psi tolik nestýkala stejně jako s malými dětmi. Chtěla bych se Vás proto zeptat, jak se mám k feně chovat, když vidíme jiného psa a bojí se ho či na něj vyráží. Zatím dávám pamlsky a odvracuji pozornost, většinou se nám to podaří, ale myslíte, že i v tomto věku můžeme její chování vůči ostatním psům korigovat, aby měla ze setkání s ostatními psi radost a ne strach? Kdfyby bylo třeba, rádi bychom za Vámi dojeli... Předem velice děkuji za odpověď.

Odpověď: Chyby v socializaci jakéhokoliv pejska se bohužel vždy projeví v celém jeho dalším životě... Je zapotřebí dohnat, co se dá - tedy dát fence maximální příležitost ke kontaktu s pejsky i lidmi (a v žádném případě ne formou odvracení pozornosti a uplácením!), samozřejmě za Vašeho dohledu a za 100% uplatňování principu, o kterém jsem již mnohokrát psal, tedy "situace neřeš, na to jsem tu já". Fenka potřebuje cítit v zádech silného jedince, jen pak bude schopna situace zvládat a nepanikařit.

Určitě by bylo vhodné, pokud byste i s fenečkou za mnou dojeli - v tomto věku už není příliš času na chyby a chce to naučit se některé věci rychle zvládat. Pokud chcete, zkontaktujte mne prosím telefonicky, rád Vám pomohu:)

 

(23.4.2006)
Tazatel: Okrouhlecká Eva
Plemeno psa: brazilská fila
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Zádám o pomoc,při zvládnutí našeho fily Maxe, který nás nesmírně miluje, je až na nás závislý. Ovšem, při příchodu každého jiného člověka a to i z rodiny se pokouší nebo opravdu trochu kousne nebo štípne do nohy, tahá za nohavice a přestává poslouchat na zavolání. Max je krásný a náš miláček, ale máme trochu strach o oklolí.Snažím se být důsledná,poslechne mě jen pokud jsme s manželem doma s ním sami. Při návštěvě lidí je však skoro nezvládnutelný, stále ve střehu a podle jeho chování si nejsem jista, co udělá. Prosím o radu jak na to. Děkuji.

Odpověď: Opět základní problém nezvládnuté hierarchie a vůdčí role člověka ve smečce - již mnohokrát probíraná i rozebíraná záležitost. Maxovo chování je pak pouze důsledkem, nikoliv problémem samotným. Pokud nedáte dohromady fungování smečky a Vaši roli v ní, bude stačit vždy podobná situace a pro svého psa přestanete existovat - vše bude řešit po svém. Doma bude relativně fungovat (pokud nedojde k situaci, kdy bude chtít prosadit svoji vlastní vůli), venku se mu zcela "ztratíte".

Pokud chcete s touto záležitostí skutečně něco udělat, pak je zapotřebí osobní konzultace (Vy a Max) a Vaše ochota něco se naučit - brazilská file není plemeno, kde lze tento druh problému zanedbat! Tuto možnost Vám nabízím a pokud budete chtít, zkontaktujte mne prosím telefonicky, domluvíme bližší podrobnosti.

 

(23.4.2006)
Tazatel: Martin Dostál
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, náš pes má panický strach z cizích lidí. Pozorujeme to zhruba od října 2005. Pokoušeli jsme se ho sblížit s našimi známými, ale jeho strach je tak silný, že se při možném kontaktu s cizí osobou strachy pomočuje a většinou utíká. Hlasitě na cizí osoby štěká, ale zároveň vrtí ocáskem a pokud přistupuje k osobě zezadu, projevuje o ni zájem. Nevíme, zda-li mu někdo cizí neublížil, protože když jsme si ho přivezli, strach neměl. Máme o 2 roky strašího bígla (pes) a s ním tyto problémy nejsou. Ten je naopak velký dobrák. Strach má i ze sousedů, které vidí denně a jsou na něho hodní, přesto se jich bojí. Velice nás to trápí, na nás je velmi hodný a přítulný a máme obavy z nutných kontaktů s cizí osobou, například s veterinářem nebo příbuznými. Prosíme Vás o radu, jak postupovat ve výchově, aby se zbavil strachu. Děkujeme.

Odpověď: Dobrý den:) Zda Vašemu pejskovi někdo cizí ublížil, byste ale měl vědět nejlépe Vy sám... Pokud ano, pak je samozřejmě jeho důvěra v lidi otřesena a je zapotřebí mu dát šanci poznat, že se jednalo o ojedinělou zkušenost, nikoliv pravidlo. Pokud ne, pak se stala chyba již během socializace. Píšete, že když jste si pejska přivezli, tento problém neměl a pokud dobře počítám, změnil svoje chování zhruba na půlroce věku, takže muselo dojít k něčemu, čeho jste již sám byl svědkem. Beagle není plemeno, které by mělo problém kontaktu s člověkem, naopak, takže ta příčina existovat musí.

Nejlépe by skutečně bylo, pokud byste mi pejska přivezl ukázat, pak bych mohl poznat, jakého typu jeho strach skutečně je a co bylo pravděpodobně jeho příčinou. Pak bych Vám mohl i pomoci dát pejska opět do pořádku, vše nejde dělat na dálku. Pokud tedy budete o moji pomoc stát, zavolejte mi a domluvíme se.

 

(16.4.2006)
Tazatel: Renata Moritzová
Plemeno psa: bernský salašnický pes x malamut, tibetská doga
Pohlaví: pes, fena
Stáří: 5 měsíců, 3 měsíce
Kastrace: ne, ne
Dotaz: Dobrý den, opět se na Vás obracím s prosbou o radu, již jednou jste mi dobře poradil, abychom pejsky nerozdělovali a můžu říct, že už je vše v nejlepším pořádku, alespoň podle mne. Princezna si vybojovala právo na soukromí,Pluto ji nechá spát, stačí, když na něho zavrčí a on ji nechá na pokoji. Nebo naopak, když má Pluto kostičku tak zavrčí a Princezna mu ji nebere. Vrčení je varovné, agresivita tam není. Dále misku na žrádlo mají společnou, pouští se k ní bez problémů, nikdy se u ní nijak "nehádají". Hračky mají taky společně, různě si je kradou a samozřejmě i když mají hraček spousty, vždy se "rvou" o jednu. Venčíme většinou na volno, často i s jinými psy, oba většinou přijdou na první zavolání, když jsou moc rozdovádění, tak to trvá trochu déle. Doposud bych řekla, že je všechno v pořádku, ale můj problém je pořád Princezna. Možná to vidím já jinak, pro pochopení popíšu pár situací, např.: 1, když hladím Pluta Princezna vždy sedí opodál a většinou se nepřidá 2, na přivolání venku samozřejme Princezna přiběhne s Plutem, sedne si opodál, vezme si piškotek, ale pochvala, pohlazení ji na rozdíl od Pluta nijak moc nezajímá 3, když přijdem z práce Pluto se vítá tak nadšeně, že zavazadla letí bokem a půl hodiny v chodbě vítáme, Princezna taky přijde, je ráda, ale Pluto ji jako kdyby "vyhání a odstrkuje" No, abych to shrnula, pořád se nemůžu zbavit dojmu, že je Princezna "odstrčená" a nechci aby měla pocit, že nepatří do smečky. Nebo to možná vidím špatně, opravdu si nevím rady. Ještě chci říct, že Pluta upřednostňuji jako dominantního psa (první dostane obojek, pamlsek ap.). Budu Vám moc vděčná za radu a děkuji za Váš čas. Pozdravuji Vás i Vaši smečku, mimochodem Šedýsek byl kouzelné štěňátko!!!

Odpověď: Dobrý den, rád jsem pomohl:) Nebojte, vše je v pořádku - dominantnější pejsek si vůči fenečce vždy vybojuje výhodnější pozici, ale není to tak, že by fenečka "trpěla". Její čas teprve přijde - pro ni je teď nejdůležitější, že má svoji pozici ve smečce a zná ji. Učí se a za rok uvidíte, že už Vám nebude připadat odstrčená" ani náhodou... teď jsou to oba ještě štěňata a rozhoduje především temperament a fyzické dispozice.

A děkuji - kdeže jsou ty časy, kdy byl Šedýsek skutečně ještě malé štěňátko - vlče křížené s netopýrkem...:)

 

(16.4.2006)
Tazatel: Anna Nagyová
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, mam utulkovu fenku krizenca, vek 1 rok a 2 mesiace. Osvojila som si ju vo veku 3 mesiacov. Bola som rada, ze sa mi dostalo do ruk steniatko a ja som ho mohla formovat. Socializacia i ked oneskorene prebehla uspusne. Vsetko je v poriadku. Az na to steknaie. Fenka reaguje na zvonenie zvonceka a klopanie na dvere, i pri nadmernom hluku za dverami. Pokial som doma, rozbehne sa k dveram a tisko caka. Ale, ako nahle nie som doma, steka ako o dusu. Problem vznikol vtedy, ked pocas mojej nepritomnosti (ked som bola v praci)sa deti zabavali a vyzvanali mi na zvoncek, niekedy strcili zapalku a u nas zvonilo aj 8 hodin a fenka stekala kolko vladala. Oproti byvajuca susedka trieskala tycou o zabradlie, dupotala za dverami dovtedy pokial sa fenka nerozsteka a tak do dnesneho dna skusa ci som doma, ci su doma psy a caka kedy tu moju potvoru rozsteka a potom zalezie do svojho bytu a mna susedia napadaju a zastavuju, nech uz s tym nieco konecne robim. Napomenutie susedy nieje mozne, pretoze ma ignoruje a zavrie mi pred nosom dvere svojho bytu. Chystam sa odstranit zvoncek, ale viem, ze tymto problem so stekanim neskonci. Dokaze mi niekto poradit co by som s tym mohla robit? Pred odchodom do prace fenku vybeham par hodin pokial sa riadne neunavi, ale kuzlo stekania ju stale laka. Davat nejake tlmiace tabletky cca 20 dni v mesiaci nieje mozne a fenku prec nedam. Sme na seba dost naviazane a uz som ju raz skoro stratila kvoli chorobe a nechcela by som to opat zazit. Dakujem za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Obávám se, že pokud nedeaktivujete zvonek a Vaše sousedka nedostane rozum, nemá tato situace řešení. Lidská hloupost a zloba je bohužel bez hranic a pokud se k tomu zneužije živý tvor, není k tomu už co říct. Jinými slovy - pokud dokážete zajistit stav věcí tak, aby byl opět v normálních kolejích a věnujete pár dnů tomu, abyste dala dohromady i svoji fenku, pak máte velkou šanci. Fenka neštěká proto, že by nebyla vyběhaná, ale proto, že ji Vaše okolí úmyslně dráždí - jako vždy je zapotřebí odstranit příčinu a ne následky (např. sedativy, což by fenečku spolehlivě dorazilo). Pokud tedy budu naprostý realista, jsou tu jen dvě varianty - buď zpacifikovat okolí nebo se odstěhovat... Držím Vám palce:)

 

(16.4.2006)
Tazatel: Dagmar
Plemeno psa: jagdteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Náš lovecký pes - jagdteriér se začal v poslední době chovat poněkud agresivněji, než bychom si představovali. Od malička byl divočejší než fenka, kterou je o rok starší. Do všeho se vrhal po hlavě, choval se dominantněji - když jsme si ho přivezli, dokonce na mě zavrčel, když jsem mu sahala na misku se žrádlem. Samozřejmě jsme se ho snažili odnaučit tomuto chování (vytřepání za zátylek, plácnutí složenými novinami), takže v sočasné době mu můžu sáhnout na misku, vyrušit ho u žrádla, podívat se mu na zuby a snáší to v pohodě. V poslední době ale začíná vrčet v poloze na zádech, kdy ho třeba hladím po břichu - najednou začne zvedat rty, stahovat uši dozadu a vůbec je najednou celý strnulý a vrčí. Mám na něho sahat přesto, že vrčí, nebo si ho mám přestat všímat? Potrestat ho např. vytřepáním (ale nechci agresivitu oplácet agresivitou), nebo za okamžitě vykázat do kotce a zavřít ho?? Může tam být i souvislost se strženým padrábkem na přední tlapce? (stalo se mu to asi před měsícem, já jsem to nevěděla a chytila jsem ho za tlapky, jeho to asi bolelo a tak po mně chňapnul). Děkuji za Vaši radu.

Odpověď: Opět již tisíckrát probraná záležitost v Poradně... Nezvládnutá výchova, dominantní pes a agrese ze strany majitele (noviny&spol.) - jak často jsem o tom již psal a jak často o tom ještě budu muset psát - nestálo by za to přečíst si před odesláním dotazu alespoň některé související příspěvky v Poradně? Plus moje odpovědi - pak byste již přišla určitě sama například na to, že stržený padrápek (resp. reakce pejska) není příčinou problému, ale pouze jedním z jeho následků.

Máte problém s vlastní pozicí ve smečce, nejste vůdce a ani se tak nechováte - proto i Váš pejsek je teď takový jaký je, nemá jinou možnost. Nelze vychovávat agresí a zvláště u dominantnějšího jedince pak vždy tvrdě narazíte. Chce to skutečně VYCHOVÁVAT, po psím, z pozice vůdce smečky - a k tomuto tématu jsem již napsal na PSÍ STRÁNKY tolik, že pokud chcete opravdu začít řešit problém, pak prosím začněte tím, čím jste měla - tedy prostudováním těchto materiálů k výchově, smečce, psí psychice, hierarchii a přirozené autoritě - od toho tu také jsou a není jich málo. Pak, budete-li chtít, můžete s pejskem přijet i na individuální konzultaci.

 

(16.4.2006)
Tazatel: Soukupová Blanka
Plemeno psa: chodský pes
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, prave jsem si precetla Vas prispevek o torzi zaludku. Prestoze jsme meli psy po cely muj zivot (24 let), dozvedela jsem se o existenci tohoto nebezpecneho "urazu" az pri koupi nasi posledni fenecky. Dekuji tedy za prispevek, ale nenasla jsem v nem vas nazor na "volny pristup ke krmivu". Pokud ma pes volny pristup ke granulim 24h denne, pak nehlta a neprecpe se naraz... Musim podotknout, ze si tento zpusob krmeni muzeme dovolit, protoze nase Vega dlabe plus minus na obalu uvedenou denni davku, obezni neni a spise se "upejpa" s jidlem. Take neni dominantni, aby musela jist az po nas (i kdyz sama ma svou pravidelnou hodinu jezeni - po vecerni prochazce). Muze byt tedy volny pristup jednim z reseni jak predchazet torzi zaludku? Dekuji za odpoved a preji hodne spokojenych ctenaru.

Odpověď: Dobrý den:) "Volný přístup ke krmivu" není zrovna nejvhodnější varianta, protože pokud by tak skutečně fungovala, znamenalo by to permanentní zátěž na trávicí soustavu a celkově nevhodný způsob zpracování potravy - navíc diametrálně odlišný od toho přirozeně nastaveného v organismu psa. Většinou si psi ale i při tomto způsobu nastaví dávku na 2-3 denně. Protože však trávicí proces psa je relativně dlouhý oproti procesu člověka, nebyl by v tomto případě ani přínos z hlediska prevence torze žaludku, protože potrava by se kontinuálně hromadila. Skutečně doporučuji režim "2x denně".

Zvláštní, jak se některé fámy drží při životě... Dominance skutečně není postavena na tom, zda pes jí před nebo po svém majiteli - věřte mi.

 

(16.4.2006)
Tazatel: Soňa Jánská
Plemeno psa: jezevčík, jezevčík
Pohlaví: pes, pes
Stáří: 8 let, 8 měsíců
Kastrace: ne, ne
Dotaz: Včera jsem zažila svou prvni "bojovou" vychazku se psem. A musim přiznat, že ještě teď jsem z toho vyvedena z míry, proto bych chtěla požádat o váš názor, co se vlastně dělo a co jsem měla udělat já. Šla jsem s 8 letým a 8 měsíčním jezevčíkem - oba psi - po vesnici. Starší byl na vodítku - je konfliktnější a neposlušný, mladší byl na volno - poslouchá bez problémů. Minuly jsme další plot (vím, že zde mají vlčáka, který byl vždy zavřený na dvoře a vcelku neagresivní - jen tak blafal, aby se neřeklo), a najednou vlčák vyběhnul z otevřené branky. Je to podle mého starší zvíře, pes. Staršího psa jsem si stahla k sobě, abych zamezila problémům. Mladšího pes doběhnul, ale protože vím, že prcek je velice nekonfliktní a hodně submisivní, tak jsem situaci nechala s předpokladem, že NO si čuchne a půjde. Jenda podle očekávání začal přikrčený vrtět ocasem a dalšími způsoby projevovat zájem o seznámení. Vlčák jen stál a najednou po Jendovi vyjel. Nevěděla jsem co dělat, ale čekala jsem, že když Jenda patřičně vyjádřil podřízenost (stáhnul ocas, přikrčil se,...), tak ho pes nechá. Jenda chvíli čekal a pak vyběhl ke mně. Ale NO vyrazil za ním a prostě na něj zaútočil - skočil po něm a začal ho doslova brát do huby. Natlačil ho k plotu a Jenda jen pištěl. Nevím, co jsem měla udělat, ale pustila jsem druhého psa, který nijak nereagoval (snaha o útěk, agresi,...) a vlítla na NO. V běhu jsem zařvala a nic se nedělo, tak jsem ho po doběhnutí nakopla (spíše odstrčila) se stejným efektem. Takže jsem ho rafla za obojek, který naštěstí měl a začala ho škrtit. Tímto způsobem jsem ho odvlekla za branku a zavřela. Stále o tom přemýšlím a nevím, jak situaci vyhodnotit. Jenda zústal "nepoškozený", ale pes vypadal opravdu odhodlaný rvát se. Zase si ale říkám, kdyby chtěl ublížit, tak by stačilo jedno kousnutí, ale Jéňa byl sice ocucaný ale ne pokousaný. Na druhou stranu takhle přeci nereaguje dospělý pes na štěně, které mu vyjadřuje podřízenost. Jenda si s nejedním vesnickým NO hrál a i když ho větší kámoš "valchoval", tak reagoval úplně jinak, tentokrát měl strach, proto jsem přesvědčena, že tato situace nebyla jen diskuse o hierarchii. Co jsem měla nejlépe udělat? Jak psa případně spolehlivě zastrašit? Z vaší poradny jsem nabyla dojmu, že pes pozná mé odhodlání a sílu se mu postavit a půjde z cesty. Ale tenhle nic. A to mohu tvrdit, že jsem byla hodně odhodlaná a naštvaná!!! Nic jako strach jsem rozhodně necítila, takže nemohl cítit nějakou nejistotu. Navíc mě naprosto přehlížel, šel rovnou po prckovi. Co v takové situaci tedy dělat? Podotýkám, že je mi jasné, že se pravděpodobně jednalo o "typického vesnického psa", který jiné příslušníky svého druhu zná jen z poza plotu. Ale to nic to nemění na mé bezradnosti, jak reagovat. Prosím, zkuste mi alespoň "přeložit" o co se jednalo!

Odpověď: Překlad začneme korekcí Vašeho přesvědčení, že jste "byla hodně odhodlaná a naštvaná!!! Nic jako strach jsem rozhodně necítila, takže nemohl cítit nějakou nejistotu." - možná jste to tak cítila, ale pro NO jste nepředstavovala nic takového, čím by se měl zabývat - navíc emoce autority a naštvání jsou zcela odlišné a vzájemně se ruší. Navíc, pokud jsem to správně pochopil, jste v inkriminovanou chvíli nebyla bezprostředně u svého jezevčíka. Ono je totiž velice důležité "neprobudit" se až v okamžiku konfliktu, ale fungovat jako vůdce smečky stále, pak si kontakt rozmyslí i pes, který by do toho jinak šel. NO versus jezevčíci je frekventovaný problém (majitelé jezevčíků určitě vědí), ale na druhou stranu sama píšete, že Váš pejsek kousnutý nebyl. Kdyby byl NO skutečně agresivní, vypadal by jezevčíček jinak - a nezapomeňte, že jako spouštěč "srovnání" funguje nejen agresivita, ale i strach mladého pejska (píšete, že je velice submisivní). Pak následuje reakce, která vypadá hrůzostrašně, ale je to pouze o vyválení pejska, nic víc - skutečnou agresi jste bohužel do celého konfliktu vnesla až Vy a na to je třeba vždycky dávat pozor. Nezaměňovat psí komunikaci (byť může vypadat drsně)