Výcviková a relaxační
soustředění Falco

                  PSÍ STRÁNKY FALCO © Viktor Dostál
... unikátní metoda přirozené komunikace se psy!

Již hodně let se koná VÝCVIKOVÉ A RELAXAČNÍ SOUSTŘEDĚNÍ FALCO - akce, která umožňuje všem zájemcům o přirozenou psí komunikaci si v praxi vyzkoušet a zjistit, o čem to vlastně všechno je...

Život mezi početnou smečkou psů a fenek nejrůznějších plemen a znalé vnímání jejich vzájemné komunikace je něco, co se nedá popsat - musí se to zažít.

Pro bližśí seznámení s tím, jak moje soustředění vypadají, dávám v dalším textu k dispozici zprávy z minulých akcí včetně autentických zpětných vazeb od samotných účastníků...
(Maily jsou zveřejněny v původním znění a úpravě, od jejich autorů mám samozřejmě souhlas k jejich prezentaci.)

 

Historie a zprávy z minulých akcí a soustředění:

 

 6. - 8. května 2000: Pec pod Sněžkou, horská chata "Jelení louky"

Místy byl ještě sníh, ale jinak hezké počasí a příjemní lidé. Správce chaty vyjádřil zklamání, že nás přijelo tak málo. Snad mu to jednou vynahradíme ...

 

 

 7. - 10. září 2000: Pec pod Sněžkou, horská chata "Pod lanovkou"

Tlupa lidí i psů, nemělo to chybu. Předsevzetí: co nejdříve zopakovat !!

Uf, to byla štreka !Chvíle odpočinku pod SněžkouTak - naaranžovat pejsky ...

... a stisknout spoušť (ten kopec vzadu je opravdu Sněžka, i když na to nevypadá :-) )Těsně před odjezdem - unavení pejsci a najedení pánečciTo už vážně musíme domů?  Já nikam nejedu!

 

 

 17. - 19. listopadu 2000: penzion "KYNAST", Jablonecké paseky

Počasí nám moc nepřálo, ale my i naši pejsci jsme otužilí. Spíše než výlet to bylo soustředění, cvičili jsme a cvičili... ale bylo to fajn a bylo to zapotřebí. Přednáška nakonec zbyla na mně - ostatní přednášející si na nás bohužel nenašli čas, ale i o tom je život.

Začínáme ...Klasické prvky našeho výcviku

Poslouchají pánečci i pejsciTen les v pozadí tak lákal ...

Penzion &quoZávěrečné foto před odjezdem

 

 

 24.5.-27.5.2001: 1. výcvikové a relaxační soustředění

Tentokrát jsme naši čtyřdenní akci pojali skutečně jako intenzivní - dvakrát denně byl výcvik (poslušnost plus obrana), odpoledne přednáška, večer pachové práce, poté následovalo noční posezení u ohně s kytarou... spát se chodilo mezi 2. a 3. hodinou ranní. Ale stálo to za to. Podle ohlasů nejen pro lidi, kteří přijeli a udělali mimo jiné například svoje "osobáky" v odložení a dohnali to, na co v normálních výcvikových hodinách není čas, ale i pro psy, kteří vytvořili neuvěřitelnou smečku - 4 labradoři, 1 zlatý retrívr, 2 hovawarti, 1 dobrman, 1 leonberger, 1 shiba-inu, 1 tibetský španěl, 1 kříženec ruského teriéra a NO, 1 rotvajler, 1 kříženec pitbula a labradora a 1 kříženec neurčitého původu - celkem 15 psů. Ve chvíli, kdy si cestu mezi námi chtěl zkrátit místní myslivec podezřelého zjevu, vytvořili naprosto semknutou štěkající smečku (včetně mého Dina, který jinak na lidi štěká naprosto výjimečně) odhodlanou bránit náš tábor do posledního dechu :-). Kdo z psů ještě pořádně neplaval, napravil vše v místní vodní nádrži.

Stálo to za to i pro mne - mimo svého psa jsem měl s sebou ještě jednu hovawartí slečnu a cítil jsem se mezi tolika fajn lidmi a psy naprosto báječně. I díky tomu, že jsme neměli s našimi pejsky žádný konflikt a správce areálu nám vyšel všemožně vstříc, jsme se dohodli, že NEJPOZDĚJI V ZÁŘÍ zorganizujeme další výcvikový tábor, na stejném místě a minimálně na stejnou dobu. Nejen pro nás, ale pro všechny zájemce z širokého okolí, včetně těch, kteří s námi chtěli jet již tentokrát, ale potřebovali vystavovat v Litoměřicích, kterážto výstava se konala ve stejném termínu jako naše akce.

Ještě jednou děkuji všem těm, kteří mi svojí podporou a pomocí umožnili tuto akci zrealizovat. Rád bych založil tradici výcvikových táborů "Psí školy FALCO" a věřím, že toto byl ten první a nejdůležitější krok. Ano, dá se to zvládnout a pro lidi i psy to má smysl. Takže se těším, že se s mnohými z vás setkám osobně v září (termín bude samozřejmě včas upřesněn) na "Výcvikovém a relaxačním soustředění č.2"...

Cvičíme odložení......v této chvíli již psi své pánečky nevidí!
Kázání mým ovečkám :-)Mezi pejsky jsme nedělali rozdíl, všichni byli všech

 Chvíle odpočinku..... klasické české opékání buřtů
 Tohoto shiba-inu jménem &quo... a jediný spal venku (dobrovolně!) a hlídal :-)
Skupinové foto - nádrž za námi vypadá skoro jak přístav, že?

 

 

 27.9.-30.9.2001: 2. výcvikové a relaxační soustředění

Také toto soustředění se nám přes nepřízeň počasí vyvedlo... Bylo nás dohromady 14 lidí (z naší psí školy i z Poděbrad a Prahy) a 14 psů (4 labradoři, 2 zlatí retrívři, 2 beauceroni, 1 výmarský ohař, 1 barbarosa, 1 kříženec pitbul x labrador, 1 kříženec NO x labrador, 1 dobrman, 1 český horský pes) a všichni pejsci i lidi jsme vytvořili bezva partu. Soudě podle reakcí, spokojeni byli všichni :-)

Na programu byl každý den dvoufázový výcvik, testy psí inteligence (IQC - krátkodobá/dlouhodobá paměť, sociální učení, řešení problému...), přednášky (obecné i speciální - canisterapii přednášela koordinátorka pro SČ sl. Andrea Tvrdá, velmi hezké bylo povídání o afghánských chrtech pana Lubomíra Königa) a simulované přepady v "realistickém" podání (kdo nezažil, neuvěří :-)). Plus povídání o pejscích a psích zážitcích...

Jediní, kterým jsme nepadli do oka, byli místní fotbalisté v místní hospodě, kteří značně posilněni pivem neměli lepší nápad, než po našem příchodu dráždit psy... řídili jsme se heslem "Moudřejší ustoupí", ale můj návrh, že při příštím soustředění procvičíme obranu a pak pustíme psy do hospody samotné, byl přijat velice kladně :-) No, byl to žert, ale bylo zábavné sledovat, jak agresivita fotbalistů klesá úměrně se zkracující se vzdáleností mezi nimi a našimi psy - ti nejbližší byli zticha a raději se ani nehnuli :-))

Na závěr si všichni odnesli certifikát o absolvování, psychoprofil svého psa a nějaké ty psí dobrůtky... ani Dino a já jsme nepřišli zkrátka - díky všem!

Tak co - uspořádáme příští rok na jaře "Výcvikové a relaxační soustředění III." ?

Malá psí přehlídka...Malá psí přehlídka...

 Můj Dino vše zdálky kontroluje :-)Plížením plazením vpřed!

 Závěrečné předávání dobrůtek pro pejsky a certifikátů pro pánečky

 

 

 23.5.-26.5.2002: 3. výcvikové a relaxační soustředění

Stalo se - tímto odpovídám na otázku, kterou jsem položil na závěr "zprávy" z II. soustředění (najdete o několik řádek výše). Tentokrát nám přálo i počasí, bylo krásně a jen nedělní dopoledne propršelo, to však už nijak nevadilo:-)

Tentokrát se nás sešlo 15 lidí a 14 pejsků. Poprvé se poměr obrátil - bylo více lidí "přespolních" než ze Psí školy (nejdále k nám cestovala Ivana z Prostějova se svým peruánským naháčem Maxem, jestli to čte, tak oba zdravím!), což mne velmi potěšilo, je vidět, že o styl výcviku, který preferuji, je zájem... Čtvrtek až sobota byly dny vyplněné výcvikem, přednáškami a různým povídáním, které se pravidelně protáhlo u ohně do časných ranních hodin - tentokrát se sešla vynikající parta lidí, kterým tímto znovu děkuji za to, že přispěli k bezvadné atmosféře celého soustředění:-))) Opět se sešla i pestrá smečka pejsků různých plemen (2x dobrman, 2x NO, 2x kříženci, 2x kolie, americký pitbul, americký staffordšírský teriér, peruánský naháč, labrador, zlatý retrívr a západosibiřská lajka), mottem tohoto soustředění bylo vysvětlení a praktická aplikace smečkových zákonů s důrazem na ovládání (nejen) svého psa. Všichni účastníci si jako tradičně odvezli certifikáty a nějakou maličkost pro svoje pejsky.

Podle ohlasů soudě se celá akce opět vydařila - děkuji všem, kteří se zúčastnili, podrbejte za mne svoje čtyřnohé miláčky a těším se na vás (a samozřejmě i na všechny ostatní, kteří budou mít zájem) někde v září 2002, kdy chystám IV. výcvikové a relaxační soustředění ...

Fotografie:

 

 

 

 11.5.-13.9.2002: 4. výcvikové a relaxační soustředění

Toto soustředění proběhlo za účasti 12 lidí a 13 pejsků (1 AST, 3 zlatí retrívři, 2 labradoři, 2 kříženci, 1 dobrman, 1 howavart, 1 rotvajler, 1 kokršpaněl, 1 západosibiřská lajka). Těžištěm soustředění bylo praktické ovládání psů a psí smečky a prohlubení znalostí psí psychiky, vše bylo doplněno dvoufázovým výcvikem poslušnosti a základní ovladatelnosti.
S pejsky jako vždy nebyly problémy, lítali od rána do večera venku a byl na ně nádherný pohled:-) Bohužel - našli se tentokrát tři lidé, kteří svým neskutečně podlým a zákeřným jednáním, jehož smysl jsem dodnes nepochopil, dosáhli zkrácení soustředění o dva dny a totálního znechucení mne samého. Nebudu se zde rozepisovat o detailech, s lidmi tohoto typu jsem navždy skončil a do budoucna se budu věnovat jen těm, kteří mají skutečný zájem o svoje pejsky a aspoň v minimální míře vlastní to, čeho se lidem tak často nedostává a čím psi vynikají - tedy charakter.

 

 

 

 28.5.-1.6.2003: 5. výcvikové a relaxační soustředění

Velký zájem a rekordní účast lidí i pejsků předznamenalo naše v pořadí již 5. soustředění:) Celkem 38 lidí a 38 psů z celé republiky i ze zahraničí (přijeli k nám až ze slovenských Košic) - pokud si chcete udělat představu o plemenech, která spolu vytvořila pod Šedyho a mým řízením naprosto bezproblémovou smečku, čehož důkazem budiž i absolutní absence zranění, které by si žádalo veterinární péči, tak zde je početní zastoupení jednotlivých plemen:

  • labradorský retrívr (6x)
  • kříženec neurčitého původu (6x)
  • německý ovčák (5x)
  • americko kanadský bílý ovčák, dnes již švýcarský ovčák (4x)
  • zlatý retrívr (3x)
  • bobtail (2x)
  • bearded kolie (1x)
  • afghánský chrt (1x)
  • slovenský kopov (1x)
  • samojed (1x)
  • kříženec brazilské fily a rhodéského ridgebacka (1x)
  • kříženec amerického staffordširského teriéra a bordeauxské dogy (1x)
  • kříženec kokršpaněla (1x)
  • dobrman (1x)
  • shiba-inu (1x)
  • výmarský ohař (1x)
  • jorkširský teriér (1x)
  • západosibiřská lajka (1x)

Po celou dobu soustředění byli všichni pejsci navolno, hráli si, budovali si postavení ve smečce a upevňovali sebevědomí své i svých pánečků... Můj Šedy řídil smečku s přehledem vlkopsa, kterému je taková úloha vrozená - bylo nádherné ho sledovat, a to se jedná o ještě nedospělé zvířátko. Byly okamžiky, kdy byl natolik unavený, že se u mne schoulil a čerpal sílu, vyčerpaný, ale s důvěrou i jistotou, že ho podržím... Kdykoliv to šlo, pomohl jsem mu smečku ukočírovat, ale musím říct, že svoji úlohu zvládl skutečně dokonale. Když bylo zapotřebí, tak usměrnil i většího psa s takovou razancí a rychlostí, kterou jsem u psa nikdy neviděl, bez toho, že by mu fyzicky ublížil. V tom je právě největší rozdíl mezi psem a vlkem - psí vůdci smečky bývají často "trhači" - vlci a jejich kříženci druhého psa pouze položí, nikdy ho nervou. Kdo pozoroval Šedyho, ví, o čem mluvím... i při té potyčce bylo vidět, že přemýšlí... Až dospěje a získá potřebný nadhled, nebude mít konkurenci.

Jenom dvěma pejskům jsem musel osobně domluvit hned první večer (kříženci fily a jednomu bobtailovi), ale tam byl problém nezvládnutí ze strany majitele - pak už byli v pohodě:) Jen mě tak při té příležitosti napadlo, že bych si měl udělat mapu svého těla a vést si evidenci, kdy jsem přišel k jaké jizvě:)))

Z chování všech psů bylo opět jasně vidět, že pes nejlépe "funguje", pokud má svoji určitou volnost a není žádným způsobem svým psovodem stresován. Psi to mají v sobě, jen jim dát přiležitost. Z porovnání "cvičákových" a alternativně (na základě psí komunikace) vedených psů bylo jasně vidět, jak citelně na klasických cvičácích chybí znalost etologie a psí komunikace. Ve chvíli, kdy klasicky vedení psi ztratí možnost být vedeni naučenými povely svých majitelů, selhávají.

Soudě podle odezvy lidí i chování pejsků se toto soustředění vydařilo a lidem i psům dalo to, co mělo. Rozhodnutí, jaký přístup používat ke svému psu, si už každý účaastník musí udělat sám... Všichni, kdo se aktivně zapojili, odjeli s "nastartovanými" psy. Takže všem držíme tlapky a přejeme hodně štěstí ve vzájemném soužití!

Děkuji všem, kdo přijeli, vydrželi a přispěli ke zdárnému průběhu tohoto "5. výcvikového a relaxačního soustředění"!

Děkuji Dinečkovi a hlavně Šedýskovi, který odvedl fantastickou práci a v pravém slova smyslu držel psí smečku pohromadě. Oba svým chováním a spoluprací se mnou také obrovsky podrželi mne - díky, kluci:)

Takže - uvidíme se v září:)?

... psí výcvik:

... psí komunikace:

... a psí pohoda:

 

 

 10.9.-14.9.2003: 6. výcvikové a relaxační soustředění

Ve výše uvedeném termínu se uskutečnilo naše v pořadí již šesté setkání lidí i pejsků, opět ze všech koutů republiky... Celkem 35 lidí a 36 psů, pestrá směska jak lidských, tak i psích nátur...:)

Psí plemena byla tentokrát zastoupena takto:

  • kříženec (4x)
  • nova scotia duck tolling retriever (3x)
  • německý ovčák (2x)
  • zlatý retrívr (2x)
  • bobtail (2x)
  • jezevčík (2x)
  • rhodéský ridgeback (2x)
  • labradorský retrívr (1x)
  • německá doga (1x)
  • akita-inu (1x)
  • viszla (maďarský ohař) (1x)
  • beagle (1x)
  • peruánský naháč (1x)
  • hovawart (1x)
  • rotvajler (1x)
  • šeltie (1x)
  • beauceron (1x)
  • střední knírač (1x)
  • šarpej (1x)
  • tibetský teriér (1x)
  • bernský salašnický pes (1x)
  • středoasiat (1x)
  • belgický ovčák (1x)
  • flat coated retriever (1x)
  • dobrman (1x)
  • západosibiřská lajka (1x)

Opět se ve velmi krátké době vytvořila fungující smečka a opět na jejím stmelení měl největší podíl Šedy. Od minulého soustředění zas trochu dospěl a svoji práci vůdčího psa odvedl velmi dobře, přesto, že se tentokrát sešlo více psích individualit než minule. Až za nějaký čas opravdu dospěje, pak získá i určitý nadhled, zatím postupuje velice razantně - ovšem i velice účinně, typicky vlčím nelikvidačním způsobem. Občas jsem musel zodpovídat dotaz typu "Proč Šedy zvalchoval štěně, proč se teď porval s jiným dominantním psem...", ale vždy to mělo důvod a taky jsem se snažil jej vždy poctivě vysvětlit. Ve chvíli, kdy to ze strany jedné účastnice vše zabředlo do poněkud konfrontačního tónu, jsem svolal "mimořádnou přednášku", vše znovu vysvětlil a položil jednoduchou otázku: pokud by Šedy jako vůdčí pes svoji práci dělal špatně, nemáte pocit, že by se na něho sesypal zbytek dospělých psů? Šedy nebyl vůdčím psem smečky z pozice "mého psa". Byl jím proto, že na to opět měl ty nejlepší dispozice - a psi to věděli. Po celou dobu ho všichni brali (drobně šarvátky typu "co kdybych to zkusil" z pohledu jiného dominantního psa jsou samozřejmé) - a pro rotvajlera nebo německou dogu by 28kg lajka nepředstavovala tak vážný problém...

Nebýt jedné maličkosti. Vrozené a velmi vysoké inteligence lajek, která se markantně projevila právě v situacích, kdy bylo zapotřebí řešit smečkový problém. Lajka má jednu nádhernou vlastnost - dovede skvěle odhadnout jiného psa a způsob, jakým ho zvládnout. Hodně to souvisí právě se psí komunikací a tedy fenoménem, jehož základy jsem se snažil účastníky soustředění naučit. Proto bylo tak důležité to, co jsem jim neustále kladl na srdce - VE VOLNÉM ČASE POZORUJTE PSY A UČTE SE JE ČÍST A POCHOPIT.

Velmi mne totiž překvapilo, kolik lidí bylo zaskočeno jednoduchým faktem, a to tím, že psi jsou po celý den puštěni navolno (kromě výcviku) a skutečně fungují jako smečka. Proto bylo nutno tolik věcí vysvětlovat... Přitom smečka je to nejpřirozenější prostředí pro každého psa a bohužel málokterému je v dnešní atmosféře dopřáno aspoň jednou za čas v tomto prostředí pobýt. Smečka je také jediným prostředím, kde se pes může naučit a udržovat komunikaci s jinými jedinci svého druhu - pokud budeme neustále držet svého psa stranou, pak si spolehlivě vychováme psa asociálního (přehnaně agresivního nebo bojácného), protože určité věci jednoduše nebudou fungovat - i lidé se sociálnímu chování naučí pouze stykem s jinými lidmi, nikdy ne izolací a tedy postupným utlumováním přirozených instinktů.

Vím velmi dobře, že se na tomto soustředění opět pár lidí probudilo, protože najednou zjistili, že svého psa vlastně vůbec neznali a že problémový (nebo naopak zdánlivě pohodový) pes je jiný - problémový (ať vůči lidem nebo psům) potřebuje jen fungující autoritu a šlape jak hodinky, zdánlivě velmi sebevědomému psu stačí málo a zcela se rozhodí... Je to přirozené a je jen dobře, že kdo přijel, ledacos pochopil.

Na konci soustředění jsem každému řekl pár slov k němu samému i k jeho pejskovi - vzájemný vztah, co je dobře, na čem je naopak nutno zapracovat. Věřím, že hodně lidí pochopilo a svůj vztah ke svému pejskovi rozšířili o další dimenze - přirozenou komunikaci, poznání psího myšlení, fungování smečky a budování přirozené autority. Protože právě o těchto "maličkostech" každé naše soustředění je...


 

 

 26.5.-30.5.2004: 7. výcvikové a relaxační soustředění

Tak jsme se opět sešli - z různých míst republiky a dokonce i ze slovenské Bratislavy a Banské Bystrice... Dohromady 39 lidí a 37 psů, opět v pestrém zastoupení plemen a stáří - konkrétně:

  • kříženec (5x)
  • švýcarský bílý ovčák (4x)
  • německý ovčák (3x)
  • labradorský retrívr (3x)
  • howavart (2x)
  • zlatý retrívr (2x)
  • bobtail (2x)
  • dobrman (2x)
  • akita-inu (1x)
  • viszla (maďarský ohař) (1x)
  • beagle (1x)
  • afghánský chrt (1x)
  • basenji (1x)
  • šeltie (1x)
  • západosibiřská lajka (1x)
  • cane corso (1x)
  • středoasiat (1x)
  • belgický ovčák - groenendael (1x)
  • irský setr (1x)
  • tibetský teriér (1x)
  • kokršpaněl (1x)
  • jezevčík (1x)

Přestože to někomu může připadat nepochopitelné, i v tomto počtu a složení smečka fungovala - a její stmelení a uspořádání základní hierarchie trvalo pouze několik hodin. Dokonce bych si troufl říct, že to byla do dnešního dne nejlépe fungující smečka, jaká kdy na našich soustředěních byla - a velký podíl na tom opět má moje západosibiřská lajka Šedy, který ve své "vůdčí" roli skutečně dozrál. Mohu říci jen jediné - je úžasné mít takového psího pomocníka. Díky, Šedýsku.

Pro účastníky a jejich pejsky bylo soustředění určitě náročné. A i když absolventské certifikáty neobdrželi všichni, protože někteří na sobě musí ještě opravdu zapracovat, děkuji všem, protože i oni přispěli velkou měrou k hezkým zážitkům a dobrému pocitu z celé akce.

A co mně osobně udělalo největší radost? Kromě celkově dobrého pocitu a "srovnání" několika ne právě ideálních pejsků třeba i to, kolik lidí mi oznámilo, že s nimi mám určitě počítat na příští nebo přespříští výcvikové soustředění...

Těším se a nezapomeňte na první předpoklad spokojeného spolužití - každý pes potřebuje svého dobře fungujícího vůdce smečky!

 

 

 8.9.-12.9.2004: 8. výcvikové a relaxační soustředění

Tak nám dnes skončilo další z našich již tradičních jarně/podzimních soustředění, která se (z čehož mám samozřejmě velkou radost) těší velkému zájmu pejskařů a nejinak tomu bylo i tentokrát:) Pestrá lidsko-psí smečka čítající 36 pánečků a paniček a 38 pejsků různého stáří od štěňat až po zkušené dospělé jedince a pestré palety plemen - posuďte sami:

  • kříženec (9x)
  • švýcarský bílý ovčák (6x)
  • labradorský retrívr (3x)
  • belgický ovčák - groenendael (2x)
  • zlatý retrívr (2x)
  • boxer (2x)
  • německý ovčák (1x)
  • howavart (1x)
  • dobrman (1x)
  • flatcoated retrívr (1x)
  • viszla (maďarský ohař) (1x)
  • borderkolie (1x)
  • chodský pes (1x)
  • irský setr (1x)
  • jezevčík (1x)
  • západosibiřská lajka (1x)
  • střední knírač (1x)
  • kokršpaněl (1x)
  • československý vlčák (1x)
  • český fousek (1x)

Přijeli poprvé ti, kteří se o soustředění dočetli na PSÍCH STRÁNKÁCH nebo jim je doporučili lidé, kteří se zúčastnili již dříve... Přijeli mnozí z těch, kteří již absolvovali jedno nebo více soustředění a kteří již tvoří určité "jádro" - a které vždy znovu rád vidím, i jejich pejsky... A bohužel přijelo i určité malé procento těch, kteří měli buď úmysly zcela jiné nebo se kterými nebylo možné přes veškerou moji snahu a nabídnutou pomocnou ruku spolupracovat. Mladá sebevědomá dáma, tvrdohlavě stojící na své verzi, podle které se svojí fenkou nemá sebemenší problém ve vztahu ani v poslušnosti a která opakovaně nebyla schopna svoji fenku ČSV dostat v časovém rozmezí řádu desítek minut k sobě (nemluvě o přivolání jako takovém) a více než hodinu ani nevěděla, kde ji má (fenečka ležela celou dobu schovaná za blízkým křovím), toho bohužel byla smutným důkazem. Soudný člověk si udělal obrázek sám ve chvíli, kdy prohlásila, že se fenka bojí smečky, přičemž ve chvílích, kdy neměla svoji majitelku za zády, se fenka chovala a komunikovala se psy zcela přirozeně a utíkala před svojí majitelkou, nikoliv před ostatními psy...

Proč tento případ zmiňuji tak podrobně? Protože se opět ukázalo, že problémem nejsou psi. Problémem jsou někteří lidé, kteří buď prokazují naprostý nedostatek soudnosti a sebekritiky nebo přijíždějí na moje soustředění s úmyslem dokázat, jak to nefunguje. Vážení - jak jste se mnozí sami přesvědčili, psí komunikace a moje metody práce se psy fungují. Nesnažte se to znechutit mně ani jiným, je to zbytečné, ubohé a skrze své psy jste velmi čitelní...

Rozhodující jsou pro mne vždy pocity lidí, kteří přijedou s čistými úmysly a vztahem ke psům. A počet podaných rukou na rozloučenou a vyjádřených přání zúčastnit se i dalšího soustředění mne i tentokrát přesvědčil o tom, že lidé i jejich pejsci odjížděli opět spokojení. Děkuji - rád vás zase uvidím:)

A na závěr patří poděkování samozřejmě opět i mým psím parťákům Šedymu a Dinovi. Oba odvedli hodně práce - té viditelné i té na první pohled skryté, ale o to důležitější.

P.S. Shodou okolností mi právě dnes přišel mail od pana Vladimíra Janoťáka ze Slovenska. A protože bezprostředně souvisí s tématem na této stránce (VÝCVIKOVÁ SOUSTŘEDĚNÍ A MŮJ PES ŠEDY ...), uveřejňuji jej v autentickém znění...

 

 

 25.5.-29.5.2005: 9. výcvikové a relaxační soustředění

Tak jsme se vrátili z pořadí již devátého soustředění... ale ani přes skutečně velkou únavu psychickou i fyzickou vás opět nechci připravit o aktuální a především pravdivou (nikoliv bulvární, jak bývá v poslední době po mých akcích na různých internetových fórech velmi hloupým zvykem jedinců, kteří zklamali jako lidé i pejskaři) - "Zprávu ze soustředění"...

Tentokrát jsem měl velkou možnost výběru - z více než 90 přihlášených lidí jsem po aplikaci prvotního filtru (tedy eliminaci těch, kteří se vůči mně zachovali velmi nečestným způsobem a skutečně naivně předpokládali, že si přestanu vážit sám sebe a nadále jim budu vycházet vstříc) a i přes silné snahy některých jedinců zájemce o mé soustředění předem odradit vybral konečnou smečku 46 lidí a 50 psů (což je maximum, na které mohu z kapacitních důvodů přistoupit - čímž se znovu omlouvám všem těm, které jsem protentokrát musel odmítnout) ve složení:

  • německý ovčák (4x)
  • zlatý retrívr (3x)
  • výmarský ohař (3x)
  • hovawart (3x)
  • beagle (3x)
  • labrador (2x)
  • bobtail (2x)
  • rhodéský ridgeback (2x)
  • německý boxer (2x)
  • belgický ovčák groenendael (1x)
  • bílý švýcarský ovčák (1x)
  • evropský saňový pes (1x)
  • bernský salašnický pes (1x)
  • anglický kokršpaněl (1x)
  • dobrman (1x)
  • chodský pes (1x)
  • akita-inu (1x)
  • flat coated retriever (1x)
  • bearded kolie (1x)
  • západosibiřská lajka (1x)
  • český strakatý pes (1x)
  • irský červenobílý setr (1x)
  • staffordšírský bulteriér (1x)
  • kříženec německého ovčáka (2x)
  • kříženec labradora (2x)
  • kříženec AMSTAFa (1x)
  • kříženec alaskana (1x)
  • kříženec stafforda (1x)
  • kříženec akita-inu (1x)
  • kříženec brazilské fily (1x)
  • kříženec belgického ovčáka (1x)
  • kříženec neurčitého původu (2x)

Počasí bylo krásné a pejskové úžasní - jak jsem řekl na závěr celé akce jejím účastníkům, kteří opět přijeli z celé republiky, jejich psi (i když mezi nimi zpočátku bylo několik těch, kteří potřebovali připomenout hierarchická pravidla smečky:)) neměli chybu... Od jejich pánečků jsem sice čekal přeci jen trochu více aktivity, ale až na jednu slečnu, která bohužel nepochopila, že v případě vlastního nesociálně vychovaného pejska skutečně nelze dávat vinu někomu jinému (ať již jinému psu nebo člověku), byli i lidé z mého pohledu pohodoví a jejich reakce na závěr celého soustředění mě opět utvrdily v tom, že naše akce se líbila... Náplň jako vždy tvořily výcvikové lekce, testy, budování autority, přednášky a praktická cvičení ovladatelnosti pejsků a menší smečky - vše samozřejmě postavené na principech přirozené psí komunikace - a kdo na základě kritérií znalostí, vztahu a ochoty se učit uspěl, odvezl si malou památku - certifikát PSÍ ŠKOLY FALCO.

V pátek nás navštívil kameraman televizní stanice RTM, který ve spolupráci s redaktorkou, která sama byla účastnicí soustředění, natočil materiál, ze kterého by měla být v průběhu léta sestavena reportáž o PSÍ ŠKOLE FALCO a metodách mojí práce se psy. Krátkou ochutnávku můžete v oblastech pokrytých signálem TV RTM (Liberec 47.kanál, Jablonec 45.kanál) shlédnout v pondělí 30.5. od 18.00h (zprávy) a poněkud delší v pondělí 6.6. od 18.15h (týdeník). Natočené materiály jsou z přednášek a výcvikových hodin.

Na závěr opět patří mé poděkování - všem těm, kteří mi vyjádřili svoji podporu, těm, kteří se přijeli skutečně učit a v neposlední řadě těm, kteří jsou sami nejlepším důkazem, jak pohodové psy lze vychovat z tak odlišných plemen, jakými jsou zlatý retrívr a západosibiřská lajka... mým dvěma pejskům Šedymu a Dinovi, kteří opět pomohli vnést do 50-členné smečky řád a pohodu... DÍKY!

 

 

 14.9.-18.9.2005: 10. výcvikové a relaxační soustředění

Letí to... právě jsem se vrátil z jubilejního, již 10. VÝCVIKOVÉHO A RELAXAČNÍHO SOUSTŘEDĚNÍ FALCO... Jaké bylo?

Nejprve opět rekapitulace počtu a složení - 38 lidí a 47 psů (z původně 68/81 přihlášených lidí/psů a po výběru 40/49 lidí/psů přijatých, ale jak známo, na lidi se skutečně spoléhat nedá a já jen doplňuji že ani na ty typu "mám obrovský zájem a strašně se těším" - škoda pro ty, kteří mohli jet místo nich a kteří tím pádem ztratili svoji šanci). Složení smečky tedy bylo následující:

  • německý ovčák (4x)
  • zlatý retrívr (2x)
  • výmarský ohař (3x)
  • hovawart (1x)
  • beagle (1x)
  • labrador (3x)
  • bobtail (3x)
  • rhodéský ridgeback (4x)
  • německý boxer (2x)
  • belgický ovčák groenendael (1x)
  • belgický ovčák tervueren (1x)
  • bílý švýcarský ovčák (4x)
  • bernský salašnický pes (1x)
  • dobrman (2x)
  • chodský pes (2x)
  • flat coated retriever (1x)
  • bearded kolie (1x)
  • západosibiřská lajka (1x)
  • královský pudl (2x)
  • beauceron (1x)
  • malý modrý gaskoňský honič (1x)
  • italský chrtík (1x)
  • kříženec teriéra (1x)
  • kříženec německého ovčáka (3x)
  • kříženec jezevčík x jorkšír (1x)

Náplň soustředění byla opět klasická, i když díky úžasné variabilitě psích povah a různému složení psí smečky je každá tato akce vždy jedinečná. Pohled na spokojenou, fungující smečku, ve které se bez problémů drží i "notoričtí utíkači", je prostě úžasný... Pohled na smečku a její chování, práce vůdčího psa, lidskopsí řízení smečky... jsou věci, které sledujete s nepopsatelným pocitem radosti, protože vidíte, jak vše funguje, jak se postupně vytváří intersmečkové hierarchické vztahy, jak se z bojácných, z různých důvodů špatně socializovaných jedinců stávají plnohodnotní členové smečky... psi problémoví, kteří se metodami přirozené psí komunikace srovnají.... to vše je zapotřebí vidět, jsou to skutečně zážitky na celý život. A když zjistíte, že stejný názor mají i mnozí další účastníci, pak víte, že to vše má smysl.

Bohužel, i tentokrát se našly tři účastníce, které nezvládly samy sebe. Mladá slečna, která nás všechny nazvala "fanatiky" a za asistence své matky se chovala tak, že jí kromě mne i další přítomní museli dosti rázně vysvětlit základní zásady slušného chování, a dvě dámy, které se na soustředění evidentně dostaly omylem. Je smutné, že přes veškerou moji snahu eliminovat problémové lidi předem se vždy najde někdo, kdo pouze zabere místo člověku, který by si ze soustředění odnesl i něco jiného než pouze vlastní selhání.

Ano, i tohle se stává - ale tito lidé skutečně nechyběli nikomu z nás. Jen jejich psi přišli o pár hezkých dnů a hezkých zážitků, zcela zbytečně.

Díky vám ostatním, lidem i pejskům - bylo to náročné, ale stálo to opět zato:)

 

 

 31.5.-4.6.2006: 11. výcvikové a relaxační soustředění

V pořadí již jedenácté soustředění...:) Ze všech zájemců, kteří mi poslali přihlášku, jsem nakonec vybral 34 lidí/37 pejsků, z nichž se nakonec soustředění zúčastnilo 31 lidí a 33 pejsků. Opět vznikla pestrobarevná smečka:

  • zlatý retrívr (4x)
  • labrador (4x)
  • bobtail (4x)
  • německý ovčák (2x)
  • výmarský ohař (1x)
  • bílý švýcarský ovčák (1x)
  • bearded kolie (1x)
  • parson russell terrier (1x)
  • boxer (1x)
  • belgický ovčák groenendael (1x)
  • rhodéský ridgeback (1x)
  • australský honácký pes (1x)
  • dobrman (1x)
  • anglický špringršpaněl (1x)
  • bernský salašnický pes (1x)
  • český strakatý pes (1x)
  • západosibiřská lajka (1x)
  • leonberger (1x)
  • brabantík (1x)
  • jezevčík dlouhosrstý (1x)
  • akita-inu (1x)
  • kříženec německého ovčáka (1x)
  • kříženec dalmatin x boxer x chrt (1x)

Počasí nám vyšlo tak akorát - sice mohlo být o fous tepleji, ale déšť se nám úspěšně vyhnul. Zvládli jsme i "ztížené podmínky", neboť zrovna probíhaly volby a dva dny nám chodili místní do společenské místnosti volit - ale přežili to oni i my:) Další kuriozitou byla účast dvou fenek ve vysokém stupni březosti (6-letá fenečka brabantíka mě totálně dostala při samotném přijezdu, kdy se ke mně přihrnula a zcela regulérně se mi snažila vylézt po noze nahoru) - fenky se samozřejmě nezúčastňovaly výcviku, ale jinak "fungovaly" zcela normálně. Škoda, že se brabantí fenečka nakonec rozhodla přes zcela jasné příznaky počkat s porodem až na doma, ale mám od její majitelky slíbené fotečky, takže až se malá brabančata narodí, určitě je sem dám...(*) Druhou nastávající psí maminkou byla fenka ze 4-členné smečky bobtailů.

S lidmi se mi tentokrát pracovalo velice dobře - přestože ne všichni ze sebe vydali maximum, naprostá většina z nich se snažila a za to jim patří můj dík. Je vidět, že i když se nelze v některých případech spolehnout zcela stoprocentně na "velký zájem účastníka o soustředění", tak určitá výběrová selekce účastníků nese své ovoce. Navíc se mi stále potvrzuje již ověřená pravda, že klasické cvičáky skutečně produkují zvláštně uvažující lidi a zvláštně se chovající psy - bohužel.

Můj velký dík patří tedy všem těm, kteří mi moji práci ulehčili, nikoliv zkomplikovali. A největší poděkování opět věnuji svým dvěma pejskům - Dinečkovi za to, jak se svým klidem, nadhledem a vyrovnanou povahou dnes již 9-letého psa ukázal, jak tyto atributy působí na jiné, i dominantní psy. Opět s nimi neměl jeden jediný problém - stačilo lehké zavrčení nebo lehký signál dominance z jeho strany a druhý pejsek přesně věděl... A Šedy - můj Šedýsek opět nádherně prokázal svoje vůdcovské vlohy a schopnost řešit situace rychle a efektivně. Slovy samotných účastníků, kteří ho viděli při práci - tam, kde si dva dominantní psi řešili své vzájemné postavení dvacetkrát a nedobrali se k výsledku, tam stačil jeden jeho zásah a vztahy byly jasné jednou provždy. Je ohromně rychlý, velice chytrý a věděl jsem, že ho mohu nechat pracovat i se psem, který je v daleko vyšší hmotnostní kategorii. Byla radost ho sledovat - mnohdy stačila jen jeho přitomnost, signál a psi si okamžitě rozmysleli vzájemný konflikt. Ve své smečce udělal  obrovský kus práce.

Zájem mnoha z účastníků o jejich účast na dalším soustředění mi jako vždy opět udělal velkou radost, stejně jako jejich slova poděkování a podané ruce. Ano - s těmito lidmi i jejich pejsky budu vždy pracovat rád a vždy je opět rád uvidím:)

 

(*) ... a tady jsou slíbené fotky malých brabantíků (na svět se vykutáleli 9.6.2006 - fenečka v 10.00 hod. a pejsek v 12.35 hod.) - tak HODNĚ ŠTĚSTÍ!:)

 

 

 

 13.9.-17.9.2006: 12. výcvikové a relaxační soustředění

Tak máme za sebou soustředění s pořadovým číslem 12 - a opět jsem bohužel nemohl zdaleka uspokojit všechny, kteří mi zaslali přihlášku, protože ubytovací kapacity i velikost smečky, kterou si vybírám, mají svá logická omezení... Tuto akci jsme tedy absolvovali v následujícím složení (ve finále vybraných 39 lidí - tentokrát nejen z Čech, ale i ze Slovenska a dokonce až z rakouského Salzburgu - a 45 pejsků):

  • zlatý retrívr (5x)
  • labrador (5x)
  • hovawart (5x)
  • bobtail (2x)
  • staffordšírský bulteriér (2x)
  • azavakh (2x)
  • královský pudl (2x)
  • maďarský ohař (2x)
  • rhodéský ridgeback (2x)
  • dobrman (2x)
  • briard (1x)
  • argentinská doga (1x)
  • bearded kolie (1x)
  • český strakatý pes (1x)
  • belgický ovčák groenendael (1x)
  • gordonsetr (1x)
  • anglický kokršpaněl (1x)
  • bernský salašnický pes (1x)
  • západosibiřská lajka (1x)
  • flat coated retrívr (1x)
  • jezevčík dlouhosrstý (1x)
  • irský setr (1x)
  • německý pinč (1x)
  • šarpej (1x)
  • rotvajler x americký staffordšírský teriér (1x)
  • kříženec labradora (1x)

Počasí bylo krásné a život se psí smečkou ještě krásnější. Kdo nezažil, nepoznal, kdo zažil, ví, o čem mluvím. Absolvovali jsem teoretické i praktické akce týkající se psího života a ovládání smečky i jednotlivých psů - a přiznám se, že jsem si opět neodpustil sundat některým lidem růžové brýle a ukázat jim, jak obrovský rozdíl je mezi klasickým výcvikem a skutečnou komunikací se psy. Jak obrovský potenciál se v ní skrývá, jak lze se psy vést dialog v tom pravém slova smyslu.

Soustředění se nám prostě vyvedlo a není to pouze můj názor, pejsci i lidé byli spokojení. Velkou radost mi udělalo (proč to nepřiznat:)) ocenění mé práce nejen slovy poděkování a zájmem o příští soustředění, ale i spontánním potleskem při závěrečné akci... Děkuji těm, kteří se na zdaru celé akce podíleli, již tradičně oběma svým pejskům Dinovi a Šedymu (opětnému spolehlivému psímu vůdci smečky) a pro všechny jsem připravil krátké video, ze kterého jak doufám alespoň trochu čiší skutečná atmosféra, která na těchto akcích panuje:)

Přeji hezké pokoukání.

 

 

 30.5.-3.6.2007: 13. výcvikové a relaxační soustředění

V pořadí již 13. VÝCVIKOVÉ A RELAXAČNÍ SOUSTŘEDĚNÍ FALCO se v těchto pěti dnech uskutečnilo v již klasickém termínu i prostředí. Akci absolvovalo celkem 39 lidí opět z celé republiky a 43 pejsků, kteří vytvořili pestrou smečku - posuďte sami:

  • beagle (5x)
  • zlatý retrívr (4x)
  • kříženec neurčitého původu (4x)
  • labrador (3x)
  • český strakatý pes (3x)
  • jezevčík dlouhosrstý (2x)
  • hovawart (2x)
  • dobrman (2x)
  • staffordšírský bulteriér (2x)
  • chodský pes (2x)
  • australský honácký pes (1x)
  • německý ovčák (1x)
  • maďarský ohař (1x)
  • rhodéský ridgeback (1x)
  • brakýř (1x)
  • kanárská doga (1x)
  • belgický ovčák groenendael (1x)
  • gordonsetr (1x)
  • tibetský teriér (1x)
  • bernský salašnický pes (1x)
  • západosibiřská lajka (1x)
  • kříženec dalmatin x boxer x saluka (1x)
  • kříženec labrador x německý ovčák (1x)
  • kříženec beagle (1x)

Soustředění bylo jako vždy především o praktické práci s pejsky, samozřejmě nechyběly ani přednášky o "tajemných zákoutích" psí duše a psím světě vůbec. Pro účastníky bylo náročné, protože mým cílem je to, aby lidé sami v sobě nalezli maximum schopností pro skutečný dialog se svým pejskem (pejsky). Kdo některé z mých soustředění někdy absolvoval, ví, o čem mluvím.

Co se týká mne samotného, jsem v tuto chvíli sice velmi unavený, ale na druhou stranu nabitý společností několika desítek psů - psí smečky. Je to pro mne nezbytné průběžné "dobíjení baterek", protože práce s lidmi je vždy vysoce náročná na psychiku. Nicméně potlesk účastníků na otevřené scéně mi byl opět důkazem, že celá akce měla svůj smysl, účastníkům se líbila a také pejsci odjížděli s novými zážitky získanými ze svého přirozeného společenství - řízené psí smečky.

Moje díky jako vždy patří úspěšným absolventům soustředění a samozřejmě mým dvěma pejskům, kteří mají oba svoje nezastupitelné místo po mém boku při názorných ukázkách a o nic menší při vedení psí smečky - Šedýsek jako vždy opět prokázal svůj neomylný instinkt a schopnosti vůdčího psa (někteří účastníci se o něm nezávisle na sobě vyjádřili, že je to "pan pes"), stejně tak Dineček nezůstal nic dlužen své roli "psího profesora"...:)

Tak zase příště!



 

 

 12.-16.9.2007: 14. výcvikové a relaxační soustředění

Několik dní 14. VÝCVIKOVÉHO A RELAXAČNÍHO SOUSTŘEDĚNÍ FALCO uběhlo jako voda... Ze zájemců o tuto akci jsem vybral 36 lidí z Čech i Slovenska, kteří se všichni soustředění nejen zúčastnili, ale i je úspěšně absolvovali. Psí smečka zahrnovala celkem 41 pejsků od "trpaslíků" (jezevčíci) po "obry" (kavkazský pastevecký pes):

  • zlatý retrívr (7x)
  • labrador (5x)
  • český strakatý pes (4x)
  • jezevčík (4x)
  • hovawart (2x)
  • dobrman (2x)
  • bobtail (2x)
  • staffordšírský bulteriér (2x)
  • kavkazský pastevecký pes (1x)
  • Cane Corso (1x)
  • německý ovčák (1x)
  • boxer (1x)
  • akita-inu (1x)
  • border kolie (1x)
  • střední knírač (1x)
  • maďarský ohař krátkosrstý (1x)
  • belgický ovčák groenendael (1x)
  • Nova Scotia Duck Tolling Retriever (1x)
  • Irish Soft Coated Wheaten Terrier (1x)
  • západosibiřská lajka (1x)
  • kříženec labrador x německý ovčák (1x)

Absolvovat soustředění znamenalo pro každého projít teoretickou částí a získané vědomosti následně uplatnit v praktické práci s pejsky. Zvládli to všichni a stejně tak si všichni odnesli domů poznání, o čem je přirozená komunikace se psy a jak ji využít v běžném životě se svým čtyřnohým kamarádem. Několik nejproblematičtějších případů jsem řešil opět přímo na místě a i když nerad pracuji v časovém omezení, podařilo se tyto dvojice "pes a jeho člověk" dát rychle dohromady.

Nedá mi to, abych v souvislosti s touto akcí nezmínil jednu skutečnost - skupinka Časar, Jurák & spol. (viz Otevřené dopisy II) v souladu se svými pokřivenými charaktery rozjeli před tímto soustředěním opět velmi emotivní a zcela lživými argumenty a interpretacemi podepřenou internetovou kampaň pod heslem "nejezděte k Dostálovi"... Lze na to říci jediné. Kdo se chtěl přesvědčit o skutečném stylu, průběhu a výsledcích mé akce, ten to udělal - a na základě podaných rukou, mnoha poděkování, přání lidí zúčastnit se i dalšího soustředění a opětovného potlesku na závěr (stejně jako mimojiné i na výše zmíněnými napadaném 13. VÝCVIKOVÉM A RELAXAČNÍM SOUSTŘEDĚNÍ FALCO) se troufám domnívat, že se tam lidem i jejich pejskům skutečně líbilo. Mnohé naznačuje i prostá skutečnost, kolik lidí se na moje soustředění opakovaně vrací... Opět tedy nemohu jinak než poděkovat a vážit si všech těch, kteří se nedají ovlivnit pomlouvačnými kampaněmi proti mé osobě, dokáží se rozhodnout sami za sebe a sami za sebe si udělají názor na to, kde je pravda a kde lež.

Opět se soustředění zúčastnili psi i feny nejen nejrůznějších plemen, ale i různého stáří od 3,5 měsíce do 10,5 roku. Malá štěňátka i psí senioři - a protože měli všichni pejsci tentokrát s sebou jen takové majitele, kteří je sami nedevastovali, byli v neděli dopoledne všichni ve stejné pohodě a elánu jako ve středu večer. Neviděl jsem to ostatně jen já sám, ale všichni přítomní.

Moje závěrečné poděkování tedy patří všem zúčastněným, všem, kteří mi jakýmkoli způsobem pomohli - a samozřejmě i mým pejskům Dinovi a Šedymu, který svoji roli vůdčího psa 41-členné smečky opět splnil na jedničku. "Šedy je úžasný pes" - tuto větu jsem ke své velké radosti uslyšel i z řad účastníků soustředění.

I já vám všem, kteří jste byli vděčnými absolventy mé již tradiční akce pro zlepšení vztahu a porozumění mezi člověkem a psem, děkuji:)

 

 

 

 28.5.-1.6.2008: 15. výcvikové a relaxační soustředění

Již 15. VÝCVIKOVÉ A RELAXAČNÍ SOUSTŘEDĚNÍ FALCO skončilo a jako vždy teď dávám dohromady stručnou dokumentační zprávu o jeho průběhu. A jako vždy i tentokrát začnu naší různorodou 42-člennou psí smečkou (z Čech a Slovenska):

  • labrador (4x)
  • zlatý retrívr (3x)
  • jezevčík (3x)
  • hovawart (3x)
  • dobrman (3x)
  • český strakatý pes (2x)
  • rhodéský ridgeback (2x)
  • kříženec blíže neurčený (2x)
  • staffordšírský bulteriér (1x)
  • německý ovčák (1x)
  • akita-inu (1x)
  • shiba-inu (1x)
  • západosibiřská lajka (1x)
  • výmarský ohař (1x)
  • německá doga (1x)
  • australský honácký pes (1x)
  • novofoundlandský pes (1x)
  • foxteriér drsnosrstý (1x)
  • flat coated retrívr (1x)
  • beagle (1x)
  • brabantík (1x)
  • basethound (1x)
  • chodský pes (1x)
  • vlkodav (1x)
  • gordonsetr (1x)
  • kříženec maďarského ohaře (1x)
  • kříženec irský setr x labrador (1x)
  • kříženec jezevčík x zlatý retrívr (1x)

Počasí nám opět přálo, svítilo sluníčko a všichni pejskové prožili několik dnů plných psích her, komunikace, učení se "civilizačním dovednostem" a intenzívního kontaktu se svými pánečky a paničkami. Bohužel pro některé z dvojic člověk-pes to bylo především kruté probuzení z krásného snu o vzájemné bezproblémovosti a vztahu - až zde měli především mnozí lidé možnost poznat svůj skutečný vztah a vazbu jejich pejska na sebe samotné. Některé případy byly skutečně tristní a velice smutné na pohled - jak často říkám: člověk může lhát, ale jeho pes vždy prozradí pravdu...

Na druhou stranu se ze šedivého průměru zcela vymykala jedna dvojice - německá doga (pes) a jeho majitelka. Před necelým půlrokem u mne se svým pejskem byla a tehdy se potýkala s velmi závažnými problémy, ze kterých sama byla velice špatná. Tehdy jsem se jí snažil vysvětlit i ukázat maximum ze základů vztahu a přirozené komunikace a již během následujících měsíců jsem od ní dostával velmi pěkné a povzbudivé reference o pokračujícím vývoji. Na soustředění přijela sice zpočátku ještě nejistá především ohledně vztahu svého pejska vůči psímu okolí, ale udělala v samém začátku akce jednu velmi důležitou věc - i zde mi věřila a pracovala tak, jak jsem jí průběžně radil. Výsledek? Spokojený vyrovnaný 20-měsíční pes bez sebemenšího problému a spokojená šťastná majitelka, jejíž slzy dojetí nepřehlédl asi nikdo. Kéž by si takto dali říct všichni - bohužel i tentokrát se našli tací, kteří přes všechnu moji trpělivost a praktické ukázky s jejich vlastními psy odmítali pracovat tak, jak bylo potřeba. Je mi líto - kouzelné hůlky skutečně nerozdávám...

Opět nemohu jinak než veřejně poděkovat svému vůdčímu psu Šedymu, který se pro roli vůdce smečky prostě narodil. Jeho přirozená autorita mezi jinými psy (i daleko mohutnějších konstitucí) je evidentní a je koncert sledovat jej při práci. V mnoha případech stačí jeho pouhé přiblížení a psím šarvátkám je konec - a pokud je zapotřebí, jeho razantnější zákrok končí srovnaným, ale zcela nezraněným psem, jakkoli vše vypadá na první pohled hrůzostrašně. Opět mě těší, kolik lidí se již naučilo i této zdánlivé drobnosti si všímat.

Můj psí profesor Dino byl důstojným a klidným reprezentantem naší vůdčí trojky. I jemu patří můj velký dík a potěšení z jeho společnosti.

Ano - pejskové jsou úžasní a nikdy jim nepřestanu být vděčný za to, že jsou.

Oživeno 8.6.2008: Jak jsem slibil, sestříhal jsem zhruba 10-minutové video a věnoval je nejen celkové atmosféře soustředění a alespoň některým pejskům, ale především svému neúnavnému psímu vůdci smečky - Šedymu. On sám i jeho již několikaletá práce vůdčího psa si to dle mého názoru víc než zaslouží.

Snad i vám se bude malá exkurze do světa práce vůdčího psa smečky líbit..:)

 

 

 17. - 21.9.2008: 16. výcvikové a relaxační soustředění

Dnes skončilo 16. VÝCVIKOVÉ A RELAXAČNÍ SOUSTŘEDĚNÍ FALCO - první, které se konalo v nové lokalitě. Protože nejsem člověk, který by byl ochoten přistoupit na nereálné požadavky a styl chování nového vedení heřmanického autokempu, oželel jsem osmiletou tradici a zamířil tam, kde jsem nalezl slušné podmínky i jednání. Vzájemná očekávání se naplnila a celá akce proběhla ke spokojenosti mé i provozovatele areálu.

Vzhledem k novým možnostem jsem si řekl, že udělám radost co možná nejvyššímu počtu zájemců a na soustředění jsem nakonec ze všech došlých přihlášek vybral a absolvovalo je 45 lidí s celkem 46 pejsky z Čech, Moravy i Slovenska. Smečka byla opět složená ze štěňat a dospívajících i dospělých pejsků i fenek nejrůznějších plemen a povah - posuďte sami:

  • zlatý retrívr (6x)
  • labrador (4x)
  • kříženec (3x)
  • beagle (3x)
  • kerry blue terrier (3x)
  • bernský salašnický pes (2x)
  • chesapeake bay retriever (2x)
  • staffordšírský bulteriér (2x)
  • šeltie (2x)
  • rhodéský ridgeback (2x)
  • jack russell terrier (2x)
  • jezevčík dlouhosrstý (2x)
  • jorkšírský teriér (1x)
  • australský ovčák (1x)
  • americký staffordšírský teriér (6 měs.) (1x)
  • boxer (1x)
  • dobrman (1x)
  • bavorský barvář (1x)
  • bílý švýcarský ovčák (1x)
  • chodský pes (1x)
  • český strakatý pes (1x)
  • krašský pastevecký pes (1x)
  • irský teriér (1x)
  • apenzellský salašnický pes (1x)
  • západosibiřská lajka (1x)

Náplň soustředění jako vždy sestávala z teoretických a především praktických částí - přednášky, výcvik, praktické testy a hodiny a hodiny možnosti sledovat řízenou psí smečku v jejím přirozeném prostředí, při přirozené komunikaci, hrách a hierarchických střetech. Opět byly jasně vidět rozdíly mezi psy, kteří žijí se svými majiteli a těmi, kteří žijí pouze vedle nich - psychicky i fyzicky. Tyto rozdíly jsou velmi markantní, jejich důsledky velice zjevné a kdo se jen trochu díval, viděl hodně věcí k zamyšlení...

"Pojedeme na soustředění, uděláme mu tam revoluci a zničíme Dostála" - tato výzva se objevila v období mezi minulým a tímto soustředěním na jednom známém psím internetovém fóru. Jejími autory jsou stále titíž lidé, kteří s malými personálními obměnami již několik let vyřvávají do světa svoji nenávist k mé osobě a úspěšně se jí užírají. Jejich jednání dnes už neváhám označit jako čistě patologickou nenávist, určitý druh fanatismu a sektářství, mimojiné se u některých z nich projevují velice alarmující zjevné známky psychické poruchy osobnosti. Jejich taktika je většinou jednoduchá - nasadit na má soustředění lidi typu "prudič, rozvraceč a pomlouvač", na internetových fórech šířit nepravdy, pomlouvat, lhát a špinit mne, moji práci a moje psy, vyhrožovat a zastrašovat, rozesílat anonymy. Ani tentokrát to nebylo jiné a třebaže se tak strašně snažili, ani tentokrát nedosáhli sebemenšího úspěchu. Moji práci s lidmi a jejich pejsky totiž nemotivuje nenávist a snaha škodit, ale naopak pomáhat. Na rozdíl od nich se nesnažím ničit, ale naopak něco vytvářím - a to je vždy silnější. A kdyby oni sami měli alespoň minimální znalosti a vztah  pejskům, pochopili by jednu základní věc - člověk žádného psa neobelstí. Na to nechť si vzpomenou i všichni ti, od kterých se jejich vlastní psi odtahovali a se mnou fungovali třeba právě na tomto soustředění před zraky skoro padesáti lidí bez nejmenšího problému...

Zlu člověk nesmí ustupovat, nikdy a za žádných okolností. To je moje zásada a nehodlám na ní cokoliv měnit. Dlouho jsem mlčel, ale pokud budu nucen, začnu pojmenovávat konkrétní akce a začnou padat konkrétní jména. A vím, že tuto zprávu ze soustředění čtou i ti, kterých se to bezprostředně týká a dobře vědí, o čem mluvím - ti, kteří se jenom třesou na informaci, kolik moje (dle jejich oblíbených slovních pomluv) "asociální lajka" roztrhala psů. Opět vás zklamu - všichni psi odjeli živí a zdraví a ani jeden asociálně vedený stafbul s neuvěřitelně nezodpovědnými majiteli na tom nic nezměnil. Můžete přemýšlet, proč tomu tak je.

Jsou dva světy - lidský a psí. Ano, ten psí je mi po letech strávený v obou již daleko bližší a mnohem raději se v něm pohybuji. Daleko raději pracuji s problémovými pejsky než s problémovými lidmi, ale i těm dokážu pomoci, pokud o to sami stojí a nesnaží se jít proti mně. Každý má možnost svobodné volby, využívám ji tedy i já.

Těším se na všechny lidi, kteří se přijedou na příští a všechna další soustředění učit, ne se snažit "dělat revoluci". Se slušnými lidmi se vztahem ke psům a snahou se učit  budu jako vždy opět jednat slušně a oni odjedou spokojeni. A právě těmto lidem z již 16. VÝCVIKOVÉHO A RELAXAČNÍHO SOUSTŘEDĚNÍ FALCO děkuji za vzájemnou spolupráci, bylo mi ctí a potěšením. Bohužel - byli mezi vámi i jiní a bylo jich víc, než jste sami tušili.

Aktualizace 22.9.2008: Jedna z účastnic soustředění, paní, která mne viděla poprvé v životě, mi dnes zaslala následující email, ve kterém velice výstižně popsala některé skutečnosti. Natolik výstižně a nezaujatě, že po jejím svolení uveřejňuji text jejího dopisu v plném a neupraveném znění. Stojí za to si jej přečíst - doporučuji všem, kteří chtějí mít fakta o soustředění, mé osobě i mých psech potvrzena i z "druhé strany barikády"...

Vážený pane Dostál,

Nedá mi to abych, Vám ještě nenapsala. Vaše soustředění pro mne bylo naprosto nepopsatelným emotivním zážitkem. Je obrovský protiklad ve vašem jednámí s lidmi a s pejsky. Jste velmi tvrdý k lidem a velmi laskavý k pejskům. Máte k tomu své důvody a máte na to právo. Byla jsem mezi těmi kteří si, jak jste sliboval, hrábli dost hluboko. Jsem Vám velmi vděčná za to, že jste nám dovolil přijet i když Agátka začala hárat. Myslím že jsme to měly tímto faktem ztížené a jsem velmi hrdá na Agátku, že to zvládla, tak jak to zvládla. Postupem času jsem si plně uvědomila, že jí nejsem oporou. Přesto jsem se opravdu snažila a myslím, že poslední odpoledne v kruhu už jsme byly tým. Nevím jak si to vysvětlit, ale přes obrovskou únavu (nejsem už nejmladší a špatně jsem spala) se cítím  nabitá energií a plná předsevzetí, že tentokrát už vím jak na to. Snad to není jen euforie. Vidět Vás při práci s pejsky je nezapomenutelný zážitek, stejně tak jako moci se účastnit v přímém přenosu Vašich přednášek. Prosím počítejte s námi na dalším soustředění, i když nevím, jestli právě těch 8 měsíců není Agátčina perioda J. Pohlaďte za mě prosím Váše pejsky, byli k Agátce hodně galantní a něžní. Šedýsek je jednoznačně vůdce, jakého bych si i já v životě přála. Jarmila Špendlíková, Zlín

 

   Dinečku a Šedýsku,

   psí profesore a vlčí vůdče smečky,
   byli jste mi jako vždy
   těmi největšími pomocníky
   a Vám oběma patří
   moje největší poděkování.
   Nejsem jediný, kdo vás obdivoval.

 

 

 

   Na shledanou za osm měsíců!

† Osud je někdy krutý... o 2,5 měsíce později můj psí profesor Dineček zemřel. Toto bylo jeho poslední soustředění.

 

 

 20. - 24.5.2009: 17. výcvikové a relaxační soustředění

V tomto, v pořadí již sedmnáctém výcvikovém a relaxačním soustředění, jsem dal možnost poznat základy přirozené psí komunikace 58 lidem a 67 pejskům, které jsem z došlých přihlášek vybral. Soustředění se tak zúčastnil zatím rekordní počet lidí i pejsků a ani tentokrát nebyl pro mého vůdčího psa (západosibiřskou lajku Šedyho) problém takto velkou psí smečku spolu se mnou ukočírovat. Jak tato lidskopsí smečka vypadala dohromady, o tom si můžete udělat představu aspoň z této společné fotografie:

Předesílám, že psí smečku opět tvořila pestrá směsice velikostí i povah od brabantíka, jezevčíka a jack- a parson russell teriéry přes západosibiřskou lajku a československé vlčáky až po irského vlkodava, šarplaninského pasteveckého psa, slovenské čuvače nebo křížence kavkazského pasteveckého psa...

Však posuďte sami:

  • kříženec (13x)
  • rhodéský ridgeback (9x)
  • hovawart (4x)
  • labrador (4x)
  • staffordšírský bulteriér (3x)
  • československý vlčák (2x)
  • německý boxer (2x)
  • český strakatý pes (2x)
  • anglický kokršpaněl (2x)
  • brabantík (2x)
  • gordonsetr (2x)
  • slovenský čuvač (2x)
  • bavorský barvář (1x)
  • anglický setr (1x)
  • irský setr (1x)
  • dobrman (1x)
  • kavalír king charles španěl (1x)
  • šarplaninský pastevecký pes (1x)
  • jack russell teriér (2x)
  • parson russell teriér (1x)
  • basenji (1x)
  • chodský pes (1x)
  • dlouhosrstý jezevčík (1x)
  • irský vlkodav (1x)
  • západosibiřská lajka (1x)
  • rotvajler (1x)
  • americký staffordšírský teriér (1x)
  • bulteriér (1x)
  • welsh corgi cardigan (1x)
  • zlatý retrívr (1x)
  • německý ovčák (1x)

Součástí soustředění byly samozřejmě jako vždy části teoretické i praktické, vše zaměřeno na odbourávání zažitých představ o psu a "výcviku" a naopak odhalení a praktické předvedení postupů jiných, jejichž cílem je fungující a navzájem komunikující dvojice sestávající z člověka a jeho psa. Nejproblematičtější případy dvojic, které si nerozuměly a pouze se vzájemně trápily, jsem si vzal opět na starost sám a byla radost v následujících dnech sledovat zjevné pokroky. 

V jedné z přednášek jsem se tentokrát detailněji zabýval i negativními stránkami "klasického výcviku" - zájem o toto téma vzešel od samotných účastníků, což mne mile potěšilo. Moje praktická doporučení, jakým přístupům a metodám se se svým pejskem raději vyhnout (včetně vysvětlení důvodů), mají jediný cíl -  včas zabránit znechucení a zklamání majitele psa a psychickému i fyzickému stresu a trápení jeho čtyřnohého svěřence. Jsou to kolikrát draze zaplacené zkušenosti, jejichž následky si především pejsek v sobě nese celý život.

Pejskové (ale i jejich pánečkové a paničky) byli v pohodě, Šedy opět zafungoval bezchybně. Pro ilustraci - z jedenapůlden neustále vrčícího a po psím okolí vyjíždějícího jezevčíka (jeho socializační problémy byly evidentní a přiznala je i sama majitelka) udělal pro zbytek soustředění jediným efektivním zásahem pohodového klidného psa v okamžiku, kdy i jemu už došla trpělivost.

Opět děkuji všem, kteří se zasloužili o zdárný chod celé akce a kohokoliv rád uvidím na některém z příštích soustředění nebo jiné mé akci. Zároveň plním svůj slib a kdo z účastníků bude mít zájem o výše uvedenou "společnou" fotografii, nechť mi napíše a já mu ji zašlu mailem v původní velikosti a rozlišení.

  • Závěrem jedno smutné připomenutí - toto bylo první soustředění, na které mohl můj Dino shlížet už jen z psího nebe. Když jsem psal poslední řádky z minulého soustředění, netušil jsem, jak málo společného času nám zbývá. Věnuji toto soustředění jeho památce a on dobře ví, že i na těch příštích bude se mnou stejně jako byl na tomto v Šedýskově i mojí mysli. Psí duše je totiž nesmrtelná stejně jako vzpomínka na ni...

Aktualizace 31.5.2009: Opět si dovolím se svolením jejich pisatelů zde uveřejnit dva z mailů, které mi tento týden dorazily. Jsou od účastníků soustředění a popisují v nich svoje zážitky z pohledu těch, kteří se přijedou učit...

Dobrý den pane Dostále,

objevila jsem dnes na Vašich stránkách memorandum k proběhlému soustředění a chtěla bych vás nejenom poprosit o společnou fotografii, ale chtěla bych Vám sdělit mé dojmy a současné pocity, které z něj mám.

Dnešní probuzení do hukotu Prahy pro mě bylo dost rozpačité, protože když se člověk 4 dny probouzí za zpěvu ptáčků a štěkotu psů v přírodě, tak probuzení do velkoměsta je asi tak pravý opak..

V každém případě jsem Vám hlavně chtěla napsat, že ačkoli jsem četla nadšení lidí nad pokroky během a po soustředění, nechtělo se mi věřit tomu, že za se za takovou krátkou dobu může cokoli změnit. A ono může a docela dost. Měla jsem možnost to sledovat nejen u jiných pejsků a jejich majitelů - sice třeba paní s jezevčíkem se až tak do mého zorného úhlu nedostala, ale např. pán s fenkou AMSTAFa, pán s fenkou stafbulika ano a u těch bylo jasně vidět, že z počátečního postoje, že si "fenka jen tak divoce hraje" se přes fázi bezradného sledování dostali k tomu, že v případě konfliktu se snažili to řešit (samozřejmě za obrovského přispění Vás a Šedyho, kdy jsem byla u situace, kdy fenečka AMSTAFa napadala hrající si pejsky okolo ni, a Šedy ji důrazně usměrnil, ze je má nechat na pokoji). Ale co je nedůležitější, tak cítím změny hlavně u mě. Nejvíce se mě dotkla hlavně Vaše slova v několika následujících věcech (asi se mi nepodaří citovat přesně, ale budete vědět, kam mířím):

  • "zachovat v každé situaci klid" - právě toto patří k mým největším problémům a modelové situace - utíkající pes a hystericky řvoucí páneček KE MNĚ, chůze na vodítku, kdy pes táhne všude možně, následkem čehož je neustále škubání vodítkem, pokud pes něco hned neudělá, tak se na něj zakřičí atd. atd. - tak to jsem přesně já, vztekat se a vztekat; to nejlepší, co jste pro mě a hlavně Sáru mohl udělat, bylo zakázat na psy mluvit nahlas, a potom mluvit vůbec; přiznám se, že mi vyhrkly slzy do očí v ten moment, kdy mi Sára šla se spuštěným vodítkem vedle nohy a dívala se na MĚ!, kam jdeme; mimoto školou trpělivosti pro mě bylo posazování temperamentního Arnolda i 10x za sebou:D
  • Při výcviku mi byla adresována věta: "Váš pes žere lidi a Vám je to jedno" - ačkoliv jsem Vám toto neříkala zřejmě já, tak ano, mám problém s tím, že v uzavřených místnostech a "domácích" místnostech v případě, kdy kolem Sáry někdo prošel, tak se  stalo, že dotyčného člověka chytla za kalhoty v místě paty, anebo jinde na noze. Toto bylo vždy řešeno chytnutím za kůži zezadu na krku a rázným nesmíš. Kromě toho na některé lidi, které jsme potkávali na ulici, reagovala Sára štěkáním, couváním před nimi, anebo jejich obíháním. Pokud jsem ji chtěla chytit, tak následovala "veselá" honička po ulici, pokud jsem šla pryč, s tím, že jsem poprosila dotyčného, ať prosím chvíli postojí, tak někdy za mnou šla a někdy štěkala na člověka dále; moje bezradnost a nevypočitatelnost feny v tom, kdo se jí "nebude líbit", vedla k tomu, že po ulici šla jen na vodítku a s košíkem, a to pouze pro uklidnění mě a případných lidí, došlo to do té fáze, že jsem měla strach ji pustit v parku bez košíku; po té, co jsme si pořídili Arnolda u mě při pozorování, jak se on chová k lidem nastala situace taková, že jsem se přesvědčovala mimojiné za přispěni cizích lidi, od kterých jsem dennodenně slyšela, že se ji boji, ze je Sára zlá, bojácná a nevyzpytatelná a čeho lituju úplně nejvíc, že ačkoli jsem je brala všude spolu, tak podvědomě jsem se věnovala spíše jemu a říkala si, kdyby jenom ta Sára byla stejná jako on. Soustředění mi pomohlo v tom, ze i diky Vašemu přístupu k paní se smečkou 3 ridgebacků, kdy jste ji několikrát i když v jiné situaci řekl, ze její pes není agresivní zabiják, ale ze to má svoje důvody, jsem si uvědomila, ze Sára není ani zla, ani divná. Když jsem ji viděla, jak si hraje v takové velké smečce, sebevědomě naskakuje na jiné feny,a nebo se naopak submisivně sklání pod jinou aj., uvědomila jsem si, ze je Sára normální a pro mě úžasný  pes, osobnost. Konkrétní chňapaní po osazenstvu v chatce skončilo ve chvíli, kdy jsem ho přestala nervózně dopředu očekávat, přestala ji neustale pronásledovat a kontrolovat, a  když jsem viděla, tak se bojácně divá na okolo prochazejiciho člověka, tak jsem na ni klidně promluvila a obrátila její pozornost na mě; štěkání se projevilo nejvíce poslední den, kdy upozorňovala na procházející lidi okolo chatky - udělala jsem si na to názor takový, že za tu dobu už si stihla chatku přivlastnit jako teritorium a „hlídala“ - prosím opravte mne, pokud máte jiný názor; je mi naprosto jasné, že se nestal přes noc zázrak a odteď na nikoho neštěkne, anebo se nepokusí chňapnout - ale píšu schválně nepokusí, protože já budu dělat vše proto, aby k tomu vůbec nedošlo. K tomuto můžu rovnou napsat čerstvý zážitek ze včerejška. Ze soustředění jsme jeli k přítelovým rodičům na oběd, mají 2 letou fenu bernského salašnického psa. V autě jsem byla nervozni z toho, jak to asi dopadne, protože feny se sice znají, fena zná Arnolda, ale nebyli pohromadě všichni 3. Celou cestu jsem si vtloukala do hlavy, že když budu nervozní,tak se opravdu něco stane. Po příjezdu jsme vystoupili z auta, jejich fena vypuštěna před vrata a co se nestalo? Kromě toho, ze při očichávání se Sára obrátila na záda a ucvrkla si a jejich fena si očichala Arnolda, tak se nestalo vůbec nic:) Až do večera si hráli na dvoře a k šarvátce došlo pouze tehdy, když Sára na fenu zkusila naskočit (fena zrovna začíná první týden hárání) a ta ji ze sebe sundala. Ale i to se obešlo bez mého zásahu, Sára pouze zkusila a „dostala za uši“.
  • „normální je, že pes běhá, štěká, hraje si a ne, že jde tupě u nohy, dívá se do země a je zticha“ - užuž jsem se pomalu díky místím „pejskařům“ zvedající před Sárou své psy nad hlavu a větami typu, zavolejte si toho psa nebo mi ji zakousne, dostávala do fáze, že už nevím, co normální je a co ne - teď už mám jasno a hlavně, nebudu se rozpakovat svůj názor takovým lidem říct;

Takovýchto bodů by bylo povíce, ale už tak je tento mail dost předlouhý.

(...)

Závěrem Vám znovu děkuji, že jsem se mohla soustředění účastnit a za Váš čas, který jste nám na něm věnoval. Obrovské díky posílám také Šedymu (Sára od něj dostala lekci, kterou jsem přesně potřebovala - tak dlouho Šedyho odkláněla od malého, kterého si chtěl očichat, a zatarasovala mu cestu, až  byla na zádech, ani nevěděla jak. Od toho momentu kontakt Arnolda s jinými psy pouze v blízkosti sledovala, anebo nesledovala vůbec; kromě toho hned na začátku, když se to tam hemžilo pro ni neznámými lidmi a psy a nervózně chodila za mnou, jí po očichání Šedy ukázkově olízal koutky a zklidnil ji - takto dost často uklidňoval právě onu plachou fenečku ČSV). Takže DÍKY!

Mějte se hezky,

S pozdravem

Alena Zbožínková, Sára a Arnold


Dobrý den, pane Dostále,

před dvěma dny jsme se s Adinou vrátily ze 17. výcvikového soustředění a nedá mi to, abych se k němu alespoň krátce nevyjádřila. Byl to totiž pro mě zážitek, se kterým se nedá nic srovnat. Ještě mi v hlavě „dobíhá“ spousta věcí a poznatků, a tak se prosím nedivte, že cítím potřebu se s Vámi o ně podělit. Budu stručná - vím, že Váš čas je drahý.

1.    Především bylo krásné být po 4 dny celých 24 hodin „na těsno“ se svým pejskem a nebýt rušen žádnými okolními vlivy. Společně pracovat, společně odpočívat, společně se pohybovat táborem, společně spát, všechno dělat společně. Byla jsem hrdá na Adinu, že je tak šikovná, a po pravdě hrdá i na sebe, když z jejího chování bylo zřejmé, že jí na mně záleží. Viděla jsem, že ne každý z účastníků by tohle mohl říci, ale viděla jsem i příklady toho, jak může být vztah pána a pejska ještě mnohem, mnohem  lepší – a tam bych se s Adinou chtěla dostat.

2.    Sledovala jsem, jak se Adina chová v početné smečce různě velkých a různě dominantních psů a teprve na základě srovnání s ostatními jsem si uvědomila, jaká vlastně opravdu je. A to je myslím VELMI cenná informace, protože dává možnost svému pejskovi lépe porozumět a přistupovat k němu tím pro něj nejlepším,  „jeho“ způsobem.

3.    Vaše znalosti psího myšlení, psího chování a psí komunikace jsou jedinečné. Někdo s tím může nesouhlasit, ale to na věci vůbec nic nemění. Názory jsou totiž jen slova, ale důležitý je VÝSLEDEK. Vy jste každému problémovému pejskovi během chvíle ukázal, že žádný problém mít nemusí. Kdo se dobře díval, měl možnost mnohé pochopit.

4.    Děkuji Vám za Váš přístup k nám, lidským účastníkům soustředění. Pokládám ho za  jediný možný a ten nejsprávnější, protože jinak bychom se bohužel nenaučili NIC. Stali jsme se dobrovolně na 4 dny členy určité lidské smečky a Vy jste byl jejím vůdcem. Jako správný vůdce smečky jste od nás POUZE chtěl, abychom dělali přesně a bez vytáček to, co říkáte. Jestliže jsme to nedělali, plným právem jste nám dával najevo nespokojenost. Pokud měl někdo problém s vlastním egem, jeho chyba. Myslím, že jsme si pak všichni hodně cenili toho, když jste na konci soustředění byl s námi CELKEM spokojen.

5.    Jsem velmi ráda, že mezi námi nebyl nikdo, kdo by chtěl soustředění  Vám i nám ostatním záměrně kazit. Atmosféra v kempu byla skvělá, každým dnem lepší a lepší. Ani se mi nechtělo odtud odjíždět. Děkuji všem svým kolegyním a kolegům a doufám, že jsme se neviděli naposledy.

Toť vše. Vy víte, že naše začátky s Adinou nebyly dobré, a myslím že Vaše závěrečné ocenění naší práce vycházelo právě z tohoto faktu (v tu chvíli jste mě úplně dojal). Teď už chápu, co přesně znamená, že pejsek odjede domů „nastartovaný“, protože díky Vám jsme teď nastartované obě. Tak teď jen  pokračovat v tom, co jsme se naučily a hlavně už proboha nic dalšího nekazit.

S přátelským pozdravem

Zuzana Klenková.

PS: Prosím Vás o laskavé zaslání společné fotky na můj e-mail

 

 

 16. - 20.9.2009: 18. výcvikové a relaxační soustředění

Na již osmnácté "psí soustředění" se základy přirozené komunikace a přirozeného přístupu přijelo učit vybraných celkem 52 pejsků nejrůznějších plemen se svými pánečky a paničkami. V psí smečce kromě "běžných" plemen bez problémů fungoval i třeba jorkšírský teriér, barzoj, faraonský pes, francouzský buldoček nebo kavkazský pastevecký pes - věkové rozmezí přitom činilo 3,5 měsíce až 12 let. Pokud vás bude zajímat konkrétní složení psí smečky, dávám je opět k dispozici:

  • kříženec (10x)
  • hovawart (5x)
  • labrador (4x)
  • rhodéský ridgeback (4x)
  • zlatý retrívr (3x)
  • bernský salašnický pes (2x)
  • český strakatý pes (2x)
  • jack russell teriér (2x)
  • staffordšírský bulteriér (1x)
  • německý boxer (1x)
  • slovenský čuvač (1x)
  • dobrman (1x)
  • velššpringršpaněl (1x)
  • kavkazský pastevecký pes (1x)
  • západosibiřská lajka (1x)
  • německý ovčák (1x)
  • výmarský ohař (1x)
  • maďarský ohař (1x)
  • beauceron (1x)
  • německý pinč střední (1x)
  • shiba-inu (1x)
  • kolie dlouhosrstá (1x)
  • kolie krátkosrstá (1x)
  • francouzský buldoček (1x)
  • erdelteriér (1x)
  • jorkšírský teriér (1x)
  • faraonský pes (1x)
  • barzoj (1x)

Na programu opět byly na mých soustředěních již klasické praktické postupy učení "od jednoduchého k složitějšímu" (které ovšem nikdy nejsou stejné a pokaždé jsou nějakým způsobem modifikované), přednášky a různé testy lidí i jejich psů. Spokojenost a překvapení účastníků nad účinností mé metody (c)AlfaKontakt i jejich osobní poděkování a podání ruky na konci akce mne jako vždy velmi potěšily. Za všechny uvedu příklad jednoho pána, který se podle svých vlastních slov věnuje chovu psů již několik desítek let a kterého nejvíce ohromila spolupráce a fungování mnou a Šedýskem řízené více než 50-hlavé psí smečky - sám do této doby zažil pouze "klasiku", tedy striktní oddělování a typické restrikce uplatňované na každého dominantního psa, který se nějakým způsobem opováží projevit. Budu ho citovat: "Pokud se u nás takto pustilo pár psů, jelo se na veterinu šít." Stejně tak ho nadchla i moje "jiná cesta", kdy k dorozumění s pejskem není zapotřebí vůbec mluvit. Tento pán mne velice potěšil, protože jeho "cvičákovské základy" jsem v něm odhalil okamžitě a pokud ke své fenečce filozofii přístupu skutečně změní, bude to obrovský přínos pro oba. A oběma (a nejen jim) v této snaze budu držet palce.

Poděkování mé laječce je již samozřejmostí, Šedy se opět zhostil své úlohy bezchybně. Na dotaz jedné z účastnic, zda by srovnal i kavkazana, odpověděl sám tou nejlepší praktickou ukázkou zhruba dvě minuty nato - už jsem to psal: Šedy se jako vůdčí pes narodil a stejně jako umí v případě potřeby srovnat psy dominantní, umí i povzbudit ty submisivní. O tom je skutečné vůdcovství a tento princip ctíme oba, on i já...

Aktualizace 27.9.2009: Opět si dovolím se svolením jejich pisatelů zde uveřejnit dva z mailů týkajících se tohoto soustředění, které mi tento týden dorazily - jsou myslím dostatečně ilustrativní...

Dobrý den pane Dostále,

moc Vás i Šedyho zdravíme já i moje ridgebačka Yoshi. Nedá mi to, abych Vám ještě jednou nepoděkovala za bezvadnou příležitost, kterou jste nám oběma dal pozváním na Vaše soustředění. Přiznám se, že jsem jela se smíšenými pocity, co nás čeká a jak bude soustředění probíhat, ty se ale velmi brzy rozplynuly. Musím jen souhlasit, že něco podobného člověk se svým pejskem nikde jinde nemá možnost zažít. Yoshi byla první dny v tak početné smečce dost nejistá, Šedýsek terapeut ji však velmi brzy vytrhl z této nejistoty a po celodenním dovádění se ke mě v posteli přitulila tak spokojeně, jako snad ještě nikdy před tím :-)

Byla jsem hodně zvědavá, jak proběhne návrat do běžného života. Podvečer Yoshi prosmutnila, snad se jí stýskalo. Večerní procházka už ale nebyla stejná, jako všechny předešlé. Yoshi si mě daleko víc hlídá, často se mi dívá do očí, nemusím na ni skoro mluvit a přesto ví...a já jsem klidnější, víc se na ni soustředím a společné chvilky si daleko víc užívám. To je, myslím, hezký začátek :-)

Takže ještě jednou děkujeme a přejeme Vám i Šedýskovi krásný podzim plný sluníčka,

Zuzka Barnatová a Yoshi


Dobrý den pane Dostále,

   sedám k počítači a ještě ve mě doznívají zážitky ze soustředění :-). Musím říct, že když jsem chodila s Chelsinou na cvičák, bylo mi často do breku, jak tam s ní zacházejí a chtějí to i po mě. Trhání za vodítko, řvaní a podobně. Ale hlavně jsem na ní viděla, že ona sama nechápe, proč se s ní takhle zachází. Tak jsem skončila a jsem ráda, že si můj pejsek neodnesl nějaké následky. Ale věděla jsem, že stále potřebuju poradit,jak se svou Chelsinkou dál. Odpověď jsem dostala na Vašem soustředění.Tam mi bylo pro změnu chvílemi do breku ze mě samotné, z toho co jsem všechno u svého pejska zanedbala a koukala s otevřenou pusou, co všechno se dá dělat s pejskem i když na něj skoro nepromluvím!! Myslím, že jsme teď obě nastartované tím správným směrem. Za to moc děkuju.

   Přeji hezký den a zdravím i Vašeho Šedýska, je to moc krásný pejsek. p.s. ještě si neodpustím poznámku: jsem ráda, že jste mi potvrdil, že vítací rituál mé fenečky je v pořádku. Cítím se klidnější a  užíváme si to :-)). Musím se často smát, protože ona je opravdový puberťák a je to někdy opravdu bouřlivé.:-)

     S pozdravem Mirka Doubková

 

 

 2. - 6.6.2010: 19. výcvikové a relaxační soustředění

Skončilo devatenácté soustředění - první v již desátém roce konání této akce... Opět jsem dal šanci hodně lidem, vybral jsem jich z došlých přihlášek 61 s celkem 70 psy (ano, rozhodl jsem se tentokrát pokořit dosavadní rekord počtu lidí a velikosti psí smečky:)), konkrétně:

  • kříženec (14x)
  • rhodéský ridgeback (5x)
  • hovawart (4x)
  • jack russell teriér (4x)
  • labrador (4x)
  • jezevčík dlouhosrstý (3x)
  • německý boxer (2x)
  • staffordšírský bulteriér (2x)
  • ruský toy (2x)
  • zlatý retrívr (2x)
  • velký knírač (2x)
  • kavalír king charles španěl (2x)
  • flat coated retrívr (2x)
  • dobrman (1x)
  • západosibiřská lajka (1x)
  • kolie krátkosrstá (1x)
  • výmarský ohař (1x)
  • chodský pes (1x)
  • welsh corgi cardigan (1x)
  • český strakatý pes (1x)
  • anglický kokršpaněl (1x)
  • německý pinč (1x)
  • parson russell teriér (1x)
  • foxteriér hladkosrstý (1x)
  • irský teriér (1x)
  • německý ovčák (1x)
  • šeltie (1x)
  • bišonek (1x)
  • boloňský psík (1x)
  • vipet (1x)
  • gordonsetr (1x)
  • beauceron (1x)
  • bernský salašnický pes (1x)
  • pinč hladkosrstý (1x)
  • erdelteriér (1x)

Mezi pejsky bylo zase krásně... i tentokrát jsme probrali moji "klasiku" praktické přirozené psí komunikace, proloženou přednáškami a přirozeným chováním řízené smečky. Účastníci soustředění byli podle vlastních slov opět spokojeni, hodně jich na konci přišlo s osobním poděkováním a otázkou "Můžeme zase přijet?" - díkybohu už naprostá většina adeptů na "vůdce smečky" pochopila, že cílem jejich účasti je skutečně se něco naučit, moje soustředění jsou velmi náročná z hlediska fyzické i psychické zátěže a je nutné s tímto reálně počítat, ale že výsledky za to stojí. A pokud někdo zklame, vypovídá to nelichotivé věci pouze o něm samém... a lidé začínají mít otevřené oči.

Šedýsek byl jako vždy skvělý a nádherný. Děkuji jemu, ostatním pejskům a všem absolventům tohoto devatenáctého výcvikového a relaxačního soustředění a přikládám pár ilustračních fotek:)

 

Aktualizace 27.6.2010: Další zhodnocení přímého účastníka soustředění, jedno z mnoha, která mi přišla mailem - tentokrát majitelky dvou zástupců malých plemen. Pohled člověka i majitele psa - a zároveň opět ta nejlepší odpověď...

Dobrý den,

rozhodla jsem se napsat své zážitky, pocity z 19. soustředění s pejsky, kterého jsem měla šanci se účastnit Měla jsem sebou  bišona 21 měsíců (startovací, bojavý) a boloňáčka 8 měsíců, který byl více v pohodě. Z počátku byly obě velmi nejisté, postupně se zklidňovaly. Zejména mladší. Společnost tolika psů, obrovský prostor, možnost běhal kdekoli, spousta trávy a tu vemi milují, byla paráda. Přeci jen respekt k velkým psům měly a i nadále je je logicky, ale již nejsou tak vyplašené a více si věří, dříve se zklidní.

Velmi jsem byla vděčná za to, že opravdu nemám problém s poslušností-fixací na mě a že neutíkají, protože tam jsem zažila jaké hororové a velmi trapné situace to mohou být, když si z vás pes dělá srandu, vše jde pak mnohem lépe. Pohled na velká plemena byl kouzelný. Někteří psy paráda, no jen mít podmínky pro velkého psa. Ale to už bych měla doma útulek jak říkají doma. Z tohoto důvodu bych ráda příště sebou vzala i další dva půjde-li to, protože to rozhodně cvičákem nenahradím.

Před soustředěním jsem navštěvovala školičky pro psy, takže jsem se v něčem mohla lépe zorientovat, také cvičitelky byly velmi zvědavé  na to co to s pejsky udělá a koukaly. Na povel obě sedly a zůstaly, bez pamlsků a to bylo před tím naprosto nemožné a mnohem klidnější. Ale cvičení 2 psů najednou nechápou, je to věc názoru, ale mohu tam začít chodit s oběma najednou, takže pokrok.

Bišonka neutíká před velkými, ale jde k nim blíže a shnaží se komunikovat a to rozhodně nedělala a stále se to zlepšuje.

Soustředění - styl byl ostrý, to je pravda, ale čim dál více získávám důkaz o obrovském smyslu pevných pravidel, Pravda, kdo jede na soustředění musí si uvědomit, že jede kvůli psům a sám je až druhý (bohužel ego bývá problém).

Já sama si velmi odpočinula, protože z práce v kanceláři (ekonomka) jsem dost vyčerpavaná a takový relax byl psychicky velmi ozdravný, obrovsky jsem se odreagovala. Jak jsem již v chatce říkala, ještě tak dva dny a  fenky by byly téměř dokonalé, ale pro páníčky náročné. No rozhodně jsem neměla problém večer usnout jak zabitá.

Teď se snažím být opravdu pevnější v povelech, i doma se je snažím  "převychovat", zejména naše princezny (5 a 3 roky) a naučit je jak se chovat k pejsům. Sice dcera trochu divně koukala, že holky se musí ke psům chovat jinak, že to není hračka, která se na víkend odloží jinam,ale funguje to.

Máme hodně práce před sebou a to je dobře.

naschle a děkuji

Lisnerová Stanislava

(mail byl opět uveřejněn se souhlasem pisatele)

 

 

 15. - 19.9.2010: 20. výcvikové a relaxační soustředění

Dnešním dnem se stalo minulostí v pořadí již 20. VÝCVIKOVÉ A RELAXAČNÍ SOUSTŘEDĚNÍ FALCO, soustředění jubilejní, završující již desetiletou tradici této mé akce pro pejsky a jejich majitele... Protože se tentokrát jedná o jubileum, není myslím od věci trochu zabilancovat a napsat něco málo o tom, co vlastně tyto akce obnášejí v praxi:

  • Mými soustředěními (pokud odečtu ty, kteří se zúčastnili soustředění vícekrát) zatím prošlo přes 700 lidí a pejsků - a to není malé číslo, samotného mě překvapilo. Přes sedm stovek různých psích jedinců a lidských povah.
  • Celkem jedentisíc hodin strávených "na place" komunikací s pejsky a jejich majiteli, přednáškami, řízením smečky a bohužel i řešením problémů, které mnohdy neměly se psy nic společného a jejich původcem bylo lidské ego, ješitnost nebo prosté selhání charakteru konkrétního člověka.
  • Lidé pohodoví, lidé problémoví, lidé zákeřní a mstiví.
  • Pejsci dominantní, submisivní, kombinace v libovolném poměru, pejsci čistokrevní, kříženci, psi, feny, štěňata, dospívající i dospělí psi - ale každý z nich nádherný svojí povahou.
  • Fyzická únava, pramenící z pohybu, psychická únava, pramenící z koncentrace i permanentní práce "na pozadí", stres i pohoda, smutek i radost.
  • Vděk a ocenění od naprosté většiny účastníků, nevděk a urážky od jiných, kteří nezvládli ani sami sebe, natož svého psa.
  • Hrdost a obdiv nad úžasnou prací Šedýska a smutek nad ztrátou "psího profesora" Dinečka...

Toto vše se mi odvíjí v hlavě, když si promítnu v hlavě uplynulých 10 let z pohledu mých soustředění. Je to práce, která vždy hodně vyčerpá, občas přinese zklamání nad následným chováním některých jedinců, kterým věnuji svoji důvěru tím, že je na své soustředění vyberu a dám jim tak šanci mnohému se naučit, ale hlavně přináší pocit obohacení a pozitivního dopadu na osud mnoha pejsků i jejich lidí. Tohle má pro mne stále smysl a fascinující svět velké psí smečky je něco, čeho se nikdy nenabažím. Je to skutečný NÁVRAT KE KOŘENŮM...

... jak by mohlo znít i motto tohoto jubilejního 20. soustředění. Bylo takové jednak svým obsahem, jednak ojedinělou akcí, která na něm v sobotu proběhla - pokřtil jsem své právě vydané první hudební album nazvané "Back to Roots" (bližší viz rubrika Hudební relax). Křest proběhl se vším všudy, tedy i s klasickým politím šampaňským a na cestu mezi posluchače mu připili všichni účastníci soustředění. Deset z nich si spolu s památečním certifikátem odneslo právě toto album.

Back to roots, inside the canine heart...

 

Aktualizace 10.10.2010: Skoro každé mé soustředění má "mediální" dohru - lži, pomluvy a nenávist tam, kde podobné útoky proti mně nebo Šedymu vítají s otevřenou náručí a na druhé straně prostá poděkování adresovaná přímo mně. Ta první skupina se pravidelně rekrutuje z lidí s obecně problémovou osobností, jejichž odrazem bývají i jejich vlastní psi se zjevnými nebo zatím ještě skrytými psychickými problémy, nalézající podporu u stejně problémových, zamindrákovaných a závistivých jedinců (stačí při čtení jimi vytvořených fantastických teorií a výmyslů pouze zapojit zdravý rozum a udělat si vlastní názor), druhá skupina pak jsou lidé, kteří se přijeli učit a absolvovali celé soustředění ke spokojenosti své i svých pejsků.

Vybral jsem z došlých ohlasů tři charakteristické, požádal jejich autory o svolení ke zveřejnění a zde tedy jsou, názor na některá jednoduchá fakta a skutečnou podstatu mé práce pro lidi a jejich pejsky nechť si každý udělá sám...

 

Dobrý den pane Dostále!

Já a moje fenka zlaťáčka Aisha zdravíme nejen Vás,ale i Šedyho.Jsem  rád,že jsem se měl možnost zůčastnit posledního 20.soustředění a něčemu novému a užitečnému ve vztahu k mému pejskovi naučit.Soutředění bylo hlavně pro mne psychicky velmi vyčerpávající ,pro pejska zase 8 hodinová cesta autobusem a dvěma vlaky.Bylo ve strhujícím tempu,kdy jsme museli zvládat  v hodně krátkém čase hodně nových věcí, provázené značnou nervozitou,takže se ne vždy (hlavně ze začátku) dařilo.Domů jsem však odjížděl s vědomím,že existuje a  opravdu funguje jiný způsob komunikace se psem,než jaký jsem dříve používal.Uvědomil jsem si,že mi moje psí holka dala takovou lekci za vyučenou,že se mám nad čím zamýšlet a v mnohém zdokonalovat,abych si mohl vybudovat přirozenou autoritu v naší smečce.Mám před sebou ještě kus práce,ale výsledek rozhodně stojí za to.

I když jsem na začátku a teprve se s Aishou snažím navázat komunikaci ,první vlaštovky komunikace přinášejí své ovoce-zvládáme situace,které jsme předtím zvládali obtížně(procházky k vodě,kdy byla neudržitelná), vcelku hladce.Aisha je naštěstí skvělá a dokáže mě podpořit i v pro mě obtížných situacích,kdy mi komunikace vázne a snaží se mi ukázat,že nám to půjde. 

Teprve s odstupem času,když vzpomínám na soustředění(vždy mi po celém těle běhá příjemný mrazík) si uvědomuji,jaký pro mě mělo přínos a jak mnohdy nedoceněná je Vaše velmi užitečná, skvělá a trpělivá práce hlavně s námi páníky a paničkami.Doufám,že jsem na soustředění moc nezlobil a pokud to vyjde,budu se snažit na příštím soustředění nezlobit vůbec.

Ještě jednou moc děkuji za všechno,co jste pro nás udělal.Budeme se moc těšit na další setkání.

S pozdravem  se loučí  Přecechtěl Miroslav s Aishou,Valašské Meziříčí 


Dobrý den pane Dostále,

chci Vám poděkovat za možnost zúčastnit se soustředění, kterou jste mně a Kelly dal. Byl to pro nás obě velký zážitek. Musím přiznat, že jsem byla ze začátku hodně nejistá zrovna jako Kellča, ale po prvním dnu jsme se rozkoukaly. Kelluška si krásně hrála s psíma kámoškama a dobře sledovala jak to chodí ve smečce. I já jsem sledovala jak komunikují pejsci a hlavně jak Vy mluvíte s Šedýskem a on s Vámi. Je to radost pohledět a udělám všechno proto, abych se jednou k tomu dopracovala i s Kellynkou.

Ještě máme hodně práce před sebou, ale už teď se na mě Kellča víc dívá a sleduje mě. Já si zase víc dávám pusu na zámek a daleko víc se jí dotýkám, hodně nás to spojuje.

Ještě jednou díky a přeji hezké dny Vám i Šedýskovi.

S pozdravem Helena Růžičková a Kelly


Dobrý den.

Vrátil jsem se se svým čtyřnohým společníkem a kamarádem berňákem Tobíkem z jubilejního 20. Soustředění Psí školy Falco. Po přečtení diskuze na jednom z chatů ohledně tohoto soustředění (nezdá se mi příliš objektivní), jsem se rozhodl napsat svá doporučení ohledně účasti na Soustředění  psí školy pana Dostála.

Můj život s Tobíkem má dvě období .

Období první - "Před Dostálem" (tápání, hledání, vršení chyb, ovlivňování od zastánců "klasických metod", nevhodná literatura) Období druhé - "S Dostálem" (po účasti na soustředění, přečtení obou knih, několika konzultacích s p. Dostálem a přijetí jeho zásad, principů komunikace a soužití s pejskem).

Komu účast na soustředění doporučit:

1.       Lidem fyzicky zdatným, ochotným uskromnit se, využít dny soustředění pro co nejintenzivnější kontakt se svým pejskem.

2.       Kteří chtějí pochopit smečku tvořenou z řady psů různých velikostí, ras, osudů a jejich páníčků, též různých povah, představ i osudů.

3.       Těm, co chtějí pochopit a naučit se, jak se svým pejskem opravdu komunikovat, vybudovat touto přirozenou formou komunikace lepší vztah se svým pejskem. Zvládnout a utvrdit se v ovládání svého pejska metodou komunikace (žádné řvaní, kovové obojky, drezura).

4.       Těm co se chtějí naučit zvládat každodenní běžné i složitější situace, které nastávají při setkání s jinými psy, lidmi.

5.       Těm co si přejí umožnit svému pejskovi spřátelit se a vybudovat si vztah se spoustou jiných pejsků. Těm, co chtějí potkat plno příjemných a pohodových lidí, vyměnit si řadu zkušeností a příběhů ze života svých pejsků.

Pro koho není účast na soustředění vhodná:

1.       Pro lidi uznávající klasické metody výcvik (cvičák, řvaní.)

2.       Pro Ty, kteří nežijí se svým pejskem, ale "vedle něho" (tj psi žijící v boudách, kotcích mimo rodinu, dům, byt).

3.       Pro lidi, kteří chtějí slyšet jen chválu a uznání, p. Dostál totiž chyby vidí, vyhledává a vždy "pro sebe využije" k důraznému upozornění na ně, pro lidi, kteří se neumí se povznést nad způsob komunikace p. Dostála (ten jedná bez rukaviček a přímočaře).

4.       Nechtějí na sobě a svém pejskovi čtyři dny tvrdě pracovat.

5.       Pro ty, kteří se předem neseznámí a neztotožní s principy, filozofií jeho "školy"

P.S . Na soustředění jsem byl dvakrát a když to půjde, pojedu zase. 

Přeji Vám a Vašim miláčkům krásné dny.

Tomáš Kratochvíl + Tobík

 

 

 18. - 22.5.2011: 21. výcvikové a relaxační soustředění

Dnes jsme se se Šedýskem vrátili z 21. výcvikového a relaxačního soustředění Falco... Oba unavení, ale spokojení. Psí smečka opět úžasná, krásné dny s námi prožilo 40 pejsků a feneček z těch, kteří prošli mým výběrem. Škoda, že nepřijeli zdaleka všichni lidé, kterým jsem dal šanci - některým plány překazilo třeba neplánované a uvěřitelné hárání fenky nebo zdravotní komplikace a ti dostanou šanci i příště, skupina těch prokazatelně nespolehlivých bude mít bohužel smůlu. Co už s takovými lidmi, že?

Naše smečka tedy čítala následující plemena:

  • kříženec (7x)
  • rhodéský ridgeback (6x)
  • labrador (5x)
  • hovawart (1x)
  • jack russell teriér (2x)
  • staffordšírský bulteriér (2x)
  • velký knírač (2x)
  • zlatý retrívr (1x)
  • dobrman (1x)
  • západosibiřská lajka (1x)
  • výmarský ohař (1x)
  • welsh corgi cardigan (1x)
  • český strakatý pes (1x)
  • beauceron (1x)
  • bernský salašnický pes (1x)
  • francouzský buldoček (1x)
  • německá doga (1x)
  • čínský chocholatý pes (1x)
  • borderkolie (1x)
  • bulteriér (1x)
  • rotvajler x rhodéský ridgeback (1x)
  • kavkazský pastevecký pes (1x)

Smečka jako vždy fungovala, bez problémů vedle sebe koexistovali zástupci tak odlišných plemen, jakými jsou třeba kavkazský pastevecký pes, čínský chocholatý pes, německá doga nebo francouzský buldoček. Musím říct, že až na několik málo výjimek i lidé tentokrát vesměs hodně zapracovali sami na sobě a výsledky byly markantní. Ano, musel jsem na tom opět hodně zapracovat i já, ale nikdy nelituji námahy tam, kde spolupracuje i majitel pejska. Na druhou stranu situace, kdy se fenka kavkazana pere s vlastní majitelkou a cvaká po ní čelistmi, kdežto se mnou v klidu provede to, co je v dané chvíli zapotřebí, přesvědčí i zatvrzelejší povahy o skutečné podstatě přirozené komunikace - stejně tak i rychlé zklidnění jednoho nebo více psů ve vyhroceném postavení. Stačilo se dívat a pochopit...

Vypovídající je i případ těžkého epileptika (zlatého retrívra), který ve svém přirozeném prostředí a při správném přístupu prožil celé toto soustředění bez jediného(!) záchvatu - myslím, že i tento fakt ledacos prozrazuje o skutečné atmosféře mých soustředění. Psychická vyrovnanost a odolnost pejsků na těchto akcích není náhodná, ale je cílem... takto vedu svého vlastního pejska a celou psí smečku.

Lidi tentokrát byli fajn - nemám bohužel často důvod to vyzdvihnout, ale tentokrát tak rád činím. Jak ti, kteří u mne byli již několikrát (na soustředění, konzultaci nebo výcvikovém servisu) a znovu se rozhodli prožít pár "jiných" dní, tak ti, kteří přijeli poprvé. Účastníky soustředění potěšila práce a energie, které jsem jim věnoval plus jejich vlastní zdokonalení, mne potěšilo jejich uznání. Myslím, že vše velmi pěkně vystihují slova jednoho z účastníků, která mi řekl při loučení - a který ode mne občas dostal dost jasný signál, když zazlobil: "Pane Dostál, oba víme, že jsem rejpal. Ale vaše práce a to, co dokážete z lidí dostat, je opravdu obdivuhodné." Díky - toho si velice vážím...

Na závěr opět chci poděkovat svému Šedýskovi za vše, co udělal pro mne, psí smečku a v čem šel osobním příkladem. Je to už pejsek na prahu 10 let, ale neztratil nic ze své moudrosti a dovednosti vůdčího psa a když bylo potřeba, zasáhl bezchybně. Byl mi obrovskou oporou a lidi se na něj usmívali:)

 

Aktualizace 29.5.2011: Ani tentokrát nebudete ochuzeni o pohled z druhé strany barikády... dva maily, které mi tento týden přišly od účastníků soustředění - pro pisatelku prvního to nebyla první moje akce, které se zúčastnila, pro druhou ano. Moc mě potěšily a protože by mohly být opět zajímavé pro absolventy i budoucí zájemce (a pro ty, kteří mne znají jen z pomluv:)), se svolením autorů je přetiskuji:

Vážený pane Dostál,

 

chtěla bych ještě jednou co nejupřímněji poděkovat za účastna Vašem 21. soustředění. Po návratu,plna nádherných dojmů mezi lidskopsí smečkou mě realita všedních dnů zastihla snad tím nejsurovějším způsobem. Nevyléčitelná forma rakoviny v mém příbuzenstvu.

O to víc si vážím toho,že jsem mohla těch pár dnů trávit jen se svým psem v takovém souznění,oproštěna od vlivu běžných dnů. Bylo to s Baruškou již naše třetí soustředění. A zase jsem se dověděla spoustu informací o těch úžasných zvířatech,jako by se přede mnou otevíraly další dveře do psí duše. Není to jen o Vašem velmi zajímavém vyprávění o psech,ale také o tom nepojmenovatelném napojení na svého psa,které se až vymyká běžnému chápaní. Pozorovat pejsky,jak se během těch dnů zapojili do psí smečky, do té, kterou jim člověk vzal, je žážitek. Těch málo dnů má pro mě větší cenu jak některé celé roky. Partnerství Vaše a Šedyho by se mělo stát příkladem pro všechny milovníky psů.

 

Pane Dostál děkuji za vše. 

 

            s pozdravem Vám i Vašemu skvělému pejskovi  Dáša Ševčíková+fenka Bára

 


Vážený pane Dostále. Je tomu pár dní, co jsme se s Lochneskou vrátily z 21. výcvikového soustředění. Měla jsem nutkání napsat Vám inhed po návratu, chtěla jsem ovšem své hodnocení nechat na později, abych uplynulé události mohla hodnotit s jistým osobním odstupem a ne pod vlivem emocí.

Vaše stránky jsem navštěvovala pravidelně již nějákou dobu, mám obě Vaše knihy, proto, když jsem obdržela Váš email s oznámením o přijetí na soustředění, byla jsem nadšená a moc jsem se těšila. Od této akce jsem očekávala, že se naučím komunikovat se svým pejskem na jeho komunikační vlně, že se náš vztah prohloubí. Přihlásila jsem se primárně z tohoto důvodu, protože mi na mém pejskovi záleží. Neočekávala jsem nic míň, ani nic víc.

Soustředění hodnotím stoprocentně pozitivně - spousta super lidí a fajn pejsků, výborný alfa-pes Šedýsek, a skvělý super-alfa smečky lidsko-psí - Vy. Akce naprosto předčila všechna moje očekávání. Chtěla bych, abyste věděl, že díky Vám a Vašemu soustředění jsem poznala nejen skvělý psí svět a prohloubila vztah s tím mým pejskem, ale především jsem poznala sama sebe! Nepopírám, že to byly náročně čtyři dny plné fyzického i psychického vypětí. Člověk se celý svůj život, od narození až do smrti, někam "posouvá", po psychické stránce se vyvíjí. Jsou určitá životní období, kdy se člověk posouvá zpět, po většinu života však postupuje dopředu. Tento psychický "vývoj" většinou zaznamenáváme zpětně, zaznamenáme-li ho vůbec. Bylo pro mě neuvěřitelné sledovat, jak se vyvýjím a plně si tu změnu uvědomovat! Vnímala jsem, jak se zlepšuje mé soustředění, sebeovládání, jak dokážu vědomě řídit své emoce. Naučila jsem se, že i já dokážu vnímat svět jaksi "mimosmyslově", naslouchat své intuici a maximálně efektivně zrychlit svůj postřeh a reakce. Zjistila jsem, že dokážu pomocí sebejistoty a klidu dosáhnout čehokoli a to nejdůležitější, že to dokážu nejen u svého psa, ale i u lidí ve svém okolí!. Když jsem měla tu čest, sledovat Vás, jak zacházíte se psy, jak jsou ve Vaší přítomnosti klidní a dělají to, co po nich chcete naprosto dobrovolně, dokonale jsem pochopila význam fráze "přirozená autorita". Tou autoritou jste nejen pro psy, ale i pro lidi. Nesmírně si Vás vážím, za Vaši vyrovnanost, mírnost, upřímnost a přímočarost. Jednáte s každým stejně spravedlivě a jste důsledný. S lidmi jednáte naprosto "bez obalu" , ale já jsem hned na začátku pochopila, že při práci s lidmi a se psy je důležitá psychická síla, a koho rozhodí Vaše jednání, nemá na to, aby byl vůdcem smečky. Svým jednáním lidi "zocelujete" :) Velmi si vážím toho, že říkáte věci přímo, člověk okamžtě ví, jak na tom je, a že to co říkáte, myslíte vážně. Tyhle vlastnosti bohužel většině lidem schází a pak dochází k nedorozuměním.

Dosud jsem psala hlavně o tom, jaká změna se odehrála ve mně. Ráda bych ale, hlavně pro "veřejnost" popsala i to, jak se změnil vztah mezi mnou a mým pejskem. Opravdu jsem se snažila Vám bedlivě naslouchat a vše, o čem jste mluvil aplikovat v praxi. Pocity úspěchu se střídaly s pocity beznaděje. Jistou útěchou mi bylo, že jste si nás "nevšímal", a že to s námi nejspíš nebylo "tak zlé":) Nezaznamenávala jsem žádné výsledky a nabyla dojmu, že nejspíš dělám všechno špatně... V sobotu jsem si všimla, že si mě fenka pomalu začíná hlídat, ale nechtěla jsem to přeceňovat. Co pro mě bylo ale opravdovým šokem, když Nessie našla na benzinové pumpě lidské h..no a já jí musela navlčeným ubrouskem vyčistit ucho (podotýkám, že Nessie by museli dát narkózu, aby jí vyndali klíště, natož aby si nechala sáhnout do ucha..). Seděla, naprosto nehnutě a já jí vyčistila v klidu obě dvě uši. Neuvěřitelné. Druhý úžasný pokrok je ten, že od návratu chodí Nessie navolno, vedle mé nohy - do soustředění naprosto nemožné. Omlouvám se za vyčerpávající mail. Chtěla bych Vám tímto poděkovat za to, že jste nám dal šanci zúčastnit se Vašeho soustředění. I když jsme ve skupině nijak zvlášť nevyčnívaly (nekáral jste nás, ani nechválil), udělali jsme obrovský pokrok a to JEN díky Vám. Tento mail, budiž oponenturou všem lidem, kteří brojí proti Vaší osobě i Vašemu způsobu práce se psy. Ještě jednou děkuji a přeji hodně spokojených lidí a co nejméně "nepřátel". Doufám, že budeme mít tu čest, spolupracovat s Vámi i nadále, když ne na soustředěních, tak třeba individuálně. Podrbejte Šedýska za uchem a také mu za nás poděkujte :)

Petra Bukolská + Lochneska

 

Aktualizace 5.6.2011: Původně jsem chtěl 21. soustředění již uzavřít, ale tento týden jsem dostal mail, ve kterém se pisatelka kromě samotné akce vyjadřuje ještě k jednomu fenoménu mé práce pro lidi a pejsky - lidské špíně a pomluvám, házeným na moji a Šedyho hlavu už dlouhé roky. Je vidět, jak moc té lidské spodině stále ležím v žaludku a upřímně autorům podobných pomluv přeji, aby se svojí záští užírali hodně dlouho a pomalu, nic jiného si totiž za svoje chování nezaslouží.
Vážím si těch, kteří věří vlastnímu úsudku - vážím si těch, kteří se nebojí napsat svůj názor vycházející z osobního poznání. To všechno jsou důvody, proč zde tento mail se svolením jeho autorky zveřejňuji:

Vážený pane Dostále,

v květnu jsem se poprvé zúčastnila se svou německou dogou  Vašeho 21. výcvikového soustředění. Vaše internetové stránky jsem objevila nedávno a velice mě zaujal a hlavně mi byl velmi blízký Váš přístup k pejskům. To mě také motivovalo se na soustředění přihlásit. I když s Dixinkou téměř žádné problémy nemám, moc jsem si přála, aby jste mě na soustředění vybral. Pejsky totiž miluju a vše kolem nich mě velice zajímá a možnost naučit se komunikovat se svým pejskem psím způsobem a ještě lépe mu porozumět jsem si nechtěla nechat ujít. Proto když mi od Vás přišel e-mail o přijetí, měla jsem obrovskou radost a nemohla jsem se dočkat až pojedeme. Musím ale přiznat, že jsem měla i strach. Když jsem se totiž před pár lidmi zmínila kam jedeme, řekli mi, že jsem se zbláznila, že na lidi jen řvete, necháte svého psa, aby napadal ostatní psy, atd. Protože ale vím, jak lidé dokáží být zlí, řekla jsem si, že si vlastní názor udělám sama. A udělala jsem dobře!

 Musím říct, že jste skvělý člověk a Vaše soustředění bylo to nejlepší, jaké jsem kdy se svým pejskem absolvovala. Byly to všechno jen pomluvy lidí, kterým jste nejspíš urazil jejich ego, když jste jim řekl pravdu o tom, jak na tom s pejskem jsou a chtěl jste po nich aby na sobě zapracovali a dělali něco jinak, než jsou zvyklí. No a to neunesli. To je jen můj názor, který vychází z osobní zkušenosti. 

 Ano, Vaše soustředění jsou sice psychicky náročnější, ale všechno co se na nich dělá, co lidem říkáte i jak se k nim chováte má svůj účel a to ten, aby se člověk něco naučil, aby ho jeho pejsek bral jako svého vůdce smečky a majitel s ním pak neměl zbytečné problémy a oba spolu mohli spokojeně žít a všechno spolu zvládli. A to vše pro pejska přirozeně psím způsobem, bez agrese vůči němu a bez nějakého neustálého drilu na cvičáku. Nevěřila jsem svým očím, když mě Dixinka výborně poslouchala, aniž bych na ní mluvila nebo jí dávala pamlsky za odměnu. S tím jsme totiž měli problém, vždy udělala cokoli jsem po ní chtěla, ale očekávala odměnu  a když dlouho nic nedostala, tak už se jí pak poslouchat nechtělo. Ale najednou to vše šlo i bez pamlsků. Dělala to jen pro mě a ne za úplatek a za to Vám moc děkuji.

Pochopila jsem, že na lidi musíte být přísný, jinak by se nic nenaučili. Bylo jasně vidět, že pejskové opravdu vnímají emoce lidí a reagují na ně i na jejich psychiku, tak chápu, že je hodně důležité svou psychiku posílit a naučit se ovládat své emoce a myslím, že právě toho se snažíte u lidí docílit.

 Bylo krásné sledovat, jak Vás pejsci vnímají, bez problému s Vámi spolupracují a mají Vás rádi. Šedýsek je také skvělý pejsek a bylo pro mě opravdu obdivuhodné a taky poučné sledovat, jak bylo spolu na volno pohromadě tolik psů téměř bez problému a jak si Šedy udržoval ve smečce pořádek a vždy dokázal správně zasáhnout tam, kde bylo třeba a pejskové se zase uklidnili. Takhle pohromadě s pejsky bych mohla být pořád, báječný pocit.

Teď když jsem ze soustředění doma, snažím se vše dělat tak, jak jste nás učil a s Dixinkou ještě mnohem více komunikovat. Je ale pravda, že ještě spoustu věcí moc nechápu a dělám určitě ještě mnoho chyb. A také je ještě určitě hodně věcí, které bych se mohla od Vás a Šedýska naučit. Proto bych byla  moc ráda, kdybych se do budoucna mohla ještě Vašich soustředění zúčastnit a naučit se ještě něco nového.

Také bych Vám ráda poděkovala za to, že jste umožnil jet na soustředění i mému příteli, protože od té doby, co jsme se vrátili bych řekla, že se vztah mezi ním a Dixinkou ještě o hodně zlepšil.

 Omlouvám se za tak dlouhý dopis, ale chtěla jsem se s Vámi podělit o své dojmy a hlavně Vám opravdu moc poděkovat za báječné soustředění, za všechny rady a informace, které jste nám dal, za všechno, co jste nás naučil i za tu trpělivost s námi a hlavně také za možnost strávit krásných pár dní ve smečce tolika báječných pejsků.

 Mějte se moc krásně a pohlaďte za nás Šedýska.

S pozdravem

Andrea Pilařová a Dixinka

 

 

 14. - 18.9.2011: 22. výcvikové a relaxační soustředění

Tomuto soustředění jsem během jeho trvání dal sám pro sebe název "Nebojte se akity!" - proč, pochopíte během čtení následujících řádků... Ale nejprve pro ilustraci výběr ze zúčastněných pejsků - pestrá směska nejrůznějších kříženců malých i velkých (například bordeauxská doga x labrador x irský setr, to se prostě musí vidět, nádhera), pejsci malí (jorkšírský teriér, 3-4měsíční štěňátka hladkosrstého teriéra, amerického staffordšírského teriéra, borderkolie, českého strakatého psa a dlouhosrstého jezevčíka), ne tak úplně běžní velký vendéský hrubosrstý baset a welshcorgi pembroke, několik rhodéských ridgebacků a zlatých retrívrů, dobrman, západosibiřská lajka a z mých větších miláčků bandog, německá doga, americká akita, bernský salašnický pes nebo rotvajler. A nemůžu zapomenout zmínit ani "staršího pána" anglického kokršpaněla, temperamentní rozčilenou velšteriérku nebo půlročního flat coated retrívra, u kterého bych ale popravdě rád viděl více radosti ze života.

Nezklamávají psi, zklamávají lidé - a nikdo nenadělá nic s faktem, že moje soustředění jsou bohužel hodně právě o těch lidech. Nemá smysl a nebudu tady rozebírat jednotlivce, pokaždé je statistický vzorek přes všechnu moji snahu o odfiltrování problémových lidských jedinců stejný (s úspěšnou pomocí těch, kdo se svým jednáním diskvalifikují sami předem) - naprostá většina účastníků v pohodě a spokojena, malá část agresívní a nezvládající sama sebe. Tentokrát jsem ale musel zasáhnout dost ostře ještě v jednom případě - a to ve chvíli, kdy někteří jedinci začali ujíždět na roční americké akitě, překrásné pohodové fence. Paní, která ji popravdě příliš nezvládala, se stala spolu se svou fenkou terčem naprosto neopodstatněných bojácných a odsuzovacích reakcí, což samo o sobě už stačilo k rozhození majitelky - v tuto chvíli jsem musel opravdu rázně zakročit a pár věcí lidem vysvětlit (i názorně ukázat), protože podobné nesmysly jednoduše netrpím a nenechám takové situace dojít daleko. Proto ten slogan Nebojte se akity! na samém začátku - a papír se stejným textem jsem vyvěsil i před chatku, kde paní s akitou bydlely:) Proboha lidi vzpamatujte se - bojte se zlých a problémových zástupců vlastního druhu, nebojte se psů, kteří jsou jen sami sebou, natož štěňat...

Reakce úspěšných účastníků na konci soustředění, veselé psí tlamičky i první večerní "zpětná vazba" mě opět velmi potěšily, stejně tak i obdiv vyjádřený mému parťákovi Šedymu. Opět jsme měli možnost ukázat, jak moc držíme při sobě. Díky, můj Šedýsku, jsi úžasný pejsek... jen tvůj čas strašně rychle letí...

 

Aktualizace 25.9.2011: Za všechny došlé opět jedna zpětná vazba ze strany těch, kteří se mého soustředění zúčastnili. Velice rád ji zde se svolením pisatelů zveřejňuji i pro ilustraci pro mě velmi milé skutečnosti, kterak soustředění mění k lepšímu nejen pejsky, ale přiměje k zásadním zamyšlením o sobě samých i jejich majitele...

Dobrý den, pane Dostále,

ráda bych Vám ještě jednou poděkovala za uplynulých 5 dní, za možnost zúčastnit se a za vše, co jste nám předal. S Bobinou (štěně strakáče) cvičil na soustředění můj přítel, od začátku má u ní více autority, než já, proto jsme se rozhodli, že to bude on. Včera večer mi předváděl, co se spolu na cvičáku naučili a jak je potřeba s Bobísem pracovat. Málem mi oči vypadly, takto soustředěnou (v rámci štěněcích možností :) jsem ji viděla poprvé a ačkoliv jsem si myslela, že to pro ní bude otrava, naopak bylo vidět, jak přítele hltá očima a mrská radostně ocáskem. A v tu chvíli mi docvaklo, že mám sama se sebou práce jak na kostele a že to pro mě nebude lehké. :) Život s Bobinou tak pro mě získal nový rozměr, z veselé kámošky a rošťandy se zároveň stal můj velký účitel. Pokud chci, abychom spolu byly šťastné a bez problému fungovaly, je potřeba konečně zvládnout to, s čím se celý život potýkám - naučit se rozhodovat, za svým rozhodnutím pevně stát, dotahovat věci do konce, zvládnout své emoce a získat vnitřní klid a disciplínu. Přiznávám, že to pro mě nebude úplně jednoduché, ale tentokrát mám silnou motivaci to zvládnout, už nejde jen o mě. A měla jsem možnost vidět, kam to může vést, kdybych se na to vykašlala - teď momentálně vidím svůj vztah s Bobinou do budoucna zhruba jako vztah slečny s fenkou bandoga. Má mě ráda a zatím mě poslouchá, ale cítím, že za pár měsíců si bude dělat, co bude chtít a mě absolutně nebude brát, pokud na sobě nezapracuju. A to by mě mrzelo. Děkuji za tohle "prozření"..:)

Pane Dostále, přejeme Vám a Šedýskovi jen to nejlepší,moc si vážíme Vás a Vaší práce a jsme mimo jiné také rádi, že jsme dostali možnost udělat si o všem vlastní obrázek - a to velmi pozitivní! Děkujeme za "nakopnutí" tím správným směrem, díky Bohu, že přišlo takhle včas.

Se srdečným pozdravem

Jana Kubešová, Michal Kosek a stračena Bobina :)

 

 

 23. - 27.5.2012: 23. výcvikové a relaxační soustředění

Letošní již 23. výcvikové a relaxační soustředění Falco se stalo v dlouhé řadě těchto akcí opět jedním z přelomových - bylo první bez mého Šedýska, první pro mého Gardýska a poslední v této lokalitě, kde jsme bez problému fungovali celé čtyři roky.

Proč zde tedy končíme? Protože jsme se já a několik desítek účastníků stali v podstatě rukojmími v mocenském boji uvnitř subjektu pronajímatele. Nechci zabíhat do nechutných detailů, ale půl hodiny před odjezdem na soustředění jsem se telefonicky poprvé dozvěděl, že nám celá akce bude zrušena (večer předtím a vůbec první informace tohoto druhu ještě zněla na pouhé omezení trvání - jako důvod byl uveden rockový koncert v sousedství areálu, aby prý "naši psi nepřeskočili plot a někoho nepokousali"). Do jaké situace a stresu mě to dostalo, asi není třeba vysvětlovat - lidé na cestě až ze Slovenska, po dojezdu k areálu zavřená brána a cedule "Akce zrušena". Následovala perná dvouhodina mého boje (za podpory části subjektu pronajímatele), abychom nakonec byli milostivé vpuštěni a akce nám byla "protentokrát" ještě dovolena... Nehodlám se do podobné situace dostat znovu, nehodlám nikoho prosit v situaci, kdy čtyři roky a do poslední chvíle vše ze strany pronajímatele i naší fungovalo bez sebemenšího zádrhelu nebo problému, k oboustranné spokojenosti. Prostě budu hledat nový areál s rozumnými podmínkami, protože i po ukončení tohoto soustředění už se jeho účastníci ptali, kdy bude další akce.



 

Pejskové byli jako vždy úžasní a tentokrát byli pohodoví i jejich majitelé - třebaže někteří museli hodně bojovat sami se sebou a se zvládnutím svého pejska, nevzdal tentokrát nikdo. Psí plemena byla opět všeho druhu - od srnčího pinče, maltézského a havanského psíka nebo bostonského teriéra až po německou dogu, argentinskou dogu a pyrenejského horského psa. Premiéru tentokrát měla moje zbrusu nová přednáška o původu a domestikaci psa plus některé nové prvky praktického výcviku. Lidé byli i tentokrát spokojení, pozitivní ohlasy byly bezprostředně po akci a následně i smskami ještě po cestě domů...

Gardýsek? Udělal mi velkou radost (a za to si fakt zaslouží mít tu dnes svoji fotogalerii:)) - naprosto bezproblémový a komunikativní mezi tolika různými neznámými pejsky a lidmi (situace, kterou do této doby vůbec neznal a znát nemohl). Teprve necelých 8 měsíců věku a v tomto období svého prvního pubertálního vrcholu to samozřejmě zkoušel klasickým psím pubertálním způsobem - pozitivní na tom byl fakt, že jsem na něm alespoň mohl lidem prakticky demonstrovat svoje postupy, jak v podobných situacích správně reagovat. Znovu v této souvislosti připomínám fakt, že pyrenejí "štěňátko" v tomto věku už má hodně dospělý výraz očí, je vysoké, mohutné a váží přes 40kg. Ale psychicky je to psí puberťák se všemi typickými projevy, třebaže vypadá už jako dospělý hotový pes - není jím a nějakou dobu ještě nebude. O to víc je zapotřebí s ním pracovat a vytvářet to nejdůležitější: vzájemný vztah, důvěru a správně nastavené hierarchické pozice.

Jednu věc nemůžu nechat nezmíněnou... můj Šedýsek mi strašně scházel a všude jsem ho tam viděl... První večer jsem si udělal aspoň pietní vzpomínku na něj - zapálil jsem svíčku v kruhu z jeho obojku na místě, kde se mnou vždy absolvoval přednášky - v prostředí, kde byl vždy šťastný a dělal to, pro co se na tomto světě narodil. Byl úžasný a je nezapomenutelný.

Závěrem chci poděkovat všem zúčastněným lidem za jejich dobrou práci a opravdovou snahu sebe i své pejsky něco naučit, za to, že spoluvytvořili pohodovou atmosféru - i za to, že se jim Gardýsek tak líbil:)

 

Aktualizace 3.6.2012: Jako pokaždé jedna zpětná vazba z "druhé strany barikády" za všechny došlé, pisatelka byla na mém soustředění poprvé...

Vážený pane Dostále,

ráda bych Vám tímto způsobem ještě jednou  poděkovala, za to jaký jste a jak přistupujete k pejskům.

Po návratu z 23. soustředění jsem si musela nechat trochu časový odstup, abych si urovnala myšlenky. Byl to úžasný zážitek, nejen sledovat Vás při komunikaci s pejsky, ale i s lidmi a v neposlední řadě pejsky jak spolu utvářejí smečku. Někteří z účastníků nemohli pochopit proč se chováte tak jak se chováte. Ukočírovat skoro 40 lidí a 40 pejsků není divu, že jste byl nekompromisní, přísný a když situace dovolila tak i vlídný :-) naprosto s Vámi souhlasím jinak to ani nešlo.

Pochopila jsem, že pejsek není věc, jak se píše v zákonech a jak si i někteří lidé myslí. Je to živý tvor, náš kamarád, naše rodina a jsem strašně ráda, že jste mě naučil jak s Belinkou mluvit a hlavně jak jí rozumět a věřím, že i ona si řekla " jé konečně někdo, kdo ty moje páníčky naučí mluvit po psím, konečně si budeme rozumět". Sice je to běh na dlouhou trať a hlavně když s náma mlátí puberta, ale důležité je to nevzdat a vydržet né kvůli sobě, ale kvůli Belince, aby byla šťastná a spokojená ve své smečce.

Doufám, že se Vám povede najít skvělé místo na další soustředění, byla by škoda kdyby se nekonalo.

Velké díky Vám a Vaší práci

Lucka Fričová spolu s Belinkou

PS: Gardýskovi posíláme pohlazení

 

Aktualizace 17.6.2012: Ještě jeden mail navíc, který mi přišel tento týden - a dávám ho tu k přečtení především kvůli zmínce o Šedýskovi, která mě strašně moc potěšila. Svým způsobem se tenhle nádherný pejsek stal takovou malou psí legendou a já jsem šťastný za to, že svůj život věnoval mně a já jemu mohl na oplátku skoro deset let svěřovat vedení psích smeček. Věřím, že i on má teď radost, protože svojí bytosti tu se mnou stále zůstal, mám ho navěky ve svém srdci a vrytého pod kůží...

Vážený pane Dostále.

Tím to bych Vám chtěla poděkovat za krásně zorganizované 23.soustředění a za to, že jsem mohla být s Gabinkou jeho součástí.

Na takové podobné akci jsem byla poprvé a zanechalo to ve mě určitě mnoho zážitků a dojmů. Když jsme přijížděla, tak jsem měla určité obavy co se bude dělat a byla jsem ve velkém očekávání jak to vlastně mezi mnou a Gabinkou máme.

Dnes s odstupem času vidím mezi námi určitou změnu. Navazujeme častěji oční kontakt, více mě vnímá a celkově se náš vztah o mnoho zlepšil. Ale furt je Gabinka přece jenom puberťák a občas to začne zkoušet, ale to už víme jak řešit a daří se její občasné výlevy korigovat.

Další změny, které ve mně Vaše soustředění zanechalo, jsou ohledně pohledu na ostatní pejsky. Pohybuji se na mnoho psích akcích a zde vidím pejsky agresivní, nevyrovnané a bojácné. Dříve bych se takovým pejskům vyhýbala a myslela si bůh ví co, ale dnes díky vašim poznatkům a zkušenostem se podívám na páníčky, promluvím s nimi a je mi hned jasné proč je jejich pejsek takový. Jak jste řekl když je páníček nevyrovnaný, křičí, jedná zbrkle, pak bude takový i pejsek.

S Gabinkou se agility věnujeme dále a zde vidím rozdíl největší. Už tolik neutíká za jinými pejsky z parkuru a vnímá mě a moji řeč těla. Snažíme se běhat beze slov a jen si užít to, že spolu trávíme čas a patřičně si to užít. Přijde mi, že si více rozumíme a umíme občas předvídat co ta druhá udělá. Náš vztah Vaše soustředění změnilo k lepšímu a toho si moc vážím.

Jediné co mě hrozně mrzí, že jsem neměla tu možnost poznat Šedýska. Kolují o něm jenom nejlepší věci a musel to být úžasný pejsek.

Děkujeme Vám za všechno co jste tam pro nás všechny dělal a obdivuji Vaši práci. Psi jsou pro mne někdy více než lidé a nenechám na ně dopustit a jsem ráda, že tu jsou i takový lidé, kteří jim naprosto rozumí a umí jim pomoct v jaké koliv situaci.

Doufám, že nějaké další soustředění se uskuteční, a držíme palce v hledání nové plochy.

Přejeme Vám i Gardýskovi mnoho štěstí a hodně krásných společných chvil.

S pozdravem Aneta Obrusníková a turbomyš Gabinka

(zveřejněno se souhlasem pisatelů)

 

 

 12. - 16.9.2012: 24. výcvikové a relaxační soustředění

 

Ze soustředění jsem se tentokrát vrátil opravdu velmi unavený... ne ze psů, ale z některých problémových lidí, jak už to tak bývá. Pejsci... ti byli úplně jiná kapitola:) Byli úžasní - jak ti "problémoví" (kteří se takto ale chovali pouze se svými nevyrovnanými pánečky), tak ti "neproblémoví" - štěňata i dospělí jedinci. Byla radost s nimi komunikovat a pracovat, třebaže jsem měl kontaktní práci ztíženou - musel jsem simultánně zvládat i svoje 50kg pyrenejské telátko a na psy a feny s přenesenou agresí, permanentně vystresované ze svých majitelů, kteří na ně přes moje neustálé upozorňování (i praktické ukázky "jiné cesty") šli výhradně silou, mi zbyla jen moje komunikace a jedna ruka. Přesto jsme v těchto situacích neutržili žádné kousnutí já ani Gardy - všichni se zklidnili a já názorně ukazoval jejich majitelům, jak je to jednoduché, pokud si nechají poradit a budou dělat věci správně. Moje práce s pejsky je totiž vždy o praxi, ne jen o teorii - bohužel tolik pejskařů miluje přístup "ono to nejde", protože je nestojí žádnou námahu. Ale to je opravdu jen jejich chyba - ne jejich psa a ne moje a jednoho krásného dne na to doplatí opět jen oni sami.

Můj vlastní pejsek Gardien - udělal mi obrovskou radost, byl absolutně bezproblémový, třebaže je to teď jedenáctiměsíční psí puberťák - veselý obřík s věčně rozesmátou tlamičkou, společník v psích rošťárnách i přemýšlivý individualista. Klidný ve chvílích, kdy jsem musel půl metru od něho kontaktně pracovat s naštvaným cizím pejskem. Slízl od jednoho psího dorostence větší kousanec do lokte, ale stále zůstal v klidu a bez sebemenší stopy agrese...

Během tohoto soustředění jsem uskutečnil ještě dvě akce "navíc" - tou první byl páteční křest mého nového CD/DVD Ride A Tiger (kmotrem je můj Gardien, jediný, kdo vedle mne prožíval týdny dokončovacích prací a vznik posledních skladeb), tou druhou sobotní účast na akci pořádané v NC Géčko Liberec Škola plná zvířátek, kde jsem měl krátkou přednášku s Gardýskem na téma pořízení psa do rodiny a vztahu pes/dítě. I tady kožíšek nezklamal - v pro něj naprosto neznámém a stresujícím prostředí (frekventovaná průchozí hala obchodního domu, spousta lidí a velmi hlučné prostředí) se choval s klidným nadhledem velkého psa a důvěrou ve svého "vůdce smečky". Moc mne v nejenom této souvislosti těší, že moje práce s ním začíná přinášet ovoce.

Památeční certifikát tentokrát nedostal žádný z lidí, ale věnoval jsem jej třem pejskům, kteří se svojí osobností vymykali běžnému průměru.

Tolik tedy k 24. výcvikovému a relaxačnímu soustředění, konaném tentokrát v jiném areálu na menší ploše, nicméně stále pod stejným heslem: zapracovat sám na sobě a svém pejskovi.

 

 

 

 

 22. - 26.5.2013: 25. výcvikové a relaxační soustředění

Po 12 letech a 24 soustředěních jsem se rozhodl pro některé zásadní změny v náplni této akce a toto byla první z "nové generace", jak jsem si ji pracovně nazval. Protože lidem vesměs chybí skutečné sepětí s jejich pejsky (jakkoli je mají rádi), protože jim chybí rozlišení věcí pro život s pejskem důležitých a nedůležitých (pohodlnost, podceňování) a protože se jedná o jev masově rozšířený a mnohdy plynoucí z desítek let zažitých fám a nepochopení, rozhodl jsem se jim i v této oblasti pomoci.

Většinu času jsme tentokrát strávili v terénu - ve skutečném provozu, v krásné přírodě, lesích a skalách, v místy velmi náročném prostředí pro součinnost člověka s jeho psem. Součástí byly i přesuny po silnicích a skrze vesnici se štěkajícími stálými psími obyvateli za ploty, opět kladoucími důraz na vzájemnou spolupráci a ohlídání si pejska vlastního. Jako i dříve na mých akcích komunikace, komunikace, komunikace - základní princip a priorita, nikoli výcvikový dril a tupé učení cirkusovým kouskům... a samozřejmě každodenní přednášky a večerní testy.

Za ty plné tři dny jsme během denních a večerních akcí nachodili něco přes 40km. Moji psí kluci "tam nahoře" zařídili ideální počasí bez deště nebo naopak ubíjejících veder, v tomhle koutě republiky to opravdu vyšlo. Ve skalnatém a lesnatém terénu, kde jsme se pohybovali, bylo ideální podloží pro psí tlapky, měkké stezky vystlané jehličím a spadaným listím. Při jedné zastávce jsme vyplašili i stádečko divokých prasat, rozumně usoudili, že pejsků je tu přece jen nějak moc, ale opět to byl zážitek, na který se nezapomíná.

Po večerních akcích jsme se vraceli kolem obrovského výběhu patřícího známému chovu fríských koní - nádherných černočerných bytostí s neskutečně plavným a pro ně tak typickým krokem. Byli zvědaví a naši pejsci je zajímali, stejně jako oni sami zajímali nás. Pohled na ně byl povznášející...

Zasloužili jsme si každodenní odměnu a místní stánek s vynikající točenou zmrzlinou (kterému jsme, řekl bych, za ty tři dny razantně zvýšili tržbu:)) byl ideální "cílovkou" - pejsci zmrzlinu rádi, tak i můj Gardýsek dostal pokaždé líznout. Moje oblíbená vanilková mu chutnala taky:)

Jedna z mých praktických akcí byla zaměřená na odmítnutí kontaktně podávané potravy od cizích osob a Gardýsek mi udělal velkou radost. Postavil jsem ho do "souboje" proti jednomu velmi přesvědčivému pánovi (navíc majiteli Gardyho psí lásky) a vyhráli jsme - sekvence "vůdčí varování -> oční kontakt -> jeho submisivní signál -> couvnutí a další nezájem" proběhla přesně jak měla, navíc tohle byla jeho první praktická zkušenost. Málokdo z dvojice člověk-pes uspěl a doufám, že si všichni konečně uvědomili, že v reálu se může jednat o rozhodující hranici mezi životem a smrtí jejich pejska.

Vůbec se mnozí z účastníků přesvědčili, jak jsou v reálu těžké postupy, které se v mém podání jeví napohled jako velmi snadné. Tajemství je stále v tom samém - nic není mechanika, za vším stojí osobnost/neosobnost konkrétního člověka a jeho vazba se svým pejskem. Ano, v konečném efektu se skutečně nejedná o snadné záležitosti, i toto poznání bylo pro mnohé důležité a inspirující.

Pro mne osobně byl balzámem na duši i každý průchod vesnicí, protože místní byli naprosto v pohodě, zdálky jsme se spolu zdravili nebo si zamávali a občas to vypadalo jako prvomájový průvod - husí pochod lidí se svými pejsky a lidé vycházející ze svých domků jen proto, aby se na nás podívali a potěšili pohledem na ty krásné hafany. Pro mne jako člověka zvyklého z Liberce na často nevraživé pohledy a štítivé obcházení (čest výjimkám) to bylo opravdové pohlazení duše...

Legendou se zřejmě stane naše společná návštěva sloupského skalního hradu, absolvovaná v počtu téměř tří desítek lidí a jejich psů (ano, pejsci skutečně celou prohlídku absolvovali s námi). Pan průvodce z toho byl zpočátku trochu nervózní, ale brzy roztál, protože pohled na tu hradní psí smečku byl boží a to jsme v pohodě zvládli s mrňaty i obříky i takové ty klasické úzké točité schody, po kterých má kolikrát problém jít i samotný člověk. Pro jistotu jsem se pána na konci zeptal, zda tam v takové sestavě měl premiéru a potvrdil mi, že ano. No a druhý den o našem dobytí hradu psím vojskem už věděl celý Sloup a přilehlé okolí včetně majitelů areálu:)

Nějak mi vůbec nedošlo, že číslovka '25' je docela jubilejní, takže mě moc potěšila iniciativa (díky, Tomáši!) a zorganizování přípitku na poslední přednášce. Nečekal jsem to a budiž to dobrý signál do dalších soustředění...

Opět přijeli lidé z celé republiky a dva účastníci až ze Slovenska. Ohlasy během i po této akci byly kladné, některé velmi a pro mě je to zpětná vazba, že tato nová koncepce má smysl a lidem se líbí. Třebaže i tentokrát se v ojedinělém případě potvrdila moje stará zkušenost "chtěj po člověku, aby začal něco dělat a okamžitě začne problém", veřejně tímto oznamuji, že příští soustředění bude mít všechny atributy tohoto, ale přidám každému té individuální práce s jeho pejskem ještě pěkný kus navíc. Mám náročného osobního psího trenéra, takže opět utahám jeho, sebe i vás všechny...;)

Prostě to bylo fajn a kdo nebyl, přišel o hodně. Zvládli to lidé ve věkovém rozmezí od 12 do 71 let, pejsci od russelů po pyreneje. Další lidé pochopili radosti i úskalí mé práce s pejsky a jejich lidmi, dle individuálních schopností a přístupu pochopili svoje vlastní psy a více či méně poznali lépe i sami sebe. Děkuji tímto všem, kteří jakkoli přispěli k pozitivnímu průběhu 25. VÝCVIKOVÉHO A RELAXAČNÍHO SOUSTŘEDĚNÍ FALCO a jsem šťastný za své pyrenejské telátko, které ve svém vrcholně rozpučeném pubertálním období vše zvládlo s klidným nadhledem, jako moje nejbližší opora a nejlepší důkaz toho, že některé věci prostě fungují...

A na závěr ještě pár okomentovaných fotek:

 

Typický terén, ve kterém jsme se pohybovali a pracovali...                                Smečka lidí a psů...

 

Silniční přesun...                                                                                               Stánek s cílovou odměnou...

 

Myslím, že tento Gardienkův pohled nepotřebuje komentář...                          Návštěva u frísů...

 

Dobytí sloupského hradu psím vojskem...                                                         Odpočinek pod skalní psí hlavou...

 

25. VÝCVIKOVÉ A RELAXAČNÍ SOUSTŘEDĚNÍ FALCO se pomalu stává minulostí - ale v tuto chvíli si připíjíme na další lidskopsí budoucnost...

 

 

 11. - 15.9.2013: 26. výcvikové a relaxační soustředění

V krásném prostředí sloupské přírody jsme absolvovali druhé soustředění roku 2013... Opět se potvrdilo moje dlouholeté poznání, jak negativně ve vztahu ke svým pejskům jsou lidé ovlivněni klasickým přístupem "cvičáků" a na nich propagovaným zacházením se psy, které nemá naprosto nic společněho s jejich přirozenými potřebami a pohledem na svět. Tato skutečnost je alarmující a právě proto jsem svoje soustředění pro tento rok koncipoval tak, abyl jejich účastníci měli co největší možnost poznat druhou stranu vztahu k pejskům - tu pozitivní, respektující psí individualitu, radost ze života a vzájemnou komunikaci se svým člověkem. Během externích akcí mimo areál jsou účastníci soustředění nenásilnou přirozenou formou vystavováni situacím, které musí řešit, kdy musí prokázat (nebo postupně budovat) svoji vůdčí pozici, musí rozhodovat a umět prosadit svoji vlastní vůli. Velký rozdíl oproti běžným každodenním procházkám ve známém prostředí, kdy jdou jen vedle sebe - tady jdou člověk a jeho pes spolu. Fungují na základě emocí, komunikace, ne povelů...

Se svými pejsky jsme byli v kontaktu 24 hodin denně, chodili jsme s nimi měkkými lesními stezkami, šlapali do kopců, navštívili skalní hrad a fríse - ale také absolvovali různé testy, samozřejmostí byly jako vždy moje přednášky a "online poradna". Gardýsek opět obstál na jedničku v odmítnutí cizím člověkem nabízené dobrůtky, kdy jsem si dovolil frajerský kousek - odvážnému dobrovolníkovi jsem nabídl vrácení celé částky za soustředění, pokud si od něj můj pejsek něco vezme. Lidé si nějak nevěřili, ale jedna slečna do toho nakonec přece jen šla. Můj malý Gardýsek si zřejmě v hlavičce správně přebral, že i jeho granule něco stojí a pánečka nezklamal, třebaže se slečna opravdu hodně snažila...;)

Co se týče mého telátka - první několikadenní blízká konfrontace mladého testosteronem nabitého pastevce a hárající fenky dopadla z mého pohledu velmi nadějně, Gardýskovi jsem sice musel párkrát po psím vysvětlit, že ta fenka není jeho, ale když si vezmu, co takový roztoužený pastevec dovede (navíc v prostředí bez konkurence silného dominantního dospělého psa), pak musím konstatovat, že mi můj pejsek udělal velkou radost. Díky své momentální zdravotní indispozici (počínající chřipka, zvýšené teploty a bolel mě celý člověk) jsem měl vše poněkud ztížené, ale "vůdce smečky" to hlavně před svým vlastním pejskem prostě nesmí dát najevo.

Pejsci byli tentokrát vesměs velmi pohodoví, až mi trochu scházelo pár psích rošťáků, kteří bývají vždy zpestřením soustředění a účastníkům správně připomenou, že pes není plyšák. Co mi ovšem vůbec nescházelo, byly směšné figurky typu "Víte kdo já jsem?" - tentokrát to vzácně vyšlo i s lidskými účastníky, mladý pár s fenečkou appenzellského salašnického psa přijel až ze slovenské Žiliny. Bylo nás nakonec sice o zhruba třetinu méně, než mělo původně přijet, ale stále platí, co vždy říkám: pokud problémoví jedinci nakonec zůstanou doma a neotravují ovzduší vlastní akce, je to vždy lépe.

A mimochodem - vždy stojí zato udělat si na mne názor z osobního poznání. Pokud přijede na soustředění účastník již předem naočkovaný pomluvou mojí osoby, je to poznat na první pohled, takový člověk se totiž nechová přirozeně a před sebou tlačí odstup a nedůvěru až nepřátelství jak buldozer. Je to zbytečné, ale na druhou stranu si cením toho, když pak dokáže spontánně a veřejně přiznat "pane Dostále, vždyť vy jste naprosto pohodový člověk". Proč bych taky nebyl - jen nesmím mít proti sobě nabubřelého hlupáka nebo člověka zlého od podstaty, takové lidi opravdu nemusím a dám jim to bez skrupulí najevo.

Ano, opět bylo několik lidí konfrontováno s pro ně možná nepříjemným, ale pro jejich pejsky v konečném důsledku velmi přínosným zjištěním (pokud si jejich majitel dá říct), že ne vše, čemu se se svými čtyřnohými parťáky věnují a jak se k nim chovají, je v pořádku. Nechci teď předjímat budoucnost, protože lidi přece jen už velmi dobře znám, ale na soustředění byli dotyční s tím, co jsem jim k jejich osobním problémům řekl, srozuměni a poděkovali mi za to - protože jednak nemluvím nesmysly a především to, co jsem jim k jejich pejskovi řekl, viděli konečně na vlastní oči. Ať už se to týkalo mladého štěněte německé dogy, které si bohužel ponese do konce života následky absolutně špatného krmného režimu a ignoranci základních pravidel výživy štěněte obřího plemene (snažil jsem se, seč jsem mohl, ale v tomto případě podle následného vývoje nakonec zvítězí ješitná arogance majitelky, protože nesplnila ani to, co mi na soustředění osobně slíbila)... ať se to týkalo celkového přístupu majitelky mladé fenky hovawarta, která snad opravdu od svých nových předsevzetí neustoupí... ať se to týkalo dalších zdravotních i vztahových záležitostí, které jsem s jednotlivými účastníky soustředění probíral.

Dovolím si v tuto chvíli znovu zopakovat, co jsem jim řekl:

"Určité věcí cítíte a vnímáte sami v sobě, v určitých věcech jste jen ovlivněni okolím a sami v sobě víte, že něco děláte špatně - ale ty určité věcí zásadně negativně ovlivňují život vašeho pejska, váš vzájemný vztah a jeho zdraví. Buďte rádi, že jste dostali možnost sami si to ověřit a buďte prosím rádi i za to, že jste tu potkali člověka, který vás na to upozornil a vysvětlil (a ukázal) vám, kde a proč se děje chyba. Nepodceňte to, eliminujte to špatné a nenechte zvítězit vaše ego."

Moje soustředění mají ten nenahraditelný přínos, že lidem ukáží skutečný obrázek vztahu jich samých a jejich pejsků, mají možnost porovnat, mají neomezenou možnost se učit a na svém pejskovi zapracovat.

Neučí se povely a slepou poslušnost - učí se vztahu, přirozené autoritě a psímu myšlení.

Takové bylo i 26. VÝCVIKOVÉ A RELAXAČNÍ SOUSTŘEDĚNÍ FALCO a takové bude i to příští, na jaře roku 2014...

 

 

Aktualizace 29.9.2013: Jasně a nekompromisně vyjádřený názor na mne a moje lidskopsí soustředění - a také (nejen) můj vzkaz všem hlupákům, kteří svoji vlastní neschopnost, osobní problém nebo malou českou závist umí řešit jen pomluvou a lží...

Dobrý den pane Dostál,

ještě jednou bych Vám chtěla poděkovat za to, že jste mi ukázal na 26.soustředění, že jste úplně normální člověk, o kterém se šíří spousta negativních fám. Vím, že jste mluvil o mé maličkosti v souvislosti s předem danou negací vůči Vaší osobě. Jsem ráda, že jsem Vám mohla přede všemi účastníky veřejně poděkovat za všechno, co jste pro nás a v první řadě pro naše pejsky dělal.

S mou fenečkou hovawartky se snažíme, co to dá. Každý den mě něčím překvapí a je určitě ráda, že nevyžaduju přesné zařazení se k noze. Už se třikrát sama nekontroluje, jestli si sedla správně a už se těší, kam zas vyrazíme( chodíme každý den jinam ). Nikdo mě neslyší, když s ní mluvím( doma jsou rádi, že jsem ty povely přestala řvát ).

Ještě jednou moc děkuju za atmosféru na soustředění a všem inteligentům, co o Vás fámy roznášejí, bych přála, aby si nikdy již žádného pejska nepořizovali.

Dáša Franicová a její teď už o hodně šťastnější Bety

(zveřejněno se souhlasem pisatele)

 

 

 21. - 25.5.2014: 27. výcvikové a relaxační soustředění

 

Po absolvování tohoto soustředění jsem se rozhodl je na rozdíl od těch předešlých zhodnotit zcela jinou formou - ne pouhým konstatováním, že pejskové byli jako vždy báječní a bylo mi s nimi dobře (třebaže opět bez výjimky byli a čerpal jsem z nich tolik potřebnou energii), že lidé byli jako vždy různí a ne každý si můj výběr mezi účastníky zasloužil (opět nic nového) a že jsem na svého pyrenejského medvídka mohl být i tentokrát hrdý (opět se o kus posunul ve svém vyspívání, byli jsme si po celou dobu vzájemnou oporou a účastníkům soustředění sám na sobě ukázal, jak by měl v reálu vypadat a chovat se vyrovnaný a dobře vedený pastevec).

Ne. Tentokrát v souvislosti se soustředěním zveřejním materiálu víc - protože některé skutečnosti nelze shrnout do jednoho odstavce nebo několika vět, jsou to natolik silné a závažné věci, že si zaslouží podstatně více rozepsat. Jsou svým způsobem jedinečné a zároveň charakteristické pro určité typy lidí, ve svých důsledcích bezprostředné dopadající na jejich pejsky i na ně samé.

Mnohé vypovídají - o dnešní době, problémech, které vznikají, pokud člověk nezvládá sám sebe, o pokoře a namyšlenosti, o vděku a nevděčnosti.

První článek jsem nazval Každý dobrý skutek... a je to příběh neveselý, ale od začátku do konce pravdivý. V tuto chvíli má otevřený konec a po jeho dočtení vám bude jasné, proč některé věci, které přináší osud do života jiných lidí, nemůžete vždy ignorovat, nemůžete od nich dát ruce pryč, ale musíte do nich aktivně zasáhnout...

Druhý článek "Barbína" a páni velkomožní je také o lidech. Dva příběhy, dva psí osudy spojené s jejich protagonisty a jedna zpětná vazba...

Třetí související článek jsem nazval Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody... aneb vše je v lidech a nic není samozřejmé ani povinné.

A na závěr této "zprávy ze soustředění" přikládám hodnocení od jeho přímého účastníka, člověka, který mne koncem minulého roku poznal také formou mého individuálního výcvikového servisu. Zhodnocení, kterého si včetně jeho autora velice vážím - zhodnocení majitele krásného pejska, anglického buldoka, který mi na uvítanou přitiskl hlavičku k nohám - pamatoval si mě a ve své buldočí dušičce mě měl od té doby uchovaného stejně jako já jeho...

 

Dobrý deň, pán Dostál,                                                                                                                  

predovšetkým Vám prajem,aby ste znovu našli pokoj v duši, ktorý Vám niektorí ľudia svojim správaním dokážu ukradnúť. Viem, že Váš verný parťák Gardy Vám vtom vždy pomôže. Týmto ho v myšlienkach hladim a Vám vyslovujem vďaku, uznanie a úctu ako k človeku tak i k učiteľovi, ktorý učí ľudí pozerať sa na svet úprimnými psími očičkami. Ako absolvent individuálneho výcvikového servisu a účastník výcvikovo-relaxačného sústredenia chcem povedať svoj názor na tieto akcie a snáď odovzdať nejaký odkaz pre ľudí žijúcich so psíkmi eventuálne chystajúcich sa v budúcnosti svoj život obohatiť prítomnosťou tohto čistého a úprimného stvorenia. Pridám k tomu i krátky pribeh s mojim(našim) Buzzynkom. Stal sa členom našej smečky ako darček k mojim 50-im narodeninám. Môj názor je, že psík sa nikdy nemá kupovať ako prekvapenie vo forme darčeka. Varovným príkladom sú stovky šteniatok končiacich na ulici po Vianociach. Nebol som na výchovu Buzzynka pripravený vedomostne, skúsenosťami ani psychicky, ale ochotný pre to neskutočne krásne a bezbranné klbko obetovať všetko. Pomerne neskoro som vďaka Googlu "narazil" na stránky pána Dostála a intuitívne som cítil, že je to človek povolaný a vyvolený k tomu, aby mi dal odpovede na mojich "milión" nezodpovedaných otázok súvisiacich so správnou výchovou šteniatka. Pred mojim rozhodnutím absolvovať v úvode spomenuté akcie som sa musel stotožniť s každým jeho názorom, pretože v opačnom prípade nemá význam zúčastniť sa tohto školenia. Prišiel som sa niečo naučiť a tieto poznatky aplikovať do výchovy psíka. Neprišiel som, aby som pána Dostála presviedčal o správnosti mojich názorov(predsa keď sú niektorí ľudia presvedčení o správnosti svojich výchovných metód, tak nech ich uplatňujú v praxi a nechodia otravovať ovzdušie tam, kde sa chcú druhí niečo naučiť). Čiže nie je to o konfrontácii názorov, ale o dôvere v človeka, za ktorého hovoria výsledky jeho dlhoročnej práce. A keby v každej oblasti ľudskej činnosti boli ľudia tak vedomostne podkutí ako pán Dostál v oblasti výchovy psíkov a tak pozitívnymi charakterovými vlastnosťami vrodenými či životnými skúsenosťami osvojenými, tak som si istý, že naše republiky by neboli v takom svrabe v akom sú. Prvýkrát v Liberci Buzzynko spal so mnou v posteli, dnes neviem zaspať, keď sa ho nemôžem dotýkať. Zo spomínaných akcií sa nevrátite s "hotovým" psíkom, je to cesta, po ktorej musíte kráčať celý život, do pozície vodcu smečky sa nemôže človek nanominovat´ svojvoľne, túto pozíciu si musí vybojovať a následne zaslúžiť. A o tom, či si ju zaslúžime, o tom rozhoduje náš psík. A musíme o ňu bojovať do konca...života jedného z nás. Spoznal som nových ľudí, v ktorých prítomnosti som sa cítil výborne, dokonca s niektorými okrem psíkov sme mali spoločné i iné záľuby. Veľmi rád by som sa chcel s nimi v budúcnosti stretnúť na ďalšom sústredení. Mám ešte viac toho, čo by som chcel povedať, ale o tom neskôr. Pán Dostál úprimne Vás pozdravujem a budem rád, keď si môj názor prečítajú ostatní.

Miroslav Cigánik

 

 

 13. - 17.5.2015: 28. výcvikové a relaxační soustředění

"Těžko popsatelný zážitek, bylo to super..."
"Úžasné, děkujeme..."
"Několik dní jak na jiné planetě..."

Zpátky ze světa psích radostí, pohodových lidí, krásného počasí a mnoha zážitků - takový byl dnes nejen můj návrat z 28. VÝCVIKOVÉHO A RELAXAČNÍHO SOUSTŘEDĚNÍ FALCO. Citace v úvodu jsou z úst přímých účastníků akce a udělaly mi jako vždy velkou radost. Když dostanete takovou bezprostřední zpětnou vazbu, je to balzám na únavu, velká motivace a dobrý pocit z práce, kterou jsem za sebou i se svým "telátkem" zanechal...

Letos jsem změnil areál, protože ten původní mi jednak nevyhovoval svým uspořádáním, jednak jsem měl těžko vysvětlitelný, ale silný pocit, že toto místo až příliš přitahuje problémové jedince lidského druhu. Stejný šestý smysl zapracoval i při výběru účastníků, kdy jsem se s těmi, kteří mě ne poprvé zklamali, navždy rozloučil. Do hry jsem navíc vrátil některé osvědčené postupy ze soustředění let minulých, pro které opět nastaly vhodné podmínky. To vše se ukázalo být správným postupem, jehož výsledkem bylo jedno z nejpovedenějších a nejúspěšnějších soustředění celé historie těchto akcí z hlediska odvedené práce, výsledků a spokojenosti účastníků i mé vlastní. Díky větší kapacitě a dispozicím nového areálu jsem navíc mohl tentokrát dát šanci i větší lidskopsí smečce.

Každý den jsme absolvovali dopolední výcvikovou část, několikahodinový výlet v krásném sloupském okolí k utužení komunikace člověk-pes, přednášku a testování vztahu člověk-pes v "bojových podmínkách". Bavilo to evidentně lidi i jejich pejsky, přestože si někteří sáhli na dno. Ale všichni dobře vnímali, jak se den po dni lepší oni sami, jejich čtyřnozí parťáci i celá psí smečka. Přes svoji náročnost to byly pro nás všechny dny pohody, nezkažené lidským egem, zlobou nebo hloupostí jednotlivce - byly to přesně takové dny, jaké jsem si i já sám velice přál a pro klid své práce věnované účastníkům soustředění a jejich pejskům také nutně potřeboval.

Kromě pohody účastníků pro mne bylo obrovskou podporou moje "telátko", můj tříapůlletý (a stále ještě psychicky ne úplně dospělý) Gardýsek, který úspěšně vyzrává ve stejně skvělého pomocníka, jakými pro mne byli v minulosti Šedýsek s Dinečkem. Neuspěchal jsem jeho výchovu, nechal jsem pro vše dojít ten správný čas a tentokrát poprvé jsem ho nechal v týmu se mnou pracovat na vedení a korekci smečky. Má v sobě přesně tu správnou dávku pasteveckého nadhledu a klidu a na druhé straně pastevecké razance a ostrosti v situacích, kdy jsou tyto vlastnosti zapotřebí. Umí přesně kopírovat moje emoce. Gardýsek byl nejen naší "smečkou" obdivován, líbil se i jiným a jeho maminka, která bohužel právě tento týden odešla do psího nebe, na svého potomka může právem být hrdá...

Opět jsme zažili tu neopakovatelnou atmosféru, kdy městem prochází dlouhá řada lidí a psů, v klidu míjející štěkající hafany za ploty místních usedlostí. Opět se na nás místní usmívali, vycházeli před své domy, opět bylo toto místo naplněno pozitivní energií. Tohle jsem opravdu nikde jinde nezažil. A ano, i tentokrát jsme měli cílovou odměnu - výbornou točenou zmrzlinu ze stánku, i tentokrát jsme navštívili i se svými pejsky skalní hrad Sloup, kde nás pan průvodce už tak dobře zná;)

Závěrem snad jen vševypovídající slova jednoho účastníka až ze Slovenska, kterého si za jeho životní postoje i za vztah k pejskovi vážím, který tentokrát přijel i se svým dospělým synem a osobně mě zná jednak z minuloročního soustředění, jednak z výcvikového servisu.

Při loučení mi řekl: "A za rok přijedu určitě znovu. Tohle jsou pro mě pokaždé nejkrásnější dny v roce."

Co dodat? I já se těším za rok na shledanou a děkuji všem, kteří ke zdaru této akce pomohli...:)

 

 


Před přednáškou...


Prostor pro výcvik...


Smečka na výpravě, smečka dobyla hrad a smečka ulovila zmrzlinu...


Moje milované telátko a důkaz, jak moc jsme na sebe navázáni - na druhé a třetí fotce máme úplně stejné výrazy...;)








Pro některé první lávka v životě, někdo s jistotou, jiný si příliš nevěřil, ale do vody nespadl nikdo...;)

 

Aktualizace 24.5.2015 - s velkým potěšením opět vybírám tři z došlých zpětných vazeb, které hodnotí proběhlé soustředění z pohledu samotných účastníků. Se svolením pisatelů se o ně dělím se všemi, které zajímá, o čem a jaká moje soustředění opravdu jsou...

Pane Dostále a Gardi,

uplynulo pár dní, co jsme se s Atym vrátili ze soustředění a už 2 měsíce, kdy jsme u Vás byli na individuálním výcviku. A ve mě bublá mnoho vět, které bych ze sebe chtěla dostat.

Musím říct, že se nám s Atym život obrátil naruby od chvíle, kdy jsme Vás poznali. Jak jste měl možnost zjistit už v Liberci, já jsem temperamentní čertík v krabici, co vyletí pro kadou blbinu, mám ráda vše svižné, rychlé, všeho hodně a hlavně hned. A Aty, již svou povahou teriéra, je podobného ražení, no a se mnou ještě více zdivočel, nemaje ode mne, začátečníka bez znalostí, pevnou ruku a daná pravidla, nýbrž pouze milující náruč chůvy. Toto jsem pochopila ve chvíli, kdy jsem si díky své kamarádce začala číst Vaše stránky na netu i v knihách. Pochopila jsem, kolik omylů a hrozných chyb jsem v Atyho výchově udělala a jak moc jsem mu za těch 7 let svou neznalostí ublížila, o kolik jsem ho v jeho psím životě ochudila a co již nikdy nebudu moct vrátit zpátky. A protože svého pejska nechci dál trápit a protože chci, aby byl po zbytek života šťastnější, byla jsem ochotná se učit, jak jemu i sobě pomoci.

Jako mnozí přede mnou, začala jsem vše řešit až ve chvíli, kdy už bylo opravdu hodně pozdě! Aty byl velmi vznětlivý, naprosto nesnášenlivý až agresívní vůči psům, uštěkaný, mnoho let nepuštěn z vodítka, protože jsem se bála, že by utekl a napadl by prvního psa, kterého by na útěku potkal, nemaje ve mě naprosto žádnou autoritu, vrátil by se možná jen proto, že mě má rád a že mu dám pelíšek a večeři. Navíc doma začal v tomto dospělém věku celodenně výt a devastovat byt. A k tomu se nabalila epilesie, pro stupňující počet záchvatů již skoro rok řešená antiepileptiky. A já, v poslední době uzlíček nervů, vystresovaná, ubrečená, vše tímto jen zhoršující, jsem najednou uslyšela v telefonu zcela klidný, mírný tichý hlas, který mě utěšil, že není nikdy tak pozdě jak to vypadá, že vše má své řešení, pokud já pochopím. A já moc chtěla pochopit, naučit se, jak se svým pejskem dál žít v klidu a pohodě, prožít jeho život spolu s ním, ne vedle něho.

Jen několik dní jsme museli s Atym vydržet než se nám dostalo Vašeho laskavého přijetí a individuální péče. To, co se mi zprvu zdálo jako nepochopitelné, nemožné, neřešitelné, se najednou stalo zcela normálním. Dnes sama nechápu, jak jsem mohla chodit s Atym na flexi vodítku, proč by mi Aty měl utíkat, proč by musel očurávat každý roh co pár metrů, proč by mi nemohl jít klidně na prověšeném vodítku vedle nohy, proč bych na něj měla hulákat, když slyší mé šeptání...z Liberce jsme po 4 dnech odjížděli jako vyměnění! Aty na čtvrtinové dávce léků a bez záchvatu, klidný, neřvoucí, se zájmem v očích o vše kolem a s ouškama nachystanýma zaslechnout můj hlas a povel. A já zcela zklidněná, bez známky nervozity a stresu, lehce zpomalená ve svých gestech, pohybech i řeči, čehož si ihned všimlo mé okolí a já se jen usmívala místo odpovědí na otázky typu: "Co se ti stalo?" A Atymu, že je najednou tak jiný, klidný?"

Nejvíce na náš návrat čekala má kamarádka, která mě na Vás přivedla. Sama pejskařka, studující Vaše stránky velmi pečlivě již mnoho let, toužila jet na Vámi pořádané soustředění, ale neměla odvahu jet sama, dlouho do mě hučela, abychom jely spolu. Po individuálu, kdy jste mi soustředění sám navrhl, jsem samozřejmě již žádné přemlouvání nepotřebovala a obě jsme se přihlásily. A neskutečně se těšily!

No jo. Ale když si dvě ženy něco spolu vysní a představují si, jak bude a co bude...první večer a noc byly pro nás (a jistě pro každého účastníka, je-li tu poprvé!) opravdu šok! Jsme z druhého konce republiky, 8 a půl hodiny na cestě, zjištění, že v chatce nebudeme samy dvě, ale ještě spolu s dalšími dvěmi ženami a dohromady 5 psů, večerní procházka se psy ve štrůdlu, kdy se mnoho psů i fen chtělo okamžitě zlikvidovat, půl 2 ráno a my ještě stále nespali...ráno až příliš brzy, protože jsme zvyklé vstávat do práce, kruhy pod očima a deprimovaný výraz, co nás tu ještě čeká za hrůzy! Vypadala jsem asi, že to vzdám, okamžitě se sbalím a jedu odsud pryč! Kdepák! Nejsem bábovka! Ublížila bych tím Atymu a nejvíc sama sobě! Rozhodla jsem se, že nebudu skeptická, že sklopím uši a budu dobře naslouchat, že se něco naučím, že dám sobě i Atymu příležitost. Řekla jsem si, že přece víte, co d    láte, že o psech a lidech víte víc než dost, abyste je uměl ukočírovat, že nedovolíte, aby se tu něco semlelo, že nám přece chcete pomoct! Vždyť jsem to viděla už v Liberci.

Jsem hrdá na to, že jsem to já sama psychicky zvládla. Přesto, že jsem měla asi nejstaršího a kvůli mě i nejdéle trpícího pejska, oba jsme to zvládli. Věděla jsem, že by byla utopie si myslet, že na konci soustředění si Aty bude vesele pobíhat mezi ostatními psy a hrát si s nimi, pro mě byl obrovský úspěch, že dokázal kolem mnohých projít a nesežrat je! Že mohl ležet na sluníčku nedaleko ostatních pejsků a klidně spát! Že dokázal trpělivě čekat, než všichni slížou zmrzlinu. Že seděl u mé nohy v kruhu bez toho, aby vyjel po sousedním psu. Některé Vaše metody a úkoly mi připadaly nesplnitelné, na hranici možností mého i mnohých jiných pejsků, ale nakonec pejsci a hlavně lidé dokázali skoro nemožné a vše se odehrálo bez újmy na zdraví i psychiky.

Předposlední den mi kamarádka řekla, že by příště chtěla jet zase. A já váhala, věděla jsem už, jak je to náročné, jak moc jsme byli oba za těch pár dní unavení, Aty při posledním cvičení v kruhu už ani nechtěl sedět, lehal si únavou, byl opravdu vyčerpaný, a i já jsem měla dost po psychické stránce, tolik informací, neustálé konfrontace pes-pes, obrovský záběr na psychiku lidí i psů...ale poslední noc se to ve mě zlomilo. Uvědomila jsem si, jak to vlastně všechno bylo skvělé! Jaká to byla pro všechny ohromná příležitost a zkušenost. Jak moc jsme se všichni za těch pár dní naučili, lidé, psi, lidé od psů, lidé jeden od druhého a my všichni od Vás a Gardiho. Velkou předností bylo i neskutečné počasí (ale když jste mi před soustředěním psal, abych za krásné počasí přinášela obětiny, říkala jsem Vám, že bude hezky, protože to tak chceme :-)) a také nádherné prostředí, krásná př    roda okolo, neuvěřitelná pohoda a klid Sloupu. Ale to všechno by bylo k ničemu, kdyby se sešli ne tak pohodoví lidé bez špetky sebestřednosti a pocitu "já jsem nejchytřejší na světě!" a kdyby z Vás a Gardiho ten samotný klid tolik nevyzařoval a my všichni ho nemohli čerpat. Tu poslední noc jsem se rozhodla, že tohle bylo naše první, ale rozhodně ne poslední soustředění, které si s Atym vyzkoušíme. Ještě se máme mnoho co učit!

Po pár dnech mohu říct, že Aty byl po návratu velmi vyčeraný, stále spal a i teď pospává častěji než dřív. Ano, ale taky dostává jeho mozeček daleko více zabrat, protože naše procházky a výlety se sice smrskly z běžných 30-50 km za víkend sotva na polovinu za celý týden, ale zato chodíme spolu a ne vedle sebe či pouze spojeni flexinou jako dřív. Aty ke mě často otáčí hlavinku a já na to gesto stále čekám a tak mu mohu vždy odpovedět. Aty si běhá na stopovačce ve velkých kruzích okolo mě, a protože stále sleduji jeho a ne mobil ani nikoho vedle sebe, mohu okamžitě reagovat na jeho signály, polohu oušek, postavení těla, výraz v očích, mohu si ho zavčas přivolat a on přiběhne a s jakou radostí! Aty chodí na zcela prověšeném vodítku, netahá mě za každým psem, aby se do něj zahryzl, neočuchává trvale chodník a trávu. Aty doma v klidu spinká a čeká, až se vrátím z práce a já nechodím domů ve stresu, co mě tam zase bude čekat za pohromu. A hlavně, Aty má už tak nízké dávky léků, že je to spíše placebo a na Vaše doporučení za týden tuto léčbu zruším úplně. A Aty po celou dobu neměl jediný záchvat!

Já vím, že máme s Atym ještě mnoho před sebou. Pochopila jsem, že jsem nastoupila na nikdy nekončící cestu stálého učení, vnímání sebe i svého pejska, stálé pozornosti a pozorování. Ona ta cesta jednou skončí, ano, a až skončí, bude to velmi bolestivý okamžik. Ale do té doby, dokud tu Aty bude se mnou, budu se snažit, aby ta cesta, naše společná cesta byla co nejklidnější, nejšťastnější, abych dala Atymu to nejlepší, co mohu. Díky Vám, pane Dostále, jsem pochopila, co to je: vědomí, že on a já jsme smečka! Že se můj pejsek na mě může spolehnout a že já mohu žít s ním spokojeně a šťastně po zbytek jeho života.

Děkuji Vám, pane Dostále za vše, co pro nás, lidi a pejsky děláte! Děkuji Vám za sebe i Atyho. A moc se těším, že se zase za rok s Vámi i Gardim potkáme.

Mirka Chromiaková a vedle mě klidně spící Atrey.

 

Krásný večer pane Dostále,

věděla jsem už při dnešním odjezdu, že Vám musím napsat a ještě znovu poděkovat za ty nádherně strávené dny na Vašem soustředění. Chtěla jsem si nejdříve nechat uležet myšlenky, ale nakonec mi to nedá a píšu už teď.

Spoustu dní jsem strávila čtením stránek psí školy Falco a veděla jsem, že se to musí zažít na vlastní kůži. Bylo jisté, že to bude pro mě nevšední zážitek, ale přesto jsem byla při příjezdu dost nervózní - zbytečně. Hned ve středu ráno, kdy jsme poprvé stáli v kruhu ze mě nervozita spadla a já věděla, že je tohle jedinečná příležitost a musím z toho získat co nejvíc. Snad se nám to alespoň trochu povedlo. Na soustředění jsme se přihlásili proto, že čas strávený s pejsky je pro nás ten nejkrásnější a hlavně s vědomím, že jsme (ač v dobrém úmyslu) nasekali při výchově spoustu chyb (výcvik místo výchovy, fixace na hračku, apod...) a je to potřeba začít řešit co nejdřív. Až při pohledu na Gardýska a při poslechu přednášek jsem si uvědomila, že ty chyby jsou mnohem závažnější, než jsem si myslela. Sobotní večer jsem probrečela, zoufalá z toho, co všechno jsem "zpackala" a nedá se to vrátit zpět. Máme ale teprve 16 měsíců a snad dostaneme šanci věci napravit. Naše zlatícko teď leží vedle mě, úplně vyčerpaný a já mám neskutečnou chuť začít znovu a správně. Bez tenisáků, frisbee a strachu z každého na volno puštěného psa.

Přejeme Vám i telátku hodně zdaru, spolupráci jen s příjemnými lidmi a pevné nervy, protože to nemáte vždycky jednoduché.

Budeme se těšit na další setkání, ať už při výcvikovém servisu nebo na soustředění, které rozhodně nebylo naše poslední.

S pozdravem Nela a Merlínek

 

Soustředění Psí škola FALCO (13.-17.5. 2015)

Urazili jsme poměrně dlouhou cestu, nevěděli, co čekat, co si od toho slibovat... Jeli jsme s tím, že když už nic jiného, alespoň si všichni tři odpočineme, vyskočíme z denní rutiny a zažijeme něco nového.

To, co jsme viděli hned první večer - ty první malé, ale přesto znatelné změny - to nám vyrazilo dech. Očekávání a zvědavost, co se všechno změní, vzrostly.

Během těch pár dní jsme pochopili spoustu věcí, spousta nejasností byla vysvětlena a možnost si věci prakticky vyzkoušet - to bylo k nezaplacení! Odjížděla jsem s pocitem, že se snad dokážu se vším, co nás potká, vypořádat a že i nadále budeme pokračovat v tom, co jsme začali, protože to funguje neuvěřitelně rychle (narozdíl od cvičákové drezúry).

Program pestrý a prakticky založený, k tomu pohodová atmosféra a objednané počasí, co víc si přát? Snad jen více dní, 5 pro nás bylo málo! :) Když vše vyjde, jak má, příští rok jedeme znovu! Když se mě lidé ptají, jaké to bylo, odpovídám - nepopsatelný zážitek. To se nedá vyprávět, to se musí zažít.

Romana, Vojta & Tim

 

 

 25. - 29.5.2016: 29. výcvikové a relaxační soustředění

Před několika málo hodinami jsme se s telátkem vrátili z letošního 29. výcvikového a relaxačního soustředění Falco a teď usedám k počítači, abych napsal první část zprávy z této akce...

Jaké letošní soustředění bylo? Podle reakcí účastníků i mých soukromých dojmů i tentokrát vydařené a oceněné. Náplní pestré - komunikační techniky v praxi, pilování správných reakcí, spolupráce smečky v dopravním provozu i otevřené přírodě, přednášky, povídání o pejscích, lidech a životě obecně. Ani tentokrát nechyběla společná návštěva skalního hradu Sloup, kde už jsme vedeni jako pravidelní návštěvníci - a ani tentokrát po našich pejscích nezůstalo jediné označkované místo. Pestrá směska lidských i psích povah, plemen různého stáří od pětiměsíčního štěněte bichon frisé po desetiletou psí dámu z útulku. A také nutné připomenutí některých základních pravd - třeba té, že se na člověka nikdy nezlobím proto, že jeho pejsek něco neudělal. Zlobím se - a zcela oprávněně - pouze tehdy, když záměrně odmítá pracovat jeho majitel...

Vážím si velice lidí, kteří za mnou se svými pejsky přijedou bez ohledu na vzdálenost, protože jednoduše přijet chtějí, chtějí se učit, chtějí svým pejskům dopřát jejich přirozené prostředí, chtějí s nimi strávit několik nezapomenutelných dní stranou od svých běžných problémů a starostí. Nehledají důvody, hledají způsoby. Tak jako pán ze Slovenska, který se letos soustředění zúčastnil již potřetí a dorazil ze Slovenska se svým dospělým synem a vpravdě statečným anglickým buldokem Buzzym s pravou buldočí povahou - a to ne v pohodlí auta, více než 500km trasu absolvovali vlakem, autobusem a poslední část cesty pěšky! Klobouk dolů před takovými lidmi i jejich psími parťáky - takový přístup vynikne především v porovnání s jinými (a kolikrát o generaci mladšími) lidmi, kteří pokud nemají auto, tak nejsou ochotni dojet ani z třetinové vzdálenosti, protože "by to nedali"...

A pro mě osobně jde o velké ocenění, když se podobní lidé jako Buzzyho majitelé vrací na má soustředění opakovaně a kolikrát bez ohledu na osobní pohodlí - velmi si toho vážím. Tato "slovenská smečka" letos spolu navíc prošla zážitky, které je stmelí na celý zbytek společného života...

Stejně tak mě při závěrečném společném rozloučení potěšilo, když nám jeden z účastníků vyprávěl svůj "příběh s dobrým koncem" - jeho předání kontaktu na PSÍ STRÁNKY FALCO zachránilo další mladý psí život před zbytečnou a krutou kastrací. Opět čin, kterého si cením, protože tento člověk nebyl lhostejný a pomohl dobré věci - bohužel, nebývá to u všech lidí pravidlem...

Můj věrný a nádherný psí parťák Gardýsek i tentokrát ukázal, jak impozantní umí být správně vedený pastevec nejen svým tělem, ale i povahou. Telátko moje milované kolem sebe opět šířilo klid a pohodu velkého vyrovnaného psa, byl mi obrovskou oporou a pomocí.

AKTUALIZACE 5.6.2016 - 2. část zprávy: videodokument ze soustředění a zpětné vazby účastníků

Jak jsem před týdnem slíbil, přidávám dnes zhruba dvacetiminutový dokument z letošního soustředění "POHLEDEM PYRENEJE..." - sestřih z některých našich akcí, jak je natočil můj dvorní kameraman Gardýsek. Takže 29. výcvikové a relaxační soustředění Falco tentokrát viděné z výšky cca 90 cm...;)

 

(videomateriál/hudební doprovod © Viktor Dostál - All Rights Reserved.)
 

A s velkým potěšením i tentokrát přidávám několik názorů na moje soustředění z pohledu samotných účastníků (jsou samozřejmě publikovány s jejich svolením a velmi si jich vážím):

Ahoj Viktore, ahoj Gardýsku,

jak jsem zmínila po minulém soustředění, připadám si pokaždé, jako bych se vrátila z jiné planety, planety plné pejsků, psích radostí, nádherné přírody a bezva lidí – i na tomto soustředění se sešli opět pohodoví lidé, panovala fajn atmosféra.

Vrátili jsme se oba hodně unavení, ale maximálně spokojení (vzpomínám si jedno odpoledne před přednáškou jsem se zeptala, kdo z nás všech, tu cca 1,5 hodinu, kdy jsem měli pauzu, nespal. Snad kromě tří, lidé i jejich čtyřnozí kamarádi chrupali) :)

Vezmu to hezky postupně.

Ubytování pro nás již známé, tentokrát jsme byli v chatce tři pejsci a jedna fenečka. Společně řešili každodenní soužití v našich dočasných domovech a zvládli to všichni perfektně – další zkušenosti pro nás všechny.

Pro mě a pro Boltíka, to bylo takové další prověření, jestli jsme se po roce někam posunuli. Těšili se na dlouhý a prudký sestup v lesním terénu, kde jsem v loni byla podceněním vlastního pejska dvakrát na zemi a to dost tvrdě ;) Celý rok jsme to průběžně trénovali a byli zvědaví, jak uspějeme. Nechal jsi nás Viktore jít před sebou, moc dobře jsi si pamatoval, co jsem tam hlavně já, předváděla :) Již v půlce sestupu jsem věděla, že to sejdeme spolu, v pohodě a klidu, žádné přetahování, žádné spěchání. Povedlo se a my dostali od tebe jedničku, že takto to bylo už v pořádku.

I letos nás na každodenní procházce čekala oblíbená lávka. A když jsi druhý den posunul tento přechod přes vodu do vyššího levelu (jak jsi říkal, pořád čekáš, až se tam někdo z nás vykoupe) :), čekala nás cesta tam a ještě pak zpátky, dva lidé, dva pejsci…Přešli jsme to bez vykoupání, jen při přechodu zpět, si Boltík potřeboval vysvětlit s malým"jackem", kdo kde půjde, ale zvládli jsme to. Taky parádní prověření, jak moc člověk zvládne vyřešit náhlé situace se svým pejskem. Nikdo do vody nakonec nespadl, a osobně jsi nám ukázal, že nemáte nejmenší problém na úzké lávce minout jiného člověka a jeho pejska ani ty a tvůj Gardýsek.

Každé ráno jsme měli s Boltíkem oblíbenou jednu procházku. Vedla kousek od tábora, všechno měkkým lesním terénem. Procházeli jsme lesním divadlem, kde jsme chvíli poseděli a pak pokračovali do údolí pod skalami okolo jeskyní.

V tomto nádherném údolí vede říčka a tam jsme předposlední den složili takovou naši malou soukromou zkoušku. Asi druhý den pobytu v těchto místech ucítil Boltík stopu zvěře a asi na minutu mi utekl (měla jsem ho navolno, tak rád se tam koupal, když byl puštěný). Probírali jsme to na odpolední přednášce tuhle situaci a ty jsi mi vysvětloval, že to musí jít ze mne, musím být rychlejší, pohotovější, vyhodnotit náhlou situaci rychleji než můj pejsek – prostě lovit nebudeme ;)

A právě tento předposlední den jsi nám zřejmě „domluvil“ tuto zkoušku hned dvakrát. A Boltíku vzpomínáš? :) U rybníka pod hradem, byla kachní rodinka komplet i s malými. Byli pěkně na břehu v trávě a my bez vodítka. Neváhala jsem, byla jsem rychlejší a v momentě kdy jsi se na mě otočil, že zahajuješ útok k lovu, byla jsem u tebe a v pohodě to spolu zvládli – prostě lovit se nebude ;) a jak jsem psala, byla „přichystána v zápětí ještě další zkouška“ naší spolupráce. Po pár minutách při cestě zpět, byl jsi pořád puštěný, vyletěla z říčky kachna. Obrovská výzva, která se hýbala, viď Boltíku, převážně jsi vždy vyrážel do útoku. Byla jsem ale opět krok před tebou, podíval jsi se na mě a zjistil, že i tentokrát – prostě se lovit nebude. Je to nádherný pocit, když pejsek se svým pánem funguje…

V hlavě se mi teď promítají myšlenky na každodenní dopolední cvičení v kruhu na louce. Kdy jsi, Viktore, maximálně nekompromisní, tvrdý, kdy vyžaduješ, aby požadované bylo splněno bez zaváhání, správně, tak jak je v danou chvíli potřeba. Vím, v jeden moment jsem se tam ohradila, že jsem to provedla v pořádku, ale ve výsledku to pak bylo uplně špatně. Udělala jsem v ten moment něco navíc, co jsi po nás nechtěl a proto jsem daný úkol nemohla zakončit dobře.

Zažili jsme všichni společně ještě spoustu fajn zážitků, ano, prohlídka hradu Sloup, kdy páníčkové a jejich pejskové při prohlídce hradu, sedí společně v místnosti, lidé sedí v lavicích, pejskové vedle nich a všichni poslouchají. Vzbuzovali jsme pozornost, úsměvné pohledy, to se opravdu nevidí, tolik pejsků, kteří se zájmem poslouchají pana správce při jeho vyprávění :) a i tady to všichni v pohodě absolvovali.

Vrátili jsme se domů spokojení, poznali další nové kamarády a jejich pejsky, posunuli se zase o kus dál.

Viktore, jak jsme se už bavili na soustředění, DĚKUJEME TI, že tě máme, Boltík je můj první pejsek. Chovatelka, od které ho máme, se při návštěvě u nás doma divila, že ho nedám vykastrovat a ať zvážím koupi elektrického obojku, pokud mi v lese loví. Možná bych tenkrát i přemýšlela, zda ano, byla pro mne člověk, který by měl pejskům rozumět.

Nikdy se tak díkybohu nestane, vše jsi nám dopodrobna vysvětlil, Boltík tak zůstane navždy zdravě sebevědomým, plnohodnotným a šťastným pejskem – a myslím, že je to na něm i vidět.

Takže ještě jednou, moc děkujeme a těšíme se už teď v červnu na individuál u Vás v Liberci.

Mějte se zatím s Gardýskem moc hezky.

Renata a „malý“ bílý pejsek Boltík

 

Zdravím Vás,pane Dostále a chtěla bych napsat pár řádků o soustředění,ze kterého jsme se s Bacardim předevčírem vrátili.Tentokrát pro mě bylo soustředění o hodně více psychicky náročné než minulý rok,kdy jsem ho absolvovala s dospělým pejskem.Už když jsem psala přihlášku tak jsem tušila,že to nebude taková pohoda jako loni,naopak,dělala jsem si až zbytečné starosti,protože přeci jenom ani ne 5-ti měsíční stěně a ten náročný program-nutno,ale dodat,že mi to Baky velice usnadnil tím jak úžasný a bezproblémový byl. Jelikož jsem loni ze soustředění byla velmi nadšená a vím,jak si to tam Shaggy užil a určitě jsem chtěla jet zase,tak i s novým pejskem jsem věděla,že jet chci.Ostatně to byla i moje první otázka na Vás,když jsme spolu mluvili po tom neštěstí,které se nám stalo,jestli berete na soustředění i štěňata.

Takže,i když to bylo pro mě náročnější,musím opět napsat,že to je to nejlepší,co může člověk pro svého pejska udělat.Dát mu svou 24 hodinovou přítomnost a pozornost a spolu být součástí velké smečky.Děkuji  Vám za vše co pro pejsky děláte,určitě chci příští rok znovu přijet,protože je to skvělá příležitost sžít se se svým pejskem a je stále se co učit.A ještě jednou Vám děkuji za popostrčení,když jsem váhala,jestli si mám Bacardiho pro jeho "handicap"/nesestouplé jedno varle/ vzít.Tehdy jste mi řekl,že je to ten pes,kterého momentálně potřebuji a já Vám za to velmi děkuji,protože Baky je naprosto úžasný,vnímavý a kontaktní,což se mi na soustředění jenom potvrdilo.Už se těším na videa,která připravujete.S pozdravem Vám i Gardimu Karla Bednáriková a Baky

 

Milý Viktore, milý Gardienku,

ráda bych tímto emailem vyjádřila mé dojmy z letošního soustředění.

V prvé řadě děkuji za opět úžasný zážitek. Prostě, jak už bylo několikrát řečeno, kdo nezažil, ten nepochopí.

Jak začít. Soustředění je pro mě velikou zkouškou, jestli to, co mezi mnou a mýma psíma holkama je, je skutečné. A pokud můžu říct, myslím, že ano. Je to skutečné. A právě díky Tvému soustředění mám možnost si to ověřit a vlastně vůbec poznat pocit, jaké to je, být součástí své smečky. Cítit, že jsme jeden, ne já a pak moje holky.

Je krásné vždy sledovat první den, kdy se všichni teprve poznávají, a ta koncentrace a soustředění lidí ještě není taková, jaká by měla být. Všichni, alespoň dle mého soudu, máme plné hlavy života doma. Ale den za dnem se všechno mění, a je to opravdu hrozně znát. Pro mě osobně jsou to dny náročné a velmi intenzivní, ale to, co těch pár dní mám s holkama na soustředění, to je nepopsatelné.

Hlavní důvod, proč na soustředění jezdím je jednoduchý. Vím o sobě, že jsem velký nervák, opravdu stresař, a i když svoje holky od malička vedu ve Tvém stylu, formou přirozené komunikace, a snažím se z nich vychovat vyrovnané, zdravě sebevědomé psí holky, tak jsem občas na pochybách, jestli to skutečně dělám správně. A právě na soustředění se vždy vše ukáže. Je to fakt pravda, že pes je zrcadlem svého člověka, a i když se někdy my lidé snažíme nějaké drobnosti ukrýt a nechceme je pustit na povrch, naši pejsci to prozradí za nás. A jsem za to moc ráda. Letošní soustředění pro mě zároveň bylo takové první, kdy jsem měla vedle sebe skoro dospělé psí holky, a mohla jsem pozorovat velké změny oproti loňskému roku. Pro někoho jen drobnosti, pro mě to ale znamená hodně. Holky byly vyrovnanější a komunikativnější. Každý rok se odehraje nějaká změna, a i když třeba nepatrná, je úžasné to  pozorovat :)

Prostě a jednoduše, ty čtyři dny jsou pro mě dny relaxu, intenzivní komunikace, fyzického i psychického náporu, a vždy odjíždíme spokojené, unavené a trošku i smutné, že už je to zase pryč.

Děkuji Tobě i Gardymu, že nám bylo umožněno být i letos součástí!

Do Liberce vás oba zdraví skoropražská smečka :)

Inka & Rozárka & Bohunka

 

 

 24. - 28.5.2017: 30. VÝCVIKOVÉ A RELAXAČNÍ SOUSTŘEDĚNÍ FALCO

Tak.

30. VÝCVIKOVÉ A RELAXAČNÍ SOUSTŘEDĚNÍ FALCO je za námi...

Třicáté...

Kulatá třicítka absolvovaných akcí je už docela velké číslo. Kdybych si dal tu práci a spočítal všechny lidi a jejich pejsky, se kterými jsme se zde poznali, bylo by to už hodně velké číslo. Kdybych spočítal hodiny strávené přímo na soustředění, na jejich přípravě i následných postpracích, byl by to už pěkný kus mého času. Kdybych spočítal starosti kolem, které tyto akce vždy se sebou táhnou, byla by to i spousta šedivých vlasů...

Tradice mých každoročních soustředění začala počátkem května roku 2000 a za tu dobu jsme poznali několik areálů, kde jste se svými pejsky chodili, běhali, učili se a trénovali, poslouchali přednášky, od samého začátku spali společně se svými pejsky, psí kotce součástí mých akcí nebyly a nikdy nebudou. Sáhli jste si kolikrát na dno a věřte tomu, že stejně tak i já...

Po mém boku je za tu dobu už třetí pejsek - pyrenejský horský pes, moje "telátko" Gardýsek. On i oba jeho předchůdci, Dineček se Šedýskem, byli na všech těchto akcích mými nejvěrnějšími parťáky a největší oporou, na soustředěních nechali spoustu svých sil a energie, jim patří moje největší poděkování a úcta...

Třicáté výcvikové a relaxační soustředění, osmnáctý rok konání této lidskopsí akce, je jednoznačně určitý milník. A proto si plně zasloužilo býti svým významem a náplní trochu výjimečné.

Jaké vlastně bylo?

Pokud je budu posuzovat na základě zpětných vazeb účastníků, ať už během jeho konání, na závěr nebo prostřednictvím mailů, které mi přišly, pak mohu s velkým potěšením konstatovat, že i tentokrát bylo velmi úspěšné.

Pokud je budu posuzovat na základě svého vlastního pohledu, pak i za sebe se dostávám ke stejnému závěru. Díky počtu a složení lidí, kteří se mezi sebou už většinou znali, díky letošní komorní atmosféře, pozitivní, pohodové a přes kvantum práce učiněné na psech i jejich lidech, i veskrze relaxační.

Skutečně jubilejní.

  • Potěšilo mě, že se ke mně vrací lidé, kteří mne zažili už před lety a protože se už tehdy přesvědčili, že moje práce a přístup dává smysl a pomohla jim při výchově jejich pejska, zopakují si to i s pejskem dalším. Tentokrát to byl pán s krásnou čtyřměsíční ruskoevropskou laječkou Kiliánem, ve kterém jsem tolik viděl svého Šedýska ve stejném věku. Kiliánek se před očima měnil z divokého vlčka v chytrého fungujícího pejska, je úžasný...
  • Potěšilo mě, kolik opět přijelo mých klientů - ať už z individuálních výcvikových servisů nebo z předešlých soustředění. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, proč je tu od začátku taková lidská pohoda a psí vyrovnanost - pak mi došlo, že právě proto, že tito lidé velmi dobře vědí, proč a za kým přijeli, že na svých psích parťácích uplatňují celou dobu to, co jsem je před kratším či delším časem naučil. A bylo to zatraceně znát - rozhárala se nám tu znovu jedna fenečka, psi o tom velmi dobře věděli, ale byl klid, žádné konflikty, žádná nervozita...
  • Potěšilo mě, že jsme znovu bez problémů absolvovali i se svými pejsky prohlídku skalního hradu, potěšilo mě, že "náš" pan průvodce se stále těší dobrému zdraví, mě s Gardýskem hned poznal, rád nás všechny zase viděl a těší se na nás i příští rok...
  • Potěšilo mě, že mě i po několika letech, co jsme se neviděli, poznal impozantní "zdislavský pastevec" (kříženec slovenského čuvače a hovawarta) Ben, třebaže měl celou dobu menší problém psychicky se vypořádat s přítomností telátka po mém boku - do té doby ho totiž neznal a mě s ním nikdy nezažil. Pak jsme se s Benem potkali před umývárnami bez telátka a jeho olizování a přitisknutí celým tělem bylo neskutečně dojemné...
  • Potěšilo mě, že se moje telátko nedalo zmást při scénce "zlý muž proti nám" - Gardien necouvl ani o milimetr, ale nešel ani do agrese, protože jeho pyrenejský odhad na lidi prostě zafungoval dokonale a dobře věděl, že ten hromotluk dělající na nás bububu je dobrák od kosti...
  • Potěšilo mě, že přes původní špatnou prognózu bylo nakonec počasí ve skutečnosti naprosto suprové...
  • Potěšil mě i společný přípitek čtyřletou slivovicí nejen na to 30. jubileum, ale především na naše pejsky...
  • Potěšilo mě, kolik účastníků předem anoncovalo "potřebuji si odpočinout, vypustit páru, na pár dní zapomenout na starosti a práci" a že se jim to dle zpětných vazeb skutečně podařilo - popravdě snažili jsme se jim toto přání já i všichni pejsci splnit ze všech svých sil...
  • Nepotěšil, ale ani mě nepřekvapil fakt, že lidé ze cvičáků a jejich přístup ke psům jsou bohužel stále na té úrovni, jak je z dlouholeté zkušenosti znám. Na tomto soustředění to navíc měli možnost v praxi vidět i ostatní účastníci. Pokud všichni na své psí parťáky mluvíme normálně a pokud po nich něco chceme, řekneme jim to normálním způsobem namísto psího komandování, povelů, příkazů a zákazů, pokud položíme pejska klidným tichým hlasem (a on si skutečně lehne) a cvičáková majitelka 5,5-letého dospělého středního knírače s ním i v soukromí "komunikuje" pouze povely, pro položení mu po cvičákovsku mává rukou před čumákem, tlačí mu do hlavy stejně cvičákovskou dikcí "Lehni! Lehni!" a on se (z mého pohledu zcela pochopitelně) položí až naponěkolikáté, pak je na tomto přístupu zcela viditelně něco špatně. Člověk by tedy logicky čekal, že po odsledování našich komunikačních postupů takový majitel psa začne reagovat, zajímat se, ptát se. Pokud na mě ovšem po celou dobu soustředění majitelka knírače sama nepromluví jediné slovo, nereaguje ani tehdy, pokud na ni promluvím já a jediný dotaz za celou dobu vznese na poslední přednášce ke svému problému vyjíždění jejího pejska vůči jiným (což jí zodpovím, ale předem se zeptám, co jí na to řekli na cvičáku a že prý nic, oni tam nic takového neřeší a že prý podle nich má do psa "drcnout") - pak nemohu konstatovat nic jiného, než že je to skutečně velmi zvláštní přístup. Když jsem pozoroval chudáka knírače, po celou dobu s prázdným pohledem a evidentně žijícího osamoceně vedle své majitelky, nikoli s ní (i tyto informace bez jakékoli následné reakce z její strany ode mne paní dostala, když jsem na konci soustředění hodnotil každou lidskopsí "smečku"), bylo mi ho strašně líto a uvnitř jsem cítil strašný vztek na lidi, kteří ho do tohoto stavu dostali.
    Ano, o těchto věcech je zapotřebí mluvit, tady nemají sluníčkářské postoje co dělat, bylo by to čiré pokrytectví...

Jako vždy, i tentokrát jsem měl obrovskou radost ze svého Gardýska, který na pyreneje uťapal velké vzdálenosti, celou dobu si zachoval svůj typicky vnitřní klid a nadhled velkého silného pastevce a navzájem jsme si oba předávali spoustu energie a kontaktu... je úžasný a jedinečný, on je a navždy zůstane stejně jako moji předchozí psí parťáci mojí nejbližší bytostí...

I letos jsme měli v náplni soustředění především přirozenou komunikaci v různém provedení a prostředí, přednášky i základní nácvik dovedností pro běžný život. I letos jsme absolvovali testy "otrávených návnad" (jen jsem je trochu modifikoval, aby více vynikl reálný vztah člověka a jeho pejska), k tomu jsem přidal test odmítání potravy (ve chvíli, kdy můj Gardýsek předvedl ukázkovou hierarchickou reakci, pochopili i premiéroví ůčastníci, že na tom, co jim říkám, asi něco skutečně bude). I letos jsem před očima jejich majitelů dával dohromady pár rozhozených psích jedinců...

Přidal jsem i vysvětlení a ukázku taktického chování člověka a psa v situaci, kdy je začne otravovat agresor. Bohužel - "časy jsou zlé, Kamile" a je dobré aspoň tušit, jak by se člověk v takovém případě měl zachovat. Na jedničku s hvězdičkou uspěl pouze povahově ostrý a praxí vytuněný kříženec čuvače, ostatní zmatkovali nebo se schovali za svého majitele - a to jsem měl velmi "měkkého" figuranta...

Tak. A nastal čas zmínit ještě jednu akci letošního soustředění:)

Akci, která šla mimo mne a třebaže se zjevné náznaky "něco se na tebe chystá" nedaly přehlédnout, stále jsem žil v klídku a pohodě, že se toho sice nakecá, ale nakonec jako vždy skutek utek...

Tentokrát neutek.

A já pak celou dobu přemýšlel, jak srandaakci OSCAR 2017 přetlumočit tak, aby se přenesla i její atmosféra... a přemýšlel... a přemýšlel...

... no a pak vymyslel, že komiksová forma bude ta úplně nejvíc nejvěrnější...

... a občas v duchu zaláteřil, do čeho mě ta letošní banda namočila...

... protože mi přidělali hromadu práce navíc ;)

... a já kromě této zprávy a videa celý týden vymýšlel a zpracovával ještě komiks, navíc ode mne pachatelé dostali mailem speciální grafickou památku...

... jo, strávil jsem nad tím vším hodně hodin... tak snad se aspoň trochu povedlo, zbytek této zprávy už tedy výhradně videově, zvukově a obrazově, užijte si to;)

 

Do tohoto videa jsem se snažil přenést alespoň pár fragmentů pohodové atmosféry celého soustředění...

(video/hudební doprovod © Viktor Dostál - All Rights Reserved.)

 

"OSCAR 2017" aneb pyrenej v komiksu...

(ve velkém rozlišení k dispozici zde nebo po kliknutí na komiks)

 

Chyby ve filmu: dřevěný potetovaný Oscar je ve skutečnosti Oscarka (čehož si za celou dobu nikdo nevšiml:)) - pro genderově citlivé jedince "babochlap" nebo "dřevěný člověk"...;)

 

Podepsali se mi i pejskové...

 

Pachatelům jsem poděkoval také já...

 

Malý mix fotek...

         
                                        

 

A na závěr opět pohled z druhé strany¨ - jak moc mě těší a jak si jej vážim, asi není po těch letech třeba připomínat...

Dobrý den pane Dostále,

děkuji za milé překvapení.

Uteklo to jako voda a jsme zase zpět ve svých pracovních i domácích starostech.

Děkuji ještě jednou za mě, Emilku i pejska mé kolegyňky, že jste nás na soustředění přibral. Já jsem si to užila stejně jako před dvěma lety, možná ještě víc, protože teď už jsem tak trošku věděla, co mě čeká. Moc mi také pomáhala Emilka, která ač se pod vlivem tolika fešáckých nápadníků znovu rozhárala, nesla vše s naprostým klidem téměř dospělé slečny kníračky a myslím, že byla i dobrou oporou svému kamarádovi Bakovi.

Hodně jsme se opět obě naučily, co jsme zapomněly, si znovu oživily a hlavně jsme spolu strávily spoustu času mezi bezva lidmi i pejsky,  v krásném prostředí a i když to bylo občas velmi náročné, ta možnost být spolu v úzkém kontaktu 24 hodin denně je pro nás k nezaplacení.

Na pondělní dlouhé procházce, kdy jsem se svou kníračkou lovkyní šla v naprostém klídku s prověšeným vodítkem polem, lesíkem a kolem stádečka utíkajících oveček (no, pravda, to Emilka trochu pookřála a doufala, že za nimi poběžíme, ale zeptala se mě, co já na to) jsem si opět uvědomila, že Vaše metody a rady skutečně a jedině fungují. Že Vaše rady a metody jsou pro život a každodenní situace, se kterými se můžeme setkat. Jsem moc ráda, že jsem skončila se všemi cvičáky včas a  trávím svůj čas se svým milovaným pejskem jinak, než jen s povely a s lidmi, kteří své pejsky občas nemají ani rádi a nerozumí jim.

Nechci dávat Emilce povely, chci s ní prostě jen mluvit a je úžasné, když ona mluví se mnou. Ano, je to kníračka se vším všudy, kamarádská a klidná, na druhé straně ostražitá hlídačka a straaaaašně ráda by lovila, protože umí nesmííírně rychle běhat a potřebuje si to občas prubnout.. Ale takovou ji mám ráda, normálního zdravého pejska.

Krásné léto a zase někdy na viděnou.

Vlaďka Macigová a Emily

 

Ahoj Viktore, ahoj Gardienku,

 chtěla bych jen vyjádřit své pocity z letošního velmi vydařeného soustředění. Sešla se skvělá parta lidí,a i když bylo občas až vedro, tak jsme si to myslím všichni užili naplno! Psí Oscar byla pak už jen třešinka na dortu :).

Děkuju Ti, že pro nás stále pořádáš takovou akci, kterou prostě nikde jinde nemůžeme zažít, děkuju Ti, že jsi mi ukázal, jak se svými pejsky mluvit, děkuju, že jsi nás tři učinil šťastnou a silnou smečkou. Děkuju taky Gardymu, protože to on, společně s Tebou, nám ukazuje, že všechno jde.

A všem, kteří tento princip znájí a používají, bych chtěla něco vzkázat, pokud mohu. Vytrvat. Všechno chce čas, v tomto případě opravdu hodně času a trpělivosti. Ale věřte, že výsledek se nakonec vždy dostaví, pokud vše děláme my lidé správně. Mluvím ze své vlastní zkušenosti. Je to ale ten nejkrásnější pocit být součástí své psí smečky a být jako jeden :)

Přeji Vám oběma nádherné léto.

Děkuji!

Inka + Rozárka + Bohunka

 

Vážený pane Dostále, milý Viktore, překrásný Gardienku,

jsou to již dva týdny, které utekly, ani nevím jak, protože práce je práce a zaměstnavatel chce od svých zaměstnanců výkony…  a já s nostalgií vzpomínám na 5 dní, které jsem trávila v nádherném prostředí, kde nebyla televize, kde byli, do té doby, pro mne cizí lidé se svými pejsky a fenečkami. Kde jsem najednou neměla civilizační vymoženosti přímo pod nosem, nebydlela jsem sama, najednou jsem měla nadiktováno, co, kdy, kde…. Z ničehož nic jsem byla „jinde“.

První rozpačité chvíle byly překonány poměrně rychle a dokonce i já, která nerada nové lidi (asi to nebylo poznat) jsem se zapojila tak rychle, jak jen to v mém věku šlo. Nechci a nebudu se rozepisovat o jednotlivých dnech, to si musí každý zažít a prožít sám, ale program, který nám „šéf lidsko – psí smečky“ připravil, byl „vytuněný“ do posledního detailu.

A mi nezbývá, než říct s obdivem „děkuji“. Děkuji za sebe i za své psí kamarády. Děkuji za to, že jsem mohla poznat nové. Děkuji za to, že jsem poznala nové lidi, že jsem zapomněla na vše, co mne v té chvíli trápilo a štvalo a mrzelo a ničilo, že jsem 5 dní  mohla být s mými psími kluky 24 hodin denně. Ale proto jsem tam jela: aby mi někdo ukázal směr. Aby mi někdo řekl, že něco nedělám správně…. A že vždy je možná náprava. Ale musím zatnout zuby a nedat se.

Všem, kteří se mnou sdíleli čas i prostor 24. – 28. května 2017 přeji, aby jejich cesta, kterou nám Viktor ukázal, byla přímá a rovná, stejně tak, jak přímí a rovní jsou naší psí parťáci, všem, kteří jsme si užili legrace i potu a  třeba i trpkého prozření, krásné dny po boku pejsků i feneček, a Viktore, Tobě i Gardýskovi,  ještě jednou, děkuji a přeji vám spoustu krásných lidí a pejsků a klidných pohodových dnů.

JP + G + K

(maily jsou zveřejněny se souhlasem jejich autorů)

 


 


    A na závěr této rubriky již několik let staré, nicméně stále aktuální vysvětlení úlohy mého psího vůdce smečky, psa plemene západosibiřská
    lajka Šedyho - speciálně určeno pro ty, kteří záměrně mají v některých věcech trochu nejasno:

    (Můj Šedýsek dnes už nežije, ale jeho odkaz v mém životě žije dál a proto i tento text tu stále má a bude mít svoje místo a odůvodnění...)

VÝCVIKOVÁ SOUSTŘEDĚNÍ A MŮJ PES ŠEDY ...

Vážený pane Dostál. Zdravím Vás a přeji dobrý den. O Vaší škole jsem se dozvěděla až z internetového diskusního fóra,kde se strhla obrovská přenice nad Vašimi výcvikovými metodami,což mě přinutilo navštívit Vaše stránky.Stránky máte pěkné obsahově,zajímavé a přehledné. Ale k věci.
Kdosi vychvaloval Váš přístup ke psům. Jistě jste odborník,zatímco já začátečník leckterých poměrů neznalý.Proto bych Vás chtěla poprosit o vysvětlení jedné věci,na kterou mi nedokáže nikdo z přispívajících na onom diskusním fúoru rozumně odpovědět.Jak i Vy sám píšete,že pohled na sehranou a bezkonfliktní smečku je nádherný a kynologické srdce nad tím zaplesá.S tím plně souhlasím.Jenže mě zaráží jedna věc,a to,že ponecháte cizí psy se svým,ať si "to" mezi sebou vyřeší po psím.Přičemž si Váš pes podřizuje ostatní.Jak jsem si přečetla v rubrice "akce" poslední příspěvek,jsem zaražená ještě víc.Pokud je Váš pes ve smečce cizích psů přirozená autorita,proč jste mu tedy musel 2x pomáhat?Pak to vlastně postrádá onu psí spravedlnost.Přijde mi,že neučíte psy chování ve smečce,ale učíte je podřizovat je Vašemu psu.Plemeno Západosibiřská lajka znám jen z obrázku a neznám jeho povahu.Ale Vy mu uměle budujete sebevědomí srážením ostatních psů.
Jak jsem již napsala do příspěvků,nevidím důvod,proč by si měl cizí pes podřizovat mého psa.Pokud můj pes musí vycházet s jinými,většinou jsou to psi mých přátel,se kterými se stýkám a chodíme spolu venčit.A pokud vím,že můj pes nějakého cizího psa "nemusí", prostě ho k němu nepustím.Protože nemám důvod.Prosím,vysvětlete mi,pokud budu chtít,aby můj pes nebyl agresivní na ŽÁDNÉHO psa,musím s ním podstoupit to,co se dělá u Vás?Znamená to,že pokud si nějaký pes mého psa podřídí,nikdy můj pes na žádného jiného nevyjede?
Na společné výlety a akce většinou jezdíte se stejnými lidmi,tam chápu,že by psi měli mít uspořádané hierarchické postavení,protože se často pohybují společně.Ale pokud k Vám přijedu pouze jednou,má smysl,aby si Váš pes podřídil mého?Má smysl,aby se uměl chovat ve smečce,kterou vidí poprvé a naposled?Pro mě je prioritou,aby pes byl podřízen mě,ne ostatním psům nebo lidím.Každý chce mít ze svého psa vyrovnaného a sebevědomého jedince.Pokud ho budu učit podřizovat jiným psům,nikdy ho z něj nevychovám.
Předem děkuji za fundovanou odpověď.

S pozdravem Markéta M.

Uveřejněno 20.12.2003

 

Vážená Markéto M.,

také Vás zdravím. Zdravím i všechny ty, kteří na jednom z internetových fór (na jakém jste neuvedla, ale je to víceméně jedno) podle Vašich slov rozpoutali "obrovskou přenici nad mými výcvikovými metodami". Takže moji odpověď adresuji nejenom Vám, ale i jim a nakonec všem, kteří by si rádi přečetli informace přímo od toho, nad jehož přístupem se vedou ony vášnivé polemiky...

Přirozenou formou psí existence je smečka - stejně jako u jejich předků, vlků. Smečka je základní společenskou jednotkou, stejně jako u pračlověka to kdysi byla tlupa. A aby jedno i druhé společenství mohlo vůbec efektivně fungovat, tak musí mít určitá jasná pravidla. Tím nejdůležitějším je jasně daná hierarchie - pokud se bavíme o smečce psí, tak ta je postavena na vzorci alfapes/alfafena (tedy vůdčí jedinec) - podřízení jedinci, kteří opět mezi sebou mají určité hierarchické vazby. Pouze v případě, kdy je tato hierarchie nastolena a udržována, můžeme mluvit o fungující smečce - v opačném případě se jedná pouze o vzájemně vztahově nesrovnané jedince, kteří ovšem na základě genetických předpokladů budou neustále svádět boje o onu vytouženou vůdčí pozici.

A nyní si představte situaci (reálnou, nastává na každém mém výcvikovém soustředění), kdy se sejde 30-40 psů nejrůznějších plemen, stáří a obého pohlaví. Ve chvíli, kdy bych nefungoval já jako superalfa a můj pes Šedy jako alfa, nebylo by celé soustředění naprosto o ničem, protože by neustále probíhaly boje mezi dospělými psy a vůdčí pozici. Když vezmu reálný předpoklad, že z oněch 30-40 psů bude 5-8 jedinců silně dominantních, pak věřte tomu, že by oněch 5 dnů, po které soustředění trvá, bylo utrpením - pro psy i lidi, protože veškerá energie by šla někam úplně jinam. Nezapomeňte prosím na jednu maličkost - moje výcviková soustředění nejsou o tom, že by psi byli na vodítkách, v kotcích nebo zavření v chatkách! Kdo tam byl, ví, že psi jsou celý den a každý den NAVOLNO, bez omezování a jsou ve svém přirozeném prostředí a přirozeně spolu komunikují a vytvářejí sociální vazby - tedy něco, k čemu v běžném životě nemají u naprosté většiny lidí příležitost. V tom je hlavní smysl mých soustředění - ne ve vytváření "vodítkové" poslušnosti a vzájemné izolace.

Ano, ponechám Šedyho, aby si svoji roli vůdčího psa (pod mojí kontrolou, protože i on se učí) vybojoval sám. Není to rozhodně o tom, že bych ho do té role "protlačoval" - jestli aspoň trochu rozumíte psúm, pak musíte vědět, že to ani možné není - žádného psa nepřesvědčíte o ničem, čemu sám nevěří a autoritu, kterou nebere, mu nevnutí nikdo. Píšete, že plemeno západosibiřská lajka znáte jenom z obrázku a nevíte nic o jeho povaze - ano, to Vám zcela věřím, jinak byste spoustu věcí pochopila. Takže pro poučení Vaše i všech, kteří toto plemeno neznají...

Západosibiřská lajka je "pes, který nikdy nepřestal být vlkem". Tato formulace (není ode mne) přesně vystihuje podstatu tohoto plemene - lajky mají ze všech psů nejblíže vlkům, v Rusku je dodnes každá x-tá generace zpětně s vlkem křížena a mají v sobě obrovský arzenál typicky vlčího chování. Jsou velmi inteligentní, přirozeně silně dominantní a s vysoce vyvinutým smečkovým sociálním chováním. Nejsou to psi pro každého, jsou velmi nezávislé, velmi plaché, velmi citlivé na každou chybu nebo křivdu, které se vůči nim dopustíte.

A takový je i můj Šedy. Ale na soustředěních není nikdy vůdčím psem z mého "příkazu" - to je naprostý nesmysl a pokud si tohle někdo myslí, pak bohužel nepochopil vůbec nic z psí etologie. Je vůdčím psem jednoduše proto, že k tomu má ty nejlepší přirozené předpoklady. Je chytrý, dokáže velmi dobře odhadnout jak na kterého psa jít - je velmi rychlý a dostatečně razantní, aby dokázal smečku dát dohromady za jeden večer tam, kde jinému psu by to trvalo několik dnů. Není rváč a už vůbec není likvidátor - pokud o to někdo bude stát, přivezu na příští soustředění skutečného psa trhače, abyste ten rozdíl pochopili.

Nebudu rozebírat to, kolik lidí mi na soustředění do očí tvrdilo, že po Šedyho zásahu se jejich pes už bude každého jenom bát - a nebudu uveřejňovat maily, které mi pak od stejných lidí přišly a kteří mi psali, že nejenom se jejich pes nebojí, ale ve vztahu k jiným psům se naopak po "Šedyho škole" radikálně vylepšil. Nebudu je uveřejňovat, ale mám je schované. Smůla pro ty z pisatelů, kteří si bezprostředně po soustředění vylévali na internetových konferencích své emoce...

Už na soustředění jsem říkal jednu věc - zamyslete se nad tím, zda pokud se Šedy z vašeho pohledu chová tak strašně, by ho ostatní dospělí psi nesrovnali? Ano, pokud by svoji funkci vůdčího psa vykonával špatně, už by jím dávno nebyl (na posledním soustředění mu byly teprve 2 roky, ani dnes ještě není zcela dospělý)! Je mi líto, že tato zcela zásadní věc nikomu nedošla (nebo dojít nechtěla). Je mi líto i toho, že si nikdo nebyl schopen všimnout, jak můj pes běhal celé dny neúnavně v areálu a celou smečku kontroloval. Nikdo neví, jaký psychický nápor to na něj byl, nikdo neví, že občas přišel do chatky zcela vyčerpaný, lehl si pod stůl a půl hodinky spal, aby pak zase vyběhl ven a svoji smečku řídil...

A taky si asi nedovede nikdo v reálu představit, jak by to přes den vypadalo, kdyby tam nebyl. Několik soustředění jsem absolvoval jen s Dinem, tak mohu porovnat - je to nebe a dudy. Nikdo neuřídí psí smečku lépe než zase pes a žádný pes se k tomu nehodí lépe než pes s vlčím vzorcem chování...

Pokud píšete, že já Šedymu uměle buduji sebevědomí srážením ostatních psů, pak s odpuštěním nevíte vůbec nic o psech a jejich chování, to se na mě nezlobte. Nebyla jste nikdy na mém soustředění, nepoznala jste, jak to tam vypadá a o co tam jde. Pokud něco kritizuji, pak je dobré o probírané problematice aspoň něco málo skutečně vědět a ne jen slepě věřit tomu, co si přečtete od anonymních pisatelů. Což ale platí nejenom na Vás - občas jsem opravdu zděšen, co a jak někteří lidé dokážou na diskusních fórech prezentovat.

Jinými slovy. Psí etologie a zákony fungování smečky jsou nepřijatelné pro toho, kdo je pochopit nechce. Kdo je pochopit chce, jezdí na moje psí soustředění. Spousta lidí jede i vícekrát, protože správně pochopí, o čem to je a v čem je pro ně i jejich psy přínosné. Ano, je to něco jiného, než na co jsou lidé v této zemi zvyklí, ale je to akce dobrovolná. A důležitý je na ní vždy pes, ne problémy lidské povahy.

Pokud jste pozorně četla a vnímala předchozí řádky, pak jste v nich nalezla i odpověď na Váš poslední odstavec. Psům je jedno, jestli spolu stráví den nebo rok - jejich vzájemná komunikace a sociální chování jsou vždy stejné. A pokud Vašemu pejskovi tento kontakt odepřete a budete ho izolovat, pak mi věřte, že právě v tomto případě z něj vyrovnaného a sebevědomého jedince nikdy mít nebudete...

Toť vše.

S pozdravem

Viktor Dostál
PSÍ ŠKOLA FALCO

Uveřejněno 20.12.2003

 

Dobrý deň,

a už som tu zas. Pomaly nebudete nič robit, len čitat moje maily. Asi si budete musieť dať filter na moju mailovu adresu aby to systém automaticky vymazal. Ale je to aj Vaša "vina". Nemali ste stvoriť tak fantastické psie stránky. Ja si takto aj utlmujem svoje nadšenie. Je až neuveritelné koľko informácii o psoch ste tam už dostali. Ja to snaď nedoštujem ani do konca roka.

Zaujal ma článok pani Markety M. i Vaša odpoveď. /Naše akce /.Nesúhlasim s pani Marketou, ale ani trocha jej nezazlievam jej názor vzhľadom na to, že sama uvádza, že je začiatočník. Ja som tiež začiatočník i keď sa už dlho zaujímam o psy a sám viem koľko zlých názorov som mal a koľko chýb som napáchal. Nedávno som v lesoch v okoli svojej rodnej obce stretol poľovníka, ktorý už dlhšiu dobu chová Zapadosibírske lajky. Nevedel som o tom, lebo som sa nikdy nezaujímal o toto plemeno. Od kedy čítam vaše stránky, ma však veľmi zaujíma. Preto som sa veľmi vypytoval na jeho skúsenosti. Jeho slova na sto percent potvrdzujú to, čo som sa dočítal na Vaších stránkach i v odpovedi pani Markete. Spomeniem len jednu príhodu. Vo svojom poľovnom spoločenstve mali jedného psa, ktorý bol vynikajúci pomocník pefektný na stope. Ale ak bol na poľovačke on, nesmel tam byť iný pes. Bol neuveriteľný bitkár, správal sa ako nejaký pitbul. Až do okamihu kým sa nestretol s jeho lajkou. Keď ju zbadal okamžite sa na ňu vyrútil ako na každého psa. V zlomku sekundy však bol na chrbte  s lajkou zahryznutou do krku. Lajka mu však neublížila. To čo sa všetkým blízkym odborníkom nedarilo veľmi dlho, dokázala urobiť lajka za jednu sekundu a od vtedy vraj s tým psom už nebol žiaden väčši problém. Začal sa správať ako normálny poľovný pes. Aj po tomto rozprávaní plne viem pochopiť, aký význam ma Váš Šedý vo Vašej škole. A ak si pani Marketa pohľadá informácie o tomto plemene iste tiež zmení názor.

S pozdravom Vladimír

P.S. Nečakám ani odpoveď ani zaradenie príspevku do Vaších stránok. Cítim však potrebu Vás povzbudzovať. Vaše stránky a vaša činnosť ma oveľa väčší význam, ako si možno sám uvedomujete. A verte že toto nie je moja prvá stránka, ktorú som študoval. Prešiel som už veľa materialov na internete, článkov a kníh.Je veľa dobrých, ale tie Vaše sú jedinečné. Prajem všetkym milovníkom psov, aby Vás to ešte dlho bavilo.

Uveřejněno 12.9.2004

 

Zpět na hlavní stránku

Copyright © 2000-2017 Viktor Dostál - Psí škola FALCO
All Rights Reserved/Všechna práva vyhrazena.
WWW stránky založeny 20.10.2000