Poradna (archiv starších příspěvků - rok 2003)

Za období: 1.1.2003 - 31.12.2003

 

(21.12.2003)
Tazatel: Katka
Plemeno psa: labrador
Dotaz: Dobrý den, máme vcelku poslušnou fenku labradora (rok a půl), chodíme na cvičák, kde jí to moc jde a když chce, procházky jsou s ní jedna radost. Bohužel to ale neplatí vždycky. Zvlášť když je hezké počasí a Stromovka je plná dětí, neustále poslouchám stížnosti hysterických maminek, které vidí "velkého černého psa".Problém je v tom, že Sherry na děti občas začne štěkat a když ji volám, jako na potvoru nepřijde.Vím, že nikomu neublíží, jenom se bojí. Děti jí přijdou divné, jak piští, tak to chce dát do pořádku.Mně to ale dost komplikuje život. totéž dělá, když jsme v lese a někdo se náhle objeví.
Pak mám ještě jeden problém. Ráda si občas zpestří jídelníček nělakým tím hovínkem(a ce Stromovce jich je požehnaně). Na cvičáku nám radili košík, ale to se mi zdá moc tvrdé. Nechci ji trápit ani uvazovat.Ví, že to nemá dělat, ale prostě jí to za to stojí. Moc Vám děkuji za odpověď i za skvělé stránky.

Odpověď: Dobrý den:) Problém je v tom, že se většina lidí bohužel snaží stále "přetvořit" psy tak, aby jim to maximálně vyhovovalo - jakýmsi "ideálním prototypem" by se pak pro ně stal živočich, který by neštěkal, veškeré odpady by likvidoval sám v sobě, slepě poslouchal, neměl zuby (protože by se ho mohl někdo bát) a pokud možno postrádal zájem o cokoliv ve svém okolí... Jenže - to by nikdy nebyl pes. Pes jako sociální druh reaguje na svoje okolí, vyvozuje z okolního dění svoje vlastní závěry a podle nich jedná. Je to zcela přirozené a bohužel je smutným obrazem dnešní doby, že stačí, aby pes hlasitě vyštěkl a ihned se najde někdo, kdo ho označí za agresivního, kterého je nejlepší ihned utratit...

Ano, i Vaše Sherry nedělá nic jiného, než že svým psím způsobem reaguje na to, co se děje okolo. Není to nic divného, špatného ani nic, co by se mělo důsledně odnaučovat - naučit by se měly spíš něco ty hysterické maminky. A Vám nemohu poradit nic jiného, než si najít jiné místo, kde budete moct svoji fenku pustit - les, lesopark apod. Vím, že je to v Praze asi problém, ale máte mladého pejska, který nedělá nic jiného, než že se chová přirozeně. Samozřejmě ve Vámi popisovaném prostředí je přivolání těžší, to je i vzhledem k věku Sherry normální. Skutečně bych to řešil procházkami ve zcela jiném prostředí - ani se svými psy nechodím do míst, kam se stahují mámy s dětmi nebo hysterické důchodkyně s jezevčíky a pudly na vodítku:)

Není pes, který čas od času "neodolá" lákavému exkrementu, ať už psímu nebo lidskému. Opět - z hlediska psího je to zcela přirozené chování, dělají to všichni psi (štěňata opravdu v hojné míře) a pokud budete důsledná v případech, kdy máte šanci fenku uhlídat, pak se z toho zlozvyk nestane - naopak, jak fenka bude dospívat, zmizí postupně i tento pozůstatek štěněcího období. Svojí důsledností tomu pouze pomůžete.

 

(21.12.2003)
Tazatel: Irena Mazumderová
Plemeno psa: hovawart
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Předně musím vyjádřit své absolutní nadšení, když jsem objevila Vaše Psí stránky a poradnu. Bylo to právě v době, kdy jsme zvažovali pořízení nového psího kamaráda. Vybrali jsme si štěňátko hovawarta- pejska, bude se jmanovat Jordan (Joe) a 29.prosince,kdy si pro něho pojedeme, bude mít 7 týdnů. Z Vaší poradny jsem se dozvěděla jak je i pro tak malého pejska důležité mít své psí kamarády-učitele. Moje děti mají kamarády s pejsky- afgánský kluk a zlatá slečna, očkovaní a zdraví- je možno je seznámit hned v prvních dnech v jeho novém domově ikdyž ještě nebude kompletně přeočkovaný( byli by samozřejmě u nás na zahradě, ne venku na ulici). A nebude na to ještě příliš malý? Nebo je lepší když se bude napřed nerušeně seznamovat se svojí lidskou smečkou? Také by mě zajímalo, jestli je pejska třeba usměrňovat hned od začátku, když bude dělat něco, co by v budoucnu dělat neměl(teď nemám na mysli výchovu k čistotnosti) a nebo je doba"hájení" a malý zvědavec se může seznamovat se vším bez omezení a "slušnému"  chování se bude učit  postupně jak bude rozum brát?  Chci vědět jestli ho zpočátku můžem trošku (hodně?) rozmazlovat a projevovat mu lásku, aby si k nám vytvořil silné pouto a důvěru, bez rizika, že se nám to v budoucnu vymstí... Vzala jsem si menší "mateřskou dovolenou" aby nebyl sám- téměř tři týdny, ale ani potom nebude, protože otec bývá doma a děti odpoledne také- a chtěli bychom aby se mu u nás líbilo a vyvarovali jsme se větších chyb ve výchově.
A ještě jeden malý dotaz(ještě jsem nestačila přelouskat všechny příspěvky v poradně, ikdyž tomu věnuju každou volnou chvilku): muže tak malé štěňátko papat štěněcí granulky suché, nebo je lepší je namočit?
Předem děkuji za odpověď a už chystám další dotazy.
Pozdravte Vaše pejsky, jsou mos krásní.

Odpověď: Dobrý den:) Pro celý další život každého pejska jsou v raném štěněcím věku nejdůležitější dvě věci - vtištění a socializace. Vtištění není nic jiného než úzké přivyknutí na jiný živočišný druh, tedy člověka. Proto již chovatel musí být v co největším a nejužším tělesném kontaktu s malými štěňaty, musí se s nimi mazlit, hladit je (ten tělesný kontakt je totiž skutečně velmi důležitý) a klidným hlasem na ně mluvit. Jen pak si štěňata najdou blízký vztah a důvěru i ke svému budoucímu majiteli a lidem obecně. A ve stejném stylu musíte pokračovat i Vy, jakmile si malého hovawartíka převezmete. Musí od Vás dostat lásku, vlídné zacházení a vše pro to, aby k Vám získal odmala důvěru. Na druhé straně - musíte pokračovat od počátku i v jeho výchově tam, kde skončila jeho psí máma. Jak se vychovává štěně - o tom jsem v Poradně psal již mnohokrát, doporučuji si příspěvky najít a prostudovat - dozvíte se i hodně věcí navíc, které se Vám budou v budoucnu hodit:)

Pokud máte možnost svoje štěně "dát dohromady" v nezávadném prostředí (z hlediska zdravotního) s jinými zdravými, normálně socializovanými psy, je to vůbec to nejlepší a pro Vás i psíka obrovská deviza do budoucna. To je právě ta socializace - seznamování nejen s lidským, ale i psím okolím, období, kdy se štěně naučí komunikovat a efektivně přežívat. Takže určitě ano, na zahradě, kam se nedostane nemocné zvíře (dokud Joe nebude kompletně doočkovaný) a pokud možno s co největším počtem zdravých (tělesně i duševně) psů různého stáří...

Granule mu dávejte suché, s čerstvou vodou v druhé misce. Suché proto, že potřebuje kousat, masírovat dásně (hlavně v období přezubování) a to rozmáčené granule znemožňují.

Přeji hodně radosti s hovawartím štěňátkem:) A děkuji za pozdrav mým pejskům - vyřídil jsem ho:)))

 

(21.12.2003)
Tazatel: Vlado
Plemeno psa: cane corso
Dotaz: Dobrý deň,prosím Vás o radu,môj pes (2.5 mesiaca) sa neustále v zhruba 5min.intervaloch škrabe.Kožu nemá zapálenú,ani ekzém či blchy.Lupiny má tiež len málo.Veterinár mu dal ampulku Frontline ale nepomohlo to.Do granulí(Acana)dostáva olivový olej,býva v byte s rodinou.Trvá to odkedy sme si ho priniesli teda 3,5 týždňa.
Prosím Vás poradťe mi v čom môže byť problém.

Odpověď: Dobrý den:) S největší pravděpodobností se jedná o napadení zevním parazitem, kdy je nutno udělat stěry pokožky a přesně identifikovat o jaký druh se jedná. Tyto kožní problémy se léčí zdlouhavě, pokud se ale s léčbou začne včas, bývá většinou úspěšná a nemoc nepřechází do chronického stadia. Proto doporučuji navštívit dobrého veterináře co nejdříve! Máte malé štěně a otálení se zde může opravdu nevyplatit...

Frontline v tomto případě samozřejmě pomoci nemohl, jeho účinná substance působí pouze na klíšťata a blechy, ne na jiné parazity.

Držím palce:)

 

(21.12.2003)
Tazatel: Šárka Skřivanová
Plemeno psa: velký švýcarský salašnický pes
Dotaz: Dobrý den, zjistila jsem z Internetu, že se na Vás mohu obrátit s prosbou o radu, co se týče našeho "hafana".Vaše Internetové stránky jsou moc pěkné a tak mě zlákalo si je podrobně prostudovat.
Mám již v pořadí druhého psa,ten předchozí se u nás dožil požehnaného věku, takměř 15let.To jen tak na okraj abyste veděli, že již nějaké zkušenosti se psem mám. Zato teď s naším 8měsíčním Velkým Švýcarským salašníkem si nevím rady.Je to pes velice milý a přátelský, problém je ale v tom, že je přímo vysazený na žrádlo. Když mu neseme jídlo tak dělá doslova psí-kusy.To by tak moc nevadilo, je to štěně ve vývinu.Problém je v tom, že jakmile žrádlo dostane, rázem se promění ve vrčící, štěkající a naježený postrach. Vyzkoušela jsem už mnoho rad, jelikož tento problém s ním je už od malička, ale zatím bezvýsledně. Například ho krmíme z ruky, dáváme mu jídlo po částech a stojíme u něho. Jeho chování je stále stejné, spíše i horší. Nesnese nikoho na dosah, když má žrádlo a dává to dost zle najevo. Nikoho nepokousal a doufám, že se tak ani nestane, ale jeho chování je velmi nepříjemné a hlavně neznám důvod? Vždycky dostává nažrat dostatečně, pravidelně a nikdo mu žrádlo nebere. Nechápu jeho počínání a mám strach, aby se v jeho povaze něco nezvrtlo, protože jinak je to přítulný mazlíček rodiny, přímo k sežrání. Možná by mohlo mít souvislost s jeho chováním to, že je poměrně dost bojácný. Narodil se jako jedináček a navíc vyrůstal bez matky a bez všech vnějších vlivů. Od malička nepoznal souboje se sourozenci o žrádlo a když jsme ho dostali tak se bál všech a všeho. V rodině si je jistý, ale venku je to strašpitel.
Prosím moc o Váš odborný názor, případně i o sebemenší radu. Dělá mi to dost veliké starosti, jedná se o poměrně dost velké plemeno a navíc má snaha je, aby byl kompletně v pohodě. Předem děkuji moc za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Podle toho, co píšete, se jedná o celkem jasný případ - špatná (resp. zcela chybějící) socializace a následně se vyvíjející nevyrovnaná povaha se sklonem k silné dominanci. Což je, řekněme si na rovinu, problém - dá se zvládnout, ale je zapotřebí na tom zapracovat okamžitě. Bohužel s tímto psím jednáním (podle toho co a jak píšete) nemáte zkušenost a přečíst si tady rady by Vám v žádném případě nestačilo.

Proto Vám nabízím svůj "VÝCVIKOVÝ SERVIS" - pokud jej s Vaším pejskem využijete, dám Vám ho za Vaší přítomnosti do pořádku (používám metody přirozené komunikace na základě znalosti psí duše, nikoliv lámání psí osobnosti) a naučím Vás, jak jeho psychický handicap mít pod kontrolou. Rozhodnutí ponechám na Vás, ale nedoporučuji otálet - chce to skutečně urychleně jednat!

 

(21.12.2003)
Tazatel: Eva Charvátová
Plemeno psa: maďarský ohař
Dotaz: Dobrý den. Již po několikáté Vás bud prosit o radu. Můj pes (vlastně fenka) je maďarský ohař - viszla. Narodila se 1. května 2003. Před nějákou dobou jsme si všimli, že nadlehčuje pravou zadní nohu. Rozhodli jsme se pro návštěvu veterinárního lékaře. Bylo nám řečeno, že je to rychlým růstem, dostali jsme Calcigel a domácí vězení. Kiry stav se ale bohužel nezlepšil. Noze pořád vylevovala a bylo vidět, že jí bolí. Nejhorší to bylo když spala nebo odpočívala. Po probuzení hodně kulhala a chcíli jí trvalo, než se rozchodila. Proto jsme se opět vydali na veterinu. Byla jí dána narkóza a museli jsme na rentgen. Ten ukázal, že má DKK na obou kloubech (stupeň 2 a 3)!!!!!! Byl to pro nás šok. Veterinář nám řekl, že i když kulhá na pravou nohu, v horším stavu je noha levá. Kulhá prý na pravou proto, že té levé vylevuje a z toho má pravou unavenou a šetří si ji.......???? Chtěla bych se Vás zeptat, jestli máte s tímto problémem zkušenosti a co bych mohla pro Kiru udělat. Bez ohledu na finanční stránku. Jsme pro ni ochotni udělat cokoliv. Kira je bez PP, takže nám nejde o žádné výstavy a ani nějáké zkoušky. Chceme jen, aby ji nic nebolelo a užívala si život jak nejlépe to jde. Krmíme zatím Nutramem pro rychle rostoucí štěňata, ale na doporučení lékaře přejdeme na jiné krmivo. Můžu Kiře něják pomoct??? Její matka i otec mají PP, matka prý byla na rentgenu DKK a byl v pořádku.  Kastrovaná Kira není a doposud žádné jiné zdravotní problémy neměla. Váží 21 kg.. Těším se na Vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Kiry je mi líto - u tak mladé fenky a ještě tohoto plemene je to opravdu neskutečná smůla... Nedávno jsem dosti podrobně zodpovídal asi dva dotazy týkající se DKK (doporučuji přečíst!) a nemohu poradit nic jiného - pravidelné podávání přípravku "Caniviton Forte" nebo "CHASSOTON", které mají v těchto případech skutečně prokazatelné účinky (změnou krmiva nic nevyřešíte - oba přípravky jsou založeny na speciálních výtažcích z mořských měkkýšů). Novou metodou je pak tzv. denervace - ale ta se dělá většinou až u stupně 4.

DKK se nedá vyléčit, ale dá se pomocí například výše uvedených přípravků do jisté nezanedbatelné míry držet pod kontrolou - samozřejmě s tím, že je nutné přizpůsobit i procházky a budou lepší a horší dny...

Opravdu držím palce, ať je úspěšná i Kira!

 

(21.12.2003)
Tazatel: Jan Pavlík
Plemeno psa: labrador
Dotaz: Dobrý den už jednou sem se na vás obracel s radou a ted bych potřeboval znovu mame 8 měsíční fenu labradora a chtěl sem se zeptat jestli není brzo když chcipříští rok v létě na skoužky VLOH kvůli zachovnění.Když bych se chtěl účastnit náké výstavy v kolika měsících bych mohl na výstavu a kde se o nejaké výstavě dozvím diky moc za radu .

Odpověď: Dobrý den:) Na výstavu můžete už klidně jít, na začátku příští výstavní sezóny budete zařazeni do třídy mladých. Zkoušky vloh můžete příští rok taky klidně absolvovat, informace o obou typech akcí najdete nejlépe v klubovém zpravodaji nebo na internetu.

 

  (21.12.2003)
Tazatel: Karolina Bárová
Plemeno psa: kříženec
Dotaz: Milý pane Dostále, měla bych k Vám jeden dotaz ohledně "přežití" silvestrovských oslav. Možná to bude spíše otázka pro veterináře.....pokud ano, omlouvám se, že tím obtěžuji Vás. Jak asi již tušíte, jde mi o to, jakým vhodným přípravkem bych mohla svého psa utlumit, aby tolik nevnímal hluk petard, ohňostrojů, dělobuchů a dalších podobných "pochoutek" (které, jen tak mimochodem nemusím příliš ani já). Levi má panický strach z těchto věcí. A tím skutečně myslím panický. Žádné uklidňování nepomůže, ani sebejistý tón, ani příkazový...prostě nic. Venku to bouchne, pes mi ztuhne tak, že i mravorová socha je proti němu hebounký plyšový medvídek ;-), okamžitě se mu zrychlí frekvence dechu i tepu, nos se zahřeje na teplotu raketových motorů při startu, začně se strašně třást (divím se, že si u toho ještě nevyklepal všechny chlupy z těla.......drží :-) )....no a kouká se někam zašít. Nejraději do koupelny, do vany. Na radu veterináře jsem mu podávala na Silvestra nějaké phenobarbyturáty (pokud je to špatně napsané, omlouvám se), které ho měly zklidnit. Měla jsem jen hlídat tep a dech :-(  Bohužel, prášky snad jako by ani nazabíraly. Po celou dobu oslav to Levi vše vnímá velmi ostře. Teprve po několika hodinách po posledním výbuchu se Levi poddá účinku prášků a začne klimbat. Bohužel, už ani horské chalupy nejsou ušetřeny tohoto způsobu oslav (nebo o nich nevím...většinou se někdo v okolí najde, kdo něčím bouchne), takže je těžké najít místo, kam ho odvézt, aby to nebylo tak hrozné. I letos se s ním chystám do klidnější lokality než je Praha.
Zajímalo by mne proto, zda máte nějakou osobní zkušenost s nějakým přípravkem ke zklidnění. Ale opravdu účinným. Nejlepší by pro Leviho asi bylo, kdyby mohl Silvestr prostě tvrdě prospat. Je mi téměř každý rok do pláče, když vidím, co to s ním dělá. Veterináři mě většinou neberou příliš vážně, když mluvím o panické hrůze svého psa z hluku ohňostrojů. Vím, že takových psů je víc, ale ten můj je opravdu extrém. Víceméně by se dalo říct, že kdo ho neviděl, tak si to jen těžko dokáže představit. I můj přítel se mi pochechtával, že přeháním....do prvního Silvestru. Pak byl z toho stejně zdrcený jako já, protože Levimu nedokázal pomoci.
Prosím o Váš názor na vhodný druh sedativ, případně formu (tablety zřejmě nejsou příliš vhodná forma vzhledem k delší době, než se dostanou do krevního oběhu).
Pro případ, že bychom se již do Vánoc a Nového Roku "neslyšeli" přeji Vám i Vašim psím společníkům krásné a klidné svátky, bohatou nadílku a pohodového Silvestra. Mé přání krásných svátků pochopitelně platí i pro návštěvníky Vašich psích stránek.

Odpověď: Dobrý den:) Můj osobní názor na nejlepší druh sedativ je - žádná sedativa... Ale vím, že právě tohle asi slyšet nechcete... Možnosti jsou asi jen dvě. Nejrozumnější by mi přišlo zkusit přeci jenom najít lokalitu, která bude aspoň přiměřeně klidná, pak už byste to určitě spolu zvládli. Pokud přeci jen chcete použít sedativa (osobně bych se tomu ale skutečně bránil, pro psy jsou to "dryjáky"), pak bych zkusil pár dnů před Silvestrem nanečisto pejskovi podat odpovídající dávku (tu by měl včetně nejvhodnějšího typu tablet určit veterinář) a sledoval bych, po jaké době začne účinkovat. Přidal bych tak půlhodinu a na Silvestra je pak podal v tomto otestovaném předstihu... Nezapomeňte ale, že se prášky vstřebávají jinak pokud je pes nalačno nebo nakrmený!

Každopádně Vám všem přeji také krásné svátky, bohatou nadílku a Silvestra klidného a bez stresovaného pejska... Držím palce:)

 

  (14.12.2003)
Tazatel: Markéta Doležalová
Plemeno psa: střední knírač
Dotaz: Dobrý večer! Ráda bych si pořídila ke svojí vykastrované střední kníračce ještě jednu. Střední nebo velkou. Chovatelka si myslí, že velká až dospěje, pochopí, že střední je neplnohodnotná (vykastrovaná) a bude se ji snažit fyzicky zlikvidovat. Bude větší, silnější a nejspíš se jí to časem podaří. Zajímá mě jestli má chovatelka pravdu, nejspíš ano, a jak by to bylo v případě pořízení druhé střední? Vím, že mi poradíte psa, ale ráda bych fenu. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý večer:) Je to tak, skutečně bych Vám doporučil psa. Chovatelka má v zásadě naprostou pravdu, ovšem tyto situace nelze nikdy zcela přesně odhadnout a záleží na povaze každého zúčastněného jedince a v neposlední řadě i na majiteli, jak svoji smečku uřídí. Pokud byste měla obě feny v kotci, nedopadlo by to dobře zcela určitě. Pokud byste je měla doma v kontaktu se sebou, dokázala byste siutuaci zvládnout - ale záleželo by to na Vás a znamenalo by to, že musíte mít ve své smečce neotřesitelnou pozici superalfy.

Kastrace psa nebo feny, která má nebo bude mít vedle sebe dalšího jedince stejného pohlaví, znamená vždy koledovat si o průšvih. Ve Vašem případě bych volil jednoznačně psa. S druhou fenou byste měla problém, ať už by to byla kníračka střední nebo velká.

 

(14.12.2003)
Tazatel: Andrej Struhár
Plemeno psa: jorkširský teriér
Dotaz: Dobry den. Vsimol som si na viacerych miestach v byte ohryzenu stenu. Vyzera to ako keby Joggimu chybalo nieco v strave a doplnal si to tym, ze oziera omietku. Je to uprostred steny (nie nejaky roh) a je to asi 10x10 cm ohryzena (alebo oskrabana) vrchna cast omietky (farba+stierka). Joggiho (YT, 5 mesiacov) krmim krmivom Royal Canine Junior pre male plemena. Moze mu nieco chybat? Co s tym robit?

Odpověď: Dobrý den:) V tomto případě je odpověď jasná - jedná se o deficit vápníku. Protože máte pejska stále v období růstu (a těsně po/před přezubením), je nutný okamžitý zásah, tedy dodávání adekvátních dávek vápníku v práškové nebo tabletové formě. Navštivte prosím urychleně veterinárního lékaře, u kterého potřebnou směs (neobsahuje jen vápník, ale i další látky nutné pro jeho vstřebávání) zakoupíte.

 

(14.12.2003)
Tazatel: Veronika
Plemeno psa: kříženec
Dotaz: Dobrý den, moc se mi líbí Vaše stránky a přístup k výchově psů :-) Prosím Vás o radu a informace. Moje fenka (cca 3 roky, opravdu nevím, z útulku) je pravděpodobně kříženec malého munstrlandského ohaře, border collie a bůh ví čeho všeho ještě. Mám jí teprve rok, od štěněte byla v útulku. Myslím, že je velmi špatně socializovaná, nemá vůbec naučené chování smečky, dostává se svým neporozuměním do konfliktu se psy. Samozřejmě jí nechávám co nejvíc na volno, ale když si psi hrají a štěkají na sebe, asi si myslí, že jde o "nadávání" a pouští se s nimi do rvačky. Nechávám jí, aby si to vyřídila sama a sama poznala, co po ní psi chtějí, takže už trošku rozumí tomu, že některé štěkání je jen hra. Nejvíc je ale nervozní, když si psi hrají spolu a jí si nikdo nevšímá, to ihned psy rozhání a nedovoluje jim hrát si mezi sebou. Máme za sebou kurzy na klasickém cvičáku - ovšem s tím, že psi běhají zásadně na volno a bez náhubků, cvičíme na louce u lesa a celé cvičení spočívá hře psů se psy a v naučení psa odběhnout na přivolání od smečky. Toto cvičení fenka zvládne, ale mimo cvičák je odvolání problematičtější, i když na odměnu funguje skvěle a pochvaly se dočká vždy. Spí se mnou v posteli, i na gauči odpočíváme spolu, ale myslím, že nemáme ujasněné hierarchické postavení ve smečce. Asi neumím být "šéf" a špatně své požadavky sděluji.
Chtěla bych od Vás poradit přímo konkrétní přístup k mojí fence s naprosto neznámou minulostí (velmi se bojí lidí), ráda bych k Vám zajela na soustředění, abyste si jí mohl prohlídnout a tak mi nejlépe poradit. Chci psa/kamaráda, se kterým prožijeme spoustu společného a společný čas si užijeme co nejlépe. Dotazů mám mnohem víc, ale zaplnilo by Vám to celou stránku - prostě kynolog začátečník, co chce vědět víc. Abych nezapomněla, snažíme se o nácvik agility - nejvíc toho kazím já :-) Myslím, že touhle "hrou" upevňujeme vzájemnou komunikaci a vztah. Díky za odpověď :-)

Odpověď: Dobrý den:) Chce to čas... Pejsci z útulku s neznámou minulostí, zkušenostmi a často špatnou socializací potřebují ze všeho nejvíce čas a co nejčastejší kontakt s jinými psy, aby se "srovnali" a začali fungovat sami o sobě. U těchto pejsků trvá resocializace často i 2-3 roky, vše jde pomalu, ale při citlivém přístupu je to zároveň ta nejlepší cesta k cíli.

Vaše fenka také potřebuje ve Vás najít jistotu, kterou sama postrádá. Psal jsem tu již mnohokrát o tom, že právě nejistí psi potřebují velmi jistého a sebevědomého (ale zároveň citlivého) majitele, protože pak s radostí přenechají řešení veškerých problémů jemu a vystupují daleko sebevědoměji a klidněji i ve vztahu ke svému okolí.

Pokud budete moct, přijeďte na příští soustředění, pro Vás i pro Vaši fenečku to bude ta nejlepší příležitost navzájem se poznat a poznat i fungování psí smečky. Rád Vám s ní pomohu:)

 

(14.12.2003)
Tazatel: Lucie
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Dotaz: Dobrý den, mám problém se svojí fenkou RR, od malinka trpí na ucpávání pachových žlázek. Musíme chodit na vymačkávání, ale stane se, že už po třech dnech po vymáčknutí "sáňkuje". Krmíme kvalitním krmivem (Nutro Choice Large Breed Puppy), vypadá po něm krásně, srst v pořádku, bobky má tvarované, ale prostě toto ji trápí a mě taky. Nevím, co s tím, je to asi genetické, trpí tím už od malinkého štěňete. Někdo doporučuje přidávat kosti nebo syrové maso, co byste nám poradil? Bojím se, že čím častěji se to bude vymačkávat, tím to bude horší, je to kolotoč. Děkujeme za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Ucpávání pachových (análních) žlázek patří mezi chronické problémy u psů, kteří na to trpí. Ve většině případů se bohužel jedná o celoživotní záležitost, která se sama nespraví, dá se pouze utlumit a stejně to znamená pravidelně chodit na vymačkávání. Kosti nebo syrové maso se doporučují z důvodu, aby stolice byla co nejtvrdší a při průchodu konečníkem tlačila co nejvíce na pachové žlázky (právě tímto mechanickým tlakem dochází k přirozenému uvolňování sekretu).

Pokud vím, dá se v chronických případech pomoci i operativním zákrokem. Váš veterinář, který Vaši fenku jistě dobře zná, by Vám poradil, zda by tento zákrok u ní byl vhodný. Držím palce:)

 

(14.12.2003)
Tazatel: Marie Margaritovová
Plemeno psa: howavart
Dotaz: Dobrý den, předem chci popřát krásné svátky vánoční Vám i Vašim psím kamarádům.Prosím o radu, stala se nám taková nepříjemnost. Brita (osmiměsíční fenka) byla vždy sice opatrná, ale přátelská k ostatním lidem i psům. Před nedávnem jsem prosila o radu ohledně toho, že přibíhala k lidem, rotovala kolem nich, ale pohladit se přitom nenechala.To již skoro vymizelo. V současnosti většinou naběhne cca 2 -3 metry k dotyčnému a pozoruje ho. Pak pokračuje  dál aniž by obtěžovala. Žádnou špatnou zkušenost s lidmi neměla.A teď k problému. Každé ráno u nás jezdí paní na kole, většinou s fenkou dobrmana a rozváží noviny. Když jsme ji pokaždé potkaly, nechala jsem Britu sednout, podržela ji do doby, než paní projela kolem nás. Vždy bez problémů, když pominu to, že mi cca 2x za celou dobu vyběhla za paní a chtěla kolo honit. Na zavolání však přišla. Vycházelo mi z toho, že ji tato každodenní scénka nevadí, naopak by ji možná brala jako přijemné spestření - Honění kola. Asi před týdnem jsem šla při ranní procházce i k pekaři a tak jako pokaždé jsem Britu uvázala před vchodovými dveřmi k železné konstrukci na kola. Nevím sice kolik tato konstrukce váží, ale skoro jsem ji neuzvedla.Už jsem vcházela do krámu, když vidím tu paní na kole a se psem jak též zastavuje  s tím, že též zajde pro pečivo. Pozdravily jsem se a já zapadla (bohužel) nic netuše do krámu. Během chvilky za mnou přišla paní, ať jdu ven, že mi utíká pes. Myslela jsem nejprve, že se utrhla, ale když jsem vyšla na ulici, viděla jsem chudák Britu cca 15 metrů od krámu a vlekla za sebou celou železnou konstrukci. Na zavolání se hned zastavila. Přiběhla jsem k ní, chvíli ji uklidňovala a pak se nechala bez zjevných problémů dovézt zpátky ke krámu. Současně s ní jsem dovlekla i tu konstrukce. Paní mezitím odjela i se psem. Znovu jsem ji přivázala - nechala se (neštěkala, nevzpouzela se, nevyla- přišla mi již klidná) rychle jsem nakoupila a šly jsem domů.Když jsem po druhé vyšla z krámu, klidně seděla u té konstrukce.Od té doby se i nadále nechává bez problému u jakéhokoli krámu uvázat. V tom by problém být neměl.
Asi za dva dny jsme při ranní procházce opět potkaly dotyčnou paní se psem , Brita vyrazila pryč a měla jsem co dělat, aby neutekla. Nakonec nás pozorovala asi z cca 20 metrů a dokud paní neodjela, nepřišla ke mně.Připadá mi, že se její nervozita stupňuje. Už jen vyjdeme na ranní procházku (odpoledne a večer to nedělá) neustále se rozhlíží, prostě je ve střehu a nervózní.Když tato scénka proběhla asi po druhé, zastavila jsem paní a vyptávala se, co se vlastně u toho obchodu stalo.Tvrdila, že nic. Psa prý uvázala o kus dál (její fenka je navíc dle jejích slov velmi bázlivá - tak příliš nevěřím, že by na naší Britu nějak vystartovala), i teď když ji potkáme neštěká, nevrčí,chová se naprosto klidně.Napadlo mě, zda si nechtěla paní dát kolo právě do té konstrukce - čímž bych chápala zděšení Brity. Tvrdila mi však , že ne. Přímo mi na mojí otázku řekla - "přeci nejsem takový blázen". Tak nevím. Z paní asi už žádné informace nedostanu. Když jsme ji předevčírem opět potkaly a byla bez psa, zkusily jsme, že se zastavila, nechala kolo dost daleko a šla k Britě s tím, že na ní klidným hlasem mluvila  a nabízela ji piškot. Já Britu držela, ale tak se mi vzpouzela, že jsem to nakonec vzdala a řekla paní, že toho raději necháme. Prosím poraďte. Řeším dilema, co je lepší - protože se již asi nedozvím, co se přesně tehdy stalo, váhám, zda změnit trasu vycházek  a tím minimalizovat (zcela to nikdy nevyloučím) setkání se s tou paní a jejím psem, nebo naopak chodit tak, jak jsme celou dobu zvyklé a snažit se postupně, nenásilně o kontakt.Obávám se, aby změnu trasy Brita spíše nechápala tak, že i já (jako vůdce smečky) chápu to nebezpečí a tím ji vlastně dávám za pravdu v její nervozitě.Sice by se asi dříve zklidnila, ale kdykoli můžeme stejně paní potkat a pak to může být o to horší ? Na druhou stranu, pokud si budu trvat na stejné trase,aby mi Brita nepanikařila čím dál více ?. Vzhledem k tomu, že v současné zimě již žádné další kolaře nepotkáváme, nevím , zda by se tak snad nechovala i k ostatním kolařům. Tak mě napadlo půjčit si kolo a zkusit s Britou jít u kola, zda to vše nepramení pouze z tohoto strachu. V létě však kolaře potkávala denně a bez problémů.
Děkuji za pomoc a ještě jednou přeji krásné svátky.

Odpověď: Dobrý den, krásné svátky Vám i Britě:) Víte, to jsou právě ty věci, které psi vnímají jinak než lidé - pro Vás je to paní na kole a s fenkou dobrmana, ale Brita cítí ještě něco navíc, co ji děsí a vyvolává v ní stresovou reakci. Podle toho, co píšete, si nemyslím, že jí vadí kolo nebo fenka dobrmana, vadí jí ta paní. Buď z ní vyzařuje něco, co je Britě velmi nepříjemné nebo se stalo něco, co Vám ta paní neřekla a neřekne. Je totiž divné, že nejdřív za tou paní na kole chtěla utíkat a od té "zkušenosti" naopak utíká od ní - myslet si o tom můžeme oba svoje...

Ale v každém případě neměňte trasu, naopak ji procházejte co nejčastěji a svoji fenku uklidňujte hlasem a dotykem ruky. Zpočátku to bude problematické, ale pokud z Vás bude cítit klid a jistotu, brzy se zklidní. Jedná se pouze o negativní zkušenost, která musí být pomalu a trvale zatlačena do pozadí. Bude to chtít čas, fenka z Vás nesmí vycítit zaváhání nebo obavu - jakmile paní zahlédnete, položte na Britu ruku a pomalým, hlubokým hlasem na ni mluvte. Až přejdete, tak žádné hlasité jásání a odměny - zakončete celou akci dlouhým pomalým pohlazením po celém těle, pak sundejte ruku a Britu tichým hlasem pochvalte. Uvidíte, zvládnete to obě:)

 

(7.12.2003)
Tazatel: Gabriela
Plemeno psa: kříženci
Dotaz: Dobrý deň, zdravím Vás a Vašich chlpáčov. Velmi rada spomínam na jarné sústredenie a na to, ako sa naša svorka trhačov o nás starala :) Okrem všetkých rád ktoré si veľmi rada čítam, mám predsa nejaké otázky.
Odlúčenie: Rozmýšľala som nad možnosťou, že by som prišla na sústredenie znova, tentoraz iba z jedným zo psov. Zaujímalo by ma, ako by sa ktorý z nich dokázal zaradiť do "smečky", keď by bol odkázaný sám na seba a nespoliehal sa na to že mu niekto stráži chrbát. Isto si pamatáte, aký neuveriteľne odvážni boli, keď boli dvaja :)) Každý z nich je iní a myslím že by som ich ešte lepšie dokázala spoznať keby boli od seba. Okrem toho s jedným psom sa predsa len cestuje ľahšie. :)
Požieranie odpadkov: Bella je malá ale účinná popolnica a vždy mi na vychádzke niečo žrala. Aj teraz neodolá, takže na ňu musím vždy dávať pozor. Občas sa jej "podarí" zbaštiť nejaké fuj smradľavé. Ale radšej im doma dám odležaný syr alebo olomoucké syrečky, aby nehľadali vonku čo nemajú doma. Ak vonku niečo nájde, bežím za ňou z výrazom: "Okamžite mi to daj, ja som pán svorky a všetko čo kto nájde na jedenie, patrí mne!"  Celkom sa mi darí a ona mi poslušne dobrôtku odovzdá, lebo vie, že ju za to nečaká trest ale pochvala. Ako sa ale mám zachovať, keď mi na prechádzkach začala nosiť starý chlieb alebo naposledy lekvárovú buchtu? :) Stará sa o nás ako dobrá mama o svoju "smečku". Nezostáva mi nič iné, iba ju za to pochváliť, "dobrotu" si zobrať a tváriť sa že "nič". Je to tak v poriadku? Alebo máte na to nejaký fígeľ?
Nevraživosť medzi fenkami: Chodíme každú sobotu na výcvik, ktorý sa začína prechádzkou všetkých psov pustených na voľno. Šmudlovi to prospieva ukľudniť jeho neuroticko dominantnú povahu a je šťastný keď si ho všímajú aj vačšie fenky, hrajú sa s ním a naháňajú ho. Ale Bella si tam nepadla do oka s dosť dominantnou fenkou vlčiaka a keď sa tí moji dvaja spolu klbčia, hneď ich ide rozháňať a nepekne sa zaháňa na Bellu. A Bella si to samozrejme nenechá a nevyzerá to dobre. Zatiaľ sa nepobili ani krv netiekla ale vidím tú tichú nevraživosť keď sú si nablízku. Tak ich strážime a zvykáme a  nedovolíme im veľmi si vyskakovať na seba.  Čo sa ešte dá urobiť?

Ps: Zdá sa, že sa dostávate čím ďalej, tým viac do povedomia ľudí, niekedy aj ja poradím a odporučím Vaše stránky. Pretože je zúfalé pozerať a počúvať príbehy typu: "jedného psa museli utratit, lebo niekoho pokúsal a už majú ďalšieho..."  :( Dokonca sa ma občas niekto priamo na Vás, či sústredenie pýta a ja som rada, pretože základom je chcieť pochopiť a účiť sa. Mám asi šťastie, lebo aj u nás v Košiciach máme "cvičák" kde sme vedení hlavne k  pochopeniu psa  a nie k drilovaniu.
Želám aj vám veľa šťastia a veselé sviatky.

Odpověď: Dobrý den, zdravím do Košic:) Bylo skutečně pěkné, jak se Vaši psíci o Vás starali... Jestli přijedete příště, jste moc vítáni a těším se na vás:) K dotazům...

Odloučení: Sám by se každý z nich choval trochu jinak než pospolu. Psi jsou tvorové sociální a spolupracující, proto už dva dokáží vytvořit "minismečku" a navzájem si krýt záda, vzrůstá pak samozřejmě i "kolektivní" sebevědomí. Pokud je oddělíte, je zas každý sám za sebe a to se přirozeně na jeho chování projeví - ale i tak zůstanou hlavní povahové rysy zachovány (dominance, submisivita, stupeň sociálního cítění...).

Požírání odpadků: Raději dotyčnou "dobrůtku" okázale zlikvidujte (způsobem "nic užitečného pro smečku"), protože máte chytrou fenku a samozřejmě si dala dohromady, že když Vám přinese nějaký ten sajrajtík, tak ji čeká odměna:) Vůbec nejlepší je ale povel "Fuj!" - sem bych netahal "smečku", ale opravdu je vhodnější uplatnit zákazový povel...

Nevraživost mezi fenkami: Moc ne. I u psů platí princip sympatií a antipatií, u fen je ten problém, že si to "nevyříkají" tak jako psi-samci. Takže - monitorovat a v případě potřeby prostě zasáhnout...

Do povědomí lidí se asi skutečně dostávám - někdo mi fandí, jiným vadím - je to jako se vším. Ale jsem rád za každého pejska a za každého člověka, kterým jsem dokázal něco předat. U pejsků je to v pohodě, jen s lidmi je to někdy těžké...

Krásné svátky i Vám, Vašemu příteli a Vašim bezvadným pejskům:)))

 

(7.12.2003)
Tazatel: B. Gergelová
Plemeno psa: bordeauxská doga
Dotaz: Vážený pane, obracím se na Vás s prosbou o radu při výchově naší 10 měs. fenky bordeaux. dogy Kleo /popř. Kleofáš/. Máme problém s její komunikací s naší 12 dcerou. Kleo ji evidentně bere jako sobě rovnou a nehodlá ji vůbec poslouchat. Vyzívá ji k  různému kočkování a hrám a vzhledem k její velikosti a váze /41kg/ je to problém. Když jí Anička okřikne Fuj  nebo  jí dá jiný povel Sedni Lehni tak nereaguje.Situaci vždy musím řešit já a pak toho nechá. Její chování vůči Aničce není agresivní, ale spíš mi to přijde, jako když ji považuje za sourozence. Anička je celkem odolná /máme již druhého psa/ a zatím si z   toho nic nedělá, ale problém to začíná být je velký. Já chodím s Kleouškem na výcvik základní poslušnosti a ten zvládá dobře a mne poslouchá /v rámci své molossí povahy/ spolehlivě. Jinak má Kleo Aničku asi celkem ráda, ráno jí chodí budit oblíznutím a velmi ráda pobývá u ní v pokoji ,ale pak najednou dostane takový čertovský výraz a začne na ní skákat a dorážet a není k utišení. Děkuji předem za odpověď a zdravím B. Gergelová.

Odpověď: Kdyby se tak majitelé psů zajímali i o jiné věci okolo psů než je jen cvičák... Třeba o to, jak funguje smečka, jak se projevuje sociální chování psů atd. Pak byste si vůbec nemusela dělat starosti, protože byste věděla, že vše je tak jak být má.

Dobře. Znovu to vysvětlím. Pes nefunguje jako člověk na základě direktivy "tady máš svoji lidskou smečku a budeš poslouchat toho, toho a tu". Pes funguje na základě smečkových instinktů, které mluví jasně - POSLOUCHAT budu tvora s přirozenou autoritou (jinými slovy toho, kterého sám beru a uznávám), pokud tu takový není, budu velet já. Zbytek smečky se rozdělí - jedny budu AKCEPTOVAT a v určité míře i poslouchat a pokud se mne někdo bojí, tak má smůlu, patří do skupiny, kterou nebudu poslouchat, ale protože tvoří součást smečky, budu ji TOLEROVAT. A pak jsou tu mláďata (=děti), která budu CHRÁNIT a se kterými si budu HRÁT, pokud budou zachovávat pravidla smečky. V opačném případě je musím VYCHOVÁVAT, aby přežila.

A jsme u toho. Máte pomalu dospívající (do cca 3.roku) fenu velkého plemene a děláte zásadní chybu, která může jednoho krásného dne skončit třeba i útokem feny na Vaši dceru - a prosím, čtěte velmi pozorně a následující si zapište do hlavy: NIKDY nesmíte uměle vyvyšovat někoho nad svého psa, i kdyby se jednalo o Vaše dítě! Naopak - poučte svého potomka jak se má chovat a Váš pes za něj položí život... Základem totiž není opět nic jiného než smečková hierarchie - Vaše dcera není pro Vaši fenku nic jiného než štěně - a buďte ráda, že tomu tak je... Všechno taky bude v pořádku do doby, pokud se Anička tak bude chovat, tedy nebude se sama od sebe nebo na Vaši radu snažit dostat Kleo pod sebe - věřte mi, že pokud by na to Vaše dcera skutečně měla, tak ji Kleo poslouchat bude. Ona sama je totiž tou nejlepší zpětnou vazbou.

Jinými slovy - respektujte svoji fenu a její sociální vnímání, protože jinak se stanete kandidáty na "napadení dítěte vlastním psem" - kdy konečně lidi pochopí, že za naprostou většinu těchto průšvihů si mohou jen a jen sami? Pes není člověk, není ale ani nic míň - jen vnímá jinak a daleko přirozeněji. I člověk takový kdysi byl - vůdcem tlupy, kmene nebo rodinného klanu nebyl "předem určený" jedinec, ale člověk s přirozenou autoritou a schopnostmi vést jiné... Kdyby to tak fungovalo i dnes!

A ještě slovo závěrem. Buďte ráda, že mezi Kleo a Aničkou je tak pěkný vztah. Pokud se Vaše fenka příliš rozjede, musíte to být ale Vy, kdo ji zklidní, ne Vaše dcera. Přečtěte si Poradnu, dozvíte se spoustu informací o tom, jak pes vnímá svoje okolí i lidi kolem sebe... Máte fenu velkého silného plemene a ona vždy prioritně poslechne své vrozené instinkty, nikoliv cvičákové dovednosti:)

 

(7.12.2003)
Tazatel: Jitka
Plemeno psa: hovawart, trpasličí pudl
Dotaz: Dobrý den, máme doma psa (Hovawart - 1,5 roku) a babička má trpasličího pudlíka (3,5 roku). Bydlíme ve společném domě se společným dvorem, ale domácnosti jsou oddělené. Psi spolu vyrůstali, vždy si spolu hráli a chodili na procházky. Pudlík k nám každý večer chodil "na návštěvu". Vždy si ale chránil svoje jídlo, tím že na našeho psa vrčel a vždy byl jaksi dominantnější. Poslední dobou náš pes pudlíka napadá.  Většinou například u nás v kuchyni, kde si asi hlídá jídlo, ale už i na dvoře a my kolikrát nevíme proč. Chytne ho zkříženými packami pod krkem,drží ho a vrčí. Naštěstí mu ještě nic vážného neudělal a ani mu ublížit nechce. My si myslíme, že se snaží vydobýt si dominantní postavení. Problém je, že pudlík se svého postavení nechce vzdát a na našeho psa stále vrčí, čímž mu zavdává příčinu k dalším útokům. Našeho psa se snažíme vždy potrestat, ale rádi bychom se zeptali, jak ho máme potrestat tak, aby to už nedělal a jak vůbec máme tuto situaci řešit. Jinak je náš pes velmi hodný i k ostatním lidem, ostatní psi má také rád a rád se s nimi stýká. Je celkem poslušný a do této doby s ním nebyly žádné problémy.Za odpověď předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud chcete svého psa trestat za přirozené chování, je to špatné, protože tady se nejedná opět o nic jiného... Hovawart Vám dospívá a je zcela normální, že se svojí vrozenou dominantní povahou a velikostí nenechá trpasličího pudla na vyšším postu. Pokud budete hovawarta za tohle trestat, dočkáte se pouze toho, že jednoho dne pudla fyzicky zlikviduje. Pokud necháte věcem volný průběh, pak je to jen otázka krátkého času, než se pudl podřídí.

Výběr je pouze na Vás:)

 

(7.12.2003)
Tazatel: Jarka
Plemeno psa: cane corso
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych poradit s naší 10 měsíční fenkou cane corso. Vyrůstala od 2 měsíců s naší starou fenou Bearded Colie, kterou naprosto respektovala a uznávala. Bohužel naše Beardedka před měsícem zemřela. První dva týdny se nic nedělo ale pak začala mladá fenka při mém odchodu z domu štěkat, kňučet a skákat po dveřích. Obě feny žily v domě s námi. Jsem s ní celý den jen 2x odejdu na 30 min zavést dcerku do školky. Okamžitě začne řádit. Pokaždé se vrátím a důrazně jí vysvětlím, že se to nedělé. Vůbec to nepomáhá. Chová se jako šílená. Snaží se dostat ven za každou cenu. Jednou se jí to podařilo a způsobně mě čekala před domem. Padlo rozhodnutí, že bude chodit po dobu naší nepřítomnosti do sklepa. Je to světlá místnost s nábytkem, je zvyklá sem se mnou chodit, ale jakmile tam má zůstat sama řádí jako smyslů zbavená, vždy se počurá a v posledních dnech i pokadí i když předtím byla třeba 30 min na zahradě. Má tam jeden ze svých pelíšků který naprosto ignoruje, sušenou šlachu, uši ale o nic neprojeví zájem. Řve jako zběsilá . Problém nastává už v tom jak ji mám dostat do sklepa. Je velice fixovaná na všechny členy rodiny. Mám pocit, že situace se zhoršuje. Poraďte prosím co dělat, když si nechci pořizovat dalšího psa, což by asi bylo řešením. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) V první řadě se snažte správně pochopit celou situaci a vidět ji i očima vaší fenky. Je to ještě nedospělá, mladá fenka, která (jak píšete) odmala sdílela společnost dospělé fenky, která jí dodávala potřebný klid, jistotu i rozptýlení. Ve chvíli, kdy o ni přišla, stalo se z ní opuštěné mládě, které se prostě a jednoduše bojí náhlé samoty a dostává se do stresu - tak jako všechna štěňata, než se naučí být sama. Reaguje únikově a pokud ji budete zavírat do sklepa (a může být světlý, zaplněný nábytkem a vším možným), celou situaci tím jen zhoršíte!

Takže prosím Vás jinak: začněte ji učit samotě tak, jak se učí malá štěňata a jak jsem tu již bezpočtukrát i psal. Pochopte, že to hlavní, co teď potřebuje, je Vaše společnost (tu naštěstí má), ale i vědomí, že ji zas někdo meopustí - a to je teď to nejdůležitější. Musíte začít opět s krátkými intervaly Vaší nepřítomnosti (začněte klidně na 1-5 min.) a především s laskavým přístupem i kdyby "řvala jak zběsilá" (jak píšete). Pokud ji za to budete trestat nebo ignorovat, spolehněte se, že celou situaci jen zhoršíte, a to natrvalo.

I plemeno cane corso má velmi citlivou a vnímavou duši. Nemylte se. Ztrátu svojí psí kamarádky nese velmi těžce a na Vás teď je, abyste jí citlivým přístupem pomohla se s celou situací vyrovnat a postupně ji zatlačit do pozadí. Je to (kromě pořízení jiného pejska) to jediné, co můžete udělat - a pokud máte svoji fenku opravdu ráda, tak to z Vás vycítí a Vy sama budete vědět, jak s ní komunikovat. Chce to v těchto případech vždycky čas a komunikaci, ne sklep (nebo jakoukoliv izolaci).

 

(7.12.2003)
Tazatel: Lucka
Plemeno psa: labrador
Dotaz: Vážený pane Dostále, opět se na Vás obracím. Už to jsou 2 měsíce , co jsme si k Bennymu pořídili ještě jednoho pejska - teda spíš mladou dámu.  S Bennym se krásně sžili, ale připadá mi, jestli na sobě nejsou moc závislí. Popravdě řečeno se jeden bez druhého ani nevyvenčí :o). Ale pořád lepší, než aby se nesnesli. Když jsme si Normu přivezli tak zrovna dohárávala. Benny nám to potvrdil :o), ale do týdne byl klid. Před týdnem jsem s Normou navštívila cvičák (jelikož toho do původních majitelů) zrovna moc neumí a také proto aby se dostala do kontaktu s větším počtem psů - u nás jich moc není a potřebuji aby z toho na výstavě nebyla moc paf. Ale zpět. Už  na cvičáku mi říkali, že pejskům nějak moc voní, jestli se nebude hárat. No, a včera začala špiňit. Jedná se opět o hárání ,nebo v tom může být i jiný problém. Prý se to stává, ale  nerada bych něco zanedbala.
Dále bych Vás chtěla poprosit o "objasnění" situace, která se nedávno stala. Týká se Bennyho. Přišla k nám na návštěvu sestřenice (Benny ji moc dobře zná už odmalinkata) a šla se přivítat s pejsky. Benny seděl tak si sedla k němu na zem poňuchňala ho a dala mu povel "dej pac" Benny  ochotně podal (čmuchal dobrůtku), ale u toho slabounce vrčel. Sestřenici jsem radši poprosila ať ho nechá , ale nechápu to ochotně podávat a vrčet??? Od té doby co máme Normu se Benny trochu změnil, víc si dává pozor na cizí lidi, přijíždějící auta a návštěvy bouřlivě ohlašuje štěkotem. Je to tím, že má "větší zodpovědnost" musí chránit fenu??
Předem děkuji za odpověď. Jinak přejeme Vám i Vašim pejskům krásné Vánoce a úspěšný Nový rok.

Odpověď: K prvnímu dotazu: může to být hárání, ale taky to může být výtok. Takže - rozhodně bych na Vašem místě navštívil veterináře, protože zanedbání těchto věcí může vést ke zbytečným zdravotním komplikacím, které se pak dlouho nebo obtížně léčí. Na druhou stranu - zažil jsem fenu, která regulérně hárala každé čtyři měsíce, takže možné je všechno:)

Ke druhému dotazu: je to víc věcí dohromady. Jednak Benny opět o něco víc dospěl (a mění se tím samozřejmě i povaha směrem k nezávislosti a dominanci, rezervovanosti vůči cizím lidem), jednak skutečně chrání fenu - a Vaše sestřenice ze sebe mohla v dané chvíli vyzařovat i neúmyslně něco negativního... Buďte v těchto případech opatrná a nenuťte svého psa, aby poslouchal a plnil povely cizích lidí. To nikdy není dobré ani pro psa, ani pro jeho majitele. A že se jedná o podání tlapky? Víte, že se pro psa jedná o signál podřízenosti? Pro někoho to možná vypadá roztomile, ale pes to opravdu vnímá jinak!

I Vám a Vašim pejskům přejeme všichni tři krásné Vánoce a jen to nejlepší do Nového roku:)

 

(1.12.2003)
Tazatel: Martina Vacková
Plemeno psa: brazilská fila
Dotaz: Dobrý den Viktore, zajímal by mě Váš názor na tyto 2 případy:
Asi před 14 dny jsme šli s Dastíkem na procházku a potkali jsme jeho sestru. Viděli od té doby co je vzali od psí mámy párkrát a od začátku Dastymu nechtěla dát pokoj. Když byli úplně malí skákala mu na hřbet a štěkala. Dasty se o ní vůbec nezajímal a uhýbal jí a nechtěl se s ní vůbec bavit. S jinými psi si hraje a je rád. Teď se třeba kamarádí s německou dogou. Nakonec si jí majitel musel vzít na vodítko, byla neodbytná.
Když jsme se teď potkali po čase ( oběma bude 5 měsíců ) vyletěla na Dastyho a zle na něj zaútočila. Vůbec se jí nevšímal, ona mu skočila na záda a vrčela a kousala do něj. Dasty nedělal skoro nic. Chtěla jsem to chvíli nechat, jak je to lepší, ale po chvíli jsem jí z něho strhla. Dasty se otřepal, přišel ke mě, abych ho pohladila a bylo vše O.K. Majitel fenky neříkal nic, jen ji připnul  a to pořád cenila zuby. Dasty se psů nebojí, ani není agresivní. Řěkněte mi, Viktore, co to mělo znamenat ? Jak může takto malá fenka být tak vzteklá ? Proč si nehráli ? Přece kvůli tomu, že to je holka nebudu koukat jak ubližuje mému mazánkovi :-) Vím, že od začátku měli majitelé fenku venku a asi jí moc nerozmazlují.
Druhý dotaz : Včera  jsme byli s Dastym ještě navečer na dvorku a on vždy dovádí a nosí dřevo, mazlíme se pereme se atd. Najednou začal větřit a koukal k zahradě, pak za dolů, všude obcházel, chodil typickým filáckým plíživým krokem :-) Pak vždy na chvíli sedl na práh u dveří a pořád větřil směrem ke dvorku se zahradou , číhal, špicoval uši...já mu říkala: no copak Dastíčku ? ukaž mi toho syčáka apod. vždy ke mě šel se nechat pohladit a já šla za ním jak obcházel a to mu myslím dělalo radost, že jako se zajímám o jeho věc. Koukali jsme do zahrady ( je do lesa ) nikdo tam nebyl. Zajímá mě, každá Dastyho myšlenka, zkusil byste mi alespoň nastínit, zda opravdu cítil něco jiného než je zvyklý a nebo jak dospívá a roste probouzí se v něm hlídací instinkt ? On neštěkal, jen číhal upřeně a větřil a větřil...tvářil se při tom dost důležitě ale byl naprosto klidný :-) Normálně je ostražitý a bufe kdy někdo jde, ale tohle bylo takové jiné ! Být v domě sama tak se tam bojím :)
Moc se těším na odpověď a mocmoc děkuji !

Odpověď: Dobrý den:) Případ první? I malá fenka může být vzteklá... Ale také může být problém ve špatné socializaci (což mi ve Vámi popisované situaci nepřipadá až tak nepravděpodobné). Řekl bych to asi takhle - může to být ojedinělá reakce, ale pokud se Vám to stane i příště, tak by to chtělo majitelům fenky vysvětlit něco o tom, co a jak důležitá je socializaci štěněte...

Případ druhý? Už jsem tu o tom taky kdysi psal... Psi vnímají jinak a vnímají i jiné věci než lidé, jinak je i vyhodnocují. Dokáží komunikovat na jiných hladinách a "vidí věci mezi nebem a zemí", vnímají lidskou auru... Ještě se bojíte:)?

 

(1.12.2003)
Tazatel: Dita Budínová
Plemeno psa: maďarský ohař
Dotaz: Dobrý den!:) Nejprve bych Vám chtěla moc pochválila vaše stránky, jsou fakt bezva! Našla jsem v nich už spoustu rad a postřehů. Snad také proto nemáme žádný vážnější problém s naším pejskem,  protože na všechny vzniklé situace jsme u Vás našli ve správný čas odpověď.
Na co se chci tedy zeptat? Máme šestiměsíčního maďarského ohaře krátkosrstého jménem Wick. Pejsek je inteligentní, temperamentní, velmi dobře se cvičí, zvládáme základní povely, včetně přivolání a odložení, miluje společnost psí i lidskou, aportování, hodně pohybu a blbnutí s páníčkama.:) Bydlí s námi v domě, během dne když jsme v práci ho má celý pro sebe, nikdy nic nezničil, nerozkousal, velmi rychle se naučil co smí a co ne. Venčíme ho v 10 hod,  13 , v 16 jdeme na velkou procházku (2hod) a poslední venčení je ve 22 hod. Máme trošku problém s venčením v noci. Jdeme s ním kdykoli si řekne. Někdy nemusí za noc vůbec, někdy jednou, někdy dvakrát. Když ale jde, nezdá se že by opravdu hrozně moc musel, že by udělal louži velkou jako oceán, ale spíš jen pro vlastní pohodlí hned jak se mu trochu zachce už chce ven. V noci nepije. Dožaduje se venčení kolem půlnoci a případně ve 3,00. Nezkouší nás jenom? Máme být už víc nekompromisní? Přeci jenom je to ještě štěně, nemáme mu tedy vyhovět, aby si upevnil svůj správný návik? Doma loužičku už více jak dva měsíce neudělal. Ani přes den, když je doma sám.
Můj druhý dotaz je ohledně aportování resp. běhání za aportem. Toho je opravdu velký milovník. Jak má svůj míček nic kolem ho nezajímá:) Tak ho miluje, že když k němu dobíhá, doskáče k němu jako klokan (ale samozřejmě na všech čtyřechJ). Dopadá vždy rovnoměrně na všechny čtyři běhy. Nemůže toto jeho skákání mít v jeho věku neblahý vliv na správný vývoj kostí a kloubů? Nemáme to na nějaký čas omezit?
A poslední dotaz je spíš takové moje ujištění. MOK je pejsek čilý, temperamentní, milující pohyb. Bohužel jen málo pejsků v našem okolí jsou stejně náruživý běžci jako on. Když se unaví (a to je obvykle velmi brzo), a začnou polehávat,  našemu Wickovi se to nelíbí a snaží se je vyprovokovat stěkáním, vrčením a typickým postavením-přední běhy položené na zemi. Některým majitelům se to nelíbí, a chtějí abych si toho, cituji "..nevychovaného a agresivního psa chytla a nepouštěla ho mezi normální psi.". Chci se ujistit, že jde opravdu jen a jen o vyprovokování ke hře, a že to nemá s agresivitou vůbec nic společného! Taky mě napadlo jestli to nemá spojitost s jeho temperamentem?

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Individuální potřeba venčení je u každého pejska jiná - záleží na jeho tělesném i psychickém vývoji a dalších faktorech. Šestiměsíční pejsek už by mohl přes noc skutečně vydržet, takže doporučuji to jednoduše zkusit...

Nebojte, přirozený pohyb pejskovi neublíží (ani běhání za aportem), pokud je zdravotně v pořádku a netrpí problémy pohybového aparátu.

Poloha psa "přední nohy položené na zemi a zadek k obloze" je VŽDY výzva ke hře, žádná agrese, i kdyby u toho štěkal sebevíc. Opravdu, buďte v klidu:) Pokud to nevědí jiní majitelé psů, pak je to jen otázka toho zda jsou vůbec ochotni si to nechat vysvětlit, že... Zkuste to, třeba budete mít štěstí;)))

 

(1.12.2003)
Tazatel: Kristýna
Plemeno psa: basenji, cane corso
Dotaz: Zdravím Vás i Vaše pejsky (moc se těším, až je poznám:) ) pane Dostále, hned v úvodu Vám chci napsat, že Bendža se zatím stále nezúčastnil žádné "bitky". Uvidím teď v neděli, jedeme na výlet s jeho basenjí kámoškou na místo, kde nějakého pejska asi přeci jen potkáme.
Chtěla jsem Vás požádat o radu. Příští víkend budu sama hlídat 4 měsíční štěňátko Cane Corso Ginu. Jednou jsem už měla na starost oba pejsky dohromady (Gině byly tenkrát 3 měsíce) - bylo to však pouze na jedno odpoledne. Navíc byl doma manžel, který s Bendžim došel na velkou procházku. Já jsem pak šla venčit oba pejsky dohromady. Oba byli na svém vodítku, jelikož Gina ještě neumí chodit u nohy a jak znám Bendžu pokud bych připla Ginu k němu určitě by způsobně u nohy nešel (bylo to ještě předtím než jsme se spolu viděli). Procházka dopadla příšerně. Vyšli jsme, Bendža vycítil, že se nemůžu 100% soustředit pouze na něj, začal táhnout (energické torpédo), Gina si zase chtěla všechno pomalinku očuchat (rozvážný molos) :). Hned v úvodu jsme potkali čaua - kluka, Bendža se mi vysmekl a šel si vyjasňovat postavení. Nechala jsem Ginu Ginou a šla vytáhnout svého milého basenjiho zpod čaua. Bendžiho jsem si opět připla na vodítko. Gině jsem vodítko sundala. Obešli jsme barák (Gina je takovéto klasické "následovací" štěně), pejskové udělali své potřeby a šli jsme domů. Pak už jsem Ginu chodila venčit samotnou.
Chtěla jsem se Vás zeptat, jak postupovat při venčení obou pejsků, když ten starší a "moudřejší" je dost samostatný basenji a sám potřebuje občas usměrnit. Gina je od minule o měsíc starší, zvědavější, s každým tvorem se chce hned kamarádit. Bendži s Ginou se vidí téměř každý týden a mě Gina bere a poslouchá. I když si hraje s jiným pejskem, stačí na ní navolat, upozornit na sebe, jít od ní a ona nechá pejska pejskem a běží za mnou. Když jsme byli v lese Bendža lítal sem tam a Gina vždy jen "naznačila", že běží za ním a pak si u mě sedla a koukala. Napadlo mě že by šla bez vodítka, ale to ve městě nejde všude. Nemá ještě zakódované to, že do silnice se neleze, atd. Bydlí mimo Prahu, takže jí opravdu zajímá úplně všechno. Měla jsem v plánu oba pejsky někam vyvézt, tím ale vyřeším jen jednu procházku, další 2 denně musím absolvovat s oběma psy. Nebo bude lepší chodit s každým zvlášť? Problém je v tom, že Gina není v našem bytě "doma". Mám strach, aby se nebála v ne příliš známém prostředí. Ještě mě napadá jedna věc - Gina jezdí ráda autem, je na něj zvyklá, ale vždy zvrací - dá se tomu nějak předejít nebo je to jako u lidí (někomu se dělá špatně, jinému ne) nebo z toho třeba vyroste? Trošku se totiž obávám výše zmiňovaného výletu. V poradně jsem v některých dotazech narazila na rady, jak na to se dvěma psy, ale většinou šlo pejsky žijící v jedné domácnosti a ten starší nebyl basenji :)

Odpověď: Zdravím:) Jen je berte ven oba spolu... Prospěje to Benjimu i Gině. Chce to jen vydržet a překonat počáteční problémy, věřte mi. Benjiho vezměte na vodítko blíž u nohy, Ginu připněte k němu, nasaďte ostré tempo a ono to půjde. Vážně, máte na to. Benji není zdaleka tak nezvladatelný jak myslíte:)

I pejsek, který má zpočátku v autě problémy, si většinou zvykne, pokud má dostatek příležitostí... Jinak je možné koupit u veterináře speciální tabletky (jsou pro psy vhodnější než Kinedryl - pozor na dávkování!), které žaludek pejska zklidní. Pokud Vás čeká delší výlet a Gina má problémy, asi bych to i udělal.

Tak držím palce ať všechno dobře dopadne - a kdyby se přeci jen vyskytl problém, tak ho berte s nadhledem:)

 

(30.11.2003)
Tazatel: Jiří Novák
Plemeno psa: NO
Dotaz: Preji dobry den! Se zajmem jsem si procital Vase stranky, ktere jsou dle meho hodne zajimave a poucne, a rozhodl jsem se, ze zkusim popsat svoji nestastnou prihodu a poprosim Vas o Vas nazor ci pripadne o radu, protoze, priznam se, je mi sympaticky Vas nazor na psy a jejich chovani i vychovu.
Je mi jasne, ze az uvidite to mnoztvi pismenek nize, tak se Vam do toho asi nebude moc chtit, protoze casu jiste nemate nazbyt, ale myslim, ze kdyz Vam napisi informaci vice, budete si tak moci udelat lepsi obrazek o cele situaci...
Napadl me pred tremi tydny bezduvodne (alespon jsem o tom presvedcen) asi 4-lety vlcak naseho souseda. Nez Vam napisi jak se cela vec udala, trochu popisu jeho chovani a trochu i jine veci okolo, ktere by mohly, podle me, mit souvislosti s tim, co se mi stalo.
Behem uplynulych nekolika mesicu jsme staveli v dotycne vesnici rodinny domecek. Jiz pri vyberu pozemku jsme si nemohli nevsimnout temperamentniho nemeckeho vlcaka (?), ktery na nas za plotem, naproti nasi parcele pres silnici, opravdu zlostne stekal a skakal na branku. Bali jsme se k nemu byt jen priblizit a radeji jsme chodili po celou dobu stavby na nasi strane ulice, totez delali vsichni remeslnici, nebot na vsechny lidi ten "mily psik od pohledu" reagoval stejne. Stejne reagoval i v pripade, ze jsme byli na svem pozemku na druhem konci, tj cca 70m od "jeho" plotu, zkratka, jakmile nekoho vidi z kterekoli strany na dohled, reaguje zlostnym stekanim, ktere se s priblizujici vzdalenosti zduraznuje. Oprvdu pusobi hrozive a budi prinejmensim respekt, ne-li primo obavy.
Behem doby, si na nas pes "zvykl" nestekal na nase auto ani na nas, casem si "zvykl" i na remeslniky, kteri k nam pravidlne doochazeli. Pokud vsak prisel nekdo novy, reagoval jako drive. Mysleli jsme si, ze bude vse takto i nadale, tj. nebude na nas prehnane reagovat a casem se snad i skamaradime... Co nam (nikomu) vsak nikdy nedovolil, bylo priblizeni k "jeho" brance, na ktere byl zvonek. Stacilo i hovorit s jeho majiteli, kteri stali u nej za brankou a my na silnici. Museli jsme stat na druhe strane silnice, jinak pes vyvadel jako zbesily a fakt budil hruzu, ze ten plot preskoci... Pripominam jeste, ze takto reaguje na vsechny lidi, na sousedy, na kolemjdouci, kteri radeji prechazeji na nasi stranu silice, i kdyz je chodnik u souseda :) Svoje majitele moc neposloucha, mozna tak jeste pana, pani na nej muze kricet jak chce. Kdyz uz poslechne, tak pomerne neochotne. Na cvicak pry chodili, tam pry reaguje normalne - nevim, nevidel jsem. Pres den je na zahrade a vyhlizi na koho by si steknul, v noci spi v dome s majiteli (asi v predsini).
Pred cca 4 mesici jsme si poridili stene Rhodeskeho Ridgebacka, kluka. Dnes mu je 6 mesicu. Od te doby na nas zase vyjizdi sousedovic pes jako drive, mozna jeste hure. Kdyz jdeme se psem je to o poznani horsi. Steka na nas, i kdyz jsme na svem pozemku za plotem. Nas pes si ho absolutne nevsima, ani se na nej nepodiva, nesteka - jsem tomu rad :)
Pri stehovani do naseho domecku se vsak stalo toto: kdyz odjelo stehovaci auto, zamykal jsem zvenku u silnice branku. Sousedi opravovali plot, tj meli ho zcela sundany a byl k nim volny pristup ze silnice a vlcaka meli pusteneho(!). Pobihal na jejich zahrade a zdal se klidny. Soused rikal, ze je hodny, ze pousti hruzu jen za plotem, ze venku na nikoho "nevyjizdi", ze posloucha a ze ho seznamime s nasim ridgebackem. Stal jsem na svem pozemku zvenku u branky a mezi mnou a vlcakem byl kus meho pozemku, silnice a jejich pozemek, tj celkem cca 6-7m voilneho prostoru. Soused a sousedka stali v polovine silnice, pes na jejich strane a hovorili se mnou, v klidu. Zniceho nic, koukam, ze se pes rozebiha, steka na me (byl jsem tam krome sousedu sam, jen opodal cca 10m stal bratr u auta) a nez jsem se nadal, byl u me, acokoli na nej soused kricel ze "nesmi" a "stuj". Instiktivne jsem se stihl jen otocit zady k nemu a dal jsem ruce pred oblicej. Pouze jsem citil jak se zakousl do meho praveho lytka a asi 3x kousnul. Soused u toho na psa kricel at toho necha a snazil se ho odehnat. Pes nic, byl jako v transu. Kdyz pustil - myslel jsem si, ze proto, aby me uz nechal (pral jsem si to) - bylo to  toho duvodu, ze se rozhodl kousnout si jeste do leveho lytka. Tam kousl asi 2x, pak ho konecne soused odehnal lopatou(!). Celou dobu jsem stal prakticky na miste, jednak se s dospelym vlcakem na noze neda utikat, a pak jsem nechtel trhat nohou, abych ho nerozdradil a abych si neutrhl vetsi kus masa, nez utrhne on sam kousnutim a trhanim hlavy (ano, tak to opravdu delal) a snazil jsem se, aby me nepovalil, to by asi dopadlo hure.... Vysledek? Dva tydny neschopenka, chirurgie, siti, hnisani, bolest, jizvy, atd, celkove nic moc. Sousedi jsou z toho spatni a my samozrejme asi jeste vice.
Nevim, zda dokazete z toho, co jsem popsal, odvodit proc ten pes takto reagoval. Ja osobne to nevim, napada me nekolik moznosti
- bud si proste vlcak narokuje vse co je pred jeho pozemkem (pak ale nechapu pro me nejdrive nezastrasoval a rovnou me napadl, bez vystrahy, bezduvodne)
- nebo nejak pocitoval, ze jsou ohrozeni jeho "panickove" moji blizkosti a branil je (viz vyse - proc bez vystrahy?)
- vzhledem k tomu, ze mame psa, domnival se, ze jsem vedoucim smecky a proste si to se mnou sel "vyrikat" po psim zpusobu (opet - bez vystrahy?)
- nebo mel proste nejake "zkratkovite" jednani, proste je to "magor" (jako nekteri lidi) a rad se pere a dokazuje svoji nadrazenost (to si myslim, ze pasuje nejvice)
Co se da delat do budoucna? Vzhledem k tomu, ze to jsou celkem hodni lide a jsou z toho sami spatni, nechci delat problemy, ale na druhou stranu, chci to resit. Co kdyby bylo na mem miste dite? To by musel ten pes timto utokem zabit(!!), ja preci jen nejsem drobecek (skoro metrak zive vahy) a presto jsem mel co delat aby me utocici vlcak nepovalil na zem. Manzelce by nohu prekousl napulku, vazi pul toho co ja, a vlcak muze mit odhadem 45kg, takze vahove jsou na tom stejne. Ovsem je otazkou, zda by dite nebo zenu napadl, treba ho provokuje jen dospely chlap???
Prosim, poradte nam co mame delat, zda je jednani toho psa v poradku. Mame hruzu z toho, jak bude reagovat na naseho Ridgebacka, kdyby se nekde potkali (a na me!). A jak bude reagovat na nase dite, az se jednou narodi?! Mam husi kuzi z toho, co by se stalo, kdyby preskocil vlcak branku (a vim, ze to pro takoveho psa neni problem) a mel pred sebou dite, manzelku nebo proste nekoho nam blizkeho... Necha se takovy vlcak jeste nejak vychovat nebo je to (pro psa) normalni jednani?
Velice Vam dekuji za Vas cas a predem i za jakoukoli radu a nazor...

Odpověď: Dobrý den:) Poučný příběh... Může se totiž stát dnes a denně, kdekoliv. Příliš mnoho lidí, kteří si pořídí psa tzv. "na hlídání", si totiž vůbec neuvědomuje, že nemohou mít psa jen k tomu hlídání. Každý pes má vrozené hlídací instinkty, je však zapotřebí je vždy umět kontrolovat - jednoduše řečeno, není problém, aby se pes naučil hlídat vlastní nebo určený pozemek. Problém je ten, že zároveň nesmí svoje hlídací vlohy a určitý stupeň agrese nekontrolovaně projevovat v nežádoucích situacích.

Pokud je totiž pes veden jednostranně pouze k samostatnému hlídání pozemku, pomalu se v něm začíná kumulovat nevybouřená agresivita. Agresivita jako taková patří do duševní výbavy každého psa, některé plemeno má její práh výš, jiné níž, ale vždy je ve psu přítomna. Pokud má pes dostatek přirozených "vypouštěcích ventilů" - tedy zaměstnání, komunikace se psí smečkou, pak jak agresivita pozvolna nabíhá, tak se i průběžně uvolňuje. Pokud je ale pes držen v izolaci (a je jedno, zda v bytě, na zahradě nebo v kotci), pak se nemá jak uvolňovat a začíná dosahovat nebezpečné úrovně.

A tady začíná problém... Tohle je totiž případ třeba těch zdánlivě normálních psů, kteří jednoho dne objeví špatně zajištěná vrátka nebo dveře kotce, vyběhnou do volného prostoru a vystartují po tom prvním, co se objeví v bezprostředním dosahu, ať je to dospělý člověk, dítě nebo jiný pes. Kousne si jednou, dvakrát nebo hodněkrát... ale za chvíli je to opět ten nejklidnější pes na světě, protože nahromaděná agresivita se vybila.

Pokud pes z Vašeho příběhu absolvoval cvičák se špatně vedeným výcvikem obrany a rozvíjení zloby, pak se samozřejmě vše ještě zhoršilo, protože byl cvičený zaútočit proti člověku a určité přirozené mechanismy byly utlumeny - dobře socializovaný a vedený pes má totiž přirozené zábrany kousat do člověka.

Suma sumárum. Vaše smůla je, že jste se osobně seznámil právě s takovým psem - dospělým, dominantním a špatně vedeným. Spouštěcí mechanismus celého incidentu byl podle mne okamžik, kdy pes vycítil Váš strach (věřím a chápu, že po zhodnocení situace "obávaný pes-absence plotu-nevelká vzdálenost" se ve Vás tato emoce minimálně na krátký okamžik objevila) a zaútočil - jiný pes by v podobné situaci jenom zavrčel nebo varovně štěkl. Strach je velmi silná emoce a pro psa stačí okamžik, kdy ji zaregistruje...

Jestli chcete znát můj názor, zda je tento NO potenciálně nebezpečný okolí (člověk nebo pes), pak ano, za podobných okolností určitě. Asi by nebylo od věci trochu promluvit sousedům do duše, aby se svému NO začali věnovat i trochu jinak - dokud to jde... Opět je to totiž chyba člověka, ne psa!

 

(30.11.2003)
Tazatel: Petra Menšíková
Plemeno psa: labrador
Dotaz: Dobrý den. Mám rok starou fenu labradorského retrievera. S přítelem ji chováme v bytě a již odmalička se jí poměrně hodně věnujeme (tzn. pravidelný každodenní výcvik, dlouhé procházky, všude s náma jezdí, je prostě součástí rodiny). Jednou týdně s ní chodíme na cvičák, který je určen speciálně pro výcvik a výchovu retrieverů. Cvičíme poslušnost, aport apod. Návštěvou cvičáku se psi mají připravit na vykonání zkoušek OVVR (ověření vrozených vlastností retrieverů). Je to náš první pes, takže i přes přečtenou spoustu knih a nastudování mnoha informací (např. z internetu) se nám pravděpodobně nepodařilo mít dokonale vycvičeného psa. Jelikož stejně jako ona se to teprve všechno učíme. V poslední době máme však jeden problém. Jak je známo retrieveři jsou psi, kteří mají rádi lidi, samozřejmě, že vím, že záleží na každém pánovi, jaký pes v důsledku je a vím, že i retriever může, když je k tomu veden být agresivní, přesto že to většina milovníků tohoto plemene popírá. Nevím, za náš problém je právě ta agresivita, i když jsme ji ve fence nijak nepěstovali. Proto Vám píšu a ptám se, zda je normální, když na procházce štěká (je to údajně málo štěkavý pes)na kolemjdoucí. Když je na vodítku tak je strašně zvědavá a každého musí očuchat a neustále se otáčí za každým člověkem i psem (chápu je to v podstatě ještě štěně a nezná mnoho věcí), ale nyní když je např. na volno a běží kolem člověk, tak za ním utíká a štěká. Vypadá to fakt hrozně, měla jsem pocit, že je to ze strachu (např. potmně - stojící postava, kulhající člověk) ale nyní štěká i za světla a kdyby se bála, tak by přece neutíkala za tím člověkem, ale od něj pryč. Na cvičáku nám řekli, že z toho nevyroste (jak jsme si mysleli), ale že jí to musíme odnaučit povelem FUJ, což děláme ale nepomáhá to. Stane se, že když je už poněkolikáte pokárána a stále poštěkává, tak i dostane. Ale nechci ji moc trestat, aby se nezačala bát i nás, to už bychom s ní asi neudělali nic. Ještě chci dodat, že není rozhodně dominantním jedincem, ani podle nás ani podle lidí, co ji znají (viz cvičák).
Děkuji za odpověď a radu na otázku co s tím štěkáním.

Odpověď: Dobrý den:) Podle toho, co píšete, je evidentních několik příčin Vašeho problému, které se navíc velmi nešťastně zkombinovaly. Jak to tedy vlastně je?

Příčina první. Dnešní labradoři jsou nejen exteriérově, ale i povahově hodně odlišní od těch dřívějších (to se týká i mnoha jiných plemen - zlatých retrívrů, dobrmanů, NO atd.). Povahy labradorů podobně jako zlaťáků šly bohužel hodně do agresivity a ztratily hodně ze své vyrovnanosti a nekonfliktní povahy - "milovníci" plemene budou oponovat, ale rukama mi prochází skutečně hodně labradorů a tvrdím to se vší zodpovědností. Navíc mi to potvrdili i lidé, kteří se zabývají genetikou a sledují přešlechťování některých plemen - bohužel, je to tak.

Příčina druhá. Tou je klasický cvičák a jednostranné vedení psů směrem k "poslušnosti" (záměrně v uvozovkách) a opomíjení smečkového chování psů. Všimněte si, jak odlišně se psi chovají na cvičišti a ve volném prostoru... Na Vašem místě bych teď nechal cvičák tak půl roku odpočívat - nezpomeňte na to, že máte teprve roční fenku, která teď potřebuje zcela jiné priority. Cvičák ano - ale takový, kde pes získává vyrovnanost a klid, ne takový, kde se má pouze "vycvičit".

Příčina třetí. Ve chvíli, kdy Vaše fenka potřebuje zklidnit, Vy děláte pravý opak... Ano, já vím, říkali Vám to na Vašem cvičáku. Ale právě proto bych ho opustil, protože ti lidé, kteří Vás učí, evidentně nic nevědí o etologii a psí psychice. Pokud znají pouze povel "Fuj!" (a doporučují ho navíc v situaci, kterou popisujete), pak je to velmi smutné, bohužel ale nijak neobvyklé. Pokud začnete svoji fenku v popisovaných situacích ještě trestat, pak ji ztratíte zcela - a to určitě nechcete.

Takže zkuste prosím použít něco jiného, o čem jsem tu už mnohokrát psal. Vaše fenka neštěká na lidi z agresivity, nýbrž proto, že si není jistá sama sebou (což je dáno především věkem a psychikou, do jisté míry i pohlavím a hodně výchovou) a klidu jí bohužel nedodáváte ani Vy - protože Vám to taky nikdy nikdo nevysvětlil. A pokud ji v této situaci ještě začnete okřikovat, pak ji rozhodíte zcela a jednoho krásného dne už nebude cesty zpátky.

Sledujte svoji fenku. Ve chvíli, kdy začne být neklidná, položte jí ruku z boku v oblasti kohoutku a klidným, hluboko položeným hlasem ji uklidňujte - je zcla jedno co budete říkat, důležitá je intonace hlasu. Nejedná se o povel! Tak dlouho, dokud stresová situace nepomine, až potom sundejte i ruku. Pokud to budete dělat vždycky, včas a fena z Vás samotné bude cítit pouze klid, jistotu a ne nervozitu nebo zlobu, pak uvidíte, jak bude podobné situace zakrátko zvládat v klidu a pohodě.

Zeptejte se na cvičáku, zda jim něco říká pojem "výchova". A kolika lidem a především psům jejich "Fuj!" už pomohlo. Nebo je lepší říct "Váš pes z toho nevyroste?". Fakt by mě to zajímalo:)

Je to na Vás. Přeji Vám, abyste ohledně Vaší fenky udělala správné rozhodnutí.

 

(30.11.2003)
Tazatel: Petr Klimeš
Plemeno psa: labrador x aljašský malamut
Dotaz: Dobry den, ctu vasi poradnu stale snad se nebudu ptat na to same, ale...mame krizence labradora s malamutem 13 mesicu, chci se jen zeptat:
PLAZENI: je v hodne ho ucit v tomto veku plazit? nezkazime nic kdyz to budeme delat podle rad kynologa?
ROZMAZLENI: da se pes rozmazlit? je znak rozmazleni to ze rano sedi u postele s knuci a knuci? kdyz vstaneme bezi rychle ke dverim a knuci dale? je to vekem nebo rozmazlenosti? vencit ho chodime vecer v 11:30 a rano max do.30
SAM DOMA: v jeho veku mu stale dela problemy byt sam doma. Skace na dvere, skrabe zed a steka. je to v jeho veku jeste stale bezne nebo ho to treba nikdy neprijde?  samotu nese velice spatne jiz od dob stenete...nechavali jsme ho doma nejdrive po kratkych intervalech ale nikdy to moc k nicemu nebylo, knucel stale. Sice je to ted o trosku, lepsi neni uz tak hlasity ale vynervovany kdyz prijdeme je stale. Nemata nejakou radu nebo ho to tedy prejde? Vzdy jsme si ho hodne doma vsimali nemuze to byt tim ze si zvyk na kontakt s lidmi tak ze sam proste byt nedokaze?
PRIVOLANI: neni problem ho venku privolat kdyz jen cmucha, neni problem ani od ciziho psa ani ze hry pokud je to pes, ale pokud je to fena nastava problem, sice po nekolika minutach hry se kouka kde je panicek, ale neprijde, pri zavolani se treba na panicka jen podiva, ale prokracuje dale. Opet tedy je to vekem nebo spatnou vychovou?
predem diky za dotaz a vase rady

Odpověď: Dobrý den:) Vezmu to jedno po druhém:

PLAZENÍ: Klidně, pokud zvládá odložení. Taky je potřeba brát v úvahu, že přirozené plazení je pro psa vyjádření podřízenosti (proto nemám příliš rád plazení jako cvik), proto se mu do toho zpočátku nebude moc chtít. Ale pokud ho to budete učit na principu odměny, nikoliv donucování, nic proti a určitě to i zvládne:)

ROZMAZLENÍ: Každý pes, kterého jeho majitel opravdu miluje, je rozmazlený (ani moji psi nejsou výjimkou) :) Ranní kňučení a následný úprk ke dveřím bych ovšem jednoznačně vyhodnotil jako potřebu se vyvenčit, ne příznak rozmazlenosti...

SÁM DOMA: Máte křížence malamuta. Aljašští malamuti jsou psi divočiny a každé umístění do malého uzavřeného prostoru je vede do stresového stavu. U mladého temperamentního psa s nevyzrálou psychikou je to samozřejmě ještě horší - tady nelze udělat nic jiného než tomu dát čas, nic nelze lámat přes koleno.

PŘIVOLÁNÍ: Máte mladého "pubertálního" psa, který objevil, k čemu jsou fenky:) Takže odvolání od feny samozřejmě bude vždy těžší než od psa, je to přirozené... Opět - chce to dát tomu čas (pokud zvládnete pubertu, je to pak už jen lepší) a především nepolevit v důslednosti při přivolávání - bude to třeba chvíli trvat, ale nakonec k Vám pejsek přijít musí. Klidně si k němu dojděte blíž, ale neberte ho za obojek a netáhněte k sobě - pes prostě musí sám dojít až k Vám, i když to chvíli potrvá.

 

(30.11.2003)
Tazatel: Jana
Plemeno psa: vlkodav
Dotaz: Dobry den, do Vasi poradny se tez osmeluji se svym dotazem. Za tu dobu co jsem na svete jsme doma vzdy meli psiho chlupace. Prvni byla fenka krizence. Pak se moje maminka zamilovala do buldocku. V prubehu let jsem si ve svych 21 letech splnila sen a koupila jsem si sveho vlastniho psa - ircaka Nastyho. Druheho buldocka Dexe jsme letos 17. listopadu pochovali. Bydlime v jednom dome a problem byl v tom, ze se nasi  psi buldocek a ircak na domacim uzemi rvali /taktez se rvali i oba buldocci, kdyzjsme je jeste meli najednou-vzdy mi to pripadalo, ze je to na zivot a smrt-oba buldocci byli me mamky/.Venku na prochazce bylo vse v pohode, doma jsme je museli hlidat a predchzet tomu aby se k sobe dostali. Ted, kdyz Dex beha v psim nebi /mel rakovinu a presto byl do svych 10,5let uzasne vitalni/ chteli bychom koupit noveho buldocka -teda hlavne me mamce. Ja se obavam, aby nenastala opet situace, ze Nasty bude na stenatko utocit. Nasty 11.listopadu oslavil sedme narozeniny-na vlkodava zadny mladik. Mam prihodu z leta.  Kamaradka si privezla stenatko nemeckeho ovcaka, a znate to, stenak si chtel hrat a dorazel na meho psa a on "nervozni dedek" po nem vyjel -dle meho nazoru az moc,az jsem mela strach, ze ho porani, pak jsem ho radsi privazala na voditko. Nejak tomu nerozumim - preci to neni zadny "blbec" a pozna, ze je to bezbranne stenatko, ale zdalo se mi, ze se tak vubec nechoval. Ted je kamaradcinu psovi 6 mesicu a je velky uz 65 cm, stale rozverny a hravy, ale Nasty je na nej porad "protivny" a kdyz si ho stenak vsima okamzite na nej vrci. Nasty se mi zmenil. A ja to hlavne prisuzuji k jeho nehode, kterou mel vloni. 13.8.2002 vyskocil z okna ze 4.patra. Toho destiveho dopolene jsme odjeli na nakup, a ja blbec jsem spatne zkontrolovala okno-bylo jen privrene /vitr ho pak asi otevrel/.Co ho k tomu skoku vedlo nevime. Myslime si, ze sousedi pousteli nahlas hudbu nebo doma bouchali nejake petardy. Jo, tenktrat to s nim nevypadalo dobre, ale mel velkou touhu zit, rany na tele se mu temer zahojily, ale na dusi uz zustaly /kdyz slysi hlasitou hudbu tak jako kdyz-streli a utika pryc-tohle nikdy predtim nedelal/. Prosim, poradte jak se mam zachovat az si mamka priveze stenatko buldocka, jak mam meho Nastyho usmernit. Pripadne mi napiste co si myslite o jeho skoku. Na druhou stranu, co jsme meli doma kocky vzdycky se k nim choval pratelsky, dokonce mohly zrat z jeho misky a Nasty se na ne jen dival. Asi s nima nesoutezil o vudce smecky. Jinak se ho snazim vsude brat s sebou /tenkrat kdyz skocil z toho okna byl sam asi 2 hod. a nebylo to porve co v tom byte byl takhle sam-ale nikdy jsme  ho nenechavali dlouho samotneho/. Kdyz se z toho skoku vylizal, tak ani v tom byte nechtel byt a vubec tak nerad sel, vzdy kdyz jsem na vikend jezdila navstevovat sveho pritlele. Jako stene byl bazlivejsi, vadily mu auta, od koni mi napoprve utekl - to vse se nam podarilo vypilovat. Kdyz jako malej neco provedl nikdy nebyl bit - vim ze bych si to u nej zkazila, pouze jsem ho vytrepala za krk. A nikdy to nebylo takove hrave stenatko-nebavil ho micek ani pretahovacky. Omlouvam se za obsahly dotaz, vim z Vasi poradny, ze Vam pejskari hodne pisi a mate porad co zodpovidat. Dekuji Vam za cas, ktery povenujete memu problemu. Preji Vam jeste vice spojokojenych pejsku a jejich panicku. Zdravi Jana a ircak Nasty

Odpověď: Dobrý den:) Pokud pořídíte štěně, rozhodně je nechte seznámit s Nastym na neutrální půdě - tedy neudělejte to, že štěně přitáhnete domů a strčíte dospělému vlkodavovi pod nos... Kromě vztahu dospělý pes versus štěně je totiž ve hře ješté pár dalších vlivů - socializace dospělého psa, jeho povaha i stáří. Máte pravdu, že 7-letý vlkodav už skutečně není žádný mladík (ani psychicky) a na některé věci může reagovat už se "stařeckou" nedůtklivostí. Proto ho nechte někde na louce ukázat štěněti, že on je tu "psí vůdce" (předtím mu ovšem ukažte štěně ve své náruči) a teprve po těchto úvodních procedurách můžete vzít oba pejsky do domácích prostor. Ale nezapomeňte stále upřednostňovat Vašeho vlkodava - hlazení, krmení (k tomu štěně zpočátku nepouštějte), odměňování - to je velmi důležité! Jasným dodržováním smečkové hierarchie předejdete mnoha problémům...

Co se týče jeho skoku z okna - pokud pes zpanikaří (a na tohle musel být opravdu silný podnět), dokáže i tohle. Pokud by ten podnět nastal znova, udělal by za stejné situace totéž, proto dávejte pozor...

 

(30.11.2003)
Tazatel: Soňa
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Dotaz: Dobrý den! Vám věřím a uklidnil jste mě, moc děkuju! Už na to nemyslím. Jen máme teď nepříjemný problém, mohl byste mi prosím poradit? Můj pejsek už tři týdny kulhá na přední pravou nohu. Je mu 7 měsíců a náš pan doktor ho začal léčit nejprve antibiotiky, to nezabralo, pak naordinoval kortikosteroidy, dal mu celkem tři injekce s několikadenními odstupy, ale náš pejsek na nožičku stále špatně napadá a vytáčí ji do strany, také ji zvedá do vzduchu a odlehčuje ji. Dělali jsme rentgen, bylo zjištěno ložisko ve spodní části loketního kloubu, je tam prý vidět zřetelně zesílená kost zevnitř, což znamená že má zánět kosti. Nevíte jaké by to mohlo mít následky a co může být příčinou? Je možné že to má z výživy? Dost špatně papá, krmím ho suchary Royal Canin a ochucuju to psími paštikami a občas vývarem nebo trochou masa. Mějte se hezky a předem děkuji za odpověď! Soňa

Odpověď: Dobrý den:) Tohle je problém, který nejlépe vyřeší jen specialista veterinář-ortopéd. Následky totiž mohou být při špatné diagnóze nebo léčení velmi tristní, mohou vést až k znehybnění loketního kloubu a dalším komplikacím, proto doporučuji kontaktovat odborníka okamžitě, Vaše štěně je stále v období růstu!

Proboha, čím že ho to krmíte?! Nějak se mi nechce věřit, že byste ho krmila suchary - nemyslela jste granule? Pevně doufám, že je to skutečně jen přepsání... Protože jinak bych musel napsat - "bez komentáře".

V každém případě Vašemu pejskovi nemohu než držet palce.

 

(30.11.2003)
Tazatel: Jana
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Přeji krásný den Vám i Vašim pejskům a chci poděkovat za minulou radu. Díky Vám sem si uvědomila, jak to všechno je a že útoky na Arose od té doby co dospěl již nejsou tak časté a napadají ho již jen dominantní psi, kterým Arosek (od té doby co máme čubinku) hezky jasně vysvětluje, že už není ten trouba co dřív :o)
Máme ale jiný problém. Pilířem je již dříve zmiňovaná majitelka agresivní boxerky, která se nám pomstila na tom nejnevinnějším tvorovi. Ale abych začala od začátku....... Paní svou boxerku obvykle venčí na poli u nás za sídličtěm, ale pokud fena hárá, dělá jen "krátké" procházky okolo všech baráků, čubu na volno a hrozně jí obtěžují psi, kteří za ní utečou. Náš chlíváček Aroušek každých 6 měsíců zdrhne (když nevím že hárá) a pak prožívá tři týdny peklo na vodítku. Nejinak tomu bylo i před měsícem. Já jsem odjela ráno do práce a se psy šla maminka. Protože ví, že boxerka chodí v 8:30, šla už v 7. Nicméně na konci sídliště Aros zavětřil, přelomil karabinu a utekl. Maminka běžela za ním, ale nikde ho neviděla, tak se vrátila a hledala ho na všech místech, kam Polly obvykle chodí. Po asi 30 minutách našla hyterickou paničku, která na ní začala řvát, že jí náš pes chtěl zabít (upozorňuju, že máme canisterapeutické zkoušky a chodíme k postiženým dětem) a že ho přivázala k plotu a řekla strážným ve vedlejší firmě ať ho zastřelej. Naštěstí tam mamča doběhla dřív. Když jsem přišla odpoledne domů, Aros byl jako vyměněnej. Nechápala jsem, proč si lehá na záda, když vezmu vodítko do ruky, proč se na ulici straní lidí, které dřív vítal a hlavně proč kulhá na zadní nohy. Když přišla mamka a řekla mi to, hned sme jeli na veterinu a diagnóza byla na světě - odražené ledviny a těžký hematom v kolením kloubu - paní ho párkrát pěkně nakopla. Aros se bál lidí, ale i tak tři dny po tomto incidentu obnovil canisterapeutickou zkoušku. Od té doby se hodně zlepšil a vyhýbá se jenom téhle paní. Poslední dobou však začal bránit naší Zairu. Když potkáme na ulici neznámého člověka který si chce naše psi pohladit není nejmenší problém, pokud hladí Arose. Když se ale chce přiblížit k Zaiře, sedne si mu Aros do cesty a začne štěkat. Nikdy nenapadne, ani nevrčí, jenom prostě štěká a nikoho k čubě nepustí. Pokud ho dotyčný chce obejít, udělá krok stranou a zase si sedne. Přijde mi, že ji brání před lidmi které nezná, aby jí taky neublížili, protože když potkáme nějakého známého tak neštěká, jen pozoruje. Mám však pocit, že kdyby Zaira zakvičela tak by začal taky. Nevím, jak na to mám reagovat - okřiknout ho FUJ, nebo ho uklidňit, že se nic neděje.
Myslíte že se to časem srovná samo, nebo to bude čím dál horší? Omlouvám se za délku svého dotazu a předem děkuju za odpověď. Moc pozdravujte Vaše pesany a doufám že se nám někdy podaří přijet na Vaše soustředení.

Odpověď: Krásný den Vám i pejskovi:) Arose je mi strašně líto. Doplatil na lidskou zlobu, ubohost a nemám k tomu slov. Snad to raději ani nerozebírat - mohlo to dopadnout daleko hůř. Dávejte prosím pozor...

Snad mám ale aspoň jednu dobrou zprávu - Aros brání Zairu z jednoduchého důvodu (a zcela přirozeně), a to proto, že začíná dospívat jako pes-samec a chrání "svoji fenu". Teď bere svoji roli velmi vážně, časem (až psychicky dospěje) se to trochu srovná. Neokřikujte ho, naopak uklidněte, že je vše v pořádku a situaci máte pod kontrolou.

Přeji Vám i Arosovi, aby Váš zážitek s dotyčnou "dámou" byl svého druhu poslední...

 

(30.11.2003)
Tazatel: Daniela
Plemeno psa: NO x labrador
Dotaz: Dobrý den. Předem bych chtěla pozdravit Vás i Vaše psí kamarády. Mám problém, který mě velmi trápí a jsem už zoufalá. Mám psa, křížence německého ovčáka s labradorem, kterému je teď necelých čtrnáct měsíců. Náš problém je v tom, že "nevítá". Již od štěňátka byl velmi temperamentní a byl problém ho zabavit a trochu unavit. Tak se stávalo, že když byl sám doma, tak ničil věci. Vždy jen moje. Věci mého přítele, ani ostatních spolubydlících ho nikdy nezajímaly. S vědomím, že si pes spojí trest s tím, co právě dělá jsem ho za to nikdy netrestala (i když mi to spousta lidí radila), aby si trest nespojil s mým příchodem. Až jednou, když rozkousal foťák mých rodičů (vzal ho ze stolu, kam na něj snad ani nemohl dosáhnout), jsem se naštvala a neudržela jsem se. Seřvala jsem ho a dostal přes zadek. Vím, že to byla moje chyba, měla jsem si foťák líp uklidit, ale stalo se. Někdy v té době začal náš problém. Sice už od té doby nic nerozkousal, ale vždy, když je Dobínek sám doma, tak při mém příchodu je velmi nejistý, krčí se a můžu si jen nechat zdát o bouřlivém přivítání. Je to už několik měsíců zpátky a já už jsem vyzkoušela všechno co mě napadlo, abych mu můj příchod domů spojila s radostí a pejsek se na něj těšil. Dobík miluje tenisák. Vždy, když jsem přišla domů, šli jsme na zahradu a tam jsem mu míček házela a Dobínek byl šťastný. Po tomto "incidentu" ho pro tuto chvíli tenisák přestane zajímat a vždy se jen krčí u mých nohou a žďuchá do mě čumákem, má skloněnou hlavu, uši dozadu, mrská ocasem, je v tom i radost, ale už mi "neskáče na hlavu", jak to dělal dřív. Vždy, když pak přijdeme domů, tak si lehne za dveře pod schody (opět uši dozadu) a odmítá jít dovnitř, ani pod vidinou lákavého pamlsku. Za několik minut přijde a opět do mě tak žďuchá, mrská ocasem, ale není to ono. Vždy dostane pamlsek, ale sní si ho většinou až později, až po tomhle jeho "podivném" vítání. I když ho, aniž bych šla nahoru, ihned vemu na procházku, třeba na hodinu, je to stejné. Lehne si za dveře a odmítá jít domů. Mrzí mě to, ráda bych zase měla toho šťastného pejska, který mě vítá tak, jak se to mnohým lidem nelíbí, že mě obejme packama kolem krku a umeje mi celou hlavu :o) (jistě víte, co myslím) Když je doma s přítelem, a já přijdu domů, tak vítá úplně "normálně" (to mám snad i zuby vyčištěný :o) ), ale když je doma sám, tak ne.
Jinak Dobiášek je poslušný (jen hezky voňavá fenka je někdy silnější než já) a není s ním větší problém. Denně chodíme minimálně na dvě hodiny ven hrajeme si  (tenisák opravdu miluje), běháme, skotačíme...
Omlouvám se za delší text, ale chtěla jsem vše co nejvíce popsat. Pokud byste potřeboval ještě nějakou informaci, ráda Vám ji poskytnu. Opravdu jsem z toho nešťastná a uvítám jakoukoli radu.

Odpověď: Dobrý den:) Psí psychika je neskutečně zranitelná a každá (i neúmyslná) chyba se může tvrdě vymstít... Mohu Vám pomoci, ale na to nestačí několik rad, tady je zapotřebí zapracovat přímo na psychice Vašeho pejska a vysvětlit pár věcí i Vám. Pokud tedy máte skutečný zájem, kontaktujte mne na mém telefonním čísle (najdete na této stránce, uvedu ho i na konci mailu).

 

(30.11.2003)
Tazatel: Markéta Doležalová
Plemeno psa: knírač
Dotaz: Dobrý den pane Dostále! Již jsem Vám párkrát psala o radu. Mám holčičku SK 2,5 roku. V jedné z rad v poradně píšete o tom, jak odnaučit psa, aby si bral jídlo od cizích lidí. Mám k tomu jednu otázku. Když to budu svoji fenku učit, znamená to, že si nesmí vzít ani od rodičů, přítele? Nebude to pro ni matoucí? Vždycky jí dají něco dobrého a najednou jí to budu zakazovat? Nebo umí rozlišit mězi cizím člověkem na ulici (i když na ni hezky mluví, nebo návštěvou) a členy svojí smečky? (umí to rozlišit, to je jasné, ale myslím v době učení odmítání potravy)
Ještě bych měla jednu otázku. Jak naučit dospělého psa být doma sám po přestěhování do jiného bytu. Pomalu zvykat jako u štěněte? Na co dát zvlášť pozor?
Děkuji moc za dopověď a zdravím také vaše dva hafíky :-))))

Odpověď: Dobrý den:) I v době učení odmítání potravy od cizích pes umí (dokonce musí umět, jinak to celé nemá smysl) rozlišit mezi "vlastní smečkou" a cizími lidmi - a čím více lidí se procesu zúčastní, tím lépe. Jednoduše - od vlastní smečky kdykoliv, od cizího nikdy!

Pokud dospělý pes již zvládá samotu, pak nebývá problém. Pouze doporučuji v prvních dnech být co nejvíce s pejskem v novém domově, přeci jen je zapotřebí určitý čas na aklimatizaci - i pejsek musí vzít nový domov "za svůj".

Zdravím Vašeho hafíka!:)

 

(24.11.2003)
Tazatel: Luboš Andrýs
Plemeno psa:
Dotaz: Dobrý den. Poslední dobou nějak vynechávám nové příspěvky v Poradně :( Polepším se...
K předmětu mého dopisu: Můžete mi, prosím, poradit, kde se dá sehnat více informací o DKK? Vím o tomto postižení jen úplný základ, zajímaly by mě příčiny, léčení a i důsledky tohoto problému. V odpovědi na dotaz paní Stáni Švetrové totiž píšete o "tzv. denervaci, kdy je postiženému psovi operativně znecitlivěna nebo odoperována část nervů přenášejících bolest z postižené oblasti". Někde jsem četl (bohužel už je to dlouho a nevím kde) o tom, že bolest je "dobrá" právě na to aby zvíře svoje např. zranění ještě nezhoršilo. Nějak v tomto smyslu to bylo. Takže pokud bude pes mít DKK 4/4 a bude ho větší pohyb bolet, bude se snažit ho omezit. NAproti tomu když mu odstraníme nikoli příčinu bolesti ale pouze přenašeč (nerv), pes "nebude vědět" že je s ním něco v nepořádku a bude běhat a skákat... Právě proto by mě zajímalo, co se stane, pokud je toto provedeno. Nezničí se za pár let klouby úplně?
V ŽÁDNÉM PŘÍPADĚ NECHCI TENTO PROBLÉM ZLEHČOVAT NEBO SE PŘIMLOUVAT ZA NEPROVÁDĚNÍ TÉTO OPERACE (A NÁSLEDUJÍCÍ UTRPENÍ PSA)!! JAK ŘÍKÁM NEJSEM V TÉTO VĚCI DOSTATEČNĚ INFORMOVÁN!! Sám mám psa (tedy spíš sestra ale to je jedno) a v dohledné době si chci pořídit zlatého retrívra (čili plemeno které touto nemocí trpí dost). Byl bych opravdu nerad kdyby měl DKK i jen st. 2, proto Vám, paní Švetrová držím palce spolu s panem Dostálem a rovněž přeji mnoho úspěchů s léčbou.

P.S. Taky se přidávám ke kladnému hodnocení Psích stránek jako takových i p. Dostála :). Nenechte se podobnými pí Točekovoé vytočekovat (vlastně vytočit :)) Doufám že se dostanu i na Vaše výcvikové Soustředění (když to minule nedopadlo kvůli práci :(( )

Odpověď: Dobrý den:) K problematice denervace u psů postižených DKK můžu doporučit k prostudování třeba článek, který vyšel v časopise "Svět psů č.11/2003". Uvedená metoda by mohla hodně pomoci právě psům, pro které je jejich DKK velmi bolestivá - neléčí a bohužel ani nemůže léčit samotné postižení, ale aspoň dokáže ulevit od intenzivní bolesti...

P.S. Děkuji:) A na příštím výcvikovém soustředění Vás samozřejmě rád uvidím!

 

(24.11.2003)
Tazatel: Erika
Plemeno psa: čivava
Dotaz: Pekný den prajem. Mám 3 mesačného psíka čivavu ( volá sa Čiko váži 800 gramov , papaá granule Ekanuba  pupy). Akurat včera som sním bola na 3 očkovaní. Chcela by som sa Vás spýtať či je nejaký rozdiel v očkovaní malých plemien ako napríklad čivava a veľkých plemien ako napr vlčiak. Myslím tým veľkosť - objem vakcíny, hrúbku ihly a podobne. Dalej by ma zaujímalo či väčšie plemená znášajú očkovania lepšie ako malé.  S mojím psíkom máme strašne zlé skúsenosti a je to moj prvý psík tak som na neho asi dosť citlivá. Vrátim sa k tým skúsenostiam - keď som s ním bola na 2. vakcinácii lekárka bola podľa môjho názoru  dosť surová -nasilu mu dala teplomer do zadočku, on strašne kňučal to by som pochopila ale ked som videla že si do jednej striekačky s neskutočne hrubou ihlou natiahla dve vakcíny t.j. 1+1 mililiter nezmohla som sa ani na slovo. Pretrpela som strašný rev, pišťanie a šklbanie svojho miláčika a v slzách som odišsa domov. Lenže to nebol koniec Čiko sa 3 dni vô bec nechcek nechať dotknúť od nikoho z rodiny ani mňa, stále kňučal a keď nekňučal tak sedel pred stenou a díval sa do prázdna. Úplne nič nechcel papať ani piť. Tak som si povedala že tam sme boli prvý a posledný raz.
Dalsie očkovanie mu robil iný lekár. To bol rozdiel, najprv Čika privítal snažil sa s ním skamarátiť dal mu pamlsok- piškótku. Ked mu meral teplotu v konečníku ani o tom nevedel. Ked mu pichal inekciu - "inzulinovou" tenučkou striekačkou psíček nevydal ani hláska, ani sa nevrtel ani sa nepohol. Proste super. Od lekara dostal 7 dnovu dietnu stravu Waltham( feline veterinary diet - rekonvalescence support) Aj po očkovani sa spraval normalne, ked som ho prenašala v rukach trošku pokňurkal a to bolo všetko.Ale radosť ma prešla na druhý den zobudila som sa na to že zvracia- hned to aj zjedol. Pozrela som si jeho dečku a bolo tam asi 8 fľakov od nočnývh zratkov. Teču mu sliny väčšinou ked spí. zamočí nimi celý rožok uteraka. Ešte trochu zvracal asi 3 krat cez den. Jesť mu chutilo. dostal aj paralen.Po kontaktovani lekara povedal že je možne aby sa to tak prejavilo ale ja sa bojim ci za tým nieje niečo iné, nejaká choroba.Ináč je hravy len to slinenie a zvracanie si neviem vysvetliť.
Prosim Vás o odpoveď je to bežne aby sa tak správal psík alebo je veľmi citlivý?

Odpověď: Dobrý den:) Množství očkovací látky je stejné pro psa velkého i malého, Vaše čivava tedy dostane stejnou dávku jako například německý ovčák. Co se týče tloušťky jehly, je to čistě na rozhodnutí aplikujícího veterináře - rozumné je používat jehlu o takové tlouštce, kterou ještě pes dobře snese, ale ne příliš tenkou, protože tam trvá aplikace látky delší dobu než u jehly silnější - a pes může během déletrvajícího zákroku ucuknout...

Velmi malí psi (čivava, jorkšír) mívají reakce na očkování obecně silnější a častější než psi větší, problémem bývá třeba očkování proti leptospiróze, která u malých plemen vyvolává nepříjemné reakce. Po každém lékařském zákroku proto věnujte Vašemu pejskovi zvýšenou pozornost - čivavy jsou "křehká" stvoření a různé reakce po očkování nebo neobvyklé chování po aplikaci léku u nich nejsou vzácné.

Máte pravdu, i veterináři jsou různí. Nejlepším indikátorem je vždy pes - a pokud je ten v pohodě a veterinář klidný, citlivý a jistý, pak je výběr správný:)

 

(24.11.2003)
Tazatel: Bára Brandýská
Plemeno psa: kříženec
Dotaz: Dobrý den, velice se mi líbí Vaše stránky a jsem ráda, že se mohou lidé  s Vaší pomocí dozvědět o svých čtyřnohých kamarádech mnohem víc. Tak i já bych se chtěla zeptat. Mám doma fenku, které budou v březnu 2 roky. Je to miláček rodiny, bezproblémový pes, poslouchá dobře. Od malička chodí bez vodítka a vždy když je příležitost nechám ji vyběhat s ostatními kamarády. Trápí mě jen jedna věc - bojí se velkých psů, což není zas tak překvapivé vzhledem k tomu, že to není velký pes (je velká asi po kolena) ale zaráží mě, že je schopná vlézt klidně i do silnice, jen aby se naproti jdoucímu psu vyhla. A to jí žádný pes nikdy nic neudělal. A pak ještě přece jen druhá věc a ta mě trápí daleko víc - když jsme večer venku, štěká úplně na každého kdo jde kolem - ať je to pes nebo člověk a kolikrát ani nemusí jít kolem, stačí když ho jen uvidí - rozběhne se k němu a je nepřivolatelná. Prostě když štěká vůbec nepříde. Příde až po tom co se vyštěká s vrtícím ocáskem. Vůbec nevím jak mám reagovat, snažila sem se jí utěšit, uklidnit ale nepomáhá to. Mě by to zas tak nevadilo, ale kolem jdoucím lidem to asi moc příjemné není. Již několikrát sem četla Vaši poradnu, ale odpověď nenalezla. Poradíte mi co dělat a hlavně proč to dělá ona? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Předpokládám, že se jedná o křížence (pokud sem píšete dotaz, je vždy dobré uvést i plemeno)... Odpověď na Váš problém v Poradně je - jen to chce aplikovat rady zde uvedené i na "pouze zdánlivě jiné" problémy než ty, které byly konkrétně zodpovídány. Podle informací, které mi dáváte k dispozici, jde totiž o klasické chování fenky s labilnější, nepříliš pevnou povahou. Jinými slovy - někde se stala chyba v socializaci, také může mít bázlivější povahu vrozenou. Nicméně ani v tomto případě nelze poradit nic jiného než co jsem tu psal již vícekrát - svoji fenku musíte svým chováním přesvědčit o tom, že od řešení problémů jste tu Vy, nikoli ona. To znamená uklidnit ji již před potenciálně zátěžovou situací (pes jdoucí naproti, večerní procházky) klidným hlubokým hlasem a dotykem ruky a udržovat s ní velmi blízký tělesný kontakt (nemít ji tedy na vodítku několik metrů od sebe). Pokud budete tyto zásady dodržovat, fenka se časem hodně zklidní, ale samozřejmě to bude určitý čas trvat - jak dlouho, to už záleží na vás dvou:)

 

(24.11.2003)
Tazatel: Renata Šípková
Plemeno psa: staffordšírský bulteriér
Dotaz: Dobrý den, musím pochválit Vaše stránky, zatím jsem jestě neměla čas projít všechny dotazy a odpovědi, ale došla jsem až k dotazu Lucky, která také vlastní bulika. Psal jste jí, že kolem jednoho roku se povaha změní a pes bude reagovat na vrčení ostatních psů. Mám tříletou fenu a chová se pořád stejně. Před všemi psy si lehá a oždibuje jim koutky jako štěně. Pokud na ní někdo zavrčí, tak se rozhodně do boje nepustí. Doma jí vládne i kočka, která ji neustále fackuje. Cora sklopí uši a jde si lehnout do postele. Pokud někam chce jít a kočka se před ní postaví, bude tam stát jak hromádka neštěstí (už se to jednou stalo, nemohla si jít lehnout, kočka jí pustila v šest ráno). Někdy když to vidím a je mi jí líto, jdu a PŘENESU ji pryč, protože kolem ní neprojde ani v mé přítomnosti. Co si o tom myslíte?

Dobry den. Uz jsem "otravovala" vcera, jedna se o bulika - fenka trileta. Psala jsem, ze se chova jako stene. Jedna se mi o to, jestli je mozne, aby se stalo, ze se takto bude chovat porad. Ted jsme ji nechali vykastrovat, takze mozna nejaka zmena bude. Mate nejake zkusenosti se psem, ktery by se choval porad jako stene?
Cora je hodne "spolecensky pejsek" na rozdil od naseho predchoziho dalmatina, ktery ostatni psy nemusel (stacilo mu behat po loukach a lesich a mit nas u sebe). Cora hodne trpi tim, ze nema s kym se vyblbnout. Mam trosku problem s poslusnosti, pokud ma kolem sebe pejsky. Ze zacatku me vubec nebere, potom je v pohode a docela posloucha. Chtela bych s ni delat canisterapii, protoze si myslim, ze se svou lenivou a spolecenskou povahou by byla docela prinosem a navic ji by to bavilo - velice rada je stredem pozornosti. Zkousky ale neudelam, protoze me mezi ostatnimi psy nebude poslouchat. A to je tady potreba nejenom na zkousku, ale i pro pozdejsi chvile, kdy se jde treba na prochazku s vice psy a musim ji mit pod kontrolou.
Bohuzel s klasickym cvicakem mam spatne zkusenosti od predchoziho psa (presne jak jste popisoval, vetsina se chova k psovi jak k nemeckemu ovcaku, kteremu vymyvaji mozek). To bulterier nesnese a pro tu nasi to plati obzvlast (je hodne lina a do klasickych veci - jako stopa (podotykam zabavna, spojena treba s hledanim meho pritele nebo s ruzne rozmistenymi pamlsky), ruzne preskakovani ji nebavi. Kdyz uz jsme u toho, Cora nikam neskace, jedine misto je postel a gauc, venku ji bud vysadime nebo tam bude stat a koukat jak tele. Pokud je nejaka prekazka v ceste, ktera nejde obejit, zustane stat. Chtela jsem se zeptat jak probihaji Vase soustredeni, ktera me zaujali (jsem z Prahy, takze muzu jenom na ta soustredeni). Cetla jsem, ze dalsi se planuje na pristi rok - kveten cerven, nekdy v te dobe budeme mit druheho pejska Argentinskou dogu a zajimalo by me, jestli muzu prijet s obema. Jinak jak se na Vase soustredeni prihlasit, kde se tam lze ubytovat, ...

Odpověď: Dobrý den:) Ptáte se, co si o tom myslím... Ale - vy máte fenu plemene STAFFORDŠÍRSKÝ BULTERIÉR, a to jsou psi, kteří mají zcela odlišnou povahu od AMERICKÉ variety (AMSTAF)! Proto se chová Vaše fena tak jak se chová... Rozdíl není jen v názvu plemene. Staffordšírský bulteriér je družné, kamarádské povahy, je to smečkový pes se smečkovým chováním. Americký je odlišný nejen mohutnější postavou a větším vzrůstem, ale i tou povahou - původní anglický typ je "exteriérový", americký "bojový" (s vyblokovaným sociálním chováním) - to byste měla vědět:)

Protože jste ji ale nechali jako tříletou vykastrovat, změny nastanou... Bohužel takové, že budete možná vzpomínat na to, jak bezproblémová byla. A víte proč? Přišli na to už i veterináři - bohužel jak vidím zdaleka ne všichni, ten Váš Vám prokázal medvědí službu. V poslední době totiž konečně začali sledovat chování psů (i fen) po kastraci a došli k evidentnímu závěru, který byl již i publikován - totiž že kastrace fen v dospělém věku prokazatelným způsobem zvyšuje jejich agresivitu...

Konečně to pochopili, už bylo na čase - z hlediska etologie to totiž ani jinak být nemůže. Každá kastrovaná dospělá fena velmi dobře ví, že není ve psí smečce plnohodnotná. Odraz na její psychice je pak takový, že se zcela přirozeně brání tomu, aby to okolní psi poznali a brání se tudíž kontaktu - většinou právě zvýšeným agresivním chováním. Takže změny v horizontu několika týdnů až měsíců skutečně nastanou - kastrace Vaší víceméně bezproblémové feny opravdu nebyl dobrý nápad!

Co se týká soustředění, vše se včas dozvíte na PSÍCH STRÁNKÁCH:)

 

(24.11.2003)
Tazatel: Pavlína
Plemeno psa: dobrman
Dotaz: Čtyřměsíční dobříček je moc poslušný a hodný,jen má asi problém s lidmi.Buď se k nim řítí a hodlá skákat-většinou ale okamžitě poslechne na NE!,jindy se ale schová za mě a buď blafe,ale stalo se mi už,že i ječel a zalezl pod auto nebo chtěl mizet.Lidi si nás buď vůbec nevšímali nebo mluvili na mě.Dá se mu nějak opatrně zvedat sebevědomí nebo z toho prostě vyroste? Mám prvního pejska a na cvičáku to řešili "co se bojíš ty vole".

Odpověď: Čtyřměsíční dobrmánek nemá problém s lidmi. Jen se jeho psychika psího mláděte teprve utváří a učí vyhodnocovat podněty z okolí a prožité zkušenosti. Jestli je to Váš první pejsek, pak opravdu doporučuji věnovat čas prostudování této Poradny (včetně archívů), protože tu najdete spoustu věcí, které potřebujete vědět - o štěňatech obecně i o specifikách dobrmaní povahy.

Držím palce ať všechno zvládnete a na ten "cvičák" už raději nechoďte:)

 

(23.11.2003)
Tazatel: Martina Vacková
Plemeno psa: brazilská fila
Dotaz: Dobrý den Viktore, ahoj Šedínku a Dinečku, pročetla jsem nové odpovědi jako vždy. Jsou zase bezva, zase se chci s Vámi poradit, jak jinak :-) Nejdříve chci odsouhlasit Vaší odpověď té "milé" dámě Točekové a politovat její psy ! Lidská hloupost mě dokáže opravdu naštvat, ale snažím se s tím bojovat ( to Vy jak čtu máte zvládnuto ). Taky nevím proč paní připisuje ke jménu -product manager...atd, myslím, že na této stránce jsme VŠICHNI hlavně  pejskaři a nikoho nemusí zajímat co dělám já.  Možná má spoustu lidí mnohem lepší pozice, možná i já...ale tady jsme všichni rovni, chceme poradit s pejsky, ne ?
Takže ale k mému dotazu: Chtěla bych schválit co dělám - Dasty ( Br. Fila, 4 měsíce, 24 kg ) nemá žádné problémy, je poslušný, chytrý jako byl vždy. Když si spolu hrajeme snaží se mi chytit mikinu a skáče a tak se chvilku jakoby pereme. Když mi chytne ruku skoro vždy jeho stisk trochu povolí, on ví že to bolí a že nesmí tolik. někdy je ale dost rozdováděný a tak ho nejříve okřiknu, pak chytnu za kůži na krku, když ani to nepomůže povalím ho tedy na zem a chytnu pod krkem, aby věděl, že tohle už třeba přehnal, jenže on ještě pak několikrát vstane a za chvilku jde na to znovu. Takže to udělám znovu asi 2x a pak končím hru, jdu pryč nebo dělám něco jiného. Chci se zeptat zda je to správně a co si myslíte o těchto jeho hrách, je to jen z lásky a hravosti, nebo tímto může i pes sledovat naší případnou slabost ? Na co mám v tomto dávat pozor ? Jinak je Dasyt opravdu pohodový pes, na mě nikdy nezavrčel, jídlo můžu prohrabávat jak chci, všechny hračky mi vrátí, vždy přijde, vždy se chce pomazlit.....rád si hraje se dřevem - já mu třeba držím kus břízy a on hlodá, to je jeho :-)
Přeji krásný den vám všem a pevné nervy s plemenem jménem člověk :-)

Odpověď: Dobrý den:) S první částí zcela souhlasím - a děkuji... Každé štěně už odmala testuje nejdříve svoje sourozence a později i svého pánečka - kdo z nich je silnější. Dělá to i Dasty. Typické je právě ono braní Vaší ruky do tlamičky, je to prosté vyjádření výzvy k boji a dělají to i dospívající nebo dospělí psi, kteří nejsou správně zvládnuti. Takže na to je nutno dávat pozor a okamžitě musí následovat Vaše reakce - rychlá a přiměřeně razantní. Převrátit na záda (protože tady nejde o neposlušnost, nýbrž o výzvu "kdo z koho"), zavrčet, ostrý pohled do očí a podržet, dokud Dasty nezvláční. Pokud to zkusí ještě jednou, pak okamžitě totéž - a pokud to uděláte správně, věřte, že se tím vyhnete horším problémům v budoucnu. Zvládnutí malého štěněte z hlediska dominance je vždycky daleko jednodušší a daleko trvalejší do budoucna, než kdybyste totéž musela absolvovat v pozdějším věku psa.

Štěně i pes celý život testují pevnost vymezených mantinelů i svoji pozici v lidsko-psí smečce. Dobrá výchova znamená mimo jiné i tyto akce včas rozpoznat a umět na ně správně reagovat - nic není dané jednou provždy, ale vnímavost mladého pejska je vždy velmi silná a pokud člověk zvládne svoji autoritu již v raném věku svého psa, pak už s ní nemá větší problém kdykoli později - pokud se nenechá ukolébat a svoji pozici si hlídá.

Krásný den i Vám a Dastymu - a kdyby Vám zbyly dobré nervy navíc, tak sem s nimi:)

 

(23.11.2003)
Tazatel: Šedivá Katka
Plemeno psa: jorkširský teriér
Dotaz: Dobrý den, mnohokrát Vám děkuji za Vaši odpověď. Odpověděl jste mi taky moc hezky a dost mě to uklidnilo. Takže budeme trpělivě čekat, učit a doufat že nic nepokazíme. Jinak Vaše poradna je fain, ale je tam toho hrozně moc takže než bych vše dočetla, byla by naše Cherryl dospělý pes, proto jsem nejdřív napsala dotaz a nyní jdu číst dál Vaši poradnu. Věřím, že je tam je další spousta dobrých rad, které se budou hodit. Zdravím Vaše dva krasavce a oběma posílám pohlazení, jsou moc hezcí! Katka

Odpověď: Dobrý den, já děkuji také:) A pohlaďte za mne Cheryl!

 

(23.11.2003)
Tazatel: Katka
Plemeno psa: maďarský ohař
Dotaz: Dobrý den, rozhodla jsem se s Vámi poradit, protože se mi líbí Váš přístup k pejskům a Vaše rady a reakce (jak pozitivní tak i ty negativní). Mám 6,5 měsíců starou fenku maďarského ohaře. Doma je to veliký mazlík, ovšem když vyrazíme ven, stává se z ní divoch. Chtěla jsem temperamentního psa, takže se snažím dát jí pohybu co to jde. Náš veliký problém je, že Josefína miluje lidi a zejména děti (její chovatelka měla dvě děti), takže pokud si svou oběť vybere, bouřlivě po ní skáče. Vím, že se jedná o štěněčí záležitost (alespoň doufám), ale ráda bych se zeptala, zda nemáte nějaký tip, jak těmto nepříjemným situacím alespoň částečně zamezit - popřípadě jak předejít tomu, aby se to nestalo zlozvykem do budoucna.

Odpověď: Dobrý den:) Máte pravdu, jedná se skutečně o štěněcí záležitost, která bude postupně, jak bude fenka dospívat, mizet. Maďarský ohař je temperamentní plemeno, proto nadšení Vaší fenky vypadá určitě velmi bouřlivě - ale na druhou stranu, určitě by daleko horší byl případ, kdyby se lidí bála nebo na ně byla agresivní - a to především do budoucna. Kladný vztah a důvěra nejenom k dětem je totiž z hlediska psí socializace nesmírně důležitá věc.

Nedávno jsem tu zodpovídal dva velmi podobné dotazy - najdete tam pár doporučení právě ohledně skákání pejska na lidi:)

 

(23.11.2003)
Tazatel: Suzanka
Plemeno psa: německý ovčák
Dotaz: Vážený pane, zprvu se musím poklonit před Vašimy znalostmi. Velmi se omlouvám jestli se můj dotaz bude opakovat, ale archív je tak rozsáhlý že je velmi časově náročné ho pročíst.
Takže k mému problému, v červenci jsme si vzali NO z útulku, stáří cca. kolem 1 roku. Je velmi hyperaktivní  s velmi silnýma pudama, kynolog nás ujistil že pes není nijak traumatizovaný, nemá strach z lidí ani psů,je k nim spíše přátelský, jen si  je očichá, teda pokud nechrání své území, to štěká na každého za plotem jak divý. Naše soužití bylo doposud bezproblémové, chodili jsme na cvičák ale nechci z něj mít nějakého "vojáka" tak jsme přestali a učíme už jen spolu. Takže, PROBLÉM je ten že začal před pár týdny vrčet, nejdříve začal na mou mámu, která vešla ve tmě do mého pokoje tak po ní "vystartoval", nezaútočil ale vrčení znělo ošklivě. Tak jsem ho vytrepala a vynadala. Od te doby se to stupňuje,ne tedy vrčení na mámu, ale začíná vrčet i na mě, prostě když se mu něco nelíbí , začne vrčet, takže s ním zápasím že ho přimáčknu na zem tělem a držím mu hlavu na zemi, občas si to nechá líbit a podřídí se , občas ho to vyprovokuje k ještě větší hysterii. Nevím si rady, jak dlouho toto bude trvat ? Vím že mu musím ukázat kdo je vůdce smečky ale jak dlouho toto budeme podstupovat? K temto konfliktum by nedocházelo kdybych ho umístila do kotce, mám to udělat ? Bydlení v domě byla asi chyba ...
Budu Vám vděčna za jakoukoli radu.

Odpověď: Nejprve bych rád poděkoval za Vaše uznání:) Na práci se psy je jedna z krásných věcí ta, že se člověk pořád má co učit, stále objevuje nové věci...

Pejska jste si vzali z útulku zhruba před čtyřmi měsíci, takže už si i celkem zvykl na nový domov i na novou "smečku". Protože se zřejmě jedná o psa s dominantnější povahou, došlo na věc, která se dala čekat - tedy boj o hierarchii. Je to stále stejný "problém", který se v Poradně probírá, jen je nutné brát v úvahu, že dominantnější pes se nepodřídí tak rychle jako pes submisivní. Postupujete v podstatě dobře, nesmíte to ale vzdát a v žádném případě teď psa nedávejte do kotce - nebojte, to opravdu nebyla chyba, že ho máte v domě. Teď je zapotřebí především vydržet a vytvořit smečku - ne výcvikem, ale každodenním úzkým kontaktem mezi Vámi a NO. Záměrně vyvolávejte situace pro podpoření Vaší autority, důsledně demonstrujte svoji vyšší pozici (už jsem o tom hodně psal - první vcházíte/vycházíte, odebrání části krmení před psem atd.) - a především sama řešte potenciální konflikty s jinými členy rodiny.

Váš pes to bude zkoušet tak dlouho, dokud sám nebude přesvědčen o tom, že svou roli vůdce smečky plníte tak jak máte. Je to nejlepší zpětná vazba - a může to ještě chvíli trvat. Doporučuji dát si tu práci a přečíst Poradnu, je tu hodně příspěvků, kde jsem již rozebíral přirozenou autoritu a její budování. To je přesně to, co čeká i Vás - a znovu opakuji: teď musíte vydržet a nepovolit. Důsledně a správně, s přiměřenou razancí reagovat na zavrčení, ohrnutí pysků a podobné projevy. Pokud budete postupovat metodami "psí výchovy", pak to zvládnete - ale chce to čas, rozhodně to není otázka několika dnů. Držím palce:)

 

(23.11.2003)
Tazatel: Isolda Pěkná
Plemeno psa:
Dotaz: Pane Dostále, dobrý den. Ptala jsem se Vás jak se bránit argentinské doze či pitbulce. Ptám se na tato dvě plemena, protože je v okolí máme a obě (myslím plemena) útočí s cílem druhého psa zlikvidovat. Věřím, že si umíte s cizím psem poradit i na dálku. Zajímalo by mě jak, a věřte, že jako blázen byste mi určitě nepřipadal. Věřím Vám to. Ale když se už něco takového stane, nechci to přivolávat, nestačím se vyhnout, co potom? Tito psi mají značně snížený práh citlivosti, takže nějaký kopanec asi ani necítí. Je vůbec nějaká možnost, jak je donutit pustit? Píšete v jednom vyprávění ze soustředění, jak jste se hodinu snažil vypáčit pitovy čelisti a posunoval psa. Jiná možnost asi není, viďte...?
Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Ne, vážně nejsem blázen. Osobně bych nikdy nedokázal do psa kopnout - já konflikty se psem řeším jako pes, ne jako člověk. Prostě se v tu chvíli nějak "přepnu" a stejně jako pes vysílám na dálku signály, že jsem ten "nejsilnější pes" v okolí. Pokud už k zakousnutí dojde a majitel psa se k ničemu nemá, pak je nutno do toho jít holýma rukama, jen je zkrátka nesmíte dát na špatná místa. Je nutné zapojit hlas a oči. Pak dokážete upoutat pozornost psa a ve chvíli, kdy Vás začne vnímat, je napůl vyhráno - pak už jde jen o to ho přesvědčit, že jste silnější, a to už se dá. Jinými slovy - i pozornost argentinské dogy dokážete nasměrovat na sebe. Pitbul je něco jiného, ten je skutečně maximálně soustředěný na svoji oběť a "nevidí, neslyší". V tom je ten problém, i na psích zápasech se soupeři oddělují vypáčením čelistí - jiná možnost u těchto plemen opravdu není.

Pokud se jedná o psa běžného plemene, lze ještě použít stisknutí varlat nebo zvednutí zadních nohou do vzduchu - opět se nejedná o nic jiného než odvedení pozornosti psa jinam.

Ještě jednou bych ale rád zdůraznil, že argentinská doga (i když je zařazena na index nebezpečných plemen) je při správné výchově zcela jiná než pitbul. Je to normální, přirozeně dominantní pes, nikoliv likvidátor.

Každopádně Vám přeji, abyste podobný problém skutečné nemusela řešit - prevence je vždy lepší:)

 

(23.11.2003)
Tazatel: Jana K.
Plemeno psa: dobrman
Dotaz: Přeji hezký den, nedá mi to, abych se nezeptala na Váš názor. Máme 4letého dobrmana, už jednou jste mi odpovídal a to tehdy, když asi před rokem a půl náš pes vyjel na manžela, protože ho bolela packa a manžel ho za ni dost nešetrně popadl.Potom se to stalo ještě jednou, když se bouchl a muž se mu na to chtěl podívat. Od té doby jsme se snažili, aby nám opět začal důvěřovat. To znamená, aby si lehl, v klidu se nechal prohlédnout, zkontrolovat tlapky apod. Ze začátku nechtěl, ale pak si zvykl a poznal, že mu neubližujeme, tak to bylo v pohodě. Kromě jednoho a to je stříhání drápů. Odmalička to nenávidí. Hlavně přední tlapky. Je pravda, že na nich měl dost bolístek, ošklivý výron, zatržené drápy. Jakmile vidí, že má manžel kleštičky, stáhne ocásek, celý se třese, lehá si na záda, šťouchá ho nosem. Poslední dobou se stříhá s košíkem, je na něj zvyklý, ale hlavně proto, aby byl muž jistější a nelekal se , když se ohání a bylo to rychle. Když je po všem, má ohromnou radost, lítá v kruzích, manžela pusinkuje. Poslední stříhání bylo ještě horší (nedávno měl bolestivě zatržený dráp, asi se bál ještě víc) a manžel se domluvil s veterinářem, že mu drápy stříhat nebude a když to bude opravdu nutné, že s ním přijde do ordinace. Ale myslím, že to bude to samé. Příkaz, aby držel, okřiknutí a v podstatě ostříhání opět z donucení. A nevím, jestli se ta averze nebude zhoršovat. Možná už stříhat nebudem vůbec, přišli jsme na to, že se pak drápy zase třepí. Snad si je obrousí, i když většinou chodí po měkkém.
Ale včera se vrátil z procházky, manžel mu chtěl umýt drápy od země, protože hrabal, posadil ho a on vrčel. Otřel mu je tedy jen trochu a nechal ho být. Dřív to nikdy nedělal, packy mu otíráme apod. Přišla jsem tedy já, namočila ručník, psa posadila, umyla jednu packu, pak druhou,ještě jsem namazala polštářky indulonou a nic, seděl ani se nehnul. Ostatní věci jako je vyndavání klíšťat,čištění uší, kapání do uší(nedávno měl zánět) je úplně bez problémů, děláme je oba dva. Jen z pacek si vypěstoval trauma.
Chci jenom říct, že jasným vůdcem je můj manžel, pejsek na něj čeká, nejvíc se  s ním mazlí, nejvíc ho poslouchá, když se venku rozdělíme, vždy jde s ním. Projevuje mu zkrátka největší příchylnost i poslušnost. Je to ta dobrá dobrmaní paměť na všechny bolístky nebo něco jiného? Odpusťte tu hroznou délku, ale chtěla bych tomu rozumět. Děkuji mnohokrát za odpověď a přeji jen všechno dobré.

Odpověď: Hezký den:) Víte, on žádný pes nemiluje stříhání drápků... Jen podle povahy a temperamentu různě reagují - klidný, sebejistý pes to "přetrpí", nevyrovnaný nebo špatně vedený začne třeba i vrčet nebo se ohánět kolem sebe. A každému se pak uleví, když má nepříjemnou proceduru za sebou.

Stříhat drápy musíte, protože ne všechny se mohou přirozeně obrousit - lépe se obrušují na zadních končetinách, kterými se pes především odráží. Ale pokud z toho uděláte rituál, na jehož konci čeká nějaká dobrůtka, je to první krok k lepšímu zvládnutí. A ten druhý, ještě důležitější, je - nikdy psa neokřikovat, pokud Vám cukne nebo jinak dá najevo, že má strach. Vždycky, vždycky musíte psa uklidnit - slovem, dotykem ruky. Pak Vám bude důvěřovat, nikoliv ale v případě, že ho okřikováním nebo plísněním ještě víc rozhodíte. A třetí krok - ten, kdo drápy stříhá, nesmí v žádném případě ze sebe vyzařovat byť jen náznak nervozity, nejistoty nebo zloby. Nezapomeňte, že tento člověk je v bezprostřední blízkosti psa a každou negativní emoci pes spolehlivě zaregistruje a zareaguje.

Je to jako se vším - stříhání drápků, čištění očí a uší pes snese bez problémů, pokud je na to zvyklý odmala a pokud svému majiteli důvěřuje. Dobrman je temperamentní plemeno, bude reagovat divočeji, ale i on to zvládne. Jen znovu říkám - vždy uklidnit hlasem a dotykem, ne rozhodit okřikováním, zlobou a nervozitou, pak to půjde daleko lépe, uvidíte.

Také přeji všechno dobré:)

 

(23.11.2003)
Tazatel: Lucie
Plemeno psa: jezevčík
Dotaz: Přeju krásný den Vám i Vašim pejskům. Nejdříve bych Vám ráda poděkovala za přínosné podzimní soustředění. Myslím, že se můj vztah s Tonym (i dříve pohodový) ještě trochu zlepšil. Dříve jsem ho občas potrestala plácnutím, protože jsem to podle všech zdrojů považovala za dobré. Teď už jedině „po psím“. Ale přece jen mám asi problém. Někdy se stane, že na několikáté zavolání nereaguje. Tak jdu trestat. Většinou to dělám povalením na záda a pohledem do očí. Pokud to už opravdu „přehnal“, tak i zavrčením. No ale teď už se skoro vždy stane, že pokud se k němu naštvaná blížím, on si lehá na záda už sám. Takže by mě zajímalo, jestli to dělá proto, že jako správný jezevčík prostě zahraje divadlo, aby měl klid, a nebo proto, že si je opravdu vědom chyby a vyjadřuje svou podřízenost (nebo omluvu?) A je rozdíl, jestli ho takhle potrestám o samotě a nebo před jiným psem? Tony je poměrně dominantní (i přesto, že mu to Šedy na soustředění 2x vysvětlil), tak mě napadá, jestli by to pro něj nebylo horší, kdyby poblíž byl nějaký jiný pes.
Předem děkuji za odpověď a těším se na další soustředění (pokud budu moct se zúčastnit, řekla bych, že zájem asi bude velký).
Zdravím Vás i Dina a Šedyho.

Odpověď: Dobrý den:) Neděkujte, rádo se stalo - a podrbejte za mne i za moje psí kluky Tonyho! On samozřejmě z Vás cítí, že se zlobíte - a to lehnutí na záda je opravdu vyjádření podřízenosti. Je to dobré v tom, že Vás jednak "bere" a jednak si uvědomuje, že něco udělal špatně. Není to omluva, jen říká "já vím, ujel jsem". V tuhle chvíli mu jen chvíli ostře koukejte do očí a položte na něj ruku, nic víc - pak je to trest. Pokud byste přitvrdila, bylo by to v dané situaci ponížení - a před jinými psy by to správný jezevčík nesl velmi těžce. Je to zas o tom, že pokud svého psa potrestáte, musí to být vždy adekvátní a nesmí to být přejít v ponížení - a pak je zcela jedno, jste-li o samotě nebo tomu přihlíží smečka psích dorostenců:)

Pokud budete chtít, samozřejmě Vás na příštím soustředění s Dinem a Šedym moc rádi uvidíme!

 

(23.11.2003)
Tazatel: Marie Němečková
Plemeno psa: border kolie
Dotaz: Předem Vás moc a moc zdravím i Vaše pejsky. Nebudu se dlouze rozepisovat o povaze mého skoro 7 měsíčního pejska, jak jistě sám moc dobře víte borderky jsou prostě fajn, ale přesto bych na Vás měla jeden dotaz: můj miláček má strašně rád hru s míčem (normální velikost míče) skáče, honí ho, prostě řádí. Problém nastává, když jdeme venku a na hrišti si hrají děti, samozřejmě s míčem, nemohu ho vůbec udržet o puštění ani nemluvě, hned si jde s nimi hrát. Jde vůbec takovému náruživci vysvetlit, že tento míč není jeho? Samozřejmě dětem neubližuje jenom honí balon.  

Odpověď: Také zdravím Vás i Vaši "borderku":) Ne náhodou jsou borderkolie přebornice v agility - vrozená hravost ve spojení s vysokou inteligencí tohoto plemene je do role favoritů přímo předurčují. A protože Váš pejsek je ještě štěně, tak se nebude příliš zatěžovat rozlišováním jestli ten poskakující míč je zrovna jeho nebo ne...

Takže - samozřejmě v těchto případech pejska odvolávejte, ale počítejte se zcela přirozenou menší úspěšností, je to podobné jako když štěně běhá za jinými pejsky - jedná se prostě o silný podnět, který je v daném stupni psychiky štěněte vždy intenzivnější než teprve se rozvíjející poslušnost. Nebojte, ono se to s postupným dospíváním skutečně spraví, chce to jen čas - štěňata jiných plemen se chovají v tomto věku stejně, pokud je něco zaujme:)

 

(23.11.2003)
Tazatel: Helena Rouleová
Plemeno psa: bordeauxská doga
Dotaz: Dobrý den;) mám na Vás opět další dotaz,bohužel nenašla jsem ho mezi ostatními v poradně a bohudík, že se na Vás můžu obrátit s dotazem,protože vždycky musím mít víc názorů,abych mohla zvážit a porovnat situaci.
Takže - Burrískovi je nyní 5,5měsíce,problémy jak už jsem psala dříve s bubákováním na přímé protijdoucí pominuly, co se týče bubákování na dospělé psy - problém zatím neustále je,ale zdá se,že se zmírňuje, většinou se jednalo při hromadné vycházce lidiček se psy a většinou jsem si všímala, že k tomu byl důvod, třeba ten,že psi měli mezi sebou problémy a vyřizovali si je a Burri honem honem musel přispěchat zjistit,co se děje,aby se svým hlubokým basem přidal - nutno říct,že k cizím dospělým se takto nechová, pouze při našem hromadném venčení. Doma při hraní má vytyčeny mantinely, ale i tam jsem si všimla trochu vzpurné osobnosti,kdy běžné vytřepání a položení nestačilo,respektive fungovalo,ale pouze do té chvíle,co jsem ho na zemi držela, potom vyrazil znova, zjistila jsem ale jednoduše,že stačí vstát z pozice "sedím"do stoje, zle se na něj shrbit a už klesá sám a následně nechá činnosti (nejběžnější je-pojď si hrát-kousnu Tě do ruky a bude sranda) - i když tato hra s přibývajícími týdny postupně mizí z jeho oblíbených;) Můj dotaz se stáčí k Psí škole,kterou navštěvujeme, začali jsme chodit do jiné skupiny v jiný den, byli jsme první na cvičišti a přišel BSP, 7měsíční kluk...Burri přišel,zkoumal, čichal a zas - pysky nahoru, bublal mu u krku a Berňák se dal na ústup, v tu chvíli spokojený Burrito odhupkal ke své kamarádce, 1,5roční Československé vlčačce, aby si dál hrál.Něco podobného se opakovalo u Sharpeje, myslím stejně starého jako Burri- hrál s ostatními ve smečce,blbli,kousali se,prostě si hráli,jakmile k němu přišel Sharpík a myslím,že napřímo rovnou k němu, opět ho hnal s bubláním u krku.Toto vyděla naše cvičitelka a pořádně Burriho vytahala za kůži (ten kvičel, což je u něj normální) a pak se sebral a odešel naštvaně na druhou stranu cvičiště,potom ale na mé zavolání přišel a vše bylo ok. Takže odteď jak jsem pochopila ze slov naší cvičitelky, které musím podotknout si vážím a její rady beru vždy vážně, musím Burriho za každý takovýto výpad řádně vytahat, nebo jen vytahat,protože jak prý pochopila, Burri je hysterka, protože ho vytahala normálně a dělal u toho rámus,zdá se jí prý trošku jako bolístka.
Teď ale stojím před problémem,kdy musím rozeznat,kdy jeho chování je adekvátní a kdy ne a mám docela strach, že ho vytahám za něco,kdy byl v právu a tím můžu něco pokazit. Mě osobně se zdálo, že šarpík šel k němu moc napřímo bez psího seznamovacího rituálu a to se mu nelíbilo, jenže zase, k tomu 7měs.BSP přišel on sám a po seznámení s tím zase začal. Ke konci cvičení byl s BSP v pohodě, ne tak se šarpíkem:( Oproti tomu všemu si nemyslím,že by byl příliš dominantní, na víkend k nám přijela kamarádka z Prahy s ČV fenkou (1,5roku)na kterou z počátku vyjel stejným způsobem,protože k seznámení došlo na jeho domovské půdě,ale ona, protože je naprosto bezvadná vše akceptovala, stáhla se a po venčení se z nich stali naprosto dokonalí přátelé, fenku nechal jíst ze své misky a to i když jedl zároven i on, stejně tak oba pili zároveň z jeho misky. Nebo naopak opravdu příliš dominantní je a mírně se chová pouze k fenkám - anebo - není to dominance, ale naopak slabošství a bojácnost.
Chci se opravdu ujistit,že neudělám žádnou hloupost,pokud ho vytřepám, jakmile bude zase nějakého psa zastrašovat.Moc děkuji za odpověď:-D

Odpověď: Dobrý den:) Znova zopakuji, co už jsem jednou psal - je velmi důležité brát teď Burriho mezi psy různých plemen, velikosti, stáří a obého pohlaví (jinými slovy kdyby se teď konalo soustředění, bylo by to pro něj ideální:)), protože se musí naučit rozlišovat a komunikovat. Jak jsem psal minule, nesmí se dostat do stavu, kdy bude mít pocit, že nad něj není - takže pokud ho teď nějaký jiný normální pes "umravní", bude to pro něj jen dobré. Na druhou stranu - pokud si to vyříká se zhruba stejně starým jiným štěnětem, pak ho nechte vyřídit si to samotného, bez nějakého třepání (které byste už také měla pomalu opustit a nahradit ho "psími" projevy dominance - viz jiné příspěvky na této stránce).

Každý pes si ve smečce psů buduje svoje postavení, při každé příležitosti. Záleží to pouze na něm a je to zcela přirozené - i to, že povahy psů jsou různé a sebevědomí také. Proto pokud to jde a pokud poměřování sil nepřesáhne určité hranice, pak to chce skutečně nechat psy bez vnějšího zásahu jejich majitelů. Chce to jen citlivě odhadnout konkrétní situaci - úplně nejhorší totiž je, pokud majitel sjíždí svého psa při sebenepatrnějším náznaku ujasňování vzájemného postavení. Lidi na své psí škole už mám "vychované", ale pokud přijde někdo nový, často ho musím držet a vysvětlovat, že se ti psi nejdou pozabíjet:)

Takže totéž platí i pro Vás - vůči vlastnímu psu zasahujte pouze v nutných případech, jinak ho nechte se učit - nejlepší učitel je zas jen jiný pes. Přesně to dělá totiž můj vlkopes Šedy na soustředěních:)))

 

(23.11.2003)
Tazatel: Sandra Vaňková
Plemeno psa: belgický ovčák
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se zase na něco zeptala, doufám, že se nebudu po někom moc opakovat, poradnu jsem sice celou několikrát přečetla, ale na podobný dotaz si nevzpomínám. Takže: Poslední dobou mám pocit, že Andy je ten nejhodnější pes pod sluncem, všechno nám spolu jde, mnohem víc mě "bere", poslouchá bez problémů, zkrátka je to moje sluníčko. Je mu teď něco málo přes rok, takže samozřejmě začíná dospívat. Takže pokud se setká s mladším psem, skoro vždy se chová nadřazeně-naskakuje na něj nebo mu skáče na kohoutek a vrčí. Nikdy nekousne a pes se vždy podřídí a Andy ho nechá být(ale za chvilku to třeba zkouší znovu, i když je vidět, že by si i s dotyčným hrál-a někdy si opravdu hrát začnou). Já v tom víceméně problém nevidím(v pohodě ho i za této situace odvolám, pokud chci), ale bohužel někteří majitelé psů ano:-( Já se přitom vždy zeptám pokud jim to vadí, v tom případě Andyho odvolám a jdeme. Nevím ale, zda ho mám vždy nechat, jestli to někdy nepřehání. Nejraději bych ho nechala, vždyť jemu starší psi dělají někdy to samé a on se vždy podřídí, nemá problémy se psy ani s fenami jakékoli velikosti. Například dnes mi pár lidí co přihlíželi vyčítalo, že to není v pořádku(ale já myslím, že je to naprosto normální). Mám tedy do toho vůbec zasahovat, pokud to majiteli druhého psa nevadí? Je úplně v pořádku, pokud se Andy k dotyčnému psu neustále vrací a nadřazuje se mu opakovaně i přes výrazné podřízení psa? Nebo mám v této situaci nějak zasáhnout?
Myslím, že jsme s Andym krásně pokročili na našem vztahu, Andýsek je úžasně vnímavý pejsek, poslouchá rád a už s ním opravdu nemám sebemenší problém(je možné, aby se to ještě zhoršilo? Někteří lidé mě straší, že pořádná "puberta" nás teprve čeká). Jen tak mimochodem, Andík spí i se mnou v posteli, když chce, což dřívě nesměl a oba jsme spokojení;o) Díky za odpověď, podrbejte za mě Dina i Šedyho...

Odpověď: Dobrý den - mám z vás obou radost:) Podle toho, co píšete, z Andyho vyrostl správný pes. Pokud ho zvládáte teď, věřte tomu, že výraznější pubertální problémy Vás nečekají - jen nesmíte povolit v důslednosti a upevňování svého vůdčího postavení.

S lidmi je skutečně problém ten, že v naprosté většině nechápou a nevědí nic o vzorcích psího chování, o signálech dominance a podřízenosti a vzájemné komunikaci... Prostě řeknou, že se psi perou a tím to pro ně končí. Ale pokud narazíte na výjimku, pak toho vždy využijte a nechte oba psy, ať se chovají přirozeně.

Vzpomeňte si, co jsem Vám říkal o tzv. "ověřování". Totéž dělá i Andy - pokud z druhého psa nemá pocit, že je vše ujasněno, pak znovu opakuje dominantní chování. Je to zcela v pořádku.

Taky za mě Andyho podrbejte, ju:)?

 


(19.11.2003)

CHCI TÍMTO PODĚKOVAT VŠEM, KTEŘÍ MI DNES JAKO REAKCI NA PŘÍSPĚVKY PANÍ TOČEKOVÉ VYJÁDŘILI PODPORU V TOM, JAKÉ A O ČEM PSÍ STRÁNKY JSOU. CHCI PODĚKOVAT VŠEM, KTEŘÍ KE MNĚ MAJÍ DŮVĚRU A BEROU I TO, ŽE NĚKTERÉ MOJE ODPOVĚDI JSOU TAKOVÉ JAKÉ JSOU, PROTOŽE PEJSCI SI NEVYBÍRAJÍ SVOJE MAJITELE, NÝBRŽ ČLOVĚK SI VYBERE PSA A TO, JAK O NĚM MLUVÍ A PÍŠE, JE VŽDY ODRAZEM JEHO VZTAHU KE SVÉMU ČTYŘNOHÉMU KAMARÁDOVI. JEDINÝ MAIL DNES MNE ZAŘADIL DO STEJNÉ KATEGORIE JAKO PANÍ TOČEKOVÁ A "V ZÁJMU OBJEKTIVITY" SI VYNUCOVAL UVEŘEJNĚNÍ, V ZÁJMU OBJEKTIVITY BYCH PAK ALE MUSEL UVEŘEJNIT I VŠECHNY TY, KTERÉ BY PANÍ TOČEKOVÁ ASI NEČETLA RÁDA, PROTOŽE JEJICH PISATELÉ POCHOPILI, PROČ JSEM ODPOVĚDĚL TAK JAK JSEM ODPOVĚDĚL - TOTIŽ NE Z DŮVODU AROGANCE, ALE Z DŮVODU OBSAHU OBOU DOTAZŮ.

PROTOŽE CHCI ZACHOVAT DOSAVADNÍ ÚROVEŇ PORADNY A NECHCI ZATĚŽOVAT SEBE ANI VÁS PŘÍSPĚVKY, KTERÉ TU NEMAJÍ CO DĚLAT, UZAVÍRÁM TÍMTO CELOU NEPĚKNOU ZÁLEŽITOST. UČINIL JSEM JISTÁ OPATŘENÍ, ABY SE PODOBNÁ UDÁLOST JIŽ NEOPAKOVALA A NEOBJEVOVALY SE ZDE PŘÍSPĚVKY, KTERÉ MOŽNÁ PATŘÍ NA ANONYMNÍ INTERNETOVOU KONFERENCI, ALE NE NA AUTORIZOVANÉ STRÁNKY.

Viktor Dostál
Psí škola FALCO


 

(18.11.2003)
Tazatel: Stáňa Švetrová
Plemeno psa: německý ovčák
Dotaz: Pane Dostál,na začátku listopadu jste nám poradil, abychom co nejdříve navštívili dobrého veterináře, protože nám občas naše fenečka začala kulhat.Máme už za sebou i RTG a bohužel Vaše tušení bylo správné a vyplnila se asi ta nejhorší varianta.Naše "holčička" má DKK a to oboustranně a 4.st.Přitom podle PP byli všichni předci 0/0.Měli jsme za to, že je to čistě dědičná záležitost, tedy že nám nic takového nehrozí?Začali jsme podávat CHASSOTON, máte s ním dobré zkušenosti?Můžete nám poradit ještě něco dalšího, jak můžeme naší fenečce pomoct?Je to neskutečně hodná a poslušná holčička a představa, že už teď ji začínají trápit bolesti a z hravého pejska bude trpící tvoreček je pro nás strašná...Nemáme i my vinu na jejím stavu, nezanedbali jsme něco nebo nenamáhali jsme ji příliš a nezhoršili ji tím její problém?
Omlouvám se, můj dotaz asi není pro většinu ostatních zajímavý, aspoň doufám, že takto nemocných pejsků není moc,ale budu moc ráda, pokud odpovíte a budete moci něco poradit, co naší "malé" pomůže.Děkuji a přeji Vám i všem čtenářům Vašich stránek hlavně zdravé a šťastné pejsky.

Odpověď: Ano, pamatuji se... Je mi to moc líto, že se moje diagnóza potvrdila, ale podle toho, co jste psala, to skutečně ukazovalo na těžkou DKK. Při tak těžkém stupni je to bohužel jen otázka času, kdy pes začne mít opravdu velké problémy - to Vám asi sdělil i veterinář. Přípravek Chassoton je velmi dobrý, ale bohužel není zázračný, jinými slovy, může poněkud zmírnit nebo zpomalit projevy onemocnění, ale nic víc. Problém je totiž i v tom, že DKK vyššího stupně je pro psa skutečně bolestivá.

V poslední době se hodně mluví o tzv. denervaci, kdy je postiženému psovi operativně znecitlivěna nebo odoperována část nervů přenášejících bolest z postižené oblasti, to by mohla být i velká šance pro Vaši fenku.

Ani DKK 0/0 u předků bohužel nezaručuje to, že se u potomstva nemůže DKK vyššího stupně vyvinout. Je to dáno více faktory - dědičnost, přešlechtění plemene, absence důležitých látek pro zdárný vývoj kostry, přílišná nebo nevhodná zátěž v období růstu... Těžko říct, co bylo hlavní příčinou ve Vašem případě.

Cítím s Vámi a fenky je mi moc líto - držím ale upřímně palce, ať se v rámci možností spraví všechno, co se spravit ještě dá...

 

(18.11.2003)
Tazatel: Margaritovová Marie
Plemeno psa: hovawart
Dotaz: Dobrý den, v první řadě přeji pěkný podzimní den Vám i Vašim čtyřnohým přátelům. Již jsem se na Vás s několika problémy obrátila, vše se postupně dle Vašich rad naplňuje. Brita pomalu "moudří" a je s ní již mnohem lepší pořízení.Obracím se na Vás s prosbou o radu u dvou problémů, které skoro denně řeším při pocházkách, kdy ji mám na volno.
1/ neustále od malinka musí mít něco v tlamě, proto vše co najde, tak sbírá a nosí. Od klacíků, tašek, pytlíků, ztracených míčků, pet lahví - to jsou ty lepší věci, až občas po nějakou kost, či ne příliš čerstvou mńamku.I když tu se spíše snaží sežrat. Ví moc dobře co znamená povel fuj a pusť, doma poslechne většinou okamžitě, venku dle nálady. Navíc jsem si ověřila, že když to "jako nevidím" a nijak nereaguji, většinou to kousek poponese,ale po pár vteřinách to pustí, naopak, když ji dám povel, aby to pustila, buď poslechne, ale většinou to o to déle nosí,hraje si s tím, nechce to pustit a pak to tahá i několik minut.Mě to přiznám se ani příliš nevadí, naopak, občas děláme alespoň úklidovou četu, samozřejmě pokud se nejedná o nějakou "chuťovku". To se pak snažím ji to co nejdříve vzít. Na druhou stranu mi většina lidí říká, ať to v žádném případě neignoruji, ať ji raději začnu dávat košík, že je to jistota. Což mi ale přijde jako absurdní, aby štěně (ale i dospělý pes)trávil tu nejpřijemnější část dne s náhubkem. Chápu, že tím zcela eliminuji i příp. sežrání nějakého hnusu, ale je to tak nutné ? Domnívám se, že pes má žaludek uzpůsoben tak, že dokáže většinu i nechutných věcí strávit aniž by ho to zdravotně ohrozilo. V přírodě to je přeci běžné. Naopak, když se budu snažit za každou cenu, aby nikdy nic "nezdravého" nesežrala,nenosila, neolízla, tak spíše ji mohu ohrozit, protože nikdy toto přeci nedokáži na 100% vyloučit a může pak doopravdy zareagovat hůře, než když to bude pro ni běžnější. Jinak ji krmím K9 pro štěnata velkých plemen. Předtím jsem ji dávala Acanu. V druhé půlce listopadu ji bude osm měsíců a za celou tu dobu měla pouze dvě dvoudenní diety, s tím, že tu první měla následkem sežrání slaniny z kuchyňské linky.
2/ již jste zde řešil problémy s tím, kdy pes běží a obtěžuje kolemjdoucí (ať svým štěkáním, skákáním atd). Doporučujete domluvit se se známým a navodit situaci, aby pes v tomto případě dostal potrestání ve formě - odstrčení psa kolenem atd.V mé situaci si ale nejsem jistá, že by to bylo to pravé. Brita když vidí kolemjdoucího (bez psa, když je pes, zaměří se na něj a človíčka si nevšímá) na chvilku "scepení" a pokud ji v té chvíli nechytnu a nepodržím (než dotyčný přejde), rozeběhne se k němu, zabrzdí tak půl metru od něj a začne kolem něj poskakovat, rotovat. Neštěká, nevrčí, nejde přímo do kontaktu s ním. Je to spíše něco mezi hravostí, zvědavostí, ale i rošťárnou.Pohladit se dotyčným většinou nenechá, max. jen tak letmo. Když jde na vodítku, tak si lidí nevšímá, v autobuse, restauraci u doktora je též bez problému. Domnívám se, a i mi to pár lidí potvrdilo, že by se měla časem srovnat, abych to nechala být.  A vzhledem k tomu, že nejde přímo do kontaktu s člověkem, tak se mi nezdá ani to odstrčení, či nastavení kolena jako pravé řešení. Na druhou stranu chápu lidi, že když se na ně řítí 30 kg černý zvíře, tak nemají příliš dobrý pocit.Většinou se mi ji podaří podržet a nechat dotyčného přejít, ale není to řešení do budoucna, pokud bych věděla, že ji to časem (hlavně věkem) nepřejde. Děkuji za radu a přeji pěkný prodloužený víkend.

Odpověď: Dobrý den:) Těší mne, že se Brita "lepší", je to skutečně jen otázka času, trpělivosti a správné výchovy... Takže k Vašim dotazům:

1/ Každý pes se učí zkušenostmi. U vlků platí téměř dokonale, že stejnou chybu neudělají dvakrát, u psů je to horší, ale pokud i pes prožije negativní zkušenost vícekrát, poučí se z ní - ať už se to týká jiných psů, lidí, okolního světa i nalezené potravy. Skutečně nemá smysl dávat psu košík z důvodu "aby něco nesežral", protože jednak ho tím připravíte právě o tu možnost učit se, jednak velmi rychle pochopí, že zakázané je vždy pro něj zajímavé. Každé štěně si projde určitým obdobím, kdy zbaští na co přijde a tato vášeň při správné výchově (tedy bez neustálého a pak již kontraproduktivního okřikování) postupně sama odeznívá, protože pes se "učí". Máte pravdu v tom, že žaludek psa snese opravdu hodně, neublíží mu ani mrtvolný jed, který spolehlivě sprovodí ze světa člověka. Chce to jen dávat pozor při procházkách tam, kde se mohou vyskytovat syntetické (tedy ne přírodní, vůči kterým varuje psa jeho vrozený instinkt přírodního tvora) škodlivé látky.

2/ Samozřejmě nemůžete používat zvednuté koleno ve chvíli, kdy pes s dotyčným člověkem není v kontaktu, tento postup jsem konkrétně doporučoval v případě, kdy byl problém ten, že pes skákal na návštěvu (archiv Poradny rok 2001) - a to je trochu jiný případ než Váš. Je nutné rozlišovat mezi kontaktem a běháním okolo cizího člověka, v tom je velký rozdíl! Podle toho, co popisujete Vy, se jedná právě o ten druhý případ - také jsem podobný dotaz nedávno zodpovídal... Je to skutečně dáno především věkem a přirozenou hravostí štěněte, není v tom žádná agrese ani nic podobného. Prostě v takovém případě radostným tónem hlasu upoutejte pozornost fenky a přivolejte ji k sobě (klidně i popoběhněte na druhou stranu). Jakmile ji budete mít u sebe, bouřlivě ji pochvalte a začněte si s ní hrát. A ještě daleko lepší bude, pokud hru a upoutání fenky na svoji osobu provedete okamžik předtím, než se fenka rozeběhne k cizímu člověku. Pokud to zvládnete, hodně si tím pomůžete i v přivolání a ovladatelnosti nablízko. Při popsané reakci i tento "problém" postupně s dospíváním fenky odezní...

 

(18.11.2003)
Tazatel: Točeková Martina
Plemeno psa: kříženec
Dotaz:

Email přetiskuji tak jak mi přišel - bez korektur, v původním znění:

no soudit lidi aniz bych je znala, to fakt ne...

ja si ho neporizovala, je to zvire, ktery nekdo vyklopl, nejakej dobrak.a jsem myslim mentalne v poradku, otazky konfrotnuju., ale omlouvam se uz nebudu , urazet se fakt nenecham, to nemam zapotrebi.omlouvam se, ze si overuji veci u vice lidi, a kazdy rika neco jinyho. a kdyz jsem cetla poradnu,  tak na spoustu otazek existuji i jine odpovedi, je to tak, ze co clovek to jina rada, co chovatel jina rada, co cvicitel to jina rada.   

a myslim pane Dostale, ze zvirata chapu vic nez myslite, mam jich docela dost, bohuzel jsem si naivne myslela, ze kdyz se slusne na neco zeptam, tak dostanu slusnou odpoved a ne reci typu jak dokaze mail vypovedet o vztahu cloveka a psa - Vas velky omyl. I ja z Vas mam dost smisene pocity, a to nejen ted, ale i pri cteni nekterych odpovedi v poradne. Jen Vy vite vsechno a ostatni jsou blbci , tak vyzniva vetsina Vasich odpovedi. Lidi se na Vas obraceji, protoze Vase stranky se tvari odborne, ale Vy lidi akorat setrete svyma soudama, a to velice zbytecnyma. Vase poradna me kvuli zpusobu jednani velice zklamala, nesnasim takovehle soudy a chytristiky a myslim, ze jste Vasima odpovedma odradil dost lidi, dekuji, skola Falco je pro me kvuli Vasemu jednani tabu, nejste jediny odbornik, pokud jste. Diky ze se Vam podarilo si udelat o Vas obrazek presne stejny jaky jsem cetla uz nekde v debate o Vas a Vasi skole, a nebylo to pro Vas povzbudive a ted chapu proc pisatel psal to co psal.

sbohem, rady ktere davate mi da kazdy.

Martina Točeková
Blaupunkt
Product manager a obch.zástupce

Odpověď: Vážená paní Točeková, nechal bych Váš mail bez odezvy, nebýt toho, že jím urážíte nejen mne, ale i lidi, kteří do Poradny rádi píší. Znovu jste potvrdila moje přesvědčení o tom, jak hodně dokáže styl vyjadřování v obyčejném mailu vypovědět o člověku samotném - proto přetiskuji Váš mail v původním znění bez jakýchkoliv úprav, nechť si každý udělá obrázek sám. Takže Vás uvedu zpět do reality:

Porovnejte si prosím styl Vašich dotazů a Vaše "problémy" s tím, jak sem píší jiní, možná Vám dojde, proč jsem Vám odepsal sice ostře, ale slušně a bez urážek. Váš přístup ke psům (vycházím z toho, čím jste se prezentovala ve svých dvou dotazech) je pro psy špatný, nesouhlasím s ním a podle toho jsem Vám i odepsal. Na to mám koneckonců jako provozovatel těchto stránek plné právo a obecně se o mně ví, že si servítky neberu a určité věci sděluji bez obalu a přímo. Ale na rozdíl od Vás aspoň píši slušně, spisovnou češtinou a argumentuji, nepomlouvám jako Vy. A věřte tomu, že pokud byste Vaše "problémy" prezentovala stejným způsobem jako tady na některé veřejné internetové konferenci, velmi pravděpodobně by se Vám dostalo i daleko ostřejších odpovědí v podobném stylu jaký používáte Vy.

Poradna PSÍCH STRÁNEK je dobrovolná, nehonorovaná a čistě soukromá záležitost, již jsem o tom před časem psal. Bude existovat tak dlouho, dokud o ni bude mezi pejskaři zájem a dokud budu já mít chuť, čas, motivaci a energii ji vést. Pokud máte pocit, že Poradna je k ničemu, opírá se to pouze o Váš soukromý názor (koneckonců skutečně nikdo Vás nenutí, abyste se na ni obracela). Na druhé straně v dotazech do Poradny i reakcích po výcvikových soustředěních nebo servisech je díkybohu dostatek kladných odezev na to, abych  (a snad nejen já) mohl posoudit, zda PSÍ STRÁNKY k něčemu jsou. Pokud by se pouze, jak píšete, "tvářily odborně", pak by mi asi lidé už dávno nepsali a Poradna, výcviková soustředění a servisy by nefungovaly bez přestávky již čtvrtým rokem.

Lidé jako Vy, nebo ti, kteří umějí jen pomlouvat v anonymních internetových diskusích (většinou proto, že jednoduše nezvládli sami sebe - ano, i těch mi už pár prošlo rukama), by se měli nejprve zamyslet nad sebou samými. Dělám to i já sám, nebojte. Taky jsem se musel spoustu věcí naučit, projít řadou chyb a zklamání, nic jsem nedostal zadarmo, ale učil jsem se, pozoroval a především v sobě měl od začátku úctu a pokoru k živým tvorům - psům. Opravdu si nečiním patent na rozum, opravdu nikoho nenutím, aby mi psal dotazy (natož se jimi řídil - i to je čistě dobrovolné rozhodnutí každého), ale jednu věc mi naštěstí dnes už nikdo nevezme - v závěrečném účtování mého života tu po mně zůstanou všichni ti psi a jejich majitelé, kterým jsem dokázal pomoci. Mám radost z lidí, kteří si nechají poradit a třeba dokážou spolknout i hořkou pilulku, protože s takovými lze komunikovat. S Vámi ne.

Pokud je pro Vás PSÍ ŠKOLA FALCO tabu, pak se spolehněte, že jste i Vy tabu pro PSÍ ŠKOLU FALCO, svoje problémy si řešte prosím jinde - rady jako já Vám dá každý, jak ostatně sama píšete. Pak se nad nimi ovšem nerozčilujte.

A Vašim dvěma pejskům přeji, abyste je začala konečně brát tak, jak si zaslouží a potřebují a přestala se vytáčet nad mokrými parketami.

Sbohem:)

Viktor Dostál
PSÍ ŠKOLA FALCO

P.S. Teď jsem ještě na poslední chvíli stahoval poštu a zjistil jsem, kam až sahá Vaše odhodlání. Své kamarádce Kláře Sehnalové, která mne z Vaší emailové adresy oslovila "fuj pane Dostal" a sděluje mi, že sem náhodou zabrousila (jistě, z Vaší adresy:)) a na nic se ptát nebude, klidně můžete vyřídit, že ji o to ani nežádám. Dále - už mne prosím nekontaktujte, Vaše emaily jsou od tohoto okamžiku mazány přímo na poštovním serveru, takže o nich díkybohu ani nebudu vědět. Na hrubý pytel hrubá záplata, vážená. Váš další mail, který jste mi poslala, snad už raději ani nebudu zveřejňovat - ujasněte si, kdo koho uráží a neshazujte sama sebe.

 

(16.11.2003)
Tazatel: Martina Točeková
Plemeno psa: kříženec
Dotaz: Dobry den, potrebovala bych jeste jednu radu navrch. uz tyden nemam doma nadelano jinde nez na hadru, ale to asi protoze oba psi jsou zavreny v kuchyni, nemaji pristup do celyho bytu. V momente kdy jsem doma a muzou byt kde chteji, tak to steneti ujede a klidne se vymoci v obyvaku nebo  v loznici, tak dostane /nebiju ho/ a zas treba 1 -2 dojde na hadr , a pak znova. Taky uz se mi trikrat vycural do postele, takze tam ma zakaz vstupu, ma spaci hadr na zemi vedle postele.
Ja uz vubec nevim jestli to zvire chape ze ma chodit na hadr nebo jestli za hadr pak povazuje i povleceni a koberec /koberec mam v loznici, tam kdyz spi tak se asi taky neobtezuje dojit do kuchyne na hadr, parkrat po ranu uz jsem si nohu namocila, v obyvaku mam parkety a obcas to pusti i na ne, takze tam si nemuze myslet ze je na hadru/. v kazdym pripade si myslim ze chape ze delat se ma venku.

Odpověď: Dobrý den, je zvláštní, jak i mail dokáže vypovědět hodně věcí o vztahu člověka a jeho psa... Vtírá se mi neodbytná otázka - proč Vy jste si vlastně pořizovala ještě jednoho psa? Mám z Vás mírně řečeno dost smíšené pocity - už podle Vašeho prvního dotazu...

To "zvíře" (jak píšete!) chápe možná víc než si myslíte. Ale zkuste se vžít do psychické a fyzické úrovně lidského batolete a pak možná jako žena sama pochopíte, na co štěně má a na co ne. A především si dejte tu práci a přečtěte si aspoň něco z toho, co jsem tu již o štěňatech a jejich vyprazdňování napsal. O tom, odkdy je štěně schopno kontrolovat svoje svěrače, o psychickém vyspívání a dalších důležitých věcech.

Přečtěte si to. Třeba pak to svoje "zvíře" aspoň trochu pochopíte a nebudete chtít nesmysly. Aspoň doufám.

 

(16.11.2003)
Tazatel: Markéta Doležalová
Plemeno psa: knírač
Dotaz: Dobrý den pane Dostále! Děkuji Vám moc za Vaši odpověď. Nevím, ale jestli mám "zkoušet" tímto způsobem jaký jsem vůdce. Myslím to tak, že někde v oboře, kde bych na 100% věděla, že mi ji nikdo nepicne, bych to velmi ráda zkusila, ale u nás v lese... Moc ráda bych se na jaře zúčastnila Vašeho soustředění, jsem moc zvědavá a mám tolik otázek...
Můžu proto ještě aspoň jednu? Fenka je můj pes, bydlím zatím s rodiči. Přítele zná od štěňátka (když ona byla štěně ;-))). Když občas spí přítel u nás, nebo my dvě u něj, tak občas v noci se probudí a s vrtěním ocásku na něj skočí a začne mu olizovat a oždibovat obličej. Mě to nikdy nedělá. Pouze někdy přejde od něj ke mě, ale že by šla primárně za mnou, to ne. Doma mi spí v nohách a večer před zalehnutím mi vždy bez říkání uvolní místo v posteli. Vychovávala jsem ji já, řekla bych že mě poslouchá víc, ale s ním jakoby víc blbne. Chápu to správně, že já jsem ten vůdce smečky (ráda bych byla :-) je to můj pes) a on je na hraní? Nebo si za svého vybrala mého přítele? Vím, že se asi těžko odpovídá, že byste nás musel znát, ale oba nás to zajímá. Vždy, když k nám přítel přijde, má fenka děsnou radost, když přijdeme oba najednou, vítá o něco víc mě.
Moc děkuji za odpověď, jdu pročítat dál Vaši poradnu.

Odpověď: Dobrý den:) Nedávno jsem tu odpovídal na podobný dotaz - odpověď na to, koho pes víc "bere", není jednoduchá a souvisí to se spoustou drobných detailů a reakcí v jeho chování, které musíte umět číst. Navíc se nejedná o záležitost jednou provždy danou, ani v přírodních smečkách není vůdčí role kokrétního jedince doživotní. Musel bych vás všechny mít možnost nějskou dobu sledovat, pak bych Vám dokázal říct, kdo je v daný okamžik vůdcem smečky. Takhle na dálku to opravdu nejde, nezlobte se. Tak třeba na příštím soustředění:)

 

(16.11.2003)
Tazatel: Zuzana
Plemeno psa: beagle
Dotaz: Dobrý den, v první řadě vás chci pozdravit a poděkovat za vaše stránky. Jsem takový psí začátečník a bígl, kterého máme je náš první pes. Teď mu je 10 měsíců a je to pejsek velmi milý, přátelský, s dětmi i ostatními psy v pohodě vychází. Jen jedna věc mi dělá velkou starost. Pokud si brání něco, co najde nebo je to vyloženě jeho (rozžvýkaná buvolí kost, apod.), je velmi tvrdý, vrčí a vyjíždí, pokud mu to chceme sebrat. Protože mám strach aby někomu neublížil, snažím se to řešit pokaždé, když k této situaci dojde. Pročetla jsem vaši poradnu a snažím se (alespoň doufám) ukázat mu, "kdo je tady pánem". Probíhá to tak, že jakmile začne vrčet a bublat (už rozeznám vrčení zlé, kdy chce kousnout od vrčení, kdy si hrajeme a taháme se o hračku) skočím po něm, chytnu za krkem a připlácnu k zemi. Potom na něm ležím tak dlouho, dokud se nezklidní a je pokoj. Není to moc příjemná zábava, dvakrát už mě kousl, ale vím, že musím vytrvat.
Chci se zeptat, jak dlouho to bude trvat, než si pes uvědomí, že se toto nedělá, jestli přestane úplně, nebo je to celoživotní boj. Dále  kdy bígl dospívá a jde-li ho naučit poslušnosti v přivolání. To je další problém, i když menší než ten předchozí. On totiž poslouchá, jen když chce. Pokud je na volno v lesoparku a není tam nikdo okolo, je skvělý. Přiběhne na první zavolání, sedne a oddaně kouká. Jakmile ale objeví psího kamaráda, který je ochoten lítat a hrát si s ním, je schopný za ním běžet a můžu se uvolat. Přiběhne až ho to skotačení přestane bavit. Mohu ho venku pouštět na volno? Nechci aby přišel o psí dovádění, protože mu to dělá velkou radost, ale na druhou stranu bych byla ráda, kdyby přišel, když ho zavolám. A jak je to s bíglími útěky, každý mě straší, že až dospěje, tak nám v lese uteče, protože chytí stopu a zmizí. Potkávám venku několik lidí od nás ze sídliště, kterým bígl utíká a vůbec ho nepouštějí z vodítka. Nechtěla bych, aby zbytek života trávil pes na šňůře a nemohl se proběhnout. Dá se tomu nějak předejít? Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pes si "neuvědomí", že se tohle nedělá - to je zcela mylná úvaha. To, že po Vás vyjíždí, je problém pouze toho, že Vás nebere jako nadřazenou autoritu, není to o žádném uvědomování, že "tohle se přece nedělá". Je to zcela normální vzorec psího chování a pokud svoji roli nezvládnete, pak to bude čím dál horší. Jsem velmi rád, že jste si přečetla příspěvky, kde problém autority rozebírám a píšu o jejím budování - jen považuji za nutné ještě jednou zdůraznit, že prosté povalení psa nic neřeší, pokud tu autoritu z Vás pes necítí. To je právě to nejdůležitější - jinak se jedná o pouhé ponížení a to každý pes nese špatně a brání se tomu. Takže - především sama ze sebe svoji autoritu musíte vyzařovat, nesmí se jednat o pouhou mechanickou záležitost...

Teď to trochu odlehčím, snad se nebudete zlobit:) Ale přijde mi to docela trefné přirovnání, tak to napíšu. Je to stejné jako v sexu - buď je to jen tělocvik nebo je to skutečná vášeň, emoce. Obojí vypadá navenek stejně, ale jako zúčastněná ten rozdíl vždy cítíte. Stejně i Váš pes pozná, pokud to tam není...

K druhému dotazu opět odkazuji na příspěvky, kde jsem se tímto problémem již mnohokrát zabýval, především z hlediska věku a psychického dospívání (beagle dospívá zhruba kolem roku a půl až dvou let). Jen dodatek k plemeni beagle - má hodně vyvinutý lovecký (v tomto případě přesněji "stopařský") pud a je to vyloženě smečkový pes, proto s přivoláním (hlavně pokud uteče ještě s jinými psy) bývá v těchto situacích problém. Ale pokud ho venku nebudete pouštět navolno, pak budete mít problém vždycky. Nezapomeňte - pořídili jste si nezávislého loveckého psa, ne německého ovčáka... Respektujte povahu plemene, berte ho vyběhat do přírody, ne na sídliště:)

 

(16.11.2003)
Tazatel: Karolina
Plemeno psa: kříženec
Dotaz: Vážený pane Dostále, přeji Vám i Vašim pejskům krásný den (večer, noc, půlnoc). Musím přiznat, že se stále (asi týden) probírám archivem Vaší poradny (už jsem zvládla komplet roky 2001, 2002 a 2003)a stále nacházím zajímavé informaci a rady (takže moje tištěná forma Vaší poradny se pěkně rozrůstá a "Obsah" musím neustále doplňovat....byla jsem nucena ho vytvořit pro přítelovu lepší orientaci, není čtivec, takže, když je nějaký "problém", mrkne na obsah a vidí, pod jakým číslem dotazu a na jaké stránce najdeme odpověď....jo jo, dotazům jsem si přidělila čísla a očíslovala i strányk, fakt je to tak jednodušší :-) Takže tímto bych Vám opět ráda poděkovala za Vaši poradnu - je vynikající!!!
No, a jak jistě tušíte, napadlo mě pár věcí, na které bych se chtěla přeptat.

1) problém štěkání před obchodem. Jakmile Leviho necháme před obchodem uvázaného, začne štěkat a neskončí, než se k němu zase vrátíme. Ten obchod zná, ví, že se vracíme, ale ne a ne přestat. Samozřejmě to prodavčky u kasy komentovaly, že je z toho bolí hlava a proč ten pes štěká apod. Protože mne znají, ví, že Levi patří ke mně, poznámky mají pouze, pokud stojím sice v doslechu, neadresují je však přímo mně. Takže je mi to nepříjemné, ale chápu je. Už jsem jim zkoušela vysvětlit, že kdyby Levi uměl zpívat árie, slyšely by třeba celou Lucernu nebo Toscu,takhle holt štěká. No, a když ho necháme volně, pobíhá kolem a šmejdí venku, čte si novinky apod. Ale jakmile se mu zdá, že jsme v obchodě dlouho, postaví se mezi dveře a sem tam štěkne. (už se vydal i mezi regály, aby si nás našel....to byla sranda ;-) ....upřímně, v tomhle jsem za jedno se svým psem, někdy jsou prodavačky fakt jak zpomalený film, tak je to alespoň popožene ;-)...fakt. Nicméně, jde to nějak zmírnit nebo utlumit? Obávám se, že Levi, protože je nalezenec, se vždycky bál, že ho někde zase nechám (což se mu nejspíš jako malému stalo). To je třeba i problém s odložením. Umí lehnout a počkat na místě....dokud na mně vidí a nejsem moc daleko.

2) Začala jsem Leviho krmit Eukanubou pro seniory. Denní porci má rozdělenou do dvou dávek. První mu dávám, když přijdu z práce a vyvenčím ho (aby nelítal s plným žaludkem), tu sežere poměrně rychle. Druhou dávku mu dávám pozdě večer. Tu ale už nesežere. Zkoušela jsem mu ji nechat přes noc, ale asi opravdu poctivě spí, protože byla netknutá. Zkoušela jsem také mu dát 1. dávku k dispozici přes den, když jsem v práci. To zůstavala miska plná, než jsem se vrátila, teprve potom začal žrát. Nebylo by tedy vhodnější mu dávat plnou dávku 1x denně? Jenže i to jsem zkusila a on ji prostě celou nesní :-(  Bojím se, aby dostával dost všech potřebných látek, které by měla pokrýt doporučená denní dávka. Jenže on sní tak 1/3, maximálně 1/2 a pak nechce. Můžete mi poradit co s tím? Nechat to na něm? Je pravda, že byl vždycky oproti ostatním psům málo žravý. Je dost štíhlý a vždycky jsme měly hodně aktivit, ale on své stravovací návyky nezměnil (běžky, voda, horolezectví - já, Levi neumí, ale lítá kolem, tůry, válení na gauči, knížky - já čtu,Levi na ně sedá aj.) Mám ho prostě nechat, ať si vezme kolik chce a zbytek mu po nějaké době odebrat? I to jsem zkoušela, ale on si asi opravdu drží figru - po přestěhování do Prahy nám trochu ubylo pohybu, ale stále se snažíme).

Jen pro upřesnění (nevím, jestli si mne pamatujete z předchozích dotazů) - Levi je 8letý Český zámecký pes (voříšek), středně vysoký (asi jako kokr), váha 11 kg (z toho asi 5kg chlupy).
Předem Vám děkuji za Váš čas věnovaný mému dotazu. Podrbejte za mne Dina i Šedyho.

Odpověď: Jedno po druhém (omlouvám se, ale musím to vzít stručně, dotazů je opravdu hodně):

1/ Váš pes je dospělý a určité věci má již velmi dlouho zažité. Mezi ně patří pravděpodobně i to štěkání, pokud ho necháte samotného před obchodem. Můžete ho zkusit zvykat podobně jako se to dělá u štěňat (tedy postupné odchody na krátkou dobu s odměnou a uklidněním), protože se ale jedná o psa dospělého, je výsledek nejistý a každopádně to bude vyžadovat čas a trpělivost. Nebo vymyslet jiné řešení, aby nemusel být venku uvázaný. Nic jiného poradit nelze...

2/ Nechte ho, ať si svoji denní dávku určí sám. Je to 8-letý pes a svoje stravovací návyky, které mu vyhovují, opravdu měnit nebude a ani to nemá smysl. Dávejte mu tolik, kolik skutečně zbaští a každý den mu přidejte 1-2 tablety vitamínové směsi.

Drbání provádím, totéž vyřizuji Levimu:)

 

(16.11.2003)
Tazatel: Lenka Markovičová
Plemeno psa: čínský chocholatý pes
Dotaz: Ráda bych Vás poprosila o radu. Mám dvě 7 a půl měsíční štěňata číňánků – fenku a pejska. Pejsek byl od začátku razantnější, zvídavější, vyloženě vyhledával nové podněty. Fenka byla klidnější, zdrženlivější, i v projevech k cizím lidem. K těm se pejsek vždycky vrhal s nadšením ve snaze kamarádit se. Myslím, že do 6-ti měsíců bylo všechno v pořádku. Ale pak se začalo chování pejska měnit. Začal vrčet na cizí lidi. Myslím, že jsem tomu pomohla já, protože jsme byli na výstavě (chtěla jsem, aby se oťukal). Všechno tam bylo v pohodě, v podstatě jsme si hráli, pejska to bavilo. Rozhodčí byla hodná, ale...vzala si ho na stole do náruče a on se jí začal bát. Nepředpokládala jsem to u něj vzhledem k dosavadnímu chování. (Naopak fenka zjistila, že se jí z kontaktu nic nestane a dneska se nechá od cizích pohladit.) Od té doby vrčí. Řeším to tak, že mu řeknu „fuj“. Podívá se na mě, sklopí uši, přikrčí se. Ale se zvláštním pohledem. Cítím z něj hroznou nejistotu. Začal vrčet i na fenku. Nemá rád, když si k němu chce lehnout. Také jsem se na něj za to zlobila, ale to asi dobře nebylo. Pokud vleze fenka někam, kde chce být on, kňučí a kouká na mě. Mám pocit, že chce, abych ji „vyhodila“. Celkově začal hodně kňourat. Přitom si nemyslím, že bych se mu věnovala méně a upřednostňovala fenku. Chodíme na louku, kde blbneme, skáčeme přes klacky, prolézáme kruhy... Je jako vyměněný. Vyzařuje z něj energie a nadšení. A tady se nahání i s fenkou a nevadí mu.
Vím, že tohle plemeno má povahu ve standartu definovanou jako „rezervovanou k cizím“. Nechci po něm, aby se vrhal na každého. Jen jsem zmatená z jeho chování. Chyba je někde u mě, ale nevím kde. Ještě dodám, že většinu času s nimi trávím já. Od začátku ke mně více inklinovala fenka, k manželovi pejsek. Odmalička se mnou chodí do práce.
Jinak se mi velice líbí Vaše akce. Jste sice od nás dost daleko, ale myslím, že pokud to půjde, alespoň jednu absolvujeme.
Mějte se hezky a děkuji za odpověď.

Odpověď: Ano... Chybu jste skutečně udělala Vy z neznalosti - ale dělá ji bohužel spousta lidí, nejste v tom zdaleka sama.

Víte, Váš pejsek v popisovaných situacích nepotřebuje Vaše "fuj". Jsou to situace, kdy je nejistý a potřebuje oporu - Váš klidný, vyrovnaný, hluboko položený hlas - pokud ho v takové situaci sjedete, jen ho ještě víc rozhodíte a přestane Vám postupně zcela důvěřovat. Věřte tomu.

Takže prosím Vás - až opět nastane podobná situace, tak ho uklidníte, ano? Žádné plísnění. Klidný, pomalý, hluboký hlas, je zcela jedno, co mu budete říkat. Plus uklidňující pomalé pohlazení po celém těle. Ano? Něco už je teď mezi vámi dvěma pokažené, ale dá se to ještě napravit. Správně píšete, že z něj cítíte nejistotu. Tu jste bohužel způsobila Vy špatnou reakcí na jeho chování...

Musíte se naučit rozlišovat situace a uplatňovat správné reakce na ně. Ale jak už jsem psal, tohle dělá opravdu problém hodně lidem - přitom stačí tak málo, jen se vcítit do psí duše a nemít pocit, že jedinou správnou odezvou je sjetí psa...

 

(16.11.2003)
Tazatel: Šedivá Katka
Plemeno psa: jorkširský teriér
Dotaz: Dobrý den,mám 11ti týdenní štěňátko yorka a lidé,od kterých jsem fenečku koupila ji od narození učili chodit čůrat na bedýnku s kočkolitem.Dnes ji mám doma třetí den a snažím se v tom pokračovat.Bedýnku má na jednom místě a nikam ji nepřenáším.Pravda je však taková,že 2x na ni svou potřebu udělá a 4x ne.Vždy když se ji to nepovede ji vezmu a přenesu k bedýnce,aby věděla že to udělala špatně.Nijak ji neubližuji jen ji dám k potřebě kterou vykonala špatně přičuchnout a hned ji odnesu na bedýnku.Tam už ale pochopitelně nic neudělá.Nevím jestli je to tedy normální že občas to udělá sama od sebe správně a občas ne.Mám takto pokračovat?Je to otázka pouze času?Víte bojím se,že ji to nenaučím.V knihách je postupů spousta,ale každý pejsek je jiný a jinak se na něj musí.Za správnou potřebu dostane pamlsek.Poraďte mi tedy co a jak mám dělat.A měla bych ještě jeden dotaz.Ptám se sice asi na banality,ale jsem uplný začátečník a nechci nic pokazit,ale také ji nechci v žádném případě ubližovat-je to něco jako mé miminko!Druhý dotaz je tedy takový,že v noci ji chci naučit spát ve svém pelíšku,abych se vyspala také já,ale ona hrozně pláče a v domě to lidem vadí takže si ji beru do postele a spinká celou noc.Jen 2x za noc se vzbudí a jdu ji dát vyčůrat na bedýnku,ona pak zase usne.Dělám to dobře?Asi ne,ale ona vydrží plakat i hodinu a lidé pak na nás tlučou.Jak ji naučit spát samotnou bez vytí?Přijde to samo věkem?Byla bych Vám moc vděčná kdyby jste mi v těchto dvou věcech poradili.Omlouvám se za banální otázky,ale raději se chci poradit než-li něco pokazit.Mnohokrát děkuji za Vaši ochotu.

Odpověď: Dobrý den:) Napsala jste to hezky, takže některé věci zopakuji, i když jsem už o nich psal mnohokrát (a prosím i Vy si dejte práci a vyhledejte si příspěvky k tématu, které Vás zajímá - uvidíte, že tam najdete i odpověď na jiné otázky okolo výchovy štěňat).

První dotaz - ano, v zásadě to děláte správně. Jen musíte být trpělivá a dát tomu čas, protože Vaše fenka ještě není psychicky ani fyzicky schopna svoje potřeby kontrolovat. Navíc, až ji začnete brát ven, také jí to pomůže - chce to opravdu čas a respektovat vývoj psího organismu i psychiky.

Druhý dotaz - každé mládě potřebuje cítit bezprostřední blízkost svého "ochránce" - ať je to příslušník stejného druhu (např. pes) nebo jiného. Dělejte to, co Vám radí Váš instinkt - vzala jste si fenečku k sobě do postele a snad sama cítíte, že to tak správně je... Nebojte, až vyroste z raných štěněcích let, bude spát i sama - ale i s Vámi. A v tom jí rozhodně nebraňte, ano? Pes si už kdysi dávno vybral člověka jako jediného příslušníka této planety, se kterým sdílí svoji existenci. Berte to jako vyznamenání.

 

(16.11.2003)
Tazatel: Petra Rozbořilová
Plemeno psa: jezevčík
Dotaz: Hezky den, hned v PO ctu dotaz Hanky s Kasíkem a neverim..asi nejake erupce na slunci....minuly tyden se mi stalo to same :o(( Jezevcika Mikiho si pamatujete? U me je rozdil ten, ze jsem si jista, ze to nebyla zadna hra. Bylo to s normalni vrceni, rekla bych, ze trochu nejistoty tam z Mikove strany bylo, ale jinak normalni vyhrozovani. Bylo to tak:
Patek odpoledne, unava, usnula jsem odpoledne na sedacce v obyvaku. Tam Miki muze, v posteli ale nespava, ani se o to nikdy nijak vehementne nepokousel. Ale prituli se na pohovce miluje, nikdy ho nikdo nevyhazoval. Jelikoz obvykle neni ale cas na polehavani, je to vzacne o to vic se Miki hned dere na podovku :o)) Tak si tak spime, prisel manzel, Miki hned vyskocil ho privitat a pak hups zpatky za mnou. Manzel sel privitat me, ale jak se priblizil na metr, Miki se postavil, snad i najezil a poustel hruzu. Hrozne jsem se lekla. Vubec jsem to necekala. Ani jsme nevedeli co delat. Udelali jsme to stejne co Hanka s Kasikem, vykazali jsme ho na misto.
Vite kdyby to byl nekdo jiny, nedivila bych se. Uz se mi stalo nekolikrat, ze kdyz jsem mela Mikiho na kline a nekdo se priblizil, vrci. Vetsinou ho uchlacholim a snazim se vysvetlit, ze nam nic nehrozi a dotycny muze porusit nasi osobni zonu :o) Ale u manzela bych to vubec nepredpokladala. Rekla bych, ze s Mikem maji i vyrovnanejsi vztah, nez se mnou. Ja Mika beru asi vic po lidsku. Brali jsme to tak, ze Miki miluje, kdyz muze lezet vedle nas a manzel byl nekdo, kdo prisel pozdeji a  kdo by ho mohl z toho mista vysoupnout :o)
Ja se teda jeste budu opakovat a zeptam se, co v takove situaci delat. Mela bych to byt ja, v teto konkr. situaci, kdo Mikiho pohladi, polozi na neho ruku a uklidni ho? Vite myslim v techto situacich hlavne na budouci deti :o(( Asi bychom potrebovali vsichni zase umravnit na vycviku :o)))
Mejte se moc hezky, hladim na dalku Vase pejsky, a hezky vecer.

Odpověď: Hezký den - Mikiho si samozřejmě pamatuju (i Vás), beru to tedy čistě jako řečnickou otázku:) Vy byste vážně potřebovali zas trochu umravnit... Všechno jsme si to tak pěkně vysvětlovali na soustředění, pamatujete? Ale protože jste přijeli s dospělým pejskem, tak jste samozřejmě stačili do té doby některé věci poněkud pokazit - a pak to chce čas, než se (pokud se) srovnají. Jinými slovy - pokud budete s pejskem pracovat správně už od štěněte, takové problémy nikdy mít nebudete. Pokud ne, problémy budou.

No a u Vás specielně vidím, že ne všechno ve výchově Mikiho děláte tak důsledně, jak byste měli. Výsledky jsou pak takové, o jakých píšete. Tož znova: nezapomínejte udržovat hierarchii smečky i ve chvílích kdy se zdánlivě nic neděje! Neustálé drobné demonstrace typu "hele, jen připomínám, že jsem stále vůdcem smečky" jsou totiž velmi důležité - vzpomeňte si, jak jsem Vám o tom povídal. A ujasněte si, kdo z vás dvou bude ten nejvyšší. A chovejte se i podle toho - nemůžete si na to hrát chvíli Vy a chvíli Váš muž (kterého tímto také zdravím:)), jinak jezevčíka Mikiho spolehlivě rozhodíte - i on totiž potřebuje mít v této věci naprosté a nezpochybnitelné jasno... V tom je totiž ta příčina jeho chování. Nechali jste se ukolébat, ale pes vyuhodnocuje stav smečky podle přítomnosti a ne podle toho, jak to někdy kdysi dávno bylo.

Tak znovu: PERMANENTNĚ VYCHOVÁVAT A HLÍDAT SI SVOJI POZICI!!!

Mikiho hladím, Vás zdravím:)

 

(16.11.2003)
Tazatel: Jana Haslarová
Plemeno psa: labrador
Dotaz: Dobry den, i ja se prirazuji ke kladnym ohlasum na Vase webove stranky, je prijemne vedet, ze lidsky pristup ke zviratum zastavaji i mnohem zkusenejsi kynologove, nez jsem ja :-)  (nemam rada drilovani na cvicacich ). Na svuj dotaz jsem si jiz odpovedi zhruba v predchozich prispevcich nasla, ale presto doplnuciji dotaz mam. Mame nyni labradora, psa, kteremu byl ted 1 rok. Mame ho 3 tydny, dostali jsme ho od cloveka, ktery se o nej jiz nemohl starat ( stehovani ). Pejsek je skvely, zakladni povely zvlada doma skvele, venku dle nalady, ale je jeste v puberte, tak snad se to zlepsi. Co dost dela je, ze kdyz ma pocit, ze se mu moc nevenujeme, zacne na nas stekat a vynucuje si pozornost. Chodime s nim hodne ven, doma si s nim hrajeme, ale to nejde delat 24 hodin denne. Kdyz vidi, ze vyvijime nejakou cinnost ( uklid, vareni ), je v klidu, lezi nekde u nas a chrupe nebo si hraje. Ale sotva treba usedneme na gauc s odhodlanim si jen chvili cist, zacne stekat. Nejprve potichu a pak to stupnuje.  To same dela rano, kdyz slysi jen zazvonit budik, hned na nas dorazi a steka a chce, abysme se mu venovali. Kdyz ho posleme na misto, tak tam po dlouhem premlouvani jde, ale steka dal. Puvodnimu majiteli to pry nedelal.Dalsi vec je, ze je hrozne ustraseny. Evidentne ma rad jine lidi i psy, ale kdyz je na volno a potka jineho psa, tak se sebere a utece, i kdyz ten pes nic nedela. Pak je na nem videt, ze by si s nim chtel hrat, ale boji se. Je pravda, ze posledni dobou asi 3x sel sam od sebe k jinemu pejskovi a ocuchal si ho, ale pak pred tim samym zase utekl. Je nejaka sance, ze se to casem zlepsi? Nekdy se takhle lekne i lidi a utece. Udajne ho puvodni majitel nebral do naruce pred jinymi pejsky, ze je takovy od mala. Nemyslim, ze by ho nekdo bil, je to jinak celkem vyrovnany, krasny, silny pejsek. Diky moc za odpoved na muj obsahly dota :-) a preji hodne zdaru !

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Před časem jsem zde měl podobný dotaz (jednalo se o 4-letého zlatého retrívra a velký problém se štěkáním v podobných situacích). Protože se jedná o komplexní záležitost, kterou nelze vyřešit na dálku několika radami (je nutná přímá práce se psem a jeho psychikou plus jeho majitelem), nabídl jsem jim svůj VÝCVIKOVÝ SERVIS, který absolvovali a od té doby je vše v pohodě.

Takže totéž nabízím i Vám - na výše uvedené stránce naleznete i telefonický kontakt na mne, pokud budete mít vážný zájem, pak se mi prosím ozvěte. I další problémy, o kterých se zmiňujete, totiž mají stejný původ psychického rázu a samy v žádném případě nevymizí. Je nutno na pejskovi skutečně zapracovat, a to co nejdřív.

 

(16.11.2003)
Tazatel: Mirek Procházka
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Dcera Hanka má psa zlatého retrívra - už 5 roků. Pes je v bytě. Vše bylo krásné posluchal neštěkal, byl hodný. Teť se změnil. Reaguje na podněty zvenčí, štěká, vyžaduje větší pozornost.  Dostává granule, maso s těstovinami a pod. Žere normálně, je spíš chudčí. Má rád vodu a děti.
Když není dcera doma štěká a je problém co s ním. Když je doma dcera štěká také. Pokud je u nás - v jiném bytě - zná ho od štěněte - je kliddný a čeká až půjde zpět domů.
Děkuji, s pozdravem Mirek Procházka.

Odpověď: Je mi líto, ale na základě poskytnutých informací skutečně není možné odpovědět. Žádný dospělý pes se takto radikálně nezmění sám od sebe, vždy je za tím jedna nebo více příčin. I v tomto případě. Navíc zlatý retrívr je klidný, vyrovnaný pes, který rozhodně nemá sklony k přehnanému štěkání. Takže mi prosím napište, až budete ochoten sdělit více podrobností (především co se v jeho okolí změnilo), takto skutečně nemohu pomoci. Navíc bych rád, aby mi problém popsala jeho majitelka (Vaše dcera), pokud má zájem ho řešit, u té předpokládám větší znalost vlastního psa.

 

(16.11.2003)
Tazatel: Monika Hápová
Plemeno psa: beagle
Dotaz: Dobrý den, předem bych chtěla moc pochválit Vaše stránky a  poradnu, a hlavně Váš skvělý přístup k nejlepším přátelům člověka a k nám jejich páníčkům. Vaši poradnu navštěvuji formou dotazu poprvé, ale jinak jsem jejím pravidelným čtenářem. Abych Vám popsala naši situaci, takže: Jsem majitelkou skoro šestiměsíční bíglenky Anynky a přesně o rok staršího bíglíka Pipa. Anynku jsme si s manželem k našemu 1. pejskovi pořídili po velkém zvážení všech pro a proti a hlavně jako kamarádku, aby mu lépe ubíhal čas, když je doma sám a my musíme být v práci. Oba pejsci nám dělají velikou radost, jsou to naši nejlepší přátelé pro všechnu legraci i do nepohody. Seznámili se na neutrální půdě, takže všechno šlo hladce a bez problémů. Jen když jsme si ji přivedli domů, bylo na Pipovi vidět, že je posmutnělý a přepadlý.O to víc jsme se mu věnovali a vše se dostalo do pohody. Zatím je v dominantním postavení stále Pip. Díky Vaším radám v poradně, které jsem si přečetla, mu dávám přednost před Anynkou (připojování vodítka, pouštění na volno, vítání při příchodu domů atd.) Horší je to u krmení, protože Pip dostává už jen 1x denně, a to večer - Anynka 3x denně, takže ho vždy musím nějak odlákat a zaměstnat, aby jí to nezáviděl a necítil se tak odstrčený. Taky se nám stávalo, že když Any od misky odešla, hned přiběhl a dorazil to, co ještě zbylo. Takže jsme pak museli držet lehkou odtuč. kůru, neboť výživné granulky pro štěnátka se projevily na objemu Pipova bříška. Musím se krotit, abych svým popisem naší smečky nezabrala celou poradnu, nezlobte se. Takže přejdu k věci a prosím Vás o zodpovězení několika dotazů. Největší starost mi dělá první hárání - bojím se, abychom to poznali včas - Pip to na Any „zkouší“ už teď. Vzhledem k tomu, kolik jí je - přikládám to zatím k upevňování dominance Pipa. Četla jsem, že první hárání je někdy velmi slabé, takže to my nemusíme poznat vůbec. Poznáme to na Pipovi bezpečněji a dokážu to rozlišit od současného prosazování dominance? Když mu teď zakazuji tuto činnost povelem nesmíš a fuj, nesrážím ho nijak před Any? Pip vždycky poslechne a začne si s ní normálně hrát. Jak v tomto případě postupovat? Pak bych se ještě chtěla zeptat jaký je Váš názor na soužití dvou pejsků opačného pohlaví v jednom bytě, protože se nás polovina  lidí snažila od našeho rozhodnutí odradit a polovina lidí nám  v našem rozhodnutí fandila. Jinak co se týče období hárání máme zajištěno tzv. „hlídání“ na určenou dobu, a to takové, že když dáme Any na „návštěvu“ bude mít u sebe 3 fenky kamarádky( taky bíglice), které zná a vím, že jí tam nic nebude chybět (tedy obrazně, protože tam nebude s námi- ale budeme za ní pravidelně chodit), a když bychom dali na „návštěvu“ Pipa, bude mít u sebe svého kamaráda bíglíka s kterým si perfektně rozumí - myslím si, že je to pro ně rozumnější a méně „bolestivé“ řešení, než je nechat trápit v jednom bytě v oddělených místnostech. Předem děkuji za zodpovězení mých dotazů a hlavně za Váš cenný čas, který mi věnujete. Omlouvám se za velikost, ale chtěla jsem Vám přiblížit kousek našeho smečkového soužití. Přeji krásný den a posílám Vašim pejskům podrbání za ouško.

Odpověď: Dobrý den:) Naskakování na fenku je zatím od Pipa skutečně jen upevňování a dokazování nadřazeného postavení, nic víc, nezakazujte mu to. Pokud budete oba pozorně sledovat, určitě poznáte první hárání - jednak máte ještě chvilku čas, jednak, až k tomu dojde, začne být Any na Pipa hodně ošklivá - vrčení, vyjíždění, odhánění od sebe - no a Pip se taky začne chovat jinak, začne skutečně bláznit, neustále ji bude očuchávat zadek a začne se mu klepat čelist - prostě tyto příznaky nepřehlédnete. Pak nastane období několika dnů, kdy by se mu Any začala vysloveně nastavovat, ocas na stranu - no, to už je ale budete muset mít nějaký čas od sebe:)

Pokud máte 2 zdravé psy různého pohlaví v jednom bytě, záleží většinou na jejich sexuální náruživosti, jakl moc nebo málo je to problematické. Je to skutečně záležitost individuální, ale vždy se to dá zvládnout, pokud jednoduše dáte pozor a máte dobré nervy:) Pokud je ale chcete od sebe oddělit, pak si v každém případě nechte u sebe Any - dát hárající fenu mezi jiné feny do cizí smečky opravdu není dobrý nápad, to by mohlo velmi špatně dopadnout!

Posílám podrbání (pejskům!) a doufám, že jsem pomohl:)))

 

(9.11.2003)
Tazatel: Procházková Zuzana
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Dobrý den, moc Vám děkuji za radu. Opravdu to zatím pomáhá. Váš postřeh, že Danter své nálady zkouší hlavně před druhým psem, byl zcela trefný. Vyzkoušela jsem je vzít na vycházku každého zvlášť a skutečně, Danter se choval úplně jinak. Vzdaloval se ode mě jen tak aby mě měl stále na očích a také s přivoláním již nebyl takový problém. Ne že by to bylo bezchybné, ale už naše komunikace nevypadala jako hra "Kdo z koho".
Máte pravdu, že je k tomu potřeba velká dávka trpělivosti, ale doufám, že se mi to podaří zvládnout.
Ještě jednou moc děkuji a přeji hezký den!

Odpověď: Dobrý den:) Určitě to zvládnete. Rád jsem pomohl:)

 

(9.11.2003)
Tazatel: Pavel
Plemeno psa: německý ovčák
Dotaz: Dobry den, v rodine mame 4leteho vlcaka, tatinek s nim pravidelne chodi cvicit. Se vsemi v rodine vychazi dobre az na jednu vyjimku. Nekdy v srpnu se k nam pristehovala pritelkyne a k ni se bohuzel chova nevypocitatelne. Jednou se mazli, nekdy dela ze ji nevidi, a uz se parkrat stalo, ze na ni vystekl a mavl tlapou, a to at uz ho hladila sama, nebo se k ni natocil briskem. Chtel bych podotknout ze toto chovani je pro me scela nove, v zivote nebyl v s nekym v konfliktu na domaci pude. Kdyz jsme byly na prochazce, a nekdo koho znal z navstevy u nas doma ho napr. hladil a jemu se to nelibylo, tak ho varoval zavrcenim a vse bylo ok.
Problem je v tom, ze bydlime v 2poschodovem domku a pejsek si vzdy v noci vyleze do druheho patra k nam, aby nam byl nablizku. Pritelkyne se vraci z prace k ranu a vzdy umira strachem, co tentokrat udela :-(.
Nevim co si o tom myslet a hlavne jak celou vec srovnat k pohode vsech. Bylo by dobre este dodat, ze na ni nikdy nevystekl v pritomnosti nekoho jineho, takze mozna neco "zkousi"? nevim :-)
Predem Dekuji za odpoved Pavel.

Odpověď: Dobrý den:) Proč máte proboha pocit, že by se měla stát tragédie? Proč Vaše přítelkyně "umírá strachem"? Příliš se díváte na televizi a pak máte pocit, že když pes vyštěkne nebo mávne tlapou, tak Vás v příštím okamžiku sežere, že...

Sám píšete, že pokud se mu někdo nelíbí, tak zareaguje zavržením. Ano, to je normální varovná reakce psa. Ale pokud před někým odhalí břicho, je to naopak reakce pozitivní! A že mávne tlapou? Hrál jste si s ním někdy? A nikdy vás nepoškádlil tlapkou? Určitě ano. Nikdy Vás Váš pes neprovokoval vyštěknutím? Určitě ano.

Takže prosím Vás přestaňte hledat duchy tam, kde nejsou:) Zkuste pochopit, že Váš pes Vaší přítelkyni nehodlá zlikvidovat. A jí vysvětlete, že pokud bude (třeba i při tom hlazení) "umírat strachy", tak je skutečně na nejlepší cestě, aby se vše pokazilo.

No tak, lidi. Přestaňte bláznit a dejte raději na své instinkty než poplašné zprávy v televizi...

 

(9.11.2003)
Tazatel: Hana Chmelová
Plemeno psa: tibetský teriér
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, předně bych Vás i Vaše pejsky chtěla pozdravit a popřát krásný podzim (pro chlupáče je to konečně úleva, po těch letních vedrech). Kasík nám od soustředění dělá jen radost, taky to bude asi tím, že už pomalu dospívá, nebo tu pubetru zvládáme :-)(14 měsíců) Na všechny mé dotazy jsem našla odpovědi ve starší poradně, je to pro mě skoro modla, mám to i svázané :-)  Minulý týden jsme ale přišli na jednu věc, kdy bych si chtěla ověřit, co to vlastně znamenalo a jak k tomu přistupovat.
Kasík s námi nespí v posteli, ale je nejradši v předsíni na dlaždičkách, kde mu není vedro. Ráno vždy otevřu dveře svého pokoje a Kasík ke mě skočí do postele a vítáme se :-) V tuhle chvíli, ale do pokoje přišel i přítel a radostně se k nám vrhnul a chtěl mě i psa přivítat a obejmout. V tu chvíli Kas začal poskakovat, štěkat a vrčet (vrčení bylo něco na hranici hry a opravdového vrčení, nikdy jsem to u něj na nás nezažila, tak to asi nedovedu přesně odhadnout). Vrčení bylo na přítele a stalo se to pouze v této situaci, jinak na nás dominantní není. Nevím, jestli to bylo žárlení.... My jsme ho hned vyhnali na místo, ale když na mě přítel "infantilně" promluvil, byl zase zpátky, jako by mu vadilo, že si to taky nemůže užívat. Po třetím poslání na místo už tam vydržel. Mé otázky jsou následující:
1) Je to opravdu žárlení a jak ho tomto korigovat?
2) Máme tyto situace schválně navádět a naučit ho, že to nesmí? A jak? Postupovali jsme správně?
3) A ještě jeden asi hodně "blbý" dotaz, ale dá se nějak zjistit, koho pes bere jako vůdce? Jestli mě nebo přítele? Je na to nějaký cvik - zkouška? Hrozně by mě to zajímalo. Je pravdou, že přítele o něco víc poslouchá, ale když jsme zkoušeli jít každý na jinou stranu, tak pes běžel za mnou. Opravdu by mě to zajímalo.
Předem moc děkuji za odpověďi a podrbejte za mě Dinečka i Šedýska za uchem :-) Hanka.

Odpověď: Dobrý den, Hanko:) Takže to vezmu jedno po druhém:

1/ Pejsci dávají najevo všechny své emoce naplno... Pokud Vás milují, milují Vás taky naplno a stylem "nikdo Tě nemá raději než já". Takže ve chvíli, kdy Vám někdo prokazuje přízeň, nesmí u toho chybět ani Kasík a všemožně Vám bude dávat najevo, že právě on je ten, kdo Vás má nejradši. Ano, můžeme tomu říkat třeba žárlení, ale je to ve skutečnosti potřeba ukázat svoji lásku - a posílat ho zato "na místo" je něco, co bych já osobně nikdy neudělal - dáváte tím pouze najevo, že o tuto pozornost nestojíte a Kase dokonale zmatete. Co takhle věnovat mu raději chvilku a dát mu najevo, že jeho pozornost berete, víte o ní a je Vám milá?

2/ Vše je zodpovězeno v předchozím bodě. Pochopte, že tohle rozhodně není nic, co by se mělo odnaučovat! Je to normální vzorec psího chování a pokud budete adekvátně reagovat (= vstřícně), bude i jeho reakce mírnější.

3/ Koho bere pes jako vůdce - to musíte poznat z jeho celkového chování... Určitým testem je právě ono rozejití se na opačné strany, ale rozhodně to nemá 100% vypovídací hodnotu. Pokud dobře znáte Kasíka (máte ještě co dohánět:)), pak i poznáte, kdo z vás dvou je pro něj na vrcholu smečky...

Moji pejsci děkují, pozdravují Kasíka a za mne ho taky pořádně podrbejte za ouškem:)))

 

(9.11.2003)
Tazatel: Kateřina Kopečná
Plemeno psa: labrador x zlatý retrívr
Dotaz: Dobrý den, respektive večer. Právě jsem si prošla vaše stránky, přečetla jsem si o Dinovi , Šedym zasmála se u některých dotazů a nějak mi to nedalo nezeptat se sama. Stejně jako Vy pracujeme z manželem oba doma tudíž pohyb venku byla přímo nutnost což si myslím chápete a tak jsme si s maželem pořídili fenku retrívra, které je teď 8 měsíců, začala nám včera hárat (asi) a právě si prochází pubertou . Její maminka je černá labradorka a tatínek zlatý retrívr a prostě ač to neplánovali stalo se a narodily se štěňátka. My jsme původně chtěli psa a nějaké větší plemeno, ale poté co jsme brouzdali po internetu a paní nám poslala fotku s tím, že teda zbyla jen fenečka, byli jsme naprosto ztraceni a jeli jsme si pro ni tady jsou její fotečky, ale jenom jako štěňátko holt “kovářovic kobyla…” www.lori.wz.cz . Je černá po mamce a jako jediná z vrhu dlouhosrstá po otci. Takže vypadá jako trochu robusnější Flat coated retrívr , i když podle knihy od Kordy a Kubeše vypadá naprosto přesně jako on. Je inteligentní, hravá, poslušná (i když z Vašimi psy ji srovnat nemohu :c) umí sedni, lehni, zůstaň +-, přivolání +-, čekej, do vany :c) ) v noci ostražitá, miluje děti atd. No a můj problém je ten, že si nejsem jista, jestli ji mám venku nechávat neustále na volno. Ona jakmile zmerčí psa tak prostě musí k němu, až si ho očuchá obskáše tak z radostí přiběhne (doskáče) kemně, že jako ať se dívám koho to potkala. Jenomže znáte lidi a zvlášť ty, kteří mají malé psy …. A to stejné je z dětmi. Před domem ji nechávám na volno s tím, že jako ostříž sleduji dění kolem, na menší procházky chodím bez vodítka, ale delší si bezněj netroufám. Chtěla bych poradit jak postupovat, jestli nevadí, že prostě nebude ten typ psa co ho můžete mít na volno pořád, jestli to prostě tomu pejskovi nevadí že holt musí i na vodítko, jestli se zklidní až trochu dospěje, jestli někde není nějaká chyba? … Nebo spíše jestli to není chyba, že ji prostě na delší procházku (ovšem pokud to není do polí) nechávám na vodítku. Mám prostě strach z lidí, kteří na mne budou ječet jakto, že nemám psa na vodítku, protože se s nimi přiletí seznámit a vysvětlujte jim, že je to štěně. Teď zkouším to, že když je na volno a jde kolem nás člověk tak ji nechám lehnout a čekáme spolu než člověk přejde, pak je vše OK a ani si ho nevšimne. Nebo ji zabavím klacíkem což je dotaz číslo dvě. Jak je to s klacky apod. nemůže na nich mít pes závislost nebo něco takového? Všechny klacky však ráda odevzdává i kosti které venku najde tak po povelu pusť nechá být (je opravdu naprosto báječná). No a do třetice :c). Myslíte si, že bychom měli chodit na cvičák?
Doufám, že Vás s těmito to rpo někoho zdánlivě banálními, možná již často kladeným dotazy neobtěžuji.
A chtěla bych ještě říct těm co mají štěňata a neví si rady s loužičkami, že se nám osvědčil recept a to je neustále chodit ven a to i v noci cca jak Vás štěňátko vzbudí :c). 2 týdny jsem sice byla jako mátoha, ale vyplatilo se a měli jsme jen pár malých nehod.
Moc Vám děkuji a jsem velice ráda, že člověk může někomu napsat a poradit se.  S přáním pěkného dne a zdaru ve výchově hafítku KK.

Pane Dostále chtěla bych se Vám omluvit za svůj včerejší email. Pročetla jsem si ještě trochu více min dotazy , ikdyž to dá zabrat :c), ale  určitě méně než Vám a mám již celkem jasno co a jak. Proto Vám chci napsat, že již odpovídat nemusíte a raději se věnujte jiným zajisté potřebnějším dotazům. Snad mne jen zajímá ta závislost na klacíky.
Děkuji a ještě jednou promiňte za mou "sobeckost". Jinak Vám držím palce v tom co děláte a chci Vám říct, že jsem opravdu nadšena z Vašich stránek a dnes jsem při vycházce aplikovala něco co jsem odsud pochopila a musím Vám říct, že to fungovalo :c). Jenom škoda, že jste tak daleko. My bydlíme kousek od Ostravy. S pozdravem KK.

Odpověď: Dobrý večer:) Moc mne těší, že se Vám v Poradně podařilo najít odpovědi na Vaše otázky a především, že jste nelitovala času a dřívější příspěvky si pročetla - určitě jste při tom narazila i na jiné zajímavé problémy...

Závislost na klacíkách - mezi psy najdete vášnivé aportéry, kteří jsou ochotni se za klacíkem honit hodiny, i psy, které aport vůbec nezajímá. Pokud své fence dopřejete v bohaté míře i jiné podněty, pak se nemusíte obávat žádné patologické závislosti, aportování klacíků bude jen jedna z oblíbených činností.

Za "sobeckost" se vůbec neomlouvejte, pod termínem sobeckost si představuji něco zcela jiného... Jsem rád, že Vám to "něco" fungovalo - jen tak pro zajímavost, o co se konkrétně jednalo?

 

(9.11.2003)
Tazatel: Martina V.
Plemeno psa: brazilská fila
Dotaz: Hezké pondělí Vám i pejskům, dnes jsem přečetla další zodpovězené dotazy na Vašich stránkách. Nevím čím to je,ale vždy mě napadne další dotaz na Vás, to je síla co :-) Chci jen reagovat na dotaz ohledně toho jak nechat štěně dlouho samo atd... asi je to případ od případu, jak pejsek samotu snáší. Ürčitě žádný pes není rád sám. Našemu Dastymu budou 4 měsíce a v týdnu bývá tak do 15h doma sám. Ráno před odchodem ho nakrmím, pomazlím se s ním a když odcházím stoupne si k boudě, nikam neutíká a mám pocit, že rozumí když mu říkám ať čeká že přijdeme. Po celý den je na dvorku hodný, nekňučí a když přijdu jdeme hned ven. Jak jste odpovídal, že na štěně je 8 hodin v bytě moc - je pravda, ale asi je to menší problém na zahrádce,kde se může venčit jak potřebuje. Chci upozornit, že během naší nepřítomnosti nic nezničil a většinu dne prospí ( jako každé štěně ) když vyjdu z domu za ním mazlí se jak to tito psi umí a nejraději si hraje na dřevorubce. Na dvorku je rád a v boudě spokojený, je to vidět. Má ji s veškerým komfortem !
Venku taky ( jak často odpovídáte ) sbírá různé pochoutky. Nejdříve to začalo papírovými kapesníky, naučila jsem ho aby to pustil a teď si jich skoro nevšimne. Pak přišel na různé výkaly, to se mi opravdu nelíbí. Poprvé za to dostal ( samo po psím ) od té doby ví, že to nesmí. Včera něco podobného našel a začal hodovat ( já to totiž nejdřív neviděla ) pak jsem na něj zakřičela a on hned od toho uskočil a běžel dál se mnou ! Snad to je tedy na dobré cestě, jen se bojím aby tyhle " dobroty" nevedly k nějaké nemoci apod.
Chci navázat na poslední věc. Dastymu dávam jen granule Purinu pro velká plemena, pak kloubní výživu. Jak říkáte, psí hovínko je nejlepší indokátor jeho zdraví. Taky mu dávám různé psí suchary, pamlsky. Zhruba obden má Dasty  1x průjem. Nevím zda to může být z těch pamlsků - všechny obsahují nějaké vitamíny a Purina je komplet, nemůže se to nějak třískat ? Nebo z toho, že občas něco sní venku ? JInak jí dobře, je veselý, hravý, šťastný. Jinak Dasty nepatří mezi žravé psy. Sní tak akorát dávku kterou by měl sníst, je samá ruka noha, já myslím, že je akorát - atlet :-) Chci vyzkoušet nedat mu nic jiného než granule, jestli to přejde. Co mu ale dávat jako odměnu ? jasně, že pokud to nepřejde půjdu s ním k doktorovi.
Prosím o Váš názor ke všemu a přeji samé štěští.

Odpověď: Dobrý den:) Těch otázek Vás napadne ještě hodně, pokud nenajdete odpověď v dřívějších příspěvcích, klidně se ptejte... Psí trávení hlavně u štěňat je dost citlivá záležitost, stačí málo a celé se to rozjede. Ale pokud Dastymu budete dávat pouze granule a jako odměnu třeba obyčejné dětské piškoty, pak si můžete být víceméně jistá, že pokud bude mít průjem, pak skutečně pouze z toho, co "naloví" venku.

Jinak jako odměnu vážně doporučuji jen piškoty nebo jednotlivé granule, "značkové" pamlsky už prohnaly hodně pejsků!

 

(9.11.2003)
Tazatel: Markéta Černá
Plemeno psa: střední knírač
Dotaz: Dobrý den! Na úvod bych Vám chtěla napsat, že jsem moc ráda, že Vaše stránky existují. Je spoustu majitelů psů, kteří o nich nic nevědí. Je až s podivem, kolik lidí si pořizuje psa a jedná s ním jako s věcí. Budiž jim ku cti, že aspoň píší dotazy do Vaší poradny. Sama jsem o psech přečetla, co se dá, mám doma plnou knihovnu o etologii, výcviku...
Moje otázka zní: v okolí máme nevychovanou fenu rhodéského ridgebacka, psa bulteriéra a fenu argentinské dogy, či spíše je jejich majitelé nezvládají. Jak mohu bránit svého psa, před útočící a.dogou či ridgebackou? Dokonce i pes bulteriéra se ježí. Předesílám, že moje fena středního knírače si cizích psů absolutně nevšímá, natož aby na ně vrčela či se chtěla prát. Mám o ni strach, protože vím, že proti víše zmíněným psům nemá šanci. Máme s nimi problém všichni pejskaři v okolí, protože jejich majitelům je to jedno... Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) S lidmi, kteří nezvládli svoje psy a odmítají to připustit, je vždy těžké pořízení a často hrozí konflikt. Potkávám je taky a na základě mých zkušeností mohu doporučit jediný účinný postup, a tím je prevence - prostě pokud vidím problémového psa nebo člověka, přivolám svoje psy nebo s nimi jdu jinudy. Pokud se konfliktu vyhnout nelze, pak to buď nechám vyřídit své psy (pokud odhadnu, že na to mají) nebo je naopak chráním já tím, že ze sebe jednoduše udělám daleko silnějšího psa a dotyčnému agresorovi to vysvětlím "po psím". Protože si u každého psa respekt zjednat dovedu bez toho, že bych na něj byl surový, tak to funguje. Ale chce to samozřejmě mít určité speciální znalosti o psí komunikaci a signálech dominance plus přirozenou autoritu... Jinak, jak říkám, je skutečně nejlepší prevence a možnost vyhnout se problémovým psům i lidem - ani mě nebaví se pořád prát:) A domluva majitelům problémových psů? Asi máte stejné zkušenosti - špatné:( Dokud jejich psi sami nepotkají někoho silnějšího.

 

(9.11.2003)
Tazatel: Markéta Doležalová
Plemeno psa: knírač
Dotaz: Dobrý den! Jsem ráda, že jsem "narazila" na Vaši stránku. Škoda, že jste až z Liberce! Ráda bych Vás poznala. Vaše názory se až neuvěřitelně shodují s mými. Byla jsem  párkrát se svojí kníračkou na cvičáku a raději ji učím podle všeho co jsem si přečetla sama. Zejména se mi líbí Váš názor na přivolání. Jistě víte, že knírač je občas svéhlavý pes, proto mi je tak milý. ;o)
Hodně jsem se zlobila při její výchově v pubertě, než jsem přišla na to, že jde hlavně o náš vztah. Přivolání jsem ji naučila prostě proto, že chce být se mnou. Bez jakýchkoli problémů ji odvolám od psů, od hozeného aportu.
A v posteli spí samozřejmě se mnou. A vliv na pořadí ve smečce to nemá žádný.
Jen nevím jednu věc. Jak ji naučit aby neutekla za zvěří? Ještě neměla příležitost :-) Vodím ji na chalupě na vodítku, neb se bojím myslivců, kteří střílí po všem co se hne, zákony nezákony. Takže vlastně nevím, jestli bych ji odvolala. Jeden myslivec mi řekl, že je pozdě, že se měla učit na staženého králíka. Jaká je Vaše zkušenost? Děkuji za odpověď a přeji mnoho úspěchů.

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem o tom psal... Lovecký pud je geneticky dán u každého psa, u některého plemene je silnější, u jiného slabší. Vhodným vedením psa jej lze do určité míry potlačit, ale nikdy ne vymazat - a vždy bude silnější než naučená poslušnost. Pokud je na Vás fenka silně citově vázána a má dobrou ovladatelnost postavenou na Vaší přirozené autoritě, pak nebude větší problém, protože primárně sice uposlechne lovecký instinkt a za zvěří se rozběhne, ale po krátké době se k Vám vrátí - je to ale vždy individuální záležitost a musíte si to vyzkoušet v praxi, jak bude reagovat.

Pokud myslivci odnaučují své psy běhat za zvěří (s dostatečným účinkem), pak skutečně musí používat velmi drastické metody, jejichž zastáncem rozhodně nejsem. Metoda staženého králíka na to rozhodně nestačí...

Pes je přirozený predátor, ale na druhé straně pokyn k lovu ve fungující smečce vydává jen a pouze její vůdce. A z toho je zapotřebí vycházet:)

 

(9.11.2003)
Tazatel: Lucie Tempírová
Plemeno psa: výmarský ohař
Dotaz: Dobrý den, zdravím Vás i všechny pejskaře. Asi si na nás vzpomenete, před 14ti dny jsme byly ve vaší škole poprvé. Máme čtyřměsíční fenečku výmarského ohaře. Před tím, mež jsme u vás byly, jsem Citu venku téměř nepoštěla navolno...vyvedl jste mě z omylu a snažíme se, já i můj přítel, chybu napravit. Vlastně jsme s tím ani moc práce neměli. Cita si nás totiž hlídá sama. naní nad to, když to naše mrně vidíme, jak se prohání po louce a v lese. Sama přijde, když je moc daleko, ale poslechne i na naše zavolání...samozřejmě ji čeká odměna :-)) Denně s ní chodíme na 3delší vycházky (cca 45min.) a večer, před spaním, ještě na jednu kratší. My jsme utahaní, ale ona si hodinku pospí a mohla by znovu vyrazit. Doma nečůrá ani nekaká, obstojně zvládá základní povely. Problémem ale je, že je se snaží na vycházkách na každého skákat. Jak to vidím, tak ji hned zavolám, ale vysvětlujte lidem, že si chce jen hrát.
Nedávno jsme se seznámili s majiteli výmaráka, který je o měsíc starší než Cita. Snažíme se s nimi chodit ven, aby se spolu vyblbnuli...to bylo něco, když společně objevovali sníh v Bedřichově. Kiro je o měsíc starší a je pes, Cita je přesto statnější a větší. Nemělo by to být naopak? No snad nemáme doma obra...i když ono je to vlastně jedno.
Dále bych se vás chtěla zeptat na problém torze žaludku. Vím, že postihuje psi s velkým hrudníkem (který výmarský ohař má). Krmíme ji 3krát denně Eukanubou (celkem 350-400g), na radu veterináře ji dáváme pití cca po hodině a dvě hodiny po jídle nevenčíme. Myslíte, že tato opatření stačí?
Děkuji vám za odpověď a těším se na sobotu, minule jsem byla nemocná, tak jsme nemohly přijít, ale tentokrát určitě přijdeme.

Odpověď: Dobrý den:) Fenky bývají samozřejmě subtilnější než pes stejného plemene. Ale nebojte, obra mít nebudete:)) Rychlost a intenzita růstu štěňat různá a k ustálení a zpomalení růstu dojde až tak někde 8.měsíce, pak teprve se dá odhadnout, jak velká Cita zhruba bude...

Torze žaludku je nebezpečná i pro výmarského ohaře, ale opatření, která jste zavedli, jsou rozumná - jen bych upravil dvě věci. Zaprvé - vodu jí rozhodně dejte k dispozici už ke krmení, ne až hodinu poté. A zadruhé - misku s granulemi jí dejte na vyvýšené místo, i to sníží nebezpečí následné torze.

Tak zas příští sobotu:)

 

(2.11.2003)
Tazatel: Martina Točeková
Plemeno psa: kříženec
Dotaz: Dobrý den, chtěla jsem Vás požádat o radu. Od této neděle mám doma štěně, je to kříženec, a dle veterináře to bude větší pes. Přes den chodí po celém bytě, ale večer ho nechávám spát v předsíni v pelíšku, zavřeného, myslela jsem si že to tak bude lepší jednak, protože mám doma již 14 letého pudla, aby na něm nebylo stěně zavislé až pudlik jednou nebude a jednak protože ještě všude čůrá.
Teď jsem si na Vašich stránkách přečetla, že to je špatně psa zavírat do jiné místnosti. To čůrání bych ještě přežila, ale opravdu bych nechtěla aby se stal zavislý na pudlikovi, aby mi pak doma nebrečel, nemám příjemné sousedy.
Ještě předesílám, že štěně je nalezenec, je mu dva a půl až tři měsíce. Je chytrý a vnímavý. Prosím poraďte  abych něco nepokazila .
Ještě jeden dotaz krz čistotu. Když jsem měla prvního pudla, tak jsme ho na radu odnaučovali čůrat po bytě tím, že dostal kalhotky, vyčural se až když se mu sundaly.Tohle štěně učím doma chodit na noviny /zatím se zadařilo jen jednou, venku dostává odněny za každou potřebu a už si na ně zvyklo/. Co je líp udělat? Nechci na něm zkoušet různé metody, aby v tom neměl guláš. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Nezlobte se, ale děláte teď s oběma pejsky to nejhorší, co můžete... Opravdu. Přestaňte je od sebe izolovat a malého přestaňte zavírat v přesíni! To není výchova, ale týrání a doufám že to opravdu děláte pouze z neznalosti a ne z pohodlnosti.

Víte, co je to socializace psa? Velmi stručně řečeno je to seznamování malého štěněte s psími i lidskými druhy a základní vštěpování sociálních návyků. Probíhá nejintenzivněji v prvním půlroku věku a pokud jí pes neprojde, pak máte zaděláno na velké problémy v celém jeho životě. A nenapadlo Vás taky, že pro Vašeho 14-letého psa bude štěně novým smyslem života? Jeho výchova malého by byla neocenitelná - pokud Vy ji ovšem nedáte příležitost, pak bude mladý pes pro pudla vetřelcem, nikoliv parťákem... Takže prosím - zjednejte urychleně nápravu, ano?

Kalhotky jako výchovný prostředek... Proboha. Psí mládě není lidské, i když mají mnohé společné. Učte samozřejmě štěně doma na noviny a především venku na přirozené vyprazdňování na základě bouřlivé pochvaly a odměny. Kalhotky nechte pro někoho jiného:)

Budu rád, když na tato doporučení opravdu dáte a na závěr ještě jedna prosba - přečtěte si tuto Poradnu celou, dozvíte se tu velmi mnoho o výchově štěňat a psí etologii - potřebujete to...

 

(2.11.2003)
Tazatel: Venda Glancová
Plemeno psa: beagle
Dotaz: Dobrý den, při brouzdání na internetu jsem našla vaše stránky, velice mě nadchly, myslím, že většinu pejskařů velice potěší, že se mohou ledaco dozvědět. Velice by mě zajímal váš názor, i když vím, že jste možná již na takový dotaz odpovídal. Chceme si pořídit štěně bígla, bydlíme momentálně v bytě, příští rok bychom chtěli do domku. Manžel chodí přes zimu na směny, bývá třeba celý týden přes den doma. Já chodím od 7 - 15hodin do práce, nevím jak zvládnu nechat tak malé stvoření samo doma, ani se mi to nelíbí zavřít psa, když zrovna bude manžel v práci.
Vím, že se musí nechávat postupně a zvykat si být samo, ale nechat jej až 8hodin samo se mi zdá moc. Můžete mi poradit od kdy jej máme nechat samo, ze začátku se budeme muset přizpůsobit, ale co dále. Zatím se pořád rozhodujeme a zvažujeme, bígla jsme již měli, ale byli jsme v domku a manžel byl doma. Děkuji vám za radu a přeji mnoho úspěchů s pejsky.

Odpověď: Dobrý den:) Především u malého štěněte je velmi důležité, aby pokud možno nebylo odsouzeno na samotu příliš dlouho. Pokud budete svého pejska učit na samotu postupně a necháte mu dostatek předmětů, aby se zabavil (hračky, žvýkací kosti apod.), pak si ho dobře vychováte a nebudete mít problémy - velmi důležité je také již malé štěně správně naučit, že se vždy a za každých okolností k němu vrátíte a váš návrat nebude ve znamení zloby a nervozity, ale aktivní vycházky a věnování se... Což si bohužel spousta lidí neuvědomuje a hartusí na svého psa jen proto, že je při návratu domů bouřlivě vítá.

Obecně bych si troufl říci, že i pro dospělého psa je 5-6 hodin samoty v kuse maximum. Po delší době už se potom dostává do stresu. Štěně je pak nutné venčit častěji a také nesnáší tak dobře samotu jako dospělý jedinec - 2 až 3 hodiny v kuse jsou do půl roku věku taky maximum. Osm hodin denně o samotě je pro štěně (jako ve Vašem případě) skutečně neakceptovatelné, ať už z hlediska tělesných potřeb, tak z hlediska psychiky. Zkuste něco vymyslet - třeba uvolnit se během dne z práce:)

 

(2.11.2003)
Tazatel: Lucka
Plemeno psa: bulteriér
Dotaz: Dobrý den, čirou náhodou jsem narazila na Vaše stránky a opravdu sou velice pěkné a podařené... :) Mám takový dotaz, vlastním 10ti měsíčního bulterier psa. Od malička se podřizuje ostatním psům, doteď se pokládá na záda před yorkšírem a jinymi psi, at uz je zna nebo ne. Sice ho, jako maličké stenátko, napadl nekolikrat pudl,ale asi to na nem zadne negativni nasledky nenechalo. Tohoto pudla podkavame tak jedenkrat za tyden a muj pes pred nim mava ohonem a vyjadruje svou podrizenost. Pudl si ho uz nevsima, preci jen je ted uz mensi... Bulik na nas a ani na jineho psa nikdy nezavrcel, nikdy se neohnal. Presto mam dotaz, rodice maji teriera 9 leteho. Ten nam bulika od malicka "školí". Bulik se pred nim, jako obvykle, vali na zadech a terier mu stoji tlapkama na hrudniku nebo vedle nej, vrci a mava ohonem. Neni to zle vrceni,ale on si tak proste hraje. Mozna mu tim vykazuje svou nadrazenost, nevim. Kazdopadne pro naseho bulika je to nejvetsi kamarad a kam jde terier jde i bulik. Zerou spolu z jedne misky, piji z jedne misky...o hracky se deli, vzdy bez problemu. Kazdopadne, nedavno se mi stalo, ze se bulik snazil kamaradit s NO a ten na nej zavrcel, bulik zrejme netusil a tak se mu snazil vetrit. Oblizoval mu koutky huby, pokladal se pred nim na zada a NO stale vrcel a ve finale na nej skocil. Nic mu neudelal,ale bulik proste nepochopil, ze vrceni neni jen o hre. Mam trosku obavy, ze to jednou neuhlidam a nejaky pes ho pokouse a bulik z toho bude mit spatnou zkusenost a bude se podle toho tak chovat. Snazim se takovym pripadum predejit a vzdy, pokud je tam nejaky naznak agresivity od ciziho psa, tak seznamovani v klidu a bez emoci ukoncuji.  
A jak se mam ja spravne zachovat, pokud mi nekdy zavrci nebo nedejboze vyjede na psa? Zatim,pokud neuposlechne nebo dela neco co nesmi a nezareaguje na NE tak ho pokladam na bok nebo na zada. Pravda, uz dlouho sem to neudelala protoze se chova vzorne... Sice s nim ted sije puberta,ale to v tom smyslu ze ho velice zajimaji fenky...  Pokud budete mit cas a chut mi odpovedet, budu rada... Klidne i na muj email, tesim se. Dekuji.

Odpověď: Dobrý den:) Samozřejmě rád odpovím... Víte, už mnohokrát jsem tu psal o plemenech typu pitbul, bulteriér a podobných (označovaných jako "bojová", já bych je spíš označil jako produkt chybného šlechtění). I o jejich hlavním problému, kterým je vyblokované sociální chování a razantní změna povahy kolem jednoho roku věku... Nebudete mít se svým pejskem problém vůči sobě (protože postupujete, podle toho, co píšete, zcela správně) ani vůči jiným lidem, ale problém bude s jakýmkoliv jiným psem, kterého bude ten Váš brát jako konkurenta. Psal jsem o tom docela nedávno (stačí projít zpětně pár příspěvků) - v jednom okamžiku to bude o hře, v tom dalším o tvrdém boji, který pes "bojového" plemene dobrovolně neukončí. Nikoliv o hierarchii - ale o likvidaci.

Nebude problém, dokud se "nepřeklopí" povaha Vašeho psa - a to bude kolem roku věku. Pak už nebude existovat, aby na něj cizí pes zavrčel a bulík nevyrazil do útoku. A v žádném případě nebude existovat, aby nad ním nějaký jiný pes (samec) stál... Na tohle pozor. Budete muset vždy být o krok napřed a sledovat velmi dobře okolí, se kterým psem se potkáte.

A buďte vždy hodně rychlá, protože rozjetého bulíka už nezastavíte a střety s jiným psem jsou pak krvavé. Bohužel, je to tak. Pokud nevěříte, projděte si příspěvky v této Poradně...

Svého psa zatím vychováváte dobře, ale některé věci už později nebudete mít šanci uhlídat a zvládnout. Proto na ně předem upozorňuji.

 

(2.11.2003)
Tazatel: Marta Reichrtová
Plemeno psa: český fousek
Dotaz: Mé fence budou teď v listopadu 3 roky. Od štěněčího věku s ní chodím na cvičák, ale nedělám žádný tvrdý drill, chodím tam spíše proto, aby byla ve smečce. Přesto jsme se už leccos naučili, udělali jsme zkoušku základní ovladatelnosti a protože ji nechci cvičit jako loveckého psa, tak teď s ní cvičím spíše překážky. Vše dělá ráda a je na ní vidět, že jí vyhovuje, když s ní něco dělám. Ještě nikdy jsem ji nepotrestala, kromě toho že snad za 3 roky jsem ji asi 3x trochu vytahala za kůži na krku. Poslední dobou ale  přemýšlím nad jedním problémem. Na cvičáku se začala cvičit obrana a Brita při obraně velmi ostře reaguje a mám co dělat, abych jí vůbec udržela. Štěká, vrčí a vrhá se na figuranta a zřejmě je mou nezkušeností a nešikovností, že ji nemohu zvládnout a nedá se uklidnit. Cvičitelka říká, že to nevadí, to je prý dobře, že se tak ostře chová, ale ve mně přece jen hlodá pochybnost, jestli je tento cvik pro mého psa vhodný, protože přece jen se jedná o loveckého psa. Mám strach, abych v ní nepěstovala nějakou agresivitu. Mám v cvičení obrany pokračovat? Brita je dosud pes velmi hodný, jen občas zavrčí na nějakou tu fenku, ale to je snad v normě. Děkuji za Vaše odpovědi ve Vaší poradně, už mi několikrát při výchově pomohli a na jaře, bude-li to jen trochu možné přijedu na Vaše soustředění. Zdravím Vás i Vaše pejsky.

Odpověď: Také Vás zdravím, fenku za mě podrbejte:) Každý samostatně pracující lovecký pes je od přírody ostřejší, je to dáno jejich samostatným uvažováním a přirozenou dominancí. Tito psi dovedou velmi dobře vytušit nebezpečí a v případě potřeby i účinně bránit sebe a svého pána - je to prostě v nich.

Cvičit s těmito psy obranu je naprosto škodlivé a kontraproduktivní. Jednak to jsou lovečtí psi, kterým je vlastní důvěra k lidem (a podle toho jsou mimo jiné vybíráni i jedinci pro chov) a nácvik obrany je naopak prvek rozvíjející zlobu a nedůvěru, jednak z výše uvedeného důvodu jejich samostatného rozhodování a celkové povahy. Proto skutečně doporučuji s obranou okamžitě skončit a nenapáchat další škody na povaze sice přirozeně ostrého, ale zároveň velmi citlivého psa, jakým plemeno český fousek je. Nechte to německý ovčákům, Vaší fence jsou přirozené jiné činnosti:)

 

(2.11.2003)
Tazatel: Markéta Dohnalová
Plemeno psa: kříženec
Dotaz: Dobrý den, na podzim jsem se zúčastnila Vašeho soustředění a na závěr jste mi řekl, že je vidět že mě můj pes moc "nebere"(viz problémy s přivoláním) a že bych se měla snažit,aby se na mě stal více "závislým".Děkuji za tuto radu a od té doby se na tom snažím pracovat.
Mám křížence asi jezevčíka a teriéra.Ale nyní k problému: Kamarádka má 3 letého kastrovaného psa,křížence NO a huskyho(Buddy).Každý den je spolu chodíme venčit.Byly jsme na zahradě a vše bylo bez problémů,než jsme si spolu na chvíli sedly a daly si čaj.Fox stál u mě a Buddy kolem něho šel směrem ke kamarádce, Fox na něj zavrčel,Buddymu se to nelíbilo a už byli v sobě. Buddy Foxe chytil za krkem,oba vrčeli a Buddy ho odmítal pustit. Kamarádka tedy vzala svého psa za obojek,já vzala za obojek Foxe,počkala, až Buddy povolí,aby se zakousl víc a rychle Foxe odtáhla a zalehla ho. Kamarádka má slabší tělesnou konstrukci - nedokáže psa povalit na zem,tak ho potrestala jinak(podotýkám že ne bitím-zařvala na něj a dala mu odložení).Fox mi potom olízl tvář a po zbytek vycházky měl sklopený ocas i uši a schovával se před Buddym za mě.Já na to nereagovala (žádné utěšování,hlazení atd.)Byl tento postup správný? Ve Vaší poradně jsem se dočetla u dotazu u kníračů,co dělat,když se dva psi perou,ale přece neudržím v jedné ruce 27 kg psa? Fox má 9 kg, a oba jsou silně dominantní povahy,takže mi nepřipadalo rozumné,aby si to navzájem vyříkali,prot.Fox se mu nepodřídí.Jak máme tedy,až se tato situace znovu naskytne (což na sebe určitě nedá dlouho čekat) správně postupovat?
Min.víkend kamarádka se svým manželem opět venčili Foxe i Buddyho. A situace se opakovala,protože jsem tam nebyla, tak řekla manželovi,aby rychle chytil Foxe za obojek ze strany,jenže Fox byl v amoku a rafl ho.V zápětí si ovšem uvědomil co provedl a zbytek venčení se kamarádky držel jako klíště.
Zjistila jsem,že když Fox zavrčí a já ho chytím za obojek,tak se cítí ještě "silnější" a okamžitě jde tvrdě po tom druhém psu. Takže když zavrčí, mám ho pokárat důrazným NE,příp.pohledem? Zjistila jsem,že to dělá(vrčí) pouze když si někoho hlídá,tedy mě (nebo osobu,která ho venčí),takže se mi osvědčilo,kdykoliv začne vrčet,rychle od něj ustoupit na 1-2m a on pak obvykle přestane,ale tohle podle mě přece není žádné řešení.
Buddy je celý den v kotci, venku je denně 1-2 hod.,kdy tam chodím venčit já své 2 psy (mám ještě kastrovanou fenečku podobného vzhledu jako Fox,ale nejsou příbuzní).Stravu má Buddy vařenou,případně granule z "akcí"(vím jaký na to máte názor a ztotožňuji se s ním).Fox i moje fenečka jsou krmeni Purinou Pro Plan. Předem moc děkuji za odpověď,moc pozdravujte Vaše pejsky a těším se na Vaše další soustředění.Jen se omlouvám,jestli jsem se moc rozepsala.

Odpověď: Dobrý den, pohlaďte za mě oba své kříženečky:) Takže k prvnímu dotazu - ano, postup byl zcela správný, udělala jste to dobře. Myslím, že i na tomto soustředění jsem mluvil o tom, že pes velmi těžce nese, pokud před svým pánečkem tzv. "ztratí tvář". Protože jste reagovala, jako že se nic nestalo, Foxík neměl pocit ponížení - což je přesně to správné. Chválím:)

K druhému dotazu - snažte se opět postupovat tak, jak jsem Vás učil na soustředění. Tedy že situaci máte pod kontrolou a řešíte Vy - i Foxík, který přes svoji velikost skutečně patří mezi dominantní pejsky, to vezme a bude rád, že to není na něm. Stačí z Vaší strany klidný, sebejistý, autoritativní hlas, případně dotek ruky, ale musí to být dostatečně včas...

Třetí dotaz - ano, pokud svého psa chytíte za obojek a přitom ho zároveň nestrhnete zpátky, pak to vždy bere jako podporu a startuje. Tohle funguje zcela spolehlivě - a pozor, je to něco zcela jiného než položení ruky na kohoutek! Pokud Fox začne situaci "komentovat" vrčením, pak uplatněte opět klidný autoritativní, co nejníž položený hlas plus ostrý pohled do očí, případně i tu položenou ruku. Musíte se podle intenzity vrčení taky naučit odhadnout, jak daleko už rozbor situace ve Foxíkově hlavě pokročil:)

Pokud budete stát bezprostředně u svého psa, vždy Vás vezme jako svoji oporu - jste přeci smečka. Ano, i to ustoupení má svůj význam, protože svoji oporu ztratí a znejistí. Pokud ho zároveň přivoláte k sobě, opět mu "zachováte tvář"... Klidně to udělejte - prevence je vždy lepší a velký pes by ho dokázal lehce zlikvidovat.

Takže jestli přijedete i příště, tak se budu moc těšit - a moji pejsci taky:)

 

(2.11.2003)
Tazatel: Dědková
Plemeno psa: kokršpaněl
Dotaz: Dobrý den, Vaše poradna je úžasná věc a z Vašich odpovědí je cítit, že máte pejsky opravdu rád a dobře jim rozumíte. Mám jen malý dotaz,spíš mě jen zajímá jedna věc. Náš kokřík, pes, 9 let, je nalezenec, strašně hodný a vděčný, prostě bezproblémový. Mám ale vypozorovanou jednu zvláštnost. Chodíme s ním často ven a i na delší vycházky do lesa apod. Pravda je, že s ním chodí hlavně dcery. Pokud s ním jdu na takovou lepší vycházku já, je šťastný, běhá, čmuchá a po návratu mě téměř pravidelně obtěžuje. Prostě ho přemůže sexuální pud a trvá dobrou chvíli než se uklidní. Je to asi hloupost co napíšu, ale vypadá to jako by se mi chtěl "odvděčit" za pěknou vycházku, byť pochopitelně je to nepříjemné. Jak se zachovat - odháním ho, ale je "vlezlý". Nebo se pokouší dostat se v hierarchii nade mne? A proč právě po vycházce? Děkuji Vám za Váš čas a odpověď.  

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Odpověď je jednoduchá - venku je spousta pachů a tekutin po fenkách, leckdy i háravých. Samozřejmě, dospělého psa jako je Váš, to patřičně "rozrajcuje" a přivede do toho správného sexuálního rozpoložení. Po návratu pak hledá určité vybití - pokud na Vás, je to bohužel zároveň i indikátor toho, že pro něj nepředstavujete zcela nepopiratelnou autoritu, pokud třeba "obcuje" s pelíškem, je to zcela přitozená reakce. Moji psi mají výhodu že jsou dva a můžou se na sobě střídat (pro mě jako vůdce smečky je opět důležitá zpětná vazba, že to nikdy žádný nezkoušel na mně, ani když Dino byl ještě sám) - a pokud venku jsou skutečně zajímavé podněty, pak je to chvíli po návratu domů taky drží, je to skutečně přirozené u každého dospělého psa:)

 

(2.11.2003)
Tazatel: Stáňa Švetrová
Plemeno psa: německý ovčák
Dotaz: Pane Dostále, moc vám děkuji za odpověď na dotazy, které jsem Vám poslala na začátku prázdnin.Naše "holčička" má už rok a půl a díky Vašim radám(zůstat při krmení pouze na granulích, množství pohybu a rozdělení krmení )opravdu přibrala a vypadá už pěkně.V posledních cca 3 týdnech se ale objevuje problém : i když na vycházce běhá po celou dobu naprosto neúnavně a je v pohodě, po návratu domů se jakoby "zhroutí" a když má vstát, vypadá to, jako když stará babička sotva chodí,úplně jakoby jí neposlouchaly zadní ťapičky.Někdy je to jen pár kroků, než zase jde čiperně, někdy kulhá na jednu, jindy na druhou nožičku.Pak zase pár dnů je všechno v pořádku.Když jdeme ven, okamžitě se dožaduje, že jde taky, i když před chvílí to vypadalo, že ani nemůže ustát na nožičkách.Někdy se jí podlamují nožky i půl dne,ale venku je OK.
Zkoušeli jsme jí ťapky prohmatat, nebránila se ,ani nezakňourala, že by ji někde něco bolelo.Mohou jí chybět nějaké vitamíny nebo máme dodat nějakou kloubní výživu, co konkrétně byste poradil?
Nemůže to být následkem "minimální brzdné dráhy" (doporučoval jste běhání do kopce, házíme jí tedy z kopce aportky - to zbožňuje a je jak čertidlo, jak se za nimi žene-ale pak musí zabrzdit na pár cm, vytočí se a sprintuje zase do kopce, aby honem mohla zase dolů...Není to moc velký nápor na paciny, přece jen ještě je to "puberťáček") ?
Moc děkuji za odpověď a těším se i na další Vaše rady ostatním pejskařům, vaše stránky jsou opravdu moc fajn.
(Hledala jsem v minulých příspěvcích,byla tam spousta zajímavých a užitečných rad, ale tuto odpověď jsem nenašla.Omlouvám se, pokud jsem hledala špatně)
Ještě jednou díky a loučím se tentokrát s přáním pěkného podzimu :-)

Odpověď: Pěkný podzim přeji i já Vám:) Popravdě - vypadá to na pěkný průšvih... Předně doufám, že jste nezanedbali v prvním roce věku Vaší fenky dostatečnou dotaci vápníkem, na což jsem hodněkrát upozorňoval. To je první věc, která by při zanedbání mohla mít na svědomí dnešní zdravotní problém, protože podle toho co píšete se jedná evidentně o problém kosterního pohybového aparátu...

Druhou možnou příčinou může být DKK (dysplazie kyčelního kloubu), ke kterému mají němečtí ovčáci dosti silné predispozice. Zda tomu tak je, to spolehlivě odhalí pouze rentgen a následné kvalifikované vyhodnocení. Pokud máte VaŠi fenku s PP, mrkněte do něj, zda se tato dědičná záležitost nevyskytla už u rodičů.

V každém případě urychleně vyhledejte dobrého veterináře a fenku nechte vyšetřit - tohle je skutečně záležitost, která nesnese odkladu! V lepším případě pomůže podávání kloubní výživy, v horším - opravdu držím palce, ať to všechno dobře dopadne... Ale chce to neprodlenou návštěvu veteriny.

Pro Vaše uklidnění - honění za aportem opravdu není příčinou, tím jste nic nezpůsobili. Náporem na končetiny je například dlouhá chůze po tvrdém povrchu a podobné intenzivní zátěže.

 

(2.11.2003)
Tazatel: Martin Fišer
Plemeno psa: hovawart
Dotaz: Dobrý den, děkuji za minulé rady na přivolání a odložení psa. Přivolání od jiného psa je sice ještě nedokonalé, ale jestli se dostanu na vaše jarní soustředění, tak se to snad v klidu ve smečce dopiluje (bez toho aby na mně ječeli někteří majitelé druhých psů). Teď mám dotaz ohledně utíkání psa ze zahrady. Při dodělávce plotu si Ben našel cestu ven a začal pravidelně běhat za psími kamarády, většinou brzo ráno anebo dopoledne když nikdo nebyl doma. Teď už přelezl i 1,7m vysoký plot (před tím to nedělal u nižšího). Lze ho to odnaučit nebo je jediná možnost zavírání do kotce? A jak postupovat, když ho najdu jak pobíhá venku abych mu dal správně najevo, že nesmí utíkat? Předem děkuji za jakoukoli radu.

Odpověď: Dobrý den:) Jakmile se pes naučí utíkat, je to problém a těžko ho to odnaučíte, protože volný život a toulání (za fenkami nebo psími kamarády) je velmi lákavé. Zde je opět velmi důležitá prevence a pokud možno nedat svému psu šanci poznat "zakázané ovoce".

Doporučoval bych na čas kotec plus hodně intenzivních procházek (tedy ne jen půlhodinové venčení). Nechte ho trochu zapomenout (aspoň tak měsíc) a pak mu znovu dejte šanci - v žádném případě ho už ale nenechte utéct, každý úspěšný útěk Benův zlozvyk jen upevňuje!

 

(2.11.2003)
Tazatel: Jana Vlasáková
Plemeno psa: dlouhosrstý trpasličí jezevčík
Dotaz: Přeji Vám krásný den :-), našemu jezevčíkovi je 18 měsíců, jmenuje se Kuba, je moc chytrý, vnímavý ale je to jezevčík a tak je tvrdohlavý a dominantní. Měli jsem před ním fenečku jezevčíka, měli jsem ji moc rádi, ale bohužel nám zemřela ve 13 letech, nebyla moc cvičená, ale byla hodná a základní povely jakžtakž zvládala, když ji tatka přivedl,byli jsme malí a ani naši netušili jak správně vychovávat psa a také jsme si ji vzali až měla tak 5-6 měsíců, do té doby žila na dvoře a my bydlíme v paneláku, bylo to s ní těžké a tatka ji naučil nečůrat doma, ale bohužel pomocí trestu, jinak jsme ji nikdy netrestali, ted už vím, že jsme její výchovu zanedbali, ale ne úmyslně, ale i tak si myslíme že s námi byla moc štastná, my s ní byli moooc. Proto když jsme si po její smrti pořídili štěnátko, chtěli jsme se chyb vyvarovat a vychovat ho co nejlépe a také ho naučit základním povelům a návykům co nejlépe, nevěděli jsme jak na to a proto jsme se ptali různých cvčitelů a pročítali knihy, v knihách byla jako správná výchova uváděna pomocí pamlsků, když pejsek něco udělá dobře a pohrozit mu prstem a vyhubovat když něco provede či když neposlouchá, zkoušeli jsme to, ale náš Kuba byl od prvního dne co jsme si ho přivezli moc živý, až nezvladatelný a toto na něj nezabíralo, naopak byl ještě horší, tak jsme se radili s cvičiteli, kteří nám řekli, že jezevčík je dominantní a že se musí "zlomit", četla jsem si pár vašich příspěvků, týkajících se této tématiky a ted už vím, že to bylo špatně, netrestali jsme ho nijak brutálně ani nepřiměřeně, dostal vždy jen pár na zadek a pak musel jít na své místo, s počůráváním to bylo horší ale až začal být trochu víc trestán než jen pokáráním začal se lepšit, s učením povelů jsme začali také brzy asi tak v 5 měsících jak nám bylo doporučeno a musím říct, že se je naučil moc hezky a rychle, ale když neposlechl následovalo pár na zadek, má sestřenice je členkou mysliveckého kroužku a cvičí pejsky a říkala, že to děláme správně, vždy jsme mu neradi naplácali,moc nás to bolelo, nevěděli jsme že tobylo špatně, chtěli jsem aby z něj byl hodný, milý a poslušný pes....Ted už je to lepší, je šikulka a moc hezky poslouchá, ale někdy se stane že se z ničeho nic zapře a nepřijde na "ke mně", ví že když poslechne je pochválen a může pak běhat volně dál, ale také ví že když neposlechne dostane vyhubováno, snažíme se ho už netrestat klacíkem či novinami, nebo čímkoli jiným, a to už dlouho, ted už mu jen hrozíme zvedlým prstem a pokáráním, ale i tak je jak v transu naprosto ztuhlý a neschopný pohybu a na nic nereaguje, nebo se vyvalí na bok, dáme mu vždy volno a pak už poslouchá krásně,je moc hodný a s pejsky v okolí má moc hezké vztahy, i s lidmi vychází dobře, jen na cizí návštěvy reaguje štěkotem, ale vždy když si ten člověk k němu dřepne a nechá se očichat jsou z nich pak kamarádi, štěká také když se lekne, většinou se leká kol či běhu, ale to už když jsme ho dovezli byl takový, jinak  je moc hravý a má hodně enrgie, proto s ním chodíme často na dlouhé vycházky a hodně se mu věnujeme, je to náš miláček... Je fakt, že nejvíc poslouchá mého přítele, jel pro něj a od té doby jsou nerozlučná dvojka, ale problém je v tom, že přítel k nám jezdí jen občas, i mě celkem poslechne ale mamku vůbec, vím je to asi tím, že jej vede jinak, necvičí ho, chodí s ním jen na malé procházky a má ho stále na vodítku, protože se o něj bojí, ale jinak si s ním hraje a jsou velcí kamarádi, ale náš problém je v tom že na ni začal "zvedat pysky" a to z ničeho nic, jen mu přiblíží prst k nosu, začalo to ale až v poslední době a jen zřídka, napřed to bylo hlavně když jsme tam byli já nebo můj přítel, stává se to i když jde mamka spát Kuba je už s tatkou v ložnici, většinou leží na mamčiné posteli, tak ho mamka chce s citem oddělat a on na ni začne vrčet, ale ted za poslední asi 2 měsíce to dokonce došlo tak daleko, že mamku Kuba z ničeho nic cvaknul do tváře (jen jí seděl na klíně a chtěla jej dát dolů, nic ho nebolelo ani ho nijak necvakla), jen lehce, ale včera ji kousnul do prstu až jí tekla krev, ležel pod stolem s kostí kterou mu tatka dal a asi usnul, mamka si to neuvědomila a chtěla něco z pod stolu zvednout a v tom Kuba děsně zavrčel a kousl ji... netrestali jsme ho, myslíme si že je to pak ještě horší, jen jsme ho pokárali a musel na místo, když byl z místa po delší době odvolán šel napřed za mnou s omluvou a pak až za mamkou, tak nevím kde se stala chyba, vím že to není asi v něm ale v nás, jak jsem se dočetla v ostatníh příspěvcích,ani nevíte jak mě to mrzí... Vím že je to i tím že se ho mamka bojí... Dá se s tím ještě něco udělat? Prosím o radu jak začít a jak se zachovat pokud na ni pysky zvedá... Také se občas stává, že se nám počůrá do postelí, a to bud do mé nebo tam kde spává můj přítel, to dělá od malinka a nevíme proč, nejčastěji když jsou čistě povlečené, ale je to jen velmi zřídka... Ještě nám jeden cvičitel radil, že by pes měl dát svému pánovi kost, ale když se ke Kubovi když má kost přiblíží můj přítel, já, nebo mamka s tatkou vždy celý ztuhne, zvedá pysky a i vrčí, tak už to nezkoušíme, přitom do misky s granulemi a i s masem můžeme dát prst a on klidně odstoupí a počká a pak začne zas jíst, tak nevím. Moc se omlouvám, že je můj dopis tak dlouhý, ale chtěla jsem co nejvíc popsat naše trable s našim mazlíkem, moc nám na něm záleží,máme ho moc a moc rádi a nechceme se ho vzdát,dává nám mnoho štěstí a radosti, je to člen naší rodiny a je všemi blízkými oblíben, někdy je ale nevyzpytatelný a nevíme co může udělat, věříme mu ale bojíme se třeba jak bude reagovat až se nám s přítelem narodí miminko.... Chceme s přítelem brzy bydlet spolu, a nevíme co bude pro Kubu lepší, nechat ho doma s mamkou a tatkou nebo si jej vzit k sobe, chceme stavět a mohl by být stále venku, což by bylo něco pro něj, hrozně rád běhá  a venku by mohl být celý den... Moc Vám děkuji za radu a ještě jednou se omlouvám za tak dlouhý dotaz, ale chtěla jsem abyste věděl co nejvíc... Moc zdravíme s Kubou Vaše pejsky a posíláme jim krásné podrbání za ouškem. Je moc príma, že jsou tyto stránky, přeji mnoho úspěchů... Mějte se krásně. S přáním hezkého dne. Jana a Kuba.

Odpověď: Krásný den:) Je to opět problém, který tu už byl mnohokrát probírán (nefungující autorita a špatná hierarchie smečky), proto prosím prostudujte dřívější příspěvky, hodně jsem už o tom napsal... Jezevčík patří mezi dominantní plemena a jeho tvrdohlavost je příslovečná, ale nesmíte si při výchově plést lidské a psí mládě a už vůbec ne psa kárat zdviženým prstem nebo trestat přes zadek - jak na to a rozdíl mezi trestem a agresí najdete právě v těch dřívějších příspěvcích - toť nejlepší rada jakou Vám mohu dát:)

 

(2.11.2003)
Tazatel: Lenka Svobodová
Plemeno psa: chodský pes
Dotaz: Dobrý den, omlouvám se, že posílám dotaz takto, ale nepoužívám MS Outlook Express a nějak se mi to nevygenerovalo. Ráda bych Vás poprosila o radu jak správně reagovat na štěkání mé 14ti mesíční fenky chodského psa. Už rok sleduji Vaši poradnu a děkuji Vám za ni, je perfektní a moc mi pomohla, mnoho věcí jsem, doufám, pochopila. V archivu jsem našla i pár odpovědí na podobný dotaz, jako mám sama, ale nebyly úplně stejné, většinou se týkaly psa na vodítku, a proto bych se Vás ráda zeptala na radu jak postupovat, abych ve výchově neudělala chybu, Fleur je můj první pes.
Máme ji už rok. Bydlí s námi v Praze v panelovém bytě 3+1, kde nesmí jen do dětského pokoje (spíš než kvůli alergii našich dvou nyní už dospělých dcer je to proto, že si tam moc neuklízejí a pes bez dozoru by snadno něco našel k "prozkoumání", nebo by si mohl ublížit). Ráno má 3/4 hodiny honičku a volný styl se smečkou psích kamarádů - cca 5-6 psů od Charles King španěla po rotvajlera, věk od 2 měsíců do 10 let. Pak jede se mnou do práce - buď autem, nebo s náhubkem a na vodítku cca 1 hodinu metrem a tramvají, spousta lidí ani jezdící schody nejsou problém. V poledne je krátká procházka jen na vyvenčení - kus na volno, přechod hlavních ulic na vodítku - trochu táhne. Cesta domů, odpoledne když je hezky cca 1 hodina v parku na volno (když je ošklivo tak jen 1/2 hod.), v noci cca 1/2- 1 hodina procházka na volno, to už obvykle nikoho nepotkáme. Má špatnou jednu kyčli - Dkk 0/4 a 2 měsíce i demodikózu. Za chválení a hry "v které pěsti je schovaná běžná ACANA a kde na čtvrtky nakrájený Frolic jako pochoutka za odměnu", ji bez problémů jednou za tři dny koupeme, 10 minut stojí napěněná, pak ji musíme opláchnout, osušit, znovu do vany, nastříkat tím čím si smradlavým. Do sprchového koutu skočí sama, i když ví, co ji čeká. Trudníci už naštěstí podle stěrů ustupují. Během procházek ji neustále přivolávám, za poslechnutí chválím, dávám volno.
Když jsme sami, poslechne vždy. Když se začne honit se psy, radši ji nepřivolávám, protože se mi to nezdá nutné a vím, že neposlechne. Cca po 5 minutách honičky ji už odvolám, i když ji některý pes zdržuje, přijde většinou na první nejvýš druhé zavolání, většinou se domluvíme a odvoláváme všechny psy naráz, pak mají zase volno. Nemám s ní žádný problém, když ji nechám samotnou doma, ví, že se vrátím. Zůstane ležet v pelíšku, nebo mě vyprovodí ke dveřím, žádné vytí či štěkání, jen když je doma déle, třeba 8 hodin, což není vůbec obvyklé, něco špatně uklizeného si najde a rozkouše třeba obal od videokazety. Štěkne jen párkrát když někdo odemyká a pak vrtí a skáče... Pohoda. Nikdy se po nikom neohnala, není dominantní, když běžně potkává psy přikrčí se k zemi, lehne, "číhá", pak rychle vyrazí, zpomalí a za vrtění ocasu ty sympatické očichá a začne si hrát. Od anglického buldoka po krysaříka. Na záda si však lehá jen při hře nebo když jí drbu. Dívám se "za ni" a když vidím možný problém, přivolám ji. Z velké většiny poslechne okamžitě. Je-li na volno, tak na povel SILNICE ČEKEJ zůstane stát a jde až když jí to dovolím, vždycky jí pochválím, že to je dobře. Zatím neposlechla jen jednou a naštěstí  se nic nestalo. Když mě moc předběhne, tak o 20 m, a zvlášť když dopředu třeba za roh nevidím, zastavuji ji ČEKEJ, s pochvalou že hezky čeká to průběžně opakuji stále než k ní dojdu a poslechte tak na 80%, sem tam se navíc vrátí ke mně.
V poslední době ale začala víc štěkat. Do cca roku byl kumšt vyloudit z ní tón, na povel štěkne jen jednou a naučit jí to nebylo jednoduché. Teď však tak 1-2x za den vyskočí a štěká když někdo vystoupí z výtahu u nás na patře. Hned jak vyskočí a začne štěkat jí chválím, že je dobrý hlídač a jdu se podívat kukátkem, kdo to je, říkám " TICHO, to je v pořádku vím o tom, to je sousedka..." Manžel a děti se "hlásí" už za dveřmi, aby věděla, že přichází smečka. S tím problem není. Když venku vidí něco, co se jí nezdá - nově přistavený kontejner,.. je nejistá a štěká, říkám TICHO to je v pořádku, já se nebojím a jdu k tomu a sáhnu si na to. Přestane a podruhé už problém není. Přes den, když chodí po sídlišti lidé a zvlášť děti, ji mívám na vodítku, protože by se hned s každým kamarádila. Za běžci ani cyklisty neběhá.
Problém je, když ji mám puštěnou na volno. Běhá o kousek vepředu a vidí za roh. Sem tam - cca 1-2x za den, se jí někdo nelíbí - člověk či spíš většinou velký pes, vyběhne k němu a začne štěkat aú baf baf baf ú. Myslím si, že dospívá a je nejistá, neví, zda se má bát, či hlídat, či kamarádit a pouští hrůzu. U psa to dopadne tak, že Fleur za štěkotu přijde blíž, přestane štěkat, sklopí uši, stahne ocas a začne se k většímu psu šmajchlovat a olizovat mu tlamu a končí to hrou nebo oboustraným nezájmem. Odvolat nejde, přide, až když se pozdraví. Pejskaři mi nikdy nic neřekli. Vadí mi však, když takhle vyjede po člověku. Má třeba velkou tašku, spravuje stojící kolo, ale někdy je úplně obyčejný a nevidím důvod. Nejde k němu blíž, neublíží mu, neukazuje zuby. Stojí tak 10 m od něj a štěká a štěká.. Na přivolání hned nepřijde. Otočím se, ještě jednou zavolám a odcházím, trvá to tak 10-20 vteřin a přijde, pochválím ji, že přišla. Mně to však připadá jek věčnost a navíc většina lidí nechápe, proč za tím psem neběžím a neuvazuji ho, ale jdu od něj pryč. Pak se jen omlouvám, že je to ještě štěně, že je v pubertě, že se bojí, oni že se jí bojí taky... Podotýkám, že ji pouštím na volno jen tam, kde nepřekáží a kde je lidí minimum, za hodinovou procházku v parku kam chodíme, potkáme tak 3 psy a 10 lidí. Jinak lidi zná, kolegy v práci, chodí za námi do kanceláře tak 5-6 dalších osob za den. Jsou i některá pracovní jednání kam ji beru a kde leží během schůzky v klidu pod stolem. Chci ji v rámci možností nechat co největší volnost pohybu, ale tohle je mi nepříjemné. Hlavně bych v ní to štěkání na lidi když je na volno nechtěla svou špatnou reakcí nějak zafixovat. Poraďte mi, prosím, jak ji to správně odnaučit, či jak reagovat. Děkuji moc a přeji Vám hodně úspěchů s Vaším výcvikovým střediskem a hodně radosti s Vašimi pejsky.

Odpověď: Dobrý den:) Čtu Váš dotaz a vidím před sebou Vaši fenku - pohodového a zvládnutého psa, který se navíc chová zcela přiměřeně svému věku a plemeni... Určitě víte, k jaké pracovní činnosti byl chodský pes kdysi šlechtěn a používán - k doprovodu strážců hranic. K této činnosti byl zapotřebí ostražitý pes s určitou vrozenou nedůvěrou k cizím lidem a tyto vlastnosti plemeni chodský pes zůstaly dodnes. Jinými slovy - zde není co odnaučovat. Máte mladou, ještě nedospělou fenku, která se časem zklidní a získá i upevní si svoje sebevědomí. Pokud Vás upozorní na člověka, který se z jakéhokoliv důvodu nelíbí (a ona ve skutečnosti nedělá nic jiného), v klidu ji odvolejte a dejte jí jasně najevo, že o tom víte a celou situaci máte pod kontrolou... Pohlaďte ji a v klidu pokračujte dál. Nic víc, nic míň. Pokud budete na její štěkání reagovat podrážděně nebo jinou negativní emocí, vše jen zhoršíte - máte psa, podle toho co píšete, velmi dobře zvládnutého, tak si to nezkažte:) Jak říkám - Vaše fenka časem, až psychicky dospěje, sama začne rozlišovat situace běžné a varovné, hodně je to o zkušenostech, které mezitím nasbírá.

 

(2.11.2003)
Tazatel: Jaroslav Mikus
Plemeno psa: drsnosrstý jezevčík
Dotaz: Dobry den, matka me pritelkyne bydli v panelakovem byte a ma velmi neposlusneho psa, dokonce ted vaha, zda ho nema utratit. Proto se snazim najit zpusob, zda s nim jde jeste neco delat. Jedna se o 5let stareho drsnosrsteho jezevcika.
Problemy jsou tyto: VZDY KDYZ NEKDO ODCHAZI (nebo pes zaregistruje, ze nekdo se chysta odejit) Z BYTU, PES NEUVERITELNE STEKA A NEDA SE UTISIT. Jedina ,alespon trochu ucinna sance, je dat mu nekterou z hracek a pak se aspon misi zurive kousani do teto hracky s vrcenim a stekanim. Bohuzel ta pani chodi na 6 do prace, takze stekot psa o pul 6 rano vzbudi pulku panelaku (a uz na ni bylo podano nekolik stiznosti). Drive to resili tak, ze pes byl na noc u babicky, bohuzel babicka onemocnela a nejde to tak resit. Castecnym resenim take bylo to, ze pritel, ktery je jiz v duchodu, s nim chodil ven v dobe, kdy nekdo odchazel pryc. Bohuzel pes to "prokouknul" a odmita s nim chodit ven a s tim se poji dalsi velky problem:
PES JE VELMI AGRESIVNI. Respektive agresivni tehdy, kdy se mu to hodi, takze cizi lidi i psi klidne privita s vrticim ocasem. Zato od toho pritele se nenecha rano zapnout k voditku a chce ho pokousat. Taky kdyz mu chteji treba vydelat kliste nebo neco podobneho, ihned to vyciti a kazdy pokus na nej sahnout znamena pokus z jeho strany o kousnuti. K veterinari s nim musi chodit dva nebo tri lide aby ho tam vubec dostali a pote udrzeli. Problemy jsou jeste dalsi, i kdyz ty by se daly vydrzet (nejvetsi problem je to stekani). Pes ma napriklad problemova zada a musi na ne brat leky. Znama tedy vaha mezi moznosti kastrace a utracenim.
MA KASTRACE SANCI NECO S TIM PSEM UDELAT??? Taky uvazovala o utulku, ale tam by pes asi dlouho nevydrzel, zvlast ted v zime a navic kvuli nemocnym zadum.
Muj soukromy nazor je ten (ale ve vychove psa se moc nevyznam), ze tady uz toho bohuzel moc nepomuze. Neni mozne, nechat treba psa treba "vystekat" (aby zjistil, ze to nema vyznam), protoze stekot se opravdu velmi ozyva a je neustaly a dlouhodoby a prechazi v zurivost. Pes take nejde "umravnit" fyzickym ztrestanim, protoze ma nemocne zada a z mensiho vyprasku si nic nedela. Umistit ho nekam jinak taky neni mozne.
Dekuji za pripadnou odpoved!

Odpověď: Dobrý den:) Tohle je bohužel typický příklad, jak dopadne dominantní pes, kterého jeho majitel absolutně nezvládl po stránce výchovy a autority... Vážím si toho, že chcete pro pejska vyzkoušet všechny možnosti a podle toho, co jste napsal, pro něj vidím jednu velmi reálnou šanci.

Podle Vašeho popisu totiž pes reaguje agresivně pouze na lidi, které má tzv. "přečtené" a o nichž ví, že na něj prostě nemají. A protože je to jezevčík, okamžitě toho využije... Nevypadá to, že by byl zcela zkažený svojí "nevýchovou", navíc není tak starý, proto jediná věc, kterou mohu doporučit (utracení v tomto případě zcela zamítám, kastraci také) je - najít pro něj nový domov a majitele, který ho zvládne v klidu, bez fyzického násilí. Zažil jsem velice podobný případ, také s jezevčíkem a změna majitele psíka obrátila o stoosmdesát stupňů... protože každý pes ví a chová se podle toho, jakého člověka má vedle sebe, to už jsem si mnohokrát ověřil na spoustě psů.

Proto mu dejte tuto šanci a zkuste mu co nejrychleji najít nového pánečka. Držím palce!

 

(2.11.2003)
Tazatel: Gábina
Plemeno psa: WHWT
Dotaz: Dobrý den, máme 5letého Westíka, kterého jsme úpřímě řečeno moc nevychovali, dá se říct, že poslouchá jen když se mu chce. V poslední době s ním začínají být velké problémy, neboť se nám narodilo dítě a on neuvěřitelně žárlí. Na malého vrčí, doráží na postýlku apod., snažili jsme se ho se synem od narození seznamovat a maximálně se mu věnovat, aby si nepřipadal odstrčený, ale nepomáhá to. Máme velké obavy, aby synovi neublížil. Nutno podotknou, že si na malé děti dovoluje všeobecně, už 2x napadl děti našich přátel, díky bohu bez následků. Skutečně si s ním nevíme rady, přitom k dospělým (i k cizím) se chová velmi přátelsky, co by jste nám poradil? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Upřímně řečeno - u psa, kde byla zanedbána výchova, se takové "opomenutí" vždy časem krutě vrátí, což je i případ Vašeho psa. Navíc i jeho agrese vůči malým dětem všeobecně má jistě svoje příčiny, o kterých buď nepíšete, nebo jste je kdysi dávno přehlédla... Bohužel, ve Vašem případě se skutečně jedná o celkově nezvládnutou výchovu a to je věc, kterou nelze odstranit několika radami. Musel bych psíka vidět, otestovat a zapracovat na něm, což je možnost, kterou Vám nabízím v rámci svého VÝCVIKOVÉHO SERVISU. Pokud máte skutečný zájem dát věci do pořádku, kontaktujte mne na tel.č., které je na dotyčné stránce uvedeno.

 

(2.11.2003)
Tazatel: Martina Kyselková
Plemeno psa: WHWT
Dotaz: Velice zdravím pane Dostále, mám dotaz který se týká fenky Westíka. Je jí rok a půl a náš problém se týká oblasti nenasytnosti. Abyste rozuměl: Pokaždé, když jdeme na procházku ( bydlíme na sídlišti ) tak se potýkáme s problémem, že neustále hledá a samozřejmě při první příležitosti sebere cokoliv co jí voní a je k sežrání. Jakmile toto spozorujeme, tak se snažíme zasáhnout, tj. povely fuj, nesmíš, a samozřejmě když tyto povely nepomáhají tak se jí snažíme otevřít tlamu. A zde je právě ten problém ! Jinak strašně hodná, mazlivá a přátelská fena se najednou změní ve vrčící zvíře, cenící zuby, která zcela odmítá otevřít tlamu a danou věc nám dát nebo ještě lépe vyplivnout. Jsme z toho docela zoufalí, protože žrádlo ( krmíme Acanou ) dostává zcela pravidelně, navíc všichni chovatelé stejné rasy ( i náš veterinář ), které známe, tak o ní říkají, že je dobře živená a rozhodně nevypadá, že by hlady strádala. Tak si stále klademe otázku, proč ? kde se stala chyba ? Víme, že lidi, kteří jsou schopni vyhodit na zem cokoli asi nepřevychováme, ale snažíme se o to u našeho psa. Dokonce to došlo tak daleko, že se nám minulý týden během procházky málem udávila kostí, která se jí zasekla v krku a nebyla ji schopna ani spolknout a ani zpětně vyzvrátit. Naštěstí jsem ji dokázala nahmatat a úspěšně z hrtanu vyjmout. Ale jaká to byla hrůza vidět milovaného psa jak se dusí :-( Zkrátka toto zažít už nechceme i za cenu, že ji budeme nasazovat na každou procházku košík. Prosím Vás tedy o Vaši radu, jak máme postupovat, abychom ji tento zlozvyk odnaučili, a samozřejmě nic nepokazili v její výchově ( pokud se tak již nestalo ). Předem moc děkuji za Vaši odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: Zdravím:) Taky už jsem o tom psal - o období, kdy štěně sebere a sežere na co přijde a o tom, jak se správně zachovat, aby se z toho nestal zlozvyk... Leč Vy už štěně nemáte a zlozvyk se z toho stal, protože jste Vaší fence dala příležitost zjistit, jaké "dobroty" lidi vyhazují, jak snadno se k nim dá dostat a jak se bránit tomu, když jí je chcete vzít. Takže 3 rady jak na to:

1/ Nepouštět fenku volně na sídlišti (což je také věc, kterou u majitelů psů dost těžko dokážu pochopit, nemluvě o tom, že dnes už to většinou obecní vyhlášky zakazují) a pouštět ji navolno až tam, kde se podobná lákadla pokud možno nevyskytují.

2/ Naučit fenku na povel "Pust!" - učení probíhá tak, že jí bezprostředně po povelu oběma rukama razantně otevřete tlamu (další podrobnosti viz dřívější příspěvky).

3/ Nebát se! Westík je malý psík a musíte ho umět zvládnout i fyzicky. K tomu je ovšem nutné mít i přirozenou autoritu - což v tuto chvíli zřejmě podle reakcí fenky nefunguje... Takže i na tom zapracujte, v dřívějších příspěvcích najdete k tomtuto tématu spoustu rad a doporučení.

Tak držím palce:)

 

(2.11.2003)
Tazatel: Katka
Plemeno psa: MOK
Dotaz: Preji hezky den Vam i vasim ctyrnohym pratelum a diky za pristup k pejskum, ktery zaujimate a verejne prezentujte-moc se mi libi. Se svym pritelem vlastnime trimesicni   fenu MOK, jmenuje se Cedra, pri vychove s ni zatim zadne problemy nemame, je to dabel,ale takova stenata jsou a tak to samozrejme tolerujeme a zazivame s ni krasne chvile. Problem je jinde a to mistni myslivci, bydlime na vesnici pobliz Olomouce a minuly tyden jsme se dostali dvakrat do nepekneho kontaktu prave s myslivci, kteri k veceru sedeli na posedu. Nevybiravym zpusobem nas hnali z poli(cele okoli vesnice je pry honitba)a kriceli na nas, ze nas ci psa muzou postrelit. Cedra byla na volno, avsak meli jsme ji pod naprostou kontrolou, odbihala max do 50 m a na privolani "ke mne" vzdy poslusne pribehne(vi, ze ji ceka odmena:)). Tak jsme se chteli zeptat, jestli maji pravo nam vecer po 17 hod zakazovat vychazet na mistni pole,  ktera jsou v honitbe. Radi bychom s myslivci vychazeli po dobrem, ale nelibi se mi jejich jednani. U nas na vesnici ma kazdy psa jen na hlidani slepic, jen my a par vyjimek dopreje svemu pejskovi poradnou prochazku  navolno. Ted z jine "kupky", radi bychom se take ucastnili vaseho pristiho soustredeni, kde a jak vcas je treba se prihlasit ? Predem dekuji za zodpovezni dotazu a mejte se i v tomto podzimnim pocasi bajove Katka.

Odpověď: Hezký den i Vám:) S myslivci je těžká řeč... Podle zákona o myslivosti není jen tak možné zastřelit volně pobíhajícího psa. Oprávnění k usmrcení psa v honitbě má jen a pouze ČLEN MYSLIVECKÉ STRÁŽE, nikdo jiný. Navíc musí být splněny následující podmínky, a to přesně a kumulativně:

  * pes musí být mimo vliv svého vedoucího

  * pes se musí nacházet více než 200 metrů od trvale obydleného domu

  * pes musí vyhledávat nebo pronásledovat zvěř nebo se k ní plížit

  * pes se musí nacházet v uznané honitbě

A nyní velmi důležitá informace: pokud není jediná z výše uvedených podmínek splněná (jinými slovy MUSÍ BÝT SPLNĚNY VŠECHNY NAJEDNOU), jde o porušení zákona! Ale jak říkám - v případě konfliktu jen těžko dokážete, kdo byl v právu... Zkuste najít prostor pro volné vyběhání třeba někde dál a zjistěte si kde skutečně je a není uznaná honitba.

Všechny informace o nejbližším soustředění vždy v dostatečném předstihu uveřejňuji na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH, takže je sledujte a budete vědět...:)

Bájový podzim!

 

(2.11.2003)
Tazatel: Helena Rouleová
Plemeno psa: bordeauxská doga
Dotaz: Nejdřív ze všeho mooc děkuji za uklidnění, ostatně ostražité bafání na protijdoucí (vybrané;))už ustává, jak se mi zdá, snad samo od sebe, ten prcek je prostě šikulka a učí víc mě, než já jeho.Takže uplynulo pár dní, má 4,5měs a 30kg. Chodíme jednou týdně do Psí školy a 1-2x týdně na pořádnou vycházku se psy,kde jsou štěňata, odrostlejší štěňata, dospělí...nemusím psát, že malej je vždycky všude poslední, moc si s ním hrát štěníci nechtějí,protože není moc běhavec,ani nijak jinak zajímavý pro čilá štěňata...tak se vleče a bedlivě dává pozor, aby do něj nevrazili rozjaření hafí. Na jedné takové výpravě ke konci celkem ostře vyjel po fence Grónského psa, starší než on cca o 2-3měs., nechali jsme je, ať si vyříkají, co mají na srdci, fenka si nakonec lehla na záda. To byla Burritova první zkušenost - bohužel jsem absolutně nezpozorovala, čím mu fenka ublížila, nebo ohrožovala, vůbec si ho nevšímala, ale snad o něj zavadila při běhu,je to divoká raraška;)
Postupně jsem si začala všímat, že když je v dohlednu dospělý pes a prcek si zrovna náhodou hraje (je na zádech a od stejně staré fenky RR si nechá dělat naprosto všechno) a dospělý pes se chce ke hře taky přidat, chňapne Burrita za nohu...malej je okamžitě na všech čtyřech, pysky nahoře...naštěstí dospělý pes, vlastně to byla fenka, která si chtěla hrát couvla a běžela jinam...další situace, jsme v lese, spousty psů  a lidí kolem, prcka si hladí známá s dvouma briardíkama (dospělí), kteří si zrovna hrají spolu,takže vrčí,skáčou,poštěkávají - na to je Burritova reakce - pysky nahoru a šup přímo k psovi a jeho krku - temně vrčí, já si to překládám jako: jdi ode mě dál, jestli do mě vrazíte, tak uvidíte - v některých chvilkách si ale říkám,že je dost odvážný, protože i když psi, se kterými chodíme na velké venčení jsou socializovaní dobře, nikdy nevím, jestli si Burri dovoluje už moc, nebo ho berou,protože je štěněcí - ostatní štěňata v jeho věku absolutně nic takového nedělají, ale myslím,že je to proto, že jsou tak čilí a skákaví a když jim někdo šlápne na hlavu, jen se otřepou, zatímco náš prcek to nese těžko, je tak opatrný na všechny ty skoky a zvuky rvačky - pokud jsou v naší venčící smečce náznaky imponování mezi dvoumi dospělými samci, Burrito se zastaví a přidá se k nim hlubokým basem - to dělá předpokládám proto, že je to kluk jak buk a cítí se zúčastněně - zajímalo by mě, jestli si všechno jeho chování vykládám dobře a děkuju lidem, se kterými chodíme ven, jejich porozumnění je pro Burrita nedocenitelné, nedovedu si představit, kdyby malej za neustálého vrčení u krku dostal cizí fenku na záda, asi bych si pěkně vyslechla, protože jsou lidé, kteří mají psy- bůhví proč je mají - pouze na špagátu a mají pocit, že pes se NESMÍ za žádných okolností očichat s druhým psem,utíkají když vidí psa jdoucího naproti...o tom už se tu psalo;)dřív mi to vadilo, teď když máme spousty nových psích kamarádů,nás to netíží;)) takže shrnutě - vykládám si všechno Burritovo chování dobře?že nic špatného nedělá, jen si upevňuje své postavení ve psí smečce a já jsem moc ráda, že se dovede postarat o to,aby mu nikdo nešlápl na hlavu,protože v opačném případě je z toho povyk na jeho straně.Nebo je možné, že by byl spíš bázlivý a proto to jeho upevňování?hm. přeji krááásný den a mějte se hezky!

Odpověď: Krásný den:) Budete mít pěkně dominantního pejska... Chce to ho neustále tahat mezi psy, ale pokud možno i dospělé, protože "malej" nesmí začít získávat pocit, že je král psů a nad něj není. Pár psů, kteří by si ho občas vyváleli v trávě, by bylo pro Burriho neocenitelným výchovným prvkem. Bylo by dobře, abyste ho občas vyválela sama - teď to ještě zvládnete a pokud Burri zjistí, že na něj fyzicky máte (a tu šanci už příliš dlouho mít nebudete!), budete mít na svoje konto připsáno spoustu důležitých bodů.

Ano, je to zatím všechno v pohodě, ale ve chvíli, kdy ho ostatní dospělí psi přestanou brát jako štěně, začne jít do tuhého. Do té doby - co nejvíc kontaktů NAVOLNO se psy obého pohlaví a různého věku i plemen, to je to nejlepší, co pro něj můžete udělat...

 

(26.10.2003)
Tazatel: Lucka
Plemeno psa: AST
Dotaz: Vážený pane Dostále, opět Vám píši, ale nyní to není přímo dotaz týkající se mých pesanů. Dnes jsem si pročítala poradnu a docela mě vyděsilo to co jste psal paní Andree ohledně jejího stafíka. Nejsem žádný zkušený pejskař, ale musím Vám napst o naší stafordí slečně a trochu Vám oponovat. Možná je naše 3 letá stafinka Ussury světlá výjimka ale připadá mi že jste všechny stafordy hodil do jednoho pytle. Ussury s námi vyrůstala od jejích 6 týdnů. Zpočátku s námi žila v bytě v symbioze s kočkami, malými dětmi a starým boxerem.  Asi od svého necelého  půl roku vyrůstala přes týden v Grabštějně volně s ostatními  vojenskými psy (ano i vojenští psy se mohou spolu proběhnout a pohrát) kde jí bylo  dopřáno  spousty her a chvil prožitých ve smečce aniž by někoho likvidovala. Jak jsem psala nyní jsou Ussince 3 roky a ještě NIKDY žádného psa nenapadla. Můj labrador Benny s ní v podstatě vyrostl. Nikdy, nikdy jsem na něm nenašla jediný šrám. Nikdy (ani teď když je Benny téměř dospělý) jsme je nemuseli od sebe rvát a zachraňovat drzého labradůrka!!! Ano, byli chvíle, které se zdáli ostřejší, ale šlo pouze o výchovný zásah - doufám :o). Musím říct, že Bennymu dala úžasnou školu chování mezi pejsky.  Za poslední rok se naše psí osazenstvo (pejsci příbuzných a známých) rozšířilo a není výjimkou, když nám kolem domu běhá pidi smečka 5 pejsků různých plemen (ast, labradoři, rotwailer, pudlové, osazenstvo se mění :o) .). Máme se snad bát???? Nemáme je snad nechat spolu pobíhat?? Ussury je vždy vůdce smečky. Může od ní stále v jejím dospělém věku hrozit útok (na jiného psa) za účelem likvidace ????? Ještě musím podotknout, že nebyla vychovávána silou. Věřím, že kdyby se zúčastnila soustředění byl by jste mile překvapen. Řekla bych, že jeden z velkých problémů tohoto plemena je bezhlavé rozmnožování za účelem zisku  u kterého se nehledí na to zda mají rodiče sklony k agresivitě nebo ne (myslím psy bez PP). Každý by si to měl dobře rozmyslet a vybírat pouze osvědčené chovatele, kterým nejde jen o peníze, ale také o udržení výborné povahy těchto pejsků. Za svůj život jsem moc plemen nepoznala, ale stafíci mě opravdu očarovali. Není to ale pes pro každého a už vůbec né pro začátečníka, ostatně proto si já sama staforda v nejbližší době nepořídím. Nechci stafordy obhajovat. Možná ta naše je opravdu výjimka. Jen chci říct, že se najdou i Ti hodní a nekonfliktní , kteří v normální smečce fungují a mohu jí i dobře vést . Mějte se krásně. S pozdravem Smečka z Těchonína :o)

Odpověď: Bohužel musím i já oponovat Vám, jelikož jste opominula několik zcela zásadních věcí a nerad bych, aby na to někdo doplatil. Uveďme proto věci na pravou míru:

1/ Je nutné u všech psů rozlišovat mezi pohlavím samčím (=pes) a samičím (=fena). Jinými slovy - fena např. stafforda (i všech jiných plemen) má podstatně odlišný vzorec chování než pes stejného plemene. Pes je vždy bojovník a snaží se u normálního plemene nelikvidačním způsobem získat co nejvyšší postavení ve smečce, u plemene typu stafford potenciálního soupeře zlikvidovat. Chápejte - je obrovský rozdíl mezi sociálním chováním, kdy psi pouze DEMONSTRUJÍ svoji sílu a akceptují signály protivníka a případem, kdy je sociální chování jedince buď záměrně vyblokováno nebo potlačeno velmi špatnou výchovou a kdy se pak jedná o jednoznačný likvidační proces.
Příklad: submisivní pes polohou na zádech dává signál dominantnímu, že se mu podřizuje.
Reakce normálního dominantního psa: signál akceptuje a psa nechává být.
Reakce psa plemene pitbiul, stafford: polohu psa považuje za chybu soupeře a nechráněnou partii těla okamžitě napadá.

2/ Váš labrador Benny je PES. Vaše Ussinka je FENA. Víte něco o chování pes x fena? Nedivte se, že spolu vycházejí. Kdyby Benny byl fena, při nejbližším hárání (kterékoliv z obou potenciálních fen) byste velmi pravděpodobně o fenu labradora přišla! Fena se vůči psu bude chovat zdrženlivě, protože pes se feně dvoří. Vůči feně bude vystupovat stejně razantně jako pes vůči psu - a ještě hůř, protože do hry zde vstupují další spouštěcí mechanismy - hárání, instinkt ochrany vrhu apod.

3/ Pokud jste četla pozorně moje příspěvky na téma "bojových psů", jistě jste si všimla toho, že vždy rozlišuji mezi štěnětem, dospělým psem, psem a fenou. Štěně stafforda je bezproblémové. Ale nikdy ne DOSPĚLÝ PES versus PES/FENA/ŠTĚNĚ a nikdy ne DOSPĚLÁ FENA versus FENA/ŠTĚNĚ! Záleží pouze na spouštěcím okamžiku. Nepodléhejte prosím iluzi, že Vaše fenka je jiná...

Nemám nic proti staffordům & spol., pokud jejich majitel ví, jakého psa má a jakým situacím se musí vyvarovat. Znovu opakuji, že dospělý stafford je pes, který nesmí být puštěn navolno mezi jiné psy! Pokud si to jeho psovod neuvědomuje, pak je na průšvih zaděláno. Dnešek mě o tom opět přesvědčil (a věřte mi, že bych to nepřivolával, kdyby se mi to skutečně nestalo) - šel jsem se svými psy na procházku a na jejím začátku jsem oba měl vedle nohy na vodítku. Potkal jsem člověka, který má sice nádherného, ale povahově 100% stafforda. Vždy ho má na vodítku, protože jeho pes již napadl ve více případech a aspoň tohle jeho majiteli dochází. Nicméně dnes měl psa navolno a byl od něj asi 20m. Znova opakuji - oba moji psi byli na vodítku a chovali se zcela klidně! Stafford přiběhl, volání pána ignoroval, na okamžik se zastavil a pak vystartoval na mého zlatého retrívra Dina, který byl dál od mé nohy. Okamžitě se Dinovi zakousl do krku nad přední končetinu... Toho zachránila jen bohatá srst na krku, moje zařvání na psa i jeho majitele (protože jsem měl v ruce vodítko s oběma mými psů a pohybově jsem byl omezen), který si naštěstí svého zakousnutého psa dokázal po chvíli uvolnit. Dino pak kulhal celou procházku...

A tohle nebyl zdaleka jediný případ, který jsem s těmito psy zažil. Je mi líto. Neznám jediného stafforda, kterého bych pustil do jakékoliv psí smečky:(

 

(26.10.2003)
Tazatel: Katka
Plemeno psa: jorkširský teriér
Dotaz: Preji Vam i Vasim dvema hafanum hezky den:-) Mam 2 fenky jorka, jedne je 12, druhe 5 mesicu.Uz jsem Vam jednou psala, bylo to kvuli nesnasenlivosti starsi vuci mladsi. Dostala jsem radu a verte mi, ze jakmile jsem obe mela na pul metru od sebe (za uplatek tvarohu na ruce), uverila jsem, ze muze byt lip. A ted uz je to o hodne lepsi:-) Ne, ze by byly kamaradky, ale starsi Besi si uz umi sjednat poradek (a to jsme u ni nikdy nezazili) a navic ji svedci mnohem vic pohybu. Mela bych na Vas zase jeden dotaz. Mala Zorka - nevim, jestli to vidi u starsi, nebo zase delame nekde chybu - nema moc rada cizi psi. Oproti starsi reaguje ale mnohem - prominte mi ten vyraz - hystericteji. Lidi miluje, kdyz ale vidi psa (a je od neho v dostatecne vzdalenosti), muze se ustekat. Jezi se a vypada, ze ho naporcuje za behu. Jakmile se ale priblizi, zacne se projevovat velmi bazlive. Posledne jsme na zahrade meli stene bernaka. Lezelo na travniku daleko od vchodu, chteli jsme, aby na neho Zorka prisla sama, tak jsme ji nenutili (samozrejme:-), vybehla ze dveri a zacala tak vriskat (jinak se to pojmenovat neda), ze jsem se bala, ze to s ni sekne. Osmelovala se dlouho, ale ani po tom, co prestala projevovat strach se k nemu nijak nemela.
Mam strach,aby se z ni nestal ustekany maly pes, co si dovoluje jen s panem za zady. Oproti klidne Besi (byla takova cela zivot, nejen ke staru) je to obrovska zmena. Neznamena to, ze bych si prala, aby byla jako Besi. To v zadnem pripade. Ctim psi individualitu jako u lidi:-) Jen me zarazi, ze steka na koste, na vrabce za oknem, na pytlik do kose, na prosteradlo... Vypada to, jakoby tak reagovala na veci, u kterych si neni priliz jista.
Asi je skoda, ze s cizimi psy neprijde casto do styku. Myslite, ze i tady by mohla byt chyba?
Trochu dlouhe, ze. To je pro me typicke, tak se nezlobte a nebojte se to zkratit:-) Preju mnoho uspechu a tesim se na odpoved.
PS: Musim ocenit Vasi uprimnost v odpovedich. Je to skvele (i kdyz pro pisatele mozna obtizne:-) ale tady jde hlavne o ty ctyrnohe, ze:-)

Odpověď: Hezký den:) Je to vlastně stejný dotaz, na který jsem Vám odpovídal před časem (12.10.2003) - chce to opravdu čas a brát Zorku co nejvíc mezi psy. Plus ještě jedna věc - snažte se ji nechat mezi pejsky samotnou, aby se naučila i sama si řešit "psí" problémy a získávat vlastní sebevědomí bez spoléhání na Vás nebo starší fenku. Půjde jí tak daleko lépe a rychleji, uvidíte!

P.S.: Dotazy nikdy nezkracuji, i když jsou někdy velmi dlouhé:) A díky za ocenění mé "upřímnosti v odpovědích" - je to tak, jak píšete, skutečně jde především o naše čtyřnohá zvířátka a pokud to tazatel "nerozchodí", je to špatné. Navíc jsem dost citlivý na zacházení se psy a někdy mám hodně velký vztek, když čtu, čím někteří psi musí projít - přiznávám... Moje výhoda - nikdo nemůže mé příspěvky cenzurovat (což jsem v tištěném periodiku měl tu čest zažít). Ale zas na druhou stranu - odpovídám skutečně dle svého nejlepšího vědomí a svědomí...

 

(26.10.2003)
Tazatel: Natálie
Plemeno psa: labrador
Dotaz: Dobrý den,chtěla bych se Vás zeptat na pár drobností.Máme pejska,labradora - 15 měsíců.Je to zlatíčko a miluje pejsky.Bydlíme s přítelem v podnájmu ještě s kamarádem.Kamarád si tak zamiloval tuhle rasu,že si zítra jede pro štěnátko krásného světlého labradora.Všichni se moc těšíme.Jen bych potřebovala poradit,jestli při odchodu z bytu je máme nechat pohromadě,nebo ne.Je přece jen stary 7týdnů a bojíme se ,aby náš Blues vůbec poznal míru a třeba ho nezalehl.Je ještě hodně hravej a divokej.Dlouho z domu nebudeme ,byla by to otázka dvou hodin maximalně.Ale je mi jasné,že jestli budou oba v jiném pokoji,tak ten náš se uknučí.Děkuji Vám mnohokrát,s pozdravem Vám i Vašim pejsánkům Natalie...:-)

Odpověď: Dobrý den:) Nebojte se a nechte je klidně spolu - "malej" bude mít kamaráda a až budete pryč, tak bude v pohodě, protože se zabaví. Je to vůbec ta nejlepší psí kombinace pro čas strávený o samotě a pro výchovu malého štěněte. A zalehnutí se opravdu nemusíte bát - určitě je nechte pohromadě!

 

(26.10.2003)
Tazatel: Martina
Plemeno psa: brazilská fila
Dotaz: Dobrý den, dnes mi dorazily odpovědi, moc děkuji. Nechci Vás zbytečně ubírat o čas pro odpovídání na důležitější dotazy, ale  ještě by mě zajímala jedna věc, která asi není moc důležitá. Ale pokud existuje jak skvělá poradna a možnost poradit se, tak chci toho využít !
Pokud dám Dastymu něco co má moc rád - kostička z kůže, nebo něco na hraní tak s tím utíká k sobě do boudy a má radost, že si to ukořistil. Mám ho v této fázi volat nebo mu to jen tak brát ? Obecně, když mu něco beru, nikdy nezavrčí, nikdy se nezašklebí, nechá si otevřít pusu, maximálně s tím takhle uteče. Takže když mi  sebral kolíček, s úsměvěm utekl do boudy a já se smála a říkám:"Dasty, no počkej" ! lezla jsem do boudy za ním a vzala mu ho, aby ho nespolkl. Jinak je opravdu na přivolání bezvadný. Vždycky na přivolání přijde, od člověka, od psa, venku doma, vždycky. Dávám mu za to často piškot, to jasné :-)Chci jen vědět zda k něčemu je, brát mu věc, když něco jakoby ukradne, nebo mu udělat radost z úlovku. Můj pocit mi velí, že honit bych ho neměla, to by měl ze mě blázny, takže buď  mu převádím pozornost na jinou věc, třeba popoběhnu já pryč, nebo mu ukážu něco zajímavějšího, nebo mu zkrátka coby jeho vůdce s klidem vyndám věc z tlamičky a jdu v pohodě pryč jako by se nic nestalo. Co vy na to ?
Díky mocmoc pozdrav Vám i pejskům !

Odpověď: Dobrý den:) Ale no tak - pokud Dastymu něco dáte tak mu to přeci necháte ke hraní a nebudete řešit jestli mu to zas hned brát... Nechte mu trochu radosti z "kořisti" a z her, nemá smysl na všem zkoušet upevňování autority. Takže i když něco jak říkáte "ukradne" a není to třeba peněženka s tisícovkami a všemi doklady, tak mu radost z úlovku ponechte,ju?

Pokud je zapotřebí, tak mu věc odeberte tak jak popisujete - v pořádku:)
A pozdrav vyřídím:)))

 

(26.10.2003)
Tazatel: Zuzana Procházková
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Přeji Dobrý den pane Dostál. Obracím se na Vás jelikož mě zaujali Vaše stránky a hlavně poradna, kde se snažíte pomoci s některými nedostatky našich čtyřnohých miláčků.Proto Vás chci požádat zda byste nám poradil jak naložit s našim pejskem.Obracím se na Vás takto, jelikož mám problém s odesláním dotazu přes Vaši poradnu.
Jsem majitelkou 6 měsíčního pejska Zlatého Retrievera. Štěňátko je to doslova se zlatou povahou i když trochu svéhlavou. Věnuji se myslivosti a tak bych i jeho výcvik ráda vedla tímto směrem. Do dnešní doby jsme neměli jedinný problém. Danter se velice rychle učí a tak dnes ovládá základní povely:sedni, lehni, hlas, důležitý povel "fuj" a ke mě. Bohužel s posledním povelem máme v posledních dvou týdnech trochu problém. Musím napsat že do této doby chodil na povel velice ochotně a rád. Když ho ale teď přivolám ať už slovně nebo na píšťalku přichází velmi neochotně a zastaví se a sedne si tak metr ode mě. Největší problém s tím ale je, že se mu zalíbilo za každým utíkat. Jen aby si s ním dotyčný pohrál popřípadě i jeho pes. K tomu musím podotknout, že jsem ho nikdy netrestala, protože vždy na konec ke mě přišel a tak jsem se ho snažila spíš naopak co nejvřeleji přivítat, aby se nezradil. Musím, ale také napsat že jsme mu před dvěmi měsíci pořídili stejně starého kamaráda pejska Výmarského ohaře "Césara" s nímž velice dobře vychází. Danter(GR) se ujal pozice prvního a Cesar(VO) to bez problémů přijal.Cesar (VO) je v učení pomalejší, ale snaživější. A tak mě napadlo, že veškerá Danterova neochota vyplíva z toho že raději nechá úkol splnit Cesara, který reaguje okamžitě a rychleji. Jinak pro informaci bydlíme v rodinném domku na vesnici, kde mají velký výběh na zahradě, ale také chodíme denně na vycházky, zde ovšem nepřijdou tolik do styku s ostatními psi. Před dvěma týdny jsme vyrazili na pár dní,do města kde máme také byt a kde jsme donedávna bydleli, takže tam GR nebyl poprvé, a právě tehdy začal problém s běháním za jinými psi.
Pokud mi můžete jakkoliv poradit budu Vám velice vděčná.

Odpověď: Dobrý den:) Problém je v něčem jiném... Vaše štěňátko zlatého retrívra vyrostlo z věku, kdy se cítilo být na Vás zcela závislé a dnes se začíná osamostatňovat. Za chvíli mu začne psí puberta a s přivoláním to bude ještě o fous horší. Váš Danter začíná testovat i pevnost vymezených mantinelů a způsobem, jakým reaguje na přivolání, se Vás snaží donutit k tomu, abyste reagovala. Podle způsobu reakce pak u něj buď uspějete nebo ne:)

Takže - nejdůležitější je teď z Vaší strany důslednost, přiměřená razance povelů a trpělivost. Pokud bude Danter neochotný na přivolání, nesmíte ztratit nervy a klidně povel zopakujte se zvýšeným důrazem - ale pozor, nikdy v tónu Vašeho hlasu nesmí zaznít zloba, nervozita nebo nejistota. Pes tyto nuance velmi dobře rozpozná a přesně ví, kdy Vás takříkajíc "má na lopatě".

Dobré přivolání si pojistěte i malým trikem. Přivolejte Dantera a až bude tak 2 metry před Vámi, couvněte další 2-3 kroky se současným zopakováním povelu. Pak ho nechte dojít a předsednout až těsně před Vámi. Následuje odměna, pochvala.

Jen tak na okraj - pokud je Danter v hierarchii výš než jeho kamarád výmarák, samozřejmě mu to zvedlo sebevědomí a bude to na Vás zkoušet o to víc - hlavně před ním:)

 

(19.10.2003)
Tazatel: Michal Zámečník
Plemeno psa: československý vlčák
Dotaz: Děkuji za reakci na můj e-mail a názor. Pokud Vám to nebude vadit, rád bych pokračoval v korespondenci a potvrdil si nebo vyvrátil některé názory, které jsem si udělal za roční soužití se svým psem. Možná jsem to zmínil nebo to vyplynulo z textu... je to můj první pes. Chystám se pořídit si dalšího, ale o tom na závěr. Každopádně jsem si toto plemeno zamiloval se vším co k němu patří. Zmíněný problém taky jistě zvládneme jako jsme zvládli jiné, ale trápí mne to mnohem víc, protože se především bojím o bezpečnost mého psa. Spoustu času trávíme v lese a tam se pohybuje spousta idiotů, kteří by si rádi vystřelili, pokud nebude v naší blízkosti(zvěř nehoní)....a to je jádro problému. Jak jsem již psal, pokud jsem v sedle není problém, pokud jsem pěší už to není úplně ono, ale je to v normě k jeho pubertě, průser je pokud se vydá z ranče za pohybujícím se objektem, tedy za nějakým koněm a já to při čištění svého koně zjistím za dvě minuty, kdy už je na "výletě" :-) Ale k věci. Chodíme na cvičák, ale záhy jsme zjistili, že je bez jakékoliv organizace výcviku a tak vycházíme z vlastních poznatků, teorie, rad zkušenějších a chystáme se chodit jinam. Velmi mne zaujala Vaše zmínka o "psím" přístupu k ČSV. Myslím, že princip přístupu člověka ke zvířatům by měl být co nejvíce podobný jejich vlastnímu chování mezi sebou. A z toho vycházíme. Dám příklad...když jdu, pes mě vidí a nehodlá uhnout, jdu dál jako by tam nebyl.....když jím a vidím, že má snahu se dostat k mému žvanci, tak ho rázně odeženu.....když jsem mu ze začátku bral třeba kost a zavrčel na mne, tak jsem ho "skolil" do submisivní polohy a držel tak dlouho dokud se neuklidnil a nebo taky dostal na prdel, atd.....když je neodbytný a nehodlá přerušit nevhodné chování, moje reakce jsou s každou další reakcí razantnější. Jednou když jsem ho trestal za vrčení se pokusil na mě vyjet....dostal takovej nářez, že si v současné době nedovolí zavrčet a můžu mu brát třeba misku se žrádlem. Kdyby potkal nějakého dominantnějšího psa (jako že on sám je submisivní typ) a zavrčel by na něj, tak by ho ten pes "roztrhal na kusy". Na druhou stranu musím říct, že v současné době před něj můžu položit kus masa a dokud mu to nepovolím, tak si to nevezme i když půjdu pryč a zůstane bez dozoru. Je to zvláštní kontrast ve vztahu k přivolání :-) Jak si vybudovat autoritu (jako pes vůči psovi), když je na volno a nemůžu ho tedy přimět k tomu, aby se odpoutal od klusajícího koně a uposlechnul přivolání. Vynechte metodu "utíkat směrem od něj"....ta sice funguje, ale ne zrovna v případě, kdy se vydá za nějakým koněm. Reaguje jakoby vždy na toho rychlejšího.
Další můj postřeh se týká jeho rozdílného přístupu ke mně a k mé partnerce. Jeho hra s ní je podstatně jemnější, víc se mazlí, zatímco se mnou se nejraději o něco přetahuje, okusuje, atd. Mě asi víc respektuje, ale moji partnerku má raději. Zkoušeli jsme jít každý na opačnou stranu aniž bychom ho přivolávali....on mezi námi pendloval.....byl evidentně zmatený....ale nakonec šel s moji přítelkyní. Domnívám se, že zvířata, v tomto případě psi, rozeznávají "samici" a "samce" i mezi lidma a on přirozeně inklinuje k "samici". Je to pravda nebo je to úplný nesmysl? Podotýkám, že v tom neměl hrát roli náš přístup k němu. Máme doma přesně stanovená pravidla, co může a co ne, krmíme ho, chodíme s ním ven oba, zkrátka snažíme se chovat k němu stejně. V době vtiskávání jsem se mu věnoval více, než partnerka a dokonce v pátém týdnu, kdy jsme si ho donesli domů, jsem s ním byl týden na "mateřské dovolené" :-). Cvičím ho. Přesto pokud bude mít na výběr půjde za moji partnerkou. Pravdou je, že v současné době jsem přísnější, důslednější a razantnější nebo chcete-li "hrubější" v jeho výchově, než moje partnerka. Ale on si svůj přístup k nám rozdělil už asi dávno:-)))
A nakonec...ať se dostanete i k dotazům jiných zájemců o konzultaci:-))) Koncem léta 2004 se stěhujeme z Brna na Vysočinu do rodinného domu. Nyní bydlíme v menším panelákovém bytě a důvod proč jsme si pořídili psa byl ten, že v bytě se lépe sžijeme a trochu si ho vychováme, než se přestěhujeme. Chceme si pořídit ještě jednoho ČSV, dlouho jsme zvažovali jestli fenku nebo psa a nakonec zvítězil pes. Chtěl bych štěně od stejného psa, protože jak to tak vypadá dle mého "pátrání", předává svým potomkům dobrou povahu. A ejhle, 10.října se zrovna nějaká štěňata narodila. Partnerka by chtěla druhého psa nejdříve až z  nějakého jarního vrhu (abychom žili v bytě se dvěma psi co nejkratší dobu, než se přestěhujeme....a když si vzpomenu jak to štěně všude čůralo a kadilo a všude se pletlo, tak ji musím dát za pravdu:-)))). Já bych ale přesto rád využil toho, že teď to jsou štěňata od "vyzkoušeného otce" a vzal si nějaké. Teď máme možnost se mu více věnovat (časté krmení,kvůli kterému si můžeme odskočit z práce, atd.), než když budeme dojíždět za prací.....v době kdy se přestěhujeme by mu bylo už 9 měsíců, takže by byl konec "hájení" a rovnou bychom ho šupli do kotce společně s  našim stávajícím psem (nebude v baráku nic ničit) a pokud bude šikovný jako on, bude už lecos umět a může s námi a koňmi začít trampovat. Jaký je váš názor na tuto věc ve vztahu k těm psům (my tu pohromu v bytě nějak vydržíme:-))) Dostatek pohybu jsme schopni jim poskytnout. Nehrozí, že náš pes začne třeba značkovat, když se to štěně bude počůrávat na každým kroku??? Nebude nové štěně v bytě - na jeho území - brát jako vetřelce??? Nutno podotknout, že venku si lehne na záda a nechá po sobě skákat třeba maltézáka...jinými slovy není absolutně agresivní, ale taky se mu nikdo zatím necpal do jeho teritoria. Máte nějakou obecnou zkušenost jak se většinou v takové situaci ti starší psi chovají??? Nebo co lze očekávat??? Případně co je třeba zajistit nebo na co se připravit??? Děkuji předem za odpověď Michal Zámečník, Brno.

Odpověď: Já děkuji za to, že jste napsal tento mail a (možná nechtěně) prozradil věci, které jsem tušil již podle Vašeho minulého mailu... Protože moje odpověď bude hodně tvrdá a já jen doufám že ji přijmete a určité věci dáte do pořádku dříve než bude pozdě.

Pořídil jste si psa plemene československý vlčák (ČSV). Jak jsem napsal již minule, je to plemeno uměle vytvořené zkřížením německého ovčáka a karpatského vlka, s jeho šlechtěním se začalo kolem roku 1955. Jako každý pes, který má v sobě čistou příměs vlčí krve (i v percentuálně menším poměru) i ten Váš si v sobě nese silné vlčí dědictví - vzhledové, ale především povahové - vysokou inteligenci, silné sociální cítění, plachost a skvělé instinkty a smysly. To už jsem víceméně naznačil minule. Proč to všechno opakuji?

Protože, nezlobte se na mne, ale Vy se chováte ke svému ČSV jako naprostý rapl! Mít čistokrevného vlka, tak už dávno od Vás utekl nebo Vám skočil po krku, to mi věřte. Píšete, cituji:"Myslím, že princip přístupu člověka ke zvířatům by měl být co nejvíce podobný jejich vlastnímu chování mezi sebou. A z toho vycházíme". Ne. Bohužel vůbec nevíte nic o etologii a smečkovém chování vlků, potažmo psů. O neznalosti této problematiky totiž svědčí Vaše dále uváděné příklady - zkuste pozorovat smečku a možná poznáte, jak hluboce se mýlíte... Vlčí (psí) komunikace totiž vůbec není založena na hrubé síle, kterou Vy vůči svému psu uplatňujete, nýbrž na neskutečně dokonalém principu signálů dominance a submisivity, mimiky, řeči těla a zvukových a pachových projevech. To vše v mnoha odstínech a nuancích. Tohle jsou všechno věci, o kterých nic nevíte a přitom se oháníte slovy o správném přístupu. Vy jste skutečně přesvědčen, že psí komunikace je o tom, že dominantnější pes roztrhá toho submisivnějšího na kusy?! To snad nemyslíte vážně - pokud ano, je to jen potvrzením mého dojmu z Vás.

Víte, proč jste mne naštval? Člověk, který píše o svém psu, že od něj cituji: "dostal na prdel","dostal takovej nářez, že si v současné době nedovolí zavrčet a můžu mu brát třeba misku se žrádlem", to není člověk, který by měl a byl schopen vychovávat ČSV. Jednoho krásného dne se Vám Váš přístup vrátí - dnes ještě ve Vašem psu převládá vlčí plachost, ale až dospěje, nebudete se stačit divit... Vlk na rozdíl od člověka totiž neudělá stejnou chybu vícekrát.

Přijde Vám zvláštní, že ČSV vychováváte silou a přitom nezvládáte přivolání? Mně ne. Překvapuje Vás, že si z Vás dvou vybere Vaši partnerku? Mně ne - a věřte mi, že to není nějaká inklinace k samičímu pohlaví. Je to výsledek Vaší výchovy. Znovu připomínám - normálního psa byste tímto zlomil, kříženec vlka se obrátí proti Vám nebo uteče.

Chci tím vším říct jen jedno. Pokud máte svého psa opravdu rád a jste schopen změnit k němu přístup, pak to prosím udělejte a sám uvidíte, že i to přivolání bude najednou úplně o něčem jiném. A především - dokud se nenaučíte komunikovat se svým prvním psem, nepořizujte si dalšího. Odnesl by to stejně jako to odnáší zatím ten první.

A na úplný závěr: tohle všechno píšu i jako chovatel a parťák psa západosibiřské lajky, která má k vlku ještě o kousek blíž než ČSV, protože je to plemeno vzniklé přírodně - a jak se o tomto plemeni správně říká "je to pes, který nikdy nepřestal být vlkem". Proto mi věřte, že dobře vím, jak hluboko je vlk v povaze těchto plemen zakořeněn a jak citlivá a inteligentní jsou přes svoji divokost tato nádherná zvířata...

 

(19.10.2003)
Tazatel: Andrea
Plemeno psa: AST
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, máte úžasné stránky, které jistě pomohly mnohým pejskařům a jistě i jejich psím miláčkům, jsou opravdu moc hezky udělané a hlavně slouží! I já mám doma jednoho nezbedu a věřte, že než jsme si stafa pořídili, byli jsme u našich milých chovatelů třikrát, prostudovali jsme spoustu odborné literatury o tomto plemeni, ale pořád se mi zdá, že vychovat opravdu dobře stafíka je hrozně těžké!(myslím tak, abychom nic nezkazili) Vaši poradnu jsem prolistovala, ale přesto bych měla pár dotazů: je mu 10 měsíců, krmíme Acanou (ta mu ale moc nejede, 7 měs. měl Eukanubu a pak Eagle), takže chci změnit značku, tak aby mě finančně nezruinovala a zároveň mu dávala co nejvíce. Občas bychom mu chtěli taky něco uvařit, ať má nějakou změnu, ale nevím, co by to mělo být, /co s čím zkombinovat/, aby měl všechny potřebné živiny. Jinak je velice živý (až moc),a není moc příjemné, že chce skákat po lidech (radostí). Snažíme se ho přidržovat u země, když někoho vítá, ale už je to 26-kilový hafan a já mám co dělat, abych ho vůbec udržela, když má radost. Ostatní povely zvládá velice dobře, (až na přiběhnutí, to jak kdy, někdy si z nás docela dělá srandu) a doma po něm občas je pěkná spoušť, demoliční četa by nenadělala větší! :-) Trochu jsme to vyřešili tím, že s ním chodíme každý den do lesa vyběhat a donesli jsme mu klacky na hryzání, ale věřím, že ho to jednou pustí. Co nás ale zajímá nejvíce, je zda opravdu po roce bude nesnášet psy, třeba i své současné kamarády a pokud ano, jak se na to připravit. Podotýkám, že v současné době chodíme pouze na vodítku a výhradně s náhubkem, protože žijeme na sídlišti (ikdyž to chceme změnit), na volno běhá pouze v lese, ale s náhubkem. Zatím je hravý, spíš ostatní psy otravuje a chce si hrát a NIKDY nikoho nenapadl. Jednou na nás zavrčel, když jsme mu chtěli vzít kost, byl ještě štěně. Dostal a od té doby moc dobře ví, co si může a nesmí dovolit. /do dveří chodí zásadně po nás/. Máme ho moc rádi, snažíme se, aby jsme ho vychovali co nejlépe, takže s náma spí v ložnici, a může všude kromě postele. Po přečtení Vašich stránek mě mrzí, že někdy dostal výprask (dlouho se doma počůrával), protože následky mohly být velmi špatné, tak se mu to teď snažíme maximálně vynahradit a věřím, že to bude OK. Proto jsem se chtěla také zeptat, jestli je nějaká možnost zúčastnit se Vašeho soustředění nebo podobné akce, abychom zase byli o něco chytřejší a mohli mu lépe porozumnět. Děkuji za Vaši odpověď a přeji krásný den.

Odpověď: Krásný den a děkuji:) Co se týká krmení - můžu doporučit kanadské granule K-9, které jsou velmi kvalitní (krmím jimi oba své psy a znám i dost lidí, které jimi ke své i psí spokojenosti také krmí) a přitom cenově únosné - zkuste, uvidíte.

Ano. Až začne dospívat, radikálně se změní jeho chování vůči psům, a to ve chvíli, kdy i Vy to budete nejméně čekat... Je to bohužel geneticky daná záležitost šlechtěním (vyblokované sociální chování a přesměrovaný lovecký pud) a neuděláte s tím vůbec nic. V jednom okamžiku si bude se psem hrát, v tom příštím může (a nemusí) být v něm zakousnutý a začne ho likvidovat - to není malování čerta na zeď, ale krutá realita. Nedejte se mýlit tím, že teď je štěně a s ostatními si hraje. Přesně takoví byli i AST, které dnes potkávám naštěstí na vodítku a kteří jsou ochotni okamžitě začít rvát... Je totiž velký a krutý omyl mít AST neustále na vodítku a šířit blahé fámy o tom, jak skvělí psi to jsou - ano, vůči člověku ano, pokud se k nim chováte jako člověk. Ne, pokud se k nim chováte jako pes a ne, pokud má ve svém okolí jiného psa - a pokud je tam smečka, je to likvidační záležitost.

Bohužel, AST je plemeno, které na soustředění již zásadně neberu. Měl jsem tyto psy na dvou soustředěních a zkušenosti jsou takové, že už to nikdy neudělám. Až polezete po zemi a budete držet AST, aby nepřekusoval k tepně a druhého psa nezabil, a budete tak lézt několik desítek minut, než pustí, přejde Vás na podobné excesy chuť... Není to radost ani pro jejich majitele, kteří musí mít svého psa neustále na vodítku. Je to o ničem. Je mi líto. Tito psi skutečně nemohou v normální smečce existovat a nechci je tam mít.

Vás chci jen poprosit, abyste nikdy nepodlehli iluzi, že zrovna Váš pes takový nebude. Bohužel, bude. Pro ilustraci - přečtěte si červeně zvýrazněný příspěvek ze dne 6.4.2003 (najdete ho v ARCHIVU 2003)...

 

(19.10.2003)
Tazatel: Dagmar
Plemeno psa: německá doga
Dotaz: Dobrý den, máme rok a půl starého psa německé dogy,je to pes hodný, přítulný a v podstatě poslušný, manžel si ho vycvičil sám a jeho taky pes poslouchá, problém nastává ve chvíli, kdy s ním na pravidelnou procházku musím jít já, pes táhne na vodítku a v mých silách není ho udržet, pokud ho někde něco zaujme. Nereaguje na žádné povely a bez milosti mě táhne za sebou, když ho z vodítka pustím, uteče. Je tedy fakt, že se k mně po nějaké době na pískání vrátí, ale nikdy nevím, co kde provede. Je celý černý, 85 cm v kohoutku a přibližně 75 kg, lidé se ho bojí jen když ho vidí. Bydlíme na okraji města a já se snažím vyhnout všem konfliktům tím, že chodíme na procházky do míst, kde předpokládám, že nikdo nebude, ale ne vždy se to podaří. Minulý týden jsme například narazili na slečnu s rotvajlerem, já psa neudržela, ten mě odtáhl a zaútočil na tohoto psa. Stěží se nám podařilo je od sebe odtrhnout, náš měl natrženou kůži pod okem, jak dopadl ten druhý jsem nestačila zaregistrovat. Přemýšlím o ostnatém obojku, jestli by to pomohlo, sloužil by pouze pro případy, když musím se psem ven já, manžel psa ovládá pouze hlasem a vůbec si ho neuvazuje. Žádné škubnutí nebo trhnutí vodítkem s obyčejným koženým obojkem není v mém případě účinné. Co mi poradíte? Díky.

Odpověď: Dobrý den:) Stejně jako kůň pozná, jak zdatného jezdce má na hřbetě, tak i pes pozná, jak silná autorita je na druhém konci vodítka... Kůň slabého jezdce shodí - pes slabou autoritu neposlechne. Jak sama píšete, Váš manžel psa ovládá hlasem - což je výborné, ale na druhou stranu měl už dávno zapracovat na tom, aby pes byl ovladatelný i Vámi, pokud s ním chodíte sama.

Takže. Okamžitě zapomeňte na ostnatý obojek, protože když odhlédnu od toho, že byste týrala vlastního psa (a pevně věřím že Váš manžel by byl také proti), tak Vám zaručuji, že ani jím byste nebyla schopna svého psa zvládnout (85cm/75kg a daleko větší síla!) a velmi brzy byste okusila ostrost zubů německé dogy na vlastní kůži - ani vlastní pes si nenechá všechno líbit od člověka, kterého má pod sebou. Jediným řešením je to, že Váš manžel konečně zapracuje jako vůdce smečky a na základě zprvu společných vycházek docílíte toho, že pes začne akceptovat i Vás. Znamená to ovšem součinnost Vás obou - manžela jako autority vůči Vašemu psu a trpělivě vysvětlujícího a učícího partnera vůči Vám - a Vás, která se zbavíte strachu a přijdete na to, o čem ovládání psa je, nikoliv pomocí ostnatého obojku, ale přirozené autority a smečkové hierarchie. Velmi důležité přitom je, aby Vás manžel i před svým psem prezentoval jako svoji (alfa)partnerku (tedy žádné například ponižování před psem), jinak úspěšní nebudete vůbec nebo až po velmi dlouhé době. Je to všechno postavené na přirozené smečkové hierarchii, kterou má každý pes geneticky v sobě, takže mi prosím věřte, že je to velmi důležité - v hierarchii musí být nejvýš Váš manžel, Vy jste jeho partnerka a pod vámi oběma je Váš pes (dnes je situace manžel, pes a až pak Vy). Ve chvíli, kdy toto postavení ve "smečce" bude jasné, bude je akceptovat i váš pes a pokud se budete chovat aspoň ze 70% stejně jako manžel, svého psa zvládnete.

Víc nemohu poradit, zbytek je na vás - musíte spolu začít pracovat...

 

(19.10.2003)
Tazatel: Hana Remutová
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Dotaz: Dobrý den, mám 17-ti měsíční fenku RR - Jesii a můj problém spočívá v tom, že nemá ráda děti; alespon si to myslím. Když jí mám volně a proběhne okolo malé dítě prudce se za ním rozeběhne, když jí odvolám tak poslechne, ale nemůžu se na to spléhat protože skutečně nevím co by udělala. Možné taky je, že jí pouze vadí prudké pohyby. Nevím včem je problém. Od malička s Jesii chodím na cvičák a jako malou jsem jí měla téměř pořád puštěnou na volno, takže kontak s lidmi a se psy měla. Je pravda, že nikdy neměla blízký kontakt s malými dětmi a myslím, že se jich bojí. Podobně se chová i k cizím lidem - docela zle vyjíždí po nohách. Mám jí od malička a nikdy Jesii nikdo neublížil - naopak je to domácí mazel. Můžete mi poradit včem je problém a jak ho napravit?

Odpověď: Dobrý den:) Děti se na rozdíl od dospělých (tedy většiny:)) chovají zcela jinak - jsou hlučné, mají prudké nekordinované pohyby, tedy přesně to, co je psům nepříjemné a co je dráždí. Ovšem u dobře zvládnutého a socializovaného psa s tím nebývá problém - pes těmito jevy není nadšen, jsou mu neopříjemné, ale trpí je a nestartuje. Pokud ovšem jako ve Vašem případě vyjíždí po nohách i lidem, kteří v klidu jdou kolem, pak je něco silně v nepořádku - a to něco je kromě nedotažené socializace především malá důvěra psa ve svého majitele. Prostě v něm necítí tu autoritu a osobnost, která má každou situaci pod kontrolou a pes se pak snaží zátěžové situace řešit sám, čímž je u slabších povah obvykle zaděláno na problém... Není náhodou, že podobné problémy mají velmi často právě psi, kteří absolvovali pro svoje plemeno zcela nevhodné vedení na klasickém cvičáku - ale to by bylo na dlouhé povídání.

Takže: v "průšvihové" situaci (respektive ještě před ní) svoji fenku zklidníte - tichým autoritativním hlasem (je jedno co budete říkat, ale zdůrazňuji že se nejedná o povel a nebudete tedy na ni křičet) a položením ruky na kohoutek (tělesný kontakt). Po celou dobu trvání "kritické situace" - pak z ní sundáte ruku, pomalu a lehce ji pohladíte a pochválíte - opět klidným hlasem, žádné "cvičákovské" jásání. Takto se zachováte v každé situaci, kterou vyhodnotíte předem jako problémovou - vždy a všude.

Pokud vás fenka "bere", pak to bude fungovat a časem už bude stačit pouze tichý hlas (což Vám můžu s klidným svědomím zaručit), pokud Vás "nebere", bude to špatné - a až dospěje, pak ještě horší. Ale Vy to zvládnete - jen z Vás musí vyzařovat klid, sebedůvěra a jistota!

 

(19.10.2003)
Tazatel: Martina
Plemeno psa: brazilská fila
Dotaz: Dobrý den. Již 2x jsem Vám psala a teď mě napadl ještě nějaký dotaz. Předem chci ještě poděkovat za Vaše rady, jsou bezvadné. Člověk musí být pes,  pokud chce jednat se psem, toto stejné se mi osvědčilo u koní za léta praxe. K mému dotazu - jakým způsobem pečovat o srst hladkosrstého psa (našeho Dastíčka - Brazilská fila ) ? Má krásnou hladkou srst, takže ho třeba jen tak přejedu čistým hadříkem. Je třeba pečovat o jeho srst nějak extra ?
Na co je třeba dát pozor u tohoto plemene ? ( výživa, nemoci, péče...) Čím mazat tlapky po procházce ? ( připomínám, že jsou mu necelé 4 měsíce ) Dasty je absolutně zdravý. Paní doktorka ho moc chválí. K jídlu dávám pouze Purinu Pro Plan - pro štěňata + různé psí suchary. Také jsem přikoupila speciální výživu na klouby.
Chci se jen ujistit, že má vše. Děkuji za informace a za Váš čas !

Odpověď: Dobrý den:) Pokud má Váš pejsek na pohled pěknou, lesklou srst bez lupů, pak je to přesně to pravé a žádná zvláštní péče netřeba. Hlavně žádné šampony apod., to je nejjistější cesta k likvidaci - psí pokožka a srst mají svoje přirozené ochranné mechanismy a ty je zapotřebí ponechat v ideálním poměru a nezasahovat do toho ani přírodními přípravky.

V tomto věku je nejdůležitější kvalitní vyvážená strava, správná dávka dotace vápníkem pro vývoj kostry a zvýšená v období přezubení (cca 5.měsíc), nic nezkazíte malou dávkou vitamínové směsi. Kontrolovat stolici (stačí vizuálně:)), je to nejlepší indikátor zdraví pejska - kromě chuti k jídlu a celkového vzhledu a rozpoložení. Polštářky na tlapkách můžete v případě potřeby po procházce promazat zvláčňujícím krémem (kristepane, ty reklamy jsou příšerné, už jsem chtěl dopsat "Johnson's" nebo jak se to jmenuje - neeeeee, samozřejmě úplně jiným, u veterináře dostanete speciální pro pejsky:)).

Kloubní výživa je pro brazilskou filu taky vhodná, souhlas. Tak ať prospíváte i nadále - držím palce:)))

 

(19.10.2003)
Tazatel: Martin
Plemeno psa: německá doga
Dotaz: Dobrý den, moc se mi líbí Váš přístup k výchově psů, takže si dovoluji požádat o takovou obecnější radu. Už celých čtrnáct dní máme doma devítitýdenní štěňátko německé dogy. Rád bych jej vychovával Vašim stylem, ale v předchozích poradnách je na toto plemeno vzneseno minimální množství dotazů. Co mě překvapilo ještě víc, tak i v knihkupectvích není k dostání žádná literatura o ND - přitom se mi donedávna zdálo, že jde o poměrně běžné plemeno...(?) No, a proto bych se Vás rád zeptal na nejvhodnější přístup k jeho výchově. Kdybyste mi alespoň v kostce mohl napsat Vaše zkušenosti s touto rasou, její charakterové rysy, případně ji připodobnil k nějakému plemenu, které se tady v poradně často propírá. Předem děkuji :-) Jinak se zdá, že pejsek to bude učenlivý a inteligentní, po dvou týdnech, co ho máme doma, už zvládá sedni, lehni, ke mně, štěkej (to má nejradši :-)) - vše pochopitelně formou hry. Venku je to s přivoláním někdy trochu slabší než doma, ale z poradny už vím, že to je zatím normální (ještě nebyl na vodítku, obojek snáší bez problémů). Něco ale možná přece - když je přímo před vchodem do domu, kde jsou křoviny, tak do nich občas (= čím dál častěji) vletí a je nadlidský úkol ho z nich dostat. Něco tam v nich pořád hrabe a baští. Volání, lákání na pamlsky - prostě nic, hluchota. Naposledy jsem to řešil tak, že jsem se schoval do vchodu. Všiml si toho až po třech minutách, až pak se po mně začal shánět. Je to normální u tak malého štěněte? Neměl by za mnou spíš běhat jak ocásek? Díky moc a fandím Vám, jestli někdy pojedeme kolem, určitě se do Vaší "psí školy" podíváme...

Odpověď: Dobrý den:) Štěně německé dogy se bude v tomto věku projevovat podobně jako stejně staré štěně jakékokoliv jiného plemene - včetně toho "objevování" světa třeba v nejbližším křoví a ztrátě vědomí o okolním světě... Proto se klidně řiďte tím, co radím majitelům štěněte jiného plemene - výchova, postupné učení, budování vztahu, důvěry a autority.

Mám pocit, že aspoň v libereckém knihkupectví jsem monografii o německé doze viděl - určitě byla aspoň jedna knížka vydaná, německých dog sice taky ve svém okolí moc nevidím, ale je to plemeno obecně známé a rozšířené. Co se týká povahy -  jako štěně i jako puberťák je to stejný divoch jako jeho vrstevníci a je zapotřebí víc dávat pozor na jeho velikost a neohrabanost:) Dospívá až na 2,5-3 letech a potom se z dogy stává klidný, vyrovnaný pes vědomý si své síly. Není to pes na klasické "povelování", je pomalejší, ale pokud ho budete vychovávat podle přístupu, který preferuji, a máte v sobě "psí gen", pak nebudete mít větší problémy a autoritou ani ovladatelností. Z hlediska zdravotního je zapotřebí dbát především v období růstu na vyváženost stravy (doporučuji speciální granule pro obří plemena), dostatek vápníku a v žádném případě nepřetěžovat příliš dlouhými výlety nebo během vedle kola!

Držím palce Vám i pejskovi a kdyby někdy, tak se určitě stavte:)

 

(19.10.2003)
Tazatel: Eva
Plemeno psa: trpasličí pinč
Dotaz: Dobrý den, Amálce je rok a 3/4 a poté, co jste nám tady před rokem tak dobře poradil se na Vás obracíme znovu :-). Nevím, jestli se tomu dá říkat problém, ale potíž je v tom, že Amálka je na mě velmi závislá. Jistě jsem velmi ráda, že se mi podařilo získat její náklonost, ale zároven bych chtěla, aby byla víc samostatná. Vychovávala jsem jí sama doma(v pokoji a v bytě s rodičema) a protože s přítelem spolu ještě nebydlíme (za pár měsíců budeme) tak ji vychovvával jen když jsme byli spolu (3xza týden).
A ted o co vlastně jde, když já odcházím do práce a přítel tam spí s Amálkou dál,tak je vše v pořádku -jdou pak pozdějc na procházku a svého páníka poslouchá jak hodinky, ted se ale stalo něco, že já jsem byla doma(byla neděle) a Páník s ní šel na procházku do parku, když jí sundal košík (hodně žere odpadky), aby se proběhla, tak okamžitě začala utíkat směrem k nám domů - nereagovala na povely, když páník řek čekej, ona si sedla a čekala, ale jakmile se k ní přiblížil, začala zase utíkat a tak to šlo, až domů, to že přeběhla sama ulici - o tom už nemluvě. Nakonec na něj čekala u dvěří a chtěla dovnitř domů. Vím, že můžete říct, že páník třeba nemá žádný respekt, ale jindy ho opravdu velmi poslouchá. Možná má jen poslední dobu divnou náladu a tvrdou hlavu, ale to samé v bleděrůžové udělala i mojí sestře, když jsem šla nakoupit a ona se psama čekala v parku.
Vím, že bych měla být ráda, že mám psa, který beze mě nedá ránu, ale na druhou stranu, bych brala kdyby byla více smaostatná. No nevím, zda vůbec existuje rada:-), ale budu ráda, za každou vaší odpověd.
Mějte se hezky a hezký skorozimní den !!!! Prosím o zaslání odpovědi na mou e-mailovou adresu, děkuju moc.

Odpověď: Dobrý den:) Každý pes si ve své člověčí smečce vybere jednoho člověka, ke kterému bude mít nejblíž a kterého bude i nejvíce respektovat a mít k němu největší důvěru. Je to vždy volba psa, nikdy ne direktiva vnucená člověkem (i když na jeho vztahu k pejskovi a přirozené autoritě záleží nejvíc). Jinými slovy - trávíte s Amálkou nejvíc času, vychováváte ji a není divu, že k Vám má nejblíž. Navíc je to fenka.

Až s Vámi bude přítel bydlet, bude situace trochu jiná. Amálka si na něj zvykne, ale jen na něm pak bude záležet, zda ho bude brát nejen z hlediska respektu, ale i z hlediska důvěry. Není to problém samostatnosti, ale vztahu a tomu prostě musíte dát čas a šanci. Držím palce;)

 

(19.10.2003)
Tazatel: Sandra Vaňková
Plemeno psa: groenendael
Dotaz: Dobrý den! Moc zdravím Vás a Vaše pejsky a zároveň děkuji za poučné soustředění (příště přijedeme určitě zase). Od té chvíle, kdy vím, jak na to, ubylo nám s Andym hodně problémů a hlavně si jsem sama sebou jistá.
Mám jeden, možná nepodstatný a zbytečný, dotaz. Vždycky, když žvýká Andy kostičku z bůvolí kůže, tak jí mě nebo někomu jinému z rodiny nosí a strká do rukou a do klína. Proč to dělá? Proto, abych mu ji držela při kousání, protože je to pro něj pohodlnější? To totiž zpravidla udělám, když mi ji neustále vnucuje. Nebo to nemám dělat, abych nedělala to, co chce on a ne já? Nebo to dělá z úplně jiného důvodu (podřízenost, nadřazenost)? Připadá mi jako, kdyby mi tu kost dával, ať si ji nechám, přitom o ni zájem má.
Není to něco podobného, jako když jsem ho musela potrestat, že na mě zavrčel, protože si bránil velmi zajímavou (totiž hodně smradlavou) kost a on si ji potom už ani příště nechtěl vzít a dával mi ji a přitom na mne skákal a mazlil se? Ale kostičky z buvolí kůže nám nosil už předtím. Asi je to opravdu malicherný dotaz, ale budu moc ráda za odpověď.

Odpověď: Taky zdravím:) Andy Vám samozřejmě nenosí kost, abyste mu ji držela, to ne - pravým důvodem je skutečně vyjádření podřízenosti. Pokud si kost vezmete, budete si s ní chvilku sama jakoby hrát a pak ji necháte bez dalšího povšimnutí ležet na zemi, aby si ji mohl Andy opět vzít, pka uděláte přesně to pravé - potvrdíte svoji autoritu a vůči Andymu uděláte přesně to, co on od Vás očekává. Takže jak vidíte, skutečně to není malicherný dotaz:)

Budu se na jaře na vás oba těšit!

 

(19.10.2003)
Tazatel: Lucka
Plemeno psa: labrador
Dotaz: Dobrý den, po dlohé době Vás opět žádám o pár malých radiček. Od té doby co jsem Vám psala se toho u nás hodně změnilo. Bennymu je už 13 měsíců a řekla bych že se dost zklidnil. Trošku jsme se rozrostli. Pořídili jsme mu kamarádku 15 měsíční fenku Normu, taky labradora. Jejich soužití je úžasné, jeden bez druhého ani ránu.. :o) dělají nám jen samou radost. Potřebovali bychom ale poradit s chůzí na vodítku se dvěma pejsky. Benny je o moc temperamentnější než Norma tak se nám stává, že táhne. Když jdu jenom s ním tak má tendenci táhnout, ale dá se usměrnit a je to v pohodě. Když jdu ale s oběma mé možnosti jsou jaksi omezené. Když ho okřiknu a zavelím "k noze" nebo trošku vyhubuji tak si Norma myslí, že je to i na ní (i když Bennyho osovím). Kdo by měl jít hned u mé nohy a kdo až vedle? Vy máte 2 pejsky, nemáte nějaký trik? Další můj dotaz se týká slepiček... :o) chápu , že to je pro psa přirozené slepičky pronásledovat, ostatně je to lovec. Benny si jich kolikrát ani nevšimne, ale když má skotačivou tak do nich vlítne a dokonce už jednu nesl :o) přežia (asi něco na tom bude , že mají labradoři měkkou hubu).Co sním? Na prdelku mu dát nemůžu jelikož je v takovém rozmaru, že ho při akci nedostihnu a trestat později nemá cenu. Na povel nesmíš taky neslyší i když v jiných případech ví co to znamená a okamžitě reaguje. Slepičkám však neodolá. A ještě poslední dotázek. U nás v ulici majísousedi 2 voříšky roční kastrovanou fenu a 9 letého kastrovaného psa. Když byl Benny malý vždycky po něm přez plot zuřivě doráželi. Párkrát se pěkně poňafkali. Benny je už na to místo alergický a vždy když jdeme okolo tak ho popadá pořádný vztek a už několikrát vyjel jako první. Vždycky jsem ho pokárala a velela nesmíš. Má cenu ho za to vůbec trestat???? Kolikrát se pouze brání. Mějte se moc krásně. Doufám, že jsem Vás moc nezahltila dotazy. Pozdravujte pejsky.

Odpověď: Dobrý den:) Nedávno jsem tu zodpovídal právě dotaz týkající se vodění dvou psů na vodítku (ze dne 12.10.2003), chce to opravdu dát si trochu práci a číst i jiné příspěvky... Dobře, ještě tedy jednou a konkrétně pro Vás. Bennyho povedete blíže u nohy na vodítku, Norma bude na vnějšku a bude vedená pouze řetízkem nebo řemínkem, který bude upevněn na Bennyho vodítku, nikoliv Vámi. Jinými slovy - Vy povedete pouze dominantnějšího psa (Bennyho) a Norma bude vedená jím. Jasné:)?

Ohledně slepic Vám nemohu poradit jiný trik než prevenci. Mnohokrát už jsem tu psal o tom, jak silný je přirozený lovecký pud psa a pokud psa vysloveně nezlomíte (což zásadně odsuzuji), pak nemůžete nikdy spoléhat na poslušnost. Lovecký pud je VŽDY silnější. Na druhou stranu - slepice neběhají volně v přírodě, že. Takže jak říkám - prevence je daleko lepší. U slepic si vezměte pejska na vodítko nebo ho držte za obojek a až přejdete "kritická místa", opět ho pusťte. S loveckým pudem prostě musíte počítat, musíte o něm vědět a - musíte ho i respektovat. Ale jako člověk můžete udělat takové opatření, aby nedošlo k průšvihu, co říkáte?

Dotaz třetí. Trestat ne. Jen zklidnit, nejlépe předem. Klidný hlas a tělesný kontakt. Taky už jsem tu o tom psal...

Pejskům pozdrav vyřídím a taky se mějte krásně:) Pozdravujte ty Vaše!

 

(19.10.2003)
Tazatel: Jana
Plemeno psa: entlebušský salašnický pes
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s problémem, který je už možná příliš pozdě řešit,protože nemáme štěně ale dospělého psa - tříletou fenku entlebušského salašnického psa. Bydlíme v rodinném domku,kde ve všední dny klidně vydrží než přijdeme z práce.Jakmile však je v jiném prostředí/týká se to i chalupy, kde jsme také často/,nevydrží být sama bez následků - na chalupě poškrabala dveře,počůrala gauč - to vše se doma nestává.
Druhým problémem je její reakce na vodítko ve vztahu k ostatním psům. Většinou ji máme na volno, protože je poslušná a na povel přiběhne.Když potkáme nějaké psy,"očuchá " si je a jde dál. Někteří pejskaři však nemají rádi volné psi,když je potkám, beru ji na vodítko. V tom okamžiku se její chování zcela změní. Táhne jak zběsilá směrem ke psu a často při tom ještě štěká. Vypadá v tom okamžiku docela nebezpečně i když ve skutečnosti je moc přátelská.
Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) První problém ukazuje nejspíše na labilní psychiku a z ní následně vyplývající stresové reakce (devastace, močení). Není to otázka žádného "fíglu" - zde je zapotřebí zapracovat na upevnění povahy Vaší fenky. Máte pravdu, že na řešení už je trochu pozdě, protože povahu psa je nutné vždy budovat od samého počátku. Zkuste jí na chalupě vyhradit místo, kde se bude cítit bezpečně, nechejte jí tam předměty a hračky, které důvěrně zná a učte ji samotu postupně. Fenka reaguje stresově, protože se mimo domácí prostředí necítí bezpečně - z toho vycházejte. Opět zdůrazňuji, že je to otázka celkové povahy psa - a feny jsou vždy povahově labilnější než psi, o to více je nutné od štěněcího věku povahu upevňovat. Pokud tuto fázi takříkajíc prošvihnete, pak je opravdu náprava již dosti těžká.

Druhý problém svým způsobem hodně souvisí s tím prvním. Je to odraz celkového nezvládnutí psa a z toho zpětně vyplývající nejistota Vaší fenky v zátěžových situacích - u psů skutečně vše souvisí se vším. Lékem je opět jedno jediné: přirozená autorita a získání důvěry svého pejska. Nic jiného Vám nepomůže. Pokud budete přirozenou vůdčí osobností a budete mít citlivý odhad na to, kdy přitvrdit a kdy naopak uklidnit, pak mi věřte, že zvládnete nejen oba Vámi popisované problémy. Máte fenku, tím pádem máte na jednu stranu snadnější pozici, protože feny jsou daleko poddajnější a závislejší než psi. Pročtěte si prosím celou Poradnu, spoustu věcí Vám to osvětlí - především ohledně budování a získání přirozené autority včetně zcela zásadního významu tohoto jevu pro každého psa...

 

  (13.10.2003)
Tazatel: Naděžda Čapková
Plemeno psa: dobrman
Dotaz: ZDRAVÍM a děkuji za všechny, je dobré číst všechno, Vaše stránky jsou jakási výchova pajskařů .Já jsem Vám psala do diskuse, ale nepodařilo se mi to odeslat, proto volím takto. Začala jsem shánět pomoc na jiných stránkách, tam mě také odkázali na Vás, ale byli jste na táboře. Takže: dobrman 6 a půl roku, máme ho od 2 let. Vyrůstal v autoservisu páníčka, krach a měli ho doma v garáži s předzahádečkou, přes den spíš zavřený s hračkamq, vraceli se večer, bylo jim to líto, vzali jsme si ho a asi rok nás navštěvovali, paní plakala. Pes neznal nic, bál se projít kolem sněhuláka. U nás má zahradu, na byt není zvyklý, tam je nervozní. Do domu jdeme přízemím /t.j.sklep/, tam spí u radiátoru. Je tam jen v noci, i v zimě může ven, když chce. První rok jsem mu chtěla dát kapky do očí, cenil a vrčel, že jsem vycouvala. Nesmějte se, že jsem tomu dala, to už vím taky.Já s ním byla víc, manžel se vracel později. Na cvičáku se třás a nechtěl nic, cvičitel s ním praštil o zem, pak jsme toho museli nechat, pes byl vystresovaný. Poslední asi 2 roky  nás asi 4x kousnul, bez zavrčení. Vždy se mu něco stalo - štíplo ho něco, klepal se a já ho šla politovat a pohladila, manžel mu chtěl vyndat klíště, na dovolené jsem ho za obojek stáhla s postele/to bylo vlastně poprvé/. Vždy ale na šití nebo jizva. Po útoku na něj zařvete, cos to udělal a je připraven útočit dál. Nikdy jsme ho neuhodili. Letos poprvé kousnul známou na zahradě u stolku, šel kolem a natahla ruku, že ho pohladí, měli ho taky, psa mají. Náš to je třetí pes, poslední knírač - zkoušky, tábory, žádný nikdy na nás nic nezkoušel. V klidu poslechne povely, když vidí psa uteče za ním a pral by se. Jinak je hravý až moc, pořád nám něco nutí, přetahování už na radu nehrajeme, miluje koupání a hrabání kamenů, na kameny štěká a někdy je olizuje až si odře jazyk, že by chyběly vitamíny? Teď jsme s ním byli na týden na statku na koních, bál se zbytku pluhu, ježil se na něj a štěkal, krůty ho zahnaly atd. Byl mi doporučen specilista na dobrmany:prý nám řekne, jak se k psovi chovat, on nic, nechce být pokousán. Veterinář měl určit, zda nejde o zdr. problém, ten ho zkopal v ordinaci, máme vyprovokovat akci a nandat mu, příp. ho přiškrtit. Je mi špatně jen to píšu. Ale to je pryč. Teď je klid, že to řešit už nechci, až to zase přijde, au. Jak můžeme psa třeba za krk přitlačit k zemi, když nás pokouše, jakmile má košík, div se neplazí.
Chtěla jsem napsat co nejvíc, snad to stačí. Škoda, že jsme nestihli Váš tábor, bylo to o chlup. Ještě tohle: věším prádlo, on mi kus vezme, abych si hrála, ale nepustí to, fuj to nesmíš ! On má z toho snad legraci. Tuším, co nám asi napíšete, že jsme podcenili jeho zkoušky dominance, ale to nebylo už štěně, ale možnost pokousání. V každém případě se těším na odpověď, Capka.

Odpověď: Také zdravím:) Tušíte, co Vám asi napíšu? Že je to pes, na kterém se zkazilo co se dalo... Špatná socializace, která se sama o sobě hodně negativně podepsala (velmi nevyrovnaná povaha psa ilustrovaná pěkně Vaším popisem), o chování "cvičitele", dalšího "cvičitele - odborníka na dobrmany" a "veterináře" (záměrně to dávám do uvozovek) ani nemluvě. Nechci nikoho srážet, ale takto se se psem skutečně nepracuje... Výsledek je teď takový jaký je a na rovinu říkám, že se šestiapůlletým dobrmanem po těchto zkušenostech je nutno začít od samého začátku - bude to daleko těžší než kdyby ty "dobráky odborníky" nikdy nepotkal.

Já vím, že to s ním myslíte dobře, ale bohužel měl smůlu i na majitele - a tím nemyslím že byste ho nemála ráda nebo se o něj špatně starala, určitě se má lépe než první dva roky, ale za 4 roky jste ho nedokázali zvládnout a to je velmi špatné. Dobrman (navíc problémový) se nikdy nedá srovnat řevem, cvičákem nebo vydáním na milost člověku, který ho zkope. Onen specialista na dobrmany aspoň nenapáchal žádnou další škodu, ale také si o něm myslím své - no nic:)

Víte co, jsem rád že jste nejela na soustředění, protože Váš pes potřebuje dát dohromady od samého začátku, včetně Vás, a na soustředění skutečně není až tolik času hlídat a dávat dohromady jednoho velmi problémového psa mezi 35-40 dalšími. Jediné, co Vám mohu doporučit, je můj VÝCVIKOVÝ SERVIS - pokud budete chtít, kontaktujte mne a já Vám pomůžu. Bude to znamenat hodně práce, ale myslím si, že to stojí za to.

P.S. Už jsem tu párkrát psal o dobrmanech a specifikách jejich povahy. Přečtěte si to...

 

  (13.10.2003)
Tazatel: Karolina
Plemeno psa: kříženec
Dotaz: Objevila jsem Vaše psí stránky, které se mi moc a moc líbí. Získal jste si mne pro svůj přístup ke psům i k jejich páníčkům. Nemám ještě přečtené všechny rubriky (a proto je možné, že tato moje odezva není jediná a poslední ;-), ale napravuji to skutečně svědomitě :o)
Přiznám se, že bych se moc ráda se svým čtyřnohým kamarádem přihlásila na některé Vaše soustředění. Jen by mě zajímaly některé podrobnější informace (průběh, cena, možnost přizvat ještě jednu osobu - přítele, dvounohého, nutné vybavení - občas to spíše vypadalo na kempy, jindy na hotýlky nebo ubytovny, způsob stravování aj.). A k těmto soustředím se vztahuje i můj dotaz ohledně chování mého psa. Je to 8letý voříšek, vysoký asi jako kokr a má 10 kg. Takže žádný svalouš :o) Potkáme-li venku jiného psa (nebo fenku) nebývá žádný problém, očuchají se, seznámí, případně chvíli pohrají nebo se jen pozdraví a pak si jde každý po svém.
No, ale abych se dostala k problému, který by se pravděpodobně vyskytl i na Vašem soustředění. Objeví-li se v akčním rádiusu Leviho pes jako je třeba dobrman, pitbul, rotwajler nebo ridgebac, Levi okamžitě zbystří, naježí se (je-li na vodítku začne štěkat a vzpínat se). To už nemluvím o tom, že k těmto psům běží. Jeho postoj je většinou bojovný i když vykazuje jistou obezřetnost. Nevím, proč se k těmto psům chová tak vyzývavě. Musí mu být jasné, že by proti nim neměl žádnou šanci. "Vystartoval" takto dokonce na 6 měsíců staré štěně buldočka (fenku). Ona si chtěla hrát, on po ní naostro seknul zuby a vrčel tak, jak to nikdy před tím nedělal. Normálně je ke štěňatům úžasně milý a trpělivý (nebo když nemá náladu, tak je ignoruje a odejde od nich, nikdy na štěně neútočil). Na NO většinou takto nereaguje, ale může to být i proto, že jako malý jezdíval se mnou na vesnici, kde jsem "měla" fenu NO a on si to pamatuje (jak jinak, Sylva byla silná osobnost).
Levi je nalezenec. Byly mu zhruba 3 měsíce, když se ke mně zatoulaný dostal (samostatný příběh, takže nebudu rozvádět). Nevím tedy, jaké měl zkušenosti přede mnou. Trápí mě to, protože jinak je velmi přátelský a psí i lidskou společnost má rád. Můžete mi k tomu,  prosím napsat svůj názor, eventuelně co s tím dělat a jak se v takových situacích zachovat?
Jo, ještě jsem si vzpoměla - beagly také moc nemusí (jedno jestli pes nebo fena), při tom skvěle vychází s fenkou beagla mého kamaráda i jejími štěňaty. Tak nevím, je to opravdu jen o sympatiích?
Omlouvám se, pokud je to dotaz příliš obsáhlý. Budu Vám velmi vděčná za Vaši odpověď. Srdečný pozdrav Vám i Vašim pejskům (jsou to fešáci :o) Karolina.

Odpověď: Vezmu to jedno po druhém... Ke každému soustředění jsou vždy všechny informace včas k dispozici na těchto PSÍCH STRÁNKÁCH. Stačí si je prostudovat - je tu vše o tom jak se bydlí, co vzít s sebou atd. Navíc každý zaregistrovaný účastník pak zhruba 14 dní před vlastním soustředěním dostává ode mne mail s podrobným doporučením co vzít s sebou, mapu cesty a tak. Takže opět někdy v březnu příštího roku tu najdete vše potřebné, pokud se budete chtít přihlásit na jarní soustředění (konec května nebo začátek června 2004).

Váš Levi je normální, zřejmě dominantněji založený pes. Jako takový se samozřejmě bude chovat "vyzývavě" k jiným dospělým psům, s fenkami si bude hrát a štěňata "vychovávat", do toho se samozřejmě přimíchají i různé sympatie a antipatie k jednotlivým psům... Toť zhruba vysvětlení k tomu proč se chová jak se chová, jinak opět poprosím o pročtení dřívějších příspěvků, tam najdete spoustu dalších věcí k problematice psího chování ve smečce. Netrapte se tím, je to normální chování dospělého psa:)

 

  (13.10.2003)
Tazatel: Helena Rouleová
Plemeno psa: bordeauxská doga
Dotaz: Dobrý den:))2.9.jsem Vám posílala také mailem dotaz, chápu, že určitě musíte být vytížený,proto se  těším, až si přečtu Vaši odpověď. Nyní jsem se odhodlala napsat znova a to z důvodu,který jsem myslela už máme za sebou. Jedná se o to,že náš prcek 4měs. zhruba od 3měs. nenechá projít na procházce ani jednoho člověka v klidu. Chodíme na volno, je to určitě dáno plemenem,špunt se od nás nevzdaluje víc jak na 4m a i to je vyjímka, aby se trošku proběhal, chodíme na procházky s více psy (dospělí, mladí,štěňata), na cvičák pro jeho zábavu;),ale jinak na vodítku chodí u nohy, je to takový lenoch, nemyslím,že bych na tom měla zásluhu. Jenže - jak už jsem psala, od 3měsíců se začíná chovat jako dospělý obezřetný pes, nejraději lehává kolem večera u dveří, stále sleduje, co se kde děje, v noci, když si jdeme s manželem lehnout se přesune do postele, kdy nás i tam hlídá;) projde-li kolem domu osoba, špunt bafne, aby nám dal vědět, že on ji zaregistroval. Jenže to samé dělá i na vycházce.Přesně je to tak, že jde-li naproti osoba a podotýkám,že musí být bez psa, jinak problém není, malej se přikrčí, já už to na něm poznám, tak mu tlumeně říkám nesmíš!Pojď k noze!takže zpomalí, ale jakmile je cizí člověk 2m ode mne, Buri vyrazí, osoba se lekne, zůstane stát (ač jsou prckovi teprve 4měs., váží 25kg a protože neskáče jak jiná štěňata a má pohyby celkem zkoordinované,mnoho lidí si myslí,že se na ně řítí dospělý pitbul:(( jakmile se osoba zastaví, malej na něj začne štěkat, ne hravě, žádná výzva to není, je to snad oznámení, že někdo jde naproti a on, šikovný ho při tom načapal...omluvím se, řeknu Burískovi, že NESMÍ, CO TO JE?! a jdeme dál. Je v pohodě, sem tam zblajzne hovíno;)cvičíme "ke mně", hrajeme si a opět je nablízku osoba...a opakuje se to.
Vím,že s ním musím chodit mezi lidi, on ale takto reaguje pouze pokud je to jedna jediná osoba a jdoucí přímo proti nám, ve městě, na cvičáku, na procházkách se spousty lidí a psů takto nereaguje. Ráda bych věděla, čím to je? Asi vím, že ho to odnaučím a bude to trvat delší dobu a pár lidí si znepřátelím, ale uvazovat ho nebudu, to by už vnímal úplně špatně, takže si musím poslechnout pár řečí...jen mu chci porozumnět, spousta lidí mi říká, že ve 4měsících to nebude tím,že hlídá, ale já si myslím,že to právě tím je. Že se snaží ukázat mi, jak je šikovný a jak se s ním nemusím cizích lidí bát, stejně jako já mu ukazuji, že lidí na vozíčku,nebo rozdováděných dětí se zase bát nemusí on.Co si o tom myslíte??takovýto problém u 4měsíčního hafa jsem ve Vaší poradně nenašla,jinak bych Vás neobtěžovala zbytečně dlouhým čtením;))Moc děkuji za odpověď a mějte se krásně, doufám,že se nám poštěstí a budeme se moct sejít na soustředění květen/červen 2004,protože si myslím,že lepší dovolená pro nás a našeho "drobka" nemůže být:)))

Odpověď: Dobrý den:) Já vím, že Vás to možná leká, ale ono to není úplně tak jak to vidíte. "Malej" je jestě skutečně malej a tomu odpovídá i jeho psychika - je to zatím zcela nevyrovnaná směs štěněte a geneticky daného vzorce chování plemene, protože bordeauxská doga skutečně hlídač je. Na druhou stranu, pokud budete sledovat i jiná štěňata jiných plemen v tomto věku, zjistíte, že velká část chování je u nich stejná - jen to vypadá jinak u něžné fenky zlatého retrívra a jinak u pořízka Burýska... Ještě potrvá hodně měsíců, než se zklidní a získá nadhled a vyrovnanost jeho plemeni vlastní:)

Jinými slovy - klid. Dejte mu co největší možnost se pohybovat mezi lidmi i psy, v klidu ho vychovávejte a dejte mu čas, aby psychicky vyzrál, což mimochodem nebude dřív než mezi 2. a 3.rokem věku. Nejdůležitější je to, abyste byla v klidu Vy, protože pokud nebudete, rozhodíte i svého pejska a pak by se mohl stát nervózním a svým způsobem nevypočitatelným, a to by u bordiny byl opravdu průšvih. Klid, pohodu, trpělivost, autoritu a vědět, jak se s věkem mění psí psychika...

 

  (13.10.2003)
Tazatel: Michal Zámečník
Plemeno psa: československý vlčák
Dotaz: Za pár dnů bude mému psovi rok. Je to Československý vlčák a v současné době ho krmíme granulema RoyalCanin. Poslušnost doma je velmi dobrá. Venku samozřejmě horší. Pokud jsem v sedle koně pes poslouchá podstatně lépe, než když jsem "pěší". Moc dobře pozná, kdy jsem rychlejší a mohl bych mu zmizet:-) Nechá se v takovém případě odvolat od jiného psa (téměř 100%) a nemáme problém ani se srnami, které mu přeběhnou před čenichem. Problémem ale je, že se klidně vydá za  jiným koněm, který odjíždí pryč (pohybuje se), zatímco já si svého teprve chystám. Když si jdu pro něj(a mnohdy je to pěkný kus cesty), tak zdrhá protože přesně ví, že udělal něco co se "nesmí". Proč utíká je mi jasné.... ví že dostane na prdel. Jak ho ale odnaučit tento nešvar, resp. jak zvládnout přivolání i v této situaci???? Předem děkuji za radu.

Odpověď: Československý vlčák (ČSV) je kříženec německého ovčáka a vlka. Po vlkovi pak zdědil nejen určité exteriérové znaky, ale především vlčí plachost a inteligenci... A v tom je přesně příčina Vašeho "problému" (protože problém psa to není, pouze ne zcela správný přístup z Vaší strany:)).

Váš pes Vás totiž má dokonale přečteného. Přesně pozná, v jakém jste rozpoložení - a pokud zjistí že vyplavujete adrenalin nebo vyzařujete negativní emoci, tak k Vám jednoduše nepřijde a neposlechne, dokud se neuklidníte. Je velký rozdíl mezi ČSV a lajkou na jedné straně a například labradorem nebo německým ovčákem na straně druhé. Labrador nebo NO přejdou ve chvíli Vaší zloby nebo i nejistoty(!) do podřízenosti, kdežto ČSV nebo lajka do stresu nebo únikové reakce. Jinými slovy - Vašeho psa musíte vychovávat jako pes (tedy pro něj přirozenými prostředky a vybudovanou autoritou), ne jako člověk, pak si u něho získáte respekt, úctu a zvládnete i ovladatelnost. Je to spojené jedno s druhým. Pokud budete mít autoritu, zvládnete poslušnost, pokud ji mít nebudete, ČSV bude mít vždy navrch. Mimochodem - ČSV jako nové plemeno se začal kdysi šlechtit pro potřeby armády, ale pak se zjistilo, že je pro tento účel naprosto nevhodný - právě pro ten podíl vlčí krve a povahy - nikdy se nedá cvičit ve stylu NO, je na to příliš nezávislý inteligentní a nezávislý...

Takže jediná rada, kterou mohu dát, je tato: u československého vlčáka si budujte autoritu ne jako člověk, ale jako pes, a pak jej bez větších problémů zvládnete. Není to záležitost výcviku. Bohužel, návod "jak na to" nelze popsat několika řádky - pokud budete mít chuť, zvu Vás na VÝCVIKOVÝ SERVIS:)

 

  (12.10.2003)
Tazatel: Hana Chmelová
Plemeno psa: tibetský teriér
Dotaz: Srdečně zdravím Vás i vaše pejsky, na které oba rádi vzpomínáme. Předem bych Vám chtěla MOC poděkovat, za opravdu velmi cenné rady, jak komunikovat po psím a poděkovat Šedymu (byť se to může někomu zdát divné) za vyučení našeho puberťáka. Měl jste samozřejmě pravdu, Kasovi to malé pokoření jen prospělo, rozhodně se psů venku nebojí a rozhodně není na nikoho agresivní. Naopak, chová se velmi vzorně a je i lépe ovladatelný. Pokouším se praktikovat všechny vaše tipy a můžu říci, že celkem úspěšně. V poslední verzi nových příspěvků, Vám Katka Rabasová děkovala, za tip - trestání psa na dálku. Nějak si na to ze soustředění nemohu vzpomenout. Nemohl byste to prosím trochu popsat a osvětlit?
Moc děkuji a přeji vše dobré Vám i psím chlapům. Hanka a Kasík.

Odpověď: Taky zdravím Hanko, i Kasíka (toho za mne podrbejte):) Jsem moc rád, že jste byla se soustředěním spokojena a že Kas "funguje". Věděl jsem, že Šedyho "poučení" bude jen k dobru věci (a nejen u něj) - ono to vypadá někdy velmi hrůzostrašně, ale zaprvé znám svého pejska a v tomhle je skutečně jedinečný (a věřte tomu, že to je hlavně tím vlčím podílem) a zadruhé - nikdo nedá dohromady psa lépe než zas jiný pes, který to umí. Takže jste další účastník, z něhož i jeho pejska mám velkou radost:)

Trestání psa na dálku jsme skutečně nedělali. To jsme dělali na předešlém soustředění a bude to zas na tom příštím - vždycky dělám něco trochu jiného, aby z toho měli nejvíc i ti, kteří jezdí pravidelně:)

Děkuji a mým "psím chlapům" to vyřídím!

 

  (12.10.2003)
Tazatel: Lenka T.
Plemeno psa: německý ovčák
Dotaz: Dobrý den! Před časem jsem narazila na Vaše internetové stránky a poradnu. Velmi se mi líbí Vaše odpovědi na dotazy týkající se psích kamarádů, protože ve svých odpovědích prosazujete porozumění psí duši, nikoli tvrdost a násilí vůči psům. I mně se takovýto přístup líbí a proto bych Vás chtěla i já  požádat o názor. Mám štěně NO – psa, 9 měsíců starého (z pracovní linie). Pejska jsem od 3měsíců vodila mezi ostatní psy, aby se socializoval a zvykl si jak na přítomnost malých tak i velkých psů. Pes je klidné a vyrovnané povahy, vůči ostatním psům neagresivní, pokud o něj druhý pes nestojí tak si jej očuchá, ale dále nevšímá. Z výchovy a výcviku pes zvládá celkem slušně základní povely. Bydlím v RD se zahradou a pes tráví většinu času na dvorku s druhým pejskem babičky. Druhý pes je asi 10ti letý kříženec menšího vzrůstu, bez výchovy či výcviku. Vztah mezi oběma psy je spíše neutrální než přátelský. Před měsícem začal kulhat, (na rentgenu zjištěna DLK) a současně dospěl do puberty. Štěňatům se kterými si dříve hrával a nechal se okusovat začal dokazovat, že už to není jen hra, ale i boj o postavení ve smečce, i když zatím spíše hrou. Protože se mu kulhání nelepší, pravděpodobně podstoupíme operaci lokte. V této chvíli ho mezi psi příliš nevodím (občas chodím venčit se psy staršími a klidnými), neboť by s nimi lítal a to kvůli DLK nemůže. Vím, že v této době je velmi důležitý styk s ostatními psi, kvůli dalšímu psychickému vývoji psa. Protože teď má styk se psy omezený (pravidelně se stýká jen s pejskem babičky a ten se mu v této chvíli již spíše podřizuje) a po operaci a následné rekonvalescenci se také asi budeme nějakou dobu psům spíše vyhýbat, chtěla bych se Vás zeptat, zda máte zkušenost s tím, jak tuto pauzu bez psích kamarádů bez problémů dohnat? Ráda bych, aby to i v budoucnu byl pohodový pes, který konflikty sám nezačíná. Předem díky za odpověď!

Odpověď: Dobrý den:) Nebojte, tohle období není nejkritičtější - daleko větší průšvih by byla izolace od psů do prvního půlroku věku. Pejska teď máte na začátku puberty a on v ní ještě pěkných pár měsíců vydrží a všechno dožene. Až bude po rekonvalescenci, berte ho hodně  mezi jiné psy, vše se rychle srovná...

 

  (12.10.2003)
Tazatel: Helena
Plemeno psa: bordeauxská doga
Dotaz: Dobrý den,zajímalo by mě, jak se liší výchova a výcvik molosských plemen od běžného výcviku.Máme 4měsíčního prcka kluka BXdogy a začali jsme chodit na cvičák,aby se poznal s více se psy,aby měl zábavu.doma učené povely zvládl perfektně a poměrně rychle se naučil sedni,lehni (ve 2,5měs),povel ke mně je trošku horší,ale také se daří. Protože chci vědět co nejvíc,ráda bych věděla,zda je opravdu přístup k tomuto dost samostatně uvažujícímu plemeni o moc jiný, než například k labradorům... apod.Samozřejmě vím,že obranu a agility s ním cvičit nikdy nebudu,jen bych nechtěla pokazit vztah, který mezi sebou máme tím,že ho budu nevhodně cvičit způsobem,který mu není milý (asi žádnému plemeni není milé,když se na něj vyštěkávají příkazy).Víc rad,víc rozumu;)) Děkuji předem za odpověď.

PS:prcek spinká s námi v posteli, za tímto účelem jsme koupili mooooc velkou postel, aby až bude velký,měl stále své místo vedle nás, jinak má samozřejmě v ložnici hodně velký pelíšek,kam si tahá svoje poklady;)možná i to Vám pomůže mi poradit, jinak nestěžuji si, že by neposlouchal, abyste mi rozumněl, poslouchá a je to andílek, ale jednak jsou mu teprve 4měsíce a jednak,až bude velký haf, bude mít 60-70kg, špatný výcvik by asi situaci nijak nevylepšil. Od chovatelky mám spoustu rad, jak vychovávat,  ale od Vás bych ráda slyšela také názor;)

Odpověď: Dobrý den:) Bordeauxská doga je přes svoji velikost a sílu i v dospělosti (bohužel se nedožívá příliš vysokého věku) dušička citlivá a v podstatě takové velké neohrabané dítě... Pokud budete s pejskem tohoto plemenem komunikovat klidně a trpělivě, ale důsledně, nebudete mít větší problémy. Je třeba si uvědomit, že dospělá "bordina" má 60-70kg a nelze se tedy při ovládání příliš spoléhat na svoje vlastní fyzické schopnosti - jinými slovy, takového psa musíte vychovávat a cvičit vždy působením slova, ne působením hrubé síly. Také je třeba počítat s tím, že bordeauxská doga má pomalejší reakce na povel než například německý ovčák - což ovšem v žádném případě neznamená, že by to bylo plemeno hloupé. Jen jsou to psi celkově jinak založení, více používají vlastní mozek a často jednají spíše na základě vlastní úvahy než naučené poslušnosti. Co se týče výcviku, soustřeďte se pouze na ovladatelnost (protože tu musíte mít skutečně zvládnutou) - obranu, rozvíjení zloby a podobné záležitosti zcela vynechte.

Pokud budete ke svému pejskovi přistupovat podle výše uvedeného, bude z něj v dospělosti vyrovnaný, ovladatelný, klidný jedinec, ale v případě potřeby i nekompromisní přirozený obranář.

 

  (12.10.2003)
Tazatel: Kačka
Plemeno psa: jorkšírský teriér
Dotaz: Ahoj a krásný začátek podzimu,před nějakou dobou jsem Vám psala o našich dvou fenkách a o tom, jak starší nesnese mladší.Dostala sjem od Vás tip s pribiňákem a musím říct,že to byl první maličký úspěch,když se tyhle dvě potvory snesly na metr od sebe.Už je to lepší.Mají zvláštní hry a přístup.Největší úspěch vidím v tom, že starší si umí hájit svou pozici a nenechá si nic líbit a štěně její štěkání a okusování baví.Trochu mě mrzí, že kromě všech dobrých vlastností naše puberťačka přebírá zřejmě i neřesti. Je to hlavně v reakcích k jiným psům. Lidi má moc ráda, ale psů se bojí. Bez žádného předchozího negativního zážitku. Dokonce, když jsme ji seznamovali se štěnětem berňáka(na deset metrů), začala brečet(a to dost hystericky). Zkusili jsme to po chvíli znovu, zklidnila se, ale nikterak neopětovala chuť berňáka si hrát. Bojím se, že tenhle postoj vidí u starší a bere ho za svůj. Ráda bych viděla do té její makovičky. Jinak je to skvělá temperamentní holka. Je chytrá, rychle se učí, taky začíná zkoušet, co si může dovolit. Tady mám spíš problém s rodiči. Odmítají výchovu.Když ji pokárám (ráda krade jídlo z talíře:-), jsem za zločince...No ,ale to jsou prostě naši. Chtěla bych s ní jít na cvičák, ale musím říct, že to asi s tímhle "smetákem" není obvyklé. Je to vůbec možné? Mějte se moc hezky. A děkuju :-)Za Váš přístup a za psí gen, který se snažíte ordinovat.

Odpověď: Ahoj:) Mladá fenka je jestě malá, všechno teprve přijde - i umění vycházet s "velkými" psy. Samozřejmě, i jorkšír potřebuje důslednou výchovu, stejně jako ostatní plemena. Zkuste rodičům vysvětlit, že je to pes stejně jako každý jiný a stejně tak umí být i svéhlavý a využít každou nedůslednost k rozšíření mantinelů co se smí a co ne...

Na cvičák samozřejmě jít můžete - záleží jen kam a zda se Vám podaří překonat velikostní handikap, který přeci jen někdy bude znát. Plus pozor na ostatní pejsky - jorkšír je křehký a snadno může přijít k úrazu, stačí když na něj jiný pes nešťastně šlápne...

 

  (12.10.2003)
Tazatel: Hanka
Plemeno psa: beagle
Dotaz: Dobrý den. Mám 13-ti měsíčního beagla. Maxik je veselý a vcelku poslušný pes. Problém je v tom, že je agresivní vůči jiným psům. Myslím, že se jedná o agresivitu vyvolanou strachem. V 5-ti měsících byl napaden a pokousán německým ovčákem. Při kontaktu s jinými psy byl, až na pár svých dobrých kamarádů, kterým věřil, vždy zdrženlivější - přímý postoj, naježený, sklopené uši a jen tak opatrně pohlížel a počuchával. V poslední době ale po psech navíc ještě vystartuje zuřivým štěkotem. Také když spatři v dálce jiného psa, ihned se naježí a když procházíme kolem, začne zuřivě štěkat a sama mám co dělat abych ho udržela. Snažím se ho vždy rozptýlit povelováním atd..většinou se ale hnedka vrátí ke štěkání. Jakmile pes projde, Max se uklidní. Někdy mu stačí k rozzuření, jen když chytne stopu nějakého psa - horlivě šmejdí vrčí a štěká. Prosím o radu, jak bych mu mohla pomoci získat důvěru cizích psů. Moc děkuji a zdravím Vás, Hanka.

Odpověď: Dobrý den:) Jedno napadení, i třeba s pokousáním, nerozhodí psa, pokud k tomu nepřibudou jiné vlivy - například následné podvědomé či úmyslné izolování od jiných psů majitelem ze strachu, že by se situace mohla opakovat. Naopak - vždy je po takové situaci nutné psa opět co nejvíce pouštět do kontaktu s jinými, pak se z toho stane jen zkušenost, nikoliv negativní změna povahy na celý život.

Je to něco podobného, co se stává na mých soustředěních - Šedy srovná mladého psa nebo štěně a hned slyším: "Tak a můj pes se teď bude bát jiných psů a všechno je v háji!" Ne. Naopak - majitel s překvapením zjistí, že jeho pes se srovnal (viz například první příspěvek z dnešního dne od sl. Chmelové - tibetský teriér). Je to dáno totiž tím, že nejenom dostal dotyčný pejsek lekci od vůdčího psa, ale také zůstal "v provozu" - není izolován a neustále se učí.

Takže i pro Vás je jen jediná rada - nebojte se Maxíka brát a pouštět mezi jiné psy! Oni si ho už v případě potřeby srovnají, ale on to potřebuje - jinak se z něj opravdu stane agresivní pes ze strachu, neschopný vycházet s dalšími jedinci svého druhu. Nebojte se toho - vy mu důvěru jiných psů získat nemůžete, to musí on svým správným sociálním chováním:)

 

  (29.9.2003)
Tazatel: Dáša Mikelová
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Přeji krásný den p. Dostále, dnes jsem zabloudila na Vaše stránky, které mě stejně jako mnoho ostatních tolik nadchly. Pročítám se Vašemi odpovědi a vidím, že spoustu mnou nevyřčených dotazů už zde bylo odpovězeno, ale přesto bych ráda znala názor člověka, který se kynologií zabývá profesionálně. Ony názory se většinou velmi různí a člověk jako laik tápe, který ten názor bývá správný. Mému Samuelovi je nyní už rok a půl. Je to velmi bystrý, inteligentní, hodný, poslušný (toho času v pubertě), energický a milující pes s velmi dominantní povahou. Chyba se stala možná už na začátku, kdy jsem si jako nevědomá, ale hlavně velmi nedočkavá jela svého pejka vyzvednout od původních majitelů. Majitelka mě přesvědčovala, že štěňátko je ještě velmi malé, ale díky své neústupnosti jsem si Sama odvážela již v 5-ti týdnech. Tedy zřejmě ne zcela v pořádku socializovaného. Již týden na to začali s ním problémy, kdy za cokoliv špatného jsem ho potrestala vytaháním za kůži se po mě začal ohánět nebo vrčet. Stejný problém jsem s ním mívala cca do jeho 4 měsíců u krmení. Nejdříve vrčel, když jsem se jen přiblížila. Postupně jsem před ním míchala prstem v misce, sbírala drobečky, které vypadly a vědomě na něho chytala a hladila ho a mluvila. Strnul, vrčel, někdy se i ohnal, dostal vyhubováno. Nevěděla jsem si s tímto chováním rady. V té době jsem začala chodit cca asi půl roku na cvičák, přičemž s přivoláním jsem neměla od malička problém. Vlastě jsem se Samem chodila od malička na volno a chodím, jsem z vesnice, ale beru ho kamkoliv jedu s sebou. V zimě s námi jezdívá na běžky, nyní už běhá u kola a veškerý volný čas jsme někde v lese nebo u vody.  Někdo mě odkázal na stránky www.veterina-info.cz, kde jsem od MVDr.Čápa dostala radu, přesto že se násilí většinou nikde nepublikuje a že spousta lidí bude mít takového člověka za sadistu bez pedagogického rozhledu, jsem uposlechla těchto rad a Sam dostal přes čumák bezprostředně po tom co jen zavrčel. Udělala jsem to jednou, dvakrát, třikrát a výsledek se dostavil opravdu během 3 dní. Odebrání misky v tomto případě se míjelo účinkem. Dnes mohu říci, že buď Sam dospěl anebo se výše uvedená metoda vryla do jeho paměti, ale při krmení mohu cokoliv. Dalším problémem, který jsem bohužel sama nezvládla jest chování vůči druhému zvláště pak dominantnímu psu. Nevím, zda-li pes od pohledu pozná v druhém jedinci svého druhu soka aniž by se předtím byť jen očuchali, ale Sam se kolikrát už zdálky ježí a přijde-li blíž, tak chodí jak se říká kolem horké kaše a já už cítím, že se schyluje k nějakému střetu. Chyba je asi v tom, že jsem ho nikdy nenechala porvat se s někým a když už se něco semlelo, vždy jsem do toho rázně zasáhla. Možná, že by stačilo jen, aby dostal tzv. za vyučenou. Vždy měl totiž navrch. Od malička vyrůstá s Bernským salašnickým psem, kterého má sestra, špicem, kterého mají rodiče a nyní půl roku jsme se ho snažili s přítelem skamarádit s jeho již dospělým psem Středoasijatem, což se nám podařilo. Ze začátku na sebe nehorázně vyjížděli, na procházkách s košem se do sebe několikrát pustili, právě proto že se navzájem zkoušeli tzv.nakrýt, podmínit sobě toho druhého. Samozřejmě jsme do toho zasahovali, spolu je cvičili (základní povely poslušnosti) a nechávali přes noc spolu na jednom dvoře, každého zvlášť. Nyní spolu běhají na volno avšak pod dohledem. Můj Sam velmi provokuje ke hrám a mám už tu zkušenost, že z nezávazné hry může vzejít rvačka. Nevím však, jak by to dopadlo v takovémto nepoměru. Středoasiat má 90 kg! No a další problém jest ten, že Sam má problém, je-li např. v místnosti s několika psy najednou. Podnikli jsme 2x setkání retrívrů s Marií Šustovou, ale výsledek byl ten, že Sam jen vrčel na všechny strany, hlídal si každý centiment kolem sebe a byl nepříčetný. Byl nervozní a já z takového chování nešťastná. Nevěděla jsem a nevím, jak se v takovémto případě zachovat a jak k tomuto problému přistupovat. Musím upozornit ještě na jednu věc a to, že zase dokud v místnosti byli jen feny nebo šťěňata či méně dominantní jedinci, bylo všechno v pohodě a Sam mezi nimi běhal jako ostatní.
Ještě jedna důležitá poznámka, kterou jsem zapomněla uvést. Při větších incidentech neposlušnosti u Sama uplatňujeme metodu převalení jeho na záda a chycení pod krkem a zpříma se mu díváme do očí, dokud se neuklidní a slovně dáváme  najevo náš nesouhlas i v intonaci hlasu  např. cos to udělal, nesmíš atd…. ze začátku těchto praktik potrestání cca od 7-8 měsíců se strašně vztekal, vrčel a oháněl se. Nyní už jen někdy zavrčí, že to není po jeho vůli, ale většinou je to jen takové upozornění z jeho strany, ale už se neohání a je hned klid…. Pokud si s ním začnu hrát a dovádět, snaží se mě po chvíli nakrýt… nevím, zda-li to brát zase jako projev jeho dominantosti nebo „lásky“.  Jinak je velmi přítulný k lidem a hlavně mazlivý. Pokud se chci dívat do jeho očí, s pohledem uhne.
Velmi ráda bych navštívila Váš připravovaný tábor-výcvik, avšak z osobních a rodinných důvodů to bohužel nyní nepřipadá v úvahu. Snad mi to tedy výjde alespoň někdy příště. Omlouvám se, že spíše než dotaz napsala jsem Vám celý román, a doufám že mi to nebudete  mít za zlé. Velmi děkuji za případný Váš názor. Přeji krásný zbytek dne a hezký víkend.
PS: stáří 1,5 roku, pes, krmení: K9, do 1 roku + vařená strava, zdravotní problémy žádné, velmi aktivní.

Odpověď: Dobrý den:) Napsala jste vskutku hezký román... Požádala jste mne o můj názor - nuže, tady je.

Velká chyba se stala skutečně již v okamžiku, kdy jste štěně odebírala z vrhu. Pět týdnů je pro plemeno zlatý retrívr (mimochodem ne pro všechna, ale pro většinu psích plemen) příliš brzo na odběr - v této době potřebuje štěně ještě svoji psí matku a houf sourozenců - ne aby přežilo, ale aby vůbec mělo šanci vstřebat základy psí výchovy a psí komunikace. Pokud tuto příležitost mít nebude, bude problémové i v pozdějším věku a žadný zásah ze strany člověka už to nedokáže dát 100% do pořádku. Ve vašem případě tak byly položeny základy k tomu, aby Sam začal mít problémy sociálního rázu.

Další věc - zásahy typu plácnutí přes čumák, vytahání za kůži nebo povalení na zem nejsou pouhé mechanické záležitosti. Jinými slovy, pokud tyto metody člověk uplatňuje, pak v něm musí být skutečná schopnost "psího chování", jinak je to k ničemu. Pes velmi dobře pozná na člověku vše, co je jen předstírané nebo hrané. Pokud psa třeba i zalehnete, ale nepůsobíte přitom jako pes, ale jako člověk, je z toho jen rvačka mezi člověkem a psem. Pokud však sama ze sebe budete vyzařovat psa (což znamená znát hodně o psí etologii), ne člověka (a to při jakémkoliv styku se svým psesm, ne jen v okamžiku konfrontace), pak Vás bude Váš pes brát - to, že na Vás vrčel u misky nebo se Vás snaží "nakrýt", prozrazuje právě to, že to v pořádku není. Máte pocit, že Sama zvládáte, ale není tomu tak - je ve Vás příliš mnoho člověka a hrané pózy a příliš málo psa...

Těžko se to vysvětluje a rozhodně to nemyslím nijak špatně. Jen se snažím napsat, v čem jsou příčiny ne zrovna ideálního vztahu Sama vůči Vám. Další problém, který si nyní možná ani neuvědomujete, je ignorance nebo neznalost specifik psích plemen a rizika špatné socializace. Chci tím říci, že nechat problematického zlatého retrívra dohromady s dospělým 90kg středoasiatem není jen riziko, to je naprosté šílenství! Jednoho krásného dne dojde ke spouštěcímu okamžiku (může to být třeba (post)háravá fenka stejně jako vyjasňování hierarchie nebo Samova chyba v komunikaci) a středoasiat se pustí do Sama vážně - a pak Vám zaručuji, že máte po Samovi a pokud budete chtít do rvačky zasáhnout, tak Vás budou dávat dohromady na chirurgii... To není malování čerta na zeď, ale reálný předpoklad. Konfrontace přírodního, velmi dominantního a reflexivně skvěle vybaveného psa s vyšlechtěným plemenem zlatý retrívr by byla rychlá a jednoznačná. Neriskujte, prosím a věřte, že vím o čem mluvím. Už dost psů dopplatilo svým životem na neznalost svých majitelů a iluzi "vždyť oni si jen tak hrajou a ať si s tou fenkou užijou".

Chtělo by to na Samovi hodně zapracovat, a to co nejdřív, jeho současné chování rozhodně v pořádku není - a je to opět problém výchovy, ne výcviku. Ale je to samozřejmě můj osobní názor, o který jste mne požádala. Pokud budete chtít, rád Vám pomůžu.

 

  (29.9.2003)
Tazatel: Dana
Plemeno psa: kokršpaněl
Dotaz: Přeji hezký den Viktore Vám i Dinovi a Šedymu, Vaše stránky mě zaujaly, přečetla jsem si jak poradnu tak některé Vaše názory na spaní psů v posteli s pánem atd. Některé z problémů, které s Beníkem máme /Zlatý kokršpaněl, 5 let/ včetně problémů s určitou agresivitou a jinými povahovými rysy tohoto plemene, jsem na Vašich stránkách již našla /táhnutí na vodítku, vyjíždění na psy .../, ale ne vše. I když psů máme "doma" hodně, se všema je nějaký "problém", který by se snad podle Vašich rad dal zvládnout, ale v téhle chvíli mi jde hlavně o Bena, protože ostatní psi žijí převažně s našima, takže těm Vaše stránky vřele doporučím, ale jak se zachovají záleží na nich.
Ben se do naší rodiny dostal ve věku 3 let v roce 2001. Mamka má měkké srdce a tak když jí ho na nádraží vrazil do ruky nějaký bezdomovec i s očkovacím průkazem se slovy: "Pani, že se vo něj postaráte já nemám sám co jíst". Tak ho vzala domů. Z očkovacího průkazu bylo zřejmé, že prošel už minimálně 2 ma rodinama + zřejmě ten bezdomovec. Nevím, jak k němu přišel on, možná ho našel někde uvázaného s očkovacím průkazem za obojkem, vážně nevím. Tak jsme měli najednou doma 3 psy - jeden hlídací na zahradě /Bertík, větší pes, směska knírače s něčím, nemá rád cizí lidi, je to hlídač a aby se s někým skamarádil, chvíli to trvá. Nějaký povel ve smyslu - "to je kamarád, na něj buď hodný" na něj neplatí, je to taky nalezenec a teď je mu asi 13 let./ a dva doma /shi-tzu jméném Lumpík /nyní 7 let starý/ - absolutně rozmazlený naší mamkou, který se bojí cizích lidí i psů, nejvíc o svoje páníčky/ a k němu navíc toho bezdomovcova kokříka Bena, který byl pohublý z toho nedostatku potravy u pana bezdomovce. Nechali jsme ho v baráku a nedali ho natrvalo k Bertovi na zahradu, protože už byl podzim, stále pršelo a bylo nám ho fakt líto.
Zahradní Bertík se s novým kokříkem Beníkem snáší plus mínus v pohodě - občas se tak trochu perou, ale není to "boj" spíš taková hra. Rozmazlenej shitzu se ovšem s kokrem Benem doma moc nemuseli /ani teď z toho malej neni moc urvanej, když se vidí/ a shi-tzu se mu neustále snažil dávat najevo, že tihle páníčci jsou jeho. Ale to už není hlavní problém. Naši se asi po 2 měsících odstěhovali z domu, ve kterém jsem s nimi bydlela a bydlí v domečku na zahradě, tedy velmi blízko. Ben zůstal v původní stavbě se mnou, protože s tím malým se opravdu moc nemuseli, tedy hlavně ten malej, Lumpík na něj vyjížděl. To, že se naši odstěhovali a zůstal se mnou, Bena docela zmátlo, bral zřejmě tátu jako páníčka, protože mu dával nažrat, i když ven chodil se mnou. Ty první noci po odstěhování našich byly dost šílený, škrábal na dveře a nedal se příliš uklidnit. Po týdnu se srovnal a už mu nevadilo spávat sám v kuchyni /i když tam měl pelíšek vždycky/. Nastal další problém, už během doby, kdy jsme bydleli všichni v domě mel období, kdy byl schopný počůrat celou kuchyň. Nejprve jsem to přisuzovali nezvyku na bydlení doma. Později jsme zjistili, že má něco s močovým ústrojím, protože se v moči objevila krev. Tak nám dal veterinář nějaké prášky a když ho pak vyšetřoval, tak to bylo ok. Vyskytl se další problém, který trvá dodneška. Ben neustále vyjíždí na některá plemena psů, většinou větší rasy, nejvíc "nenávidí" Husky /pak také dobrmany a rotvajlery, což jsou sice taková "drsnější plemena", ale i na vyloženě mírumilovného labradora párkrát naježil chlupy a vrčel/. To se může utrhnout z vodítka a protože se mě vždycky snaží kousnout, jak je vzteklý, když ho chytím nakrátko a nemůže se na Huskiho vrhnout. Párkrát se mu to docela i podařilo, měla jsem tedy jen modřinu a roztrhlou mikinu. No a tak jsem se poradila s veterinářem, zda by nepomohla kastrace. Prý, že ano a že bude jako beránek. Během kastrace zjistil, že má jedno varle v dutině břišní a že i to mohlo způsobit to pomočování. Kastrace ovšem nepomohla - teď v září je to rok a Ben je pořád jak z divokých vajec, jak jsem si na vašem webu přečetla, byla to hodně velká chyba, ale svému veterináři jsem prostě věřila, i když mi bylo Benči moc líto /14 dní jsem s ním spala na zemi, nejdřív v kuchyni, pak v obýváku na molitanu a první týden jsem měla dovolenou, abych s ním byla co nejvíc, nastaly tam ještě nějaké komplikace-veterinář mi řekl, /3 dny po operaci na kontrole/, že už ho můžu nechat lízat si ránu a on si vytahal stehy a měl díru do břicha jak vrata-jak jsem rekla, měl jednu kouličku mimo, tak ho museli znovu uspat a zašít. DĚS! Veterinář mě naštval. Myslím si, že zapomněl, že má ty stehy nejenom na kouličkách /bývalých/, ale také v tříslech. Ten jeho kolega se totiž divil, když jsem tam s ním přišla s dírou v břiše, že mi ten druhej řekl, ať ho nechám lízat si tu ránu, protože je jasný, že si to vytahá, no nic. Zpátky k Benovi.
Běžný den vypadá asi takto: ráno ho vyvenčím, v poledne dostane nažrat od taťky /o víkendu mu dávám já/, který ho pustí na zahradu, kde je tak dlouho dokud nezačne štěkat, což bývá tak do půl hodiny, protože ho to tam nebaví, i když je tam s tím zahradním hafíkem Bertíkem /ale to už je "starší pán" a zas tolik neblbne, i když pořád si hraje rád :o) /. Navečer, když přijdu z práce ho zase buď pustím na zahradu nebo se jdeme projít ven. Naposledy se venčí kolem desáté buď jde na zahradu, kde ho to baví 5-15 minut nebo se s ním jdu proběhnout. Minimálně jednou denně tedy jde ven mimo zahradu, o víkendu víckrát. Přesto se dost často stává /průměrně 7-10 dní v měsíci/, že je v kuchyni načůráno, někdy i nakaděno, nejčastěji ráno /když má svůj den, tak to udělá třeba 3x!/. Během víkendů, kdy nejsme doma /1 někdy 2x za měsíc/, se o něj starají naši. Ti ho venčí tím, že ho pouští na zahradu. Brávat ho s sebou nemůžeme, jezdíme k rodičům přítele, kteří nefandí chovu psů v bytě - sami mají hafíka na zahradě, takže by nešlo a vzít ho tam a zavřít na zahradu nechci. Když jsme doma, tak je pořád s náma, není nikde zavřený, má v obýváku svoje křesílko, jenom s námi běžně nespí v ložnici, jako nekteří pejsci. Někdy ho necháme spát s námi v obýváku nebo i v ložnici, což je tak jednou za měsíc, obvykle se mu tak snažím kompenzovat, že jedeme pryč, takže ho nechám s námi spát. Po přečtení Vašeho článku to zřejmě změním a nechám otevřené dveře do kychyně, aby k nám mohl. I když příčina toho čůrání v kuchyni nemusí být způsobená tím, že by se cítil odstrčený. Párkát jsem jeho věčné čůrání chtěla řešit tím, že ho necháme spát s námi, aby neměl důvod být uražený a chtít provést tuhle lumpárničku, ale někdy to zabralo, jindy se stalo, že i přestože spal s námi, ráno byla v kuchyni louže. Jednou jsem se v noci vzbudila a zaslechla, jak cupitá do kuchyně. Když jsem za ním šla, tvářil se ve smyslu - co se děje? Vrátila jsem se do ložnice, on se mnou a za chvíli šel o kuchyně zas. "Jestli chceš půjdeme ven!" Tak jsem se šli proběhnout a bylo to OK. Nemyslím si, že by měl nějaký problém s udržením moči, protože někdy je v pohodě od 22 do 9 ráno - o víkendu, jindy je už ve tři ráno v kuchyni louže a to byl naposledy venku kolem desáté večer.
Fakt nevím, proč pořád takhle čůrá. Dělá i jiné drobné lumpárny, takže včera jsem se snažila zachovat podle Vaší rady a když při tahání papírů z koše nereagoval na FUJ! NESMÍŠ!, tak jsem udelala velkeho dominantniho psa, rázně, ale nenásilně přitlačila hlavu k zemi :o) a v klidu a důrazně zopakovala "FUJ! PUST TO!" Tak za chvíli povolil a ten papírek vyplivnul. Pak jsem ho pochválila, a šli jsme si hrát. Celý den byl hodný, byl se mnou, poslouchal na zavolání /což jindy předtím v 50% ignoroval/, tulil se a hřál mi nohy když jsem ležele na gauči. Je tedy fakt, že se mi pustil do večeře, když ho Pepa nechal samotnýho v kuchyni. Ale jinak byl včera opravdu miláček. Večer jsem ho šla do kuchyně uložit do pelíšku, hezky ho hladila a tulila se, dala mu dobrou noc a řekla mu: že mi tady nenačůráš, viď? Než jsem se umyla /asi za 15 minut/, byla v kuchyni louže. Jak v téhle chvíli správně reagovat, když ho vlastně nepřistihnu přímo při "činu", ale v poměrně krátké době /to se tváří provinile/ a jak ráno, kdy mě vítá, má hroznou radost a já jsem hrozně naštvaná, že musím zase uklízet /má to akorát tu výhodu, že mám dokonale čistou kuchyň :o) - tenhle týden jsem měla ráno překvapení od neděle do dneška/.
Myslím si, že by bylo lepší, pokud by dostával nažrat ode mně - půlku dávky ráno, půlku až přijdu z práce s tím, že by ho taťka pustil v poledne na zahradu, aby se vyčůral než přijdeme z práce.
Také jsm se chtěla zeptat na obojek. Bena jsme dostali s řetízkovým "stahovákem", který jsem mu nechala. Je volný, i když je úplně stažený, tak ho neškrtí a když chce, tak se z něj i vyvlíkne. Myslíte, že i tak bych mu měla dát raději klasický kožený? Četla jsem Váš názor na stahováky a hlavně ostnaté obojky, který bych nikdy psovi nedala.
Omlouvám se za délku toho e-mailu, ale fakt jsem se snažila to vysvětlit dopodrobna, proto jsem ani nepsala na poradnu, ale přímo vám, protože je to opravdu ultradlouhý e-mail.
Najdu někde v poradně radu o zvyknutí psa na jízdu autem? Ráda bych brala Bena víc s sebou, pokud jedeme někam, kde nevadí, že by byl s náma, spal s náma ... Benca je z toho vyjukanej, nesvuj, pořád leze ze sedačky na sedačku, u mě na klíně dlouho nevydrží ...
Podrbání pro vaše Hafoše :o).

Odpověď: Hezký den:) U pejsků, které nemáte odmala (ať už se k vám dostanou přes útulek nebo Vámi popisovaným mechanismem), nikdy nevíte, čím prošli a jaký byl jejich předchozí život. Je to riziko, které dobrovolně podstupujete, ale které si musíte i uvědomovat. Ve vašem případě se navíc jedná o psa dospělého, tedy s již vytvořenými návyky a mnoha životními zkušenostmi.

K té kastraci se nebudu vůbec vyjadřovat, myslím že můj názor je Vám jasný. A jak sama vidíte, ničemu to nepomohlo. Ke zjištění, že pes je monorchid (má sestouplé jen jedno varle) navíc není nutné psa otevírat. Ten Váš veterinář je fakt "odborník" - opravdu doporučuji najít někoho jiného, schopného, a ne nechat psa v rukou MVDr., který dělá školácké chyby - nebo je mu to jedno?

Problémy s vyměšováním dospělého psa mohou mít v zásadě dvě příčiny. Bud je porucha zdravotní (neschopnost ovládat svěrače), kterou může potrvrdit nebo vyvrátit veterinární vyšetření, nebo je to dáno psychickým stresem - což je pravděpodobně i případ Vašeho kokršpaněla. Na Vašem místě bych se snažil udělat vše pro to, aby Ben měl skutečně "svého" pána a ne aby se o něj v průběhu dne a týdne staraly různé osoby. Vzhledem k psychickému tlaku, kterému je zřejmě již z minulosti vystaven, toto potřebuje víc než co jiného - tedy konečně a jednoznačně k někomu patřit. Pokud se vám to podaří, dám krk na to, že popisované problémy postupně samy vymizí. Další věc je ta, že byste měla společné procházky zintenzívnit - ne jen vypusit Bena na zahradu, ale skutečně s ním jít na pořádné procházky, hrát si s ním, nechat ho pořádně vyběhat... I tohle potřebuje a nemá.

Máte pravdu v tom, že lepší bude, když bude krmený 2x denně a výlučně Vámi. Hodně to zesílí Váš vzájemný vztah - a opět opakuji, že mít "svého" pána je přesně to, co Ben potřebuje ze všeho nejvíc.

Stahovák Benovi sundejte a zahoďte do popelnice. Kupte mu pořádný kožený, ju?

O navykání na jízdu autem už jsem v Poradně taky psal. Ve Vašem případě to jen chce tomu dát čas. Ben si na jízdu autem zvykne, začne se mu to i líbit, ale potřebuje k tomu příležitost - hodně ho vozte autem, i kdyby to mělo být jen pár kilometrů denně.

Držím palce, všechno bude v pohodě, ale musíte teď Benovi věnovat maximum možného času!

 

  (29.9.2003)
Tazatel: Jana
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Dobrý den. Předem mého dotazu bych chtěla moc poděkovat za stránky, které se konečně věnují výcviku psů jinou metodou než nesmyslným drilem. Kamarádka se zúčastnila posledního soustředění a již se na náš problém zeptala, nicméně bych chtěla některé údaje doplnit a upřesnit.
A teď k naší starosti. Máme dva zlaťáky - psa Arose(6 let) a fenku Zairu(11 měsíců), oba jsou tzv.stará sorta (=lovecky vedení, s měkkou hubou a zlatou barvou i povahou). Se seznamením problém nebyl, oba si padli do oka a vymýšlejí spolu lumpárny. Ale - náš starší pes vyrůstal sice sám, ale každý den měl možnost potkat spoustu psů. Se třemi jsme chodili pravidelně večer ven(2 feny a 1 pes) a tak se naučil "smečkovému" chování (nevím jak tomu říkat jinak). I přes to však Arose od malinka napadají ostatní psi od Yorka až po Dogu. První ho pokousal Rotvajler na břiše, když mu bylo 4,5 měsíce a ležel na zádech. A pak už se to vezlo. Do dnešního dne ho napadla asi stovka psů, z čehož 39 útoků zkončilo šitím u veterináře (min. 5 stehů). Bála jsem se, že Aros začne ostatní psy napadat,nebo se bát, ale to se nestalo. Naopak - pokud potká psa-samce (feny snáší bez problémů) přesně podle pravidel smečky se s ním pozdraví a většinou si ho dál nevšímá (jen s mladšími psi si hraje a je velice tolerantní). Cizí pes se ho však v 90% případů pokusí napadnout. Pokud je na vodítku, Aros uskočí a uteče pryč, pokud není, snaží se běžet ke mě a schovat se. Jestliže se do něj pes zakousne, tak si lehne na záda a začne kňučet. Přitom se ale nikdy nechová ani podřízeně, ani vyzývavě. Několikrát se mi stalo, že jsme potkali skupinu různých psů kteří se před tím neznali a ve chvíli, kdy kolem proběhl náš pes, tak převážně NO, Dalmatini a Malamuti ho šli zabít. Říkám zabít, protože všichni psi mu jdou zespodu po krku. Nevím jestli to spolu souvisí, ale Aros je od malička-slušně řečeno-KANEC. Pro háravou fenu je schopen klidně skočit ze skály (to už se mi stalo) a i když dotyčná fena nesnáší psi, tak našeho na sebe pustí bez problémů.
Druhý problém se týká naší holčičky. Na sídlišti s námi žije i paní, která má fenu Boxera. Tato fena je velice zlá a zákeřná a u nás snad není jediná fenka, kterou by nenapadla. Nicméně panička má pocit, že jí všichni křivdíme a fenu vodí zásadně na volno. Naší Zairu jednou prohnala a zlomila jí dráp, podruhé se ji snažila kousnout (což se jí nepovedlo) a potřetí jsme se potkali v noci, kdy vylezla zpoza křoví. Já jsem ji bohužel neviděla, ale Zaira si hned lehla na záda, roztáhla nohy a Boxerka ji v tu chvíli kousla do břicha. Od té doby se Zaira bojí psů a před každým si lehá. Teprve když jí nic neudělá tak si chce hrát, ale je celkově nedůvěřivá. Snažím se ji co nejvíce brát ke psům, o kterých vím že jí neublíží, ale moc to nepomáhá. Těch co už zná se nebojí aběhá s nimi, ale jakmile potká cizího, plácne s sebou na zem a dělá "partyzána".
Moc děkuju za odpověď a přeju spoustu hezkých chvil s nejlepšími přáteli člověka :o)

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel neznám Vaše pejsky osobně, tak berte moji odpověď spíše jako obecné zamyšlení nad možnými příčinami... Víte, jen lidé moderní doby mají stále potřebu udržovat při životě i své jedince (lidské), kteří by v přírodním výběru nikdy neprošli. Jsou to lidé postižení, nemocní, lidé patologicky založení - případů je spousta. Ale v přírodě to tak nefunguje, tam platí jediný zákon, zákon přírodního výběru. Hodně je to znát právě mezi sociálně žijícími druhy (vlci, lidoopi), mezi které patří i psi jakožto potomci vlků. Přírodní výběr je nezbytný pro přežití druhu - pokud by se potomstvu nepředávaly ty nejlepší geny, ale naopak geny postižených jedinců, druh by brzy zdegeneroval a časem zmizel definitivně z povrchu zemského. I to je jeden z důvodů, proč například ve vlčí smečce plodí potomstvo jen vůdčí (alfa) pár - "do oběhu" se tak dostávají skutečně jen geny těch nejlepších jedinců...

Pokud se ve vlčí smečce objeví jedinec nekvalitní, postižený (třeba kryptorchid), pak je ze smečky bez milosti vykousán. Totéž platí i dnes pro psí plemena, především ta přírodní (malamuti, husky, lajky, ridgebackové...). Pes některého z těchto plemen dokáže bezpečně poznat jedince, který není "normální". Pokud se tento jedinec "drží stranou", bývá tolerován, pokud má tendenci předávat své geny dál (je takříkajíc na feny), instinkt a smečkové chování velí takového jedince zlikvidovat.

Jinými slovy, můj odhad je ten, že Aros je nějakým způsobem postižený (možná o tom víte a tajíte to, možná to není navenek patrné). Ale frekvence a razance útoků na něj (jak je popisujete) tomu zcela odpovídá, normální rozhodně to není. Podívejte, můj zlatý retrívr Dino je stejně starý jako Aros. Pár rvaček v jeho životě bylo taky (především díky jeho retrívrovské tvrdohlavosti a sexuální náruživosti:)), ale od doby, co dospěl, ho respektují i psi, kteří ho dříve zpráskali do krychličky. Dospěl (zhruba ve 4 letech) a i když se chová velmi, velmi sebevědomě, je s okolím v pohodě. Něco s Arosem není v pořádku a pokud bych měl možnost ho konfrontovat se svojí lajkou Šedym, byl bych Vám schopen říct víc.

Druhý problém se naopak netýká Zairy, ale lidské nezodpovědnosti a chybě v socializaci boxerky.

Každý normálně socializovaný pes i fena znají a především poznají základní signály dominance a submisivity. Mezi submisivní signály patří i poloha na zádech a odhalení břicha jako nejzranitelnější části těla. Pokud tohle pes udělá, kousne ho do toho břicha jen pes-magor! Nemohu k tomu říct nic jiného - snad jen to, že psa-magora udělá z normálního psa jen člověk... Většinou na klasickém cvičáku, nechť mi jejich provozovatelé prominou, ale už jsem takových psů potkal dost. A samozřejmě i těch, které dokázal zkazit sám jejich majitel...

Takže asi tak. Zkuste Arose víc pozorovat (stálo by za to i vyšetření celkového stavu plus na hladiny hormonů), možná přijdete na to, v čem je "jiný"...

 

  (28.9.2003)
Tazatel: Lucie Spěváčková
Plemeno psa: středoasiat
Dotaz: Zdravím Vás i oba pejsky :-)). Chtěla bych především moc pochválit soustředění, které právě skončilo - jsem ráda, že jsem se zúčastnila, hodně mi to dalo, a myslím že i Cindy prospělo nejen lítání se smečkou, ale i ta výcviková "nalejvárna" (budeme podle Vašich rad pokračovat). Kromě toho, že má člověk zase nad čím přemýšlet (a je toho hodně), bylo soustředění i velkou motivací do další "práce" se psem (konečně taky začínám číst Poradnu a doufám, že ji zvládnu celou co nejdřív:-) ).
Jen mě moc mrzí, jak mnozí lidé z mého okolí neslyší na argumenty "logiky psího chování", a stále tvrdošíjně lpí na vžitých metodách... Například že psa potrestám pouze tak, že ho něčím přetáhnu, že na něj zařvu, že ho pošlu na místo... Trochu pomáhá úspěch metod Pata Parelliho (natural horsemanship) u koní, které taky dříve všichni měli za "bláznivé", ale jde to pomalu. Už mě přestalo bavit leccos vysvětlovat, teď do toho mám zase více síly a udělala mi radost už jen věta jednoho kamaráda - "to je zajímavé, to si musím zapamatovat, to vyzkouším". Aspoň jeden... Přeju spoustu dalších plně prožitých dní s pejsky, a trpělivost s jejich pánečky :-)

Odpověď: Taky zdravím:) Jsem moc rád, že se Vám soustředění líbilo... Vím, že to bylo nové a vše nové bývá zpočátku přijímáno s nedůvěrou, ale vážím si každého člověka, který si dá práci proniknout do toho "nového a zvláštního" a zjistit, že ono to funguje. Podle mailů, které mi přišly, jsou absolventi soustředění dost překvapení, že jejich pes se najednou chová jinak a líp (proto jsem vám všem říkal, že spoustu věcí vstřebáte a pochopíte až po návratu domů). A ono to tak opravdu je - kdo chce, pochopí, kdo nechce, vrátí se k "osvědčeným metodám drilu a řvaní":)

Bohužel máte pravdu v tom, že lidé příliš chápat nechtějí. Pro většinu našich spoluobčanů je pes jen "věc", v lepším případě nemyslící balík instinktů. Tito lidé nejsou přístupní ničemu a nejraději by měli všechny psy na vodítku a s náhubkem - a co je nejhorší, je mezi nimi čím dál víc i majitelů psů...

Přeji Vám hodně radosti se Cindy a hodně pevných nervů až dospěje a Vy budete mít čím dál víc problémů s okolím - ne kvůli Cindy, ale kvůli lidské předpojatosti, ignoranci a médii živeným nesmyslům.

 

  (28.9.2003)
Tazatel: Tereza Čapková
Plemeno psa: kříženci
Dotaz: Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu. S přítelem jsme si pořídili dvě sedmitýdenní štěňata, míšence vlčáka a huskyho (máma) a vlčáka a dobrmana (táta). Odebírali jsme je v šesti týdnech a máme je už přes týden. Bohužel se u nich ještě pořád střídají nálady občas jsou veselí, občas je ještě přepadají záchvaty stesku, kníkají velmi smutně, je to normální? Děkuji a s pozdravem Tereza Čapková.

Odpověď: Dobrý den:) Nebojte. Sedmitýdenní štěňátka jsou mláďata se vším všudy, tedy i s tím střídáním nálad a steskem po sourozencích a psí mámě (je to naprosto přirozené), to vše jim teď musíte s přítelem vynahradit. Budou to po rodičích pěkní čertíci, budou vyžadovat hodně pozornosti a hodně rozptýlení. Takže si s nimi hrajte, co nejvíc, pomalu je začínejte vychovávat a uvidíte, ono to všechno půjde. Postupně se začnou sami začleňovat do své nové "smečky", uvidíte, jak se začnou měnit... Čas, který jim teď věnujete, se vám stonásobně vrátí:)

 

  (28.9.2003)
Tazatel: Tereza Čapková
Plemeno psa: kříženci
Dotaz: Dobrý den, omlouvám se ale měla bych ještě pár dotazů, ve Vaší poradně jsem četla, že štěňata nemají pít mléko, já pejskům přidávám do žrádla neslazenou taru, která je přsto sladká-měla jsem strach, aby se správně vyvíjeli, když jsme je brali v šesti týdnech, může se tedy tara přidávat. Další otázka je píšete o dokončení vakcinačního cyklu, tudíš by štěňata mohli až po třetím očkování(poprvé byli v 6.týdnu)? Můžeme je vzít ven už po druhém očkování, to skončí 14 denní vakcinační okno, nebo máme počkat. A poté se chci zeptat, můj pes před stolicí několikrát za sebou  "fňukal" a točil se a poskakoval, čím to mohlo být..? Děkuji a pěkný den.

Odpověď: Dobrý den:) Takže:

1/ Štěňata postupně ztrácejí schopnost zpracovávat mléčnou laktózu. Mléko jim nepřidávejte, mohlo by jim to brzy začít působit trávicí potíže.

2/ Ven je vezměte skutečně až po dokončení celého vakcinačního cyklu. Souvisí to s tzv. titrem, což jinými slovy znamená hladinu obranných látek v organismu štěněte. Titr se zvyšuje postupně, počkejte až po 3. očkování.

3/ Je to normální. Občas se stolice nedostane ven "na první pokus", takže pejsek má při této činnosti mírné problémy. A protože je mu to divné a nepříjemné, snaží se zjistit, co se to "tam vzadu" vlastně děje - proto to točení a poskakování:)

 

  (28.9.2003)
Tazatel: Bára
Plemeno psa: výmarský ohař
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, chtěla bych Vás poprosit o radu. Můj pejsek Max je 2,5 letý výmarský ohař a mám s ním jeden velký problém - občas vyděsí malé děti a některé malé pejsky. Myslím, že nechce kousnout, pouze vyděsit - rozběhne se a zaútočí hrozným štěkotem, při kterém se jakoby krčí, vypadá opravdu hrozivě. Je celkově trochu bázlivý a lekavý, přitom velmi silný pes. Když byl štěňátko, jeden z prvních psů, které potkal, byl vlčák s opilou paní, který na něj zaútočil, až se strachy počůral, zřejmě to s tím má také souvislost. Můžete mi poradit, jestli je vůbec možné jeho útočení odstranit, zřejmě je chyba také ve mně, ale ráda bych to řešila jinak, než ho při útoku na dítě trestat bitím, ale nevím, jak.
Ještě jeden mnohem menší, i když také nepříjemný problém - když jedem autem a Maxík se těší na procházku, nebo to někde poznává, začne velice nervózně štěkat( je to téměř psychicky neúnosné), neznáte nějakou fintu, jak toto štěkání odstranit?
Předem děkuji za Vaše rady, s pozdravem Bára K.

Odpověď: Dobrý den, paní K. Ne, ten vlčák za to opravdu nemůže. Oba popisované případy spolu ale souvisí a hodně prozrazují... Pokud Vás napadá trestat psa bitím, už to leccos napovídá. Pes se netrestá bitím za žádný prohřešek - pes se trestá jinak a pokud si přečtete Poradnu, zjistíte i jak. Pes se, paní, NIKDY nebije.

Pokud pes opravdu útočí z agresivity, nikdy se při tom nekrčí. Naopak se snaží vypadat co nejmohutnější a vyzařovat ze sebe obraz síly a sebevědomí. Váš pes na mne spíše působí dojmem, že se předem brání - neznám nic z jeho minulosti ani z Vaší výchovy, ale podle Vašeho popisu na mne působí jako produkt špatné výchovy (nebo lépe řečeno fatálních chyb při výchově). Správný výmarák je sebejistý, vyrovnaný, přitom ale přiměřeně temperamentní pes bez agresivity vůči lidem.

Druhý popisovaný "problém" není problémem. Opět nevypovídá o chybě psa, ale o určitém nepochopení z Vaší strany. Totiž - každý pes, když se na něco těší, dává najevo radost (stejně jako i ostatní emoce) - pobíháním, vrtěním ocasu, vzrušeným kňučením nebo poštěkáváním. Nevím co je "nervózní téměř psychicky neúnosné štěkání" (možná to tak připadá jen Vám), ale jak jsem psal, výmarák je dost temperamentní, takže i tu radost dá najevo docela razantně. Na druhé straně, i u temperamentního psa lze dobrou výchovou (což není v žádném případě okřikování nebo bití) jeho temperament držet v rozumných mezích.

Správně píšete, že chyba je zřejmě i ve Vás. Upřímně, také si to myslím, ale dá se ledacos napravit. Zkuste pro začátek prostudovat tuto Poradnu - myslím, že Vám ledacos objasní jak o Maxovi, tak i o výchově psa. Držím palce:)

 

  (28.9.2003)
Tazatel: Hana
Plemeno psa: boloňský psík
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak rychle je možné přejít z krmení jídlem na krmení granulemi. Moje fenka má rok a půl a zatím jsem ji krmila psími konzervami, drůbežím masem, zeleninou, těstovinami atd. a ráda bych přešla na granule. Mám to udělat ze dne na den nebo je potřeba postupně stravu měnit. Taky by mně zajímalo, jestli je možné tyto dva způsoby krmení kombinovat, slyšela jsem, že když se dávají granule, nemělo by se krmit jinak. Děkuji vám za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Přechod udělejte ze dne na den - naplňte misku granulemi a nechte ji fence k dispozici maximálně půl hodiny. Pokud je vezme na milost hned, máte vyhráno, pokud ne, po té půlhodince jí misku odeberte a dejte jí ji k dispozici zas až při dalším krmení.

Musíte vydržet, i když Vám bude dávat všemožně najevo, že toho "hnusu" v misce se nedotkne, kdyby měla umřít:) Nebojte, až bude mít opravdu hlad, vezme si - a vězte, že 3 dny hladovky u psa jsou 1 den hladovky u člověka, je to dáno odlišným trávením.

Až přejdete na granule, rozhodně je nemíchejte s vařenou stravou, to je skutečně to nejhorší. Už jsem o tom psal mnohokrát - důležitější než množství potravy je totiž její složení a celková vyváženost, v tom se často chybuje.

 

  (28.9.2003)
Tazatel: Nika
Plemeno psa: pitbul
Dotaz: Ahoj, mám 2 letého pitbula, je docela v pohodě (nemá rád ostatní psy, ale s tím  jsme počítali). Co mi dost vadí je to, že se bojí malých dětí. Chodí kolem nich, má uši do zadu a občas na ně zavrčí. Když byl ještě štěně, hrál si s nima. Na dospělé reaguje naprosto normálně, nemá problém se seznámit. Poslední dobou přemýšlím o rodině a přijde mi nefér dát psa pryč kvůli miminu. Spíš si vyberu toho psa, než dítě. Potřebuju poradit jak skloubit psa (pitbula) a dítě. Chodí s námi naprosto všude, né že by byl přehnaně žárlivý (na ostatní psy rozhodně ne) , ale když jsme ho například dali na týden k našim (poprvé!) dva týdny se s námi nebavil.

Odpověď: Pokud máte jakéhokoliv psa zvládnutého, není problém... Myslím teď zvládnutí ne po stránce výcviku, ale po stránce výchovy a hierarchie. "Skloubit" dítě a psa pak není problém, pokud se dodrží pár základních pravidel - především je zapotřebí (pod dohledem!) nechat psa s dítětem seznámit, včetně olíznutí - to je velmi důležité. Pokud nebudete dítě uměle vyvyšovat nad psa, bude je pes brát jako mládě, bude je chránit a bude si s ním hrát. Průšvih nastává u lidí, kteří buď sami dokazují svému pejskovi, že jejich dítě je výš (což je nesmysl a ví to i ten pes) nebo samo dítě se chová s odpuštěním jak agresivní magor - tyto případy končí dříve nebo později špatně.

Pokud dítě začleníte zcela přirozeně do smečky (která je pro každého psa alfou i omegou) a nebudete izolovat je ani psa, pak nebudete mít potíže. U pitbula bych byl ale v každém případě velmi velmi opatrný - vzhledem k vyblokovanému sociálnímu chování (já vím, teď bude každý majitel tohoto plemene pobouřený, ale vím o čem mluvím) pes tohoto plemene může reagovat nevypočitatelně, protože právě sociální chování psa je tou největší pojistkou ve vztahu pes-člověk. Proto v každém případě doporučuji opatrnost a především nenechat nikdy malé dítě se psem o samotě!

 

  (28.9.2003)
Tazatel: Lucie Spěváčková
Plemeno psa: středoasiat
Dotaz: Zdravím Vás i oba pejsky :-)). Chtěla bych především moc pochválit soustředění, které právě skončilo - jsem ráda, že jsem se zúčastnila, hodně mi to dalo, a myslím že i Cindy prospělo nejen lítání se smečkou, ale i ta výcviková "nalejvárna" (budeme podle Vašich rad pokračovat). Kromě toho, že má člověk zase nad čím přemýšlet (a je toho hodně), bylo soustředění i velkou motivací do další "práce" se psem (konečně taky začínám číst Poradnu a doufám, že ji zvládnu celou co nejdřív:-) ).
Jen mě moc mrzí, jak mnozí lidé z mého okolí neslyší na argumenty "logiky psího chování", a stále tvrdošíjně lpí na vžitých metodách... Například že psa potrestám pouze tak, že ho něčím přetáhnu, že na něj zařvu, že ho pošlu na místo... Trochu pomáhá úspěch metod Pata Parelliho (natural horsemanship) u koní, které taky dříve všichni měli za "bláznivé", ale jde to pomalu. Už mě přestalo bavit leccos vysvětlovat, teď do toho mám zase více síly a udělala mi radost už jen věta jednoho kamaráda - "to je zajímavé, to si musím zapamatovat, to vyzkouším". Aspoň jeden... Přeju spoustu dalších plně prožitých dní s pejsky, a trpělivost s jejich pánečky :-)

Odpověď: Taky zdravím:) Jsem moc rád, že se Vám soustředění líbilo... Vím, že to bylo nové a vše nové bývá zpočátku přijímáno s nedůvěrou, ale vážím si každého člověka, který si dá práci proniknout do toho "nového a zvláštního" a zjistit, že ono to funguje. Podle mailů, které mi přišly, jsou absolventi soustředění dost překvapení, že jejich pes se najednou chová jinak a líp (proto jsem vám všem říkal, že spoustu věcí vstřebáte a pochopíte až po návratu domů). A ono to tak opravdu je - kdo chce, pochopí, kdo nechce, vrátí se k "osvědčeným metodám drilu a řvaní":)

Bohužel máte pravdu v tom, že lidé příliš chápat nechtějí. Pro většinu našich spoluobčanů je pes jen "věc", v lepším případě nemyslící balík instinktů. Tito lidé nejsou přístupní ničemu a nejraději by měli všechny psy na vodítku a s náhubkem - a co je nejhorší, je mezi nimi čím dál víc i majitelů psů...

Přeji Vám hodně radosti se Cindy a hodně pevných nervů až dospěje a Vy budete mít čím dál víc problémů s okolím - ne kvůli Cindy, ale kvůli lidské předpojatosti, ignoranci a médii živeným nesmyslům.

 

  (28.9.2003)
Tazatel: Tereza Čapková
Plemeno psa: kříženci
Dotaz: Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o radu. S přítelem jsme si pořídili dvě sedmitýdenní štěňata, míšence vlčáka a huskyho (máma) a vlčáka a dobrmana (táta). Odebírali jsme je v šesti týdnech a máme je už přes týden. Bohužel se u nich ještě pořád střídají nálady občas jsou veselí, občas je ještě přepadají záchvaty stesku, kníkají velmi smutně, je to normální? Děkuji a s pozdravem Tereza Čapková.

Odpověď: Dobrý den:) Nebojte. Sedmitýdenní štěňátka jsou mláďata se vším všudy, tedy i s tím střídáním nálad a steskem po sourozencích a psí mámě (je to naprosto přirozené), to vše jim teď musíte s přítelem vynahradit. Budou to po rodičích pěkní čertíci, budou vyžadovat hodně pozornosti a hodně rozptýlení. Takže si s nimi hrajte, co nejvíc, pomalu je začínejte vychovávat a uvidíte, ono to všechno půjde. Postupně se začnou sami začleňovat do své nové "smečky", uvidíte, jak se začnou měnit... Čas, který jim teď věnujete, se vám stonásobně vrátí:)

 

  (28.9.2003)
Tazatel: Tereza Čapková
Plemeno psa: kříženci
Dotaz: Dobrý den, omlouvám se ale měla bych ještě pár dotazů, ve Vaší poradně jsem četla, že štěňata nemají pít mléko, já pejskům přidávám do žrádla neslazenou taru, která je přsto sladká-měla jsem strach, aby se správně vyvíjeli, když jsme je brali v šesti týdnech, může se tedy tara přidávat. Další otázka je píšete o dokončení vakcinačního cyklu, tudíš by štěňata mohli až po třetím očkování(poprvé byli v 6.týdnu)? Můžeme je vzít ven už po druhém očkování, to skončí 14 denní vakcinační okno, nebo máme počkat. A poté se chci zeptat, můj pes před stolicí několikrát za sebou  "fňukal" a točil se a poskakoval, čím to mohlo být..? Děkuji a pěkný den.

Odpověď: Dobrý den:) Takže:

1/ Štěňata postupně ztrácejí schopnost zpracovávat mléčnou laktózu. Mléko jim nepřidávejte, mohlo by jim to brzy začít působit trávicí potíže.

2/ Ven je vezměte skutečně až po dokončení celého vakcinačního cyklu. Souvisí to s tzv. titrem, což jinými slovy znamená hladinu obranných látek v organismu štěněte. Titr se zvyšuje postupně, počkejte až po 3. očkování.

3/ Je to normální. Občas se stolice nedostane ven "na první pokus", takže pejsek má při této činnosti mírné problémy. A protože je mu to divné a nepříjemné, snaží se zjistit, co se to "tam vzadu" vlastně děje - proto to točení a poskakování:)

 

  (28.9.2003)
Tazatel: Bára
Plemeno psa: výmarský ohař
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, chtěla bych Vás poprosit o radu. Můj pejsek Max je 2,5 letý výmarský ohař a mám s ním jeden velký problém - občas vyděsí malé děti a některé malé pejsky. Myslím, že nechce kousnout, pouze vyděsit - rozběhne se a zaútočí hrozným štěkotem, při kterém se jakoby krčí, vypadá opravdu hrozivě. Je celkově trochu bázlivý a lekavý, přitom velmi silný pes. Když byl štěňátko, jeden z prvních psů, které potkal, byl vlčák s opilou paní, který na něj zaútočil, až se strachy počůral, zřejmě to s tím má také souvislost. Můžete mi poradit, jestli je vůbec možné jeho útočení odstranit, zřejmě je chyba také ve mně, ale ráda bych to řešila jinak, než ho při útoku na dítě trestat bitím, ale nevím, jak.
Ještě jeden mnohem menší, i když také nepříjemný problém - když jedem autem a Maxík se těší na procházku, nebo to někde poznává, začne velice nervózně štěkat( je to téměř psychicky neúnosné), neznáte nějakou fintu, jak toto štěkání odstranit?
Předem děkuji za Vaše rady, s pozdravem Bára K.

Odpověď: Dobrý den, paní K. Ne, ten vlčák za to opravdu nemůže. Oba popisované případy spolu ale souvisí a hodně prozrazují... Pokud Vás napadá trestat psa bitím, už to leccos napovídá. Pes se netrestá bitím za žádný prohřešek - pes se trestá jinak a pokud si přečtete Poradnu, zjistíte i jak. Pes se, paní, NIKDY nebije.

Pokud pes opravdu útočí z agresivity, nikdy se při tom nekrčí. Naopak se snaží vypadat co nejmohutnější a vyzařovat ze sebe obraz síly a sebevědomí. Váš pes na mne spíše působí dojmem, že se předem brání - neznám nic z jeho minulosti ani z Vaší výchovy, ale podle Vašeho popisu na mne působí jako produkt špatné výchovy (nebo lépe řečeno fatálních chyb při výchově). Správný výmarák je sebejistý, vyrovnaný, přitom ale přiměřeně temperamentní pes bez agresivity vůči lidem.

Druhý popisovaný "problém" není problémem. Opět nevypovídá o chybě psa, ale o určitém nepochopení z Vaší strany. Totiž - každý pes, když se na něco těší, dává najevo radost (stejně jako i ostatní emoce) - pobíháním, vrtěním ocasu, vzrušeným kňučením nebo poštěkáváním. Nevím co je "nervózní téměř psychicky neúnosné štěkání" (možná to tak připadá jen Vám), ale jak jsem psal, výmarák je dost temperamentní, takže i tu radost dá najevo docela razantně. Na druhé straně, i u temperamentního psa lze dobrou výchovou (což není v žádném případě okřikování nebo bití) jeho temperament držet v rozumných mezích.

Správně píšete, že chyba je zřejmě i ve Vás. Upřímně, také si to myslím, ale dá se ledacos napravit. Zkuste pro začátek prostudovat tuto Poradnu - myslím, že Vám ledacos objasní jak o Maxovi, tak i o výchově psa. Držím palce:)

 

  (28.9.2003)
Tazatel: Hana
Plemeno psa: boloňský psík
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak rychle je možné přejít z krmení jídlem na krmení granulemi. Moje fenka má rok a půl a zatím jsem ji krmila psími konzervami, drůbežím masem, zeleninou, těstovinami atd. a ráda bych přešla na granule. Mám to udělat ze dne na den nebo je potřeba postupně stravu měnit. Taky by mně zajímalo, jestli je možné tyto dva způsoby krmení kombinovat, slyšela jsem, že když se dávají granule, nemělo by se krmit jinak. Děkuji vám za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Přechod udělejte ze dne na den - naplňte misku granulemi a nechte ji fence k dispozici maximálně půl hodiny. Pokud je vezme na milost hned, máte vyhráno, pokud ne, po té půlhodince jí misku odeberte a dejte jí ji k dispozici zas až při dalším krmení.

Musíte vydržet, i když Vám bude dávat všemožně najevo, že toho "hnusu" v misce se nedotkne, kdyby měla umřít:) Nebojte, až bude mít opravdu hlad, vezme si - a vězte, že 3 dny hladovky u psa jsou 1 den hladovky u člověka, je to dáno odlišným trávením.

Až přejdete na granule, rozhodně je nemíchejte s vařenou stravou, to je skutečně to nejhorší. Už jsem o tom psal mnohokrát - důležitější než množství potravy je totiž její složení a celková vyváženost, v tom se často chybuje.

 

  (28.9.2003)
Tazatel: Nika
Plemeno psa: pitbul
Dotaz: Ahoj, mám 2 letého pitbula, je docela v pohodě (nemá rád ostatní psy, ale s tím  jsme počítali). Co mi dost vadí je to, že se bojí malých dětí. Chodí kolem nich, má uši do zadu a občas na ně zavrčí. Když byl ještě štěně, hrál si s nima. Na dospělé reaguje naprosto normálně, nemá problém se seznámit. Poslední dobou přemýšlím o rodině a přijde mi nefér dát psa pryč kvůli miminu. Spíš si vyberu toho psa, než dítě. Potřebuju poradit jak skloubit psa (pitbula) a dítě. Chodí s námi naprosto všude, né že by byl přehnaně žárlivý (na ostatní psy rozhodně ne) , ale když jsme ho například dali na týden k našim (poprvé!) dva týdny se s námi nebavil.

Odpověď: Pokud máte jakéhokoliv psa zvládnutého, není problém... Myslím teď zvládnutí ne po stránce výcviku, ale po stránce výchovy a hierarchie. "Skloubit" dítě a psa pak není problém, pokud se dodrží pár základních pravidel - především je zapotřebí (pod dohledem!) nechat psa s dítětem seznámit, včetně olíznutí - to je velmi důležité. Pokud nebudete dítě uměle vyvyšovat nad psa, bude je pes brát jako mládě, bude je chránit a bude si s ním hrát. Průšvih nastává u lidí, kteří buď sami dokazují svému pejskovi, že jejich dítě je výš (což je nesmysl a ví to i ten pes) nebo samo dítě se chová s odpuštěním jak agresivní magor - tyto případy končí dříve nebo později špatně.

Pokud dítě začleníte zcela přirozeně do smečky (která je pro každého psa alfou i omegou) a nebudete izolovat je ani psa, pak nebudete mít potíže. U pitbula bych byl ale v každém případě velmi velmi opatrný - vzhledem k vyblokovanému sociálnímu chování (já vím, teď bude každý majitel tohoto plemene pobouřený, ale vím o čem mluvím) pes tohoto plemene může reagovat nevypočitatelně, protože právě sociální chování psa je tou největší pojistkou ve vztahu pes-člověk. Proto v každém případě doporučuji opatrnost a především nenechat nikdy malé dítě se psem o samotě!

 

  (28.9.2003)
Tazatel: Alena
Plemeno psa: kříženec kavkazský ovčák s pyrenejským ovčákem
Dotaz: Dobrý den, doufám, že se Vám soustředění vydařilo. Před časem jsem posílala dotaz na našeho kokra (hlídání věcí, zuřivost). Vše se vyřešilo, musím řící, že nejvíc nakonec pomohla plácačka na koberce. Ne že by fenka dostala, ale spíš jako hrozba. Teď jí byl rok a je z ní milý a vyrovnaný pejsek, který miluje všechny lidi i psi v okolí (bohužel někdy až moc...) Ale proto nepíšu.
Poprosila mě známá, která nemá přístup k internetu, zda jí můžete poradit. Má křížence kavkazského a pyrenejského ovčáka - psa, starého 8 let. Byl to pes klidný, vyrovnaný, poslušný. Na jaře (asi v květnu) se začal najednou hrozně bát. Příčinu nenašli - nikdo mu neublížil, nic se mu nestalo. Leká se stále a všeho. Na obloze uviděl balón a tak se polekal, že utekl a našli ho až za tři dny. Od té doby se bojí naprosto všeho. Popelářů, mraku na obloze, aut. Veterinářka mu dala prášky na uklidnění, ale příčinu nenašla (nebo nehledala). Po procházce s ním majitelka ještě tráví čas na dvorku, aby ho uklidnila - někdy i půl hodiny. Nemáte s podobným chováním zkušenosti? Děkuju.  

Odpověď: Dobrý den:) Náhlá lekavost v takovém rozsahu u psa dříve klidného a vyrovnaného - nezlobte se, tam musí být příčina! Problém u těchto situací bývá většinou v tom, že majitel buď u "spouštěcí" události nebyl (v lepším případě) nebo je si té události velmi dobře vědom a z nějakého důvodu ji zatajuje (to je ta horší eventualita).

Dám krk na to, že něco podobného se stalo i v případě Vaší známé. Pokud ale neznám pravdu, pak skutečně nemohu pomoci. Buď k něčemu došlo - nebo předtím pes byl všechno jiné, jen ne klidný a vyrovnaný. Protože pak by to ukazovalo na labilní psychiku, ale ta se skutečně netvoří ze dne na den... Je mi líto, pokud neznám pravdu, pomoci nemohu.

Ještě na okraj - prášky na uklidnění jsou nesmysl. Udělal bych jednu věc - pro každý případ bych psa vzal k dobrému veterináři (jinému!) a nechal bych udělat celkové vyšetření - náhlá nejistota psa by mohla mít i zdravotní příčinu, ale tomu příliš nevěřím. Spíš zkuste ze své známé dostat pravdu.

 

  (28.9.2003)
Tazatel: Božena
Plemeno psa: jorkšírský teriér
Dotaz: Dobrý den, v prosinci nám umřela malá kníračka, které bylo 14 roků. Říkala jsem si, že už žádného pejska nechci, protože to moc bolelo. Bylo to naše zlatíčko. Náhoda tomu chtěla a hned v lednu jsme si přinesli domů štěňátkojorkšírského teriéra. Je kouzelná a až moc hyperaktivní. Bydlíme na sídlišti a co mě trápí, je to, že jí musíme mít většinou na vodítku. Kníračka zase vůbec neznala, co to vodítko je. Nevím, kde jsme udělali chybu, věnovali jsem se jí stejně jako naší malé černé kníračce. Na povel ke mně poslechne, ale nesmí vidět žádného pejska, okamžitě za ním letí. To pak na ní můžeme volat, lákat jí na pamlsky, utíkat na opačnou stranu a je jí to úplně jedno. V lese si nás trochu hlídá, protože jsme se jí párkrát schovali za strom. Bez vodítka ji pouštíme na louce a v lese pouze tam, kde nevidíme žádné pejsky a tam na přivolání přijde. Nyní je jí již 10 měsíců a my se jí stále bojíme na sídlišti pustit na volno, aby jí nezajelo auto a nebo neutíkala za nějakým velkým pejskem, který by ji mohl ublížit. Někdo říká, že se zklidní až bude dospělá. Ještě nehárala. Neteř má stejně starého jorkšírka a chodí s ním bez vodítka. Už jako štěňátko byl mnohem klidnější a bázlivější než naše.
Možná, že je až příliš živá, ale spíš jsme někde udělali chybu. Patří mezi větší jorkšírky, váží 3,20 kg. Neutahá ji ani hodina procházky. Krmila jsem jí Eukanubou pro štěňata a nyní od 10 měsíců dávám Royal Canin pro jorkšírky. Moc prosím o radu, jak zvládnout přivolání v přítomnosti pejsků. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Otázku přivolání jsem v Poradně zodpovídal již mnohokrát, proto prosím prohlédněte starší příspěvky, odpověď tam najdete. Jinak prosím nezapomínejte na to, že každý pes je jiný - jako plemeno i jako individualita. Nelze srovnávat ani "hyperaktivní" fenku s "klidným" psem stejného stáří a plemene - každý je jiný a nelze chtít, aby se oba chovali stejně. S pozdějším věkem se Vaše fenka poněkud zklidní, ale stále bude úplně jiná než pejsek Vaší neteře a stejně tak i jiná než Vaše předchozí kníračka. Je to přirozené a je zapotřebí to tak i brát.

Ještě k tomu přivolání - nelze chtít po štěněti, aby mělo přivolání jako dospělý pes! Je jasné, že štěně se nechá rozptýlit okolím daleko více, chce to jen trpělivost a správný přístup. Sebevědomý pes bude také daleko nezávislejší než pes bázlivý, který se bude držet u svého majitele - i to je zapotřebí brát v úvahu...

 

  (28.9.2003)
Tazatel: Saša
Plemeno psa: šiperka
Dotaz: Mám 3 a půl roku starou šiperku. Zajímalo by mě jestli je mě čubička schopná vystopovat nebo ne. Vzhledem k tomu, že chodíme denně na několikahodinové procházky bez vodítka a psa jsem ještě neztratil :-) je i možné, že ano. Ovšem když si všimnu, že jsem bez psa zůstanu na místě a čekám, po několika minutách znervózním a volám. Někdy když ji vidím loudat se někde v dálce odbočím asi deset kroků z předpokládané cesty a schovám se za keř a pod. Po nějaké chvíli pes pádí kolem mne předpokládaným směrem chůze, někdy se vrátí a běží na místo, kde mne naposledy viděla. Někdy mě i najde :-) samozřejmě pokud se tak nestane v několika minutách opět volám.. S díky za Vaši trpělivost Saša.

Odpověď: Pes není hloupý:) Pokud to není vyložený zmatkář, vždy se vrací na místo, kde svého pánečka "ztratil". Chytrý pes se vrací po vlastní stopě - je to  nejspolehlivější metoda, ale každý pes má dobrý orientační smysl a je schopen se správně zorientovat i v neznámém terénu, pokud neutekl příliš daleko. Záleží samozřejmě i na plemeni a přirozené inteligenci jedince, přírodní plemena na tom opět bývají nejlépe...

 

  (28.9.2003)
Tazatel: Gabina
Plemeno psa: kříženec
Dotaz: Od kolika s ni muzu chodit na cvicak?

Odpověď: Stručný dotaz, stručná odpověď - můžete to zkusit zhruba od 4 měsíců věku.

 

  (7.9.2003)
Tazatel: Marie Margaritovová
Plemeno psa: hovawart
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu ohledně výchovy mé pětiměsíční fenky hovawardu. Jsme úplný začátečník, je to náš první pejsek a tak asi dělám řadu chyb. Vzhledem k tomu, že bydlíme ve velmi klidné části Prahy, od prvopočátku co ji mám (ve třech měsících) s ní chodím ven na volno. Pouze v případě nutnosti (na silnici atd) ji mám na vodítku. Vždy se motala většinou okolo mě, na přivolání přiběhla, ne sice zcela ke mně,ale blízko.Když jsem ji potřebovala chytnout, stačilo zavolat sedni a po chvilce zůstaň a ona si z cca 75% doopravdy sedla a počkala na mě. Jakmile jsme však na poli, či louce přivolat se mi ji většinou nepodaří. Snažila jsem se jí nalákat na pamlsek, pískací hračku, sedne si, kouká co se děje, ale nechce se jí přijít. Když už přijde, vždy  velmi chválím. Přitom , když jsme doma, chodí za mnou jak ocásek. Vzala jsem na procházku stopovací šňůru s tím, že v případě potřeby se ji budu snažit přitáhnout. Dopadlo to tak, že se několikrát zamotala zcela do šňůry, asi 2x jsem ji dost násilím přitáhla ke mně (když nepomáhalo přivolání, pamlsek, hračka)a nakonec sice začala chodit, ale v okamžiku, kdy ji pustím, tak nechce opět přijít. Prostě pochopila, že když je na šňůře tak přijít musí, když je na volno, nechytnu ji.Nehoním ji, ale když už nevím jak ji přivolat, obrátím se a jdu pryč. Přitom samozřejmě koukám zda jde za mnou.Vždy se ke mně rozeběhne a tak se vracíme. Poslední týden navíc poznala co je to honit zajíce.To už nemám vůbec šanci. Přitom chodíme na pole s míčem - miluje jak nošení míče, tak jeho chytání. Říkala jsem si, utahám ji, aby neměla chuť běhat za zajícem, přesto, po hodině chození a běhání za míčem při návratu (když už bylo vidět, jak je unavená) uviděla x-metrů před sebou zajíce a opět jsem neměla šanci. Veškerá únava zmizela a vyrazila za ním. Nyní již pouze přijdeme k poli a vidím , jak nasává vzduch, rozhlíží se a zcela nedočkavě sleduje zda není někde v okolí zajíc. Četla jsem, že když už pejsek přijde (byť třeba po 10 minutách) nikdy ho nemá člověk trestat - zvlášť to prý platí o fenách.Jak ji tedy zcela důrazně pokárat ? Přitom ona moc dobře ví, že to nesmí dělat.
Většina sousedů u nás chodí se psem na vodítku a přiznávají, že pokud by ho pustili, buď se začne rvát s ostatními,  honit zajíce, nebo prostě uteče. Takto bych ale doopravdy dopadnout nechtěla.
Jinak je ale moc hodná a doma bezproblémová. Od září začínám chodit na cvičiště, tak snad i tam poradí a vše se postupně srovná děkuji moc marie.

Odpověď: Dobrý den:) Především bych Vám doporučil prostudovat dřívější příspěvky v Poradně, dočtete se spoustu věcí, které Vám pomohou zvládnout základní problém - přivolání. Sama jste poznala, že učit psa přivolání na šňůře ("odborníky" často doporučovaná metoda, bohužel) je k ničemu - pes samozřejmě není hloupý a pouze odhalí Vaši slabinu. Takto tedy opravdu ne... Pětiměsíční štěně se musí učit přivolání trpělivě, pomalu, formou hry a odměňování, nikdy ne metodou síly! Váš problém tkví v tom, že fenka Vás má dokonale přečtenou a přesně ví, kdy na ni máte a kdy ne. Vy nepřemýšlejte o tom, jak fenku pokárat, ale o tom, jak ji přesvědčit o tom, aby k Vám na přivolání přišla. Je to kombinace autority, vztahu ke svému pejskovi a vzájemné důvěry - není to otázka výcviku. Kdo chodí se svým psem na vodítku a přiznává, že puštěný navolno by utekl nebo se začal rvát, ten svého psa nezvládl - bohužel, je to skutečně tak. Nefungují tam právě ony tři klíčové věci, o kterých jsem psal v předešlé větě...

Pokud půjdete s Vaší fenkou na cvičiště, stanou se dvě věci. Buď budete mít štěstí na dobrý cvičák, kde Vám skutečně pomohou (pamatujte, přivolání není otázkou drilu a není to cvik!) nebo časem zjistíte, že je situace stejná nebo i horší. V každém případě je to otázka toho, jak Vy sama dokážete ke svému pejskovi přistupovat. Konkrétní metody najdete právě v oněch příspěvcích, které jsem zmiňoval na začátku - rád bych, abyste si je skutečně sama našla, protože během jejich hledání najdete určitě i další rady, které Vám při výchově Vaší fenky pomohou:)

 

  (7.9.2003)
Tazatel: Eva Šuserová
Plemeno psa: ridgeback x dobrman
Dotaz: Dobrý den, uvažuji o tom, že si od kamaráda vezmu štěně křížence - pes ridgeback, fena kříženec dobrmana. Mým hlavním dotazem je, zda-li mohu chovat tohoto psa na zahradě v boudě. Odběr štěnat bude začátkem listopadu tudíž již bude celkem zima. Když bychom ho měli cca do března doma, naučí se potom na boudu? Předem moc děkuji za odpověĎ a omlovám se, jestli je můj dotaz hloupý, ale jsem pejskař laik :o) a nerada bych něco pokazila...

Odpověď: Dobrý den:) Nebojte, Váš dotaz vůbec není hloupý a určitě bude zajímat i jiné pejskaře. Štěně po uvedených rodičích bych rozhodně nedoporučoval chovat na zahradě - ani v pozdějším věku, protože ani ridgeback, ani dobrman nemají srst s podsadou - jsou to typicky krátkosrstá plemena, která špatně snášejí chladné počasí. Přes léto ano, ale na podzim/zimu určitě dát možnost pobývat i v domě.

Není to o tom, že by se pejsek v pozdějším věku nenaučil přebývat v boudě, ale o plemených dispozicích a podnebí panujícím v našich krajích - na venkovní chov se hodí plemena s kvalitní podsadou a hustou srstí. Navíc štěňata potřebují kontakt s člověkem, nikoliv odchov v boudě - doporučuji přečíst i dřívější příspěvky v této Poradně:)

 

  (7.9.2003)
Tazatel: Janka Džubinská
Plemeno psa: dobrman
Dotaz: Pred par dnami som nasla kontakt na jednej slovenskej webstranke na Vas. Vasa stranka ma zaujala a chcela by som vyuzit aspon takto na dialku Vasu poradnu. Dcere sme obstarali psa, po ktorom vzdy tuzila - dobermana. Vo vycviku mala vsak skusenosti len s NO. Teraz zistujeme, ze doberman je naozaj aristokrat medzi psami a je to nesmierne zaujimavy pes. Ale pravdepodobne sme ako "neskuseni" dobermankari urobili niekde v starostlivosti a vo vycviku chybu. Neda sa to vsetko opisat, ale problem mame v tom, ze pes sa zacal trochu bat - strelby,/uteka z odlozenia a to sme vyskusali vsetky dostupne metody, aby neusiel/, na Silvestra /aj ked mu na tu najhorsiu cast noci davame sedativa/ a nema chut ist na rukav. Ako ste v jednom prispevku pisali, doberman ma neskutocne dobru pamat a krivdy, ktore boli na nom spachane v minulosti /na cvicaku v kotci/, ako keby stale mal pred ocami a preto mame aj problem vo vycviku. Inak je nesmierne dobrej povahy, ucenlivy, kludny, rad stopuje, poslusnost ma vybornu, az na to odlozenie, obrana je tiez dobra, ale kuse len ked sa mu chce. Uz je dospely pes, mame ho velmi radi a urcite kvoli tymto problemom sa ho nikdy nevzdame, hoci vieme, ze v sportovej kynologii uz asi nebude "excelovat". Chceli by sme mu ale pomoct "nabrat" znovu viac sebavedomia, ak to vobec este pojde. Viem, ze zle veci sa napravaju aj roky a nie vzdy to vyjde. Dufam, ze s Vasou pomocou sa nam to podari. Dakujem Vam za nas aj nasho psa.

Odpověď: Dobrman je povahově zcela jiný pes než NO. Proto, pokud na něj někdo aplikuje styl výcviku, jaký platí na NO, pak dobrmana spolehlivě zkazí - nebo přinejmenším podlomí jeho sebedůvěru a vyrovnanost povahy. Což se bohužel pravděpodobně stalo i ve Vašem případě...

Pokud musí majitel svého psa držet třeba na Silvestra pod sedativy, je to již neklamná známka toho, že něco silně není v pořádku. Jak jsem již psal před časem, pes, který svému majiteli důvěřuje, je vyrovnaný a klidný i v zátěžových situacích - což může být právě střelba nebo odložení. Budování sebedůvěry a důvěry ve svého psovoda je nejtěžší, ale i nejdůležitější podmínkou budoucího "fungování psa" - ať už se jedná o výcvik nebo o běžný denní život. Tyto dvě vlastnosti je nutné budovat od samého začátku, kdy si štěně přivedete domů - a modlit se, aby někde dříve již chovatel nenapáchal nenapravitelné škody (mluvím teď o období vtiskávání a rané socializace).

Posílala jste mi dotaz ohledně "Výcvikového soustředění" - ano, to by byla vhodná příležitost, jak se mnohému o vztahu ke psu a budování oboustranné důvěry naučit. Bohužel jste až z Prievidze (i když na minulé soustředění přijeli dokonce až z Košic), což samozřejmě vše komplikuje. Na druhou stranu - nelze v několika řádcích popsat to, co se skutečně buduje u každého psa odmala a co je nutné též vidět - je to nejen o vztahu ke psu jako takovému (čímž nemyslím, že byste svého pejska neměli rádi), ale i o respektování určitých plemenných specifik a nelámání psa do činnosti, na kterou prostě nemá. Dobrman je skutečně zcela jiný než NO - všimněte si i toho, jak málo je využíván  jako služební pes. Dobrman totiž na rozdíl od NO přemýšlí a pokud usoudí, že daný úkol se dá udělat lépe jinak, udělá to bez ohledu na naučené stereotypy. Odtud také plynou fámy o jeho záludnosti - ale pokud dobrman nekousne do rukávu, protože je to podle něj neefektivní, ale půjde po krku, pak je to důkaz analýzy a řešení problému...

To bylo jen takové zamyšlení nad plemenem dobrman. Ale jak říkám, náprava a především pochopení plemene je záležitost dlouhodobá a nelze ji vyřešit pár řádky. Výcvikové soustředění by Vám pomohlo - je to na Vás.

 

  (7.9.2003)
Tazatel: Věra
Plemeno psa: tibetská doga, kříženec pointra
Dotaz: Přeji hezký den, vlastním pejska TD - Rony(8 měsíců, 43 kg) a pejska - kříženec pointra (10let, 15 kg). Když jsem si Roníka přivezla tak ho můj starší pes přijal až po pár týdnech (seznamovali jsme je samozřejmě mimo teritorium staršího) a dosud bylo vše v pořádku. Starší pes neni hravý, takže když Rony doráží usměrňuje ho stisknutím za pysky nebo zavrčením. Rony nepoužívá boudu a starší se mu do ní nastěhoval a Rony na to nijak nereagoval. Většinu dne poklidně leží vedle sebe a někdy se mi zdá, že se starší nechá od Ronyho olizovat a tulí se k němu. Rony velmi na staršího žárlí - odtahuje mě za ruce a oblečení pryč a když nejdu, tak se urazí. A to se snažím nezavdávat jim důvod a svojí lásku k nim rozdělovat rovnoměrně. Přiznam se ale že s Ronym jsem na procházkách z důvodu výcviku dýl a péče o jeho srtst teď v létě také obnáší víc práce.
A teď k problému, náš starší pes je hodně žravý a popral by se i kvůli suchýmu rohlíku, jenže Rony už si nenechá nic od něj vzít, natož aby mu vlez do misky na granule -já mu do ní mohu sahat kdy chci(krmím Eukanubou). Jejich potyčky zatím nebyly vážné a časté jen škráblé ucho od zubu u staršího a nateklý čumák u Rona. Vždy jsem je pohotově odtrhla. Od té doby je krmím odděleně a ostatní pamlsky dostávají oba najednou a vždy si je hlídám, aby si je nekradli. Misky na vodu mají také každý svou, ale pít chodí k tomu druhému, nevím, jestli jim do budoucna bude vadit i tohle. Chápu, že mezi dvěma psy to bude jiskřit a zárověň se chci zeptat, jestli dělám správně. Vím, že Rony dospívá a že asi převezme vůdčí pozici. Napadlo mě i psy nechat, aby si to vyřikali, ale nemám na to srdce, když se na mého staršího věší takový halama a navíc starší pes je hladkosrstý a tudíž náchylnější k poranění. Rony je poslušný, samozřejmě jako každá TD hrdý, a na jeho věk velmi klidný až flegmatický. Nedávno ignoroval vršícího psa, který se mu doslova věšel na krk, jen na něj koukal a pak se rozešel. Rád si hraje s ostatními pejsky na které vleže číhá a pak k nim s takovou radostí běží(to ale za každou cenu, a je velmi sklamaný, když si je nemůže očichat a kničí).
Ještě bych měla jeden dotaz. Od září chci začít chodit s Ronym do psí školy. U nás v Příbrami jsou bohužel jen dvě. Jednu vede pán, který vede klasický výcvik služ. plemen (jistě víte jak to na takovém cvičáku chodí řev a hrubé zacházení) a byla by tam směsice odrostlých štěňat a bylo by to zaměřený spíš na vycvik, jen si nejsem jistá tím, jakým způsobem to bude vedený. Rozhodně nechci náš vztah ničím kazit. Druhou vede paní, která vlastní labradory a je to spíš volné pobíhání, hraní, ale ta pomalu necvičí vůbec zato se velmi zajímá o danné plemeno. Ronyho tátu na cvičáku úplně zkazili a nerada bych dopadla stejně. Nevím, jestli když je Rony na psy v pohodě bych raději neměla chodit nikam a pokračovat s jeho psími kamarády. Sama se přikláním k té druhé variantě. A myslím, že by mi tam pomohli, jak Rona odvolat od jinýho psa, když si chce zrovna hrát atd.
Doufám, že jsem Vám mým dotazem nezahltila počítač a moc se budu těšit na odpověď.

Odpověď: Hezký den:) Když přivedete dospělému psu štěně, které časem, až začne dospívat, začne i aspirovat na vyšší post ve smečce, vždy to nějaký čas trvá, než se oba dva "dají dohromady". Někdy je to otázka měsíců, někdy i let, než mladší pes dospěje. Velmi důležité pro majitele je ovšem vždy to, aby do přirozené hierarchie ve smečce zasahoval velmi citlivě a pouze v nejnutnější míře - a s respektováním přirozených zákonitostí. Velkou chybou je pak například preferování méně dominantního psa jen z titulu toho, že je starší. Už jsem o tom psal - Dinovi jsme přivedl Šedyho ve čtyřech letech, tedy již v dospělosti. Nechal jsem na něm, zda si dokáže udrŽet vyšší post nad dravou lajkou - ve chvíli, kdy bylo jasné, že se mu to podařit nemůže, přehodil jsem pořadí ve smečce a od té doby je klid - spokojení jsme všichni - Šedy, protože mi už nemusí neustále dokazovat, že na Dina má, Dino, protože je od přírody pohodlný a je rád že nemusí plnit "vůdcovské povinnosti" - a já, protože moje smečka funguje a drží spolu:) Takže - monitorujte, nechte tomu volný průběh a citlivě respektujte rozdělení hierarchií.

Jít s tibetskou dogou na klasický "cvičák" je to nejhorší, co se dá udělat - věřte mi. Pokud máte k dispozici místo, kde bude mít Rony přirozeně fungující psí smečku, pak je to pro vás oba to nejlepší. Zkombinujte volné pobíhání s odvoláváním ze smečky, odložením, cviky přivolání a sedni/lehni a vychováte si pohodového psa:)

 

  (31.8.2003)
Tazatel: Radka Lodešová
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Dobrý den, s prítelem vlastníme 9-ti mesícního GR a chvílemi si s ním nevíme rady. Je velice prátelský, hodný a hlavne zivý. Bohuzel nám demoluje vsechno co mu príjde do tlamicky, od kabelu, spinavých hadru v garázi po jakýkoli pytel s címkoli. Vsechno doslova rozcupuje a neplatí na nej nic, tím bohuzel myslím i nejaký ten fyzický trest. To je první dotaz. Ten druhý se týká jeho neposlusnosti v prítomnosti jiných lidí. Kdyz je s námi sám, tak poslechne na slovo, ale jakmile príjde návsteva, tak nereaguje na zádný povel, ani na zavolání, jen behá od jednoho k druhému. Predem dekuji za rady.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel, z toho, co píšete, mi vychází jediný závěr - nezvládnutá výchova... Devítiměsíční retrívr při správné výchově může být živý (dokonce musí být, je to u něj přirozené a správné), na druhou stranu již musí být zvládnutý - psychicky na to má a je to jen a pouze otázka správného přístupu jeho majitele. Retrívři (hlavně psi) bývají tvrdohlaví, chce to důslednou, ale trpělivou výchovu - vše v klidu a po dobrém. Ve výchově psa vše souvisí se vším a Vámi popisované problémy určitě nejsou jedinými.

Proto Vám především doporučuji pečlivě přečíst a prostudovat příspěvky v této Poradně i archivech z dřívějších let, kde najdete dost cenných rad do začátků včetně celkového přístupu k výchově psa. Dále bych doporučil zvážit využití mého VÝCVIKOVÉHO SERVISU, protože jak jsem již naznačil výše, nejedná se pouze o Vámi popisované případy, problém je v celkově nezvládnuté výchově. Dá se to napravit, ale chce to v každém případě začít co nejdříve. I mírumilovný zlatý retrívr je plemeno, u kterého se zásadní nezvládnutí může v budoucnu nepěkně vymstít.

 

  (31.8.2003)
Tazatel: Lucie
Plemeno psa: krizenec baseta s ? (labradorem ?)
Dotaz: Mame psa z utulku, je mu cca 1 rok a 4 mesice, krizenec baseta s ? (17 kg). Berta mame od jeho cca 10 mesicu. Zpocatku byl ke vsem psum i fenkam pratelsky. V 11 mesicich mel osklivou prihodu: neposlechl, utekl nam na sousedni pozemek - podlezl plot, kde se popral s jinym psem. Nemel zadna velka zraneni, jen male kousnuti na stehne. A patrne od te doby se datuje jeho "vyjizdeni" po psech. Ne 100% na vsechny. Bydlime na sidlisti, tam chodi na voditku (poustim ho jenom na velmi vzdalene louce). Pokud proti nam jde pes, Bert si lehne, pocka, az se pes priblizi a vystartuje. Jsem z toho nestastna, protoze uz mam obavy z kazdeho setkani s jinym psem. Nevim, jak mam postupovat: cvicit ho tak, aby k zadnemu psovi vubec nesel, nebo ho pred kazdym kontaktem s jinym psem nejak slovne uklidnovat ? A hlavne si jeho chovani neumim vysvetlit, jinak je velmi hodny, k lidem pratelsky. Velmi prosim o radu. Diky. P.S. Na radu odbornika jsme ho nechali asi v 1 roce vykastrovat, ale rekla bych, ze k zad(a)ne zmene nedoslo.

Odpověď: Rvačka se psem není ošklivá příhoda... Patří to k normálnímu psímu životu, bohužel lidé mají tendenci z takové události udělat něco zvláštního, strašného a nepřirozeného. A pokud pes nemá "dobré vychování" a vleze jinému psu do jeho teritoria, ani to jinak skončit nemůže - ale na druhé straně pokud pes nezíská tyto určité zkušenosti a právě ono "dobré vychování", je to daleko horší. Moji psi oba absolvovali rvaček nepočítaně a přesto se z nich nestali agresivní nebo nevyrovnaní jedinci - jsou takoví, že na ně opravdu mohu být pyšný. A jsou takoví především proto, že měli odmala možnost bezprostředního kontaktu s jinými psy (malými, dospělými, psy i fenami) a ono "dobré vychování" do sebe vstřebali tou nejpřirozenější cestou - komunikací s vlastním druhem.

Jinými slovy. Berte svého pejska co nejvíce mezi jiné psy. Dejte mu čas a hlavně příležitost, aby do sebe mohl dostat základy smečky a komunikace s jinými psy. Občas z toho bude rvačka, ale i tím si potřebuje projít, věřte mi. Časem se to všechno srovná, hodně je dáno i věkem - ale pokud byste ho chtěla před jinými psy "izolovat", bylo by to zdaleka to nejhorší, co byste mohla udělat.

P.S. Další zcela zbytečné zmrzačení psa, že? Kdy konečně přestanou majitelé psů dávat na rady "odborníků" a dají na vlastní rozum případně radu někoho, kdo ví, o čem mluví... K ŽÁDANÉ změně samozřejmě nedošlo (ani dojít nemohlo!), bohužel nelze ani říci, že nedošlo k ŽÁDNÉ změně. Došlo. K velmi podstatné, velmi špatné a bude provázet celý zbytek života Vašeho psa - což poznáte časem i Vy.

 

  (31.8.2003)
Tazatel: Lída
Plemeno psa: kříženec
Dotaz: Pejsek (kříženec, ale nejvíc Basenji, 2 roky, vykastrovaný) byl od narození rok v útulku bez výcviku, teď je rok již v naší rodině. Je velmi temperamentní. (také např. všechno, co venku najde rozkouše). Ale to není nejhorší. Když si ho člověk nevšímá, tak je občas klidný, ale najednou kolem člověka začne běhat, skákat, tahat za oblečení, štěkat neobvykle vysokym hlasem, občas lehce kousne, jako by snad vybízel ke hře. Je to nepříjemné a občas i bolestivé. Když mu člověk za to naplácá, tak začne být ještě divočejší. A když si ho člověk začne všímat a třeba ho pohladí nebo poškrábe za uchem, tak se tato reakce spustí vždy. Fakt už nevíme co s ním.
Moc děkuji za radu, která by nám pomohla. Lída

Odpověď: Můžu se něco zeptat:)? Přečetla jste si něco o plemeni basenji? Udělejte to, prosím... Už to Vám osvětlí spoustu věcí - vážně to udělejte.

Dále: ve spojení se svým psem zapomeňte na slova "naplácat", "bít" apod. Ano? Takto se žádný pes nevychovává a pokud to budete dělat, docílíte mimo jiné i Vámi popisovaných reakcí - na svého psa jste agresivní a on Vám nerozumí. Snaží se Vám porozumět, snaží se Vás vyprovokovat k tomu, abyste se projevila (právě tím skákáním, štěkáním a dalšími projevy) - jste pro něj naprosto nečitelná a matete jej. Proto se chová tak jak se chová. Navíc - nepředstavujete pro něho vůdce smečky

Pokud nevíte co s ním (a to, co píšete, tomu bohužel zcela odpovídá), pak ano - mohu Vám nabídnout jedinou alternativu. Využijte můj VÝCVIKOVÝ SERVIS, protože Vy potřebujete začít skutečně od samého začátku. Basenji je přírodní plemeno (a geneticky se na svém kříženém potomkovi projeví velmi silně) a jako takové je i velmi inteligentní. Potřebuje citlivý přístup a majitele, který mu bude rozumět a bude s ním umět komunikovat. V opačném případě takové spolužití končívá špatně...

Zkuste pro svého pejska něco udělat. Byla by ho škoda.

 

  (24.8.2003)
Tazatel: Zdeněk Plocek
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Takže zdravim všechny.Jde mi tedy o celkem jednoduchou radu a to je ta,jak můžu naučit pejska (2měsíce) čůrat venku?My teda máme byt 3+1, jsem ze Zbraslavi(Praha) takže tu přírody je dost,ale přece jen je důležité čůrat venku...Takže jak na to?příp,za jak dlouho se to Ron může naučit?díky a zatím Zdenek.

Odpověď: Už jsem tento dotaz v Poradně také párkrát zodpovídal... Takže v kostce: když se štěně probudí, po krmení nebo když začne dělat po podlaze nosem "osmičky", čapnout, vynést ven na trávu, nechat vyvenčit a pořádně pochválit a odměnit. Jednoduchá a jediná účinná rada, pokud máte do přírody blízko:)

Až zhruba na půl roce je štěně schopno ovládat svěrače, takže ještě máte hromadu času. Jinak pokud se naučíte dobře odhadovat okamžiky potřeby, i štěně se naučí si o vyvenčení říct - chce to klid, trpělivost a nelámat nic přes koleno.

 

  (24.8.2003)
Tazatel: Marcela Švejdová
Plemeno psa: toy pudl
Dotaz: Vážená poradno, mám bílou fenku toy pudlíka a jsou jí 3 měsíce. Náš problém je očního rázu. Když jsme si ji přivezli tak měla občas jen takové ospalky žlutozelené barvy-občas jsem kapala optalmoseptones. Teď už několik dní jí z očí vytéká takový červenohnědý lepkavý výtok-oči si netře, zřejmě ji nepálí -nic takového. Je odčervená a očkovaná. Veterinář kam chodíme nám řekl, že možná ji dráždí řasy a máme počkat až se oko plně vyvine. Nechci něco zanedbat. Také nám před 3 týdny spadla do bazénu na zahradě, kde je jistě nějaká chemikálie kvůli čistotě vody, nevím, zda to není od toho. Děkuji za radu.

Odpověď: Příznaky nejspíše odpovídají očnímu zánětu, který v tomto ročním období nebývá především u malých psů vzácností. Místo Ophtalmoseptonexu bych doporučoval výměnu veterináře a speciální kapky, které se v tomto případech používají - jsou lepší než výše uvedený preparát.

 

  (24.8.2003)
Tazatel: Eva
Plemeno psa: labrador
Dotaz: Dobrý den, nedávno jsem se dostala na Vaše stránky a velice mě potěšily. Máme labradorku - jsou jí necelé dva roky. Charakterizovala bych ji takto: popelnice plná energie. Díky Vaším stránkám jsme už mnohé zlepšily - velký problém byl táhnutí na vodítku - poslední týden je to v pohodě - stačí malé škubnutí a jde přímo předpisově.
Ale teď k problému - má přímo panickou hrůzu z veterináře. Nemocná není, absolvovala povinné očkování, nějaké odčervení apod. Jinak žádná negativní zkušenost. Při minulé návštěvě dělala takový cirkus, že se nám ji nepodařilo dostat do ordinace, takže veterinář musel za námi na dvorek, ale stejně dělala jako kůň a málem na sebe nenechala sáhnout. V říjnu nás čeká očkování proti vzteklině a už teď se celá rodina děsí co bude zase vyvádět. Občas, když jdeme kolem jeho domu, tak se tam pokoušíme zabočit, ale okamžitě ztuhne, ocas mezi nohy a rychle se snaží zmizet. Nemůžete poradit? Díky Eva.

Odpověď: Dobrý den:) Tohle bývá u některých pejsků skutečně problém... ale na druhou stranu jsem jej ještě nezaznamenal u psů, kteří mají skutečnou důvěru ve svého "vůdce smečky" a berou ho jako autoritu, na kterou je možné se 100% spolehnout. Ne že by se nebáli vstoupit do ordinace, jdou tam třeba i se staženým ocasem, ale jdou a jsou ke zvládnutí...

Vše je spojené se vším a platí to i tady - chce to zvládnout autoritu a pak Vaše fenka s Vámi půjde na kraj světa, nejen k veterináři:) Klidný, hluboko položený hlas, pomalá mluva, tělesný kontakt po celou dobu příchodu do ordinace, nulová nervozita nebo dokonce zloba - zkuste to a uvidíte...

 

  (24.8.2003)
Tazatel: Pavlína
Plemeno psa: dobrman
Dotaz: Za 14 dní si přivezu štěňátko a nemám ještě pelíšek.Dočetla jsem se,že pro pejsky chované v bytech jsou vhodné "klece a ohrádky".Nevím,co si pod tím představit.Máte s tím nějaké zkušenosti nebo názor?A kde se dají popř.sehnat? Myslím,že ve zverimexu jsem nic podobného neviděla.Mají jen molitanové (aby to nežužlal a nebylo mu zle) proutěné (ten myslím nevydrží určitě) a plastové "vaničky".Díky moc, Pavlína.

Odpověď: Další nesmyslný import ze světa... Ano, v Kanadě, USA a možná i jiných státech se stalo "dobrým zvykem" strkat psy všech velikostí do klecí - na noc i na dobu, kdy je majitel mimo. Takže prosím - klece vynecháme rovnou (ty jsou vhodné do ZOO), ohrádku necháme pro malá batolata a pejskovi pořídíme opravdový pelíšek. Klidně molitanový (doporučuji převléct třeba starým prostěradlem), proutěný nebo plastový ne - úlomky z nich by mohly štěněti vážně ublížit. Dobrman je číslo, temperamentní pejsek, svět kolem sebe bude ochutnávat zoubky ostošest - takže dát pozor na předměty, jejichž materiál nebo úlomky mnohou být nebezpečné - týká se i pelíšku. A určitě ho nestrkejte do žádné klece, ju? Psi do klece vážně nepatří...

 

  (17.8.2003)
Tazatel: Ája
Plemeno psa: bernský salašnický pes
Dotaz: Dobrý den, nemám tentokrát žádný dotaz, jenom chci poděkovat za peči, pozornost a pečlivost, které věnujete nejenom mým dotazům. Jsem strašně ráda, že existují lidé s přátelským přístupem ke psům a při pravidelném pročítání Vaší poradny mívám dobrý pocit, že podobnou situaci s naším puberťákem jsem řešila stejně, jako Vy jste doporučoval.
Chystám se napsat povídání tom, kterak jsme ke svému psovi přišli a přidat pár fotografií, ale ... žádné ale, musím se k tomu dostat:-))
Přeji i nadále hodně psí pohody - Ája.

Odpověď: Dobrý den:) Děkuju - moc děkuju za Váš krásný mail. A budu velmi rád, pokud napíšete a pošlete "povídání" o tom, jak jste přišla ke svému pejskovi. Tak jen do toho, šupšup..:)

Přeji hodně radostí s "berňákem" (tedy ne úřadem, ale samozřejmě pejskem:))!

 

  (17.8.2003)
Tazatel: Alča
Plemeno psa: rotvajler
Dotaz: Dobry den,ma se to vlastne tak,ze tento rotvajler je me sestrenice.Je to pes bez papiru,koupeny nekde na trhu od prapodivnych chovatelu.Chovatele tvrdily ze je mu 8 tydnu,nakonec se zjistilo,ze jsou mu jiz 4 mesice.Byl to pes od pocatku velice bazlivy vuci lidem.Nikdy si nehral,nikdy se o nic nezajimal.Nyni je mu 7 mesicu a jsou s nim velke problemy.Vyjizdi po lidech a proste to neni tak jak by melo.Take ma problemy s klouby.Dysplazie by to podle rentgenu byt nemela,ale kulha otresne uz 2 mesice bez zlepseni.Veterinerka pry tvrdi,ze je to rustovy a ze je to normalni.Me to teda moc normalni neprijde. Vim ze ten pes musel ve stenecim veku trpet a nechapu jak tohle muze nekdo dopustit.Take ma strach ze zvuku ktery vydavaji napr. plechova vrata. Dnes jsem poprve zabloudila na Vase stranky a byla jsem nadsena.Rada bych nabidla sestrenici zda by se nechtela zucastnit soustredeni v zari,jen nevim zda by jste tam uvital i takto problemoveho psa? Ja sama mam RR a velice rada bych jela.Problem je ze mu v zari budou teprve 3 a 1/2 mesice.Problemy s nim zatim nemam,myslim ze jsme si padly do oka.Ja miluju jeho a zda se ze snad i on me.Moc dekuju.Vase stranky potesily moji dusi.

Odpověď: Dobrý den:) Ach jo... Je mi to moc líto, ale ten rotvajler je v tuto chvíli bez náležité péče víceméně odepsaný - fyzicky i psychicky. To kulhání svědčí nejspíš o těžké poruše pohybového aparátu (vzhledem k podmínkám, za jakých byl pořízen, by mne to vůbec nepřekvapilo) a rozhodně to není normální (zdravím paní veterinářku - věnuje stejnou "péči" i jiným psům?).

Nemá smysl, aby ten chudák jel na soustředění. Jsem ochoten se mu věnovat individuálně a udělat maximum pro to, abych dal po psychické stránce do pořádku to, co ještě jde. Plus jeho přivedení do ordinace skutečně kvalitního veterináře.

Takže toto nabízím a prosím tlumočte tuto nabídku Vaší sestřenici - v mailu zasílám i telefonický kontakt na sebe, dejte mi vědět, pokud se rozhodnete moji nabídku přijmout.

Pokud budete chtít jet na soustředění Vy, klidně přijeďte i s Vaším mladým pejskem - bude mít šanci absolvovat kus ideální socializace ve smečce - pošlete mi mailem přihlášku (viz tato stránka), rád Vás uvidím:)

P.S. Budiž tento příspěvek poučením pro všechny, kdo by měli v úmyslu kupovat psa někde na trhu...

 

  (17.8.2003)
Tazatel: Eva Charvátová
Plemeno psa: dobrman
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s dotazem, nebo spíš prosbou o radu. Jsem majitelkou tříměsíční fenky maďarského ohaře. Žádné problémy s ní naštěstí zatím nemáme. Je poslušná a myslím, že se mezi námi i celou naši rodinou vytvořil dobrý vztah. V budoucnu bych si ještě ráda pořídila dobrmana. A proto bych se Vás chtěla zeptat, v jakém věku naší fenky by bylo vhodné ji pořídit kamarádku (chceme opět fenku, myslím, že jsou, alespoň většinou, lépe zvladatelnější). Nejraději bych si vzala štěně z útulku, ale v našem místním útulku (kam chodím už pátým rokem pomáhat) se dobrman vyskytl za celou dobu co si pamatuji dvakrát. Navíc nikdy ne štěně a dospělého dobrmana bych si přece jen vzít netroufla, protože tak zkušený chovatel zase nejsem a nerada bych ho vracela za týden zpátky. O dobrmany se zajímám už delší dobu, mám spoustu literatury, i když jsem přesvědčená, že praxe je něco úpně jiného. Byla bych ráda, kdyby jste mi napsal alespoň nějáké svoje zkušenosti s tímto plemenem. Předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Dobrman je také jedno z plemen, pro která mám slabost - i když na rovinu přiznávám, že až poté, co jsem pár dobrmanů poznal trochu blíž. Hodně lidí o nich tvrdí, že jsou hloupí - ale je to právě naopak. Dobrmani jsou psi, kteří přemýšlí, nejsou to tupě poslušná zvířata a uznávají jednoho pána - i proto nejsou příliš rozšířeni jako služební psi. Jsou to ale dobří psi například pro strážní službu, kdy mají svůj revír a jednají podle svého úsudku.

Dobrman je pes, který si velmi dobře zapamatuje každou křivdu, kterou na něm spáchá jeho vlastní pán nebo cizí člověk - a spolehlivě ji i po velmi dlouhé době dokáže vrátit. Není to msta... jen dobrá paměť.

Dobrman potřebuje velké množství pohybu, budete-li s ním někde venku, naběhá několikanásobek kilometrů, které Vy ujdete. Stále se pohybuje - nevydrží dlouho na místě a po hodinách běhání je stále plný energie a vitality.

Ač na to nevypadá, má velmi blízko k přírodním plemenům. Bohužel už ale není tím odolným psem, kterého kdysi vyšlechtil německý výběrčí daní pan Dobbermann. Není to rozhodně pes do kotce, zimu snáší velmi špatně - a mnohdy pouští větší hrůzu silným štěkotem než jaká je jeho skutečná sebedůvěra:)

Takový je v kostce dobrman... Myslím si, že s maďarským ohařem si rozumět bude - hlavně v lese:) Pokud jste rozhodnuta si fenku dobrmana pořídit, pak bych doporučoval dlouho nečekat, protože pokud spolu budou vyrůstat odmala, bude jejich pozdější vztah daleko lepší. I když předem upozorňuji, že soužití svou fen je vždy problémovější než soužití dvou psů nebo psa a feny.

 

  (17.8.2003)
Tazatel: Milena
Plemeno psa: chodský pes
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vám mnohokrát poděkovat za odpověď na můj dotaz před časem, zároveň mám ještě druhý dotaz, který bych nazvala "psi a hříbě". Naše dvě fenky žijí na dvoře, jehož část tvoří malé výběhy, kam mohou ze stájí vycházet koně. Dvou velkých koní si psi nevšímají, ale na hříbátko, kterému jsou tři dny, zuřivě "číhají" a štěkají. Do ohrad psi nemohou ( ohradník ), ale nechci, aby si fenky zvykly štěkat. Štěkají na vlaštovky, honí je, nikdy jsme jim to nezakazovali, protože to mají jako hru. Ale s hříbětem by to nešlo. A co kdyby se setkali, třeba později venku, nenapadnou ho? Ve dvou by ho klidně roztrhali.
Chtěla bych je nějak spřátelit. Žárlí na to, že se hříběti také věnujeme? Nebo jim vadí poskakování a rychlé neobratné pohyby? Ráda bych to řešila co nejdříve, moc děkuji za radu, jak nejlépe by se dalo dokázat, aby se psi chovali k hříbátku jako k druhým koním.

Odpověď: Dobrý den:) Psi a koně vždycky patřili k sobě. Samozřejmě je nutné brát ohled na některá specifika obou zvířecích druhů (psí instinkty šelmy, plachost koní), ale opravdu to jde. Vaše fenky samozřejmě dobře vědí, že hříbě je mládě a dělá jim dobře je provokovat, na druhou stranu jako sociálně organizovaný druh respektují, že patří "do smečky". Jsem přesvědčen, že za normálních okolností mu neublíží, a to ani pokud se setkají venku. Spíš by mohlo hříbě ublížit fenám, až povyroste - už dost psů doplatilo na kopnutí do hlavy nebo čelisti, ale na druhou stranu, Vaše feny jsou na koně zvyklé...

Hříběcí poskakování a neobratné pohyby je samozřejmě provokují - vzbuzuje to lovecké instinkty a výsledkem je hra na lov - jen hra, není to o tom, že by psi chtěli hříbě opravdu skolit. Nemá smysl je násilně "kamarádit", uvidíte, že se časem, až hříbě povyroste, vše srovná samo - hříbata rostou rychle, nebude to dlouho trvat:) Choďáci jsou v pohodě, to není koni nebezpečné plemeno - až na určité výjimky (např. pitbul) mají psi před velkými zvířaty respekt, rozhodně je nenapadají.

 

  (17.8.2003)
Tazatel: Lucie Pavlíčková
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Dotaz: Dobry den opet ve Vasi poradne:-) V patek jsme si konecne privezli fenecku RR. Je moc mila, hodne ziva a temperamentni, v noci temer neplakala, cestu zvladla v pohode. Bude asi spis dominantni, tak nechci nic ve vychove zanedbat, aby se mnou pak nesmykala :-)
Mame ted 14 dni dovolenou, abychom mohli byt s ni, zatim ucime jen hygienu, chodime porad ven po spani, krmeni atd, na piskotek a mohutne chvalime. Doma se to obcas stane, hlavne pri hre, ale uz i kdyz sem stala u dveri a volala ji, ale bylo hrozne horko a ona se na me kouka a u toho cura. No je to mrska, to sem pak byla prisna, asi zkousi, co si muze dovolit.
Venku zkousime privolani na piskotek nebo hracku, nekdy prijde a nekdy se otoci a maze pryc, mam na to nejak reagovat?
Chci se zeptat, zda ji nemuze uskodit, ze vsechno zere – myslim tim hlinu, kaminky, drevo atd. Na voditku to zatim neumi, tak ji nemuzu ucit, ze to nesmi skubnutim za voditko a zase na ni porad nechci hulakat NESMIS, kdyz ma neco v tlamicce, protoze to neco ma porad.  Obojek ji nevadi ani trochu, na voditku byla jednou, nevadi ji, kdyz ho tahala nebo jsem ho drzela, ale mohla jit kam chtela. K noze jsme nezkouseli, pri sebemensim tahu zaprela nozicky a nic, ze nepujde, ale to jsem jen zkusila a netahala jsem za voditko. Kdy zacit s vycvikem k noze? Je hodne svehlava.
A jeste kdy zacit s napr. povelem Sedni, zatim mi pripada, ze by se na to nesoustredila, sice vidi, ze mam piskotek, ale kdyz ji ho chci zvednout, aby ho sledovala ocima a treba si u toho zvedani hlavy sedla, tak zacne radsi delat neco jineho, obihat me a pod.
Posledni dotaz – snad - :-) jestli mam pri domacich nehodach pouzivat vytrepani za kuzi nebo staci hlasove pokarani, fenecka je opravdu temperamentni a divoka. Dnes byl na navsteve sestilety knirac a i presto, ze je RR nestekave plemeno, tak nase holka pri hre stekala, ze nebylo slyset vlastniho slova a kousala navstevnika vsude mozne, skakala mu po hlave a pod. Proste se vubec neboji.
Dekuji moc za vas cas, vasi poradnu mam stahnutou v notebooku a kdyz holcicka spi, tak to procitam porad dokola.

Odpověď: Dobrý den:) To je dobře, že jste si vzali dovolenou, abyste mohli být s malým štěnětem - mnohokrát se Vám to vrátí. Hygiena přijde časem, teď je na to Vaše fenka opravdu ještě moc malá... Nezkouší, co si může dovolit - při nejlepší vůli to zatím jinak dělat nemůže. Přivolání u malého štěněte nelze vynucovat, pokud to budete dělat dobře, pak bude přibíhat čím dál častěji - pokud teď maže pryč, zkuste to znovu a lépe:)

Samozřejmě teď bude všechno ochutnávat - ale jak jsem tu už psal, radši ji nechte zbaštit i něco fujtajblového, ale hlavně nesmíte pořád vydávat zákazy a příkazy, tím byste si zcela podlomila důvěru šténěte k Vám. Všechno chce svůj čas - a nebojte, psí organismus je vůči přírodním fujtajblíkům velmi odolný:) Pouštějte ji ale jen v přírodě, ne někde na sídlišti... Dříve než s "výcvikem k noze" (ten nechte až tak na 4.měsíc věku) začněte s výchovou - ta je teď nejdůležitější. Teď si budujte důvěru a základy autority - trénujte třeba právě na té svéhlavosti.

Cvik "Sedni" můžete hravou formou cvičit už teď - na piškot, nevynucovat násilím. Pokud to budete dělat správně, fenka Vás nebude obíhat a reagovat stresově - což právě teď dělá...

Co to jsou domácí nehody:)? Počurání? Pokud se rozdivočí, je samozřejmě vhodné ji vrátit do reality, ale vždy to musí být adekvátní a tak, aby tomu štěně rozumělo. Tedy vytřepání, položení na zem, zavrčení - nikdy ne plácání rukou nebo nějakým předmětem. Sledujte toho šestiletého knírače, jak si ji v případě potřeby srovná...

A čtěte:) Najdete spoustu věcí pro psí život:)))

 

(17.8.2003)
Tazatel: Lucie Pavlíčková
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Dotaz: Dobrý den ještě jednou. Mám se svojí holčičkou ještě jeden dotaz. Jak naučit na vodítko? Vím, že jste na toto odpovídal několikrát, ale ona prostě nepůjde a nepůjde. Nevadilo jí, když ho za sebou tahala nebo když jsem ho držela a ona mohla jít kam chtěla, ale jakmile jen malinko naznačím, že se půjde kam chci já, tak se prostě zabejčí a nejde. Můžu dřepět na bobku a lákat ji, ona prostě nepůjde. Zkusila jsem i trochu cuknout vodítkem, to hrozně zakňučela jako kdyby ji na nože brali a bylo to ještě horší. Nechci ji nutit. Zkoušeli jsme přivolání bez vodítka na dobrotku, to už jí sem tam jde, ale na vodítku se to zhoršuje.

Promiňte že píšu takto bez Vašeho formuláře, ale připojuji se z domu přes mobil a stránka se načítá hrozně dlouho. Děkujeme obě za Váš čas :-)

Odpověď: Dobrý den ještě jednou:) Viz moje předchozí odpověď... Je na to ještě brzo. To je jako by Vás někdo v batolecím věku učil sedět s rukama za zády. Taky byste na to při nejlepší vůli neměla - psychicky, ne fyzicky:)

 

  (10.8.2003)
Tazatel: Adéla Komárková
Plemeno psa: německý ovčák x labrador
Dotaz: Přeji Vám, pane Dostále, krásný sluníčkový den. Chci Vám moc poděkovat. Asi před 14 dny jsem zabrousila na tyhle stránky a hodně jsem si toho uvědomila. Co jsem se začala řídit podle vašich doporučení, byla změna znát již za 2 dny. Vztah mezi mnou a Dášenkou se dost změnil k lepšímu a dnes si mohu dovolit jít řádit večer ven na louku a do lesa i bez vodítka. Když se honíme a ona kolem mě dupe jako kůň, jsme obě tak štastné. Měla jsem problémy s přivoláním a respektem a vůbec láskou Dáši ke mně. Moc mě nebrala, dneska na mě visí očkama a chodí za mnou "jako pejsek" . A to vše jen za 14 dní!!!!!!
Nemohu ji jen naučit chodit u nohy a když je na vodítku, tak táhne jako blázen. Ještě bych se chtěla zeptat, jestli ji nějak nematu tím, že ji občas beru spinkat k sobě do ložnice, kde spí u postele, nebo vyskočí na staré křeslo v noci. Má svoji boudu, kam chodí spokojeně odpočívat a spát. Nemůžu ji tím nějak mást? Nerada bych, aby to třeba brala tak, že když jde do boudy, tak ji neberem do smečky. Myslíte, že dělám velkou chybu, když ji krmím vařenou stravou, a občas jí dám granule? Pořád nějak nemám důvěru ke krmení  psa jen suchou stravou.
No za 14 dní jedem na výlet na týden, tak bude mít Dášenka pěknou dovolenou :-). Mějte se krásně, přeju vám mnoho lásky, té psí i lidské a krásné léto. Adéla Komárková s Dášenkou.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za Váš krásný mail, který mi skutečně udělal velkou radost...:) Jsem rád i za to, že jste mi věnovala určitou důvěru - tedy způsobu komunikace se psy, o kterém zde píšu, sama jej vyzkoušela a jelikož ve Vás evidentně ten "psí gen" je, zjistila jste, že to funguje - k radosti Vaší i Vaší fenky. Takže pokud se mi podařilo takto Vás "ovlivnit" a sama z toho máte radost, pak není co dodat...

Bohužel nepíšete, kolik Vaší fence je, ale usuzuji na mladého pejska. Opět - mladý pes má v sobě obrovský potenciál nevybité energie, takže samozřejmě na vodítku "táhne" (hlavně když se teprve jde na procházku, při návratu už je to daleko lepší, že?). I to se časem zcela přirozeně a nenásilně srovná, jak pes dospívá a zklidňuje se z mladického elánu - velmi podobně jako u lidí. Takže nenásilná korekce (resp. sdělení toho, co od fenky chcete), nikoliv násilné lámání a vynucování poslušnosti (což je bohužel tak často k vidění na cvičácích), to je to správné v tomto věku. I toto funguje:)

Svoji fenku nematete, nebojte. Pokud chodí ráda spát i do boudy, je to v pohodě - pes také čas od času ocení soukromí a klid:) A na druhou stranu - pokud jí dopřejete i tu možnost spát u Vás, tak věřte, že je to pro váš vzájemný vztah jen dobře a hodně to pomůže.

Vařenou stravu a granule bych opravdu nemíchal. Věřte mi, že nejdůležitější je pro psa vyrovnanost jednotlivých složek stravy a správná dávka minerálů, vitamínů a stopových prvků, a ta je zaručena pouze v granulích. Zkuste tak měsíc krmit pouze dostatečným množstvím kvalitních granulí a na kondici své fenky to poznáte - směrem k lepšímu.

Přeji pěknou dovolenou a krásné zážitky s Dášenkou:) K té lásce - psi mne v ní skutečně nezklamali nikdy, moji ani cizí, dávají mi ji tak, jak to umějí jen oni - spontánně a plně. Zklamávají jen někteří jejich majitelé svými typicky lidskými vlastnostmi... ale to by bylo na dlouhé povídání.

 

  (10.8.2003)
Tazatel: Anna Kalinová
Plemeno psa: rotvajler
Dotaz: Zdravím Vás i Vaše psy a celou Falco školu. Je pro mě příjemná změna číst Vaše stránky. Prosím o Váš názor. Lze Vaši metodou cvičit našeho budoucího psa - RTW a postačí k jejímu pochopení účastnit se Vašeho soustředění - třeba ještě před tím, než si pejska přineseme domů? Myslíte si, že psa rotweillera může mít rodina - 2 synové 9 a 13 let, přičemž ten 13letý se chce psu velmi věnovat - běhání,kolo,venčení,cvičení,krmení ..., ten mladší chce psa - mazlíka a já jsem dospěla k názoru, že právě teď je to správné období, kdy mu mohu poskytnou vše co potřebuje (alespoň v to doufám). Dokáže pes respektovat dva pány, ev. 3 - 4? Nebude mít snahu ovládat mého mladšího syna, který nemá dominantní povahu?. Děkuji za Vaši odpověď a přeji mnoho úspěchů.

Odpověď: Dobrý den:) Vezmu to jedno po druhém...

1/ Ano, mojí metodou lze cvičit (ale především VYCHOVÁVAT) i psa plemene rotvajler.

2/ Ano i ne. Soustředění hodně ovlivní i samotného psa, není to jen o "sledování z dálky". Nicméně ve Vašem případě si myslím, že by nebylo marné se soustředění zúčastnit (i bez psa), protože byste snáze pochopila, proč Vám NEDOPORUČUJI v žádném případě plemeno rotvajler. Rotvajler je pes jednoho pána, je to velmi ostré a razantní plemeno a potřebuje zkušenějšího majitele, podle toho co píšete, bych Vám skutečně toto plemeno nedoporučoval - mohlo by to skončit špatně. Pokud přijedete na soustředění, budete mít možnost poznat hodně plemen, jejich specifika, možna tam bude zastoupen i rotvajler - zjistíte, o čem píšu a proč si myslím, že byste si měli vybrat plemeno jiné. Ale nebude to o pochopení "metody" - na to potřebujete mít psa a aspoň minimalní kus života s ním stráveného. I Váš starší syn zjistí, co všechno obnáší péče o psa - a možná bude překvapen...

3/ Jak jsem psal, rotvajler je pes jednoho pána. Vašeho mladšího syna nebude mít "snahu ovládat" - bude ho brát jako štěně, ale pokud syn udělá chybu, zhruba roční rotvajler ho už může za tuto chybu potrestat, o to více v případě, že svého pána tzv. nebere.

Zvu Vás na soustředění a věřím, že pár dnů pobytu mezi psy mnoha různých plemen Vám nejlépe pomůže v zodpovědném rozhodnutí, jakého psa pořídit. Věřte mi - rotvajlera do Vašich podmínek ne, myslím to dobře.

 

  (10.8.2003)
Tazatel: Lucka
Plemeno psa: kříženec kokršpaněla
Dotaz: Obracím se na vás s dalším dotazem.Když jsme byli s naším pejskem (13 měsíců) u známých,tak tam jedl granule značky Shur Gane (nevím,jestli to píšu správně) a to Opti Plus a Excel. Chutnaly mu a tak mu je chceme koupit taky.Chtěla jsem se zeptat na Váš názor na tyto granule.Děkuju,Lucka.

Odpověď: Jsou to granule kvalitativně tak střední třídy - pokud pejskovi chutnají, klidně jimi krmte:)

 

  (10.8.2003)
Tazatel: Zdenka Gregorová
Plemeno psa: německý ovčák
Dotaz: Dobry den, mam fenku NO, 5 mesicu. Dalo by se rici, ze je ucendliva, spolupracuje, ale pak najednou se rozhodne po me skakat a kousat me a neni mozne ji zastavit. Kdyz neco kouse a ja ji reknu FUJ - je ji to uplne jedno a pokracuje. Je silne dominantni. Chodim s ni na cvicak, ale rekla bych, ze ji to nebavi. Kdyz ji cvicim doma spolupracuje, ale venku uz jeji zajem o spolupraci  mizi a nechce me poslouchat.Mam pocit, ze se mezi nami nevytvoril ten spravny vztah a ze urcite delam chyby ve vychove a vycviku. Nevim si s ni ani se mnou rady a mam obavy, ze to s poslusnosti bude horsi. Predem dekuji za Vas nazor nebo radu a preji pekny den.

Odpověď: Dobrý den:) Máte pravdu, mezi vámi není vytvořen ten správný vztah. Navíc fenku nezvládáte a špatně vyhodnocujete její chování - není silně dominantní, jak píšete, je hravá (nezapomeňte, že je to 5měsíční štěně!) a jde přesně tak daleko, jak Vy jí dovolíte. Nedivte se, že ji to na klasickém cvičáku nebaví...

Stejně jak jsem tu psal nedávno v jedné odpovědi (pisatel příští týden přijede), i u Vás by to chtělo začít zgruntu, vysvětlit a ukázat spoustu věcí okolo výchovy a zvládání vlastního psa. Proto prosím využijte mého VÝCVIKOVÉHO SERVISU, zavolejte mi a domluvíme se - je toho hodně, co je potřeba v tomto případě napravit, dřív než bude pozdě... Budu se těšit:)

 

  (6.8.2003)
Tazatel: Martina Černá
Plemeno psa: akita inu
Dotaz: Dobrý den,protože nevím,zda se Vám dobře můj email odeslal,ptám se ještě znovu. Pokud již podruhé, tak se nezlobte.Nemůžu v těchto vedrech nějak své akite inu více pomoci,aby to snášela lépe? Nechci Taikiho tahat na dlouhé procházky po slunci,protože děsne funí a ani se mu nechce,ale není to škoda pro 5měsíční štěně,když bude zalezlé stále teď doma a pujde se ven jen vyvenčit? A hlavně mě trápí, že moc nepije. Nosím mu misku, až pod čumák,ale jen si tak lokne.Je to normální,když je takové horko?
Nechci vypadat, jako děsný strašpytel a že máme psa,který spí na výšívaných dečkách,jen mu to horko nějak zpríjemnit,ale nevím jak. Děkuji za odpověď a těším se na váš tábor v září.

Odpověď: Dobrý den:) Mohu doporučit dvě věci: doma pořádné postříkání z rozprašovače pejska i podlahy (nejlépe dlaždice) nebo položený mokrý ručník plus ventilátor, venku navlhčování čumáčku... Víc pro to udělat moc nemůžete, právě panující vedra jsou vážně na infarkt a specielně plemenům typu malamut, husky, lajka nebo akita přeci jen vyhovuje studenější klima (moje západosibiřská lajka Šedy je nejšťastnější, když je venku vánice a -20°C).

S pitím si starost nedělejte - i štěně se napije tolik, kolik potřebuje. Samozřejmostí je, že doma musí mít k dispozici stále misku s čerstvou vodou.

Budu se těšit v září:)

 

  (3.8.2003)
Tazatel: Sandra Vaňková
Plemeno psa: belgický ovčák groenendael
Dotaz: Dobrý den, mám osmiměsíčního BO groenendaela, je to můj první pes, a tak jsem určitě při jeho výchově udělala mnoho chyb. Ztotožňuji se s Vašimi názory a nechtěla bych psa cvičit "klasickými metodami". Bohužel nebydlím v blízkosti Vaší psí školy, a to je velká škoda pro mě i Andyho(mého belgičánka)...
Mám s Andym problémy-nedorozuměmí v určitých situacích, které vznikly neprávnou komunikací a jednáním. Myslím si, že mi Andy nerozumí a já stále hledám cestu, jak s ním komunikovat. První problém nastává, pokud Andy najde nebo i ukradne věc, která ho zajímá a nehodlá ji nehat ležet či odevzdat. Zejména se jedná o něco poživatelného. Věc si přede mnou brání, vrčí a ohání se. Nevím, zda není problém v autoritě, ale jak získat a udržet si správnou autoritu? Nikdy jsem nechtěla psa za nic trestat, ale naneštěstí jsem jednou zkusila na doporučení chovatelky ho za to trestat plácnutím, dalo by se říct skoro až bitím přes čumák, bohužel se to nedá vzít zpátky a budu toho litovat už napořád, samozřejmě jsem si tím nepomohla, jen jsem stupňovala jeho agresivní jednání. Bohužel, když byl malý, tak jsem si u něj někdy chtěla vynutit autoritu, a to se nedá, teď mi připádá, že mi nedůvěřuje a nevím jak to změnit. Určitě byste mě zařadil mezi "problémové lidi", sice se snažím svému psovi porozumět a chovat se k němu citlivě, ale nadruhou stranu jsem si vědoma toho, že jsem na Andym napáchala velké škody:(( Nemyslím si, že by si bránil jídlo jako takové(do misky mu mohu sahat potom, co jsem mu ukázala, že mu z ní jídlo nevezmu, sahat bezproblémů, stejně tak mu mohu brát kosti z buvolí kůže). Brání si jen to co ukradne(je mi jasné, že to by si neměl dovolit, ale jak mu to nenásilně vysvětlit?) nebo najde. Naposledy když to udělal, jsem mu věc odebrala i přes ohánění a vrčení, abych mu ukázala, že si tím nepomůže. Nevím, jestli je to ten správný postup a nevím, jak se psem navázat správný kontakt.
Další problém nastává, když jdu s Andym na vodítku po ulici a potkáme psa, za kterým nesmí, protože si to majitel nepřeje, pak někdy zavrčí(čímž třeba vyprovokuje druhého psa). Vím, že by bylo přirozené, aby se psi vzájemně očuchali, nejlépe navolno, ale někteří lidé si to prostě nepřejí:( Andy by jako malý zvyklý běhat za každým psem, aby si na psy zvykal. Mám také problém s přivoláním, zejména, když vidí psa nebo jiné zvíře, pokud se nic neděje tak takřka vždy přiběhne(a dostane pamlsek, velmi ho pochválím a často si pak hrajeme s míčkem, což miluje), ale stejně se mi zdá, že nepřibíhá rád... je mi jasné, že jsem Vás svými problémy zahltila, nevím, zda mi na všechno odpovíte, ale budu moc ráda. Přeji krásné zážitky s Vašimi psy.

Odpověď: Dobrý den:) Problémů je hodně, v tom máte pravdu, ale všechny mají společného jmenovatele - nezvládnutou autoritu a vedení psa. Určitě Vás však nebudu řadit mezi "problémové lidi", protože na rozdíl od nich hledáte chybu sama v sobě a neřešíte svoje pochybení na úkor svého psa - třeba kastrací, jak bývá bohužel tak časté... A toho si vždy velmi vážím.

Osmiměsíční belgický ovčák je pes na začátku puberty. Bude to na Vás zkoušet a jakmile zjistí, že se dostane nad Vás (což se teď již začíná dít), bude to zlé... Jednou z něj bude dospělý pes, nezapomeňte.

Protože u Vás se opět jedná o případ, kdy je nutno to "vzít zgruntu", tak Vás prosím, abyste mne kontaktovala a domluvili se spolu na VÝCVIKOVÝ SERVIS. Je to jediná skutečná a účinná pomoc, kterou Vám mohu nabídnout a je zapotřebí začít pracovat co nejdříve. Budu se těšit:)

 

  (3.8.2003)
Tazatel: Eva Gavendová
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Dotaz: Zdravím do psí školy Falco, obracím se na vás s prosbou o názor nebo spíše radu, k níže popsanému chování našeho RR (1rok, pes). Během jednoho měsíce se nám párktát stalo, že náš pes se "pohašteřil" s jiným psem. Není to útok typu že by psa chtěl zabít nebo mu jinak ublížit ale psíš bych řekla že je to asi projev puberty, ale začínám si myslet že z větší části je to projev žárlivosti. Jednalo se o PSY zhruba stejného věku a většinou v situaci kdy jsem je chtěla pohladit. V podstatě proto si myslím že jde o žárlivost. Jeden den si hrál se psem známeho, to ho byl venčit přítel, (mimochodem to je jeho "pán" - mnohem lépe ho poslouchá než mne má před ním větší respekt). Za dva dny jsem s ním byla venku já a opět jsme potkali toho stejného psa - znají se odmalička a vždy si spolu bez problémů hráli. Tentokrát ale se ode mne vůbec nehnul (normálně by si přískokem vpřed :-) uháněl hrát). A když se pes přiblížil ke mně hned po něm náš vystartoval. Ihned jsem ho odvolala ke mě. Po té jsem se dál společně procházeli a už si ho nevšímal, chodil pořád u nohy aniž by musel - ale jakmile se pes ke mně přiblížit začal se ježit. Při tom takhle reaguje jen na některé psy. U jiného hafana je mu jedno že si ho hladím. Nemyslím že bychom snad zanedbali socializaci, při každé menší příležitosti jsme jej nechávali hrát s ostatnímy psy, jezdíme společně na výlety, tůry atd. Navíc žijeme ve městě a tam se kontaktu s ostatnímy psy nevyhnete. Nikdy ho žádný pes nenapadl ani nic podobného (snad jen jednou ho pes při hře ve výskoku převrátil na záda a zlomil mu ocásek). Ale nemyslím že by tohle byl ten problém. Asi je to ta žárlivost. Nicméně je mi jasné že je to puboš a že si to mezi sebou musí "vyřkat" spíš se ale bojím aby nám to nepřerostlo přes hlavu. Takže co dělat. Když to udělá pokárat ho? Jinak je to pes velmi klidný bez jakékoliv známky agresivity. Svého pána až na výjimky (srnka, hezká psí slečna ...) poslouchá vcelku na slovo. Děkuji mnohokrát za odpověď.

Odpověď: Taky zdravím:) Proč byste svého psa kárala? Chová se přeci normálně... Ví, kam patří a kdo je jeho smečka. Pokud byste ho za tohle kárala, pak byste šla proti psímu uvažování a to pěkné mezi Vámi skvěle pokazila.

Na místě tedy rozhodně není pokárání (to se dělá v případě, že pes něco udělá špatně), ale v případě potřeby uklidnění - položte na svého psa krátce ruku a klidně na něj promluvte, třeba "To je v pořádku...", aby věděl, že jste situaci zaregistrovala a máte ji pod kontrolou. Nenechte ho po cizím psu startovat, ale pokud zavrčí nebo vyštěkne, je to jen upozornění - "tady jsme a jsme smečka, tak to respektuj a nepřibližuj se k nám příliš blízko". A to je zcela v pořádku:)

 

  (3.8.2003)
Tazatel: Petra Nováková
Plemeno psa: malý knírač
Dotaz: Dobrý den, chtěla jsem Vás poprosit o radu, která ne přímo souvisí s výchovou i výcvikem, ale myslím, že by možná mohla zajímat či pomoci ostatním čtenářům. Nedávno jsem šla s pejskama na procházku, podotýkám, že to bylo na vesnici. Oba byli na vodítku, protože ještě nemáme zvládnuté přivolání (poslechnou většinou pouze, když nevidí něco zajímavějšího, ale doufám, že to dopilujeme). Věnovali se svým zprávám v trávě a najednou se za námi ozval "dusot". Přiřítil se k nám pes, pravděpodobně střední knírač, který bez jakéhokoliv varování na psy skočil a začal s nimi cloumat. Kromě toho, že jednoho držel za krkem se stalo, že se mi psi zamotali do vodítek a začali se škrtit. Když jsem mezi ně dala ruku, abych je odepla (netvrdím, že to bylo nejchytřejší), pes samozřejmě pokousal i mě. Naštěstí jsme byli blízko chalupy, takže nám přišlo napomoc pár lidí a psy jsme od sebe dostali. Majitel psa se hrozně divil, že to ještě nikdy neudělal, že si se psama moc dobře rozumí apod. Ale opravdu, moji psi neměli čas se na něj ani podívat, natož ho nějak vyprovokovat.
A tady je moje otázka: můžete mi poradit nějaký účinný způsob, jak v takovém případě psi od sebe dostat? Slyšela jsem, že je dobré psy polít vodou, ale... kdo s sebou na procházku nosí kbelík s vodou? Předem mockrát děkuji nejen za odpověď, ale i za Vaše skvělé stránky. Hodně štěstí a radosti s Vašima hafušákama.

Odpověď: Dobrý den:) Máte pravdu, že kbelík s vodou s sebou asi nenosíme nikdo (je s podivem, jak často se tato s prominutím zcela pitomá rada cituje a doporučuje!)... Na druhou stranu, stačí trochu chladného uvažování a jistá ruka - lépe řečeno obě.

Nikdy nesmíte strkat ruku mezi psy, aniž víte, co přesně chcete udělat. Základním pravidlem je, že musíte jít po obou (budu zde pro zjednodušení a z hlediska praxe uvažovat pouze dva peroucí se psy vybavené obojky) psech zároveň - pokud budete pacifikovat jen jednoho, ten druhý toho samozřejmě využije a vezme to z jedné vody načisto včetně Vaší ruky. Takže - musíte se protlačit mezi oba psy a každého z nich pevně chytit za obojek. Zavrčte nebo zařvěte a ve chvíli, kdy povolí stisk, oba odtáhněte a postavte se mezi ně. Ostrý pohled střídavě do očí každého z nich a vyceněné zuby, mírně zakruťte obojkem a počkejte než se podvolí a zklidní. Většinou zabere již tato fáze (neděláte nic jiného než že se chováte jako třetí, velmi silný a sebevědomý pes). Pokud ne, pak je nutno jednoho nebo oba skutečně zpacifikovat, ale to už vyžaduje určitou praxi a znalosti - nemá smysl to vysvětlovat teoreticky, to by nebylo skutečně k ničemu. Nicméně pokud udržíte oba psy za obojek, pak se většinou konečně dočkáte i majitele druhého psa (protože ten do té doby zpravidla stojí zcela koncentrovaně opodál a nelze na něj spoléhat:)).

Pokud nás vysloveně napadne jiný pes, řeším to tak, že jej přenechám Šedymu (pokud odhadnu, že na něj má), nebo ho zvládneme společnými silami - protože můj pes je zároveň i moje ochranka a nesmím jej podrazit. Pouze v situaci, kdy dojde třeba k banální rvačce o klacek a už začíná být nebezpečně dlouhá, sáhnu i po svém psu. Nikdy ale ne v situaci, kdy mě brání!

Takže v kostce asi takhle:)

 

  (3.8.2003)
Tazatel: Eva Kropáčková
Plemeno psa: kokršpaněl
Dotaz: Dobry den, kazdy rok na prelomu cervence srpna mame s Elinkou velký problém,na zahrade se objevují svilušky, zavrtávají se ji do tlapicek mezi drapky a svedi ji to a nevim jak ji pomoci, bezny postrik ( fronline ), ktery pouzivame, nepomaha, koupat nekolikrát denne ji nemuzu, protoze to nenavidi, loni jsem ji na dva tydny izolovala k rodicum na " betonovou " zahradu, letos to neni mozne a doma ji cely den drzet nemuzu, je zvyklá cely den litat po zahrade. Moc prosim o radu.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel, tady asi neporadím. FrontLine určitě nepomůže, ten účinný jen proti klíšťatům a blechám. Snad by pomohl nějaký roztok - zkuste se poradit se zahrádkáři, ale pozor na případnou zdravotní závadnost pro psa!

 

  (3.8.2003)
Tazatel: Lucie Pavlíčková
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Dotaz: Dobrý den, budeme si brat stenatko fenku rhodeskeho ridgebacka. Bydlime v rodinnem domku, stenatko bude s nami doma. Jelikoz ale manzel pracuje v  Praze, mame tam pronajaty byt se zvlastnim vchodem. Domaci maji fenku NO, nedokazu odhadnout jak starou, snad 2-3 roky. Fenka je porad na dvore, kde ma boudu, jelikoz je domaci stara pani, tak s ni nikdo nechodi ven. Jedna se mi o to, jak obe fenky seznamit. Chteli bychom nekdy byt vsichni v Praze a bydlet v byte, bojim se, ze fenka NO bude chranit svoje uzemi, zvlast, kdyz ona musi byt venku a nase stene by bylo s nami uvnitr. Seznamit je nekde mimo neni asi mozne, fenka nema ani obojek, ani voditko, navic neni nase, neni zvykla na chuzi venku, nedokazu odhadnout jak je socializovana. Myslim, ze nijak zvlast. Na nas je zvykla a vzdy nas radostne vita. Jak myslite, ze bude na vetrelce reagovat? Bojim se, aby treba nestala celou noc za dvermi a nestekala :-( Dekuji za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Na území dospělé fenky samozřejmě štěňátko hned brát nemůžete, toto "seznámení" by skutečně neskončilo dobře. Jediná rozumná cesta je seznámit je někde jinde, v neznámém prostředí. Dospělý pes by měl akceptovat štěně a neublížit mu, bohužel už jsem zažil dost špatně socializovaných psů (převážně fen), kde tento předpoklad nefungoval - ale znovu říkám, to byl problém špatné socializace, nikoliv psa. Nicméně, nemohu Vám poradit nic jiného, než abyste se domluvili s domácími a seznamovat začali někde mimo dům (už jsem tento problém také několikrát v Poradně podrobně rozebíral).

Pokud to neuděláte, je vysoká pravděpodobnost, že Vám jednou štěně uteče ze zvědavosti k dospělé feně a ta udělá to, co jí velí instinkt a štěně zlikviduje (pokud není dobře socializovaná, pak se pravděpodobnost mění v jistotu). Nespoléhejte na to, že Vás "radostně vítá"! Takže prosím - domluvit se s domácími a dodržet pravidla seznamovacího rituálu...

 

  (27.7.2003)
Tazatel: Honza Malík
Plemeno psa: kříženec NO a aljašského malamuta
Dotaz: Dobry den, vim chapu hledal sem to nasel sem neco, ale stejne se musim zeptat...
1) Nasemu labradoro x malamutovi je 8 mesicu zacal delat zruba toto: Kdyz mu vynadam napr. fuj nebo nesmis, kdyz neco sezere ze stolu nebo neco zkousi sezrat, on se zatvari provinile a pak povodejde a blafne mrcha :-))) Vocas jak stangli salamu, ale "vetsi se nedela", ani nevyjidzi jen proste blafne nebo stekne. JE TO NORMALNI?
2) Kdyz je doma sam neustale hrabe diru do zdi uz je az na cihlach jak mu dat najevo, ze se to nesmi, kdyz ho u toho nenachytame?

Predem diky za trpelivost a odpoved Hozna Malik.

Odpověď: Kdo v Poradně opravdu hledá, ten najde...:)
1/ Ano, je to normalni (z jeho hlediska), protože Vám tím dává najevo, že Vás moc nebere. Na Vašem místě bych si z toho vzal poučení a trošku zapracoval na smečkové hierarchii!
2/ Tady nezbyde nic jiného než čekat až ho to přejde, dát mu dostatek podnětů k jinému rozptýlení, popřípadě stěnu alespoň načas oplechovat (už jsem to tu také jednou doporučoval).

 

  (27.7.2003)
Tazatel: Jindra Kvasničková
Plemeno psa: Nova Scotia Duck Tolling Retriever
Dotaz: Přeji krásný červencový den. Prosím o radu. Mám 14ti měsíčního NSDTR, kterého jsme si přivezli jako 6ti měsíčního. Měl odejít do ciziny, ale kupec si to rozmyslel. Od té doby jsme udělali ohromný kus práce, protože toho moc neuměl. Dosud žil ve smečce dospělých psů - co odkoukal, to odkoukal. Strašně se všeho bál - lidí, aut a i teď při procházce ho vyděsí třeba pytel odpadků před domem, kde jindy není... Zkrátka neobvyklé situace. Na hluk a rány ho cvičím tak, že v nestřežených okamžicích bouchám papírové pytlíky, protože bych s ním v budoucnu chtěla složit zkoušky OVVR. Někdy už mu to vůbec nevadí - jindy ještě zaběhne do boudy. Známý zkoušel vystřelit z poplašňáku - poprvé kdyby nebyl na vodítku, tak by mi asi utekl - teď už sebou jen cuknul a zase se vrátil vedle mně.
Aportování je těmto psům vlastní, ale Dyk aportuje tak nějak jako abych už měla klid a dala mu pokoj,(nejraději by se nechal jen drbat pod krkem!) tak ten aportík přinese, ale vždycky přeběhne kolem mně a musím ho přivolávat několikrát, než si dá říct. Aport nepředává, ale vyplivne ho tak metr přede mnou. (To prý je ale u této rasy normální vzhledem k tomu, jak byla šlechtěna). Nejvíc práce nám dalo přivolání a ještě teď si nejsem jistá, když s ním jdu na procházku a pustím na volno, zda ho 100% přivolám. Nechci ale, aby trávil vycházky jen na vodítku. Jak vylepšit poslušnost v tomto směru? Někdy prostě dělá, že neslyší a jde si po svém. Jindy poslechne napoprvé.
Před měsícem jsme si přivezli dvouměsíční fenku stejného plemene a zatím je spolu nenecháváme pořád samotné - je maličká a drzá. Dyk si od ní nechá líbit úplně všechno a za ten měsíc na ní zavrčel jen jednou, když mu chtěla vzít jeho pískací apotrík. Myslím, že si jeden od druhého musí vždycky chvíli odpočinout, protože Annie mu prostě nestačí a je vždycky hodně utahaná. Je to správné, nebo je máme nechat spolu úplně pořád?
A poslední dotaz - láká mně podzimní výcvikové soustředění - mohla bych je tam s sebou vzít oba?

Odpověď: Hezký den:) K Vašemu prvnímu dotazu - u normálního psa nikdy nemáte jistotu, že ho 100% přivoláte, to by jinak nebyl pes, ale robot. Navíc máte lovecké plemeno, u kterého lovecký pud není potlačován, takže vše je pouze v důslednosti, autoritě a také věku pejska (nezapomeňte, že je právě v plné pubertě!). Důležitá je jedna věc - pokud ho přivoláte a on nepřijde, tak ho přivolávejte třeba desetkrát, ale v naprostém klidu a tak dlouho, dokud k Vám skutečně nepřijde. Prostě to vždy musíte dotáhnout do úplného konce.

K druhému dotazu - rozhodně je nechejte spolu! Potřebují to oba dva a pro každého psa je přirozené být ve psí smečce, pokud má tu možnost.

Co se týká soustředění, už jsem Vás pozval mailem všechny tři:) Budu se těšit!

 

  (27.7.2003)
Tazatel: Jindra Kvasničková
Plemeno psa: Nova Scotia Duck Tolling Retriever
Dotaz: Dobrý den, jsem tu znovu tentokrát s dotazem na problémové chování fenky, kterou si před 14 dny přivezla moje dcera. Jedná se o fenku NSDTR Dizzy starou 14 měsíců -shodou okolností je to sestřička mého Dyka. Majitelka zemřela při autonehodě a syn ji vrátil chovatelce. U té byla skoro 2 měsíce(žila v podstatě ve smečce 10 psů), ale nechat si ji nechtěla - teď je tedy u mé dcery. Problém je v tom, že když přijdou k nám - což je takřka denně, Dizzy si hraje s mými psy - také NSDTR. Malou fenku občas neurvale kousne nebo ji "loví" k tomu se přidává v její přítomnosti i Dyk, který si jinak se štěnětem hraje bez problémů. Bylo mi řečeno, že to není pes do směčky - byla vychovávaná jako "jedináček". Všechno bylo její, všechno se motalo kolem ní.
Jenže ještě máme 2 pejsky doma - krysaříka a čivavu a ty když Dizzy uvidí, tak by je snad roztrhala. Naskakuje na plot, zuřivě štěká a připadá mi jako by jí v tu chvíli přeskočilo. Jenže když takhle řádí, přidá se k ní i Dyk, který si jich nikdy nevšímal. Vím, že to chce čas, že je tu krátce, ale jak tomu pomoci? Jak je skamarádit? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Chce to opravdu jen čas, nic se u psů nedá lámat přes koleno nebo to násilně urychlovat. Některý pes se do smečkjy začlení rychle a bezproblémově, jiný má problémy - to záleží na jeho povaze, dominanci, socializaci a dalších faktorech. Ve Vašem případě doporučuji brát VŠECHNY psy co nejvíce ven, na otevřená prostranství a tam je na sebe nechat nenásilně přivykat. Každý uzavřený prostor (kotec, místnost apod.) vytvářejí stressové situace a jsou potenciální rozbuškou pro psí konflikt, to platí všeobecně. Proto doporučuji otevřené prostory, procházky a skutečně tomu dát čas.

Ještě jedna věc by Vám hodně pomohla, ale nejsem si jist, zda byste ji zvládla (nic ve zlém:)). Je to vedení smečky po psím způsobu, které by bylo velmi účinné a velmi efektivní - do týdne byste měla situaci vyřešenou a všechny pejsky pod kontrolou. Ovšem, jak správně tušíte, tato procedura nelze popsat teoreticky - jinými slovy, pokud byste se chtěla dozvědět víc, kontaktujte mě a zkusíme se domluvit...

 

  (27.7.2003)
Tazatel: Lucie
Plemeno psa: labrador
Dotaz: Dobrý den, moc prosím o radu. I když mám našeho Benna moc ráda (snad jako všichni) mám dojem, že se mezi námi nevytvořil ten správný vztah mezi psem a pánem. Benny začíná být velmi tvrdohlavý..když si umane, tak se prostě ani nehne..a to se týká všech povelů. Doteď poslouchal celkem dobře. Například dnes (a to mě moc mrzí) nechtěl jít na povel na své místo, když jsem k němu přišla a povel mu zopakovala překulil se na záda na to jsem se k němu skrčila že ho  popoženu aby šel. To co vyšlo z jeho tlamičky mě moc nepotěšilo...slabounké vrčení (jinak nic, stále ležel na zádech v podřízené poloze). Nevím čím to je.Bennymu věnuji maximum svého času, hrajeme si, chodíme na procházky a cvičíme.  Nikdy jsem na něj nebyla nějak extra zlá - nebila jsme ho - a ani jsem ho příliš nerozmazlovala, snažila jsem se být důsledná. Jak správně psa po psím trestat a jak chválit? Jak se zachovat,když se situace s vrčením zopakuje. Další problém nejspíš také souvisí s tím že mě Benny nebere jako vůdce smečky. Byla jsem s ním na přehradě kde to vůbec nezná, pustím ho z vodítka a on nelenil a odšpacíroval si pryč a úplně nás ignoroval, naštěstí jsme ho čapli... Už mě několikrát utekl, ale to běhal za háravkama. Ráda bych využila vaši psí školu, ale jste od nás cca 200 km daleko :o(, ale uvažuji o výcvikovém táboře který pořádáme, bohužel nevím zda nám to vyjde. Mějte se moc krásně.

Odpověď: Dobrý den:) Píšete, že nevíte, čím to je... Celá situace má dvě příčiny. Za prvé se Vám Benny dostal do puberty a samozřejmě zkouší, kde jsou mantinely, které jste určila a jak moc jsou pevné. A za druhé - nebere Vás jako nadřazeného jedince, což je samozřejmě průšvih. Protože pokud Vás pes nevezme již před pubertou, pak budete mít během ní velké problémy... což už se víceméně potvrzuje.

Jak jsem tu již mnohokrát psal, je to opět o autoritě a zvládnuté hierarchii. A to jsou věci, které se velmi špatně radí takto teoreticky, protože to chce názorně předvést a vidět - škoda, že jste tak daleko. Věřte, že několik zvládnutých situací z Vaší strany a Benny by se začal chovat jinak:)

Potrestání nebo pokárání psa je vždy nejúčinnější (a jediné rozumné z mého pohledu), pokud to provedete opět jako pes a ne jako člověk. Je toho celá škála - od pohledu přes dotyk až po povalení psa psím stylem a zakousnutím do krku doprovázeném zavrčením (zdůrazňuji, že psovoda, ne psa!). Určité postupy jsem tu již několikráte zmiňoval, proto prosím prostudujte i předchozí příspěvky, spousta věcí Vám pak bude jasná.

Metodika pochvaly je podobná - až na drobný detail, že vůdčí pes nikdy nechválí... Prostě se tváří spokojeně a uvolněně, když je vše v pořádku a zasahuje, až když něco není podle jeho představ. Proto mne často pobaví rady typu "Jásejte a házejte pejskovi míček!", které občas čtu. To je totiž hra - jen hra, ale spokojenost vůdce smečky s podřízeným jedincem se dává najevo jinak a pro psa daleko přirozenějším způsobem. Ale i to je součást psí komunikace, kterou se snažím mezi lidi dostat a kterou používám na soustředěních a při "nápravě problémových psů" (což je ve skutečnosti ovšem o něčem zcela jiném) a která se skutečně nedá jen teoreticky popisovat...

 

  (27.7.2003)
Tazatel: Luboš Andrýs
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Vážený pane Dostále, dovolil bych si Vás požádat ještě o jednu radu: Když si vyberu štěně někde dál od místa bydliště, jaká je maximální vzdálenost převozu takovýho malinkýho pejska z jeho pohledu? (počítám s tím že budu muset přemluvit někoho aby pro něj se mnou zajel, protože sám bych s ním radši nejel, aby nebyl bez dozoru :)) Hledám všechny možné chovatelské stanice, které si podle možností prohlédnu, promluvím s chovateli a vyberu ty kteří budou nejlepší... :) Kdyžtak si nechám poradit od Vás :) Problém je v tom že teď jsem našel jednu cca 170 km daleko, vzdušnou čarou. Zajímalo by mě proto jaký na to máte názor, jaká je podle Vás rozumná hranice. Je možné že pes celou cestu prospí mě v náruči případně v bedýnce, občas se zastavíme udělat loužičku apod :) ale stejně mě to připadá vůdči němu skoro "dost". Několik hodin v autě... Co kdybych dal chovateli nějakou deku, aby si na ni zvyknul a aby z ní potom cítil známý pach (teda né chovatel ale pes :))? Jednou jsem už pro pejska jel, nebylo to ani moc daleko ale poměrně vydatně kňučel. Byl se svou paničkou na zadním sedadle, já jsem řídil a řeknu Vám občas to docela lezlo na nervy :)) a tomu kdo mě poveze bych to nepřál :) Předem díky za odpověď(i).
Dál bych se rád zúčastnil Vašeho soustředění, jen nevím jestli dostanu dovolenou. Kdybych přijel až třeba ve čtvrtek... to by asi už nemělo ten účinek že... v pátek ani nemluvě :) pravděpodobně víte proč ho děláte čtyři dny :) Ještě si mě zatím nezapisujte, kdyžtak se ještě ozvu. Děkuji. 

P.S. V minulém dotazu jsem to o druzích retrívrů jen špatně řekl, jinak jsem to "myslel dobře", tak jak vysvětlujete :)) Každopádně děkuji za usměrnění :)
P.P.S. nedalo mě to a našel jsem vzdálenost k té zmíněné stanici na internetu - je to mírně přes 200 km :( takže tohle fakt ne. Škoda, psy mají moc pěkné... i když - který golden není, že :)

Odpověď: Můj Dino se se mnou vezl od chovatele asi 100km, Šedy 160km. V obou případech jsme s sebou měli "řidiče", já seděl na předním sedadle, na klíně jsem měl deku a na ní štěně (v případě Dina s ním můj klín sdílel ještě dospělý jezevčík)... V obou případech střídavě pozorovali, co se děje před námi, spali a občas jsme s nimi zastavili a nechali je trošku vyběhat, protáhnout a dali jim napít. Oba to přežili v plné duševní i tělesné pohodě (jen Šedy obrátil žaludek, protože paní chovatelka jaksi pozapomněla, že by před převozem štěně mělo mít půst a jen dostat napít). Důležitý je ten těsný kontakt s pánečkem během převozu, který je uklidní a zároveň si zvykají na jeho pach.

Osobně si myslím, že do těch cca 200km by to bylo opravdu v pohodě, pokud dodržíte výše uvedený postup a řidič pojede rozumně, to znamená nebude se prudce rozjíždět ani brzdit a nebude řezat zatáčky. Dostatek přestávek, tekutin, předtím nekrmit - a zvládnete to všichni:)

Jinak máte pravdu - opravdu vím, proč moje soustředění trvá 4 dny. Přijet o den či dva později už nemá smysl, jak z hlediska soužití psí smečky, tak z hlediska návaznosti a rytmu vlastního programu soustředění.

 

  (27.7.2003)
Tazatel: Milena
Plemeno psa: chodský pes
Dotaz: Máme dvě fenky chodského psa, sestry, jsou jim tři roky. Ta "větší" často připlácne tu menší k zemi, hrozivě vrčí, menší se plazí a třese. Není to nikdy boj do krve, možná byla dvě tři škrábnutí za celé ty roky. A jindy si spolu hrají, olizují se, nebo jako zápasí, ale ve hře, to často vyhrává i ta menší, běhají spolu a jsou ve shodě. Často k tomu vrčení dochází při setkání, když s jednou odněkud přijdeme. nebo když menší zavoláme, tak běží k nám a větší ji "přepadne" cestou. Způsobuje tohle dokazování dominance, jestli je to ono, té menší fence trápení? Vypadá vždycky strašně ustrašeně, někdy i kňučí. Máme tu větší nějak trestat?

Odpověď: Je to jen a pouze demonstrace dominantního chování. O trestání dominantnější feny ani neuvažujte! Bylo by to to nejhorší, co byste mohli udělat... Respektujte hierarchii Vaší psí minismečky a dominantnější fenku pouze ve vhodných případech citlivě usměrněte - nic víc. Feny jsou neurvalejší i při dominanci než psi, s tím nic nenaděláte, ale nebojte, ta menší je i tak v pohodě - dominance a submisivita jsou geneticky dané modely chování, které jsou psům i vlkům vlastní a jsou nutným předpokladem jejich přežití. Jak sama píšete, jinak jsou obě feny v pohodě a rozumějí si spolu. Situace se navíc časem, až feny dospějou, hodně zklidní. Takže vše je v pořádku:)

 

  (27.7.2003)
Tazatel: Katka
Plemeno psa: Jack Russell Terrier
Dotaz: Mame 14 mesacneho Jack Russell teriera. Okrem neho mame aj 6 rocneho Nemeckeho ovciaka. Obidvoch mame na zahrade, lebo byvame v rodinnom dome. Psy maju k dispozicii cely dvor /nie su zavrety v kotcoch/. Trochu mi robi starosti nas Jack Russell terier. Asi od veku 7-8 mesiacov sa v nom zacala prejavovat agresia. Nema rad najma mladych psov vacsich plemien. Ak sa ale so psikom zoznami, je s nim dlhsi cas, pripadne sa zacnu castejsie stretavat, je po probleme. Neviem, ci tento handicap nesposobila jeho negativna skusenost. Ked mal asi 9 tyzdnov, zobrali sme si na strazenie susedovho dalmatina. Ten po prichode mna s mojim JRT z prechadzky, mojho 9 tyzdnoveho JRT napadol. Dalmatin bol dospely 6 rocny pes. Cely cas, co sme ho strazili, sme ich museli drzat oddelene. Prosim o radu, kde som mohla spravit chybu vo vychove a ako by sa to dalo napravit. Podotykam, ze psik bol od malicka velmi dobre socializovany, chodil do kolektivu mnohych psov, s ktorymi si velmi dobre vychadzal a az v puberte sa zmenil jeho vztah k nim. Dakujem.

S pozdravom Katka, Slovensko-Bratislava

Odpověď: Zdravím Bratislavu:) Jack Russel Terrier patří mezi teriéry, tedy přirozeně ostré a dominantní psy (nenechte se zmást převážně malým vzrůstem většiny těchto plemen). V pubertě se změnil vztah Vašeho JRT k velkým (ale určitě nejenom jim) psům z jednoduchého důvodu - začal dospívat a to se změní povaha každého psa, je to zcela přirozená záležitost. Není to z důvodu zážitku s dalmatinem. Protože JRT je, jak jsem již psal, ostřejší plemeno, samozřejmě tak i vystupuje a Vám to pak připadá jako agrese, ale je to normální psí chování - pokud je dobře socializovaný, pak mu zajistí i respekt mnoha vzrůstově větších psů:)

 

  (27.7.2003)
Tazatel: Mirka
Plemeno psa: bullmastiff
Dotaz: Dobrý den, předem moc děkuji za vše co pro nás páníčky i pejsky děláte moc nám to všem pomáhá. Máme psa Bullmastiffa je mu 14 měsíců a je to pohodový pes, má sice někdy svou hlavu, ale do teď to bylo celkem dobré. Až teď o víkendu se stala jedna situace česala jsem ho na balkoně a jemu se to nelíbilo (běžně mu to nevadí) utekl mi a skočil na gauč (tam už dlouho nechodí) tak jsem ho chtěla sundat a v ten moment se po mě ohnal a začal vrčet (nikdy na nikoho nevrčel ani na cizí psi jen na naší fenku, když byla moc otravná je jí 6 měsíců a občas ho zlobí, ale vrčel jen v kritické situaci) stáhla jsem ho z gauče a vrčela jsem na něj v ten moment jakoby zapoměl co dělal a byl jak mílius. Myslela jsem si, že ho to česání moc bolelo má teď dost řídkou srst tak jsem myslela, že jsem mu ublížila, ale ani tak by to neměl dělat.
A včera se to opakovalo zase si vylezl na gauč tentokrát jen tak tak ho chtěla sestra sundat a on se po ní zase ohnal a za chvíli se zase uklidnil a byl zase milej a mazlivej a večer to zase zkusil na mámu jenže ta neslyší a nevěděla, že na ní vrčí jen po ní lapal, jako že jí chce kousnout tak se lekla a utekla pro nás abychom s ním něco udělali tak jsme ho zase přimáčkli a vrčeli a zase se pak šel lísat k mámě věděl, že jí ublížil.
Ještě doplňující informace přestěhovali jsme se před třemi týdny z našeho domova k rodičům jestli to nemůže být změnou prostředí, nebo pubertou nedokážu si jeho chování vysvětlit.
Zajímalo by mne jak ho nejlépe trestat zda to děláme dobře a jak ho mají trestat rodiče, když neslyší a nemluví jak oni nejlépe poznají, že na ně vrčí, když ho neslyší dává pes třeba nějaký jiný signál.
A druhý dotaz je na změnu krmiva asi před třemi měsíci jsme změnili krmení z Canin Caviar na Acanu a od té doby se mi zdá, že má na hřbetě řidší srst takový jakoby řidší fleky tak nevím zda je to tou změnou krmiva či teplým počasím taky nám už líná asi 4 měsíce tak nevím čím by to mohlo být.
Předem moc děkuji za radu Mirka.

Odpověď: Dobrý den:) Je to klasická situace. Máte psa velkého plemene, který je v pubertě a jako každý ne ideálně zvládnutý pes v tomto období zkouší, zda by se ve smečkové hierarchii nemohl dostat výš. Situace, kdy pes je na vyvýšeném místě (gauč) a ve chvíli, kdy ho chcete sundat dolů, tak vrčí, je skutečně klasická výzva k souboji. Někdy stačí jemné gesto dominance (zavrčení a ukázání na zem), někdy je zapotřebí větší důraz (chycení za krk a rázné sundání) a následné podřízení psa, jiné případy končí pokousáním majitele...

Prostě to na Vás zkouší, není to změnou prostředí ani krmení, je to normální projev dominance psa. Zkusí to určitě ještě párkrát na Vás i na Vaše rodiče - pokud to zvládnete jako v popisovaném případě (vždy musíte být rychlá, dostatečně razantní a nekompromisní - a především klidná!), tak to bude dobré. Vaše rodiče bych s ním raději o samotě moc nenechával - už kvůli jejich handicapu. Řekněte jim, že pokud pes vrčí v případě dominance, vždy přitom nakrčí nos a mírně ohrne pysky - podle toho to bezpečně poznají i bez sluchu. Nedoporučoval bych, aby se pokoušela ho trestat třeba Vaše matka, protože se ho bojí a on to velmi dobře ví - to by mohlo opravdu skončit tím pokousáním. Prostě ve chvíli, kdy na Vaši mamku zavrčí, tak ať v klidu pro Vás odejde a Vy to musíte jako vůdce smečky srovnat.

Změna kvality srsti by teoreticky krmením být mohla, ale myslím si že spíš ne. Letos je hodně velké vedro, může to být obyčejné vylínání, ale také to může být známka disfunkce některého vnitřního orgánu (nejčastěji ledvin nebo jater) - takhle na dálku těžko říct, musel bych to vidět. Sledujte to a kdyby se Vám to nezdálo, navštivte veterináře.

 

  (27.7.2003)
Tazatel: Katka S.
Plemeno psa: flat coated retriever
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, opět se na Vás obracít s dotazem, zda  postupuji správně při "potrestání" a dávání mojí Afře (už ji je 5 měsíců) jasně najevo, že tohle si nepřeji. Konkrétně se mi jedná o požírání lidských či jiných zvířecích výkalů (ty psí ji tak neberou). Dnes už můžu říci, že mám docela dobře zmapováno okolí našeho města, kde jaká hromádka leží o:), takže se snažím Afru k sobě včas přivolat, upoutat její pozornost a kritické místo minout. Ne vždy se mi to však podaří o:((. Když ji chytnu při činu tak samozdřejmě následuje ostré fuj, nesmíš a vytahám ji za kůži, pak od ni poodejdu a přivolám si ji pěkně k sobě - následuje pochvala. Včera se mi však stala tato situace - opět jsme procházely kritickým místem a když už jsme myslela, že jsme dost daleko, tak moje milá Afra opět zavětřila a vydala se oním směrem. Jelikož na moje první volání "ke mně" neotočila ani hlavu, na nic jsem nečekala pádila jsem k místu, kde ona "voňavá" hromádka leží. Žádné další povely už jsem ji nedávala. Měla jsem štěstí a dorazila jsem tam o fous dříve, takže Afra si ani nečuchla - dívala jsem se na ni rozlobeně, ta však dělala, že má obrovskou žízeň, přitom jsme běžely dobrých čtyřicet metrů potokem - ona hromádka totiž ležela uprostřed koryta potoka. Kromě toho rozlobeného pohledu, jsem ji nijak nekárala, nechala ať se napije a potom přívětivým hlasem ji přivolala a pochválila (včetně pamlsku). No nejsem si jistá,že jsem ji dala správně a jasně najevo, že toto trpět nebudu. Jak už jsem psala, určitá "nebezpečná" místa znám, ale nechci to řešit připínáním vodítka, aby nenabyla dojmu, že jinak na ni nemám.
Snad jsem to nenapsala moc zmateně. Děkuji za odpovědˇ.

PS: Ještě by mě zajímalo, jestli to požírání lidských výkalů ja zapříčiněno nedostatkem nějakých minerálů, nebo je to vyloženě tím, že ji to "voní". Pro doplnění - krmím ji purinou pro štěňata velkých plemen, přidávám Irischcal a vitamínové tablekty pro štěňata(na název si teď nevzpomenu).

Odpověď: Dobrý den:) Děláte to dobře! Vážně - k tomu není co říct, je to tak jak to má být. V klidu, pohodě a ihned po pokárání dát najevo, že tím to skončilo a zas jste kamarádky... Nebojte, ono ji to přejde, teď je prostě ve věku, kdy 90% štěňat baští každý fujtajbl, na který narazí:) Mám z Vás radost!

P.S. Štěňata se v raném věku řídí především instinkty, až později k nim přibude i jednání na základě prožitých zkušeností. Jinými slovy - nutkání štěněte ochutnat cokoliv, co je v dosahu, je dáno geneticky a má svoje dobré důvody, i když lidem to může připadat "eklhaft". Naučil jsem se u psů respektovat vrozené vzorce chování a mnohokrát se mi to vyplatilo, nejen u mých psů...

 

  (27.7.2003)
Tazatel: Jaroslava Čáslavská
Plemeno psa: trpasličí jezevčík
Dotaz: Dobrý den,měla bych na Vás prosbu. Máme doma osmiměsíční fenku trp.jezevčíka, je vychovaná, poslušná, bezproblémová. Občas jezdíme k rodičům, kteří mají labradora. Od šestého měsíce ( tehdy se hárala ) vždy, když se vrátíme, naše fenka příliš a na vše štěká a není k utišení, když ji okřikneme tak ještě dlouho vrčí. K dětem bývala vždy vstřícná a milá, ale nyní je nedůvěřivá, přitom si nejsme vědomi toho, že by ji někdo ublížil. Začalo ji vadit každé bouchnutí či dupnutí, okamžitě se rozštěká. Dříve to nedělala. Prosím o radu, jak ji vždy uklidnit a utišit. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Po prvním hárání se naprostá většina fen změní. Což je jedna věc, kterou je dobré vědět. Druhá je to, že pokud budete mít nervózního nebo psychicky labilního psa, pak okřikování je to nejhorší, co můžete udělat. Třetí věc je to, že z toho mála informací, které od Vás mám k dispozici, mi přijde, že máte opět klasický problém - nezvládání vlastního psa...

Včera jsem na procházce se svými psy potkal paní, která má sedmiletou fenku kokršpaněla. Fenka nás (i jiné psy) při každém setkání neustále nervózně vyštěkává, paní na to reaguje tím, že ji velmi hlasitě okřikuje, na což fenka reaguje ješté větší nervozitou a rámusem - jak jinak, že. Takže mi to včera už nedalo, požádal jsem paní, ať hulákající fenku přivede blíž, dřepl jsem si (moji psi leželi v klidu vedle mne) a pomocí "psí řeči" jsem fenku okamžitě zklidnil. Paní konstatovala "nojo, vy máte holt u psů respekt" a já se snažil jí trpělivě vysvětlit, ať  na svoji fenku neječí a že pokud s ní bude jednat stejně klidně jako já, pak bude i fenka v pohodě... Ono je to totiž asi podobné i u Vás. Vezměte si z toho prosím ponaučení. Chce to klid a pochopení psí povahy - klidné jednání, klidné pokárání a víc se jí věnovat:)

 

  (20.7.2003)
Tazatel: Ondřej Hampl
Plemeno psa: jezevčík
Dotaz: Máme fenku jezevčíka (5 let), bohužel ji rodiče nechali vykastrovat (bez toho, aby mi cokoliv řekli!). Před kastrací neměla problémy s navazováním vztahů s ostatními psy, ale teď se jich hrozně bojí (hlavně větších plemen). Na druhou stranu strašně ráda provokuje (teda aspoň myslím, že provokuje) psy zavřené v kotcích nebo za plotem. Netuším proč to dělá a nevím jak ji zbavit strachu z ostatních psů. Dik za odpověď.

Odpověď: Pokud jste nechali vykastrovat fenu, nedivte se. Je to jen přirozený důsledek "citlivého zásahu, který nemá na povahu psa vliv" - jak rádi říkají veterináři a osvětové příručky. Prostě fenka teď bude taková jaká je - sám nejlépe vidíte, jak se její chování po kastraci změnilo. Poděkujte rodičům. Je mi líto, nemohu Vám poradit nic jiného, než abyste teď na ni dával velký pozor, protože setkání s velkým psem pro ni může být osudné. Nedisponuje totiž již tou přirozenou "samičí" ochranou, kterou ji vybavila příroda (pach + psychika) a díky níž jí od zdravého psa-samce nehrozilo žádné nebezpečí. Teď bude svoje okolí naopak provokovat - nechtěně, samozřejmě. Ona to ví. Proč myslíte, že se teď bojí bližšího kontaktu s volně puštěnými většími psy? Ta provokace psů za plotem pak není nic jiného než úniková reakce stresovaného organismu...

Jen doufám, že si z tohoto příběhu aspoň někteří potenciální prznitelé vezmou poučení a svoje feny nechají žít takové, jaké jsou.

 

  (20.7.2003)
Tazatel: Irena
Plemeno psa: kříženec jezevčíka
Dotaz: Dostala jsem vaši odpověd´na dotaz,jestli můžu nechat 5tiletého psa venku i v zimě,když doposud byl jen v bytě.Jelikož se budeme stěhovat,opět do bytu,ale přes dvůr máme garáž,menší místnost a dvorek,tak jsem chtěla aby pejsek,který bývá sám asi 4hod.denně a často se venčí,netrpěl tím,že bude sám asi 9až 10hod bez venčení.Není tam zvyklý,takže po dobu úprav tam bude bývat s námi a zvykat si.Do menší místnosti mu chceme dát zateplenou boudu,z místnosti bude mít malá dvířka,odkud se dostane na dvorek.Stěhovat se chceme na jaře a předpokládám,že tam budeme trávit dost času,aby měl čas přes léto si zvyknout na boudu i nové prostředí.Doufám,že jsem to nenapsala hodně zmateně,chtěla jsem tím říct,že bude venku jen v době,kdy budu v práci.A to bude těch 9až10hod.protože budu dojíždět.Byla bych moc ráda,kdyby jste mi k tomu mohl ještě něco napsat.Děkuji a přeji Vám hodně úspěchů v práci a s námi pejskaři trpělivost.Díky Irena.

Odpověď: Pětiletý pes už má rád ustálený životní rytmus a určitý klid. Můj osobní názor je ten, že pokud byste nechala svého psa doma, vůbec nic by se nestalo. Ale pokud preferujete Váš postup, pak bude jen dobře, když bude mít přes léto čas na aklimatizaci.

Je to na Vás - jak říkám, osobně bych byl spíše pro to, zachovat Vašemu jezevčíkovi stávající styl života. Pokud byste měla možnost se třeba kolem poledne stavit doma a provést "venčicí procházku", pak by to byla zcela bez problému - jak říkám, už máte dospělého psa a pes 2/3 dne skutečně prospí... Asi by doma byl opravdu spokojenější - ale je to jen můj názor z pohledu psa, konečná varianta řešení je na Vás:)

 

  (20.7.2003)
Tazatel: Lucie
Plemeno psa: jezevčík
Dotaz: Dobrý den, mám dotaz do vaší poradny. Bohužel nemůžu psát přímo přes formulář, snad nevadí tahle cesta. Pročítala jsem starší příspěvky a k mému problému jsem něco našla, ale jen částečně. Našeho 2,5 letého jezevčíka jsem učila nebrat si nic od cizích lidí metodou jak popisujete vy. Tj. někdo mu něco nabídne a pokud si pes chce vzít, dostane přes čumák a pokud si nevezme, dostane ode mě odměnu. Pes to pochopil velice brzo, ale problém je v tom, že pak začal u cizích lidí loudit a když mu (na můj popud) nabídli, nevzal si nic, ale hned si ke mně běžel pro odměnu. Jak ho odnaučit, aby vůbec takhle loudil (i když si většinou nevezme)? Děkuju a přeju hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Pes je chytrý, že? Umění je vždy v tom, nevybudovat nežádoucí spojitosti - což se bohužel stalo Vám. Mít psa a vychovávat ho je vždy souboj vůlí i mozků, pokud dáte svému pejskovi šanci, aby vymyslel, jak Vás oblafnout, pak se na něj nemůžete zlobit...

Přemýšlejte. Tak jak jste vybudovala spojitost "budu loudit u cizích - dostanu odměnu od paničky", tak musíte vybudovat spojitost "budu loudit u cizích - dostanu od nich přes čumák a od paničky nic, naopak nebudu si jich všímat a dostanu piškot". Musíte být zas o ten pověstný fous chytřejší než Váš pejsek! Takže domluvit se s pár lidmi - odměna bude následovat ve chvíli, kdy si těchto lidí prostě nebude všímat, ano?

Bohužel jste to s tím nácvikem poněkud přehnala a Váš jezevčík toho dokázal využít. Tuto spojitost není pro psa těžké pochopit - ale Vy musíte svého psa naučit, že nedostane odměnu za to, že bude loudit a pak si hrdinsky nevezme, ale za to, že vůbec loudit nebude... Tak do toho:)

 

  (20.7.2003)
Tazatel: Martin Fišer
Plemeno psa: hovawart
Dotaz: Dobrý den, máme 11-ti měsíční štěně hovawarta Bennyho. Celkem rychle se naučil základní povely. Pročetl jsem celou letošní poradnu, nenašel jsem, ale rady pro následující problémy. Poraďte mi jak ho naučit povel "zůstaň", když po povelu zůstaň odcházím i třeba pár kroků, ihned běží za mnou (za jinými členy rodiny nebo jinými psy se nerozběhne pouze když jsem u něj já a mám před ním ruku a dám povel zůstaň). Dále nevím jak se zachovat když mi uteče za jiným psem (od malička se hned s každým psem kamarádí). Mám čekat na místě a přivolávat ho nebo mám jít za ním (ne vždy je na dohled) a vynadat mu, že neposlechl na volání? Při jiných příležitostech na zavolání normálně přiběhne a po chvíli i od toho psa. V krátkosti se nedá situace přesně popsat, ale Liberec je od nás daleko abych k vám do psí školy pravidelně dojížděl. Děláte kromě soustředění i víkendové intenzivní kurzy? Myslíte se, že krmení Agil je kvalitní pro HW? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) V letošní Poradně to opravdu není, až budete mít čas, tak si prosím pročtěte i archivy za roky 2000-2002, tam to všechno je:)))

Každý cvik chce především trpělivost, nedá se nic lámat přes koleno. Odložení je navíc pro psa jeden z nejnáročnějších cviků. Při odložení nechte nejprve psa ležet před sebou. Dívejte se mu do očí a ve chvíli, kdy bude mít tendenci vstát, napřáhněte k němu otevřenou dlaň a znovu dejte povel "Lehni!". Musí to být okamžité, nečekejte, až úplně vstane! Jakmile to zvládne, postupně prodlužujte vzdálenost. Ve chvíli, kdy opět bude chtít vstát, udělejte dlouhý krok k němu a otevřenou dlaní opět opticky zkraťte vzdálenost, samozřejmě zavelte "Lehni!". Postupně zvětšujte vzdálenost i dobu (pomalu a trpělivě), psa vždy pochvalte a odměňte v odložení - žádné vstávání! Výcvik zpestřete i dalsími rozptylovacími prvky - obcházení odloženého psa, dřepy před jeho hlavou atp.

Přivolávání jsem tu vysvětloval skutečně již mnohokrát, ne že to v Poradně není... Je to komplexní problematika a protože jsem na tento dotaz odpovídal více lidem s různými psy, skutečně doporučuji si tyto příspěvky najít a přečíst, věřte že je to opravdu nejlepší. Znovu opakuji, že není jen Poradna za tento rok:) Pak budete vědět i to, že "vynadat" svému psu poté, co přijde, je ta nejspolehlivější cesta k navždy nezvládnutému přivolání. Existují věci jako oční kontakt, gesto rukou - prostě to, co pes chápe jako zasloužené potrestání od vůdčího člena smečky. Už jste viděl, že by jeden pes na druhého řval?

K Vašemu dalšímu dotazu - zaregistroval jste VÝCVIKOVÝ SERVIS? Kontaktujte mne, domluvíme se.

Krmení Agil neznám, nikdy jsem s ním do styku nepřišel - ale k metodě výběru a hodnocení krmení je v Poradně také hromada zodpovězených příspěvků. Jen si dát trochu práci s vyhledáním příspěvků - já nad jejich sepisováním strávil za ty zhruba 3 roky již nespočet hodin, je to už poměrně velká databáze informací a mám jen to skromné přání, aby lidé občas využili funkci vyhledávání textu, kterou disponuje každý internetový prohlížeč...

 

  (20.7.2003)
Tazatel: Ája
Plemeno psa: bernský salašnický pes
Dotaz: Dobrý den, máme třináctiměsíčního bernského salašnického psa Alfréda. Typický puberťák, kterého zcela normálně zaujme každá fena a na některé naskakuje. Tímto způsobem "obtěžuje" jen feny větších plemen (retrívr, labrador, boxer...). Feny si povětšinou sednou, oženou se s rafnutím po něm, ale jsou i takové, které drží. Obvykle to skončí společným běháním a skákáním, ale velice často se setkáváme s reakcí majitelů fen, kteří mají hrůzu, že jejich feně náš pes ublíží - konkrétně namůže záda, poškodí kyčle. Alfréd je na berňáka zatím poměrně subtilní (43 kg) a nikdy se nejedná o hárající fenu. Takže, co máme dělat? Myslíme si, že fena, které je to nepříjemné (zátěž na záda, kyčle), to snad dá najevo. Co říci majitelům feny?
Díky moc a hodně vytrvalosti, ať tyhle skvělé stránky vydrží:-))

Odpověď: Dobrý den:) Taky už jsem se setkal s jednou hysterickou majitelkou labradorky (kterážto fenka mimochodem byla zcela v pohodě a pyšná, jak si jí psi všímají:)), která řvala cosi o agresivních psech, kteří její fenku budou mít na svědomí...

No. Osobně se strašně rád dívám na řádění psů a fenek - i když těm psům jde jen o to jedno, tak na těch fenkách je vidět, jak jim to evidentně dělá dobře. Zažil jsem i pár fen naopak vyvedených totálně z míry, že si jich psi nevšímají - takže následovaly provokace s klackem až po uražené ňafání a kousání... Jako u lidí:)

Je to tak, jak píšete. Pokud fena psa nechce a jeho "obtěžování" je jí nepříjemné, pak to dovede velmi jasně a razantně dát najevo. Na druhou stranu, naskakování a olizování intimních míst feny psem je zcela přirozené komunikační chování - a pokud pes něco dělá, dělá to většinou přímo a bez nějakých okolků:)

Takže je to zas jen problém lidí, ne psů...

Díky za povzbuzení:) To víte že budu dělat vše pro to, aby tyto stránky vydržely...

 

  (13.7.2003)
Tazatel: Eva
Plemeno psa: viszla (maďarský ohař)
Dotaz: Dobrý den, často navštěvuji Vaše stránky a jsem opravdu potěšena, že poskytujete rady. Rozhodla jsem se na Vás obrátit i já. Jsem majitelkou dvouměsíční fenky maďarského ohaře (viszla). Kira (jak se jmenuje), je velice temperamentní. Kouše vše, co jí příjde pod čumáček, včetně nás :-)) Dle Vašich odpovědí z poradny jsme celá rodina po silnějším kousnutí vydávali zvuky snažící se napodobit kňučení. Kiruška z toho byla opravdu nejprve udivena a hned sevření povolila. Po nějáké době ji však náš nářek přestal vadit a kouše nás vesele dál. To ale není zas tak velký problém, myslím, že je to naprosto přirozené a časem ji to přejde :-)
Chtěla bych Vás však poprosit o radu ohledně necháváni psa o samotě. Vím, že jste již na tento dotaz odpovídal mnohokrát a také jsem Vaše odpovědi pečlivě studovala a snažila se jimi řídit. Od té doby, tj. 3 týdny, co jsme si Kirušky přivezli je s ní neustále někdo doma. Během dne trénujeme "opuštění", kdy ji zavíráme do prostorné místnosti, kde má pelíšek, jídlo, hračky a kde ji necháváme puštěné rádio. Kira však jakékoliv naše odloučení nese velice těžko a okamžitě (jakmile se probudí, pokud ji tam dáme když usíná) spustí hrozný nářek. Je nám to moc líto a trhá nám to srdce (na uši kašleme...). Nicměně snažíme se vydržet,ale výsledky se nedostavují. Během naší přítomnosti se Kira volně pohybuje po celém domě, avšak za našeho neustálého dozoru, protože kouše opravdu vše, včetně pro ni nebezpečných věcí. Samotu v obývacím pokoji a podobně snáší lépe, jenže zde ji samotnou, pro její vlastní bezpečí, nechat nemůžeme..... byla bych moc ráda, kdyby jste nám něco poradil. Před ní jsem vlastnila fenku jezevčíka, která odloučení zvládala bez problémů.
Dále bych se s Vámi chtěla poradit, kdy si myslíte, že je nejlepší začít navštěvovat "cvičák". Se Zuzankou (jezevčík) jsem na cvičiště nechodila, takže nemám zkušenosti.
Také bych se s Vámi chtěla podělit o můj názor na kastraci, protože jsem se dočetla, že nejste její příznivec. Mojí jezevčí fence Zuzance bylo 14 let, když zemřela. A bylo to to nejhorší, co jsem v životě zažila. Neměla nikdy štěňata, ale kastrovaná nebyla, cehož lituji, protože mohla být ještě naživu. Nádory na mléčné žláze, které se jí na bříšku udělaly, nebyly sice rakovinové, ale jejich vyoperování ji natolik oslabilo, že zemřela. Samozřejmě to nebylo jen tak jednoduché, ale zdlouhavé a hrozné. Takže svoji fenku určitě kastrovat nyní nechám, protože nechci zažít to, co se Zuzankou. A všichni veterináři, se kterými jsem o kastraci hovořila, se shodli na tom, že jediný způsob, jak zabránit nádorům mléčné žlázy, je kastrace. Myslím, že to za to stojí.
Těším se na Vaši odpověď a přeji Vám plno čtenářů a úspěšně vyřešených problémů :-)) hezké léto!!   Eva.

Odpověď: Dobrý den:) Máte dvouměsíční štěně temperamentního plemene. Opravdu se musíte smířit s tím, že Vás bude ještě nějaký čas "okusovat", zhruba tak do přezubení - ale nebojte, i to přejde, je to zcela přirozené. Ovšem nemůžete čekat, že bude v tomto věku zvládat samotu - mimochodem, nějak mi to nejde dohromady - píšete, že jsou jí teď dva měsíce a přivezla jste si ji před 3 týdny - to jste ji vzali od chovatele na 5 týdnech?! Doufám, že ne, že je to jen překlep, protože jinak máte vysvětlení jejího strachu ze samoty přímo před očima! Jestli "trénujete opuštění" v tomto věku, pak jste na nejlepší cestě mít z fenku bojácného, nesocializovaného tvorečka... V tomto věku je nutné se štěnětem být stále, zvykat Kiru na samotu můžete až někde od dokončeného 3.měsíce věku! Teď socializace, vtiskávání, smečka - ne samota!!! Vy ji však učíte stresu, ne samostatnosti a sebevědomí...

Do psí školy (určitě ne na klasický "cvičák") vezměte Kiru ve 4 měsících. To je ideální věk pro začátek hravého, ne drilovacího výcviku.

Váš názor (i všech veterinářů, se kterými jste mluvila) na kastraci je z mého hlediska hluboce odstrašující... Kdyby takto uvažovali všichni, tak už nemáme co chovat, protože by psi jednoduše přestali mít možnost se rozmnožovat a odchovávat vrhy. Myslíte si, že člověk musí být vždy chytřejší než příroda? Po staletí se psi i vlci rozmnožují přirozenou cestou a přesto nevymírají houfně feny na nádory mléčné žlázy. Názor, který jste tu prezentovala, je bohužel v jistých kruzích velmi populární, stejně jako ten o blahodárném vlivu kastrace na povahu psa... Jen se nikdo nezabývá otázkou, proč se věci jako kryptorchismus, rakovina nebo nádor mléčné žlázy u některých plemen vyskytuje v tak vysokém měřítku. Je nutné jít po příčině, kterou je přešlechtění a postupná degenerace velkého počtu plemen (proč je signifikantně nižší podíl těchto vad u přírodních plemen, do kterých člověk téměř "nesáhne"?), které mají za následek i vznik dispozic k těmto onemocněním. Jít po příčině, ne chtít napravovat věci stylem "špatná povaha -> kastrovat", "riziko nádoru -> kastrovat"...

Přeji i Vám hezké léto a prosím Vás moc, abyste měla rozum a Kiru nikdy kastrovat nenechala!!! Vaše jezevčice měla 14 let, když zemřela, to je slušný věk. Nesouhlasím s Vámi a řeknu to jasně - NESTOJÍ TO ZA TO. Nelíbí se mi tento způsob uvažování a hluboce ho odsuzuji. Vaší fence jste život nedala a kdyby majitelka její matky uvažovala jako Vy, tak Kiru ani nemáte - uvědomte si to, prosím! Ani jako majitelka psa (zdravého!) nemáte na některé věci právo, nezlobte se.

 

  (13.7.2003)
Tazatel: Renata S.
Plemeno psa: labrador
Dotaz: Dobrý den! Nejdřív bych Vám chtěla poděkovat za krásné psí stránky,které nám už v mnohém pomohly.Díky.:-)
Teď k našemu problému.Máme ročního labrouška Arama,který je hodný,celkem poslušný,trochu "ztřeštěný",prostě správný psí puberťák.:-)Problém je,že je až moc přátelský.Miluje lidi(hlavně děti),pejsky,dokonce i kočky...Horší je,že když vidí jakéhokoliv pejska,musí se s ním za každou cenu alespoň pozdravit.Odvolat se dá,někdy se jen očuchá a jde sám i bez zavolání,problémy nám dělají jen fenky labradorky,od těch se mu nechce.Ale-ke každému pejskovi se přiřítí jak velká voda,pak už je v klidu,neskáče,na menší pejsky je opatrný,pozdraví se,nebo chvíli pohraje a jde.Je mi jasné,že není nic příjemného z pohledu majitele trpasličího plemene sledovat,jak se třeba k jorkšírovi řítí pomalu 40kg"hovado":-),tak by mě zajímalo,proč to vlastně dělá?Proč k pejskovi nejde jako každý jiný,ale běží?Je pravda,že v poslední době neměl moc kontaktů s kamarády,před 5-ti týdny byl na operaci s loktem,nesměl běhat,teď začínáme prodlužovat procházky,ale já se ho bojím pustit z vodítka,protože se už několikrát stalo,že dotyčný pejsek,který se samozřejmě cítil ohrožen,po něm okamžitě "vystartoval".Na druhou stranu to Aram dělal už před operací,ale ne v takové míře.Je možné,že je to tím,že když jsme viděli cizího psa,uvazovali jsme ho?(u nás je 90%malých psů,které venčí starší lidé.Někteří měli pochopení pro štěně,ale většinou jsme dostali vynadáno,že necháme štěně "nějakého pitbula:-)"-je hnědý-bez vodítka a ono ohrožuje jezevčíky(ve skutečnosti to bylo naopak :-)),pejsky berou do náručí,prostě jsme se snažili předcházet nepříjemnostem).Možnost být s kamarády měl ale vždy(kromě období po operaci),v našem lesoparku běhal i z cizími psy.Teď i když je na vodítku a máme projít okolo pejska,lehne si jako štěně,čeká a když přijde pejsek blíž,následuje start,pak už v klidu.Většinou se lekne pes i majitel,a očuchání se tím pádem stejně nedočká.Je mi jasné,že je něco špatně,ale nevím co.Za radu Vám budu vděčná.
Ještě by mě zajímala jedna věc,a sice jak pes bere určité "projevy hlučnosti":-)-nevím,jak to napsat-z mojí strany,které se ho však netýkají?Máme dvě děti-kluky,kteří se věčně perou,takže u nás občas dochází k poněkud hlučnější "výměně názorů":-).Stalo se,že jsem něco křikla na děti do pokoje(já jsem byla v kuchyni) a Aram chvíli zmateně koukal,tak jsem ho pohladila,jako že to není na něj,ale on se stejně stáhl k sobě na pelíšek.To mě překvapilo,protože většinou mi u vaření "asistuje"-k mé velké radosti se rozvaluje na mých nohách:-).Někdy,když křiknu,vyběhne a kouká,co se děje.Nemůže si myslet,že vždycky,když zvýším hlas,dělá on něco špatně?Nebo potom,když okřiknu jeho,nebude si říkat"to si zase jenom pro sebe něco huláká":-)Teda zase nejsem nějaká hysterka,co by pořád ječela na děti,:-)ale někdy se to stane a opravdu by mě zajímalo,jak tohle bere pes.Díky moc za odpověď a zdravím oba Vaše miláčky(Aram oba nejmíň dvakrát!:-))

Odpověď: Dobrý den - za málo:) Buďte zcela v pohodě - nic není špatně. Aram je živější puberťák, to je všechno... Kdybyste měla možnost sledovat víc pejsků v jeho věku, zjistila byste, že ti zdravě sebevědomí se chovají stejně jako on. Jenom pes, který měl problémy se socializací, neuposlechne v tomto věku základní smečkový instinkt, který velí: seznámit se! Teď, hned, s každým pejskem, který je v dohledu. A pokud je takový "seznamovatel" dychtivý psí výrostek, pak prostě se k tomu druhému pohrne jak velká voda - a není na tom nic špatného, časem se jako všichni ostatní zklidní... Takže buďte zcela v pohodě a rozhodně si neberte příklad z lidí, kteří vyznávají názor, že pes patří za všech okolností na vodítko a nedej bože aby si chtěl hrát s jiným pejskem nebo jiný pejsek s ním:)

Hluk obecně je pro psy stresující a špatné ho snášejí. Pokud budete "hulákat", pro Vašeho psa je to ještě větší stres, protože analyzuje, zda není ten kravál namířen proti němu. Je-li mu to velmi nepříjemné, pak se snaží stáhnout do ústraní a čeká, "až to přejde". Takže moc nehulákat, Aramovi to příjemné rozhodně není - navíc si tím zbytečné oslabujete vůdčí pozici. Méně slov a rychlý čin:)

Moji oba miláčci i já zdravíme Arama!

 

  (13.7.2003)
Tazatel: Denisa
Plemeno psa: viszla (maďarský ohař)
Dotaz: Vážený pane Dostále, často bavím své přátele tím, když předvádím plavání svého psa. Jmenuje se Tony a je to rok starý viszla. Nikdy jsem nic podobného neviděla. Vodu miluje, stále vyžaduje házení klacku do vody, ale když tam skočí, mám pocit, že ho budu zachraňovat. Jeho tělo je totiž kolmo k hladině vody - jako když člověk "šlape vodu". A on jí opravdu zřejmě zadníma nohama šlape. Předníma nohama máchá kolem sebe, velmi cáká - což jemu samotnému velmi vadí - protože uhýbá hlavou na všechny strany. Tento způsob plavání neplavání ho očividně velmi a rychle unavuje. A protože se tedy pohybuje ve vodě opravdu pomalu, není schopen plavat dále od břehu. Respektive já se bojím pustit ho dál, protože se už několikrát stalo, že předníma nohama, zřejmě únavou, přestal mávat a šel pod hladinu. Poraďte prosím: dá se psa naučit normálně plavat a jak? Předem děkuji a přeji hezký den.

Odpověď: Pěkné:))) Už jsem viděl různé psí styly plavání, ale tenhle ještě ne... Každý pes umí plavat od přírody, jsou to přirozené pohyby stejně jako třeba běh. Na Vašem místě bych především zkusil zjistit, jestli v té vodě skutečně pohybuje i zadními končetinami - skoro mi přijde že ne, protože tento pohyb by mu sám vyzvedl záď nad vodu. Zkuste mu pomoci tím, že mu dáte ve vodě ruku pod bříško, čímž ho nasměrujete do správné polohy - stejně jako když učíte plavat malé dítě. No a uvidíte, co se bude dít...

Věřím, že to Tonymu "sepne" - znovu opakuji, že na rozdíl od člověka (ten se to musí učit) pes umí plavat instinktivně. Dejte tomu taky čas (můj Dino plaval odmala, Šedy přijal vodu teprve na jednom roce) - jen se postarejte, aby se Vám do té doby neutopil:) Držím palce!

 

  (13.7.2003)
Tazatel: Irena
Plemeno psa: kříženec jezevčíka
Dotaz: Mohu 5tiletého psa,který doposud byl jen v bytě,naučit být na dvorku i v zimě?Bude tam max.10hodin,ne přes noc,na schování zděnou budovu se zateplenou boudou.Mám obavy,aby nezmrzl a jestli mu instinkt zavelí se schovat před zimou.Děkuji moc za odpověď Vaše stálá čtenářka Irena.

Odpověď: Pětiletý pes, žijící doposud jen v bytě, skutečně může mít s přechodem na venkovní pobyt určité problémy. U jezevčíků je vůbec nutno dávat pozor na prochlazení, takže bych byl na Vašem místě dost opatrný. Samozřejmě, pokud bude mít možnost, tak se schová do tepla, jiná věc ovšem je, zda nebude tvrdohlavě ležet těsně u vstupních dveří do domu, kde dříve pobýval a kam se pravděpodobně bude chtít i vrátit...

Neznám důvody, které Vás k tomuto kroku vedou - ale na Vašem místě bych celou záležitost přeci jen ještě zvážil, vzhledem k plemeni, stáří i dosavadnímu způsobu života pejska.

 

  (13.7.2003)
Tazatel: Honza Malík
Plemeno psa: malamut x labrador
Dotaz: Dobry den, jiz po treti se ptam, ale fakt jiny a lepsi zdroj informaci o psim chovani sem zatim nenasel tak sorry :-)))

1) Mame 8 mesicniho labradora s malamutem. "Deli" se se sousedovic kockou o zahradu :-) obcas ji honi, obcas kdyz se potkaji k ni cucha a chce si hrat (vystrceny zadek ocas nahoru nohy rozjete do stran, hlava u zeme a knuci :-))) nepletu se doufam, ze to znamena hru? Vcera se vracela kocka domu, a skocila pres plot tak neobratne, ze nasemu psovi spadla na hlavu on v soku zkoprnel, nasledne zacala utikat, vyskocila na garaz, kam se prihasil nas psik. Ja za nim dokvacil s "prikazem" NESMIS, nechal toho nachvili a pak zacal litat kolem garaze a stekal na milou kocku, ktera sedela na rantlu faraze cca 2 metry nad nim. Pote nas mazlik :-) zacal skakat i na me 2x. Chci se zeptat coto znamena, neco jako "vole vysad me tam"? :-))Mame mu to honeni kocky zakazovat? Jak? Dela to i panicce kdyz se treba zakeca z pejskarame a on, pote co se vybeha s ostatnimi psi ji hamtne tlapama na zada znamena to "tak pod uz" nebo se pletu???

2) Nema problem s tim, ze by si pripadal jako vudce smecky, neptam se na to z duvodu autority "ve smecce", ale jak tedy 8 mesicnimu psovi, kdyz tedy pisete, ze tahani za kuzi nad krkem se ma delat jen stenatum, mame dat na jevo, ze neco nesmi napr. jeho konicek vyzirani odrezku spadleho jidla po vareni obeda u sporaku?! :-)

Diky predem za odpoved Hozna Malik.

Odpověď: Dobrý den:)

1/ "Vystrceny zadek ocas nahoru nohy rozjete do stran, hlava u zeme a knuci" - ano, to opravdu znamena hru, ta kočka má kliku -  můj Šedy by na ni reagoval zcela jinak... no, kočka by to asi nepřežila, pro něj kočky představují něco, co je třeba zlikvidovat. Osmiměsíční malamut-labrador je jako každé štěně rozverné mládě, tak moc nerozebírejte, co myslí tím, že do Vás žďuchne nebo na Vás začne skákat - je prostě neposednost a vybíjení energie, projev rozčilení, upozornění na sebe... Kočky nechám na Vás - až mu některá zboxuje čumák, taky už bude opatrnější:)

2/ Víte co? Otestuju, jak moc vážně jste myslel to ocenění zdroje informací o psím chování - projděte si příspěvky zpátky a na svoji otázku odpověď najdete:))) Proto zde všechno uveřejňuji, aby si otázky/odpovědi mohl přečíst každý už předtím, než položí po x-té stejný dotaz...

 

  (9.7.2003)
Tazatel: ???
Plemeno psa: kavkazský pastevecký pes
Dotaz: Vazeny pane Dostal, obracim se na Vas s nasledujicim problemem. Mam 18-mesicniho psa plemene kavkazsky pastevecky pes. Jeho vychova probiha od jeho 8 tydnu, kdy byl privezen domu. Od mala vyrusta se starsim psem stejneho plemene (nyni 5 let stareho) v bezproblemovem vztahu. Od mala byl socializovan mezi ostatnimi psy v parku, s kterymi si pravidelne hral na volno. V dobe, kdy zacal navstevovat vystavy (cca od 1 roku) zacal napadat bezduvodne ostatni psy na vystavach vcetne fen, pokud se mu nelibila. V takoveto situaci se se z neho stava cholericky agresivni jedinec, ktery je ochotny v ten moment kousnout do cehokoliv vc. sveho majitele. V tu chvili o sobe temer nevi, a za chvili je ochotny se zacit mazlit jakoby se nic nedelo. Nyni uplatnuje i dominantni postaveni vuci ostatnim psum venku, jakmile na nej nektery pes zavrci (feny mu nevadi), chce se porvat. Za Vasi radu predem dekuji. Hezky tyden! 

Odpověď: Kavkazský pastevecký pes je obecně označován jako nejostřejší středoasijské pastevecké plemeno (ostatní středoasijci jsou skutečně daleko mírnější). Jeho pracovní činností je chránit velká stáda ovcí a dobytka proti predátorům (medvědi, vlci), kterýžto úkol plní naprosto dokonale bez jakékoliv potřeby podpory nebo řízení ze strany člověka.

Cituji ze standardu plemene: "Vyznačuje se vrozenou ostrostí, vysoce vyvinutým obranným instinktem v aktivní formě, nekompromisností a nedůvěřivostí k cizím lidem. Vysoká nervová aktivita. Charakteristická je zlostnost a nedůvěřivost vůči cizím lidem, za nedostatek je považována pomalost a důvěřivost vůči cizím osobám, za vadu bázlivost, silná flegmatičnost nebo absence zlostnosti."

Tak. Osobně je považuji za jedny z nejinteligentnějších přírodních plemen - ne kvůli agresivitě, ale kvůli používání vlastního mozku (bleskurychlé vyhodnocení problému a jeho následné řešení). Ale teď si představte situaci, kdy toto vysloveně přírodní hrdé plemeno vezmete na výstavu, do atmosféry stresu, psychicky nahuštěné atmosféry, která se naprosto liší od atmosféry, která panuje na horských pastvinách Gruzie, Dagestánu a dalších oblastí výskytu tohoto psa. "Vysoká nervová aktivita" (viz standard plemene) - zcela vylučuje (především u importovaných psů) apatii nebo nezájem o okolí. Jinými slovy, pes bude aktivně na svoje okolí reagovat, ať se týče lidí nebo psů. A právě atmosféra výstav, kde je na relativně malém prostoru hodně lidí a cizích psů, určitě nepřijde kavkazanovi pohodová a klidná! Na výstavách, kterých jsem se zúčastnil s Šedym, byli i kavkazani - a i když byli třeba přivázáni u stromu, vždy "komentovali" svoje okolí - ano, občas se i porvali...

Na tento problém rada neexistuje - kavkazan jako všichni středoasijci řeší problémy sám a pokud funguje, tak jako parťák, nikdy ne v podřízené pozici - ale to sama určitě víte:) Z mého pohledu nemá smysl dělat z hrdého samostatného plemene psa typu pudl, který je na výstavy jak stvořený. Kavkazan se prosté chová podle své přirozenosti (opět viz standard - i vůči jiným psům se chová zcela dominantně) a je mu jedno, jestli je právě na výstavě nebo na horské pastvině. Na rozdíl od např. NO se nedá zlomit - osobně bych za takového psa byl ochoten obětovat i výstavy.

Váš kavkazan je ještě nedospělý a psychicky nevyzrálý. Časem se zklidní - určitě, ale na Vašem místě bych tak na rok, rok a půl výstavy vynechal. Začal bych opět v momentě, kdy budu mít psa psychicky dospělého, bez negativních zkušeností z výstav, které by nasbíral v období nedospělosti. Budete mít daleko lepší pozici než za stavu, kdy si bude každou výstavu spojovat s "měřením sil".

Kavkazan je povahově takový, jaký je. Rozhodně to není typicky předváděcí pes (a nikdy nebude), na druhou stranu musí být psychicky naprosto vyrovnaný (nesmí být v žádném případě cholerik), k čemuž výstavní atmosféra v období dospívání rozhodně nepřispěje.

Hezký týden i Vám a oba to zvládněte:)

 

  (9.7.2003)
Tazatel: Katka
Plemeno psa: labrador
Dotaz: Přeji krásný den,máme roční fenku labradora. Doposud jsme ji krmili ráno granulemi a večer konzervou nebo kuřetem a podobně se zeleninou a rýží nebo těstovinami. Nyní jsme se ale ve zpravodaji retrívr klubu dočetli, že podobné střídání potravy je přímo zločinem na zvířeti. Teď, když bude naše Sherry přecházet na jedno jídlo denně, nemůžeme se dohodnout jestli granule nebo ono "normální" jídlo. I když výrobci na granulích píší, že v nich nic nechybí, mám dojem, že není možné, aby byly o tolik lepší než třeba kuře, čerstvá zelenina a rýže. Kosmická strava je taky výživná, ale kdo by ji jedl každý den? Když dáváme psovi mrkev nebo sýr jako odměnu, znamená to, že mu ničíme v kombinaci s granulemi trávení? Já si prostě pořád myslím, že v granulích nemůže úplně všechno, přírodní vitaminy musejí být lepší než syntetické, stejně jako vláknina. Je podle Vás možné dávat jeden den (týden) to a druhý zas ono? Co byste v opačném případě doporučoval? Předem moc děkujeme za odpověď!!!

Odpověď: Krásný den:) Skutečně není dobré střídat granule s vařenou stravou, to Vám potvrdí každý trochu znalý veterinář. Osobně doporučuji vždy pouze granule - z jednoduchého důvodu. Ono není nejdůležitější, jak konečná forma potravy vypadá na pohled, ale to, co je v ní obsaženo. A v granulích je kromě bílkovin obsažena i spousta vitamínů, malá dávka vápníku, minerály, stopové prvky... Prostě všechno potřebné pro to, aby výsledná směs byla VYVÁŽENÁ. A to je to nejdůležitější pro psa. Když budete pejskovi vařit, sice to bude pěkně vonět i vypadat, ale po nějaké době zjistíte problémy - kostra, srst, klouby atd.

Takže pokud mohu poradit - určitě ne jeden den (týden) to a druhý ono, naprosto tím rozhodíte dost citlivé psí trávení. Kupte kvalitní značkové granule od výrobce s dlouhou tradicí a krmte jen granulemi. K té odměně - tvrdý sýr určitě, mrkev nikdy (syrová pěkně prožene střeva Vaší fenky)...

 

  (6.7.2003)
Tazatel: Stáňa Švetrová
Plemeno psa: německý ovčák
Dotaz: Máme asi mlsnou "holku" (14měs.).Od chovatele byla zvyklá na směs granulí(Bosch) s vývarem a masem.My jsme jí dávali od 7 týdnů Royal Canin a Eukanubu, ale vždy zvládla tak 1/2,max.3/4 doporučené denní dávky.Lépe jedla, když jsme jí střídali třeba 3 druhy krmiva (před měsícem jsme začali střídat ještě Happy dog),při jedné značce už po spotřebě cca 1/2 pytle odmítala jíst úplně a to i 5 dnů.Jdou jí lehce vidět žebra,proti ostatním NO je štíhlá a vysoká ,má cca 28 kg.Nechtěli jsme jí přidávat maso ke granulím,aby se neměnil ideální poměr živin.Všichni nám ale říkají, že je hodně hubená a máme jí dát vařené jídlo, aby přibrala.Je hravá, veselá a spokojená, ale celkem rychle se unaví(30 min.běhání).Je s námi v paneláku,má "výběh" 3+1 a velký balkón, venku jsme s ní 3x denně na větší procházce(0,5 - 1hod),kdy má volný výběh po loukách a kolem řeky, jinak když potřebuje, tak kolem domu jen na vykonání potřeby.
-Jaký je Váš názor na vařené jídlo ,pokud ho doporučujete, jaký je poměr jednotlivých složek a kolik asi by měla fenka takového krmiva dostat,příp.čím je třeba doplnit?
-Doporučujete raději pouze granule,nebo je příp.s něčím míchat?Je lepší jedna značka nebo střídání nevadí?Máme zkusit jiné granule nebo opravdu cena zaručuje nejvyšší kvalitu?
-Někteří majitelé větších plemen psů jsou s nimi venku 6-7 hodin, jiní max.hodinu za den.Když nemáme možnost nechat pejska volně a podle chuti vyběhat na zahradě,těžko určíme, kolik je ideální množství pohybu.Když jsme venku, naše fenečka běhá, pořád chce házet míček nebo si hraje s jinými psy,ale doma(někdy i kousek před domem)"padne" a už nemá sílu se pohnout.Nemáme jí zkrátit pobyt venku?
Nevím, jestli máte dost informací k odpovědi na tolik otázek, ale budu moc ráda, když nám poradíte. S pozdravem a přáním pěkného léta Stáňa Švetrová.

Odpověď: Čtrnáctiměsíční NO ještě zdaleka není fyzicky hotový pes. Pro správné utváření postavy je kromě přiměřeného krmení bezpodmínečně nutný dostatek pohybu a tzv. "honění do kopce" (což hodně pomáhá k utváření prostorného hrudníku a silných končetin).

Co se týká krmiva, tak míchání granulí a vařené stravy je pro psí trávení a celkovou vyváženost krmení to nejhorší, co se dá udělat. Problém (pokud kupujete osvědčené kvalitní značky /kvalita není dána cenou, ale tradicí a zkušenostmi výrobce/ - Purina, Eukanuba, K-9...) není v granulích. Každý pes má svůj specifický poměr mezi příjmem a výdejem energie, svoji roli hraje i roční doba (v zimě musí být větší příjem energie kvůli nárokům na termoregulaci), popř. momentální indispozice psa.

Ideální množství pohybu je opět termín, který nelze specifikovat. Záleží na konkrétním jedinci, jeho kondici a dalších faktorech. Jenda hodina denně je pro větší plemeno každopádně málo - 2-3hodiny intenzivního pohybu (tedy ne na vodítku!) většinou postačí.

Ve Vašem případě bych určitě doporučoval zůstat na granulích, s tím, že bych denní krmnou dávku rozložil na dvě části (ráno a večer) a rozhodně ji zvýšil o 50-60% oproti doporučení výrobce. Nic do ní nepřidávejte. V kombinaci s dostatkem aktivních procházek určitě dosáhnete znatelného zlepšení!

Také přeji pěkné léto:)

 

  (6.7.2003)
Tazatel: ???
Plemeno psa: pudl
Dotaz: Dobry den, predem dekuji za moc hezky vedene stranky a pomoc nam "pejskarum". Pred 2 mesici jsme si privezli z utulku (jiz bohuzel kastrovaneho) asi 2 leteho pudlika. Je moc mily a pritulny a rekla bych vcelku poslusny a hezky si na nas zvyka. Andy ma vsak  dva zlozvyky s kterymi si neumim dat rady. Pocurava se rano. Spi sam v obyvaku a driv nez stacime vylezt z postele ( nekdy je to uz v 5 rano ) tak uz najdeme louzicku. Prez den nema vubez zadny problem vydrzet. Poridili jsme mu klec, do ktereho ho na noc zavirame, ( chodi do ni sam) ale zda se nam to radikalni reseni a radeji bychom ho odnaucili to ranni pomocovani.( Musim podtkout, ze pokud jde ven  se pouze vycurat tak nezveda nozicku - cura v poloze jako fenka-tak nevim jestli je to tim, ze je vykastrovany). Druhy problem je, ze kdzy Andy beha v parku navolno, tak v pripade, ze se nekdo priblizi, utika do jeho blizkosti a steka a steka. Vubec nereaguje na moje privolani a pokud si pro nej dojdu tak se snazi mi utec a steka si dal. Trva mi to pomerna dlouho nez ho chytnu a vzdy jako by se bal ze mu ublizim ( i kdyz ja ho netlucu, mozna ma nejakou spatnou zkusenost z predesleho majitele)utika smerem od mne ( k me kamaradce nebo k auto do ktereho naskoci.) Dekuji moc za radu a preji hezky den. 

P.S. Zijeme v USA a tak bohuzel do vaseho vycvikoveho strediska je to trosku z ruky.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel nepíšete (nebo to možná ani nevíte), kdy byl kastrován - ale ten problém s počuráváním může být skutečně způsoben právě tímto zásahem. Jak jsem již psal dříve, pokud se kastrace provede před dosažením pohlavní zralosti, v podstatě se tím zastaví psychický vývoj psa nebo feny - postiženému jedinci zůstanou navždy štěněcí rysy a štěněcí chování. Mezi ně patří i nevyrovnanost a labilní psychika, která může ve chvílích nejistoty nebo stresu ventilovat právě oním počuráním...

I to, že ve dvou letech (kdy je pudlík normálně již dospělý s typicky samčím chováním u psa) Andy čurá jako štěně (ne jako fenka!), nasvědčuje tomu, že byl skutečně kastrován velmi brzy. S tím bohužel už nic nenaděláte - je to jen další důkaz toho, jak oblíbená "neškodná" kastrace dokáže z normálního psa udělat mrzáka...

Dejte tomu ještě čas. Až si Andy zvykne a přestane se dostávat do stresu, velmi pravděpodobně odezní i to ranní pomočování. K tomu bych ovšem velmi rád řekl, že dávat na noc svého psa do klece je naprostá zrůdnost, nezlobte se na mne! Nebo je to v USA běžným zvykem? Víte, já rád zodpovím každý dotaz a pomohu člověku, pokud jeho problém pramení z neznalosti. Pokud mu ovšem schází základní instinkty, pak už lituji jen jeho psa, který si bohužel nemohl svého majitele vybrat...

Váš druhý problém je opět do značné míry ovlivněn kastrací. Máte doma psa sice dvouletého, ale psychicky nadosmrti štěně. Vždy mu bude scházet vyrovnanost, nadhled a sebevědomí dospělého jedince. Musíte budovat vzájemný vztah na důvěře, pokud budete Andyho jen honit a chytat, samozřejmě od Vás bude utíkat - bude to považovat za hru nebo se Vás dokonce bude bát. Každý pes se ke svému majiteli musí vracet s důvěrou a rád. Pokud tomu tak není, je to špatně.

Dejte Andymu čas, máte ho teprve 2 měsíce a kdoví co prožil předtím - a ani o amerických útulcích si nedělám iluze. Pokud k Vám získá důvěru, bude i to přivolání daleko lepší, chce to opravdu čas - a klec vyhodit do popelnice!

P.S. Bohužel:)

 

  (6.7.2003)
Tazatel: Katka
Plemeno psa: kříženec jezevčíka
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych poděkovat za odpověď na minulý dotaz (překážkovou dráhu rozhodně zkusím). Vaše poradna je bezva (omlouvám se za familiární "ahoj" v minulém dotazu:) a obávám, se že jí ještě hodněkrát využiju:) Měla bych ještě jeden (no...dva) dotaz/y, snad by zajímaly i ostatní. Už jsem se na to ptala na Kynologii a Dogomanii, ale odpovědi jsou dost různorodé:)
Zajímal by mne Váš názor na kastraci fenek. Ptala jsem se snad všude, kde to šlo, i veterináře, a vesměs mi z odpovědí vychází, že se jedná o menší zákrok (?), po němž by se povaha zvířátka neměla rapidně změnit, max. se zklidnit. Máme již zmiňovanou dvouletou fenku, voříška (křížence s hrubosrstým jezevčíkem). Štěňátka neplánujeme vzhledem k tomu, že jde o voříška (btw. je pravda, že fenka by měla mít alespoň jednou za život štěňata? Opět každý říká něco jiného!Veterinář tvrdí, že ne:), navíc velmi temperamentního. Uvažujeme o kastraci, ale pořád se mi do toho nějak nechce, připadá mi to vůči psovi tak nějak nefér...Nevím, zda výhody (jsou-li nějaké) převáží nad nevýhodami.
Druhý dotaz se týká chození po schodech. První rok jsme se psem bydleli u nás v rodinném domku, kde tento problém odpadal. Během prvního roku jsem dodržovala pravidlo, že pes je "ve vývinu" a nemá se přetěžovat. Druhý rok se se mnou fenka přestěhovala do paneláku, konkrétně do 1. patra:)Chodíme poměrně často ven, tak by mne zajímalo, zda to nevadí kloubům a tak, ačkoli už se jedná o psa dospěláka. Nebylo by lepší ji do schodů či ze schodů občas nosit? (Nevím, jestli tenhle dotaz není hloupý, takže se omlouvám). Předem děkuji za odpověď a přeji hezký týden.

Odpověď: Dobrý den - za to "ahoj" se proboha neomlouvejte:) Ke kastraci jsem se na těchto stránkách vyjadřoval již nesčetněkrát (což takhle číst i jiné příspěvky?), a to vždy stejně a jednoznačně u psů i fen - NE, pokud k tomu není skutečně závažný zdravotní důvod! Samozřejmě, je to jen můj soukromý názor, na druhou stranu mi prošlo rukama už dost psů zdravých i zmrzačených kastrací - a důsledky kastrace na postižených jedincích byly patrné vždy a jednalo se o zásadní změny...

Chystám na toto téma podrobnější povídání, takže jen ve zkratce - kastrace psa i feny je vždy naprosto zásadní zásah do povahy i psychiky, protože se jedná o velmi silné porušení hormonální rovnováhy, na kterou je velmi citlivý organismus každého živého tvora, psy ani lidi nevyjímaje. Hormony zásadním způsobem ovlivňují fungování samčího i samičího organismu, takže úvahy o "neměnnosti povahy zvířátka" jsou skutečně nesmysl a slouží pouze k zdůvodnění lidské pohodlnosti a krutosti.

Je to na Vás. Ale pokud máte svoji fenku trochu ráda, tak ji necháte žít takovou, jaká je. Navíc - fenky mají oproti svým lidským protějškům jednu velkou výhodu - zabřeznout mohou pouze 2x ročně několik dnů (přesněji řečeno pouze několik hodin, kdy je skutečné pravděpodobnost vysoká). Ve Vašem případě by kastrace fenky byla skutečně mírně řečeno nefér. Plus k tomu, že by měla mít fena aspoň jednou za život štěňata - žádná korektní studie to nikdy neprokázala a ani v přírodě to tak nefunguje.

Ani druhý dotaz není hloupý. Plemenům s dlouhou páteří (jezevčíci, baseti,...) skutečně pohyb do schodů (spíše ze schodů) příliš nesvědčí. Klidně bych ji na Vašem místě ze schodů snášel a do schodů nechal jít samotnou - což je takový rozumný kompromis, pokud skutečně absolvujete tuto cestu často:)

 

  (6.7.2003)
Tazatel: Daniela Adamová
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Moc ráda pročítám Vaši poradnu, ale bohužel radu na naši bolístku jsem zatím nenašla. Takže se osměluji a smolím dotaz sama. Máme čtyřletého zlaťáka (rasou i povahou). Vcelku vše (alespoň zdánlivě) je v pohodě až na jeden nešvar. Nemohu však vyloučit, spíše se domnívám, že ten právě má nějaké hlubší nám skryté kořeny. Nevhodně a otravně štěká. Pokud je v bytě je úplně bez problému, snáší samotu  když jsme v práci, vůbec mu nevadí když odcházíme, přicházíme. Jak však pozná (a on to pozná neomylně), že se chystáme ven, úplně se změní - kňučí, je pobrkaný, na nic nereaguje...prostě se těší ven, já tomu říkám, že mu vypadl mozek z hlavy. I to je asi normální. Venku pokud jdeme(zdůrazňuji - pokud jdeme) je taky všechno jak má být. Ale běda se zastavit se známým, uvázat ho u obchodu, chtít něco udělat na zahradě nebo i jenom tak posedět. Zaujme pozici berana a štěká a štěká. Dělá to odjakživa. Snažili jsme se mu to zakazovat povely, ignorovat jej, na chvíli zabavit a potom to zkusit znova. Nic. Zdá se nám venku nejistý, pokňukává, štěká, vůbec nedovede někde lehnout a ležet tak, jak to doma dokáže celé hodiny. Nemůže to snad ani být z  nedostatku pohybu, manžel s ním třeba ujede na kole několik kilometrů na chatu. Člověk by řekl, že pes lehne ani se nehne - chyba v úsudku, pouze na chvíli a potom zase stejná písnička. Je to nepříjemné a my už opravdu nevíme jak z toho ven. Rádi bychom ho brali ledaskam s sebou, ale takhle to opravdu nejde, obtěžuje nás i okolí. Snažíme se, myslím, že nejsme netrpěliví, ale spíš nevíme, jak to dělat správně. Závistivě pokoukáváme po jiných retrívrech s přáním mít taky takového vyrovnaného a klidného psa. Zatím se nám nedaří. To ale neznamená, že ho máme proto méně rádi. Jo ještě pro úplnost - je kastrovaný ve dvou letech (po dohodě s veterinářem - měl tendenci utíkat za holkama) a žije s námi pouze v bytě (žádný kotec, voliéra). Venčíme minimálně třikrát denně, ráno 20 minut, odpoledne delší procházka v přírodě a večer zase procházka po městečku. V procházkách se střídáme já, manžel a děti (15 a 17 let). Omlouvám se předem za ukecanost, ale snažila jsem se Vám sdělit co nejvíce informací. Těším se na Vaši odpověď.

Odpověď: Víte, jaká je velmi silná vlastnost zlatého retrívra? Nikde se o tom moc nepíše, aby se nekazila jeho "image" ideálního psa - je to UMÍNĚNOST a TVRDOHLAVOST, daleko silnější u psů než u fen... Jinými slovy, pokud si zlaťák něco umane, dává to patřičně najevo - je opravdu jak beran, a s věkem tento povahový rys ještě sílí. A týká se to samozřejmě i fenek.

Což ovšem neznamená, že by pes byl špatný, je jen zcela přirozený. Jenže - je to jaksi nepohodlné a obtěžující, že? Takže pejska dáme vykastrovat, aby neměl "tendence běhat za holkama"... Paní Adamová, nestálo za to věnovat svému psu trochu víc času - respektive tomu, abyste ho zvládli? Protože i ten problém štěkání není nic jiného než důkaz nezvládnutí - taky mám zlatého retrívra (spolu se západosibiřskou lajkou), nyní 6-letého, z původni linie loveckých retrívrů. Tvrdohlavost je jeho dominantní vlastností a běhání za fenkami nejoblíbenější činností. Ale - respektuje mne, od fenky ho odvolám a neprosazuje svoji vůli tím, že by štěkal a něco si vynucoval. A víte proč? Je ZVLÁDNUTÝ - a zdůrazňuji, že NENÍ KASTROVANÝ!

A v tom to všechno je. V rozdílu mezi časem věnovaným na pochopení a zvládnutí vlastního pejska i s jeho přirozenými potřebami a instinkty (což je třeba i ona přirozená touha po fenkách) a "pohodlným řešením" - kastrací.

Navíc Vy máte psa stále v bytě - ne na zahrádce, odkud by mohl utíkat - to byla ta kastrace skutečně nutná? "Obtěžuje Vás" - ale ne tím, že by byl špatný. Štěká. Štěká proto, že jste ho tak vychovali - nebo spíše nevychovali. Štěká, protože se snaží něco sdělit - svoji nejistotu a absenci autority, které by mohl věřit a která by pro něj představovala vůdce smečky.

Je kastrovaný, čímž jste "vyřešili problém" běhání za fenkami. Tak Vám poradím. Nechte mu vyoperovat hlasivky, aby nemohl štěkat - bez toho, že budete muset hledat chybu v sobě, opět "vyřešíte problém"...

Zdám se Vám teď hnusný? Možná pochopíte moje pocity, které mám, když stále dokola pročítám dotazy o psech, které jejich majitelé zmrzačili, aby "nebyli agresivní", "zklidnili se", "fenky nemohly mít štěňata", "psi neběhali za fenkami" - aby nakonec zjistili, že se nic nespravilo a chyba tedy bude asi někde jinde. Ano - je někde jinde. Pejska je totiž zapotřebí vychovávat od malého štěněte (vychovávat, ne jen cvičit!) a pokud si někdo pořídí psa, nepořizuje si ho jen na okrasu nebo reprezentaci. Pes potřebuje společnost, potřebuje smečku a aby "fungoval", potřebuje spoustu Vašeho času - aktivně prožitého času, kdy se svým psem komunikujete a on získává tolik potřebný klid a důvěru ke svému "vůdci smečky". O tom všem chov (ne vlastnictví) psa je - a pak se nestanou ony excesy, kdy pes "obtěžuje" svým chováním svého majitele nebo okolí.

Takže prosím - začněte se svému zlatákovi opravdu aktivně věnovat (pouhé procházky skutečně nestačí) a pokud to budete dělat dobře, i Váš pes začne být v pohodě a přestane se štěkáním, kterým zcela jasně říká jedno: "Moje smečka nefunguje." To jsou ty hlubší skryté kořeny, o kterých sama píšete...

 

  (6.7.2003)
Tazatel: Káťa Nehybová
Plemeno psa: jorkšírský teriér
Dotaz: Přeji Vam krásný den, než se začnu ptát, chtěla jsem Vám moc poděkovat za Poradnu. Chtěla bych toho vědět co nejvíc, kromě čtení knih brouzdám také i-netem a Vaše stránky jsou zatím to nejlepší, co jsem objevila (laický názor:-). Máme 11letou fenku jorkšírského teriéra. Besi je moc hodná. Miluje lidi a za celá ta léta se nám nestalo, aby na někoho jen zavrčela. Je poslušná. Chtěli jsme kamaráda, takže umí základní povely, necvičili jsme ji víc, než nám připadalo nutné. Ale problém je tom, že jsme asi udělali chybu v socializaci. Bojí se psů. Vlastně je obecně dost bojácná. Nedokážu říct, jak probíhala její výchova v mládí, nepamatuju si to, ale táta prý byl velmi úzkostný a Besi bral velmi často do náruče před vším potenciálním nebezpečím. A v tom je asi jádro pudla. Teď jsme si pořídíli další jorku. Máme ji teprve čtyři dny, možná moc brzy na závěry. Besinka se štěněte bojí. Myslím, že je v permanentním stresu. Žere a pije jen tehdym když ji vezmu do jiné místnosti, kde Zorinku necítí (o její přítomnosti nemluvě) Malá by si s ní moc ráda hrála, když to na několik okamžiků dovolíme, nadšeně jí vítá a honí. Skutečně honí, protože Besi se snaží utéct. Je nám to moc líto. Chtěli jsme pro ni kamaráda, ale teď si nejsem jistá, jestli jsme udělali dobrou věc. Co máme dělat. Čekat jestli si zvyknou? Je vůbec možné, že si spolu budou někdy hrát? Zatím je víceméně držíme od sebe (resp. malou od velké). Poraďte co dělat, ptali jsme se na veterině i chovatelů, kteří mají zkušenosti se dvěma psi, ale většinou mají opačný problém (agresivita staršího pejska). Moc Vám děkuji a přeji hodně úspěchů - psích i lidských:-)))

Odpověď: Krásný den, těší mne Váš názor na PSÍ STRÁNKY:) Máte zcela pravdu v tom, že chyba se stala špatnou socializací. A bohužel, co se v období prvního půlroku zanedbá nebo zkazí, to už se pak napravit nedá...

Nicméně, nesmíte obě fenky od sebe oddělovat! Pak by si na sebe skutečně nezvykly a až by ta mladší dospěla, byl by to jen boj. Takže je obě nechávejte co nejvíce spolu, o samotě i s Vaší přítomností - hrajte si s oběma, společně je odměňujte, krmte, choďte na procházky... Podívejte se na Šedyho stránku, jak jsem to dělal, když jsem 4-letému Dinovi přivedl domů toho mladého divocha:)

Zvyknou si, uvidíte. Chce to čas, trpělivost a Vaši pomoc. Přeji Vám hodně radosti s oběma jorkšírkami!

 

  (3.7.2003)
Tazatel: Lucie
Plemeno psa: výmarský ohař
Dotaz: Dobrý den, tak jsem tu zas:-) Děkuji za Vaše předešlé rady - pomáhají. Chtěla bych se zeptat na výživu. Svou 3měsíční holčičku krmíme štěněcí Eucanubou pro velká plemena. Náš veterinář tvrdí, že už není k takovému kvalitnímu  krmivu nutná žádná další výživa ( vitamíny, kloubní výživa ). Co si o tom myslíte Vy? Nechci nic zanedbat. Děkuji a měste se krásně letně:-)

Odpověď: Dobrý den:) Vy vážně nikdo nečtete Poradnu! Už jsem to tu zodpovídal hodněkrát - potřeba vápníku a souvisejících látek je u malého štěněte velmi vysoká (kostra, zuby) a v žádném případě nestačí vápník, který je obsažen v byť sebelepším krmivu. Už jsem zažil pár štěňat, která byla na radu veterináře jen o těch granulích a pak se majitelé nestačili divit... Jestli mi trochu věříte, pak prosím kupte přípravek IrishCal (bílá plechovka, k dostání u veterináře) a do 12 měsíců věku své fence přidávejte dle návodu výrobce. Kloubní výživa, pokud je fenka zdravá, nutná není, vitamínová směs neuškodí:)

 

  (3.7.2003)
Tazatel: Hanka
Plemeno psa: aljašský malamut
Dotaz: Můj pes Ren má asi 7 let a pozoruji na něm určité změny v chování. Mám kamarádku a tu on hrozně nesnáší! Dříve ke mě moc nechodila, ale ted chodí dost často. Myslím že na ni žárlí, ale jiné lidi snáší dobře. Nevím proč jen ji ne. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Psi (a speciálně přírodní plemena, mezi která patří i aljašský malamut) mají velmi dobře vyvinuté instinkty, které je varují před potenciálním ohorožením jich samotných nebo jejich smečky. Pokud se Vašemu psu někdo nelíbí, věřte mu, že k tomu má důvod. I když Vám se může zdát Vaše kamarádka zcela v pohodě, můžete časem zjistit, že to byla jen přetvářka... Právě to je na pejscích to krásné - nedají se obalamutit. Takže v každém případě doporučuji být opatrná a Renovi věřit!

 

  (3.7.2003)
Tazatel: Marcela
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Dotaz: Dobrý den, dnes si jedu pro štěňátko RR. V srpnu s ním chceme vycestovat do zahraničí a mů dotaz je, co všechno musím udělat, abych mohla bez problémů cestovat s 4 měsíčním štěnětem z ČR přes Rakousko, Slovinsko do Chorvatska.(jaká očkování apod.) Děkuji Marcela.

Odpověď: Dobrý den:) V okolních zemích platí v této oblasti víceméně stejná pravidla. Je tedy nutno splnit následující náležitosti:  

  1. Pes musí mít platný "Mezinárodní očkovací průkaz pro psy" ("International Certificate Of Vaccination For Dogs").
  2. Musí být očkován proti vzteklině a infekčním chorobám (psinka, parvoviróza, infekční zánět jater) - pozor na dobu platnosti očkování!
  3. Musí mít potvrzení od veterináře ne starší tří dnů o tom, že pes je zdravý, na jehož základě Vám veterinární správa dá do očkovacího průkazu kulaté razítko.

Ovšem speciálně ve Vašem případě se mi situace vůbec nezamlouvá - 4-měsíční štěně je na takové cestování ještě příliš malé. Navíc je berete do zcela jiného prostředí, kde je zvýšená možnost nákazy infekcí, která dokáže malému štěněti hodně ublížit... Štěně také tězko snáší stresové stavy, mezi které patří i dlouhodobé cestování. Navíc - proti vzteklině se očkuje až na půl roce!

Nechci Vám do toho mluvit, ale na Vašem místě bych rozhodně zvolil jinou alternativu - pokud Vám na Vašem štěněti záleží, tak je prosím nevystavujte takovému riziku - je skutečně hodně velké!

 

  (29.6.2003)
Tazatel: Kateřina Hasková-Kloučková
Plemeno psa: dobrman
Dotaz: Dobrý den, máme 13.měsíčního hnědého dobrmana, kterého jsme si vzali od chovatele pozdě, až ve věku 5 měsíců. Důvod pozdějšího odběru byl sporadický - oba s manželem pracujeme a chtěli jsme odrostlejší štěně, které dovychováme. Fakt je, že jsme situaci výrazně podcenili, když jsme se domnívali, že jako majitelé 2 krysaříků nebudeme mít s výchovou velkého psa problém.. To, že má pes sklony k agresivitě nám neřekl chovatel, ale projevilo se to na cvičáku, kam jsme začali chodit druhý den po koupi. Pes okamžitě napadl prvního psa, na kterého narazil a vzápětí pokousal cvičitele (pdotýkám, že ve věku 5 měsíců). Od té doby je situace neměnná - na cvičák chodíme pravidelně, pes je cvičen na poslušnost a vystavován situacím, které ho mají socializovat (kontaktu s lidmi a ostatními psy), nicméně stále napadá kohokoliv a cokoliv (má samozřejmě košík a je na vodítku..). Za napadnutí či jeho náznak je vždy tvrdě potrestán, ale mám pocit, že se nemůže ovládnout. V žádném případě se ho nechceme vzdát, protože je jasné, že by ho s jeho povahou asi nečekal moc hezký život a hlavně ho máme rádi a on nás jistě taky, ale poté co během víkendu pokousal u nás na zahradě postupně dva lidi (druhým byl otec manžela - 70let, kterého viděl nesčetněkrát předtím, a to kousnutím do krve..), tak vážně nevíme jak dál. Podotýkám, že většina jím napadených lidí psa před kousnutím zcela ignorovala a pohybovala se v naší blízkosti a na pozemek přišla společně s námi..
Vím, že tento výčet bude asi nedostatečný pro stanovení diagnózy, nicméně chtěla bych znát Váš názor na to, zda je možné, aby se pes v budoucnu (poté, co dospěje psychicky a fyzicky obrátil proti nám, jako rodině, nebo malým pejskům?) předem děkuji Kateřina Hasková.

Odpověď: Dobrý den. Je mi líto, ale budu asi v tomto případě poněkud ostřejší - neberte si to prosím osobně...

Především je mi trochu nejasné, proč jste jako majitelé miniaturního plemene měli pocit, že s výchovou velkého psa nebudete mít problém? Bohužel, napáchali jste neskutečné chyby - a 8 měsíců jste byli v klidu, ač (jak píšete) od 5 měsíců po současnost je situace neměnná... Toto prostě nechápu, je mi líto.

Takže. Vezmete si 5-měsíčního psa (štěně!) a hned druhý den s ním vyrazíte na cvičák. Proč, proboha? Takový pes potřebuje ze všeho nejdřív aklimatizaci, zvyknout si na nový domov a novou "smečku" a ne hned stres ze cvičáku - já se vůbec nedivím, že zareagoval tak, jak zareagoval. Víte aspoň něco o tzv. únikových reakcích psa? To není agresivita, rozumíte?

Píšete: "Za napadnutí či jeho náznak je vždy tvrdě potrestán" - ano, ovšem... Oblíbený postup klasických cvičáků, kde se nevychovává, ale pouze driluje a trestá. Víte, 5-měsíční dobrman je psychicky nesmírně křehký tvor. "Průšvih" je ovšem i v tom, že velmi vnímavý - a všechny napáchané křivdy jednou vrátí. Ne ten den, možná za měsíc, možná za pár let - ale je to něco, na co se můžete 100% spolehnout. Něco Vám teď řeknu - bude to tvrdé, ale pravdivé: u svého dobrmana jste to prohráli. Navždy. Nikdy z něj nebudete mít psa, který by k Vám měl silnou citovou vazbu a důvěru - nemluvě o poslušnosti... Nakonec, důsledky vidíte už teď.

Odpovím teď na Vaši otázku: ANO. Je velmi pravděpodobné, že ve chvíli, kdy dospěje, začne Vaše "výchova" nést zralé ovoce. Budete mít (resp. již máte) psa zrazeného, nevypočitatelného a vracejícího vše, co mu lidé "dali". Je to bohužel tak - dobrman není krysařík a každé plemeno má určitá povahová specifika. U dobrmana je to mimo jiné smysl pro férové jednání - a velmi dobrá paměť...

Je mi líto toho dobrmana, ne lidí, kteří se na něm podepsali.

Mohu Vám poradit jedinou věc. Kontaktujte mě, přivezte s sebou Vašeho dobrmana a já udělám, co bude v mých silách - pro něj i pro vás. Záleží jen na Vás.

A prosím Vás: přečtěte si tuto Poradnu. Pochopíte rozdíl mezi VÝCHOVOU a VÝCVIKEM.

 

  (29.6.2003)
Tazatel: Saša
Plemeno psa: anglický kokršpaněl
Dotaz: Dobrý den! Asi před dvěma měsíci jsme si k sobě vzali v té době 7-mi měsíční štěně anglického zlatého kokršpaněla (od lidí, jejichž dcera na něj dostala alergii). Máme velkou zahradu, a tak jsme si říkali, že by se mu na ní mohlo líbit a že by mohl být také potenciálně kamarád pro naše děti. Sama jsem vyrůstala v rodině se dvěma psy a bylo to fajn, téměř jsme s nimi jedli z jedné misky, hodně jsme si s nimi vyhráli, a přestože naši psi neměli žádný výcvik a výchovu hodně liberální, nikdy nikomu neublížili, přestože své "vrtochy" třeba měli. Andy je ale jiný. Od samého začátku se v konfliktech s námi choval bojovně - vrčel a občas i stisknul. Vždy to bylo v reakci na nějaký náš zákaz či požadavek (když jsme např. chtěli, aby šel ven z bytu,  aby nám dal nějakou věc, kterou nám sebral atp.). Kamarádka mi poradila vytřepat no za kůži za krkem a položit na bok, což jsme začali dělat a také jsme se začali snažit o maximální důslednost, za úspěchy ho odměňovat. Fakt je, že na manžela už si vyjet nedovolí, na mne občas. Myslím, že je to docela chytrý pes, protože se rychle učí. Když chce, tak poslouchá už na hodně povelů. Je vlastně i docela hodný - řekla bych, že většinu času s ním není problém, pak ale do něj najednou něco vjede, neposlouchá, udělá něco, co ví, že nesmí, ale nejen to, vrčí a tváří se bojovně. Problém je ale hlavně s dětmi. Máme dva kluky (necelé 4 roky a 9 měsíců) a mám o ně strach. Na staršího Šimona už Andy několikrát vyjel, vždy ale jen zavrčel a stisknul. Pokaždé jsme ho za to ztrestali. Teď naposledy ale Šimon skončil s prokousnutým stehnem a prstem. Je pravda, že Šimon Andyho trochu škádlí, ale neubližuje mu, jenom se k němu třeba jde lísat, když zrovna spí, chce se s ním o něco tahat atd. Při posledním incidentu za to ale nemohl vůbec - Andy něco kousal a Šimon šel pouze kolem asi půl metru od něj. Byla jsem u toho a hodně mě to vyděsilo. Mám od té doby strach o kluky, protože kdyby takhle kousnul mladšího syna, mohlo by to být vážné, je to ještě křehké batolící se miminko. Také jsem ale dostala z něj strach já, takže zatímco dřív jsem ho dovedla ztrestat (vytřepáním), teď když na mě zavrčí, radši se stáhnu. Začínám pochybovat o tom, jestli je Andy pes vhodný k dětem. Manžel mi tvrdí, že ho vycvičí, ale je celé dny v práci a přes den jsem s ním a dětmi doma já a fakt je, že když manžel doma chybí, často dojde k incidentu. Myslíte, že stačí, když bude psa cvičit manžel a bude poslouchat jeho, že časem začne respektovat i nás, zbytek smečky? Také nevím, jestli čas, který může manžel pejskovi věnovat, stačí (večer hodina + víkendy). Myslíte, že se naučí tolerovat děti? Začínám chápat, že jsou ještě moc malé na to, aby pochopily, co a jak dělat/nedělat (např. Šimon na něj pořád zbůhdarma pokřikuje nějaké povely...). Mladší Matěj se navíc dostává do toho "nejhoršího"období, kdy začne chodit a chmatat... a nevysvětlím mu, že nesmí do boudy, do misky...
Také se vás chci zeptat, jak moc nepříjemný je pro pejska košík (náhubek) - kdybychom s ním měli jít někam mezi děti, měla bych strach - konkrétně teď v létě jsme pozvaní na chalupu ke známým na 5 dní, má tam být hodně dětí - nebylo by to moc kruté nasadit mu na pět dní košík na čumák (kdybychom ho dvakrát denně vzali bez něj na vycházku a sundali mu ho na noc)? Veterinář jinak říká, že se mu agresivní nejeví (nechá si bez problémů prohlédnout zuby) a říkal, že agresivita se někdy u psů po roce řeší kastrací, což nám ale připadá kruté.
Prosím, poraďte. Předem vám moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Škoda, že jste si nepřečetla pár starších příspěvků, mnoho věcí by Vám už bylo jasných... Anglický kokršpaněl, jak jsem tu již vícekrát psal, je plemeno s predispozicemi k určité zvýšené agresivitě. Což znamená důslednou, přiměřeně razantní a trpělivou výchovu, pokud chcete předejít problémům v chování psa. Myslím, ze sama víte, kde je problém - Váš manžel se mu sice věnuje málo, ale pejska zvládl a on se k němu chová již jinak než k Vám. Bohužel, jak píšete, Váš muž nemá mnoho času se pejskovi věnovat, takže i jeho role potenciálního "vůdce smečky" zde nefunguje. Vy byste sice na Andyho čas měla, ale bojíte se ho - a to je vůbec to nejhorší, tuhle záležitost v sobě musíte velmi rychle odblokovat, nebo bude zle a jednoho dne budete pokousaná Vy! Andy ten strach z Vás cítí a nebyl by to pes, aby se podle toho nechoval, to mu nesmíte mít vůbec za zlé. Zlé je to, že v nepřítomnosti Vašeho manžela se cítí být vůdcem on a z toho mimochodem vyplynulo i ono "bezdůvodné" pokousání Vašeho syna - v uvozovkách proto, že bezdůvodné vůbec nebylo - chce to jen znát aspoň minimum o psí povaze a uvažování.

O správném trestání psa jsem tu popsal již nespočet řádků (opravdu si něco přečtěte, prosím). Vytřepáním za krk trestáme velmi malá štěňata, nikoliv pubertálního psa! Chytnout za krk, povalit a přitisknout k zemi - velmi rychle, ostré zavrčení (Vaše, ne psa!) a upřený pohled do očí, dokud pes neuhne pohledem a nezvláční. Tak se trestá a tak to musíte udělat i Vy - a především, ani náznak strachu, ano? Jinak se s Vámi začne rvát a troufnu si tvrdit, že v této fázi by měl navrch již Andy...

Manželovi vysvětlete, že to, co Andy potřebuje, není výcvik, nýbrž výchova - a v tom je obrovský rozdíl. Plus samozřejmě dostatek času, který mu vůdce smečky musí věnovat. Dětem vysvětlete, jak se k pejskovi chovat - opět odkazuji na předešlé příspěvky. I pes má potřebu a právo na určité soukromí, není to hračka, kterou dítě vytáhne ze šuplíku, kdy si vzpomene, bude na něj hulákat "povely" nebo bez upozornění vstupovat do jeho osobního prostoru - adekvátní reakce psa (ano, může jí být i výstražné zavrčení nebo stisk) je pak zcela namístě. Prostě a dobře, i Vy musíte určité věci respektovat - a stejně i Váš pejsek.

Řešit normální chování psa a chybu lidí kastrací je zrůdnost, i to jsem zde už několikrát napsal. No comment.

Pokud dáte psu na dlouhou dobu (což je i Váš případ) náhubek, je to týrání. Navíc - vy musíte řešit příčinu problému, tedy nezvládnutí psa z Vaší strany, nikoliv důsledek (tedy že by mohl někoho kousnout)! Začněte ho vychovávat - skutečně vychovávat a ne jen trestat, pak můžete zapomenout i na ten náhubek, protože Andy ho prostě potřebovat nebude...

Nebylo by to takhle lepší, co říkáte? Tak začněte hned - držím Vám palce:)

 

  (29.6.2003)
Tazatel: Katka S.
Plemeno psa: flat coated retriever
Dotaz: Přeji krásný den, a opět se na Vás s důvěrou obracím s dotazem, kterým bych se chtěla ujistit, že všechno je ok. Jelikož při vycházkách se svou Afrou jsme neměly moc štěstí na jiné pejskaře, tak jsem velice uvítala, když jsme na jedné z večerních procházek potkaly 3 měsíční štěně dalmatina - psa. S majiteli jsem se velice rychle dohodli na společných vycházkách (bylo vidět, že si oba mají spolu co říct - váleli se a střídavě honili spolu po celou dobu - no radost se na ně dívat o:)) Samozdřejmě jsem tuto situaci využila i k trénování přivolání - sice ne vždy, ale přiběhla. Při dalších společných vycházkách občas se jejich hraní vyhrotí v "zuřivější" boj s hlasitým vrčením. Dochází už u takhle malých štěňat (4 a 3 měsíční)k vyjasňování si, kdo má navrh? Prozatím jsme řešili tyto souboje přivoláním, v případě neuposlechnutí jejich rozdělením a následným posazením. Chvíli je uklidňujeme a potom opět pustíme, na vodítka je nepřipínáme. Děláme to správně nebo se do jejich šarvátek nemáme plést?
Taky mám někdy pocit, že ten dalmatin brání okruh kolem svého pána, protože když přivolávám svoji Afru a jdu vedle nebo před jeho pánem, tak ji ke mě nechce pustit. Mám toto jeho počínání přehlížet a nechat Afru ať si to vyřeší sama? Předem děkuji za odpověď.
Vaše stránky se mi opravdu líbí a jsem ráda, že jsem je našla. Celou pradnu jsem přečetla, něco i dvakrát. Opakování je matka moudrosti!, našla a připomněla jsem si spoustu věcí, které mi po prvním přečtení vypadly z hlavy neboť mě ještě takový problém netížil. S pozdravem Katka S.

Odpověď: Krásný den:) Štěňata si svoji vzájemnou pozici ve "smečce" vybojovávají už daleko dříve, neŽ jsou 3-4 měsíce. Nechte je, je to v pořádku, oba se přitom učí spoustu věcí, které budou potřebovat celý život - signály podřízenosti a dominance, komunikace atd. Pokud mají obě štěňata dostatek příležitosti i k setkání s dospělými psy, pak je to v normě a pokud možno se jim do toho opravdu nepleťte:)

Každý pes si časem začne chránit svého pána (více či méně, dříve nebo později) - u štěněte je to ale spíše ještě to přimknutí se k silnější autoritě - a ve Vašem případě, jak to popisujete, tak je to spíše jen takové to štěněcí provokování:)))

Přeji hodně radosti s Afrou a zachovejte PSÍM STRÁNKÁM přízeň!

 

  (29.6.2003)
Tazatel: Martina
Plemeno psa: westík
Dotaz: Přeji hezký den. Máme roční fenku Westíka a trápí nás následující problém. Vzhledem k tomu, že bydlíme na pražském sídlišti, kde jezdí poměrně hodně aut, máme naši fenečku převážně na vodítku. Bohužel ji nemůžeme odnaučit, že jakmile okolo nás projede někdo na kole, koloběžce či třeba na kolečkových bruslích, má tendenci se rozeběhnout za nimi a snad i dotyčného shodit :-) Nedovedu si představit co by se stalo, kdyby na tom vodítku nebyla. Když toto udělá tak jí hubujeme, ale jak pozorujeme nemá to žádný význam. Příště to udělá zase. Tento problém řešíme třeba i na chatě, kde je volně puštěná a jakmile uvidí za plotem třeba někoho na kole, okamžitě běží k plotu a nic ji nezastaví. Někdy i štěká.  
Nevíte jak jí tento zlozvyk odnaučit ? Velice nás mrzí, když vidíme v našem okolí chodit páníčky se svými pejsky na volno a psi jsou úplně v pohodě. Jinak je velice hodná, k lidem přátelská. Občas se sice setkáme s její tvrdohlavostí, ale to je myslím u této rasy zcela normální. Předem děkuji za vaši odpověď.

Odpověď: Hezký den:) Westíci jsou jako všichni teriéři velmi temperamentní pejsci. Navíc co se mihne kolem (a ještě k tomu rychle), to je pro každého psa potenciální kořist a instinkt velí okamžitě se za tím rozeběhnout. Ovšem to jaksi v naší civilizaci už nejde - je to o psí život, že?

Na druhou stranu, při troše důslednosti a trpělivosti i toto nežádoucí chování lze zvládnout - je to jen otázka dostatečné autority a správného postupu. Jak tedy na to? Westíka máte na vodítku, kolem projel cyklista a westík vyrazil. Protože to předvídáte, tak přesně ve chvíli, kdy psík zareaguje, trhněte s vodítkem plus zakazovací povel "Fuj!" (nebo jaký používáte). Jakmile budete mít tuto fázi trochu zažitou, přejděte ke druhé fázi, kdy trhnutí plus povel o malý okamžik předejde kritickou chvíli, kdy by westík vyrazil.

Pokud dodržíte postup a westík Vás takříkajíc "bere", velmi rychle přestane honit nedohonitelné:)

 

  (29.6.2003)
Tazatel: P. Volný
Plemeno psa: labrador
Dotaz: Dobrý den. Mám štěně labladora 3,5 měsíce starého. Pejsek je velmi energický i když má dostatek pohybu. Nemohu jej odnaučit kousat ruce, které mám jako bych proběhl trním. Nechci ho ještě trestat, proto prosím oradu, jak je možné ho to odnaučit. Jinak je velmi učenlivý. Na svuj věk je dle mého dosti velký (16,5 kg). Předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Třiapůlměsíční štěně poznává svět kolem sebe okusováním. Je to zcela přirozené (lidská mláďata dělají mimochodem totéž, všiml jste si?) a v žádném případě za to nemůžete pejska trestat. Nechte ho trochu okusovat i ty ruce a ve chvíli, kdy kousne moc, tak zakňučte! Opravdu zakňučte - pro štěně je to zpětná vazba, kdy pozná, že stisk už byl příliš silný - stejně by zareagoval i jeho sourozenec z vrhu. Udělejte to 2-3x a poznáte, že pejsek si už dává pozor - samozřejmě v zaujetí hrou opět kousne víc, pak zase zareagujte.

Až štěně povyroste (tak za měsíc), změňte taktiku. Pokud kousne víc než je normální, tak mu rychle sevřete čenich a lehce zavrčte - to už není reakce sourozence, ale vychovávající matky nebo otce (autority). Budete pak pejska vychovávat jako pes a pro něj to bude ta nejpřirozenější, nejefektivnější a nejlepší výchova...

P.S. Je vážně docela velký - nebo spíš těžký, pozor na překrmování:)

 

  (29.6.2003)
Tazatel: Kačka
Plemeno psa: kříženec jezevčíka
Dotaz: Ahoj, mám dotaz, na který bude asi každá rada drahá. Mám dvouletou fenku, kříženec drsnosrstého jezevčíka a něčeho s delšíma nožičkama. Rodiče jsou z útulku, fenka se ale narodila u paní, která se o pejsky z útulku stará a je aktivní kynoložka. Fenku jsem si přivezla, když jí byly 3 měsíce. Krmím ji dvakrát denně, ráno víc, večer jen třeba granule pro chuť. Během dne dostává třeba jen piškoty, když ji cvičíme, žebrat nesmí a ani to nedělá:) Krmíme jenom "psím jídlem" - granule, vařené obrané kuřecí maso...+ konzervy, těstoviny, vločky, rýži, zeleninu... Tolik asi to podstatné. A teď k dotazu - když jdeme ven, SEŽERE NA CO PŘIJDE (šlupky, starý chleba... zkrátka všechno, co jen trochu připomíná jídlo + i někdy bobky). Protože ráda běhá, když je to možné chodí puštěná. Pak ale nejde uhlídat, co zase kde najde a nasouká do sebe. Když ji přistihneme, snažíme se jí vydolovat nalezenou dobroutku z tlamy. Většinou to nestihneme, protože s "kořistí" před námi utíká, aby to stihla sníst...(má očividně radost). Nevíme, jak ji trestat, zda má jakékoli trestání vůbec smysl a zda to jde odnaučit aniž bychom museli chodit ven s náhubkem či jen na vodítku. Hladem doma rozhodně netrpí:)Na vzdálenosti, v jaké se od nás pohybuje naprosto nezáleží, neboť je schopná sníst jakýkoli odpadek, i když je na vodítku... Dosud jsme ji okřikovali FUJ nebo i plácli, ale nemá to žádný efekt...Děkuji za jakékoli rady!!!

Odpověď: Ahoj:) S tímto dotazem jste se bohužel opozdila skoro o ty 2 roky... Korekce přirozených instinktů (žravost, lovecký pud) se provádí VÝCHOVOU a to od útlého věku pejska! Pokud tomu necháte volný průběh nebo nezvolíte správný přístup, změní se určité věci na zlozvyk a u dospělého psa (což je i případ Vaší fenky) se velmi tězko odnaučuje. Nicméně zkusit to můžete:) Nejdříve jí "vysvětlete", o co Vám jde: rozhoďte někde venku, kde to nezná, po zemi předem pár osvědčených dobrůtek - tak porůznu, v délce apoň 10 metrů. Pak vezměte fenku na krátké vodítko a touto "překážkovou dráhou" ji začněte provádět. Ve chvíli, kdy bude chtít něco sebrat, razantně trhněte vodítkem s ostrým povelem "Fuj!" - musí to zaznít jak rána bičem - fenka se lekne a dobrotu nechá ležet. Po pár zopakování se vám podaří přejít celou délku "dráhy" bez problémů. V další fázi ji veďte na vodítku prověšeném. Až se podaří i toto bez problémů (tj. nebude mít vůbec tendenci něco sebrat), pusťte ji mezi odhozené dobrůtky navolno. V této chvíli už bude stačit jen onen ostrý povel "Fuj!".

Tento postup opakujte nejméně týden na různých místech a s postupně stále lákavějšími dobrotmai (na konci bych viděl shnilou rybu nebo dobře uleželé maso:)). Jakmile to zvládnete, musíte mít oči na procházkách jak ostříž - jakmile něco najde, okamžité ostré "Fuj!". Pokud jste celý postup dělaly poctivě, fenka se hodně zlepší - ne že by nikdy nic nezbaštila, to udělá každý pes, ale většinu lákadel už nechá bez povšimnutí...

Tak hodně trpělivosti:)

 

  (29.6.2003)
Tazatel: Aja Drakopes
Plemeno psa: bernský salašnický pes
Dotaz: Alfréd je roční pes berňáka. Má 43 kg, je štíhlý. Víme, že toto plemeno má obecně problémy s klouby, tekže se ptáme:
Alfréd s oblibou stoupá na židli, aby viděl z okna. Stojí tedy předními tlapkami na židli a většinou tíhy tedy zatěžuje ve vzpřímené poloze zadní tlapky. Máme mu to zakázat, omezit nebo ho nechat (nebývá tam nikdy dlouho). Díky Aja.

Odpověď: Nechte ho žít:) Nic se nesmí přehánět - ani úzkostlivé sledování pejska, zda si někde něco nezatěžuje... Víte, pes neudělá sám od sebe nic, co je mu nepříjemné nebo by ho bolelo. Vážně, s tímhle si vůbec nelamte hlavu. Nechte ho žít.

 

  (22.6.2003)
Tazatel: Lucie Palkovičová
Plemeno psa: výmarský ohař+Westík
Dotaz: Přeji pěkný den:-) Píšu už potřetí, tak snad to nevadí:-) Nejdřív Vám chci poděkovat za Vaše rady ohledně soužití dědouška westíka s teď 10ti týdenní holčičkou výmara. Krásně to zafungovalo a pesánci jsou úžasní. Sama bych tomu nevěřila! Westík Garp jakoby omládl o několik let:-)) o všechno se spolu s Terinkou tahají, rvou, láskyplně se oždibují a válejí, honí se a hrají si, ale když to naše sebevědomá malá holka přehání, náležitě ji usadí a vychovává. Není snad nic hezčího než je pozorovat. Takže díky:-)
A teď otázka - v jakém věku se může naše fenka koupat venku např. v rybníku? Byli jsme na procházce a ona očividně vodu miluje. Bojím se ale, že je ještě moc malá. Na zahradě má vodu na pití ve velkém lavoru a pořád se v ní cachtá:-)
Můj další dotaz je ohledně Vašeho výcvikového kursu. Dočetla jsem se, že bude v září. Jde jen o setkání s pejsky, kteří mají nějaké problémy nebo můžeme přijet "jen" proto, že chceme své pesany lépe poznat a porozumět jim? Mějte se báječně.

Odpověď: Pěkný den i Vám, jasně že nevadí:) Těší mě, že si vaši pejsci tak rozumějí - za radu neděkujte, od toho tu moje Poradna je:)

Koupání v přírodě nechte raději až po půl roce věku Vaší psí slečny - štěněcí ouška jsou velmi náchylná na různé infekce. V lavoru ji klidně nechte cachtat, jen jí vždycky dobře (ale opatrně) vysušte zvukovod smotkem vaty.

Moje soustředění (která se konají vždy 2x do roka - obvykle červen a září) jsou pro všechny, kteří chtějí svoje pejsky lépe poznat, porozumět jim a naučit se s nimi komunikovat - plus je samozřejmě naučit i určitým "dovednostem". Určitě to není setkání problémových psů, na to je tu Výcvikový servis.

Taky se mějte báječně:)

 

  (22.6.2003)
Tazatel: Zdeňka Lebedová
Plemeno psa: americký pitbulteriér
Dotaz: Chtěla jsem Vás poprosit o radu. Máme doma ročního pitbula - psa - který není nikterak problémový, až na to, že v poslední době čím dál častěji nechce poslechnout, když ho člověk odvolá, nebo chce přivolat k sobě, tak nechce za žánou cenu přijít ke mně a naopak prchá pryč. Nikdo ho nikdy nezradil, tak si opravdu nevím rady. Zkoušeli jsme to s ním domluvou, výpraskem, tzv. nemluvit s ním, ale zatím to bylo vše marné. Myslím si, že je to mladý pes, tak by se ho to dalo ještě nějak odnaučit.Děkuji moc za radu.

Odpověď: Zkoušeli jste to s americkým pitbulteriérem výpraskem... a divíte se tomu, že od Vás utíká a nechce se nechat přivolat? Nechci být prorokem, ale máte zaděláno na pěkný problém. Máte amerického pitbula a vůbec nic nevíte o psech - z toho, co od Vás čtu, je to zcela zřejmé. Bohužel, jste majitelkou nejen psa, ale psa plemene, které potřebuje být zvládnuto ne na 100, ale na 200% - a Vaše situace je taková, že ze svého psa úspěšně vychováváte vysoce problémové a velmi pravděpodobně časem i okolí nebezpečné zvíře.

Je mi líto, ale ve Vašem případě nepomůže jednoduchá rada. Vy potřebujete naučit, kdo to je pes, jakými fázemi psychického vývoje prochází, jak uvažuje, jak se s ním komunikuje, jaká jsou specifika plemene americký pitbulteriér a spoustu dalších věcí. To by ovšem měl znát každý zodpovědný majitel psa již daleko dříve - ne v roce věku psa řešit, co se to s tím psíkem najednou stalo...

Já chápu, že jste nyní bezradná, ale zapracovat budete muset Vy na sobě - dříve než bude pozdě, protože stav, který popisujete, je bohužel jen a jen Vaše vina. Právě protože je to mladý pes a nechci aby to vše dopadlo jednoho dne špatně, nabídnu Vám jedinou věc - svůj VÝCVIKOVÝ SERVIS. Kontaktujte mne a domluvíme se. Pokud to uděláte, zaručuji Vám, že Vám pomohu, pokud ne, pak prosím ode dneška voďte svého psa důsledně na vodítku, protože až k Vám jednou nepřiběhne, najdete ho zakousnutého v jiném psu. Mimochodem - právě "výchovou", kterou jste praktikovala, jste svého psa nejvíc zradila. Pes se totiž vychovává neustálou komunikací, ne výpraskem a "nemluvením"!

Takže zkuste prosím aspoň něco napravit - za svého psa máte zodpovědnost. Za jeho život i za jeho chování vůči okolí. Znovu připomínám, jaké máte plemeno: AMERICKÉHO PITBULTERIÉRA. Přečtěte si aspoň několik příspěvků v této Poradně od jiných majitelů tohoto plemene...

 

  (22.6.2003)
Tazatel: Alena
Plemeno psa: anglický kokršpaněl
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu: Mám fenku kokršpaněla - čistokrevnou, bez papírů. stáří 10 měsíců. Většinou je milá a přítulná, dobře snáší cizí lidi i ostatní psy. Vcelku dobře zvládá základní povely, venku (v lese, u rybníků) je poslušná, netoulá se, ani příliš neběhá za zvěří. Ale doma, někdy i blízko našeho paneláku, je z ní najednou zuřivý pes. Většinou najde nějakou věc - doma oblečení, noviny nebo třeba telefonní seznam a hrozně zuřivě to hlídá. Někdy (pouze výjiměčně) přiběhne na zavolání, pokud se jí tu věc snažíme vzít, hrozně zuří. Zejména, když jsou doma jen děti. Vrčí i kousne. Dá se někdy odlákat na pamlsek, ale to mi přijde nevýchovné. Pokud ji delší dobu přehlížíme a jsme v jiné místnosti, přijde za námi. Jak ji to můžeme odnaučit? Noviny příliš nezabírají, někdy se vrhne i po nich,zvýšený přísný hlas také moc ne. Zkusila jsem ji vytřepat za kůži, ale to bych ji musela asi tahat hodně dlouho, když jsem ji poustila, byla to ještě horší. Jakmile věc pustí, chová se provinile a je jako beránek. Co s tím?  

Odpověď: Dobrý den:) Anglický kokršpaněl je bohužel plemeno proslulé tím, jak dokáže být zuřivé. Veterináři by mohli vyprávět... Je to jedna z věcí, které sice vzájemné soužití někdy komplikují, ale na druhé straně důslednou a správnou výchovou se dají udržet pod kontrolou - smutnou pravdou ovšem je, že při správné výchově se takto žádný pes nechová. Je to bohužel opět důkaz o selhání ze strany majitele psa...

Správnou výchovou v žádném případě nemyslím noviny nebo zvýšený hlas! U 10 měs. pejska samozřejmě nestačí ani vytřepání za kůži. O metodách "psí" výchovy jsem tu psal již nesčetněkrát (někdy mám pocit, že si to píšu jen tak pro sebe...) - takže znovu: v případě, jako je Váš, je zapotřebí všechny projevy agredivity zlikvidovat hned na počátku! Tedy chytnout psíka za krk, převalit na záda nebo přitisknout hlavu k zemi, ostře se mu dívat do očí a nepovolit, dokud pod Vaší rukou pejsek nezvláční a neodvrátí pohled stranou. Okamžik nato pustit a sledovat pejska, jak se zachová. Pokud pokus o agresi zopakuje, okamžitě zopakovat předchozí postup. Nezapomeňte se mu celou tu dobu dívat do očí - to je velmi důležité! Pokud tento postup budete důsledně dodržovat, uvidíte, jak se celá situace rychle zlepší. Ovšem v celém Vašem postupu nesmí být ani náznak agrese nebo nervozity - a ani náznak strachu! Pokud se tyto emoce z Vaší strany projeví, pak to fungovat nebude.

Musíte zapracovat i na celé výchově a na své autoritě. V tom je totiž problém, ne ve Vaší fence (přes ty predispozice k zuřivosti). Nedávno jsem takto řešil problém psa pudla, který byl již díky svým agresivním výpadům vůči celé rodině na utracení - po hodině se mnou a náležitém poučení majitelky je tento pes dnes v pohodě a dle slov majitelky i daleko přítulnější k rodině - přirozeně, protože smečka začala fungovat. Takže věřte tomu, že je to teď jen na Vás - pokud začnete fungovat jako vůdce smečky (k čemuž musí směřovat výchova každého psa již od malého štěněte), pak se i Vaše fenka srovná! Ono se o tom všem těžko píše - musí to být již v člověku a především v jeho schopnosti se vcítit do myšlení a potřeb jeho psa...

 

  (22.6.2003)
Tazatel: Kamila Opekarová
Plemeno psa: jezevčík
Dotaz: Dobrý den, ráda bych Vás poprosila o názor na tuto věc: Moji známí mají jezevčíka (je to pes,stáří 7 let,zijí v bytě se zahradou,pes se pohybuje nejvíc v domě,válí se na gauči, na procházky nechodí). Je značně nevychovaný, základní poslušnost neovládá. Vůdce smečky v rodině je on. Je protivný svým chováním, dělá si co chce, na povely reaguje agrsivně, útočí a napadá nebo (v lepším případě) nereaguje na povely vůbec. Hlavní problém je ale v tom, že je značně agresivní vůči jenomu členu rodiny, napadá ho naprosto bezdůvodně bez jakéhokoliv podnětu a to v případě, jsou-li přítomni ostatní členové rodiny. Tento člověk se snažil psa, když byl mladý vycvičit, naučit alespon základním návykům, což znamená, že ho samozřejmě i káral. Jenže ostatní členové rodiny po psu nic takového nepožadovali, rozmazlovali ho a chválili i za zlozvyky. Osobně se domnívám, že tímto u psa vznikla averze vůci čvičiteli a u ostatních členů nachází oporu i ve španém chování. 7 let byli schopni toho ignorovat, situace se však vyhrotila včera-pes nenáviděného člena napadl a zranil. Matka rozhodla psa utratit a zbavit se tak odpovědnosti za to co vlastně zavinili. Myslím, že utracení psa je zbytečné, že se s tím dá něco dělat. Nevím ale přesně co, bude asi nutná předevš&i