Odpověď: Dobrý den:) Napsala jste vskutku hezký román... Požádala jste mne o můj názor - nuže, tady je.

Velká chyba se stala skutečně již v okamžiku, kdy jste štěně odebírala z vrhu. Pět týdnů je pro plemeno zlatý retrívr (mimochodem ne pro všechna, ale pro většinu psích plemen) příliš brzo na odběr - v této době potřebuje štěně ještě svoji psí matku a houf sourozenců - ne aby přežilo, ale aby vůbec mělo šanci vstřebat základy psí výchovy a psí komunikace. Pokud tuto příležitost mít nebude, bude problémové i v pozdějším věku a žadný zásah ze strany člověka už to nedokáže dát 100% do pořádku. Ve vašem případě tak byly položeny základy k tomu, aby Sam začal mít problémy sociálního rázu.

Další věc - zásahy typu plácnutí přes čumák, vytahání za kůži nebo povalení na zem nejsou pouhé mechanické záležitosti. Jinými slovy, pokud tyto metody člověk uplatňuje, pak v něm musí být skutečná schopnost "psího chování", jinak je to k ničemu. Pes velmi dobře pozná na člověku vše, co je jen předstírané nebo hrané. Pokud psa třeba i zalehnete, ale nepůsobíte přitom jako pes, ale jako člověk, je z toho jen rvačka mezi člověkem a psem. Pokud však sama ze sebe budete vyzařovat psa (což znamená znát hodně o psí etologii), ne člověka (a to při jakémkoliv styku se svým psesm, ne jen v okamžiku konfrontace), pak Vás bude Váš pes brát - to, že na Vás vrčel u misky nebo se Vás snaží "nakrýt", prozrazuje právě to, že to v pořádku není. Máte pocit, že Sama zvládáte, ale není tomu tak - je ve Vás příliš mnoho člověka a hrané pózy a příliš málo psa...

Těžko se to vysvětluje a rozhodně to nemyslím nijak špatně. Jen se snažím napsat, v čem jsou příčiny ne zrovna ideálního vztahu Sama vůči Vám. Další problém, který si nyní možná ani neuvědomujete, je ignorance nebo neznalost specifik psích plemen a rizika špatné socializace. Chci tím říci, že nechat problematického zlatého retrívra dohromady s dospělým 90kg středoasiatem není jen riziko, to je naprosté šílenství! Jednoho krásného dne dojde ke spouštěcímu okamžiku (může to být třeba (post)háravá fenka stejně jako vyjasňování hierarchie nebo Samova chyba v komunikaci) a středoasiat se pustí do Sama vážně - a pak Vám zaručuji, že máte po Samovi a pokud budete chtít do rvačky zasáhnout, tak Vás budou dávat dohromady na chirurgii... To není malování čerta na zeď, ale reálný předpoklad. Konfrontace přírodního, velmi dominantního a reflexivně skvěle vybaveného psa s vyšlechtěným plemenem zlatý retrívr by byla rychlá a jednoznačná. Neriskujte, prosím a věřte, že vím o čem mluvím. Už dost psů dopplatilo svým životem na neznalost svých majitelů a iluzi "vždyť oni si jen tak hrajou a ať si s tou fenkou užijou".

Chtělo by to na Samovi hodně zapracovat, a to co nejdřív, jeho současné chování rozhodně v pořádku není - a je to opět problém výchovy, ne výcviku. Ale je to samozřejmě můj osobní názor, o který jste mne požádala. Pokud budete chtít, rád Vám pomůžu.

  (29.9.2003)
Plemeno psa: kokršpaněl
Dotaz: Přeji hezký den Viktore Vám i Dinovi a Šedymu, Vaše stránky mě zaujaly, přečetla jsem si jak poradnu tak některé Vaše názory na spaní psů v posteli s pánem atd. Některé z problémů, které s Beníkem máme /Zlatý kokršpaněl, 5 let/ včetně problémů s určitou agresivitou a jinými povahovými rysy tohoto plemene, jsem na Vašich stránkách již našla /táhnutí na vodítku, vyjíždění na psy .../, ale ne vše. I když psů máme "doma" hodně, se všema je nějaký "problém", který by se snad podle Vašich rad dal zvládnout, ale v téhle chvíli mi jde hlavně o Bena, protože ostatní psi žijí převažně s našima, takže těm Vaše stránky vřele doporučím, ale jak se zachovají záleží na nich.
Ben se do naší rodiny dostal ve věku 3 let v roce 2001. Mamka má měkké srdce a tak když jí ho na nádraží vrazil do ruky nějaký bezdomovec i s očkovacím průkazem se slovy: "Pani, že se vo něj postaráte já nemám sám co jíst". Tak ho vzala domů. Z očkovacího průkazu bylo zřejmé, že prošel už minimálně 2 ma rodinama + zřejmě ten bezdomovec. Nevím, jak k němu přišel on, možná ho našel někde uvázaného s očkovacím průkazem za obojkem, vážně nevím. Tak jsme měli najednou doma 3 psy - jeden hlídací na zahradě /Bertík, větší pes, směska knírače s něčím, nemá rád cizí lidi, je to hlídač a aby se s někým skamarádil, chvíli to trvá. Nějaký povel ve smyslu - "to je kamarád, na něj buď hodný" na něj neplatí, je to taky nalezenec a teď je mu asi 13 let./ a dva doma /shi-tzu jméném Lumpík /nyní 7 let starý/ - absolutně rozmazlený naší mamkou, který se bojí cizích lidí i psů, nejvíc o svoje páníčky/ a k němu navíc toho bezdomovcova kokříka Bena, který byl pohublý z toho nedostatku potravy u pana bezdomovce. Nechali jsme ho v baráku a nedali ho natrvalo k Bertovi na zahradu, protože už byl podzim, stále pršelo a bylo nám ho fakt líto.
Zahradní Bertík se s novým kokříkem Beníkem snáší plus mínus v pohodě - občas se tak trochu perou, ale není to "boj" spíš taková hra. Rozmazlenej shitzu se ovšem s kokrem Benem doma moc nemuseli /ani teď z toho malej neni moc urvanej, když se vidí/ a shi-tzu se mu neustále snažil dávat najevo, že tihle páníčci jsou jeho. Ale to už není hlavní problém. Naši se asi po 2 měsících odstěhovali z domu, ve kterém jsem s nimi bydlela a bydlí v domečku na zahradě, tedy velmi blízko. Ben zůstal v původní stavbě se mnou, protože s tím malým se opravdu moc nemuseli, tedy hlavně ten malej, Lumpík na něj vyjížděl. To, že se naši odstěhovali a zůstal se mnou, Bena docela zmátlo, bral zřejmě tátu jako páníčka, protože mu dával nažrat, i když ven chodil se mnou. Ty první noci po odstěhování našich byly dost šílený, škrábal na dveře a nedal se příliš uklidnit. Po týdnu se srovnal a už mu nevadilo spávat sám v kuchyni /i když tam měl pelíšek vždycky/. Nastal další problém, už během doby, kdy jsme bydleli všichni v domě mel období, kdy byl schopný počůrat celou kuchyň. Nejprve jsem to přisuzovali nezvyku na bydlení doma. Později jsme zjistili, že má něco s močovým ústrojím, protože se v moči objevila krev. Tak nám dal veterinář nějaké prášky a když ho pak vyšetřoval, tak to bylo ok. Vyskytl se další problém, který trvá dodneška. Ben neustále vyjíždí na některá plemena psů, většinou větší rasy, nejvíc "nenávidí" Husky /pak také dobrmany a rotvajlery, což jsou sice taková "drsnější plemena", ale i na vyloženě mírumilovného labradora párkrát naježil chlupy a vrčel/. To se může utrhnout z vodítka a protože se mě vždycky snaží kousnout, jak je vzteklý, když ho chytím nakrátko a nemůže se na Huskiho vrhnout. Párkrát se mu to docela i podařilo, měla jsem tedy jen modřinu a roztrhlou mikinu. No a tak jsem se poradila s veterinářem, zda by nepomohla kastrace. Prý, že ano a že bude jako beránek. Během kastrace zjistil, že má jedno varle v dutině břišní a že i to mohlo způsobit to pomočování. Kastrace ovšem nepomohla - teď v září je to rok a Ben je pořád jak z divokých vajec, jak jsem si na vašem webu přečetla, byla to hodně velká chyba, ale svému veterináři jsem prostě věřila, i když mi bylo Benči moc líto /14 dní jsem s ním spala na zemi, nejdřív v kuchyni, pak v obýváku na molitanu a první týden jsem měla dovolenou, abych s ním byla co nejvíc, nastaly tam ještě nějaké komplikace-veterinář mi řekl, /3 dny po operaci na kontrole/, že už ho můžu nechat lízat si ránu a on si vytahal stehy a měl díru do břicha jak vrata-jak jsem rekla, měl jednu kouličku mimo, tak ho museli znovu uspat a zašít. DĚS! Veterinář mě naštval. Myslím si, že zapomněl, že má ty stehy nejenom na kouličkách /bývalých/, ale také v tříslech. Ten jeho kolega se totiž divil, když jsem tam s ním přišla s dírou v břiše, že mi ten druhej řekl, ať ho nechám lízat si tu ránu, protože je jasný, že si to vytahá, no nic. Zpátky k Benovi.
Běžný den vypadá asi takto: ráno ho vyvenčím, v poledne dostane nažrat od taťky /o víkendu mu dávám já/, který ho pustí na zahradu, kde je tak dlouho dokud nezačne štěkat, což bývá tak do půl hodiny, protože ho to tam nebaví, i když je tam s tím zahradním hafíkem Bertíkem /ale to už je "starší pán" a zas tolik neblbne, i když pořád si hraje rád :o) /. Navečer, když přijdu z práce ho zase buď pustím na zahradu nebo se jdeme projít ven. Naposledy se venčí kolem desáté buď jde na zahradu, kde ho to baví 5-15 minut nebo se s ním jdu proběhnout. Minimálně jednou denně tedy jde ven mimo zahradu, o víkendu víckrát. Přesto se dost často stává /průměrně 7-10 dní v měsíci/, že je v kuchyni načůráno, někdy i nakaděno, nejčastěji ráno /když má svůj den, tak to udělá třeba 3x!/. Během víkendů, kdy nejsme doma /1 někdy 2x za měsíc/, se o něj starají naši. Ti ho venčí tím, že ho pouští na zahradu. Brávat ho s sebou nemůžeme, jezdíme k rodičům přítele, kteří nefandí chovu psů v bytě - sami mají hafíka na zahradě, takže by nešlo a vzít ho tam a zavřít na zahradu nechci. Když jsme doma, tak je pořád s náma, není nikde zavřený, má v obýváku svoje křesílko, jenom s námi běžně nespí v ložnici, jako nekteří pejsci. Někdy ho necháme spát s námi v obýváku nebo i v ložnici, což je tak jednou za měsíc, obvykle se mu tak snažím kompenzovat, že jedeme pryč, takže ho nechám s námi spát. Po přečtení Vašeho článku to zřejmě změním a nechám otevřené dveře do kychyně, aby k nám mohl. I když příčina toho čůrání v kuchyni nemusí být způsobená tím, že by se cítil odstrčený. Párkát jsem jeho věčné čůrání chtěla řešit tím, že ho necháme spát s námi, aby neměl důvod být uražený a chtít provést tuhle lumpárničku, ale někdy to zabralo, jindy se stalo, že i přestože spal s námi, ráno byla v kuchyni louže. Jednou jsem se v noci vzbudila a zaslechla, jak cupitá do kuchyně. Když jsem za ním šla, tvářil se ve smyslu - co se děje? Vrátila jsem se do ložnice, on se mnou a za chvíli šel o kuchyně zas. "Jestli chceš půjdeme ven!" Tak jsem se šli proběhnout a bylo to OK. Nemyslím si, že by měl nějaký problém s udržením moči, protože někdy je v pohodě od 22 do 9 ráno - o víkendu, jindy je už ve tři ráno v kuchyni louže a to byl naposledy venku kolem desáté večer.
Fakt nevím, proč pořád takhle čůrá. Dělá i jiné drobné lumpárny, takže včera jsem se snažila zachovat podle Vaší rady a když při tahání papírů z koše nereagoval na FUJ! NESMÍŠ!, tak jsem udelala velkeho dominantniho psa, rázně, ale nenásilně přitlačila hlavu k zemi :o) a v klidu a důrazně zopakovala "FUJ! PUST TO!" Tak za chvíli povolil a ten papírek vyplivnul. Pak jsem ho pochválila, a šli jsme si hrát. Celý den byl hodný, byl se mnou, poslouchal na zavolání /což jindy předtím v 50% ignoroval/, tulil se a hřál mi nohy když jsem ležele na gauči. Je tedy fakt, že se mi pustil do večeře, když ho Pepa nechal samotnýho v kuchyni. Ale jinak byl včera opravdu miláček. Večer jsem ho šla do kuchyně uložit do pelíšku, hezky ho hladila a tulila se, dala mu dobrou noc a řekla mu: že mi tady nenačůráš, viď? Než jsem se umyla /asi za 15 minut/, byla v kuchyni louže. Jak v téhle chvíli správně reagovat, když ho vlastně nepřistihnu přímo při "činu", ale v poměrně krátké době /to se tváří provinile/ a jak ráno, kdy mě vítá, má hroznou radost a já jsem hrozně naštvaná, že musím zase uklízet /má to akorát tu výhodu, že mám dokonale čistou kuchyň :o) - tenhle týden jsem měla ráno překvapení od neděle do dneška/.
Myslím si, že by bylo lepší, pokud by dostával nažrat ode mně - půlku dávky ráno, půlku až přijdu z práce s tím, že by ho taťka pustil v poledne na zahradu, aby se vyčůral než přijdeme z práce.
Také jsm se chtěla zeptat na obojek. Bena jsme dostali s řetízkovým "stahovákem", který jsem mu nechala. Je volný, i když je úplně stažený, tak ho neškrtí a když chce, tak se z něj i vyvlíkne. Myslíte, že i tak bych mu měla dát raději klasický kožený? Četla jsem Váš názor na stahováky a hlavně ostnaté obojky, který bych nikdy psovi nedala.
Omlouvám se za délku toho e-mailu, ale fakt jsem se snažila to vysvětlit dopodrobna, proto jsem ani nepsala na poradnu, ale přímo vám, protože je to opravdu ultradlouhý e-mail.
Najdu někde v poradně radu o zvyknutí psa na jízdu autem? Ráda bych brala Bena víc s sebou, pokud jedeme někam, kde nevadí, že by byl s náma, spal s náma ... Benca je z toho vyjukanej, nesvuj, pořád leze ze sedačky na sedačku, u mě na klíně dlouho nevydrží ...
Podrbání pro vaše Hafoše :o).

Odpověď: Hezký den:) U pejsků, které nemáte odmala (ať už se k vám dostanou přes útulek nebo Vámi popisovaným mechanismem), nikdy nevíte, čím prošli a jaký byl jejich předchozí život. Je to riziko, které dobrovolně podstupujete, ale které si musíte i uvědomovat. Ve vašem případě se navíc jedná o psa dospělého, tedy s již vytvořenými návyky a mnoha životními zkušenostmi.

K té kastraci se nebudu vůbec vyjadřovat, myslím že můj názor je Vám jasný. A jak sama vidíte, ničemu to nepomohlo. Ke zjištění, že pes je monorchid (má sestouplé jen jedno varle) navíc není nutné psa otevírat. Ten Váš veterinář je fakt "odborník" - opravdu doporučuji najít někoho jiného, schopného, a ne nechat psa v rukou MVDr., který dělá školácké chyby - nebo je mu to jedno?

Problémy s vyměšováním dospělého psa mohou mít v zásadě dvě příčiny. Bud je porucha zdravotní (neschopnost ovládat svěrače), kterou může potrvrdit nebo vyvrátit veterinární vyšetření, nebo je to dáno psychickým stresem - což je pravděpodobně i případ Vašeho kokršpaněla. Na Vašem místě bych se snažil udělat vše pro to, aby Ben měl skutečně "svého" pána a ne aby se o něj v průběhu dne a týdne staraly různé osoby. Vzhledem k psychickému tlaku, kterému je zřejmě již z minulosti vystaven, toto potřebuje víc než co jiného - tedy konečně a jednoznačně k někomu patřit. Pokud se vám to podaří, dám krk na to, že popisované problémy postupně samy vymizí. Další věc je ta, že byste měla společné procházky zintenzívnit - ne jen vypusit Bena na zahradu, ale skutečně s ním jít na pořádné procházky, hrát si s ním, nechat ho pořádně vyběhat... I tohle potřebuje a nemá.

Máte pravdu v tom, že lepší bude, když bude krmený 2x denně a výlučně Vámi. Hodně to zesílí Váš vzájemný vztah - a opět opakuji, že mít "svého" pána je přesně to, co Ben potřebuje ze všeho nejvíc.

Stahovák Benovi sundejte a zahoďte do popelnice. Kupte mu pořádný kožený, ju?

O navykání na jízdu autem už jsem v Poradně taky psal. Ve Vašem případě to jen chce tomu dát čas. Ben si na jízdu autem zvykne, začne se mu to i líbit, ale potřebuje k tomu příležitost - hodně ho vozte autem, i kdyby to mělo být jen pár kilometrů denně.

Držím palce, všechno bude v pohodě, ale musíte teď Benovi věnovat maximum možného času!

  (29.9.2003)
Plemeno psa: zlatý retrívr
Dotaz: Dobrý den. Předem mého dotazu bych chtěla moc poděkovat za stránky, které se konečně věnují výcviku psů jinou metodou než nesmyslným drilem. Kamarádka se zúčastnila posledního soustředění a již se na náš problém zeptala, nicméně bych chtěla některé údaje doplnit a upřesnit.
A teď k naší starosti. Máme dva zlaťáky - psa Arose(6 let) a fenku Zairu(11 měsíců), oba jsou tzv.stará sorta (=lovecky vedení, s měkkou hubou a zlatou barvou i povahou). Se seznamením problém nebyl, oba si padli do oka a vymýšlejí spolu lumpárny. Ale - náš starší pes vyrůstal sice sám, ale každý den měl možnost potkat spoustu psů. Se třemi jsme chodili pravidelně večer ven(2 feny a 1 pes) a tak se naučil "smečkovému" chování (nevím jak tomu říkat jinak). I přes to však Arose od malinka napadají ostatní psi od Yorka až po Dogu. První ho pokousal Rotvajler na břiše, když mu bylo 4,5 měsíce a ležel na zádech. A pak už se to vezlo. Do dnešního dne ho napadla asi stovka psů, z čehož 39 útoků zkončilo šitím u veterináře (min. 5 stehů). Bála jsem se, že Aros začne ostatní psy napadat,nebo se bát, ale to se nestalo. Naopak - pokud potká psa-samce (feny snáší bez problémů) přesně podle pravidel smečky se s ním pozdraví a většinou si ho dál nevšímá (jen s mladšími psi si hraje a je velice tolerantní). Cizí pes se ho však v 90% případů pokusí napadnout. Pokud je na vodítku, Aros uskočí a uteče pryč, pokud není, snaží se běžet ke mě a schovat se. Jestliže se do něj pes zakousne, tak si lehne na záda a začne kňučet. Přitom se ale nikdy nechová ani podřízeně, ani vyzývavě. Několikrát se mi stalo, že jsme potkali skupinu různých psů kteří se před tím neznali a ve chvíli, kdy kolem proběhl náš pes, tak převážně NO, Dalmatini a Malamuti ho šli zabít. Říkám zabít, protože všichni psi mu jdou zespodu po krku. Nevím jestli to spolu souvisí, ale Aros je od malička-slušně řečeno-KANEC. Pro háravou fenu je schopen klidně skočit ze skály (to už se mi stalo) a i když dotyčná fena nesnáší psi, tak našeho na sebe pustí bez problémů.
Druhý problém se týká naší holčičky. Na sídlišti s námi žije i paní, která má fenu Boxera. Tato fena je velice zlá a zákeřná a u nás snad není jediná fenka, kterou by nenapadla. Nicméně panička má pocit, že jí všichni křivdíme a fenu vodí zásadně na volno. Naší Zairu jednou prohnala a zlomila jí dráp, podruhé se ji snažila kousnout (což se jí nepovedlo) a potřetí jsme se potkali v noci, kdy vylezla zpoza křoví. Já jsem ji bohužel neviděla, ale Zaira si hned lehla na záda, roztáhla nohy a Boxerka ji v tu chvíli kousla do břicha. Od té doby se Zaira bojí psů a před každým si lehá. Teprve když jí nic neudělá tak si chce hrát, ale je celkově nedůvěřivá. Snažím se ji co nejvíce brát ke psům, o kterých vím že jí neublíží, ale moc to nepomáhá. Těch co už zná se nebojí aběhá s nimi, ale jakmile potká cizího, plácne s sebou na zem a dělá "partyzána".
Moc děkuju za odpověď a přeju spoustu hezkých chvil s nejlepšími přáteli člověka :o)

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel neznám Vaše pejsky osobně, tak berte moji odpověď spíše jako obecné zamyšlení nad možnými příčinami... Víte, jen lidé moderní doby mají stále potřebu udržovat při životě i své jedince (lidské), kteří by v přírodním výběru nikdy neprošli. Jsou to lidé postižení, nemocní, lidé patologicky založení - případů je spousta. Ale v přírodě to tak nefunguje, tam platí jediný zákon, zákon přírodního výběru. Hodně je to znát právě mezi sociálně žijícími druhy (vlci, lidoopi), mezi které patří i psi jakožto potomci vlků. Přírodní výběr je nezbytný pro přežití druhu - pokud by se potomstvu nepředávaly ty nejlepší geny, ale naopak geny postižených jedinců, druh by brzy zdegeneroval a časem zmizel definitivně z povrchu zemského. I to je jeden z důvodů, proč například ve vlčí smečce plodí potomstvo jen vůdčí (alfa) pár - "do oběhu" se tak dostávají skutečně jen geny těch nejlepších jedinců...

Pokud se ve vlčí smečce objeví jedinec nekvalitní, postižený (třeba kryptorchid), pak je ze smečky bez milosti vykousán. Totéž platí i dnes pro psí plemena, především ta přírodní (malamuti, husky, lajky, ridgebackové...). Pes některého z těchto plemen dokáže bezpečně poznat jedince, který není "normální". Pokud se tento jedinec "drží stranou", bývá tolerován, pokud má tendenci předávat své geny dál (je takříkajíc na feny), instinkt a smečkové chování velí takového jedince zlikvidovat.

Jinými slovy, můj odhad je ten, že Aros je nějakým způsobem postižený (možná o tom víte a tajíte to, možná to není navenek patrné). Ale frekvence a razance útoků na něj (jak je popisujete) tomu zcela odpovídá, normální rozhodně to není. Podívejte, můj zlatý retrívr Dino je stejně starý jako Aros. Pár rvaček v jeho životě bylo taky (především díky jeho retrívrovské tvrdohlavosti a sexuální náruživosti:)), ale od doby, co dospěl, ho respektují i psi, kteří ho dříve zpráskali do krychličky. Dospěl (zhruba ve 4 letech) a i když se chová velmi, velmi sebevědomě, je s okolím v pohodě. Něco s Arosem není v pořádku a pokud bych měl možnost ho konfrontovat se svojí lajkou Šedym, byl bych Vám schopen říct víc.

Druhý problém se naopak netýká Zairy, ale lidské nezodpovědnosti a chybě v socializaci boxerky.

Každý normálně socializovaný pes i fena znají a především poznají základní signály dominance a submisivity. Mezi submisivní signály patří i poloha na zádech a odhalení břicha jako nejzranitelnější části těla. Pokud tohle pes udělá, kousne ho do toho břicha jen pes-magor! Nemohu k tomu říct nic jiného - snad jen to, že psa-magora udělá z normálního psa jen člověk... Většinou na klasickém cvičáku, nechť mi jejich provozovatelé prominou, ale už jsem takových psů potkal dost. A samozřejmě i těch, které dokázal zkazit sám jejich majitel...

Takže asi tak. Zkuste Arose víc pozorovat (stálo by za to i vyšetření celkového stavu plus na hladiny hormonů), možná přijdete na to, v čem je "jiný"...

  (28.9.2003)

Plemeno psa: středoasiat
Dotaz: Zdravím Vás i oba pejsky :-)). Chtěla bych především moc pochválit soustředění, které právě skončilo - jsem ráda, že jsem se zúčastnila, hodně mi to dalo, a myslím že i Cindy prospělo nejen lítání se smečkou, ale i ta výcviková "nalejvárna" (budeme podle Vašich rad pokračovat). Kromě toho, že má člověk zase nad čím přemýšlet (a je toho hodně), bylo soustředění i velkou motivací do další "práce" se psem (konečně taky začínám číst Poradnu a doufám, že ji zvládnu celou co nejdřív:-) ).
Jen mě moc mrzí, jak mnozí lidé z mého okolí neslyší na argumenty "logiky psího chování", a stále tvrdošíjně lpí na vžitých metodách... Například že psa potrestám pouze tak, že ho něčím přetáhnu, že na něj zařvu, že ho pošlu na místo... Trochu pomáhá úspěch metod Pata Parelliho (natural horsemanship) u koní, které taky dříve všichni měli za "bláznivé", ale jde to pomalu. Už mě přestalo bavit leccos vysvětlovat, teď do toho mám zase více síly a udělala mi radost už jen věta jednoho kamaráda - "to je zajímavé, to si musím zapamatovat, to vyzkouším". Aspoň jeden... Přeju spoustu dalších plně prožitých dní s pejsky, a trpělivost s jejich pánečky :-)