Poradna (archiv starších příspěvků - rok 2004)

Za období: 1.1.2004 - 31.12.2004

(26.12.2004)
Tazatel: Škaloudová
Plemeno psa:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobry den, nahodou jsem narazila na vase stranky. Mam takovy problem - se sebou, ne se svym psem, ale nutne ho kvuli svemu psu potrebuji resit. Prominte, ze pisi tak rozvlacne, budu co nejstrucnejsi: zacatkem cervence jsem byla na prochazce se svym psem (v te dobe to bylo 7mesicni stene stredniho pudla - fenka). Ve meste ji napadl nemecky ovcak - ukousl ji prst na zadni noze a rozdrtil drobne klouby na ostatnich prstech. To se deje asi bezne - tedy myslim napadeni psem (nemyslim si ale, ze je to normalni), ale me zarazilo, ze pes byl navolno, bez nahubku a majitel jel na kole, pes nas videl z vetsi vzdalenosti, jakmile si nas vsimnul, rozbehl se primo na nas (cca 50 metru!) volala jsem na jeho majitele, at si ho privola, ten reagoval slovy ON NIC NEDELA (nevim, zda to byl pes ci fena) Ja jsem stala a moje fenka mi lezela u nohy. NO se priritil k nam a bez jakehokoli varovani se okamzite zakousl do stenete. Ja reagovala tim, ze jsem ji pomoci voditka vytahla k sobe do naruce (divim se, ze jsem ji chudakovi neco neudelala s krkem nebo pateri). NO si prede me sedl a zrejme dumal, zda ma v utoku pokracovat - krve uz bylo vsude dost a urcite ho to vabilo. Majitel na kole v klidu projel kolem nas a vse ignoroval. nastesti se pak NO po chvilce rozmyslel a bezel za panem. Samozrejme nasledovala operace a 8 tydnu s bandazi na noze. Fenka se diky peci me a veterinare bajecne uzdravila. brala jsem to tak, ze nekdy se neco muze stat. Predtim jsem mela 15 let take fenku a nikdy zadny psi konflikt nebyl!
Zhruba pred mesicem, jsme byly venku na prochazce za mestem - na zcela jinem miste, nez se stal prvni incident. Je tam v polich oplocena budova, vzdy tam meli na hlidani psa. Tentokrat ale nebyly zavrene dvere od pozemku a  z nich se na nas vyritil shodou okolnosti  opet NO nebo jeho krizenec. Byly jsme ve vzdalenosti cca 30 metru od plotu.Mela jsem cas jen svoji fenku zvednout ze zeme, mela jsem ji na nastesti voditku. Na radu veterinare od prvni prihody nosim zahaknuty peprovy spray u kapsy, ale vzit ho nebyl cas, pes se priritil velmi rychle (navic si nejsem jista, ze bych ho vubec nekdy dokazala pouzit). Pribehl prede me tak na dosah ruky a tvaril se rozzurene, ale nestekal, nevrcel, mozna byl trochu najezeny, ale nejsem si tim zcela jista! zakricela jsem na nej jen jednou "VYPADNI", dost dlouho otalel, ale pak pomalu odesel a delal, ze je vse OK, ale ja moc dobre videla, jak je ve strehu a ceka na mou dalsi reakci. Cekala jsem, az se vrati domu (za plot). Pak se mi strasne rozklepala kolena, postavila jsem svou fenku na zem (ta se mi celou dobu choulila v naruci a ani se nehla) a pokracovaly jsme v prochazce.od te doby mam ale strasny strach, ze se neco podobneho bude opakovat a ja ji nedokazu ubranit, protoze se ve mne neco zlomilo a zacala jsem mit ze psu strach. Nebojim se, ze by umyslne cizi pes napadl me, ale ze na me zautoci, kdyz budu chranit sveho psa.
Nikdy jsem se psu nebala a vychazela s nimi vic nez dobre i s temi, o kterych  vsichni tvrdili, ze jsou ostri a byli postrachem. Vim, ze pes pozna, ze se bojim a to mu doda odvahu k utoku a uz ho nezastavim. V tu chvili, kdy jsem mela fenku v naruci jsem strach jeste nemela, byla jsem odhodlana se "rvat do posledniho dechu", ale od te doby na to musim myslet, byla to strasne nebezpecna situace a muj strach narusta a ja si s tim nevim rady. Pokud vite, jak bych se mohla toho strachu zbavit,prosim, poradte.

Odpověď: Dobrý den:) V podobném případě neexistuje jednoduchá univerzální rada, protože problém je vždy v konkrétním člověku a každý je jiný. Spouštěčem agresivní reakce psa nebo feny je velmi často zmatkářství a panika člověka, který za nejlepší způsob "obrany" považuje vyzvednutí nebo vytažení svého psa do výšky. Je to ten vůbec nejméně vhodný způsob reakce, protože jednak připravíte sebe i psa o jakoukoliv možnost se aktivně bránit, jednak tím zvyšujete zájem psa. A v neposlední řadě přitom vysíláte zcela čitelné signály strachu, úzkosti a nejistoty - tedy přesně to, co špatně socializovaného a vedeného psa spolehlivě vyprovokuje k útoku.

Jediným spolehlivým řešením podobných situací je postup, který jsem v Poradně již několikrát zmínil, tedy udělat ze sebe toho nejsilnějšího a nejsebevědomějšího psa na světě a o tomto faktu potenciálně útočícího psa včas informovat. Základem všeho je sebedůvěra, přirozená autorita a klid. Tyto tři základní vlastnosti v sobě musíte najít. Pokud se jimi budete řídit, rozprostřete kolem sebe jakýsi "ochranný deštník", který každého psa informuje o tom, že není dobrý nápad Vás nebo psa pokoušet. Samozřejmě se najdou jedinci, kteří to zkusí, ale v reálu jich bude velmi málo - daleko méně než když se člověk začne chovat nejistě, agresivně nebo začne panikařit.

Sama jste si ověřila, že v okamžiku, kdy jste se chovala jako sebejistý jedinec, pes si přímý kontakt rozmyslel. Zvýšený hlas není sice tím nejlepším komunikačním prostředkem, ale pokud se do něj nepromítne agrese nebo nejistota, je účinný. Jen je zapotřebí to dotáhnout do správného konce - pokud se následně zaleknete vlastní odvahy a znejistíte, pes spolehlivě pozná, že na to nemáte. A pak se může vrátit.

Musíte si uvědomit, že musíte ven z uzavřeného kruhu, kdy narůstá Váš strach z uvedených situací a tím následně zvyšujete jejich pravděpodobnost. Pokud byste chtěla, mohu Vám nabídnout konkrétní pomoc - před zhruba dvěma roky jsem vypracoval autorský projekt "CANISFOBIE", který je zaměřen na lidi, kteří mají z jakékoliv příčiny strach ze psů. Jeho principem je "provedení" člověka modelovými situacemi, kdy se postupně odbourává pocit strachu a situace se z oblasti "ohrožení" přesouvají ve vnímání člověka do oblasti "klidu". Není to záležitost na jeden den, ale funguje. Problém je pouze v lidech, kteří málokdy mají ochotu přiznat svůj problém typu "bojím se reakcí psů" a jsou ochotni na sobě zapracovat. Tento projekt Vám tedy nabízím, záleží pouze na Vás - v případě zájmu mne prosím kontaktujte.

 

(26.12.2004)
Tazatel: Eva
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 6,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Přeji hezký den. Děkuji za Vaši knihu, za dva dny jsem ji měla přečtenou. Našla jsem v ní spoustu pro mne zcela nových a zajímavých informací. Přesto se na Vás obracím s problémem, se kterým si nevím rady. Mám šestiměsíční fenku rhodeského ridgebacka jménem Aimee. Doma s ní nemáme žádné problémy. Poslušnost je vzhledem k jejímu věku taky dobrá. Od malička má dostatek kontaktů s jinými dospělými pejsky i štěňátky. Vždy byla docela odvážná, i když občas dostávala od větších psů trochu zabrat (např. povalení), jen málokdy se přišla za mnou schovat. Při seznamování s dospělými psy vždy vyjadřuje podřízenost, pokud si pes nechce hrát, tak to respektuje. Před nedávnem jsme potkali asi dvouletého psa neznámého plemene, velikosti asi německého ovčáka (jako 4-měsíční štěně si ho majitelé vzali z útulku). Po krátké společné hře se pes do Aimee s vyceněnými zuby pustil. Měl košík, takže ji možná jenom uhodil. Ani já ani majitelka psa jsme původ konfliktu nepostřehly. Aimee zpočátku přikrčená zoufale kňučela – zřejmě se lekla, ale po chvíli se na psa otočila a útok mu stejným způsobem chtěla vrátit. Oba rváče jsme přidržely, potom se psi ještě vzájemně očichali a v klidu jsme se rozešli. Zřejmě tato událost v následujících několika dnech vyvolala sérii pro mne nečekaných reakcí Aimee. Následující den jsme se setkali s devítiměsíční fenkou výmarského ohaře. Obě se velmi dobře znají, již asi dva měsíce chodíme na pravidelné společné procházky (asi čtyřikrát do týdne). Zpočátku byl jejich vztah vyrovnaný. Aimee byla výrazně menší, takže její případné drzosti fenka VO snadno zvládla. Postupně(jak Aimee rostla) jsme však začali pozorovat, že některé hry se již fence VO nelíbí. Pravdou je, že mně se některé způsoby Aimee taky nelíbily (nejlepší zábava je pro ni honění a kousání, někdy doprovázené i hlasovými projevy – něco jako vrčení), ovšem nechtěli jsme do hry příliš zasahovat s tím, že si to srovnají mezi sebou. Fenka VO začala na tento způsob hry reagovat vyceněnými zuby, občas se odběhla jakoby schovat k majitelce. Nikdy však Aimee nijak výrazně nedala najevo, že si to nesmí dovolit (např. nějaký jednoznačný projev dominance). Ale zpět k problému. Den po zmíněném „souboji“ se na cvičáku (psi měli volno) z ničeho nic Aimee na fenku VO obořila velmi podobným způsobem, jak tomu bylo předešlý den se psem. Cvičitelka Aimee ihned chytila s tím, že si to nesmí dovolit. Fenka VO se vůbec nebránila. Následující den se tato reakce Aimee opakovala, ovšem tentokrát uprostřed hry s fenkou rhodeského ridgebacka asi o 1 měsíc starší. Ta si to však nedala líbit, její odpověď byla stejná jako útok Aimee. Situace vypadala hrozivě, psy jsme od sebe odtrhli. Následující den se scéna s fenkou RR opakovala.  Musím dodat, že nikdy nedošlo k žádnému zranění. Docela mne to vyvedlo z míry a reakce okolí mne v tom ještě podpořila –  tak malý pes a takhle se rve. Pomalu jsem se bála jít s Aimee ven. Po té se vše uklidnilo, již asi 3 týdny je docela klid. Se žádným psem jsme již potyčku neměli. Ovšem situace s kamarádkou - fenkou výmarského ohaře se nevyjasnila. Aimee je stále drzejší, občas na ní s podivným vrčením vyjede a kouše ji. Situaci řeším přitisknutím k zemi. Aimee se podvolí- někdy dá pokoj, ale jiný den to zkouší i několikrát. Nikdy fence VO neublížila a občas jí olizuje koutky. Nevím, co si o tom myslet. Jestli je to ze strany Aimee hrubá hra a nebo se mám připravit na to, že budu mít doma rváče? Zatím jsme společné procházky omezili – jsem z jejich vztahu nervózní a celou dobu Aimee hlídám, aby se fence VO neubližovala. Omlouvám se za rozsah dotazu, ale nevím, které informace jsou pro řešení problému skutečně důležité. Zdravím Vás i Vaši psí společnost, přeji hezké Vánoce a hodně zdraví a úspěchů v novém roce .

Odpověď: Hezký den a jen to nejlepší do příštího roku:) Vaše fenečka úspěšně vstoupila do puberty a zjistila, že život je boj - někdy doslovně. Zkouší, kam až může zajít a co jí projde, to je zcela přirozený jev a rhodéský ridgeback rozhodně nepatří k flegmatickým a submisivním plemenům. V této době je pro ni nejdůležitější volný kontakt s přirozeně se chovajícími psy a fenami nejrůznějších plemen a stáří - a především za přítomnosti dominantního jedince, vůdce smečky, což je buď pes nebo věcivelmidobřeznalý člověk, kteří usměrňují mladé psy v tom, co lze a co už je příliš. To je právě na celé záležitosti to nejcitlivější místo, protože chyb smíte udělat co nejméně - pokud jich uděláte hodně nebo zásadního typu, pak se to projeví na chování psa po zbytek jeho života.

Pro tuto výchovu není rozhodně vhodný klasický cvičák, ten lze použít pro jiné účely, ale nikdy ne pro úspěšnou výchovu psa. Souvisí to s prostředím i cíli těchto zařízení, a bohužel většinou i lidmi, kteří je vedou. Zkuste si prosím znovu přečíst moji knížku, pomalu a pečlivě. Především kapitoly o vedení smečky a výchově psa. A to, co si přečtete, si podrobně nechte projít hlavou a aplikujte v praxi. Není pouze "přitisknutí k zemi", ani vůdčí pes smečky nemá v arzenálu pouze tuto jedinou reakci. A pokud budete chtít, vezměte fenečku a přijeďte za mnou. Praktické předvedení je vůbec tím nejlepším příkladem a je daleko lepší problémům ve výchově pejska předcházet, než časem pracně odstraňovat problémy. Nabízím Vám to:)

 

(19.12.2004)
Tazatel: Klára Lukášová
Plemeno psa: tosa-inu
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, ráda by jsem se Vás zeptala na výcvik psa Tosa Inu - Berryho. Tosu jsem si pořídila, protože se mi velmi líbila jeho povaha i vzhled. Již jsem zkušenosti s pejsky měla. žiji s přítelem, který má 2 roky starého pejska Chesakeape Bay Retrievera. Zatím se snáší dobře, ale už se začíná projevovat dominance u obou a občas to končí i docela velkým vrčením. Když si jen tak hrají okusují se oba, ale nic si neudělají. Jak postupovat, aby se v budoucnu nestalo nějaké neštěstí? Také by jsem se chtěla zeptat na výcvik Tosy. Všude čtu jak se nemá cvičit atd., ale myslím, že alespoň základní povely by tento pejsek měl znát. Prosím poraďte. Děkuji za odpověď i za to že vůbec taková poradna jako ta Vaše existuje.

Odpověď: Dobrý den:) Problémy začnou, až začne tosa dospívat. Hodně bude záležet na povaze pejska Vašeho přítele, protože tosa-inu je plemeno, které vedle sebe nesnese jiného dominantního psa. To je pak kombinace, která je bohužel často smrtící, a proto ve Vašem případě velmi záleží na správném vedení smečky od samého začátku. Pokud necháte vše pouze na svých dvou psech, dojde k velkým komplikacím, na to raději upozorňuji předem. Právě aby k budoucnu nedošlo k neštěstí, je zapotřebí od začátku svoji smečku řídit a usměrňovat, ovšem to je samozřejmě záležitost velmi komplexní a nelze ji vyřídit pouze několika řádky v Poradně. Jen se snažím maximálně zdůraznit nutnost brát oba svoje psy jako smečku, nikoliv jednotlivě.

Co se týká výcviku - základní dovednost "Sedni/Lehni/Odložení" je dobrá pro každého psa, zvládne ji bez problémů i tosa, pokud na ni někdo nezkouší tupý cvičákový dril, ale provádí se citlivě, na základě přirozené autority. Nesmíte s ní dělat obrany a jakékoliv rozvíjení zloby.

Myslím si, že nejlepší by pro Vás bylo, pokud byste s přítelem i svými psy přijeli za mnou na VÝCVIKOVÝ SERVIS, kde Vás mohu věci nutné pro fungující smečku naučit a Vaše psy "nastartovat" žádoucím směrem. Do začátků Vám pomohou i PSÍ STRÁNKY, velmi vhodná by pro Vás byla i moje knížka "PŘIROZENÁ KOMUNIKACE A ŽIVOT SE PSY", kde je rozebrána i problematika smečky a jejího vedení.

Tak je jen na Vás, zda si z mojí nabídky vyberete:) Pokud budete chtít přijet, stačí mne nakontaktovat (nejlépe telefonicky) a domluvíme podrobnosti.

 

(19.12.2004)
Tazatel: Mária
Plemeno psa: šarpej
Pohlaví: pes
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Chcela by som Vás požiadať o radu. Máme 18 mesačného šar-peia menom Bucci. od svojich 7.týždňov žije s nami. Je to nás prvý psík. Kúpili sme si ho pred letnými prázdninami, takže čas, ktorý trávil doma sám, bol minimálny. Ako sa začala škola, tak prišli prvé problémy. Aj napriek tomu, že sa cvičil na samotu a chodil aj na kinologický výcvik, kde dostal aj pochvalu ako jeden z mála šar-peiov. Do svojho 1.roka  doma všetko ničil, až to zrazu prestalo, bol kľudný, pokojný doma celý deň a spal. Po každom keď sme prišli domov, sme ho vychválili a boli sme nadmierne spokojný a veľmi radi.Až zrazu po pol roku opäť začal vystrájať a ničiť svoje okolie. 2 sedačky, kreslá, ovládače, káble, botník, všetky dvere, a pred dverami býva mokro. Má úplne doničené pazúre až do krvy a napriek tomu ďalej škriabe a ničí. Nevieme si vysvetľiť dôvod, prečo začal znovu ničiť, pretože nie sme si vedomí toho, že sme spravili nejakú zmenu v príchode domov a prístupe k nemu. Máme ho všetci radi, aj ľudia okolo nás ho obdivujú aký je poslušný. Nie je vôbec agresívny, voči cudzím ľuďom je tiež priateľský. Prosíme Vás poraďte nám.

Odpověď: Jak jsem tu již mnohokrát napsal, podobné jednání dospívajícího nebo dospělého psa je vždy důsledkem jeho stresu, který může být pro člověka nepozorovatelný, ale v psu prostě je. Stres může být vyvolaný samotou, nedostatkem komunikace, jednáním okolí nebo pocitem nudy - těch možných důvodů je mnoho a bývají i zkombinované. Proto si prosím proberte všechny výše uvedené možnosti a k nim čas a energii, které svému pejskovi skutečně věnujete tak, že i pes z toho má pocit naplnění. Protože tam je někde schovaná ta příčina, která vše způsobuje. Určitě na to přijdete a pak se vše opět srovná:)

 

(19.12.2004)
Tazatel: Michaela D.
Plemeno psa: kříženec pinče
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den,pozdravuji Vas i Vase hafáky:) Filipa jsem si vzala v květnu z útulku a začala jsem s výchovou a výcvikem. Je poslušný, hodný, ke psům přátelský.Vztah máme taky velmi hezký. Od začátku měl tendence prohánět cyklisty nebo běžící lidi. Podařilo se mi ho to odnaučit. Vždy,když kolem nás někdo jel,byl na vodítku,něž se stačil rozběhnout cukla jsem vodítkem a řekla nesmíš,nebo fuj a odměnila ho,když byl klidný. Po nějaké době to zvládl a teď už se za nimi nerozběhne,i když je puštěný. Jenže se mi teď asi 3x stalo,že nechal cyklistu kolem nás úplně v klidu projet,ani sebou necukl nebo nezabafal. Až byl cyklista od nás asi 20m,tak se z ničeho nic za ním rozběhl! Na druhé nebo třetí zavolání ke mě zase přiběhl,takže ho nemůžu ani pokárat,protože ke mě přišel,když jsem volala. Ještě nikdy se nestalo,že bych si pro něho musela dojít (doběhnout). Takže moc nevím,jak mu naznačit,že to teda nesmí.Samozřejmě,že když pak ke mě přiběhl,tak jsem ho neodměnovala a nejásala,jakoby to bylo za odměnu. Trošku vyčítavě jsem mu jen řekla, podívej,co dělás,zlobíš mě....a on sklopil ouška a když jsem si k němu sklonila se svěšenou rukou,položil mi do ní přední tlapky.Nekárala jsem ho.
Myslíte,že je to puberta a časem ho to přejde?Vzhledem k tomu,že to nědělá často. Ale chápu,že se lidi zlobí. Anebo je teď v zimě málo vyběhaný a dělá to taky proto? Nemá asi smysl ho mít zase na vodítku,protože pak s ním cyklista ani nehne.Děkuji za vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Puberta to není, tu už má dávno za sebou. Je to v něčem jiném. Předně chci říci, že Váš postup odnaučování byl naprosto správný, jen jste ho nedotáhla úplně do konce - a v tom je právě ten problém. Cyklistu už nechá na pokoji i navolno, ale stále ho myšlenka běžet za ním pokouší, což je zcela přirozené. A protože od Vás během těch 20m, co cyklista mezitím ujede, necítí žádnou emoci a "myšlenkový povel", vyhodnotí Vaši pasivitu jako signál k tomu, že se za ním rozeběhnout může. Proto se i vrátí s pocitem provinění a především zmatení, protože Vy jste mu to přeci nezakázala a teď ho káráte...

Až příště nastane podobná situace, musíte včas reagovat. Přivolejte pejska, změňte směr chůze nebo si ho posaďte k noze - prostě cokoliv, co Váš pejsek vyhodnotí jako komunikaci a nebude se zabývat myšlenkou "honit". Prostě a jednoduše mu vyřešte jeho problém, on bude šťastný. Pes nerad řeší a pokud to vůdce smečky udělá za něj, je spokojený. Od toho tu taky jste - určujete, které věci jsou důležité a kterými se naopak smečka zabývat nebude. Jen to musíte svému pejskovi včas sdělit, to je vše:)

 

(19.12.2004)
Tazatel: Tereza Vlková
Plemeno psa: pudl
Pohlaví: pes
Stáří: 9 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den!Mám problém se svym pejskem. Je agraesivní. Krome toho, ze obcas vyjede po jiných psech, troufne si i na mě a na mamku. Vím, že jsem něco zvorala, ale nevím přesně, ajk to napravit. Tuším, že se jedná zřejmě  o to, že mě můj pes nebere jako autoritu, ale už moc nevím, jak dál. Vrčí často bezdůvodně, alespoň si myslím, že v danou chvíli nemá důvod. Obvykle večer, když chce mít svůj klid. Někdy si zaleze na pelíšek a je protivný a člověk, aby se skoro bál projít kolem. Chtěla bych se pokusit to nějak řešit a potřebovala bych odbornou radu, jak na to. Kdyby to bylo možné, klidně bych uvítala i osobní návštěvu a praktickou pomoc nebo ukázku, jak napravit jeho chování. Předem moc děkuji (myslím si a doufám, že to ještě není ztracený případ).

Odpověď: Dobrý den:) Je to tak, jak říkáte, tohle chce skutečně osobní návštěvu. Pudlové bývají v tomto ohledu bohužel často velmi problémoví, a pokud se jejich "úlety" nepodchytí včas, stane se z toho velký problém. Pomohu Vám, ozvěte se mi prosím nejlépe telefonicky, dojednáme termín.

 

(19.12.2004)
Tazatel: Šikutová
Plemeno psa: boxer
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Pane Dostál,mám tříletou fenku boxerku,tedy už druhou /první mi umřela v deseti letech,  byla -nemocná s páteří/,takže nejsem v chovu začátečník.Ale zpět k mé nynější Pegy.Samozřejmě navštěvuji pravidelně veterinární ordinaci /kliniku Live vLitoměřicích/,kde jsem naprosto spokojená a plně jim důvěřuji, neboť vždy při jakékoliv nemoci,bylo vše vyřešeno ke spokojenosti, ale přesto se obracím na Vás o radu.Pegy si líže packy mezi polštářkama,jakž-takž ji udržuji jedině mazáním Canestenu,což je vlastně mast pro lidi,ale jen po ní je pokožka mezi polštářky světlá a  nedráždí jí k lízání.Nevíte čím by se to mohlo odstranit natrvalo? Ještě musím podotknout,že  máme Pegy v bytě, paneláku , chodíme 4-6 krát ven na krátké venčení a2 krát na hodinku na její vyřádění se s balonkem,atd.Po každé myjeme packy vlažnou vodou,vytíráme jejím ručníkem do sucha.Máte-li nějakou zkušenost,prosím poraďte.Hezký den a děkuji Vám.Šikutová. Obracím se na Vás ,protože mě doporučila paní Tůmvá,která  u vás byla osobně na rady se Sárou /  roční štěně od naší Pegy-/,byla moc spokojená.

Odpověď: Dobrý den:) Popisovaný problém bývá u pejsků velmi častý, ale příčiny mohou být různé - kvasinky, alergie, místní podráždění atd. V každém případě by to chtělo navštívit veterináře, aby diagnostikoval pravou příčinu a určil léčbu. Na té veterinární klinice Vám neporadili? Skutečně záleží na konkrétní příčině problému, v některých případech je třeba aplikovat např. mast nebo tinkturu dlouhodobě, než problém vymizí.

Pozdravujte ode mne paní Tůmovou a její Sáru, pamatuji se na ně a jsem rád, že se jí "psí konzultace" líbila:)

 

(19.12.2004)
Tazatel: Lucie Anděrová
Plemeno psa: sibiřský husky
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace: ???
Dotaz: Dobrý den, zajaly mě Vaše webové stránky, ale bojím se, že můj problém se nedá asi vyřešit prostřednictvím meilu, ale spíše asi osobním kontaktem. Proto bych se Vás ráda zeptala, kde sídlíte? Jsem z Prahy a fenku mám od štěněte, které jsem si pořídila v 21 letech. V březnu bude mé fence sibiřského husky 7 let. Od půl roku asi do dvou let jsme chodily na cvičák, kde se naučila základům poslušnosti - ke mě, k noze, sedni, lehni, kladiná, překážky. Svou povahu, kterou se husky vyznačuje nezapře. Nemohu ji pustit z vodítka, neboť by mi utekla. Ale to není hlavní problém. Obě jsme si zvykly, že venku chodí na vodítku a pokud jsme na oploceném pozemku, tak jí pustím na volno. Můj problém trvá asi půl roku, kdy spolu bojujeme o hierarchii ve smečce. Nevím proč, k tomu došlo. Je pravda, že už dříve když něco provedla a já jí za to musela potrestat, tak na mě zavrčela. Za to jsem jí taktéž potrestala a to tak, že dříve nebo později se mi podřídila. Nyní se její vrčení při potrestání stupňuje a přidala i vyceněné zuby, přestože leží na zádech nebo je ve vzduchu. Také na psi zvláště na feny vrčí, aniž by jí něco udělali. Je to spíš takové vrčení ze strachu, které může mít příčinu v tom, že vloni ji napadli na závodech 2 spřežení SH a od té doby se bojí většího množství psů. Pokud potkáme psi jednotlivce, tak buď si je jen očichá nebo vyzve ke hře nebo si jich nevšímá. U některých fen se naježí a vyčkává nebo vrčí. Když jí za to okřiknu, zavrčí na mě a zase začne náš spor o to kdo bude mít poslední slovo.
Bohužel v poslední době jsou naše "spory" častější a to co na ní platilo dříve už na ni neplatí. Zdá se mi, že je vůči mě drzejší, co se týče vrčení a hlavně už i cení zuby i když leží pode mnou na zádech. Takže si nyní lámu hlavu, kde jsem udělala ve výchově chybu, když až dosud byla celkem bezproblémová fenka a jak získat svou ztracenou pozici vůdce smečky. Nebo jsem jí špatně trestala a byla jsem ve svých trestech nedůsledná? A ona mi to vrací, neboť poznala že jsem v poslední době na zlomek vteřiny zaváhala, když jsem po ní šáhla, když na mě cenila zuby? Nyní hledám veškeré informace o tom, jak zase být pro mou fenu vůdce smečky a zatrhnout jí její nežádoucí chování vůči ostatním psům a mě. Nerada bych něco zanedbala a až dosud byla pohodový pes. Doma je jinak klidná, hodně spolu cestujeme. Bydlíme buď u mámy nebo u přítele a všude má své místečko. Nevypadá, že by tím strádala. Proto nevím, co je příčinou jejího změněného chování - věk, stres? Předem děkuji za případnou odpověď a radu.

Odpověď: Dobrý den:) Sibiřský husky je plemeno, které má v genetické výbavě jednu velmi silnou vlastnost - potřebu přežít. A protože v přírodě přežívají pouze silní, je přirozeným důsledkem tohoto rysu vrozená dominance a velmi silně vyvinutý smysl pro signály, které vydává komunikující subjekt, ať je to člověk nebo pes. Jinými slovy - přesvědčit silně smečkového přírodního psa typu husky, malamut, lajka o tom, že jste vůdce, je vždy velmi náročná záležitost z hlediska psychiky a sebeovládání - vycítí-li na sebekratší okamžik podobný pes z člověka jen stopu zaváhání, nejistoty nebo dokonce strachu, je konec a začínáte od nuly. U podobných plemen si člověk může dovolit jen mizivé procento chyb. Z toto také plyne obecné přesvědčení o tom, že husky&spol. jsou zvládnutelní pouze na vodítku a "jsou hloupí, protože se nedají vycvičit". Je to nesmysl - jen je zapotřebí volit cestu přirozené komunikace a velmi dobře rozumět smečkovému chování psů. Ale to jen tak na okraj - některá plemena jsou prostě snáze, některá hůře zvládnutelná...

Navrhuji Vám proto, abyste si udělala i se svojí fenečkou cestu do Liberce (po dálnici je to slabá hodinka cesty a už ji projelo docela dost Vašich "krajanů":)), pomohu Vám dát věci do pořádku. Pokud s tímto návrhem budete souhlasit, pak mne prosím zkontaktujte, nejlépe telefonicky, domluvíme termín a podrobnosti.

 

(19.12.2004)
Tazatel: Jana
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, předem Vás velice zdravím a přeji Vám i všem pejskům, jak Vašim, tak čtenářů, krásné vánoce a hodně dárků. Předesílám, že dnes bych spíš ráda znala Váš názor na některé věci, nejedná se ani tak o problém, spíš konzultaci. Na začátku se musím pochlubit Samovými úspěchy a pokroky - poslední cca 2 týdny začínám pozorovat obrovský zlom v jeho chování - přesně půl roku po tom, co k nám jako hromádka neštěstí přišel, se začíná sám od sebe zajímat o cizí lidi. Dokonce pokud potkáme na vycházce jiného pejskaře, Sam sám od sebe vyhledává kontakt a nechává se pohladit. Samozřejmě, že je to stále opatrné a je připraven utéct, ale je to obrovský zlom a já pevně věřím, že za další půlrok konečně překoná zážitky ze svého předešlého života a uvěří, že ne všichni lidi jsou zlí. Prostě máme z něho obrovskou radost, i když z jeho narůstajícího sebevědomí pramení první věc, kterou chci s Vámi zkonzultovat. Náš miláček začal doma "škodit", není to vyloženě demolice bytu, ale pár věcí už mu za oběť padlo. Vím, že o tomto problému jste v poradně už hodně psal, ale myslím,že tohle je jiný případ. Nejedná se o úzkost z odloučení, začal s tím až po půl roce a neprovází to (naštěstí) žádné vytí, štěkání apod. Jsou to jen takové rošťárny, asi prostě zkouší, s čím by asi byla tak největší sranda, svoje hračky a kostičky samozřejmě používá jen když jsme s ním doma. PRostě si myslím, že na našeho pejska přišla psí puberta, i když asi trošku později než je obvyklé, takže nezbývá než se obrnit trpělivostí a přečkat až to přejde. Jaký je Váš názor? A další dotaz - naši známí pejskaři, které potkáváme, přezdívají Samovi "zpívající pes". Upřímně řečeno jsem ani já ani oni v životě neviděli tak "ukecaného" psa jako je náš Sam. Při každém setkání se psím kolegou zpívá a šveholí, doma máme několikahodinové " debaty", kdy Samovi "odpovídám" jeho řečí a o je z toho vždycky úplně štěstím bez sebe. Znáte někoho s takhle ukecaným psem? Díky za odpověď, ještě jednou Vám přeji krásné svátky a těším se až v lednu za Vámi se Samem přijedeme.

Odpověď: Dobrý den:) Vše souvisí se vším... Sam začíná "roztávat" a žít normálním psím životem, uvolňují se v něm postupně různé psychické blokády a v tomto konkrétním případě i ta občasná "demolice" (ale řekl bych, že to nebude určitě tak hrozné:)) je důkazem toho, že se začíná skutečně psychicky uvolňovat. Řekl bych to asi tak - začíná mít radost ze života.

Ukecaný pes? Ano:) Mám také "ukecaného psa" - Šedyho, který je nesmírně komunikativní, bystrý a kontaktní pejsek. A v kombinaci s jeho vrozeným temperamentem a vlčími geny je výsledkem pejsek, který si "povídá" s každým pejskem, kterého potkáme. Ne opravdovým štěkotem (to už ho musí někdo opravdu naštvat), ale typickou škálou zvuků od jemného kňučení, pískání až po lehké skoroštěkání:)

Krásné svátky i Vám a budu se v lednu těšit:)

 

(19.12.2004)
Tazatel: Iveta Pochová
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ano (10 měsíců)
Dotaz: Dobry den, psala jsem Vam jiz nekolikrat a i tentokrat se obracim s duverou. Je to necely rok, co jsem psala o sve fence, ktera byla velmi stresovana po minulych Vanocich a Silvestru, nechtela chodit ven, tahla na voditku, bala se vyjit z domu na vychazku. Nakonec zalezala i doma a byla cely pod posteli... Nechci se opakovat, nebot tato situace zcela pominula, zkratka to casem vymizelo a fenka byla naprosto uzasna, pohodova, mazliva a hrava jako driv. Dlouho jsem se snazila prijit na to, zdali je toto jeji chovani zpusobeno strachem z delbuchu a rachejtli, ktere v tuto dobu zacinaji a vyvrcholi na Silvestra. Nemyslela jsem si, ze by strach z petard mohl mit tak dlouhe pusobeni a byt tak silny, ale letos jsem se utvrdila v tom, ze jeji stav je zpusoben prave timto. Letosni prubeh jejiho vydeseneho chovani neni tak desivy jako loni, ale pri kazde rane bezi do koupelny, vleze si pod umyvadlo a vydrzi tam treba 6 hodin. Ma tam deku, hracku, aby ji od dlazdic nebyla zima a take pustene radio a to dost nahlas, hlavne kdyz nejsem pres den doma. Chci se zeptat, jestli je to dobre, vim, ze by pres den mela mit klid na spani, ale rikam si, ze lepsi "rev" z radia nez slyset petardy? Bohuzel se nam stalo, ze petarda vybuchla ve chvili, kdy jsme staly na schodech a chystaly se ven. Fenka trhne voditkem a leti, udrzim ji, je mala, ale nevyvenci se a nedostanu ji nikam. Potom musime jit domu a zkusime to treba az po nekolika hodinach a to se boji i  vystrcit hlavu ven. Vim, ze nekteri pejsci toto spatne snasi, ale u te me fenky mi to prijde az extremni. Jeji strach totiz trva po Vanocich hodne dlouhou dobu a boji se pak i kdyz nekdo zatlouka hrebiky, hrube zavira okno.... Vim, ze casem to prejde, ale pak na Vanoce a Silvestra to zacne dalsi rok znovu a ona se z toho stresu dostava velmi spatne. Hodne se ji venuju, myslim, ze ve stresove situaci ji pomaha, ze ji pomazlim, klidne na ni mluvim, prestane se klepat a je ji myslim lepe... Nejhorsi je, kdyz je sama doma a prijde rana. Pak prijdu z prace a najdu ji v koupelne pod umyvadlem jak se cela klepe. Mohl byste mi prosim poradit, jak se k ni chovat kdyz je v teto fazi strachu? Pomazlit, mluvit na ni, nebo naopak ji nechat? Myslim, ze tento problem ma vice pejskaru a je mi me fenky opravdu hrozne lito a priznam se, ze jsem jiz nekolikrat zarvala na puvodce ran a byla jsem hodne neprijemna. Dekuji a mejte se krasne.

Odpověď: Dobrý den:) Shodou okolností jsem právě dnes napsal článek "Psi, Silvestr a petardy...", který se zabývá právě Vámi uvedenými problémy - a pohnutkou k němu byl právě ten fakt, že mnoho pejskařů podobné problémy rok co rok řeší a fakt, že se občas doslechnu o "metodách odnaučování", ze kterých mi vstávají hrůzou vlasy na hlavě. Prostě jsem si řekl, že je dobré k tomu něco napsat:) Taky se mějte krásně!

 

(19.12.2004)
Tazatel: Ivan Škarda
Plemeno psa: boxer
Pohlaví: fena
Stáří: 19 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, na Vaše stránkyj sem narazil náhodně a velmi mě zaujaly, stejně jako Vaše postoje k výchově pejsků. Jsem z Brna a mám prvního pejska-fenku boxera Halinku. Je miláčkem rodiny a je ve styku s námi a jinými lidmi naprosto bezproblémová-většinou jim projevuje lásku. Jediným problémem, který se u ní projevuje už od chvíle, kdy jsem si ji přivezl od chovatele-bylo ji 9 týdnů, je agresivita vůči některým pejskům. Například při hře s jiným štěnětem se ji podařilo druhého pejska dostat na záda a pak rozjela svůj boxeří "koncert" - agresivní, hrozivě působící vrčení, které však nekončilo kousáním. Zpočátku se zdálo, že takto vyjíždí jen po malých a mladších pejscích, ale postupem doby jsem vypozoroval, že to takhle zkouší na pejsky i větší, či starší, kteří projevují strach. Jinak s řadou psů v okolí vychází a vycházela výborně. Absolvoval jsem s ní cvičák u nás v Brně, doufaje, že se mě dostane odborného vedení a pomoci. Mimochodem, cvičák byl přesně takový jak jej popisujete a tak se stalo při jedné z mála přestávek na vyběhání, že to moje zkusila na jednoho stejně starého retrívra.Cvičitelka mi pak "předevedla" jak situaci řešit-na mého psa kolenem nasedla a řvala na něj. Byl jsem z toho tak trochu překvapený, ale akceptoval tuto metodu a nějakou dobu zkoušel. Nezdá se, že by přinesla výsledky, ale možná jsem ji neprováděl dost důsledně a dlouhodobě. V současnosti se snažím konfrontacím předcházet, když vidím menšího, či mladě vypadajícího psa, dávám Halinku na vodítko.Nejsem s touto situací spokojený, vím, že je nejšťastnější, když běhá navolno, ale to přestává být skoro možné, a  tak se vlastně pořádně vyběhá jen , když ji vezmu jednou, dvakrát týdně do lesa. Vím ale , že potřebuje psí společnost. Můj konkrétní dotaz zní: jak se mám zachovat, když už k agresi dojde-a je možné toto chování napravit, nebo se jedná o genetickou záležitost? V literatuře a u kolegů " pejskařů" nacházím velmi protichůdné názory .
Za odpověď předem moc a moc děkuji a moc mě mrzí, že vaše škola není u nás v Brně.
P.S.Nevíte náhodou o někom s Vaší "krevní skupinou" v Brně, kdo by mi mohl pomoct?  

Odpověď: Velmi mne těší, že Vás moje PSÍ STRÁNKY oslovily:) Někteří boxeři mají určitý sklon k agresi nebo "pouštění hrůzy", je to dnes potenciální problém plemene. Nicméně vše se dá zvládnout, ovšem nikoli stylem, který Vám "předvedla" cvičitelka, založeným pouze na tupé síle a ponižování, nikoliv na znalosti psího etogramu. Takto se pes hierarchicky nesrovnává a na podobně jednající "profesionály" nebo majitele psů bývám velice nepříjemný:(

Váš dotaz se konkrétně týká dominance psa, což je přirozená vlastnost tohoto druhu, i když je to pro mnoho lidí věc nepřijatelná a "léčí" ji kastrací nebo utracením psa. Pokud dojde ke skutečné agresi (což je něco jiného než dominantní chování), je potřeba reagovat - jak, o tom píšu každou chvíli v Poradně, píšu v tom i ve své nedávno vydané knize. Není to věc na pár řádek a především je třeba pochopit zásadní rozdíl mezi silou fyzickou a duševní.

Nicméně velmi rád bych Vám pomohl, protože čím dříve se podobné problémy u psů řeší, tím lépe se s nimi pracuje a nejhorší je nechat některé věci zajít příliš daleko. Mohu Vám nabídnout dvě řešení, která se navzájem i doplňují. Můžete si udělat pár dnů "dovolené" a přijet za mnou na VÝCVIKOVÝ SERVIS - to je to první, a tou druhou je moje knížka "PŘIROZENÁ KOMUNIKACE A ŽIVOT SE PSY", která Vám pomůže ve spoustě věcí týkajících se výchovy psa (pomohla by i té cvičitelce, ale ta by asi zájem neměla:)). Rozhodnutí samozřejmě nechám na Vás...:)

 

(12.12.2004)
Tazatel: Alena Červášková
Plemeno psa: beauceron
Pohlaví: pes, fena, 3x štěňata
Stáří: 5 let, 3 roky, 3x 19 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,pane Dostál.Pravidelně navštěvuji Vaše psí stránky a přesvědčila jsem se,že řada věcí funguje tak jak říkáte,poradnu mám přečtenou celou.Byli jsme s manželem u Vás na výcvikou s Cleem a Betynkou.Fenka nám hárá každé 3 měsíce,což  jsme nečekali a jsou zde štěňata.Velmi nám záleželo kam půjdou,nechtěli jsme je udat za každou cenu a tak nám 3 zbyla /fenka a 2 pejskové/.Teď jsou velcí a chceme si je nechat,protože je máme moc rádi.Každý má svůj kotec a snažíme se trávit každý den alespoň chvíli s nimi.Objevují se ale problémy a tak bych se chtěla s Vámi poradit.Dost často pejskové vyjí,/vždy ráno kolem 8-9hod./Trvá to asi 1 minutu.Fenka /19 měs./ vrčí a štěká u jídla na vedlejšího pejska i když si jí nevšímá,předtím to nedělala.Ta samá fenka když pouštím pejsky tak skáče v kotci a štěká,dřív to také nedělala-ten rámus je dost velký.Jeden pejsek /19 měsíců/ mi stále skáče na záda.Ví,že nesmí,ale stějně to udělá,když se otočím.Zkoušela jsem to především po dobrém,ale on skočí a odběhne,takže ho  nemohu nějak důrazněji vyčinit. Když jsem oblečená do práce a řeknu nesmíš,tak se ovládne,ale vidím,jak to s ním cuká.Přitom mě má rád,lísá se stále mi podává tlapku.Na nikoho jiného neskáče,přitom se o pejsky starám především já.Krmím je,češu,hraju si s mimi učím je.Další problém je ten,že když vyjdu ven z baráku,pejskové začnou štěkat a prát se /ty malý/. Stoupnou si vedle mne z každé strany jeden a vyjíždí po sobě,těsně u mých nohou.Myslím si,že žárlí,ale nevím to jistě.A ještě poslední dotaz na Clea-toho velkého.Když jsem s pejskama na zahradě a posadím si je a chci rozdávat odměny,Cleo nechce přijít a utíká do kotce jako by se bál a když ho volám nepřijde.Tenhle pejsek taky dost štěká,když vyjdu ven nebo přicházíme-týká se všech- nebo odcházíme.Ohledně toho hluku se mi jedná o sousedy,aby nebyly stížnosti.Napsala jsem Vám celý román a budu velice ráda,když mi odpovíte.Na závěr- moc nám pomohl článek Než necháte psa vykastrovat-uvažovali jsme o tom s tou větší fenkou,ale otevřel jste nám oči a moc vám za to děkujeme.Ještě jsem zapomněla-jeden pejek má jen jednu kouličku,ta druhá se mu nespustila,veterinář to řešil operativně a přitom přišel na to,že má zvětšenou slezinu a odebral ji-prý by mohl umřít.

Odpověď: Dobrý den, pamatuji se na Vás i na Betynku s Cleem:) Máte dnes už docela velkou psí smečku a jako s takovou je zapotřebí také pracovat - sledovat a akceptovat hierarchické vztahy, smečku řídit a počítat i s tím, že "štěňata" si již začínají budovat svoje místo ve smečce. K tomu právě patří i ony drobné "provokace", které popisujete - pejsci se vzájemně testují (a testují i Vás!) a reakce každého z nich zpětně dávají zbytku smečky jasné signály o tom, na jaké pozici každý z nich je. Jedná se o prosté vytváření hierarchických vztahů ve chvíli, kdy se ze štěňat stávají pomaličku dospělí jedinci (i když ještě dlouhou dobu psychicky nedospělí) a začleňují se do své smečky.

Je velmi nutné se v této době všem intenzívně věnovat, nechat je spolu komunikovat (pobyt v oddělených kotcích pouze na nezbytně nutnou dobu!) a především si stále držet a upevňovat svoji vlastní vůdčí pozici - se svými psy musíte bezpodmínečně tvořit jednu smečku, jinak je to vždy jednoznačný průšvih. O tom a o práci se smečkou se koneckonců dočtete i v mojí knížce, kterou jste si objednala.

Cleo má problém, který se týká právě jeho smečky (přesněji řečeno hierarchie, kterou dáváte navenek najevo). Něco tam není v pořádku, ale musel bych Vaše psy všechny mít možnost chvíli pozorovat, abych Vám mohl říci, co konkrétně je špatně. Musíte dobře odhadnout skutečné vztahy ve smečce, nikoliv jen ty, které vyplouvají na povrch.

Jsem skutečně moc rád, že můj článek o kastraci pomohl v rozhodování nejen Vám, ale k dnešnímu dni už podle ohlasů poměrně slušnému počtu lidí. Těší mě to nejenom kvůli nim, ale i kvůli jejich čtyřnohým společníkům. Těší mě, když moje práce a vysvětlení některých "psích záležitostí" má smysl.

Pohlaďte za mne celou svoji psí smečku a přeji jen to nejlepší:)

 

(12.12.2004)
Tazatel: Zdeňka Klimešová
Plemeno psa: belgický ovčák - malinois
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych si pořídit štěňátko belgického ovčáka - malinois, mám dokonce již jedno zamluvené (19.12. si pro něj jedeme), ale čím více o tomto plemeni zjišťuji, tím více začínám mít obavu, zda budu opravdu schopná vychovat ho správně. Studuji vysokou školu (mám hodně volného času, ve kterém se chci pejskovi plně věnovat), přítel již pracuje (ale volného času má též dost) a s námi bydlí ještě kamarád s asi sedmiletým maliňákem. Pejsek je naprosté zlatíčko a okamžitě nám učarovat, takže naše volba pejska asi ani nemohla dopadnout jinak. Ráda bych, z našeho štěňátka vyrost vyrovnaný a šťastný pejsek, ale se psy mám jen povrchní zkušenosti a ty určitě nestačí. Když jsem se snažila zjisti o výchově něco více, nabyla jsem dojmu, že co autor, to názor a já nevím, který je ten správný. Můžete mi prosím poradit, kterou literaturu zvolit (co knihy od Dr. Ireny Sehnerové?) a jak poznat ten "správný" cvičák? Moc ráda bych jezdila k Vám, ale jsem z Brna a do Liberce je to přece jenom 260km. Je maliňák vhodný i pro začátečníka? Pokud ne, můžete mi prosím poradit vhodnější plemena?

Odpověď: Dobrý den:) Jsem velice rád, že se snažíte přistupovat k výchově svého pejska zodpovědně. Pokud skutečně budete mít čas a chuť se výchově štěněte věnovat zodpovědně, pak plemeno malinois zvládnete. Chce to pouze od samého začátku důslednost, trpělivost a určitou znalost plemenných specifik (temperament a především u mladých psů maliňáků určitá nedůvěra až plachost vůči cizím lidem), nepodcenit socializaci a být svému pejskovi dobrým vůdcem smečky.

Co se týče literatury - publikace a články od paní Dr. Sehnerové mám osobně velice rád (i když ne se vším vždy souhlasím), protože se mi velmi líbí zvláště u těch dřívějších její spisovatelský jazyk a schopnost psát i o nepopulárních záležitostech, na druhou stranu ona sama je zaměřena na plemena typu kavkazan, středosasiat, turkmenský alabaj a naprostá většina její literatury tedy pojednává o psech z tohoto úhlu pohledu - což nelze především z hlediska výchovy vždy aplikovat na psy všeobecně. Pro zájemce o pastevecká (pozor, neplést s ovčáckými, kam patří právě i belgičani!) plemena její knihy ale vždy rád doporučím, protože tyto psy má "přečtené" dost dobře a z mého pohledu má obecně sympatické názory:)

Pokud byste měla zájem, můžete si u mne objednat moji knížku "Přirozená komunikace a život se psy", kterou jsem shodou okolností vydal právě minulý týden a která by Vaše potřebné znalosti mohla vhodně doplnit, protože se kromě jiných témat zabývá i Vaší problematikou (výchova štěněte a dospělého psa, socializace, výcvik, smečka, etologie psa atd.) - tedy přesně tím, co potřebujete pro správnou výchovu svého psa znát.

 

(12.12.2004)
Tazatel: Jana Poláková
Plemeno psa: střední knírač
Pohlaví: pes
Stáří: 11 let
Kastrace: ???
Dotaz: Dobry den. Moj pes asi pred mesiacom dostal slabsi infarkt.Po naslednych vysetreniach(ultrazvuk,EKG a RTG)mu zistili tazku srdecnu aritmiu,zvedsene srdce a poruchu chlopne.Veterinarka povedala,ze keby bol clovek bola by potrebna okamzita transplatacia srdca.Dava mu sancu na zivot pol roka az rok.Nasadili mu Enap a Digoxin.Cim dalej zacina byt vsak viacej skleslejsi,skoro cele dni prespi.Aj ked ho nieco zaujme tak za chvilu straca o to zaujem.Nas znamy mal podobny problem jeho psovi nasadili karsivan.Jeho stav sa zlepsil.Neviem ci mojmu psovi tie jeho lieky pomahaju.Nemala by som sa skusit poradit s inym veterinarom?Dakujem.

Odpověď: Dobrý den:) V každém případě bych doporučil konzultaci i s jinými veterináři, protože podobně jako u lidí i podávání téhož léku u různých psů může mít rozdílné vedlejší účinky. U starého a oslabeného psa je nejdůležitější chuť do života a zájem o okolí, pokud ji ztratí, je konec. Jak říká stará moudrost - dokud má pes zájem o jídlo a fenky, chce žít.

Zkuste vyzkoušet po dohodě s veterinářem i jiný preparát, který nebude psa tlumit. Držím palce!

 

(5.12.2004)
Tazatel: Monika Smržová
Plemeno psa: kříženec, kříženec, německý ovčák
Pohlaví: fena, fena, fena
Stáří: 7, 6, 6 let
Kastrace: ?, ne, ne
Dotaz: Dobrý den, před měsícem jsme si vzali z útulku fenku Jessi. Díky Vaší rubrice vím, že si k mým fenkám mám vzít mladšího psa, než jsou ony. V útulku mi řekli, že má Jessi 5 let, asi až za týden jsem zjístila z internetových stránek útulku, že má asi 7. Ovčačka zatím žádné problémy nedělá, vcelku ji toleruje (ale možná jen proto, že ví, že nesmí, o samotě je zatím nenechávám), ale náš druhý kříženec Tiffany už tak v pohodě není. Nemohu je nechat samotné doma, to se okamžitě porvou (Jessi už má natrhlé ucho), když jsem doma, tak se tolerují. Jessi mi nepřipadá dominantní, Tifce se radši vyhne, ale nesmí se jednat o jídlo, je strašně "nenažraná" (zřejmě zažila hlad). Už sice začala respektovat Tifčinu misku i to, že Tifka dostává první, ale jak něco spadne ze stolu, nebo najdou na zahradě kost, Jessi okamžitě startuje, i když si Tiffka kosti vůbec nevšimne, to samé dělá i na NO, z čehož mám největší strach.
Jestli je Jessi kastrovaná nevím, veterinářka to nepoznala, jizvu má, ale může být prý i od kýly. Myslíte, že se holky časem skamarádí, Jessinku si totiž určitě necháme, když jsem ji přivezla z útulku, byla ve špatném psychickém stavu, a až ted se z toho začíná dostávat (přestalo počurávání). Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Máte psí smečku, ke které vždy neodmyslitelně patří i smečková hierarchie. Ta se ve Vašem případě teprve vytváří, je zapotřebí tomu dát čas a pouze citlivě zasáhnout v případě potřeby. Jessi se do již hotové smečky (NO a druhý kříženec) dostala teprve nedávno a samozřejmě se v ní snaží dostat na co nejvyšší pozici - a nějakou dobu ještě potrvá, než si všechny zúčastněné fenky svoje vzájemné postavení vyjasní. Navíc, psi z útulku mívají v sobě silně zakódovanou potřebu "boje o potravu", to časem odezní, ale teď to samozřejmě také hraje svoji roli.

Pro psa stresovaného z útulku i dřívějších, obvykle ne nejlepších zkušeností, je doba resocializace a začlenění do smečky vždy delší než pro jiného psa. Záleží hodně na jeho schopnosti sociálního chování a smečkového přežití. Měsíc je v tomto případě velmi krátká doba. Krmte teď Jessi až jako poslední a sledujte, jak se fenky mezi sebou chovají. Pokud zjistíte, že časem některá z nich začne respektovat Jessi jako výše postavenou, pak i Vy adekvátně změňte přístup.

Kastrace Jessi (ano nebo ne) je v tomto případě velmi důležitý údaj, pokuste se přeci jen zjistit, zda je nebo není kastrovaná.

 

(5.12.2004)
Tazatel: Rado
Plemeno psa: dobrman, dobrman
Pohlaví: pes, pes
Stáří: 2 roky, 1.5 roku
Kastrace: ne, ne
Dotaz: Dobry den. Mam dvoch dobermanov a s nimi zacinajuci problem. Jedneho (starsieho) mam od stenata, druheho som dostal ked mal 8 mesiacov. Az donedavna bolo medzi nimi vsetko v poriadku, az na mensie potycky. Hraju sa spolu, spia spolu, zeru z jednej misky. V poslednom case spolu dost vazne zapasia. medzi ne neidem len na nich kricim, co aj tak nepomaha. ked boj skonci a maju nejake zranenia navzajom si ich lizu a robia akoby sa nic nestalo a dalej ziju ako predtym. ked ich od seba oddelim knucia jeden za druhym. Neviem co mam robit. Je mozne ze tento stav prejde? Poradte prosim. za odpoved uz teraz dakujem.

Odpověď: Dobrý den:) To, co popisujete, je zcela přirozené smečkové chování dospívajících psů - boj o vzájemné postavení ve smečce. Žijí spolu, mají spolu v běžném životě pohodový vztah, ale jedno jim stále schází, a to je smečka a jasně daná pozice v ní. Především - pokud na ně budete pouze křičet, ničemu tím nepomůžete, jen utvrdíte současný stav, kdy oba dobrmani tvoří smečku vedle Vás, ale ne s Vámi. To je ten základní problém. Pokud byste se totiž choval jako vůdce smečky, pak by ani hierarchické projevy obou psů nebyly tak dramatické.

Zkuste si prosím dobře pročíst PSÍ STRÁNKY, nejen Poradnu. Pomohou Vám objasnit, co je to psí smečka, na jakém základě funguje a proč je pro psy tak důležitá - i to, jak byste měl se svými psy komunikovat, aby Vás brali jako vůdce své smečky. To je totiž jediný skutečně dlouhodobě účinný a efektivní způsob, jak mít svoje psy pod kontrolou bez toho, že by podstatnou část svého života trávili vzájemným vyjasňováním svých pozic. Věřte mi, že mám na mnoha lidech (nejen na svojí smečce) ověřeno, jaký je rozdíl tvořit se svými psy jednu smečku a řídit ji - a na druhé straně stav, kdy smečku tvoří pouze sami psi. Ten rozdíl je nebetyčný a v pochopení psí smečky je zároveň řešení Vašeho problému. Proto jsou zde PSÍ STRÁNKY a věci s nimi související.

 

(5.12.2004)
Tazatel: Monika Bohmerová
Plemeno psa: jorkširský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, velmi vela som pocula a citala o vasej praci so psami, ako aj o vasej ochote pomoct pri problemoch so psikom. S nasim jorksirskym terierom (cez 4kg), vek rok a dva mesiace som sa dostala do slepej ulicky a neviem co dalej. je to nas prvy psik a kupili sme si ho po zrelej uvahe, samozrejme po precitani x stranok na webe tykajucich sa roznym plemien ale najma starostlivosti o ne, taktiez sme na tuto temu precitali kopec dostupnej literatury, ku ktorej sme sa znova a znova vracali.
zobrali sme si ho ked mal 2,5 mesiaca (z vaznych rodinnych dovodov uz nebol par tyzdnov vo svojej povodnej rodine, ale u znamych, ktory mali svojho jorksira a postarali sa o cudzie steniatka do doby odovzdania novym majitelom). nemali sme ziadny problem naucit psika hygiene - venci sa vyhradne von, doma sa mu ziadna prihoda nestala uz velmi dlho. venceny je 4x denne, kedy s nim chodime von sa prejst, resp. kedy beha po velkom travniku pri dome. vela sa s nim hrame, ma hracky, ktore ho zaujimaju. od malicka vsak mal problem s cudzimi psikmi, t.j. aj na tu najmensiu fenecku stekal ako sialeny a snazil sa za nas schovat, alebo vyliezt nam do narucia. nemal ziadnu zlu skusenost so psami (pytala som sa na to aj chovatelky, prvy krat sme ho vlastne videli s jeho bracekom a boli pohodovi, neskor po mojom dalsom tlf mi povedala, ze mame rozmaznaneho psa, preto sa nehra s inymi psami). tento stav zial pretrval do sucasnosti, nakolko pri kontakte s inymi psami hrozne steka, trha sa a vrci. nepomaha ani ukludnovanie, zamestnanie niecim inym, prudke trhnutie voditkom, na pokyny nereaguje vobec. taktiez steka na ludi. tych svojich, ktory pridu k nam domov, tych po dvoch sekundach onuchania miluje a nepohne sa od nich ani na krok, kym neodidu. na ulici reaguje na ludi velmi neprijemnym stekotom a vystraznym vrcanim. samozrejme na voditku taha.
v sucasnosti dokonca prestal reagovat na akekolvek povely na ulici, robi sa ze nepocuje. ked prideme domov a ideme mu umyt labky, tak sa nechce dat chytit, otoci sa tvarou k nam, vyceri zuby a ma snahu nas uhryznut. naozaj uz neviem co mam robit, nase okolie ma pomaly a isto pocit, ze mame velmi odporneho psa, ktory zial na ulici v nicom nepripomina toho maznaca, ktorym je v byte. spava v nasej blizkosti a vobec stale je tam kde sme my. ak sa to da, velmi by som chcela tento vyvoj zvratit, napriek tomu, ze doposial sme sa snazili podla nasho najlepsieho vedomia a svedomia robit vsetko ako sa mapodla knih a rad skusenejsich chovatelov, avsak celkovy vysledok je taky ako som napisala. chcela by som este povedat, ze psika sme nikdy nebili ani inak nezastrasovali. budem vam velmi vdacna za vasu odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Je mi velmi líto, že jste až ze Slovenska, protože jinak by moje odpověď byla krátká - vezměte pejska a přijeďte. To, co popisujete, je totiž problém špatné socializace a výchovy a náprava těchto věcí se musí provádět velmi citlivě a s určitými znalostmi etologie, jinak se problém ještě dále zhorší. Háček je totiž v tom, že podobně se chovající pes malého plemene (ve Vašem případě velmi malého) je i velmi pravděpodobným kandidátem na předčasnou násilnou smrt v čelistech prvního velkého dominantního psa - a to myslím zcela vážně.

Vašemu psíkovi zcela schází smečka, a to doma i venku. Doma se cítí být pánem (neuražte se, ale je to tak) a bohužel svoje chování přenáší i ven - rozdíl v obou situacích je však zásadně jiný v tom, že doma mu to projde, ale venku je jen otázkou času, kdy ho nějaký pes srovná - ale vzhledem k jeho tělesné konstituci to bohužel může být i srovnání poslední.

Řešením Vašeho problému je urychlené zavedení "smečkového režimu". V tomto Vás odkáži na studium PSÍCH STRÁNEK, protože vše důležité zde bylo již mnohokrát popsáno a nejen v Poradně na konkrétních případech zjistíte, o čem smečka je. Vzhledem k dosavadním zkušenostem pejska s Vámi budete mít situaci poněkud ztíženou a nečekjte výsledky hned druhý den, ale pokud budete důslední a trpěliví, za čas zjistíte, že doma máte psa zcela jiného a i jeho chování venku se zlepší. Značná část problému je totiž způsobena nejistotou Vašeho psíka pramenící jednak ze špatné socializace, jednak z neexistence "domácí smečky". Pak se dostává právě k oné agresi, která je ovšem v tomto případě způsobena nikoliv nadměrným sebevědomím, nýbrž naopak jeho deficitem a celkovou nejistotou.

Pokud byste měli šanci za mnou přijet, pak bych Vám pejska srovnal a "nastartoval", spolu s vysvětlením pro Vás, jak se chovat. Ale chápu, že to asi vzhledem ke geografickým poměrům nepůjde, i když by to bylo optimální. Proto prosím opravdu věnujte dostatek času studiu PSÍCH STRÁNEK a pochopení smečky, přirozené autority a výchovy psa - to vše tu naleznete.

 

(5.12.2004)
Tazatel: Dita Budínová
Plemeno psa: maďarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále:-). Dlouho jsem Vás neobtěžovala žádným dotazem, protože nemáme žádné větší starosti s naším maďárkem, ale poradnu pročítám pravidelně každý týden:-). Dělá nám jen radost:-) Už zvládáme na jedničku i návštěvu u veterináře. Chci se Vás zeptat jestli jednáme správně v situaci kdy se potkáme s jiným psem (stejného věku), oni chodí kolem sebe dokola, očichávají se, jsou ve střehu a je vidět, že žádný nechce uznat podřízenost a dojde asi na hlasitější výměnu názorů. Nezradím svého psa, když ho ještě předtím než k tomu dojde odvolám? Nechci, aby si vyjasňoval podřízenost s každým pejskem, kterého potkáme. Nechám toto vyjasňování proběhnout dokonce jen když to má nějaké opodstatnění (např. když mu jiný pes vezme hračku, když si brání svou fenu). Děkuji za názor:-)

Odpověď: Dobrý den:) Pokud svého pejska odvoláte ještě před "výměnou názorů", nezradíte ho, naopak mu zachováte tvář - jako vůdce smečky prostě rozhodnete o tom, že se tím druhým psem nemá smysl zabývat. Máte zcela pravdu v tom, že není dobré si vyjasňovat pozice s každým na potkání a věřte tomu, že i Váš pejsek to ocení, protože jste situaci jednoduše vyřešila za něj. A pokud pes nemusí, tak neřeší - od toho je tu právě vůdce smečky...

 

(5.12.2004)
Tazatel: Ivana
Plemeno psa: kříženec, kříženec, kříženec
Pohlaví: pes, pes, fena
Stáří: 2.5 roku, 2 roky, 2 roky
Kastrace: ne, ne, ne
Dotaz: Dobrý den,již jsem Vám 2x psala (21.11. a 28.11.) a žádala o radu při mém rozhodování, zda si k našemu 2,5 letému Kamilovi vzít ještě 2 psí sourozence z útulku. Takže teď máme doma 3 pejsky a snažím se postupovat správně při jejich seznamování.První tři dny jsem si vzala dovolenou, aby si Filip s Bárou na mě trochu zvykli.Teď už ale chodím do práce a téměř celou pracovní dobu trávím pročítáním poradny:-))).Už jsem se dověděla dost užitečných věcí, které se snažím uplatnit v praxi.Kamil je přes den na zahradě a noví pejsci také, ale zatím v oploceném výběhu, protože je nechci nechat bez dohledu, když nejsem doma (už jsem si vyzkoušela, že na zahradě se oba psi hned do sebe pustí).Když přijdu domů, beru všechny společně na procházku, aby se seznamovali v neutrálním prostředí a snažím rozdělovat svou pozornost mezi všechny stejně. Kamil je zvyklý chodit na volno a zkouším to i s Bárou a Filipem. Na jména neslyší, protože žádná neměli, ale na zapískání většinou přiběhnou. Bára je úplně bez problémů, Kamil jí nic neudělá, maximálně si ji chce očichat, což se ale vůbec nelíbí Filipovi. Už se do sebe asi 2x pustili. Chtěla bych se proto zeptat, zda by bylo lepší zpočátku mít někoho z nich na vodítku a koho. Bára se rvaček neúčastní. Myslíte si, že je dobře brát na procházku vždy všechny najednou nebo třeba někdy nechat Báru doma, abych zjistila, jestli se rvou jenom kvůli ní. Také by mě zajímalo, jaká vznikne podle Vás hierarchie ve smečce? Zatím beru jako nejvýše postaveného Kamila, protože je doma nejdéle, ale myslím, že to nebude tak jednoduché, že Filip bude před ním Báru bránit, jsou na sebe hodně vázáni. Filip je trochu menší než Kamil, ale ne o moc a jejich bitky se mi zatím zdály docela vyrovnané.
Děkuji za odpověď a přeji hezký den :-)

Odpověď: Hezký den:) Musíte tomu dát čas. Je dobré, že je berete na procházky do neutrálního prostředí, v tom určitě pokračujte, nesnažte se jejich "seznamování" násilně urychlovat - vyhýbejte se zpočátku pokud možno malým uzavřeným prostorám a všem situacím, které by mohly vyvolávat konflikty. Potřebujete všechny tři sblížit a vytvořit fungující smečku, ne individuality.

Filip si bude bránit svoji fenku, proto bude náchylnější k bojům, navíc bude vůči Kamilovi v určité psychologické výhodě - ten si sice bude zpočátku bránit svoje "domácí postavení", ale příliš dlouho to pro něj výhodou nezůstane. Na vodítko si v žádném případě nikoho z nich nedávejte, boji byste nezabránila, naopak by to bylo ještě horší! Procházky střídejte v kombinaci 2/2/2/3 (Kamil&Filip,Kamil&Bára,Filip&Bára,všichni tři).

 

(5.12.2004)
Tazatel: Ľudmila
Plemeno psa: jorkširský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Nejdříve musím pochválit Vaše stránky:Obdivuji s jakou pečlivostí a s jakou láskou a porozuměním mluvíte o psech.Mám problém který nastal někdy v létě.(škoda že jsem tyto stránky neobjevila dříve).Mám 3 letou fenečku yorkširského teriéra-Nelinku.(Druhá je 2letá Joky)Nelinu vyvádějí až do nepříčetnosti kola .Klidně se za nima pustí s ohromným nasazením.Chvilku trvalo, než je začala jak-tak respektovat-nevšímat si je.Ale teď ten problém začal znova, ale kolo ji už ''nebere'' teď si vybrala za svou ''kořist'' lidi.Zaujme postoj, jako že tu dotyčnou osobu naporcuje na drobné kousky.Štěká strašne agresivně a běží za nima a motá se kolem nohou.Nevím jak na ni. Nikdy ji žádný člověk nic špatného neudělal.Povel FUJ ani NESMIŠ nezabírá, ani moje hudrování.Prostě si někoho vybere ze svou oběť a už ji nejde zastavit. Je mi to nepříjemné, tak ji teď vodím na vodítku- flexi. Je mi to docela líto , protože ta druhá fenečka lítá celé 2 roky svého života bez vodítka a je pohodář. Doma je Nelina hodná prostě mazel. Ovšem ji vadí když si třeba doma hrajem s dcerou, hlasitě se smějeme nebo nedejbože někdo z nás zatleská nebo poklepe někoho po rameni, tak ten jekot začíná nanovo. Myslela jsem, že to doma dělá že se snaží někoho z nás chránit,ale venku ? proč to dělá když ten člověk si nás ani nevšímá, ani s ním nenavážu kontakt a ona už ''jede''? Když si ten''napadený '' člověk udělá chvilku a nechá se očichat, Nelina se sklidní a už si ho nevšímá.Co jsem udělala špatně , že se tak chová? :-(( Prosím poraďte.  Četla jsem i Váš postoj ke kastraci a jsem moc ráda že jsem Nelinu nenechala '¨zmrzačit''.V září prodělala  císařák a počas zákroku vyšel vete do čekárny a nabídl mi že by ji při jednom mohl i vykastrovat . Nechápala jsem proč, tak jsem se zeptala jestli něco není v pořádku.V pořádku byla tak nechápu proč to veterinář nabízel , když to není pro pejsky to pravé ořechové :-(( Je to smutné.  Hezký den Vám i Vašim chlupáčum - pohlaďte je za mně.  :-)))  (omlouvám se za ten román).

Odpověď: Dobrý den, velmi děkuji:) Chování dospělého psa, které popisujete, bývá důsledkem toho, že se pes necítí psychicky v pohodě - je stresovaný, nejistý, postrádá komunikaci, u fen mohou být příčinou i stavy hormonální nerovnováhy (např. falešná březost). Nikdy nevzniká "jen tak", bez příčiny. Podle toho, co píšete, mám pocit, že u Vaší fenky je problém právě v její nejistotě - komunikační i hierarchické. Bohužel mám ke konkrétnějšímu závěru příliš málo informací - lidé mi totiž většinou napíší až důsledky (tedy teprve co se děje), nikoliv příčiny nastalého problému (tedy to, co změnu chování psa vyvolalo). Pak lze pouze nastínit všeobecnou příčinu a všeobecné řešení - ve Vašem případě bych se nyní maximálně snažil s fenkou komunikovat, venku i doma. Pokud bude mít opět tendenci někoho "lovit", je zapotřebí zareagovat již ve chvíli, kdy se ji tento nápad líhne v hlavě - promluvit na ni klidným, hluboko položeným hlasem a položit ruku na hřbet. Za vším je totiž opět schována nejistota Vaší fenky - ona potřebuje uklidnit, nikoliv okřikovat, tím ji o to víc rozhodíte. Dejte si s tím práci a přečtěte si související témata na PSÍCH STRÁNKÁCH, věřte, že se Vám strávený čas vyplatí. A hlavně klid a trpělivost s fenečkou, je rozhozená a potřebuje opět nabýt sebedůvěru.

Držím Vám palce a pohlazení svým chlupáčům jsem právě vyřídil:)

 

(5.12.2004)
Tazatel: Veronika
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Hezký den! Chtěla bych Vás požádat o radu ohledně výchovného problému a výcviku našeho Beníka. Asi jsem něco prošvihla, protože začal být strašně vzdorovitý. Budu konkrétní. Beníka jsem si přivezli v 7,5 týdnech, do třech měsíců jsme ho nechali štěněcím hrám, pouze jsme ho naučili chodit čůrat ven a říct si o vyvenčení. Pak jsem ho začla učit klasické povely "ke mně", "sedni", "nesmíš" a "přines". Rychle chápal, poslouchal na slovo. Zhruba od 4 měsíce začal vzdorovat, poslouchal jen na vodítku nebo uvnitř domu. Když byl venku na volno, dělal, že neslyší. Občas se mi ho podaří „zlomit“ piškotkem. To trvá dodnes. Navíc se k tomu připojila agresivita, když najde nějakou věc, kterou nesmí (kočičinec, odpadky apod.), je napomenutý, začne vrčet a při naší snaze mu věc odebrat nebo ho od ní odvést, cení zuby a chce kousnout. Nebijeme ho, jen ho pak slovně pokáráme a necháme chvíli zavřeného o samotě, aby si uvědomil, že se choval špatně. Ale nic to nezlepší, druhý den to klidně udělá zas. Taky když nechce jít z procházky domů, praští sebou na zem a odmítá vstát a jít. Když mu vynadám, tak se nakonec nechá odvést, ale nemůžu přijít na to, proč tak vzdoruje. Bojím se, že v něm prohlubujeme nějaký špatný návyk. Prosím poraďte. Díky moc.

Odpověď: Hezký den:) Jsem rád, že jste napsala. Je totiž nejvyšší čas pochopit pár základních věcí. Především, že máte štěně zlatého retrívra, kteréžto plemeno se vyznačuje (zejména psi) odmala značnou tvrdohlavostí a velmi silně vyvinutým vlastnickým pudem. K tomuto plemeni to prostě patří a je zapotřebí s tím počítat, i když v "populárních knížkách" se tyto věci nedočtete, "kazily" by totiž image dokonalého společenského psa. Ale jsou realitou, kterou je zapotřebí odmala korigovat, aby se z nich nestal skutečný problém - jako ve Vašem případě.

Za druhé - jsou dvě věci, výcvik a VÝCHOVA. Je k ničemu, pokud pes umí "sedni" a "přines" (zbylé Vámi citované povely nejsou povely a nepatří do ranku výcviku). Výchova je především pro půlročního prepubertálního psa to, co je skutečně důležité. Vzdor a sebeprosazování se štěněte není nic jiného než testování Vaší pozice a vymezených mantinelů a je zapotřebí to správně zvládnout již v tomto období, jinak si spolehlivě podkopete svoji autoritu pro zbytek života.

"Zlomení" piškotem není nic jiného než uplácení a pes to tak i bere. Piškot (a jakákoliv jiná odměna) se dává až poté, co pes něco udělal, nikoliv aby to vůbec udělal. Pokud ho necháváte zavřeného "za trest" o samotě, děláte tak velkou chybu, že si její důsledky opět ponesete po zbytek společného života.

Chování Vašeho pejska není špatný návyk, ale důsledek neznalosti a jeho špatné výchovy. Konkrétně - ve chvíli, kdy sebou štěně "praští" na zem a nechce jít dál, opět testuje, zda na něj jeho majitel má. Řešení? Chytnu ho za kůži na krku a pár metrů potáhnu žádaným směrem. Pak v klidu pokračují oba dál. Nebojte se, funguje to, je to psí způsob. Jenom s pětiměsíčním štěnětem budete mít logicky více práce než se čtyřměsíčním.

Pokud na mě štěně zavrčí, opět nevystačím s napomenutím nebo pokáráním. Chvatem za krk je složím na zem, zavrčím a pěkně ostře se mu dívám do očí, dokud nezvláční. Nebojte se, funguje to, je to opět psí způsob komunikace. A s pětiměsíčním štěnětem budete mít zas logicky daleko více práce než se čtyřměsíčním.

Jenže... to vše tu bylo již mnohokrát probíráno! Jistě, je jednoduché sednout a napsat dotaz, ale nemyslíte, že i pro Vás by bylo lépe si předtím prostudovat Poradnu a PSÍ STRÁNKY, kde byste našla moře materiálu k výchově psa? Psí život utíká mílovými kroky a ve věku Vašeho zlaťáka hraje roli každý týden. Už jste mohla spoustu věcí dávno aplikovat a chápat, teď budete mít s pejskem daleko více práce - a zcela zbytečně. Je to škoda a věřte, že tohle mrzí i mne:(

 

(28.11.2004)
Tazatel: Klára
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 9 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, s přítelem jsme si pořídili 9-ti týdenní fenku zlatého retrívra, je to milé a společenské stvoření, takzv. by jste ji koupil na piškoty, to je pro ní veliká dobrota.Rodiče tvrdí, že to byl nerozum,že takový pes by měl být spíš na zahradě, ale někde jsem četla, že zl. retrívr se ven na zahradu a do kotce příliš nehodí. proto se ptám jak to vlastně je? Náš byt je 2+0 v paneláku, ale hned za barákem máme pole,lesi a louky, proto si s přítelem myslímě, že když budeme naší "BERUŠKU" pravidlně venčit, nemusí být panelákový byt tak šptné bydlení ani pro pejska. Pak bychom se chtěli zeptat,jak dlouho tak trvá než si pejsek zvykne být doma pár hodin sám, nasě pracovní doba není od rána do večera, ale chodíme různě, třeba 2 dny denní potom odpolední a také někdy na noční,maximální délka je 8 hodin.Na začátek jsem si vzala dovolenou, ale co potom, nebude to pro ní zmatek? Může se stát, že budu v práci déle, nestává se to často, ale někdy ano. Jak dlouho jí můžu nechat samotnou, když je ještě takhle malinká? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Pro každého pejska je nejdůležitější vědomí příslušnosti ke svojí lidskopsí smečce a její společnost - jinými slovy, pokud budete žít spolu se svojí fenkou (ne pouze vedle ní) a dáte jí to dostatečně najevo, pak život tak společenského psa, jakým je zlatý retrívr, rozhodně není ani v menším panelákovém bytě utrpením. Podmínkou je samozřejmě i dostatek pohybu, tedy pravidelné a aktivní dostatečně dlouhé procházky venku s možností vyběhání navolno (tedy v žádném případě ne to, co také často vidím, kdy "procházka" sestává z obejití paneláku se psem na vodítku za halasného povzbuzování "tak už dělej, ať můžeme jít domů").

Zlatý retrívr v žádném případě není "kotcový" pes a společensky odloučen od svého majitele vždy trpí. Pokud ale svoji fenku naučíte odmala trávit určitý čas o samotě (postup byl již mnohokrát v Poradně probírán), pak nebudete mít problém - tuto dobu v klidu prospí a bude se těšit, až se jí vrátíte a půjde se ven. Využijete tedy dovolené i k postupnému naučení samoty, ale předem upozorňuji, že osm hodin denně o samotě je pro tak malé štěně neúnosné. Tuto dobu zvládne až tak od půl roku věku a i pak to nevidím moc rád - pro psa je únosná 5-6hodinová samota, pak začíná jít do stresu.

 

(28.11.2004)
Tazatel: Klára
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 9 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobré odpoledne, máme doma 9 týdnů steré štěně, fenku zl. retrívra, už několikrát se stalo, že dostala škitavku, vždy jí to po chvilce samo přešlo a jednou jsem jí zkusila dát piškot a zabralo to  v momentě, je to celkem legrační, přesto se chci zeptat, jestli je to normální.Dekuji.

Odpověď: Ano, je to normální, nebojte se - i pes může škytat:)

 

(28.11.2004)
Tazatel: Magda Šimečková
Plemeno psa: bílý švýcarský ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 13 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, obracím se na Vás s žádostí o radu. Mám mladého bíleho ovčáka, který je od štěněte značně problémové zvíře. Je velice bázlivý. Jeho bázlivost je podmíněna geneticky. Nejsem si vědoma, že bychom se ve výchově dopustili závažnější chyby, nicméně pes reaguje strachem na lidi, což po malých krůčcích odstraňujeme. Momentálně me ovšem více trápí, že se chová velice "neurvale" k ostatním psům. Od malička vyrůstá ve smečce (mám ještě kolii a královského pudla - ani jeden není agresivní nebo bázlivý)a je neustále v kontaktu s jinými psy (kynologické cvičiště), nicméně pokud se setkáme s neznámým psem začně divoce štěkat a cenit zuby. Obé ovšem s grimasou strachu. Jistě uznáte, že pokud se žene 40 kilový pes na drobounkého bišonka a zuřivě štěká, majitele to rozhodně neuklidní. Pokud pes reaguje dominancí nebo přátelsky, ovčák se zastaví a s výrazem strachu se pozdraví, ale pokud se pes také bojí nebo začne štěkat, ten můj pitomec se rozštěká ještě víc. Jeho hry jsou vůbec dosti divoké. Obvykle je jeho nejoblíbenější zábavou popadnout submisivního  psíka za krk a povalit jej na zem. Bohužel jsem nepřišla na žádný způsob jak jej toto chování odnaučit. Pes je velice přecitlivělý a nemohu si dovolit žádné tresty nebo hrubé zvyšování hlasu, protože pak si okamžitě naruším komunikaci a svojeho miláčka následujících několik minut rozhodně nepřivolám a vůbec se tváří děsně uraženě. Přesto, že jinak jde o zvíře poslušné a ovladatelné obávám se společných vycházek do parku, protože ne každého majitele psa přesvědčím, že se ta bílá obluda ve skutečnosti bojí. Nerada bych jej ovšem ošidila o sociální kontakty a vyštěkávání na vodítku také není nic přijemného. Prosím pomozte. Děkuji.

Odpověď: Rád Vám pomohu, ale v tomto případě to skutečně nejde takto "na dálku". Potřebuji psa vidět, poznat jeho chování v různých situacích (především jeho skutečné pocity, ne to, jak se tváří navenek) a pak s ním pracovat. Proto Vám nabízím, ať i s pejskem za mnou přijedete - pokud tedy budete chtít, zkontaktujte mne prosím (nejlépe telefonicky) a domluvíme podrobnosti.

 

(28.11.2004)
Tazatel: Ivana
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, děkuji Vám za radu. Ještě upřesňuji k předchozímu mailu, že oba sourozenci jsou také kříženci. Už jsem si je z útulku půjčila na společnou procházku s naším psem a fenka je úplně v pohodě, ale oba psi si zatím moc sympatičtí nejsou :o(. Myslím ale, že je to jen otázka času, než si na sebe zvyknou. Dotaz na kastraci jsem moc vážně nemyslela, protože se mi ta představa opravdu příčí, ale když mi veterinář i majitel útulku tuto možnost jednoznačně doporučují, mám pak v hlavě trochu zmatek...
Takže pokud si ty pejsky vezmu, budu tedy mít doma dva psy a fenku. Když nebudu chtít, aby fenka měla štěňata, co mi radíte? Je tedy jedinou možností mít během hárání fenku odděleně od psů? Moc se mi totiž nelíbí ani představa, že jí budu mít celý týden někde zavřenou. Když jsem přes den v práci, tak jí asi neuhlídám... Děkuji a přeji hezký den.

Odpověď: Oba psi se spolu sžijí, chce to jen čas a správný postup při jejich "seznamování" a především při řízení celé smečky - to chce si v každém případě uvědomit, než si případně oba psí sourozence skutečně vezmete, jeden pes je vždy něco jiného než psí smečka. Opět odkazuji na tuto Poradnu...

Během hárání feny je vždy pouze několik dnů, kdy je fena ochotna na sebe pustit psa. Pouze tyto dny jsou kritické, po zbytek doby se většinou dokáže postarat o sebe sama a psy velmi důrazně odhání. Ale v tom kritickém období ji musíte velmi dobře hlídat, záleží ovšem i na psech, jak silně jsou sexuálně založení. Také pozor na to, že hárání jejich smečkové feny u nich může vyvolat (především pokud nemají vyjasněnou vzájemnou hierarchii) velmi razantní vzájemné rvačky.

Také přeji hezký den a dobré rozhodnutí:)

 

(28.11.2004)
Tazatel: Rob
Plemeno psa: rotvajler
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobry den, prosim o radu. Rad bych si poridil psa Rotvajlera. Sice s pritelkyni planujeme v nejblizsich par letech domek, ale zatim zijeme "jen" v garzonce v panelaku. V okoli je plno zelene a prostoru pro dlouhe vychazky. Mam take moznost si ho brat v tydnu, na par dni, do kancelare prez pracovni den a jit s nim kdykoli ven. Jine dny by byl doma tak asi max. 8 hodin sam. Jednoho psa jsem uz mel. Je to realne nebo NE? Dekuji za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel nepíšete, jakého psa jste již měl a jak jste starost o něj zvládal. Těžko odpovědět, pokud stejně jako já o tazateli nic nevíte - rotvajler je silné dominantní plemeno a potřebuje člověka, který je schopen takového psa zvládnout. Asi takto - pokud se na to cítíte, pak proč ne, ta možnost brát ho i do práce je výborná, ale opět zdůrazňuji - rotvajler není labrador a chce to dobře vědět, jak ho správně vychovávat. Je to především o přirozené autoritě majitele psa, ta tam být musí, je to i o tom, že skutečně musíte vědět, jaké plemeno rotvajler je po stránce povahy (předesílám, že při správném přístupu není problémové) a nevybrat si ho jen proto, že "se vám líbí".

Takže Vám držím palce, ať na příštích zhruba 10-12 let učiníte správné rozhodnutí:) A myslím, že neuděláte chybu, pokud si předtím přečtete celou tuto Poradnu včetně archívů...

 

(28.11.2004)
Tazatel: Klára
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 9 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Ráda bych veděla kdy mám naše štěně nahlásit, aby dostalo identifikační známku, slyšela jsem, že až v roce, ale zdá se mi to pozdě.

Odpověď: Povinnost nahlásit psa za účelem evidence máte do jeho půl roku.

 

(28.11.2004)
Tazatel: Tereza Čápová
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pročetla jsem příspěvky z archivu a nalezla tam některé z informací, které jsem potřebovala znát, stejně bych se však ráda ještě ujistila. Máme dvouletého psa zlatého retrívra, je bez PP, na roce měl udělaný RTG kyčlí a loktů a výsledek je DKK 3/4 (nevím, zda to píši ve správném pořadí, levá je horší) DLK je 0/0. Od půl roku pravidelně užívá Caniviton, udržujeme ho spíše štíhlejšího, má 32kg. Věnujeme se s ním záchranářskému výcviku, samozřejmě ne v cela plném nasazení a vždy s ohledem na jeho zdraví - věříme však, že pes k životu pohyb a činnost potřebuje a to i nemocný pes. Problém je v tom, že nyní nám s podzimem začal poprvé náš pes kulhat , nyní dokonce tak, že plně odlehčoval levou zadní nohu, po návštěvě veterináře jsme dostali na týden léky na bolest a máme nařízen klidový režim. To vše již známe. Uvažujeme však o denervaci. Je to mladé zvíře a nechceme, aby ještě mnoho let každý pozdim musel prožít v bolestech. Je tato metoda vždy účinná? Opravdu pes potom bolestí netrpí? Je mi jasné, že i po zákroku musí mít pes stejný režim přizpůsobený stavu jeho klobů jako předtím, že ho jen proto, že nohy nebolí nepoženu 20km horské tůry, pouze mu chceme usnadnit život a umožnit mu dělat to, co opravdu miluje - záchranařinu, alespoň v omezené míře. Můžete mě odkázat na nějaký článek či server, kde bych nalzla podbroné informace o tom, jak zákrok probíhá a co přesně se psovi dělá? jaké jsou pooperační příznaky a lze denervovat obě nohy naráz? Děkuji vám za odpověď. Věřím, že nám dokážete poradit :-)

Odpověď: Dobrý den:) Pokud je DKK vyššího stupně na obou končetinách psa (což je bohužel i Váš případ), pak je to jednoznačně průšvih. V případě pouze jednostranné DKK se velmi osvědčuje operace (čím lehčí pes, tím lépe), kdy se kyčelní kloub amputuje a končetina drží na svalech - zní to drasticky, ale pes je plně pohyblivý a při běžném pohledu ani nic nepoznáte. Ovšem pokud jsou postiženy končetiny obě, nedá se tento postup použít - jedna končetina musí být zdravá nebo být postižena pouze nízkým stupněm DKK.

Denervace u vysokého stupně bohužel taky nic neřeší. Pes pak sice necítí bolest, ale problém je jinde - pokud kyčelní kloub vyskočí ze svého uložení, pak je konec. A tím, že pes necítí bolest, nemá ani "zpětnou vazbu", že něco není v pořádku, a nereguluje svůj pohyb.

Mohu Vám ale nabídnout jinou věc - můj známý veterinář je skutečně velmi dobrým specialistou právě přes tyto problémy pohybového aparátu a pokud budete chtít, mohu Vás i s pejskem k němu vzít. Ona totiž není dysplazie jako dysplazie (záleží i tady na konkrétním případu, někdy lze uložení kloubu zpevnit, někdy ne) a vždy je možno nějaký optimální postup vymyslet, zvláště pro mladého psa. Pokud byste moji nabídku považovala za přínosnou, pak mne prosím kontaktujte (nejlépe telefonicky) a domluvíme se.

 

(28.11.2004)
Tazatel: Miroslava Lišková
Plemeno psa: jezevčík
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám sedmi měsíčního trpasličího jezevčíka, kterého se snažím vycvičit. Je na mě docela vázaný, protože s ním trávím nejvíce času. Denně chodíme na hodinové procházky a spí se mnou v posteli. A jakmile ho nechám chvíli samotného i třeba s mými rodiči tak brečí. Ale můj problém je v něčem jiném. Začali jsme chodit na cvičák a myslím si, že to není až zas tak špatné. Mě jde spíše o to aby si zvykal poslouchat v cizím prostředí a mezi psy. Snažím se být na něj důrazná, ale nebiju ho, spíše ho přitlačím k zemi a on ví, že udělal něco špatně. Ale pořád ho nemůžu naučit přivolání. Když jsem v uzavřeném protoru tak přijde vždycky, ale jakmile ho vezmu do polí, tak má okamžitě čumák na zemi a rychle se mi vzdaluje. Nereaguje na povel a ani když se otočím a odcházím tak si mě nevšimne. Prostě okamžitě běží za zajícem.  Chci s ním skládat lovecké zkoušky tak potřebuju aby zajíce našel ale také potřebuju aby se nechal ze stopy od volat. Někde jsem četla, že je to problém na celý život, že se to snad ani nedá naučit, že je to prostě lovecký pud, který je silnější než jeho pán (nebo mi také doporučovali elektrický obojek což jsem okamžitě odmítla). Tak bych potřebovala trošku poradit. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Přivolání není cvik. Přivolání je o vztahu mezi člověkem a psem, o fungující hierarchii a přirozené autoritě člověka a vždy je to běh na dlouhou trať. Proto Vám v tomto nepomůže cvičák (což uzavřený prostor je) ani metody většiny cvičitelů jak to psa "naučit". Navíc je potřeba si uvědomit, že jezevčík je typicky lovecké plemeno, nadto i velmi tvrdohlavé a samostatné a nemůžete od něj v žádném případě očekávat poslušnost německého ovčáka. To, že v lese nebo na poli podlehne loveckému pudu, není nic neočekávaného, naopak by bylo velice podivné, pokud by se tak nestalo - tento instinkt má jezevčík velmi silně vyvinutý.

Nejrozumnější je nespoléhat v tomto případě na přivolání (u normálního, nezlomeného psa je lovecký pud VŽDY silnější než cvičáková poslušnost) a jednoduše se jistit - 10m stopovačkou, kterou pes táhne za sebou po zemi a v případě potřeby - vystartování po stopě - ji jednoduše přišlápnete (pozor, nikdy ji neberte do ruky!). Pak svého jezevčíka se stále přišlápnutou stopovačkou v klidu přivolejte až k sobě a teprve pak pokračujte dál. Pokud budete důsledná, sama časem zjistíte, jak se pohyb Vašeho pejska v přírodě zlepší:)

 

(28.11.2004)
Tazatel: Štěpán Ondráček
Plemeno psa: bišonek
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, měl bych dotaz ohledně venčení psa. Mám 1 a půl letého psa Bišonka. Chovatelka, od kterého jsem psa pořizoval naučila pejska venčit na kamínky pro kočky (kočkolit). Do osmého měsíce věku psa nebyl s Bišonkem problém, pak však nastala změna a pes se začal při moji nepřítomnosti doma venčit kdekoliv se mu zachtělo. Není to běžné značkování, ale normální louže. Zkoušel jsem vše možné od předstíraných odchodů až po přípravky, které by tomu údajně měli zabránit. Bohužel nic nepomáhá. Pes má samozřejmě přes den k dispozici již výše uvedené kamínky a je venčen ráno před odchodem i po příchodu z práce. Doma je sám cca. kolem 8 hodin. Jinak pokud jsem doma nemá problémy si na kamínky dojít a udělat svou potřebu, což běžně přes noc dělá. Navíc pokud nejsem doma, tak na kamínky chodí dělat bobek. Ještě se mi nestalo, že by šel někam jinám. Prosím zkuste mi nějak poradit. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Nemohu Vám poradit skutečně nic jiného, než abyste svého pejska začal venčit tak, jak je to normální a pro psa přirozené. To, že ho chovatelka "naučila" chodit na kočkolit, mělo svoje opodstatnění možná v době, kdy byl malé štěně, ale v současné době to pro psa nemá žádný význam, naopak se to stalo, jak jste sám poznal, těžce kontraproduktivním. Prodlužte procházky, nechte pejska pořádně proběhnout a vyvenčit a kočkolit vyhoďte! Nemohu poradit nic jiného - jen předesílám, že toto se mělo udělat již daleko dříve, teď to nějakou dobu potrvá, než se psík srovná do normálu...

 

(28.11.2004)
Tazatel: Vladimír Janoťák
Plemeno psa: zlatý retrívr, německý ovčák
Pohlaví: pes, pes
Stáří: 2 rok, 2 roky
Kastrace: ne, ne
Dotaz: Dobry den, na uvod si dovolim vyjadrit velku radost z toho, ze zaujem o Vase stranky a poradnu stale rastie. Velmi dobre pre tie psy. Chcem Vas opat poprosit o radu a to v nasledovnej veci. Asi pred mesiacom som nasiel novy domov jednemu zatulanemu asi dvojrocnemu NO. Tulacikovia je moje "hoby". Mam ich vsetkych rad, ale tento mi nejak moc prirastol k srdcu za ten cas, co sme chodili s nim i z Ronym od domu k domu, od dveri k dveram, aby sme mu nasli novy  domov. V tom case bola u nas dost silna ANTI-NO atmosfera, kre zabitie 8 rocneho chlapca NO. Je absolutne necviceny, nevie skoro nic z toho, co by mal dvojrocny pes aspon trochu vediet. Ani privolanie som si nevyskusal, lebo mi bol stale pri patach. Novy pan ho ma na strazenie objektu. Tiez nic moc zivot. Nasli sme aj povodneho majitela, kde musel kazdy den bojovat so starsim NO a preto im stale utekal. Niekolko krat v tyzdni ideme s Ronym okolo neho. Novy majitel ma uz nechce pustat ani do ohrady. Obava sa o svoju autoritu, lebo Rex ma stale moc "berie". Chcel som ho bravat rano s Ronym na nase dvojhodinovky a majitel kvoli tomu nesuhlasi. Chcel som viac na tom trvat, lebo Rex asi z tej ohrady moc nechodi.Poslednych par dni som si vsimol nieco, co predtym nebolo. Ked pridem k plotu, Rex sa natlaci celym telom ku mne, ked ho cez plot skrabkam, zacina prejavovat zlobu, vrcanie a pod. smerom k Ronymu, ked sa priblizi k plotu. Podobne reaguje, ked sa napr. tri metre od plotu maznam s Ronym. Rony ho pred mesiacom "prijal" velmi priatelsky do nasej minisvorky. A az doteraz vzajonmne na seba este nezavrcali., ani nic podobne. Moje otazky.

1/Myslite, ze tie moje obcastne navstevy resp. vychadzky by za danej situacie mohli mat zly vplyv na jeho vychovu novym panom? Nebolo by lepsie, keby som sa tam radsej nezastavoval?
2/ Za danej situacie nehrozil by vazny boj na vychadzkach medzi Rexom a Rony. Boj o postavenie? Rony ako viete, je dost dominantny. Resp. bol. Je mi Rexa luto. Neviem, ci som mu vlastne pomohol. Snad len, ze nie je uz denne napadany. Velmi by mu prospeli nase tury do okolia. Len neviem, ci by som urobil dobre. Co by som mal asi urobit, aby to bolo dobre i pre Rexa i pre Ronyho? Novy majitel by mi ho uz naspet asi nedal. Mozno po polroku, ak ho nezvladne a bude s nim mat problemy. Ale aj tak nemam novu alternativu.

Co sa tyka napadnutia Ronyho pitbulom, nevsimol som si doteraz ziaden negativny plyv. Je rovnako priatelsky ku vsetkym psom a ani nejaky strach alebo nieco podobne nevidno. A co ma velmi prekvapapilo, snazim sa si to vsimat, ze prestal byt dotieravy, uz sa tak nesnazi si inych hned podriadovat. Ak k nemu starsi pes a pod. prejavi agresivitu, nema zaujem o boj, ale ani strach na nom nevidno.Iba sa troch stiahne a za tri sekundy je zas pri nom. Moze byt tato podla mna pozitivna zmena sposobena prave tym bojom s pitbulom?
Vopred velmi pekne dakujem za odpoved a tesim sa aj na vsetky Vase ostatne rady v poradni. Moc mi pomahaju. S uctou Vladimir.

P.S. Na tychto strankacj je perfektna jedna vec / samozrejme nie jedina /: ZE SA TU PISE A HOVORI IBA O PSOCH .

Odpověď: Dobrý den:) Rex si na vás dva začal zvykat. Začal vás oba po určité době, kdy vás teprve poznával, brát jako "svoji smečku" a proto začal mít tendence budovat si v ní svoji vlastní pozici (proto ta počínající dominance vůči Ronymu). Proto, pokud tento NO u Vás nebude, skutečně by bylo vhodné omezit kontakty, jinak budete mít jednak problémy Rony x Rex, jednak se bude trápit sám tento pes. Což je víceméně odpověď na oba Vaše dotazy, které spolu velmi úzce souvisí. Vím, že nejlepší řešení pro NO by bylo asi mít jiný domov, ale za současné situace opravdu není dobré příliš ho "navštěvovat", pokud nemáte možnost s ním trávit čas nebo mu poskytnout smečku.

Změna v chování Ronyho není způsobena setkáním s pitem, ale tím, že psychicky pomalu dospívá a to se odráží samozřejmě i na jeho sebevědomí a řešení situací. Začíná být "nad věcí" a to je u každého dospívajícího a dospělého psa to nejlepší, co může být a čeho se dosáhne pouze správnou výchovou a socializací.

P.S. Děkuji.

 

(28.11.2004)
Tazatel: Jiřina Holešovská
Plemeno psa: jorkširský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, při hledání řešení problému, který máme s naším 16 - měsíčním pejskem Jorkšírským terierem, jsem narazila i na Vaše stránky. Osmělila jsem se Vás požádat o pomoc. Máme asi problém se správnou socializací. Pejsek s námi žije. Je s námi po celý den doma nebo ve firmě. Spí s námi v posteli, k nám je milý,  přítulný a není problém s ním jakkoliv  manipulovat. Problémem je, že nesnáší v bytě cizí lidi. Začne štěkat, když ho uklidníme přestane, návštěvníka očichává , pak si sedne a hlídá. Pak ale stačí prudší pohyb, nebo když se k němu návštěvník sehne a je zle. Ne že by kousal, ale tak zuřivě štěká že z něj má každý strach, přestože váží 2 kila. Venku , když o něj někdo projeví zájem, tak přiběhne očichá a odběhne . Sáhnout na sebe nenechá. Ve městě chodí na vodítku, mimo město na volno s přivoláním i v přítomnosti jiných lidí a psů není problém. S cizími psy se očichá a jde dál, nikdy si se žádným nechtěl hrát. Tyto problémy s ním nebyly asi do 9 měsíců, to byl úplně jiný pejsek. Pak začal mít velké zdravotní potíže.Zvracel, dostával záchvaty podobné epileptickým. Ztratil 2 měsíce normálního života, byl slaboučký, tak ani nechodil ven. Znal jen pelíšek a ordinace veterinářů.Absolvoval mnoho i bolestivých vyšetření . Nakonec byl diagnostikován venozní jaterní zkrat. Operaci jsme vyloučili, jsme na nízkoproteinové dietě. Zdravotně se dal do pořádku, ale objevila se bázlivost. Venku jsme se učili všechno od začátku, ale v domácím prostředí prostě nevim jak na to. Po útoku na návštěvníka okřiknutí Fuj okamžitě nezabírá , tak ho beru do náruče tak aby mi viděl do očí a okřiknu skrz zuby. Sice přestane řvát, ale na očích mu vidím, že to má v sobě. Vytahání za kůži za krkem jsem využívala jen v případě nouze, ale tady ne. Nevím, jak se zachovat. Poradíte ? Předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Problém není v socializaci, ale ve špatné smečkové hierarchii. Pokud svého psa doma okřiknete nebo ho vezmete do náruče, pak dělate bohužel přesně to, co nemáte - v prvém případě ho pouze ještě víc rozhodíte, v tom druhém mu posílíte falešnou sebedůvěru. Takže jinak - jak jsem tu již mnohokrát psal (ono vážně stačí věnovat předem trochu času studiu Poradny, od toho tu je jako studijní materiál, není to žádné anonymní pejskařské fórum), v podobném případě je zapotřebí psa ne okřikovat, ale zklidnit - klidným autoritativním, nízko položeným hlasem a rukou hladící ústní koutky psa (pokud je rozrušený a agresivní ze strachu) nebo položenou na kohoutek psa (pokud je příliš sebevědomý a má potřebu "řešit"). Žadné vytahování za kůži na krku, to má svůj smysl u malých štěňat. Ještě jednou - řešením je zklidnění, nikoliv agrese.

Zvládnete to, nebojte. Ale chce to klid, autoritu a důslednost. A především správný postup. Přečtěte si něco víc z Poradny:)

 

(28.11.2004)
Tazatel: Linda Věrná
Plemeno psa: čivava
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, už jednou jsem Vás prosila o radu, viz. zkopírovaný dotaz níže (abyste nemusel hledat :)). Jsem už opravdu zoufalá, protože problém přetrvává a opravdu už si nevím rady. Strach z lidí se už trošičku zlepšil, ale jinak je to fakt špatné. Pejsek nás vůbec neposlouchá. Zřejmě pro něj nejsme autority, neuznává nás jako své pány a obáváme se, že v nás nemá důvěru. TAkže všechno špatně :((
Popíšu Vám naší taktřka denní situaci: jdeme ven a Koki se najednou zastaví a kouká. Můžu na něj volat 20 x ke mně, prostě se ani nehne. Lákám ho na pamlsek a nic. Má ocas pod bříškem a klepe se. Pokud k němu udělám 1 krok, uteče o 10 m. A stává se, že takto tam spolu stojíme 30 min. Můžu Vám říci, že je to skutečně o nervy. Manžel ho jednou lákal domů 50 min!!! I když to vzdáme a jdeme jako domů, tak stojí na jednom místě.  Jen se krčí a utíká před náma. Vím, že jste psal, že pejsek si musí hlídat svého pána, nikoliv naopak. U nás to neexistuje. Pokud se takto zastaví, tak pokračujeme v chůzi, ale můžeme být daleko jak chceme, můžeme jít i za roh, kde nás nevidí, ale on prostě nepřijde. Jen tam stojí. Doma se pak plíží s ocáskem pod sebou. Jedné slečně/paní, které utekl pejsek a pak se vrátil celý přikrčený jste říkal, že pokud se pejsek takto chová, pak ví, že udělal něco špatně. A že zbytek procházky by to byl ten nejhodnější pejsek na světě. No, nám se toto stane třeba 3x za procházku. Někdy ho takto přemlouváme za každým rohem. Pokud ví, že něco udělá špatně, proč tu chybu opakuje? Přece pokud na něj zavolám 10 x a přišel by i až na 11. přivolání, tak ho pochválím. Ale když nepříjde po 10. přivolání a pak zvýším hlas a on se asi začne bát, a nepříjde už stoprocentně. Radil jste uklidnit pejska ve stresových situacích například pohlazení v oblasti ústního koutku, ale já se k němu nemůžu ani přiblížit!
Situace je podobná, pokud potkáme pejska - Koki se k němu rozběhne. Většinou ho necháváme tak 5,10 minut vyblbnout a pak pomalu pokračujeme v chůzi. Na zavolání absolutně nereaguje a tak se stává, že pokračuje v chůzi s druhým pejskem, aniž by se podíval, kde jsme my. Prostě ho to absolutně nezajímá. Je mu nyní 7 měsíců, takže vím, že je to ještě štěně a 100 % přivolání zatím nezvládne, ale já bych byla šťastná za 50 %!! Máme ho strašně rádi, doma je to mistr světa ve šmudlání, jen venku nám to nějak skřípe...  Omlouvám se, že Vás zdržuji vypisováním románů... Už jsme natolik zoufalí, že bychom k Vám rádi přijeli pro radu. Je možné Vás kontaktovat? Děkuji moc, jste naše jediná naděje. Děkuji moc, přeji hezký víkend a pozdravujte Vaše pejsky!!

Odpověď: Dobrý den:) Jsem velmi rád za konec Vašeho dotazu, kde píšete, že byste i s pejskem přijeli. Je to totiž jediná rozumná věc, kterou lze ve Vašem případě udělat. Váš pejsek není v pohodě a Vy taky ne a příčina je pouze v tom, že si vzájemně nerozumíte - Vy nevíte proč se chová tak jak se chová a on ve Vás necítí to, co potřebuje a je rozhozený, bojácný a v důsledku toho všeho neovladatelný. Pokud psa "lákáte" téměř hodinu k sobě, nejde k Vám ani na pamlsek a celou dobu se jen bojí, pak je něco špatně z obou stran.

Samozřejmě velmi rád pomohu, pokud o to budete stát. Pokud ano, pak mne prosím zkontaktujte (nejlépe telefonicky) a domluvíme podrobnosti. Jste z daleka, ale není problém zajistit ubytování (protože tak nefungující záležitost nedáme dohromady během jednoho dne), to bychom všechno probrali ústně. Budu se těšit:)

 

(28.11.2004)
Tazatel: Lucie Outerská
Plemeno psa: kříženec NO
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, měla bych jeden dotaz do poradny. Příští týden vyrážíme ke kamarádovi na víkend, samozřemě s Tori. Kamarád má cca 8-měsíčního bílého švýcarského ovčáka. Vzhledem k tomu, že u kamaráda budeme přespávat a vůvec trávit čas, a vzhledem k tomu, jak bývá Tori až možná přehnaně majetnická ohledně svých věcí a svého místa (a nás)- reaguje vetsinou hlasitym štěkotem a zuřivým odháněním, chtěla bych se zeptat, jak by se dalo zamezit jejimu přílišnému terorizování švýcaráka v rámci jeho vlastního teritoria.Vím, že bych ji asi měla co nejvíc zklidňovat, bohužel, ne vždy se to uplně podaří a nerada bych, aby se stresovali všichni okolo celý víkend.Také bych se chtěla zeptat, jestli by se dalo nějak aktivně podpořit takové to "odkoukávání" štěněte od dospělého, myslím, že Tori má poměrně slušnou posušnost a snad by se té jejich interakce dalo nějak i využít... Děkuji za odpověď.Zdravím Šedyho i Dina.

Odpověď: Dobrý den, zdravím Vás i Tori:) Záleží na Vás, jaké zavedete poměry. Využijte toho, že Tori bude v cizím prostředí a nebude se cítit zcela jistá, dokud se nerozkouká. Dejte jí jasně najevo, že v "domácí smečce" Vašeho kamaráda je pouze návštěvnicí a není tam od toho, aby ji komandovala - to se týče přehnaného hlídání i případné netolerance vůči švýcarákovi. Je to opravdu jen na Vás - vzpomeňte si na moje výcvikové soustředění, tam musí taky každý pes snést na relativně velmi malém prostoru chatky dalšího cizího psa nebo psy, proto také účastníky záměrně rozděluji do chatek podle vlastního klíče:) Cestou k úspěchu je opět základní zásada dobře vedené smečky - rozhoduje vůdce a se svým rozhodnutím nezapomene zbytek smečky i seznámit...

Odkoukávání štěněte podporovat nemusíte, s tím si vystačí samo:) A pro každé štěně je vždy přínosem již fungující pes z hlediska ovladatelnosti i sociálního chování. Pokud budete mít pocit, že Tori "vychovává" v dané situaci správně, tak ji i nechte. Hezký víkend:)!

 

(21.11.2004)
Tazatel: Soňa Uhrová
Plemeno psa: středoasiat, dobrman
Pohlaví: pes, fena
Stáří: 13 měsíců, 2.5 roku
Kastrace: ne, ano
Dotaz: Milý pane Dostále, je to už potřetí, co Vás poslední dobou žádám o radu, ale když vím o někom, jako jste Vy, který vždy ochotně a odborně poradí, nedá mi to se nezeptat... Až donedávna u nás vládnul klid a mír, než začal náš mladý středoasiat dost surově napadat starší fenu dobrmana, ovšem výhradně kvůli jídlu. Za začátku jsme nezasahovala, říkala jsem si, ať si to vyříkají "po psím". Až jednou to byla rvačka taková, že jsem to nevydržela a vtrhla mezi ně. Nikoho jsem netrestala. Pes vypadal jak lední medvěd po lovu, byla to ale krev feny, která má dnes po těle plno jizev z častých soubojů. Nejsou to vlastně souboje-ona s ním nebojuje, jen před ním utíká a když už ji dožene, hrozně ječí a lehá si na zem. Stejně jí to však nepomůže. Snaží se neprovokovat, chodí shrbená  a uhýbá mu pohledem. Dokonce se při šarvátkách strachy už několikrát pomočila. Jak tyto situace řešit? řešení je zdánlivě jednoduché-krmit je odděleně, jenže pes je hrozný nežravec, jídlo/pamlsky odnáší na různá místa a fenu napadá, když se k takovému místu přiblíží, i když tam ona jde s úplně jiným záměrem. Mám nad ním stát, hlídat až všechno sežere, misku odnést a nedávat mu nikdy nic navíc(rohlík apod.)? Co mi poradíte? Proč se pes takto chová? Je to jen přechodně? A mám při podle mého názoru někdy zbytečném napadání feny zasahovat? Jinak si spolu hrají, občas spolu i spí v klubíčku, konflikty vznikají ale téměř denně a mně je feny líto a ráda bych ji tohoto stresu zbavila. Děkuji Vám za radu.

Odpověď: Děkuji:) Nerad to říkám, ale problém není ve Vašem středoasiatovi. Problém je v tom, že máte kastrovanou fenu. Pokud si přečtete můj článek o kastraci, bude Vám vše jasné - středoasiat je pes razantní a dominantní, ale zdravou plnohodnotnou fenu by nelikvidoval. Takto je fena ale odsouzena do pozice posledního, trpěného člena smečky a podle toho se k ní Váš pes i chová - to krmení je jen prostředník, nikoliv příčina. Proto tak brojím proti kastracím, protože žádný pes ani fena tento zákrok na svém organismu nedokáže zakamuflovat (mimochodem účelová tvrzení některých lidí o tom, jak jejich pes nebo fena úspěšně "předstírá" plnohodnotnost jsou nesmysly z říše bajek pro důvěřivé naslouchače, vlk vlka a pes psa v reálné smečce nemůže nikdy oklamat) a pokud žije ve smečce s aspoň jedním dominantním jedincem, pak prostě trpí na jejím samém konci.

Musíte tento fakt vzít na vědomí a podle něj se zařídit. Jinými slovy - hlídat si psa, aby nebyl příliš razantní, ale nikdy před ním nechránit a neprotěžovat fenu, jinak ji fyzicky zlikviduje. Takto ji ve smečce trpí a nechá ji žít. To je maximum, kterého můžete u tak přírodního plemene, jako je středoasiat, dosáhnout.

Takže pozor při krmení a pochvalách (vždy velmi okatě upřednostňovat psa). Pokud zasáhnete, pak velmi opatrně - nikdy ne tak, že byste šla na straně feny proti psu. Držím palce, ať neuděláte chybu...

A na závěr - hodně moc doufám, že i tento příspěvek bude trochu poučením pro všechny, kteří si chtějí pořídit psí smečku v tom, ať si pořádně nechají projít hlavou co s čím lze beztrestně zkombinovat a co ne. A že kastrace skutečně není kosmetický zákrok a ve smečce se jí způsobené komplikace několikrát znásobí.

 

(21.11.2004)
Tazatel: Katka
Plemeno psa: bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, dovolím si Vás požádat o radu. Mám možnost se ujmout dvouměsíční fenky anglického bulteriéra. Pracuji doma, tak bych na psího kamaráda měla dostatek času. Najednou jsem ale zjistila, že ať chci nebo ne, mediální masáž přece jen na člověku zanechá stopy a já začínám uvažovat, jestli je bulterier - často řazený mezi "bojová plemena" dobrá volba. Budu moc ráda, napíšete-li mi Váš nazor na toto plemeno. Jen pro úplnost - matka fenky má canisterapeutické zkoušky.Děkuji moc Katka.

Odpověď: Dobrý den:) Je to sázka do loterie a bohužel je tu dosti vysoká pravděpodobnost toho, že byste časem měla z hlediska sociálního chování své fenky vůči jiným psům velké problémy. Zdůrazňuji - vůči psům a velkým zvířatům (např. koně), nikoliv vůči lidem! Bulteriér může mít složeny i canisterapeutické zkoušky, ale ty (pokud jsou kvalitní) pouze cosi vypovídají o vztahu konkrétního psa k lidem a určitých dispozicích pro canisterapii, o druhovém vztahu vůči jiným psům mají nulovou vypovídací hodnotu. Navíc tyto vlohy nejsou dědičné.

Je to skutečně jen na vás, držím Vám palce, ať se rozhodnete správně:)

 

(21.11.2004)
Tazatel: Eva
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 8 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Máme štěňátko čokoládového labradora, je u nás teprve 7 den ale stále máme problém s jídlem. Pejsek byl krmený Acanou, první den po příjezdu nejedl vůbec (což je asi normální). Večer asi již hladový snědl trochu granulí Puriny pro štěňata, ale skončili jsme s průjmem i zvracením. Chovatelé mi poradili dietu - kuře a rýži. To jedl s chutí. Postupně jsem mu přidávala namočené granule Puriny, ale čím jich bylo víc odmítal jíst. K jídlu čichne, sní asi hrst namočených granulí a již nechce. Venku pak okusuje a jí trávu a jiné rostliny. Krmíme ho 4 x denně ale za celý den sní asi 1/2 dávky určené výrobcem. V jeho chování není žádný problém, je hravý uličník. Jsme začátečníci a proto nás trápí když by pejsek strádal. Možná je jeho chování zcela normální, přesto budu ráda když mi poradíte. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Především bych si ověřil, zda a jak byl pejsek odčervený. Pokud v něm kvalitní granule vyvolají zažívací potíže a navíc venku okusuje trávu, může jít buď o začervení nebo problém kyselosti prostředí žaludku. Také může jít o problém střevní mikroflóry, popř. jinou zdravotní komplikaci. Těch možností je hodně a pokud se mezitím stav neupravil, určitě navštivte veterináře, ať Vám štěňátko odborně vyšetří. Na dietě se zdravý vývoj štěněte stavět nedá.

 

(21.11.2004)
Tazatel: Ivana
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma jednoho psa a v současné době uvažuji, že si k němu pořídím ještě 2 z útulku. Máme rodinný domek se zahradou, takže by bylo místa dost pro všechny. Jedná se o psa a fenku (sourozence) ve věku asi dva roky, kteří jsou na sebe zvyklí a majitel útulku je proto nechce rozdělit. Mám trochu obavy, zda si na sebe s původním psem zvyknou a nebudou se třeba prát o tu fenku. Jaký je Váš názor? Bylo by vhodné někoho z nich vykastrovat?

Odpověď: Dobrý den:) Pokud budete postupovat správně (viz mnohé již uveřejněné příspěvky na toto téma - stačí jen trochu hledat), pak není důvod, proč by všichni tři nemohli tvořit spokojenou smečku - mimochodem, zcela mi ve Vašem dotazu chybí plemeno obou sourozenců, to je vždy velmi důležitý údaj. A pokud jste si před posláním svého dotazu přečetla aspoň něco ze PSÍCH STRÁNEK, tak jste dotaz na kastraci snad nemohla myslet vážně...:( Pokud ano, pak si prosím žádného psa již neberte a nechte je oba v útulku pro někoho vhodnějšího.

 

(21.11.2004)
Tazatel: Míša Mezerová
Plemeno psa: parson jack russell terrier
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den Viktore,od chvíle,kdy jsme si s manželem pořídili našeho pesana koukám na tyto nádherné stránky,čtu si Vaše rady a postupuji podle nich,tak snad vychováme hodného a poslušného pejska. Poradnu jsem přečetla myslím celou,nerada bych vás obtěžovala dotazem již několikrát zodpovězeným,ale myslím,že na tohle se zde nikdo neptal.
Takže tedy:máme parson jack russel teriéra Džaspíka,včera mu byli tři měsíce a jeden týden,je hodný,živý,vcelku i poslouchá na přivolání,sedni a čekej.Co nás trápí nebo spíš s čím si nevíme rady je to,že občas zkouší (překvapivě už v tomhle věku) "trdlovat " (nevím jak to jinak slušně napsat) někomu na noze,stalo se to  u mé kamarádky a občas i na manželovi,to mu samozřejmě nedovolujeme a vždy ho z nohy shodíme a řekneme fuj.No jenže on má takový svůj polštářek v pelíšku,na kterém spí,no a před třemi dny začal trdlovat na tom polštáři!No a my nevím,jestli ho za to trestat,nebo jestli to máme přehlížet,jestli to je normální.Nechceme ho omezovat v jeho pudech,na druhou stranu mi to tedy přijde brzo aby už teď měl sexuální apetit - i když teda varlata má sestouplá,což třeba sestry bulík ve třech měsícícíh tolik neměl. Tak vás moc prosím o radu,já vím,že russelíci mají hodně velký sexuální apetit,ale je otázka,jestli mu to zakazovat nebo ne,aby jsme ho nějak psychicky nenarušili,na druhou stranu koukat na něj jak trtká polštář je také "dost divný"... :-))(na druhou stranu lepší trdlovat na polštáři než aby nám pak zdrhl za nějakou fenkou...) No asi se budete smát,je to dost divný dotaz viďte?
Taky se chci zeptat,jestli když ho chodíme venčit s manželem,jestli celou vycházku má volat na něj jen jeden z nás,nebo se střídat,manžel má tendence když na něj zavolám já a on mě hned neposlechne na něj volat taky a mě to štve,přijde mi,že mi tim podráží autoritu,on totiž Džaspík je víc s manželem,takže spíše poslouchá jeho. A poslední věc:Chtěla jsem se zeptat,jaký názor máte na toto plemeno,jestli si myslíte,že je nutné nebo dobré s ním jít na cvičák?nikdy jsem na cvičák nechodila(u rodičů jsem měla jezevčíka,který zůstal jim) a pejska jsme si pořizovali kuli tomu,aby jsme byli všichni pohromadě,aby s námi jezdil na kole a lítal na společných výletech a vycházkách,a co jsem tady četla v poradně,tak na cvičák by s ním mohl chodit jen jeden z nás a to by mi asi vadilo,kdybych tam nemohla být .
Nezlobte se že vás obtěžuju a moc pozdravujte svoje krásné psí kamarády a předem děkuji za váš názor a radu.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud pejsek "ojíždí" třeba polštář nebo svůj pelíšek, je to pudové sexuální chování a osobně na tom nevidím nic závadného - někudy to prostě musí ven a není to nic proti ničemu. Není to překvapivé ani u 3-měsíčního štěněte. Pokud se bude snažit podobnou činnost praktikovat na Vás nebo na manželovi, je to už o něčem jiném a tohle mu prostě nedovolte - uvidíte, co se stane, pokud to zkusí někde venku na dospělého nebo dospívajícího psa!

Pokud s ním půjdete na procházku oba, tak se vždy předem domluvte, kdo bude "vůdcem". Nejhorší je, pokud na jednoho psa střídavě volá třeba celá rodina včetně dětí, to mě může čert vzít, pokud to někde vidím  - ideální je, pokud na společných procházkách komunikuje s pejskem pouze ten, koho skutečně bere jako svého vůdce smečky. U vás to ještě jasné být nemůže, ale v rámci procházky ho přivolávejte a vychovávejte vždy pouze jeden.

Jack Russel je plemeno živé a dosti tvrdohlavé. Nicméně pokud máte dostatek příležitosti brát ho mezi jiné psy a zvládnete ho naučit základní povely sami a správně, pak nevidím cvičák jako nezbytnou nutnost:)

 

(21.11.2004)
Tazatel: Helena
Plemeno psa: švýcarský honič
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, snazila jsem se procist celou vasi poradnu ale mozna nedostatecne pozorne tak se omlouvam jestli zadam odpoved na dotaz ktery jste uz zodpovidal. je nejaka vekova hranice kdy uz nelze psa uspesne vycvicit? dekuji a preji hezky den.

Odpověď: Dobrý den:) Čím je pes mladší (dolní hranice cca 4 měsíce), tím se snáze a rychleji učí, nejlépe se cviky poslušnosti vstřebávají ještě před pubertou. I dospělého psa lze naučit spoustě nových věcí, pokud funguje smečková hierarchie. Starý pes má již rád svůj klid a zažité stereotypy a každou "novinku" bere jako určité narušení a nepříjemnost. Ale věk "nevycvičení" nelze generalizovat a jako takový ani neexistuje. Navíc bohužel netuším, co přesně myslíte pojmem "úspěšně vycvičit" - jistě, pokud začnete se základním výcvikem třeba až v 5 letech věku psa, pak už budete mít určité problémy:) Ale ne v roce a půl, pokud máte na mysli konkrétně svého psa.

 

(21.11.2004)
Tazatel: Libuš
Plemeno psa: shiba-inu
Pohlaví: fena
Stáří: 7 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Žere své výkaly.Co dělat.Díky.

Odpověď: Přečíst si prosím Poradnu, už se to tu mnohokrát probíralo. Díky:)

 

(21.11.2004)
Tazatel: Ivana Švédová
Plemeno psa:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Vážený pane Dostále. Přečetla jsem si některé články a rady z Vašich stránek. Když jsem si četla "Ako si mohol", tak jsem ještě asi hodinu brečela nad krutostí lidí ke zvířatům, k sobě samým a hlavně nad tím, že není v mé moci na tomto stavu něco měnit. Psa nemám, uvažuji o něm, mám kočku, roční, může se mnou spát v posteli, když chce. Souhlasím s Vámi, je to nepopsatelně krásný pocit, když se ke mně přitulí.
Moje kočka je vykastrovaná. Po přečtení Vašeho názoru na kastrace ve mně zatrnulo, jestli jsem neudělala nějakou chybu. Doteď jsem si myslela, že udělám pro kočičí druh nejlépe, když svoji kočičku nechám vykastrovat, abych tím zabránila plození dalších nechtěných koťat, odsouzených k živoření. Jak tedy zabránit tomu, aby se zvířata, o která není zájem, stále množila? Nebo je lepší tomu nebránit vůbec? Že si pomůže sama příroda? Jedinci, kteří nedokáží přežít,  prostě uhynou? Jste raději pro kratší, ale plnohodnotný život psa......co ale pes, který je na ulici, sice nevykastrovaný, ale hladový, odháněný, nebo v útulku, zavřený v kleci...to přece taky není plnohodnotný život zvířete.
Já jsem se moc dlouho rozhodovala, zda nechat svoji kočičku vykastrovat, či ne, něco mi říkalo, že to není správné, ale moje rozhodování urychlil její velký zánět dělohy. Nedovedu si představit, že by mi kočka přinesla dvakrát do roka domů koťata, měla bych je pak nechat venku, ať se ukáže, kdo je silnější? Není možné přece vzít si domů všechna zvířata, co nikdo nechce.
A ještě k článku "Ako si mohol", na konci nabádá autor k podpoře kastrací u psů.......Mám z toho pěkně zamotanou hlavu. Děkuji Vám za odpověď. Pokud budu mít někdy pejska, bude moci se mnou spát v posteli, v tom mám jasno.

Odpověď: Přestože jsou PSÍ STRÁNKY věnovány psům, není Váš dotaz (i když sama máte kočku) vůbec od věci. Co se týká mého názoru na kastraci, vše podstatné je na těchto stránkách uvedeno. To samé i o psích útulcích a lidské (ne)zodpovědnosti. Tak snad jen tolik, že kdyby existovali pouze zodpovědní chovatelé a ne nezodpovědní množitelé, pak by těch adeptů na život na ulici bylo daleko méně. Pokud by se nepořizovala zvířata "za odměnu" nebo jako dárek pro někoho, kdo o ně vlastně nestojí, nemuseli bychom řešit problém přeplněných útulků. A ještě jedna úvaha na závěr - bohužel, "zcivilizovali" jsme už i naše domácí zvířátka. Protože jinak by se chovala tak, jak se chovají v přírodě - rozmnožovala by se pouze tehdy, pokud by jim to dovolovalo jejich prostředí z hlediska přežití.

Děkuji za Váš příspěvek. A pokud si někdy skutečně pořídíte pejska, nezapomeňte, co jste v něm slíbila:)

 

(21.11.2004)
Tazatel: Dvořák Zdeněk
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o názor nebo radu. Fence nebyl ještě rok, kdy ji do zadku kousla fena Československého vlčáka (pouze modřina a vytrhlé chlupy). Poslušnost má výbornou, na zavolání okamžitě přiběhne. Jakmile ale potkáme uvedenou fenu bere do zaječích a nereaguje na volání. Je pravda, že ani fena Č.v. neposlechne a žene se za mou Hw.(Už se nám to stalo asi třikrát.) Jinak si se psy hraje, nepere se , někdy je až moc aktivní. Po návratu se vždy přivítáme. Nevím zda nedělám chybu, zda bych jí neměl vynadat. Poraďte jak odsranit ten strach. (Majitelé feny Časkoslovenského vlčáka tvrdí že není zlá, že si chce jen hrát.) Předem děkuji za radu.   

Odpověď: Dobrý den:) To, co popisujete, není nic jiného než přirozené hierarchické chování dvou fen, z nichž jedna (ČSV) je dominantní vůči druhé (hovawart). Protože bohužel Vaše fenka z Vás necítí "smečkovou pospolitost", musí vše řešit sama a protože převládá strach, reaguje podle toho. Proto nefunguje v těchto případech ani Vaše přivolání.

Vynadat nemáte komu, jediné co má smysl udělat, je pracovat na posílení Vaší pozice jako vůdce smečky. Pokud tak budete vystupovat a bude to ve Vás, pak věřte tomu, že ani ta fenka ČSV si nedovolí napadnout člena Vaší smečky, protože dobře ví, že by pak měla v sobě "zakousnutého" Vás. Zároveň dáte do pořádku i sebevědomí svojí fenky.

Proto zkuste prosím prostudovat PSÍ STRÁNKY a pochopit smysl a filozofii psí a lidskopsí smečky. Výcvikem v tomto případě nespravíte vůbec nic. Pokud budete chtít, přijeďte za mnou na VÝCVIKOVÝ SERVIS:)

 

(21.11.2004)
Tazatel: Ondřej Tyrpekl
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, můj dotaz je, zda i v případě dospělého psa krmeného granulemi (Purina Proplan) doporučujete přídavky vápníku (Irishcal?), zda nedojde k nadměrnému příjmu tohoto prvku, granule mají přece vyvážené složení. Chápu případ štěněte, ale nejsem si jistý dorostlým psem. Doporučujete nějaké jiné doplňky ke granulím?

Odpověď: Dobrý den:) Ne, pokud čtete pozorně Poradnu, pak zjistíte, že přidávání IRISHCALu doporučuji VÝHRADNĚ v období vývoje kostry. Pokud byste přidával calciovou směs i později, mohl byste napáchat na zdraví svého psa naopak těžké škody.

Pokud se jedná o velkého, těžkého psa, psa již staršího nebo psa s problematickým pohybovým aparátem, doporučuji vždy kvalitní kloubní výživu. Tu můžete přidávat po celý zbytek života psa.

 

(21.11.2004)
Tazatel: Miroslav Teplý
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Děkuji Vám,že mohu poprosit o radu touto formou.Jde o to,že náš pejsek vyjíždí po každém tedy i po nás svých pánech jakmile vezme cokoliv např.kapesník,osušku a nebo když skočí na gauč a my mu v tom chceme zabránit.No zkrátka dokáže nás velmi zuřivě napadnout a pokousat.Třepeme s ním ve vzduchu,taháme za kůži,on zakvičí,olízne nám ruku,ale za pět minut je schopný udělat to samé.Nedá se říci,že bychom jeho výchovu od počátku podcenili,dělali jsme vše podle knížek a hlavně přítelkyně byla velmi důsledná.I proto umí ve čtyřech měsících základní povely a dá se říci,že poslouchá.Je možné,že se projevuje dominantnost protože byl největší ze všech stěňat a teď to zkouší na nás.Mě,ale více zaráží rada cvičitelů (cvičák navštěvujeme od školky),abychom ho prodali a nelámali ho,že takovéto sebevědomé psi vyhledávají chovatelé psů hledačů (drogy apod.).Říkají nám,že ho bez pomoci nezvládneme ajednoho taky pokousal,když ho držel za obojek.Podle rad od lidí na chatu teď zkouším měnit za piškotek a ono to jde je jen otázka jestli toho nebude zneužívat.Paradox je,že do granulí si nechá normálně sahat,to pouze zrychlí a hltá tak proč ta bitva o ty věci? V každém případě se mi ho dávat pryč nechce,mám ho rád a příjde mi to vůči němu nefér a zbabělé,ovšem horší je rozhodnutí přítelkyně ta je pro.Stále nechápu slova z toho cvičáku o tom jak by jinde mohl být užitečnější a podobně.Já si stále myslím,že by to mohlo jít,třeba dnes u veterináře v chování a poslušnosti patřil mezi ty velmi ukázněné.Prosím Vás pomozte mi,prý by se dalo s Vámi setkat i osobně? Zatím moc děkuji za Vaši ochotu. S pozdravem Miroslav Teplý

Odpověď: Dobrý den:) Vážím si velice toho, že svého pejska chcete pochopit a ne ho hned dát pryč, pokud se pouze chová podle své přirozenosti. Proto Vám také rád nabízím pomoc - kontaktujte mne, nejlépe telefonicky a domluvíme setkání. Piškotky a "cvičitelé", kteří se chovají tak, že je pes pokouše (navíc jejich jediná rada zní "prodat"), skutečně nejsou to pravé, to asi cítíte i sám... Nebojte, jde to i jinak.

Pokud moji nabídku využijete, budu se těšit:)

 

(21.11.2004)
Tazatel: Veronika
Plemeno psa: jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 7,5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme sedmiletého pejska, který je doma milý a přítulný. Venku se však chová agresivně ke psům a některým lidem (je to také možná způsobeno tím, že ho vodíme na vodítku). Když začne štěkat neplatí na něj nic - zvýšení hlasu (zuřivě se ohání a párkrát i kousl do ruky)... Co můžeme udělat pro nápravu? Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) U 7,5-letého psa máte s tímto dotazem bohužel zhruba sedm let zpoždění. To, jaký pes bude, určuje již od štěněcího věku jeho socializace a výchova - a to vše je v rukou jeho majitele. Pro nápravu problému (za který ale nemůže Váš jorkšír) je zapotřebí pochopit, o čem výchova psa je. Tedy i o tom, že vychovávat psa na vodítku je hloupost. Nejlepší pro Vás by bylo, pokud byste i se psem za mnou přijela a pár věcí se naučila. Nic jiného Vám v tuto chvíli poradit nemohu, protože je zde několik problémů, které při nejlepší vůli nelze řešit na dálku: špatná socializace (u Vašeho psa), neznalost psí psychiky (u Vás) a nefungující hierarchie (u vás obou). Pokud přijedete, dáme věci do pořádku - rozhodnutí je jen na Vás.

 

(14.11.2004)
Tazatel: Alena Stránská
Plemeno psa: pitbul
Pohlaví: pes
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Máme dva pitbully. Jsou to hodní kluci, milý, přítulní na nás. Občas přijde chvíle, kdy na sebe dostanou vztek a ten slabší začne útočit na silnějšího. Vždycky dostane na frak, ale není to nic platné. Když jsou spolu ve výběhu, tak se nikdy nic nestane. Jakmile se dostanou domu, je to vždycky stejné. Chěla bych se zeptat, jestli to přejde v určitém věku nebo až si ujasní, kdo je z nich silnější ebo to snad nikdy nepřejde?? Stále hledáme řešení, zda musí mít každý svůj pokoj nebo mohou být spolu.

Odpověď: Vzhledem k určitým specifikům plemene, ke kterému oba psi patří, je velmi důležité, aby spolu vyrůstali jako parťáci, nikoli jako potenciální soupeři. Pokud si vzájemné postavení vyjasní teď, před dosažením kritické hranice jednoho roku, pak je vysoká pravděpodobnost, že mezi sebou v dospělosti nebudou mít závažnější hierarchický problém (pokud ovšem nedojde například k zjevnému oslabení výše postaveného jedince). Je to otázka postupného vybudování vzájemné hierarchie obou psů a bohužel v tomnto případě i problematického sociálního chování tohoto plemene, takže vše ukáže až čas - ale oddělovat je od sebe v tomto věku by byla ta největší chyba. Naopak, co nejvíce času musí trávit spolu.

 

(14.11.2004)
Tazatel: Pavla Kuprová
Plemeno psa: velký německý špic, kříženec belgického ovčáka
Pohlaví: pes, fena
Stáří: 5 let, 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, už několik dní se snažím svůj dotaz v hlavě upravit do takové podoby, aby byl snadno přehledný a zodpověditelný, ale snad pro moje grafomanství se mi to nedaří, za co se dopředu omlouvám. Nejprve Vám chci poděkovat, že jste mi pomohl svými stránkami rozhodnout, zda nechat vykastrovat mojí fenku, a také za to, že díky všemu co jste o pejskách napsal mi bylo umožněno nahlédnout do hlubších zakoutí psí duše. Moc děkuji, vnáší to nový rozměr do soužití mně i oběma pejskům.
Rodičům patří Dick, 5 letý špic a od června u nich bydlím se svojí Vendy, kterou mám od ledna z útulku. Naše smečka vznikla neplánovaně a zřejmě takhle pospolu ještě nějakou chvíli budeme, proto bych potřebovala poradit, abych pokud možno eliminovala chyby, i když je mi jasné, že už jsem jich asi pár napáchala. Všechno co se týká nejen hierarchie a autority (načerpáno z poradny) jsem praktikovala a funguje to náramně, jen si nevím rady s Vendinou pubertou, která do stávajícího řádu vnáší chaos :), a protože jste jednou v odpovědi na dotaz napsal (asi citace nebude přesná), že když Váš Shadow začal dospívat, musel jste pořadí psů přehodit (Shadow Vám dokazoval, že na to má) "a pak byl klid", přemýšlím, jestli se k něčemu takovému neschyluje i u nás, ale nechci nic uspěchat ani uměle udržovat (puberta je dočasná a dá pánbůh přejde). Dicka jakožto staršího, psa a navíc "domácího" zásadně krmím i odměňuji jako prvního, prvnímu dávám obojek a prvnímu ho sundavám. Dokonce ho odměňuji dřív, i když Venda je v rychlosti provedení povelu téměř vždy rychlejší. Doteď se zdálo být všechno v pořádku, ale před pár týdny jsem zaznamenala několik změn. Dick začal Vendě demonstrativně vyprazdňovat misku i misku s vodou, pokud má pocit, že na sebe Venda strhává více mojí pozornosti ( Venda je hračička, Dičánek o "přetahovanou ", "honěnou" ani míček nestojí, maximálně do té míry, že míček sebere a  po pár metrech pustí z tlamy, jako by pouze dokazoval, že všechno na tomto teritoriu je jeho a tím veškeré zapojení končí), tak štěká, skáče na mě nebo na Vendy "naskočí" a za hlubokého vrčení provádí samčí pohyby. Až sem je to všechno asi tak jak má ve smečce být, jenže Vendy si z jeho dokazování nadřazenosti nic nedělá a to ani v posledně uvedeném případě. Vysmekne se mu a s vrtěním chvostu a vyšpuleným zadkem ho laškovně okusuje. Jdeme-li ven, jdu první ze dveří, pak vylítne Venda a až jako poslední a po chvilce zaváhání jde Dick. Vítají-li mě po návratu domů, Venda ke mně Dicka skoro nepustí (točí se kolem mě v osmičkách, takže neproklouzne), to ho nutí štěkat a jediné řešení je oba posadit (Vendy se to moc nedaří vydržet, pohybující se ocas i se zadečkem tomu brání) podržet Vendu, nechat se i od Dicka olíznout a pak oba odměnit dobrůtkou. Často je to skoro boj tu jejich radost ukočírovat a nenadržovat, tedy zůstat ve všem spravedlivý. Vendy spí se mnou v posteli, Dick s rodiči. Vendy nemá problém po mém odchodu do práce se přestěhovat do postele našich, hned vedle Dicka, ale on ke mně do postele neskočí, ani po mé výzvě. Maximum byl výskok, 2 vteřiny na posteli a seskok. U postele si lehne, ale o víc nestojí. Dřív si ode mě nenechal sáhnout na břicho, teď si to začíná zvolna nechat líbit, ale stále je tak nějak ve střehu a ne úplně relaxovaný, jak to znám od Vendy. Snad jsem Vám "ve stručnosti" nastínila tu naši minismečku a moc prosím o radu, jak Dicka víc zapojit "do hry" a tím se mu přiblížit, a jestli z mého popisu současné situace můžete i na dálku stanovit diagnózu "převrat v hierarchii", a pokud ano jak teď postupovat. Dělám-li něco špatně, určitě mě prosím upozorněte. Jen dodám, že do jejich hrátek nevstupuji, vyjma vítacího ceremoniálu a okamžiku, kdy si hrajou tak živelně, že porážejí naše bábinky, které chodíce s holemi nedokáží operativně vyklízet pole. A poslední údaj: na procházce se Dick ode mě skoro nevzdaluje (Vendy je vždy alespoň 5 metrů vpředu), často dokonce jde 1/2 metru za mnou, ale to se teď trochu zlepšuje, a když potkáme i známé pejsky, nehraje si, v nejlepším případě si čuchá okolo, jinak se nudí, sedí u mě, štěká a skáče na mě). Děkuji za práci, která Vám mým elaborátem vzniká a moc se těším na odpověď.

Odpověď: Moc mě těší, že Vám PSÍ STRÁNKY pomohly v určitém rozhodnutí a poootevřely Vám i dveře do smečkového soužití:) Pokusím se Vám co nejlépe Váš dotaz zodpovědět, i když jako vždy v podobných případech je nejlepší vidět konkrétní smečku na vlastní oči - což ale samozřejmě není vždy realizovatelné.

Takže - pes (Dick) je již dospělý, dá se říci i zkušený, fenka (Venda) je mladá a jako kříženec belgického ovčáka i velmi hravá a temperamentní. Což je v tomto stadiu rozhodující a nesmí se zaměňovat s bojem o smečkovou hierarchii. Dick se chová přesně jako starý zkušený vůdce, který zasahuje až v případě, kdy dojde k porušení hierarchie nebo je vhodná příležitost k jejímu potvrzení. Jinými slovy, chování Vendy neposuzuje jako ohrožení svojí pozice a nenechá se jím ani vyvést z míry. Ví, že se Vendy postupem doby zklidní, a ví i to, že ona ho nemá šanci v blízké době ohrozit - v jeho prospěch stále hraje věk, zkušenosti, pohlaví, domácí prostředí i tělesné dispozice.

Proto i Vy berte Vendyno chování jako přiměřené jejímu věku i temperamentu, je to jen hra a živost, nikoliv snaha o převzetí vyššího postavení. To by se projevovalo zcela jinak. Dick je ve střehu pouze proto, že si ještě není zcela jistý Vaším postavením a tím, zda i Vy respektujete jeho pozici ve smečce. Pramení to z jeho nejistoty, takže to chce opět jen čas a jasné signály od Vás.

Držím Vám i Vaší smečce palce:)

 

(14.11.2004)
Tazatel: Jarda Růžička
Plemeno psa: bruselský grifonek
Pohlaví: pes
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Štěně máme asi 10 dní doma. Majitelka jej krmila namočenými granulemi (Acana) a občas mu přimíchávala do nich konzervu, někdy ho krmila tvarohem s mlékem nebo piškoty a Pribiňák . Doma jsme z Acany přešli na Eucanubu , granulky také namáčíme. Štěně váží asi 920 g. Granule s ničím nekombinujeme, štěně je žere - ale málo. Dle tabulek je denní dávka asi 85g , ale on nám sežere denně jen asi 30g. Máme ho raději také dokrmovat něčím jiným , nebo se pejsek sám rozežere ? Různě čtu , že asi 80% štěňat nechce po odchodu od mámy moc žrát, ale on sám z misky bez našeho donucení si sám nevezme. Kombinace granulí a jiných věcí se mi pro nevyváženost moc nezamlouvá . Díky za info, Růžička z Liberce.

Odpověď: Dobrý den:) Máte pravdu v tom, že kombinace granulí s doplňkovou stravou (např. konzervy) není vhodná, pro štěně je totiž velmi důležitá především vyváženost stravy, kterou kvalitní granule velmi dobře zajistí a další krmné přídavky ji spolehlivě rozhodí. Pouze bych doporučoval granule nenamáčet, protože i pro štěně je velmi důležité stravu kousat (v tomto věku i z důvodu masírování dásní a přípravy na pozdější kvalitní přezubení).

Eucanuba je dobrá značka, ale ne pro každého psa je každé krmivo přitažlivé. Můžete zkusit kvalitní štěněcí řadu od jiného výrobce nebo tomu skutečně dát trochu času - nebojte, každé štěně se v krmení "rozjede", některé dříve, jinému to trvá delší dobu.

 

(14.11.2004)
Tazatel: Simona
Plemeno psa: bišonek
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den! Chci se Vás zeptat.Našeho pejska krmíme Royal Canin mini junior. Má se mu přidávat do krmiva, nebo ke krmivu vápník? Pokud ano, který je tedy pro bišonka nejlepší? Vy jste tady doporučoval - RISHCAL. Co říkáte na Biocal? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Ano. Doporučuji jednoznačně vždy přípravek IRISHCAL, protože svým složením ideálně doplňuje průmyslové granule a neobsahuje prvky, které by ve spojení s prvky již obsaženými v granulích blokovaly vstřebávání a následné zpracování vápníku. Neznám bohužel přesné složení BIOCALu, proto se k němu nemohu vyjádřit.

 

(14.11.2004)
Tazatel: Andrea
Plemeno psa: foxteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň, ďakujem Vám za vyčerpávajúcu odpoveď. Viete, včera som s Alexom bola na prechádzke. Večer okolo 21:00. Bývame v časti mestečka, kde sú rodinné domy a väčšina psov pozná len svoj dvor. Alexíka som mala na voľno, celkom dobre ma počúval (napr. povel cesta - vráti sa s5 na chodník). Po asi 20 minútach sa objavila túlavá fenka asi v jeho veku. Začali sa pri mne hrať, tak som si povedala, že nech sa trochu vybehá :-) Fena sa však rozbehla opačným smerom a Alexík za ňou. Tak som naňho zavolala poď sem a on, hluchý a splepý bežal za ňou (nehárala). Tak som naňho zavolala "hravým" tónom a zapískala jeho obľúbenou hračkou s ktorou sa často hráme. Ale ani to nepomohlo. Keďže bola tma, nevidela som ho, kam utiekol. Tak som sa pomaly vybrala ich smerom. Po 5 minútach som už samozrejme dostala strach, lebo som ich ani nepočula. Keď tu sa zrazu objavili z nejakého dvora. Alex ako ma zbadal, v momente stiahol chvost a prikrčil sa k zemi. Keďže ho nebijem, len vyťahám za kožu, pripadalo mi to dosť divné. Pripla som si ho na vodítko (žial, stratila som na ten deň už dôveru) a potom už bolo všetko ok. Myslíte, že ma neakceptuje ako vodcu? Čo mám urobiť, aby to tak bolo? Lebo ja po prečítaní stránok som začala robiť nasledovné opatrenia na upevnenie svojho postavenia: vchádzam prvá, hrám sa s ním a ukončujem hru ja, žrať mu dávam až keď sa najem ja a jesť môže začať keď mu poviem vezmi si, beriem ho do náručia a hladím ho po bruchu, až pokým sa upokojí (lebo nie že by sa mu to páčilo) a pustím ho až potom na zem, oboma rukami ho hladím po hlávke a pozerám mu do očí, keď ho češem a nebodaj si začne príliš dovolovať (lebo väčšinou keď mu češem labky, začne príliš vrčať), tak ho pritlačím k zemi (ako to robia psi), pozerám mu do očí a keď je aj tak drzý, tak zavrčím aj ja a pod. Myslíte, že to prinesie nejaký úspech? Na cvičáku mi povedali, že som asi viac prísna ako milá. Že také 3% láskavosti by som mohla pridať. Lenže neviem kde. Na prechádzkach sa s ním naháňam, schovávam sa mu (žial, už prišiel na to, že keď mu zmiznem, na 99% som niekde na ceste s5), naťahujeme sa o aportík (pričom na povel pusť mi ho vždy pustí) a podobne. Naozaj by som nerada spravila chybu. Príjemný deň.

Odpověď: Dobrý den:) Být svému pejskovi nejen majitelem, ale i dobrým "vůdcem" vyžaduje velmi citlivě odměřenou směs autority, vztahu a umění správně odhadnout reakci na konkrétní situaci. Jinými slovy, 7-měsíční foxteriér je stále ještě psychicky nedospělý pejsek, který čas od času "udělá chybu" a nechá se strhnout lákavým podnětem - třeba hravou fenečkou. Ve Vašem konkrétním případě, když se vrátil, vyjadřoval celým svým chováním to, že si uvědomuje, že přestřelil a udělal chybu. Vaší reakcí pak měl být výraz nespokojenosti (ostrý pohled do očí a zavrčení), ale rozhodně jste jej neměla dávat na vodítko. Tím jste mu jen řekla, že mu nevěříte a bojíte se, že Vám opět uteče. Takže toto "kdo s koho" jste bohužel prohrála... Věřte tomu, že po správné reakci (kterou jsem popsal) by Alex do konce procházky byl ten nejhodnější a nejposlušnějsí pejsek na celém světě.

To nic, všichni občas uděláme chybu (lidé i psi) a všichni se zpětnou vazbou učíme - nebo bychom aspoň měli:)

 

(14.11.2004)
Tazatel: Kateřina
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, prosím Vás o následující radu. Mám 3,5 letou labradorku Catty, která miluje vodu, a to doslova. Catty poslouchá téměř na vše, jen na vodu jsem ji nemohla naučit vůbec. Od mala, kdy jsem ji učila základní poslušnost, zkoušela jsem i vodu - potok, rybník tak, aby poslechla, když si nepřeji, aby do vody šla. Samozřejmě vím, že labradoři vodu zbožňují, taky se chodíme s Cattynkou koupat, ale např. znečištěná řeka ve městě, z které měla několikrát záněty kůže, je něco jiného. Catty asi ví, že do řeky nesmí a to jen asi ten problém. Asi před týdnem utekla 2 dny po sobě příteli do řeky z parku, kam chodíváme, a to přes frekventovanou hlavní cestu, kde měla obrovské štěstí, že ji nic nesrazilo. Catty věděla, co udělala, a proto nereagovala na přivolání a přišla až za mnou. K tomu na co bych prosila odpověď- myslíte, že může vášeň k plavání přebít poslušnost k pánovi? Nevím teď jak postupovat, když za mnou přiběhla z vody jsem  ji pochválila, ale aby si nemyslela, že si může běhat přes cestu, když je to přitom od parku asi 500 m? Jinak aut se bojí a uhýbá před nimi. Mně to ještě neudělala. Můžete mi poradit, zda ještě půjde nějak voda natrénovat? Paní jsem já, s přítelem bydlíme od Cattyiných 2 let, poslouchá ho, ale mně trochu víc:-). Snad to nebylo moc zmatené, předem moc děkuji. Mějte se pěkně, Kateřina.

Odpověď: Dobrý den:) Některý pejsek miluje vodu, jiný třeba honění zvěře. Princip je stejný - velmi lákavý podnět, kterému lze buď předejít (např. stopovačka, použití vodítka...) nebo být jako majitel psa natolik silný ve své pozici, že přebiju "volání divočiny". Volba je na každém z nás - jen asi tolik, že v hierarchii vnímání psa je poslušnost (zvláště pokud je "cvičákového" typu) ve velmi nevýhodném postavení vůči vrozeným preferencím - ať už lovecký pud, tulácký nebo ten "vodní" - a nikdy se nemůžete 100% spolehnout na to, že pejsek nepodlehne svým přirozeným instinktům. Naopak, je to velmi pravděpodobné, takže osobně vždy preferuji maximální prevenci, aby nedošlo k vysloveně riskantním situacím - nepouštím psy svoje ani svých klientů navolno v bezprostřední blízkosti silnice, v zazvěřeném lese u náruživých "lovců" (především těch problémových v počátku výcviku) používám stopovačku apod. Prevence je účinná a pes se přeci jen určitou dobu učí, nemá smysl zbytečně riskovat v situacích, které jsou potenciálně nebezpečné...

 

(14.11.2004)
Tazatel: Katka P.
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, muj dotaz je stručný.Naše babička bydlí na vesnici. Nedavno jí zemřel pes(doga-13 let) a tak sme jí koupili štěně vlčáka. Jeho rodiče sou bývalí policejní psi(nebo mají výcvik) Snažíme se babičku donutit aby nechavala štěně přes noc venku.Tvrdí,že je na to ještě moc malá. Mame ho za účelem hlídání a tak si myslíme že by měl být od mala venku.Můžete to potvrdit????? Děkuji.

Odpověď: Ne, bohužel nemohu. Tříměsíční štěně německého ovčáka je psí batole, které skutečně není rozumné nechávat přes noc venku. Prostě na to ještě nemá fyzicky ani psychicky a nic na tom nemění ani možný policejní výcvik jeho rodičů. Tak buďte prosím také rozumní:)

 

(14.11.2004)
Tazatel: Matušková Dana
Plemeno psa: kokršpaněl
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ???
Dotaz: Dobrý den. Měla bych dotaz, který se týká mé 5-leté fenky kokršpaněla. Poslední 2 dny se začala zadečkem vozit po zemi a vychází z ní nepříjemný zápach, který nezmizí ani po vykoupání.K veterináři chodí pravidelně, nic jiného než granule nedostává a odčervená je též.Slyšela jsem něco o žlázách u zadečku, ale jinak o tomto problému nic nevím.Mohl byste mi poradit. Předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Podle toho, co píšete, se jedná o ucpané anální žlázy. Tyto žlázy se nachází po obou stranách konečníku a v normálním stavu jsou průběžně vyprazdňovány například při kálení. Pokud dojde k jejich ucpání, reaguje pes nebo fena právě tím "sáňkováním", pak je zapotřebí navštívit veterináře, který žlázky vymačká.

 

(14.11.2004)
Tazatel: Martina
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den.dakujem vam za vasu odpoved a vas nazor.budem sa snazit Alexovi maximalne venovata travit s nim kazdu volnu chvilu.Zacala som si citat vasu poradnu od najstarsich prispevkov a az teraz zistujem,ake som robila chyby nielen vo vycviku,ale aj v stravovani psa.Do 10 mesiacov som kupovala Alexovi len lacnejsie znacky granul,takze nejaka super kvalita to urcite nebola a obcas som mu varila doma,proste som myslela,ze to staci.Az neskor ked sa mu prehla chrbtica,som si uvedomila,ze niekde musi byt chyba(este sa chcem touto cestou spytat,viem ze tato deformacia sa nejak zlepsit neda,ale ci sa zhorsuje vekom?)tak od 10 mesiacov papa granule K-9.po lepsom stravovani a plavani sa jeho stav trochu zlepsil,vlastne sa mi zda,ze je to celkom v pohode,samozrejme uplne uz nebude.chcem sa vas spytat,ci je po tom zlom stravovani velka pravdepodobnost,alebo ci je iste,ze Alex bude mat problemy s klbami,napr.dysplaziu klbov?myslite ze mam este sancu nieco napravit?pocula som,ze labradory dospievaju velmi neskoro(Alex ma skoro 16mesiacov a obcas ani nedviha nohu pri moceni,takze pohlavne asi este nieje uplne dospely,neviem ako je to s vyvinom).mozte mi poradit nejaky multivitaminovy pripravok,alebo vapnikovy preparat?a kde by som ho mohla zohnat?nenarusi pridavanie tohto pripravku potom celkove zlozenie zivin?dakujem pekne.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel, pokud dojde v růstovém období psa k poruše vývoji kostry, nikdy už to nedáte zcela do pořádku. Můžete pouze podpůrnými prostředky udržet vše v rozumném stavu, ale uvolněné klouby nebo obratle, popřípadě dysplazii, vyléčit nemůžete.

Multivitamin nepomůže, vápník je v tomto stáří psa také již k ničemu. Ale určitě bych Vám doporučil některý z kvalitních přípravků s účinnými látkami chondroitinsulfátem a glukosaminem, které fungují jako kloubní výživa a jsou v podobných případech (např. lehký stupeň DKK) skutečně účinné, seženete jej nejpravděpdobněji u veterináře. V 15 měsících ještě není vývoj kostry u labradora zcela ukončen, tak se ještě ledacos dá v pozitivním smyslu ovlivnit. Držím Vám palce:)

 

(14.11.2004)
Tazatel: Andrea
Plemeno psa: foxteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Už dvakrát som sa na vás obrátila. Tentokrát mám len takú možno smiešnu otázoeku. Psy zdedili po svojich predkoch zmysel pre hierarchiu vo svorke. Na vrchole tejto svorky stoji alfapes, ktorý kopuluje s alfafenou. Moja otázka je - môže byt na vrchole svorky žena, teda ja? Alebo ma náš Alexík akceptuje "len" ako v hierarchii nadradeného clena svorky? Dakujem.

Odpověď: Dobrý den:) Pouze ve vlčí smečce stojí v čele smečky alfapár (alfavlk a alfavlčice), v čele psí smečky stojí sám vůdčí pes nebo vůdčí fena. Takže bez obav - i Vy můžete stát v čele Vaší smečky, pokud na to budete z hlediska Vašeho pejska mít:)

 

(7.11.2004)
Tazatel: Andrea
Plemeno psa: foxteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň. S priateľom máme ešte len zopár mesiacov drsnosrstého foxteriérika Alexíka - Keksíka (keksík je, keď je obzvlášť milučký :). Chodíme s ním na základnú poslušnosť (keďže som nevedela ako prvochovateľka, ako na to) a začíname s agility. Alexík celkom obstojne počúva na sadni/ľahni/vstaň a pod. Doteraz aj pribehol na privolanie (trochu obtiažnejšie, keď ho zaujímalo viac psíkov). Na prechádzky s ním chodím väčšinou ja, býva na voľno, iba keď ideme po frekventovaných uliciach sa neodvážim pustiť ho na voľno, pretože je to taký malý všetečný zvedavec a hneď sa púšťa bezhlavo za inými psíkmi či ľudmi a objektami, čo ho zaujmú. Problém začal asi tak pred 2-3 týždňami a vyvrcholil včera. Išla som s ním na prechádzku - na trávniku pred poľom sa prechádzala pani so šteňaťom retrivera. Prešli sme za koľajisko na pole, kde ho púšťam a on sa rozbehol cez koľajnice ďalších asi 5 metrov za tou retrívericou. Bolo mu úplne fuk, že naňho volám a že ma nemá na dohľad. Najprv som sa schovala, tak, aby som ho videla, že on sa spamätá a začne si ma hľadať. Ibaže pani, čo venčila retrívericu,bola hravá prítomnosť nášho loptoša veľmi nepríjemná a tak som si preňho musela ísť. Alex vedel, že nemal utiecť, ale vôbec ho po pokáraní netrápilo svedomie, pretože len čo sme prešli zas na pole a pustila som ho na voľno, rozbehol sa za jazvečíkmi, ktorých v diaľke venčili ich páničkovia a situácia sa zopakovala. Dnes na cvičáku sme nechali psíkov po tréningu behať (cvičiteľka má foxicu o 2 mesiace staršiu od nášho a dve pinčie slečny - už staršie - na foxici vyslovene vysí) a keď sme sa rozhodli už pomaly odísť, zbadali sme psov ďaleko v poli a Alex sa celý v niečom (evidentne dobre páchnucom) váľal. Cvičiteľka zavolala na svoju foxicu (Alex chodí za ňou ako chvostík), tak som dúfala, že tiež príde. Ale kdeže! Alexík sa váľal ďalej. Tak som naňho zakričala. Ani len sa neobzrel a začal sa trieť ešte viac (veď som od neho ďaleko, tak čo mu môžem spraviť?) Podotýkam, že vtedy už pri ňom nebol žiadny iný pes. Takže som naňho zavolala trochu nahnevanejšie, ale ani to ním nehlo. Tak som zvesila chvost (:-)- obrazne povedané) a šla som za ním a volala som ho. Spravila som asi tak 5 krokov, keď sa za mnou rozbehol.  Pripadám si veľmi neschopne a mám taký dojem, že ma skúša. Ale vôbec netuším, či ma považuje za sebe nadradenú v rebríčku. Môžete mi poradiť ako na to? ďalší problém, ktorý s ním mám asi tiež s tým súvisí. Od bábätkovska na mňa vrčí, keď ho češem a keď prejdem k česaniu labiek, tak sa dokonca snaží vyšmyknúť. Pritom kúpanie mu vôbec nerobí problém a ani trhanie chlpov z uší mu nevadí. Myslím, že sa to zhoršilo po prvom trimovaní, kde ho pani stále dávala do podradenej polohy, keď na ňu čo len trocha vrkol (stále jej potom pozeral do očí a snažil sa dokázať si svoje) a ku koncu zakusol do strojčeka, ktorým mu upravovala zadok (lebo na ten je výsostne citlivý).
Keďže sa nám foxík strašne zapáčil (Alexíka sme dostali takmer ako darček), chceli by sme si na budúci rok priviesť ešte fenku (Alexík je bez PP - stoja mu ušká na ktoré mu dávame rybárske závažia - dúfam, že to pomôže, dokonca mu kupírovali chvost - vtedy sme my ani netušili, že sa to nesmie, a tak trošku mu trčia zúbky, lebo mu nedorástla vrchná pera - trochu ako zajačí pysk). Existuje nejaká veková hranica? Bolo nám povedané, že by sme mali počkať aspoň kým bude mať Alexík rok a pol, aby bol na nás dostatočne naviazaný, pretože šteniatka by si vystačili sami a na nás by potom tak trochu kašľali. Od Alexíka by sme šteniatka asi nechceli, tak sa ako poslednú vec chcem spýtať, ako na to, keď bude fenka hárať a Alexík nebude kastrovaný? Ďakujem za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Sedmiměsíční foxteriér je ve věku, kdy prochází psí pubertou a intenzivně zkouší pevnost vymezených "mantinelů" i pozici vůdce smečky. Pokud v tomto období, které je víceméně permamentním testováním ze strany pejska, člověk neobstojí, je to zlé. Více než kdy jindy je zapotřebí být důsledný, klidný, ale i rozhodný a v případě potřeby dostatečně razantní a rychlý. Co se týče přivolání - to je odrazem existující nebo neexistující přirozené autority a je jednou z nejlepších zpětných vazeb.

Obecně je přitom nutné nezapomenout na základ. Tedy - pokud přivolávám, pak v klidu, s dostatečným podílem povelového tónu, hlas položený co nejníž. Stále udržujte oční kontakt s pejskem, musí z Vás vyzařovat sebejistota a klid vůdce smečky. To jsou emoce, které psi uznávají. Pokud je pes už příliš daleko a evidentně silně zaujatý, nemá smysl křičet. Nechte ho chvíli žít a pak znovu přivolejte. A nezapomeňte, že každá Vaše prohra přivolání je zároveň i určitou ztrátou Vaší vedoucí pozice...

Foxteriér je temperamentní a hrdý, nenechá si (především od cizích a nevhodně se chovajících lidí) všechno líbit. Pokud se budete chovat správně Vy, nebudete s ním mít větší problémy, ale musíte pejska navyknout na všechny nutné manipulace. Pokud se bude chtít s Vámi prát, je to opět určitá zpětná vazba říkající, že mezi vámi není z hlediska vzájemného vztahu a hierarchie vše v pořádku. Nevadí, pokud pes dá najevo, že mu určitá činnost není příjemná, ale vůči majiteli ji musí umět tolerovat, ne se s ním začít "dohadovat".

Pokud si pořídíte dalšího pejska do smečky, musíte vždy počítat s tím, že toto rozhodnutí na Vás naklade zvýšené nároky z hlediska jejího zvládnutí - už jsem o tom také psal. A pejsek a fenka dohromady? Dá se to zvládnout. Pokud nechcete štěňata, pak je rada jednoduchá - důsledné oddělování a hlídání v kritických dnech hárání fenky.

 

(7.11.2004)
Tazatel: Katka
Plemeno psa: výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, před časem jsem přes vaší poradnu žádala o rady, týkající se nevhodného chování našeho štěňátka, dá se říct, že se nám některé jeho neduhy podařily zvládnou, některé (jako skákání po lidech) ještě ne, ale snad se nám to podaří. Teď však nastal velký problém, se kterým si nevíme rady a ve vaší poradně jsem ho také nenašla. Pejsek je hodně temperamentní, vyžaduje hodně pozornosti, které se mu také dostává. Podle vaší rady jsme si štěňátko od malinka brali do postele, problém jsem v tom neviděla, stejně mu po každé procházce umýváme ťapky, takže ani s hygienou to problém není. Jenže ta malá potvůrka se zničehonic začala chovat následovne. S pejskem si hraju, pak odejdu umýt do kuchyně nádobí a on se mezitím vyčůrá do postele.Nebo spím, přítel odchází někam ven bez pejska - ten chvíli kouká a pokňukuje u dveří a pak přijde za mnou do postele a vedle mě se zase vyčůrá. Udělá to třeba několikrát denně, vždy když se mu člověk nemůže plně věnovat nebo odejde třeba bez něj. Když ho necháváme samotného doma, do ložnice nesmí a do svého pelíšku se nepočůral nikdy. Vypadá to, že nám to dělá naschvál. Mohl byste mi, prosím, napsat, co si o tom myslíte, popřípadě jak bychom to měli řešit? Předem mnohokrát děkuji!

Odpověď: Dobrý den:) V tomto případě by ale skutečně stačilo si pročíst Poradnu trochu pečlivěji a neříkat, že "to tam není". Je. Už mnohokrát jsem tu vysvětloval psychiku malého štěněte a reálné schopnosti ovládat svěrač. Čtyřměsíční štěně prostě není schopné vyměšování kontrolovat ani ovládat, a to z hlediska psychiky i tělesných schopností. Do svého pelíšku to neudělá, protože ten si neznečistí, udělá to ale přitom tam, kde je mu to nejpříjemnější - což může být právě ta postel nebo třeba křeslo či huňatý koberec. Není v tom žádná pomsta, takhle Vaše štěně skutečně neuvažuje. Uvažuje asi tak jako lidské batole, které taky nepřemýšlí, že tady a teď by se nemělo počurat (u něj to plíny jen kamuflují, možná by se spousta lidí divilo, kde by to malé dítě udělalo, kdyby mělo svobodnou možnost volby) a prostě se vyčurá. Pokud dáte svému štěněti najevo důraznou psí nelibost a postaráte se o to, aby bylo včas a dostatečně venčeno, pak ještě sice absolvujete pár loužiček (a když zavřete dveře do ložnice, jednoduše eliminujete Váš hlavní "problém"), ale po určité době i pejsek vše začne zvládat jak má. Nedělá to naschvál, jen mu nikdo správně nenaznačil, že si nevybral tu nejlepší variantu. Tak to zvládněte i Vy:)

 

(7.11.2004)
Tazatel: Martin P.
Plemeno psa: AMSTAF
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den,vase stranky a rady su naozaj super, chcem sa vas opytat ako lepsie upevnit vztah so svojim psikom. mam ho velmi rad, welmi pekne sa k nemu spravam a dokonca niekedy spi aj u mna v posteli. ked som s nim vonku a je na volno a zbada cudzieho cloveka alebo psa tak sa za nim hned rozbehne a mna upne ignoruje. nieje agresivny len sa s nimi chce hrat. ako odstanit taketo spravanie? mohli by stemi dat nejake zakladne rady ako upevnit vztah aby sa psik trochu viac naviazal a ako upevnit hierarchiu aby mal psik jasno. za odpoved vopred dakujem a prajem vsetko dobre.

Odpověď: Dobrý den:) Děkuji a moje rada zní - najděte si prosím čas a prostudujte tuto Poradnu a PSÍ STRÁNKY. Váš dotaz nemá smysl zodpovídat několika větami, protože vše souvisí se vším a věci důležité pro výchovu mladého psa již byly vícekrát v Poradně rozebrány a zodpovězeny. Najdete tu povídání o psychice štěněte, co lze a nelze v tomto věku požadovat a jak štěně vychovávat - plus navíc dost důležité věci speciálně k Vašemu plemeni. Takže přeji hodně trpělivosti i zájmu při čtení jednotlivých příspěvků:)

 

(7.11.2004)
Tazatel: Petr J.
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Zdravím všechny přátele pejsků. Náš Ben je milý puberťák a asi díky tomu, že většinu česu tráví hrou v kruhu rodinném, úspěšně a jakoby mimochodem zvládl poslušnost na jedničku. Náš problém je ale někde jinde.Ben má možnost výběru zda bude spát s námi a nebo venku v boudě. Toto rozhodnutí necháváme na něm.V létě trávil noci většinou v ložnici, ale nyní stále častěji zůstává v boudě.Na zahradě zůstává i během dopoledne, kdy jsme v práci a nemá přístup do domu. Chci se tedy zeptat, zda v zimním období je možné nechat psa střídat teplé a chladné prostředí, a nebo se rozhodnout pouze pro jednu variantu.

Odpověď: Také zdravím:) Obecně platí, že pro psa není příliš dobré dlouhodobé (nemám teď tedy na mysli např. procházky) střídání teplo-chlad. Z hlediska etologie jednoznačně preferuji život psa v těsném spojení s jeho majitelem, na druhou stranu zlatý retrívr je pes s kvalitní srstí a podsadou, kterému za vhodných podmínek není zatěžko být venku i v zimním období. Takže volba je na Vás - asi bych na Vašem místě trochu popřemýšlel, proč chce být venku (a zda by skutečně nevolil jinak, kdyby měl možnost) a podle toho pak učinil rozhodnutí.

 

(7.11.2004)
Tazatel: Kateřina Dvorská
Plemeno psa: shiba-inu
Pohlaví: pes
Stáří: 9 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, chtela jsem se zeptat, v nedeli 7,11, si jedu pro 9 tydeniho pejska (jedinacka) shiba inu. Jsem zacatecnik v samostatnem chovu ps. Doma u rodicu jsme psy vzdy meli, ale tam jsem mela roli hladicky a kazitelky duslednosti pri snaze rodicu pejsky vychovat :o) Ale sveho pejska chci vychovat v inteligentniho, samostatneho, ale poslusneho pejska. (Presne takove je nase malamutka az na poslusna, jakmile je bez voditka mam smulu :o) posloucha jen tatu a to jen kdyz citi ze opravdu musi...) ale tenhle typ se mi moc libi a proto shiba inu (mensi varianta vhodnejsi do bytu).
Vas zpusob vychovy a vycviku se mi moc libi (moc bych si prala aby me pejskek poslechl bez zvysovani hlasu) Ale bud ctu spatne nebo neumim na vasich strankach hledat, ale nemuzu najit "definici" co je psi komunikace, privolani na dalku a hlavne jak mam tomu pejskovi "nalhat" ze mam prirozenou autoritu (tak nejak tusim, ze ji nemam, a ze se mnou bude moci "orat" jak se mu bude chtit) Jsem z Prostejova u Olomouce, takze ke sve i pejskove smule, nemuzeme navstevovat vasi skolu a nechat se od vas ucit. Musim to zvladnout sama. Myslite, ze by jste mi mohl blize priblizit a polopaticky vysvetlit tu psi komunikaci , privolani pomoci gest a mimiky a tajemstvi prirozene autority? Predem moc dekuji za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Princip psí komunikace skutečně nelze vysvětlit "na papíře". Je to zapotřebí vidět, pochopit, vstřebat - a hlavně umět správně používat. Od toho jsou tu moje výcvikové servisy a výcviková soustředění. Za nějaký měsíc to začne být i pro Vás aktuální z hlediska věku Vašeho pejska, takže pokud budete mít zájem, můžete pak některou z mých nabídek využít - lidé za mnou jezdí i z větších dálek. Budu se těšit:)

 

(7.11.2004)
Tazatel: Hana Vlčková
Plemeno psa: labrador, kříženec
Pohlaví: pes, pes
Stáří: 4 roky, 22 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, před nedávnem jsem vás žádala o radu, že bychom rádi pořídili Césarovi společníka z útulku. Vy jste radil, že vhodné je štěně. Chtěli jsme se držet Vaší rady,ale shodou nečekaných okolností se k nám dostal tenkrát zmiňovaný asi 4 letý pejsek menšího vzrůstu (říkám mu jezevčík na dlouhých nohách ). Pejsek byl 1 rok v útulku, předtím se dlouho toulal, ale nakonec utekl i z útulku, nebo ho možná vyhodili, nevím. Zkrátka jsme si řekli, že je to osud a patří k nám. Máme ho již týden doma a musím říct, že jsou s Césarem kamarádi. Drželi jsme se vašich rad a snad se nám daří smečku udržet. Problém je v tom, že pejsek se hrozně bojí všeho. Hned lehá na zem, vystrčí bříško a toto dělá i při jídle. Zkusili jsme snad všechny možnosti. Když žere César, který strčí hlavu do mísy a žere jako o závod, tak Dak jenom kouká. Pak se César vrhá i na druhou Dakovu misku, což mu nedovolíme, ale Dak si netroufne vzít. Když Césara zavřu do jiné místnosti, tak se Dak pořád chodí dívat ke dveřím, kde je César a stejně nežere. Když jsem nechali Daka samotného, tak zdemoloval celý byt, ale stejně nežral. Jedině, když jde César s někým ven, já zůstanu s Dakem(ale pouze já), tak si vždycky vyndá z misky plnou pusu granulí, běží se schovat, tam to sežere a pořád to dělá dokola než je miska prázdná. Asi takto musel žrát v útulku, kde byli v kotci po dvou a bojoval prostě i o to jídlo.
Takže teď to řeším tak, že si vezmu dvě misky, odměřím si žrádlo pro každého a pak je krmím z ruky na střídačku. Protože toho má César víc, dám mu pak zbytek normálně do jeho misky jak je zvyklý. Takto to funguje, ale není to asi to nejlepší řešení. Prosím o vaši radu.
Děkuji a pozdravujte i vaše pejsky.

Odpověď: Dobrý den:) Pejsci z útulku za sebou nemají až na výjimky (třeba úmrtí majitele) jednoduchý život. Bývá ve znamení každodenního boje o přežití a ani v tom útulku se jim v tomto příliš neulehčí - potravu si hledat nemusí, ale bojovat o ni musí stále. Když se pak takový pejsek dostane do nového domova, trvá nějakou dobu, než se srovná - prostě to chce čas.

Na Vašem místě bych nepostupoval jinak. Je zapotřebí získat pejskovu důvěru, dostat do něj klid a potlačit stresové reakce. Bude to určitě ještě nějakou dobu trvat, ale zatím postupujete z mého pohledu zcela správně (jen nezapomeňte na zdánlivou maličkost - privilegovaně musí dostávat krmení vždy César). Držím Vám nadále palce a pohlaďte za mne svoji smečku:)

 

(7.11.2004)
Tazatel: Jana
Plemeno psa: Cavalier King Charles Spaniel
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,zcela náhodou jsem se dostala na Vaše stránky a musím Vám napsat, že mě zcela pohltily. Předem se omlouvám jestli opakuji dotaz, ale pročítala jsem poradnu a stejně si jistá nejsem. Mám 6 měsíční kavalíří holčičku, chovatelka doporučila krmit Pedigree junior (konzerva) a granule ACANA PUPPY. Chtěla bych vědět, zda je dobré toto kombinovat, nebo zda přejít jenom na granule. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Zůstaňte jen u granulí, Vaše fenečka potřebuje v tomto věku především vyváženou stravu, a tu zajistí nejlépe právě kvalitní granule. Konzervy až na vzácné výjimky nejsou z příliš kvalitních vstupních surovin, obsahují spoustu ne zrovna vhodných příměsových látek a celkovou vyváženost psí stravy jen rozhodí.

 

(7.11.2004)
Tazatel: Zuzana
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 5,5 roku
Kastrace: ano (ve věku 4,5 roku)
Dotaz: Dobrý deň! Obraciam sa na Vás s prosbou o radu, nádej,keďže som na stránkach poradne podobný problém nenašla. Pred rokom bola Ronka sterilizovaná/odobraté "iba" váječníky/, na doporučenie veterinára z dôvodu opakujúcich sa pseudogravidít. Neviem posúdiť, či je to dostatočná indikácia, ale stalo sa. Pred pol rokom sa Ronka začala pocikávať a ja som strašne nešťastná, pretože jej neviem pomôcť. Veterinár, ktorý ju sterilizoval ma na túto  komplikáciu neupozornil a na riešenie problému mi poradil zohnať si v Nemecku homeopatické kvapky. To som nemohla akceptovať a navštívila som iného veterinára, ktorý začal hormonálnu liečbu, ktorá nezabrala. Ronka sa pocikáva stále/malé úniky moču/, ktoré sú väčšie po kvalitných vychádzkach. Náhodne som Ronkin stav konzultovala s ďalším veterinárom, ten mi doporučil vybrať maternicu a zafixovať močový mechúr hlbšie do dutiny brušnej a následne ďalej hormónovať. Som z doho nešťastná, lebo ja ako laik mám rozhodnúť. Intuitívne si myslím, že je to len ďalší pokus, ktorý pri Ronkinej fyziológií a dynamike nebude fungovať. Tak čo s tým? Nechcem Ronku zbytočne taumatizovať, ale strašne jej chcem pomôc. Neviem si ani len predstaviť ako sa musí cítiť, keď leží na pocikanom pelíšku a nechápe prečo sa pocikala. Budem rada ak mi dáte nejakú nádej,riešenie.
PS:Ronka má dlhoročnú známosť.Rozmýšľala som veľa o tom, či sa po sterilizácií ich vzťah nenaruší, ale musím povedať, že pre  Arnička/kríženec boxera s bíglom/, je Ronka stále "príťažlivá ženská" a sledovať ich pri hreje pre mňa tým najväčším balzamom na dušu. Ďakujem vopred za akúkoľvek odpoveď.

Odpověď: Dobrý den:) Určitě jste z PSÍCH STRÁNEK pochopila můj názor na kastraci... Po kastraci fen velmi často dochází k úniku moči, což je kontraindikace, kterou uznávají kupodivu i sami veterináři, asi proto, že je naprosto zjevná. Bohužel to pro ně většinou není skutečnost, na kterou by svoje klienty upozornili - proč tak dělají, vědí asi jen oni sami.

Nicméně stalo se a popravdě - úniku moči již zcela nikdy nezamezíte. Ale nemyslím si, že operace a odebrání dalšího orgánu (opět hormonotvorného) je šťastné a především nezbytné řešení. V dnešní době se vyrábějí a jsou u dobrých veterinářů k dostání přípravky, které jsou schopny inkontinenci (únik moči) účinně omezit a dostat pod kontrolu. Zkuste toto řešení:)

Vztah mezi Ronkou a křížencem je po takové době už založen na rovině zvykové, nikoliv sexuální. Ona ho toleruje, což je velmi důležité a proto ten hravý vztah bude fungovat i nadále.

 

(31.10.2004)
Tazatel: Daniel Vojáček
Plemeno psa: maďarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 17 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den.Můj kamarád p.Rambousek Vám posílal dotaz na chování jeho psa.Já mám doma bratra jeho psa.Dá se říct,že jsem dříve řešil podobné problémy jako p.Rambousek.Šlo o to,že pokud pes něco našel nechtěl mi to dát.Je to docela pochopitelné,byla to kořist(boty,oblečení nejhorší bylo něco k jídlu)Když se k němu někdo přiblížil byl jako v amoku.Docela mne to rozčilovalo.Mám psa na myslivost a nejsem žádný magor který psa mlátí.Zkoušel jsem hodně věcí jak ho to odnaučit,ale nic nefungovalo.Nakonec kdy už to bylo neúnosné jsem sáhl i když strašne nerad k násilí.A psa jsem při při těchto projevech začal trestat.Mohu říct,že to bylo pro mne těžké.Nedokáži říct po jaké době pes od těchto projevů upustil.Teď nejsou problémy.Pouze když se mu snaží něco sebrat třeba tchán nebo někdo cizí nedá se.Neuznávám tuto metodu,mám třeba problém že nechce brát pernatou odmítl jsem všechny rady učit ho parfosem a letos ho neřihlásil na zkoužky.O trochu víc času a on se to naučí.Ale v případě,že pes zkouší a když to řeknu je nebezpečný pro majitele?Určité hranice musí být.To já jsem poradil Rambouskům psa potrestat.Nejsem semozřejmě odborník jako Vy,ale vdané chvíly mi to připadalo správné.Těším se na Vaši radu jak tyto problémy v chování eliminovat.

Odpověď: Dobrý den:) Tento týden u mne p.Rambousek byl i se svojí paní a jejich pejskem Oliverem. Bylo to pohodově strávené odpoledne, kdy jsem oběma majitelům vysvětlil, o co ve skutečnosti jde (v tomto případě nevyjasněná hierarchie "smečky" a nevhodný způsob komunikace se psem) a jak správně interpretovat chování psa. Přímo na konkrétních situacích jsme si pak ukázali, že není zapotřebí na psa jít silou ani trestem, ale stačí použít "psí řeč" a vše je v pohodě, bez jakéhokoliv náznaku agresivity psa. Panu Rambouskovi jakožto "vůdci smečky" jsem vysvětlil a naučil ho pár základních věcí a velice mne potěšil vztah jeho i jeho paní k Oliverovi, který mi především potvrdilo i chování jejich pejska vůči nim. Tento konkrétní případ byl pouze klasickým příkladem soužití člověka a psa, kde nechybí láska a vztah, ale je pouze nutné doplnit přirozenou autoritu a fungující smečkovou hierarchii.

Zeptejte se sám pana Rambouska, pokud budete mít zájem, můžete za mnou přijet i Vy dříve, než Vás Váš pes sice bude poslouchat, protože ho k tomu donutíte silou, ale nebude Vás respektovat. Vynucená poslušnost je totiž k ničemu, bohužel právě myslivci na toto velmi málo slyší. A informace, že "neuznávám tuto metodu" (násilí a trest), když ji přesto používáte, pak poněkud ztrácí smysl, nemyslíte?

Pokud se rozhodnete mne i s Vaším pejskem navštívit, budu se na Vás těšit.

 

(31.10.2004)
Tazatel: Martina
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dakujem vam,za odpoveded ohladom mojho labradora.Asi mate pravdu vtom,ze musela byt chyba vo vyzive,on sa mi totizto nikdy az tak tucny nezdal byt.urcite mal par kil navyse,ale skor to bude s tou stravou,lebo nedavali sme mu prave najvhodnejsie granule,teraz mu davam krmivo K9.Zda sa mi ze od 9mesiacov,kedy sme si to vsimli,sa mu chrbtica trochu zlepsila,snad sa to nebude zhorsovat. mam este nejake otazky,citala som si predosle dotazy,ale aj tak vas prosim o radu.Ja byvam 10km od babky,Alex byva na dedine,ja v meste,mame ho u babky,lebo on je dost hyperaktivny a preto by som ho  v byte urcite mat nemohla.Proste staram sa o Alexa ako najlepsie viem,kazdy den za nim dochadzam,keby som neprisla,nikto by ho nepustil,lebo je to moja "praca".Chodim s nim na cvicak,hram sa snim,chodim na dlhe prechdzky,fakt sa snazim,vecer mu dam najest,ale aj tak mam pocit ze ma Alex nepovazuje za nadradenu osobu.Akoze sprava sa ku mne submisivne to ano,ale akonahle pride niekto z rodiny,koho vidi ovela menej ako mna,ja uz som mu ukradnuta,mam pocit ze sa niekedy tesi viac,ked vidi hocikoho ineho ako mna.ja viem ze labrador je pes,ktory je idealny do rodiny a ma rad ludi,ale ja sa potom citim nedocenena,akoby si nevedel uvedomit,co pre neho robim,a keby som neprisla,tak je cely den v klietke.Uz som aj rozmyslala,ze par dni nepridem,aby si nemyslel,ze je to samozrejmost.Ale samozrejme to by som mu nemohla urobit.akoze ked pridem tesi sa,kym nepridem ku klietke,ide vyborit strechu,ale uz ked ho pustim,jemne zavrti chvostom,a to je asi tak vsetko.ked ho privolam ,pride radostne ku mne ,kruti chvostom,usi sklopene,ale to mi uz pripada,za ide len preto,ze si pomysli,no asi by som mal.Ked uvidi babku,ide sa roztrhat(lebo ona mu hocikedy nieco hodi).Proste sa chcem spytat,co mam robit,aby ma pes viac respektoval a aby mna povazoval za svojho pana?ja viem ze pes sa musi sam rozhodnut a jeho nemozno nutit.to ani robit nechcem,ale ocenila by som keby si ma vazil viac.este jedna vec:na povely poslucha len mna-lebo iba ja s nim chodim na cvicak a vie ze mna uz asi musi,ked mu hocikto iny povie sadni,tak ho ani nemykne,mna posluchne,len privolanie je problem,na dlhom voditku posluchne,ale bez vodiuka,ked vie,ze nieje pod kontrolou,neposluchne. prepacte za vycerpavajucu otazku,ale chcela so vam to riadne opisat.za vas nazor vam velmi krasne dakujem

Odpověď: Je mi vždy velmi smutno, pokud čtu podobný dotaz. Je mi líto psa. Stále se snažím vysvětlit lidem, kteří si pořídili psa, že ten ze všeho nejvíce potřebuje jejich SPOLEČNOST. Případy, kdy pes žije "někde" (většinou u příbuzného v kotci) a jeho majitel jej chodí "navštěvovat", jsou bohužel čím dál častější. Nad vysvětlením, že "mame ho u babky,lebo on je dost hyperaktivny a preto by som ho  v byte urcite mat nemohla" mi, nezlobte se na mne, zůstává rozum stát! Asi jste nikdy nezažila skutečně hyperaktivního temperamentního psa - a asi Vás to velmi překvapí, ale i tito psi běžně dokážou žít v panelákovém bytě a předesílám - velmi spokojeně, když je jejich majitelé dokáží vychovat, věnovat se jim a fakt, že jsou to psi, nepoužívají jako argument pro to, aby je "odložili" někam na venkov...

Nedivte se pak, že Vás Váš pes nerespektuje a jste pro něj v podstatě cizí. Ani to jinak dopadnout nemůže. Jak jsem již vícekrát napsal, nemohu pomoci lidem, kteří v sobě nemají dostatek vztahu ke svému psu (a mít svého psa u sebe je snad skutečně základ) - proto prosím se nejprve sama zamyslete nad celou situací, zda Vám přijde normální a pokud přijdete na to, v čem je ten skutečný problém a psa si vezmete k sobě (a znovu zdůrazňuji, máte 15měsíčního labradora!!!), pak Vám rád pomohu. Za současné situace snad jen tolik, že chodit se psem pouze na cvičák, uvažovat stylem "ja sa potom citim nedocenena,akoby si nevedel uvedomit,co pre neho robim,a keby som neprisla,tak je cely den v klietke" a i jen přemýšlet, že za ním pár dnů nepřijdete, aby "přišel k rozumu", je tak zlý přístup, že mi to hlava skutečně nebere. Prosím - zamyslete se nad tím.

 

(31.10.2004)
Tazatel: Karolina Bárová
Plemeno psa: kříženec, border kolie
Pohlaví: pes, pes
Stáří: 9 let, 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, ráda bych Vám poděkovala za Vaši trpělivost se všemi dotazy. I mě velmi pomohly Vaše rady…..asi si již nepamatujete, ale ke staršímu psovi jsem si brali štěně. A třebaže Levi malého hned neakceptoval, dokonce na něj druhý den po příjezdu štěněte k nám, ošklivě vyjel, dneska je z nich skvělá dvojka, která řádí a ve které každý z nich ví, co může a co ne. Levi se umírnil ve svých výchovných výpadech a Rockymu stačí opravdu první náznak a dělá svatého (samozřejmě, dokud se k němu Levi neotočí zády….to ho má pak zase hned na hlavě…provokatéra :-)) ….ale to k jejich hrám už patří). Nikdy jsem je nerozdělovali, ani při jídle a musím říct,že žádné vážné konflikty ohledně žrádla nevznikly. Známí, kteří mají Rockyho brášku a další 2 psy k němu (také starší) je od začátku, kdy si štěně přivezli, při jídle oddělovali a musí to tak dělat dodnes…..zrovna tak štěně oddělují od psů, když odchází z domova. Rocky zůstává s Levim pohromadě a kromě přestavěného nábytku z honiček tu žádný problém v jejich soužití nevidím ;-) (pochopitelně, když jsme je tak nechali poprvé, letěli jsem oba dva s partnerem z práce jako šílení, abychom se přesvědčili, že je vše v pořádku). Musím přiznat, že Rocky toho od Leviho spoustu odkoukal (sednutí před silnicí, povel „domů“, „místo“, přiběhnutí na zapískání apod.)……jsou to drobnosti, ale pomáhají……no, a jak jste předpokládal, tak Levi je zatím ten dominantnější, přestože již teď je z těch dvou menší :-) A podle mého odhadu, to tak zůstane. Takže přesto, že tohle sžití proběhlo hezky a bez větších zádrhelů, mám na Vás jeden dotaz. Týká se chování Leviho.
Možná si vzpomenete, již jsem Vám psala o tom, že je Levi poměrně dominantní a sebevědomý. Ale co máme Rockyho, je na psy vysloveně zlý…..jen málokterému psovi projde setkání s Levim jen tak. A mně to mrzí. :-(  Nevím, jestli je to proto, že si malého brání nebo proto, že chce malému ukázat, že on je ten nejlepší (kvůli jeho respektu) nebo…prostě nevím. Fenky jsou v pohodě a malá štěňata také…..ale třeba odrostlejší štěně-pes, už to tak jisté nemá :-( Při tom, jak vím, je pár jedinců, které nechává Levi bez toho, aby je zkusil zakousnout….je to např. border kolie, howart, parsell teriér, border teriér…všechno psi….je pravda, že tyto psy zná delší dobu a nikdy mezi nimi konflikt nebyl a možná proto je nyní akceptuje. Ještě pro dokreslení – tyto jeho „výpady“ jsou velmi časté a pravděpodobné, pokud je Levi venku společně s Rockym. Alespoň mě se zdá. Pokud je venku sám, jde lépe kontrolovat a včas odvolat……i když ne pokaždé se to podaří. Připadá mi, že je agresivnější při těchto soubojích, že jde opravdu „natvrdo“…prostě to u něj již není jen výstražné, ale opravdové……neodrhnout jej, tak to zle skončí pro něj nebo pro druhého psa……..
Ptala jsem se instruktorky na cvičáku, kam chodím s Rockym (hlavně pro to, aby byl s různými lidmi  a psy, a taky si tak já ověřuji, co dělám nebo nedělám správně….sedni, lehni apod.) na chování Leviho. Bylo mi porazeno, ať mu prostě dávám pořád košík a mám ho na vodítku. Jenže tohle pro mě není řešení. Takhle Levimu zkazím radost z procházek…..vždycky běhával volně, a svou volnost miluje …..plus – Levi nikdy neútočí jako první – k druhému psovi doběhne s vrtícím ocasem, očichají se a……pak je to zlomek vteřiny a jsou v sobě :-( Jsou psi, se kterými se nemá rád a potkat je volně, tak to opravdu skončí špatně pro jednoho z nich (nevraživost na obou stranách)…to je ale vcelku pochopitelné, ne všichni psi se musí nutně milovat…..ale co ten zbytek? Proč na ně útočí? Jak tomu předejít? Proč mu nerozumím, i když se opravdu snažím? Košík a vodítko neřeší příčinu….a mě jde především o tu…ne jen o důsledky…..můžete mi, prosím, zkusit pomoci?
K lidem se Leviho chování nezměnilo.....je stále přátelský a milý, rád se mazlí a rád se nechává drbat na bříšku :-), rád olízne nos, rád se u nás (případně kohololiv dalšího na návštěvě, kdo mu to dovolí) stulí....... Prostě jen ti pejsci nás trápí.
Omlouvám se, že je můj e-mail dlouhý, ale jednak jsem Vám chtěla sdělit to, že příchod nového člena do naší rodiny proběhl pěkně (i díky Vám a Vaším tipům) a jednak jsem chtěla popsat problém, který mě teď trápí…..přemýšlím, kde je zádrhel, kde je ta chyba….ale sama na to asi nepřijdu, proto se obrací na Vás.
Jinak přeji Vám a Vašim psům krásný zbytek podzimu. (do zimy se asi ještě „uslyšíme“ ;-) ).

Odpověď: Rád jsem pomohl:) A taky jsem velmi rád, že máte oba pejsky skutečně pohromadě, jakékoliv "oddělování" nikdy není ku prospěchu věci - smečku je zapotřebí od samého začátku stmelovat, nikoliv potlačovat.

Levi je teď drsnější z jednoduchého důvodu - už není sám za sebe, ale považuje se za vůdce smečky, kterou musí chránit a reprezentovat. Bohužel je tu stále Váš "klasický" problém - post vůdce smečky máte zastávat Vy nebo Váš partner, nikoli Levi. Pokud by ho jeden z vás skutečně zastával, zklidnil by se i on. Takže to berte jako návod, kudy se vydat, už jsme o tom mluvili:)

Rada instruktorky ze cvičáku mě upřímně řečeno nepřekvapila. Asi se zas zvedne vůči mně vlna emocí, ale je to klasická rada cvičitelů, kteří v tom lepším případě řeší následky (v tom horším neřeší nic, v nejhorším zní jejich rada "řezat, řezat, řezat"), nikoliv příčinu problému. A ta je ve výše uvedeném smečkovém cítění a nesprávně nastavené hierarchii.

I Vám a Vašim pejskům přeji krásný podzim...:)

 

(31.10.2004)
Tazatel: Lubomíra Kamenická
Plemeno psa:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Prosím o radu, jak spolehlivě zjistit věk psa. Ohař, o kterém píši, je nalezenec, je krásný, mám problém, jestli je již tak "starý", že by bylo nemožné ho naučit základním povelům. Dle mého názoru má cca 7 - 8 měsíců. Existuje nějaká rada, jak zjistit stáří? Děkuji za odpověď - jakoukoliv.

Odpověď: Orientačních bodů pro určení stáří psa je více. Z fyzických například stav chrupu, na základě rentgenu zjištěný stupeň dotvoření kloubů a dalších kosterních znaků, stav a barva srsti apod. Z hlediska psychiky může dobrý etolog na základě chování psa dále upřesnit jeho věk. A nebojte, i když to není ideální věk, na výcvik základní ovladatelnosti určitě ještě pozdě není:)

 

(31.10.2004)
Tazatel: Markéta Dohnalová
Plemeno psa: kříženec jezevčíka
Pohlaví: fena
Stáří: 8 let
Kastrace: ano
Dotaz: Dobrý den, Vaši poradnu čtu každý týden. Je skutečně skvělá. Nyní se naskytla situace, kdy potřebuji poradit. Se svojí fenkou chodím každý den na cvičák - necvičíme, spíše se jedná o vyběhání pejsků. Naše klasická sestava včetně Kelly je:

Buddy (kříženec husky a NO,kastrovaný, věk 5 let),
Fox (kříženec jezevčíka,můj, 2 roky, nekastrovaný),
Ben (kříženec NO, věk nec. 2 roky, nekastrovaný),
Nera (kříženec jezevčíka,nekastrovaná, věk 3 roky) a občas
Judy (fena labradora, stáří 1,5 roku, nekastrovaná).

Pejsci si většinou hrají v pohodě, ale o víkendu se vyskytl problém. Judy dospívá a začíná vyjíždět na ostatní psy - především si troufá na feny malého vzrůstu. Stačí,když na ni malá fenka zavrčí ze strachu,nebo se tzv. "zašklebí" a Judy na ni hned zaútočí. Párkrát tu byl konflikt s Nerou, která vrčí spíš ze strachu. Vždycky jsme zasáhly (především já) ale Judy ten den po té fence, se kterou měla konflikt, neustále "šla." Judy začíná bezdůvodně vyjíždět i po boxerech-boxerkách - mělo se jít na pole, boxeři byli u majitelky na vodítku, majitelka se s Judy postavila vedle nich a Judy zničeho nic zavrčela a začala po nich cvakat zubama - panička ji bohužel nezvládá - tvrdí, že je na ni slabá. Judy do min. víkendu ani neměla náhubek, protože se to majitelce příčí, jí ho nasadit.
Tento víkend jsme opět pejsky nechali spolu. Buddy si našel někde hračku (vím, že hračky nejčastěji spouští rvačky, ale bohužel, stalo se). Judy ji chtěla, Buddy na ni zavrčel (ne ostře, pouze stylem, teď je moje, najdi si jinou) a Judy se do něj pustila. Kelly to uviděla a šla Buddymu na pomoc (vyrůstal s ní od štěňátka, v podstatě ho vychovávala). Judy okamžitě nechala Buddyho být a zaměřila se skoro likvidačně na Kelly. Chytila ji za hrdlo, zdvihla do vzduchu a začala s ní třepat ze strany na stranu. Viděla jsem že už je zle a protože pomoci bych se od nikoho nedočkala, popadla jsem Judy za obojek, Kelly taky, Kelly jsem přitlačila Judy k mordě a jakmile Judy povolila, tak jsem Kelly odtrhla. Takže jsem asi 20 vteřin zůstala viset s Kelly v jedné ruce a s Judy v druhé. Až na můj popud majitelku napadlo,aby si laskavě Judy vzala (lidé - začátečníci, kteří mají psa, bohužel mají takovou vlastnost, že jakmile se psi "chytí" do sebe, tak tzv. "ztuhnou" a čekají, co bude - není to problém pouze této majitelky). Kelly se v podstatě nic nestalo, měla jen vytrhnuté chlupy na hrdle a 2 povrchní kousance. Ovšem měla z toho psychický šok - seděla pak v koutku a celá se klepala (já taky, ale až po ukončení konfliktu, kdy jsem si uvědomila, že jsem o Kelly mohla přijít). Majitelce to bylo líto a hrozně se mi omlouvala - stylem "Tak bude mít Judy náhubek pořád", i když jsem jí řekla, že tím se to nevyřeší. Kelly se odteď se ovšem bojí na cvičák chodit a začala strhaně kulhat (nohu už má v pořádku, v roce 2001 měla autokolizi a od té doby, pokud se necítí duševně dobře, začne "přehrávat" tzv. kulhání, ale za kočičkou a aportkem běhá normálně po čtyřech). Teď ji tedy na cvičák neberu. Jak se příště v takové situaci zachovat, protože vůči Judy budu muset asi zasáhnout já. Možná poradíte, nechat Judy si to vyříkat s nějakou fenou,aby jí spadl hřebínek, protože Judy vidí,že zatím jí vše prochází. Jenže jediné dospělé feny jsou jen ty 2 naše malé. Pak máme ještě 2 boxerky (ty jsou bohužel nedostatečně socializované - útočí na všechny psy) a další mladé feny (fena NO - 9 měsíců, štěně boxerky 6 měsíců, štěně fenka NO 5 měsíců) jsou ještě malé na to,aby se praly o postavení - jsou spíše hravé a chovají se podřízeně. Obávám se, že se tato situace bude časem zostřovat.
Může tento problém způsobovat i to, že ve smečce jsou 2 kastrovaní ? Jak nejlépe pomoci Kelly z psychického šoku a jak správně dál vychovávat Judy v rámci jejích možností (záleží to sice nejvíce na její paničce, ale když jsou pejsci spolu a je něco v nepořádku, měl by zasáhnout nějaký silnější lidský vůdce smečky a  po psím ji přiměřeně potrestat) ?
Omlouvám se,že jsem se tolik rozepsala, ale chtěla jsem napsat co nejvíce informací. Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, děkuji a zdravím Vás i Kelly:) Judy jako nekastrovaná mladá fenka je vzhledem ke svým tělesným i psychickým  dispozicím ve značné výhodě vůči zbytku vaší smečky, především zbylým fenkám. Chybí v ní nejlépe dospělý nebo alespoň dospívající nekastrovaný dominantní pes-samec, který by ji dokázal srovnat, pokud by to lidově řečeno "přehnala". I vůdčí pes si nechá od dominantní feny hodně líbit, ale pokud zajde příliš daleko, nekompromisně zasáhne. Ale jak říkám, takový jedinec v té vaší smečce evidentně chybí - Buddy jako kastrovaný nemá nárok (čemuž zcela odpovídá i to, jak se do něj Judy pustila) a Ben dispozice vůdce nemá. Neru jako nekastrovanou bude Judy držet v podřízeném postavení a kastrovaná Kelly bude trpěná, ale ve vyhrocené situaci jí skutečně může jít o život.

Tolik k vaší smečce. Z mého pohledu se jako rozumné řešení opět jeví to tisíckrát opakované - smečka bez rozumného vůdce je problém a psychicky nedospělá rozjetá Judy (navíc asi nepříliš zvládnutá sama o sobě) jím být nemůže, takže musí nastoupit člověk. Vždyť speciálně Vy to přeci znáte i z mých soustředění - nebojte se vzpomenout si, co jsme si přednášeli, co jsme v rámci smečky dělali a nebojte se to použít v praxi! Ujměte se vedení smečky a stanovte její hierarchii - na jejím vrcholu musíte stát Vy, nikoliv Judy. Pokud to zvládnete, pak společné procházky budou v pohodě pro všechny, bez strachu, nervozity a náhubku. Nespoléhejte na majitele psů, kteří v podobných situacích strnou na místě, a klidně jim "vstupte" do výchovy.

Držím Vám palce:)

 

(31.10.2004)
Tazatel: Petra Stopková
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ???
Dotaz: Dobrý den, máme problém s devítiměsíčním retrívrem. Ve čtyřech měsících se asi rozhodl, že nám zdemoluje byt. Začat se sedačkou. tu když zničil, tak se pustil do druhé. Když jsme ho zavřeli do kuchyně, pustil se do kuchyně. Také jedno období, kdy jsme si mysleli, že je to za námi, tak jsme potřebovali dát opravit dveře do ložnice. Využil šance, že může likvidovat další pokoj a pustil se do matrací. Dokázal si dát na stranu peřiny prostěradlo a hurá na ně. Ale proč by nedokázal tohle když v oněch čtyřech měsících, kdy měl ještě první zuby, dokázal sedačku přestěhovat do půlky obýváku. Nevím, kde jsme udělali chybu. Když jsme si ho přivezli, tak jsem s ním byla čtyři dny doma a postupně ho učila, že jsem odcházela na chvilku a čekala co se bude dít. Všechno bylo v pohodě do  čtyřech měsíců. Prosím o nějaké zkušenosti popřípadě radu.

Odpověď: Dobrý den:) Přečtěte si prosím nejprve hromadu příspěvků, kde jsem podobný problém již řešil. Se štěnětem nestačí být doma čtyři dny a předpokládat, že ho za tu dobu vše "naučíte" a máte vystaráno, to je nesmysl. Každé štěně má ničící období (především v období před přezubením, tedy obvykle 5.měsícem), kdy má velkou potřebu kousat, protože ho jednoduše svědí dásně, ze kterých se tlačí ven druhé zuby. Pokud mu nedáte k dispozici jiný materiál, pustí se do toho, co je k dispozici. Navíc je to z hlediska psychiky mrně, které devastuje stejně jako to lidské, pokud ho necháte bez dohledu a neodstraníte věci, které by měly zůstat vcelku.

Mezi půlrokem a rokem se většina štěňat začne zklidňovat (záleží hodně na plemeni i individuálním temperamentu) a popsané problémy s devastací ustupují. Ale - neustoupí, naopak se zhorší, pokud je pes stresovaný. Jinými slovy, devastace v pozdějším věku je neklamnou známkou toho, že pes se necítí po psychické stránce v pohodě - schází mu komunikace ze strany majitele, je nadměrně necháván o samotě bez možnosti rozptýlení (hračky, žvýkací kosti) nebo je psychicky či fyzicky týrán. Protože jste mi napsala velmi málo informací (pouze to, že pes devastuje byt), nemohu se k tomu v tuto chvíli více vyjádřit.

 

(31.10.2004)
Tazatel: Leona Kranyšová
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, po dlouhém váhání jsem se odhodlala vám napsat i když je ve mě malá dušička. K mému problému.Mám dvou a skoro půl letou fenku Bětku a navíc mám 1 a půl letou holčičku Adélku.Dokud byla Adélka malá tzn. že ještě nechodila a Bětka dorostenec tak nebyl žádný problém, ale teď poslední dobou se stane např.Adélka při chvíli mé nepozornosti vleze Bětce na pelech a při své malé nemotornosti jí omylem šlápne na tlapku a Bětka na ní vyjede, nezavrčí, jen jakoby několikrát štěkne a naznačí kousnutí, já se vždycky hodně vylekám, ale zatím jí nikdy nic neudělala, nebo např. Bětka stojí a Adélka se snaží kolem ní procpat, jakože na ní tlačí aby šla stranou a to Bětce vadí také.Snažím se to pochopit, vím že Adélka je na posl.místě sm.hierarchie, ale bojím se aby se něco nestalo.Většinou to dělám tak,že my jsme v obyváku a Bětka leží v ložnici, protože když přes den uklízím, tak nemám čas je neustále hlídat, aby nedošlo ke konfliktu, což vím že je také špatné řešení.Vím, že Bětka teď dospívá a nabývá sebevědomí a upevňuje si svou pozici.Vidím to i na procházce, dříve si na žádného psa nedovolila, mohl po ní skákát jak chtěl a teď mu již dá najevo, že se jí to nelíbí.Jinak je to můj první pes, na cvičák jsme nechodili, spíš jsem se snažila jí vychovávat, stoprocentně neposlouchá, ale vcelku jsem s ní spokojená, na procházce jí mám skoro pořád navolno a přivolání máme na 90%, je to lovecký pes, takže je mi jasné, že občas jsou silnější lovecké pudy, ale nikdy se ode mne daleko nevzdálí a vždy se hned vrací.Také bych ráda přijela na osobní návštěvu, kde by jste poznal mého pejska a jak to mezi námi funguje a poradil mi.Děkuji mockrát a omlouvám se.

Odpověď: Dobrý den:) Vůbec se neomlouvejte, není přeci důvod. Vaše fenka se chová k Vaší dcerce jako k nemotornému štěněti a nic se nestane, pokud si vše pohlídáte a jakmile se dcerka dostane do vhodného věku, vysvětlíte jí, co může a co ne (například nebrat fence její hračky, nelézt jí do misky a na pelíšek, nechovat se vůči ní agresivně...). Psí mládě to ví už od přírody, ale lidská mláďata je zapotřebí včas poučit:)

Určitě bude dobře, pokud si najdete chvilku a přijedete za mnou i s fenečkou. Je to vždy lepší, člověk se může na spoustu věcí přímo zeptat, spoustu věcí lze názorně ukázat a především je to příležitost odhalit potenciální problémy vzájemného vztahu, výchovy nebo i výcviku. Takže pokud budete chtít, zkontaktujte mne, domluvíme se a já se budu těšit:)

 

(24.10.2004)
Tazatel: Vladimír Janoťák
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 19 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den pan Dostal. Nas Rony bude mat 19 mesiacov, stale sme s nim viac a viac spokojnejsi a to urcite aj vdaka Vasim radam a Vasej poradni, kde som sa uz moc naucil a ihned som niektore veci vo vychove upravil a korigoval. Mam sice uz pocit, ze by som vedel od stenata zvladnut a dobre vychovat hociakeho psa, ale co sa tyka zivota s vacsou svorkou psov a konunikacie mam pocit obrovsej vedomostnej prazdnoty. Vyuzijem vsak tu moznost pytat sa, aj ked nemam ziadne vacsie problemy so psom a mam pocit, ze Vas zbytocne zatazujem s prkotinami, ked ludia maju  so svojimi psami tolko vaznych problemov.
Mal ste pravdu, ze nas Rony bude troska este skusat. Ja som si dal poradit a som velmi ostrazity a snazim sa predvidat. Ak sme dve hodiny spolu vonku, sme jeden celok, neustale sa vzajomne vnimame, pes ma respektuje ale napriek tomu sa uz vyskytlo par neposluchnuti.

1/ Nedavno sa na nas rutil z dialky jeden vlciak. Nemal som z toho dobry pocit a preto som zakazal Ronymu ist oproti. Ale citil som, ze teraz asi neposluchne. Bol som v strehu. Ked vystartoval, tak som ho razantne potrestal. Skocil som po nom, chytil za krk a pritlacil k zemi, tvaril som sa moc zle a hrozivo som mu vrcal do tvare. Az potom som si vsimol, co je z vlciakom, ten sa zastavil, vratil sa asi na 50m od nas a uz sa nechcel priblizit.

Otazky:
A/ Urobil som dobre alebo som to prehnal?
B/ Ako si mam vysvetlit to neposluchnutie?Temer kazdy den stretneme na nasich potulkach srnku, lisku, macku a o zajacoch ani nehovorim. Vzdy ma posluchne. Nikdy mi neusiel aj ked moze hocikedy. Minuly tyzden sme spolu dvadsat minut pozorovali lisku, ako chyta mysi / chytila dve / . Ked ho dam lezat, tak lezi a diva sa.
C/ Ako si mam vysvetlit spravanie toho vlciaka?

2/ Ked som kupoval zlataka, tak som sa trocha bal, ze to bude taky plysacik. Ze ho odozenie aj civava a pod. A ja mam rad velke, silne  odvazne psy. Opak je pravdou. Rastie z neho poriadne sebavedomy pes. Ku kazdemu psovi ide priatelsky. Ale ziaden si nanho nesmie dovolovat. Malicke stekajuce psy vacsinou odigniruje. Na tych malych, co sa chcu hrat, velmi dava pozor, aby im neublizil, fenky respektuje. Minule sa vsak zahral na vlka. Jeden asi rocny labrador po nom trocha vyskakoval. Ani si nik nevsimol ako sa to stalo. Labrador na chrbte s celym krkom v Ronyho papuli. A Rony fakt velmi hrozivo vrcal.  Ked ho pustil, hned pri sebe bezali akoby sa nic nestalo. Bolo to cele OK? Ja myslim, ze ano,ale majitelom labradora nemozem uz vysvetlit, ze o nic neslo. Rony ho fakt ani neškrabol a zuby nestlacil. Zeby bol praotec lajka? Nieco podobne urobil nedavno mlademu vlciakovi. Ten po mne nadmieru vyskakoval. Mne to vadilo, majitelovi nie a ja som nechcel s jeho psom preto nieco nacvicovat. Rony to vyriesil za mna.Skocil po nom, polozil ho razantne na chrbat. Vciak uz po mne nevyskakoval.

Tak toto by som na zlateho retrivera nikdy nepovedal.Nikdy. V podstate som rad. Len je otazka, ci je to vsetko  OK? Viem ze by potreboval viac kontaktov so psami nad 50 kg, aby mu to nestuplo do hlavy. Ale tie su za mrezami a vysokymi plotmi. Da sa toto nejak nahradit?

3/ Nedavno sme prerusili kontakty s jednym nemeckym ovciakom. Sedem mesacny ale Rony je jediny pes, ktory sa k nemu moze priblizit. To fakt nechapem. Majitelia ho nezvladaju a uz kvoli tomu ani nemozu s nim medzi ludi. Majitelovi sa ale napacilo, ze Rony ma este navrch a ze mu ho trocha sem tam vyvala po zemi. A preto vzdy svojho povzbudzoval a huckal na Ronyho. A to sa mi nepozdava. Je to skoda ,lebo ten pes by este mohol Ronyho troska potrapit.

Urobil som dobre alebo som mal v tom pokracovat? Je jasne, ze ak by sa to vymklo z normalu, musel by som to riesit iba sam svojimi rukami.

Napadaju ma aj dalsie otazky, ale to az niekedy nabuduce. Rony je pes, ktory ma stale viac a viac fascinuje a nechcem sa dopustat chyb, aby taky aj zostal. Dam si od Vas poradit. Vopred dakujem za odpoved na tych mojich par prkotin. Pozdravujte Vase selmicky. S uctou Vladimir Janotak.

Odpověď: Dobrý den:) Pes není robot (pokud ho z něj jeho majitel cíleně nedělá a nevymývá mu mozek, což rozhodně, jak jsem Vás zatím poznal, Váš případ není), proto je přirozené, že čas od času "neposlechne" podle lidského vnímání tohoto pojmu a udělá svoje vlastní rozhodnutí (navíc stále ještě máte psa v pubertě). Vy jako šéf smečky jste tu pak od toho, abyste zasáhl nebo dané situaci nechal volný průběh. Záleží vždy na konkrétním stavu věci. Snažte se maximálně používat razantní povalení pouze v nutných případech, jinak často stačí pouze položení ruky nebo klidný autoritativní hlas jako varování, netřeba jít až do extrémního potrestání. Co se týče toho vlčáka - protože jste v jeho přítomnosti předvedl velice dominantního psa, odradil jste od bližšího seznamování i jeho. Což je mimochodem přesně to, co lidem v podobných situacích vždy radím - chovejte se jako ten nejsilnější a nejdominantnější pes na světě, pak vás v potencionálně konfliktní situaci bude brát i pes cizí.

Zlatý retrívr moderního typu už je i povahově dosti jiný než ten klasický. Nicméně ani jeden z obou typů nikdy netrpí při správné výchově nedostatkem sebevědomí a poměrně silné dominance vůči psům - zde se musí důsledně odlišovat chování retrívr x člověk a retrívr x pes. Jinými slovy, neznalé zlatý retrívr "klame tělem". Pokud Rony zareagoval tak, jak píšete, z hlediska psího je vše v pořádku. Jen si musíte dávat pozor na to, aby se nenaučil rozhodovat za Vás - Vy rozhodujete, Vašemu psu to sdělíte a on podle toho jedná - buď druhého psa "nechá žít" nebo zasáhne jako Vaše ochranka. Pokud se týká velkých psů, pak nejlepší je přímý kontakt s nimi, to ho naučí nejvíc. Pokud budete vědět jak na to, hodně ho naučíte ze psího kodexu i Vy, ale jak vždy říkám, opravdového psa nikdy žádný člověk na světě nenahradí, i když se bude sebevíc snažit.

Každý člověk je zodpovědný za výchovu svého psa. Takže odpověď na Váš třetí dotaz - udělejte to jako já, neraďte člověku, který o radu nestojí a věřte tomu, že i Vámi zmiňovaní majitelé německého ovčáka časem sami poznají, že se asi někde stala chyba. Bohužel, odnese to jejich pes a možná i někdo další.

Posílám podrbání Ronymu:)

 

(24.10.2004)
Tazatel: Věra Štechrová
Plemeno psa:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Pane Dostále moc zdravím vás i vaše psí kamarády:) Vaše stránky čtu pravidelně a je moc prima, že člověk tu nejen najde odpověď na to, jak vyřešit problémy mezi ním a jeho čtyřnohým kamarádem, ale díky radám může některým problémům i předejít.  Ráda bych se dnes zeptala na jednu všeobecnou věc, která se mého pejska (viszla-fena, 2 a půl roku, nekastrovaná) NAŠTĚSTÍ zatím netýkala. K dotazu mě ale přiměl případ mé známé. V parku jejího psa napadl pes takzvaného "bojového plemene" a zakousl se mu do krku. Držel a nechtěl pustit. Všichni okolo, včetně majitelky psa byli bohužel bezradní, nevěděli, jak psa odtrhnout, bylo to prý hodně ošklivé, druhý pes nakonec se štěstím přežil. Nejde mi vůbec o to řešit kdo za co mohl a rozebírat problém tzv bojových plemen- všechno podstatné je ostatně napsané na vašich stránkách v článku "bojová plemena" a také v reakcích na něj. Jen bych se ráda zeptala, když už se taková věc přihodí, jestli je nějaký postup jak zakousnutého psa  přinutit pustit. Slyšela jsem o různých radách jako např. polít vodou, ale kde v parku hned najdete kýbl vody, nebo páčit čelisti od sebe tyčí, ale všechno jsou to rady "jedna paní povídala" a raději dám na radu někoho o kom vím, že psům rozumí. Vím také, že jednat by  měl především majitel psa, ale někdy je to také třeba 14-ti letá dívenka a od té těžko čekat, že si poradí. Samozřejmě vím, že ne všichni "bojoví" psi jsou zabijáci  a celá problematika tzv. "bojových plemen" (a ten termín je bohužel také zavádějící) je složitá, ale ptám se, protože chci vědět, jak se v takové situaci  (a budu dělat všechno pro to, aby nikdy nenastala) případně zachovat. Prostě chci být připravená, protože takové případy se bohužel u nás v okolí už víckrát staly. Moc děkuji za odpověď a hezký den Věra

Odpověď: Také Vás zdravím, i Vaši fenečku:) Předem je nutno říci, že neexistuje univerzální návod. Nejhorší je situace, kdy není přítomen majitel útočícího psa, nebo je sice přítomen, ale naprosto k ničemu, protože je zcela pasivní nebo ho jeho pes prostě "nebere". Kýbl vody zabere pouze někdy a jak správně píšete, za běžné situace bývá dost těžko k dispozici. Mně osobně dvakrát pomohl razantní "psí" útok, který ode mne dotyčný pes nečekal a skutečně ho překvapil natolik, že pustil a nechal celou záležitost plavat. Pokud budu upřímný, v případě potřeby bych u psa sáhl i k prostředkům, které jinak nikdy nepoužívám - silná rána do oblasti nosní houby dokáže psa paralyzovat, zmáčknutí varlat je velmi citelné i pro pitbula a pokud naleznete krční tepnu, jejím stisknutím po určitou dobu psa dokážete zabít.

Přeji nejen Vám, abychom podobné situace nezažívali. Ale ve chvíli, kdy by jednoznačně šlo o život mého psa a on neměl šanci, pak bych osobně vůči psímu "zabijákovi" použil i krajní prostředky.

 

(24.10.2004)
Tazatel: Vendula Obdržálková
Plemeno psa: doga x labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, chci Vás poprosit o radu ohledně mého pejska. Je to doga křížená s labradorem (matka byla doga), stáří 10 měsíců, pes, kastrován nebyl. Mám ho doma teprve 2,5 měsíce, a do svých 7 měsíců byl zavřený v kotci u pána, který se mu nevěnoval, a až přes inzerát jej jako posl. štěně dal pryč. Když jsem si ho vzala, byl vyhublý a vystrašený, neměl ani základní výcvik, a vypadá bohužel, že ho tam museli mlátit, podle toho jak teď reaguje na lidi - zvlášť na muže. Dělá mu velké problémy i kolem nich projít. Když jsem zkoušela, aby si ho někdo pohladil, tak se i lidé bojí ho - velký černý pes... Nebojí se vůbec jen těch, které už víckrát viděl a zná je. Jinak je ale velmi hodný a klidný, už i veselý, naučil se i rychle povely. Jen je ještě problém, že když jsme několikrát byli na vycházce s více psi, naučil se od nich utéct pryč za zajíce, což mi pak bohužel udělal i sám. Jsem ráda, že potom dojde ke mně, jenže utíká na dlouho, a nevím, jestli by třeba nepomohlo chvíli s ním chodit raději s dlouhým vodítkem a kdyby chtěl utéct za zajícem mu říct ´nesmíš´? Předem Vám moc děkuji za pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Psi s podobnými zkušenostmi ze života potřebují poměrně dlouhou dobu na to, aby se s nimi srovnali a chce to jen čas a správné zacházení. Práce s dlouhým vodítkem není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá (především se nesmí jako klasické vodítko používat, princip je zcela jiný) a nejlepší způsob je praktické předvedení a vysvětlení. Vůbec by bylo dobré, kdybyste i s pejskem za mnou přijela, mohli bychom tak popisované "problémy" Vašeho pejska vyřešit tím nejvhodnějším způsobem - berte to jako moji nabídku:)

 

(24.10.2004)
Tazatel: Martina
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Pekny den,mam takyto problem.moj pes,ked bol maly,bol prekrmovany(nie mojou chybou,ked rastol mala som vela skoly,tak ho krmila babka)ked som s nim zacala chodit na cvicak,povedali mi,ze ma prehnutu chrbticu,a ze musi schudnut.ja som si dovtedy tuto deformaciu vobec nevsimla.teraz je uz uplne chudy,niekedy sa mi zda,ze asi az moc.samozrejme chrbtica sa mu uz nenapravila,lebo uz bolo neskoro.chcem sa len spytat ci moze mat tato deformacia nejaky vplyv na zivot psa,ci sa to zhorsuje vekom a aku vyzivu mu dopriat.dakujem

Odpověď: Pěkný den i Vám:) Pronesený hřbet u psa je často důsledkem nevhodné výživy - buď je pes silně překrmovaný nebo v jeho stravě v období vývoje kostry chyběly důležité prvky, například vápník. Což mi přijde nejpravděpodobnější i ve Vašem případě. Bohužel, teď už s celou záležitostí příliš neuděláte - vývoj páteře je již skoro ukončený a zvýšená zátěž, kterou nesla, se na ní nevratně podepsala. Doporučuji nechat Vašemu labradorovi udělat rentgen páteře, který odhalí všechny degenerativní změny na této části kostry a pak se na základě zjištěných skutečností poradit s dobrým veterinářem o nejlepší variantě dalšího postupu.

Je mi to moc líto, ale opět se projevila stará pravda, že co zkazíme v prvním roce věku psa, to z hlediska nejen jeho povahy, ale i zdraví už nikdy nedoženeme.

 

(24.10.2004)
Tazatel: Jana P.
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, velice Vám děkuji za radu ohledně mé fenky Emy (kříženec, v té době 2 a půl měsíce). Poctivě se snažím pročíst celou Vaši poradnu, ale Ema mi moc času na sezení u počítače nenechává :-) Její bázlivost se již zlepšila (teď ji máme asi měsíc, takže je stará 3 a půl měsíce). Celý ten měsíc byla Ema doma (tím myslím v době mé nepřítomnosti, max.4 hod). Nechávála jsem ji na malé půdě, kde je denní světlo a není tam příliš zima. Fenečka ovšem dost naříkala, někdy více, někdy méně. Když poznala, že odcházím a chci ji tam dát, tak se bránila zuby nehty :-) nebo spíše drápy :-) Jinak spává v mém pokoji, kde i bývá, pokud jsem doma. V současné době jsem byla týden doma, takže nebyl důvod ji nechávat na půdě. Zítra však zas odcházím do školy, takže bude opět 4 hodiny sama. Přítel mi vyčítá, že nechávám Emu na půdě, prý by jí bylo lépe venku - ve výběhu. Nejsem si tím moc jistá, fenka je pořád dost bázlivá, někdy ji vyleká nějaký zvuk a začne se strašně třepat, když ji tam nechám samotnou, tak kňučí (pak třeba přestane, ale slyší, aby uslyšela třeba hlasy od sousedů a kňučí znovu), hrabe na dvířka od výběhu. Dnes bylo krásně, takže jsem ji tam nechala 40 minut samotnou (s jejími hračkami, mým svetrem, jídlem, vodou a má tam boudu i kryté místečko ze tří stran uzavřené, z jedné otevřené) a sledovala ji z okénka z domu. Napřed kňučela u dvířek, pak si šla sednout do krytého místečka, s hračkami si skoro vůbec nehrála, když ji něco vylekalo nebo něco uslyšela, běžela ke dvířkám, škrabala a kňučela, pak se opět po nějaké době vrátila na své místo, ale v podstatě se to opakovalo stále dokola.
Pane Dostále, buďte tak hodný a poraďte mi - mám nechávát Emu během své nepřítomnosti venku ve výběhu /jen když bude hezky a teplo/ nebo na půdě, když se jí nikde nelíbí? Do kolika stupňů může být hrubosrsté štěňátko Emina věku venku? Další mou starostí je babička, která Emě zrovna do oka nepadla. Už se jí tolik nebojí, ale pohladit se od ní nechá jen málokdy. Bojím se, že když nechám Emu ve výběhu, tak se s ní bude babička snažit "skamarádit" a bude tam za ní chodit, čímž ji jen vyleká. Už jednou ji u nás doma zahnala do kouta (i přes moje upozorňování, že to nemá dělat) a snažila se jí pohladit, načež se Ema počůrala. Totéž ji dokonce udělal můj bratranec a to dokonce vypustila anální žlázky. Nevím, jestli je její bázlivost neúměrná, jestli ji mám "chránit" nebo nechat, ať se situací vypořádá sama.
Za všechny rady Vám mnohokrát děkuji a přeji Vám i Vašim krásným pejskům nádherný podzim. :-)

Odpověď: Přemýšlím, jak na Váš dotaz odpovědět, abyste moji odpověď správně pochopila... Nechápu totiž, proč umisťujete svoje malé štěně někam na půdu nebo do výběhu. Nechápu více věcí - Vaše fenka Vám dává neustále najevo, co děláte špatně a Vy odmítáte jí naslouchat. Takže znovu zopakuji a snad to vezmete aspoň ode mne: tříměsíční štěně je po psychické stránce mrně, které potřebuje oporu v přítomnosti svého člověka a svého prostředí. Pokud musí zůstat nejakou dobu o samotě, pak jí musí zůstat aspoň ta jistota důvěrně známého prostředí - jinými slovy nechte ji tam, kde s Vámi tráví čas, a to určitě není půda nebo dokonce výběh. Dejte jí k dispozici důvěrně známé hračky, staré oblečení nasáklé Vaším pachem, nechte jí klid (v tomto směru poučte svoji babičku) a uvidíte, že svoje odloučení od Vás prožije v daleko větší pohodě.

O tomto všem jsem zde už mnohokrát psal. Kromě toho, co se tu dočtete, ale prosím naslouchejte i vlastním instinktům a tomu, co se Vám Vaše štěně snaží sdělit. Spokojenost a stres jsou velmi dobře čitelné emoce a na jejich základě není těžké vyhodnotit, zda něco dělám dobře nebo špatně. Pokud je totiž štěně vystaveno stresu neúměrně dlouho, pak reaguje přesně jako Vaše Ema a negativní důsledky na povaze jsou nevratné. Ema se cítí sama a to v plném významu tohoto pojmu.

Přeji hezký podzim i Vám a věřím, že některé věci změníte:)

 

(24.10.2004)
Tazatel: Archalousová
Plemeno psa: velšteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 20 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Přeji hezký den a chtěla bych Vás požádat o radu. Náš pejsek Terik je velice milý pejsek. Doma se chová vzorně i respektuje příkazy /sedni, lehni,ke mně, nesmíš, přines/no prostě pohodář. Venku je to ale horší. Je hrozně temperamentní a domnívám se, že dává na sobě znát svoji dominantnost.Chodí na vodítku /dostatečně dlouhé/aby měl rozběh snažím s ním běhat,aby se opravdu vyřádil. Nedovolím si ho pustit na volno, protože jakmile vidí jiného pejska, hned by se pral.Je ale zajímavé, že já mu nebráním,aby se s jiným pejskem očuchal a poznal,ale on  nejdříve mrská ocáskem radostí, vzápětí vycení zuby, zavrčí a začne být agresivní.Je vyjímkou, když se takto nezachová. Pokud máme oba majitelé pejska na vodítku, tak to dobře dopadne, ale co když z nenadání potkám beprizorního psa, nebo psa volně puštěného, který pána na odvolání neposlechne? Z toho mám strach, protože v takovém případě mě Terik nevnímá a neposlechne.Prosím, poraďte mi, jak se mám zachovat a jakým způsobem jeho  chování odnaučit. Děkuji vám za radu.

Odpověď: Hezký den:) Velšteriér je jako všechna plemena s příměsí teriéří krve tak trochu divočák, temperamentní a se sklony k dominanci. Proto je zapotřebí hodně času věnovat jeho správné socializaci a usměrňování povahy. U každého pejska se však jedná o individuální proces a je zapotřebí konkrétního jedince (a stejně tak i jeho majitele) poznat, abych mohl říci, v čem je zapotřebí zasáhnout - je nutné rozlišit skutečnou dominanci od nedůvěry nebo strachu přerůstajícího do agresivity, sebejistotu od nejistoty. Proto bych Vám navrhnul, abyste i s pejskem za mnou přijela, považuji to v podobných případech za nejrozumnější řešení. Pokud budete chtít moji nabídku využít, stačí mne zkontaktovat:)

 

(24.10.2004)
Tazatel: Ivana
Plemeno psa: jezečík x kokršpaněl
Pohlaví: fena
Stáří: 7 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, máme fenku,která velmi a často štěká.Má navíc pronikavý štěkot a protože bydlíme v panelovém domě,je nám to nepříjemné kvůli lidem.Nikam s ní nechodíme mezi lidi,protože ona má stále nějaký důvod k štěkotu.Vždy obdivujeme klidné psy,se kterými mohou páníčci chodit kamkoliv,v klidu leží nebo sedí,ale hlavně pořád nemají jakýkoliv důvod k štěkotu.Musí ještě říci,že psa "vychovávali" naše děti.Dcera byla důslednější,hodně ji naučila,ale syn vůbec.S ním si taky nejvíce dovolí.Jde ten její stálý štěkot omezit nebo zmírnit výchovou?

Odpověď: Dobrý den:) U 7-letého psa již těžko napravíte, co jste nestihli v dřívějším věku. Na povaze psa je vždy zapotřebí pracovat od samého začátku - pokud mám plemeno nebo křížence plemen, které jako ve Vašem případě má sklony k hlasitým projevům, pak, pokud chci povahu usměrnit žádoucím směrem, musím odmala pracovat na tom, abych pejska zklidnil. V jeho mládí, pokud se nedopustím závažných chyb, mám velmi vysokou pravděpodobnost úspěchu, pokud je pes již dospělý (a čím je starší, tím hůř), náprava je velmi zdlouhavá, leckdy již nemožná.

Na druhou stranu tvrdím jedno - povaha psa se v největší míře utváří podle prostředí, ve kterém vyrůstá. Jednoduše řečeno (a není to myšleno konkrétně na Vás, ale zcela obecně) - v prostředí nervózním, neklidném, i pes bude nervózní a uštěkaný (štěkot je častý projev nervozity psa - jedna paní, kterou denně potkávám s její fenkou kokršpaněla, je pro mě téměř učebnicovým příkladem). Naopak i temperamentní pes vychovávaný v prostředí klidném bude sám daleko klidnější a tišší.

Takže ano - výchova je pro psa základním stavebním kamenem jeho povahy. Jen se s tou výchovou musí začít odmala, v tom je častý problém. Vaši fenku bych musel vidět a trochu si s ní po psím "popovídat", pak bych Vám řekl, co se ještě všechno dá udělat. Možná by to stálo za to - jezevčíci i kokršpanělé se dožívají úctyhodného věku:)

 

(24.10.2004)
Tazatel: Zuzana Cábová
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Můj pejsek je hroznej mazel, ale jakmile s ním jdu ven tak stane se z něj zlej pes. Svoji rodinu miluje ale na cizí útočí. Nevím co s ním mám dělat. Dám mu proutkem přez zadek ale o pár metrú dál to udělá znovu. Prosím poraďte mi. Děkuji.

Odpověď: A divíte se? Sama si "proutkem" vychováváte psa nevyrovnaného a s nedůvěrou vůči lidem i vůči Vám samotné. Rhodéský ridgeback (mimochodem je dobré vědět, že se píše s "i", nikoli "y", to jen tak na okraj) není pes, který si nechá všechno líbit a budete-li ve své "výchově" takto pokračovat dál, dopadne to velmi špatně. Váš pes není zlý sám od sebe, to je první věc, kterou si musíte uvědomit, je takový, jakého ho vychováte. A druhá je ta, že pokud skutečně útočí na cizí lidi, je to velice na pováženou a je nejvyšší čas s tím něco udělat.

Takže pokud si tyto věci sama uvědomíte, pak Vám rád pomohu. Potřebuji k tomu Vás a Vašeho pejska a především Váš určitý čas a ochotu se některé věci naučit, vstřebat a nedělat nadále zásadní chyby ve výchově. Pokud se rozhodnete využít moji nabídku, pak mne prosím zkontaktujte.

 

(24.10.2004)
Tazatel: Soňa Uhrová
Plemeno psa: středoasiat
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostál, děkuji za minulou radu. Obracím se na Vás znovu, a to proto, že se chci zeptat, jestli si myslíte, že lze každého psa naučit tolerovat pánem přijaté návštěvy. Náš středoasiat měl teď rok. Sebevědomí mu určitě nechybí, je to skvělý hlídač a opravdu dodává pocit bezpečí-to je taky jeden z důvodů, proč jsem si toto plemeno vybrala. Mimoto je skvělý přítel nás i naší dcerky. Venku na procházce si lidí moc nevšímá, pokud se nechovají z jeho pohledu podezřele (hluční opilci apod...), ale v jeho teritoriu ho nelze při přijetí cizího člověka bezpečně ovládnout. Když k nám asi před dvěma měsíci přišel dělník na dvůr v mém doprovodu, pes kolem chodil přikrčený, já se ho snažila uklidnit, stejně ale k němu přiskočil a doslova ho štípnul do zadku. Nic vážného, jen to tak zkoušel. Hned potom jsem ho zavřela. Netrestala jsem ho, ani nechválila. Ale zdá se mi, že se mu zalíbilo, že se ho lidi bojí a zkouší to čím dál víc. Dnes například přišel manželův bratr, který u nás minule (je to tak 2 měsíce) se psem vycházel dobře, nechal se od něj hladit a vůbec se neprojevoval agresivně. Dneska ho uvítal zuřivým štěkotem a kousancem (opět nic vážného, jen nějaká ta modřina...). Já jsem u toho nebyla, takže nevím, jak to přesně proběhlo. A manžel to asi nečekal, takže nastačil včas zareagovat. Přitom před týdnem k nám přišel  můj bratr, který k nám taky skoro nechodí, psovi jsem dala koš a ani neštěkl. Možná to bylo tím košem, sundat jsem mu ho nezkoušela. Jde mi hlavně o to, jestli se takovému chování k cizím lidem dá naučit opravdu každý pes. Případně mi, prosím, poraďte jak na to. Děkuji.

Odpověď: Středoasiat je plemeno, které má svoje určitá povahová specifika, která je dobré znát, než si takového psa pořídíte. Jedním z těchto specifik je to, že středoasiat vyhodnocuje situace sám a činí svoje rozhodnutí - jako pracovní plemeno neměl jinou volbu, při ochraně stád proti vlkům a medvědům se musel vždy rozhodovat sám, rychle a správně - jinak nepřežil. Jinými slovy - pokud bude středoasiat přesvědčen o tom, že určitá situace není bezpečná, Vy ho o opaku nepřesvědčíte. Ale na druhou stranu, pokud Vás bude brát za rovnocenného a důstojného partnera (a to je jediný způsob, jak se středoasiatem vycházet, nikdy nezkoušejte si ho podřídit!), pak je ochoten spolu se svým majitelem situaci řešit nikoliv silou, ale tolerancí.

Proto i ve Vašem případě je nezbytně nutné, aby někdo z Vaší rodiny fungoval jako rovnocenný "parťák". V tom, kdo to bude (pokud vůbec někdo), ale bude mít v každém případě poslední slovo Váš středoasiat. Pokud však tuto roli někdo zvládne, pak to bude přesně to pravé a podobné excesy jiz nenastanou.

Správnému chování k cizím lidem lze naučit každého psa. Jen je zapotřebí se u každého plemene vydat tou správnou cestou a není vůbec k zahození věřit i psímu úsudku...

 

(24.10.2004)
Tazatel: Jana
Plemeno psa: trpasličí pudl
Pohlaví: fena, pes
Stáří: 2 roky, 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Vaz. pan Dostal, obraciam sa na Vas ohladom Vasej poradne, ospravedlnujem sa, ze nepouzivam Outlook ale nemam ho nainstalovany na mojom pocitaci a preto odosielam mail prostrednictvom yahoo.
Najprv Vam chcem povedat moj nazor, ze Vasa poradna je naozaj velmi dobra, a je od Vas velmi pekne kolko sa venujete problemom chovatelov, a uplne najlepsie je, ze propagujete velmi priatelske sposoby napravy namiesto krutych az niekedy tyrajucich ako u inych cvicitelov je niekedy bezne...
Chcela by som sa Vas opytat na Vas nazor/radu. Mam dvoch pudlikov vyssie opisanych, ktorych som si prednedavnom doniesla z Kanady /asi pred 6 mesiacmi, cely zivot stravili tam/. Jedna z vyhod v Severnej Amerike oproti ostatnym nevyhodam /zatvaranie do klietok, velka podpora kastrovania zo strany veterinarov atd./ je napriklad uz celkom bezna prax, ze ak Vasa kancelaria, pracovisko atd. sidli v tzv. dog friendly building, t.j. ze sa manazment danej budovy dohodne a zahrnie tuto klauzulu v spravnom poriadku budovy, znamena to ze Vas psik moze ist s Vami do prace, a lezat pri Vas v kancelarii pokial samozrejme suhlasi s tym i Vas zamestnavatel, a pokial je Vas psik natolko dobre vycviceny, ze viete zarucit, ze nesposobi nejake lotroviny. Vlastne aj vdaka tomu boli psiky vacsinou s nami. Rano sme s nimi boli von, cez den boli s nami v praci, vecer po praci sme ich zas vyvencili a do sytosti sa vybehali v lese, cez vikendy chodili s nami na vylety, takze v spolocnosti ludi travili naozaj velke mnozstvo casu. Bohuzial brat ich so sebou na pracovisko tentokrat nemozem a preto sa snazime vencit ich co najviac. Rano idu von do lesa /volne pusteni/ asi na cca 1hod, okolo 7.00 rano, cez den ich chodi vencit jedna mlada studentka vramci brigady, na cca 1,5 okolo 14.-15.00, potom ked prideme z prace ci uz ja alebo moj priatel ideme s nimi von okolo 18.00 na zhruba 1,5hod, /vzdy su takmer na 90percent volne pusteni, kedze byvame blizko pri lese, na voditkach su pocas tychto prechadzok minimalne, iba ak prechadzame cez cestu a pod./ a potom este vacsinou okolo 22.00 ich berieme na tak asi 30 minut znovu von. Snazime sa ich pocas tychto prechadzok co najviac vybehat a unavit, avsak napriek tomu mam pocit, ze ked sa vratime z nasej vecernej prechadzky su schopni resp. boli by schopni sa hrat dalsich x hodin, z coho mam potom vzdy zly pocit, ze to ze ich teraz mame v byte a nemozu byt spolu s nami ako boli zvyknuti, je nieco co im ublizuje. Pocula som uz nazor, ze psik potrebuje hlavne citit lasku a potom mu je uplne jedno ci je v byte alebo ma uzasny vybeh pri dome cely den, a nase psiky su brane ako sucast rodiny, spia spolu s nami, mozu byt kdekolvek v byte chcu, berieme ich na vylety, venujeme sa im casto, maju vela hraciek pocas dna, spravame sa k nim naozaj priatelsky, s laskou a uctou pred zivym zvieratkom, takze maju mozno z pohladu mnohych inych zvieratiek naozaj dobry domov. Napriek tomu mam pocit, ze ked sa im nevenujeme cely cas odkedy prideme z prace az kym nejdeme spat, kedze su napriek behaniu v lese natolko energicki, ze si vyzaduju pozornost vyzyvanim k hre atd., ze ich ukracujeme o nieco naco sa tesia cely den, kedzu su sami. Preto by som sa Vas chcela opytat na Vas nazor, je to k zvieratku krute ked je samo v byte cely den, alebo to mozno nevnima az tak ako sa to zda z nasho pohladu? Predpokladam, ze existuje vela citatelov s podobnym problemom, ktori chovaju zvieratka v byte a hoci sa naozaj snazia im venovat vela casu, napriklad po hlavnej vecernej prechadzke po navrate z prace, kazdy z nas ma aj ine povinnosti ako sa hrat so psikom dalsie dve hodiny. Mozno je to zbytocna dilema, ale mozno by bol zaujimavy pohlad aj ostatnych chovatelov na tuto otazku, kedze som si ista, ze s podobnymi uvahami sa stretavaju aj mnohi dalsi poctivi chovatelia avsak zaroven som nenasla podobny prispevok vo Vasom archive, ak som ho prehliadla vopred sa ospravedlnujem.
Uvedomujem si ze Vas cas je nadmieru vzacny, a preto ak je tento problem prilis banalny a z nedostatku casu sa Vam nan nepodari odpovedat, chcela by som Vam aj tak podakovat za jeho precitanie a zaroven mi dovolte popriat Vam vela dalsich uspechov pri Vasej velmi zmysluplnej praci v poradni.
Dakujem!!!

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Váš dotaz je zajímavý a jak správně píšete, bude asi zajímat hodně lidí. Takže - jedna z vlastností psů je jejich obrovská adaptabilita. Na prostředí, člověka, potravu - ale také na biorytmus "smečky". Jinými slovy, pes, který se svým majitelem prožívá skutečně intenzivní vztah a bere ho jako vůdčího jedince, se chová smečkově i v tomto ohledu - svůj biorytmus si sladí s jeho biorytmem. Takže pokud odpočívá nebo spí majitel (=vůdce smečky), pak spí nebo odpočívá i pes, pokud je pro majitele "doba aktivity" (ze psího pohledu doba procházek), aktivním se stává i pes. Navíc v přírodní smečce je to právě vůdčí jedinec, který určuje chod smečky i z hlediska časového - teď se jde lovit, teď je odpočinek... Je to jednoduché, prosté a vysoce funkční:)

Proto kladu stále takový důraz na "smečkový život". V něm je totiž obsaženo zcela všechno. Nejlepším důkazem pak jsou třeba na jedné straně fungující lidsko-psí smečky, kdy pes nepřítomnost svého majitele v klidu prospí, na straně druhé ty nefungující, kdy pes ve tři hodiny ráno svého majitele nekompromisně vyhání na procházku.

Není zapotřebí se svému pejskovi intenzivně věnovat dvacet hodin denně. Důležitý je určitý smečkový řád, sladěný biorytmus - a v období klidu pak stačí k naprosté spokojenosti Vašeho pejska i pouhá Vaše přítomnost, kterou pes vnímá i ve spánku...

Hodně radosti Vám i Vaší smečce:)

 

(24.10.2004)
Tazatel: Zuzka
Plemeno psa: český strakatý pes
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Jak stene naucit vzdy prijit na privolani? Dokud jsme sami, prijde vzdy a radostne, ale jakmile uvidi psa nebo jine lidi driv nez ja, mam utrum. Nebo je jeste prilis brzy to po ni chtit? Zatim jsme jeste nikde na cvicaku nebyli a pokud to nebude nutne, jit tam ani nechci. Staci mi, aby fenka byla vychovana, nemusi mit zadny specialni vycvik. Pokud nekde na internetu popisujete zpusob vycviku, staci jen odkaz. Liberec je pro nas moc daleko.

Odpověď: Čtyřměsíční štěně je mládě, které se teprve začíná orientovat ve světě. Chtít po něm, aby přišlo vždy na zavolání, je totální nesmysl - stačilo by si na těchto stránkách předem přečíst alespoň něco málo o psí výchově a psí psychice, pak by Vám to bylo zcela jasné... Najděte a přečtěte si prosím příspěvky (je jich v Poradně dost), kde se těmito věcmi zabývám. Dozvíte se i rozdíl mezi pojmem výchova a výcvik, co je pro štěně důležité a co počká, co je štěně vůbec schopno pochopit. Je toho hodně, proto se nezlobte, nelze se pořád opakovat - potřebné pro Vás tu již bylo napsáno.

Způsob výcviku základních věcí potřebných pro každého psa (pokud jsem to považoval za vhodné, protože nejlepší výcvik je praxe) jsem tu již také popisoval.

 

(24.10.2004)
Tazatel: Kateřina Hladká
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, vzskytl se nám doma problém, se kterým si příliš nevíme rady. Nače fenka měla epileptický záchvat. Samozřejmě jsme ji vzali k veterináři, ten nám dal nějaký přípravek, který se vstřikuje do konečníku. Za dva dny se fenka zase začala divně kroutit, tak jsme jí ho hned naordinovali a pomohlo to. Problém je ale v tom, že nám nikdo nedokáže říct, jestli je to skutečně dědičná epilepsie, nebo se to už nebude třeba nikdy opakovat. Sherry má před háráním, což by prý mohlo mít jistou souvislost, nikdy předtím se jí ale nic podobného nestalo. Pokoušela jsem se dovolat chovatelce, od které fenu máme, ale číslo neexistuje(myslím, že nás tenkrát pěkně napálila). Protože je Sherry dominantní a někdy i agresivní, chtěli jsme jí nechat jednou štěňata, třeba by se to zlepšilo. Krom toho nám k uchovnění chybí už jen málo. Pokud se ale epilepsie v chovu už vyskytla, znamená to, že by ji šířila dál a o to rozhodně nestojíme. Kastrace by prý mohla pomoci, ale také nemusela, navíc mi to připadá jako dost velký zásah. Obracím se proto na Vás, zda byste si nevěděl rady. Co teď vlastně máme dělat, jestli vůbec máme něco dělat a co byste nám doporučil. Moc Vám děkuji za odpověď!

P.S. Nemyslím si, že by měla epilepsii získanou až během života(jako pes našich známých)nějakým traumatickým zážitkem. Je to silná a nebojácná osobnost. Připadá mi ale, že není nemoci, která by se jí vyhnula.

Odpověď: Dobrý den:) Vaší fenečky je mi líto, ale nevidím to příliš dobře. Podle chovné linie by bylo možné odhadnout, jakým způsobem se na ní podepsala dědičnost, ale také se může jednat o nešťastné spojení, které se nikdy nedá dopředu odhadnout, popřípadě na jiné predispozice. Pokud, jak píšete, se jedná o fenku náchylnou k různým onemocněním, pak je to dosti alarmující.

Dědičné choroby z chovu nekompromisně vylučují, takže s uchovněním bych na Vašem místě už raději nepočítal. Co se týká epilepsie konkrétně, její spouštěče mohou být různé - např. u dobrmanů to často bývá celková narkóza, nemusí to být pouze traumatický zážitek. Z mojí vlastní zkušenosti mohu uvést též fenku labradora, zhruba ve stáří té Vaší, která se k epilepsii dostala také z na první pohled nejasné příčiny... Hodně je to v dnešní době bohužel i o přešlechtění některých plemen.

V každém případě bych doporučil komplexní veterinární vyšetření Vaší fenky, to je základ. Pak lze postupovat dál. Moc Vám držím palce:)

 

(24.10.2004)
Tazatel: Henrieta Reiprichová
Plemeno psa: knírač malý
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, mame tyzden male steniatko - trojmesacne bradaca maleho - v rodinnom dome s velkou zahradou a k tomu patrocneho kocura. Velmi kludneho, aj na macku - strasne pokojneho - perzskeho. A dve deti - dievcata. Nas problem je, teda otazka, ak by ste mi mohli odpovedat:

1. je spravne nechavat pocas nasej nepritomnosti bradaca vonku na zahrade - mame krytu terasu, takze na neho neprsi, ani nefuka. Ked je este steniatko? Vnutri je to totiz obrovsky problem - uz kocura zhodil z hornej terasy - samozrejme nechtiac - stale sa chce hrat, ale nenecha ho ani najest poriadne a co je este horsie - vsetko kuse a vsetko nici. Uz sme mu kupili aj kosti - zuvacie, vselijako a on kuse a nici - zaluzie, zaclonu, kvety. Vsetko. Tak som ho nechala dnes vonku. Strasne plakal, ked som odchadzala do roboty, ale uz som to nemohla riskovat, co zase vnutri v dome vymysli.
2. Chceli by sme si este kupit velkeho strazneho psa - mame tu zahradu 16 arov a aby strazil. Howawarda. Toho chce muz cvicit. Tento bradacik mal byt pre dcerku. Velkeho psa sa bala. Takze otazka znie: znesu sa tieto dve plemena? A v tomto veku? Potom by mal byt ten howaward tiez vonku, ked bude este stena? To su pre nas celkom nevyjasnene otazky.
3. Pokial by sme mali obidvoch psov vonku, maju mat oploteny priestor, alebo mozu behat po zahrade?
4. Mozu by v noci vnutri? Ked by sme boli s detmi sami doma, bez manzela? A ked mrzne, nie je psom zima vonku?

Dakujem.

Odpověď: Dobrý den:) Již to bylo mnohokrát na těchto stránkách probíráno, i dnes... Pes patří k člověku, malé štěně o to víc. Vůbec nejhorší je, pokud si někdo donese 2-měsíční štěně a nechá ho, ať se se vším srovná samo. Malé štěně je mládě se vším všudy a potřebuje uvést do života, do svého nového domova i smečky - do které může klidně patřit i domácí kočka. Ale potřebuje nutně svůj "záchytný bod" - svého člověka, jeho společnost. Ne nadarmo radím každému - pořídili jste si štěně, tak si vezměte aspoň 14 dnů dovolenou a prožijte ji spolu se štěnětem, každou minutu, učte ho, zvykejte, tisíckrát se vám to vrátí. A totéž bych rád poradil i Vám - a přečtěte si k tomu příspěvky v Poradně, pojednávající o výchově štěněte, zvykání na samotu a věcech souvisejících.

Pokud budete postupovat při výchově správně a především "smečkově", pak není důvod, aby se howavart s kníračem nesnesl. I o tom zde najdete spoustu studijního materiálu:)

Pokud bude howavart štěně, musí být s Vámi, ne v kotci. Pokud bude jako odrostlý i hlídat zahradu, nic proti tomu - jen bych byl velmi rád, aby stejně jako knírač byl ve chvílích, kdy to půjde, i s kníračem s Vámi v domě. Předejdete tím mnoha problémům a i Vaši psi budou spokojenější:)

 

(17.10.2004)
Tazatel: Josef Rambousek
Plemeno psa: maďarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 17 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Vazeny pane, dovolte mi pred polozenim otazky Vam vyjadrit muj obdiv nad Vasi zkusenosti se psy a hlavne poradny, kterou poskytujete majitelum ctyrnohych pratel. Uvodem: Nas madarsky ohar, ktereho mame z velmi dobreho chovu je velmi pritulny, posloucha na privolani, je trpelivy, samozrejme je jeste ve veku dorostu, obcas trochu zazlobi, ale dle meho nazoru je vse v " norme " Dodavam pouze ze pred oharem jsme meli beagla a napr. poslusnost na privolani se s oharem neda srovnat.
V cem tkvi muj problem: Pes se zna s fenkou labradora od svych cca. 3 mesicu, spolecne si hrali, behali atd. Bohuzel, nas pes si ji vybral jako svoji fenku a cca pred dvema mesici ji zacal sexualne obtezovat, dostal se pri styku s ni do takove stavu, ze stal nad fenkou, branil ji dost zurive, cenich prilozen u jeji hrdla a kdokoliv se priblizil, tak zacal silne vrcet, najezil se a nikoho k fence nepusti. Meli jsme obavy, ze by mohl v navalu i pokousat fenku. Kdyz jsem se k nemu priblizil, zrejme v tom okamziku jsem byl i ja pro nej nepritel, a chtel ho odtrhnout, kousnul me lehce do ruky. Bylo mi vysvetleno, ze pes v tomto momente ma zcela jine reakce, nez obvykle. Krome teto prihody, ktera se opakavala trikrat, / dnes chodime na prochazky jinam, abychom se nesetkali s fenkou / jsem zazil podobnou situaci, kdy pes nasel v lese kocku s dvema kotaty, ty dve malae kocky si zacal hlidat a vubec mi nedovolil, abych se k nemu priblizil, zase silne vrcel, byl dle meho nazoru pripraven si hlidat korist. Asi po pul hodine se od kocek vzdalil a odesli jsme. Myslim, ze kdybych se pokusil ho privazat, opet by po me vyskocil a mozna i kousnul. Posledni zazitek jsem mel vcera, kdy se nechtel nechat odvolat od vstupnich dveri rodinneho domku, kde maji harajici fenku retrivra / take ji dobre zna / a kdyz jsem trhnul s voditkem abych ho odtahnul, tak vyskocil a opet me lehce kousnul.Po chvili se mi ho podarilo odvest, pes jiz o nicem nevedel a choval se zcela normalne.
Prosim laskave o Vas nazor na jeho vypadky v chovani a jeste me poradt, jestli zda v teto situaci je ucelne pouzit okamzite fyzicke nasili a psa treba proutkem zbit, coz ale neni muj styl vychovy, lide mi vsak radi, ze to je jedina moznost jak psa zpacifikovat. Jeste jednou pripominam, ze krome techto sexualnich vypadku a hlidani " koristi " se psem neni vubec zadny problem. Dekuji predem za odpoved.

Odpověď: Nejprve bych rád připomněl, jak je pro každého majitele psa důležité vědět aspoň základní minimum o etologii psího druhu. Snažím se posledních několik let dostat do lidí alespoň základní povědomost o tom, jak pes přemýšlí a na základě jakých vzorců chování "funguje" - takže zkusím znovu totéž i u Vás...

Především se u Vašeho psa nejedná o žádné "výpadky chování", nýbrž o zcela přirozené chování na základě sexuálních, vlastnických a hlavně hierarchických vzorců chování. To, že po Vás vlastní pes vystartuje ve chvíli, kdy si nárokuje fenu nebo prostor, je pouze jednoznačný důkaz toho, že Vás vůbec neakceptuje jako výše postaveného. Je to pro Vás jednoznačně průšvih, tím více, že maďarský ohař patří jako všechna lovecká plemena mezi sebevědomé, dominantní psy. Pokud byste se zajímal o to, jak svého psa správně vychovávat, pak byste celé situaci (která se bude, pokud se budete chovat stejně, postupně zhoršovat) předešel a podobné problémy by nevznikly nebo byste je vyřešil hned v zárodku.

Fyzické násilí ve Vašem pojetí (tedy zbití proutkem a podobné "metody") je něco, na co byste měl okamžitě zapomenout. Pes se neláme násilím, nýbrž vychovává tak, jak je mu vlastní a jak to sám chápe. Pes se nikdy nebije - a pokud ode mne toto vezmete, pak Vám mohu nabídnout svoji pomoc. Přečtěte si PSÍ STRÁNKY a přijeďte za mnou se svým psem dříve než bude pozdě (tedy než nenávratně ztratíte důvěru svého psa z hlediska hierarchie i vzájemného vztahu) - pomohu Vám. Z mé strany není problém, záleží pouze na Vás, jak se rozhodnete. Nicméně pokud budete chtít přijet, pak je z hlediska věku psa zapotřebí jednat co nejdříve.

 

(17.10.2004)
Tazatel: Mirka
Plemeno psa: anglický kokršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň p.Dostál. Je mi veľmi ľúto, že neviem o cvičiteľovi  Vášho formátu  niekde na Slovensku, lebo aj tu mi ľudia odporúčajú väčšinou Vás. Ak by ste mi vedeli poradiť nejakého dobrého cvičiteľa v Bratislave, prípadne okolí, budem Vám vďačná. A teraz k môjmu problému. Náš 5 mesačný pes začal mať prejavy nadradenosti a agresivity voči členom rodiny. Voči iným psom ani iným ľuďom sme takéto prejavy nepostrehli. Viem, že o tomto probléme sa už na Vašich stránkach veľa popísalo. Preštudovala som si príspevky týkajúce sa tohto problému aj Vaše psie stránky. Začali sme používať metódu podriaďovania psa a to tak, že psa zvalíme na chrbát, vyceríme na neho zuby, prípadne ho trocha kusneme. Zdá sa nám, že táto metóda začína fungovať, ale druhá stránka veci je tá, že pes nám pripadá skľúčený a bez nálady. Vždy sa tešil, keď sme prišli domov, prípadne keď sme ráno vstali, krútil chvostom a radoval sa. Teraz sa pomotá a ide sa schovať, pokiaľ nedostane povel "zostaň". Vtedy zostane sedieť so sklonenou hlavou, ale akoby sa z neho vytratila radosť. Robíme správne? Nerobíme používaním tejto podriaďovacej metódy nejakú chybu? Ďakujem Vám za odpovede na moje otázky a prajem Vám veľa úspechov.

Odpověď: Dobrý den:) K prvému dotazu - bohužel, nemám Vám koho poradit (opravdu v Bratislavě ani okolí nikoho neznám). K dotazu druhému - víte, nikdy nesmíte zaměnit hierarchické podřízení psa s jeho ponížením nebo deptáním. Máte ještě štěně, které se teprve učí a musíte velmi citlivě rozeznávat, jakým způsobem na jeho "prejavy nadradenosti a agresivity voči členom rodiny" (zde se též naskýtá otázka, zda jeho chování vyhodnocujete správně - spousta lidí hovoří o agresivitě zcela mylně třeba v momentu, kdy pes jen hravě zavrčí - neříkám ale, že je to Váš případ) budete reagovat. Jinými slovy - trest, nebo ve většině případů spíše srovnání, musí být adekvátní situaci, nesmíte psa "sejmout" za každou hloupost. Při výchově nesmíte zapomenout nikdy na to, že trest je pouze jedna její složka - nikoliv jediná!

Urychleně zařaďte do Vašeho repertoáru i pozitivní složky, jinak skutečně vychováte psa submisivního, neradostného a bez vztahu k Vám. Záleží také na jeho konkrétní povaze - každopádně platí, že povalení a následné hierarchické podrobení nesmí být samoúčelné, není samospasitelným ani jediným prvkem výchovy a pokud tento v řadě případů skutečně odůvodněný a potřebný prvek lidem poradím, pak vždy dodávám - musíte jej používat se znalostí toho, kdy a jak jej aplikovat, jinak je silně kontraproduktivní. Poslouchejte při rozhodování se co v dané situaci udělat především svůj cit a instinkty...

 

(17.10.2004)
Tazatel: Lenka Procházková
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den.Psa jsme si přivezli ve věku 6 týdnů. Začala jsem jí krmit Acanou pro velká plemena, po 2 měsících začala trpět průjmem, lupy, a proto jsem jí začala vařit kuřecí maso, zeleninu, rýži,vejce, tvaroh a vitamíny a minerály doporučené veterinářkou. Po zlepšení stavu jsem zkusila K-9 a opět průjmy. Zajímalo by mě, jestli jeho zažívací potíže mají vliv na jeho temperament. Pokuď jdeme na 2 hodinovou vycházku, tak se brzy unaví a dokonce si chvílemi lehá do trávy. Od prvního dne je moc hodná, nedělá loužičky, neštěká, neničí vybavení bytu....Mohl byste mi napsat, jaká je průměrná velikost a hmotnost půlročního retrívra? A na jak dlouhé vycházky by jsem s ní měla chodit? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud krmíte granulemi, což vždy doporučuji především z hlediska vyváženosti a kvality, pak u štěněte musíte vždy začínat tzv. štěněcí řadou, kterou dnes nabízí již všichni solidní výrobci a která má odlišné složení od řady pro dospívající a později dospělé psy, popř. psy v zátěži. To je jedna věc. Druhá věc je ta, že v dnešní době dost velké procento psů trpí alergiemi na některou ze složek v krmivu obsaženou, proto je zapotřebí vyzkoušet často několik značek a z nich vytipovat tu nejméně problémovou. Za další - na místě Vaší veterinářky bych místo doporučení vařené stravy především fenečku vyšetřil na kvalitu střevní mikroflóry a přítomnost vnitřních a vnějších parazitů, protože většinu zažívacích problémů u malých štěňat má něco z popsaného na svědomí.

Půlroční štěně plemene zlatý retrívr je veselé, aktivní, s radostí ze života. Dvouhodinová procházka je velice relativní údaj, který nelze objektivně posuzovat, stejně tak jako "univerzální" váhu a velikost půlročního retrívra - tyto veličiny jsou závislé na mnoha okolnostech. Jak říkám, nechal bych na Vašem místě provést kompletní vyšetření zdravotního stavu fenky, dříve než začnete experimentovat s vařenou stravou, tou můžete bez detailní znalosti správné receptury napáchat u intenzivně se vyvíjecího psího organismu hodně škody. Držím fence palce!

 

(17.10.2004)
Tazatel: Šárka Jirsáková
Plemeno psa: trpasličí pudl
Pohlaví: pes
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, z psiho hotelu nam nechali utéct pejska. Uz pres 14 dni se toula po meste a kdyz jsme ho v nedeli konecne zahlidli na vlastni oci a podarilo se k nemu trochu priblizit, zjistili jsme, ze utika i pred nami, ne jen pred cizimi lidmi. Nenecha se privolat, boji se a utika. Jsou dve moznosti, bud se z toho vseho zblaznil a opravdu nas nepoznava nebo se boji, ze ho odvezeme zpatky do hotelu. Prosim, nevite, jak takoveho psa chytit? Neni jednoduche ho vubec uz jen vystopovat a priblizit se. Domu se sam nevrati, protoze hotel byl v jinem meste nez bydlime. Navic nas asi ani nehleda :o((( Na nabizene jidlo se nalakat nenechal. Jeste nejake upresnujici informace, je to pejsek, asi 1,5 roku stary, trpaslici pudlik cerny. V hotelu byli na 2 dny spolu s nasim druhym psem. Pri cisteni mistnosti, ve ktere udajne meli prebyvat, zrejme toho mensiho neprivazali, takze vyuzil prilezitosti a utekl.

Odpověď: Dobrý den:) Já vím, že je Vám teď z toho hodně smutno, ale... Dát psa do psího hotelu (nebo jakkoli jinak se podobné zařízení bude nazývat) je něco, co by člověk měl skutečně udělat pouze v krajní nouzi, kdy již neexistuje jiné řešení - ne tehdy, kdy je to pouze pohodlné (dovolená apod.). Pes cítí smutek a související emoce velmi silně. Pokud má ze svého pohledu šanci na úspěch, pak zvolí i krajní řešení, tedy útěk - na druhou stranu je ale ochoten zůstat nějaký čas i tam, kde sice není doma, ale cítí se v daném prostředí dobře. Jinými slovy - pro útěk měl svoje důvody, ať byly v dané chvíli jakékoliv.

Zkuste se vcítit do role psa, který uteče a ocitne se v jemu naprosto cizím prostředí, prostorovém i společenském. První přijde na řadu dezorientace. Pes začne intenzivně hledat záchytný bod, místo, které by znal. Pokud ho nenajde, nastoupí fáze druhá - potřeba přežít. Čím déle tato fáze trvá, tím se pes více "aklimatizuje" na nové prostředí a myšlenky na původní domov a majitele již nejsou prioritní. Pes začne plně jednat podle svých instinktů, které mu velí přežít ve jménu maximální efektivnosti - proto je i pojem psí věrnosti v situaci, kdy opravdový vztah pes-člověk fakticky neexistoval, pouhý mýtus...

Což je bohužel i Váš případ. Váš pes se cítí zrazen, Vy jste ho jako smečka opustili, zavrhli a jeho postavili do situace, kdy si musí najít nový životní smysl. On se nezbláznil, pouze Vám už nevěří - v jiném případě by bezpečně reagoval na Váš hlas, který má spolu s pachem "vtištěn" ze všech Vašich identifikačních znaků nejhlouběji. Uplynula relativně krátká doba, proto je ještě stále ve stresu a v jeho rozhodování nyní více převažují přirozené, nikoliv získané vzorce chování.

Šance návratu psa k jeho majiteli je přímo úměrná jejich vzájemnému vztahu. Pokud by bylo vše v pořádku, pes by na Vaše přivolání reagoval (stačil by zvuk Vašeho hlasu), takže je tu někde něco ne úplně v pořádku. Nicméně máte pouze dvě možnosti - vydat se cíleně za svým pejskem a nevrátit se dříve než ho k sobě dostanete (znovu opakuji, nejdůležitější je z hlediska kontaktování Váš hlas) nebo počkat, až se objeví někde v útulku nebo u veterináře. Asi nemusím dodávat - na Vašem místě, pokud Vám na psíkovi opravdu záleží, bych neváhal ani vteřinu. Každopádně - moc držím palce...

 

(17.10.2004)
Tazatel: Iva Šestáková
Plemeno psa: anglický kokršpaněl
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, odkaz na Vaše stránky jsem našla na webových psích stránkách v diskusním fóru. Ten dotyčný je vřele doporučoval a já musím říci, že jsem jimi také nadšena. Po prostudování "klíčových" článků ( o výcviku, výchově, pes v posteli, kastrace a další) je mi hanba za to, jak macešsky jsem se ke své fence v prvních měsících jejího života chovala.
Rozhodla jsem se pro pejska, abych nezůstala na "stará kolena" sama a protože jsem před tím neměla žádnou zkušenost se psy, prostudovala jsem mnoho příruček a knih a držela se jejich rad. (např. nebrat psa do postele apod.) "Poučena" známými a příručkami, že ang. kokršpaněl je tvrdohlavé, někdy agresivní a těžko zvladatelné plemeno, jsem byla při její výchově až příliš tvrdá. Jak jsem byla slepě důvěřivá a bláhová! Teď toho lituji. Pro přečtení vašich článků vím, že musím na sobě udělat ještě moc práce. Teď vím, jak mnoho chyb jsem udělala.
Abych napravila aspoň zčásti své chyby, vydala jsem se na místní cvičiště pro radu. Kromě "klasického" služebního výcviku v duchu, který popisujete ve svém článku o výchově, je na našem cvičišti na štěstí ještě skupina agility, kde výcvik probíhá volněji. Před každým tréninkem máme krátkou rozcvičku poslušnosti, která probíhá tak, že psy jsou na volno, hrají si a odvoláním ze hry se začíná. Podařilo se nám vcelku bez problémů zvládnout základní poslušnost a složit zkoušky. Za ty dva roky se z nás utvořila skupina přátel, která chodí spolu na procházky, jezdí po závodech, soustředěních a je nám i psům spolu dobře. Musím podotknout, že jsme se do agility zamilovaly obě dvě - já i Ketty. Vždy se na cvičák těšila, na závodech jsme dosahovaly i docela slušných výsledků. Řekla bych, že náš život byla jedna velká radost ze života a hry. Ale proč se o tom všem tak zeširoka zmiňuji, vždyť vše vypadá tak idylicky. Vše by bylo naprosto v pořádku, kdyby nebylo letošního léta.
Kettynka začala být líná, neměla chuť do práce, nic jí nebavilo. Zprvu jsem to přikládala hárání, potom letním vedrům, ale když tato apatie neustupovala ani s přicházejícím podzimem, bylo mi to již podezřelé. Veterinář neshledal sebemenší onemocnění. Pouze mě upozornil na možnost falešné březosti, která se bohužel později projevila. Dostala hormonální injekci, po které se její chování zlepšilo, ale potom se stalo to, co znovu nastartovalo její abnormální bojácnost. Jedno odpoledne v její blízkosti hrstka výrostků pouštěla petardy. Musím říci, že na tento zvuk byla vždycky citlivá, ale tentokrát to pro ni byl asi velký otřes. Bohužel několik dní na to jsme byly trénovat a současně s námi měla výcvik i skupina služebních psů a cvičili obranu a také střelbu. A to byl konec. Zatím se nám vždy dařilo mít tréninky v jiné dny, než služebáci, ale v poslední době oni trénují každý den, a nechápou, že někteří naši psy jsou na střelbu choulostiví. Od tohoto dne nemohu Ketty přesvědčit, aby šla na cvičák. Naše trenérka říká, že jí musím zvykat na to, že tento pro ni nepříjemný zvuk není nebezpečný a že je to něco úplně normálního. Ale já mám pocit, že čím více s ní na cvičák chodím, aby si zvykala, tím více se v ní tento blok upevňuje. Zároveň vím, že není řešením se tomuto problému vyhýbat. Tím se toho strachu nezbaví. A také se nechci vzdát agility, protože vím, že má tento sport ráda. Je mi do pláče, když vidím ty její krásné hnědé oči, jak ke mně vysílají úpěnlivé prosby:" Pojď pryč, mě se tady nelíbí, já se bojím." Bohužel se v poslední době takto chová, i když jsme na cvičáku sami, nikdo nestřílí a velcí služební psy tam nejsou. Chová se normálně hravě tak prvních 10 minut, pak si sedne k brance a chce pryč. Ale mimo cvičiště se chová normálně, jen bezprostředně po výstřelu (stačí i výfuk nebo silné bouchnutí dveří) okamžitě vyšle svůj bojácný pohled a vyhledá nějakou skrýš. Nevím, jestli ji mám v tomto okamžiku  konejšit, nebo dělat, že to nic nebylo. Může být toto chování způsobeno falešnou březostí? Je možné ji nějakým způsobem vysvětlit, že pro ni cvičiště není nebezpečné? Mám s ní stále chodit na cvičák, a dělat, že vlastně o nic nejde? Myslím, že ji tím jen více ubližuji.
Byla bych vám velice vděčná za sebemenší radu, či podnět. Vím, že máte mnoho dotazů, které se opakují, ale ani při nejlepší vůli nejsem schopna v krátké době pročíst všech 137 stránek s příspěvky za letošní rok ve vaší poradně. Ráda bych se také zúčastnila některého z vašich soustředění, abych lépe pochopila sebe i svého psa, ale s vyřešením tohoto problému bych nerada čekala až do jara na kurz. Bude velice ráda, když si uděláte čas a na můj dotaz odpovíte.

Odpověď: Dobrý den:) Bude to teď znít asi divně, ale nikdy jsem nezažil stresové problémy u psa, který měl možnost být vychován od štěněte tak, jak pes vychován být má. Ano, je to skutečně všechno o důvěře ve svého smečkového vůdce - klid a jistota jsou emoce, které vnímá štěně již v tak raném období svého života, kdy se teprve probouzí smysly jako sluch a zrak. Každý pes se chová tak, jakého má vedle sebe člověka - pokud bude někdo správným "vůdcem", pak je pes schopný udělat věci, které by s jiným člověkem neudělal, protože by z něho necítil jistotu - a prostě by se dané akce bál.

Proto bych byl nejradši, kdybyste za mnou s fenkou přijela. Kvůli Vám, ne kvůli sobě - fenka se s Vámi totiž strachu z hluku poddá, je to pro ni jednodušší než se aktivně strachu vzepřít. Pokud byste však byla schopná u ní mít 100% důvěru, zvládla by to. Jenže k tomu potřebuji vás obě. Moje práce s klienty vždy začíná v poznání vztahu konkrétní člověk-konkrétní pes a jeho následném upevnění. Nemá smysl chodit s Vaší fenkou na problémová místa s tím, že si zvykne (navíc to není pouze problém Vámi popisovaného "bloku") - ona k tomu potřebuje Vaši aktivní podporu a Vy potřebujete vědět, jak ji fence poskytnout. Takže pomoc Vám nabízím, záleží pouze na Vás, zda ji využijete...

 

(17.10.2004)
Tazatel: Kateřina Hrubá
Plemeno psa: foxteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám dotaz na který nevím, zda dostanu 100% odpověď. Náše fena měla štěněcí vyrážku, na kterou dostala lék, jenž se vtírá na postižená místa. Pomohl na většině míst. Ovšem, vyrážka asi silně svědila a fena si vykousala některá místa na těle. Dosatala límec, ve kterém spí. Od té doby, co límec nosí, vykašlává, je možné, že by tento límec mohl podráždit její ohryzek? Nekašle neustále, jen nárazově, zní to, jako když pes silně táhne na vodítku a dusí se. Vím, že bez vyšetření veterinářem nelze na dálku odpovědět. Jen se chci zeptat, zda se psovi dá dát něco zklidňujícího na kašel (med apod.), nebo raději nezasahovat a počkat na radu lékaře? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Ne, na tuto otázku ode mne z pochopitelných důvodů skutečně nemůžete dostat 100% odpověď - tu Vám může dát pouze a jedině veterinář ošetřující Vašeho psa. Nevhodný límec může fenku skutečně mechanicky dráždit, ale příčina může být i jinde. Nejjednodušší a nejrozumnější je zeptat se přímo Vašeho veterináře:)

 

(17.10.2004)
Tazatel: M. Brož
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, na netu jsem našel vaší stránku o výchově psů a rozhodl se vás poprosit o radu, pomoc. V lednu 2000 jsme si s přítelkyní vzali z útulku voříška (kříženec pinče,5kg). Do útulku se dostal tak že ho našli po vánocích přivázaného u popelnic, celý omrzlý... Je hodný,čistotný poslouchá na slovo. Myslím že není nijak extra rozmazlený. ALE jedno se nenaučil- být sám doma. Štěká, skáče na dveře. Zkoušli jsme všechno možné-poslouchat za dveřmi, vrátit se potrestat(bohužel má výborný sluch,nenechá se oblafnout), různé psychotriky(z literatury o výchově psů), pomůcky(antištěkač, objednaný po internetu z USA). Všechno marné. Pejskovi je 5 let. Mylíte, že by ho to šlo odnaučit? Přijeli bysme...Cokoliv. Jsme ochotni za vyřešení problému zaplatit. Těším se na vaší odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nemusíte za mnou jezdit, ani mi nic platit. Úplně postačí, když věnujete čas prostudování v dnešní době již celkem velkého počtu příspěvků v Poradně, kde jsem se dosti podrobně touto problematikou zabýval, ať se týkala štěňat nebo dospělých psů. Řešení problému není v žádných psychotricích ani antištěkačích, je v prostém pochopení jeho příčiny a důležitosti některých základních věcí týkajících se výchovy psa - prostudujte Poradnu a správně pochopte a aplikujte popsané metody...

 

(17.10.2004)
Tazatel: Marie Margaritovová
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, předem chci popřát pěkný podzimní den Vám i Vašim čtyřnohým kamarádům. Již jsem se na Vás několikrát obrátila a vždy jste mi velmi pomohl. Poslední dobou řeším toto: fenka mi dospěla a byť se nikdy neprojevovala dominantně začínáme mít problém s ostatními fenami. Vím, nemělo by mě to udivovat, ohledně problémů s dominancí se točí velká část všech dotazů, ale potřebovala bych si ujasnit následující. Dříve si chtěla hrát s každým a jedno zda to byl pes či fena. Byla to příp. druhá strana, která ji dala najevo svoji dominanci a příp. nechuť k hraní. Poslední cca měsíc řešíme toto. Chodila jsem většinou společně buď se sousedkou která má 9 měsíční fenu německého ovčáka (velmi podřízená, jako malá byla i velmi bázlivá) a nebo s druhou známou, která má 10 měsíční fenu rhodeského ridgbeka- (velmi dominantní od malinka)Dříve si to holky na začátku vždy vyřikaly i to vypadalo dost ošklivě, nicméně po celou zbývající procházku byl pokoj. To že s ridgbekem asi nebudeme moci dále chodit chápu - obě jsou dominantní, sebevědomé a jak bude dospívat druhá fena ani jedna z nich se nebude chtít poddat, ale co nechápu a na co se chci hlavně optat je vztah k feně ovčáka. Ta tu naší miluje od mala, když jdou okolo, sedí u plotu, či spíše leží, olizuje čumák té naší, vyzývá ke hře atd. To samé i když jdeme ven. Neustále je dle mého pozorování v podřízené úloze, ta naše, místo aby si to zpočátku vyříkala a byl pokoj po celou dobu procházky si neustále dokazuje svoji převahu. Sráží ji na zem a je na ní, ohání se po ní. Chápu -začátek, ale aby to trvalo celou procházku ?Poslední procházky jsem nakonec řešily tak, že jsme každá šly nakonec jiným směrem, majitelka ovčáka nevydržela toto sledovat a já ji celkem chápu. Možná to celé vidím špatně,možná se mi podřízená role druhého psa pouze zdá z mého lidského pohledu,možná je ta naše ve fázi euforie z dospěláckého pohledu a poznání své dominantnosti a časem se zklidní a přejde ji to. Možná už si pouze nechce hrát a blbnout , chce na procházce svůj klid a oni ji to nedopřejí ? A u psů je toto ochotná překousnout. Chci se optat, je velmi pravděpodobné, že se toto chování již nezmění a já si pro klid všech mám najít přátelé na společné procházky pouze se psy ? Či vydržet, nechat je to nějakou dobu vyříkat a doufat, že si to vyříkají bez cest k veterináři a vše se zklidní ? Máme jako majitelé zasahovat ?

Odpověď: Dobrý den:) Vaše fenka je nyní v období, kdy pokud bude cítit příležitost, bude si svoji převahu dokazovat. Na Vás je však jedno - musíte u ní rozlišit mezi dominancí a terorizováním. Jinými slovy, pokud bude druhá fenka vůči ní v pohodě (tedy ani dominantní, ale ani přehnaně submisivní), pak není pro Vaši fenku důvod proti ní útočit "jen tak" - pak se již totiž nejedná o potvrzování hierarchie a navíc právě dominantní feny mají k takovému jednání často sklony. Psi jsou férovější a i když jsou mladí a plní síly, mají lépe nastavené přirozené mantinely. Dominantní feny se často chovají jako "tyrani" i vůči psům a není dobré to nechat jen tak - ale jak říkám, korekce ze strany majitele musí být opět citlivá a vždy se správnou analýzou konkrétní situace.

Společné procházky s fenkami nerušte, pozorujte, učte se a ve správné chvíli zasáhněte - jako dominantní jedinec. Pokud byste si nebyla příliš jistá, kdy a jak reagovat, pak by bylo nejlepší přijet za mnou i s fenkou, můžeme vše probrat prakticky.

 

(17.10.2004)
Tazatel: Jana
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, opět zdravím a opět jsem tady se žádostí o radu. Hned na začátku se vám chci trochu pochlubit, co už náš Sam za ten čtvrt rok, co je u nás, zvládnul. Bohužel se vyskytly nějaké zdravotní problémy a museli jsme vyhledat veterináře. Měla jsem z toho trochu obavu, ale všechno dopadlo báječně. Náš Sam, který se ještě před 3 měsíci počůrával strachy z lidí a od všech s hrůzou utíkal, se nechal s ledovým klidem vyšetřit, prohmatat, nechal si cvičit s tlapkama, měřit teplotu - prostě všechno to, co by ještě před nedávnem bylo zcela nemyslitelné. Jen na mě stále upíral oči, jakoby se říkal - když jsi tady se mnou, zvládnu všechno. Byla jsem na něj opravdu pyšná, v takových chvílích je člověk prostě šťastný a hrdý na to, jaký kus práce udělal. A teď k mému dotazu - jak roste Samova sebedůvěra, mění se i jeho reakce na to, co v něm vyvolává strach. Stále má hrůzu z lidí, kteří drží klacky, hole, deštníky nebo máchají rukama, ale reakce už je jiná. Ze začátku byl přímo paralyzovaný strachy, pomočoval se. V druhé fázi nastoupila útěková reakce - ze začátku měl tendence útéct pryč, pak utekl a schoval se za mě. Teď se ale už domnělému nebezpečí začel stavět - uvedu příklad - byli jsme na procházce a potkali jsme pána, který telefonoval a pohazoval si přitom velkým deštníkem. Sam doběhl tak na pět kroků k němu a začal na něj štěkat - ocas držel vzhůru, trošku poskakoval. To samé se opakovalo, když jsme potkali člověka s klackem nebo přiopilého bezdomovce, který rozhazoval rukma. Můj dotaz zní - jak se mám v takové situaci zachovat - někdo mi radí, abych psa okřikla, že si to nesmí dovolovat, ale já to beru zase jako další krok v budování jeho sebedůvěry a okřikovat se mi ho nechce. Koneckonců nedělá nic jiného, než že chce odehnat potencionální hrozbu. Nevrčí, to štěkání není agresivní a upřímně si myslím, že kdyby na něj tím klackem někdo zaútočil, utekl by (pokud by tedy tím klackem nešel po mě, to by mě možná Sam i bránil). Když na něj zavolám, štěkat přestane a běží za mnou. Co mi tedy radíte? Nechci něco pokazit, mám ohromnou radost z jeho pokroků. Díky moc za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Taky mám velkou radost, jak jste pokročili, je to skvělé! K tomu problému - řešení je jednoduché. Stejně jako u veterináře, i v těchto situacích musí Sam vědět, že na řešení "problému" není sám - a že Vy jste ho už dávno vyřešila a jen mu sdělíte, jak se má zachovat. Jak jsem již mnohokrát psal, v podobných situacích (lépe řečeno již předtím, než k potenciálnímu konfliktu dojde) na psa promluvíte klidným, pomalým, co nejhlouběji položeným hlasem a položíte mu dva prsty ze strany na oblast krku. Tím ho zklidníte a řeknete mu, že není co řešit... Pokud je pejsek od Vás dál, opět - klidným hlasem přivoláte a zklidníte. Pokud budete nervózní, budete na něj zvyšovat hlas nebo křičet, bude výsledek přesně opačný než jakého jste chtěla dosáhnout - psa rozdráždíte a dáte mu signál, že něco není v pořádku.

Nadále držím palce, ať se vám oběma daří:)

 

(17.10.2004)
Tazatel: Eva
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 12 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, procházela jsem Vaši poradnu, ale nenašla jsem žádný dotaz podobný mému. Máme asi tak 12 měsíční fenečku labradora kříženého pravděpodobně s ohařem, našla si nás před 7 měsíci, měla asi 6-7 kg podváhu a byla samé klíště! Doma na ni čekala 10-ti letá fenečka dlouhosrstého jezevčíka. Protože máme velkou zahradu jsou obě holky venku, manžel přistavil k baráku verandu a do ní vyrobil boudu, vchod do ní mají zvenku. Jezevčíček byl zvyklý 9 let v bytě a často línal. Boudičku mají vystlanou polštáři a dekami a na noc obě dvě zakryju až po uši,mám však neustálé obavy, jestli jim není zima a jestli jim neubližujeme, když je necháváme venku, mám strach, aby neonemocněly. Obě mají pěknou srst, kdyby byly v bytě, nejspíš by sem jim pokazila.  Prosím Vás o odpověď, za což Vám mnohokrát předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Samozřejmě nejlépe by bylo, abyste obě fenky měli doma - a rozhodně bych se za to i přimlouval, z mnoha důvodů. Takže spíše jen tak na doplnění - zakrytí psa v boudě "až po uši" není k ničemu, je to opět takový lidský pohled na věc a psa to naopak zchoulostiví. Opravdu důležité a přínosné jsou jiné věci - bouda musí být umístěná na závětrné straně, tepelně izolovaná, zespodu nejlépe slámou. Její velikost musí být dimenzována tak, aby si ji pes (psi) bez problému zadýchal, ale zároveň aby se do ní bez omezení vešel. Co se týče srsti - dobře živený pes chovaný venku má kvalitnější a bohatší srst, především v zimním období. Ovšem ani vzhledem ke struktuře srsti Vašich dvou fenek (hlavně křížence labradora/ohař) jejich celoroční pobyt venku nedoporučuji.

 

(10.10.2004)
Tazatel: Romana
Plemeno psa: alaskán x výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den. Chceme Vám s Mrakem poděkovat za Vaši práci. Mrak je neuvěřitelně živý, temperamentní, hravý uličník. Až donedávna poslouchal na 90% na přivolání a na základní povely (sedni,lehni,zůstaň,místo). Vše se zvrtlo asi před měsícem, kdy nás začal "zkoušet". Nejsem si jistá, ale myslím si že na něj opravdu přišla psí puberta. Na povel "ke mně" (bez přítomnosti jiného psa) opravdu přemýšlí, jestli má poslechnout, nebo ne. Bohužel pokud je v blízkosti další psí kamarád, nemám šanci. Na nedávném psím soustředění byl velký problém ho udržet v klidu (hluboký hlas, pevná ruka na kohoutku na něj nezabíraly, smečka 20 psů pro něj byla silnější impuls). Denně se potkáváme se psy na volno (Mrak je ke všem přátelský, dospělí psi už ale na něj poslední měsíc vyjíždějí), nemůže to být tedy způsobeno chybějícím sociálním prostředím. Nevím, jestli jsem udělala nějakou chybu ve výchově, jestli mě Mračula bere jako opravdového pána. Ale vše co vím, vím z Vašich stránek. Mrak už teď váží 30 kg a při hrách (přetahování, převalení na zemi) si můžu opravdu dovolit cokoliv.. Přeji pěkný den a děkuji moc za Vaši radu.

- A přece jen ještě něco. Opravdu si myslím, že se nehodí na klasický cvičák (ukázkovou hodinu jsme si vyzkoušeli..), tak jak jste mi psal v červnové odpovědi.

Odpověď: Dobrý den:) I já děkuji Vám - především za Mraka, protože si dáte poradit (čehož si skutečně velmi vážím) a netrápíte ho věcmi, které mu nejsou blízké - viz třeba ten klasický cvičák. Jinak podle toho co píšete, pejsek úspěšně vstoupil do psí puberty, gratuluji...:) Nedejte se tím ale vyvést z rovnováhy, chce to hodně klidu, ale i důslednosti a autority - až zjistí, že některé věci se změnit nedají a budou fungovat i nadále (hierarchie a z ní plynoucí záležitosti), pak sice bude čas od času "klackovatět", ale jak bude dospívat, bude se zklidňovat a psí pubertu ukončí jako pohodový, dobře fungující pes. Chce to teď především neustále pracovat na Vaší vedoucí roli ve smečce - musíte s přehledem zvládnout každou situaci a je lepší udělat cokoli než dát najevo bezradnost - jako kříženec alaskána a výmara bude Mrak hodně dominantní a trochu víc nezávislý, proto na to raději zavčas upozorňuji... Jinak k té ruce a hlasu - musí za tím být cítit celá Vaše osobnost, jinak to prostě nefunguje. Víc si věřte.

Oběma Vám držím palce!

 

(10.10.2004)
Tazatel: Soňa Uhrová
Plemeno psa: dobrman, středoasiat
Pohlaví: fena, pes
Stáří: 2.5 roku, 11 měsíců
Kastrace: fena ano, pes ne
Dotaz: Dobrý den, zdravím Vás a na úvod chci říct, že je skvělé, že se snažíte pomáhat pejskům a jejich majitelům při jejich nedorozumněních. A že jich přibývá, že?... Jste vlastně takový psí psycholog :o) No a právě proto se na vás obracím se svým dotazem. Nejsem rozhodně začínající pejskař, nějaké ty zkušenosti už mám (měla jsem něm. dogu, které jsem zachránila život a vzala si ji ve stáří dvou let, osvojila jsem si starší dobrmanku z útulku, od štěněte jsem vychovala NO, nyní mám ročního středoasijského puberťáka a dvouapůlletou dobrmanku). Mám dvouletou dceru, se kterou poměrně často jezdíme na výlety tzv. mezi lidi. Při dnešní vzrůstající histrerii vůči velkým plemenům své psy většinou nechávám doma a beru je pak (nebo manžel) dodatečně vylítat se někam do přírody. Máme dům s velkou zahradou, takže pohybu mají dost, nicméně vím, že hlavně dobrmance musím a snažím se to denně plnit, zajistit vybití energie. Pobývají s námi i doma, hlavně dobrmanka-ta se toho dožaduje mnohem víc, než středoasiat ( a samozřejmě v zimě je doma většinu času), ale jinak jsou venku. No a k tomu mému problému. Je to spíš nerozhodnost a obavy z reakce psů, možná i obavy z toho, jak obhájím svou pozici coby vůdce a situaci vyřeším. Chtěla bych totiž ještě jednoho psa-tentokrát malého plemene, který by s námi mohl na zmíněné rodinné výlety. A taky jako společníka (nikoliv hračku!) pro dcerku, protože věřím tomu, že dětství vedle psího kamaráda je po citové stránce k nezaplacení. No a ty naše hovádka zrovna nej společníky pro malou nejsou. Ne, že by v jejich vztahu byly nějaké problémy, právě naopak. Vzájemně se k sobě chovají skvěle, to si hlídám a všechny strany jsou k tomutu svědomitě vedeny...Ale jsou to velcí psi a plní hlavně úlohu hlídačů (bydlíme na kraji vasnice a o různá individua v okolí není nouze...)No a tím malým plemenem plnícím tu "společenštější" ůlohu by měl být italský chrtík. Nejsem ještě úplmě rozhodnutá, někdy si říkám, že to asi není nejlepší nápad pořídit si tak křehkého psíčka (nebo spíš fenku) k těm dvěma... No a Vás prosím, abyste to rozsoudil a pomohl mi překonat obavy, případně tyto obavy potrvrdil. Jak si myslíte, že budou psi reagovat na takovýto nový přírustek(-ček) do smečky, který ovšem bude mít některé výhody (zmíněné procházky navíc, častější pobyt s námi doma apod.) Překonají to, Přijmou to? Anebo by to byla spíš noční můra? Nemám se začleňováním malých plemen psů do smečky psů velkých až obrovských zkušenosti a tak mnohokrát děkuji za Vaši odpověď. Moc mi to pomůže.

Odpověď: Dobrý den:) Já děkuji za Vaši důvěru ve mne. Máte pravdu, že "problematických" soužití člověk-pes přibývá, lidé jsou zmateni různými šílenými názory, fámami a televizními masážemi o "psích bestiích" - a pak zapomínají občas vypnout mozek a poslouchat víc svoje vlastní instinkty - nebo se jenom bez předsudků podívat do psích očí... A jsem samozřejmě rád, že dnes už mám určité možnosti lidem a hlavně jejich psům pomoct a uvést některé záležitosti na pravou míru.

K Vašemu dotazu:) Pokud padla Vaše volba na plemeno italský chrtík, pak samozřejmě musí být celoročně chovaný doma - a z hlediska pohlaví to musí být jednoznačně fena, nesmí to být pes, jinak by se velmi pravděpodobně vedle svého smečkového druha středoasiata nedožil dlouhého věku. Protože máte fenku dobrmana kastrovanou, nebudou problémy vzájemného vztahu ani z této strany. Teď Vám to asi přijde zvláštní, ale svým způsobem bude fenka italského chrtíka zastávat určitou úlohu "šéfky" - uvidíte časem, o čem mluvím. Nesmí ale být kastrovaná!

Pokud zachováte tato doporučení, pak nebudou mít problémy ani zúčastnění psi, ani Vy. Takže - přeji šťastnou ruku ve výběru fenečky, pokud celou skutečně zrealizujete:)

 

(10.10.2004)
Tazatel: Hana Vlčková
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 21 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, nedávno jsem se vás ptala na pořízení druhého pejska. Shodou okolností jsem měla včera možnost vyzkoušet jak by to fungovalo. Bydlíme v domě ještě s rodinou mého švagra. Ti zvířata nemusejí,a tak mě požádali, jestli jim vyvenčím psa.(Byl jejich příbuzné, se kterou odjeli na výlet) No to bylo něco pro mě. Pejsek, štěně pudla,asi trpasličího, byl zavřený na záchodě. Hned jak odjeli jsem ho vzala vyvenčit a protože se mě nebál vzala jsem ho domů. Věřila jsem, poučena Vašimi radami, že si s Césarem nic neudělají. Vše proběhlo naprosto perfektně. Myslím, že pejsek i náš César prožili velmi šťastný den. Venku běhal pudlík za Césarem, opičil se. Snad ani nikdy nebyl v lese. Když jsme se vrátili, pejskové se nažrali, také v pohodě. Pak už byli unavení a ten mrňous si lehnul na Césarovu matraci. César na něj štěkal , tlapkou ho sundaval a nakonec to vzdal a nechal ho tam ležet, sám si lehnul na zem. Bylo mi to divné, ale zase jsem byla ráda, že ho třeba nekousnul. Pak se mrňous probudil, přišel za mnou a chtěl na klín. Tak jsem ho zvedla, César stál u nás a najednou ten mrňous na něj vrčel. César se jenom díval a snad se ho i bál, já nevím. Dala jsem malého na zem a tam už si netroufal. Doufám, že jsem to udělala dobře, César byl celou dobu perfektní, až mě překvapilo, že ani nevrčel. Nevím kolik je pudlíkovi měsíců, ale rok mu ještě nebyl. Je tak dominantní nebo jak si mám jejich chování vysvětlit?  Moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Tím, že jste vzala pudlíka na klín, jste ho nadřadila Cézarovi. A protože pudl to věděl taky, začal se cítit "velmi silný" - proto to vrčení na Cézara. Sama jste viděla, že ve chvíli, kdy jste dala pudlíka zpátky na zem, tak se opět začal chovat jak se sluší a patří. Na tyhle věci je zapotřebí dávat pozor, podobným jednáním podrážíte a matete vlastního psa a kdyby byl Cézar hodně dominantní (jako že není), pudl by od něj dostal citelnou výchovnou lekci - a zcela po právu...

 

(10.10.2004)
Tazatel: Lucie Válková
Plemeno psa: flat coated retriever
Pohlaví: fena
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Preji pekny den, muj dotaz je spise potencionalni, v soucasne dobe totiz psika nevlastnim. Rada bych si poridila fenku flat coated retrivra. Mam jen strach, aby nestradala tim ze by byla doma v byte cca 8-9 hodin denne sama (v pracovni dny). S manzelem bohuzel vice nemuzeme svou pracovni dobu prizpusobit. Chovatelka techto retrievru, mi potvrdila ze tu dobu psik doma sam v pohode zvladne, kdyz jej to od malicka naucim a kdyz mu zajistim dostatek pohybu rano nez jej opustim a hned po navratu domu, coz by bylo v pohode (samozrejme ze by zustaval doma sam postupne a ne ze by hned byval doma sam celych 8 hodin, ma maminka by k nemu v prvnich tydnech... mesicich pres den chodila a taky pres ruzne vybirani puldnu dovolene apod. bychom toto myslim zvladli). Mela jsem fenku voriska a pamatuji si, ze opravdu vetsinu dne prospi. Presto bych ale moc rada znala Vas nazor, jestli 8-9 hodin neni moc. Snad Vam muj dotaz nebude pripadat jako dotaz nejake pubertacky, je mi skoro 30 a psik mi moc chybi, ale chci abychom meli doma psa spokojeneho. Kazdopadne dekuji za odpoved na muj lehce zmateny dotaz.

Odpověď: Hezký den:) Ne, Váš dotaz určitě není zmatený a jsem rád, že se zajímáte včas o potřeby své budoucí čtyřnohé kamarádky. Pro štěně je ještě důležitější než pohyb venku společnost jeho majitele, smečky. Proto se snažím každému doporučit, aby si na prvních alespoň 14-20 dnů vzal dovolenou a maximálně štěněti ulehčil aklimatizaci a zvykání na nový domov a lidskou společnost. Osm až devět hodin o samotě je pro štěně skutečně neúnosné - z hlediska psychiky i fyzických potřeb. Pokud budete svoji fenku učit postupně samotu (v Poradně jsem o tom spal již mnohokrát), pak to bude dobré, ale zkruba do roku věku je pro psa únosných maximálně 5-6 hodin samoty v kuse! Vhodným řešením je v případech, kdy pracujete více hodin denně, alespoň jednou za tuto dobu vzít pejska na půl hodiny až hodinu ven - pak to zase do Vašeho návratu ze zaměstnání v pohodě zvládne.

Proto prosím v zájmu své fenečky vymyslete takový režim, abyste se jí prvních pár měsíců mohla skutečně věnovat co nejvíce - bohatě se Vám to vrátí v celém vašem společném životě. První půlrok je kritický a jak jsem již psal, psychika ani ovládání tělesných potřeb nejsou na takové úrovni, aby štěně vydrželo bez negativních následků v kuse samotu déle než 3-4 hodiny.

 

(10.10.2004)
Tazatel: Dagmar
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 9 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobré ráno,jsem na těchto stránkách poprvé,ale jsem ráda,že tady fungují dotazy. Jedna se o mého pejska :-),je jí už devět let a v předchozích dnech byla stále stejně čilá jako kdykoli jindy,ale včera večer se už nemohla postavit na zadní nohy.Jinak ten den odpoledne ještě běhala a chodila na všechny. Je teď v období hárání a my jsme si tedy mysleli,že je to tím,jak je starší a,jak více než dříve ztrácí krev. Mohlo by to mít nějakou souvislost? Předem děkuji za odpověď :-)

Odpověď: Dobrý den:) Vezměte fenku okamžitě k veterináři. Pokud je situace jak popisujete, pak se velmi pravděpodobně jedná o zánět v oblasti zadní části páteře a zadních končetin, který se právě u starších a starých psů často projevuje. Je to záležitost, která se dá léčit a podávání vhodných přípravků funguje jako celkem účinná prevence, ale je zapotřebí, aby veterinář aplikoval fence injekčně tzv. "útočnou dávku" proti zánětu.

Možná bude zapotřebí provést i rentgen zadních končetin. V každém případě neztrácejte čas a co nejrychleji vezměte fenku k veterináři.

 

(10.10.2004)
Tazatel: Jana K.
Plemeno psa: dobrman
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, obracím se na Vás s prosbou o Váš názor na níže popsanou situaci. V současné době přestavujeme již několik týdnů domek,takže je u nás pořád spousta řemeslníků. Pes je zavřený doma a vždy, když je přestávka na jídlo, tak ho pustíme proběhnout na zahradu. Podotýkám, že s námi v domě žije, takže je na svém pelíšku, ale přesto chce samozřejmě ven. Když kouká z okna, tak s nelibostí nese, že se mu pod okny na jeho teritoriu procházejí cizí lidé. Ale vždy, když seděli u stolu a svačili, tak je obešel, očuchal a po dobu přestávky byl normálně na zahradě. Včera jsem přijela domů z práce,muž mi přišel otevřít, stáli jsme chvíli na terase a pes vešel do místnosti u terasy ( ne v domě), kde seděli dva řemeslníci a jednomu z nich, který byl zády k němu se bez varování zakousl do ruky. Ten měl na štěstí svetr a manžel byl hned za psem, takže mu strčil pěst do tlamy a on kůži neprokousl. Je to trochu zvláštní, když už někoho pustíme dovnitř, tak ho očuchá a přijme. Nikdy nebyl před návštěvami zavíraný. Je možné, že pro něj byla situace na tolik stresová, že se takto zachoval? .... pořád plno lidí, stále zavírání, dva dny předtím nebyl na procházce jenom večer na zahradě. Ale že zaútočí na sedícího člověka, kolem kterého už asi čtvrt hodiny chodil? Ten pán, kterého kousl, říkal, že už se mu to stalo počtvrté, naposledy to byl německý ovčák, kterého znal odmalička a ten ho kousl do tváře úplně ve stejné situaci jako náš pes. (Samozřejmě nehledám omluvu jen vysvětlení).
Máme ho raději zavírat, když přijde někdo cizí a pouštět jenom když přijdou lidé, které dobře zná? Pes vždycky zaútočí z nějakého důvodu, ale je tím důvodem změněný režim a situace spojená s přestavbou nebo ještě něco jiného, co myslíte? Za Vaši odpověď velice děkuji a přeji hezký den.

Odpověď: Jedna věc je samozřejmě stres, do kterého se pes v podobné déletrvající situaci (např. přítomnost cizích osob a nevyjasněné vztahy) může dostat, ale předem podotýkám - záleží vždy na nervové stabilitě a kvalitě socializace konkrétního psa, jak se s danou zátěží dokáže vyrovnat. Osobně se snažím nejen svoje vlastní psy vychovávat vždy k tomu, aby snesli a dokázali sami se sebou vyřešit různé nestandardní situace - proto také vím, jak moc jsou socializace a upevňování povahy u každého psa důležité.

Ale to jen tak na okraj, protože si nemyslím, že právě toto byla příčina Vámi popsaného konfliktu. Pořád totiž zapomínáme na to, že pes člověka neposuzuje podle lidské optiky, ale podle psí. Jinými slovy, člověk, který nám nepřipadá na první pohled ničím zvláštní, může psa dráždit - tónem hlasu, mimikou, pohyby, emocemi, které z něj vyzařují. Pokud je jeden a tentýž člověk již počtvrté(!) pokousán, a pokaždé jiným psem, pak je to již velmi silná indicie. V tom člověku je cosi, co psy dráždí - možná nemá čisté svědomí nebo úmysly a ač se to bude zdát možná neuvěřitelné, i tuto nuanci lidské mysli pes spolehlivě indikuje. Váš pes ho totiž pouze varoval (kdyby se jednalo o útok, bylo by to podobné jako v případě toho NO) - a měl k tomu ze svého pohledu dobrý důvod.

Vám mohu doporučit pouze zvýšenou opatrnost a mít svého dobrmana v přítomnosti dotyčného pod kontrolou, protože podle popisu situace soudím, že je vysoká pravděpodobnost, že by se varování nebo útok mohlo opakovat. A ještě jedna věc na závěr - dával bych na Vašem místě pozor i na toho řemeslníka. Jen tak pro jistotu - psi se v odhadu lidí jen zřídka mýlí.

 

(10.10.2004)
Tazatel: Vláďa
Plemeno psa: Jack Russell Terrier
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,jsem na vašich stránkách poprvé a moc se mi líbí. :-)  Mám takový problém. Teď tomu bude 1 měsíc,co máme s přítelkyní doma ( 2+1 ) štěně Jack Rusell,jsou mu 3 měsíce. Riky je hodne vitální a aktivní. Naučil se hodně rychle být v předsíni sám v noci,když máme zavřené dveře do ložnice (první týden hodně naříkal,pak jsme použili fintu se zašitým budíkem do plyšové hračky) a byl klid. Vyvenčíme ho večer kolem jedenácté,pak kolem třetí ráno a je klid. Loužičku neudělá.Ví,že za to venku dostane pamlsek.Přes den vydrží i 5-6 hodin sám doma bez nehody.S tímhle problém tedy není. Ale jakmile jdem ven,tak neposlouchá a nechce chodit na vodítku.Vodítko jako takové mu nevadí,ale nechce chodit u mě.Jakmile spatří nějaké lidi,hned mě tahá k nim,lidi si ho samozřejmě také chtějí pohladit,protože je roztomilý.Ale mě ignoruje. Vůbec si mě nevšímá a pořád čmuchá v trávě,po chodníku,žere všechno co je na zemi. Vajgly,igelity,papírky,apod. Když mu to chci vyndat z tlamičky,ucukává a snaží se utíkat ode mě. Prostě jsem ten,kdo ho kárá a ostatní lidi jsou pro něj ti,co se s ním mazlí a je u nich pořád "hodný". Přitom já se ho snažím pořád chválit hned jak udělá něco správně,aby dokázal rozlišit co dělá dobře,ale venku si mě prostě nevšímá. Nechci zase za vodítko tahat,aby se mi vzpouzel,to by potom asi bylo ještě horší.Ale když jdeme někam,je to půl hodiny na 100 metrů.Nevím opravdu jak navázat hlubší vztah.Mám ho moc rád a nechci někde udělat chybu.Taky by mě zajímalo,jestli už mu máme dávat 4x denně žrát. Krmíme ho granulemi Acana pro štěňata,ale zatím má pořád nasypáno a může si vzít kdykoliv se mu zachce.Podle tabulky by měl dostávat 68g denně,rozděleno do 4 dávek. Váží asi tak 2,5 kg. Díky za odpověď,přeji krásný den.

Odpověď: Dobrý den:) Potřebujete začít od samého začátku, co se týká výchovy pejska - a myslím si, že Vám v tom hodně může pomoci právě tato Poradna, ve které jsem za dobu její existence zodpovídal již nesčetně dotazů týkajících se právě této problematiky. Prostudujte si tyto příspěvky - hlavně ty, ve kterých píšu o psí psychice, budování vzájemného vztahu, chůzi u nohy, výchově štěněte a věcech souvisejících - neboť i ve výchově psa platí, že "vše souvisí se vším" a jedna rada nestačí.

Podobně je to i s tím dotazem na krmení. Pro Vás znovu zopakuji - krmte podle pevného režimu (tedy ne "ad libitum" = podle libosti), 5x denně, od 4. měsíce 4x denně, od 5.měsíce 3x denně, od půl roku do konce života 2x denně.

 

(10.10.2004)
Tazatel: Michal Navrátil
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, jsem majitelem 11-ti měsíčního bíglíka, máme ho zhruba od 9 týdnů. Předpokládám, že výchovou,výcvikem a dostatkem pohybu nestrádá a je to náš "miláček". Jakmile však na procházce uvidí,ucítí srnu, zajíce atd. najednou nic nefunguje a zajímá ho pouze zvolený cíl. Prosím o radu, jakým směrem se dát dále vy výchově, abychom tomuto zamezili. Jednou věcí je na takto exponovaných místech mít psa na vodítku. Další variantu, kterou jsem zvažoval bylo využití el.obojků, je mi to však proti mysli a po přečtení článku na Vašich webovkách jsem to jednoznačně zamítnul. můžete mi, prosím, zkusit nastínit směr výcviku, třeba v něm více podporovat tyto sklony,...?

Odpověď: Dobrý den:) Bígl je plemeno, které má přirozené dispozice pro aktivní reakce na zvěř (jinými slovy - silný lovecký, nebo spíše "stopařský" pud). Pokud s ním chcete absolvovat klidné procházky v lese, pak samozřejmě není vhodné v něm tyto sklony podporovat:) Mohu Vám pomoci (a rád to udělám, nebudete potřebovat vodítko a už vůbec ne elektrický obojek nebo něco podobného), ale je zapotřebí, abyste i s pejskem přijel za mnou. Pokud tedy máte zájem, kontaktujte mne a domluvíme se.

 

(3.10.2004)
Tazatel: Miro
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: ???
Stáří: ???
Kastrace:
Dotaz: Prosim Vas, treba stenatu chovaneho na Royal Canin Junior large breed pridavat extra vapnik do krmiva? Vyrobca krmiva to nedoporucuje ale nasa hovina  zacala okusavat suchu maltu prilepenu na kolecku. Je to tym ze meni zuby alebo fakt jej chybaju mineraly ( hlavne Ca)? Dakujem.

Odpověď: Velmi mne mrzí, že se musím neustále vracet k tématům, kterým jsme se zde na PSÍCH STRÁNKÁCH již mnohokrát věnoval. Téma "přidávání vápníku ve fázi růstu" je jedním z nich - stačilo by si přečíst již uveřejněné materiály a pak se pouze rozhodnout "věřím/nevěřím".

Tak tedy ještě jednou. Ve fázi intenzivního růstu štěněte (především u velkých a obřích plemen, kde je hmotový přírůstek hlavně dlouhých kostí daleko větší než u plemen malých) je vždy zapotřebí dotovat kvalitní kalciovou směsí, která je základním stavebním kamenem. Spousta lidí bohužel nerozlišuje "vápník" a "směs vápníku a dalších vitamínů a stopových prvků". Není to totéž - vápník samotný Vám bude k ničemu, teprve prvek Ca s podpůrnými látkami je to, co je organismus mladého psa schopen optimálně vstřebat. A pokud si projdete moje dřívější příspěvky k tomuto tématu, zjistíte, že VŽDY doporučuji jediný preparát - IRISHCAL. Na rozdíl od jiných přípravků totiž neobsahuje vitamín D, který je již dostatečně obsažen v kvalitních průmyslových krmivech (granulích) a jehož přebytek působí ve spojení s vápníkem kontraproduktivně.

Také si nepředstavujte, že do svého štěněte budete ládovat vápník po lopatách - jedná se vždy pouze o optimalizovanou dávku dle váhy plemene, s tím, že v období přezubování, kdy je zcela enormní potřeba tohoto prvku, se dávkuje o něco více než mimo toto období.

Možná by bylo nejlepší, kdybych Vám mohl přivést všechny ty lidi, kterým jsem (bez přehánění) zachránil jejich psy v okamžiku, kdy jsem je poznal a kdy již začínali mít problémy s pohybovým aparátem. Díky neznalosti, ignoranci a komerčním distribučním zájmům mnoha veterinářů jich bohužel je dodneška už docela dost a u některých se podařil deficit vápníku podchytit ještě včas, jiní si bohužel nesou důsledky do celého dalšího života.

Já osobně jsem neskonale vděčný veterináři, kterého si po profesní stránce velmi vážím a který mne svého času seznámil s celou problematikou i s orientační diagnostikou vápníkového deficitu. Snažím se lidem pomoci ve chvíli, kdy jejich štěně začíná mít pohybové problémy a za ta leta se mi skutečně nestalo, že by mnou "ovlivněný" pes v tomto směru i v pozdějším věku strádal v důsledku správné dotace vápníkem v období růstu. Problémy způsobené vápníkem mohou u psů nastat pouze v případě aplikace nevhodného přípravku, nevhodné dávky, nevhodného věku psa nebo neúměrně dlouhodobého podávání.

Na závěr - myslím, že Vaše "hovina" Vám dává dost jasný signál, co říkáte? I moje mládě kukačky, které jsem kdysi jako malý kluk našel vypadlé z hnízda, vypiplal a které bohužel za čas uhynulo právě na deficit vápníku (tak zněla oficiální diagnóza veterináře), se na sklonku svého života ze všech sil snažilo dostat k omítnuté stěně a oždibovat vápenný nátěr. Bohužel jsem tehdy vůbec netušil proč... dnes už to vím.

 

(3.10.2004)
Tazatel: Helena Kotulanová
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace:
Dotaz: Mám 3měsíční štěně,kížence jezevčíka a něm. ovčáka. Zpočátku byl náš vztah velmi dobrý,hráli jsme si spolu,postupně jsem mu začala dávat povely a pokud jsem měla něco u sebe, vždy jsem ho odměnila.Jednou ale omylem spadl ze schodů.Měla jsem ho zachytit,byla jsem u něho blízko.on to bral jako bych ho Shodila naschvál,začal štěkat a kousat,já ho okřikla a plácla a od té doby mi nevěří.Když jdu za ním,snažím se na něho hezky mluvit, ale stačí sebemenší nesprávné pohyby-nevím přesně,které to jsou, které si špatně vyloží a začne se štěkáním a kousáním bránit.Pokud to jde, tak odejdu.Maxovo místo je ale na dvoře,kde často pracuji.Při chůzi se mi plete pod nohy -hlavně toto dřív nedělal,skáče a kouše.Já se ho snažím odehnat,když si dovoluje moc,tak ho plácnu,ale to ho ještě víc vyprovokuje.Už mi prokousl dvoje kalhoty.Chci získat jeho důvěru zpět,ale kousat do noh se nenechám.Náš vztah je vlastně boj o to, kdo bude v našem vztahu pánem a ani jeden ten boj nechce prohrát.Děkuji za vaši Radu.

Odpověď: Váš případ je opět jeden z těch, kdy pomůže jediná rada - přečtěte si prosím PSÍ STRÁNKY pro pochopení základů vztahu člověk-pes. Přirozená autorita, dominance, smečková hierarchie... to skutečně nelze napsat v několika větách a za ty zhruba 4 roky existence těchto stránek bylo k tomuto tématu napsáno již tolik, že to chce jediné - zájem pejskaře něco se naučit a schopnost najít sám v sobě "psí gen".

Pak objevíte třeba tak samozřejmou věc, že tříměsíční štěně je především hravé - skáče, kouše a pokud ho budete jako Vy odhánět, jen ho ještě více "rozjedete", protože je to považováno ze strany pejska také za hru. Ale i to, že pokud se budete vůči štěněti chovat agresivně, začne se bránit a postupně v něm vypěstujete agresivitu také. Přečtěte si o tom, jak štěně zklidnit - ne ho okřikovat a plácat, což je nejjistější cesta ke ztrátě jeho důvěry... Čtěte, studujte, vstřebávejte a uveďte v praxi - materiálu zde najdete skutečně kvantum a Vy musíte začít na sobě pracovat od základu. To je nejlepší rada, kterou Vám ve Vaší situaci mohu poskytnout.

 

(3.10.2004)
Tazatel: Alena Kucíková
Plemeno psa: kokršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 4,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál. Chtěla bych Vás srdečně pozdravit a vyjádřit své upřímné nadšení z Vašich stránek. Jsem majitelkou čtyřletého kokršpaněla, kterého jsem si pořídila v době, kdy mi odrůstaly děti. Jak jistě sám předpokládáte, stalo se z něj "miminko". Moje rodina o nás tvrdí, že jsme dva "závisláci". Oblíbili jsme si agility, Aronek si vyběhal druhou výkonnostní třídu, jezdili jsme po závodech a bylo nám fajn. Každý rok jsem se těšila na prázdniny, měli jsme celé 2 měsíce na vycházky po lese, lovení klacků v rybníku, letní výcvikový tábor - 14 dní pod stanem je pro psa z paneláku úžasný zážitek. Kromě dovolených u moře jsme vše absolvovali společně. To vše bylo před námi i letos a my si to uměli užít! Najednou nechtěl vyskočit na gauč, vyšetření prokázalo krystalky v moči. Do tří dnů ležel na operačním stole s vyhřezlou ploténkou a úplným ochrnutím zadních končetin. Rozbor krve prokázal i borelliozu.Kdo to prožil, umí si představit, jak nám doma bylo.Několikrát denně na kliniku, aby vždy, když paní doktorka vyndavala Aronka z kotečku a procvičovala packy,byl u něj někdo z rodiny a vyprávěl "hlouposti" o tom, co dělají ostatní pejskové na sídlišti a jak ho pozdravují kámoši ze cvičáku, jak je šikovný a že toto zvládne, že jsme zvládli už horší věci..... Jestli nám rozuměl, nevím, ale měli jsme pocit, že mu dělá dobře, když jsme vždy někdo z nás u něj a drbem ho za uchem.Štěstí v neštěstí bylo v tom, že se toto odehrávalo koncem května. Dcera měla zkouškové období a byly před námi vysněné prázdniny.
Na ty letošní nebudu vzpomínat ráda, byly plné bolesti a starostí o naše " čtyřleté miminko". Celé dny jsem sice trávila s pejskem, ale místo řádění v lese jsme byli na zemi a procvičovali packy, masírovali, protahovali, pohupovali na míči, měnili plenky a vynášeli Arču ven do trávy na sluníčko. Když se rána zahojila,jezdili jsme na rybník, aby co nejvíce plaval. Hledali jsme různé možnosti rehabilitace. Škoda, že v té době jsem o Vašich stránkách nevěděla. Věřím, že bych v nich našla  odpovědi na otázky, které mi šly hlavou a že by mi byly oporou. Začínali jsme vlastně se vším od začátku, učili jsme se venčit venku, stát, chodit. Ušila jsem mu kšíry, ale Aronkovi brzy došlo, že se bez  námahy dostane kam chce. Přední packy ovládal, zadní jsem mu nadzdvihovala kšírama a šup, byl kde chtěl. Tak jsme zvolili metodu pro nás drastičtější. Chodili jsme v hlubokém předklonu a rukama jsme dávali pouze rovnováhu do zadních pacek. Jen v případě podlomení packy tam byla ruka "ochraňovatelka". Pro Aronka to bylo účinné, pro naše záda bolestivé. Náš marod se ale musel snažit sám.
Vždy, když udělal sebemenší pokrok ( zavrtěl ocáskem, pohnul packou, zatnul drápky,převalil se z boku na bok, postavil se...),byla to pro nás velká událost a obrovská odměna. Překvapila nás i podpora ostatních lidí z okolí. V červenci už  se dokázal jít pochlubit za kamarády na cvičák. To bylo radosti a vítání! Jeho chůze sice měla podobu silně opilého psa, ale šel sám a byl spokojený! V srpnu jsme zase absolvovali letní výcvikový tábor agility se "starou partou". Překážky neskákal a už skákat nebude, ale dovolila jsem mu proběhnolut tunel. To bylo radosti! Dneska znovu chodíme každý den do lesa, sice opatrně ( tedy z mé strany ). Aron běhá, skáče, občas se diví, že zadek s nohama "běží vedle něj", občas spadne - nevadí,vyskočí a běží dál. Jeho radost z pohybu  je obrovská! Je vidět, že to není úplně v pořádku. Levou packu si jakoby nadhazuje a pravou ještě občas při zdvihání škrtá drápky o zem. Tím si je dost obrušuje,někdy i do krve. Koupili jsme mu botičky, ale osvědčily se spíše dětské froté ponožky. Myslíte si, že se chůze ještě urovná? Operaci měl 19.5.2004. Dnes s ním cvičíme už jen tak 3x denně, spíš  masírujeme. Myslím si, že posiluje svaly přirozeněji vlastní chůzí. Máme s ním dělat ještě nějaké speciální cvičení na posílení svaltva zadních končetin? Jaký máte, prosím Vás, názor na chůzi po schodech?Do schodů a ze schodů ho raději stále nosíme, ale jinak se snažíme, aby si svůj život užíval v   pohybu a aby byl každý den pro něj radostným.
Předem Vám děkuji za odpověď a přeji hodně radostných okamžiků s pejsky.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Je mi Vašeho pejska líto a držím mu moc palce. Víte, viděl jsem už pár psů s různým stupněm postižení pohybového aparátu, od skoro úplného ochrnutí zadní části těla, amputovanou končetinou až po operaci DKK, kdy část stehenní kosti zadní končetiny je odoperována a končetinu drží pouze svaly. Ale vždy mě dostalo poznání toho, jak si pes dokáže pomoci - z úplné nehybnosti si časem a tréninkem vypracuje pohybovou mechaniku maximálně efektivní v rámci postižení. Tito psi se navzdor handicapu pohybují tak nádherně, že jenom stojíte, pozorujete je a jste u vytržení z jejich vůle žít, schopnosti se přizpůsobit a radosti ze života.

Jinými slovy - i Váš kokršpaněl na tom bude časem daleko lépe. Zesílí svaly a pohybová mechanika se stane daleko jistější. Chce to jen čas, rozumnou dávku pohybu a rehabilitaci končetin. Choďte s ním nejlépe po měkkých lesních cestách, které nejsou "nárazové" a jejichž podklad vůči končetinám pruží. Na posílení zadních končetin je velmi dobrá chůze nebo lehký běh do prudkého kopce - opět na měkkém terénu. Schody s ním určitě absolvujte stále tak, jak píšete.

Moc držím palce Vám i pejskovi:)

 

(3.10.2004)
Tazatel: Eva K.
Plemeno psa: kokršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den! Před 2 měsíci jsem Vás prosila o radu, jak se chovat a co dělat v případě, že na mě můj kokršpaněl vrčí. Chtěla bych Vám ještě vyjasnit, jak to bylo s oním poléváním a bitím. Obě tyto "metody" se nezrodily v mé hlavě, ale byly radou v prvním případě "profesionálního" cvičitele, v případě druhém, kde mi bylo doporučeno psa "zmlátit, až před Váma padne na zadek", dokonce radou veterináře. O to mi ale nyní nejde. Před 2 týdny si otec pořídil štěně NO, kterého přivezl již ve věku 6 týdnů. Zatím je samozřejmě v domě a bez problému se naučil čistotnosti. Problém nastává tehdy, vezmu-li malého na dvorek, kde mám já svého kokršpaněla a otec nalezeného pejska, nejspíš křížence barváře. Nalezenec se štěněte doslova nemůže "nabažit" a v žádném případě by mu neublížil. Zato můj kokršpaněl na malého vrčí, chodí kolem něj strnule a jakoby po špičkách a nejradši by se k němu nepřibližoval vůbec. Dokonce nechce jít ani ke mně, když je mi štěně na blízku. Nejspíš se obává konkurence a také strašně žárlí. Poraďte, prosím, jak mu "vysvětlit", že ho mám stále ráda a že se vůbec nemusí obávat ztráty mé přízně. Možná je problém i v tom, že se o všechny 3 psy musím starat já a on by mě prostě chtěl mít jen sám pro sebe. A ještě jeden dotaz. Nevydal jste nějakou knihu, kde by byly veškeré Vaše poznatky a zkušenosti shrnuty? Věřím, že mi odpovíte, a že ve mně nevidíte jen "bič" na psy. Ráda bych totiž jak sobě, tak pejskům pomohla, a to myslím naprosto UPŘÍMNĚ (ne jako náš pan premiér). Krásný den Vám a oběma Vašim pejskům!

Odpověď: Dobrý den. Vyjádřím se nejprve k první části Vašeho dotazu - je sice velmi hezké, že jak píšete "obě tyto 'metody' se nezrodily v mé hlavě", ale člověk, který má ke svému psu skutečný (ne jen proklamovaný) vztah, by asi těžko byl schopen kteroukoliv z nich na svém psu bezmyšlenkovitě aplikovat. Kdyby Vám někdo poradil ať svého psa vyhodíte z okna, že to určitě pomůže, také byste to udělala? Nebo byste se už nad touto "radou" konečně zamyslela?

Pokud to skutečně myslíte s pomocí sobě i pejskům "naprosto UPŘÍMNĚ (ne jako náš pan premiér)", pak prosím začněte něco dělat - přečtěte si pro začátek třeba Poradnu. Už jsem v ní totiž několikrát psal o seznamování psů - ne doma na dvorku, který je domovem jednoho z nich! Ale o postupném nenásilném seznamování na místě, které je pro každého z nich nové (les, louka během procházek) a především o nutnosti, aby psi v podobném případě jako ti Vaši tvořili smečku s jedním člověkem ve svém čele.

Problém není v tom, jak píšete, že se o všechny tři psy musíte starat Vy. To je naopak Vaše velká výhoda, kterou si zatím pouze jen neuvědomujete. Proto znovu opakuji - prostudujte si PSÍ STRÁNKY a věřte tomu, že pro Vás tyto materiály v danou chvíli budou přesně to pravé.

Myslete to skutečně upřímně a v tom případě i já Vám budu držet v práci, kterou musíte sama na sobě udělat, palce:)

 

(3.10.2004)
Tazatel: Zuzana
Plemeno psa: maltézský psík
Pohlaví: fena
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, velmi pozorne som si precitala Vas clanok "Nez nechate sveho psa vykastrovat", nakolko som taktiez o tom uvazovala. Nie vsak z dovodu harania ci zmeny povahy psika. Vedela som, ze je to naopak zasah do jeho psychiky a verte, ze mam svoju fenku velmi rada a nikdy by som nedopustila jej umyselne zmrzacenie. Ale casto sa stretavam s nazorom aj od veterinarov, ze ak fenku nechcem dat pripustit, co je aj moj pripad, je kastracia ako prevencia proti cystickej hyperplazii maternice, zhubnym nadorom na mliecnej zlaze a pod. vhodna. Mozte mi prosim napisat Vas nazor. Za odpoved Vam vopred velmi pekne dakujem.

Odpověď: Dobrý den:) Vše jsem již napsal ve Vámi zmiňovaném článku, pokud jste jej četla pozorně, zjistila jste i můj názor na Váš dotaz. Další fakta naleznete i v této Poradně, příspěvků na dané téma již bylo dost.

Teď to vezmu trochu 'ad absurdum' - ale při důsledné aplikaci a ve jménu Vámi popisované "prevence" bychom mohli psům a fenám rovnou odebírat všechny "nepotřebné" orgány, že? Stačí vytvořit komisi, vydat zákon a určit, co ti čtyřnozí vlastně nepotřebují... Háček je ale v tom, že co je "nepotřebné", o tom nerozhoduje člověk. O tom rozhodla a stále rozhoduje příroda v evolučním vývoji - proto už jen tak mimochodem člověk není zarostlý srstí, tygr šavlozubý - a psi a feny ještě stále mají funkční rozmnožovací orgány...

 

(3.10.2004)
Tazatel: Hodrová
Plemeno psa: kokršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,chtěla bych vás poprosit o radu.Můj pejsek Denny jsou mu 3 roky,je velice temperamentni,nekdy agresivní vůči nám a nezvladatelnej. Chtěla bych se zeptat jestli by nepomohla kastrace a nebo jestli mám vydržet,slyšela jsem,že se kokršpanělé zklidní když jsou starší.Velký problém je v tom,že hrozně štěká když jde ven a nedá se utišit.Sousedé si stěžují ,ani se jim nedivim! Předem děkuji za radu.Nashledanou Hodrová.

Odpověď: Dobrý den:) Prosím - přečtěte si PSÍ STRÁNKY. Problém v tomto případě není v pejskovi, je v jeho majitelích a pokud si přečtete, co se tu o psech píše, možná pak ledacos pochopíte. Z podobných dotazů je mi popravdě řečeno dost smutno. Ještě Vám napovím - Váš již dospělý kokršpaněl není "nezvladatelnej", je pouze nezvládnutý, jako každý kokr živý a jeho "agresivita" vůči vám je odrazem prostředí, ve kterém žije. Podle toho, co a jak píšete, je bohužel i zcela nepochopený z hlediska vztahu člověk-pes a přirozeného chování psa. Zajímat se o tyto věci až ve věku 3 let psa mi přijde dosti zvláštní, návrh kastrace nechávám raději bez komentáře.

Přečtěte si prosím PSÍ STRÁNKY, pomohou Vám skutečně hodně věcí o psech pochopit.

 

(27.9.2004)
Tazatel: Jana Pšeničková
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 2-3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Problém: Před týdnem jsme si přinesli fenku - voříška. Majitelé nám v podstatě nebyli schopni říct, jak starý pejsek je. Nejprve tvrdili asi 4 měsíce, pak slevili na 3 a nakonec nás starší paní (babička té rodiny) informovala, že je určitě narozena 10. července. Zoubky má ještě pejsek první. Přikláníme se spíše ke věku 2 měsíců. Problém je ten, že pejsek jakoby zapomíná koho zná. Mě (paničku si pamatuje), má mne za ochranářku ale s ostatními členy rodiny má  problémy. Maminka teď byla několik dnů doma, strávila s pejskem taky hodně času, přesto když ji pejsek přes noc nevidí a ráno se potkají v kuchyni tak napřed štěká a vrčí, ale po chvíli ji pozná. Tatínek, který chodí do práce, se s pejskem taky dobře zná (mazlí se, když je doma), ale pokud tatínek dojde domů, nebo vyjde z pokoje, tak pes štěká a vrčí. Babička je u pejska úplně v nemilosti. Nechodí k nám domů často (ale máme společný dvůr), takže se s pejskem potká buď zde nebo u nás doma. Pes je dokonce agresivní, ježí se mu chlupy na zádach a vrčí a štěká. Je vidět, že se bojí. Chápu, že babičku ještě tolik nezná, ale mate mne jeho chování k mamince. Přemýšlela jsem o tom, jestli hůře nevidí a nepoznává pak ostatní podle pachu, takže jí to déle trvá. Opravdu nevím. Pokud máte nějaký nápad nebo radu, budu moc ráda, když mi dáte vědět. Děkuji Jana.

Odpověď: S největší pravděpodobností je problém v tom, že u pejska bylo zcela zanedbáno tzv. období vtištění (podle toho, co píšete o původních majitelích, mi to bohužel přijde dosti pravděpodobné) - krátce řečeno "důvěrné seznámení" s člověkem jakožto živočišným druhem. Tato fáze předchází socializaci, musí proběhnout již od prvních dnů štěněcího života a není v podstatě ničím jiným než navyknutím štěňátka na lidský pach, hlas a především uklidňující dotek lidské ruky. Pokud tyto zkušenosti jsou štěněti odepřeny, vyrůstá z něj pes plachý, nedůvěřivý až agresivní vůči člověku.

Vy teď proto musíte dohnat co se dá - dopřát štěněti hodně tělesného kontaktu, mluvit na ně klidným hlasem a postupně jeho nedůvěru odbourávat. Netlačte na pilu, bude to chtít čas, trpělivost a především klid. Pokud to zvládnete, časem (v horizontu několika měsíců) se vše srovná.

Doporučuji také pro jistotu zdravotní vyšetření u veterináře, které by odhalilo případnou špatnou funkci některého ze základních orientačních smyslů.

 

(27.9.2004)
Tazatel: Nikola Ježková
Plemeno psa: kříženec knírače
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ano (ve 3 letech)
Dotaz: Dobrý den, velmi Vás prosím o radu na následující problém. Mám jisté samaritánské sklony - zvláště pak ke psům - a vzala jsem si již dva pejsky z útulku. S prvním problém není. Je to dva měsíce, co jsme si přibrali tříletou fenku knírače. Byla v hrozném stavu a kdykoli jsem jí chtěla pohladit, krčila se, třásla a utekla do rohu, z čehož soudím, že byla asi hodně bita. V současné době se to hodně změnilo k lepšímu. Problém je ve dvou věcech. Když odejdeme z bytu, vyje, štěká a my nevíme co s tím. Druhý problém je, že když se bojí nebo jí něco bolí, tak kouše, ne do krve, ale vyjíždí poměrně často, takže když jí chci za něco vytahat - seknout jí nechci - tak po mě vyjede. Jinak je hrozně hodná, poslušná a vděčná, ale nevím, jak jí toto odnaučit. Sice jen stiskne, ale bojím se, aby se to nestupňovalo... Děkuji za radu a přeji krásný den.

Odpověď: Dobrý den:) K prvnímu problému bylo již na těchto stránkách a v Poradně napsáno již tolik, že Vás poprosím, abyste si našla odpovídající příspěvky - řešení problému je zcela stejné jako u štěněte. Druhý problém - nedivte se, že takto reaguje, když se cítí ohrožena. Dřívější život nyní Vaší fenky asi byl bohatý na negativní zkušenosti s člověkem a opět se nejedná o nic k "odnaučení", musíte jí dát čas a pomalu ji přesvědčovat o tom, že Vám může věřit. Chce to co nejvíce tělesného kontaktu, zvykejte ji opatrnou manipulací i na věci pro pejska ne úplně příjemné (čistění uší, očí, stříhání drápků) a především buďte trpělivá a klidná. Může to trvat třeba i rok, než Vám skutečně začne důvěřovat.

Pokud se dokážete vcítit do psí duše, její obrana se nebude stupňovat, začne Vám věřit. Držím Vám i fenečce palce!

 

(27.9.2004)
Tazatel: Eva J.-L.
Plemeno psa: WHWT
Pohlaví: fena
Stáří: 6 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, procetla jsem si Vasi poradnu a nasla spoustu odpovedi na me dotazy. Je vazne skvele, ze provozujete takovouhle sluzbu:-) Tak ted muj posledni dotaz. Mame cerstve stenatko, je to fenka westika a je ji akorat 6 tydnu. Mame ji teprve 3 dny, uz se naucila curat na podlozku a pribehne na jmeno(jeji:-), zatim spala jen jednu noc sama, ale moc knucela, tak jsem k ni vstavala tak po trech hodinach, vcera jsem ji nechala v obyvaku a spala u ni na gauci, to byla docela v pohode. Jen se obcas probrala a chtela si hrat, ale pri neuspesnych pokusech o hru si lehla a spala. Vy pisete, ze psa nechavat postupne o samote. Tak cinim, jen nevim, jestli se to vztahuje i na tu noc.  Vite, bojim se, abych neco nezkazila tim, ze ji necham celou noc samotnou. Zase ji nechci kazit tim, ze ji jednou necham v obyvaku a podruhy samotnou v kuchyni. Tak Vas prosim o radu. Vysledne bych rada, kdyby spala v kuchyni, nebo sama v obyvaku, mame totiz patrovou postel a tak je vyloucene, aby s nama spala, tudiz opravdu neni jina moznost, nez ji naucit samotnou pres noc.

Odpověď: Dobrý den. Je mi moc líto, že jste si nenašla čas přečíst si i něco jiného než Poradnu - možná byste třeba z mého povídání "Pár slov o psech v posteli" pochopila, kdy je samota vhodná a kdy ne. Zaměňujete ať už záměrně nebo z vlastní nepozornosti dva pojmy - pes o samotě přes den, kdy je majitel například v práci, a noc, kdy by pes měl být naopak svému majiteli co nejblíže! Přečtěte si prosím výše uvedený článek aspoň teď, na tento Váš dotaz skutečně nemohu odpovědět nijak jinak než doporučením tohoto článku a žádostí o větší pozornost při čtení PSÍCH STRÁNEK...

Ještě drobnost na závěr - uvědomte si prosím, že máte 6-týdenní štěňátko, které potřebuje v noci Vaši tělesnou blízkost a ne samotu v kuchyni nebo obýváku. Občas skutečně nechápu (a to si neberte nijak osobně) uvažování člověka, který si pořídí pejska a od samého začátku hledá důvody pro to, aby s ním nemusel být. Když byl můj Dino malý a také jsem měl ztížené podmínky, nepřišlo mi zatěžko spát s ním měsíc a půl v kuchyni na karimatce. Když má člověk opravdu ke svému pejskovi vztah, obětuje pro něj ledacos ze svého osobního pohodlí a vždy lze nalézt řešení jiné než jeho odsun do jiné místnosti. I nad tím zkuste chvíli popřemýšlet...

 

(27.9.2004)
Tazatel: Zbyněk
Plemeno psa: beagle
Pohlaví: fena
Stáří: 10 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Přeji pěkný den, máte skvělé stránky,už mi mnohokrát zodpověděli mnoho dotazů. Máme 10ti dýdení štěně beagla fenku s pp. Přivezli jsme si ji domů a doma jsme zjistily, že má dvě jizvičky(tak to vypadalo) na bříšku. Tak jsem kontaktovali chovatelku co to vlastně je.Ta nám odpověděla :  "narodila se s tím, jsou to mléčné lišty,prý se ptala veterinářky a zdravotně to ničemu nevadí.Jen kdyby se  v těch místech nevyvinuly dobře bradavky, mohl by být problém s kojením". Je to vše co nám chovatelka napsala nebo je naše štěňátko ještě nějak ohroženo? Co to jsou vůbec ty mléčné lišty? Mockrát děkuji za odpověd na můj dotaz.

Odpověď: Pěkný den:) Pojmem "mléčná lišta" se označuje jedna řada mléčných žláz, fena má tedy dvě mléčné lišty. Mléčné žlázy v této jedné řadě jsou v těle fenky spolu propojeny a společně vyživovány. U velmi mladé fenečky skutečně mohou vnějším vzhledem trochu připomínat "jizvičky":)

 

(27.9.2004)
Tazatel: Pavla
Plemeno psa: kříženec belgického ovčáka
Pohlaví: fena
Stáří: 13 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: K psovi (5 let) nám náhodou přibyla fenka. První háráni jsem byla doma (nezaměstnaná), takže se všechno uhlídalo a štěňata nebyla.Teď bude hárat podruhé, s tím, že psy nemám možnost separovat do dvou místností (když pominu koupelnu bez okna, jen okénko do světlýku)a jako jediná možnost se jeví kastrace feny, do které se mi moc nechce.Poradí te mi? Děkuji předem.

Odpověď: Jediné, co Vám mohu doporučit, je si na dny, kdy fena bude svolná k nakrytí, vzít dovolenou a oba pejsky prostě ohlídat. Nebo fenku nechat doma a pokud máte možnost, vzít si psa s sebou do zaměstnání. Je to otázka skutečně jen těch několika kritických dnů, nikoliv celé doby hárání. Kastraci Vám v žádném případě doporučovat nebudu a moc jiného asi vymyslet nelze, takže Vám držím palce, ať jedno z navrhovaných řešení je pro Vás realizovatelné:)

 

(26.9.2004)
Tazatel: Vlaďka
Plemeno psa: anglický kokršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Prosím o radu. Máme 18 měsíčního anglického kokršpaněla. Na podzim loňského roku jsme s ním absolvovali základní výcvikový kurz poslušnosti. Zhruba půl roku se nám stává, že pes vrčí a je "ohání se" při různých příležitostech nejen po cizích lidech, ale i po členech rodiny, které jindy velmi miluje. Stává se to bohužel i v situacích, kdy je relativně spokojený a v pohodě např. leží a odpočívá, jeden z rodiny ho hladí a druhý jde kolem a už vrčí a cení zuby (není to pravidelné).
Vaše rada by mi nesmírně pomohla, jak ho tomuto chování odnaučit, abychom se nemuseli bát, že někomu něco udělá. Děkuji

Odpověď: Zde nejde o "odnaučení", je to problém špatné výchovy a neexistence správné smečkové hierarchie, zesílený psychickým dospíváním pejska. Pokud si pročtete dřívější příspěvky v této Poradně, zjistíte, že je to velmi častý problém a nevyřeší jej jedna rada. Jako ve všech podobných případech i Vám mohu doporučit jediné - přijeďte s pejskem za mnou, zapracuji na pejskovi a Vás naučím základy výchovy a komunikace s vlastním psem.

 

(26.9.2004)
Tazatel: Vladimír Janoťák
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, mam jednu otazku na moznosti fyzickej zataze vhodnej pre Zlateho retrievera. Manzelka mi vycita, ze psa moc "nicim". Kazdy den  rano "beham" so psom v prirode. Ja urobim 10-15 km. Rony mozno 20-50 km /dobrovolne/, nakolko okolo mojej priamociarej drahy vykonava doslova kmitavy pohyb. Pritom mu doprajem maximalne vybehanie sa s kazdym psom, ktoreho stretnem a s ktorym to je mozne. Dnes ma rozosmial jeden pan s Nemeckych ovciakom, dost nadstandartne tezkym. Psy sa nahodou stretli, neskodne,dost priatelsky sa zoznamovali a pan ich v panike oddeloval byciklom. "Neuhryzne ho"? pytal sa s obavami snad o zivot svojho psa. Neuveritelne co sa vsetko moze prihodit, ze? Samozrejme sa Rony "tvari" doobeda dost unavene. Ale mne sa zda, ze to je normalne. Ale pre pokoj v rodine Vas poprosim o Vas nazor. Viem, ze Ceskoslovensky ovciak potrebuje po 100 km behu na regeneraciu sil 4 hodiny. Ako je to s nasimi Zlatymi retrievermi? Vopred dakujem za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud je pes zdravý, nemá problémy s pohybovým aparátem, je v dobré kondici a má víceméně dokončený tělesný vývoj, pak mu můžete dopřávat pohybu opravdu hodně. Vyjádřit "denní dávku" v kilometrech obecně dost dobře nejde - záleží na plemeni i konkrétním jedinci, hlavním indikátorem musí být sám pes. Pohyb po měkkých, nejlépe lesních, cestách s dostatkem zastávek na odpočinek, po kterém pes není zadýchaný, nekulhá a nejeví známky vyčerpání - to je pro každého pejska to pravé a pokud na něm vidíte šťastný výraz, je to důkaz i jeho spokojenosti:) Jinak pes regeneruje celkem rychle, proto nevadí, pokud Vámi popisované "procházky" absolvujete každý den - jen čas od času bych mezi ně vložil přeci jen den "odpočinkový".

Pokud podnikáte s pejskem delší "túry", pak nikdy nezapomeňte na zdroj čerstvé vody, ať už přírodní nebo v lahvi s sebou.

Zlatí retrívři už dávno nejsou, co bývali, ale pokud jste Ronymu dopřál ve výživě kvalitu a rozumně ho krmil, pak z něj máte dnes již trénovaného psa a klidně s ním můžete "běhat v přírodě"... a já Vám oběma přeji těch naběhaných kilometrů co nejvíce a hodně společných let:)

 

(26.9.2004)
Tazatel: Markéta
Plemeno psa: anglický kokršpaněl
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 roku/3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám 3,5 letou angl. kokršpanělku a nechala jsem si po ní jedno štěňátko (fenku). Nyní jsou jí 3 měsíce a je nejvyšší čas začít s výchovou a pomalu i se základním výcvikem. S tím si právě nevím zas tak úplně rady. Starší fena poslouchá celkem dobře (doma většinou 100%, venku je to horší:o)). Nevím ale, jak se postupuje při výcviku druhého psa. Pokud řeknu např. sedni, sedne si samozřejmě i matka, s povelem ke mě je to to samé (ostatní jsem se štěňátkem zatím nezkoušela), a to i když řeknu před povelem jméno štěněte. Nevím, jestli je mám tedy cvičit jakoby obě najednou, nebo starší fenu během výcviku dát do jiné místnosti (to se mi ale nechce). Asi je to dost banální dotaz, ale ráda bych měla ze štěňátka dobře vychovaného psa a zároveň nechci nic pokazit ve vztahu fen.

Odpověď: Dobrý den:) Využijte toho, že máte fenku, která už základní výcvikové povely zvládá. Pro štěně to bude velká pomoc, protože spoustu věcí samo od starší fenky odkouká a naučí se je naprosto přirozeně. Stejný princip "přirozeného učení" používám od začátku i ve své psí škole - a pro 4-měsíční štěňata není při této metodě problém sedni, lehni a základy odložení...

 

(26.9.2004)
Tazatel: Michaela Dědková
Plemeno psa: kříženec pinče
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, srdečně Vás zdravím já i můj pinčlík. Už jsem Vám jednou psala,Filípek je z útulku,teď už ho máme asi čtvrt roku. Skvěle si zvykl,snažím se budovat si před ním autoritu a snad se mi to i daří.Občas mám ale pocit,že mě tak docela "nebere na vědomí".Jedná se hlavně o jeho hravou povahu. Celý den by si pořád hrál,má spousty hraček,které mi nosí do ruk.Samozřejmě si s ním hraji a povídám,ale on se i rád honí po bytě. Je to celkem veselé vidět ho jak tryskem pobíhá po bytě a jakou má radost,že jsem mu v patách:) Když chci hru ukončit a mu se nechce,zkouší na mě tu polohu v pololeže s vyšpuleným zadečkem.Vím,že je to pobízení ke hře.Když už nereaguji začne takto přede mě skákat(provokovat) a vrčet (není to ale agresivní vrčení,spíš pobízení ke hře-on je totiž hodně "upovídaný":)Řeknu mu,že ne,že dost,že už si hrát nebudeme, jemu svítí očička a když se pohnu začne mě tahat za kalhoty nebo skákat po ruce. Vysvětluji si to tak,že mě v tomto případě nebere jako autoritu a myslí si,že mě donutí ke hře.U něho občas nevím,když mě to naštve a ostrým hlasem mu řeknu fuj,nenechá toho,myslí,že se s ním začnu honit. Přikážu mu teda,aby šel k noze a najednou si uvědomí,že se zlobím a  podřízeně a s roztaženýma nohama se mi ihned vplazí k nohám. Pak je v pohodě.Jinak mě po bytě pronásleduje při každém kroku,je to takový ocásek:)
Možná,že ta nerovnováha mezi jeho chováním ke mně pramení z toho,že jsme v bytě 4 osoby. Mě poslouchá asi nejlíp (pár příkazů ještě neumí,ale co umí,tak mi udělá),když mu nadám,jde si mě usmiřovat (používám vaše metody trestu,žádné bytí,jen třepání za kůži nebo povalení na zem).Táta si s ním ale někdy hraje pro mě dosti divokým způsobem.Pak není schopný poznat tu hranici,kdy by měl ubrat. Taky ho nechávám spát se mnou v posteli,ale jen v nohách,kde se schoulí do klubíčka.Naši ho ale na dovolené nechali spát v jejich velké posteli u hlavy,což se mi vůbec nelíbilo.Myslím,že mi takto narušují výchovu.Když mu já něco dovolím nebo zakážu a oni to obejdou.Narušují mi tímto chováním autoritu? Filip taky při hře kouše do ruk nebo líže celý obličej včetně uší a nosu. Vím,že kousání by se povolovat nemělo,ale nějak ho to nemůžu odnaučit.Bere to jako skvělou hru.Někdy zabere,když zakňučím,to mi pak olíže uši.Jindy mi ale skáče hravě!!! po rukách i když jenom jdu.Skáče výš než do pasu,takže nosím ruce skoro nad hlavou. Mám ho po každém ňafnutí zatahat za kůži a nadat mu? Eliminovat to tak,aby se už nikdy neodvážil ani jednou chňapnout?
Opravdu jsem se snažila pročíst co nejvíc dotazů ohledně autority a řídit se jimi.Nevím nakolik mám měnit postupy výchovy Filipa nebo sladit názory na výchovu v celé mé rodině:)

PS:Taky se mi stalo,že Filip neposlechl otce(ten má za to,že ho musí posloucht jako hlavu rodiny),a když na něho rozčíleně volal,Filip přišel ke mně,schoval se mi za nohy a zpoza nich na otce koukal,nechtěl se ani hnout.

Předem děkuji za Vaši odpověď a doufám,že můj dotaz není tak moc zmatený:)

Odpověď: Dobrý den:) Tan zmatek máte spíš ještě sama v sobě - dejte tomu čas, pozorujte svého pejska a především se snažte sama ujasnit, co po něm vlastně chcete. Váš pejsek je temperamentní, mladý a bude zkoušet spoustu věcí, zda mu projdou. Ale na druhou stranu je to přirozené chování a určitě byste nebyla ráda, kdyby jen ustrašeně ležel v koutku a "poslouchal na slovo" bez toho, že by sám měl radost ze života.

Nevím, proč Vám vadí, že ležel Vašim rodičům u hlavy... Zkuste trochu zapřemýšlet nad tím, jestli ve jménu "autority" nepřeháníte některé věci - výsledkem dobré výchovy je pes, který je ovladatelný, zařazený ve smečce, ale zároveň nestresovaný a který stále zůstává sám sebou. Trochu mám pocit z Vašeho dotazu, že byste ze svého pejska chtěla mít jedince, který bude absolutně poslušný a nikdy neudělá nic jiného než co sama chcete. Ale věřte mi, že pak byste z něj neměla radost ani Vy a právě jeho "nepředvídané kousky" činí vaše soužití zajímavé a krásné.

Snažte se všichni v rodině vůči pejskovi přistupovat stejně, to je určitě dobré. Ale zároveň mu nechte i maximum možné svobody ve vlastním jednání - ale pokud je zapotřebí, pak se nebojte použít prvky "psí výchovy". Např. pokud na Vás skáče do výšky, pak ne ruce nad hlavu, ale na pejska... tak jak jsem tu už tolikrát popsal.

 

(26.9.2004)
Tazatel: Linda
Plemeno psa: čivava
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, měla bych na Vás také prosbičku o radu. Pejska jsme si vzali od chovatelky ve 12. týdnech. Postupně jsme zjistili, že byla zřejmě hodně zanedbána socializace. Pejsek se moc bojí, trvalo skoro měsíc, než získal důvěru k nám (já a manžel). Postupně se přestává bát i ostatních z rodiny, pohladit se nechá málokdy, ale alespoň už v takové míře neutíká. Ovšem situace se mění na procházkách. Pokud potkáme na chodníku jinou osobu, tak utíká pryč a čeká opodál, až dotyčný přejde. Celkem zvládá pokyn Ke mně a Sedni, ovšem pokud jsme spolu někde v ústraní. Jakmile vydám pokyn v místě, kde se pohybují lidé, začne se klepat, neustále se rozhlíží a absolutně mě nebere. Nezabírá ani pamlsek-prostě si ho nevšímá. A zde bych potřebovala od vás poradit - když vím, že pejsek pokyn umí, mám od něj pokyn vyžadovat? Tzn. pokud neuposlechne, tak vytřepat za kůži? Nebo jaký by měl být postup? Doma v bytě, na zahradě umí všechno, a četla jsem, že pokud umí pokyn v klidném místě, je třeba přejít na rušnější místo, ale tam se nám to nějak nedaří. A jestli mohu ještě další dotaz - nejvíc ho lekají kolaři a maminky s kočárkem. Když je míjíme, tak skáče na vodítku jako mustang a snaží se utéci. Mám ho v tomto případě uklidňovat nebo se snažit normálně projít jakoby se nic nedělo? Byla mi dána jedna rada, že pokud ho budu uklidňovat, tak tím víc si uvědomí, že dělá dobře že se bojí, že ten kočárek je skutečně nebezpečný. A v jedné knížce jsem naopak četla, že pokud pejsek utíká před lidmi nebo kočárky, tak se má vydat pokyn Nesmíš a držet nakrátko co nejblíže kočárku...Moc ráda bych znala Vás názor. Moc se omlouvám, že je dotaz tak dlouhý, ale ptala jsem se na mnoha internetových diskuzích a trošku se odpovědi rozchází...
Mnoho úspěchů a děkuji!!

Odpověď: Dobrý den:) Přečetl jsem si Váš dotaz a zcela chápu, že teď asi zcela nevíte kudy kam - některé "rady", které jste si v dobré víře přečetla nebo Vám byly jinak interpretovány, jsou skutečně "unikátní" a navíc si krásně protiřečí...

Takže - problém je skutečně v socializaci. Pejska musíte od štěněte zvykat na zátěžové situace (například více psů, více lidí, provoz na ulici apod.), pokud tuto fázi poctivě zvládnete, pak podobné situace přejdou pejskovi časem do ranku těch běžných, se kterými si jeho psychika již lehce poradí. Pes se učí zkušenostmi a pokud jeho zkušenost říká "není to příjemné, ale dá se to přežít", pak situaci podobného typu řeší již s nadhledem a úspěšně. Znovu podotýkám - velmi záleží na psychice konkrétního psa. Velmi mladý pes labilní povahy bude mít daleko větší a déletrvající problémy než pes již dospívající nebo pes s pevnou povahou.

Výše popsanou fázi socializace nesmíte v žádném případě pokazit dalším stresem z Vaší strany - neustálým dáváním povelů, příkazů nebo zákazů. Pokud to uděláte, nadobro psa zkazíte z hlediska jeho zvládání zátěžových situací i důvěry vůči Vám. Naopak, pokud psa VHODNÝM ZPŮSOBEM uklidníte (dotek ruky v oblasti ústního koutku, hluboký pomalý hlas - uklidnění je něco zcela jiného než varování!), pak s Vámi půjde až do pekla - protože Vy jako vůdce smečky v něm tu jistotu vytvoříte. Proto k řešení podobných situací, které popisujete, jsou zapotřebí dva aspekty - důvěra psa ve Vás a Váš klid a sebejistota, kterou ji vytváříte.

Přečtěte si prosím Poradnu, je tu spousta příspěvků, ve kterých jsem již podobné dotazy o socializaci a budování sebevědomí mladého pejska zodpovídal. Určitě Vám i tyto pomohou:)

 

(26.9.2004)
Tazatel: Michaela Dědková
Plemeno psa: kříženec pinče
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, sice jsem Vam psala nedavno,ale prece bych se Vas chtela zeptat jeste za neco:) Ani nevíte,jak moc mi Vaše Poradna pomáhá a sbližuje mě s mým chlupáčem! Mám pocit,že přesně vím na co myslí,když se na mě podívá svýma hlubokýma očima.Rozhodla jsem se ho odnaučit to kousání do ruk a hned jsem mu udělila jednu malou výcvikovou a nenásilnou lekci.Když mě zase zkusil jemně ňafnout,čopla jsem si kněmu a říkala mu fuj,trochu mu stiskla čumáček.Pak to zase zkusil,tak jsem ho do něj zase ďobla....tak to šlo asi 3x. Přitom jsem se mu dívala do očí,ale velmi klidně,bez známky agresivity. A on se mi vplazil úplně do klína,tam se svalil na záda a ukázal mi bříško.Přitom se na mě podíval a já úplně slyšela jak mi říká: já vím,zlobím,ale už budu hodnej,jo? No a od té doby je vyměněnej,do ruk nekouše a když mě sem tam zatahá za nohavici,stačí mu to říct jen jednou. Ani nevíte,jak jsem šťastná,že jsme si porozuměli. Někdy přijde,sedne si přede mě a kouká. Tak mu ukážu,že může a on mi vyskočí do náruče,stulí se a odpočívá...........no ale k mému dotazu:)
Pri pročítání Vašich stránek jsem se dostala ke kodexu o výcviku. Je tam věta:Co nejvíce času nechám svého pejska na volno, pokud jej však mám na vodítku, pak na krátkém a vedu jej u nohy. Vy tedy nedoporučujete běžné vodění psa na samonavíjecím vodítku? Pro svého Filipa samonavíjecí vodítko mám (8m) a myslela jsem,že mu tím poskytnu více prostoru pro průzkum okolí,kde je rušný provoz nebo nejsou vhodné podmínky pro volné pobíhání (než přejdu z města k lesu nebo na pole,louku atd.).Samozřejmě se ho snažím co nejvíce pouštět na volno.Vaše Poradna mi velice pomohla pochopit potřebu pejsků seznamovat se s jinými a proto ho nechávám jít a hrát si se všemi pejsky /bohužel často vidím hlavně starší dámy jak si před mým zvědavým psem přehodí vodítko z ruky do ruky a svého psa strčí za sebe,škoda/. Krátké vodítko mám taky,ale skoro ho nepoužívám.
Vidíte taky nějaký rozdíl v tom,jestli má pejsek kožený obojek nebo tzv.popruhy? Můj Filda má opět právě ty popruhy -je to menší pes -asi 35cm v kohoutku a zrovna se mi nelíbí cukání psem za krk (asi řeknete,že správně vychovaným psem by se škubat nemuselo:).Já jím neškubám,není to potřeba,ale nerada vidím tu smyčku okolo krku.
A nakonec bych Vám chtěla říct,že bych se velice ráda zúčastnila Vašeho dalšího výcvikového kurzu (tuším v květnu 05)? Sice jsem až z Brna,ale určitě to stojí za to:) Filip je vcelku bezproblémový,se psy se nerve,buď si hraje nebo před těmi dominantnějšími se klidí z cesty...či utíká pryč. Spíš je problém s lidmi. Nenechá na sebe šáhnout cizími lidmi.Nekouše je,ale uhýbá a snad by i od nich utekl ke mě. K životu to snad ani není tak důležité,nemusí ho "dlachnit" každý,ale nebyl by to na Vašem kurzu problém? Pomohl by mu kurz i v tomto strachu?Lidé ho musí chvilku přemlouvat,aby za nimi šel a i tak si je jen očuchá.V žádném případě ho nenutím,aby se nechal od lidí hladit.Když k nim nechce,tak nechce.Víc se odhodlá,když se k němu otočí zády a odchází...to je pak z něho odvážný průzkumník:)
Moc pozdravuji Vás i Vaše pejsky;)

Odpověď: Dobrý den:) Ano, samonavíjecí vodítko skutečně nedoporučuji - jednak ho lidé vesměs neumějí správně používat (a důsledkem jsou pejsci, kteří neumějí chodit u nohy, ale spojeni se svým majitelem "pevným poutem" a cítíc jeho podporu na vás ječí, cení zuby a vůbec se chovají jako nesociální psí sebevrazi:)), jednak spolehlivě vytváří u psů určité zlozvyky a problémové chování. Na svou délku je velmi pružné, neumožňuje v případě potřeby rychlou a spolehlivou korekci pejska, pes na vodítku je i není... asi tak.

Popruhy jsou vhodné pro psy s křehkou tělesnou konstitucí (čivava, jorkšír). U nich je reálné nebezpečí, že opravdu razantní škubnutí vodítkem (spolu s nevhodným, příliš úzkým nebo dokonce kovovým očkovým obojkem) by jejich krček nemusel ve zdraví přežít.

Mého soustředění se klidně zúčastnit můžete. Ta minulá dala do pořádku už slušnou řádku psů, kteří měli problémy se socializací, ať již vůči psům nebo vůči lidem. Takže z mé strany skutečně žádný problém... stačí se včas přihlásit, až uveřejním termín:)

 

(19.9.2004)
Tazatel: Marek Svoboda
Plemeno psa: tosa-inu, kavkazan
Pohlaví: ???
Stáří: ???
Kastrace: ???
Dotaz: Dobry den, predem dekuji za vase stranky, ktere jsou co do kvality obsahu nesrovnatelne s vetsinou ostatnich i zahranicnich zdroju. Prestoze jsem se za posledni dva tydny pri cteni naucil vice, nez za posledni tri roky, nenasel jsem odpovedi na pro mne specificke otazky:

1. nasi dva psi spolu vychazi obecne velmi dobre. Pouze cas od casu bojuji o misto ve smecce, coz je vetsinou zpusobeno tim, ze nas Kavkazak-stene, zasahne do byvalych vyhod predtim jedineho psa-Tosi. Tyka se to mista k sezeni v obyvaku, prednosti pri drbani, aportovani atd. Tyto boje jsou pak celkem drsne, kdy Tosa zatim vitezi, ale za cenu natrzenych usi, prokouslych casti kuze apod. S postupne dorustajicim Kavkazakem a jeho neochotou podridit se Tose mam vsak obavu, aby tyto boje nevedly k zavaznejsim zranenim. Tyto boje se v pripade nasi pritomnosti doma snazime eliminovat bud tim, ze se vyvarujeme jakemukoliv nadrzovani, a nebo v jejich pocatcich - pri bojovnem vrceni jednoho z nich - odvedenim pozornosti jinam atd. Nicmene kazdy den po praci pristupuji k vjezdovym vratum se strachem, jestli tam budou jeste sedet oba dva psi. Domnivate se, ze muze dojit k vyhroceni jejich souziti do te miry, ze by si byly schopni privodit zavazna zraneni? Nebo az stene do roka a pul dospeje dojde k celkove harmonii? Pokud jiz k boji dojde, nechavame ho probehnout az do konce - je to chyba? - mam je jako vudce smecky pokousat oba s potencialnim rizikem, ze to budu ja, kdo nakonec prohraje? :-)

2. Druha otazka je i z meho pohledu naivni, ale pro sousedske vztahy se prece jenom zeptam... . Nechavame psum pres noc otevreny vstup do domu, coz vede k tomu, ze reaguji na vetsinu aktivit okolo plotu rychlymi starty a samozrejme stekotem. Protoze delka cesty okolo plotu, kudy chodi v noci opili sousede domu, cas od casu projede auto, vencici pejskar atd. je okolo 150 metru, delka trvani velmi hlasiteho a agresivniho stekotu obou psu je okolo 2-3minut, coz v casech mezi 2400 az 0600 rusi nektere sousedy. Ja vetsinou vstanu, dojdu i ve 4rano pochvalit oba psi, povelem TISE se mi je bez problemu podari utisit a odebereme se opet spat. Je to ale vycerpavajici, a po pravde receno, me osobne spise budi pocit povinnosti a ohled vuci sousedum, ze bych mel psi utisit, nez samotne stekani, ktere mi nevadi a povazuji je za prirozene. Takze, dovedete si predstavit, ze lze psi naucit stekat az v momentu, kdy dojde bud k naruseni jejich teritoria oznaceneho plotem, pri utoku na plot atd., tedy ze nebudou mit potrebu stekat na aktivity a osoby, ktere pro nas ani pro ne nepredstavuji prime ohrozeni? Jak rikam, chtel bych nechat na psech, aby sami posoudili, co jim stoji za prezentaci jejich sily, a co muzou nechat bez vyraznejsi angazovanosti, ale zaroven soucitim se sousedy, kteri jsou 5 - 6x za noc buzeni intenzivnim stekotem a s ohledem na jejich vek si dovedu predstavit, jak tezce na rozdil od moji rodiny zase usinaji :-) Nakonec predesilam, ze mame pozemek s lesem o vice nez hektarove vymere, takze nejsme imbecilove, kteri si koupi takovato plemena do satelitniho mestecka, ale sousedum se beztak nevyhnete, i kdyz nejblizsi jsou 60m vzdusnou carou ... .

Predem dekuji za Vasi laskavou odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Nejprve bych rád poděkoval za ocenění mých stránek, vždy mne to samozřejmě potěší. Nyní k Vašim dotazům.

1/ Je bohužel velmi pravděpodobné, že jednoho dne se vrátíte domů a skutečně najdete naživu pouze jednoho psa. Tosa-inu (někdy taky označovaný jako japonský mastif) je plemeno, které vedle sebe ve smečce nesnese jiného potenciálně silného a dominantního psa a mnoho chovatelů již na tuto neznalost specifiky tosí povahy doplatilo. Vůbec jste neuvedl stáří ani pohlaví obou psů (bez těchto důležitých údajů dotazy ani nezodpovídám, u Vás činím výjimku vzhledem k závažnosti dotazu!), pouze dedukuji, že tosa je zřejmě již dospělý pes a kavkazák štěně mezi půlrokem a rokem - a oba jsou samci. Kavkazák v roce a půl ještě zdaleka nedospěje, ale bude to věk, kterého se vedle dospělé tosy už vůbec dožít nemusí. Jednoho dne se tosa rozhodne ho zlikvidovat a věřte tomu, že tomu nezabráníte. K "celkové harmonii", jak píšete, rozhodně nedojde - jednoho krásného dne dojde mezi oběma psy skutečně k boji na život a na smrt. Nestraším Vás, pouze popisuji reálný scénář. Pokud si pořídíte psa plemene tosa-inu, nemůžete si k němu v žádném případě pořídit dalšího silného psa. Znám osobně případ tosy a amerického pitbulteriéra, kterého souběžně chovaná tosa (dokonce mladší) potrhala tak, že jej zachránila pouze náročná operace - to jen pro ilustraci, takových případů je daleko víc. Takže pokud jste situaci nechal zajít již tak daleko, jak popisujete, je to hodně špatné. Rychle ji řešte - jeden pes musí jít pryč.

2/ Kavkazák i tosa jsou plemena, kterým je hlídání prostoru přirozené (především kavkazákovi), ale řídí se přitom vždy vlastním úsudkem při vyhodnocování potenciálního nebezpečí. Pokud budou mít pocit, že je zapotřebí hlasitého zvukového projevu, prostě to udělají, pokud budou mít pocit, že je zapotřebí narušitele zastavit, udělají to také. Pokud jim do jejich jednání budete zasahovat bez skutečně dobré znalosti psích vzorců chování (nebo nebudete ve smečce skutečnou superalfou), obrátí se proti Vám. Na Vašem místě bych jim omezil pohyb blízko "kritickým místům" s častým provozem lidí i aut, pokud to není možné, pak bych volil alternativu jinou - vybudování kotců na nerušeném místě atp.

Pořídil jste si plemena dle svého výběru, ale musíte vždy předem počítat se všemi komplikacemi, které to může přinést - ať již v jejich vzájemném soužití nebo v soužití s okolím. Jinak se dostanete právě do těch problémů, do kterých jste se dostal a kterým bylo možné lehce předejít. Každopádně Vám držím palce.

 

(19.9.2004)
Tazatel: Renata Bauerová
Plemeno psa: kolie
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mamky pes, který ji tak na 90% poslechne (je to nejposlušnější pes široko daleko)se nedávno obrátil proti ní.Byl na vodítku a kolem šel také na vodítku pes, se kterým se nesnáší.Jak se začal na vodítku vzpínat a mamka ho držela, naštval se, otočil se a vyletěl jí po ruce. Jinak s ním nebyl nikdy problém, nechá si vzít jídlo, hračky, poslouchá.....někdy si akorát rád zaštěká, bohužel i v bytě.Prosíme o radu.Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Problém je v nezvládnuté roli vůdce smečky. Pokud se pes obrátí vůči "svému" člověku, je to vždy špatné a důvod je ten, který jsem právě napsal. Přirozená autorita se buduje u psa odmala, je to dlouhodobý proces a pokud není úspěšný, nevyřeší ho v žádném případě jedna rada.

Doporučuji Vám (nebo Vaší matce) prostudovat si PSÍ STRÁNKY, protože to je ta nejlepší cesta k pochopení toho, o čem je a jak se buduje autorita a smečková hierarchie. Když Vám teď poradím "při podobné příležitosti okamžitě povalte psa na zem, zavrčte na něj a držte, dokud Vám pod rukou nezvláční", je to sice to, co byste měla udělat, ale bez hlubšího pochopení problematiky nebudete vědět, o čem mluvím a velmi pravděpodobně to uděláte špatně. Proto začněte studiem PSÍCH STRÁNEK. "Je to nejposlušnější pes široko daleko" se sice krásně poslouchá, ale jak sama vidíte, není to rozhodně ta nejdůležitější stránka vztahu člověk-pes...

 

(19.9.2004)
Tazatel: Katka
Plemeno psa: výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 8 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, týden doma máme 8mitýdenního výmarského ohaře. Jako asi každé štěně neustále všechno kouše a samozřejmě taky nás. Chtěla jsem se zeptat, jestli je vhodné pejska plácnou po silném kousnutí po čumáku rukou? Na některých fórech to doporučují, jinde zase říkají, že psa nikdy nesmíme plácnout rukou. Bohužel po povelu Fuj! stejně kouše dál. A taky bych se ráda zeptala, jak řešit jeho rafání do našich obličejů. Například ráno po probuzení hned kouše do nosu, ne líže, opravdu kouše. Jak je nejlepší dát pejskovi najevo, že tohle se nedělá?

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem o tom v Poradně mnohokrát psal, stačilo by jen věnovat trochu času vyhledání příspěvků. Takže ještě jednou. Plácnutí rukou každý pes (i malé štěně) vyhodnotí jako projev agrese, nikoliv jako trest. Takhle můžeme potrestat malé dítě, nikoliv psa. Štěně má jako trest geneticky zafixované silné vytřepání za kůži na krku a lehké kousnutí do čumáčku - tak by ho potrestal i dospělý pes nebo fena. Pokud použijete stejný mechanismus (zuby mohou nahradit prsty ruky), štěně to vezme jako razantní upozornění, že něco udělalo špatně.

Povel "Fuj!" Vám nebude k ničemu, pokud pejsek neví, co jím vlastně vyjadřujete, to ho musíte teprve vhodným způsobem naučit. Takže - použijte výše uvedené postupy, jsou to psí reakce a těm štěně rozumí nejlépe. Dále Vám doporučuji věnovat čas prostudování PSÍCH STRÁNEK, mnohé Vám o Vašem pejskovi osvětlí.

 

(19.9.2004)
Tazatel: Zuzana
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: fena, fena
Stáří: 7 let, 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den! Chtěla bych se poradit o svém problému. Před půl rokem jsem zdědila 4 letou fenu NO. Doma mám ještě jednu vlastní fenu (7 let) - se kterou se zná od štěněte. Snášely se relativně dobře zhruba do 1 roku stáří mladší feny. Teď si ovšem usilují o život, nesenesou se, několikrát se vážně porvaly, musela jsem navštívit veterináře. Chovat jednu venku a druhou uvnitř je velmi komplikované..Několikrát vysklily i okno a dveře, když se k sobě pokoušely dostat. Tento stav trvá již půl roku a situace se nijak nezlepšuje. Přesto bych řekla, že jsou obě spíše mírnější povahy, přátelské k lidem. Je možné je ještě vůbec nějak usmířit?

Odpověď: Dobrý den:) Usmířit ne, ale uspořádat smečkovou hierarchii. V roce věku začala mladší fena dospívat a starší ji tudíž začala vnímat jako konkurentku, proto se změnilo i jejich vzájemné chování. Jedinou možností je to, že se Vy začnete chovat jako vůdce smečky a chování obou fen usměrníte - ale jako pes, nikoliv jako člověk. K tomu Vám samozřejmě nepomůže rada přes Poradnu, nejlepším řešením by bylo, pokud byste mne i s oběma fenami navštívila a já Vám je dám za Vaší přítomnosti do pořádku a naučím Vás vést smečku. Pokud tedy budete chtít, kontaktujte mne, domluvíme se...

 

(19.9.2004)
Tazatel: Jana
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, před časem jsem se na Vás obrátila s prosbou, jak naučit našeho psího kamaráda, který k nám před nedávnem přišel a moc lásky si neužil (spíše naopak) nosit košík a jak ho zbavit zlozvyku značkování bytů při návštěvách. Oba problémy se již vyřešily - na košík si zvykl po každodenním nácviku po měsíci, značkování v jeho případě asi bylo opravdu stresové, jak jste napsal, protože nyní je to již bez problému. Dnes mám na Vás jiný dotaz - resp. chci si s Vámi porovnat svůj názor. Jak jsem již psala minule - pejsek je na mě velice závislý, kam jdu já, jde i o, venku si mě hlídá, s poslušností nemáme problémy. Mého přítele má také rád, i když přivykání na něj bylo delší - předpokládám, že SAm byl bitý od muže, k mužům je velice bázlivý a dlouho mu trvá než získá důvěru. Jak jsem psala s poslušností nemáme problém - ale - když jsem s ím sama bez problémů, když je s ním sám přítel, bez problémů, když jsme doma oba dva, pes přítele naprosto neposlouchá. Přivolání, sedni, lehni - na nic nereaguje, otáčí hlavu ke mě, když mu dám povel já, provede ho, ale tím způsobem, že nejdřív se přiblíží co nejblíž ke mně a pak si teprve apř. sednu. Vysvětluji si to tím, že já jsem pro psa pes alfa a proto mě poslouchá. Ve chvíli, kdy je přítel s ním sám, přebírá vyšší postavení on, proto ho Sam začne bez problémů poslouchat, ale ve chvíli kdy se vrátím já, opět nastupuju já a pes je opět ochoten poslouchat jen mě. Jaký je Váš názor na tuto situaci? Podotýkám, že Sam má přítele opravdu rád a bere ho jako nadřazeného, jen já jsem tam jaksi rušivý element:-)
Díky moc za odpověď a podrbejte za mne vaše pejsky.

Odpověď: Dobrý den:) Jsem rád, že jsem Vám s oběma problémy mohl pomoci a že jsou již minulostí. A to, co teď považujete za problém - to přeci problém vůbec není! Vždyť jsem tu již tolikrát psal, že autoritu si pes nenechá předepsat. Buď člověka bere, nebo ne. Vy nejste vůbec rušivý element, pro Sama představujete vůdce smečky a podle toho se i chová. Váš přítel je v jeho očích až za Vámi, ale pokud je s ním sám, poslechne ho taky. Vámi popisovaná situace je zcela v pořádku a skutečně na ní nevidím nic neobvyklého, natož špatného - Sam se chová naprosto jak je v jeho psí přirozenosti a do té patří i to, že v přítomnosti Vás i Vašeho přítele poslouchá svého "nejvyššího" a dává mu to najevo.

Tak za mě Sama taky podrbejte a vězte, že vše je jak má být:)

 

(19.9.2004)
Tazatel: Jirka H.
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, předem chci poděkovat za vaší poradnu obecně. Musím přiznat, že jsme s přítelkyní spoustu rad využili. A to úspěšně. Dnes na Vás mám dotaz a myslím, že tenhle problém bude trápit více lidí. Máme fenku křížence bígla, která má sklony často a velmi urputně štěkat. Většinou, pokud je to například venku to nevadí, ale když například jedete v autě a najednou Vám pes začne za zády štěkat, není to příliš příjemné, ale především bezpečné. Pravda zase je, že neštěká bez důvodu, většinou na jiné pejsky. Jistě namítnete, že bígl je prostě takový, ale přece jen, poraďte nám prosím způsob, jakým psí štěkání alespoň omezit. Děkuji...

Odpověď: Dobrý den:) Rada je opět "jednoduchá" - být pro svého psa opravdovým vůdcem smečky. Pokud jím nebudete, můžete pejska hlasově nebo jinak korigovat jak budete chtít, ale pes to bude jednoduše ignorovat. Na druhou stranu, pokud budete pro svého pejska představovat skutečnou autoritu, stačí dotyk ruky...

Ano, bígl je "štěkavý" - taky to má po generace v popisu práce:) A protože je i temperamentní, je to kombinace, která občas potřebuje trochu usměrnit. Ale jak jsem napsal, klíč ke zvládnutí vlastního psa  je pouze ve fungujícím hierarchickém vztahu - a zde není problém pouze ve štěkání. Naučíte se zklidnit svoji fenku pomalým hlubokým hlasem a dotykem ruky, půjde to, ale teprve až Vás ona bude brát jako svého vůdce:)

 

(19.9.2004)
Tazatel: Martin Musil
Plemeno psa: kanárská doga
Pohlaví: fena
Stáří: 6 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, naši fenku Baddy máme teprve 3 dny/noci a můj dotaz se týká společného spaní v posteli..(spí s náma od první noci). Myslím že i za tak krátkou dobu si na nás už přivykla- snažíme se spolu s partnerkou, aby v nás nejprve dostala skutečně velkou důvěru- i když některé veci, které nechceme (kousání do rukou apod.) Jí nedovolujeme (zatím pokud možno uplně tou nejmírnější cestou- pokud je to v průběhu hraní, tak si přestaneme hrát- pokud po slovíčku "fuj" sama nepřestne "okusovat"). No, zajímalo by mě jak je to s tím pobytem v posteli- je špatné, že má postel i jako denní pelíšek? Když jdeme spát, necháme ji lehnout kamkoliv- třeba mezi nás- obvykle si lehne k mé hlavě. Má třeba i tendence jakoby někoho z nás "vyšoupnout" o pár centimetrů- ale je to možná jen pocit:-) Je to opravdu ještě malé telátko ale i přesto bychom neradi udělali (pokud se tak již nestalo) chybu hned v začátcích. Díky moc za zodpovězení dotazu. S pozdravem Martin. M.

Odpověď: Dobrý den:) Vaše fenečka je teď skutečně ještě malá a zranitelná a bude instinktivně tíhnout k prostorám, kde se bude cítit bezpečně - přes den tedy například i k té posteli, kterou na rozdíl od jiných míst už důvěrně zná. Jak si bude zvykat, začne důvěřovat i jiným prostorám a věcem. Proto jí v každém případě pořiďte i psí pelíšek, který bude patřit pouze jí a bude umístěn na klidném místě, ze kterého ovšem bude mít nerušený výhled a kontakt s vámi.

Dejte jí čas na aklimatizaci - potřebuje si zvyknout na místa i lidi. Pokud ji necháte spát s Vámi v posteli a zároveň si pohlídáte její dominanci (nesmí si postel přivlastnit!), položíte pro Vás všechny pevný základní kámen vzájemného vztahu.

 

(19.9.2004)
Tazatel: Alena
Plemeno psa: leonberger
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám ročního psa leonbergera.Od mala je to svéhlavý pes.Spíše by se dalo říct,že je paličatý a zkouší,co my vydržíme.Jeden problém je ten,když nastane okamžik ošetření např. ucha, oka atd.Nejdříve pouštěl hrůzu,teď musí "alespoň" kousat -ne zle ruku.Další problém je, když jde na procházku.Když potkáváme jen osoby,je to dobré,ale jakmile v jeho dohledu je zvíře,je prakticky nezvládnutelný (snad jen dospělý mužský ho udrží).Chodíme s ním na cvičák,kde je volně puštěný mezi ostatní.Je hravý,neprojevuje vůči ostatním agresivitu.Ani na procházkách ne,ale už jen to,že ač je na vodítku,má tendenci za oním zvířetem utíkat a to je,alespoň pro mě,která s ním vycházky absolvuje,psychicky,ale hlavně fyzicky,vyčerpávající.Nepomůže žádný povel,jak klidným,tak ostřejším tónem,ani fyzické pokárání.On prostě musí dosáhnou svého a to je dostižení objektu.Není to můj první pes tohoho plemene,ale první byl klidný,poslušný,bezproblémový pes..

Odpověď: Dobrý den:) Opět problém špatné autority... Pokud je totiž v pořádku, pak Vám pes věří a nechá se sebou bez problémů manipulovat (ošetření oka, ucha, stříhání drápků, vytažení klíštěte atd.) - mnohé zákroky jsou mu třeba nepříjemné, ale nesmí Vás přitom kousat do ruky nebo se jinak aktivně bránit. To je první indikace toho, že Váš vzájemný hierarchický vztah není v pořádku.

Roční leonberger je živý psí puberťák, ale nesmí být nezvládnutelný. Ve chvíli, kdy jakýkoliv pes zjistí, že na svého majitele má (ať již fyzicky nebo psychicky), je zle - pak nastávají tyto i horší problémy. Ale zvládnout se to v tomto věku dá. Jako v podobných případech, i zde bych Vám doporučoval za mnou s pejskem přijet, protože potřebujete názorně předvést i vysvětlit některé věci, pouze o nich napsat nemá žádný smysl. Věřím Vám, že Váš první pes byl jiný, ale tak už to prostě v přírodě chodí - i dva psi z jednoho vrhu mohou být povahově i temperamentně diametrálně odlišní...

Pokud budete chtít, rád Vám pomůžu - záleží pouze na Vás, ale chtělo by to vzhledem k věku pejska co nejdříve:)

 

(19.9.2004)
Tazatel: Dita Budínová
Plemeno psa: viszla
Pohlaví: pes
Stáří: 16 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, tak jsem tady opět se svými zvídavými dotazy:-) Trochu mě mrzí, že jsem nemohla zúčastnit Vašeho soustředění, protože zrovna v té době jsme s naším pesanem vyrazili na 10 dní do hor (Tatry). Popisovat jak byl po celou dobu, uprostřed divoké přírody, spokojený, každý den na dlouhých procházkách, po kopcích i skalách, to by bylo na dlouhé vyprávění. Ale chtěla bych se Vás zeptat na Váš názor. Před tím, než jsme odjeli, byli jsme si u veterináře vyřídit pas. Manžel vzal psa s sebou. Když přišli do čekárny, začal se Wick neuvěřitelně třást, vyplašený pohled, stažený ocas, prostě neuvěřitelně vystresovaný pes. V takovém stavu jsme ho ještě nikdy neviděli. Žádné uklidňování, které jinak zvládáme vcelku dobře, nepomáhalo, byl jak v jiném světě. Když měl vejít do ordinace, zapřel se, a prostě že nepůjde. Při tom se neustále třásl, rozšířené zornice, stažený ocas. Nakonec to dopadlo tak, že veterinář všechny potřebné formality vyřídil v čekárně. Chtěla bych ještě dodat, že žádné vážné zdravotní problémy dosud neměl, proto by snad ani neměl mít žádné špatné vzpomínky na tuto ordinaci. Byli jsme tam všeho všudy pouze na očkování a jednou podstoupil lehký zákrok v narkóze. Spíš se zdá, že je to návštěvu od návštěvy horší. Veterinář mu nevadil, nechal se od něj hladit, ale byl neustále v takovém stavu, jak jsem popisovala. Co myslíte, máme zkusit změnit ordinaci, nebo to máme zkoušet "natrénovat". Myslím, docházet do ordinace, pobýt tam chvíli a pak odejít. Později potom třeba zkusit už jít do ordninace, bez toho, že by mu veteřinář cokoliv dělal a za chvíli zase odejít. Je to asi opět otázka důvěry. Je možné, že pokud považuje za pána pes mě, mohl by mi víc důvěřovat i v této situaci, více než manželovi. Napadlo mě to proto, že, když jsme právě byli v těch horách, tak si třeba naprosto bez jakýchkoli problémů prošel (mnou vedený na vodítku) takovým tím otočným turniketem a stejně v klidu nastoupil do pohybující se kabinové lanovky. Naprosto v pohodě zvládl i cestu, bez jakéhokoli náznaku vystresování. V té situaci jsem to spíš očekávala, proto jsem byla mile překvapena, jak pefektně to zvládl. Po celou dobu jsem ho chválila a vypadal naprosto spokojeně. K vybudování důvěry je asi hodně dlouhá cesta, ale občas se mi zdá, když už se nám podaří udělat jeden krůček dopředu (moje známá ouška:-), vzápětí se objeví další problém, který nás vrátí o krok zpátky. Díky za Vaší odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Návštěvu ordinace berte jako svým způsobem výjimku. Nezapomeňte na to, že pes cítí a vnímá informace, o kterých my lidé nemáme (až na zvlášť disponované jedince) ani ponětí. Dám Vám příklad. Pokud třeba ve veterinární ordinaci zemře nebo hodně trpí jakýkoliv živý tvor, zanechá po sobě velmi silnou "paměťovou stopu". Člověk ji nevnímá, ale pes ano. A pokud s touto informací přijde do styku, chová se právě tak jako ten Váš...

Veterinární ordinace jsou pro psy silně stresové prostředí a málokterý pes na ně nereaguje více či méně úzkostlivé. Tak to berte jako skutečnost - toto prostředí je extrém, důležité je jak se Váš pejsek chová v běžném životě:)

 

(19.9.2004)
Tazatel: Jana
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 15 let
Kastrace: ne
Dotaz: Ráda bych se poradila co dělat s německým ovčákem -psem ve věku 15-ti let, který začal být na nás na své pány před měsícem bezdůvodně agresivní a tento stav trvá. Děti v rodině nejsou, byl vždy náš miláček, poslouchal po ročním výcviku (ve věku 1 roku) na slovo  a rád. Nyní zřejmě dost špatně slyší, bere prášky na srdíčko Fortecor20, pak od bolesti kloubů RIMADYL a nyní i na prokrvení a podporu ve stáří Karsivan. Je úplně v pohodě, všechno sní, zadní nohy hůř ovládá, ale jinak je čilý a má radost ze života. Každého vítá, ale nesmíme se ho dotknout. Poslední dobou si nenechá nasadit ani sundat náhubek ani vodítko, nechce vystoupit z auta a když si přišel sám pro pohlazení zaútočil na mě a kousl. Zřejmě i špatně vidí, když je agresívní, má modré oči a vůbec nás nevnímá. Už jsme se radili, máme k němu být hodní (ale on nikdy nezažil žádné násilí), nahlas k němu mluvit (při té agresi to nepomáhá) a nevodit ho mezi lidi. Naštěstí máme malou zahradu na kterou má volný přístup, ale je mi líto, že již nechodí ven i když on by šel rád, ale když bych mu chtěla připnout vodítko, tak po mě tzv. vyjede. V podstatě když se ho nedotýkáme a nevšímáme si ho, tak je spokojený, sem tam by se rád i pomazlil, ale to již nejde, nedá se mu věřit. Trochu mu teče z očička, donedávna si to nechal utřít, nyní je to nemyslitelné. Vím, že asi již nic nepomůže, ptala jsem se i na nějaké event. sedativa, což ale u staršího psa nepadá v úvahu, a i tak bych mu nechtěla nějak přitížit. Prosím o radu nebo spíš ujištění že děláme opravdu všechno co se dá.

Odpověď: Patnáct let na německého ovčáka je už hodně vysoký věk. Jak sama píšete, má už dost zdravotních problémů a asi Vás nepotěším - podle mých zkušeností bývá za agresivitou v pokročilém věku velmi často rakovina nebo jiné bolestivé onemocnění některého vnitřního orgánu, psi-samci mívají potíže například s prostatou. Nechal bych na Vašem místě pejska důkladně vyšetřit se zaměřením na zhoubné nádory a nemoci vnitřních orgánů a rád bych se mýlil, ale velmi pravděpodobně veterinář něco takového nalezne.

Držím Vám palce a toto pro svého pejska prosím udělejte.

 

(19.9.2004)
Tazatel: Katka Vodičková
Plemeno psa: mops
Pohlaví: fena, pes
Stáří: 4 roky, 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám doma 4letou fenku mopsíka, před 2 měsíci měla štěňátka- dva pejsky, a tolik mi přirostli k srdci, že bych si je chtěla oba dva nechat, ale nevím jak v budoucnu řešit hárání fenky ve společnosti dvou psů. Taky mám obavu, jestli ti dva synáčkové nebudou časem maminku terorizovat, ale zatím se fenečka tváří jako nejšťastnější tvoreček na světě, protože si s nima strašně moc vyhraje, ale co až vyrostou,  Předem děkuji za odpověď a omlouvám se pokud jsem podobný dotaz ve vaší poradně přehlédla.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud opravdu hodně chcete a máte pro to podmínky, pejsky si nechte. Až vyrostou, vytvoří i se svou psí mámou správnou smečku. Jen si ji musíte od samého začátku podchytit, protože vzhledem k silným vazbám by tu smečku mohli vytvořit vedle Vás, ne s Vámi...

Hárání fenky bude trochu problematickým obdobím, ale vždy se dá vyřešit i přežít (jen prosím ne kastrací!). Tak do toho, držím Vám palce:)

 

(19.9.2004)
Tazatel: Hana Vlčková
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 20 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, jak pravidelně čtu vaše stránky a vždycky jsem nadšená z vašich rad a ze zkušenosti, že vše co píšete a co jsem sama prožila s Césarem opravdu funguje, když se vše udělá správně po psím. A proto jsme se rozhodli, že pořídíme Césarovi psího společníka. Chtěla bych od Vás radu, protože jsem byla přesvědčená, že to bude fungovat, ale:
Přemýšleli jsme nejdříve jakého. Dospěli jsme k názoru, že si vezmeme z útulku asi tak kolem 3 let psího kluka, středního vzrůstu, protože nemáme s fenkou žádné zkušenosti a nemohli bychom je v době hárání nějak oddělovat. A tak jsme vyrazili na průzkum. Když to zkrátím, nakonec se vše stočilo k přednášce o kastraci a že to je malinký neškodný zákrok, že pro pejska by jako společník jiný pejsek nešel atd.. No hrůza!  Oni se vám budou dva psi prát a poteče krev a jak to uhlídáte atd...
A tak jsme odešli rozladěni. Doma jsme opět vše zvážili a že si tedy budeme pejska půjčovat k procházkám, aby si kluci na sebe zvykli. Nevím jestli to je dobrý nápad, ale bohužel ani druhý pokus nevyšel. Přišli jsme zbytečně. Pejskové se půjčují na procházky, ale nesmí pršet ani svítit moc slunce a jsou vyhrazeny pouze dvě hodiny. A tak jsme zase odjeli se smýšenými pocity. Máme se znovu pokusit, nebo to vzdát, co byste mi poradil?
Nové štěňátko nechceme. Předem děkuji, protože vím, že na Váš názor se můžeme 100% spolehnout.

Odpověď: Dobrý den:) O "malinkém neškodném zákroku" jsem už napsal (Než necháte svého psa vykastrovat...), takže nechávám postoj představitelů dotyčného psího útulku bez komentáře. Píšete, že nechcete štěně - ale právě štěně by k Vašemu pejskovi a v tomto věku byla jediná rozumná alternativa. Vyhnete se tak spoustě problémů s hierarchickými vztahy mezi oběma psy, půlku práce s výchovou za Vás udělá César... vážně, na Vašem místě bych skutečně našel a Césarovi pořídil štěně. Dospělý pes by jemu i Vám přidělal hromadu problémů k řešení.

Berte to samozřejmě jen jako moje doporučení a názor. Ale vážím si Vaší důvěry a jako vždy se Vám snažím poradit co nejlépe:) Tak držím palce a přeji šťastnou ruku při výběru dalšího psího kamaráda!

 

(14.9.2004)
Tazatel: Lucie Peláková
Plemeno psa: pitbul
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, na stránkách kynologie.cz jsem našla odkaz na Vaše stránky. Klobouk dolů před Vámi a Vašimi zkušenostmi a energií, kterou do tvorby těchto stránek vkládáte.
Mám závažný dotaz. Přečetla jsem dva roky (letošní a loňský) Vaší poradny, našla jsem řadu informací, přesto však dotaz posílám. Dcera mého přítele (21 let, křehká blondýna), která nemá s výcvikem psů žádné zkušenosti, si pořídila dvouletého pitbula. Jedná se o psa s dominantním chováním, který zřejmě příliš dobrým výcvikem neprošel. Pes patřil její kolegyni z práce, která odjela do zahraničí, byl prý chován v bytě, od rána do večera sám. Pes před 14 dny málem zardousil mého 12 letého jezevčíka, který byl na vodítku (pitbul byl vypuštěn z budovy ve statku, kde je ustájen, bez vodítka, bez obojku, přiběhl, přitlačil plecemi na lopatky jezevčíka, ten se otočil, pitbul se do něj zakousl). Stáli jsme asi 15 m od budovy. Na přivolání na jméno neragoval, jiný povel nedostal, já jsem jezevčíka držela v klidu povelem Nesmíš!, ale když pitbul přitlačil, už se nedalo zabránit protestnímu chování mého pejska - otočení. Majitelka pitbula po ukončení rvačky (polití vodou pomohlo) nepotrestala - mám dojem, že se psa bojí. V té době ho měla asi týden. Myslíte si, že za této situace je dcera schopna pitbula zvládnout? Kolik času by tomu musela věnovat (má ještě jiné koníčky, pracuje a studuje)? Jsem šťastná, že můj pes přežil, zároveň se však obávám, co se bude dít dál, vzjledem k tomu, jak naivně dcera situaci vnímá. S přítelem si myslíme, že na psa nestačí a bude s ním mít další, třeba ještě vážnější potíže. Rádi bychom jim předešli, případně ji s pomocí odborníků přesvědčili, aby pro psa raději našla jiného chovatele, který si s ním poradí. (Vzhledem k jejímu věku a situaci - nemá zatím vlastní bydlení jí v budoucnu bude pes přítěží, může se stěhovat po podnájmech, chtít zakládat rodinu atd. - zde by pak jistě nastaly obavy z napadení dětí).
Děkuji Vám za pomoc.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Máte pravdu, tento dotaz je skutečně závažný. Především bych dceři Vašeho přítele doporučil přečíst si informace o zvláštnostech povahy plemene pitbul, které jsem již na PSÍCH STRÁNKÁCH publikoval - včetně popsaných konfliktních případů. Dále by bylo vhodné, aby za mnou i se svým psem přijela. Měl bych tak možnost odhadnout její reálné předpoklady ke zvládnutí psa i psa samotného, což by podle mého názoru bylo v dané situaci to nejlepší.

Zvládnout pitbula znamená věnovat se mu na 100%, uvědomit si a pochopit určité věci - není to rozhodně pes (ve Vašem případě navíc skoro dospělý) pro začátečníka nebo člověka lehkomyslného či nezodpovědného. Jak jsem již napsal, pokud budu mít příležitost poznat osobně oba "aktéry", pak mohu odhadnout šance a rád pomohu. Ale je to skutečně v tomto okamžiku pouze na současné majitelce pitbula, jak se k celé situaci postaví.

 

(14.9.2004)
Tazatel: Jitka Minaříková
Plemeno psa: střední knírač
Pohlaví: fena
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Přeji dobrý den , můj dotaz se týká odmítání potravy.Štěňátko krmím gran. PURINA PROPLAN PUPPY , které dostávalo už u chovatelky.Bohužel i přes moji snahu , kdy jsem střídavě granule namáčela , popř. ponechala suché , nebo přimíchala jogurt či tvaroh , nebo zalila vývarem s trochou nadrobno nasekaného masa.Krmnou denní dávku (cca 18dkg) jí rozděluji na tři porce v pravidelnou dobu.Ona ale zbaští sotva třetinu z každé dávky , což si myslím je hodně málo.Jinak je po zdravotní stránce v pořádku , živě se zajímá o své okolí apod.Její nynější hmotnost je 6 kg.Myslím si , že by potřebovala asi trochu přibrat.Předem Vám děkuji za radu a přeji pěkný den.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud je Vaše štěňátko po zdravotní stránce zcela v pořádku, je živé a aktivní, pak si nedělejte starosti - každý psí organismus má svůj specifický příjem i výdej energie a ten mu nelze  "předepsat". Ale - především to chce 3-měsíční štěně ještě krmit 4-5x denně, nikoliv 3x. Lépe mu rozložíte krmnou dávku a štěně toho zbaští víc.

Granule ničím nezalévejte, štěně nutně potřebuje kousat. Když je budete rozmáčet, bude je do sebe soukat jako kaši.

 

(14.9.2004)
Tazatel: Katka
Plemeno psa: výmarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, moc zdravím autora těchto stránek, jsem ráda, že takové stránky existují. Mám dotaz ohledně našeho nového štěňátka. Před dvěma dny jsme si dovezli 8mitýdenního výmarského ohaře. Pejsek byl první den docela zaražený, což se dá po příchodu do nového domova čekat a nechtěl ani jíst ani pít.Nijak ale nekňučel a večer už byl živý, jako kdyby k nám patřil odjakživa. S jídlem se však nic nezměnilo. Dávali jsme mu štěněčí granule. Byl od chovatele zvyklý na zvěřinu, k té já ale bohužel přístup nemám a ráda bych ho navykla na granule. Druhý den jsem to nevydržela a koupila štěněčí konzervu. Ta už se mu zamlouvala trošku víc, teď už občas něco sní, ale rozhodně ne tolik, kolik je podle výrobce doporučováno. Zkoušeli jsme i tvaroh, toho si párkrát líznul, ale taky žádná sláva. Jak dlouho může štěněti trvat, než začne jíst normálně? Popřípadě, jak naučit pejska na granule? Někde jsem slyšela, že lze uvařit bujon a granule namočit do něj, mám však strach, jestli to není moc slané. Předem dkuji za každou radu.

Odpověď: Dobrý den, zdraví Vás autor těchto stránek:) Samozřejmě, přechod od voňavé zvěřiny na granule se štěněti příliš zamlouvat nebude, ale na druhou stranu není problematický a ve formě kvalitních granulí dostane štěně především vyváženou stravu, což je pro ně teď to nejdůležitější - a což by mu samotná zvěřina mimochodem nikdy nezajistila. Důležité pro zdravý vývoj štěněte jsou totiž nejen bílkoviny, nýbrž i vitamíny, vápník a další prvky.

Dejte štěněti misku granulí (v tomto věku krmte 5x denně, tedy 1/5 denní dávky) a nechte mu ji k dispozici zhruba 15-20 minut. Pak mu ji odeberte, i když si nevzalo ani sousto. V čase dalšího krmení celý postup opět zopakujte. Štěňátko bude vzdorovat maximálně den (a Vy musíte vydržet, ne že je zas nakrmíte konzervou!) a pak bude baštit, až se mu bude prášit od tlamičky...

Granule ničím nezalévejte - zdůvodnění viz předchozí dotaz.

 

(5.9.2004)
Tazatel: Petra Koždoňová
Plemeno psa: bernský salašnický pes
Pohlaví: fena
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den! Měla bych takový dotaz ohledně granulí. Máme 15 měsíční fenu Bernskéh salašnického psa a vybíráme pro ni nějaké vhodné granule, jelikož přecházíme ze štěněčích na granule pro dospělé. Nnejde nám tak o cenu, jako o kvalitu. Doteď jsme ji dávali  K-9, ale tyto nejsou pro velká plemena. Proto bychom chteli zskusit granule bud Anca, nebo spíše Acana. Prosím Vás o Váš názor. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Pro bernského salašnického psa nepotřebujete speciální granule, klidně můžete krmit i K-9. Jinak mohu doporučit všechny kvalitní (a časem i spotřebiteli ověřené) granule, které jsou konzervovány vitamínem E, nikoliv chemicky, a které neobsahují sóju, ale dostatečný podíl kvalitních kontrolovaných vstupních surovin - např. Purina, K-9, Acana atd. Někteří výrobci v reklamách v poslední době hodně poukazují u svých výrobků na podíl např. chondroitinu (který je pro velká plemena skutečně vhodným prvkem), ale ten se dá vždy velmi lehce dodat do krmení i separátně.

 

(5.9.2004)
Tazatel: Deny
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, mam problem s nasou fenkou. Fenka je velmi inteligentna a velmi rychlo pochopila co moze a co nie. Aj sa velmi rychlo uci. Ale aj napriek tomu sa niekolkokrat vymocila na manzelovu postel. To je nieco s cim som sa este nestretla. Je doobeda sama v byte a este nevydrzi 7 hodin potrebu, ale na postel sa vymocila ked sme boli doma. Ked som ju prichytila, tak som ju potrestala. Napriek tomu to spravila zas. Mozete mi poradit?

Odpověď: Dobrý den:) 3,5měs. štěně nemá ještě schopnost spolehlivě ovládat svěrače, navíc ke kontrolovanému vyprazdňování není vybaveno ani psychicky. Pokud budete fenku nevhodně (jinými slovy příliš lidsky a příliš razantně) trestat, pak nápravy nedosáhnete, pouze zhoršení stavu a toho, že fenka Vám přestane věřit. Počítejte realisticky s tím, že nějaký měsíc občas ještě "ujede" a udělá loužičku někde doma (na koberci, v posteli...). Vzhledem k tomu, že je fenka, srovná se rychleji, ale trestáním jí nepomůžete. I pes se vyvíjí psychicky a fyzicky podobně jako člověk, ani Vy nebo já jsme jako malí tyto fyziologické potřeby nezvládali lépe:)

Jinak - stačilo trochu hledat v Poradně, tento dotaz jsem zodpovídal již mnohokrát...

 

(29.8.2004)
Tazatel: Jitka
Plemeno psa: Nova Scotia Duck Tolling Retriever (NSDTR)
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Hezký den, můj dotaz asi bude znít dost hloupě, protože se týká toho, co na vašich stránkách zmiňujete nejčastěji - autority. Přečetla jsem rubriku Jsem začátečník, Výchova/výcvik a mnoho dotazů ostatních pejskomilců, ale bohužel mi to není úplně jasné. Co považujete za nejdůležitější v budování autority? Se svým psem žádný zásadní problém (až na momentální snad pubertální občasnou devastaci bytu :-) nemám. Ráda bych se však případným problémům vyhnula. Můžete mi prosím v bodech napsat, co je tedy nejdůležitější? Velmi děkuji.

Odpověď: Hezký den:) Váš dotaz mne dost překvapil, protože se domnívám, že právě po přečtení Vámi uváděných příspěvků (a hlavně zamyšlení se nad nimi, jenom číst opravdu nestačí) člověk, který má již nějakou dobu psa, pochopí, co je onou "autoritou" myšleno. Autoritu ale skutečně nelze vyjádřit v nějakých bodech - není to "manuál k použití psa", je to (jak jsem ostatně již mnohokrát napsal) dlouhotrvající záležitost, kdy člověk pochopí a respektuje psí pohled na svět, psí uvažování a spolužití, a na základě vstřebání těchto skutečností komunikuje se svým psem takovým způsobem, kdy si vybuduje zcela přirozenou autoritu vůdce smečky - ne posuzováno lidskou optikou, nýbrž z pohledu psa. Výsledkem je pak bezproblémové a především šťastné spolužití obou zúčastněných - člověka i psa.

Cestou je vždy výchova a vztah, nikoliv výcvik. A co je nejdůležitější? Vrátit se z výšin "pána tvorstva" zpět do přírodního prostředí a naslouchat tomu, co se Vám psí plemeno snaží sdělit...

 

(29.8.2004)
Tazatel: Martina
Plemeno psa: maltézský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, děkuji za odpověď.. Ráda bych se zúčastnila nějakého Vašeho soustředění, ale vypadá to, že v dohledné době žádné nebude, to je škoda. Monty se pomalu učí poslouchat na jméno, ale je to o to težší, že je v neustálém styku se stejně velkou yorkshirkou a pořád se rvou jako "koně". To pak neslyší, nevidí atd.
Stojím před novým problémem, za dva týdny odjíždím na 14 dní pryč, vždy na pracovní týden a na víkendy se vracím. Nevím, jestli pro štěně bude lepší když si ho na přesrepublikovou cestu a následně ubytování v hotelu mám vzít s sebou a nebo ho nechat v péči přítele. Byla bych ráda, aby mne uznával jako hlavu smečky, ale také vím, že je ještě štěně a být zavřený celý den na hotelu, asi není to pravé ořechové. Prosím poraďte mi jak bych se měla ve vztahu k tomu malému klubíčku zachovat pro něj co nejlépe.
Děkuji a přeji hodně úspěchů.

Odpověď: Dobrý den:) Soustředění je za deset dnů (ale to už je samozřejmě dlouho zaplněné a tak malé štěně bych tam ani nevzal), příští bude na jaře 2005, toho už byste se zúčastnit mohla. Co se týká Vašeho dotazu - v žádném případě nedoporučuji Vaše štěně brát s sebou, na to je opravdu ještě příliš malé a měli byste spoustu problémů oba dva. Nechte ho v péči přítele, nebojte, Monty na Vás nezapomene:) A až se vrátíte, zkuste si vzít pár dnů volna a strávit je opravdu intenzivně s pejskem...

 

(29.8.2004)
Tazatel: Roman Růt
Plemeno psa: anglický kokršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 9 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, chtěl bych Vás požádat o radu týkající se mého 9 týdenního pejska Andyho. Domů jsem ho přivezl před týdnem a od té doby myslím se mi podařilo dokonale se s pejskem sblížit a daří se mi poměrně dobře i z jeho chování rozeznávat jeho potřeby. Jelikož chodím do zaměstnání, přes den tráví Andy čas s mou přítelkyní, takže je s ním někdo prakticky celý den a i v noci mu věnujeme značnou pozornost(obětí za to jsou mé pracovní výkony .o)  ). Za týden, co je pejsek s námi si na nás dokonale zvykl a dá se říct i hodně fixoval. Nicméně, za měsíc začne má přítelkyně chodit na vysokou školu, takže Andy bude muset trávit dopoledne osamotě. A zde je má otázka: jakým způsobem máme pejska připravit na to, že bude trávit dopoledne osamotě. Zatím snad nebyl ani minutu osamotě, protože se mu snažíme maximálně věnovat. A já začínám mít obavu, abychom ho dokázali připravit na to že bude, doma sám (mám totiž zkušenost, že pes známých jakmile nejsou doma, sedí u dveří a hlasitě kňučí). Jednak je to nepříjemné pro psa a také pro sousedy. Předem děkuji za Vaši odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Tento konkrétní problém byl již v Poradně zodpovězen mnohokrát, prosím najděte si tyto příspěvky (postupné navykání štěněte na samotu, vytváření podmínek atd.) a prostudujte si je. Naleznete přitom i spoustu dalších cenných informací, které budete při výchově štěněte potřebovat - navykání pejska na samotu není problém izolovaný, je to záležitost svázaná úzce s dalšími výchovnými postupy. I proto Vám doporučuji tento postup.

 

(22.8.2004)
Tazatel: Hanka
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, dnes se nebudu ptát, ale chci moc poděkovat za rady které jste nám poskytl. Před časem jsem se ptala na to jak postupovat s výchovou štěňátka v kolektivu malých dětí a minulý týden jsme se vrátili z tábora domů. Myslím, že pro naši Týnku to byly 3 týdny prožité ve psím ráji. Děti nás poslechly ve všem co jste nám radil  a naše beruška si po čase obtočila celý tábor okolo prstu . Moc jsem se nasmála když za námi přijela moje kamarádka s svou kníračkou, která je asi 2,5 roku stará a poprve s námi byla na táboře zhruba ve stejném věku jako ta naše,je moc zajímavé jak si dokáže pes pamatovat na lidi se kterými prožil něco pěkného. Enžinka naší Týnce okamžitě po vstupu do našeho Týpý začala dávat najevo, že ona je tady vůdce  a dominantnější tím, že jí dala svoji hlavu na její krk ještě to utvrdila tlapkou a ta naše potvůtka si to nenechala líbít a oběhla moji kamarádku po posteli  a udělala jí to samě ale s tou jistotou, že má za sebou moji kamarádku a mě. Nechali jsme je si hrát volně bez omezování a ten pohled na to jak se ta malá od té velké učí co si smí dovolit a co ne byl někdy doslova pro bohy. Moc zajímavé bylo, že i když jsme byli vlastně jen pod plachtou Týpý se nám za celou dobu ani jednou nevykálela uvnitř stanu vždycky si vyběhla ven . Po návratu domu se moc zlepšila v počůrávání a o velkou si začala říkat sama je to zajímavé, že ji to v podstatě na tom táboře nikdo neučil a sama určila že tam kde je doma chce mít čisto.

Odpověď: Dobrý den:) Já zas děkuji Vám, že jste na moje rady dala (hlavně pokud Vám dodaly i předem  trochu klidu) a svojí fence tak poskytla nádhernou příležitost naučit se "přežít" nejen v dětském prostředí, ale díky fence knírače vstřebat i základy smečkového chování... Přeji Vám s Vaší fenečkou i nadále hodně radosti:)))

 

(22.8.2004)
Tazatel: Baček Martin
Plemeno psa: briard
Pohlaví: fena
Stáří: 10 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Poraďte mi prosím, jak seznámit Briarda se štěňátkem. Je vždy agresívní a nehodlá se s ním sblížit. (Štěně je retrívr a je to kluk). Quiny (briard) vždy když byla v kontaktu s cizímy psy se chovala vůči nim agresivně, ale jen v mé přítomnosti. Když byli na dvoře sami tak si buď sebe nevšímali a nebo si i hráli, nejvíc na honěnou atd. Jakmile jsem se objevil já bylo zle. Pár psů i poranila. Mám o štěně strach aby mu taky neublížila. Vždy ho varuje zavrčením a když se malý pokusí o nový kontakt tak po něm vyjede. Nevím jestli se mám dále pokoušet o seznamování.

Odpověď: Dobrý den:) Nejprve bych Vás poprosil, abyste především trochu akceptoval a snažil se pochopit psí uvažování. Již jsem se tu k "seznamování" dvou psů vyjadřoval několikrát (bylo by dobré si nejprve vyhledat v Poradně související příspěvky...) a vždy píšu totéž: seznamovat na neutrálním neznámém území, nikdy ne v revíru dominantního psa! Toto platí i pro Vás - a dále byste se tu dočetl, že vezmete pejsky na několik procházek, kde se budete věnovat oběma dvěma, teprve pak, až se oba vzájemně důkladně "přečtou", je můžete vzít do domácího prostředí. V celém průběhu seznamovacího procesu budete akceptovat dominantní roli feny briarda a v žádném případě ji nebudete kárat nebo dokonce trestat, když si štěně zlatého retrívra srovná - jinak bude následovat při nejbližší vhodné přiležitosti její likvidační útok, který štěně (mimochodem, proč jste nenapsal i jeho věk - je to důležité!) nepřežije. Nepleťte se jí do toho, nenuťte ji k ničemu, vezměte oba do neznámého prostředí a vše dopadne dobře.

Jinými slovy, seznámit fenku a štěně lze i ve Vašem případě, ale je to zapotřebí dělat s rozmyslem a znalostí sociálního chování psů. I z tohoto důvodu prosím věnujte předem čas tomu, že si důkladně přečtete Poradnu a pochopíte dominanci/submisivitu, chování dospělého psa a štěněte. Pak uděláte daleko méně potenciálních chyb.

 

(22.8.2004)
Tazatel: Ilona Francková
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Hezký den, řešíme teď s Connie už několikátý zdravotní problém za sebou. Na začátku července brala dva týdny antibiotika kvůli zánětu močového měchýře, pak měla (možná v reakci na léky) podrážděné tlapky mezi polštářky, zejména přední tlapky si neustále olizovala a tím zarudnutí a podráždění nejspíš zvyšovala. Pak přišel kvasinkový zánět obou oušek, který jsme teď (po deseti dnech kapání surolanem) úspěšně zažehnali. Od druhých narozenin, které měla koncem června, je také Connie jaksi smutnější a jakoby unavená a pokud zrovna nepotkáme sympatického pejska, je i na procházkách pasivní. Myslela jsem si, že to souvisí nejdříve s tím zánětem a léky, pak s velkými vedry. Veterináře ale napadlo, že by mohla mít falešnou březost (hárala na přelomu května a června). A taky že jo. Jak já jí v jejím stavu můžu nejlépe pomoct? Zatím se mi osvědčily všemožné vodní hrátky, ty ji rozhýbou a rozveselí vždycky. Ale obecně: Mám ji motivovat k aktivitě, když se venku jen tak plouží a vypadá, jako kdyby meditovala nad každým stéblém trávy zvlášť? Co ode mě při falešné březosti potřebuje? Můžou ty její zdravotní potíže souviset s hormonálním zmatkem? Moc děkuji za váš čas i znalosti.

Odpověď: Hezký den i Vám:) Falešná březost je především stav hormonální nerovnováhy, která se samozřejmě projevuje na celkovém chování fenky. Nejlepším lékem je skutečně tělesná aktivita - běhejte s ní po měkkých lesních stezkách, hrajte si s ní ve vodě, prostě ji přivádějte na jiné myšlenky, nic jiného teď stejně, dokud falešná březost neodezní, dělat nemůžete. Ale tohle jí hodně pomůže.

Ty zdravotní problémy nemají s falešnou březostí nic společného, spíš se Vám to teď takhle všechno sešlo. Ale ono se to zase všechno spraví - držím palce a Connie za mě pohlaďte:)

 

(22.8.2004)
Tazatel: Anna Petra Vokasová
Plemeno psa: kříženec pitbula
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5-3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, na Vasi poradnu jsem narazila pri hledani odpovedi na svuj problem. Precetla jsem cele rocniky 2004, 2000, a nyni se prokousavam druhou polovinou roku 2001. Jsou tam opravdu skvele rady, a budu se podle nich snazit ridit.
Ted ale k memu problemu: mam fenku - misenku, zrejme je v ni cast pitbulla, kterou jsem si nechala po byvalem priteli (nemel na ni cas, byl 12 hodin denne pryc a nemohl se ji venovat). Fenka je z utulku, k memu byvalemu priteli se dostala na roce, zhruba necely rok zila s nim a ted pres pul roku zije se mnou. Podle odhadu by ji mohlo byt tak 2,5 az 3 roky, neni kastrovana.
Ted k problemu: drive nemela naprosto zadne problemy se psy, chovala se k nim i pratelsky, s nekterymi si hrala, jinych se bala, pred nekterymi si lehala - asi nebyla vubec sebejista a prosto ruzne situace vyhodnocovala ruzne. Byvaly pritel si s ni moc hlavu nelamal, byla na zahrade. Jednou vsak doslo i incidentu, kdy se na ni vrhl pes - v te chvili jsem byla s ni ja, a udelala zrejme nezapomenutelnou chybu: strhla jsem ji od onoho psa a pokarala ji, ze se s nim do te rvacky pustit chtela. Samozrejme ted uz si uvedomuju, ze jsem mela branit ji a jit po onom psovi, ale stalo se. Fenka jakoby na nehodu zapomnela.. mela svou zahradu, okruh tri psu, ktere dal prijimala. Pak jsem si ji vzala k sobe a privedla ji do trochu odlisneho prostredi. Vsechno bylo v pohode az na to, ze jsme se po case zacali setkavat se psy.. Na jakehokoliv psa reagovala agresivne.. pes ktery se k ni priblizil opatrne a pomalu a nejevil zadne znamky agresivity nebo velke aktivity (hybal se pomalu) byl o.k, nechtela si sice hrat, ale akceptovala ocuchani - totez se da rict o fenkach az na to, ze s fenkami je ochotna si i hrat.. Verim tomu ze tohle v ni vybudoval onen stres z napadeni jinym psem, ktery pak nebyl reseny stykem s ostatnimi psy, kdyz byla na zahrade.. Mela pouze svuj vymezeny okruh pusobnosti a okruh psich pratel kterym verila. Problem ale nastal prave s tim jejim nynejsim chovanim. Nevim, jak ji radne pomoci - zacala jsem i tim, ze jsem chtela vedet primo z utulku, cim prosla, abych zjistila, jestli jeji chovani nema i jinou pricinu - a mozna ma - byla odebrana majiteli za neprimerene zachazeni - byla vyhubla a byla silne terorizovana jeho druhym psem. A dalsi problem je s tim, ze ma sestra, ktera zije spolecne se mnou v domacnosti, si zaplatila stene u chovatele, kde zaplatila uz nemalou castku za rezervaci, o kterou prijde pokud si stene neodebere. Fena by musela zvladnout tedy prijmuti stenete. Nejsem ale s to vyhodnotit, jestli by stene prijala do smecky nebo jestli by ho vzala jako vsechny cizi psy - tj se strachem a agresivitou. Chapu, ze by nejlepe bylo vyresit problem jeji agresivity k cizim psum a pak teprve mozna stene.. ale byla jsem postavena pred situaci a ted nevim co s ni. S fenou se snazim resit momentalne problem jeji agresivity k jinym psum - nemam zatim o jeho postupu zadne pochybnosti, ale rada bych znala i Vas nazor coby jineho odbornika, jestli by tohle byla schopna fena prijmout.
Stavim na tom, ze pokud byla schopna prijmout do rodiny nektere jine psy (byt dospele) - ze by mohla. Ale na druhou stranu se pri jeji agresivite ze strachu z cizich psu obavam napadeni stenete. Samozrejme to, ze je to castecne pitbull tomu take nenapomaha..
Mohl byste mi prosim i doporucit nejakou literaturu co se vychovy psa po psim zpusobu tyce?
Dekuji Vam za jakykoliv napad/nazor na vec - vsak vite - vic hlav, vic vi.

Odpověď: Dobrý den:) Toto je opět jeden z dotazů, kdy bych potřeboval Vaši fenu i Vás vidět a poznat. Může zde být problém psychický (a z toho plynoucí agrese), mohou zde být silné plemenné predispozice pitbula, může zde být i nezvládnutá pozice ve smečce. Prostě a dobře - pokud chcete pro svoji fenku i budoucí štěně něco udělat, zkontaktujte mne a domluvíme se. Vzhledem k popsaným okolnostem bych však usuzoval na komplexní problém, který se pouze oním napadením zviditelnil - a pro štěně by mohl mít bohužel fatální následky.

Píšete, že se "snažíte řešit problém agresivity feny k jiným psům a nemáte o něm zatím žádné  pochybnosti", ale konkrétní postup jste nepopsala a tak se k němu při nejlepší vůli nemohu vyjádřit - ale i v tomto případě bych Vás potřeboval vidět na vlastní oči, pak teprve bych Vám k tomu mohl něco říci.

Takže nabízím pomoc, rozhodnutí je na Vás:)

 

(22.8.2004)
Tazatel: Martina
Plemeno psa: maltézský psík
Pohlaví: pes
Stáří: 2 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se zeptala jak mám naučit pejska, aby přišel ke mě, když ho zavolám. Většinou jenom sedí a kouká, lehne si nebo se otočí a běží pryč. Nerada bych jeho výchovu zanedbala. Asi je to pro vás směšný dotaz, ale já nechci dělat chyby, které by pak ohrozily jeho život až poběží pod auto. Děkuji a přeji krásný zbytek léta

Odpověď: Dobrý den:) Směšný dotaz to rozhodně není (alespoň pro mne ne) - a jak správně píšete, jednou to může skutečně rozhodnout o psíkově bytí a nebytí. Ale mne tady spíše zarazila jiná věc, a tou je třeba začít - dvouměsíční štěně je pes ve fázi, kdy se instinktivně drží svého "vůdce smečky". A pokud na Váš podnět nereaguje, znamená to, že pro něho vůdcem smečky nejste - a to je velký průšvih, a jak opět správně píšete, je to problém výchovy.

Takže Vám navrhuji dvě věci. Za prvé - přečtěte si Poradnu, kde se dozvíte spoustu věcí o budování přirozené autority. A za druhé - velmi dobré by bylo vzít pejska, předem se se mnou domluvit, přijet za mnou a já Vám ukážu, jak za pět minut za mnou bude Váš pejsek běhat jako kačenka. A vysvětlím Vám pár základních věcí, aby nejen na přivolání stejně běhal i za Vámi - a ne od Vás.

Krásný zbytek léta i Vám:)

 

(15.8.2004)
Tazatel: Bára Pecková
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Omlouvám se, že opět otravuju, ale stále si nejsem jistá tím přivoláním a než něco jednou zkazit, tak se raději dvakrát zeptám. Asi jsem se minule špatně vyjádřila, v žádném případě nechci psa, který se bez povelu ani nevyčůrá - to bych si rovnou mohla koupit robota :o) Jde mi spíš o to, že někdy nastane situace, kdy potřebuju Vitana přivolat (např. u psa který se pere) a on mě neposlechne. Ke psům ho běžně pouštím aby si hrál (tzn. že ho hned zase neodvolávám), ale jsou chvíle, kdy k nim prostě jít nemůže. Samozřejmě že pokud cizího psa vidím dřív, tak si Vita chytnu a je pokoj, ale co mám dělat v situaci, kdy ho vidí dřív on? Co když se zrovna rozhodne jít družit ke psovi, o kterém vím, že ho kousne, nebo to vezme přes silnici a přejede ho auto? Jak se mám zachovat v takovéhle chvíli?
Mám ho nechat v potenciálně nebezpečné situaci, aby ukojil svojí přirozenou zvědavost a družnost, nebo mu "dokázáním si svojí dominance" zachránit třeba i život?Píšete, že pokud chcete, tak Vás pes poslechne, a že každý povel musí mít smysl. Nechápu jak toho mám dosáhnout. Myslela jsem si, že pokud dávám povel, tak proto, že je to potřeba (alespoň se snažím dávat povely, jen když opravdu chci, aby poslechl a ne každou minutu něco). Ale jak mám vysvětlit psovi proč měl přijít, když jsem ho volala?
Omlouvám se za ten zmatek, ale takhle to teď přibližně vypadá v mé hlavě a nerada bych Vitovi pokazila náš snad dobrý vztah nějakou svojí hloupou chybou.Děkuju moc za odpověď a podrbte za mě Vaši smečku.

Odpověď: Dobrý den:) Co myslíte - nebylo by v případě tohoto dotazu lépe si pořádně přečíst moji minulou odpověď, Poradnu, zapojit vlastní rozum a instinkty a nehledat problémy tam, kde se jen uměle vytvářejí? Takže ještě jednou.

Předně si myslím, že pustit svého psa navolno v bezprostřední blízkosti silnice (nebo jiné dopravní komunikace) je nezodpovědné riziko, protože NIKDY nemůžete předvídat, kdo nebo co se objeví na druhé straně a upoutá pozornost Vašeho psa - může to být zajíc, srna, jiný pes, cokoli... A jakmile už pes vystartuje, tak může být sebelépe vycvičený, ale jsou situace (a to tvrdím s plnou zodpovědností), kdy Vás prostě neposlechne. Navíc není na škodu aspoň trochu rozlišovat plemena - jinak se chová pes ovčácký, jinak pes lovecký... a pustit psa se silným loveckým pudem do zazvěřeného terénu navolno a očekávat, že to s ním ani nehne, je něco, co u některých majitelů psů stále velmi těžko chápu. Proto stále opakuji, že nejlepší prevence toho, aby Vám pes neutekl, je předvídat a umět číst jeho rozpoložení - pokud v tuto chvíli zasáhnete, klidným, přirozeně autoritativním způsobem, pes Vás akceptuje. Pokud ale znervózníte a začnete zvyšovat hlas, pes se na Vás "vykašle".

Nezapomeňte také na to, že pes i člověk mají jiné prioritní vnímání prostředí - na jednu stranu jste v nevýhodě tím, že na rozdíl od svého psa asi hůř něco zvětříte nebo uslyšíte, na druhou stranu máte ze své dvoj- až trojnásobné výšky daleko lepší rozhled po okolí. A pokud toho dokážete využít (preventivní mapování blízkého terénu se Vám musí stát naprostou přirozeností), pak věřte, že u svého vlastního psa velmi stoupnete v ceně!

Vy se mne vážně ptáte, zda psu v kritické situaci zachránit nebo nezachránit život?! Předpokládám, že tento dotaz jste snad opravdu nemyslela vážně a velkoryse jej nechávám bez komentáře...

Právě v tom, že Váš pes přivolání vyhodnotí jako smysluplné, je to tajemství úspěchu. Není to nic složitého. Pokud umíte se psem komunikovat, pokud Vás bere jako svého vůdce smečky, pak KAŽDÉ přivolání je pro psa smysluplné, pokud se za ním neskrývá pouze arogance nebo potřeba se "předvádět" či za každou cenu dokazovat svoji "nadřazenost". Přečtěte si prosím tuto větu ještě jednou a chvilku se nad ní opravdu zamyslete, pochopíte to.

Závěrem ještě jedna věc. Základem vztahu člověk-pes není maximální míra ovladatelnosti psa, tedy co nejvíc psa "ovládat". Základem vztahu (alespoň pro mne) je maximální míra komunikace - pasivní i aktivní. A nejdůležitější pro mne nejsou věci, které pes ve vzájemné komunikaci udělá, protože musí (=poslušnost), ale to co udělá, protože to udělat chce - třeba taková maličkost, kdy mi moji psi každý den svým psím způsobem prokazují svoji lásku a úctu ke mně. Ne proto, že musí, nebo že by je to někdo naučil. Jednoduše proto, že to sami tak cítí.

Zkuste pochopit, v čem se liší klasická kynologie od PSÍCH STRÁNEK a jaký rozdíl je mezi přivoláním "psí řečí" a cvičákovým povelem. Podrbejte za mně zase svého německého ovčáka - a klidně s ním třeba za mnou přijeďte:)

 

(15.8.2004)
Tazatel: Helena Fuchsová
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 10 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, děkuji za zodpovězení milnulého dotazu, moc nám pomohl :-) Dnes bych se ráda zeptala na něco ohledně výchovy: potřebovala bych poradit: o mého minulého pejska  jsem se vždy nejvíce starala já,chodila jsem s ním na dlouhé výlety,věnovala jsem mu maximum svého času,čvičila ho, ale přesto byl pro něj vždy největší autoritou a pánem otec i přesto, že se mu zdaleka tolik nevěnoval,vždy ho přez den jen krátce venči občas nakrmil,jinak si ho moc nevšímal.Bylo to možná tím, že otec pracuje doma a pes je s ním celý den. Já bohužel musím chodit do práce:-( Nebo je přirozené, že když je ve smečce muž,pes si ho automaticky vezme za autoritu?Mám ted štěňátko Labradora, je nějaká možnost dokázat abych pro něj byla opravdovým pánem i když s ním nemůžu být celý den? Chtěla bych aby měl rád všechny členy rodiny,ale ráda bych aby mě bral jako svého pána?
Moc děkuji za jakoukoli radu.

Odpověď: Už jsem o tom psal několikrát (jen si dát tu trochu práce a pár věcí si předem přečíst, že)... pejskovi nevnutíte autoritu ani mu nepřikážete, že má poslouchat a mít za svého vůdce zrovna toho jednoho konkrétního člověka. Autorita se musí budovat, pomalu a dlouho, a pokud to děláte dobře a nesnažíte se "vnutit" (což psi nesnášejí a já si jich i za to hluboce vážím), pak máte máte velkou šanci uspět. Ne jistotu - jen šanci, protože ten, kdo rozhodne, zda se chováte jako vůdce smečky, je zase jen Váš pes.

Prostudujte si Poradnu, naslouchejte vlastním instinktům a snažte se se svým labradorem komunikovat ne jako člověk, ale jako pes. Není to o čase - je to o přístupu. Dívejte se na svět psíma očima a psím vnímáním - nejen Vás to obohatí, ale právě to Vás přiblíží Vašemu čtyřnohému parťákovi nejvíce:)

 

(15.8.2004)
Tazatel: V. Svobodová
Plemeno psa: catahoula
Pohlaví: fena
Stáří: 11 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Prosím o radu ohledně vštěpování hygienických návyků. Mám pocit, že jsme v načí fenečce vypěstovali strach z vyprazdňování se venku. Je možné, že má takový strach, že se na ní budeme zlobit, že se před námi venku nevyčůrá? Může totiž být venku 2 i 3 hodiny a nic a hned, jak příjdeme domů, někam se "zašije" a tam pěkně vykoná svou potřebu. Jak jí to mám odnaučit? Mám pocit, že metoda trestu (chovatelka nám vštěpovala, že je to velmi učenlivé plemeno a nejlépe reaguje na vstřícnost či zlobu v hlase) nějak selhává.
Tolik k prvnímu dotazu, ještě jsem chtěla zkonzultovat jak fence dát najevo, že si nemůže hrát stejně s naším 1,5 letým synem jako s námi.

Odpověď: Mám z Vašeho dotazu trochu pocit, že se nejedná pouze o jeden nebo dva konkrétní problémy, se kterými potřebujete poradit. Potřebujete dle mého skromného názoru poradit s výchovou celkovou, a to dost rychle, než se dopustíte zásadních chyb, které se pak potáhnou celý život Vaší fenky. Louisianský leopardí pes (neboli Catahoula,jak jste uvedla Vy) patří právě mezi plemena, na kterých se výchovné chyby projevují velmi negativně. "Metoda trestu" je velmi široký pojem a v žádném případě se trest (ale u Vaší fenečky by se mělo většinou jednat spíše o pokárání) nesmí aplikovat z lidského rejstříku, nýbrž vždy z psího, kterému štěně odmala rozumí.

Doporučuji Vám dát si skutečně tu práci a prostudovat Poradnu, oba Vaše popisované problémy totiž v žádném případě není možno chápat bez dalších souvislostí výchovy psa - ta je globální záležitostí a jako k takové zde najdete materiálu spoustu. Pokud byste potřebovala poradit a ukázat některé věci prakticky (což by ve Vašem případě bylo velmi vhodné), kontaktujte mě, domluvíme se.

 

(8.8.2004)
Tazatel: Bára Pecková
Plemeno psa: německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den. Měla bych jeden dotaz. Při pročítání Vašich stránek jsem narazila na otázku paní (slečny) Dity ze dne 11.7.2004, ve kterém se ptá jak postupovat při přivolání svého labradora od nějakého zajímavého podnětu. V odpovědi jste uvedl, že u normálního zdravého jedince neexistuje 100% přivolání. Že si pravděpodobně půjde cizího psa očuchat  a možná si pohrají, nebo na sebe zavrčí,....
Chtěla bych se zeptat (jelikož mám podobný problém se svým psem), jak to řeší vlci v přírodě? Pokud jsem správně pochopila Vaši filosofii a výcvikovou metodu (která mě mimochodem velmi nadchla a ačkoliv mám "cvičákového" psa, bezduchý dril mě ani jeho nikdy nebavil), tak JÁ bych měla být nepochybný vůdce smečky. Ale přijde mi, že pokud vůdce zavelí, tak by podřízený jedinec měl poslechnout VŽDY a bez odmlouvání, nebo následuje trest. Pokud ale budu vycházet z vaší odpovědi Ditě, tak bych ho měla respektovat za jeho přirozenost a nechat ho. Jenže pak bych zase nebyla vůdce smečky, protože ON mě nemusel poslechnout, i když jsem ho volala.
Samozřejmě, že Vitanovy nebráním v kontaktu s jinými kamarády, ale byla bych ráda, kdyby za psem (fenou, kočkou,...) šel až když mu to JÁ dovolím. Alespoň mi přijde, že takhle funguje vztah vůdce - podřízený.
Prosím Vás tímto o vysvětlení tohoto mého rozporu, nerada bych udělala ve výchově mého miláčka nějakou chybu. Předem děkuji za odpověď a moc pozdravuji vaše pejsky.

Odpověď: Dobrý den:) Jako vůdčí vlk v přírodě byste především měla daleko větší respekt svojí smečky a s cizím vlkem byste komunikovala již na dálku. Být pes, také byste komunikovala s "vetřelcem" (tedy cizím psem) sama, ale protože to neděláte, dělá to za Vás Váš pes. To je jedna stránka věci, druhá je to, že psi jsou prostě družní a spatření jiného psa v nich vzbudí vždy zvědavost a touhu po vzájemném poznání, nikoliv lhostejnost. Je to přirozené.

Jistě, je možné psa "zpracovat" tak, že se bez Vašeho dovolení ani nevyčurá. Ale moje filozofie je trochu jiná - chci svým psům i psům jiným dopřát maximum jejich psích radostí do té míry, dokud to neomezuje nikoho jiného. Pokud tedy opravdu nechci, aby můj pes běžel za jiným, tak si ho přivolám a podržím - nebo ještě lépe, na celou situaci reaguji již v předstihu. Pokud ho nechám jít za jiným, pak mu nechám i určitou dobu na to, aby si se svým psím kamarádem pohrál a nebudu ho okamžitě komandovat zpátky s vědomím, že to je hloupost - za psem jsem ho přeci pustil právě proto, aby si spolu užili trošku společného času. Nemá smysl a není dobré dokazovat svoji "dominanci" za každou cenu a v každé i nevhodné situaci. Pokud něco chci, můj pes mě poslechne a nemusím se s ním prát o to, zda mě má poslouchat či ne. Ale každý můj požadavek na něj musí mít smysl (i to přivolání, pes musí vždy vědět, PROČ měl přijít) a nesmí být samoúčelný - v tom je základ komunikace se psy, které věřím a kterou používám. Pak mi totiž rozumí i můj pes.

Pozdravujte svého pejska:)

 

(8.8.2004)
Tazatel: Věra
Plemeno psa: maďarský ohař
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, moc zdravím vás i vaše pejsky. Nemám ani tak problém,jako spíš zvědavý dotaz. Asi 2 dny poté, co Sára dohárala jsme šli ven a potkali paní se štěnětem. (oba psi byli na vodítku)Štěně nebylo nijak "drzé", očuchali se a pak najednou Sára zvedla nohu a na štěně se "ucvrnkla". Normálně, i když je to fena, na některých místech značkuje, ale proč počůrala štěně? Už dřív v parku jsem viděla, že místní briard si dokonce takhle "označkoval" nohu paničky jiného pejska. Je to jeden z projevů dominance? Sára nijak dominantní pes,jen několikrát vyjela po štěňatech, která se jí pověsila na ucho, nebo jí lezla na záda. Ale jen "zahudrovala", povalila ho, ale nekousla. Možná si na ní pamatujete z jarního soustředění, projevovala se tam, poté co jí pocuchala středoasiatka Cindy, spíš bázlivě i když normálně taková není. Jinak musím říct, že po soustředění má viditelně víc sebevědomí, tuhle dokonce hrdinně hleděla z očí do očí šílející rotwajlerce, ale tam jsem je poprat nenechala, to by Sára určitě dopadla hodně špatně.Mějte se vy i Shadow a Dino moc hezky a děkuju za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Už se tu v Poradně objevilo více podobných dotazů - odpověď je opět stejná, je to jeden z projevů dominantního "přivlastnění". Spouštěče jsou různé - Vaše fenka prostě usoudila, že svoji dominanci nad štěnětem dá najevo právě popsaným způsobem, není to mezi psy až tak ojedinělé.

Sáru za mě pohlaďte, jsem rád, že jste si na ní všimla právě jejího sebevědomí, které po soustředění vzrostlo - je to další podpoření mého tvrzení (které je bohužel mnoha "kynologům" trnem v oku, aniž by se nad tím aspoň trochu zamysleli), že několik dní ve smečce pod správným vedením psí povahu vždy změní k lepšímu:)

 

(8.8.2004)
Tazatel: Martin Fischer
Plemeno psa: dobrman
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 7 let/???
Kastrace: ne
Dotaz: Zdravím Vás pane Dostále, máte pěkné stránky. Protože jsem zde nenašel odpověď na své otázky dovolím si je položit. Mám dva psy. Semiletou fenu dobrmana a k ní si manželka pořídila štěně, také fenu dobrmana. S dospělou mám nějakézkoušky, ale moc nevíme co se vztahem těch dvou. S krmením jste tu radil majiteli briardů. Také to tak děláme a není problém. Spíšnevím jak se k nim chovat. Štěně je velmi přítulné a velká na něj žárlí. Bodejť by ne, měla nás jem pro sebe. Ale máme ji za vrčení na štěně, které drbeme napomínat? Nechceme abychom ji "zradili". Jak jí máme dát najevo, že ji máme stále stejně rádi?
A druhá věc je, že štěněti bere hračky. Chvilku ho pozoruje, pak udělá výpad, a hračku mu sebere a už nedá. Mě ji samozřejmě odevzdá. Zatím to řešíme tak, že štěně je při hře v jiné místnosti. Ale dospělá fena to ví a podle mého trpí=žárlí. Co s tím?

Odpověď: Také zdravím:) Už jsem to tu zodpovídal vícekrát, špatně jste hledal... V podobných situacích nechte vždy staršího psa, aby si svého "mladého" vychoval sám! Pokud do toho budete nevhodně zasahovat (např. jejich vzájemným oddělováním), pouze vyvoláte u staršího psa žárlivost, která pak může vůči mladému vyvolávat až likvidační reakce. I mladý pes se potřebuje zařadit do smečky na správné místo, ne že ho člověk bude "tahat" výš.

Vaše dospělá fena "trpí" pouze tím, že jí nevhodně zasahujete do výchovy a přirozené smečkové hierarchie. Pokud jí necháte v tomto volnost, dáte jí nejlépe najevo, jaké má u vás postavení. Situaci monitorujte, ale pokud se starší fena chová normálně (tedy ne likvidačně) - a podle toho co píšete se nic hrozného neděje, pouze dává najevo svoji dominanci, nechte všemu volný průběh a za pár měsíců budete mít obě feny tam, kde mají být.

 

(8.8.2004)
Tazatel: Kořistková
Plemeno psa: irský vlkodav
Pohlaví: pes
Stáří: 3 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Prosim o pomoc pri krmeni stenete pes ma 15kg vetrinar me radil nekrmit masem a vjake mnozstvim a kolikrat denne bymel zrat dekuji moc.

Odpověď: Krmte granulemi kvalitní značky, určenými pro štěňata velkých plemen, do konce 4.měsíce 5x denně, do konce 6.měsíce 3x denně, pak 2x denně. Množství rozpočítejte podle krmné dávky určené výrobcem + cca 40-60% navrch. Nezapomeňte přidávat calciový přípravek (nejlépe IrishCal).

 

(8.8.2004)
Tazatel: Jana
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den p. Dostále, mám na Vás 2 dotazy. Než se k nim dostanu, přiblížím vám nejprve našeho miláčka.Vzali jsme si ho od chovatelky zhruba před měsícem. Chovatelka je cvičitelka vodících psů a Sama dala pryč kvůli jeho bojácnosti. Podle jejích informací žil Sam celý čas u ní a zhruba od půl roku začal být z ničeho nic lekavý a začal se bát lidí. To jsou informace od ní - podle mého názoru je celý její výchovný postup dost zvláštní. Když k nám Sam přišel neznal kromě přivolání žádné povely, ani sedni, lehni, zůstaň, neznal hračky, výtah, schody, neuměl si hrát. Když jsme poprvé šli ven a potkali jsme cizí lidi, pejsek se strachy počůral a pokálel.Na druhou stranu ale pejsek rozhodně není labilní povahy - ruch aut, tramvají, ale i vysavač, hluk vrtačky apod. zvládá bez problémů. Naštěstí se m s ním podařilo velice brzy navázat důvěrný vztah ( přezdívám mu estébák, protože mě doprovází i nazáchod). Dnes chodíme v klidu na procházky, zvládá přivolání, sední, lehni, naučil se čekat před vstupem do silnice. K lidem je ještě trošku nedůvěřivý, ale pokud se na něj nevrhají nechá se po chvíli i pohladit. Dokonce jsme s ním byli i v pražské zoo a byl naprosto v pohodě. KAmarádi mi něchtějí věřit, že je to ten samý pes jako před měsícem. Ale teď k mému dotazu . Chtěla jsem s ním začít nacvičovat jízdu MHD, ale vyvstal problém s náhubkem. Pes ho nikdy neměl a zuřivě ho odmítá. Je to první věc, u které odmítá poslechnout i přes mé napomínání, jinak stačí při činnosti, kterou si nepřeji, zvýšit hlas a okamžitě přestane - je na něm vidět, jak moc rád vyplňuje moje přání, všechny povely plní s radostí. Náhubek se však ze všech sil snaží sundat, packami si drží hlavu nebo sebou mlátí na zemi. Snažím se nošení áhubku nacvičit doma - miluje kartáčování a tělesný kontkat a samozřejmě pamlsky, takže mu nasadím košík, vydatně ho chválím a "obdivuji", pak košík sundám a dám mu pamlsek. Bohužel jediným výsledkem je, že doma košík snáší ( tedy, když košík vidí už se automaticky obrací na záda:-)), ale venku je to stále to samé. Můžete mi prosím nějak poradit? Vzhledem k jeho minulosti na něj nechci nijak tlačit, příliš na něj křičit nebo ho "vycukávat", jsem šťastná za všechny pokroky, které udělal. Druhý dotaz je směřovaný na značkování - doma je zcela čistotný, ale pokud přijdeme k někomu na návštěvu do bytu, očůrává nábytek. Prostě si to tam podepisuje. Dá se tomu nějak zabránit? Předem moc děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Souhlasím s Vámi, že postup chovatelky je skutečně dosti zvláštní - nevím, co s ním měla za úmysly, ale kandidát na vodicího psa první rok prochází tzv. předvýchovou, kdy je mimo jiné cíleně zvykán na rušné okolí, lidi a učí se základní povely a dovednosti. Pokud se začal bát lidí, pak mu musel někdo ublížit. Nevím, neznám podrobnosti...

Navyknutí na košík není tak těžké. Dejte pejskovi košík a pak si s ním intenzivně hrajte - nenechte ho soustředit na košík, musí se soustředit na hru. Zhruba za 5 minut mu košík sundejte a nechte ho nějakou dobu bez něj. Tohle zopakujte několikrát. Až si košíku nebude všímat, začněte druhou fázi - nasaďte mu ho, až půjdete ven na procházku. Pokud by ho chtěl cestou tlapkami sundávat, trhněte ostře vodítkem a zrychlete krok. Sundejte mu košík teprve až ho pustíte navolno a cestou domů ho nechte jít opět bez košíku. Stačí pár dnů a bude v pohodě:)

Co se týče značkování - v jeho případě bych soudil na povahovou nevyrovnanost a stresovou reakci. Dejte tomu nějaký čas, až se pejsek srovná, samo to odezní.

 

(8.8.2004)
Tazatel: Milada Charouzová
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ???
Dotaz: Dobrý den,nedávno jsem objevila Vaše stránky a chci Vám  vyjádřit obdiv za Vaše znalosti i za trpělivost a ochotu,s jakou odpovídáte.Jen mě mrzí,že jsem je nenašla dřív.Postupně pročítám archivy a mám čím dál víc špatné svědomí.V naší rodině nikdy pes nebyl a ani jsem ho nechtěli-tedy my dospělí.Bydlíme v pražském činžáku,celé dny jsme v práci….Jenže naše dcera dubnu 2002 přišla domů se štěňátkem-fenečkou, křížencem asi knírače,pudla a kdoví čeho ještě.Vezli jí původní majitelé do útulku,dceři jí bylo líto a přinesla jí domů.Protestovala jsem, ale byla šíleně miloučká a šíleně divoká , dali jsme jí jméno Šílka a zůstala u nás.Asi už se chytáte za hlavu,kam to vedlo, nevěděli jsme vůbec co je pro její výchovu důležité.Víme, že se narodila jako jedináček, otec neznámý, matka také kříženec,samotářský pes.Šílka se vcelku bez problému  naučila venčit, ani škody nebyly nijak významné.Nakoupila jsem nějakou literaturu a snažila se aspoň minimum  vědomostí získat. Dcera začala studovat vysokou školu, takže čas pro pejska měla a chodila s ní přes den ven. Jenže Šílku děsí pražský hluk, neznámá místa , každého psa, ať je malý nebo velký obchází obloukem, zatroubí auto a už se řítí domů.Je vyděšená v dopravních prostředcích,celé tělíčko se klepe a pokud je na vodítku, začne se doslova „plazit" a rve se domů, div se neuškrtí.Pro nás jsou to také nervy.. Spokojená je na balkoně, který je do dvora a je tam klid, hlídá  tam kočky,zaštěká si na ně. Vrchol blaha je víkend na chatě se zahradou, dává najevo ohromnou radost. A když  přiběhne její kamarád, taky kříženec,radost nezná mezí, hrají si,vyvádějí. Matěj u nás bývá celé dny, někdy i spí .Zatím vše bez problémů. Šíla štěká na lidi i psy, pokud jde někdo kolem našeho plotu. . Když jí dělí plot, velmi štěká na fenku vlčáka,ale kdyby se potkaly,asi by to Šíla pěkně schytala. Bereme jí sebou na zahrádku „na pivo", kde je vždycky víc psů.  To je ve střehu a mapuje, zda jí nehrozí nebezpečí. Nikdy ale nejde k nim, drží se stranou, nehraje si s nimi. Pokud přijde nějaký pes  k ní, nechá se očuchat ,někdy protestuje a uhýbá. Na lidi na chatě si už trochu zvykla, trvalo to, ale pořád je hrozně nedůvěřivá.Od sousedky si vezme piškot,ale když jí chce pohladit, ucukne.Všichni nám říkají, že jako malá musela hodně zkusit. Ale máme jí vlastně asi od 9.týdne a nikdy jsme jí netrápili. Na chatu jezdíme pick upem a Šílka je vzadu v korbě. Bylo to v klidu, až asi poslední měsíc se začala v autě bát a nechce do něj.Nakonec poslechne, ale je úplně vynervovaná, nalisovaná na mřížce za našimi sedadly, dokonce leze na tašky s nákupem, jednou dokonce vlezla do umyvadla s hlávkovými saláty a trůnila v nich až domů. Nevíme, proč došlo k téhle změně, proč jí to auto najednou vadí.
Já se omlouvám, že Vás zavaluji svým přívalem slov, moc jsem se rozepsala. Chtěla bych se Vás zeptat, jestli je ještě nějaká šance naší Šílce pomoci a zklidnit její vystresovanou psí dušičku. Určitě jsme neudělali všechno správně,když byla maličká. Teď je jí tedy 2,5 roku, Je drobná, váží asi 9-10 kg, Když to všechno shrnu : Bojí-li se v metru, mám s ní třeba každý den ujet aspoň stanici, stres nestres a doufat, že si zvykne? Chodíme na procházky  do lesa, ujde klidně 10-15 km, spokojená, potkáváme lidi se psy, vyhne se kontaktu,ale celkem bez problémů, přijdeme ale třeba do města a opět stres, třas, plazení a táhnutí pryč. Je možné, že je samotář po své matce? Nikdy jsme s ní nechodili na žádný výcvik a taky ani my jsem jí toho moc nenaučili, ale mám z ní dojem, že je s námi nejraději doma, není vzteklá, ani útočná , doma poslouchá, ale v Praze nebo jiném městě se chová vyděšeně a to vyhýbání ostatním psům taky není v pořádku.Ještě jednou se omluvám, že jsem toho tolik napsala. Budu dál postupně číst archivy a pokud mi odpovíte, velmi Vám děkuji. Přeji Vám zdraví  a mějte se dobře.

Odpověď: Dobrý den:) Napsala jste toho opravdu hodně, ale nejlépe by bylo, pokud byste mohla i s fenečkou přijet za mnou. Potřeboval bych ji vidět a poznat, tohle je složitější případ, který nelze jednoznačně diagnostikovat na dálku.

Pokud tedy budete chtít, napište nebo zatelefonujte a domluvíme se.

 

(8.8.2004)
Tazatel: Iveta
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace: ano (v 10 měsících)
Dotaz: Dobrý den, asi před dvěma měsíci jsem žádala o radu s mou fenkou. Máte spoustu dotazů, jen se lehce připomenu. Fenka se jevila jako stresovana, nehrála si, nechtěla chodit ven a doma zalézala pod postel. Nyní jsme společně pokročily, a to zdárně, myslím, již neleze pod postel, vyvenčí se vcelku normálně, na vodítku, ale jedině ráno. To je náš nynější problém. Ráno vstávám dříve, abych jí umožnila alespoň 30 minut venčení, protože odpoledne po návratu z práce jít fenka ven nechce. Tedy chce, vyčůrá se a už mě táhne zpátky, trhá se na vodítku, někdy stáhne i obojek. Někdy se snažím být neoblomná a táhnu ji za sebou. kousek ujde a pak zase ne. Někdy jsem měkká a jdu s ní domů.Mám jí vyhovět a jít domů nebo ji přesvědčovat, že má být venku? Doma je šťastná, venku prostě být nechce, jedině v jiném prostředí (les, chalupa, návštěva u známých). Vadí jí jen okolí našeho paneláku. Je to od doby, kdy slyšela dělbuchy, rány, střílení. Nevím, jestli proto se bojí venku.  Doma je již v pohodě, nevypadá stresovaná, nechávám jí teď přes den otevřené dveře do koupelny, kde spí a puštěnou televizi. Večerní venčení je stejné jako odpolední - nechce. Teď naštěstí, když je teplo, se jezdíme koupat, běhá v lese, plave, tam je naprosto v klidu. Děkuji předem a zdravím Vás moc.

Odpověď: Dobrý den:) Těch příčin může být víc. Počasí, venku prožitá zkušenost, pokus o prosazení se vůči Vám... Zkuste na čas odpolední venčení vynechat nebo změnit trasu, uvidíte. Pokud s ní však někudy půjdete, musí se vždy jít podle Vás.

 

(8.8.2004)
Tazatel: Veronika Tišlerová
Plemeno psa: dobrman
Pohlaví: ???
Stáří: ???
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den měla bych na Vás takový dotaz do budoucna.Pořídila jsem si štěně dobrmana a protože ho nemohu mít doma tak jsem na zahradě vybudovala výběh a chtěla jsem se zeptat jaké je nejvhodnější stáří dát psa do výběhu(má i boudu na spaní) aby se v ní naučil a neštěkal celou noc,měla jsem ho tam  chvíli přes den  a strašně plakal.Mám zkušenosti se vším možným ale tato zkušenost mi chybí a proto Vás žádám o radu.Děkuji předem za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Předně - dobrman vůbec není plemeno do venkovního výběhu. Na Vašem místě bych tedy především udělal vše pro to, aby do něj nemusel - až se ochladí, zjistíte o čem mluvím. Všimněte si na podzim (především za deštivého počasí) nebo v zimě, jak je dobrman "odolný". Jinak - není vhodné umisťovat štěně do kotce dříve než po půl roku věku.

 

(8.8.2004)
Tazatel: Dita Budínová
Plemeno psa: maďarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 15 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Přeji dobrý den pane Dostále:-) Musím se Vás pochlubit, protože z toho mám opravdu ohromnou radost:-) Tak to vypadá, že mi ten náš maďárek opravdu důvěřuje. Bez obtíží jsme zvládli zánět očí, jejich vykapávání a dokonce i klíště přímo v zadečku jsme odstranili bez zaváhání:-) Ani nevíte jak mě to těší!:-)
Chtěla bych se Vás zase zeptat na několik nejasných věcí. Máme v rodině dva pětileté synovce (vlastní děti zatím nemáme). Ještě před pár měsíci, když jsme byli s dětmi a psem pohromadě, tak Wick za dětma chodil a jako by vyčkával pouze na chvíli kdy při hraní upadnou a hned na ně naskočil. Vždycky jsme ho sundali a řekli "Fuj" nebo "Nesmíš", povely které respektuje (snad to tak bylo správně). Poslední týdny je s dětmi jako vyměněný. Už na ně nenaskakuje ať dělají cokoli, spíš s nima běhá a "blbne", dokonce je i hlídá, když třeba vylezou na strom tak stojí pod, štěká a když slezou tak má ohromnou radost, že jsou zase zprátky a v pořádku :-). Miluje jejich společnost, a dětí vůbec. Třeba si jen k nim lehne a je naprosto spokojený! Zajímalo by mě proč se najednou tak změnil, má to nějakou souvislost s dospíváním, nebo měl obavy o své postavení ve smečce?Ale ty děti nejsou naše, vídáme se s nimi jen občas.
Můj druhý dotaz se týká koupání. Wick je opravdu vodní zvíře!:-) Do vody se podle něj neleze, ale skáče s rozběhem:-) Mohl by tam být naložený celý den, ale to vy asi znáte s Dinem:-) Trochu mě trápí, že když do vody vlezeme my, tak on za námi nejde. Stojí ve střehu na břehu a nespustí z nás oči, neštěká. Ani když má ve vodě svojí oblíbenou hračku, nezajímá ho. A když už se do tý vody odhodlá, tak rychle doplave k nám a hned zpátky na břeh a už tam stojí jak plavčík a všechno kontroluje. Bojí se o nás nebo je v tom něco jiného, co myslíte? Dá se to nějak překonat? Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) První dotaz - ano, je to záležitost psychického dospívání... "mláďata" zůstala, ale on už mládě není. Proto je začíná chránit a vůbec se chová jako ten "starší".
Dotaz druhý - co chcete překonávat? Nechte ho žít a dělat určité věci podle sebe:) Jednoduše hlídá, nehledejte za tím nic složitého...

 

(8.8.2004)
Tazatel: Eva
Plemeno psa: anglický kokršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den!Chtěla bych Vas požádat o radu. Jsem majitelkou 3,5letého kokršpaněla, mám ho od štěněte. V poslední době se stává, že na mě můj pes vrčí, chci-li po něm něco, co jemu se zrovna dělat nechce. Např. ho zavolám a on mě ignoruje, dojdu si pro něj a už vrčí. Nebo nechce ze sedu lehnout a já zvýším hlas, pak zavrčí znovu. Už párkrát jsem ho švihla proutkem přes zadek, ale to absolutně nepomáhá. Čím víc by byl bit, tím víc bude vrčet. Abych vše uvedla na pravou míru, musím říct, že takovéhle "móresy" zkoušel už v dospívání, jednou jsem ho dokonce zlila kýblem vody. Máme ještě jednoho psa, je to mladý (asi tak 2letý) barvář, který se bůhví jak dlouho toulal po lesích, až si ho otec přivědl téměř před rokem domů. Psi neustále bojují o své postavení, dodones v tom nemají jasno. Před 3 týdny se poprali tak, že jsem se svým kokrem musela jet na šití tlamy k veterináři - babička dala mladému kost, on si ji zahrabal, po nějaké době vyhrabal a rvačka byla na světě. Mladý pes je daleko silnější, ale můj Rony mu ustoupit nechce. Přesto bych řekla, že je problém v povaze mého psa a ne nalezence. A také je určitě problém ve mně. Když byl malý, lodacos jsem mu prominula. Dnes vím, že to je právě u paličatých kokršpanělů chyba. Pes zvládá základní poslušnost, když ho krmím, posadím ho a čeká, až mu dovolím žrát. Misku mu můžu kdykoliv odebrat i do ní sáhnout, stejně tak žvýkací kost.  Krmení dostává jako první, nalezenec až po něm.  

Odpověď: Dobrý den. Co k tomu dodat. Bijete svého psa, poléváte ho vodou, divíte se, že se vám psi poperou o kost... nezlobte se, ale přečtěte si aspoň v Poradně něco o psech, jejich chování a jejich výchově. Autorita se buduje zcela jinak (i to zde naleznete), nikdy ne Vámi prezentovanými metodami! Nedivte se, až po Vás Váš pes jednoho krásného dne vystartuje a kousne - možná ale právě potom spoustu věcí pochopíte.

Pomáhám lidem, kteří svého psa berou jako živou bytost a snaží se mu porozumět, nikoliv těm, kteří svého psa bijí a ponižují. Ve Vašem případě opět svého práva využívám.

Jedinou radu Vám dám, zato ale cennou - přestože jsou kokršpanělé problémoví, v tomto případě chybu hledejte pouze v sobě a Vašem přístupu k výchově psa.

 

(8.8.2004)
Tazatel: Vladimír Janoťák
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 1,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý deň. Skôr než sa opýtam ,chcem poďakovať www.google.com, že som objavil vašu stránku. Stihol som si prečítať zatial len dva články / o kastráciach a spani či nespani v posteli / a som veľmi spokojný, že som objavil odborníka, ktorý tvrdí na 100 % to, čo ja cítim ako laik. Môj Slovenský čuvač / bohužial už nežije / s nami bežne spával v manželskej posteli. Za čo sme boli v rodine veľmi odsudzovaní.V tedy sme bývali na dedine. Teraz bývame v bytovke a ja som 5 rokov odmietal zakúpenie psa, lebo som sa vo svojej nevedomosti domnieval, že pes bude trpieť v bytovke. A keď som odolal svojím dcéram, rok som študoval, čo sa do bytu najviac hodí. Výsledok bádania a overovania informacii u majiteľov daných plemien: ZLATÝ RETRIEVER. Súčastne sme si kúpili mačku. Asi mám veľmi dobrého zverolekára, lebo napriek svojmu názoru, ma trochu doplietli odborníci v knihách. Môj zverolekár mi kastrácie vyhovoril. Rovnako ma odhovoril od od niektorých liekov, zákrokov  a injekcii,ktoré som našiel v odborných článkoch, keď naši priatelia mali problémy. Asi mu bedem teraz ešte viac dôverovať. Rony ma byte slobodu.Miluje byť s nami v posteli keď ideme spať a keď vstávane. Je pritom neuveriteľne šťastný. Niekedý spí s nami v posteli a niekedy sa potom odoberie na niektoré iné obľúbené miesto v byte. A teraz moje otázky:
1/ Chcem naučiť našho Ronyho stopovať. Predtym som mal skôr strážne psy, tak som sa ani o to nezaujímal. A nemôžem nájsť žiadnu literatúru. Ako na to?
2/ Som často so psom ďaleko od ľudí v lesoch. A teraz je u nás nejak veľa vreteníc / Zmiji /. Desím sa toho, keď môj zvedavý Rony nejakú objaví skôr ako ja. VIem, že sa nesnie hýbať. Niesť 30 kg psa lesom 10 km k najbližšej ceste? Neoporúčajú / niektorí / vysať jed z rany. Je to len pre prípadné následky pre dotyčnú osobu alebo aj pre niečo ine? Pre pňa je pes priateľ, a priateľa treba chrániť aj s nasadením života. Bez váhania. Odporúčajú urobiť tlakový obvaz tak ,aby sa obmedzilo prúdenie krvi do tela, ale neobmedzilo prúdenie krvi od tela k rane. Ale ako? To nikto neuvádza. Ako najlepšie pomôcť svojmu priateľovi prežiť takúto nepríjemnu udalosť, ak ho nemôžem dopraviť k veterinárovi?
Troch som sa rozpísal, ale to asi iba z nadšenia z Vašej stránky. Vopred ďakujem už len za prečítanie tak dlhého príspevku i za Vašu odpoveď. Prajem Vám a Vaším psíkom veľa štastia.

Odpověď: Dobrý den:) Velmi mne těší, že se Vám moje PSÍ STRÁNKY líbí. K práci psa na stopě bylo již vydáno velké množství odborné literatury, navíc je spousta informací i v odborných časopisech. Proto bych Vás odkázal na tyto zdroje - i z toho důvodu, že si myslím, že pokud chodíte se svým pejskem často do lesa, spíš bych se snažil jeho chuť na stopu a vůbec lovecký instinkt utlumit, jinak jeho první setkání s myslivcem-střelcem může být i jeho poslední. Pokud psa nepoužívám pro seriózní práci v lese, je skutečně lepší v něm lovecké pudy příliš nerozvíjet - jinak se bude trápit člověk i jeho pes. Ale je to jen můj soukromý názor:)

Pokud dojde k uštknutí zmijí, je stejně jako u člověka nejdůležitější co nejrychlejší přesun k lékaři a aplikace séra. Máte pravdu v tom, že zaškrtit ránu u psa může být velmi problematické už z toho důvodu, že had často uštkne do jemu nejbližší části psího těla - což bývá často čumák (nosní houba). V tomto případě je nejvhodnější právě opatrné vysátí rány.

Konkrétně ve Vašem případě, kdy býváte daleko od civilizace, bych jako nejrozumnější variantu viděl to, že budete nosit sérum proti hadímu uštknutí s sebou. Poinformujte se u zvěrolékaře, ale myslím, že v zásadě to možné je (nemám to ovšem prakticky ověřeno).

I já Vám spolu s Vaším pejskem přeji hodně štěstí a psích radostí:)

 

(1.8.2004)
Tazatel: ???
Plemeno psa: ???
Pohlaví: ???
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den, předem Vám chci moc poděkovat Vaše poradna mě moc pomáhá,leč přesto bych se na pár věcí ráda zeptala: za pár dní si půjdu k chovatelce pro 8 týdenní štěňátko,vzala jsem si týden dovolené na jeho aklimatisaci v novém domově ale protože je léto a bydlíme v paneláku chtěla bych pejska,když už mám týden volna vzít také na naši chaloupku do hor.Moje otázka zní kolik prvních dnů by měl být doma a jestli pro něj nebude stresující poznávat takhle brzy i další nové neznámé prostředí.Měla bych s ním zůstat raději celý 1. týden doma?
Druhá otázka se týká krmení: chovatelka štěnata ráno krmí ovesnou kaší, tvarohem atd a přez den buď masem nebo štěněcími granulemi.Vím že bych měla pokračovat ve stejném krmném režimu na který je zvyklý ale zase jsem se dočetla že kombinace kompletních granulí a normální stravy působí pejskům trávící problémy?
A ješte jednu malinkou otázku když existují kompletní granule neexisatují také kompletní konzervy?Granule mi připadají takové suché a fádní a ani tak pěkně nevoní jako šťavnaté konzervy.
Moc děkuji za odpověď,pomůžete dalšímu z mnoha štěňátek ke kvalitnímu startu do jeho psího života.

Odpověď: Dobrý den:) Určitě bych Vám doporučil zůstat alespoň ten první týden se štěňátkem doma. Potřebuje se vyrovnat s určitým stresem při změně prostředí a není dobré ho brát na samém začátku někam, kde bude zas jen přechodně - malému štěněti je nejlépe tam, kde se cítí dobře a bezpečně, tedy v novém domově. Také z hlediska zdravotního (ještě není kompletně proočkované) a bezpečnostního je rozhodně lépe s ním zůstat doma. Nespěchejte, je to malý snadno zranitelný tvoreček.

Už jsem o tom psal mnohokrát - pro štěně zvlášť je nejdůležitější vyrovnaná strava a tu budete mít zaručenu pouze u kvalitních granulí, bez míchání s jinou potravou. Jinak budete mít problémy nejen s vyvážeností a kompletností stravy, ale i se zažíváním Vašeho štěněte.

Skutečně kompletní psí konzervy neexistují. Vůbec teď na psí konzervy raději zapomeňte - jejich obsah není zdaleka tak kvalitní, jako balení a reklama na ně. Pro určité případy (např. přechodná dieta po trávicích problémech) jsou k dostání pouze u veterinářů kvalitní konzervy, ty doporučit mohu, jiné opravdu ne.

Hodně štěstí Vám i Vašemu štěněti:)

P.S. Udělal jsem z důvodu Vašeho dotazu výjimku, ale nemyslíte, že základní slušností je se pod svůj dotaz alespoň podepsat? Anonymy jinak nezodpovídám, je to napsané i v zadávacím formuláři. Děkuji za pochopení.

 

(1.8.2004)
Tazatel: Hanka
Plemeno psa: rhodéský ridgeback
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace:
Dotaz: Pane Dostál, mám dvouletou fenku Rhodeského ridgebacka a plánujeme s manželem miminko. V poslední době hodně slýchávám o napadení dítěte psem. Je to hrozné a nejvíce mě znepokojuje, že se tak stává i v rodinách - viz napadení 11-měsíční holčičky křížencem ovčáka, kteří žili v jedné domácnosti. Hodně mladých lidí si pořizují psa před narozením prvního dítěte a je taky čím dál více případů kdy pes napadne a nebo zabije dítě.  Zajímal by mě Váš názor na ty případy a zároven žádám o radu, jak předejít těmto problémům.  
Ještě se chci zeptat, jestli je na psu poznat nenávist nebo žárlivost  vůči dítěti a v případě že ano okamžitě dát psa pryč a nebo se dá něco dělat? Většinou se také stává, že pes napadne dítě až v roce nebo ještě později hromadí se v něm nenavist a čeká na příležitost ne bo je to momentální zkrat? Předem děkuji za odpověd.

Odpověď: Váš dotaz byl již několikrát probírán v této Poradně - postavení dítě versus pes, jak se chovat atd. Prostudujte si prosím tyto příspěvky (není problém je najít pomocí vyhledávání textu - funkce dostupná v každém internetovém prohlížeči), vše jsem již napsal.

Jinak můj názor je neměnný - chyba je vždy ve špatné hierarchii lidskopsí smečky, vyprovokované situaci ze strany člověka a neznalosti nebo ignorování psích vzorců chování. Žárlivost psa lze poznat velice snadno (stačí si ho všímat a nejjednodušší je jí předejít), nenávist psa vůči dítěti je faktický nesmysl, protože to jsou lidské emoce a nelze psa posuzovat optikou lidského chování. Vždy se dá předejít problému pes versus dítě, a pokud k němu dojde, znovu opakuji - není to chyba psa.

V psu se nehromadí nenávist - to leda tak v člověku. Pes je pouze donucen bránit se psychickému nebo fyzickému ponižování v okamžiku, kdy přeroste únosnou mez snesitelnou pro daný organismus. Proto stále apeluji na lidi v jednom (zásada první) - NEPOVYŠUJTE DÍTĚ NAD PSA, protože dítě na to jednak nemá psychicky (z pohledu psa je to mládě, on to bezpečně vycítí a štěňata také nenapadne řídit dospělého psa!) a jednak jedná vůči zvířeti bez příčiny velmi často krutě (což zvířecí mláďata neudělají nikdy), což je právě spuštěcím mechanismem toho, že se pes začne bránit zdroji stresu a dítě "srovná" (a vzhledem ke křehké konstituci lidských mláďat to bohužel může skončit tragicky). Což opět neznamená, že pes je zlý a je nutno ho odstranit - znamená to jen tolik, že zafungují sebezáchovné instinkty, které mimochodem fungují stejně u zvířat jako i u lidí - také vy byste se bránila, pokud by Vám někdo ubližoval.

Zásada druhá - máte-li dítě, NEIGNORUJTE SVÉHO PSA!

Zásada třetí - VČAS POUČTE SVĚ DÍTĚ o tom, kdo je to pes a jak se k němu chovat.

A zásada čtvrtá - RESPEKTUJTE PSÍ VNÍMÁNÍ SVĚTA A SMEČKOVOU HIERARCHII.

Dodržujte toto základní kvarteto zásad a nebudete mít problém.

 

(1.8.2004)
Tazatel: Karolina
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 9 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, úvodem bych chtěla pozdravit Vás i Vaše hafany. Vaši poradnu čtu již dlouho a neustále si díky tomu, jaké úsilí stále vynakládáte a věnujete péči svým stránkám, aktualizuji svůj "chytrý sešit", kde si vedu různé rady a tipy ohledně výchovy i výcviku psů. Ale o tom jsem Vám již kdysi dávno psala.....tento sešit skutečně vznikl díky Vám....a víceméně je věnován mému příteli, který z něj (konečně) čerpá poučení......a občas praktikuje s větším úspěchem než já ;-)
Ale proč se na Vás obracím: jak víte, chystáme si k našemu téměř 9letému psu (nekastrovaný, kříženec) pořídit štěně. Díky Vašim radám a mnoha zodpovězeným dotazům na toto téma, mi je vcelku jasné, jak postupovat, až si štěně domů přivezeme....začlenění do smečky, možná žárlivost ze strany Leviho apod. V tomhle problém nevidím......ale vrtá mi hlavou jedna věc (opět ve velkém předstihu ;-) ). Levi bude ten dominantní, ten výše postavený.....alespoň do určité doby. Jak poznáme, že by se toto uspořádání mělo změnit? Jaké jsou signály toho, že nový pes chce převzít Leviho roli a ten nemá na to, aby si ji udržel? A naopak, jak poznáme, že na to má?
Vím, že dotazů o vztahu starší pes x nové štěně (nově příchozí) jste skutečně zodpovídal mnoho, ale nikde jsem nenašla dotaz k výše uvedené situaci.......tedy, kromě toho, že je nesmyslné uměle udržovat a podporovat něčí pozici. Předem Vám děkuji za odpověď a přeji Vám, Dinovi i Šedymu krásné léto.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud umíte pozorovat psy a jejich komunikaci, pak si myslím, že máte všechny informace, které potřebujete... Nemá přeci smysl, abych tu znovu opakoval základ psí komunikace - signály dominance a submisivity, už jsem o tom skutečně psal nespočetněkrát. A nemá smysl předbíhat "co se stane až", protože až se to stane, buďte si jistá, že poznáte, kdo z obou psů bude mít navrch - jen to musíte nechat prostě na nich:)

Nevím, štěně jakého plemene si chcete pořídit (možná jste to někdy zmiňovala, ale pochopte prosím, že si nemohu vést "psí deník" každého, kdo mi pošle dotaz - je vás skutečně hodně:)), ale troufám si odhadnout, že Levi svoji pozici výše postaveného psa bude držet zuby nehty - nechte postupnému hierarchickému vypořádávání obou psů volný průběh a až se to ujasní, respektujte je. To už jsem psal také mnohokrát a nemám k tomu co dodat:)

Také vám všem přeji hezké léto...

 

(1.8.2004)
Tazatel: Matriak Marcel
Plemeno psa: kokršpaněl
Pohlaví: ???
Stáří: ???
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den. Zaujimal by ma Vas nazor na kastraciu,kvoli upraveniu povahy.Matka ma kokrspaniela cierneho a ten ked je doma sam steka ako o zivot.Pritom ma za sebou aj vycvik a v podstate aj poslucha.Pocul som nazory viacerych veterinarov,ale neviem sa medzi nimi zorientovat.Preto poprosim Vas o dalsi postoj. Dakujem.

Odpověď: Dobrý den - můj názor na kastraci z hlediska "upravení povahy" je zde (zbytečný dotaz - stačilo by si článek jednoduše přečíst, od čeho je na něj upoutávka už na titulní stránce?). Navíc v popisovaném případě je problém zcela jinde, ne v tom, že dotyčný kokršpaněl není kastrovaný...

 

(1.8.2004)
Tazatel: Markéta
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den! Moc vám děkuji za vaši snahu pomoci mně a Fidě vzájemně si porozumět. Po těch štěnátkách, které jsem jí musela vzít (bylo to zrovna v době, kdy jsem neměla možnost zajistit, aby se za nimi šel někdo podívat, když já jsem v práci) je jako vyměněná. Když jsem si ji brala z útulku, tak mi ji dávali s tím, že je spíš vhodná pro důchodce:-) Teď se tomu musím smát, protože, jak to hodnotí  moje mamka, je spíš jak urvaný vagón. Strašně ráda se se mnou honí, občas u toho na mně i štěká, já se samozřejmě nedám, doma lítá za tenisákem, starým míšou a když mne vítá jen děkuji, že má jen svých 9 kg. Pořád se ráda hladí, hlavně večer, když sedím v křesle tak dlouho šmejdí kolem mě, až si ji vezmu na klín, kde spokojeně chrapká. S jejím temperamentem se ale také objevila chuť na lumpárny. Venku letí za každým psem, kterého uvidí a chce si hrát. Pokud ho dřív uvidím já, tak ji přikážu zůstaň (ale jen tehdy, když je to takový ten polštářový v doprovodu nedůtklivé důchodkyně), když ho zaregistruje dřív Fida, tak mám s "nesmíš" smůlu. Když se ale řádně očuchají nebo si pohrají, není většinou problém ji odvolat. Protože s ní chodím na procházky navolno (bydlíme na okraji města) tak se sice vyblbne, ale já mám někdy pocit, že mě trefí šlak. Zvlášť když má svůj den, to lítá po celém okolí a já za ní, má to totiž pěkně zmapované a tak ví, kde by eventuálně bylo něco na zub, takže tam hned po vyčůrání pádí, panička nepanička. Občas se taky pozapomene při čuchání a když k ní doběhnu tak se zatváří "ježišmarjá já mám vlastně paničku". Já se jí ani moc nedivím, čtyřnohý kamarád ji prožene učitě líp a to, že poběhává na samé priferii mého vidění, přičítám jejímu předchozímu toulavému způsobu života. Vždyť kdyby si žrádlo nevyčuchala, tak by pošla. Důležité je pro mně to, že si mne zatím vždycky našla, ale potřebovala bych poradit, jak nejlíp jí dát najevo, že takhe lítat se nesmí. Když jsem ji jen pokárala bylo neúčinné a když jsem přitvrdila a chytla ji za kůži za krkem bylo to chvíli lepší no ale nic moc. Navíc si sama někdy, když vidí, co mám v ůmyslu, lehne na záda a projevuje podřízenost, tak nevím, jestli chápe, že jí nechci ublížit, možná při tom navíc projevuji hněv? Vím, že ohledně výchovy jste tady již zodpovídal spoustu dotazů (a to jsem načala již archiv 2002), ale spíš ohledně štěňat a já nevím, zda můžu uplatňovat stejné metody i na dospělého rozjívevého peska.
Děkuji ještě jednou za vaši tpělivost. Nemohl by jste mi doporučit nějaké knihy, ze kterých bych se mohla poučit (jsem knihovnice a seženu si i starší), protože poté, co jsem si v jedné přečetla, že pokud na mě pes po návratu skáče, mám mu nepozorovaně šlápnout na packu a pokud možno ho naučit vítat se podáním pac, tak málem letěla z okna. Nedovedu si totiž představit, že by Fida byla schopna ventilovat svou radost podáním tlapky. Omlouvám se za zen román a těším se na vaši odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, ohledně výchovy tu bylo napsáno již skutečně hodně - a nejen štěňat. Vzhledem k Vašemu dotazu tak skutečně doporučuji projít Poradnu celou, zatím jste ani ne v polovině:) Najdete tam mimojiné vše, co potřebujete vědět ohledně uplatňování dominance ve výchově.

Knihu Vám bohužel doporučit nemohu žádnou - naprostá většina je totiž psána skutečně stylem "naučte svého psa podávat pac, bude šťastný" a tento přístup, jak jste sama poznala, není to pravé. Ale poradím Vám: nejvíc se naučíte pozorováním psů, když si hrají, když spolu komunikují - prostě když jsou mezi sebou a sami sebou. Tohle Vám dá víc než jakákoliv knížka "o psech".

 

(1.8.2004)
Tazatel: Marrtina
Plemeno psa: boxer
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,obracím se na Vás s dotazem týkající se krmení.Moje fenka dostává granule (Acana),ale více jí chutnají namočené než suché.Namáčím jí je do vody,vývaru nebo mléka.Zajímalo by mě jestli to,že granule,většinou přes noc,namočím,má nějaký význam na jejich výživovou hodnotu a složení.
Moc děkuji za odpověď a přeji mnoho ůspěchů Vám i Vašim super stránkám.

Odpověď: Dobrý den:) Namáčení granulí má především ten negativní význam, že je pes při konzumaci nemá potřebu ani možnost kousat (kousání je pro psa z hlediska udržování chrupu a předzpracování potravy životně důležité), ale granule do sebe v podstatě "vsouká". Je to stejné jako byste svého psa krmila kaší. Pes potřebuje potravu kousat, "předžvýkaná" potrava je z mnoha hledisek výživy psa vysloveně kontraproduktivní. Do žaludku pak stejně dostane již nabobtnalou hmotu jako je ta, která se v žaludku vytvoří postupným procesem při aplikaci suchých granulí.

Navíc - pes, když přestává být štěnětem, ztrácí postupně schopnost zpracovávat mléčnou laktózu. Pokud budete svému dospělému psu podávat mléko, zkomplikujete mu tím pěkně trávení!

Jednoznačně tedy doporučuji podávat granule suché, s dostatkem vody v druhé misce.

 

(25.7.2004)
Tazatel: Pavla a Lucka
Plemeno psa: kříženec kokršpaněl x retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Hezký den Vám a oběma Vašim pejskům přeji. Četla jsem Vaši poradnu a stále mi vrtá hlavou následující: je to pouze stresová úniková reakce stejně jako by venku demoloval kotec nebo rozkousal pár klacků. Je kousání klacků vždy jen ventilace nějakého stresu? Náš pejsek totiž vždy, když jsme na chalupě, doslova dřevorubčí, najde si nějaký klacek nebo větev, lehne si vždy k mým nohám, pod lavku nebo pod křeslo a celou větev zpracuje na malé třísky. Dokonce bych řekla, že i nějaké to dřevo snad sežere, stejně tak mu "chutnají" i borové nebo smrkové šišky, z borové haluze nechal jen to dlouhé jehličí a tu větev rozcupoval. Přitom ani doma, ani na chalupě nikdy nic nezničil, myslím tím v místnosti, nábytek, kusy oblečení nebo boty, nikdy nic, s výjimkou tenisových míčků, které moc rád cupuje. Zahradu si vyznačil jako svůj revír, značkuje akorát plot, jinak ho chodíme venčit ven, sám prostě na zahradě svou potřebu nevykoná. Až na tyhle dřevorubecké sklony. Nemůže to být tím, že mu něco chybí? Krmíme granulemi Chicopee - asi tři měsíce, předtím jsme měli Acanu, ale dělal to vždycky, je v dobré kondici, dobře osvalený, srst má lesklou, takže si myslím, že mu asi nic výrazně neschází. Na kousání mu kupujeme kosti z bůvolí kůže, občas dostane vyvařenou hovězí kost, zuby má zdravé, krásně bílé bez zubního kamene, takže jak nám kdosi radil, že ho svědí nebo bolí dásně a tak kouše to dřevo, tím to zřejmě nebude. Takže myslíte si, že je to stresem, nedostatkem vitamínů a nebo to může být jen taková nevinná záliba? Děkuji za odpověď a přeji krásný den a pejskům posílám pořádné podrbání :-)))

Odpověď: Hezký den:) Na samý začátek - není dobré vytrhávat věty z kontextu, ta Vámi citovaná je vázaná k dotazu na "demolování" bytu, kde v popisované konkrétní situaci a konkrétním prostředí se skutečně jedná o únikovou reakci, ale v jiném prostředí a jiné situaci má podobné chování psa zcela jiný význam.

Proč psi venku rádi kousají klacky, případně i části z nich konzumují? Za prvé - jak jsem tu již kdysi psal, každý pes má v sobě jako každá šelma určitou přirozenou dávku agresivity, větší nebo menší podle plemenných predispozic - a tato emoce potřebuje čas od času vyventilovat. A jedním takovým ventilem je  právě "demonstrativní likvidace" klacků. A za druhé - látky obsažené v dřevinách napomáhají psům v trávicím procesu.

Takže je to jednoduché - jedná se o činnost pro pejska přirozenou a potřebnou hned ze dvou důvodů:)

 

(25.7.2004)
Tazatel: David Studenovský
Plemeno psa: briard, kříženec briard x NO
Pohlaví: pes, fena
Stáří: 10,5 roků, 4 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den! Mám takový drobný problém a chtěl bych vás poprosit o radu. Omlouvám se, jestli už někdo podobný dotaz položil, čtu vaše stránky už několik dní (samozřejmě ne v kuse :-)) a na stejný dotaz jsem zatím nenarazil a myslím si, že bude možná lepší se zeptat hned než někde udělat chybu.
O našich psech jsem vám už psal minule, tak doufám, že to nemusím zmiňovat znova. Problém je ten, že náš starší pes nenechá štěně nažrat, jakmile štěně žere, tak ho obvykle napadne, útokem na šíji, nebo ho prostě odežene štěkotem. Je také velmi agrasivní vůči stěněti, když má nějaký pamlsek a štěně se přiblíží, pak ho obvykle také napadá. Obvykle jsme je tedy při jídle oddělovali, protože štěně se v jeho přítomnosti nenažere, protože se v jeho přítomnosti bojí. Zkoušel jsem stát mezi psem a štěnětem a ono pak nechtělo žrát, přestože mělo prokazatelně velký hlad. Když jim dávám pamlsky z rukou, tak to je pak všechno v pořádku. Ještě chci říct, že se jedná o velké psí osobnosti a dominantní psy a fenka je také patřičně drzá a samozřejmě psa provokuje. Chtěl jsem se tedy zeptat, co byste radil, jak se chovat. Nenachat to být a psy pořád oddělovat mně nepřijde jako řešení.
Omlouvám se za ten "miš maš" informací, ale je těžké stručně a přesně se vyjádřit. Předem moc děkuji a chválím vaše stránky, člověk se hodně naučí. Děkuji a nashledanou.

Odpověď: Dobrý den:) Především není dobré být netrpělivý, všechno potřebuje určitý čas - a dominantní starý pes ho potřebuje delší pro přijetí dalšího člena smečky. Chtělo by to také trochu více aktivity z Vaší strany - brát oba psy na časté procházky, kde je budete provokovat ke společné hře a přitom důsledně budete zachovávat smečkovou hierarchii (starý briard vždy výše než mladá fenečka), tedy při odměňování i veškeré další činnosti, což jsem zde už vícekrát podrobně rozebíral.

Pokud budete doma krmit, dejte nejprve v přítomnosti obou psů i Vaší krmení briardovi. Pak mu misku odeberte, dejte krmení fence a položeného briarda si držte u sebe v dostatečné vzdálenosti od fenky, ale tak, aby na fenku dobře viděl. Ve chvíli, kdy bude chtít vystartovat, ho okamžitě strhněte zpátky, velmi důrazně na něj zavrčte a položte mu ruku na kohoutek. Pokud budete dostatečně důrazný a briard Vás "bere", pak budete mít do tří dnů krmení obou psů beproblémové. Ale jak říkám, chce to zároveň podpořit i smečkové cítění obou psů častými procházkami, hrou a cíleným budováním vztahu "my tři jsme jedna smečka" každou vteřinu vzájemného kontaktu. To je základ, bez kterého úspěch mít nebudete.

Držím Vám palce!

 

(25.7.2004)
Tazatel: Marie
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 15 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pravidelně čtu Vaše stránky a už několikrát jsem Vás prosila o radu.Díky za to, co pro nás děláte. V současnosti žádné větší problémy nemáme, ale ráda bych si chtěla vyjasnit tuto věc.Moje fenka je velmi hravá, v žádném případě není dominantní, snaží se vycházet se všemi psy kamarádsky, myslí si, že si s ní všichni budou nadšeně hrát.Je to jasné,je mladá a časem ji to nejspíše přejde. U nás je většina psů a tak je to bez problémů. Když potkáme fenu občas si začnou vyjasňovat své pozice. Nechávám ji, i když to občas vypadalo hrůzně, nakonec to zatím vždy skončilo společným honěním. Ale a to je ten problém, někde jsem četla, že feny mohou být při vyřizování si svých pozic mnohem horší, resp. přímo bylo psáno zrádnější.Dlouho jsem nechápala co je tím myšleno, až se nám stalo toto. Potkaly jsme 5 letou fenu zlatého retrívra, hrnula se k nám nadšeně, přátelsky. Ta naše byla trochu opatrnější, ale vstřícná. Navzájem se očuchavaly a najednou - stále starší fena nadšeně mává ocasem a bez vrčení a jakéhokoli náznaku kousla (lehce), tu naší do zadku. Naše kvikla a odběhla vyděšeně stranou, starší fena v hubě chlupy a odkráčela za křiku majitele.Je toto chování spíše netypické, nebo se jedná o klasickou ukázku "zrádnosti" v dokazování dominance fen ? Doposud jsem byla možná spíše lehkovážná v tom, aby se s každým psem ta naše seznámila, teď nevím, zda si přeci jen nezačít dávat větší pozor. Jinak bych se strašně ráda účastnila Vašeho soustředění, ale bohužel by měla právě počátkem září ta naše hárat. Tak snad příště. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Na to, že feny si vzájemnou hierarchii vyjasňují razantněji a "vážněji" než psi, jsem zde upozorňoval již mnohokrát. Takže prosím neberte jednání již dospělé feny zlatého retrívra jako "zrádnost", tou to rozhodně není - jak sama píšete, kousnutí bylo lehké a jako takové bylo i míněno - tedy jako pouhé upozornění na to, kdo z nich dvou je výše. Také nezapomeňte, jak málo v psí komunikaci stačí na to, aby si dva psi předali určité signaĺy - a jeden z nich byl právě příčinou toho, že starší fena uznala za vhodné dát svoji dominanci důrazněji najevo.

Jinak jsem za Váš dotaz rád ještě z jednoho důvodu. Totiž za názornou ukázku toho, že pes se chová jinak k lidem a jinak ke psům a nelze jeden vzorec chování aplikovat všeobecně - zlatý retrívr je vyhlášený svojí jemnou povahou vůči lidem (již méně bohužel se ví o jeho značné tvrdohlavosti), ale na druhou stranu jako lovecký pes má i značnou dávku dominance. Je dobré si tyto věci obecně uvědomovat a nemyslím tím v tuto chvíli Vás osobně:)

 

(25.7.2004)
Tazatel: Lucie Outerská
Plemeno psa: kříženec NO
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Mily pane Dostale, rada bych se zeptala zda je mozne jeste naucit 3 leteho psa na pistalkove signaly? Pokud bych to chtela zkusit, jak mam nejlepe postupovat? Jaky ma takova pistalka dosah, tzn. jak poznam, ze pes nereaguje, protoze me neslysi a kdy protoze nechce uposlechnout?
 A jeste jeden dotaz...kdyz se blizime k neznamemu psovi, Tori se casto zastavi a z dalky na nej zasteka, zjezena nebo minimalne s ocasem nahoru. Je to varovani nebo upozorneni? Mam ji v tu chvili uklidnit, nebo nechat byt? Problem vetsinou byva, ze ve chvili, kdy tohle udela, tak si majitel toho druheho psa spesne vola k sobe a bere na voditko a me nezbyva nez bud udelat totez, nebo Tori nechat priblizit za znacne podeziraveho a nesouhlasneho pohledu dotycneho pejskare...
Diky za pomoc.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, je to možné a postup jsem zde už uvedl (únor 2004). Píšťalka má různý dosah podle provedení, prostředí, počasí a ochotě psa Vás poslechnout:) Tu si nejlépe ověříte na kratší vzdálenost.

Tori je nejistá (pamatuji si ji ze soustředění) a jako taková potřebuje uklidnit. Vysílá na dálku signály, kterými chce dát najevo svoji suverenitu, ale není taková a dává do toho místo prvku sebejistoty prvek agrese a v jiném psovi to může vyprovokovat reakci "bližšího seznámení". Takže vždy kontakt a hlasové uklidnění, to jí pomůže.

 

(25.7.2004)
Tazatel: Katka Pfeifferová
Plemeno psa: argentinská doga
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, neprve samozřejmě chválím Vaši poradnu, je opravdu výborné, že si nějaký odborník najde čas věnovat se jakýchkoliv otázkám ohledně výchovy pejsků a jejich páníčků. Takže nás představím: Argentinská doga, kterou jsem získala v 5 měsích neznala auta, lidi, psi prostě socializace 0 ! Jelikož jsem měla již zkušenosti se psi vedla moje cesta ihned na cvičistě.(hlavně kvůli kontaktu s ostatními psy) . Bohužel se i přes veškeré rady a snahu celého okolí nepodařilo odbourat její strach a tím následná agrese. Po 2 letech jsem otupěla a v podstatě to vzdala...:(  Já vím je to práce na celý zbytek jejího života, ale za celou tu dobu se mi nepodařilo dostat o krůček dál. V jejich 3 letech jsem jí nechala štěňata a doufala v nějakou změnu...a teď bohudík (tedy díky Vám) jsem zrušila objednávku její kastrace. Pídila jsem se po všech možných informacích na tento zákrok a až Váš článek mě kopl do hlavy.
Takže abych to zhrnula, fena chodí již 5 let na samonavíjecím vodítku, utočí na všechno co se hýbe a jistě chápete, že život s ní pro mě není vůbec žádnou procházkou....Jinak doma a mezi mými přáteli je zlatá, povely na vodítku zvládá výborně (to jen pro úplnost informací pro Vás).
Jak jste jistě už pochopil je jen otázkou času, kdy se něco stane a proto Vás velmi prosím o pomoc. Předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Samonavíjecí vodítko není pro Vaši fenku vůbec vhodné a je tu ještě více věcí, které bude dobré uvést do pořádku. Rád Vám pomohu, proto pokud budete mít zájem, zkontaktujte mne prosím nejlépe telefonicky a domluvíme Vaši návštěvu u mne v rámci VÝCVIKOVÉHO SERVISU. Budu se těšit.

 

(25.7.2004)
Tazatel: Katka
Plemeno psa: zlatý retrívr
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 roku
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, po dlouhé době Vás opět zdravím. Náš Falčík už pěkně vyrostl a daří se mu opravdu dobře. Jen bych se chtěla zeptat na 2 věci:
1. U sousedů mají fenu rotvailera, které se narodily štěnátka. Bohužel sousedé si nejsou vědomi, kdopak by mohl být tatínkem. Říkají, že je to asi Falkovo a že si příroda pomohla i přes plot - je to pletivo a není možnost, že by jej přeskočil nebo podlezl. Je to možné??? Opravu jsou štěnátka trošku podobné...
2. Falčík má teď nadváhu asi 5 kg, díky tchyni, která je s ním doma přes prázdniny a dopřává mu. Nyní začal "odtučňovací kůru" - dostává mnohem menší dávku granulí a žádné mlsky. Můžeme pro něj ještě něco udělat?
Děkuji za odpověď a zdravíme Diny i pánička.

Odpověď: Dobrý den, zdravím Vás i Falčíka:) Teoreticky by otcem štěňat skutečně mohl být Váš pejsek - pokud jde o sex, jsou psi i feny neskutečně vynalézaví a stačí chvilka... plot se dá podhrabat nebo přeskočit, ale těžko si dovedu při průměrné velikosti ok pletiva představit úspěšné svázání, k tomu nestačí jen něco "prostrčit" skrz plot:)) Uvidíte, až štěňata povyrostou - když tak mi za pár měsíců aspoň jedno vyfoťte a řeknu Vám, zda je tam i zlaťák:))

Ano. K úspěšnému zhubnutí psa postačí stejně jako u lidí dvě věci - menší, ale ne příliš malá dávka krmení bez celodenního přilepšování pamlsky a především dostatek pohybu venku... Do 14 dnů z něj zas můžete mít "psího modela":)

 

(18.7.2004)
Tazatel: Dita Budínová
Plemeno psa: maďarský ohař
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále:-), možná si vzpomínáte, se svým maďárkem jsem to nedávno zhonila s tím povalením, za to že se po mě ohnal, když jsem se mu snažila už hodnou dobu odstanit klíště z ucha. Od té doby k podobné situaci nedošlo, ale oba (hlavně tedy já) jsme na sobě zapracovali (obzvlášť po tom co začala koupací sezóna a je třeba pravidelně koukat do uší a vyčistit je). Je vidět, že mu to není zrovna dvakrát příjemný, ale vydrží to :-)) Opravdu jsme v tomto směru udělali velký pokrok. Takže díky moc za Vaší radu.
Měla bych na Vás dotaz. Jak mám rozumnět následujícímu psímu chování? Při mazlení, jak to říct, na mě jakoby "nacouvá" a  po celou dobu je ke mě otočen zády. Když sedím, zase se ke mě otočí zády, a někdy si na mě ještě sedne. Když ležím a chce se ke mě přitulit, stočí se do klubíčka, ale zase zády (zadečkem) ke mě a jako by se mě snaží úplně zalehnout, resp. úplně se na mě nalepit. Když se s ním loučím (oba stojíme) opře se o mě celou svojí váhou. To že má smutný oči snad ani psát nemusím:-) Vysvětluju si to správně jako vzájemnou komunikaci? Jestli ano, v tom případě mě ale mate, proč se ke mě točí zády? Díky za odpověď

Odpověď: Dobrý den:) Především bych chtěl vyjádřit svoje potěšení nad tím, že jste ve své komunikaci oba udělali pokrok, to je moc dobře. Pokud se na Vás pejsek takhle "tiskne" (jak popisujete), pak je to jen důkaz toho, že je mu Vaše tělesná blízkost příjemná a to je také velmi dobře - užijte si to, protože jak bude dospívat, trochu v tom mazlení "ochladne". Ale i to je u psů-samců normální. Točení zády a přimáčknutí k jinému psu nebo člověku při úzkém tělesném kontaktu má u psa stejný význam jako když člověk obejme druhého...

 

(18.7.2004)
Tazatel: Semik
Plemeno psa: jorkširský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Máme yorkiho a s ním jeden problémek (přiznám se,že v porovnání s tím,co jsem našel v ostatních příspěvcích malicherný) - žebrá u jídla.Sice jsme se snažili mu nedávat "od stolu",ale bohužel,na návštěvách to prostě neuhlídáte...Dá se s tím ještě něco dělat? Nyní to řešíme tak,že když jíme my dostane i on,ale nejen že je to mlsoun,ale i hltoun,takže má snědeno dřív než my.Podotýkám,že nekňučí ,jenom sedí,příp.se snaží dostat do zorného pole jedlíka...

Odpověď: Pokud budete důslední a odmala nepodlehnete zoufalému psímu pohledu "jsem hladový, dejte mi prosím aspoň kousínek něčeho k jídlu nebo je do minuty po mně", pak nebudete mít problém. Chce to ovšem skutečně 100% důslednost a stejné chování vyžadovat i od návštěv - jinak to nebude k ničemu. Nemá smysl dát pejskovi jíst ve stejnou dobu když zasedáte k jídlu vy, pak to pes stejně jen zhltne a jde žebrat k vám. Navíc mu jenom rozhodíte krmný režim.

Takže rada pro Vás, když už jste to nechali zajít tak daleko - nikdy nic od stolu nedat (ani Vy, ani návštěva) a v případě, kdy je pejsek dotěrný, ho pokárat důrazným "Nesmíš!" (samozřejmě za předpokladu, že Váš pes na toto slovo zákazové slovo reaguje).

Je to jen a jen na vás, jak budete schopní tento režim zavést a udržet.

 

(18.7.2004)
Tazatel: Jitka Hudečková
Plemeno psa: německá doga
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, mám takový problém 14 dní jsme psa léčily na zánět močového měchýře, podávali jsme NOROCLAV, na ultrazvuku kameny vidět nebyly, ale stále má krev v moči a když už má močový měchýř prázdný tak čůrá jen kapky krve, špatně vstátá a je pořád nahrbený. Byly jsme na kontrole opět na ultrazvuku a močový měchýř je prý v pořádku, tak ho vyšetřily přes konečník a zjistili zvětšenou prostatu, nasadili UROFUR a do 5 dní když se to neupraví prý máme provést KASTRACI? Jsem z toho v šoku, vůbec se mi nechce ho nechat kastrovat,nevím co to provede s jeho osobností je hodně dominantní a co s ním bude pak? je pane doktore nějaká jiná možnost??? Předem mos děkuji za včasnou odpověd.

Odpověď: Dobrý den:) Předně - já nejsem doktor, ani zvířecí ani jiný... Takže Vám nemohu říci zda z veterinárního hlediska je v konkrétním případě Vašeho psa kastrace jediné řešení. Jako etolog jsem do poslední chvíle proti a uznávám pouze případy nemoci psa, kdy již prokazatelně jiné řešení není a kastrace skutečně zvířátku pomůže - i když bohužel za cenu podstatně nižší kvality dalšího života.

Na to, co to provede s jeho osobností, jste se mne vůbec nemusela ptát - stačilo by, kdybyste si před odesláním svého dotazu na PSÍCH STRÁNKÁCH přečetla můj článek o kastraci a jejím vlivu na osobnost psa "Než necháte svého psa vykastrovat...". Proč myslíte, že jsem ten článek napsal a ještě na něj mám upoutávku na titulní straně? Právě proto, aby si ho lidé přemýšlející o kastraci svého psa, přečetli a nemuseli se mě stále ptát na to samé. Svoje názory neměním.

Vám držím palce, ať ta kastrace není nezbytná a nalezne se jiný způsob léčby...

 

(11.7.2004)
Tazatel: Dita
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, strávila jsem teď dvě hodiny čtením Vašich stránek a doufám, že jsem je prošla celý. Mám takový dotaz. Nikde jsem nenašla jak postupovat při výchově, vždy se trochu zmíníte a pak doporučíte konzultaci u vás. To jistě chápu vždy je lepší psa pořádně poznat než začít jen radit. Tak a teď k tomu dotazu. Píšete jak důležitý je vztah psa a psovoda - to je jasné. Já mám se svým psem dobrý vztah a pes je nekonfliktní. Jak ale docílím abych měla stoprocentní přivolání? To nemám jen když "narazíme" na háravou fenu, nebo když potkám cizího psa. A u toho cizího psa to je pouze z toho důvodu, že chce zjistit jestli to není háravá fena - prostě jen si čuchne (někdy naskočí a ujistí se že má navrh) a jde ke mě nebo pokračuje dál v čuchání - když jsem ho nevolala. Jak tomuto mohu zabránit? Abych ho vždy přivolala, ještě než si "čuchne"?
A ještě jedna otázečka. Přemýšlela jsem již i o kastraci(pes je bez PP, má DKK 3/1 a epilepsii). Přečetla jsem si Váš názor na ni, ale nenašla jsem v něm odpověď, že by jste i bral ohled na psychickou stránku psa. Tím myslím, vezmu příklad u mého psa, je dost aktivní co se táče háravých fen a stále se to stupňuje. Vidím na něm jak je i NEŠTASTNÝ jak by rád, ale já ho nenechám. Doma stojí pod oknem a načucháva pachy, vždy si neštastně knikne a jde si lehnout, ale za chvíli zase stojí u okna a tak se to stále opakuje asi tak týden dokud fena nepřejde kritické dny. Nebylo by pro psa lepší kdyby o těchto touhách nevěděl a on se nemusel trápit?
Děkuji moc za odpověd, neberte to tak že se do Vás navážím, ale tyto odpovědi by mě skutečně zajímali.

Odpověď: Dobrý den:) Předem přijměte můj obdiv, protože projít a prostudovat si za 2 hodiny celé PSÍ STRÁNKY (včetně kompletních 5 ročníků Poradny) s tím, že přečtené ve Vás i zůstane... To by Vám asi spousta lidí závidělo. Jenže Vaše dotazy mě bohužel přesvědčily o tom, že ve Vás zůstalo velmi málo - a především jste nepochopila základní filozofii. Je v ní i to, že primárně nejde o jistotu 100% přivolání - tu u normálního, zdravého a nezlomeného psa nebudete mít nikdy. PSÍ STRÁNKY jsou především o pochopení a akceptování přirozeného individuálního i smečkového chování psa. Možná je z Vašeho pohledu špatné, že si Váš pes jde "očuchat" jiného psa, protože je to zkrátka v jeho přirozenosti - pokud byste neměla psa, ale medvěda brtníka, choval by se samozřejmě jinak. Ale máte psa a pokud potká jiného psa, chová se smečkově - stejně jako ten druhý. To znamená, že se očuchají, navzájem si sdělí kdo je kdo a pak buď jdou od sebe, nebo si začnou hrát, nebo na sebe zavrčí - nebo může  dojít i k ujasňování vzájemného postavení. To vše jsou však naprosto normální záležitosti psí komunikace, rozhodně nic, co by bylo špatné.

Navíc máte možnost si pejska odvolat PŘEDEM. Nečekejte, že se Váš labrador bude chovat tak, jako by žádného psa nezaregistroval! To je nesmysl. Ale můžete si ho přivolat ještě před tím, než se mu nápad odeběhnout vylíhne v hlavě. Vyřešte mu jeho problém - pokud píšete, že máte se svým psem dobrý vztah, tak to zvládnete. Je to pouze otázka zmapování okolního terénu, včasných reakcí a samozřejmě i toho, jestli Vás Váš pes poslechne - nebo zda použijete správnou přesvědčovací metodu. Ale i tyto informace jste si jistě na těchto stránkách již nastudovala. Nebo jinak - pokud budete chtít, můžete se svým psem přijet za mnou a já Vám určité věci ukážu. I Vy jste totiž přesně ten typ člověka, kterému raději doporučím přímou osobní konzultaci, protože je zapotřebí vyřešit ne jeden konkrétní problém, nýbrž změnit celkový přístup. Obecně je často nutné zapracovat i na samotném pejskovi. Tolik tedy k Vaší zmínce o mém doporučování konzultací.

Nezlobte se, ale Vaše otázka ke kastraci mě skutečně nadzvedla. PRÁVĚ PROTO, ŽE BERU OHLED NA PSYCHICKOU STRÁNKU PSA, JE MŮJ NÁZOR TAKOVÝ JAKÝ JE!!! Nebo myslíte, že ohled na psychiku psa je to, že ho nechám vykastrovat, protože mě obtěžují projevy jeho sexuality (ať už jde o fenu nebo o psa)? V přírodě je to zkrátka už tak zařízeno, že samička dá najevo připravenost k páření a samec by nebyl samec, aby na to nereagoval - to by musel být rovnou kastrát. Věřte tomu, že pes je spokojenější jako plnohodnotný, se sexuálními (i třeba nenaplněnými) touhami, než kastrovaný, s vyhaslým životním motorem a souvisejícími psychickými problémy.

Třeba se mnou nebudete souhlasit, ale beru ohled na psychickou stránku psa mnohem víc než všichni ti, kteří tvrdí, že pro psa je kastrace dobrá, protože mu (a především jeho majiteli, že?) "ulehčí" život. A rada pro Vás? Chovejte se ve smečce jako skutečný vůdčí jedinec. Pak i sexuální projevy Vašeho labradora ustoupí. Možná tomu nebudete chtít věřit, ale i tohle funguje.

 

(11.7.2004)
Tazatel: Michaela
Plemeno psa: kříženec pinče
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, před měsícem jsme si vzali z útulku dvouletého křížence pinče. I když byl velice plachý a měl se jen k ošetřovatelce, neuvěřitelně rychle si na nás zvykl (asi zjistil,že mu od nás žádné nebezpečí nehrozí:).I přesto je k cizím lidem nedůvěřivý,nenechá se pohladit.maximálně je přijde očmuchat jen když se k němu otočí zády a nevidí ho:) I když si myslím že většina psů nejvíc poslouchá rodiče,protože cítí,že i děti u nich mají autoritu,mě je 19 let a jsem vlastně jeho největší panička. Trávím s ním většinu času, cvičím ho, dávám mu nažrat, taky spí u mé postele a poslouchá mě skoro na slovo (neuvěřitelné, že je tak hodný,i přestože ho máme teprve měsíc). Proto se Vás ptám já, abych mohla využít Vašich rad. Bydlíme v paneláku, takže v bytě,Filda je čistotný,žádné problémy nedělá. Ale bohužel máme před bytem takovou malou předsíňku, a v ní jsou vlastně dva byty, dvoje dveře. Naše sousedka je důchodkyně a velice často (i několikrát během hodiny) odchází a přichází do svého bytu, takže zamyká,odemyká,práská dveřmi.to samo o sobě mi nevadí:) Jenže Filda,jako správný hlídač,důrazně a ostře štěká na každičký zvuk,který ode dveří uslyší. Vím,že si hlídá své území,za to ho nekárám,jen ho přivolám k sobě, posadím,uklidním povelem Tiše. Občas to nepomáhá a vzhledem k častým frekvencím odemykání a zamykání,které ho tak provokují, dost často bafá (buď bafá ze sedačky anebo štěká u dveří). Nevím,jak ho to šetrně odnaučit,aby neměl pocit,že nechci,aby nám to tu hlídal.Jenže nám to tu hlídá až moc důrazně a na tyhle zvuky je až moc přecitlivělý. Sousedka je milá paní a před Fidlou jsme měli kokříka, který byl doma hodný jako andílek,takže byla zvyklá na ticho.Nechceme ji proto rozčilovat  štěkáním našeho hafíka, i když reaguje vlastně jen na její neustálý pohyb. Možná,že se to časem sám odnaučí, zklidní se a zvykne si,ale možná taky ne. Ještě ho nenechávám doma delší dobu samotného,takže moc nevím,jestli by byl potichu.Snad ano,ale pokud bude pořád bafat na každý zvuk,tak bude možná slyšet až moc. Lépe asi odnaučit Fildu takovému hlídání než sousedku přesvědčit,aby tak často nechodila ven:))))
Předem děkuji za radu, i když náš problém asi není tak hrozný. Jen bych chtěla vědět jak na to,abych ve výchově neudělala nějakou velkou chybu, protože vím ,že se to těžko vrací. Filip je tak úžasný pejsek,který si už vytrpěl dost zlého. Všichni mu proto chceme vytvořit klidný a láskyplný domov,ve kterém ale musí platit určitá pravidla ke spokojenosti všech členů:)

Odpověď: Dobrý den:) Jsou pejskové různí - jsou plemena, která mají hlídání v krvi, jsou plemena temperamentní, která štěkají a vše "komentují" - a pinčové jsou tohle vše dohromady. To je fakt, se kterým nic nenaděláte. Na druhou stranu - máte svého pejska teprve měsíc, a pokud mu dáte dostatek času na to, aby si své okolí "naposlouchal" a v případech, kdy bude tropit povyk, pejska zklidníte, dostanete ho do klidu a určitého nadhledu nad běžným denním ruchem. Chce to jen čas a trpělivost, nic víc. Hluboko položený, klidný hlas, úzký tělesný kontakt a pomalé hlazení po celém těle dokáže i velmi temperamentního psa znatelně zklidnit...

 

(11.7.2004)
Tazatel: David Studenovský
Plemeno psa: briard
Pohlaví: pes
Stáří: 10,5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Náš pejsek je velmi hodný k lidem, přátelský ke psům menšího vzrůstu a většinou i k fenám všech plemen, má jenom problémy se psy řekněme od labradora větší. Je-li na volno a bez náhubku, tak je napadá. My ho máme asi tak tři roky v malém bytě v Praze, předtím žil u rodičů, kde to bohužel neměl příliš lehké, ale je to typický "bytař". Problém nastal ve chvíli, kdy jsme domu přivedli stěně z útulku (fena, kříženec briarda a němckého ovčáka, asi :-)) a teď máme strach, aby se od něho nenaučila jeho chování a samozřejmě bychom rádi, kdyby bylo možné mu vysvětlit, že i velcí pejsci jsou stejní kamarádi jako ti malý. Je možné tak nějak na dálku poradit?

Odpověď: Briard je založením ostřejší, sebevědomé, velmi dominantní plemeno. Sanmozřejmě nebude "řešit" pejsky menšího vzrůstu (ti na něj nemají a on to dobře ví), jako potenciální konkurenty bude ale vždy brát psy vzrůstově podobné (labrador, NO apod.). Jeho zvládnutí v tomto směru je otázkou autority ze strany majitele a správného přístupu.

Fenu bude brát jako svoji a bude tím pádem i razantnější k jiným psům. Svému briardovi nevysvětlíte, že ostatní psi jsou kamarádi - to je nesmysl. Jediné, co můžete a především musíte, je umět ho v kritických situacích zvládnout a pokud možno jim i předcházet. K tomuto tématu Vám doporučuji prostudovat PSÍ STRÁNKY, najdete zde spoustu materiálu "jak na to". Když půjdete mezi psy, nestyďte se ho mít na vodítku (bez náhubku) a jeho pokusy o napadení jiného psa okamžitě korigujte (velmi rychle a dostatečně razantně), pokud půjdete na místo, kde budete sami, pouštějte ho navolno. Pokud zvládnete jeho jako z obou psů hierarchicky vyššího, zvládnete bez problému i fenu.

 

(6.7.2004)
Tazatel: Lenka
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Pane Dostále, omlouvám se, že dotazy píši vždy na "dvakrát". Ale zajímala by mně ještě jedna věc. A to je: uvědomuje si pejsek, že demolice bytu je něco špatného? Po našem příchodu domů jsem ji dřív ovedla k místu činu a zde jsem ji vytřepala za kůži se slovy, že to se nedělá. Vypadala, že to chápe, ale to taky nemusí být pravda, mohla mít jenom strach z toho vytřepání.......Toto by možná zajímalo více tazatelů. Zda si pejsek uvědomuje, že je to špatně. Ještě jednou děkuji.

Odpověď: Je obecně chyba posuzovat psí jednání optikou lidského vnímání světa. Pokud pes například devastuje zařízení bytu, je to pouze stresová úniková reakce (stejně jako by venku demoloval kotec nebo rozkousal pár klacků), nikoliv "pomsta". Pokud po návratu domů svého pejska potrestáte, nechápe to jako trest za devastaci, ale pouze jako trest - a nemůže tušit za co, protože stres se trestat nesmí, tomu se musí předcházet...

 

(6.7.2004)
Tazatel: Hana Vlčková
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 18 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pravidelně každé pondělí čtu Vaši poradnu a již delší dobu přemýšlím o zaslání mého dotazu. Pořád mnoho lidí srovnává dominanci psa s jeho velikostí. Abych to upřesnila. Píší, že jejich pes se bojí většího, nad menšími je dominantní a pod. Myslím si, že velikost psa nemůže být rozhodující. Bylo by možné aspoň trochu přiblížit, která plemena mají podle přírody přirozenou autoritu větší a která menší.( Vím,že to nemůže být pravidlem, ale sám píšete např.o přírodních plemenech, že patří k těm dominantnějším).
A druhý dotaz se týká mého Césara, ale myslím, že by byl přínosem pro mnoho dalších pejskařů. Soudím tak, dle další spousty podobných dotazů. Protože jsem u Vás byla s Césarem, poznám řadu svých chyb,čímž si vždycky snížím autoritu, César mi to dá jasně najevo, a tak si pak vyjasňujeme, kdo je pánem a musím si ji znovu vybudovat. Chtěla bych se těch chyb vyvarovat, ale někdy o své chybě nevím, přesto to na Césarovi poznám. Nemohl byste napsat nějaký stručný návod na co si dávat pozor. Myslím příklady typu, že si nemáme nechat okusovat ruce a podobné známky toho, že pejsek teprve zkouší svou dominanci, ale nám nezkušeným to může připadat jako nevinná hra. Předešlo by se spoustě fámů(že se nemá koukat do očí, že nemá spát v posteli apod.).
Vím, že konkrétní případy jsou v celé poradně, ale myslela jsem nějaké všeobecné znaky o kterých se nepíše v encyklopediích. Děkuji a zdravím celou Vaši smečku.

Odpověď: Dobrý den, zdravím Vás i Césara:) Máte pravdu v tom, že dominance psa není v přímé úměře s jeho velikostí - samozřejmě dominantní pes velkého plemene na tom bude při vzájemném poměřování sil lépe než dominantní pes plemene malého. Obecně lze říci, že psi primitivních plemen (malamuti, husky, lajky apod.) jsou od přírody velmi dominantní, velkou roli zde hraje i temperament. Dominantní ovšem bývají třeba i jezevčíci. Jinak řečeno - psí dominance je především založena na přirozených dispozicích a vlastní sebedůvěře pejska.

Stručný návod napsat nelze. Spousta konkrétních případů je popsána v Poradně, ale univerzální postup neexistuje - je zapotřebí dobře poznat psí povahu a vzorce psího chování a umět je v praxi aplikovat na konkrétní situace. Právě v tom je to kouzlo práce s pejsky - stále poznáváte něco nového a jiného a týká se to i projevů dominance...

 

(6.7.2004)
Tazatel: M. Ladrová
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: ???
Kastrace: ???
Dotaz: Máme 2 fenky z útulku křížence ,jsou moc hodné a jsou pro nás vším bydlíme v rod.domku na okraji města a když někdo projde okolo plotu hned běží k němu a zaštěkají na něho .Sousedka nám včera vytkla ,že ji ráno budí jestli bychom je to nemohli nějak odnaučit nebo je alespoň okřiknout ale já si myslím,že je to u nich projev hlídání jsou obě moc bystré hlavně ta malá tak se obracím k Vám pro odbornou radu co s tím.předem děkuji Ladrová M.

Odpověď: Na takto formulovaný dotaz nelze odpovědět nic jiného, než že máte dvě možnosti - buď vysvětlit sousedce, že psi prostě hlídají a občas si štěknou (a že trocha tolerance z její strany by neškodila) nebo fenky pouštět ven až později... Na to není zapotřebí odborná rada, na tohle stačí jen trochu zdravého rozumu a vzájemné domluvy:)

 

(6.7.2004)
Tazatel: Zdena
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, velice Vám děkuji za Vaši poradnu, kde jsem se dočetla a dozvěděla plno nového. Měla bych na Vás jeden dotaz. Nyní vlastním křížence, fenku, malého vzrůstu. Dřív jsem měla taktéž křížence, pejska a vážil 10 kg.
Co se týče obou, jsou to nalezenci. První již bohužel nežije, dožil se úctyhodného věku 13 let. Zajímalo by mně, jak mám postupovat, když mojí fenku napadne jiný pes. Stávalo se mně to dřív s pejskem a teď i s fenkou, jdeme venku, mám ji navolno a najednou se přiřítí pes nebo fena většího vzrůstu (někdy i stejně velcí) a jdu jim nemilosrdně a bez důvodu po krku. Oba byli stejná povaha - submisivní, hned lehli na záda a nebo se dají zběsile na útěk. Co s tím? Já nevím jak jim pomoci. Do teď jsem to dělala tak, že jsem ji okamžitě volala k sobě nebo se ji snažila dohnat a bránila vlastním tělem.
Četla jsem tady u Vás v poradně, že by jsem měla nechat pejsky vyjasnit si to, ale to se domnívám, že v tomto případě nejde a mé fence jde vyloženě o zdraví. Protože takovéto napadnutí bez důvodu......bydlíme na sídlišti a tam o takovéto šarvátky není nouze. Navíc majitel druhého psa je někde v nedohlednu. Zase nechci brát fenku do náručí, nechci aby byla ještě víc bázlivá a při každé příležitosti se mě vrhala do náruče. Jinak ona se při kontaktu s cizím psem chová (podle mého názoru) normálně. Nekrčí se, jenom stojí a nechá se očuchat, problém je, když se pes projeví agresivně, to se dá na útěk. Prosím o radu! Děkuji!

Odpověď: Bohužel, nemohu Vám v tomto případě na dálku poradit nic, musel bych Vaši fenku vidět a mít možnost s ní i s Vámi pracovat, pak bych Vám mohl pomoci. Problém v těchto případech bývá v naprosté většině ve špatné socializaci nebo v nestandardním chování - ale někdy také v majiteli. Nicméně mými metodami práce se psy a přímým působením se dá spousta těchto záležitostí dát do pořádku.

Takže Vám nabízím, abyste za mnou přijela i s fenkou:)

 

(6.7.2004)
Tazatel: Jarmila
Plemeno psa: kříženec NO
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den.Náš pes /4 roky/kříženec vlčáka,má od letošního února epilepsii.Ani dědičnost,ani úraz nejsou příčinou.Křeče má většinou při hraní s jinými psy nebo když přijdem domů a on nás vítá.Náš veterinář nám doporučil kastraci.Záchvaty by se prý měly omezit.Ráda bych slyšela Váš názor.Předem Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Nejsem veterinář, ale... Epilepsie (primární i sekundární) je onemocnění postihující určité části mozku. Záchvaty mohou být různě časté a mohou být vyvolány různými vnějšími podněty - světlo, zvuk apod. nebo i vnitřními - např. vzrušení, rozčilení.

Kastrace je zásah, který vyvolá nevratné hormonální změny v organismu psa. Nemá žádnou přímou spojitost s mozkem, nevyvolá ani zklidnění psa například při vítání. Z mého pohledu nemá reálné ani funkční opodstatnění (ani lidé trpící epilepsií v nejvyšším stadiu se nekastrují!) a nejspíš byste časem zjistila, že se vůbec nic nezměnilo, jen pejsek by ke své nemoci dostal další "postižení"...

Je mi Vašeho pejska líto, ale vhodnou úpravou stravy a léky, které jsou dnes k dispozici, se díkybohu dá frekvence záchvatů snížit na rozumnou úroveň a alespoň trochu toto onemocnění držet pod kontrolou. Toť můj názor a vám oběma moc držím palce!

 

(6.7.2004)
Tazatel: Katka
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 7,5 měsíce
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, jsem moc ráda, že se mi podařilo narazit na Vaše stránky, které mi mluví přímo z duše. Jsem naprostý odpůrce jakéhokoliv drilu, a to jak na psech, tak na lidech. Mám docela velké problémy s výcvikem mého pejska, které určitě pramení z toho, že mě pes nebere jako vůdce smečky a je přesvědčenej o tom, že on je pánem (jsem si vědoma, že je to moje chyby, ale nevím co s tím).
Jelikož se jedná o mého prvního psa, tak jsem ho chtěla správně cvičit a proto jsem v jeho dvou měsících kontaktovla cvičák, který je u nás jediný. Jejich výchova psů spočívá v nesmyslném drilu. Poradili mi, že si mám vzít proutek a pokud pes nebude poslouchat, tak ho švíknout. Párkrát jsem to udělala, ale pak jsem dospěla k názoru, že tamní cvičitel je magor, protože pes byl ještě více neposlušný a začal se proti mě stavět.
Jelikož tudy cesta nevedla, tak jsem se snažila uplatnit nedirektivní výchovu (mám na mysli nedirektivní výchvu dle terapeuta Carla R. Rogerse. Chtěla jsem jít touto cestou, protože jsem terapeutka, která tuto metodu uplatňuje ve své praxi). Ovšem, to byl další omyl. Pes byl sice šŤastný, ale nabyl pevného dojmu, že si může dělat co chce a že je pánem domu. V současné době to vypadá tak, že pes umí základní povely, jako je sedni, přivolání a štěkání na povel.

1) Naprosté problémy jsou s chůzí na vodítku - když jdeme na vycházku( snažím se ho vést na vodítku co nejméně a po zbytek procházky má volno) vypadá to, jako když jdu s koněm, který mě tahá, kam se mu zachce.
2) Druhý největší problém v sozčasnosti je, že se pes proti mě postaví, když udělám něco, co se mu nelíbí a klidně mě i kousne( např: když mu vezmu botu, kterou ukradne)

Prosím poraďtě mi, jak si u psa vybudovat autoritu a naučit ho základní poslušnosti?! Nechci psa bít, ale vybudovat si přirozenou autoritu! Vím, že to asi nebude krátkodobý proces, ale určitě není vše straceno! Předem Vám děkuji a jsem s pozdravem Katka.

PS. Prosím o co nejpraktičtější informace, jelikož nemám zkušenosti a jsem pomalu před psychickým zhroucením z toho, že nezvládnu vychovat ani pejska.

Odpověď: "Prosím o co nejpraktičtější informace, jelikož nemám zkušenosti a jsem pomalu před psychickým zhroucením z toho, že nezvládnu vychovat ani pejska." Vidím, že opravdu potřebujete pomoc (i Váš labrador) a velice rád Vám ji také poskytnu - ale je zapotřebí, abyste za mnou i se svým pejskem přijela, Váš problém nelze vyřešit pouze několika radami na dálku. Navíc chcete co nejpraktičtější informace (což je rozumné) - a co je praktičtější než praxe? Navíc jste udělala několik zásadních chyb ve výchově, které lze napravit pouze přímou prací se psem.

Pokud tedy nadále stojíte o pomoc, zkontaktujte mne a domluvíme podrobnosti. Krátkodobý proces to nebude, ale je zapotřebí začít co nejdříve!

 

(6.7.2004)
Tazatel: Hanka
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 10 týdnů
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,mám dost velký problém, protože jsme s manželem oba skautští vůdci jedeme s naší Týnkou na tábor, který bude na přelomu prázdnin. Mám strach aby se nám nepodařilo udělat nějaký výchovný zádrhel, když  tam na ni bude útočit tolik malých dětí. Prosím nemůžete nám poradit jak postupovat s výchovou štěnátka v kolektivu tolika malých dětí.Tábor sice bude jen tři neděle, ale i za tak krátkou dobu se dá hodně pokazit.  Ptám se proto že sami máme doma dvě děti, které ji bezmezně milují a to jejich "mazlení" si myslím že Týnku někdy dost unavuje, proto si to nedovedu představit v tak velkém kolektivu dětí.

Odpověď: Dobrý den:) Nejrozumnější by bylo tak mladou fenečku do takového prostředí vůbec nebrat. Protože je mi však jasné, že asi nemáte jinou volbu, tak udělejte aspoň maximum pro to, aby se Vaše fenka vrátila z tábora tělesně i duševně bez úhony... Tedy - v žádném případě na ni nenechat "útočit" tlupu rozjívených děcek, je to Váš pes a žádná kolektivní hračka. Pokud se s ní přijde někdo pomazlit, v pořádku, ale nesmí to být stále a deset dětí najednou. Vždy fence nechte "únikový prostor" - například otevřenou chatku, kam se může schovat a kde ji skutečně nebude NIKDO rušit. Pokud bude potřebovat schovat se k Vám, tak ji tuto možnost poskytněte, rozhodně ji nesmíte odhánět s tím, že na ni právě nemáte čas! Dětem hned na začátku vysvětlete obecná "pravidla hry" - tedy že pes není hračka, pokud se mu něco nelíbí, tak má právo to dát najevo, netahat ho za žádnou část těla, pokud mu někdo chce vyjádřit přízeň, tak v klidu a ne s řevem a máváním rukama, nekrmit(!), zásady chování k pejskům obecně - můžete toho využít i k určité psí osvětě mezi malými skautíky:) Toť zhruba v kostce, zbytek se určitě vyvrbí sám od sebe.

No a já přeji hezký a bezproblémový tábor vám všem i fenečce:)))

 

(6.7.2004)
Tazatel: Andrea
Plemeno psa: dobrman
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Zdravím Vás a prosím o teoretickou radu. Mám psa,jsou mu 3 roky,je na psí společnost zvyklý,odmala vyrůstal se dvěma staršími psy.Pořídili jsme si druhého psa,dvouletého křížence.Zajímal by mně jejich vztah.
Na zahradě:druhý (mladší,nově příchozí)ustoupí.První přijde k druhému,má strnulý postoj,hledí na něj zpříma.První sklopí uši,mrká,otáčí hlavu.V tom ale skočí a počůrá to,co stojí vedle něj.Druhý pes to očichá a se strnulým postojem odchází za prvním,nepřeznačkuje to.
Na procházce:první vpředu,značkuje.Druhý s vervou přeznačkovává.
Hierarchické postavení nemají ještě jasně dané,ale to je hlavně tím,že do jejich "věcí" se zasahuje a protěžuje se ten druhý.Nadřazeně se menší (druhý)pes chová jen v přítomnosti pána.Myslím,že navrch má ten první,ale to značkování mně mate.Na zahradě bych to chápala,protože první nesmí na zahradě močit,je k tomu odmala veden,venku mi to ale připadá,že naopak velmi dbá na to,aby značkoval první.
Dík za odpověď.

Odpověď: Taky zdravím:) Takže v krátkosti. Podle Vašeho popisu situací máte pravdu v tom, že nemají ještě jasně danou hierarchii (čemuž odpovídá i popis jejich značkování). Pokud psi žijí spolu, má přeznačkovávání také trochu jiný význam - značkují jako smečka, nikoliv vůči sobě navzájem. Navíc značkování je pouze jeden z hierarchických signálů, ale nikoliv jediný a určující. Na Vašem místě bych tomu dal čas a možnost přirozeného prosazení jednoho psa, jinak budete mít problém s ovládáním psů jako smečky. Po určité době si to psi sami mezi sebou vyjasní a pak teprve nastane ten správný čas výše postaveného psa "protěžovat".

 

(6.7.2004)
Tazatel: Lenka
Plemeno psa: kříženec malamut x labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobry den, chtela bych se dotazat na vec ohledne privolani jeste ne dvouleteho psa od harajici fenky. V techto mesicich se mi cas od casu pejsek vzdali k fence, ktera momentalne hara. Nevim zda mam pro psa prijit ci vyckat az on prijde sam, tak jak  radite ve standardnich situacich kdy pes je ve hre s jinymi pejsky. Vetsinou cekam az se sam uraci me nasledovat, coz mi z 98% neprojde hlavne diky  velke nelibosti majitelu  fenky kdy  si vyslechnu  spousta peprnych slov o neposlusnosti me "ratolesti". Je mi jasne, ze jim neni az tak prijemne ze se muj hafan vali po jejich pekne nacincane slecne, ale opravdu nevim jak se v teto situaci zachovat, aby byly spokojeny vsechny strany. Prosim Vas moc o radu, co s tim. Nevim, zda se tu jiz tento dotaz neobjevil, ale modem mi dava omezene moznosti brouzdat po vsech prispevcich. Dekuji za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) "Obtěžování" háravé fenky psem je především něco zcela jiného než situace, kdy si psi spolu skutečně hrají. Je to záležitost pudová a sexualita je u psů (především dominantních, kam bych zařadil i Vašeho křížence malamuta) velmi silná. Velmi těžko v podobné situaci psa odvoláte, nejrozumnější je rychle si pro svého psa dojít a z fenky ho prostě sundat (jen pozor jestli už není s fenkou svázán, pak byste mohla zranit oba dva - a ke svázání někdy stačí skutečně velmi krátká doba). Nic jiného rychlejšího a účinnějšího udělat nemůžete. A zároveň tím vezmete argumenty majitelům háravých fen, kterým by taky neškodilo připomenout, že v tomto období není rozumné ani ohleduplné brát svoje feny zrovna na pejskařsky frekventovaná místa...

 

(6.7.2004)
Tazatel: Marcela
Plemeno psa: tibetský teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Předem velké díky za rady pro nás a hlavně za Váš úžasný přístup a pohled na soužití pejsků s námi. Je to dobrý pocit vědět, že pokud se objeví problém, je možnost s někým zkušeným konzultovat. Po přečtení archivu otázek a odpovědí se mi vlastně podařilo zodpovědět skoro vše, na co jsem se Vás chtěla zeptat nebo si ověřit. Nemáme srovnání, nejsme zrovna zkušení pejskaři a nejsem si jista, zda naše štěně zvládá všechno, co by v tomto věku zvládat mělo. Dá se to nějak jednoduše shrnout?
Jediné snad, co bych Vás poprosila, zda máte pro nás nějakou radu, doporučení či varování k výchově Tibeťanky - nyní je již 5ti měsíční. Díky předem a přeji hodně síly na pokračování.

Odpověď: Děkuji za Vaše ocenění, velmi si ho vážím... Po přečtení Vašeho dotazu mi opět přišla nejrozumnější varianta přímé konzultace - potřeboval bych vidět Vás i fenečku, abych mohl zhodnotit co je ve Vašem spolužití dobré a co by potřebovalo případně vylepšit nebo doplnit. Tibetští teriéři jsou samostatní a celkem dominantní pejsci, v jejich výchově člověk nesmí udělat zásadní chyby. Proto si Vám dovolím navrhnout, abyste vzali fenku a přijeli za mnou (na podrobnostech se můžeme domluvit telefonicky), pak Vám budu moct nejlépe poradit. Pokud se pro tuto variantu rozhodnete, budu se těšit:)

 

(27.6.2004)
Tazatel: Hanka Chmelová
Plemeno psa: tibetský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 22 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, opět bych Vám chtěla poděkovat za vše, co pro nás pejskaře děláte. Když totiž člověk čte Vaše stránky pozorně a snaží se nabyté teoretické zkušenosti uplatňovat v praxi (třeba právě Vámi často doporučovaném pozorování větší či menší smečky pejsků), zjišťuje, že máte opravdu pravdu a vždy mě to velmi potěší, že jsem pochopila zase další článek psí psychiky. Tento víkend jsme byli s Kasíkem na srazu tibeťáků, kdy odpoledne bylo na cvičišti puštěno cca 30 pejsků, všech věků a obou pohlaví. Pro mě to byla super zkušenost, protože jsem mohla pozorovat Kase, jak se bude chovat ve smečce své krve.
1)      Chtěla bych se zeptat - toto jsem se ještě nenaučila rozpoznat a asi bych potřebovala malý návod  - když se dva pejsci dominantně obchází, jak se pozná, kdo vlastně vyhrál? Existují nějaké identifikátory, na které bych se měla zaměřit, abych se naučila toto rozpoznávat?
2)      Druhá otázka se týká kastrace. Pozorně (již několikrát) jsem si četla Váš článek o kastraci pejsků a říkal jste, že zdravý pes vždy kastráta pozná. Právě na tom TT srazu, si Kasík prolítal několikrát celé území, očuchal pejsky a pak si "zasedl" na jednoho. Choval se opravdu divně (ještě jsem to u něj nezažila). Chvíli jsem si myslela, zda to není fenka, ale pak se zase Kas začal připravovat, že na něj začne ze zadu naskakovat jako na psa při ukázání dominance. Tohoto pejska opravdu celou domu pronásledoval, až jsem se dala do řeči s paničkou a opravdu ten pes byl vykastrovaný. Protože pejsek jevil známky nervozity, Kase jsem si vždy odvolávala (nebo si pro něj došla) a protože si někdy nenechal říct, vysvětlila mu to "povalením" (vím, že toto slovo nemáte rád, ale nevím jiný výstižný ekvivalent). Kas to přijal, na zem šel v podstatě sám. a) můj dotaz zní; co s tím pejskem chtěl Kas udělat? Chtěl ho vyhnat ze smečky nebo si jen vybral "slabého" jedince, na kterém chtěl demonstrovat svou sílu? b) Udělala jsem v tomto případě správně, když jsem ho za jeho chování (které jsem mu již několikrát "zakázala" a on to neakceptoval) potrestala povalením? (jen bych chtěla ještě říci, že "povalení" již v podstatě nepoužívám, není to potřeba).
Moc děkuji za Váš čas a odpověď (a omlouvám se za román, ale snažím se stále víc pochopit psychiku svého psa a Vy mi k tomu dáváte perfektní šanci).

Odpověď: Dobrý den, děkuji za hezký mail:) Pokud se dva psi vzájemně "obcházejí" (pomalá toporná chůze, zdvižený ocas a hlava a zježená srst na kohoutku), je to teprve oťukávání a silnější dominance jednoho z nich se projeví až ve chvíli, kdy ten "nižší" odvrátí pomalu hlavu a odejde (a tím uzná toho druhého jako nadřazeného) nebo ve chvíli, kdy se k tomu nemá ani jeden a vzájemné postavení si oba vyříkají soubojem - nebo se odvrátí oba dva, což znamená, že ani jeden se necítí být na poměření sil dostatečně silný. Co se týká druhého dotazu - netrestejte Kase za podobné chování, on na to má plné právo a ví to on i ten kastrovaný pejsek. Rozhodně ho nechtěl ze smečky vyhnat (to by udělal úplně jinak), tady šlo pouze o demonstraci vzájemného vztahu obou dvou pejsků.

Tak zatím a Kasíka za mě podrbejte:)

 

(27.6.2004)
Tazatel: Milan Ramach
Plemeno psa: labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace: ano (v 6 letech)
Dotaz: Dobry den, nahodou som sa cez cielene vyhladavanie na inernete dostal az k vasej poradni. Zacital som sa a az po dlhej dobe som sa dostal k informaciam, pre ktore som vyhladal Vasu poradnu. Kastracia. Zostal som velmi smutny a nestastny .. Aj ked patrim do skupiny kde sa kastracia robila zo zdravotnych dovodov, moje pocity neviem teraz ani opisat.
Nasa fenka je plnohodnotny clen nasej rodiny, je nas partner i priatel. Kazdy zdravotny problem prezivame ako vlastny a neberieme na lahku vahu. Nebola pripustena pretoze v case najvhodnejsieho veku sme mali problemy s clenkovym klbikom a nebolo nam doporucene jeho zatazovanie zvysovat. Niekedy okolo 4 rokov som sa opat zacal zaujimat o steniatka hlavne z dopadom na jej neskorsie mozne zdravotne problemy. Zakladna otazka - mat steniatka, moze je pomoct alebo nie, moze jej poskodit? Vacsina odpovedi sa zhodovala, ze 1x steniatka nema pre jej zdravotny stav zmysel, tzn. ze jej to nepomoze. Posledne harania boli sprevadzane vystupenim hrciek okolo bradaviek a vytokom. Toto bol aj dovod navstevy veterinara. No a tu vznikla otazka moznej kastracie, od viacerych psickarov viem ako im to pomohlo a na vlastne oci som videl, sucky boli veselsie a vyzerali spokojnejsie. Ja viem ze je to relativne na velkosti ich predchadzajucich zdravotnych problemoch. Aj napriek tymto pozitivnym ohlasom som velmi vahal a rozhodoval sa z obavou co nastane, co som si len myslel, mozno citil ale nikto mi to nahlas nepovedal. I veterinarka dala pozitevne priklady zo svojho chovu, a ake nebezpecie je mozne (nemusi) ak sa vcas ...Otazka je co znamena vcas. Zase rady a konzultacie. No a vysledok je ze som sa odhodlal a dohodol termin. Sme uz dva tyzdne po, jazvicky pomaly nevidno, ale Nasa Cierna je ina, hovorim si chce to cas..., ale nie je to len psichycké, akoby mala problem s chodenim - so silou zadnych noh. No a tak som zacal patrat po serveroch az som sa dostal ku Vam. Neviem, vlastne som Vam ziadnu otazku nepolozil, a asi ju uz ani nepolozim. Marne asi budem seba presviedcat ze som chcel pre nu to najlepsie a skutocnost ze som bol ubezpecovany ze im preslo tolko psov cez ruky a nevedia o  pripadoch neg. zmeny charakteru psika (okr. vynimiek)som tomu uveril, vlastne chcel uverit, na tom nic nezmeni.
Prajem vam pekny vecer a vela uzdravenych psich dusi.

Odpověď: Dobrý den:) Velmi si vážím Vašeho mailu, pane Ramach. Především toho, že Vám na Vaší fence skutečně záleží a i když jste vyřešil svoje dilema tak jak jste vyřešil, vnitřně s kastrací srozuměn nejste a cítíte asi i vinu. Jak víte, souhlasím s kastrací u fen pouze v případě velkých zdravotních komplikací (např. chronický zánět dělohy), ale v případě Vaší fenky jsem přesvědčen, že na tento nezvratný zákrok bylo ještě příliš brzy. Vím, že veterináři Vám budou tvrdit, že tento zákrok na psa ani fenu nebude mít žádný vliv co se týče povahy, ale opak je bohužel pravdou - a bylo by i velmi podivné z hlediska přírody, pokud by tomu tak nebylo.

Co k tomu říci? Strašně rád bych Vám pomohl, ale není jak. Budete teď nešťastní oba dva - Vy i Vaše fenka. Ona teď bude už navždy jiná a Vy to na ní uvidíte o to lépe, že k ní máte tak blízko. Je mi to moc líto, ale ta kastrace nebyla jediným a rozhodně nejlepším řešením.

Ale znovu opakuji - velmi si vážím toho, že jste mi napsal. I když to teď bude jiné, přeji vám oběma jen to nejlepší a nadále fungující vztah. Fenečku za mě pohlaďte:)

Psí duše budu léčit dokud na to budu mít - ale především se co nejvíce budu snažit o to, aby jejich majitelé některé věci pochopili dříve, než bude pozdě a aby těch zraněných psích duší bylo co nejméně...

 

(27.6.2004)
Tazatel: Veronika
Plemeno psa: bernský honič
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Přeji krásný den a opět prosím o radu. Před nějakým časem jste mi radil, jak na to, když nám fenečka sama doma pláče. Vzali jsme si na to 14 dní dovolené (víc bohužel nešlo) a navykali jsme ji na samotu postupně. Musím říci, že to pomohlo, i když ne zcela, ale vytí už je spíše občasné a hodně to závisí na momentální fenčině psychice. A to je právě to, co mě trápí. Připadá mi, že fence chybí sebevědomí. Je až příliš bázlivá. Například. Potkáme o chlup většího psa, než je  ona sama. Pokud může, tak ho obloukem se stáhnutým ocasem obejde. V lepším případě se s ním decentně očmuchá a honem honem se odplíží. To vše se stáhnutým ocasem. Pokud se větší pes pokusí o hru či je při očmuchávání trošku dotěrnější, hned po něm vyjede a odběhne. Také jsme procházeli kolem smečky cca 5 psů. Všichni k fence přiběhli, aby si jí očmuchali a ona se přikrčila k zemi a vrčela a jen co se naskytla příležitost, utekla. Vůči měnším pejskům je naopak hodně vřelá - hraje si s nimi, je strašně šťastná, když nějakého takového potkáme a ona s ním může blbnout. Ale nedejbože, když potkáme toho většího. Nevím, jak to bylo s její socializací - máme ji teprve půl roku, majitelka ji dávala pryč kvůli (někdy nehezkým)  potyčkám se sedmiletou kólií nově příchozí do smečky - to bude asi jedna z příčin. Když jsme si fenku pořídili - bála  se skoro všeho - hlasitých zvuků, aut, lidí, psů -venku byla neustále vystrašená. Teď už je to mnohem lepší, je vidět, že si více věří, ale hlasité zvuky a větší psi jsou stále problém. Už nevím, co dělat. Venku jí za jakýkoliv úspěch chválím, snažím se o kontakt s většími psi a doufám, že sama zjistí, že né všichni psi jsou zlí. Asi je i možné, že nám fenka ještě zcela nevěří, i když se o její důvěru hodně snažíme.
Je toho asi hodně najednou - je těžké to vše shrnout. Nevím, jestli mi můžete poradit takhle přes poradnu, myslíte si, že by to spíše bylo na návštěvu u Vás?? Budu Vám vděčná za pomoc, snad se dá ještě něco dělat. Předem moc děkuju.

Odpověď: Dobrý den:) Myslím, že by skutečně bylo nejrozumnější si najít čas a přijet s fenečkou za mnou - ve Vámi popisovaném případě ji rozhodně potřebuji vidět a mít možnost s ní pracovat. Určitě se dá ledacos udělat, takže pokud chcete, zkontaktujte mě (nejlépe telefonicky) a domluvíme se.

 

(27.6.2004)
Tazatel: Tereza
Plemeno psa: manchester terier
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Mám téměř čtyřeltýho manchester taeriera, se kterým už asi půl roku dělám agility aj. psí sporty. Mám dva problémy se kterýma nevím přesně co dělat...
1. Ten menší, který mně spíš rozčiluje: Skoro při každém tréninku agility se během běhu vzteká a většinou najde nějakou zajímavější činnost jako čeichání nebo hledání tenisáku u plotu od tenis. kurtů. Problém je, že skoro vždy nějakej najde  a pak hned spokojeně přiběhne...
2. Jde o to, že když jdeme s naší 5-ti členou rodinou na dovolenou tak se může oběsit jen aby byl u všech najednou. Snažím se to řešit tak, že se spol. vycházkám kde nemůže bát pes na volno vyhýbám, ale to taky není správnej způsob. Většinou to řeším tak, že psa začnu uklidňovat. Porsím poraďte...

Odpověď: 1/ Teriéři nejsou nejvhodnější plemeno pro agility, právě pro svoji určitou výbušnost a nezvládnutý temperament. Takže svého pejska prosím i podle toho berte a nechtějte od něj slepou poslušnost a absolutní soutředění, teriéři mají prostě povahu jakou mají a je dobré ji stejně jako u každého jiného psa respektovat. Zkuste s ním dělat něco jiného - místo na agility s ním běhejte po lese, to ho bude bavit daleko víc.

2/ Opět jsme u toho temperamentu. Pokud svého pejska v podobných situacích uklidňujete (dotyky, hlas, rozhodně však ne třeba cukání vodítkem), je to naprosto v pořádku a dělejte to tak i dál. Na druhou stranu Vás to však nesmí rozčilovat - máte temperamentního pejska a jediné rozumné je brát tuto jeho vlastnost na vědomí ne jako něco špatného, co je třeba "odnaučit", ale jako prostý zcela přirozený rys povahy plemene manchester teriér...

Přeji Vám hodně trpělivosti a klidu:)

 

(27.6.2004)
Tazatel: Lenka
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 9 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den! Snažila jsem se dbát Vaší rady a hledala jsem nějaký podobný dotaz tomu mému, aby se to zde zbytečně neopakovalo. Ale bohužel se mi to nepodařilo i když si myslím, že to bude časný problém. Hledala jsem dva dny v archivu :-)) ale opravdu jsem nic nenašla.
K mému problému. Máme doma asi tři měsíce fenku. Je to kříženec Bůh ví čeho, vzhledem trochu jako čivava nebo špic. Je to mrňous, váží 4 kila. Dostali jsme ji od jedněch lidí z vesnice, kteří ji jako malé štěndo našli v zimě vyhozenou venku. Měli ji do jara to ji dali na dvůr za svými dalšími fenkami (NO a něco s NO kříženého) a nedělalo to dobrotu, fenky se rvaly. Teď vstupujeme na scénu my. Odvezli jsme si ji domů, nejevila sebemenší známky stesku, asi jsme se jí moc líbili, lísala se k nám..... Automaticky vlezla všude na sedačku, do postele. Nechali jsme to tak, byla si zvyklá a nám to vůbec nevadí.
Chodíme oba s přítelem do práce a Sally (tak se jmenuje) je celou naši pracovní dobu sama doma. První den jsme ji zavřeli do kuchyně, kde by v případě demolování bytu nadělala nejmenší škody a taky kdyby se počůrala nebo pokakala. Při našem odchodu naříkala, ale myslíme, že to přešlo, protože odpoledne už nebyla slyšet, desku kterou jsme dali mezi kuchyň a předsíň přeskočila a tak na nás čekala už za dveřmi a měla přístup do celého bytu. Mile nás překvapila, nikde nic zničeno, dokonce ani potřebu žádnou doma neudělal. Strašně jsme ji pochválili a hned jsme šli ven. U toho zůstáváme do dnes po příchodu okamžitě jdeme na vycházku (taky z toho důvodu, že se z radosti dost často počůrá).
Takže po zjištění, že je vše v pohodě jsme ji nechávali doma a měla přístup do celého bytu, jakmile si vlezla do postele, tak ani nezakňučela když jsme odcházeli. Sem tam se počůrala a vykakala na koberec, ale časem to přestalo úplně. (Myslím, že původní majitelé ji měli na dvoře a nevěděla co je to čistota, ale řekla bych, že teď už velice dobře chápe). Jediné co doma vyváděla bylo to, že si do postele natahala naše špinavé prádlo nebo kapesníky a důkladně si v nich lebedila, ale to taky nebyl problém.
Asi po třech týdnech tohoto bezproblémového soužití jsme přišli domů a byl totálně rozcupovaný koberec. Dostala vyhubováno (dovlečení za kůži na krku k místu kde to provedla a dostala na zadek). Nevím jestli to pochopila, ale snad ano, už se v naší přítomnosti koberci zdaleka vyhýbala.
Musím napsat, že po našem odchodu má k dispozici celý byt, jídlo, pití, hromadu hraček, bůvolí kostičky. Když jsme doma hraje si s nimi jak divá, ale jakmile jsme v práci, vše leží kde to leželo po našem odchodu. Ani si toho nevšimne. Ale koberce máme zežraný skoro všechny, dráty vytrhaný ze zdí.......Přistoupili jsme k drastickému řešení rada od známých dostala plastový košík. Vydrželi jsme jí ho dávat asi dva dny, potom jsme jí ho nedali a pohroma se opakovala. Takže teď ho měla doma v kuse asi tři týdny.....opět nám jí bylo líto, tak jsme jí ho nedali a POHROMA. Máme doma květiny asi dvoumetrové palmy, ty měli vyhrabanou hlínu a kořeny, všechna hlína rozšlapaná po bytě, koberci, zdech a hlavně hromady v posteli..... bylo mi k pláči. Takže je zase doma s košíkem. Nevíme si s ní rady. Jinak je hodná, poslušná, ovladatelná, velmi brzo k nám přilnula. Venku ji vodíme bez vodítka, má hromadu pohybu......ale je fakt, že je hodně temperamentní, venku lítá jak divá, ale zase bych řekla, že tím si svoji energii vybije, ale není tomu tak. Aportuje, doma si hrajeme na přetahovanou, ale náš ničící problém to neřeší.
Poradíte nám? Nevím jestli to na to bude mít vliv, ale původní majitelé nám řekli, že bez vodítka s ní ven nechodili, že jim utíkala, ale já jsem se už po týdnu co jsme ji měli pokusila vodit bez vodítka a v pohodě, prostě si na nás hrozně rychle zvykla, hlídá si nás..... Moc děkuji za rady a snad z nás neuděláte kvůli tomu košíky tyrany.
Omlouvám se, ale zapomněla jsem ješně na jednu podstatnou věc: Sally pokud má v době naší nepřítomnosti košík, tak se ani nepočůrá ani nepokaká. Ale zrovna při poslední zkoušce bez košíku se počůrala a to tak moc a zrovna do postele! To nechápu, je na ni zvyklá jako na svoje místečko ke spaní a na víc tam spíme i my, tak jak tam mohla načůrat? A to se pravidelně opakuje, jakmile nemá košík, tak najdeme louži přímo v posteli. Nechápu co nám ti chce říct........Pokud má koš, je všechno O. K. ale rozhodně to tak přece nejde řešit do nekonečna?! Koš má nasazen zcela volně, může i pít.
Ještě jednou děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Je mi líto, ale hledala jste špatně - i tento dotaz je v Poradně již poněkolikáté, jen to chce se trochu zamyslet a nezjednodušovat. Podívejte. Fenečka už je dost stará na to, aby svoje potřeby ovládala, takže zde problém není. Selektivní devastace koberce apod. ovšem také není náhoda, že. Takž jsme u jádra problému, a tím je STRES a z toho plynoucí typicky únikové reakce fenky. A o tom jsem tu už psal vážně mnohokrát...

Takže ještě jednou. Stres v těchto případech většinou plyne z příliš dlouhé samoty nebo komunikačního deficitu. Což je to, nad čím se Vy musíte zamyslet a zjistit příčinu. Košík řeší důsledek, ale neřeší příčinu problému - i o tom jsem zde už mnohokrát psal. A až se Vám podaří odstranit příčinu, pak problém zmizí sám od sebe... Držím palce!

 

(27.6.2004)
Tazatel: Karolina
Plemeno psa: kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 8,5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, ráda bych Vám poděkovala za Vaši neustálou snahu a trpělivost ohledně rad a odpovědí ve Vaší poradně :-) Musím přiznat, že některé Vaše odpovědi (které jste myslel jako nadsázku) mě fakt pobavily (viz test jak vybrat nejkvalitnější štěně z vrhu :-) ....představila jsem si, jak se tváří chovatelka, od které si chceme vzít štěně, když jí na zahradě rozděláme plamenný kruh a do středu kruhu jí začneme házet štěňata ;-)....je fajn, že máte smysl pro humor ;-)
Ale teď k mému dotazu. Jsem zmatená ohledně přístupu k svému psu v určité situaci. Pro lepší představu Vám ji popíši (omlouvám se, pokud to nebude moc stručné). Levi  poměrně rád prosazuje svou dominanci klasickým psím způsobem...naskakováním na jiného psa. Problém je, že to zkouší rád na větší psy. V případě, že jej pes shodí a po psím mu dá srozumitelně najevo, že on je ten silnější, Levis odskočí a nechá psa psem a jde si po svém (případně na zavolání k nám). V případě, že si to druhý pes sice líbit nenechá, ale pro Leviho není jeho argumentace dostačující, dochází k "bitkám". Přiznám se, že to občas nahání hrůzu, protože jak Levimu vzrostlo seběvědomí, nechce se podřídit a stává se vůči druhému psu velmi...no, ne vyslověně agresivní, ale...prostě nepřijme autoritu většího psa, jen proto, že je větší...Levi má zase díky svému věku zkušenosti a je ve výborné kondici (na kratší i když intezivní souboje, a je velmi hbitý - oproti třeba NO nebo boxerovi). Někdy to skončí tak, že větší pes Leviho pod sebe prostě dostane...to je pak OK, ale někdy musíme s páníčkem druhého psa zasahovat (nebo zasahuju, když vidím, že nervy druhého pána nejsou tak pevné). Jde mi o to, jak dát najevo Levimu...ani ne tak to, že se mi to nelíbí....je to způsob psí komunikace...vím, že psovi při tom neublíží, i když vypadá velmi zuřivě....jen prostě nevím, jak se k němu zachovat, když ho od toho druhého psa odtáhnu. Co mu říct? Jak se tvářit? Není to agrese z Leviho strany...prostě jde, vidí většího psa, když jsou spolu puštění na jednom prostoru, tak se na něj Levi snaží naskočit a když se pes ožene, ale Levi z něho tu prvotní autoritu necítí, tak si to líbit nedá a snaží se dokázat, že si respekt zaslouží on...a začnou se "rvát". Na volání pochopitelně v této situaci už příliš nereaguje a když ano, tak mu pak zase druhý pes brání v přístupu ke mně.
Nevím, jestli se nemýlím, ale Levis fakt asi dokáže odhadnout psychickou stabilitu psa, se kterým soupeří. Potkali jsem krásného, urostlého boxera, na kterého to Levi zkusil...skončilo to tak, že se do sebe pustili. Boxer sice několikrát (než jsem k nim došla) dostal Leviho pod sebe a držel ho tam, ale jeho panička mu hystericky řvala (tím myslím opravdu velmi hlasitě a vysokým hlasem křičela)nad hlavou a chudák pes nevěděl čí je, tak vždycky Leviho hned pustil...jo jo, Levi potřebuje přidržet trochu dýl ;-) ...takže se to vše zase opakovalo. Levi asi vycítil, že za boxerem nestojí VYROVNANÁ OSOBNOST, tak to zkoušel znovu a znovu. Pochopitelně jsem si vyslechla, že mám strašně agresivního psa a že toho jejího málem zakousl a že by neměl běhat navolno atd. atd. atd. Při tom s jinými psy a jejími páníčky tyto problémy nejsou....buď je Levis přesvědčí o své dominanci (a jsou s námi kamarádi stále) nebo ho spraží (zrovna nedávno jeden urostlý husky) nebo prostě pozná, že je lepší je ignorovat (v našem okolí např. středoasijat...tichý, tichý a krásný, ale už se mu povedlo 2 psíky zakousnout...opravdu...a Levis jako by prostě nějak věděl, že je lepší se mu vyhnout).....
Nicméně, já opravdu nevím, jak se zachovat, abych Leviho před druhým psem neshodila. Jestli ho jen odtáhnout, připnout na vodítko a ukázkově u nohy odkráčet jinam než je "problémový" pes nebo nějak Levimu domlouvat.....trochu (dost) tápu.
Samozřejmě s menším psem (myslím tím...stejně velkým jako je Levi)... to málokdy končí tak, že by Leviho dostal pod sebe nebo naopak...i když Levis psa shodit umí....takže tam fakticky zasahujeme s druhými páníčky a psy dostáváme od sebe...ani tady si nejsem jistá, zda je to 100% správné...případně  jaká by měla být následná reakce. A psy, kteří jsou menší než on, Levi buďto ignoruje nebo k nim zaujímá ochranitelský postoj a to i přesto to, že jsou už dospělí (yorshiráčci apod.)
Trošku mě mate i to, že přesto, že se Levi takto dominantně snaží prosadit, nechává bez protestů svou hračku v parku jiným psům (no dobře, většinou se známe...ale i k zcela neznámým se tak chová). Je to tím, že zase až tak sebevědomý není nebo tím, že na tu hračku není tak fixován nebo prostě proto, že je v tomto ohledu flegmouš a stejně ví, že tu hračku si domů poneseme (buď on v tlamě nebo já v kapse).....?
Je to asi hodně zmatené,že? Promiňte. Jsou to spíš věci, kterým bych ráda porozuměla. Levis je jinak hodný a bezproblémový a na svůj věk velmi čilý a chápavý. Děkuji Vám předem za Váš čas věnovaný mému e-mailu i případné odpovědi. Přeji krásné letní dny Vám i Dinovi a Šedymu.

PS: Musím se Vám pochlubit, prostě mi to nedá, ale mám strašnou radost - poprvé v životě jsem se já i Levi zúčastnili nějaké výstavy (voříšků, pochopitelně) a vyhráli jsme 2. místo!!!! :-D :-D Omlouvám se, ale jsem na Leviho fakt pyšná, protože tam byl přímo ukázkový (i vůči ostatním psům...a v kruhu fakticky vzorný) a jeho komediální talent zapracoval i na porotě ;-)

Odpověď: K úplnému začátku Vašeho mailu - kdysi a v určitých oblastech zeměkoule i dnes se takto štěňata z vrhu skutečně vybírají... není to tak nadsazené, jak se Vám zdá. Ale to jen tak na okraj:)

Už jsem tu psal na téma "pes v hierarchickém souboji a co s tím" - dokonce docela nedávno. Co to je zrazení vlastního psa, jak se toho vyvarovat... No tak ještě jednou. Pokud jako nadřazený člen smečky svého psa odvoláte ještě před započetím souboje, zachováte mu tvář a vše je v nejlepším pořádku. Pokud svého psa začnete tahat z rvačky, která nezačala napadením, ale je čistě hierarchickým poměřováním sil, pak ho zrazujete. Pokud do takové rvačky zasáhnete, pak do ní musíte zasáhnout jako další pes, silnější, a srovnat psy oba - pak je to též v pořádku. Pokud Váš pes napadne jiného psa evidentně bez příčiny (ovšem viděno pohledem psa, ne člověka!), pak musíte naopak okamžitě srovnat svého psa, protože tohle se prostě nedělá. Takže veškeré umění je v tom, vyhodnotit rychle a správně konkrétní situaci a pak okamžitě zasáhnout - tím jediným správným způsobem.

P.S. Gratuluji:)))

 

(27.6.2004)
Tazatel: Mazumderová Mariana
Plemeno psa: hovawart
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále. Možná si ještě na mně a smutný příběh našeho hovawartího štěňátka Jordyho pamatujete..... Na Vašich stránkách jsem právě objevila informace o dalším výcvikovém soustředění, a protože na to minulé jsme se nakonec nepřihlásili, čehož litujeme.. Zrovna jsem se chystala psát žádost o radu do Vaší poradny (a mám pocit, že to vyústí v pozvání na Váš  VÝCVIKOVÝ SERVIS), tak to vezmu najednou.
A teď k problému, který nás trápí a omlouvám se předem, pokud to bude delší... Naše vytoužené "zlatíčko" jsme si přivezli 31.března z chovné stanice Pomezí na Těšínsku. Poprvé jsme ho s dcerou viděly asi o 10 dní dříve, ale to byl ještě zadaný do Polska a my jsme původně plavého nechtěli. Ale bylo to štěňátko, které se k nám hrnulo, rozvázalo mi tkaničky , nechalo se hladit a pořád na sebe upozorňovalo, takže jsme se ani nemohly soustředit na výběr  z dvou černých  bratříčků. Byl prostě úžasný, ale měl jít do Polska... Když jsme si později domlouvaly termín převzetí s panem chovatelem, nabídl nám ho s tím, že z Polska se už neozvali a že poradkyně chovu ho označila za nejlepší štěně z vrhu, jak exteriérově tak povahově. Byly jsme nalomené, ale ne úplně rozhodnuté, řekly jsme si, že se rozhodneme až na místě ( chvilku jsme koketovaly s myšlenkou, že bychom vzaly oba,což nám-bohudík-pan  chovatel rozmluvil). Když jsme dojely na místo a chovatel otevřel ohrádku, Barča se vyřítil rovnou k nám a vítal nás tak, že chovatel i s paní byli u vytržení..., prostě si nás vybral a nebylo co řešit, a protože černý Benji se držel stranou a tvářil se ustrašeně..., po nezbytných formalitách jsme si domů odvážely naše "zlatíčko".
Celou cestu byl moc hodný a potom doma, po nezbytném průzkumu, si hned lehl u dcery v pokoji, kde měl pelíšek a misky na vodu a jídlo, nenechal se ničím vyrušit a zbytek dne prodřímal v naší blízkosti. Prostě zlatíčko... Byl to pro nás nezvyk, protože tak klidného pejska jsme ještě neměli. Vzala jsem si dovolenou a také dcera trošku šulila školu, tak aby pořád byl někdo doma, což v podstatě trvá dodnes(kromě toho šulení školy),protože mám nepravidelnou pracovní dobu a syn už odmaturoval.S papáním v podstatě nebyly žádné problémy a na granule Purina Pro Plan (namáčené) si zvykl téměř okamžitě a apetit má pořád dobrý. S učením -nejprve na noviny a později na zahradě- taky nebyl větší problém. Okamžitě jak byl proočkovaný, jsme ho začali brát na procházky a ke spřáteleným pejskům, taky na agility mezi štěňátka... pejsky má moc rád, i kočičky(před  2 týdny jsme mu pořídily kočičí kamarádky a je k nim moc hodný, ikdyž ony to zatím moc nekvitují..:)). Na Ke mně reagoval téměř okamžite- na zahradě, zatím, umí sedni,lehni a vcelku se dá říct, že je moc hodný a poslušný..., dokonce už i hlídá, na procházkách určité méně frekventované úseky si užívá na volno.
Přesto si už nějakou dobu myslíme, že jsme někde udělaly chybu .... Zprvu jsem totiž jeho výchovu měla na starosti já, ale právě kvůli nepravidelné prac době(dělám denní a noční dvanáctky na letišti v Mošnově, a v měsíci mám tak 15,16 služeb) a také fyzické zdatnosti (dcera je rozhodně mrštnější, což si myslím, že pes taky pozná..) a také proto, že jsem si všimla,že mají s dcerou hezký vztah a že ji respektuje a poslouchá, tak jsme si role prohodily a já jsem se stáhla do pozadí a funguju jako chůva, když dcera není doma. Je to ona,kdo s ním chodí 2krát denně na dlouhé procházky, na agility, vyčesává ho, většinou ho i krmí atd. Minulý týden ho vzala sebou na třídní 3denní výlet do Beskyd,kde byla ještě 2,5 letá fenka zlaťáka a choval se ohromně vzorně.On se vůbec na veřejnosti chová úžasně. Na cestování autem, autobusem si zvykl bez problémů okamžite, dokonce i na košík, no prostě skvělý pejsek...
Asi se ptáte, kde je tedy ten problém... Už po několika týdnech u nás jsme začaly pozorovat, že si vynucuje pozornost štěkáním, tahánám za šaty, okusováním kolen (když sedíme) a zadků (když stojíme) a na Fuj! , případně vytřepání reaguje podrážděně, štěkotem, někdy i vycení zuby a když ho povalíme, většinou se zklidní, ale několikrát se už stalo ,že cenil zuby a nechtěl se poddat,až teda jsme ho musely řádně přilehnout. Máme každá už několik šrámů, je to boj kdo z koho...:))) Myslely jsme, že se zklidní a pochopí, kdo je pánem... A někdy to vypadá, že už to pochopil a je úplně v pohodě, poslouchá a pak mu zas něco přeletí přes nos a vyvádí jak pominutý.,doráží, štěká a jakmile ho okřiknem nebo chytnem za kůži na krku,abychom ho vytřepaly,ohání se a cvaká do vzduchu...Včera na procházce, když byl na volno, našel u popelnice krvavou kost a odmítl dceru poslechnout a dokonce se naježil a cenil na ní zuby(udělala tu chybu,že ho začala honit ze strachu,aby nesežral něco špatného), teprve až tu kost sežral, tak přišel jak beránek a nechal se připnout na vodítko.
Vyslovila jsem teorii, že asi díky tomu, že jsme si ho tak přály a že je je to naše sluníčko, s kterým se mazlíme , "pelešíme"  ( v noci ale spí na pelechu, jenom navečer nebo k ránu si vleze do postele) ,hrajeme si sním, držíme okusovací kostičku...no, prostě děláme všechno,aby to bylo nejšťastnější a nejspokojenější štěně..., že se asi z jeho pohledu chováme submisivně. V Reflexu jsem nedávno četla, že pokud pohladíme psa sami od sebe, aniž si on pro pohlazení přijde, že mu tím dáváme signál, že je nad námi, že si na nás nesmí dát hlavu ani tlapu, že na nás nesmí koukat,když jíme atd. Tak nevím, jestli jsme ho nerozmazlily a nebo jestli má zmatek v tom, kdo je v naší smečce alfa(manžel je totiž poměrně silná osobnost,ale nemá ten "srdeční" vztah k pejskům a hlavně je pořád pryč..). Přitom se mi nezdá, že bychom s dcerou byly na něho měkké. Ale asi to nejsem schopna správně posoudit,možná že si jenom nerozumíme navzájem. A to s jeho rostoucí váhou může být brzy problém...
Víte, jsem z toho dost nešťastná, protože je to fakt hodný pejsek(většinou), ale někde určitě děláme chybu, a i přesto, že Vaši poradnu čtu pravidelně a snažím se Vašimi radami řídit, není to vůbec jednoduché. Doufám,že ten můj dotaz není moc zmatený, dlouhý je určitě, ale to protože jsem Vám toho chtěla sdělit co nejvíc.

Odpověď: Dobrý den:) Protože (jak jsem Vám již napsal v odpovédi na Vaši přihlášku na soustředění) si velmi dobře pamatuji na Váš příběh s Jordym, jsem moc rád, že máte konečně svého hovawartíka. Ale po přečtení Vašeho dotazu si myslím, že by bylo nejrozumnější, pokud byste za mnou s Barrym přijeli, a to co nejdřív - na soustředění už by bylo pozdě! Potřebujete evidentně pár věcí vysvětlit, předvést a na Barrym trochu zapracovat, jinak budete časem nešťastní všichni tři. Takže prosím - zavolejte mi a domluvíme se. Hovawart je krásný pes, ale přirozeně dominantní a s ostrou povahou v dospělosti... Plavý vypadá jako zlatý retrívr, ale povahově je úplně jinde!

Co se týká toho článku v REFLEXu, vím přesně, který máte na mysli (jmenoval se "Jak z něj udělat mazlíčka"). Nebudu se k němu vyjadřovat, jen snad tolik, že redaktoři, kteří v bytostné touze napsat další ze svých "senzačních objevných článků" by neměli šířit nesmysly mezi lidmi, navíc v případě, kdy pouze papouškují stejně nesmylsné rozumy někoho jiného (jak dotyčný pan redaktor přiznal v posledním čísle). Vychovávat svého psa podle dotyčného článku = totální absence vztahu k němu...

 

(27.6.2004)
Tazatel: Dědková
Plemeno psa: kříženec pinče
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den, před časem nám umřel na srdíčko 12-letý kokřík. Bez pejska už si život nedovedeme představit, proto jsme si před měsícem vzali z útulku pejska nového. Je to 2-letý malý (8 kg) kříženec pinče. Rychle si na nás zvykl a s poslušností asi taky moc problémy nebudou, docela spolehlivě poslouchá. Mám však na Vás dva dotazy. V autě začne okamžitě strašně slintat a po nějaké době začne zvracet. Slintá celou dobu jízdy, ať je po jídle nebo hladový. Když uděláme přestávku na proběhnutí, pobíhá úplně v pohodě, když sedneme zpátky, slintá nanovo. Tipovali bychom to spíš na stres než na žaludeční nevolnost. Máme to řešit před každou jízdou kinedrylem anebo ho nechat být, že si sám zvykne? Chlácholíme ho a nesedí nikdy vzadu v autě sám, nicméně je to stále stejné. Myslíte, že se to časem upraví?  Další věc je, že při mazlení občas jakoby zlehoučka pochňapává po ruce - nevíme, jestli je to spíš hraní si (je hodně hravý) anebo si posiluje dominanci - máme ho za to krotit vytřepáním anebo si sním takto hrát? Mazlení a šišmání má rád a někdy si o něj sám řekne. Děkuji Vám za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Někteří pejsci špatně snášejí jízdu autem (hlavně na zadním sedadle a pokud vidí ven) a projevuje se to právě popsanými příznaky. Chce to dát tomu čas, hodně pejsků si časem zvykne a v začátcích tomu pomoci ne kinedrylem, ale existují speciální veterinární tablety na zklidnění žaludku (jsou modré, ale název si už nepamatuji). Pomůže i položení pejska na podlahu vozu.

Pochňapávání po ruce je určitým výrazovým prostředkem dominance vůči člověku a pejskovi bych to určitě nedovolil.

 

(27.6.2004)
Tazatel: Lenka
Plemeno psa: anglický kokršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace: ne
Dotaz: Dobrý den,potrebovala bych radu,i kdyz nevim nevim jestli mi nekdo dokaze pomoci.Mam psa,anglickeho kokra,mam ho mocinko rada,ale VUBEC neposloucha.Ja vim,ze neposlusnost psa je diky taky panickovi,ale...no reknu vam to od zacatku.Byl den vysvedceni,a ja si moc prala pejska,jenze babicka,u ktere bych ho mela stale nesouhlasila.Kdyz sem ji ale ukazala vysvedceni na kterem se blyskaly same jednicky a s trochou premlouvani,nakonec svolila.Druhy den sme ho jeli koupit.Museli sme pro nej az na druhy konec CR,protoze tam,kam sme puvodne jeli,nemeli.A tak sme si ho koupili primo u majitelky.Byla sem prestastna.Tehdy mi bylo 8let.....postupem casu me hlodalo svedomi,ze uz by se nejak melo zacit s vycvikem,ale nejak sem to nebrala a vazne a stale si rikala,ze je jeste dost casu.....Ale potom nejak mesice ubihali a ted je z nej najednou 5-lety pes.Problem je mozna v tom,ze ja ho nemam doma,jelikoz bydlim v panelaku,a vim jak by se tady pes,zvlaste kokr,trapil,proto ho mam u babicky,ktera bydli ve stejnem meste,takze se snazim chodit za nim denne.Jenze ono to stejne asi nestaci,potrebuje byt STALE mezi lidmi,neni totiz pusteny cely den na zahrade,ma na pulce zahrady udelany svuj vybeh..On je take moc temperamentni.Ta neposlusnost me moc trapi stejne jako on,jak zlobi,ale ja vim ze je to jedine a jedine MNOU,jenze bych to chtela opravit!!!Jen dodavam,ze on neumi sedni,lehni,zustan,ke mne,zkratka nic,jen mozna trochu pac.Ale to jen kdyz se mu chce.Navic strasne tahne na voditku(Kdyz byl maly,nechodila jsem s nim jako vetsina lidi se stenatkem bez voditka,ale rovnou s voditkem).Ja vim ze me uz neni opravdu pomoci,ale kdyz uz sem narazila na tento server,vyuzila sem toho.Uz vazne nevim co s nim.Ted budou prazdniny,bylo by mozne to nejak nepravit??Podotykam,ze v blizkosti meho bydliste neni zadne cviciste ani nic takoveho.Dekuji tem,kteri muj dopisek precetli az sem,a byla bych vdecna za kazdou radu!!S pozdravem nestastna Lenka.

Odpověď: Dobrý den:) Nešťastná Lenko, můžete si za to opravdu jen a jen sama - plus Vaši rodiče, kteří se zachovali velmi nezodpovědně. Pes není plyšová hračka, potřebuje denní intenzivní kontakt se svým majitelem, ne že Vy jste někde a Váš kokr na druhém konci města u babičky (která na něj evidentně nemá vliv) a vy se "snažíte za ním denně chodit"... on by Vám pejsek v paneláku asi vadil, že?! A v jeho 5 letech si najednou vzpomenete, že by bylo dobré ho něco naučit!

Nezlobte se, ale k tomu (i k dalšímu, co jste napsala) nemám slov. Je mi líto kokříka, který roste jako dříví v lese a k někomu patří i nepatří - a svůj názor na lidi, kteří si ho pořídili, si nechám radši pro sebe. Přeji Vám i Vašim rodičům do příštího života více zodpovědnosti a vztahu k živému tvorovi. Tomu současnému jste zkazili co se dalo, teď už je na nápravu pozdě. Děkuji, toť vše.

 

(27.6.2004)
Tazatel: Markéta Doležalová
Plemeno psa:
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:
Dotaz: Dobrý den! Pane Dostále, měla bych teoretický dotaz. Majitel má dospělou fenku. Pořídí si malé štěně. To bude zlobit a majitel ho bude kárat. Starší mu přijde na pomoc vychovávat štěně. Myslím si, že by to ten starší dělat neměl, že? Šéfem je člověk a ten také trestá. Je to tak? Něco jiného samozřejmě je, když je problém mezi nimi, to ať si vyřídí...
Souhlasíte?
Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) NESOUHLASÍM. Štěně vychová nejlépe dospělý pes a člověk je sice nejvýš ve smečce, ale pokud štěně zlobí, má právo ho srovnat kdykoliv kterýkoliv ze starších psů. Totéž platí i při výchovné pomoci, tak ať dotyčný majitel v klidu nechá zasáhnout i svoji fenku.

 

(27.6.2004)
Tazatel: Markéta
Plemeno psa: kříženec amerického pitbulteriéra (?)
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok