Poradna (archiv starších příspěvků - rok 2014)

Za období: 1.1.2014 - 31.12.2014

(21.12.2014)
Tazatel: Darina Petrůvová, Neratovice
Plemeno psa:
čivava/jorkšírský teriér/jorkšírský teriér
Pohlaví: pes/pes/fena
Stáří: 1,5 roku/10 let/5 let
Kastrace:
ne/ne/ne
Dotaz: Dobrý den, mám k Vám dotaz ohledně mých pejsků. Před rokem a šesti měsíci jsme si přinesly domů štěňátko čivavy Shelby. Ještě mám doma 10letého jorka Lucky a 5letou fenečku jorka Kiki. Všichni se krásně zžily až do hárání. Od té doby začaly  pejskové všude čůrat a jsou chvíle kdy jsou opravdu na sebe dost zlý. Nechci nic pokazit ve výchově. Do té doby než jsme přinesly Shelbyho jsem měla doma zlatíčka. Mám je moc ráda. Proto prosím o radu co s tím.

Odpověď: Dobrý den:) Je to přirozený důsledek i přirozené psí chování v podobné sestavě - čivava dospěl a spolu s jorkem jsou teď konkurenty ve vztahu k fenečce. V souladu s vrozenými vzorci chovaní proto oba psi zanechávají pachové stopy (značkování) a soupeří o vyšší postavení - jen pes na vyšší pozici má na fenku nárok.

A v tomto je také odpověď na Vaši otázku. Pokud budete ve své smečce na nejvyšší pozici Vy, budete i Vy mít jediná na fenku nárok (je úplně jedno, že jste žena). Je to přesně to, o čem zde tak často mluvím - pokud je člověk schopným a respektovaným vůdcem své lidskopsí smečky, pak se to zcela přirozeně odráží i na sexuálním chování psů a fen. Není pak zdaleka tak razantní a konfliktní a pokud člověk svoji roli zvládá opravdu dobře, může mít dokonce neoddělené psy a feny i v kritických fázích hárání.

Špatná zpráva pro Vás je, že vůdcem své smečky se nikdo nemůže stát ze dne na den jen na základě svého přání nebo potřeby. Každou chvíli zde zdůrazňuji, že je zapotřebí budovat svoji vůdčí pozici od prvého dne, kdy si člověk přinese domů štěně. Důsledek zanedbání této prvořadé skutečnosti se pak projeví třeba až po měsících nebo letech, kdy člověk najednou musí řešit soužití více psů, petardy v období přelomu roku apod.

O přirozené komunikaci a vedení smečky jsou celé moje PSÍ STRÁNKY FALCO. Začněte je prosím studovat, začněte používat zde uvedené principy, stále máte šanci dostat se na nejvyšší pozici - pouze z ní totiž můžete ovlivňovat společný život celé svojí smečky. Mít svoje pejsky jenom moc rád nestačí, každý pes potřebuje ke svému spokojenému plnohodnotnému životu i svoje přirozené sociální prostředí - dobře vedenou hierarchickou smečku.

 

(21.12.2014)
Tazatel: Alice Šelnerová, Pozořice
Plemeno psa:
anatolský pastevecký pes (kangal)
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Máme  zahradu 3000m2, přesto že je oplocená pro naši fenku to není problém. Vzhledem k její váze 60 kilo, kdekoli se pod plotem protlačí. Řešíme to elektrickým ohradníkem (citlivost pro koně a psy) nastavený na slabší úroveň. Fenka při prvních dvou kopnutích zakvikla a pak se straně zahrady kde dostala ránu vyhýbala. Při dalším "plakala" víc....netuším jestli byla rána silnější, nebo spíš do citlivého čumáku. Do té doby neohrožená, ničeho se nebála, do domu vždy přišla na otočku jen se pomazlit a už už ven aby jí něco neuteklo, teď po ráně ohradníkem nechce téměř z domu. Trvá to už čtvrtý den, nechce chodit na zahradu sama, spí v domě, téměř neštěká. Když vychází z domu má stažený ocas, větří na všechny strany a zjevně čeká další ránu. Rve mi to srdce. Venku na procházkách se chová normálně, ale  na zahradě je vystrašená. Po zahradě chodí pouze v naší přítomnosti, jinak se schová do domu. Přijde mi, že nepochopila odkud rána přišla a čeká, že se to bude opakovat. Bez ohradníku zase běhala po cestě a chodila na návštěvy k sousedním psům, nehledě na to, že myslivců je tady víc než psů. Jinak je velice dobře socializovaná, na psy a lidi zvyklá, do 5 měsíců jsme bydleli ve městě. Denně chodíme na procházky , společně venčíme s více psy. Poradíte? Nechci udělat víc chyb a bojím se aby se v tom "nezabydlela". Děkuji za Vaši práci.

Odpověď: Dobrý den... Proboha. Ten ohradník byl Váš nápad nebo Vám to poradila nějaká "dobrá duše" na internetu a Vy jste jej bez domyšlení důsledků zrealizovala?

Nedivte se mi, že v tomto okamžiku jsem opravdu naštvaný. Každý člověk, jehož pes se někdy natvrdo setkal s nabitým ohradníkem, Vám potvrdí, že psu stačí jedna jediná taková zkušenost a následně zpanikaří pokaždé, když ohradník jenom uvidí. Tuto zkušenost si pes pamatuje na celý život a netýká se jen tohoto jednoho konkrétního ohradníku. Rozumný člověk pak udělá vše pro to, aby jeho pes už nikdy podobnou zkušeností neprošel - a člověka se skutečným vztahem ke svému psu pak ani ve snu nenapadne, aby své nedostatky ve výchově "napravoval" ohradníkem cíleně určeným přímo svému pejskovi...

Ano, teď Vám to rve srdce a budu Vám to věřit. Budiž to pro Vás ponaučením, že ohradníky nejsou určeny pro psy - pes se totiž vychovává tak, aby sám chtěl být na teritoriu své smečky (anatol k tomu má navíc silné přirozené přepoklady) a žádného psa neuspokojí zahrada, i kdyby byla velká jako letiště.

Samozřejmě Vám pomůžu, pokud přestanete podobným způsobem svoji fenku trápit.

Takže - každý den teď půjdete několikrát denně s fenečkou na zahradu. Vezmete si ji pro lepší ovladatelnost na vodítko a v naprostém klidu a osobní pohodě s ní absolvujete po této zahradě zhruba patnáctiminutovou "procházku". Pomalu a postupně (ne hned napoprvé!) se budete přibližovat k inkriminovaným místům, fenku v případě potřeby pouze zklidníte lehkým dotykem dlaně v oblasti koutků tlamičky, v žádném případě ji nebudete po lidsku chlácholit. Nebudete teď v roli člověka, ale dospělého psa, který štěně učí, že danou situaci je možné zvládnout a přežít. Kam půjdete Vy, musí jít i fenečka - ale znova opakuji, pomalu, netlačit na pilu, nejít na to silově! Anatol je velmi inteligentní pes, pokud fenka zjistí, že na ni něco hrajete nebo ji nutíte, vzepře se a máte navždy utrum. Půjde pouze tehdy, pokud bude věřit sobě nebo Vám, jinak končíte.

Nemusím jistě zdůrazňovat, že tomuto postupnému potlačování špatné zkušenosti bude předcházet kompletní demontáž ohradníku (nejenom jeho vypnutí). A určitě nemusím zdůrazňovat, že celý postup bude úspěšný pouze tehdy, pokud ve Vás fenečka opravdu vidí spolupracující autoritu, po celou dobu se jako správná autorita budete chovat a dáte celému procesu čas, který je zapotřebí - reálně počítejte několik dní při cca 5 "zahradních procházkách" denně. Novou zkušenost musíte nejen vyvolat, ale i zafixovat. Anatol má jako každý pastevec sloní paměť a vrozenou nedůvěru ke všemu, co se mu nezdá nebo s čím udělal špatnou zkušenost. Ve Vašem případě jde navíc ještě o mladou nedospělou fenku, o to je celá situace horší.

Anatol je jako každý pastevec pes hrdý, nezávislý na člověku, inteligentní a používající svůj mozek na samostatné rozhodování, ne slepou poslušnost. Není to rozhodně pes pro každého a kdo si ho pořídí, musí celý společný život pracovat na tom, aby s ním jeho pes sám chtěl být. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO a zaměňte restrikce za spolupráci a správný přístup, bude se vám společně daleko lépe žít. Děkuji.

 

(14.12.2014)
Tazatel: Dagmar Franicová, Liberec
Plemeno psa:
hovawart
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, požádala mě majitelka jednoho z mých štěňátek, abych za ni vznesla dotaz.Vím, že je to neobvyklé, ale budiž.Jedná se o hovíka Alberta Robina ( prostě áčkový vrh, tak to vyřešila dvěma jmény :-) ). Je to prý neskutečný mazel, ale nemá ještě ve svém věku zmáklou jemnou motoriku tlapiček a když chce paničku pohladit, tak jí dá pěknou ránu - jak ho naučit jemnějšímu pohlazení jsem jí nedokázala poradit. Pokud znáte fígl, prosím poraďte. Je to klasický postelový hlídač, který má na zahradě les, ale nejraději tam chodí s paničkou a zuby se jí drží jemně za ruku. Už v tomto věku se prý stačí na sebe podívat a vědí, co ten druhý chce - až je to neskutečné. Za mou osobu a našeho Gučiho a Bětušku Vám chci moc poděkovat za pomoc a rady z individuálního servisu, protože vše alespoň prozatím funguje tak, jak má a vše je super :-). A jak jste říkal, náš brouček Guči pomalu na pomyslném hyerarchickém žebříčku začíná Betynku přeskakovat a probíhá to alespoň prozatím velice nenásilně a oba vždy pozorují, co já na to :-). Nechávám tomu volný průběh, protože se to všechno děje pravdu přirozeně. Moc Vás pozdravujeme a nezapomeňte pohladit Gardýska.

Odpověď: Dobrý den:) K dotazu majitelky Alberta Robina - pejsci tlapkou na rozdíl od lidí "nehladí", ekvivalent lidského pohlazení je olíznutí. Kontakt psí tlapkou je vzhledem k její omezenější hybnosti vždy více či méně razantním žďuchnutím - upozorněním nebo vyžádaním pozornosti, v některých případech jde o dominantní signál, nikdy ne o pohlazení v lidském pojetí. Proto tady pejska není co učit, je to špatné pochopení psího chování.

Zuby se jí drží jemně za ruku - opět, paní to bohužel chápe mylně, ze svého lidského vnímání. Někteří psi (pastevci a plemena mající ve vzorcích chování signály pasteveckých psů, což je i hovawart jako původně pastevecké plemeno) používají tento signál jako dominantní vůči člověku, obvykle s tímto chováním začínají v období puberty nebo těsně před ní.

Shrnuto - pejsek začíná mít vyšší postavení nebo se o ně alespoň snaží. Bylo by rozumné, pokud by mne majitelka A.R. zkontaktovala...

Rád jsem pomohl Vám i Vašim pejskům Gučimu a Bětce, také děkuji - budete mít výbornou smečku, je dobře, že se držíte mých rad a doporučení. Také Vás moc pozdravuji, děkuji za Gardýska a pohlaďte za mne prosím oba svoje krásné psí miláčky;)

 

(30.11.2014)
Tazatel: Tomáš Rosa, Hustopeče nad Bečvou
Plemeno psa:
australský honácký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den máme 11ti měsíčního Australského honáckého psa(nekastrovaného) a poslední 2 měsíce se u něho začíná projevovat nesnášenlivost k cizím psům. Se psy které už zná si bezproblémově hraje, ale když potkáme někoho nového dostane takový záchvat zuřivosti , že vypadá že by ho na místě sežral, ikdyž normálně agresivní rozhodně není. Od malička chodíme mezi psy a lidi a nebyl v tom problém Na začátku jsme to přičítali pubertě, ale když mu je jedno jestli je to pes, fena nebo štěně. Řešíme to hlavně kvůli procházkám na nových místech či účasti na výstavách. Takže jsme oslovili jednu další odbornici a ta nám celkem drsně poradila psa za tohle pokaždé drsně potrestat. Nejsem si ale vůbec jistý jestli doporučované mlácení a přidušování nebude mít třeba efekt opačný, protože pes je poměrně inteligentní a mohl by to pochopit nějak jinak.

Odpověď: Dobrý den:) Australský honácký pes je přirozeně silně dominantní plemeno a pokud jeho majitel nezvládne správné hierarchické vedení, dochází velmi brzy k popisovanému problému. Navíc je v těchto případech úzce související příčinou problému i psychický stres, ve kterém se pejsek nachází (neexistence smečky a přirozené komunikace), pak tento typ psů jde velmi rychle do agrese jako stresového ventilu - včetně toho, že nerozlišuje, koho má proti sobě.

Nevím, na jakou odbornici jste se obrátili, nicméně pokud její rada spočívala skutečně v (cituji) "mlácení a přidušování", pak nemám slov!! Takový člověk by vůbec neměl lidem radit a velmi správně vnímáte, že tato metoda by se velmi rychle obrátila proti Vám a především by velmi rychle zničila samotného pejska.

Jako každý v podobné situaci potřebujete eliminovat příčinu problému (tedy neexistující hierarchickou komunikaci), ne psa ještě trestat (popř. podle oné "odbornice" rovnou přizabít) za jeho důsledek a chybu, která je na straně majitele. Pomůžu Vám dát věci do pořádku, pokud budete sám chtít a domluvíte se se mnou na osobní konzultaci - na dálku podobné případy skutečně řešit nelze. Na rovinu předesílám, že čím déle problém nebude řešený nebo by byl řešený doporučovanou agresí ze strany majitele, tím hůře celá záležitost dopadne - nepodceňte to prosím.

 

(23.11.2014)
Tazatel: Eva Menclová, Rakovník
Plemeno psa:
cane corso
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, posílala jsem Vám včera dotaz ale přišlo Vám to nečitelně, tak dnes posílám raději rovnou email. Strašně ráda bych Vám touto cestou poděkovala za Vaše krasné stránky plné rad a nádherného přístupu k pejskům. Vaše stránky jsem objevila náhodou a moc mě nadchly, každý Váš článek jsem přečetla snad stokrát slovo od slova, u těch smutných jsem si pobrečela. Máte podle všeho neskutečný cit pro pejsky.Teď k mému dotazu: máme s manželem tři jorkšíry, dva kluky 7 let a holčičku 3 roky. Teď jsme si přivezli do našeho nového baráčku moji vysněnou holčičku plemene Cane corso. Je ji 3,5 měsíce a je úžasná. Žije s námi v domě ,spinká na gauči a je právoplatným členem rodiny jako všichni naši pejsci. Jen mám strach aby jednou opravdu hlídala. Když jsme v práci,  tak má Mia svoji místnost ze které je přístup na zahradu, ale zatím ji samotnou ven nepouštíme. Chtěla bych jí zahradu zpřístupnit od jara až bude starší, myslíte si že to nebude moc pozdě na to, aby se naučila hlídat?  Ještě mám dotaz ohledně dovolené, jezdili jsme vždy na jižní Moravu kvůli výletům s našimi pejsky ale letos jsme poprvé zkusili moře v Chorvatsku.  Jedním slovem paráda i z pohledu našich jorkšírků,nemohla jsem je dostat ven z vody jak byli spokojení. Chtěla bych znát Váš názor na to, jestli jet příští rok I s naší corsičkou ,spoustu lidí mi říká, že Corso špatně snáší teplo.  Omlouvám se za tak dlouhý dotaz a děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, moc děkuji:) Cane corso má hlídání "v krvi", je to pro toto plemeno přirozenost, nemusí se v tomto ohledu nic učit a až fenečka vyroste z prvních štěněcích měsíců, začne se podle svých vrozených dispozic sama chovat. Jenom nezapomeňte, že pokud má mít skutečný důvod bránit a hlídat, pak musí především fungovat napojení na svého člověka, rodinu a místo (tedy dům, nikoli samotnou zahradu). Zatím Mie nechte v době Vaší nepřítomnosti režim, jaký popisujete.

S jorkšíry bude vycházet v pohodě, pokud někde neuděláte zásadní chybu...

Corsové stejně jako psí plemena podobné konstituce špatně snáší především nízké teploty, s vyššími (samozřejmě se opět nesmí jednat o extrém bez možnosti potřebného ochlazení!) se vyrovnávají lépe, navíc se jedná o plemeno původem z oblasti jižních nížin. Pokud dodržíte základní pravidla pobytu s pejskem u moře (stín, sladká voda, možnost ochlazení, odpovídající doba pobytu atd.), pak jet můžete - ale počkejte určitě do doby, kdy bude mít fenka už aspoň rok a plně funkční termoregulační mechanismy.

 

(23.11.2014)
Tazatel: Jana Fábryová, Praha
Plemeno psa:
chodský pes/hovawart/německý ovčák/kolie/bílý švýcarský ovčák/bernský salašnický pes
Pohlaví:
Stáří:
Kastrace:

Dotaz: Hezký den, hladame plemeno psa do domku a ku detom. Nevím jestli je možné požiadať Vás o radu aj s výběrom rasy? Velmi sam mi líbí Vaše poradna, a snažím se hledat na různych fórach odpoveď na našu dilemu. Máme jistou predstavu, potrebovali by sme radeji doporučení od niekoho kto sa tomu rozumí. Ak psíka vyberieme, určite budem pokračovat v návšteve Vašich stránok už konkretnejšie.
Psík bude bývat vonku, so zateplenou budov, bude moct i dnu, ale nebude to vnutorny pes. Chceme psika na stráženie, ktorý sa nebojí ak vojde nepovolany na pozemok a dokaže i zasiahnut ak je nutné. Nie však nejakeho agresivneho trhača. Tiez chceme plemeno ktore je velmi priatelske a milé ku detom, hravé plemeno, veselé (naše 4 deti su veku 5 - 11 let). Ale i ku našej domacej mačke. Hledame plemeno pro začátečníky. Hoci som psa mala 14 let (križenca), ale 10 let sme bez psa a hlavne kvuli detom chcem nekomplikovanu rasu, ktera se lehko vycviči a vychováva. Zvazujeme tieto rasy, co by ste nám poradili? Pripadne niečo ine?
Vedie u nas zatial:
1. Chodský pes - nenaročny, lahko vychovavatelny, stražny, mily a priatelsky, krasny, i pre začiatočnikov. Nepočula som o prípadoch že by pokousal díte, nebo ze ho nekto nezvládl. Neviem či tento psik neni moc uštekany? Neviete?
2. Hovawart - zda sa mi, ze potrebuje viac umu majitele, alebo zkušenosti, alebo podporu pri výchove. Velmi se nam líbí, ale bojim sa ci zvladneme výchovu. Počula som o par pripadoch ked ho ludia nezvladli. a ze i pokousal dite...zrejme ho proste nezvladli...Ale vim ze ak sa spravne vychova je to fantazia. Moc nešteka co je fajn. Mam pocit ci chodskeho psa nezvladneme lepšie a lahsie. Preto nas chodsky laka viac. I se nam vic líbí. 
3. Nemecky ovčak - asi lehko vychovavatelny. Nevim ktory je vhodnejsi, či chodsky alebo ovčak? Ktery se lepe vychovava? Ktery je vhodnejši? Z ovčaka som mala a mam rešpekt, neviem ako je mily a priatelsky voči detom. Nerada by som ovčaka vzdy zatvarala do kotca ked pride navšteva. Počula som ze to mnoho lidi dela...a moc sa mi toto nelíbí...chcela by som psa, z ktoreho nehrozi nebezpečie ak mam navstevu a nemusim ho do kotca zatvarat a ludia nemaju obavy z našho psa...Trochu mam pred nim rešpekt, ale nemam realnu skusenost. No počula som nanho vela chvály, kto ho ma ze je moc spokojny.
4.Kolia - tiez može byt vonku, spoločenska, ma rada deti, lahko učenliva. Asi viac šteka...a zrejme i to by stačilo na upozornenie ze sa daco deje na dvore, neviem ako je utočna, ci dokaze i obranit ak treba...O chodskom psovi som počula ze majitel jednej chovnej stanice mal Nemeckeho ovčaka a aj kolie. No dalšieho psa chcel niečo medzi nimi...veselsie, priatelskejsie, ale s prvkami nemeckeho ovčaka i kolie. Ak objavili v r.1990 Chodskeho psa na výstave, splnil ich predstavu a su s nimi uz vyše 20 let...a je to plemeno ich života. 
5. Švajčiarsky ovčak - podobne asi ako chodsky pes povahovo??? je trochu vačši...ale ze muže byt bazlivy? vic se mi libi chodsky vizualne...neni to ale rozhodujuce. 
6. Bernsky salašnicky pes - povaha moc fajn, ale doživaju se kratkeho veku, a preto sme ho vyradili asi z uvah. Takze zvažujeme prvych 5 druhov psa. (doporučeny nam bol aj Velký švýcarský salašnický pes, Australský ovčák) vic sa nam ale libi akoby vlčie plemna ale neni to rozhodujuce. Pes bude mat výbeh 1100 m2. Za pozemkom mame rovno pole s priamym prístupom pre behaní, a do 10 min pešky les pro denné vychadzky, ako i jazero. Chceme chodit do psi skolky, i trochu na cvičak...socializovat psika..proste nechceme zanedbat tie začiatky...Nepotrebujeme však chodit na výstavy (čo ale nevylučujeme) chceme hlavne kamaráta pre rodinu, chcem aby sa deti o psika naučili starat. Ja som dostala psa v 10 tich rokoch a som rada ze mi ho rodičia zaobstarali. Mala som ho do 24 rokov...Chcem aby aj deti mali psika svojho detstva. Nechceme však plemeno ktore vobec nestraži (labrador apod..)..... Chceme vybrat samozrejme z nejakej overenej chovnej stanice s PP dost nam na tom zaleži i na zdravi. Nechceme nič narýchlo, uz dlho zvažujeme výber rasy. Ďakujem za skusenosti ohladne výberu psika pre rodinu s detmi a na straženie. Nechcem samozrejme nejakeho drsneho trhača, zabijaka...primerane stražneho stači. Vedeli by ste nám prosím poradit?

Odpověď: Dobrý den:) Na dotazy typu "jaké plemeno" neexistuje nikdy jednoduchá odpověď, protože čím více lidí se budete ptát, tím více různých názorů dostanete. Opravdu relevantní odpověď můžete dostat pouze v případě, kdy bude mít dotazovaný možnost poznat Vaše prostředí i zainteresované lidi osobně.

Z mého pohledu to především chtělo změnit pořadí - nejprve věnovat dostatek času studiu Poradny a PSÍCH STRÁNEK FALCO, pochopit psí vzorce chování a potřeby a teprve potom vznést požadavky. Ideální plemeno pro Vás totiž neexistuje a ani existovat nemůže, vždy budete muset udělat určité kompromisy - a především si uvědomit, že některé Vaše požadavky jdou proti sobě. Těžko můžete chtít psa, který bude zároveň samostatně jednající a uvažující perfektní hlídač, přitom nebude agresívní (lépe řečeno dominantní) a dále cituji "Tiez chceme plemeno ktore je velmi priatelske a milé ku detom, hravé plemeno, veselé (naše 4 deti su veku 5 - 11 let). Ale i ku našej domacej mačke. Hledame plemeno pro začátečníky. Hoci som psa mala 14 let (križenca), ale 10 let sme bez psa a hlavne kvuli detom chcem nekomplikovanu rasu, ktera se lehko vycviči a vychováva." Takhle to prostě nefunguje - navíc chcete mít psa převážně v boudě na zahradě...

Proto Vám (asi na rozdíl od lidí na fórech) poradím jinou věc. Opravdu si nejprve pročtěte a prostudujte PSÍ STRÁNKY FALCO, získáte tak realističtější pohled na psí plemena a realističtější požadavky. Jednak jaký typ plemen vůbec může být celoročně venku, ujasníte si, zda chcete psa "do domku a ku detom" nebo "Psík bude bývat vonku, so zateplenou budov, bude moct i dnu, ale nebude to vnutorny pes. Chceme psika na stráženie(...)", pochopíte, že některé Vaše požadavky jsou opravdu neslučitelné - dominantní hlídací pes nikdy nebude lehce zvládnutelný, pejska se skutečným vztahem k rodině a dětem nikdy nezískáte ze psa, který bude žít v boudě atd. - a to se týká kteréhokoliv z Vámi vytipovaných plemen.

K těm, pokud budu konkrétní:

1/ Chodský pes - není pravda, že je to pes snadno vychovatelný a pro začátečníky. Poznal jsem hodně lidí, kteří toto plemeno nezvládli a ano, vlastní pes je pak pokousal. Choďák je "svůj" a potřebuje správný přístup a správné požadavky.

2/ Hovawart - záleží na tom, pro jaké štěně sáhnete. Dostanete buď typického hovawarta, ostrého, hlídacího a dominantního, ovšem také hůře zvládnutelného - nebo plyšáka flegmatika jako štěně, který se změní až v dospělosti a bez patřičné správné výchovy ve štěněcím věku Vám nadělá spustu problémů. Pokud s ním nemáte zkušenosti, nenecháte si poradit nebo si necháte poradit špatné, pak opravdu nedoporučuji.

3/ Německý ovčák - "výcvikový typ" psa univerzálního použití, bohužel v dnešní době jsou němečtí ovčáci dost nevypočitatelní a nevyrovnaní a je lehké je jako hlídače překonat.

4/ Kolie - je primárně ovčácké (tj. pro práci se stádem), ne pastevecké (tj. primárně hlídací) plemeno.

5/ Bílý švýcarský ovčák - má více vlčí než psí vzorce chování, rozhodně není pes pro hlídání, i z jiných důvodů pro Vás zcela nevhodný.

6/ Bernský salašnický pes - paradoxně jste vyřadila ze svých úvah nejlepšího kandidáta, pokud byste byla ochotna nemít ho pouze jako venkovního psa (už vůbec ne v boudě nebo v kotci!).

Zkuste se nad vším znovu zamyslet, pokud dáte dohromady realističtější požadavky (spolu s respektováním přirozených psich potřeb), můžeme znovu probrat vhodné kandidáty...

 

  (23.11.2014)
Tazatel: Hana Macháčková, Sedlčany
Plemeno psa:
borderkolie
Pohlaví: pes
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám na Vás velkou prosbu o radu nebo spíše dotaz. Mám psa Arčiho rasa border kolie bude mu 5 let. Bohužel musím přiznat, že je to závyslák na mě (nechce ke mě pustit jiného psa, vrčí, cení zuby), na feny to nedělá, ty si mohu např. pohladit. Chtěla jsem se zeptat, zda je možné toto chování omezit a popřípadě jak? Jedná se mi o to, že moji známí musí dát svého psa pryč 4 letý kříženec pravděpodobně kolie, vůbec nedotčený výchovou a ani výcvikem. Teď mu já sháním nový domov, ale věřte mi, že kdyby to šlo, tak bych mu ráda dala domov, rozhodně však nechci, aby trpěl jak můj pes Arči tak ani ten druhý (Míša). Když se nový majitel nenajde bude muset Míša do útulku, protože ho mají důchodci od štěněte a v panelovém domě se tento pes vysloveně nudí a přecenily své síly a zároveň i zdravotní problémy se projevují víc a víc. Co by jste prosím dělal vy na mém místě? Má tohle nějaké jiné řešení než že se budu snažit najít nový domov a když se to nepodaří půjde do útulku (nejsem zastánce toho dát psa do útulku). Velice Vám děkuji za rady a hlavně za upřímnou odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Moje odpovědi jsou vždy upřímné, ve stejném duchu bude i tato. Co se týká Arčiho - podle Vašeho popisu není závislák, ale máte závažný hierarchický problém. Místo Vás on rozhoduje, koho k Vám pustí, feny pochopitelně akceptuje. Zkuste se logicky zamyslet - pokud by totiž opravdu byl jen "závislák", jak píšete, nepustil by k Vám ani je... je mi líto, ale hierachické nezvládnutí vlastního pejska je první věc, kterou budete muset dát do pořádku. Jak - to se dozvíte za chvilku.

Co se týká druhého pejska - ptáte se, co bych udělal já. Na Vašem místě bych to vzal jako znamení osudu (stále říkám, že naši psi se k nám nedostávají náhodou, ale proto, že je v danou dobu potřebujeme) a řekl si, že můžu udělat dva dobré skutky v jednu chvíli - mohu dát pejskovi domov a mohu dát do pořádku svoji vlastní smečku. Jedná se o dva pejsky, být to fenky, byl by to problém - tohle problém není.

Jak na to? Pomůžu Vám, pokud budete chtít. Začněte tím, že mi zavoláte, domluvíme se a Vy s oběma pejsky za mnou přijedete - tyto věci se opravdu na dálku řešit nedají...

 

(16.11.2014)
Tazatel: Alexandra Dugáčková, Myjava (Slovensko)
Plemeno psa:
slovenský čuvač
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý večer p. Dostal. Volám sa Alexandra Dugáčková,som z Myjavy a pred dvoma týždňami sme si spolu s manželom kúpili psíka plemena Slovenský Čuvač.Má 2,5 mesiaca,je to psík menom Aaron. Obe vaše knihy máme doma a poctivo sme ich prečítali,veríme že si s Aaronom vytvoríme krásny a pevný vzťah. Milujeme prírodu,turistiky a chceme ho so sebou brať, preto moja prosba na vás je,čítala som kapitolu o výžive a veľmi si chcem kúpiť prípravok Irishcal,našla som aj pozitívne ohlasy,len som zmätená ako ho podávať psíkovi.prosím môžete mi poradiť? Pri prípravku píšu,podávať ho s nejakým olejom,prípadne s navlhcenymi granulami a z toho som neistá,keďže viem,že granule sa nemacaju. Veľmi vám ďakujem za vašu odpoveď.

Odpověď: Dobrý den:) Slovenský čuvač je krásné plemeno a přeji Aaronovi i vám, abyste spolu prožili krásný společný život. Co se týká podávání IrishCalu - není zapotřebí ho nijak vlhčit ani namáčet granule, stačí jednoduše potřebnou dávku nasypat na granule do misky a lehce promíchat. Štěňata s tím nemají žádný problém, většinou ještě misku se zbytkem přípravku vylížou. Jen prosím "malému" dopřejte opravdu kvalitní granule, určené pro tento typ plemen, u těchto velkých pejsků je velmi důležité hlídat optimální růst a dodat organismu všechny potřebné živiny.

 

(9.11.2014)
Tazatel: Pavla Hlaváčková, Plzeň
Plemeno psa:
jack russell teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace:
ano (v 1 roce)
Dotaz: Dobrý den, mám dvě fenky JRT, 5 a 6 let, s mladší nejsou absolutně žádné problémy, se starší už je to horší, máme skoro půl roční miminko a situace je horší a horší. Fenka už od mala nemá ráda děti, vrčí na ně, stahne ocas i uši, štěká, občas se na ně snaží vyskočit. Zatím nikdy nikoho nepokousala a situace kdy by se dostala k dětem jsem s úspěchem eliminovala. Teď to ale bohužel nejde, doufala jsem, že když bude mít mininko doma od mala, zvykne si na něj ale je to spíš pravý opak. Ze začátku ho ignorovala, občas očichala a to bylo všechno, malá se teď ale začíná plazit a fenka se chová hrozně, neustále si vynucuje pozornost, štěká, skáče po nás, když nosíme miminko, chodí kolem ní jak kdyby to bylo něco, co musí nutně zneškodnit. Zatím se ještě nic nestalo ale moc se bojím, že něco takového přijde, s tím jak začíná být dítě v pohybu. Zdůrazňuji, že se fenkám věnujeme, pohybu mají spoustu, mazlení taky, jsou to členky rodiny. Poraďte mi prosím, co s ní, když dělá něco co nesmí tak jí důrazně okřiknu a pošlu na místo, když povel splní, dostane pamlsek, pochválím jí..už nevím co dělám špatně :(

Odpověď: Dobrý den, nedivte se... Přečtěte si moje články o kastraci. Fenku jste nechala vykastrovat v jednom roce, v době, kdy byla ještě štěně, ne psychicky dospělý jedinec. Zarazila jste její psychický vývoj, udělala jste z ní věčné štěně se všemi souvisejícími důsledky (nevyrovnanost, nejistota, neschopnost adekvátně reagovat na stresové situace, fenka nikdy nezískala vzorce chování dospělého jedince) a zcela mimochodem jste v ní zabila i veškeré mateřské a ochranitelské instinkty, které u fenek samozřejmě fungují i vzhledem k mláďatům jiných živočišných druhů - tedy i těm lidským. To, co dnes zažíváte, je přímý důsledek kastrace před 5 lety a právě kastrace je primární příčinou Vašich dnešních problémů. Sekundární příčinou je pak prosté nezvládnutí hierarchie a vedení...

Samozřejmě Vám pomoci chci a rád to udělám, ale "na dálku" to opravdu nejde - musím vidět Vás, fenečku, Vaše i její reálné, ne zprostředkované, chování. Zavolejte mi a domluvíme se, kdy za mnou s fenečkou (a klidně i s miminem) přijedete osobně - dříve, než se opravdu něco stane.

 

(9.11.2014)
Tazatel: Maja Zámečníková, Šamorín (Slovensko)
Plemeno psa:
kernteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 21 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, opat sa hlasime. Kernik nam vysiel z puberty a posledne cca 2 mesiace startuje po psoch. Podla toho, co pozorujem, tak startuje z 90 percent vtedy, ak si ho chcu onuchat od zadku. Je na svoj zadok extremne citlivy. Pred rokom ho 2x po sebe museli v priebehu tyzdna v narkoze cistit kvoli zapche. Od tej doby staci aby sa ktokolvek alebo cokolvek priblizilo k zadku (aj nieco imaginarne mam niekedy ten dojem, napr. doma), okamzite stiahne chvost az pod brucho a odbehne. Ak je to pes, zacne vrcat a vystartuje. Ak je pri mne, tak vacsinou len zavrci, resp. sa snazim ho ukludnit aby sa nechal v klude onuchat, necha sa, ale moc sa mu to nepaci. Ak je to znamy pes, pred starsim sa smeri na chrbat a urobi steniatko, ale chvost ma az na bruchu, mladsich neviem, nebola moznost zistit. Je pes a psi sa onuchavaju, ako z toho von? Odmalicka sa snazime socializovat, vo svorke hoci aj cudzich psov nie je problem, len ho nesmu onuchavat od chvosta. Viac startuje po psoch, po fenkach len vynimocne, to ma ine zaujmy.

Odpověď: Dobrý den:) Nemyslím si, že primární (nebo jedinou) příčinou problému je zákrok na veterině, navíc prováděný v narkóze. Napovídá tomu i chování, které popisujete v reakci na jiné psy. Tohle je přesně případ, kdy bych potřeboval pejska vidět na vlastní oči a udělat s ním pár komunikačních testů...

Zadní část vlastního těla je oblast, kterou každý pes bere jako zranitelnou a potenciálně ohrozitelnou. Některý je víc "cimprlich", některý méně, občas tuto záležitost podstatně zhorší špatná manipulace třeba při vyčesávání nebo zákroku v oblasti análních žlázek. Můžete zkusit ho postupně navykat "pozitivní manipulací", tzn. začít s přímými fyzickými kontakty rukou v inkriminované oblasti (nejprve jakoby náhodou zavadit, později přidat na intenzitě) tak, aby začal sám zjišťovat, že se absolutně nic neděje a prostě to přežije. Klidně ho sama čas od času "očichejte" - chce to jen nastartovat zpětný proces ze špatné zkušenosti nebo zvykového strachu. Bude to chvíli trvat, netlačte na pilu, ale uvidíte, že se to časem začne lepšit - ale jak jsem psal, příčina může být i hierarchická...

 

(26.10.2014)
Tazatel: Edita Škeříková, Ústí nad Orlicí
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se zeptat ohledně mé fenky. Je hodně bojácná, myslím se, že to má od doby, kdy na nás v jejím roce vlítl německý ovčák - zuřivě dorážel na plot a nakonec ho přeskočil a dorážel na mě i na moji fenku. Tenkrát nás zachránil můj manžel. Já od té doby mám fobii z velkých psů a myslím, že ona od té doby  je bojácná - jako štěně byla mazel. Nás z rodiny (i širší rodiny, které zná od malička) miluje. Ale cizích lidí se hrozně bojí - na děti vrčí a štěká, od dospělých uskakuje a štěká. Hlanvě když si ji chtějí pohladit, nebo se k ní přiblíží. Nemůžu ji proto pustit z vodítka - mám strach, aby neublížila nějakému dítěti. Když jsme na chatě, kde jsem ji dříve nechávala běhat na volno, tak zhruba od tohoto jara když se někdo přiblíží, letí po něm, zuřivě štěká, udělá před ním kličku a vrátí se zpátky. Když takhle ale vylítne po dítěti, je to samozřejmě hrozně nepříjemné. Chápu, že hlídá své teritorium, ale nemůžu vždy trnout, kdy někoho opravdu kousne. Začali jsme od září chodit na cvičák, aby si zvykala na ostatní psy a lidi, ale tam se také každého bojí - i cvičitelů. Ikdyž po pár lekcích se to trošku zlepšuje. Vás bych se proto chtěla zeptat, zda byste mi neporadil, jak můžu bojovat s jejím strachem?

Odpověď: Dobrý den:) Už jsem tu mnohokrát psal o rozdílu mezi pojmy "zkušenost" (může být i negativní, ale konkrétní zážitek skončí pouze v ranku prožité zkušenosti) a "trauma" (kdy se ze zážitku stane psychické zatížení na celý život). To se týká nejen samotného pejska, ale i jeho majitele, který pak razantně znejistí, zneklidní a znervózní v každé situaci, která nějakým způsobem připomíná tu již negativně prožitou. Velmi často se pak nemusí dít vůbec nic, ale majitel pejska je již preventivně v křeči - a to vše se okamžitě přenáší na jeho psa, který pak zcela přirozeně danou situaci vyhodnotí jako ohrožení a stres a podle toho se i chová...

Toto jsou problémy, které jednak není rozumné nechat jen tak a je zapotřebí je v zájmu všech zúčastněných co nejrychleji dát do pořádku (jinak se budou rychle zhoršovat a upevňovat), jednak nepatří mezi ty, které lze dát do pořádku "na dálku". Cvičák Vám v tom nepomůže, nemají potřebné znalosti a navíc zde rozhodně nejde o problém "zvykání na psy a lidi" (i toto potvrzuje moje tvrzení o nekompetenci cvičáku). Jedná se o problém hierarchický a o problém z oblasti psychologie člověka - s obojím Vám jako už mnoha jiným v podobné situaci velmi rád pomůžu, pokud ovšem sama budete chtít. Pokud ano, zkontaktujte mě prosím telefonicky, domluvíme bližší podrobnosti.

 

(26.10.2014)
Tazatel: Eliška Lacinová, Dolní Řasnice
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, máme 6 měsíční fenu, kříženec vižly a labradora, vzhledově i povahově je spíše vižla. Snažíme se jí dát vše i výchovu podle vašich doporučení z knihy. Je velmi poslušná, lehce cvičitelná, ale neskutečně temperamentní. Je stále s námi nechce být sama spí v ložnici a je hrozně mazlivá, pozornosti si myslím, že má v dostatečné míře. Nemůžeme jí nechat nikde samotnou, čekala jsem zničené věci, ale né v takové míře. Když něco provedla vytahala jsem jí za krk, ale vůbec na to nereaguje a ničí věci dále. Např. Ztrhává prádlo ze šnůry, vše co je volně rozkouše, překousla pásy v autě, prokousala se skrz dveře atd. Jsme opravdu zničený z jejího ničení a je jedno jestli se vrátíme právě z pole nebo je jen na zahradě. Dá se nějak omezit její ničení a devastování?

Odpověď: Dobrý den:) Na půl roce věku u podobného typu pejska takový problém vždy jednoznačně vypovídá o nezvládnutém temperamentu a výchově pejska ze strany jeho majitele, které mají za následek mimo jiné i zcela pochopitelně narůstající psí stres. Vytahání za krk je v tomto věku a bez patřičných osobnostních atributů samozřejmě k ničemu, není to mechanická záležitost.

Odstranit tento "problém" (devastace samotná je pouze následek toho skutečného problému, který tkví právě ve výše zmiňované neexistenci základního psího prostředí - smečka, hierarchie, vůdčí jedinec) opět nejde na dálku, je zapotřebí, abyste u mne nějaký čas se fenkou strávila. Pomůžu Vám rád, jedná se z Vaší strany o  "investici" do zbytku společného života a pokud to nebudete řešit nebo si necháte pomoci špatně, pak zničíte vše. Pokud se rozhodnete nechat si poradit a pomoci kvalitně, pak stačí zkontaktovat mne telefonicky a domluvit potřebné podrobnosti.

 

(26.10.2014)
Tazatel: Vladimíra Lachmanová, Kralupy nad Vltavou
Plemeno psa:
anglický kokršpaněl
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o radu mám 4 měsíční štěně.Je velmi aktivní má rád společnost. Venku je hravý má rád psi,děti. Chodí bez problémů na vodítku.Začíná a docela semu daří poslouchat ke mě,fuj,sedni,čekej, ale když něco ukořistí co nemá tak vrčí,štěká je prostě zlí,docela to vypadá, že by i kousl, když ale nosí hračku tak ji pustí.Bojím se,aby nezačal být agresivní. Měla jsem 14 let kokříka, ale takový nebyl.

Odpověď: Dobrý den:) Každý pes i v rámci jednoho plemene nebo vrhu je povahově zcela jiný, záleží i na konkrétní chovné linii, navíc lidská paměť je selektivní a mnoho věcí ze štěněcího období Vašeho předchozího pejska si už jednoduše nemusíte pamatovat. Každopádně u čtyřměsíčního štěněte musí být naprostou prioritou správná výchova a hierarchické vedení, nikoli výcvik - právě ignorování této skutečnosti pak vede k tomu, že lidé mají zásadní problém s pochopením základních vzorců chování štěňat a psů osobně. Nedokáží rozlišit mezi "hravým vrčením" a provokováním ke hře a skutečným dominantním vrčením (a pak inklinují k tomu, že malé štěně zcela mylně označí jako zlé nebo agresivní), na druhou stranu nezvládnou psí mrně v situaci, kdy to opravdu na svého člověka zkouší - bojí se, aby je jejich štěně "nepokousalo" a malý pejsek pak úspěšně sbírá hierarchické body...

Opět nejrozumnější ve Vašem případě by bylo za mnou s pejskem přijet, nechat si předvést a vysvětlit realitu jeho chování a naučit se s ním komunikovat tak, aby ze štěněte vyrostl pohodový a dobře zvládnutý pes. Rozhodnutí je na Vás - stačí zavolat a domluvit se.

 

  (26.10.2014)
Tazatel: Jana Kusiková, Michalovce (Slovensko)
Plemeno psa:
německý ovčák/kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 4 roky/14 měsíců
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý deň, po čase sa znovu na Vás obraciam s prosbou o radu. Ak si pamätáte, máme dvoch psíkov - NO 4 roky a KO 14 mesiacov. Zaujíma ma, či je v poriadku, že KO ešte v tomto veku ,,nedvíha nohu". Druhá vec sa týka stráženia domu. Na dvore sú pustení voľne obaja, ale NO nepustí a nedovolí strážit kaukazákovi, ktorý to rešpektuje a iba tak bez štekania pobehuje popri NO. Akonáhle je NO zatvorený, kaukazák sa ujíma stráženia a dáva to patrične okoloidúcim najavo. Doslova trhá pletivo, ktoré máme ako ochranu na bráne. Ako podľa Vás riešiť túto situáciu? Vyzerá to tak, že NO akoby mu nedôveroval, že situáciu zvládne a preto ho nenechá konať a KO sa o to v jeho prítomnosti ani nesnaží. Necháva to na NO. Je to prekvapujúce, že KO celú noc pokojne chrápe a NO leží pred bránou a stráži. Jednoducho sa spolieha, že NO všetko zvládne aj bez neho. Ale čo napríklad v prípade, že sa bude chciet niekto dostať k nám a KO zuteká, lebo nie je naučený bránit, ochraňovať svoje územie. Čo by ste nám poradil k tejto našej situácii? Ináč KO je myslím až priveľmi milý, prívetivý na kaukazáka. Asi preto, že ho máme veľmi radi a veľmi sa mu venujeme. Bola u nás návšteva a kamaráta absolútne ignoroval. Je to v poriadku alebo je naozaj taký dobrák, že ho nechal na pokoji a nevenoval mu žiadnu pozornost na rozdiel od NO, ktorý ho išiel roztrhať?

Odpověď: Dobrý den - nemohu si při tom množství lidí pamatovat z hlavy, ale dohledal jsem si:) K prvé otázce - věk začátku klasického značkování (zvednutí nohy a tedy pachové označení ve vyšší poloze) je opět ryze individuální záležitost každého pejska, někteří začnou dříve, jiní později, souvisí to s mnoha faktory (dominance, hormonální hladiny atd.). Můj pasteveček například začal značkovat už na 3,5 měsících, většina štěňat začne mezi půlrokem a rokem věku, někteří si začátek klidně protáhnou až do rokaapůl. Důležitým spouštěčem bývají procházky v pejsky frekventovaném prostředí - štěňata a mladé psy to přirozeným způsobem nastartuje.

Druhá otázka - jak jsem Vám už psal v minulé odpovědi, je dobré znát a respektovat psí a pastevecká specifika a vzorce chování. Přirozený styl "hlídání" německého ovčáka a kavkazana je diametrálně odlišný. Německý ovčák je klasický štěkač a snaží se narušitele zastrašovat a držet mimo dosah, kavkazan (pokud ho učí jiný kavkazan) je živá past - narušitele pustí dovnitř, ale už ho nepustí ven. V případě, kdy kavkazana bude učit pes typu německého ovčáka, bude ale přejímat jeho vzorce chování (což se děje i u Vás a není to dobře).

Nejlepší zabezpečovací zařízení pozemku jsou dva pastevci - jeden hlídá, druhý (případně oba) je ve standby režimu a šetří síly (odpočívá, ale smysly stále pracují). Kavkazáka (obecně jakékoli pastevecké plemeno - pastevecké, ne ovčácké!) není zapotřebí učit hlídat, on to umí již od narození a vždy je rozumné nedeformovat mu tyto vrozené vzorce chování, protože jinak z chytrého přemýšlejícího hlídače dostanete jen běsnícího obra za plotem.

K Vaší situaci bych Vám poradil právě to, co jsem napsal - plně pochopit a respektovat specifika kavkazského pasteveckého psa a podle nich s ním pracovat a komunikovat. Kavkazák je na škále pastevců jednoznačně na stupni "velmi ostrý" a nebojte se, že by nevěděl, co má v případě potřeby dělat. Ovšem pouze za přepokladu, že mu zůstanou jeho zdravé vrozené instinkty - včetně toho, který mu umožňuje rozpoznat skutečné nebezpečí (a pak velmi razantně reagovat) a na druhé straně rozpoznat situace, které řešit zapotřebí není (včetně toho, že každého cizího člověka rovnou nepřibije na vrata).

Za sebe mohu říct, že v mých očích bude vždy výše pes, který člověka dokáže "přečíst" a také to udělá a podle toho bude reagovat, než pes, který člověka nejprve zlikviduje a teprve potom se začne zajímat o to, kdo to vlastně byl...

 

  (26.10.2014)
Tazatel: Daniela Havlová, Plzeň
Plemeno psa:
německý ovčák x labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám dotaz ohledně útěků psa. Psa jsme si vzali v 7. měsících od 1.majitelů. Pes je hodný, milý, celkem i poslouchá, není útočný, hodný k dceři, hrají si spolu.... už několikrát se stalo, že prokousal plot a vždy utíkal za námi, evidentně nechce být sám, vždy jsme to nějakým způsobem uhlídali, ale díry v plotě se zvětšovaly:-(. Po vystavění kotce a nového dřevěného plotu byl chvíli klid. Po návratu z práce jsme šli pokaždé na procházku a pes trávil veškerý zbylý čas s námi. Nyní když je horší počasí a už trávíme dny doma, se evidentně pes nudí a naučil se přelézt skoro 2m vysoký plot, vyskočí na boudu zahákne se předníma packama a zadníma se vyškrábe a pak ho přeskočí. Během 14 dní už utekl 4x, naposledy byl dokonce na řetězu a i ten přetrhl (odjeli jsme v 14h a za 2h volal soused, že pes utekl). Bydlíme na okraji města v zahradách a naštěstí jsme ho prozatím vždy našli (vždy běhá jen v místech kde to zná, kam chodíme na procházky, nikdy neutekl nikam daleko, že by se toulal) a naštěstí bez zranění, ale už opravdu nevím jak jinak toto psa odnaučit...přemýšlím o koupi ostnatého obojku(samozřejmě pouze na nezbytně nutnou dobu), nebo el. ohradníku....ale nevím, zda je to správné řešení. Proto prosím o radu. Do práce chodit musíme a odjet z domu za účelem nákupu či návštěvy také...  Pes má výběh dostatečně veliký cca 80m zahrady (kotec 20m) bohužel je nezastřešený. Je pouze ohražen plotem. Moc prosím o radu a zkušenosti z praxe.

Odpověď: Dobrý den. Napadlo Vás někdy, že pes jako sociální tvor velmi špatně snáší samotu a izolaci? Napadlo Vás někdy místo kotce, řetězu... uvažování o ostnatém obojku(!) a elektrickém ohradníku - napadlo Vás někdy, jak by se Váš pes choval, kdyby měl možnost být s Vámi a Vaší rodinou (tedy svojí smečkou) ve Vašem domě - tedy tam, kde žijete a kde by zcela přirozeně měl žít i on?

Pak by totiž neutíkal. Stejně jako neutíkali a neutíkají moji psi, stejně jako neutíkají všichni ti, které jejich majitelé od sebe neodstrkují a nevyhánějí do zahrad, kotců a psích bud. Pes nepotřebuje 80 metrů čtverečních zahrady nebo kotec 5x4 metry, pes potřebuje svoje přirozené prostředí a sociální komunikaci. Tyto jeho základní potřeby nemohou uspokojit jenom procházky - on se nenudí, jeho jednání je pouze přirozeným a logickým důsledkem neuspokojení výše uvedených základních potřeb a souvisejícího stresu.

Zkuste si prosím projít PSÍ STRÁNKY FALCO a pochopit, že pes není na světě od toho, aby ho lidé týrali ostnatým obojkem, elektřinou, uvazováním na řetěz a podobnými nesmysly. To jsou základní věci, které by měl každý, kdo si psa pořídí, pochopit a respektovat - včetně pochopení a respektování dalších základních psích potřeb psychických i fyzických. V opačném případě skutečně nede o nic jiného než o týrání - pes není hospodářské zvíře, má stejně bohatý sociální svět jako člověk a ani Vám by se jistě nelíbila izolace a fyzické restrikce.

Pokud moji odpověď přijmete, změníte svůj přístup a svého pejska necháte žít s Vámi, ne vedle Vás, pokud kotec, boudu a řetěz vyměníte za svůj dům a komunikaci, pak Váš problém zmizí. Všichni máme nějakou práci, musíme zařizovat záležitosti, kde nemůžeme brát svoje psy s sebou - ale pokud k nim máme opravdový vztah, pak je vychováváme, komunikujeme s nimi, vytváříme jim jejich přirozené prostředí, nepoužíváme řetězy, elektriku ani ostnaté obojky a světe div se - naši psi se nám neprobourávají skrz dveře a neutíkají...

Náprava je jednoduchá, pokud člověk chce a dokáže pochopit psí duši.

 

(12.10.2014)
Tazatel: Jana Vráblíková, Vsetín
Plemeno psa:
německý ohař krátkosrstý
Pohlaví: fena
Stáří: narozena 1.5.2012 (2,5 roku?), 1 rok?, 1,5 roku?
Kastrace:
tento zákrok je již naplánovaný
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se s Vámi poradit ohledně mé roční fenky Německého ohaře. Máme problém s přílišnou aktivitou a nežádoucím chováním a zajímalo by mě, jakou cestou by šly tyto problémy odbourat. Krmíme značkou Brit Junior, pytle po 15 kg. Před nedávnem nám téměř přestala žrát, asi zrovna neměla čas, protože pořád někde pobíhá, skáče... Přísahám, nikdy jsem ji neviděla jít krokem. Logicky nám tedy ani nepřibírá ( kosti jí nelezou, ale je velice hubená). Nyní, jako by se jí chuť vrátila, protože jí občas, na přilepšenou do granulí přidáme syrové vejce. Nicméně, co nás trápí nejvíce, je nežádoucí chování. Víme, že je to velmi energické plemeno, je velmi těžké udržet si její pozornost! Jako kdyby nás zkoušela, dostane povel nebo zákaz a za chviličku stejně dělá své! Je pravda,že občas na ni, kvůli novému zaměstnání není čas (zahradu však máme obrovskou),ale přesto by nemusela v jednom kuse skákat a když zrovna přímo neječí, jen tak na ptáčky v křoví či na plotě, tak kňučí (i v noci!). Sousedi (důchodci), si velmi stěžují (téměř každý den) a my už si nevíme rady. Máme naplánovanou kastraci (má rodiče s PP, ale ona PP nemá a jelikož štěňata určitě neplánujeme, bude to tak lepší.),myslíte, že i to ji třeba sklidní ? Nebo změna krmiva ? Děkuji za jakékoli nápady, připomínky, rady, budeme moc vděční.

Odpověď: Dobrý den. Německý ohař je a má být aktivní plemeno, mladá fenečka o to víc. To, že si "dělá co chce" svědčí pouze o dvou skutečnostech - nezvládnutá výchova a neexistující sociální komunikace z Vaší strany, v opačném případě je totiž každý sebevíc temperamentní a živý pejsek v psychické pohodě. Ne tak Vaše fenka, což je přirozeným důsledkem výše uvedených příčin.

Kolik je ve skutečnosti Vaší fence? Do údajů jste mi napsala "Narozena: 1.5.2012" (dokonce ve dvou mailech), v první větě svého dotazu mluvíte o roční fence, pokud budu předpokládat, že jste se přepsala v roce, tak ani pak údaj nesouhlasí - fence je dnes zhruba 1,5 roku. Údaj o věku je velmi důležitý, ve Vašem dotazu s ním velmi těsně souvisí i otázka krmení, ale díky těmto nejasným informacím se k ní nemohu jednoznačně vyjádřit. Roční fenka německého ohaře ještě hubenější být může, nicméně o půl roku později už vyložená hubenost není v pořádku a nechuť k jídlu pak je jednoznačně způsobena špatnou řadou (zde už je namístě řada Adult, ne Junior!) a špatnou kvalitou Vámi používaného krmení. Přidáním syrového vejce fence chuť rozhodně nezlepšíte, jen riskujete salmonelu a případné další zažívací problémy.

Dostáváme se k jádru věci a nebudu si brát servítky, to by ničemu nepomohlo - napíšu to zcela jasně a otevřeně...

Máte mladou fenku, která se pouze chová tak, jaké jsou genetické předpoklady plemene německý ohař, přiměřeně svému věku a tak, jak ji Vy sama vychováváte a vedete. Vy její přirozený temperament a důsledky nezvládnuté výchovy a své sociální nekomunikace nazýváte "nežádoucím chováním fenky", já budu mluvit o přístupu z Vaší strany a o naprostém nepochopení tvora, který se nazývá pes. Protože než si pořídíme pejska, nejprve popřemýšlíme o tom, zda chceme povahu klidnou nebo temperamentní - a i opodle tohoto kritéria vybíráme. Uvědomíme si, že náš psí kamarád bude přesně takový, jakého ho vychováme. Ujasníme si, že je zapotřebí se mu dostatečně věnovat (výchova, přístup, komunikace) a že sebevětší zahrada k jeho spokojenosti skutečně nestačí. A pak si vybereme plemeno, které nám bude vyhovovat (nebo si nevybereme vůbec žádné) a nebudeme se divit, že výchova pejska nám zabere hodně času a energie a nebudeme se divit, že fenka loveckého plemene je živá, temperamentní a pokud se jí nedostává toho, co ke svému životu nezbytně potřebuje, začnou se projevovat první známky jejího stresu.

A než si pořídíme jakékoli štěně, ujasníme si, zda jsme schopni skutečného vztahu k živému tvoru. Protože pokud uvažujeme tak, že vlastní chyby budeme trestat kastrací (cituji: "myslíte, že i to ji třeba sklidní ?"), pak nám pes do rukou nepatří. Pokud uvažujeme tak, že "Máme naplánovanou kastraci (má rodiče s PP, ale ona PP nemá a jelikož štěňata určitě neplánujeme, bude to tak lepší.)", pak nejsme schopni přemýšlet dále než za hranice vlastní pohodlnosti a pes nám opět do rukou nepatří. Přečtěte si moje články na téma kastrace (např. "Než necháte svého psa vykastrovat...", "Nechali byste vykastrovat svoje dítě jen proto, že je neumíte vychovat?", "Tak proč není vykastrovanej?!" - je jich víc, ale začněte těmito) a zkuste popřemýšlet, co znamená Vaše věta "Máme naplánovanou kastraci" a co vypovídá o Vašem vztahu k fence, které jste Vy sama život nedala a která se nemůže bránit krutému rozhodnutí člověka, který by jí měl poskytnout plnohodnotný a šťastný život.

Váš problém s nezvládáním fenky a následnými problémy napraví jediná věc - prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO, zamyslete se a pokud dojdete k názoru, že je lépe změnit svůj celkový přístup než dorazit fenku kastrací, pak mě můžete zkontaktovat a já Vám pomůžu dát věci do pořádku. Zbytek vašeho společného života teď závisí jen na Vás - rozhodněte se správně.

 

(12.10.2014)
Tazatel: Lucie Chlupová, Praha
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 12 let
Kastrace:
ano (mezi 2.-3. rokem)
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o názor týkající se změny chování mojí fenky. Týká se její úzkosti, která se objevila v poslední době. Neumím najít její původ. Všichni kolem mě by volili rychlá řešení  jako elektrické obojky, sedace atd a já jsem zásadně proti. Chybí mi konzultace s někým, kdo dokáže pochopit, že psovi věřím a je pro mě důležitý. Jedná se o fenečku, kastrovanou mezi 2-3 rokem, po kastraci výrazně ztloustla, 1x měla falešnou březost před kastrací. Kříženec pinče a krysaříka, teď váha 4,30, po kastraci i 5,6 kg. 1x napadena asi v 6 letech vlčákem, pokousána - léčba asi jeden měsíc každodeního převazování a čištění, 2-3 týdně u vet. Vykousl jí kus boku - tkáň. asi 1-2 roky se psů bála, byla bázlivější (čuchla a odběhla) - pak se začala sama zase kamarádit a hrát si s nima.
Pořizovali jsme si jí od štěňátka. Když byla maličká, první rok  doma demolovala a kňučela. Časem a vytrvalostí jsme se naučili s odloučením pracovat. Liduška se po vyvenčení napapala a zalezla si do pelíšku. Buď spinkala nebo si hrála (po bytě byly roztahané hračky). Problémy z odloučení zcela vymizely. Vždy byla ale "vzrušená" když si všimla, že balím věci do kufru a nakládá se auto." Přirovnala bych to ale k radosti a nedočkavosti než ke stresu. Do jejích 9 let byla se mnou a mojí mámou. Bydlely jsme společně. V jejích 9 letech jsem se odstěhovala. Z přesunu a nového místa jsem měla strach, nicméně Liduš to statečně zvládla. První týden byla "jak na trní", pořád připravena někam vyrazit... stále čuchající a stále u mě... pak vše přirozeně polevilo... 3 roky jsme zvládaly náš přirozený režim. Mamka jezdí tak 1x týdně na návštěvy - nebo my k ní. Náš režim byl: Ráno venčení, odměna, povel čekej, odešla jsem po 7 ráno do práce a v 17 jsem se vracela. Velké venčení, odměna, hraní, večer další venčení. O víkendech a v mém volnu jsme byly vždy spolu, výlety, procházky, mazlení, lenošení.
Před rokem a pár měsíci jsme chtěly nechat u veterináře čistit zoubky, předoperačním vyšetřením jsme zjistili zdravotní problém - zvýšení jaterního enzymu ALT. Zdravotního problému bych si nevšimla, Liduška neměla žádné změny ve stravování ani chování. Nic jsem u ní nepozorovala. Změnily jme tedy krmení - jaterní dietu. Časem se vše srovnalo, Liduška je v pořádku a zoubky jsou již 2X vyčištěné. Během této doby Liduš zhubla necelé dvě kila. Granulky papá až když má opravdu hlad. Jinak ke všemu ostatnímu se staví velice "žravě". Chuť k jídlu má od malinka... jen tyto dietní granulky jsou vyjimka.. Za poslední necelý rok se přidala plíživě nedoslýchavost - mám dojem, že Liduš přestala docela slyšet. Nereaguje ani na otevření konzervy, šustění sáčkem s granulkama/pamlskama...Povely nevykonává a tak nějak přirozeně komunikujeme i neverbálně.. když chci aby přišla, podřepnu, nebo v podřepu roztáhnu ruce. zvednutá ruka s prstem bylo sednutí - časem se z toho stalo jen uklidnění se a čekání, atd. Kromě špatného sluchu a možná i částečné ignorace :-) se objevil třes nohou. Zadních i předních. Na vycházce, po vyspání, i když je fenka v klidu.. rozhodně nesouvisí s únavou. Dle veterináře, sluch souvisí se stářím, pacinky s neurologickou poruchou také související se stářím.
S Liduškou normálně fungujeme v souznění a bez problémů několik let... (poslední problémy měla opravdu jako štěně do roka života). Mezi tím třeba neposlechla občas venku, že přišla až po několikátém zavolání ale jinak opravdu bez problémů. Poslední rok je trošku více samotář, více spinká.... procházky si občas zkracuje, venku si začala určovat trasy.... neměla jsem potřebu jí nevyjít vstříc ..... Tento týden jsem měla stížnost od sousedů, kteří říkali, že Liduš od rána do večera vyje. Následující den jsem si zavolala na domácí telefon z mobilu a nechala hovor běžet. Fenka jen pokňourávala, začala cca 3 min po mém odchodu. Další den jsem v telefonu po 2-3 min slyšela velice intenzivní až bolestivé vytí. Včera jsem zkusila jít z domu... 20 minut bylo úplné ticho. Vrátila jsem se, Lidušku jsem našla doma spinkat, musela jsem jí vzbudit a až pak mě přivítala. Dneska jsem zkoušela odejít zase a opět začalo do třech minut vytí. Vrátila jsem se tedy domů. Liduš mě nevítala a stále vyla. Šla jsem tedy za ní z chodby do místnosti a našla jí "jakoby v tranzu". Se zakloněnou hlavičkou,v leže, v třasu a vyla. Vůbec si mě nevšimla. Když jsem promluvila a koukla na mě, lekla se, vyskočila a se staženým ocáskem utelka z bytu. šla jsem za ní, oklepala se a začala mě "standartně" vítat - chovala se tak jak jí znám běžně po příchodu domů. po chvíli, do 5 minut se pozvracela. Sousedka říká, že to Liduš dělá občas. A hlavně teď po mé dovolené, kdy jsem s ní byla pořád. že si zase zvykne. K tomu se přiklání i veterinářka. Druhý soused říká, že vyje pořád, od rána do večera - v kuse. Třetí sousedka mi dneska popsala, že to trvá cca rok, každý den. když 3 hodiny Liduška vyje/brečí po mém odchodu pak je přestávka a pak zase odpoledne začne. Bohužel jsem se to vše dozvěděla až tento týden. Poslední tvrzení sousedky (že to trvá cca rok, když 3 hodiny Liduška vyje/brečí po mém odchodu pak je přestávka a pak zase odpoledne začne) mi přišlo nejvíce upřímné. Sousedi další vytí/rušení odmítají, chtějí řešení situace, já jim rozumím - jsem ve velkém tlaku. nakoupila jsem nové hračky.. Liduška dostala na doporučení veterináře feromonový obojek. Nevím jak jí pomoci. její stav mě překvapil a obrečela jsem ho. Hubnutí tedy asi nebylo způsobeno dietou, ale jejím stresem. Vyčítám si, že jsem nic nepoznala.... nebylo ale podle čeho. Myslela jsem, že Liduš je doma v klidu jako vždycky.
Nevím co s tím. Jaký je Váš názor? Proč se u Liduš objevila úzkost, když se mnou není? co byl zlom? Zažil jste už někdy takový záchvat - pejsek je "mimo" ani vás nevnímá když u něj stojíte... pak se lekne.. Myslíte, že to mohla způsobit změna stravování? Narkóza u veterináře, po narkóze na mě čekala v cizím prostředí asi 15 min. protože byli hotoví dříve.... Nebudu jí trápit štěkacím obojkem, jak doporučují sousedé. myslím, že to pro mojí Liduš není. Chci zjistit, kde jsem udělala chybu, čím jsem Lidu vystresovala a pokud možno jí napravit, abychom spolu mohly zase být obě spokojené. Její vytí ve mě vzbuzuje úzkost a výčitky, je mi jí moc líto, dnešní záchvat mě dostal úplně. Sama jsem tento týden z řešení situace docela ve stresu a mám strach abych  ho nezačala přenášet i na ní..a tím její stav uměle zhoršovala.

Odpověď: Dobrý den. Těch faktorů je samozřejmě víc. Prvním z nich je provedená kastrace - nikdy nepochopím, jak majitel pejska nebo fenky emotivně líčí, jak moc ho miluje, a přitom jej bez mrknutí oka nechal doživotně zmrzačit. Nebudu se opakovat, co vše kastrace udělá s organismem a psí psychikou, moje články na toto téma není problém si na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO dohledat, stejně i moje odpovědi a vysvětlení k této problematice v Poradně. I ve Vašem případě jste u své fenky již před lety úspěšně nastartovala devastaci jejího fyzického (organismus každého živého tvora je vyladěn pro optimální funkci a tak brutální zásah, kterým kastrace je, poté mimo jiné průběžně spouští orgánové poruchy) i psychického (odkazuji na výše zmíněné materiály) stavu.

Dále - Vaše fenečka vykazuje jednoznačné symptomy těžkého stresu. Ten je jednak způsoben jejími zdravotními problémy (rozladění organismu, špatný sluch), jednak psychikou. Fenka je již v pokročilejším věku, uvědomuje si svoje handikepy a potřebuje psychickou podporu - ta v přírodě funguje v rámci konkrétního společenství zcela přirozeně, velká část majitelů psů ji bohužel úspěšně ignoruje a místo toho, aby dali do pořádku příčinu psího problému, neřeší nic nebo se zabývají pouze následky.

Feromononové nebo "protištěkací" obojky jsou samozřejmě nesmysl, stejně tak i hračky. Jedinou správnou cestou je posílit psychiku Vaší fenky, což bohužel vzhledem k jejímu věku a faktu, že její smečka neexistuje, bude běh na delší trať. Protože opravdu nemá smysl psát sáhodlouhé povídání o věcech, které jsou na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO nesčetněkrát vysvětleny a protože jednoznačně v podobných případech preferuji osobní kontakt, navrhuji, abyste mi zavolala a domluvila se, kdy za mnou s Liduškou přijedete. Pomůžu Vám, ale jedině tak, aby moje pomoc měla smysl. Rozhodnutí je jen na Vás.

Ještě k Vašemu dotazu ohledně "zlomu" - víte, pes snese hodně, ale nesnese všechno. A ve své nadřazenosti (a teď mluvím naprosto obecně, není to jen o Vás) jejich majitelé zcela ignorují přirozené psí potřeby, přirozený stav jejich organismu a již v mladém věku pejska způsobí nevratné a devastující celoživotní psí tragédie - kastrace, ignorace sociálního kontaktu, ignorace přirozeného psího prostředí atd. atd. A jednoho dne, dříve nebo později, se tato nerespektování psího života začnou zákonitě vracet - v případě Vaší fenky se její dlouhodobý stres dostal v souvislosti s jejím věkem do kritického bodu, jehož příznaky (fyzické i psychické) teď vidíte na vlastní oči. Jinými slovy řečeno - co do pejska vložíme během jeho života, to se nám bude čím dál více vracet k jeho konci...

 

(5.10.2014)
Tazatel: Eliška Šimonová, Praha
Plemeno psa:
kokršpaněl
Pohlaví: fena
Stáří: 4,5 roku
Kastrace:
ano (v 1 roce)
Dotaz: Dobrý den, mám kokršpanělku Rozárku, je to největší mazel na světě a doma je zlatá, poslouchá. Hned jak vyjdeme ze dveří kousne každého koho potká, vyjede i na mě nebo na manžela. Děsně tahá a když uteče (třeba u mámy ze zahrady), tak naposlechne ani náhodou.. Je velmi agresivní a nezvladatelná. Už se doma bavíme o tom, že ji dáme pryč, ale kam? Opravdu nevím co dělat, máme roční dceru, té by neublížila, ale chceme se stěhovat z Prahy do domku a dost nás děsí, že na zahradě ještě víc "zvlčí". Děkuji za pomoc.

Odpověď: Dobrý den, každý pejsek se stává takovým, jak se k němu chováme, jak s ním (ne)komunikujeme, jaké je prostředí, ve kterém vyrůstá, jaké zkušenosti, které ho ovlivní. Pokud necháte vykastrovat jednoroční štěně, pak se nemůžete divit tomu, že chování Vaší fenky přesně odpovídá nevyhnutelným důsledkům tohoto celoživotního krutého zmrzačení...

Kastrace v tomto věku mimo jiné znamená, že fenka nikdy psychicky nedospěje, jeji psychický vývoj se zastaví, nikdy nezíská nadhled a schopnosti rozhodování dospělého jedince. Zůstane věčným štěnětem, nejistým, nevyrovnaným a neadekvátně reagujícím na zátěžové situace.

Navždy zůstane poznamenaným neplnohodnotným jedincem mezi vlastním druhem, s podstatně zvýšenou agresivitou, protože v kombinaci s již zmíněnou osobnostní nejistotou a nevyrovnaností se bude ze všech sil snažit o to, aby tento její hendikep nikdo nezjistil - bude startovat, bude kousat, bude svůj život trávit v permanentním stresu. Nemluvě o tom, že místo toho, abyste se svou fenkou pracovali, učili ji a vychovávali, pouze konstatujete, cituji: "Děsně tahá a když uteče (třeba u mámy ze zahrady), tak naposlechne ani náhodou.. Je velmi agresivní a nezvladatelná." Napadlo Vás někdy, že toto vše je Vaše vizitka, ne Vaší fenky? Jaký je rozdíl mezi významem slov "nezvladatelná" a "nezvládnutá"?

Na téma kastrace jsem napsal už dost článků (včetně mých odpovědí na podobné dotazy zde v Poradně), vřele doporučuji si je na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO najít, přečíst a uvědomit si, že se Vám pouze velmi spravedlivě vrací to, co jste sami způsobili svým necitlivým přístupem k životu tvora, který je na Vás bohužel zcela závislý a nemůže sám o sobě rozhodnout. Případy lidí, pro které kastrace jejich psů a fenek neznamená vůbec nic a ve chvíli, kdy se jim jejich rozhodnutí vrátí prostřednictvím předem očekávatelných následků, vše dovrší verdiktem "dáme ho/ji pryč", jsou děsivé a z mého pohledu skutečně nenormální.

Zkuste se nad tím, co jsem Vám napsal, poctivě a bez negativních emocí zamyslet. Pokud změníte názor, můžete s fenečkou za mnou přijet, pomůžu Vám.

 

(5.10.2014)
Tazatel: Jiří Pokorný, Rakovník
Plemeno psa:
tygrovaný jezevčík/červený dlouhosrstý jezevčík
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 3 roky/2 roky
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, pane Dostále, obracím se na Vás s žádostí o radu. Po úmrtí naší feny, jezevčíka červeného dlouhosrstého, absolutně výborné bezproblémové psí mademoiselle, která se dožila čtrnácti let, jsme byli rozhodnuti, že už si žádného psa nepořídíme. Ovšem pohled na prázdnou zahradu taky není nic moc, po měsíci tedy padlo rozhodnutí, že přeci jen znovu do stejné řeky vstoupíme. (Moje žena od maličkého věku zažila v rodině výcvik a chování několika jezevčíků – fen). Aby to nebylo až tak úplně stejné, pořídili jsme fenku jezevčíka tygrovaného. (A už druhý den bylo patrné, že to byl krok vedle).
Stav po třech letech výcviku: fenka umí - sedni, lehni, k noze (s přimhouřením oka). Od samého začátku devastuje – psí pelíšky – bylo jich několik a vydržely maximálně dva dny. Záhony – co jeden den zasadíte, druhý den máte spolehlivě donesené na schodech do domu, nejnovější zálibou je rytí po zahradě (odhadem 80 - 100 děr za minulý týden)– na celou délku čumáku. Podotýkám, že nemáme žádnou načančanou zahradu typu anglický trávníček, prostě normální běžnou českou zahradu, ale při pohledu z balkónu na zasypané vykrtkované díry to opravdu není veselý pohled. (A tisíckrát jsem si už vzpomněl na F. R. Čecha, jak mu kamarád řekl – vyber si – buď budeš mít psa, nebo zahradu). U nás to dříve bez problému fungovalo obojí…
Po většinu dne je zalezlá v boudě, vychází pouze na cvaknutí okna nebo dveří – znamení, že bude jídlo. Od malička se nedá pochovat, nehraje si, pána nerespektuje a nevítá, ale spolehlivě se jako duch vynoří za Vámi a obtiskne Vám razítko (čumák) do kalhot. Pokud je navolno v zahradě - zásadně nehlídá, s kýmkoli u vrátek se okamžitě vítá a vrtí ocasem (to nám mělo dojít, když jsme si pro ni byli, její rodiče jsme měli okamžitě předními packami u kolen). Pokud je na řetízku (týká se to hlavně rytí v zahradě, kdy ryje a nevadí jí ani to, že stojíme pár kroků od ní), naopak štěká na každého, kdo projde kolem – po celou dobu, dokud ho vidí a trochu slyší. Na upozornění „stačí“ reaguje na čtvrtý, pátý pokus. Měla-li by být potrestána, zmizí v boudě a nikdo jí nedostane ven po dobrém ani po zlém a strčí-li do boudy ruku, kousne ho.
Rok po pořízení první feny jsme se rozhodli napravit si pocuchané nervy normálním psem, tak, jak jsme byli po celá léta zvyklí. Přivezli jsme si tedy ještě jednu fenku – červenou dlouhosrstou. Od malička učenlivá, chytrá.
Stav po dvou letech výcviku: fenka umí – všechny běžné povely, + speciality – paňáčka, poprosit, utrhnout a přinést jablíčko, míček, kostičku. Přes den si hraje, a jsme-li v domě, věrně celý den sedí u prosklených dveří. Reaguje na vše kolem sebe, má zájem a hlídá. Pokud někdo cizí přijde k vrátkům, okamžitě spustí, naježená, nechá se normálně odvolat. Pokud přijdeme my, leží u rohu domu a čeká. Co se týká zahrady – až na to, že letos spořádala polovinu vysázených mrkví a několik brambor, ničeho jiného se nevšimne.   
Technické detaily: zahradu máme cca 40x50 m, boudu mají společnou, po celý den jsou navolno na zahradě (s výjimkou rytí (v posledních dnech), to je „velká“ na řetízku). Žrádlo – společná miska – „malá“ vždycky zvítězí – po celou dobu při žraní na „velkou“ vrčí. Naopak – mají-li povel „místo, zůstaň“, a dostanou „volno“, první, co se stane, je to, že se „velká“ rozběhne na „malou“ a okamžitě ji kousne do krku. V domě s námi žijí dospělé dcery – obě feny je berou jako sobě rovné, a tchyně, kterou nerespektují vůbec.
Ještě jeden nešvar: nedaří se nám odbourat noční záležitost – kokrhání té „malé“, zpravidla mezi druhou a třetí hodinou ranní, s tím, že si ještě vyleze na střechu boudy, aby byla lépe slyšet. Já vím, je pes. Ale je to problém, protože v sousedství našeho domu je sídliště, nechceme nikoho obtěžovat. Dočasně jsem to vyřešil zavírací boudou, která alespoň maličko tlumí. „Malá“ zavřená kvůli řevu, „velká“ kvůli planýrování. To se ale zase koušou ty dvě v noci mezi sebou, „velká“ „malou“ sexuálně obtěžuje (neustále). Pomohly by oddělená bouda nebo bouda pro každou zvlášť? Místo psů máme tedy doma slepice, které na noc zavřeme, ráno otevřeme. „Malá“ by byla bezproblémová, ale je přece jen ovlivněná, a tak jak celá situace v současnosti je, nás zbavuje radosti z toho, že máme na dvorku své psí přátele.
Pane Dostále, budeme rádi za jakoukoli Vaší radu jak tyto rozdílné povahy alespoň trochu sjednotit a vyřešit ta noční extempore. Psy jsme v dobré víře pořídili, aby s námi byli rádi a my z nich měli radost. Mám ale pocit, že to, jak to funguje, není dobře.

Odpověď: Dobrý den. Máte zcela pravdu v tom, že to, jak to funguje, není dobře. Budeme se ovšem od samého začátku rozcházet v tom, kde je příčina problémů - napíšu to tedy zcela jasně a srozumitelně hned na začátku: je pouze ve Vás a Vašem přístupu.

Pokud jste podle vlastních slov už druhý den viděl, že pořízení fenky tygrovaného jezevčíka byl krok vedle, pak opravdu nevím, co jste vlastně očekával - pes to zřejmě nebyl. Protože každého pejska je zapotřebí nejprve vychovávat, učit (ne cvičit!), navázat s ním vztah a teprve za poměrně dlouhou dobu si můžeme říci, zda se nám to povedlo nebo nepovedlo.

Následky již tři roky trvajícího "výcvikového" přístupu Vás a Vaší paní nemohou být jiné, než jsou - fenka se od vás obou distancuje, protože nedostala sebemenší šanci navázat s Vámi normální vztah pes-člověk. Vztah na bázi spolupráce, nikoli výcvikového drilu. Jejím útočištěm se stala bouda a pohyb omezený "řetízkem", nikoliv vaše blízkost. "Pána nerespektuje a nevítá" - nedivím se, žadný pes na jejím místě, který by si sám sebe aspoň trochu vážil, by Vás nevítal ani nerespektoval. Vás kousne, cizí lidi vítá - opět se není čemu divit, vždyť s Vámi ani nežije... už tohle by Vám mělo otevřít oči.

Mladší fenka - s tou jste v podstatě spokojen, protože je dle Vašeho názoru "vycvičená" - pokud si ale přečtu, v čem její "vycvičenost" spočívá, nevidím normálního psa, ale poslušného vydrilovaného robůtka s cirkusovými kousky, který, cituji "věrně celý den sedí u prosklených dveří", "umí – všechny běžné povely, + speciality – paňáčka, poprosit, utrhnout a přinést jablíčko, míček, kostičku"...

Víte, v tomto ohledu se Váš a můj pohled bude zásadně lišit. První fenka (velká) je psem, který se nenechal zlomit a chová se tak, jak se okolí chová vůči ní. Zůstala sama sebou a je mi velice líto, že ji vidíte zcela zkresleným "výcvikově-mysliveckým" pohledem. Je mi nesmírně líto jí samotné, protože to, co Vy vidíte jako devastaci zahrady a pelíšků, je ve skutečnosti jen jeden z mnoha jejích stresových ventilů.

Je mi líto i druhé (malé) fenky, protože její svět se smrskl z přirozeného psího na svět cirkusových kousků a absolutní poslušnosti. Je mi líto toho, že nechápete tak základní věc, jakou je hierarchie a přirozené dominantní hierarchické signály, za kterými zcela mylně vidíte sexuální obtěžování. Je mi líto toho, že fenky tráví svůj život v boudě a Vy navíc řešíte, jak je oddělit i zde...

Nečekám, že změníte svůj názor (tyto věci potřebují u některých lidí čas a především ochotu přijmout a vidět i přirozený psí svět, nejen ten svůj - a u některých jsou předem ztracené), ale přesto - zkuste si nezaujatě prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO včetně této Poradny. Pak máte velkou šanci zjistit, že jediná chyba je v základním přístupu Vás samého. Udělejte to dřív, než odsoudíte svoji fenku (nebo i mne) a uvědomte si, že ona sama Vám dává tu nejjasnější zpětnou vazbu o tom, co a kde je špatně. A protože je jezevčík a na rozdíl od své psí kolegyně má v sobě ještě zdravou jezevčí dominanci a zatvrzelost, bude Vám to dávat najevo tak dlouho, dokud nezměníte svůj přístup nebo dokud jí nenajdete lepší domov.

Budu velmi rád, pokud vám všem dáte šanci. Můžete mít i psa, i zahradu...

 

(28.9.2014)
Tazatel: Jarmila Bosanská, Dolný Kubín (Slovensko)
Plemeno psa:
appenzellský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Mám pejska ve stáří 3 a půl měsíce, přivezli jsme si ho asi před měsícem a půl /tehdy mu bylo něco přes 2 měsíce/ Chtěla jsem vysloveně plemeno, které je strážné a taky rádo štěká, jelikož mám velkou zahradu a dům, oplocení přímo u cesty. Aplík se mi zdal podle teorií a doporuščení ideální. Jenom že zatím štěká statečně jenom na noční ježky a našeho kocoura. Když se něco šoustne u plotu, zpozorní, hned tam běží, ale ani nemukne, jenom čichá a pak začne skučet, jako by se chctěl s těmi lidmi za plotem hrát! Já jsem z toho už docela nervozní,, protože pořá musím být ve střehu jako přetím, když tady nebyl pejsek žádný..:-) Chápu, že je ještě malý a jenom doufám, že se to časem upraví a začne opravdu ´´plnit svou funkci´´ a hlídat, jak má. Jenom bych se chtěla v tomu u Vás ujistit, že se to změní. A taky poradit - jestli ho mám snad k tomu štěkání nějak speciálně vybízet /i se snažím, ale štěkám zatím víc než on, u plotu ani nhlesne, ať dělám co dělám/. Na doplnění snad ještě uvedu, že bydlí se mnou uvnitř, spí u mně v ložnici, nechci ho nechávat venku na noc, já jsem nechtěla jenom strážného psa na fukci, ale taky společníka a kamaráda, proto je se mnou pořád v kontaktu. Není to jeho ´´nehlídání snad způsobeno tím, že zatím ke mně do dvorku vstoupili všechno jenom ´´hodní lidé´´? Zřídka ke mně někdo přijde, ale občas máma a bratr, jeden kamarád tak jednou za týden, toř vše, ale všichni, koho takdy zatím uvítal, byli k němu milí. Možná si myslí, že takový jsou všichni, kdo chodí za plotem a lidé vůbec?.....
Už mně i napadlo, jestli nemám někoho ´´najmout´´, aby občas vstoupil brankou s tím cvičným rukávem, oháněl se holí, nebo tak, aby pejsek viděl, že může přijít i nepřítel.....ale to mi i připadá trochu přitažečné za vlasy a Vy se asi zase chatáte za hlavu...Tak mi, prosím, poradte, anebo dejte znát, že z mé malé obludy bude hjednou hlídací a štěkací hafan, prosím :-) Na cvičák s ním chodit nechci, Soused má o pár metrů cvičák na NO, ale od něj bych nikdy nechtěla ani štěně, když vidím, jak je tam moří, jsou přivázaná  ve vedrech bez vody, práská nad nima bičem a vůbec....ten je bere jenom jako kusy. A taky drezúra vůbec se mi příčí, já ani nechci psa, co musí slyšet na ´´sedni´´, lehni´´, mně stačí, když mě bude mít přirozeně rád a přirozeně chránit naše teritorium, víc od pejska nechci, to je víc než dost.

Odpověď: Máte čtrnáctitýdenní(!) štěně. Pejsek je na světě třiapůl měsíce, sotva se stačil trochu rozhlédnout - a Vy od něj už teď čekáte chování dospělého psa, čekáte, že bude štěkat, že bude hlídat... jste nervózní z toho, že se chce s lidmi kamarádit... neurazte se, ale tohle není v pořádku.

Zkusím Vám to vysvětlit na jednoduchém příměru. Je to naprosto to stejné, jako když jste Vy sama byla malá (řekněme tak ve věku 2-3 roky) a Vaši rodiče by od Vás očekávali, že budete zodpovědně pomáhat s vedením domácnosti, budete znát věci, které Vás nikdo neučil a nikdo Vás s nimi neseznámil - budete umět číst, psát a počítat... jinými slovy řečeno budete malá holčička, ale rodiče od Vás budou čekat a vyžadovat, že se budete chovat jako dospělý jedinec. A ještě ke všemu pěkně drsný - taková domácí ochranka... a místo toho se chcete s lidmi kamarádit a hrát si s panenkami.

Není v pořádku od malého štěněte čekat vzorce chování, ke kterým se teprve časem dopracuje přes fázi štěněcí, pubertální, dospívající a nakonec dospělou. Přemýšlíte o možnosti teď, v socializační fázi, kdy se každé štěně teprve seznamuje s lidmi a navazuje s nimi kontakt, "najmout" člověka, který bude mít cvičný rukáv a ohánět se holí (jak sama popisujete) - ano, máte pravdu, chytám se za hlavu a zhluboka to rozdýchávám. Opět analogicky připomenu tu malou holčičku, ke které rodiče pozvou vyhlášeného šmejda, aby ji trochu profackoval a připravil ji tak v jejím útlém věku do budoucna na to, že lidé mohou být zlí a aby se ona sama pak dokázala podle toho chovat - ale jak chovat? Ano, zle a agresívně, protože si celým svým životem potáhne tuto svoji zkušenost z raného dětství...

A přesně toto Vám lítá hlavou, protože chcete tvrdého štěkajícího hafana, co Vám bude držet lidi sto metrů od baráku. Chcete svoje štěně zradit na samém začátku a do hlavy mu usadit celoživotní zkušenost, že lidé jsou agresívní a je třeba si je držet od těla.

Promiňte, ale tohle mi skutečně přijde velmi zvláštní a nepochopitelné. Na jednu stranu píšete, že chcete i psího společníka, na stranu druhou mi z Vaší strany schází základní pochopení psychiky štěněcí i psí - což je jednoznačně něco, co by každý měl zvládnout ještě předtím, než si psa pořídí. Appenzell je přirozený hlídač s velmi hlasitým a častým hlasovým projevem, je přirozeně dominantní a k cizím lidem nedůvěřivý. Předpokládám, že toto víte a s ohledem na výše popsané priority jste si právě proto toto plemeno pořídila. Bohužel jste zcela zapomněla na to, že žádný pes se nerodí jako hotový - stejně jako člověk prochází několika fázemi, jeho psychika se vyvíjí a mimo vrozené vzorce chování je utvářena především prostředím, ve kterém žije, výchovou a zkušenostmi. Prioritní pro Vás teď musí být výchova, socializace a navazání vztahu - pokud toto dokážete, pak se vše přirozenou cestou samo dostane do stavu, kdy Váš pejsek využije svoje hlídací vlohy pro Vás a Vaše zájmy. Pokud to nedokážete a Vaše priority budou takové, jaké popisuje Váš dotaz, pak se jeho vlohy v prvé řadě obrátí proti Vám samotné a mohu Vám garantovat, že pak budete velmi těžko řešit, jak vůbec zvládnout vlastního psa.

Každého novopečeného majitele štěněte by měla v této fázi zajímat jeho výchova, vzájemné sblížení a vytvoření přirozeného hierarchického prostředí - smečky. Starost o to, že čtrnáctitýdenní štěně nezaštěkává lidi a "neplní hlídací funkce" mi přijde... opravdu zvláštní.

Víte, sám mám tříletého pastevce. Je to také přirozený hlídač a obranář, vůči lidem (i psům) jsem ho vychoval jako klidného a nekonfliktního, přitom kdyby bylo zapotřebí, je schopen při své síle a inteligenci udělat trhací kalendář z každého, kdo by proti nám použil agresi. Kouzlo je v tom, že jeho motivací by v tomto případě nebyla obecná zloba vůči člověku (kterýmžto přístupem bohužel byla, je a bude ničena nádherná povaha tolika pastevců a dalších psích plemen), ale vztah, na kterém pracuji od samého začátku - vztah ke  mně, k našemu domovu. A to je daleko silnější, než jakýkoli "výcvik agrese a zloby", ať už na cvičáku nebo jinými metodami. Každý pes pozná, kdy je zapotřebí zasáhnout, ale ne každý pes je ochoten za svého člověka bojovat nebo hlídat jeho obydlí. Tohle mějte na paměti, přehoďte priority a zohledněte i psí duši, nejen své potřeby. Nespěchejte a nelámejte věci přes koleno, neřešte věci, které jsou v tomto věku nesmyslné. To, zda Vás pejsek "bude mít přirozeně rád a přirozeně chránit naše teritorium", závisí pouze a výhradně na tom, jak se k němu Vy sama budete chovat a jak Vás on sám bude brát - na ničem jiném...

 

(28.9.2014)
Tazatel: Kristýna Rašková, Nový Jičín
Plemeno psa:
jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na jednu otázečku. Dostali jsme darem, nebo jsme si spíše vzali 8mi měsíčního pejska Jack russlla teriéra od jednoho pána, který si ho koupil, ale už na něj nemá čas a docela dost ho zanedbával. Sám nám ho nabídl, jestli by jsme ho nechtěli. Bylo nám ho líto a tak jsme neváhali. S pejskem nechodil skoro vůbec ven. Jen tak jednou nebo dvakrát denně na 5 - 10 minut a tak je pejsek samozřejmě naučen dělat potřebu doma. Pejsek skoro nevycvičen. Chtěla bych se zeptat jak a jestli takhle starý pejsek se dá ještě převychovat, a naučit ho aby poslouchal a dělal potřebu venku a né doma.  Na co všechno by jsme se měli připravit a čemu se vyvarovat? Samozřejmě už jsme pejska měli, ale vždy od štěněte. Spíše se bojíme toho aby pejsek nějak nevyváděl, když s námi nevyrůstal. Mockrát děkuju za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Nejlepší, co teď můžete udělat, je sednout a důkladně si prostudovat PSÍ STRÁNKY FALCO včetně této Poradny. A samozřejmě začít tyto načtené principy používat v praxi - tedy zavést pravidelné a dostatečné aktivní procházky, všeobecně se svému pejskovi co nejvíce věnovat, komunikovat s ním, naučit ho zvládnout pár hodin samoty doma atd. V podstatě lze říci, že postup je úplně stejný jako při pořízení štěněte, platí stejné postupy. Některé věci půjdou vzhledem k věku rychleji, jiné potrvají o něco déle, protože budete muset odbourat zlozvyky nebo zajeté stereotypy. Ale pokud budete důslední a nastolíte všechna pravidla od samého začátku (což je velmi důležité!), pokud je budete schopni vymoci, pak se nebojte, vše půjde rychle. Psi jsou velice adaptabilní, Váš pejsek je navíc ještě mladé štěně, přizpůsobí se bez problému. Jak ale často zdůrazňuji, musíte si dát pozor na to, abyste od samého počátku dokázali (resp. jeden z vás) být pro svého pejska dostatečnou autoritou - s jack russelly mívají jejich majitelé nezřídka v tomto ohledu velké problémy. V opačném případě to samozřejmě pubertální jack russell na vás okamžitě začne zkoušet - proto si tuto záležitost zavčas pečlivě ohlídejte.

 

(28.9.2014)
Tazatel: Barbora Merenusová, Svor
Plemeno psa:
2x hladkosrstý foxteriér
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 4 roky/8 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den,pane Dostále, máme doma dva foxteríéry, kteří se nám v poslední době začali hodně prát mezi sebou. Většinou rvačka začne v situaci kdy jdou psi ven ze dveří.Starší pes zavrčí a ten mladší po něm okamžitě skočí. Mladší pes napadá i cizí psy. Chtěla bych Vás požádat o radu popř.i osobní konzultaci jak si s tímto problémem poradit. Zlomilo se to především v poslední době, kdy jsme se přestěhovali z bytu do baráku,kde jsou psi na zahradě.

Odpověď: Dobrý den:) Nezvládnutá hierarchie ve smečce, mladý to zkouší. Bylo by velmi rozumné se se mnou domluvit a s oběma pejsky za mnou přijet, pak Vám s nimi mohu pomoci - foxové jsou od přírody drsňáci a je zapotřebí dát především reálnou pozici mladého pejska rychle do pořádku, jinak se bude celá situaci dramaticky zhoršovat. Ozvěte se, pomůžu Vám.

 

(21.9.2014)
Tazatel: Lucie Ježková, Liberec
Plemeno psa:
chodský pes
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, našla jsem si na webu Vaše stránky (po doporučení přes jednu známou), trošku jsem stránky prohlédla a asi nejvhodnější bude Vám zaslat e-maila. Máme doma skoro 8-mi měsíční štěně chodského psa, máme s ním problém v tom smyslu, že z ničeho nic začne kousat. Nejdříve nám říkali, že přezubuje, že to přestane, ale už má přezubíno a kouše dál. Prostě někdy to je andílek a někdy pěkný raubíř. Problém může být i v tom, že přes týden je s mými rodiči na chatě a přes víkend ho mám u sebe (bydlím v paneláku a do práce dojíždím, zatím není zvyklý být doma sám a tak to jinak řešit nemůžeme). Bydlíme v Liberci a tak by nebyl asi problém někam za Vámi zajet a problematiku zkonzultovat s Vámi osobně, je-li to možné. Je to mladý pejsek a chodský pes je povahově super zvíře, je to náš druhý choďáček. Děkuji za jakoukoliv radu.

Odpověď: Dobrý den:) Problém je v základním nezvládnutí pejska (kousání), mezerách ve výchově (nemůžete ho nechat doma o samotě) a s tím souvisejícím rozdělením mezi Vás a rodiče (zásadně špatně). Každopádně varianta domluvit se se mnou na osobní konzultaci a tyto věci probrat je nejrozumnější a nejefektivnější, sám bych Vám ji také navrhl. Stačí mi zavolat a domluvit termín.

 

(21.9.2014)
Tazatel: Radka Fučíková, Mostek
Plemeno psa:
tibetská doga
Pohlaví: pes
Stáří: 8 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se zeptala na několik otázek. Předem děkuji za odpověď. Prosím pes začal na 8 měsících od 20 hodiny nonstop štěkat. Nevím jestli se začal bát tmy nebo hlídá. Sousedům se to nelíbí. Přestane v dospělosti nebo je to jeho povahou? Pokud ho nezavřu domu tak nepřestane. Mám problém, aby mě pes dostatečně poslechl. Dceru docela poslouchá a proto bych chtěla chodit na cvičák. Nevím, ale jestli to má ještě v jeho věku cenu.

Odpověď: Dobrý den, tibetská doga je přirozený hlídač a pokud se svému pejskovi nezačnete pořádně věnovat (výchova, komunikace), pak se nemůžete divit, že bude jednat výhradně na základě svých vrozených vzorců chování - tedy například štěkat, pokud mu bude v jeho okolí něco podezřelé. Štěkat, pokud bude chtít k sobě někoho přivolat. Štěkat, pokud si nebude jistý sám sebou.

Osmiměsíční tibetská doga je štěně, ne dospělý pes. Nepatří sám do kotce, nepatří sám na zahradu. Potřebuje se učit - co je v pohodě, co ho (nebo jeho okolí) ohrožuje, které situace není zapotřebí řešit, jak se chovat v situacích, které nezná a znát nemůže.

Tibetská doga není pes na cvičák. Tibetská doga potřebuje svého lidského parťáka, potřebuje sociální kontakt, sociální komunikaci. Tedy přesně ty věci, kterých se Vašemu štěněti u Vás nedostává. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, ať zjistíte, jak se ke psům chovat, jak je vychovávat, jaké jsou jejich přirozené potřeby a jak vypadá přirozená komunikace mezi člověkem a psem. Pokud budete chtít, není samozřejmě problém za mnou i s pejskem přijet a něco se naučit.

 

(7.9.2014)
Tazatel: Jiří Valenta, Kyjov
Plemeno psa:
vipet
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále. Syn vlastní cca jednoročního pejska vipeta, chovaného v domě, ale s neomezenou možností pohybu na velké oplocené zahradě. Pes  je v podstatě bezproblémový, nikoho nenapadá, vůči vnukům ( 2 a 5 let ) je tolerantní. Má však jednu nepříjemnou vadu. Pokud se syn s manželkou vzdálí, třeba jen na chvíli z domu a ponechají ho samotného, začne se nekontrolovaně třást a a stresovat. Následně začne poškozovat stěny, dveře a vybavení místnosti. Když byl jako štěně zavírali ho do drátěné klece, aby se volně nepohyboval po domě. Může být jeho nynější chování důsledkem toho? Je možno psíka uvedeného stresu nějakým způsobem zbavit? Děkuji za odpověď a přeji hezký den.

Odpověď: Dobrý den:) Ano, je to přímý důsledek špatného přístupu a výchovy ze strany Vašeho syna - pejsek za to sám nemůže, rozhodně nejde o nějakou jeho "vadu". Bohužel, Váš syn udělal vše pro to, aby se ze štěněte stal vystresovaný jedinec - místo toho, aby svého vipeta učil věcem, který žádný pes nezná sám od sebe, věnoval se mu a vybudoval vzájemnou důvěru a hierarchickou jistotu. Nemluvě o tom, že žádný pes (natož štěně) nikdy nepatří do klece!

Pokud se má situace urovnat, nejde to již v této fázi bez kontaktní pomoci pejskovi a intenzívní práce s jeho majitelem. Oběma rád pomůžu - pokud se Váš syn rozhodne této šance využít, nechť mě zkontaktuje telefonicky. Pokud bude ke svému pejskovi nadále přistupovat stejně, vezme si na svědomí jeden zničený psí život.

Jsem velmi rád a oceňuji, že Vám současná situace není lhostejná, třebaže bych upřímně řečeno čekal, že se na mne obrátí přímo majitel pejska...

 

(7.9.2014)
Tazatel: Jarmila Veselá, Praha
Plemeno psa:
kokršpaněl
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pejska jsem si vzala před třemi měsíci z útulku. Fenka Barča je 5 letá  kokršpanělka a není kastrovaná. Do útulku přišla údajně hodně vystrašená. Protože nebyla čipovaná, předpokládám že pochází z venkova ale nalezena byla v Praze Bohnicích. Byla krásně ostříhaná, upravená a čistá. Z toho usuzuji, že o ní bylo dobře pečováno a reaguje i  na základní povely.Tady doma si během dvou dnů zvykla  na kočku které se bála. Venku štěkala na osoby vysoké a silné. Chodím s ní často ven, většinou přes les na zahrádku a tady po sídlišti. Nebyl  s ní žádný problém až do pondělního rána . Šla jsem s ní jako obvykle na psí hříště .Cesta vede kolem školy, když jsem přicházela ke škole, vyrazil dav dětí, který byl nekonečný. Ona se otočila a panicky prchala zpátky domů. Od toho dne, nechce chodit ven. Z baráku ji musím vyloženě vytáhnou. Kolem poledne dotáhnout do lesa, pak už jde v klidu až na zahradu a zpátky, ale když vyjdeme z lesa je zle. Nechce jít na ulici. Musím ji přetáhnout přes silnici až k domu. Doma je  zase v pohodě. Konzultovala jsem situaci s veterinářem který mi doporučil chodit ven každou hodinu jen před dům, pak kousek dál a postupně odbourat ty její obavy neboť se stále otáčí, je roztěkaná a  pokud bych ji neudržela na vodítku tak uteče. Utekla mi 2 x zpátky do lesa, musela jsem za ní a na zavolání se vrátila. Nevím kde se stala chyba. Kolem té školy jsme chodily i před prázdninama. Možná , že jí ta situace připomněla něco nepříjemného z minula. Nevím. Proto se na Vás obracím s žádostí o radu. Přečetla jsem spoustu článků včetně vašich ale problémy které se v nich  popisují  se většinou  netýkají psů z útulku o kterých nic nevíme. Předem děkuji za odpověď a přeji Vám hodně úspěchů v práci.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za přání:) Psů z útulku, o "kterých nic nevíme" se tu týká velká část mých odpovědí i některé články, materiálu k prostudování naleznete na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO opravdu dost. A vždy je tam zmíněn i základní fakt, že každý z těchto pejsků si za sebou táhne kouli v podobě špatných zkušeností, mnohdy nejasné minulosti, špatné nebo žádné výchovy a zažitých stereotypů. Na každém člověku, který si takového pejska osvojí, pak je tyto "démony" co nejrychleji odhalit, zpracovat a především - nepřidávat k nim další...

Rada od Vašeho veterináře je slušně řečeno k ničemu. Vy musíte (jako vždy v podobných případech) napravit příčinu (tedy skutečný problém), nikoli jeho důsledky. Jinými slovy - k čemu Vám bude dlouhé a postupné přivykání fenky (pouze přivykání, stále s přetrvávajícím strachem v pozadí) démonu "dav dětí", když za pár dní s překvapením zjistíte, že se objevil démon další (třeba "rachotící popeláři")? Navíc právě uplynula "aklimatizační doba" (opět na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO již mnohokrát popsáno) a fenka se začiná chovat podle toho, jak vyhodnotila svůj nový domov a svoji "smečku".

Náprava trvalá a univerzální je jediná - rychle (velmi rychle!) vytvořit své fence fungující hierarchickou smečku s fungujícím vůdčím jedincem, tedy Vámi. Přirozené psí společenství, kdy se pes může opřít o svého vůdce, neřeší problémy, které mu nepřísluší, protože ví, že je řešit nemusí - ať už jde o o "dav dětí" či cokoli jiného. Od toho je tu vůdčí jedinec smečky, který se ovšem musí chovat tak, aby si psí důvěru a respekt zasloužil a vydobyl. Z mailu a Vašeho popisu je zcela jasné, že si fenečka na nový domov sice zvykla, ale onen "maják" pro ni bohužel nepředstavujete - a to je ta základní chyba, která bude do budoucna generovat další problémy.

Prostudujte (nejen přečtěte) si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, máte tu k dispozici přesně ty informace, které potřebujete - o psech z útulku, výchově, hierarchickém vedení, smečce, úloze vůdčího jedince atd. Nebo s fenkou za mnou přijeďte - ukážu Vám názorně, že za 5 minut se mnou už panikařit nebude - a pokud budete chtít, potřebné věci Vás i naučím.

 

(31.8.2014)
Tazatel: Josef Petrášek, Prachatice
Plemeno psa:
2x kříženec jezevčík x teriér
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 12 let/7 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, máme doma v bytě 2 pejsky křížence jezevčíka/teriéra, jeden má 7 let/12 kg, druhý 12 let/ 9 kg. U staršího se začaly projevovat problémy s pomočováním. U veterináře zjistili zvětšenou prostatu a doporučili kastraci. Zatím jsme kastraci oddálili tím, že na internetu jsme našli, že snížení hladiny testosteronu lze pomocí osateron acetátu-léku Ypozane, který má účinnost až 5 měsíců. Pomohlo to, ale je to chemie....i když vyzkoušeno a schváleno, i  recenze celkem OK. Rozbor krve měl před i potom v pořádku. Ale zase kastrovat, i když mladší pejsek je trochu bázlivý, staršího nenapadá, ale dovede se bránit dominantnějšímu. Starší pejsek je stále smečkově nad ním a někdy nějaké "souboje" byly, ale starší pejsek je sice fyzicky slabší, ale i když už byl skoro "přeprán" na zádech, tak se mu asi nikdy nepodvolí, spíše si dovoluje více než on a občas to něj zkouší, jestli ustoupí... Třetí možnost je operace prostaty, ale je to prý u psa složitější a málokdo je na to dobrý operatér, který by to zvládl k plnému prospěchu pejska. Prosím o Váš názor na věc, jako etologa. Zatím raději pokračujeme v léčbě konzervativně léky (Ypozane), i když to není asi taky moc dobré, ale kastrace je nevratný proces a neradi by jsme doma v bytě řešili nějaké častější soupeření pejsků. Takže vlastně otázka je : kastrace nebo léky nebo  operace ? Vše má ale svá proti, jak jsem již popsal výše. Děkujeme předem za odpověď a přejeme hodně zdraví a vše hezké Vám i Gardýskovi.

Odpověď: Dobrý den, děkuji moc za sebe i za Gardýska:) Testosteron je pohlavní hormon produkovaný právě varlaty. Jinými slovy, pokud pejskovi aplikujete Ypozane na snížení hladiny testosteronu, děláte vlastně totéž, co provede chirurgická kastrace - v podstatě se jedná o chemickou kastraci.

V tomto konkrétním případě jsou dva aspekty - lékařský a etologický. Z hlediska lékařského je použití léku Ypozane šetrnější z pohledu operační varianty, ale přece jen je to chemie a většinou to v podobných případech dopadá tak, že je nutné Ypozane aplikovat do konce života pejska. Na druhé straně operace pod plnou narkózou je v tomto věku pejska již dosti riziková, není zcela jednoduchá a může spustit další zdravotní problémy.

Z hlediska etologie - kastrace, ať již dlouhodobá chemická nebo chirurgická, se samozřejmě po několika týdnech, až se vyplaví zbytkové hormony, na starším pejskovi projeví. Mladší vycítí svoji šanci a půjde do toho - a starší buď vyklidí svoji pozici rychle a v klidu, nebo tento proces vzájemného porovnávání budě nějakou dobu trvat. Vzhledem k tomu, že má proti sobě soupeře mladšího a fyzicky silnějšího, navíc "při chuti", byla by to i tak jen otázka času, než by k tomu došlo.

V tomto konkrétním případě bych volil raději Ypozane a samozřejmě se jako nejvyšší vůdce postaral o to, aby "převzetí moci" mladším pejskem prošlo v klidu a bez zbytečných negativ pro staršího pejska - ať už fyzických nebo psychických. Každopádně Vám držím palce a Vám všem také přeji hodně zdraví a vše dobré...

 

(24.8.2014)
Tazatel: Jana Kusiková, Michalovce (Slovensko)
Plemeno psa:
kavkazský pastevecký pes
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, rada by som Vás poprosila o radu ohľadom nášho KO. Vychovávame ho od 6 týždňov, psík bol milý, poslušný, krmi ho syn, ja iba pamlsky - bez problémov z ruky, môžem mu brat jedlo z misy - nespraví nič, ale nastal problém: práve pred pár dňami mi dal jasne najavo, že ak sa mu niečo nepáči, spraví výskok a veľa nechýbalo, aby ma uhryzol. Stáva sa to, ked ideme na prechádzku - najprv idem s NO a on už útočí na mňa, lebo chce íst prvý on. Dnes som ho išla pred prechádzke zatvorit - to isté, výskok a išiel mi po ruke. Máme aj NO, má 4 roky, ktorý mu ale všetko od mala toleruje. Viem, že je to náročné plemeno, ale človek sa stará a on sa takto odvdačuje. Dá sa s tým ešte niečo robit? Mali sme aj cvičitela na základnú poslušnosť, to mal 6-8 mesiacov. Má výbornú starostlivost, prechádzky vo velkej záhrade, hry, ale teraz už začínam mat strach - ak sa mu niečo nebude pozdávat, tak zaútočí. Čo sa týka syna, s ním takýto problém nemá, počúva ho. Viem, že kaukazák je pes jedného pána, ale predsa... Len jemný šťuchanec alebo výskok od 90 kg vážiaceho psa, to nie je sranda. Myslíte, že by bolo vhodné opäť zavolať i cvičiteľa?

Odpověď: Dobrý den:) Přesně toto je jeden z těch případů, na které platí moje rčení, že pastevec není pro každého - aplikovat na tento typ psa "základní poslušnost", dívat se něj stylem "človek sa stará a on sa takto odvdačuje" a opět vidět potenciální spásu ve "cvičiteli" - toto vše svědčí o základním nepochopení specifik pastevecké povahy, jeho výchovy, spolužití a komunikace.

Máte ročního kavkazana. Je ve věku, kdy se začíná prosazovat, kdy začíná jasně dávat najevo, pokud člověka vedle sebe nebere. Na škále pastevců patří kavkazák mezi pastevce velmi tvrdé a velmi dominantní. Pokud vedle sebe nemá člověka, který mu rozumí a zároveň pro něj představuje neotřesitelnou autoritu, pak je v dospělosti schopen jej i napadnout a zle potrhat (takových případů se stalo a ještě stane velmi mnoho). Na to předem upozorňuji, protože jste momentálně na nejlepší cestě toho dosáhnout.

Pastevecký pes se pro život se svým člověkem necvičí, ale vychovává jako rovnocenný partner. Pokud se to podaří, pes se svým člověkem spolupracuje, dominantně proti němu nejde a nemá potřebu jej sejmout, pokud se mu něco nelíbí. Principem domluvy s pastevcem je komunikace, nikoliv povely. Znovu opakuji - pastevec vedle sebe nutně potřebuje psychickou autoritu, v opačném případě začne přejímat "šéfování" a to je začátek konce. Ty "šťuchance" jsou jedním ze základních pasteveckých varování - tam, kde jiný pes stiskne nebo kousne, tam pastevec využívá svoje tělesné dispozice (viz například rubrika "Gardien" a můj článek "Pyrenejská hrdost").

Vy nepotřebujete cvičitele, ten Vám nepomůže - leda mu dnes roční kavkazák na vlastní kůži ukáže, že už není půlroční štěně, které mu ještě ledacos tolerovalo. Vy (i Váš syn, ani on bohužel není skutečná autorita, jinak by to Váš pes nezkoušel ani na Vás) se potřebujete naučit se svým kavkazákem komunikovat a fungovat "po psím", potřebujete pochopit, že povaha pastevce se diametrálně liší od povahy německého ovčáka - je jiný a musíte to respektovat, přesto musíte být ten silnější. Ovčák se vám podvolí, pastevec ale půjde proti vám, pokud budete vyvíjet nátlak - a pokud bude zapotřebí, půjde proti vám velmi razantně. Teď je ještě štěně, za tři roky psychicky dospěje a pak může být velmi zle...

Začněte tím, že si prostudujete tyto PSÍ STRÁNKY FALCO - máte tu spoustu informací nejen o pastevcích a jejich vzorcích chování, ale především o psí hierarchii, výchově a vedení. A zvažte návštěvu u mne - vím, je to daleko, ale slovenských klientů jsem tu měl už pěknou řádku, vše se dá zvládnout a ve Vašem případě teď jde skutečně o hodně.

 

(24.8.2014)
Tazatel: Lenka Kyselová, Ústí nad Labem
Plemeno psa:
flat coated retrívr
Pohlaví: fena
Stáří: 17 měsíců
Kastrace:
ano (ve 14 měsících)
Dotaz: Dobrý den, jsem majitelkou úžasné, milé, chytré a dosud poslušné fenky FCR, se kterou téměř není problém. Před dvěma dny se mi ale přihodilo, že mě neuposlechla, což normálně nedělá. Situace byla o to horší, že se to stalo na silnici a klidně se mohlo něco vážnějšího přihodit. Je mi jasné, že jsem někde něco udělala špatně, ale nejsem schopná to sama racionálně vyhodnotit. Proto prosím o stanovisko zkušeného, abych nemusela takovou situaci řešit opakovaně. Tak tedy co se vlastně přihodilo:Jeli jsme s koňmi na vyjížďku a já brala fenku s sebou a starého psa jsem nechala doma. Quinet už s námi několikrát byla, ale je pravda, že naposledy za námi zhruba od poloviny vyjížďky zaostávala a musela jsem jí opakovaně volat a povzbuzovat, protože se jí najednou vůbec s námi nechtělo pokračovat dál. Myslela jsem, že měla jen špatný den a předevčírem jsme asi po 14 dnech šli opět společně na vyjížďku, tentokrát jsem na ní ale viděla, že se jí moc nechce už z domova. Nicméně nakonec za mého opakovaného povzbuzování šla, ale jen do určitého místa (šli jsme jinudy než minule a ona tu šla poprvé), tam se zastavila a odmítla jít dál a nakonec se dokonce otočila a rozeběhla se sama k domovu i když jsem jí volala (mohlo jí zajet auto!!). Omluvila jsem se ostatním zúčastněným a museli jsme se vrátit domů a to stejnou cestou, protože jinudy odmítala jít (byla bez vodítka, na koni to s ním nejde). Prostě jsme s ní šli domů a pak znovu vyrazili na vyjížďku bez ní, nijak jsem jí netrestala, vůbec jsem nevěděla, jak reagovat. Problém určitě nebyl, že by to pro ní bylo dlouhé nebo náročné, je zvyklá hodně běhat. Rozhodla jsem se jí už s koňmi nebrat na vyjížďky, ale to mi nevyřeší situaci, že to klidně udělá jindy, zase a to už nemusí dopadnout tak dobře. Tak teď nevím, jak z toho ven. Sama vidím, že Quinet potřebuje mentální zaměstnání, protože si doma pořád sama hledá práci nanosí hromady větví a vlastně všeho, co najde a hrabe výkopy na zahradě. Fyzicky jí jsem schopná vyběhat, chodím s ní i na nějaký výcvik, aby něco dělala, povely dělá sice ochotně,  ale není to ono, a když vidím ostatní psy a páníčky, tak mám opravdu pohodového psa, ale nechci jí zkazit. Jak jí vhodně zaměstnat, hlavně když jsme v práci, aby moc na zahradě neškodila?

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel, i tento dotaz svědčí o základním nepochopení psí psychiky, psích vzorců chování a přirozených psích potřeb. V prvé řadě - pes není robot naprogramovaný na určitou činnost (např. pasívní a bezpodmínečné sledování svého "pánečka" na koni). Pes je inteligentní živá bytost vyhodnocující svoje okolí a jeho podněty, ovlivněná svými vlastními pocity a na toto vše citlivě reagující. Vaše fenka je navíc ve věku pozdní psí puberty - tedy ve fázi, kdy opravdu nemůžete očekávat tupou poslušnost. Zkuste prosím pochopit, že toto od pejska očekávat je nesmysl a že i maximálně "spolehlivý" pes občas udělá něco jinak. Na Vás pak je zabezpečit, aby se ani v těchto případech nemohlo nic stát jemu ani jeho okolí.

Flat coated retrívr je pes loveckého založení, tedy velmi náchylný na "lovecké" podněty, vizuální, sluchové i pachové. Jako takový se často rozhoduje sám, jako všichni lovečtí psi má v povaze určitou samostatnost a tvrdohlavost - pokud se k něčemu rozhodne, prostě to udělá.

Za další - mnohokrát jsem zde už vysvětloval, že primární psí potřebou není fyzické vyběhání, ale sociální komunikace na psychické úrovni. Pokud je tato potřeba uspokojena, pak pejsek jednak nepotřebuje tolik fyzického pohybu, ale především je klidný - je spokojený a nemá potřebu devastace, není ve stresu. Pes, kterému jeho majitel poskytuje jen "pohyb", vykazuje mimo jiné právě Vámi popisované symptomy - jsou to jedny ze známek psychického stresu, kdy pes žije jenom vedle svého člověka, nikoli s ním. Stresové ventily - už jsem o tom nejednou psal.

Prostudujte si prosím tyto PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde dostatek souvisejících informací o skutečných psích potřebách, přirozeném společenství (smečce), hierarchii, výchově a komunikaci. Aplikujte je, respektujte psychiku a potřeby své fenečky, snažte se o to, aby k Vám měla co nejsilnější vztah (o to více se Vás bude přirozeně držet) a vše pak bude lepší...

 

(24.8.2014)
Tazatel: Jaroslava Jorová, Krkonoše
Plemeno psa:
mastiff x stafford(?)
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, věřím, že budete mít nápad, jak mě trochu nasměrovat a poradit. Vždy jsem měla větší a velké psy z útulku. Každý prožil předtím peklo, ale každého jsem zvládla a stal se z něho poslušný mazlík. Pomohl k tomu vždy i kvalitní výcvikář, ale to bylo když jsem bydlela v Praze.
Přestěhovala jsem se do Krkonoš, v 16-ti letech mi zemřel pes a já si z útulku vzala nového. Prý roční štěně, kříženec mastiffa a snad stafforda. Do útulku se dostal po dvou dnech, kdy byl přivázaný za lano u jednoho obchodu. Jmenuje se Jonáš a v září oslavíme rok společného žití. Za tu dobu jsem ho naučila všechno, co má pes umět. Včetně takových "blbostí" jako nosit noviny ze schránky, donést opatrně v tlamě knihu, kterou mám položenou na stolečku a já sedím u pracovního stolu a nutně ji potřebuji... Jen mám stálý problém venku. Nedokáže se vůbec ovládnout. V měsíci je to tak 5 dní, kdy je dokonalý v pohodě, zbytek je katastrofa. Je absolutně nesoustředěný, roztěkaný... Musí chodit jen na vodítku, když ho pustím, je pryč. Vidí velké lidi, děti, psi, ptáky..., slyší auto, za dvěma kopci někoho promluvit... a okamžitě chce za tím. Měla jsem již dva výcvikáře, ale neúspěch. První na louce v lese pořád se snažil učit Jonáše sednout, lehnout... i když to uměl, a pak řekl, že je na menší psy. Druhý si bral 500 na hodinu a tu hodinu se nechal Jonášem vláčet po vsi a vůbec netušil, jak na něj. Já pak chodila a omlouvala se lidem, na které Jonáš skočil a chtěl je objímat. Nevím, jak to Jonáše odnaučit. Můžu jít ověšená míčky, tahacími provazy, na zádech mít pytel s jeho dobrotama, nebo jít s karabáčem, ale je to jedno. Vidí někoho a vystartuje, aby ho objal. Teď už chodíme ven jen na blízkou louku, kde je betonová lavička. Tam ho přiváži na 10-ti metrové vodítko a nechám ho. Na jedné straně je řeka a cesta, kde chodí lidi se psy, na druhé silnice, kde také chodí lidi. To je bez problémů. Lidi jdou i okolo, Jonáš si poslušně sedne vedle mě, nechá se podrbat a je v klidu. Odvážu ho, jdeme po silnici domů, potkáme stejné lidi a Jonáš jim sedí málem na hlavě. Vůbec netuším, jak na něj a co dělat. Jestli budete potřebovat další info, napíšu. A jestli budete mít nápad, který pomůže, tak jste super.

Odpověď: Dobrý den:) Myslím, že toto info naprosto stačí - jste další oběť (v lepším případě - pokud jste o tom skutečně přesvědčená, pak je to horší) všobecného omylu, že pes potřebuje "výcvik". Jak to potom v případě (nejen) velkého silného psa dopadá, teď vidíte na vlastní očí...

Takovým lidem pak říkám "učíte pejska pitomosti místo důležitých věcí" - Jonáš Vám možná donese noviny a knížku, v domácím prostředí jakžtakž bude fungovat, protože jinou volbu nemá... ale venku, tam to rozjede, tam se jeho všeobjímající psí duše rozletí, protože pokud ho k něčemu (třeba k té betonové lavičce) pevně nepřivážete, nic ho nedrží. Respektive - nikdo ho nedrží, k nikomu nemá vazbu, ani k vlastní majitelce, protože ta ho jenom cvičila a ještě si na to najímala "odborníky", u kterých po přečtení jejich "práce se psem" nevím, jestli se smát nebo brečet.

Ano, můžete jít jak sama píšete ověšená míčky, tahacími provazy, na zádech pytel s dobrůtkami - a ano, Jonášovi to bude šumafuk. Proč by také nemělo? On potřebuje svoji živou bytost, ne míčky a dobrůtky. A to, že šumafuk jste mu Vy sama, je obrovský průšvih - u křížence, který v sobě má mastiffa, je to o to horší a z Vaší strany více alarmující. Protože místo toho, abyste ho vychovávala a budovala v něm vazbu sama na sebe, jste Jonáše jen cvičila. Místo toho, abyste s ním komunikovala a uměla se s ním domluvit, učila jste Jonáše cirkusové kousky. Místo toho, aby chtěl být s Vámi, Jonáš půjde s kýmkoli jiným - a víte proč? Protože vedle sebe nemá svůj "maják" a protože je ve věku, kdy si každý mladý pes uvědomuje svoji potřebu vůdčího jedince - a pokud ho nenachází vedle sebe, hledá ho jinde, ať už ve formě člověka nebo jiného psa.

Žije vedle Vás, ne s Vámi. Vás v podstatě ignoruje, pokud není doma, na vodítku nebo přivázaný k betonové lavičce - a to vše je nevyhnutelný důsledek právě té nevýchovy a "výcviku" místo hierarchické výchovy a přirozené komunikace.

Pokud budete mít chuť a odvahu, domluvte se se mnou a naučím vás oba si spolu rozumět. Je to na Vás - ale jen toto je "nápad, který pomůže", resp. moje dlouholetá praxe a umění přirozené lidskopsí komunikace, kterou svoje klienty a jejich pejsky učím.

 

(10.8.2014)
Tazatel: Dáša Ševčíková, Velká Bíteš
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den srdečně po delší odmlce zdravím.Vás i Gardiena Vaši poradnu sleduji stále s velikým zájmem. Bohužel mezi svými přáteli jsem si nadělala kvůli jejich přístupu k pejskům dost nepřátel. Vždy odkazuji na Vaši poradnu a Vaše články, ale bohužel lidské EGO je převeliké.  Většinou vylítnu, když vidím, že někdo psa bije. Např. kamarádka si pořídila štěně. Pejsek ve věku 4 měsíců se dere do domu když nesmí,nebo z branky ven. Neměla jsem s pejskem problém, stačilo gesto a pejsek za mnou do domu, z brány ven nešel. Jí se snažil vyklouznout. Dostal několikrát po čumáku a můj protest byl odbyt slovy.:,,Nemáš mi co radit, jak vychovat psa!". Další argument: ,, máš malého psa, to se ti to radí. " (Dle Vaší poradny i čivava dá zabrat, budiž mi to útěchou) Takových případů je nezpočet,navíc nedávno jsem se zase negativně vyjádřila o pamlscích jako odměna. Pozitivní motivace, ale nějak se jim z toho vytratila vazba na smečku. Lidi nechtějí číst,ani slyšet. U mě je to pouze v malém,nehraji si na žádného psího poradce. Ale jsou i pozitivní věci a pár šťastnějších pejsků. Kamarád si nedávno přivezl ze Slovenska ČV. Pejsek byl skoro k utracení,bohužel už kastrovaný. Jemu se podařilo za dva měsíce z vystresovaného vlčáka udělat naprosto vyrovnaného a pohodového  psa. Čím více se snažím poradit majitelům psů,odkazem na Vaši poradnu,tím víc chápu Vaši zhrzenost. Proč je nás tak málo,kteří si nechají poradit?! Z Vašich soustředění jsem se snažila vzít co nejvíc zkušeností. Vše se mi bohatě vrátilo ve vztahu já a můj pes. Pane Dostál přeji jen vše dobré,hlavně vnímavější majitele problémových pejsků.
Nyní k mému dotazu:
Často se svou fenkou cestuji. Ať už vlakem,  MHD,nebo autem : Nejčastěji asi 5 hodin vlakem. Nejdelší cesta autem asi 14 hodin . Fenka,nezvrací,nevypadá stresovaně,většinou klidně leží v kabele. Jen nepije. Při poslední cestě do Chorvatska,jsme měli 3 zastávky,z toho 2 asi hodinové,aby měl pejsek čas na vyvenčení,trochu krmení a pití. Jenže Bára se nenapila. Vodu má pořád k dispozici. Před časem měla fenka průjem a to jsem vlastně zjistila,jak málo pije. Při 7kilové hmotnosti je to 3až 3,5 deci vody. Veterinářka říkala,že mám zkusit vývar,nebo naředěný jogurt. Jenže jogurt odmítá, nebo pouze přislazený, vzhledem k její náchylnosti k průjmům to není asi to pravé: Vývar by mi mohl cestou zkysnout. Nemáte prosím nějaký nápad,zkušenost jak naučit pejska pitnému režimu. Krmím granulemi.Hrozí psovi dehydratace jako u člověka?  Mnohokrát děkuji za odpověď a celou Vaši poradnu,ze které stále čerpám: Za príma články k zamyšlení u kterých se leckdy i zasměju. A nikdy mě neznudí. Pozdrav do Liberce Vám a obrovské podrbání,pohlazení obrovskému pejskovi.

Odpověď: Dobrý den, také Vás a Barču moc zdravím:) Jak tu tak už poslední dobou občas zveřejním některý z mých "lidskopsích případů", hodně lidí si začalo uvědomovat, co moje práce skutečně obnáší a že to není procházka rajskou zahradou, ale díky některým klientům především boj s jejich vlastním egem. Určitý typ lidí totiž nechce slyšet pravdu a už vůbec ne fakt, že oni sami dělají v přístupu ke svému pejskovi zásadní chyby - neunesou to, kopají kolem sebe a za cíl si vyberou buď svého pejska nebo člověka, který se jim snaží poradit. To je to, co pociťujete i na vlastní kůži - ne ochotu naslouchat, ale primární lidskou agresivitu a vyšponované ego. A jak tak sleduji život kolem sebe, netýká se to zdaleka jen pejskařské společnosti...

K Vašemu dotazu: pitný režim a obecně hydratační nároky organismu jsou u psů stejně jako u lidí a jiných živých tvorů individuální - záleží na "vyladění" konkrétního organismu, na podmínkách okolního prostředí, psychickém stavu a dalších aspektech. Moje osobní zkušenost je třeba ta, že ačkoli klient má po konzultaci nebo výcvikové lekci dojem, že jeho pejsek umírá žízní a nalévá mu plnou misku, pouze tak 10-20% pejsků se skutečně pořádně napije. Většina z nich i třeba za vedra plnou misku vody ignoruje. Jinými slovy nejde tu o kritickou potřebu a některý pes pije méně, jiný více, tak jak mu dává mozek signál na základě vyhodnocení celkového stavu organismu. Ještě jinak řečeno - zdravé zavodňování organismu je záležitost "zpětné vazby organismu", nikoli zvyková nebo naučená.

Dehydratace organismu samozřejmě hrozí každému živému tvoru, psy nevyjímaje, to jde ale již o extrém. Nezapomeňte, že existuje i druhý extrém, kdy pes pije příliš, ledviny a střevní stěna nedokáží toto množství zpracovat a důsledkem pak jsou chronické a organismus velmi zatěžující průjmy včetně toho, že tento stav v mnoha případech indikuje cukrovkové nebo jiné onemocnění. Pokud je Baruška zdravá (doporučuji nechat pro jistotu udělat komplexní laboratorní vyšetření) a jen subjektivně "málo pije", vůbec to neřešte a netrapte se tím...

Ještě jednou velice děkuji za Gardýska i za sebe, mějte se moc hezky, Barče posílám velké psí pohlazení a vám oběma přání všeho dobrého:)

 

(3.8.2014)
Tazatel: Eva Štefániková, Hradec Králové
Plemeno psa:
australský ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 4,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz:  Dobrý den, prosím o radu. S přítelem jsme si pořídili před měsícem a půl štěně Australského ovčáka. Pořídili jsme si ho ve třech měsících a je to náš první pejsek. Od první chvíle byl pejsek velmi učenlivý, již po týdnu u nás se naučil, že doma se nečůrá. To dodržoval asi měsíc, avšak posledních pár dnů dodržuje tento vzorec chování: jsme na zahradě a začne čůrat, nebo vůbec nečůrá, vběhne do domu a všechno počůrá- avšak neznačkuje, ale většinou si lehne a počůrá i sebe. Když ho já nebo přítel voláme, ignoruje nás. Když za ním jdeme dovnitř a voláme ho aby s námi šel ven a vyčůral se tam, znovu si lehne a počůrá se. Všechno naznačuje tomu, že se bojí- ale my nevíme čeho. Nebijeme ho, ani na něj nekřičíme, snažíme se o pozitivní výcvik- odměňovat ho pokud se něco povede- ne ho trestat. Jak máme na takové chování reagovat? A co s tím? Jaká může být příčina a jak toto vyřešit?
Další můj dotaz je na to, co s bázlivostí pejska? Je v pořádku, když si nás hlídá, to ano, ale když vrčením a štěkáním reaguje na členy rodiny, v pořádku to myslím není. Náš pejsek se bojí hlavně mužů- vrčením a štěkáním reaguje na mého otce, na přítelova otce i bratry. Po dni stráveným s nimi nakonec vrčení ustane, ale druhý den se chování opakuje znova- jako by je nikdy neviděl. Dokonce se mi stalo, že mne vzbudil ve 4h ráno zuřivým štěkotem -myslela jsem si, že v domě jsou zloději- ale zjistila jsem, že jen ve vedlejším pokoji otec vstával do práce. Občas častuje vrčením i mou sestru, mamku i mamku mého přítele, ale u nich to není tak výrazné a po chvíli ho to přejde. Na kolemjdoucí reaguje většinou také štěkotem a vrčením (jen na kolemjdoucí, kteří mají pejska, je vždy v pohodě a nechá se i bez problému pohladit). Co s takovým chováním? a je takové chování u štěňat běžné nebo se jedná o vážný problém? Děkuji předem moc za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) První dotaz - v kombinaci s druhým je jasné, že se jedná o psychický spouštěč (viz moje druhá odpověď). Jen pro úplnost ale dodám, že se štěnětem je zapotřebí hodně chodit ven, na procházky mimo zahradu, prostě zavést normální "psí režim". Každý pes se potřebuje pohybovat mimo své teritorium (dům, zahrada), na což bohužel právě majitelé podobných lokalit rádi zapomínají. Štěně potřebuje nastartovat své vrozené vzorce chování a k tomu potřebuje příslušné podněty (například pachové stopy po jiných psech, rozlišení domácího a cizího teritoria atd.) A nezapomeňte také na to, že čtyřapůlměsíční štěně ještě není schopno svojí vůlí plně ovládat svěrače.

Druhý dotaz - ten bohužel plně potvrzuje skutečnost, že nemáte zvládnutou základní výchovu. Máte mylný pocit, že se pejsek bojí, realita je ale jiná - špatná výchova, špatně nastavená hierarchie a pes typu australského ovčáka logicky začíná projevovat své dominantní založení - a za krátkou dobu zjistí, že na něj v jeho "smečce" nikdo nemá. Ano, máte vážný problém a velmi doporučuji se se mnou domluvit, s pejskem za mnou přijet a naučit se potřebné věci dříve, než bude pozdě...

 

(3.8.2014)
Tazatel: Andrea Foretníková, Praha
Plemeno psa:
bišonek
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den nasli jsme pejska bisonka (cca 4 roky, pes, kastrace ne) ve velmi spatnem stavu, byl u veterinare, vse v poradku, byl u nas jeden den a hned se spratelil a choval se jako doma, uzasny pejsek. Bohuzel, kdyz jsme odesli zacalo velke peklo, vyti bouchni hlavickou o dvere apod. Samozrejme toto pripisujeme stresu z noveho prostredi a bani se samoty. Nicmene podarilo se najit puvodniho majitele, kteremu se zatoulaĺ. Nyni je u puvodniho majitele, ale ten pujde behem mesice do domova duchodcu. Radi bychom si pejska vzali k nam domu (budeme velmi doufat, ze se na nas nebude zlobit, ze jsme ho dali zpet puvodnimu majiteli :-) ). Mohli by jste prosim poradit jak nejlepe naucit pejska priivyknout novemu prostredi, aby nemel tendenci ublizovat sobe ani vecem kolem, kdyz bude sam? Zaroven jsme take zjistili, ze uplne puvodni majitel dal pejska do utulku, protoze se mu delalo spatne pri jizde autem, je na toto nejaka obrana, abychom ho pri jizde autem nestresovali?

Odpověď: Dobrý den:) Využijte doby, než původni majitel půjde do domova důchodců, k tomu, aby si na vás pejsek co nejvíce zvykl - berte ho každý den na procházku, postupně ho seznamujte s novým prostředím, zvykněte ho na svoji přítomnost, hlas, pach a kontakt. Ke konci této fáze už ho nechte u sebe i přes noc. Bišonek je už dospělý a každá změna prostředí (včetně lidí) znamená pro pejska stres, proto je vhodné (sama jste se o tom přesvědčila) dávkovat věci postupně. Včetně toho, aby si pejsek zvykl trávit doma i určitou dobu o samotě, což tento bišonek za svého dosavadního života se starým pánem asi neznal. Proto je potřeba jej to naučit stejně jako malé štěně - začít na velmi krátkých intervalech, dodržovat odchozí/příchozí rituály (vše máte nejednou v této Poradně již vysvětleno, najděte a prostudujte si prosím souvisejicí příspěvky, včetně základních principů přistupu a výchovy). Také nezapomeňte, že dospělý pes už má mnoho zažítých stereotypů a rituálů a je zapotřebí toto vše zohlednít a nesnažit se věci lámat přes koleno - dejte mu dostatek času, aby mohl všechny změny ve svém životě vstřebat a pochopit.

Jízdu autem řešte, až poznáte, jak se pejsek při ní opravdu bude chovat - zda jde o problém kinetózy nebo problém psychický. Opět odkazuji na PSÍ STRÁNKY FALCO, také jsem zde toto téma už nejednou rozebíral.

Držím palce, abyste to všichni zvládli co nejlépe.

 

(3.8.2014)
Tazatel: Michaela Kratochvílová, České Budějovice
Plemeno psa:
jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ano (ve 2,5 letech)
Dotaz: Dobrý den, mám problém se svým JRT. Neuváženě jsme se ho pořídili jako štěně ačkoliv jsme se psy neměli zkušenosti. Náš Rocky zvládá poslušnost venku, doma věci netrhá, neznačkuje, trénujeme dog dancing apod. Problém je v tom, že je hodně žárlivý. Je jedno, jestli zrovna žárlí na mě nebo na přítele, ale např. vrčí a cení zuby, když si chceme dát pusu, když se chceme obejmout, vecpe se mezi nás. Chtěla bych ho to odnaučit, dokud je čas, dokud nemáme dítě... Druhý problém je se štěkáním - ačkoliv má doma dost hraček apod., doma štěká, když na ulici slyší: trolejbus, motorku, kolo, psa, opilce atd atd. Jak ho naučit, aby slyšel na povel "ticho"? Největší problém je s tím, že začne takhle řvát třeba ve tři hodiny v noci a probudí půlku baráku. :( četla jsem, že základem je naučit psa štěkat na povel, aby pak pochopil, kdy štěkat nemá - ale to se mi zatím nedaří.

Odpověď: Dobrý den:) Bohužel, opět se jedná o jednoznačný případ nezvládnuté výchovy a hierarchických vztahů (o něčem vypovídá i kastrace pejska). Každý pes projevuje přirozené vzorce chování, které lze po lidsku nazvat "žárlením", nicméně pokud k nim přidá vrčení a cenění zubů, pak jde v popisované situaci již o varovné dominantní signály, které ve správně nastavené lidskopsí smečce absolutně nesmí být. Toto není záležitost "odnaučení", ale komunikace a vedení smečky.

Podobně Váš druhý problém - "základem je naučit psa štěkat na povel, aby pak pochopil, kdy štěkat nemá" je naprostý nesmysl. Je to stejné, jako kdyby Vám někdo řekl, že mluvit budete pouze tehdy, pokud dostanete povel - také by Vám to přišlo normální? Mezi přirozené psí chování patří i to, že psi používají hlasové signály, mimojiné i v případě, pokud chtějí svoje okolí (smečku) na něco upozornit. A naopak mezi přirozenou součást hierarchického vztahu a komunikace člověk-pes patří schopnost člověka nastavit příslušné hranice, kdy psí upozornění stačilo, popřípadě které věci není zapotřebí "komentovat"...

To vše, co jsem napsal, spadá do ranku základní psí výchovy a komunikace. Nejedná se a nemůže to vyřešit nikdy výcvik. Je ale zapotřebí, aby v tomto procesu především zapracoval člověk, pes vše potřebné pochopí, pokud dostane správné informace. Prostudujte si prosím PSÍ STRÁNKY FALCO, máte zde obrovské množství potřebných informací - a pokud budete chtít, není problém se se mnou domluvit na osobní pomoci.

 

(3.8.2014)
Tazatel: Radovan Švec, Mlýnice - Nová Ves
Plemeno psa:
německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ano
Dotaz: Dobrý den, chtěl bych se zeptat zda se dá pes naučit soužití s kočkou. Psa máme od soboty a kocour je u Nás již 6 let. Zatím na sebe reagují negativně. Pes je částečně cvičený, ale pokud se potká s kocourem tak na povel nereaguje.. Nejsem první majitel pejsek již měl dva majitele. Jinak je klidný.Zvládá základní povel. Moc Vám děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Samozřejmě se dá. Jen to chce potřebný čas a správný přístup - ne povelový (tam máte spolehlivost velmi nízkou, jdete proti přirozenému psímu instinktu), ale smečkový. Musíte dát všem zúčastněným dostatek času na vzájemnou aklimatizaci a vytýčení teritorií - plus správně zasáhnout ve chvíli, kdy je to zapotřebí. Nicméně všechna zvířata na světě jsou schopna se "dohodnout" a sdílet společně stejný prostor, psi a kočky nejsou výjimkou (vedle sebe dokáží žít ve vzájemném souladu mimochodem i predátor a jeho kořist, pokud predátor nemá potřebu lovit z hladu).

Ve Vašem případě danou situaci zkomplikuje pouze kastrace Vašeho německého ovčáka, bude mít horší sebeovládání a zvládání stresových situací, s tím je nutno počítat. Nicméně pokud do jejich společného soužití zasáhnete vždy s citem (tedy pokud jeden z nich poruší "pravidla hry") a odpovídajícím způsobem, nebudete tlačit na pilu a dopřejete jim dostatek času a vlastního poznání, pak za krátký čas budou vymezeny vzájemné kontakty a teritoria (kočka si obvykle vybírá "horní patra", pes "přízemí").

Dávejte v počáteční fázi pozor také na to, aby vždy byla k dispozici úniková cesta pro kočku i psa - skutečně nebezpečné situace vznikají tehdy, pokud se jakékoli zvíře cítí být zahnáno do kouta bez možnosti úniku. Německý ovčák může kočku lehce rozpůlit, dospělý kocour vydrápne psí oko během okamžiku.

Základem úspěchu je samozřejmě i klid a pohoda z Vaší strany - mějte na paměti, že z obou chcete vytvořit tolerující se jedince, ne nepřátele. A k tomu je nezbytně nutná právě ta klidná komunikace, za všech okolností.

 

(3.8.2014)
Tazatel: Tereza Macháčková, Pardubice
Plemeno psa:
jack russell teriér/americký staffordšírský teriér
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 4 roky/
Kastrace:
ano (ve 3 letech)/
Dotaz: Dobrý den, narazila jsem na Vaše stránky a začala je se zájmem pročítat. Naše rodina má fenku JRT, která je trochu rozmazlená. Rozhodli jsme si pořídit ještě druhého psa a volba padla na Amstaffa (také fenku). Zajímalo by mě, jaký bude podle Vašeho názoru jejich vzájemný vztah. Děkuji za odpověď a přeji mnoho úspěchů :-)

Odpověď: Dobrý den a děkuji za přání:) K Vašemu dotazu - jednoznačně nedoporučuji, tato konfigurace by byla zdrojem neustálých velkých problémů a ohrožením života Vaší fenky JRT od okamžiku, kdy by fenka AMSTAFa vyrostla ze štěněcího věku.

Na jedné straně kastrovaná (neplnohodnotná) fenka jack russella, tedy plemene s teriéří povahou v krvi, a s vrozenou dominancí kastrací posunutou do roviny nejistoty, nevyrovnanosti a zvýšené agresivity. Na straně druhé fena AMSTAFa, plemene s vyblokovaným sociálním chováním, plemene s daleko většími likvidačními dispozicemi. Nadto dvě feny - v podobné kombinaci vždy přirozeně soupeřící jedinci se vztahem posunutým až do vzájemné likvidace, pokud je jejich majitel skutečně 100% nezvládá z pozice hierarchie a vedení smečky, což je bohužel v naprosté většině případů pravidlem.

Prosím rozmyslete si svoje rozhodnutí, bylo by nešťastné pro všechny zúčastněné. Prostudujte si i tuto Poradnu, máte zde dostatek praktických důkazů, jak podobné případy končí...

 

(27.7.2014)
Tazatel: Lukáš Novotný, Šternberk
Plemeno psa:
čivava
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, potřeboval bych poradit. Máme doma 7 měsíční čivavaka.Od mala jsme ho seznamovali s lidmi i se psy a ruchem mesta,chodili neustale ven,dle prirucek socializovali. Pouštíme ho i na volno,poslouchá na přivolání i na povely. Chceme aby byl poslušný, hodný a štastný pes. Spí ve vlastním pelechu, snažíme se ho nerozmazlovat. V Poslední dva měsíce ale začal na každeho psa zuřivě vyjiždět. Podle toho co nam poradili na cvičišti, máme psa okřiknout,nebo přivolat, dat povel, po uposlechnutí pamlsek. Toto děláme pořád, ale jakmile projde znovu další pes, zase vyjíždí a štěká. Rodiče mají take psa- 8 leteho chi-tzu, vidali se odmala, přesto když ted přijedeme na navštěvu opět na psa vyjíždí,pak se uklidní, ale třeba za 10minut zase nanovo- jako by měl nejaky zkrat. Takto vyjede obcas i po nekterych lidech,ktere jeste nezna. Toto dříve nedělat. Zacne stekat a vyjizdet po rukou, okrikneme ho,dame povel,pamlsek,pamlsek dava i cizi osoba, vetsinou si za chvili na ciziho zvykne. Ted se nam ale stalo,ze jsme byli na navsteve u znamych a znameho kousl do ruky. Pritom si od neho vzal pamlsky,nechal se pochovat a pak ho zniceho nic kousl. Nevime si rady. Kde jsme udelali chybu, delame neco spatne? A jak mame reagovat,kdyz takto nekoho kousne? Nikdy predtim toto neudelal. I vy sam radite ze psa nemame fyzicky trestat, muzete mi poradit co delat? Moc vam děkuji za odpověd.

Odpověď: Dobrý den:) Čivavy stejně jako jiná malá plemena mají jeden problém - protože jsou vzrůstem malí, jejich majitelé se k nim chovají jako kdyby to nebyli psi, ale hračky. Tedy shovívavé okřikování "malého děcka", uplácení pamlskem - ale žádná komunikace, neexistující smečka, nic, co každý pes ke svému životu skutečně potřebuje. Lidé si prostě neuvědomují, že i ta "roztomilá ňafající potvůrka" (do doby, než je poprvé kousne) je plnohodnotný pes se všemi vzorci chování svého druhu. Pouze s tím rozdílem, že je malý a hodně temperamentní.

Chybu děláte právě v tom základním přístupu, stejný problém byste měli s jakýmkoli povahově podobným plemenem nebo psím jedincem jakékoli velikosti. A proto se musíte tak i chovat - tak, jak píšu na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO i ve svých knihách: komunikovat, tvořit hierarchickou smečku a být v jejím čele jako vůdčí jedinec. Současný stav Vašeho pejska dnes jasně signalizuje klasický problém vyplývající právě ze špatného přístupu - nejistotu, stres a z toho plynoucí pocit ohrožení a agresi typickou pro každého psa, který se bojí a ví, že je na všechno sám. Není smečka, není "maják" (vůdčí jedinec), není učitel. Učíte ho povely, neučíte ho věci, které jsou skutečně důležité a které potřebuje znát.

Fyzické trestání psa, tak jak je lidé chápou, je samozřejmě špatně - nutné je ovšem používaní dominantních psích signálů v odpovídajících situacích, tedy když je něco z psí strany v nepořádku. Platí to pro německou dogu stejně pro čivavu, samozřejmě vždy s použitím odpovídající razance - nemůžete použít stejně silný kontakt pro čivavu jako pro dogu, to byste ji zabili. Ale pokud fyzický kontakt a signály nebudete používat vůbec a místo toho budete pouze okřikovat a dávat pamlsky, dostanete se přesně do stavu, které ve svém dotazu popisujete. Je to přirozený důsledek.

Prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO, o komunikaci, psích signálech a psí výchově a vedení zde máte obrovské množství materiálu. Tyto postupy se nebojte používat, naučte se rozumět chování Vaší čivavy a pokud budete důslední, všechno se dostane do správných kolejí. Pokud budete potřebovat, není problém za mnou i s pejskem přijet.

Takže ještě jednou pro jistotu zopakuji - i čivava je pes a platí pro ni naprosto stejné principy výchovy, komunikace a vedení jako pro jakékoli jiné plemeno!

 

(27.7.2014)
Tazatel: Angela Klusoňová, Litomyšl
Plemeno psa:
border kolie
Pohlaví: pes
Stáří: 5 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych proprosit o radu. Máme 5měs. štěně border kolie jmenuje se Falco :o)) máme ho venku na dvorku - kde byl moc spokojený - nebrečí ani v noci -jenže ve dvoře lítají vlaštovky  a on sedí pod hnízdem štěká a číhá jak letí vlaštovka tak jí pak honí a štěká.. A toto dělá od rána do večera. Někdy více někdy méně -zálěží jak hodně vlaštovky létají:o) Někdy nejeví zájem ani o hru - maximálně frisbíčko .... Chová se tak jako dospělý pes když se hárá fenka - je uplně mimo o nic jiného nemá zájem - někdy ani o jídlo.Dobrutky sežere ale granule jen když už má opravdu velký hlad.... Už nevím co s ním.Uplně z toho blbne .... Samozřejmě se mu věnujeme - chodíme do pole na procházky,bereme si ho domu - to je v pohodě,ale jak příjde do dvora hned sedne a čumí na hnízdo nebo na oblohu ... Zavírat do kotce se mi ho nechce... Moc děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den... opět bohužel klasický případ štěněte, kterému se ve skutečnosti nikdo nevěnuje tak, jak by měl ("chodíme do pole na procházky,bereme si ho domu" je málo!), které nikdo neučí ty skutečně důležité věci pro život a neuspokojuje jeho psychické potřeby. Borderkolie je plemeno, které nezbytně nutně potřebuje už od štěněcího věku nejen fyzické, ale především psychické vybití - v opačném případě si typicky nachází činnost, na kterou se zafixuje, což v případě Vašeho pejska jsou právě ty vlaštovky. Až nebudou, najde si něco jiného - cokoli, co v něm uspokojí jeho typické "ovčácké" potřeby (zkuste si něco nastudovat o přirozených pracovních vlohách a chování tohoto plemene).

Borderkolie není pes na dvorek. Není to pes, který si vystačí sám se sebou. Už vůbec to není pes do kotce. Je to pes, který nutně ke svému zdravému vývoji a životu potřebuje intenzívní interakci se svým člověkem, v opačném případě ho zničíte. Na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO máte vše potřebné, stačí jen chtít a změnit svůj přístup - ten současný je od základu špatně a je jednoznačným důvodem k tomu, že Váš Falco, jak sama píšete "příjde do dvora hned sedne a čumí na hnízdo nebo na oblohu". Je mi z toho opravdu smutno a není v tom nic osobního - bohužel podobných případů je strašně moc, vidím každý den kolem sebe, jak borderky doplácejí na svoji současnou "módnost" a nesprávný přístup svých majitelů...

Máte šanci to teď změnit a Falcovi držím všechny palce.

 

(27.7.2014)
Tazatel: Lucie Baloghová, Brno
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, Viktore, 21.7 jsme si s přítelem z útulku vzali pejska (asi kříženec s border terierem, středního vzrůstu), byl záměrně opuštěn ještě s jiným psem, oba měli na krku cedulku. Jde znát, že je ještě štěně, je hravý, má takové "štěněcí pohyby":) Lidmi z útulku byl popisován jako nevyrovnaný, mírně agresivní, bojácný. Musím říct, že je neskutečně hodný a neustále nás překvapuje svou inteligencí, avšak mírně nevyrovnaný je. Pokud je k němu nějaký cizí člověk příliš "hrr", zavrčí a vycení zuby, ale pokud k němu přistupuje pomalu, je v pohodě. Podobně to má i se psy, bojí se jich, ale už očuchuje a nechá se očuchat. Co se týká chování v bytě, nic neokusuje, neznačkuje. Zkoušeli jsme ho nechat samotného v jiné místnosti, načež usnul bez jakéhokoliv povyku. Před nedávnem jsme bez něj šli na delší chvíli do obchodu, poslouchali jsme venku jeho reakce - jen chvíli trochu kňučel, pak se uklidnil. V noci spí s námi v posteli. Zdánlivě možná žádný problém nemáme..i přesto chci vědět, jestli postupujeme dobře..nevím, jestli je mírné knučení v pohodě, nebo už to značí nějaký problém..při hraní kouše, tak ho uklidníme a on sám přestane..zatím ho máme stále v patách, je to takový kontrolor..je to správně/není? Když mu ukážeme, aby zůstal, tak zůstane..neknučí, lehne si/sedne a čeká. Také mu moc nejedou granule, občas ho krmím z ruky..opět - je to tak dobře/není? Nevím, jakou má minulost, jak se k němu chovali...jestli to nějak ovlivnilo jeho současné chování.. Při venčení je taky hodný..zatím ho máme na vodítku (a používáme postroj). Držíme ho u nohy, reaguje na zpomalení zrychlení, když tahá, usměrníme ho a jde zase jak má. V lese ho máme stále na vodítku, ale už ho nechám jít před náma (opět reaguje na zrychlení/zpomalení, kouká se za náma), když běžíme, taky ho nechávám před sebou..zde ale taky nevím, jestli je správně venčit psa u nohy, nebo může jít před náma - jestli si tak nemyslí, že je vůdce smečky... Já už jsem jednoho psa měla (nyní je u mamky), ale současná výchova je diametrálně odlišná (už jsem se ponaučila:) Nechci udělat žádnou chybu, zatím je to puberták a nechci, aby měl nějaké špatné vzorce chování a pak ho "zbytečně" převychovávat - ne že bych nechtěl, ale byla by škoda "zkazit" tak užasného tvora. Díváme se na Cesara Millana (Dog whisperer/Znalec psí duše), tak pak třeba pozorujeme, v jaké poloze má hafan ocas, jestli dýchá plynule a tak...:)) ale jinak vlastně nevím, jak moc se jim inspirovat, přeci jen, i on se může mýlit (je zastáncem kastrace, což není dobré..) Zde končím svůj libesbríf:) jsem i připravena na individuální výcvik, bude-li třeba:) Mějte se krásně, Lucie+Michal

Odpověď: Dobrý den:) Pejska máte u sebe pár dnů a on se teprve rozhlíží a zjišťuje, koho má vedle sebe. A jakmile si Vás přečte, začne se podle toho chovat - a bude-li mít pocit, že jeho "smečka" nefunguje, že neexistuje vůdčí jedinec, pak se teprve projeví jeho pravá povaha. Zatím vyčkává - tak jako každý pes, který už není malé štěně a který má i špatné zkušenosti z minulosti.

Krmit pejska z ruky je chyba. Zatím se Vás drží, ale nebude to mít dlouhé trvání, jen do doby, než si ujasní své prostředí a své lidi. Pak se ale spousta věcí změní, je to otázka několika málo týdnů.

Upřímně - pokud chcete opravdu předejít problémům (což je samozřejmě daleko lepší než následně řešit důsledky zbytečných chyb v komunikaci, výchově a vedení), pak je reálně nejrozumnější u mne absolvovat můj individuál jako nejlepší investici do celého zbytku vašeho společného života. Spousta důležitých věcí je pro Vás v tuto chvíli nejasných, daleko lépe Vám mohu pomoci, pokud Vás tu s pejskem budu mít a i pro něj bude obrovským přínosem klid a jistota, které tu s Vámi získá. Takže pokud se rozhodnete do toho jít, bude to ze všech stran dobré rozhodnutí - stačí mi zavolat a domluvit se.

P.S. Skutečná psí komunikace je v něčem jiném, než prezentují mediální hvězdy typu pana Millana. Není tak uměle nablýskaná a jde cestou, která sice není tak efektní pro kamery, ale je na rozdíl od PR prezentací pravdivá a funkční. Pozorovat je třeba jiné věci - a více než pozorovat je zapotřebí je skutečně umět vnímat a vyhodnocovat...

 

(13.7.2014)
Tazatel: Věra Čaníková, Zlín
Plemeno psa:
chodský pes
Pohlaví: fena
Stáří: 21 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, moc ráda navštěvuji Vaše stránky a hl. poradnu - je moc poučná. Máme doma fenku chodského psa Dafy, která je skvělým kamarádem pro celou rodinu. Dafy bez problému snáší domácí zvířata (slepice, husy, ovce...). Když se s nimi seznamovala, manžel pouze vyjádřil nespokojenost s jednou malou honičkou a vše je ok-i v naší nepřítomnosti. Můj dotaz zní: je možné tohoto dosáhnout i u plemene husky? Kamaradka má husky fenku a tvrdí, že to možné není.
Další dotaz, nebo spíš postřeh se týká soužití malých a velkých psů - hlídali jsme týden čivavíka (3 roky,nekastrovaný). V přítomnosti páníčků  je na Dafy dost odtažitý a startovací (stále ho berou na ruce), Dafy na něj často pokládá packu- v tu ránu slyšíme,  že si moc dovoluje...-)) Čivavíka jsme nebrali na ruce, vše v klidu, a co se nestalo, druhý den už spal spolu s Dafy  v ložnici. Prostě se domnívám, že na něj přenášejí tím neustálým nošením v ruce strach. Také se mu zvýšilo sebevědomí-zdálo se nám. Zajímal by nás Váš názor. Jak to vysvětlit rodině, že psi budou ok. Prosím poraďte:-) Děkujeme a zdravíme Vás i pejska.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za sebe i za Gardýska a posílám pohlazení Vaší Dafy:) K prvnímu dotazu - sibiřský husky patří mezi plemena s velmi silným loveckým instinktem, jsou to častí "likvidátoři" kurníků apod. Na druhou stranu, pokud má člověk se svým pejskem správně nastavený a fungující vztah, pak lze zvládnout uvedený problém i s tímto plemenem.

Máte pravdu a už jsem to psal několikrát v Poradně a mnoha lidem vysvětloval - i malý pes je pes s psími vzorci chování a nošení v náručí "aby mu ten velký pes něco neudělal" způsobuje jen pokřivení jeho přirozené a původně zdravé povahy. Takto "ochraňovaný" pejsek se na jednu stranu větších psů bojí, protože nemá šanci s nimi přijít do kontaktu a nemá možnost s nimi komunikovat po psím, na stranu druhou mu roste falešné sebevědomí až do nebes, protože získává ze své pozice v náručí nereálné představy o vlastní hierarchické osobnosti. Tito pejskové pak mívají velký problém v situaci, kdy v té náruči nejsou a potkají jiného psa naživo z očí do očí...

Čivava z Vašeho dotazu ještě má šanci, ovšem záleží na jejích lidech. Ukažte jim s Dafy, že pokud se začnou chovat normálně a tak, jak je pejskům přirozené, vše bude mnohem lepší a šance jejich mrňouse přežít setkání s neznámým pejskem se radikálně zvýší.

 

(13.7.2014)
Tazatel: Jan Smejkal, Jihlava
Plemeno psa:
rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, nevěřil jsem tomu, ale potřebuji poradit. Mám problém s psem jem v tom , že když zůstane na zahradě sám tak rozkouše co může, pohyb má věnuji se mu ,jen nevím jak ho tohoto zlozvyku zbavit. Není to můj první pes, jeho předchůdce Max byl kříženec vlčáka a ridgebacka, to byly hodinky, ani kočku neprohnal bez povelu, byl se mnou 14let a asi lepšího mít nebudu. Ale tedy jak ho to odnaučit, prý dospívají ve třech letech tak doufám , že ho to přejde. Žena mi doma říká , že půjdu i se psem, tak nevím jestli se mám balit nebo ho to nějak odnaučit ?? Dík za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, každý občas potřebujeme radu a není ostuda o ni požádat:) Dvouletý ridgeback je stále ještě psychicky nedospělý pes s velkou energií, až v cca čtyřech letech věku se začne zklidňovat. A každý pejsek je jiný, nejhorší přístup je srovnávat a zlobit se, že ten současný není stejný jako byl předchozí nebo jakýkoli jiný v minulosti. Každý pes je zcela jiná osobnost a velmi často lidem říkám, že každý pejsek má jednu nectnost a milión ctností, které ji naprosto přebijí...

Nejedná se o zlozvyk. Pes, který má dostatek sociální a hierachické komunikace se svým člověkem, nemá potřebu devastace, nedochází u něj k podobnému stresovému ventilu. Jinými slovy - toto není primární problém, ale pouhý důsledek problému ležícího právě v neuspokojené psychice.

Prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO, začněte se svým ridgebackem fungovat jinak a s překvapením zjistíte, že popsaný "problém" zmizí sám od sebe. Za jak dlouho - to záleží pouze na Vás, hned to určitě nebude. Nebo se můžete domluvít se mnou, přijet i s pejskem na individuální výcvikový servis a vše tak podstatně urychlit a navíc se vyhnout jiným problémům do budoucna. Je to snadné, jen se vždy musí rozhodnout sám majitel pejska.

 

(13.7.2014)
Tazatel: Eva Seidlerová, Ostrava
Plemeno psa:
brazilská fila
Pohlaví: fena
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. je mi 10 let a s rodiči jsme jsi pořídily BRAZILSKOU FILU, mám strach,protože mě kouše,když si s ní hraji a pořád čteme články a snažíme se to napravit,ale nejde to. Tak se ptám, prosím o radu, jestli by jste nám pomohli ,ale nechceme jí trestat. Dnes je 12.7.a naše Badí Odeta  má 4 měsíce za 9 dnů.prosím pomozte. Děkuji Evička Seidlerová s rodiči.

Odpověď: Ahoj Evičko:) Určitě rád pomůžu. Brazilská fila je plemeno, kde člověk od samého počátku nesmí udělat zásadní chyby, jinak to končívá zle. Pokud čtete PSÍ STRÁNKY FALCO, je to moc dobře - jen je zapotřebí si uvědomit, že některé důležité věci je potřeba si nechat ukázat a naučit prakticky, nestačí o nich jen číst. Proto by bylo nejrozumnější, abyste si Ty, Tvoji rodiče a Badí Odeta udělali za mnou výlet do Liberce, kde Vám mohu ledacos na fenečce ukázat, vysvětlit a vše uvidíte na vlastní oči.

Pejsek se nevychovává tresty, ale správným přístupem. Vaše fenečka je štěně, které se teď potřebuje spoustu věcí naučit a potřebuje se je naučit správně - stejně tak i Ty a Tvoji rodiče...

 

(6.7.2014)
Tazatel: Věra Koubková, Praha
Plemeno psa:
německá doga
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den,chtela by jsem se zeptat na naseho pejska...Mame v rodine nemeckou dogu.Jelikoz bydli s rodici v dome a ja pracuji v jinem meste tak ho nevidam tak casto. Vzdy kdyz prijedu tak po nejake dobe co jsem doma si naproti me stoupne a zacne strasne stehat a koukat mi uprene do oci a nechce prestat a nemohu ho nicim utisit...Spis se ho bojim a nevim co snim:-) /podotykam ze je skoro stejne velky jako jatak ze z nej jde respekt:-)/...Nevim zda si chce chrat nebo tak neco ale obcas se bojim ze na me vyjede. Nic jsem mu nikdy neprovedla...Moc dekuji za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) On velmi dobře ví, že se ho bojíte, že si s jeho výzvou neumíte poradit. Proto Vás provokuje a čeká, jak se projevíte. Jen na Vás záleží - pokud se bát opravdu nebudete (nesmí tam být sebemenší náznak strachu nebo nejistoty), přistoupíte k němu a položíte mu zlehka hřbet ruky za jeho ústní koutky (ne na krk a už vůbec ne na hlavu!), pak tento signál vezme jako pozitivní a přijme Vás. Pokud svoje vnitřní rozpoložení neovládnete, pak po Vás vyjede nebo odskočí a začne Vás vyštěkávat s ještě větší intenzitou.

Pes Vašich rodičů je teď ve věku puberty a začíná testovat sám sebe i lidi kolem sebe. Jen na Vás je, jakou mu o sobě dáte informaci - buď pozitivní, nebo negativní. Pokud neuděláte nic a budete z něj mít strach, pak je to informace jednoznačně negativní, pro německou dogu budete nedůvěryhodná a bude se podle toho k Vám teď i do budoucna chovat.

 

(6.7.2014)
Tazatel: Zuzana Švarcová, Praha
Plemeno psa:
cane corso
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, potrebovala bych poradit. Pred pul rokem jsme si s pritelem spolecne poridili stene Cane Corso, fenecku. Ted, kdyz je ji 7 mesicu se bohuzel nase cesty rozesli a my resime otazku, komu pejsek zustane. Chteli bychom stridavou peci (po tydnu/14 dnech), ale nejsme si jisti, jak tuto situaci muze zvladat takoveto stene, navic teto rasy. Jestli se dokaze adaptovat na 2 domovy a 2 pany? Jestli vubec takovouto zmenu vnima a chape. Navic, je pro nas samozrejme dulezite, zda pozitivne.. Prosim o Vasi radu a tip, zda je lepsi, aby si nechal psa pouze jeden z nas nebo se da tato situace resit? Velice dekuji za odpoved, jsem s pozdravem.

Odpověď: Dobrý den:) "Střídavá péče" v žádném případě ne! Vaše dříve společné štěně musí zcela jednoznačně a trvale zůstat pouze u jednoho z vás, a to se vším všudy. Tady opravdu není jiná alternativa, pokud nechcete fenečku psychicky ničit - je to pes s potřebou svého vůdčího jedince, ne malé dítě s potřebou rodičů. Jste oba dospělí lidé a věřím, že budete schopni se spolu dohodnout bez toho, že kdokoli z vás bude fenku brát jako rukojmí. Nic osobního, ale bohužel už jsem takových případů zažil mnoho a proto doufám, že právě ten Váš bude vzácnou výjimkou...

 

(29.6.2014)
Tazatel: Nikola Gápová, Hradec Králové
Plemeno psa:
beagle
Pohlaví: pes
Stáří: 3 týdny
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, budu mít asi trochu netradiční dotaz. 29.5. mi zemřel pes beagle. Byla to obrovská rána, ale bez psa nedokážu žít. Shodou okolností ve stejné chovatelské stanici se narodili na moje narozeniny štěňata. Přítel mi tehdy řekl, že třeba ještě nešel za duhový most, třeba jen potřeboval vyměnit tělo a běžel se tam narodit znovu do lepšího těla. Narodil se tam pes, který měl také bílého ptáčka na krku, vypadal úplně stejně jako tehdy můj Miki. V současnosti jsou mu 3 týdny. Už jsem se viděli, ale on ještě mžoural. Věřte mi nebo ne, ale když jsem položila ruku do pelechu, feně to nevadilo a ten hafan si k ruce vždy lehl a hned usnul. Dovezla jsem mu svou deku, aby se naučil na můj pach a zároveň si potom bral pach matky a sourozenců pro první noci se mnou. Ale k věci. Mám ještě 4-5 týdnů se psychicky připravit. Nechci mít nějaká očekávání a pak tím trápit sebe či jeho. Dá se vůbec nějak připravit? S hafanem jsme vždycky spali spolu v posteli, nikdy jsme nechodili na cvičák, vše jsme si vykomunikovali a používali energii ke komunikaci a pohledy. Byl to skvělý pes, můj nejlepší kamarád. Dá se srovnat se ztrátou takového přítele? Nový pes nebude sloužit jako záplata, to rozhodně ne. Ale vztah s ním chci budovat stejně. Je to tak správně? Budu moc ráda, když mi poradíte pár tipů. Jak na sebe a jak na něj :)

Odpověď: Dobrý den:) Protože jsem sám už zažil, když mi odešli moji věrní psí kamarádi, budu opět mluvit z vlastní zkušenosti... Zaprvé - nikdy se s tím nesmíříte, nikdy to nepřestane bolet, nikdy nezapomenete. Zadruhé - každý pejsek je jedinečný, každý je originální osobnost a nikdy se Vám nestane, že budete mít dva pejsky úplně stejné. A nikdy, nikdy nesmíte porovnávat, nikdy nesmíte mít určitá očekávání a pak být zklamaná - proto také všem lidem, kteří se v podobné situaci octnou, tvrdě doporučuji vybrat si po odchodu svého pejska úplně jiné plemeno, protože těch zklamaných s výčitkami "můj minulý pes byla takový a takový, jakto že tenhle je jiný" jsem zažil moc a není to nic pěkného. Lidé bohužel mají příliš velkou tendenci porovnávat a čekat stejné chování od naprosto jiné individuality. Je to past, do které nesmíte spadnout - jakkoli tento pejsek bude exteriérově podobný, jeho duše a povaha budou jiné, bude to jednoduše úplně jiná, nová bytost, Ne převtělený Miki. A jako štěně bude mít zcela jiné vzorce chování než dospělý pes, na kterého jste byla donedávna zvyklá...

Se svým novým psím parťákem budujte vztah tak, jak to považujete za správné. Znovu budete vychovávat a učit pejska a jaký bude, záleží právě na tom, jak se Vy sama k němu budete chovat. A předem si ujasněte, že tento pejsek a jeho život nebudou kopírovat reakce a život Vašeho předchozího pejska. Budou jiné, ne horší a ne lepší, jenom jiné. A pokud budete postupovat správně, vychováte dalšího skvělého pejska.

Počítejte i s tím, že bude chvíli trvat, než si svoje štěně úplně k sobě pustíte - smutek po jeho předchůdci Vás v tomto bude přeci jen ovlivňovat. Raději na to upozorňuji předem, je to přirozený důsledek, pokud si pořídíte nového psího kamaráda v době, kdy ještě nejste "uvolněná".

Víc není co radit, každý si to musí prožít sám a stejně jako pejsci i lidé mají různé povahy, prožívají tyto situace jinak. Snad jen ještě jednu věc - pořiďte pro svého pejska všechno nové, nenechte mu nic (misky, pelíšek, obojek, hračky), co by Vám připomínalo při pohledu na něj pejska, který už odešel. Pomáhá to, věřte mi.

 

(29.6.2014)
Tazatel: Hana Hondlíková, Holýšov
Plemeno psa:
afghánský chrt
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 5 let/5 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, obracím se na Vás s následující prosbou. Chováme afgánské chrty. Vždy jsme měli alespoň 3. První pes byl Dex, ke kterému přibyl 8 letý pes z útulku Art. Oba psi se dvakrát servali (nebyl to nijak agresivní konflikt) a Art převzal dominantní postavení. Po dvou letech k nim přibilo štěňátko, fenka Loty. Jak Loty rostla a Art stárnul, převzala Loty dominantní postavení. Letos v březnu Art pošel stářím ve věku 14 let. Rozhodli jsme se s manželem, že si opět vezmeme třetího psa z útulku, 5letou fenku afgánského chrta Grace. V dubnu jsme si ji proto přivedli domů. Z počátku se jevilo vše OK. Psi jsme postupně seznamovali a po 3 týdnech již chodili na společném vodítku při venčení. Jediné konflikty nastávali při krmení, kdy Loty měla tendenci žrát z misky Grace a té se to nelíbilo. Krmili jsme proto odděleně. Po třech týdnech začala Loty hárat a my ji oddělili od ostatních. Poté u ní hned následovala falešná březost, kdy ve své společnosti nesnesla ani naše kočky, na které je jinak zvyklá. Takže její oddnělení se protáhlo. Po návratu k ostatním se vše otočilo o 180 stupňů. Obě feny se k sobě nemohou ani přiblížit. Jakmile se vidí jdou si po krku. Prokousnuté uši, krk, tržné rány. Nevidí-neslyší-neposlechnou. Jsou úplně v tranzu a museli jsme je vždy s manželem násilně odtrnout, přičemž se manžel jednou připletl rukou mezi jejich tlamy a měl prokousnuté zápěstí. V současné době je máme oddělené. Vrčí na sebe už jen přes dveře. Dex je s Loty v jedné místnosti bytu, Grace je sama. Ještě pro úplnost dodávám, že pes Dex má diagnostikovaný tumor a vzhledem k vývoji jeho zdravotního stavu bude nutné jej během 14 dní nechat uspat. Podobnou situaci jsme řešili již po příchodu Arta, jelikož v té době byl náš pes Dex rozmazlený jedináček. Bez našeho zásahu či přičinění si psi své pozice ujasnili. Dominantní byl Art, Dex se podřídil. Věděli jsme, že s příchodem Grace vyvstane stejný problém. Ale zaskočila nás stupňující se intenzita bez zjevného výsledku. Na závěr musím dodat, že jednotlivě obě poslouchají (sedni, lehni, dej pac, na vodítku chodí velice pěkně, vědí kde je jejich místo, co smějí, nesmějí - např. loudit u stolu). Veškeré příděli dostávají stejně tj. doba krmení, doba venčení, pohlazení, pochvala za uposlechnutí i ceres za neuposlechnutí (cíleně se snažíme nedělat mezi nimi rozdíl). Výcvik ve výcvikovém středisku jsme neabsolvovali ani s jednou. Loty jsme cvičili sami už od štěněte. Grace zřejmě cvičili původní majitelé. Pokud se ale dostanou k sobě, neposlechne ani jedna. Jedna z rad, které jsme obdrželi od chovatele chrtů (má jich momentálně 13) zní nechat je ať se servou a prostě si ujasní, která bude dominantní. Dalším názorem je, že jsem úplně nepochopili funkci smečky a měli jsme podpořit dominantní postavení Loty. Ať je to jak chce, určitě jsme chyby udělali. Jen vůbec netuším, co teď s tím. Za Váš názor a radu předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den, v tomto Vašem dotazu jste vynechala některá důležitá fakta oproti dotazu, který jste mi zaslala původně, ale základní skutečnosti zůstaly stejné, takže se budu řídit tímto zněním a pro dobro věci a pochopení souvislostí zmíním ten minulý v připadech, kdy to bude zapotřebí.

Vysvětloval jsem nesčetněkrát na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO i ve svých knihách, že hierarchické porovnávání fen je vždy daleko tvrdší a razantnější než u psů-samců. Feny nemůžete "nechat si to vyříkat", protože jednak po každém takovém "vyříkávání" skončí aspoň jedna z nich na veterině, jednak to bude i ta poražená stále zkoušet. Psi, pokud si srovnávají svoje vzájemné hierarchické postavení, jsou v tomto ohledu daleko přímočařejší - nejsou při fyzickém kontaktu tak zákeřní, nesnaží se protivníka fyzicky zlikvidovat a dovedou přijmout fakt, že ten druhý je silnější. Psy můžete bez většího rizika nechat, ať si to srovnají sami (pokud jeden z nich není vyložený asociál), feny nikdy. Navíc je to vše k ničemu, pokud nefunguje i lidský vůdce smečky.

Názor, že jste nepochopili základní fungování a řízení psí smečky, je správný a ještě víc byl zřejmý z Vašeho původního dotazu (pletete si strukturu smečky psí a vlčí - popř. sami autoři literatury, na kterou se odvoláváte!). Psí smečku (tedy i tu Vaši) musí vést jeden vůdčí jedinec (Vy nebo Váš manžel), ne Vy feny a Váš manžel psy - a Vaše teorie "podsmeček" je mylná už od samého základu. A smečku její vůdce především MUSÍ SKUTEČNĚ VÉST, NE SE JEN DÍVAT, jak se mezi sebou její členové perou. A musí ji vést správně, tedy přes jejího hierarchicky nejvyššího psího jedince - toho musí jednoznačně podporovat v jeho postavení a zároveň umět "sejmout", pokud začne mít tendenci k terorizování podřízených členů smečky. Musí mít v sobě autoritu pro prosazení své vůle a cit pro to, co se ve smečce děje - a to bohužel moc lidí samo od sebe skutečně neumí.

A nikdy smečku nerozděluje - smečka je smečka proto, aby všichni její členové spolupracovali, ne byli od sebe separováni. Pokud tedy bude v čele smečky schopný lidský jedinec, který bude své smečce (a psí smečce obecně) rozumět, pak nikdy k podobným excesům nedojde, protože schopný (super)alfa jedinec její psí členy perfektně zná a umí už v náznacích projevenou agresi srovnat tak, že zároveň podpoří svoji vlastní pozici.

Pokud budete chtít, není problém se se mnou domluvit, přijet za mnou se svou psí smečkou a já Vám názorně předvedu, že po prvním pokusu už si Vaše fenky nedovolí nic, zklidní se a budou mě brát jako nejvyšší autoritu. Pokud budete chtít, naučím to i Vás. Není to věc výcviku ani povelů, je to záležitost přirozené psí komunikace a pochopení toho, jak psi a smečka fungují.

Všechny rady "na dálku" jsou k ničemu, pokud je člověk neumí použit v praxi. Rozhodnutí, jak s mojí nabídkou naložíte, je opět jen na Vás...

 

(22.6.2014)
Tazatel: Marie Margaritovová, Praha
Plemeno psa:
hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 11 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Předem bych Vás a Vašeho čtyřnohého kamaráda chtěla pozdravit a popřát vše dobré do dalších let. Snad si na nás pamatujete, naposledy jsem Vám psala před dvěma lety, kdy měla Brita silnou infekci a málem jsme o ní přišly. Dostala se z toho bez následků (i bez diety) a další dva roky si měla myslím dost spokojený a pohodový psí život. Letos v zimě jsem ji objevila několik bulek na mléčných lištách (bohužel na obou). Objednala jsem se na polikliniku Libuš, kde nám ji tehdy zachránili přímo ke specialistovi na onkologii. Po několika návštěvách to zatím vypadá takto - bulky se mírně zvětšují a množí- bohužel,ale vypadá to že jsou zapouzdřené, na rengenu bylo vše v pořádku, sono též neobjevilo nic zásadního -akorát malou cystu na jednom vaječníku, moč v pořádku ale krevní testy jsou dost špatné. Konkrétně bílé krvinky má na polovičních hodnotách a červené jsou o něco lepší ale též dost nízké množství oproti normálu.Diagnoza - oslabená funkce kostní dřeně buď z důvodu aktivní cysty nebo z důvodu onkologického onemocnění. Máme opět přijít na počátku července, kdy opět udělají krevní testy, aby se to porovnalo s původními výsledky a dle toho se rozhodlo.Řešení je operace - odebrání dělohy, vaječníků a jedné mléčné lišty a po zhojení odebrání druhé lišty.Ale - je ji už 11 let a je velké nebezpečí, že nemusí operaci přežít, příp. se rána nebude hojit (má velmi oslabenou imunitu) a může se při otevření zjistit, že i když to ze sona nebylo patrné, že jsou zasažené další orgány. Nebo vše nechat, již ji netrápit operací a doufat že bulky neporostou příliš rychle. Nyní je v pohodě, veselá, ale v dubnu byla velmi slabá, nechtěla nám chodit, zadýchavala se a hlavně spala. Ale to vše jsou jednoznačné příznaky špatných krevních výsledků. Vím že se musíme rozhodnout sami, ale chtěla bych znát Váš názor. Děkuji a podrbejte za mě Vašeho čtyřnohého kamaráda.

Odpověď: Velice děkuji za přání:) Můj názor vzhledem k diagnóze, nálezu, rozsahu operace a věku fenky je jednoznačný - je to likvidační kombinace a do tak těžké a rozsáhlé operace (spíše více operací) bych rozhodně nešel. Kromě věku, oslabené imunity a pooperační šokové reakce organismu je zde ještě další nebezpečí plynoucí ze samotné narkózy, která by v tomto konkrétním případě musela trvat dlouho. Jak mi kdysi sám řekl jeden veterinář - nemá smysl, aby pejsek v podobném věku a stavu jen zemřel rozřezaný na operačním stole...

Dal bych šanci přírodě a psímu organismu a doufal, že postup rakoviny nebude příliš rychlý. Fenečku bych šetřil a dokud by tu být mohla, nechal bych ji žít a snažil se zapracovat na maximální podpoře imunitního systému, protože nic jiného v současném stavu nemá reálný smysl. Rakovina je neúprosná a s největší pravděpodobností jsou zasaženy i vnitřní orgány, nejen mléčné lišty.

Budu Britě i Vám moc držet palce, prosím pohlaďte ji za mě. Vím, že jsem Vás asi nepotěšil, ale věřte, že jsem se jako vždy snažil vybrat tu nejméně bolestnou a pro pejska nejlepší variantu. Rozhodnutí je ovšem opět jen na Vás...

 

(22.6.2014)
Tazatel: Jana Jelínková, Liberec
Plemeno psa:
hovawart
Pohlaví: fena
Stáří: 8 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. V první řade bych Vám rada podekovala za spoustu užitečných informaci o psech. Pro laika není lehké zorientovat se v často si protirecicich doporučeních z odborné literatury. Obdivuji i to, ze venujete jistě spoustu energie a času při zodpovidani dotazu na Vašich stránkách. Doporučení na Vas, i Vaši knihu mám od chovatelky našeho pejska. Dotazy z poradny procitam zatim prave v knižním vydání,nikde jsem ale nenarazila na ten svůj. Vždy jste se tohoto tématu spise jen zčásti dotkl. Tak doufám,, ze následující nebude jen plytvanim Vašeho času. Takže k věci,Astu ještě sice doma nemáme,ale přijde k nám jiz za dva týdny a já bych skutecne nechtěla nic pokazit. Naše rodina sestava ze dvou dospělých, 8lete kočky, ročního miminka. Bydlime v dome se zahradou,zkušenosti se psy máme spise male. Plemeno jsme volili tak, aby jako hlídač zvladlo celoroční pobyt venku. Je jasné ze male stěně musí byt co nejvíce s rodinou aby nás přijalo za sve,aby se začlenilo do smecky. Pocitam tedy, ze bude chodit do domu, spát u nás. Jenže mela by se také naučit zůstávat venku, hl.aby se ji zahustil kozich na zimu. Tak od rijna by asi už z těchto důvodu mela byt doma minimálně. Jenže je správné ji brát to co jako malinka bude moct? Chodit v zimě do domu asi reálné není, změna teploty by Astine zdraví asi neprospěla..Co s tím? Nepoustet ji dovnitř ani na začátku? Zda se mi to kruté. Rada bych,abycvhom s manželem měli v teto věci jasno,a abychom mohli vystupovat jednotne. Mnohokrát dekuji.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Řekl bych, že právě toto téma jsem probíral již mnohokrát, a to podrobně a jednoznačně - navíc odpověď vyplývá z celých PSÍCH STRÁNEK FALCO a psychiky psí duše...

Takže to znovu vše v kostce shrnu. Pes se rodí a zůstává celý svůj život sociálním tvorem, s primární potřebou sociální komunikace a sociálního kontaktu. Z toho naprosto jasně vyplývá, že jakákoli trvalejší izolace od jeho lidskopsí smečky (třeba právě to oblíbené "pes zůstane venku, na zimu vůbec, ať se mu zahustí kožich, uvnitř by trpěl" - navíc u Vás s výhledem na "celoroční pobyt venku"!) je z psího hlediska týrání. Je to naprosto stejné, jako kdybyste tímto způsobem vyhnala na noc nebo na zimu ven kohokoli ze svých blízkých lidí. Nemluvě o tom, že každý pes s podsadou nastřádá na zimu dostatečně hustou srst i uvnitř, pokud nevegetuje ve vyloženě přetopeném prostoru - všichni moji psi takto žili a žijí, vím, o čem mluvím.

Jinými slovy - Astu byste měla vychovávat a vnímat jak člena rodiny, ne jako "hlídacího psa na ven". V opačném případě její život ani vás vzájemný vztah nebudou stát za nic. A pokud si na sebe do půl roku jejího věku na sebe navzájem nezvyknete natolik, že Vám potom už samotné přijde myšlenka Asty mimo dům nesmyslná, bude to celkově špatně. Nemluvě o tom, jak lehce můžete v dnešní době o jakéhokoli pejska, žijícího na zahradě, přijít.

Tady opravdu není co řešit. Pes není náhrada zabezpečovacího zařízení pozemku a domu, je to živý tvor se svými přirozenými potřebami a stejnými právy na plnohodnotný život, jaká požaduje člověk, který si ho pořídil. Vychovejte Astu tak, aby měla vztah k Vám, ne k baráku a zahradě - a pak se můžete spolehnout na to, že Vás a Vaši rodinu bude chránit. A nezapomeňte mimochodem na to, že z hovawarta se stává pes se všemi ochranářskými a obranářskými rysy svého plemene teprve až s příchodem psychické dospělosti, tedy mezi 3,5. až 4. rokem věku!

 

(15.6.2014)
Tazatel: Pavel Benda, Ořech
Plemeno psa:
drsnosrstý jezevčík
Pohlaví: fena
Stáří: 9 let
Kastrace:
ano (v 7 letech)
Dotaz: Dobrý den, máme 9 letou fenu jezevčíka drsnosrtého, standard. Přes zimu bývá v domě, v letním období pak přespává v boudě v kotci, má k dispozici zahradu. Od mládí jsme řešili problém spočívající v tom, že fenka si vyhlédla nějaké místo (třeba u stolu, židle, venku někde na rozmezí světla a stínu, a tam pak byla schopná dlouhé minuty poskakovat dokola, koukat soustředěně do země... a přitom opakovaně štěkat. Snažili jsme se situaci řešit konzultacemi s veterináři, dokonce s psí psycholožkou (ostatně, ta byla velice překvapena chováním fenky, která jí při konzultaci "předvedla" v podstatě celou škálu všech možných chování. Žádná z konzultací nepřinesla výsledky, doporučena byla i medikace ke zklidnění, bez úspěchu. Nikdo si nevěděl rady.
V poslední době se situace neustále zhoršuje. Kromě toho, že fenka kdykoli, kdy má možnost vyběhnout na zahradu, vyběhne na svoje místečko (opět jakékoliv místi na rozhraní světla a stínu), kde pak pobíhá pořád tam a zpět, někdy i skáče jako srnka, kouká do země a opakovaně štěká. Přitom neustále vrtí a kroutí ocasem, tváří se velice soustředěně, až bychj řekl "ustaraně", rozčileně. K tomu se však ještě přidalo zdlouhavé a velice obtížné štěkání. Pohybuje se před domem, na straně do ulice, a i když nikdo kolem neprochází, neustále vyštěkává. Pokud se pokusím ji přivolat, musím povel opakovat, pak přiběhne sedne k nohám. V momentě, kdy dostane opět povel volno, naběhne na ono místečko a začne zase pobíhat a poštěkávat, případně zaběhne k brance a začne štěkat do ulice (opět, aniž by kdokoli šel a aniž by projíždělo auto).
Zajímavé je, že toto její chování se nejčastěji projevuje v době, kdy jsme doma, pokud je na zahradě sama, v domě nikdo není, je v klidu..., jakmile dorazíme, pozdraví nás a vyběhne na ono své místečjko a začne "blbnout". Na procházky se střídáme s manželkou a dospělými dětmi,bohužel asi však, nemá patrně jednotné vedení na procházkách (já určuji směr a ostatní, manželka nikoli, já vyžaduji zastavení před přechodem silnice, ostatní nikoliv... a pod.) Tuším, že problém může být v nás (o když nám bylo opakovaně veterináři i psycholožkou řečeno, že se patrně může jednat o jistou formu neurózy, případně ale i neurologické onemocnění).
Děkuji za případnou informaci, eventuálně možnost osobního kontaktu.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud by se skutečně jednalo o neurologické onemocnění, pak by se podobné chování fenky projevovalo ve stejné míře i v době, kdy je sama. To se ale podle Vašich slov neděje a "psycholožka" i veterináři evidentně nevědí, kudy kam, proto hodí do placu podobnou "diagnózu".

Dále - každá radikální změna v chování pejska tohoto rázu má svůj spouštěč, svoji jednoznačnou příčinu nebo sled událostí, která ji vyvolá. To platí pro jakoukoli fázi psího věku a pokud proběhne již v mladém věku a již v té době se nezkoriguje, s přibývajícím věkem se zafixuje a stane se zvykovou složkou chování (podobně jako například pes kastrovaný v pokročilejším věku bude naskakovat na feny ne z popudu sexuálního, ale zvykového). Přesně to se stalo i u Vaší fenečky, další upevnění nastalo vlivem provedené kastrace.

Je spousta psů, kteří reagují na pohybující se stíny, světelné odlesky apod., sklony k tomu mají především psi temperamentní (kam patří i jezevčík) a psi snadno vzrušitelní se silnými loveckými sklony (opět mezi ně patří určité typy jezevčíků). Není to v žádném případě známka nějaké duševní poruchy, ale prostý získaný vzorec chování (který jde změnit) a důsledek neexistujícího vůdčího jedince (tj. majitel pejska), kdy smečka neplní svoji korekční a výchovnou úlohu. Omlouvám se, ale neodpustím si teď poznámku, že pokud si někdo říká "psí psycholožka", pak by toto měl vědět a ne být překvapen chováním fenky...

Zpět k Vaší fenečce. Máte pravdu, že problém je i ve Vás - v tom smyslu, že jste v době, kdy se tento vzorec chování začal vytvářet, správně nereagoval nebo jste nevěděl, co s tím. Pokud budete chtít, velice rád Vám pomůžu. Stačí mě zkontaktovat telefonicky a domluvit bližší podrobnosti, samozřejmě Vás tu potřebuji i s fenečkou mít osobně.

 

(1.6.2014)
Tazatel: Andrea Čárska, Písek
Plemeno psa:
jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o Váš názor a pomoc na chovaní mého psa. Jsou mu 3 roky a posledních šest měsíců mi močí v bytě v době kdy jsem v práci i přesto, že je dostatečně vyvenčený. Také dělá problémy při mém odchodu z bytu, je agresivní a skáče na dveře (packami naráží do dveří). Snažím se svému Jackovi věnovat co nejvíce (dlouhé procházky, běhání a také hraní). Podle mého názoru si myslím,že to všechno děla z trucu. Měl byste pro mně nějakou radu,jak s tímto problémem skončit? Předem moc děkuji  

Odpověď: Dobrý den:) Nedělá to z trucu, takové chování je vždy důsledkem silného stresu, ve kterém se pejsek dlouhodobě nachází. Prostředí, ve kterém žije, lidé okolo něj, způsob, jakým s ním "komunikují". Pokud si alespoň trochu pročtete tuto Poradnu, rychle zjistíte, kolik dotazů na toto téma jsem tu již zodpovídal - vždy s tím, že jediná možnost dát věci do pořádku je najít a zrušit zdroj tohoto stresu.

To samozřejmě na dálku, bez kontaktu s pejskem a jeho člověkem nelze. Proto stejně jako ve všech ostatních takových případech je jediná funkční cesta (která je ale vždy úspěšná, přečtěte si třeba tuto zpětnou vazbu) - můžete se se mnou domluvit a s pejsekm za mnou přijet, pak Vám mohu pomoci. Rozhodnutí je jen na Vás, ale rozhodněte se rychle, půl roku je už velmi dlouhá doba a psychice Vašeho pejska velmi ubližuje.

 

(1.6.2014)
Tazatel: Lucie Veselá, Třebíč
Plemeno psa:
entlebušský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, prosim o radu, co mame delat, kdyz nam pes ji na co prijde (hovna,ponozky,papir, proste cokoliv), posledni dobou nam zacal skrabat omitku a pak ji ji. kdyz mu to chceme vzit nebo mu rekneme, ze nesmi, tak si postavi hlavu. jinak je hodny, sikovny a rychle se uci. mame o nej strach aby se mu neco nestalo nebo nebylo. prosim o radu a odpoved, predem moc dekujeme.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud štěně škrábe omítku a konzumuje ji, pak se jedná o jednoznačný deficit vápníku v jeho organismu, což mívá fatální následky - moje velmi často opakované doporučení ohledně přidávání IrishCalu tu skutečně neuvádím bezdůvodně a je velmi smutné, pokud to majitel štěněte podceňuje a ve výsledku pak štěně získá nezvratný celoživotní zdravotní hendikep.

Ani zbytek Vašeho dotazu bohužel není příliš pozitivní - jednoznačně indikuje nezvládnutí pejska jako takového, teď se nachází teprve na počátku psí puberty a pokud si nenecháte poradit, budete mít velmi brzy velké hierarchické problémy. Jednoduše řečeno Vás nebere, testuje si Vás a navíc jsou zde i evidentní problémy s jeho výživou.

Rád Vám pomůžu dát věci do pořádku, pokud za mnou i s pejskem přijedete. "Na dálku" se v takovém případě opravdu nemůžete naučit nic, navíc potřebuji štěně vidět. Pokud jemu i sobě tedy chcete pomoci, ozvěte se mi prosím telefonicky, domluvíme se.

 

(1.6.2014)
Tazatel: Adrián Škriečka, Nové Mesto nad Váhom (Slovensko)
Plemeno psa:
čivava
Pohlaví: pes
Stáří: 12 měsíců
Kastrace:
ano (v 10 měsících)
Dotaz: Dobrý den píšem lebo už som troška sklamaný zo psa lebo bezdôvodne napadá lúdí ,len ktorých pozná je normálny ale aj tak z ničoho nič niekedy pokúše,psík je normálne aj hravý a celkom pekne sa dá s ním aj zabavit.Další problém je že aj niektorých psov chce napadnút a moc šteká na ních,dalej neznese cestovanie autom.Prosím Vás o pomoc ako správne vychovat čivavku aby som mal dobrého a hlavne kludného psíka ako predíst týmto problémov?Psík je kastrovaný v desiatom mesiaci a má rok.

Odpověď: Dobrý den. Rozmyslel jste se dobře, než jste si pořídil pejska? Protože podle toho, co píšete, mi jednoznačně přijde, že ne... Jste zklamaný ze své dnes již roční čivavy a teprve teď se zajímáte o výchovu svého pejska - protože pokud byste jej vychovával od samého počátku, dnes byste zklamaný nebyl, pejsek by nebyl doživotně zmrzačený (tou kastrací jste ho odrovnal definitivně, k tomu už opravdu nemám slov) a teď čekáte "manuál k výchově psa"...

Víte, takto to opravdu nefunguje. Pes není auto, počítač nebo automatická pračka. Nepřichází na svět jako hotová bytost - vše se musí naučit a tím učitelem v tomto případě musí být jeho člověk. Ten ho musí vychovávat a učit, postupně a s maximálním využitím přirozených psích dispozic. Smečka, vůdce smečky, hierarchie... vše, o čem jsou celé tyto PSÍ STRÁNKY FALCO po okraj napěchované informacemi. Pes není hračka na zabavení a pobavení a to si člověk musí uvědomit ještě předtím, než si pořídí štěně...

Váš čivaví kluk je bohužel typický příklad pejska, na kterém jeho majitel nezapracoval ani trochu a teprve v momentě, kdy na něj začínají dopadat důsledky tohoto stavu, se začíná zajímat o to, na čem měl sám již skoro rok pracovat. Čekáte "manuál", ale ten nedostanete, protože pes není mechanický robot, na kterém budete aktivovat příslušné programy. Už toto Vaše očekávání demonstruje absolutní nepochopení psího světa, psího života, výchovy, naučení potřebných věci - a hlavně vzájemného vztahu a komunikace. V deseti měsících jste nechal svoje štěně zmrzačit a veškeré problémy čivavího plemene jste tím do budoucna potvrdil a posílil.

Prostudujte si PSÍ STRÁNKY FALCO (nejen tuto Poradnu) a pochopíte. Doufám, že pochopíte. Pokud ano, ozvěte se a já Vám pomůžu s tím, s čím ještě pomoci lze. Ne na dálku - budete muset přijet. Ale pro Vašeho pejska je to poslední šance, než ho zlikviduje první dominantní pes nebo si někdo z lidí nenechá líbit, že ho bezdůvodně napadne a kousne svým majitelem absolutně nevychovaný, nezvládnutý a podražený psík.

 

(1.6.2014)
Tazatel: Mária Nedelová, Banská Bystrica (Slovensko)
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, so svojím psom nemám nejaký vážny problém, ale aj tak by som chcela napraviť svoje prípadné chyby, zlepšiť náš vzťah a predísť prípadným problémom v budúcnosti. Jake je čierny kríženec zlatého retrievera. Je veľmi inteligentný a vnímavý. Stále premýšľa, kalkuluje čo sa mu kedy viac oplatí atď. Mám ho od šteniatka. Na začiatku jeho výchovy som určite urobila množstvo chýb, keďže je to môj prvý pes. Zvykol so mnou spávať v posteli a byť stále so mnou. Teraz je žiaľ väčšinou na záhrade a dnu chodí len veľmi zriedka, pretože bývam momentálne u tety a tá to nedovolí. To sa však čochvíľa zase zmení. Vždy som ku svojmu psovi pristupovala z rešpektom a spoliehala sa na svoj inštinkt. Pokiaľ mi napr. radili, aby som mu dala sťahovák keď ma ako šteňa nepočúval tak som to nedovolila, pripadalo mi to ako zrada voči nemu. Rovnako som premýšľala o kastrácii (oveľa skôr než som vôbec navštívila vaše stránky). Toto všetko vám píšem, aby ste si urobili trochu prehľad o našom spolunažívaní. Rozhodne nemáme mnohé veci dotiahnuté. Niekedy ma neposlúchne a odbehne sa hrať s iným psom, aj keď sa to nestáva často vnímam to ako nedotiahnuté z mojej strany. Pôvodne nebehal za srnami avšak teraz býva s jednou fenkou a tá ho to naučila a už to robieva aj sám. Keďže mám strach, že by sa mu mohlo niečo stať aj toto by som chcela eliminovať na minimum. Nedávno začal vrčať na niektorých pre ňho neznámych psov. Vždy som ho ráznym tónom upozornila a prestal s tým. Ale aj teraz ešte niekedy zvykne zavrčať, má zdvihnutý chvost. Ešte nikdy žiadneho psa nenapadol ani sa ho nepokúsil zraniť. Keď daný pes urobil niečo drzé (napr. sa mu pokúšal dominovať nejaký malý pes) zavrčal naňho a vyštekal ho . Keď sa pohádali napr. o hračku Jake buď ustúpil, alebo hádku riešili maximálne tým, že po sebe zavrčali alebo zaštekali. Pár-krát sa nám stalo, že ho napadol iný pes. Vždy som bola pritom a odohnala som ho (raz som musela aj daného psa kopnúť pretože išiel Jakovi po krku a majiteľ tam nebol, nemala som nič po ruke takže som jednala inštinktívne, nikomu sa nič nestalo). Jake sa sám nepokúša brániť, čaká ako to vyriešim ja. Poslednú dobu som sa mu nemohla dosť venovať, mala som ťažké obdobie a jeho rešpekt ku mne a poslušnosť klesla. Vyvrcholilo to včerajším incidentom. Boli sme spolu na terase jedného hostinca. Mal dobrú náladu a hral sa s jedným malým psom. Po čase som ho zavolala a pokojne mi ležal pri nohách. Vtedy okolo prechádzalo veľa ľudí. Mali fenu bieleho špica. Malý pes, s ktorým sa predtým hral a bol naproti cez uličku začal štekať a Jake vrčať. Netuším na čo vrčal. Či na nejakého s toho množstva ľudí, na tú fenku špica alebo na toho menšieho psa, čo štekal. Ja som ho ako vždy upozornila ráznym tónom. Keď to neprestávalo chytila som ho za papuľu, pozerala som sa mu priamo do očí a čakala kým sa ukľudní. Pravdepodobne som ho pustila príliš skoro, pretože neprestal. Znovu začal vrčať tentokrát bol otočený na mňa a vrčal hlbším tónom. Ja som ho reflexívne (uvedomujem si, že to bola chyba)jemne ťapla po zadku. Jeho reakciou bolo, že začal naozaj vrčať hrubým nízkym tónom, ceriť zuby a krčiť nos. Ja som ho za obojok stiahla k zemi, kde som ho pritlačila o zem tak, že som ho držala zvrchu na hlave a druhou rukou na trupe. Takto som čakala až kým sa úplne neuvoľnil. Keď som videla, že uvoľnil aj čeľusť pustila som ho. Sadol si a správal sa už úplne normálne. Potom si pokojne sám ľahol k mojím nohám. Po chvíľke som ho poškrabkala za uchom a všetko už bolo ok. Fenku ani druhého psa si nevšímal. Dnes ráno ma prekvapil v pozitívnom zmysle. Poslúchal ma na slovo. Tak ako ma už dávno neposlúchal ak vôbec niekedy. Bol uvoľnený hrali sme sa, hru ukončil kedykoľvek som chcela. Keď vybehol na iného psa, že sa pohrá tak na moje zavolanie okamžite zastavil a s radosťou bežal ku mne. Moja otázka znie: Zvládla som včerajšiu situáciu natoľko dobre, že som u ňho nadobudla stratený rešpekt? čo by som mala na svojej výchove zlepšiť? V najbližšej dobe s ním budem často aj dnu, pretože som teraz u rodičov a o cca mesiac budeme zase bývať spolu. Je možné, že cca o dva mesiace budem mať jeho syna, šteniatko. Strýko mi pôvodne vravel, že dajú svojej fenke keď žili spolu na záhrade tabletku, aby šteniatka neboli, ale nakoniec sa rozhodli inak. Teraz niekedy sa majú narodiť. Mohla by som niekedy potom už s oboma prísť na sústredenie, aby som pri šteniatku urobila čo najmenej chýb? Ospravedlňujem sa za dlhý príspevok. Snáď Vás nebudem oberať o priveľa času. Viem, že nič urgentne nepotrebujem, ale aj tak som sa chcela presvedčiť, či je všetko ok. Ďakujem za odpoveď a veľmi si vážim vašu prácu.

Odpověď: Dobrý den, také děkuji:) Pes si svého lidského "vůdce smečky" neustále testuje. V závislosti na tom, jak test vyhodnotí, získáváte nebo naopak ztrácíte body. Takže pokud například vyřešíte správně situaci týkající se smečky nebo pokud hierarchicky zvládnete situaci, kdy to na Vás zkusí vlastní pejsek, získáte pomyslné body a v očích svého pejska jako vůdčí jedinec jednoznačně stoupnete. Na druhou stranu, pokud uděláte hloupost a místo psího signálu na dominantní zónu provedete lidský kontakt na jeho zadku, okamžitě dostanete negativní zpětnou vazbu a jednoznačně ztrácíte. Konkrétnímu stavu "chová se/nechová se jako vůdce smečky" pak samozřejmě odpovídá i momentální ochota pejska fungovat a respektovat Vaši pozici, zpětnou vazbu dostáváte ihned...

Pokud budete chtít v budoucnu dotáhnout věci do konce u svého pejska a zvládnout správně od samého počátku i druhého v rámci smečky, doporučuji raději využít mého individuálního výcvikového servisu - je to v dané situaci efektivnější způsob, protože se mohu věnovat pouze Vám a Vašim pejskům a pro tento typ práce je to ideální metoda.

 

(18.5.2014)
Tazatel: Alice Iskerková, Žatec
Plemeno psa:
bernardýn
Pohlaví: pes
Stáří: 11 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, náhodou jsem objevila Vaše úžasné stránky a dovolte, abych Vám za ně nejprve poděkovala. Našla jsem tam spoustu tolik potřebných rad.  Dovedu si představit, jak je časově náročné nám všem tápajícím pejskařům radit.  Děkuji Vám.
Dovolte, abych Vás požádala o radu s výchovou našeho ročního bernardýna Gastona.  Přišel do naší rodiny po té, co nám odešel do psího nebe bernský salašnický pes.  Je Vám jasné, že se jedná o jinou váhovou kategorii.  Dobrosrdečná povaha tohoto plemene nás nezklamala. Je ale tvrdohlavý (to nám nevadí). V půl roce jsme s ním začali navštěvovat cvičák, kde výcvik byl založen na výuce základních povelů. V podzimních měsících jsme cvičili na louce. Vždy cvičil pouze jeden pejsek a ostatní byli umístěni do aut. V zimě jsme byli všichni pohromadě v tělocvičně. Bylo to prima.
Bernardýn je nespoutaný živel. Ale dokáže milovat svého pána tak, jak jsme u žádných předešlých pejsků nezažili. Takže nejprve bych popsala, co umíme nejspíš správně a potom se dostanu k našemu problému. Ovládá tyto povely – k noze, sedni, lehni a ke mně. Je možné mu sebrat z tlamy i kost.  Pokud dostane krmení, tak čeká na povel, než se vrhne do misky. Umí povel přines (míček). Košík přijal statečně. Výchovu jsme založili na pamlscích (vařená kuřecí srdíčka apod.) Na vodítku chodí skvěle, pouze když začne tahat, tak se zastavíme a trpělivě čekáme, až se vrátí k noze.
A teď to co se nám nedaří. Je správné, že si dovolíme jej pustit na volno pouze na louce, kde vidíme široko daleko?  Tam občas dokáže vypnout a prostě povel ke mně nefunguje. Až když mu manžel začne utíkat, tak k němu běží. V případě, že by viděl nějakého psa, kočku nebo zvíře, tak je konec. Bude se chtít kamarádit a vzhledem ke své váze je především pro pejskaře nevítaný kamarád.  Je to ještě takový nemotora.
Má problém se psy za plotem, kolem kterých procházíme, a oni na něj štěkají. Tady pamlsek většinou nezabírá.
Tak a nyní náš největší problém.  Zde si s manželem vyčítáme, že jsme udělali největší chybu a opravdu si nevíme rady. Před třemi měsíci jsme byli s Gastonem ve městě na procházce. Zastavili nás tři lidé, kteří nás požádali o možnost se s naším psem vyfotit. Byli hodně veselí. Náš pes seděl způsobně jen do okamžiku, než se paní v cyklistické helmě k němu natlačila, aby měla pěkné foto. Při této akci hodně křičeli. Náš pes jí cvaknul do helmy a my jsme si uvědomili, že jsme našeho psa nechali v pěkné šlamastice. Ale už bylo pozdě. Manžel tvrdí, že to jak se dnes náš pes chová, není důsledek tohoto zážitku, ale já jsem přesvědčená, že ano. Dnes se nemůžeme zastavit s nikým na ulici a ani s nikým za plotem bavit. Hned začne štěkat a zlobí se. Pokud procházíme mezi lidmi a oni se dostanou k němu na dosah, tak je má tendenci cvaknout. Ne kousnout, ale cvakne.  Mrzí mne, že jsme to nejspíš zavinili my, ale vůbec netušíme jak toto odstranit. Někdy, když kolem nás někdo prochází, jej zaujmeme pamlsky. Ale pokud někdo náhle vyrazí z obchodu a my zrovna procházíme, tak je konec.
Ještě poslední dotaz. Když přicházíme s manželem domů, tak máme vždy úplatek.  Náš pes poslechne na povel sedni. Pak vše proběhne v pohodě. Horší je to u ostatních návštěv. Naštěstí jsou mladší a mají dobrou kondici, jinak by seděli na zemi. Ty opravdu bouřlivě vítá a úplatky nezabírají.
Tak a to je vše. Bojím se, že jsem Vás zahltila velkým množstvím dotazů a nebudu se zlobit, když mi neodpovíte. Ale byla bych Vám moc vděčná, protože naprosto souhlasím s Vaším názorem, že většina chyb je v nás, majitelích pejsků. Ještě mám poslední dotaz.  Zaujal mě Váš program společného pobytu pejsků pod Vaším dohledem. Budete tuto akci organizovat někdy v době dovolených? Může na takovou akci i náš obřík?
Děkuji Vám předem za vaši trpělivost.

Odpověď: Dobrý den, já také velice děkuji:) Ach jo. Hrozně moc jste toho pokazili tím pseudovýcvikem a především si neuvědomujete, že bernardýn není primárně dobrosrdečný medvídek, ale poměrně ostrý a dominantně a teritoriálně založený pes. Váš pejsek je teď v období psí puberty a začíná zkoušet a testovat, začíná se projevovat. A již v této fázi se názorně ukazují všechny chyby, kterých jste se do této doby dopustili.

Pejsky tohoto typu nemůžete tahat na cvičák, protože jak se ukázalo i v tomto konkrétním případě, "cvičitelé" absolutně netuší, o co jde, a "cvičí" bernardýna jako německého ovčáka. Praktickým důsledkem je pak to, co začínáte zažívat na vlastní kůži - nějaké úplatky začínají být pejskovi šumafuk, pokud mu o něco jde (a je to naprosto logické a očekávatelné) a především se začíná chovat podle vlastního úsudku v situacích, kdy cítí ohrožení. Věřte tomu, že nějaký povel "přines míček" Vám do života s ním nedal vůbec nic, čekat, až se vrátí k noze v okamžiku, kdy začne na voditku táhnout, Vám také přestane velmi brzy fungovat a "výchova" založená na pamlscích ho jen definitivně utvrdila v tom, že v jeho smečce není nikdo, kdo by byl aspoň náznakem kandidát na vůdčího jedince - tedy kromě jeho samotného.

Váš první dotaz - koledujete si o malér. Máte neovládaného pejska a může se stát cokoli, co absolutně nebudete mít šanci ve Vaší situaci ovlivnit. Podobná plemena je zapotřebí vychovávat a vést (ne cvičit!) zcela jinak, musí cítit vlastní potřebu držet se u svého člověka - sami k tomu mají vrozené dispozice, je to pro ně přirozené a naplňuje je to. Jen je třeba jim k tomu dát správnou šanci.

Váš druhý dotaz - ano, to opět zcela odpovídá Vaší celkové situaci, kdy nejste pro svého pejska autoritou. Řídí se jen sám podle sebe, ne podle toho, co chcete Vy.

Váš třetí dotaz - se svým pejskem odmala musíte spolupracovat, musíte jej umět vnímat! Musíte umět předvídat, musíte vědět, co se v něm odehrává a jako smečka (a její vůdce) musíte být schopna zajistit, aby nikdo cizí nenarušil podobným způsobem jeho (váš společný) osobní prostor - to je jeden z Vašich úkolů vůdčího jedince. A protože jste to neudělala, zjednal si pořádek sám za sebe - oprávněně a opět zcela očekávatelně. Být na místě paní s cyklistickou helmou malé dítě bez helmy, řešila byste velmi ošklivý problém...

Čtvrtý dotaz - návštěvy, Vy musíte rozhodnout co a jak, ne Váš pejsek. A musíte si to umět prosadit.

To, jak se dnes Váš bernardýn chová, je přirozeným negativnim důsledkem Vaší výchovy, chyb, cvičáku, celkového přístupu a zkušeností, kterými si on sám prošel. Je mu necelý rok a pokud se s tím nezačne rychle neco dělat, bude to do budoucna neštěstí pro vás všechny. To myslím naprosto vážně a nemějte prosím pocit, že Vás jenom straším - máte úspěšně našlápnuto k velkým problémům, jejich první náznaky už máte za sebou.

Dobrá zpráva je, že pokud budete sama chtít, pomůžu Vám dát věci do pořádku. Stačí se se mnou telefonicky spojit a domluvit termín mého individuálního výcvikového servisu. Zapomeňte na louky, tělocvičnu a psy v autě - já Vás naučím i s pejskem bezproblémovému chování v běžném provozu a především tomu, jak spolu komunikovat, aby Vás pejsek bral. Rozhodnutí je na Vás, moje nabídka je k dispozici včetně toho, co se o mně a mé práci můžete dozvědět na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO...

P.S. Na moje akce mohou obříci běžně (teď například budu mít na soustředění kromě svého vlastního obříka i obříky německou dogu a středoasiata), ale přijal bych Vás ve Vašem konkrétním případě stejně až po absolvování individuálu - tedy poté, co byste už oba věděli, co a jak. A pro doplnění - svoje akce v čase dovolených neorganizuji záměrně, protože jednak lidé jsou rozlítáni po světě, jednak letní vedra nejsou zrovna tím ideálním časem pro náročné lidskopsí aktivity:)

 

(11.5.2014)
Tazatel: Milena Dvořáková, Karlovy Vary
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ano (v 5 měsících!)
Dotaz: Dobrý den,pane Dostále,už delší čas pročítám vaší poradnu a jse m si přečetla vaší knížku.Asi mě moc nepochválíte ,kvůli té kastraci ,ale doporučil to pro pejska veterinář.Už se to nedá vrátit,ale už bych to neudelala. moc vám fandím a určitě otvíráte oči tem,kteří vychovávají psy jinak než mají .Já jsem asi také udělala spoustu chyb,proto vám píšu .Máme křížence,jeho matka křížená pudlice asi zřejme z jezevčíkem a otec čistokrevný pudl.Už ve dvou měsících byl vzteklý kvůli kosti ,kterou si našel venku .Tak to bylo i u misky když žral,když někdo prošel hrozivě vrčel a možná by i kousnul.Obracovala jsem ho na bok ,alebylo to ještě horší.Ted mi asi moc nevěří,moc se nechce hladit ,jen když si hrajeme a i když ho přivolám,je ode mne dál.Dneska u žrádla nevrčí ,ale nesmí na něj nikdo šahat.Umí sedni, i venku je v pohodě,přivolání je docela dobrý .Problem je když leží na svým místě a někdo prochází začně ošklivě vrčet.Nejvíc na syna který s ním není moc v kontaktu, na mě občas,ale začal i na dceru.Asi nás pořad testuje ,tak nevim jak mám reagovat.Když vrčí dám mu povel sedni a nekdy to ani nemusím říkat a sám si sedne,když má ty svoje nálady.Nechci aby třeba jednou pokousal dceru (10),hodně bere mě a i jí .Já jediná mu dávám žrát ,nejvíc s nim chodím ven.To hlazení mi připadá,že to nechce a že mu to je protivný. Nevím ,ale asi jsem narušila vztah .Moc se omlouvám,jestli píšu zmateně, prosím vás o odpoved a moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den... Kastrace štěněte v 5 měsících?! Ne, za to Vás opravdu nepochválím, třebaže stejný podíl viny na této zrůdnosti nese i veterinář, který ji provedl. Ale konečné slovo má vždy majitel psa, on dává svolení a on může zákrok nepovolit, i kdyby mu jej doporučovalo sto veterinářů. Právě majitel by měl být tím, kdo má ke svému pejskovi aspoň takový vztah, který ho zavčas zarazí, než štěněti, které nemělo možnost si svého pánečka vybrat, nechá provést zákrok, který ze zdravého pejska udělá doživotní štěně se všemi z toho plynoucími důsledky. Věčné štěně bez možnosti dospět, pejska s navždy neplnohodnotným nešťastným životem - bez svého životního hnacího motoru, s těžce pochroumanou psychikou.

Ano, už se to bohužel nedá vrátit - nikdy se to nedá vrátit. Ale Váš veterinář by měl vrátit diplom a jít pracovat na jatka dřív než zmrzačí další štěňata, klidně mu to ode mne vzkažte...

Asi předpokládám správně, že kastraci jste nechala provést jako "lék" na jeho dominanci, že? Respektive na to, že jste nedokázala zvládnout dvouměsíční(!) štěně, které to zkusilo stejně jako to zkusí 90% štěňat v tomto věku. Prostě si testují, jak na tom "šéf smečky" je - jestli je silná osobnost nebo slaboch. A protože jste v tomto testu propadla, zkusil to znovu a znovu a čím dá víc nabýval (oprávněného) přesvědčení, že je ve své "smečce" jediná osobnost. Takže jste ho nechala vykastrovat - za vydatné podpory veterináře, jaký že z něj teď bude plyšáček...

Samozřejmě že se z něj plyšáček nestal. Navíc jste získala jako bonus zastavení jeho dalšího psychického vývoje, nevypočitatelnost a nevyrovnanost, podstatně zvýšenou agresivitu z nejistoty a jako superbonus ztrátu důvěry a vztahu ze strany Vašeho pejska - prostě všechny atributy přirozeně vyplývající z tak silného ataku do psího organismu, jakým je kastrace ve štěněcím věku. V tomto konkrétním případě dokonce ještě před začátkem psí puberty - je to naprosto stejné, jako kdybyste nechala svého vlastního syna podstoupit tento zákrok někde v 9-10 letech, protože zlobí a Vy ho nezvládáte. Také byste nepřemýšlela o tom, co vše s tímto zákrokem souvisí a jaké má další důsledky a souvislosti - a především v kom je skutečně chyba?

Protože nechci, abyste tomu chudákovi ublížila ještě víc, nabídnu Vám svoji pomoc. Na Vás je, zda ji přijmete. Pokud ano, zkontaktujte mě telefonicky a domluvíme další podrobnosti. Budu věřit, že ve Vás zvítězí sice pozdní, ale přece jen vztah k Vašemu pejskovi a samozřejmě i nezanedbatelná skutečnost, že současný stav není únosný ani pro Vás. A pokud máte pocit, že jsem Vás opravdu nepochválil, pak jej máte oprávněně a vůbec se mi nedivte. Toto je totiž natolik extrémní případ kastrace, že jej opravdu nelze přejít pouhým konstatováním "už se stalo a nelze to vrátit"...

Víte - štěňata se vychovávají, ne kastrují. Stejně jako ty děti.

 

(4.5.2014)
Tazatel: Petra Sedlářová, Praha
Plemeno psa:
labrador
Pohlaví: fena
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, po přečtení vaší první knihy jsem se vám rozhodla napsat (to asi píše každý...). Máme s přítelem čokoládovou fenku labradora, které za pár dní budou tři roky. Vzali jsme si ji když jí byl rok od chovatele, co jí měl moc rád, který jí vychovával pro výcvik na slepeckého psa. V době kdy jsme si ji vzali byla čekatelkou, takže když k nám přišla uměla jen krásně jezdit autem, poslouchat pár základních slov a naučená na doma . Rychle si u nás zvykla  je velmi učenlivá a to jsme donedávna bydleli v garsonce, měla své místečko, ale stejně byla neustále někde kde se nás mohla dotýkat nebo na nás alespoň vidět což trvá dodnes i když už jsme ve velkém bytě. a musím říct, že je to náš mazel a velký oblíbenec snad u každého koho potkáme. Jezdí s námi všude, na dovolené, na vodu, hory a když vím, že budu dlouho  v práci beru si ji sebou. Věnujeme se jí hodně jak je to jen možné. Chodíme s ní na cvičák kde to má ráda, vyběhá se tam a ještě i něco naučí.
Abych se dostala k meritu. Nikdy nebyla konfliktní. Až když ji udeřil druhý rok začala občas vyrážet po jiných psech a to dokonce i po těch co zná a s kterými  když se příště potká zas třeba hraje. Za ten rok se tento problém ustálil v tom, že už jen zavrčí a jde dál nepouští se do konfliktu. Opakuji né na každého a třeba i na pejsky s kterými si za jiné nálady hraje. Snažila jsem se ji okřiknout a dát na vodítko když jsem cítila konflikt přejdeme kritické místo a hned zas zvesela běží třeba za jiným psem. Vůbec nerozhoduje zda je to fena či pes. Co je však horší, když jsme někde v místnosti třeba v restauraci, vinárně nebo jen na zahrádce v okamžiku kdy ona je tam první a přijde jakýkoli jiný pes stává se z našeho andílka ďábel. Občas už se stalo, že jsme danou situaci zpočátku nevystihli a šli si s druhým psem, který se asi  bránil po krku tak, že bylo nutno je od sebe odtrhnout a to se děje dodnes. Včera si například hrála na louce něco přes půl hodny s jednou fenou. Báječně si rozuměly společně ohryzávaly klacek a najednou po té půl hodině ani nevíme kdo to spustil, ale pustily se do sebe až krev a chlupy lítaly. Nikomu se nic nestalo, ale tato situace se stala již po druhé i když s jiným psem, ale po stejné době hraní. Chápu to tak, že prostě jedna nebo druhá fena už překročila jakousi hranici nebo byly unavené. Pořád jsem tu naši psici omlouvala, že bude hárat,  hárá nebo je po hárání nebo se špatně vyspala....spíš jsem si nechtěla připustit, že je něco špatně i když to působí jako přirozený projev těch psů, že už se jim něco nelíbí... jenže se tyto situace dějí i když nic kolem hárání  nehrozí. Někde jsem vyčetla, že prý puberta, ale pro nás je to už nepříjemné a stresující a vlastně určitě i pro ní, nikdy nevím kdy ji  rupne v hlavě a po někom (po člověku ani dětech nikdy)vystartuje. A když dojde k takovéto bitce i ona se tváří jinak, provinile a to jí za to jen vynadám a koukám jí do očí jakože se zlobím. Když jdeme někam do prostoru, mám ji na vodítku a jsem připravená ji stáhnout dokonce už jsem vymyslela i fintu a když se blíží druhý pes, jdu s ní na chvíli ven a po nějaké době přijdeme, ale už jako druzí a to pak není problém. Moc bych si přála kdybyste mi poradil jak v ní zkrotit toho ďábla co v ní číhá. Je to náš člen party a máme jí moc rádi, je pořád štěněčí a moc hodná. Když po sobě čtu tyto řádky, je to děsný sloh a lituji vás dopředu pakliže můj e-mail budete číst. Děkuji za jakoukoli zprávu i když nebude žádná, alespoň jsem si některé věci pojmenovala skoro nahlas:-) Mějte se hezky a ať se vám daří ve vaší práci.

Odpověď: Dobrý den a velice děkuji, nechť se i Vám daří:) A samozřejmě Vám rád odpovím, pokud jste od jiných lidí zvyklá na jiný styl ("děkuji za jakoukoli zprávu i když nebude žádná"), tak můj to opravdu není...

Váš problém (Váš, nikoli Vaší fenky) je v tom, že pro ni představujete pouze chůvu, nikoli vůdčího jedince - chováte se tak, nereagujete správně v kritických situacích, nejste pro ni autoritou, hierarchicky jste ji nevychovala. Fenka dospěla do určitého věku, kdy si uvědomuje tyto skutečnosti a jedná podle nich - veškeré akce sama za sebe koná ona, nikoli vůdce smečky. Nemá jinou možnost a pokud by měla, pak věřte, že by toto rozhodování s největší radostí přenechala někomu jinému, koho by mohla respektovat a jehož rozhodnutí by pro ni byla určující.

Není to o "zkrocení ďábla", je to o prosté hierarchii, základním zákonu přirozeného psího společenství. Proto jsem i psal, že je to Vaše chyba, ne její - ona se pouze musela přizpůsobit daným okolnostem a prostředí, ve kterém žije. Není to pro ni žádná výhra, je z toho v permanentním stresu, nic pěkného pro její ani Váš život.

Ano, píše mi hodně lidí, kteří potřebují pomoc a osobně je dělím do dvou skupin. Ty, kteří po zjištění, že je zapotřebí pro nápravu problému něco udělat a již se neozvou - a ty, kteří jsou šťastní, že problém lze odstranit, jsou rádi, že je tu někdo, kdo jim pomůže a sami jsou ochotni do toho zainvestovat i svůj čas a energii. S touto druhou skupinou pak velice rád pracuji a výsledky se pokaždé dostaví.

Takže i Vy teď máte na výběr - naučím Vás stát se "vůdcem smečky", naučím Vás s fenečkou vzájemně komunikovat, dám do pořádku její psychiku a vše se dostane do správných kolejí. Pokud o toto vyřešení problému stojíte, ozvěte se mi prosím telefonicky a domluvíme termín individuálního výcvikového servisu.

 

(4.5.2014)
Tazatel: Lubomír Karamon, Jihlava
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Vážený pane Dostále, máme ročního křížence"vlčího vzhledu" a je středního vzrůstu černé barvy.Jmenuje se Ike(Ajk).Je od malička plný temperamentu a je více dominantní.Jeho klady jsou takové,že je samostatný(doma v klidu odpočívá,nic nelikviduje,nevyje,je čistotný),jízda autem mu nedělá žádný problém,s ostatními psy si po seznámení hraje,na lidi je přátelský.Vítá každého. Byli jsme také na několika vycházkách s cca.deseti psi.Někteří byli starší,někteří mladší.Vše proběhlo v pořádku.
Nedávno na chalupě se v nepozorované chvilce zaběhl na sousedův pozemek a vběhl do oploceného kurníku,kde zakousl perličku a další porval.Nejspíše je tam díra.Perličky jsou občas na vycházce mimo kurník.Vše bylo v rychlosti.V mžiku byl zpět se sklopenými uši a provinilým pohledem.Měl jsem ho na volno na našem pozemku kolem chalupy(z větší části oplocený).Od té doby je na neoploceném místě na stopce.Když jdou kolem sousedi se starší Kolií,psem,tak na něj vrčí,štěká a vzpouzí se na vodítku.Poslední dobou štěká i na některé lidi ze sousedství,jak na chalupě i doma ve městě na sídlišti. Dá se říct,že žije dvojí život.Jeden ve městě,kde má pohybu o něco méně,ale zase více psích kamarádů na pejskařkých lokalitách.A ten druhý,kde má více pohybu,ale dá se říct žádného psího kamaráda,protože sousedé se ho asi bojí a mají většinou psi jen doma na dvoře. Když potkáme jiného psa tak "zalehne a číhá" až se přiblíží a po té na něj vyběhne se zájmem o seznámení.Jak který majitel to pochopí.Mě to dělá problém,že ho nemůžu přimět,aby popošel,protože pokud číhá,tak se většina lidí otočí a odejde a nebo jsou na nich vidět obavy.Chůze na vodítku je také problém.Tahá a neustále je nastražený na kdejaké zašustění v trávě.Přivolání máme jak kdy.Když na něj zavolám,tak se někdy ani neotočí a čuchá dál.Občas chytne "rapla" a lítá po dvoře kolem mně a štěká.
Vaši knihu a poradnu jsem si pročetl a snažím se rady používat v praxi,ale asi mi to moc nejde.Vím,že je to puberťák v plné síle a já ho nezvládám,tak přes to ho mám rád a snažím se si vybudovat určitou autoritu,aby mě začal brát. Tímto Vás prosím o jakoukoliv radu a děkuji Vám za Vaši práci se psy,účelné psí stránky a zdravý pohled na svět.

Odpověď: Také děkuji:) Ano, teď je přesně ten správný okamžik na praxi - to znamená domluvit se se mnou a s pejskem přijet. Protože jak vždy v podobných případech píšu, toto nejsou věci, které lze naučit "na dálku". Je zapotřebí Vás tu oba mít a pak můžete ve svém vzájemném vztahu a komunikaci pokročit, můžete se spolu učit. Pokud se k tomuto kroku rozhodnete, budete vítán - stačí mi zavolat...

 

(4.5.2014)
Tazatel: Erika Grünwaldová, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa:
americký staffordšírský teriér (AMSTAF)
Pohlaví: pes
Stáří: 14 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den. Prisla som na vasu stranku pozaiadat o radu, nakolko si sama neviem poradit. Moj stafford mal teraz 1rok. Zakladne povely zvlada, ale nezvlada na 100 percent privolanie, no snazime sa na tom pracovat. So psami aj fenkami absolutne bez problemu vychadza. No vacsi problem je s ludmi. Na celu rodinu je velmi viazany, ale s cudzimi ma problem. Nikdy na nikoho nezautocil, ale ne volno ho mat nemozem, nakolko na vela cudzich ludia steka a vrci, ked idu okolo alebo sa priblizia, nech sme kdekolvek.Tak isto aj ked k nam pride cudzia navsteva, tak steka a vrci, co je dost velky problem aj preto, lebo mi chodia domov zakaznicky. Neviem, ci to robi zo strachu, alebo ma nejaky prehnany obranarsky pud. Vacsina ludi sa ho tym padom boji, ked na nich takto reaguje. Ked ludia opatrne pridu ku mne a nechaju sa ocuchat a on zisti, ze ziadne nebezpecie nehrozi, tak je zrazu pritulny, aj sa necha hladkat, ale to az tak po 10 minutach, ale je velmi opatrny, ak vidi prudky pohyb, uskoci.  Na psickarov nikdy nevrci ani nesteka. Velky problem ma aj s byciklami, kolobezkami, okamzite uskakuje prec a steka. Ale rada by som to naozaj zmenila, kedze ho jednoducho nemozem mat na volno, lebo vacsinou pribehne k cudziemu cloveku blizko a steka a vrci. :/  Doma je neskutocny maznacik, vonku to je zle. Co by ste mi prosim poradili? Viem, ze to je zlozite, kedze privolanie ovlada len obcas, niekedy to uplne ignoruje... Vopred Dakujem za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) I v tomto případě skutečným problémem není přivolání, ale v prvé řadě hierarchické a výchovné nezvládnutí pejska z Vaší strany (nevidí ve Vás autoritu a oporu, jedná na základě vlastního vyhodnocení situace, je bojácný a ze strachu agresivní). Správně vychovaný (a se správnou povahou svého plemene, může zde být navíc i genetický problém) AMSTAF v tomto věku nemá problém s lidmi, není bázlivý, není vůči lidem nedůvěřivý, není útočný. Máte tedy velmi závažný problém, navíc se v brzké době (zde se 100% jistotou!) objeví ještě další - napadání a likvidace jiných psů.

Jak jsem napsal ve své dnešní odpovědi k jinému podobnému dotazu, máte i Vy dvě možnosti. Ta první je neudělat nic a nechat situaci dozrát ke skutečně nepěkným koncům, protože povězme si upřímně - máte pejska s velmi problematickou povahou (navíc plemeno s vyblokovanými sociálními vzorci chování), nebezpečným jak vůči okolí, tak v pozdější fázi i vůči sobě samé. Druhá možnost je dát věci do pořádku, dokud je na to ještě vhodná doba - zkorigovat povahu, získat správné hierarchické postavení vůči pejskovi a naučit se s ním správně komunikovat a pracovat.

Jsem schopen a ochoten Vám pomoci, je na Vás, jak se rozhodnete. Znovu zopakuji, že skutečným problémem opravdu není přivolání (to je jen částečným důsledkem - částečným, protože máte teprve roční štěně a nesprávný reálný odhad jeho možností). Skutečným problémem jsou špatné vzorce chování Vašeho pejska, nezvládnutá hierarchie a v neposlední řadě jev, který nastane v brzké době - tedy jeho chování vůči jiným psům. A vzhledem k jeho současné povaze to bude hodně veliký problém...

Máte možnost to změnit, stačí mi zavolat a domluvit se. Pomůžu Vám.

 

(27.4.2014)
Tazatel: Karla Veberová, Velké Meziříčí
Plemeno psa:
rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám doma ročního RR – „synka“. Pejsek je sám doma (v činžáku) asi do tří hodin do odpoledne.  Je perfektní – nikdy (ani jako štěně) nic nerozkousal, neroztrhal, nezničil. Vleze si ráno po venčení do mojí postele a tam v pohodě většinu času prospí. Když přijdu domů, je nadšený, hrajeme si, dělá, co mně vidí na očích (bez pamlsků). Můj problém spočívá v tom, že nemůžu najít nic, co by pejska motivovalo k činnosti, kterou bych s ním chtěla dělat venku na procházce (hra, komunikace během vycházky). Vím, že mu musím dopřát taky ty „jeho“ radosti (vylítání, čuchání, hrabání myšek), když  je  zavřený  doma  i  17 hodin a je v klidu. Ale v momentě, kdy se dostane ven z bytu, jakoby to byl jiný pes. Není nic, co by ho přimělo mě vnímat. Všude se píše, že musíte nabídnout něco, co mu bude víc, než okolní lákadla, ale já na nic takového zatím nepřišla. Nemá oblíbenou hračku, vše ho baví jen chvíli, než to prozkoumá, následně už o to nejeví zájem. To samé s pamlskem – můžu mít od piškotů po játra cokoli, pes si to prostě venku nevezme,  pokud  po  něm chci něco, co on momentálně nepovažuje za důležité. Sice poslechne např. na zavolání, ale když se došourá ke mně, otočí hlavu stranou a nereaguje ani na jméno, nepodívá se na mě, je „slepý a hluchý“ – prostě mi dá najevo, že ho silně obtěžuji, že tedy poslechne, ale tím končí „jeho dobrá vůle“ vůči mě. Pejsek chodí na 20-ti metrové stopovačce, aby se aspoň trochu proběhl, kdybych ho pustila, záhy by utekl.  Ale přitom na šňůře netáhne, neutíká, zná „svůj výběh“ a respektuje ho. Cvičitel ze soukromých hodin říkal, že můj pes velmi dobře rozlišuje prostředí ohraničené – tam poslouchá jako hodinky, vnímá, snaží se vyhovět, sám nabízí chování – prostě andílek, a volné prostranství, kde jsou prostě jeho pudy jeho vlastní vůlí nezvladatelné – a když nebude na šňůře, nezvládne to.  Proto i na té šňůře poslechne bez problémů, ale i bez „radosti“.  Prostě ví, že když vyhoví, může si jít zase „po svých“. Proto se ptám – existuje ještě nějaký jiný druh motivace, než je hračka či pamlsek, aby fungoval na psa venku? Za jakoukoli radu či názor budu vděčná. Opravdu, protože zatím jsem se setkala pouze s radami typu – hraj si s ním, zabav ho, nalákej ho na dobroty, schovej se mu, utíkej od něj pryč – to ale opravdu u mého pejska nefunguje – pobyt venku je pro něj droga... a já bych mu tu svobodu tak ráda dopřála, ale jak se s ním domluvit na nějakých pravidlech? Prosím, dá se ještě něco zkusit? Děkuji za odpověď a přeji jen to nejlepší.

Odpověď: Dobrý den, děkuji za přání a také přeji jen vše nejlepší Vám i "synkovi":) Otevřeně a napřímo - pokud Váš "cvičitel ze soukromých hodin" pouze konstatuje, že pejsek rozlišuje mezi ohraničeným a volným prostorem, pak není člověkem, který Vám pomůže a už vůbec ne odborníkem na práci se psy. Pracuji se psy svých klientů celé ty roky mé praxe na volném prostranství a v běžném provozu, právě proto, že přesně takové jsou podmínky reálného společného každodenního života (včetně Vašeho) - "cvičit" psa v ohrazeném prostoru je přesně ten postup, který vede k neúspěchu mimo něj. Pes vždy ví, kdy má a nemá únikové cesty a podle toho jedná. Na druhou stranu - "cvičitelé ohradníci" ze zkušenosti velmi dobře vědí, že psi jejich klientů by se jim po pěti minutách drilu rozutekli a nikdo by je už nenašel...

Zadruhé - stejně nesmyslná je další mantra těchto pseudoodborníků (a stejně neznalých rádců na anonymních internetových diskuzích), tedy že pozornost psa je nutno fixovat na nějakou hračku (nejlépe pískací), dobrůtku apod. Je to nebetyčná hloupost, o které jsem názorně přesvědčil již mnoho nevěřících, kterým jsem jejich milovaného pejska odvedl na obyčejnou smrkovou šišku - mohli se ukřičet, pes šel za šiškou v mé dlani. Nikdy, nikdy nesmíte pejska "motivovat" jakýmkoli předmětem nebo pamlskem, jinak si zaděláte na celoživotní "závislácký" problém, pejska Vám odvede každý bezdomovec a Vy sama  mu budete nadále ukradená...

Jaká je tedy správná cesta?

Ta nejjednodušší - jedinou a největší motivací pro svého pejska budete Vy sama. Pokud se budete chovat tak, jak popisuji na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO, pokud tak budete svého "synka" vychovávat, vést - pokud budete v praxi používat přirozené psí signály, smečkové zákonitosti a pokud budete sama jejím vůdčím jedincem, pak Vás pejsek poslechne, bude Vás sledovat, bude s Vámi komunikovat. Protože to pro něj bude ta nejpřirozenější a nejlepší věc v jeho životě - takový se narodil. Bude Vás brát jako autoritu a podle toho se chovat.

Víte, proč je doma andílek a venku Vás nezná? Protože právě venku má na výběr. Může k Vám přijít na zavolání a nemusí. Může nepřijít, může utéct. Jste pro něj chůva, ne vůdce a pokaždé když mu o něco půjde, nebude se řídit Vaším názorem, ale výhradně svým. Je mu teprve rok, je v psí pubertě a pokud se to nerozhodnete zásadně změnit, bude na Vás čím dál nezávislejší a budete mít čím dál větší problémy.

Vy ale máte možnost to změnit. Shodou okolností zrovna dnes mi přišel "názor z druhé strany" - zhodnocení mého individuálního výcvikového servisu od klientky, která jej u mne nedávno absolvovala. A protože se čím dál více setkávám s tím, že lidé nechávají svoje psí problémy skutečně vyhnít až už je opravdu hodně zle, zbytečně tak trápí svoje pejsky i sami sebe, rozhodl jsem se tento mail se souhlasem jeho pisatelky zveřejnit, aby se tito lidé nebáli nechat si poradit a pomoci postupy, které skutečně fungují. I Vy máte možnost mě zkontaktovat, rád Vám se "synkem" pomůžu, ale nenechte to i Vy nechat dojít zbytečně do špatných konců - a nepraktikujte na svém pejskovi postupy, které nejen nejsou k ničemu, ale jsou navíc těžce kontraproduktivní.

 

(27.4.2014)
Tazatel: Alena Furgalová, Brno
Plemeno psa:
labrador
Pohlaví: pes
Stáří: 2 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, popravde ani nevim jak popsat muj problem.. asi zacnu s tim ze mam nekofliktniho pejska ktery je moc hodny, ale ja zanedbala dost jeho vychovu ba spis delala a delam stale chyby. Venceni probiha tak, ze pokud neni na dohledu jiny pejsek tak me uposlechne, ale v opacnem pripade neslysi a nevidi, takze nereaguje na povel nesmis, zustan,apod. V pripade ze ho nestihnu chytit tak s za nim vydam a snazim se ho chytit a upozornit na sebe ze tohle nesmi.. jenze vtomhle pripade me pejsek registruje a zacne se prede mnou krcit a doslova ze me ma strach. Tim padem ho nemuzu chytit a nemluvim o tom ze si pak okoli mysli ze sveho psa biju hlava nehlava..udelala jsm pravdepodobne chybu kdyz byl sene a utekl a ja ho posleze ztrestala fackou, v momente kdyz byl u me. Nevim si rady, prosim o radu. Chci vratit nas prirozeny kontakt kdy me pejsek poslechne a ja jsem pro nej  alfa samice (dost uvazuji o el.obojku) Dekuji za vas cas a za radu..

Odpověď: Dobrý den - Vy "dost uvažujete" o elektrickém obojku? Navíc u pejska, který se Vás už tak bojí - a oba velmi dobře víme, že to není jen tím, že byste ho jako štěně jednou fyzicky potrestala? Chcete svého pejska nadále trestat za to, že si u něj sama neumíte vytvořit základní hierarchickou vazbu? Vážně si myslíte, že je to jeho chyba a on za ni má trpět Vaší rukou? Elektrickým obojkem chcete dle vlastních slov vrátit váš přirozený kontakt?

Alfasamice, kterou chcete být, svoji smečku neponižuje a neubližuje jejím členům, skutečná alfasamice svoji smečku vede, učí a vychovává. Alfasamice, kterou chcete být, si respekt vytvoří svojí moudrostí, schopností řešit situace, citem pro vedení smečky, přirozenou autoritou - nikoli elektrickým obojkem nebo jakoukoli jinou formou fyzických trestů a pro psa nepochopitelných signálů!

Vaše smečka jste Vy a Váš pejsek.

Pokud si toto vše uvědomíte a změníte svoje názory, pak máte u svého ještě nedospělého labradora šanci a já Vám pomůžu - stačí mě zkontaktovat telefonicky a domluvíme konkrétní postup. Začněte tím, že sama sobě odpovíte na otázky v úvodu mé odpovědi...

 

(27.4.2014)
Tazatel: Michaela Novotná, Hradec Králové
Plemeno psa:
jorkšírský teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobry den, jsem rada, ze jsem nasla Vase stranky a doufam, ze mi pomuzete, protoze jsem uz zoufala :'( Nikdy jsme s nasim ctyrletym psem nemeli problem, chodil vykonavat potrebu ven, vydrzel celou noc a pak 9h dopoledne sam bez nehody...uz 3roky jsem doma, takze chodi ven casteji, vlastne je venku skoro cely den, ale doma nikdy nic neudelal...nedavno jsem zrekonstruovali domek a zacaly problemy, trva to uz asi 5 mesicu kdy v noci cura v dome...nejdriv to bylo jen obcas, pak 2-3x do tydne a ted je to kazdy den :-\ kazde rano musim vytirat, za noc udela treba 2-3 velke louze jakoby na jedno misto sel vicekrat, dela to pokazde na jine misto - roh kuchyne, roh zdi u dveri, zed uprostred mistnosti...nedavno zacal curat v obyvaku na detsky stan, kde ma dcera hracky, kterych si do ted vubec nevsimal...za chvili budeme mit znicenou kuchyn, zlute zdi a bude to tu citit :-\ za chvili budeme mit doma miminko a nechci, by mi lezlo po pocurane podlaze... Opravdu si nevim rady a jsem zoufala...nekdo mi radil, abych psa nechala vykastrovat, opravat to pomuze?? Prosim o pomoc... Dekuji za odpoved.

Odpověď: Dobrý den:) Pokud vyloučíme zdravotní problém (ledviny, močové cesty), pak za celou situací jako vždy v těchto případech stojí jednoznačně psychika pejska, související stres a následné stresové ventily, mezi něž patří i znečišťování svého prostředí. Zmíněný stres pak je způsoben změnou poměrů v psím životě - prostředí, přístup a především špatná nebo vůbec žádná komunikace ze strany jeho člověka, který na danou situaci a psí reakci nereaguje tak, jak je zapotřebí a místo toho, aby správně reagoval, situaci jen sleduje a "je zoufalý".

Shodou okolností jsem nedávno opět (zdaleka ne poprvé a určitě ani naposled) řešil v podstatě zcela identickou situaci. Majitelka v tomto případě fenečky, také již dospělé, si naštěstí nechala poradit, s fenkou u mne absolvovala nutný čas, zodpovědně praktikovala přístup, který jsem ji naučil a problém jsme i zde 100% odstranili během několika dnů. Tyto změny jsou takto rychlé právě proto, že chování pejska je pouze reakcí na danou situaci a pokud ta se zásadně změní, pak odezní i stresový ventil.

Pokud budete chtít, nabízím Vám stejnou možnost - zkontaktujte mne telefonicky a domluvíme bližší podrobnosti. Ale pouze za přepokladu, že nebudete uvažovat o nesmyslné kastraci pejska, která by samozřejmě ani v tomto případě ničemu nepomohla, naopak...

 

(27.4.2014)
Tazatel: Jan Němec, Hradec Králové
Plemeno psa:
2x parson russell teriér
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 3 roky/7 let
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, prosím vás o radu, máme od štěněte v bytě fenku PRT, které jsou cca 3 roky. Její povaha se taková kamarádská, štěněčí, je zvědavá s kařdým (člověkem i psem) vychází zpravidla bezproblémů, chce si stále hrát. rozhodli jsme se adoptovat 7 letou fenku PRT. Bydlela v bytě také společně s ričbekem. když se holky viděly venku, byly bez problémů. na návštěvě doma také vše v pohodě, proto jsme se rozhodli si ji vzít. máme 7letou PRT doma, mladší si chce neustále s ní hrát, je zvědvá. Starší, jakmile se k ní mladší přiblíží cení zuby a startuje po mladší. Starší je jinak hodná, přítulná. Na ostatní psy venku štěká. Je mi jasný, že je nová a musí si to holky mezi sebou vyříkat, ale myslím si, že starší je jen spíš agresivní na tu mladší. Bojíme se je nechat samotné spolu pohromadě. Jaký je váš názor na celou situaci, co s ní dělat? máme v plánu, pokud se to nezlepší, starší vrátit. Díky za odpověď

Odpověď: Dobrý den:) Zjistit si správné informace předem a uplatňovat je v praxi by v podobných situacích mělo být vždy samozřejmostí - pes rozhodně není věc, kterou v klidu vrátíme, pokud nesplňuje naše očekávání... což se beze zbytku týká i tohoto případu.

Především je nutné si uvědomit, že podobné akce vždy vyžadují dostatek času pro všechny, aby si zvykli a akceptovali nové společníky. To, že se psi vidí bez problému venku, ještě nic nezaručuje (třebaže je to vždy rozumný a potřebný krok), protože život ve společné smečce je už něco naprosto jiného - stejně jako kdž s partnerem pouze chodíme nebo pak spolu začneme opravdu žít. Prostě to chce dostatek času, netlačit na pilu a uvědomit si, že dospělí jedinci své nové prostředí a smečku vnímají velmi zásadně a citlivě a potřebují se na oboje adaptovat.

Dále - soužití dvou dospělých fen je vždy sázka do loterie, protože se přirozeně vnímají jako konkurentky, daleko více než psi. A daleko více si to také mají tendenci vzájemně vyříkávat - a ve Vašem případě se zcela přirozeně bude starší fenka od počátku protlačit svoje vyšší postavení vůči mladší. Pokud ji bere jako součást své smečky, pak je naprosto v právu a i Vy to budete muset akceptovat. Tady totiž nejde o agresi, ale o přirozenou dominanci...

S tím souvisí i další skutečnost, a to ta, že Vy sám musíte přirozenou hierarchii ve své smečce podporovat, ne jí házet klacky pod nohy. V tom prvém případě se vše po čase usadí (pokud budete postupovat správně - viz PSÍ STRÁNKY FALCO a popisované principy - pak ten čas bude poměrně krátký), v tom druhém budete nešťastní všichni a Vaše psí holky nebudou parťačky, ale nepřátelé. Proto budete muset přijmout fakt, že svoji původní fenku "podrazíte", protože budete muset podpořit adoptovanou, aby smečka fungovala tak, jak je pro ni přirozené.

Proto jsem hned na začátku své odpovědi napsal, že je dobré si předem(!) zjistit všechny potřebné informace, aby se člověk mohl opravdu zodpovědně rozhodnout, zda do nové situace chce opravdu jít a zda je schopen akceptovat změny, které přinese. Ve Vašem konkrétním připadě tedy ty, které vnese starší a psychicky vyspělejši fenečka s více teriéří povahou, než jakou má mladší fenka - změnu hierarchie a následné "stáhnutí se" Vaší první fenky. Plus dostatek trpělivosti a především schopnosti z Vaší strany zvládnout teď už ne jen jednu bezproblémovou fenku, ale dvě a tedy psí smečku se všemi souvisejícími jevy.

Pokud byste chtěl, není opět problém se domluvit, přijet s oběma psími slečnami a něco se naučit a nechat si vysvětlit názorně.

 

(27.4.2014)
Tazatel: Veronika Valášková, Frýdek-Místek
Plemeno psa:
zlatý retrívr x bernský salašnický pes
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám křížence zlatého retrívra a bernského salašníka. Má 2 a půl roku. Je to miláček celé rodiny, pořád si žádá společnost a dotek. Spí se mnou v posteli, když jsme na chatě bez plotu, drží se pořád u mě. Problém je, že když jdeme na procházku a chci ho nechat pořádně vyběhat (běháme spolu po kopcích, v lese bych ho na volno nenechala kvůli myslivcům) odepnu ho z vodítka, je odvolatelný, sám co chvíli přiběhne, pro pohlazení, ale jakmile uvidí jiného psa, což se moc nestává, ale přeci jen občas, tak za ním uteče. Nějak by mi to zvlášť nevadilo, je neubližný, psa si očuchá a přiběhne, ale pejskaři se na nás dívají hrozně a řvou po nás, ať si ho vychovám a někdy i nadávkami. Jiné povely po něm nevyžaduji, ale neodvolatelnost mi příjde mnohdy životu nebezpečná, jsem z toho zoufalá. Nevím, jak ho nechat vyběhat, poblbnou, a aby byl přitom v bezpečí (někteří psi na něj také útočí, on se nebrání), nechci chodit pořád s vodítkem, t pak ztrácí význam procházka, podle mého názoru. A druhý problém, související s tímto, když už jde na stopovačce a všimne si psa dřív než já, rozběhne se a nebere ohled na to, jak mě zatáhne a to ho pak neudržím. Mohl byste mi poradit, jak naučit odvolání a odnaučit takové chování na vodítku?

Odpověď: Dobrý den:) Ve 2,5 letech máte stále ještě psychicky nedospělého pejska a velkou potřebou lítat za vším, co ho zaujme. Na druhou stranu ovšem už velmi dobře dokáže odhadnout, koho má vedle sebe nebo na druhém konci vodítka.

Základní omyl je ve Vašem případě už v posuzování toho, co pejsek opravdu potřebuje ke spokojenému životu a jak by měla vypadat "procházka" - bohužel se s tím setkávám mezi pejskaři velmi často, není to zdaleka jen Váš případ. Dalším problémem (související bezprostředně s tím, co jsem teď napsal) je nefungující hierarchický vztah mezi Vámi a Vaším pejskem, z čehož plyne to, že se pejsek v určitých situacích (v takových, kdy mu o něco jde) rozhoduje sám za sebe. A zatřetí - pokud člověk musí svého pejska u sebe držet fyzickou silou, je to zásadně špatně a sama vidíte, že stačí dostatečně fyzicky vybavený psí jedinec a neudržíte ho - nemluvě o to, že stopovačka se nikdy nesmí použít jako náhrada vodítka!

Je to další dotaz, kdy skutečně nepomůže žádná "rada na dálku", ale pouze moje přímá práce s pejskem a jeho majitelem. Tuto pomoc Vám nabízím, pokud jí budete chtít využít, ozvěte se mi telefonicky a domluvíme bližší podrobnosti.

 

(27.4.2014)
Tazatel: Veronika Králová, Olomouc
Plemeno psa:
bernardýn x labrador x borderkolie
Pohlaví: fena
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, jak mám přesně cvičit křižence? Má to byt křiženec Bernardýna s labradorem(ale i předci byli Borderky). Pejsek je tělem,hlavou a aji povahou spiš do Border kolie..tak právě nevím. Je to nehorázný mazel a sem za to moc ráda,ale mám aji trochu problém se základním výcvikem...Když ji zavolám nebo řeknu ke mě...tak přijde uplně v pohodě...ale když řeknu sedni tak to udělá jen když se jí chce nebo když za to dostane pamlsek...Nejde o to že by nevěděla co po ní chcu,ona to ví moc dobře jen se jí nechce. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Zásadní chybu děláte v tom, že chcete cvičit a zapomínáte, že musíte nejprve vychovat. Snažíte se podrobovat (nebo paradoxně na opačné straně spektra uplácet), ne spolupracovat. Pokud budete postupovat tak, že si fenka ani neuvědomí, že ji něco "učíte", pak budete daleko úspěšnější teď i do budoucna - stačí využívat správné situace, správnou komunikaci a fungující hierarchii. Pokud má pes pocit, že si jeho majitel něco vynucuje nebo ho k něčemu nutí, pak vždy zapracuje přirozená psí hrdost a dominance a pes buď danou činnost neudělá nebo ji udělá neochotně a s dlouhým váháním - pokud však rozhodnutí majitele vnímá v kontextu s již zmíněnou hierarchií a komunikací a člověk sám postupuje přirozenou cestou, pak nezaváhá. Bohužel vidím to každý den okolo sebe, jak lidé místo toho, aby se svým pejskem komunikovali, mu jen rozkazují - a zpětná vazba, kterou pak dostávají, je jen přirozeným důsledkem. Dobře je to vidět i na mnoha majitelích velkých nebo silných psů, kteří se v zoufalství "chlubí" tím, že jejich pes si ani neumí sednout - jen proto, že silou ho k zemi samozřejmě nedostanou a jejich osobnost pes neakceptuje.

Navíc máte fenku v období počínající psí puberty a uvědomte si, že v této fázi se veškeré špatné přístupy člověka násobně vrací v reakci pejska. A pokud chcete do budoucna se svojí fenečkou pracovat správně, nic Vám nebrání s ní za mnou přijet - je to nejefektivnější způsob, jak se něco naučit.

 

(20.4.2014)
Tazatel: Iva Spáčilová, Olomouc
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: fena
Stáří: 1 rok
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, budu se opakovat po ostatních, ale jinak to nejde, jsem šťastná, že jsem našla Vaše stránky a přečetla Vaše knihy. Za ty tři týdny, co máme doma Kori, by se našlo tolik dotazů na Vás i velká touha přijet na soustředění...momentálně to však zúžím na jeden zdravotní problém. Vím, že tu byl mnohokrát řešen, a to přidávání Irish Cal. Vzali jsme si fenu z útulku s tím, že jí je 9 měsíců (střední až velké plemeno, má 21 kg). Krmíme ji Brit Premium Junior L a objednala jsem tedy Irish Cal. Minulý týden jsme byli na očkování a veterinář tvrdí, že podle hotového chrupu je jí určitě rok a kousek. (Samozřejmě jsem obdržela přednášku o absolutně výhodné kastraci skoro už za pět minut dvanáct!!!! ;-( (Teda nevím, jak se starat o fenu, vždy jsem měla psa, ale tohle to řešení určitě nebude.) Ale zpět k vápníku...vzhledem k věku, mám ji tedy přidávat vápník? Děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji a cením si Vašeho názoru na moji práci:) Bohužel, jednou ze zavedených praktik psích útulků v (nejen) této republice je záměrné podsazení skutečného věku pejska/fenky - prý tak dostane pejsek/fenka větší šanci na umístění. Setkávám se s tím velmi často a je to hloupost, která se již mnoha majitelům těchto psích jedinců vymstila nejen na jejich zdraví, ale i z hlediska jejich výchovy (často se z údajného "štěněte z útulku" mého klienta vyklube ve skutečnosti již dospělý jedinec).

V tomto případě bych také věřil ohledně stáří Vaší fenky odhadu veterináře a v tom případě již IrishCal (popř. jiné kalciové doplňky) podávat nesmíte, byly by v tomto věku těžce kontraproduktivní. Dopřejte jí kvalitní granulovanou stravu (tedy určitě ne Vámi zmiňovanou značku a v každém případě již řadu pro dospělé psy), nechte udělat kompletní laboratoř (krev, moč, stolice), ať máte šanci podchytit případný problém co nejdříve a hárání se nebojte - jednak je to přirozená součást života každé zdravé a plnohodnotné fenky, jednak jsem ohledně této problematiky také již dost věci napsal na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO i ve svých knihách. Zvládnete to, nebojte a pokud budete chtít, není samozřejmě problém přihlásit se s fenečkou na moje soustředění.

 

(20.4.2014)
Tazatel: Šírová Stanislava Dis., Liberec
Plemeno psa:
kříženec
Pohlaví: pes
Stáří: 7 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, obracím se na Vás s poměrně vážným problémem. Máme sedmiletého pejska, který s námi žije v panelovém bytě, je chytrý, hravý, mazlivý a je na nás velmi fixovaný (rodiče jsou již v důchodu, tudíž je s nimi neustále), prakticky není nikdy sám. Máme ho skutečně rádi, ale poslední dobou si s ním nevíme rady. Pejsek začal být agresivní ve chvíli, kdy si jde otec večer lehnout. Nejpreve to bylo poměrně směšné, kňučel, vrtěl ocáskem, štěkal - bylo vidět že nechce aby se otec zavřel za dvěřmi do ložnice (pes spí na pelechu v kuchyni, nebo v obývacím pokoji se sestrou, není tedy sám). Jenže pak se tato "úchylka" změnila rázem na jakýsi psův rituál, kdy jakmile se otec zvedne a jde se večer mýt do koupelny, pejsek vyrazí k misce se žrádlem, urychleně a velmi nervózně si nosí jídlo z misky do předsíně a nahlíží do koupelny, jakmile otec vyjde a odchází na toaletu, pes je již "mimo" sebe, jen zběsile žere a sleduje nastraženě pána, kdy vkročí do obývacího pokoje a zamíří ke dvěřím do ložnice. Bohužel se v poslední době dvakrát stalo, že jakmile otec zamířil spát, pes po něm najednou "vystartoval" a kousl jej do lýtka. Je to pro nás nepochopitelné, pes se v tu chvíli chová naprosto nekontrolovatelně, je na něm vidět že je vystresovaný, vynervovaný, nevnímá nás, když na něj mluvíme, soustředí se jen a jen na otce. Všimli jsme si že mu vadí i fyzický kontakt mezi otcem a ostatními členy rodiny, když se třeba obejmeme, pes "zjančí", blafe, běhá, skáče...Obáváme se toho, že se tato jeho agrese bude stupňovat, včera již vrčel i na dalšího člena rodiny, když se nahnul blíže k matce.... Nedovedeme si to vysvětlit, pejska máme rádi jak říkám, chováme se k němu hezky, bohužel však pokousání člena rodiny je velký problém, který potřebujeme řešit. Dokázal byste nám v tomto směru poradit? Doporučit jak postupovat? Zda se přihlásit na nějaký výcvik atd... Předem Vám děkuji za Váš čas a omlouvám se za tak obsáhlý dotaz.

Odpověď: Dobrý den:) Zde nejde v žádném případě o problém, který by měl a mohl napravit jakýkoli "výcvik". Příčinou problému je to, že v prostředí, ve kterém pejsek žije, nefunguje jeho přirozené společenství - smečka a její vůdce. Jako každý pes v takové situaci se postupem doby dostal do stresu, ze kterého hledá východisko. Proč si vybral jako první osobu zrovna Vašeho otce, má také své důvody, ale jak sama vidíte, stresový ventil se u něj začíná projevovat už i u dalších členů Vaší rodiny.

Je zapotřebí dát do pořádku "smečku", tím odstranit primární příčinu problému a pak se vše srovná. Jste z Liberce, není pro Vás tedy problém mě zkontaktovat telefonicky a domluvit se na mé návštěvé u Vás. Rád Vám pomůžu.

 

(13.4.2014)
Tazatel: Jana Černohorská, Praha
Plemeno psa:
bernský salašnický pes
Pohlaví: fena
Stáří: 5 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, ráda bych se zeptala na radu. Přivezeme si domů 5-letou fenu berňáka. Majitelé musí do domova pro seniory, kde ji nemohou mít. Prosím o radu jak pejskovi co nejvíc usnadnit příchod do nového domova a na nové pány. Hlavně se vyhnout nechtěným chybám. Předem děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den:) Velmi rozumné v tomto případě je nenechat seznámení dospělé fenečky s Vaší rodinou až na poslední chvíli. Jinými slovy - začněte už v dostatečném předstihu brát fenku na společné procházky (stačí 3-4, první s původními majiteli, pak už sami), aby měla možnost si na vás všechny zvyknout a změna domova a lidí kolem sebe pro ni nebyla tolik stresující.

Až fenečku odvedete k sobě domů, vezměte jí s sebou pár věcí, na které byla zvyklá a které nesou její pachové stopy (pelíšek/deka, misky, hračky), ty jí samozřejmě doma nechte k dispozici. Od samého začátku nastolte potřebné mantinely a pravidla, ale hodně s fenkou komunikujte, nezapomeňte, že kompletní změna prostředí a přechod do jiného domova a mezi jiné lidi klade i na psí psychiku velké nároky. Nezapomeňte také na to, že jako dospělý bernský salašnický pes disponuje nemalou dávkou přirozené dominance a pokud se mezi vámi nenajde "vůdce smečky", pak můžete mít velký problém.

Dále si najděte a prostudujte moje texty týkající se pravidel pro začlenění pejsků z útulků do nového domova, principy jsou stejné jako v případě Vaší nové čtyřnohé kamarádky. Pokud se těchto pravidel budete držet a fenečku přijmete jednoznačně pozitivně, pak jí přechod do "nového života" velmi usnadníte a i ona se bude vedle vás všech cítit dobře. A pokud byste potřebovali cokoli zkonzultovat, není problém se se mnou domluvit a i s fenkou za mnou osobně přijet.

 

(6.4.2014)
Tazatel: Jana Šlebodová, Ostrava
Plemeno psa:
slovenský čuvač
Pohlaví: pes
Stáří: 19 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, potřebovala bych poradit. Rodiče si pořídili na chalupu, kde bydlí slovenského čuvače, má asi 19 měsíců, bohužel se k nám do rodiny dostal až v 17 měsících. Od původních majitelů nemáme moc informací, ale myslíme si, že tam byl nějaký problém ohledně chování psa k mužům. Mě, mé sestry i mámu(ta je pro něj vůdcem smečky) přijal v pohodě (a to já s nim nejsem v každodenním kontaktu, bydlíme odděleně), problém je však u otce a dědy. Ti s ním taky bohužel nejsou v každodenním kontaktu, Kvůli práce se dostanou na chalupu, jen na víkend. Už 2x pokousal otce a 1x dědu. Nevíme si rady, jak zařídit aby i je přijal do rodiny. Je to akutní, děda se na chalupu stěhuje za 3 týdny a psa se proto bojí a chce ho dát pryč. Ještě bych chtěla podotknout, že k pokousání došlo vždy v kuchyni a vždy bylo něčím \"vyprovokováno\" z čehož pes usoudil, že má mámu bránit. Pes má kotec a boudu venku, na noc i přes den je puštěný.  Do domu má přístup, ale jen do chodby a bohužel kuchyně. Děda  požaduje, aby byl pes zavřený v kotci nebo uvázaný, když pracuje na zahradě. Chápu jejich strach, ale  neradi bychom dali pejska pryč.  Děkuji moc.

Odpověď: Dobrý den:) Podobné věci je vždy dobré promyslet předem - zda jsou vůbec schůdné, jaké mohou nastat problémy a především jakého pejska a v jakém stavu si pořizujete (resp. Vaši rodiče). Slovenský čuvač je pastevec, je to pes, který se rozhoduje podle sebe a pokud vedle sebe nemá člověka, kterého bere jako rovnocenného partnera, dělá svá vlastní rozhodnutí a nebojí se je prosadit. Rodiče si vzali čuvače ještě nedospělého, ale ve věku, kdy už je dostatečně fyzicky i psychicky disponován a jeho vrozené vzorce chování (samostatné rozhodování, přirozená dominance, ochranářské sklony) se již velmi silně (ale zdaleka ještě ne naplno) projevují.

Pokud čuvače dáte do kotce nebo ho budete uvazovat na zahradě, zcela bezpečně ho obrátíte proti sobě. Tito psi potřebují zcela bezpodmínečně intenzívní kontakt se svým člověkem (rodinou) právě proto, aby si k nim mohli vytvořit vztah, vazbu. Pokud jim tuto možnost nedáte, stávají se z nich samotářští jedinci tvrdě prosazující své vlastní záměry, nezávislí a lidem nedůvěřující. Z toho pak samozřejmě vyplývá i nebezpečí přímého útoku.

Pokud se Vašeho pejska bude Váš děda nebo kdokoli jiný bát, bude zle.

Pokud ho nepustíte do své blízkosti (tedy nejen zahrada, ale celý dům - běžný denní/noční provoz), aby si na vás všechny zvykl, přečetl si vás a postupně vás i přijal a začal vám věřit, bude zle a skončí to velmi špatně.

Pokud jeden z vás (matka/otec) nebude dostatečně silná autorita, pak si Váš čuvač bude vyhodnocovat situace po svém a po svém je bude i řešit - pokud bude mít pocit, že je napaden ten, koho chce ochraňovat, vystartuje a bude zle.

Pokud si budete plést slovenského čuvače s německým ovčákem, bude zle. S každým pastevcem můžete spolupracovat a on bude spolupracovat s Vámi, pokud Vás uzná za rovnocennou osobnost. Pak je ochoten respektovat Vaše rozhodnutí a skončí u toho, že pouze upozorní na situaci, která se mu nelíbí - nebude ji dál řešit, pokud řeknete "ne". Pokud tomu tak nebude, bude zle - viz výše.

Váš čuvač Vás a Vaše blízké přijme, pokud se všichni budete adekvátně tomu chovat. Pastevci jsou charakterově nesmírně silní psi (pokud nenastal problém již v chovu nebo primární socializaci) a jsou úžasní, ale pokud budou mít pocit, že se je někdo snaží podrobit, ponížit nebo naopak se jich bojí, pak si velmi rychle dokáží zjednat patřičný respekt...

Tohle vše je zapotřebí si uvědomit předtím, než si člověk pastevce pořídí - veškeré chyby se následně pracně odstraňují. Tomu bych rád zabránil i u Vás a pokud skutečně chcete, aby se dál věci vyvíjely správným směrem a chcete se naučit "správnému chování", pak se mi ozvěte telefonicky a domluvíme další praktický postup.

 

. (30.3.2014)
Tazatel: Veronika Starkova, Praha
Plemeno psa:
bílý švýcarský ovčák/labrador
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 2 roky/8 měsíců
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych vás požádat o radu. Mám skoro dvouroční fenku BŠO. V létě mám hlídat týden známým fenku labradora ( momentálně osmi měsíční). Tak jsem si řekla, že by bylo dobré, kdybychom je začali seznamovat a že by bylo dobré ji vzít i k nám domů, protože přeci jenom u nás týden bude bydlet. Venku na neutrálním území se holky chovaly opravdu skvěle a řekla bych, že si sedly a hodně spolu řádily. Prostě pohodička. Když byly u nás doma, tak si spolu hrály a potom si začaly poměřovat síly. Jelikož ani jedna nechtěla ustoupit a podřídit se té druhé strhla se rvačka. Došla, jsem k nim a čapla jsem je obě zezadu na krku za kůži a hned byl klid. Obě mě hned začali uklidňovat.. Nejsem si úplně jistá, jak bych se měla k oběma fenkám chovat. Mám je nechat ať si to mezi sebou vyřídí sami a nezasahovat, nebo mám spíše preferovat svojí fenku (BŠO) a podpořit jí v jejím postavení (přeci jen je to její teritorium a její smečka)? Nerada bych svou fenku zklamala a budu ráda za jakoukoliv radu. Musím ještě dodat, že vaši práci opravdu obdivuji  a rozhodně musím se svou fenkou navštívit Vaše soustředění, abych se něčemu novému přiučila. Přeju vám hodně úspěchů s pejsky a pevné nervy s lidmi:)

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji za přání i ocenění mé práce a pokud budete chtít, rád Vás na soustředění přivítám:) K Vašemu dotazu - labradoří fenka je štěně a jako takové se musí i chovat, neexistuje, aby zkoušela bojovat o dominanci s fenkou dvouletou, natož v domácím prostředí této fenky. V této situaci musíte jednoznačně a razantně podpořit svoji vlastní fenku - pokud k ní budete přistupovat na stejné úrovni jako k labradorce, vše pokazíte, podrazíte ji a přestane Vám věřit.

Nechat si fenky všechno "vyříkat" není dobré řešení (na rozdíl od psů), mnohokrát jsem tu už psal, že feny berou tuto záležitost daleko více natvrdo než psi. Sáhnout do toho musíte zcela jednoznačně (jste ve Vašem domácím prostředí, přirozený nárok na vyšší pozici má Vaše fenka, labradorka je mladé pubertální štěně), všechny trumfy máte tedy v rukou Vy a Vaše smečka. Je zapotřebí toto nekompromisně použít, jen pak ten společný letní týden proběhne bez problémů - stáří fenek se posune, ale labradorka bude stále ještě štěně, naopak Vaše BŠO již psychicky vyspělejší. Proto svoji fenku podpořte a dávejte hierarchicky jasně najevo, kam patříte Vy, ona a labradorka. Fyzicky i psychicky (konkrétní postupy viz PSÍ STRÁNKY FALCO).

Samozřejmě vidět tyto věci prakticky a na vlastní oči je vždy daleko efektivnější, dávám k dispozici více možností, záleží jen na Vás, zda a kterou z nich se rozhodnete využít...

 

(30.3.2014)
Tazatel: Jana Šuleková, Žiar nad Hronom
Plemeno psa:
staffordšírský bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý deň, máme doma krásnu 4 ročnú fenku stafordširskeho bulteriera. Volá sa Orca. Máme z nej veľkú radosť, je milá, poslušná, ovláda všetky povely, so psami vychádza výborne, s ľudmi ešte lepšie. Problém ale máme s tým, (a to mám odsledované), že cca 1-2 týždne pred tým, ako sa začne hárať,  začne mať deštrukčné sklony k ničeniu nábytku, už si to u nás odniesli všetky zárubne, nábytok - všetko ohrýza, ničí. Urobí to 1-2 dni, potom je zase všetko v poriadku. Stane sa to vždy 2 krát do roka. Bola som sa radiť s veterinárom, ktorý mi navrhol sterilizáciu, ktorá by mohla tento problém vyriešiť. Podľa neho je to spôsobené tým, že ide na ňu ruja, že sa v nej búria hormóny. Po sterilizácii by sa to malo ustáliť. Nie som zástancom sterilizácie, ale neviem ako túto situáciu vyriešiť. Podotýkam, že naša Orca má k dispozícii celý byt, všetky izby sú otvorené kým sme v práci. Najviac ale ničí zárubne a nábytok z dreva, ktorý je v chodbe. Robí to, keď je sama doma, keď sme my v práci. Keď sme všetci doma ani ju to nenapadne. Bola by som veľmi rada, ak by ste mi vedeli poradiť, a či by sterilizácia uvedený problém vyriešila. Nie som zaťažená na materiálne statky, ale naša chodba je už ako dreváreň a bojím sa, že ak to bude takto pokračovať ďalej, z chodby nič neostane. Ďakujem veľmi pekne.

Odpověď: Dobrý den - ke kastraci (sterilizaci) psů i fen jsem se tu v Poradně vyjadřoval již tolikrát, publikoval jsem zde už takové kvantum článků a vysvětlení celé problematiky, že popravdě řečeno opravdu nechápu (a to se na mě nezlobte), proč se mě ptáte, zda by kastrace Vaší fenky daný problém vyřešila... Odkazy na tyto články jsou zde v Poradně, na titulce PSÍCH STRÁNEK FALCO, v Komentářích, v dalších rubrikách - stačilo by jen letmo si tento web prohlédnout a odpověď byste měla před sebou.

Kastrace psa ani feny nikdy není a nemůže být řešením jakéhokoli psího problému (vyjma extrémních onemocnění, což však v žádném případě není případ Vaší fenky). Pokud byste nechala zmrzačit svoji fenku, pak byste v budoucnu neřešila jeden jediný problém, který má navíc velmi snadné řešení, ale řešila byste jich mnohem víc - a mnohem závažnějších, celoživotních, plynoucích právě z tohoto nevratného zákroku. Na dobu, kdy fenka vycházela výborně se psy i s lidmi, byste v důsledku její radikálně zvýšené agresivity a nevypočitatelnosti vzpomínala ne dva dny jednou za půl roku, ale denně. Fenku byste připravila o základní hnací motor každého živého tvora, o radost ze života, o nadhled a sebedůvěru. A jako bonus navíc byste s údivem zjistila, že primární příčinou nebyly "bouřící se hormony" (chování fenky je pouze důsledkem její špatné pozice ve "smečce") a že onen prvotní problém přetrvává dál. Co byste pak fence spolu s "panem veterinářem" sdělili? Sorry, nepovedlo se?

Každého pejska lze vychovat buď jako vyrovnaného jedince, který zná a má svoje správné místo ve své smečce, čemuž odpovídá i stav a odezva jeho organismu - nebo jako jedince, který tyto atributy postrádá a pak od přírody snáze rozhoditelné fenky reagují například falešnou březostí, extrémní nevyrovnaností před nebo během hárání apod. Vše je otázkou správné výchovy, přístupu a komunikace a vše souvisí se vším - opět doporučuji k prostudování tyto PSÍ STRÁNKY FALCO.

Pokud bych byl na Vašem místě (mám teď na mysli jako opravdový laik, neznal bych principy přirozené komunikace), pak by mne jako první opět nenapadla kastrace - problém trvající 1-2 dny 2x v roce bych zcela jednoduše vyřešil třeba tím, že bych si na tuto dobu vzal volno a strávil tyto kritické dny s fenečkou. To by mě asi nezabilo. Popřípadě bych omezil prostor dostupný fence a vyřešil jej tak, aby nebylo co zničit. To taky není takový problém. Ale pokud bych byl rozumný a chápal, že lepší než napravovat následek problému je vyřešit jeho příčinu, pak bych udělal vše pro to, abych napravil chyby ve výchově a fenku dostal do takového stavu (komunikace, smečka, fungující vůdce), aby svoji smečku "vnímala" i během doby, kdy je sama. Tím bych zcela přirozeně eliminoval extrémy spouštěné tím, že se fenka z různých důvodů (prostředí, hormonální změny apod.) dostane do stavu stresu, kdy začnou fungovat stresové ventily - tedy například devastace prostředí.

Snažit se podobný "problém" řešit kastrací je ten nejhorší ze špatných nápadů. Pokud nemá základní vztah k plnohodnotnému životu svých psích pacientů Váš "veterinář", věřím, že tento vztah budete mít aspoň Vy k Vaší fenečce. Znovu opakuji, že kastrace je nevratný proces tento problém neřešící a naopak přinášející problémy daleko horší, Váš problém je daný nesprávnou výchovou (a je jejím přímým důsledkem) a můžete jej účinně eliminovat ve fázi příčiny i následků.

Rozhodnutí je na Vás.

 

(23.3.2014)
Tazatel: Petra Opletalová, Hulín
Plemeno psa:
irský setr
Pohlaví: pes
Stáří: 6 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, obracím se na Vás s prosbou o pomoc. Náš pes má fobii z cest, aut, cyklistů, bruslařů, prostě ze všeho, co se pohybuje rychleji než on. Domů jsme si ho přivezli v 7mi týdnech a následně jsme zjistili, že nemá sestouplé 1 varle. Čekali jsme, jestli sestoupí, ale bohužel ne, uvízlo v břiše. Po radě s naším veterinářem jsme ho nechali z břicha odoperovat (po prvním roce). Druhé jsme nechali, takže není vykastrovaný. Od malička se nám jevil, že není úplně v pořádku, protože měl a pořád má zálibu v honění stínů (od slunce, od ptáků). Ale máme ho hrozně rádi a tak jsme se snažili ho vychovat jak nejlépe jsme uměli (taky díky Vaším stránkám a radám). Takže bych řekla, že je vychovaný, on sám nemá problémy s dalšími psy, všechny vyzývá ke hře, akorát někteří psi mají problémy s ním (protože je jednokulka), s fenkami je bez problémů. Máme doma 2 malé děti a s těmi je taky bez problémů. Asi před 2 lety nám za domem postavili dálnici a od té doby začaly problémy. Na procházku směrem k ní nechce jít...musím ho vyloženě přemlouvat. Postupem času se ale fobie rozšířila i na další silnice, kde se dříve nebál, pak na cyklostezky..., takže jedině bez problémů je v lese..., ale bydlíme ve městě, kde žádný les není a každý den se nedostaneme do lesa...jen o víkendech jezdíme na výlety (speciálně kvůli němu do lesa), takže se s tou fobií musí vyrovnat. Prosím Vás o nějaké rady, jak postupovat.
P.S. Dobrý den ještě jednou, tady Petra Opletalová z Hulína. Přemýšlela jsem o svém dotazu a napadlo mě, že třeba nebude úplně jasné, jak to myslím, že ho musím na procházku přemlouvat. Musím odpoutávat jeho pozornost od aut a to házením klacků, které stejně nepřinese, protože nemá rád aportování a nebo se mu schovávám a on když mě nevidí, tak hned přiběhne. Na vodítku se vzpírá a snaží se vyvléknout i z obojku, takže jediná šance je jít na volno s tím, že když už tu fobii překoná a sám se rozhodne, že teda půjde, tak pak už jde. Předem děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den:) Nejprve trochu mimo hlavní téma - pokud má Váš pejsek zbylé varle plné funkční, pak s ním pejskové rozhodně nemají problém kvůli tomu, že mu bylo druhé odebráno. I jedno funkční varle zcela plní svoji funkci a pes se ostatním psům i fenkám jeví jako plnohodnotný pes, i se tak sám chová. Stejně tak pokud temperamentně založený pes "honí stíny", neznamená to, jak píšete, že by neměl být v pořádku - někdy si odsledujte, jak se temperamentní plemena chovají (setři, dobrmani apod.), jsou živí, často až zbrklí a pokud natrefí na něco, co mohou "lovit" (třebas ty stíny), velmi rádi tuto činnost provozují. Jsou to vrozené vzorce chování těchto plemen, se kterými lze dále pracovat (posílit nebo potlačit), nikoli známka toho, že něco není v pořádku.

Výchova každého pejska (nejen štěněte, ale i dospělého) mimo jiné znamená mít neustále v hledáčku jeho chování a jakmile se něco začne "kazit", je zapotřebí začít korigovat. Ve Vašem případě by to znamenalo správně zkombinovat svoji vůdčí roli s příkladovými vzorci chování - jednoduše řečeno pokud někam jdete Vy sama a pokud vykazujete správné emoční chování, pak je to pro pejska jasný signál "tohle přežiju". Pokud něco z toho chybí a pokud nefungujete jako skutečný vůdčí jedinec, pak pes nemá čeho se chytit a situaci vyhodnotí po svém. V případě Vašeho pejska - problém s provozními komunikacemi a souvisejícími jevy, strach až fóbie.

Pro ilustraci - protože mám pastevce, byla komunikace "řešení problému" jedna z věcí, na které jsem s ním od samého počátku pracoval (pastevci se rádi rozhodují sami). Dnešní výsledek je důvěra Gardyho vůči mému odhadu situace (rozhoduji já, ne on) a v případě, že se setká s něčim neobvyklým nebo prostě potřebuje znát můj názor, otočí hlavu, koukne mi do očí a moji následnou informaci respektuje. Takové situace se stávají téměř denně venku i doma (kromě běžných situací např. "co se to děje na chodbě" i v současné době probíhající zateplování paneláku, kdy se kromě kraválu za okny pohybují nedůvěru vzbuzující cizí lidé nebo před rokem a půl výměna oken u nás i v celém paneláku - kdo někdy zažil, ví, o čem mluvím). Pokud by tato komunikace nefungovala, pak by můj pejsek dal plně průchod svým dominantním hlídacím vlohám a nastaly by velké problémy.

Stejný princip platí i v případě Vašeho pejska a jeho (Vašich) stávajících problémů. I v tomto věku se to dá odbourat a rád Vám s tím pomůžu (v tomto okamžiku už to nemůžete udělat Vy sama, protože Vám pejsek nevěří a metodou "odpoutávání pozornosti" jste ho v tom ještě utvrdila), ale je zapotřebí, abych s ním mohl pracovat - pokud budete chtít vše napravit, zkontaktujte mě prosím telefonicky, řeknu Vám podrobnosti. Pokud to necháte být, problém se sám od sebe nevyřeší a naopak utvrdí, pokud navíc zvolíte špatnou cestu, nebude Vám věřit už nikdy. Opět je rozhodnutí jen na Vás.

 

(16.3.2014)
Tazatel: Monika Bílá, Prostějov
Plemeno psa:
jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 4 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, v prvé řadě bych Vám chtěla poděkovat za úžasnou poradnu a také Vaši první knihu, kterou jsem přečetla během dvou dnů jako nic. Mám čtyřměsíční štěňátko JRT jménem Freddie. Zatím studuji VŠ a bydlím s mamkou v bytě, ta ale pracuje mimo a jezdí domů jen na víkendy, takže Freddiho vychovávám spíš sama. Je to raubíř každým coulem, což mi vůbec nevadí, ale občas když už to přežene, tápu co mám dělat. Poradnu jsem projela snad celou a snažím se dávat si informace dohromady, ale je to můj první pejsek tak jsem občas v nesnázích a vím, že on to pozná. Náš hlavní problém je kousání do rukou. Řešilo se to tu mnohokrát, já vím, ale to co jsem tu našla nepomáhá. Samozřejmě vím, že je to štěně a chce si hrát, v rámci lehkého kousání a okusování to jakž tak odbourávám tím, že zajeknu nebo zakňučím, že mě to bolí a on začne místo kousání olizovat. Ale když je rozdováděný, nic nepomáhá, ruce jsou pro něj magnet (hraček a kousacích kostiček z buvolí kůže atd. má milion, když mu je strkám místo rukou tak nechce). Zkoušela jsem jen vrčet a dívat se zle do očí, pak stisknout kůži za krkem a vrčet, ale výsledek je ten, že když ho stisknu za kůži, automaticky vyvrátí hlavu dozadu a začne mi ruku kousat, takže oční kontakt pomalu ani nelze. Potom co ho pustím je ještě víc rozjetý a doráží a skáče na ruce a cvaká. Jediné možně východisko je pak ignorace. Tato samá situace se také děje, když se mu snažím sdělit, že něco nesmí, jako okusování nábytku atd., což dělám také nejdřív zavrčením a pohledem do očí a po neúspěchu stisknutím za kůži. To po mě také začne vyjíždět a kousat. Vím, že to nemá být mechanické, ale myslím, že v tu chvíli, když se zlobím jsem opravdu soustředěná a myslím to vážně. Minule dokonce dostal hysterický záchvat, když jsem se mu snažila navléct postroj, který máme do auta. Postroje, oblečky atd. nemá moc v lásce, ale ode mě by to měl přeci respektovat? V tu chvíli byl asi rozdováděný z procházky a při oblékaní se se mnou deset minut pral a docela mě pokousal. U jiných věci to beru jako štěněcí hravost, ale tohle na mě působilo trochu jinak. Jinak se mnou spí v posteli, do dveří chodím první, do jídla a na hračky mu mohu kdykoliv sáhnout, samotu zvládá v pohodě a na procházkách, když je na volno tak se ode mně nehne na pět kroků a neustále jsme v očním kontaktu kdy mu říkám, že je vše ok. Mám ho moc ráda a jinak nám to funguje skvěle. Poraďte prosím. Předem děkuji za radu.

Odpověď: Dobrý den, děkuji:) Nebojte, postupy přirozené komunikace, o kterých zde píši, fungují bezpečně - o tom se přesvědčila už spousta lidí buď sama nebo osobně ve chvíli, kdy jsem jim je sám na jejich pejskovi předvedl. Kámen úrazu (a důvod Vašeho neúspěchu) je v tom, že přes svoje přesvědčení, že "to přece děláte dobře", to dobře neděláte.

Devadesát procent úspěchu je v tom, co z Vás Váš pejsek cítí. Už jsem to tu nesčetněkrát vysvětloval a zdůrazňoval - pro každého psa je důležité nejen jaký signál dostává, ale i kdo ho dává. Pokud tyto dvě základní věci nejsou v souladu, dochází přesně k tomu, co popisujete - pejsek Vám dává všemožně najevo, že Vás v tomto okamžiku nebere.

Stejně důležité je i intenzita daného signálu a emocí - pokud to přeženete, pak se především štěňata a submisivnější psí jedinci začnou jednoduše bát a kousat. Pokud na druhou stranu bude intenzita nedostatečná, pejsek Vás nebude brát vážně.

Pokud se Vaše štěně s Vámi pere (a kouše do Vás) i při poměrně jednoduché manipulaci, je to alarmující známka toho, že je opravdu nezvládáte. Nevěří Vám, necítí ve Vás jistotu. Necítí vůči Vám ani skutečný respekt, vyjede po Vás v okamžiku, kdy se mu nelíbí, co po něm chcete. Co budete dělat třeba v situaci, kdy mu budete muset zastřihnout drápky nebo vyndat klíště? A přitom je to teprve 4-měsíční štěně malého plemene - a jak bude vyspívat jeho psychika, přestanou brzy fungovat i věci, které zatím jakžtakž fungují. To není strašení, to je realita...

Vzhledem k tomu, že je to Váš první pejsek, je pochopitelné, že děláte chyby. Máte teď na vybranou - buď ty chyby budete dělat i nadále a brzy zjistíte, že se vzájemné spolužití změnilo v peklo, nebo si necháte ode mne poradit a naučíte se věci dělat správně. Pokud si vyberete tu správnou cestu, pak Vám velmi rád pomůžu - stačí mi zavolat a domluvit se, kdy za mnou s pejskem přijedete. Jako pokaždé v podobných případech opět zopakuji, že jsou problémy a postupy, které skutečně nelze řešit a naučit se na dálku. Rozhodnutí je na Vás.

 

(9.3.2014)
Tazatel: Lucie Harvánková, Praha
Plemeno psa:
maďarský ohař krátkosrstý
Pohlaví: pes
Stáří: 4 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, už delší dobu přemýšlím nad problémem s naším pejskem. Nejdříve ho v pár bodech představím. Je to 4 roky starý MOK s PP. Od 3 měsíců s ním chodím cvičit. Máme různé lovecké zkoušky a dá se říct, že je to poslušný pes. Co se jeho povahy týče, tak už od štěněte se projevuje nevyrovnaně, ale žádný extrém, dá se s tím v klidu žít. Také je velmi dominantní, ale i to se nám podařilo poměrně dobře usměrnit. Největším jeho problémem je majetnická agrese. Jde-li mu pes/fena nebo štěně po něčem co je jeho, tak startuje. Venku s tím problém není, protože se těmto situacím vyhýbáme, ale doma prostě cizího psa nesnese. Tohle bych ještě překousla, ale co mi opravdu vadí je, že chňape i po lidech, kteří k nám přijdou a nezná je. Uvedu příklad z poslední situace, kdy jsme jeli s pánem ve výtahu, který pak přišel k nám a stál jen se psem v předsíni, mezitím co já hledala nějaké věci. Pes po něm vyjel, ale pak se hned stáhl. Zajímavé je, že celou dobu ve výtahu na něj vrtěl ocáskem a mazlil se s nim. Prostě nedokážu si poradit s tímhle problémem a nevím, jak to pejska odnaučit. Přijde mi, že je dost nervózní, když je u nás někdo koho nezná. Ještě bych dodala, že obecně mu vadí spíš muži, ženy moc neřeší.To stejné je když ho uvážu u obchodu a půjde k němu někdo cizí, tak taky vyjede. Venku si lidí vůbec nevšímá. Prosím o radu, jak toto nežádoucí chování řešit a jak vlastně mohlo vzniknout. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Vzniklo jednoduše - nezvládnutím jeho přirozené dominance a konkrétní povahy. Maďarský ohař jako plemeno je poměrně silně dominantně založené (jako ostatně většina loveckých psů) a pokud se s tímto rysem povahy nepracuje od začátku správně, majitelé těchto psů pak mají velký problém - už jsem jich tu za ty roky měl právě s tímto problémem požehnaně.

Na Vašem pejskovi je to zcela evidentní - sama píšete, že se již od štěněte projevuje nevyrovnaně (což je opět důsledkem výchovy, prostě bylo zapotřebí na tom včas zapracovat). V kombinaci s již zmíněnou dominancí pak logicky dostanete psa, který takříkajíc lítá od mantinelu k mantinelu. Jeho dominantní založení ho žene k tomu, dát jasně najevo, jak si věří, jeho nejistota ho naopak stahuje k nevypočitatelnosti - jednu chvíli bude s dotyčným kamarád, za okamžik po  něm vystartuje. A samozřejmě má na danou situaci velký vliv i to, pokud ji musí řešit on sám. Upřímně řečeno, místo různých loveckých zkoušek by mu daleko víc prospěla správná výchova a fungující smečka - obě tyto záležitosti by z něho vychovaly správně sebejistého psa, který by získal tolik potřebný nadhled, zvládal by i svoji plemennou dominanci a uměl s ní pracovat.

Náprava nespočívá v "odnaučení" a celá zaležitost také nemá cokoli společného s poslušností, tak jak ji lidé obvykle chápou. Problém je primárně ve Vás samotné, tedy v nezvládnutí Vaší hierarchické role vůči pejskovi. Je to mimochodem vidět i na situaci "doma prostě cizího psa nesnese" - Vy přece rozhodnete, koho doma snese, ne Váš pes! To je základ a i další popsané problémy do sebe dokonale zapadají.

Pokud chcete s touto věci skutečně pohnout a dát vše do pořádku, pak mne prosím zkontaktujte telefonicky a domluvíme další postup. "Na dálku" se tyto problémy neřeší a pokud budete ochotna s pejskem přijet a oba se něco naučit, pak se vše srovná do správných kolejí. Rozhodnutí je samozřejmě jen na Vás...

 

(9.3.2014)
Tazatel: Jan Šmejkal, Malé Přílepy
Plemeno psa:
německý ovčák
Pohlaví: pes
Stáří: 7 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, mám 7mi měsíční štěně německého ovčáka, je to už náš druhý pes a právě v této době jsme logicky ve stadiu vzájemného sebepoznávání a sebevzdělávání. Jednu záležitost bych ale potřeboval pomoci vyřešit efektivně a proto se na Vás obracím o radu: Pěstuji drobné rostliny a náš Argo našel zalíbení v květináčcích. Bohužel při uchopení květináčku do tlamy dojde k vysypání a většinou i k likvidaci rostlinek. Nemám mnoho možností přestěhovat své rostlinky jinam a pochopitelně bych o ně nerad přicházel, nedaří se mi ale psovi vysvětlit dostatečně, že tohle tedy nesmí. Nerad bych, aby si tento zlozvyk přinesl i do dospělosti a nerad bych udělal chybu, kterou si pak Argo ponese celoživotně; bohužel ztráty mých oblíbených rostlinek jsou bolestné. Poradil byste mi prosím efektivní postup - moje dosavadní výchovné metody (zvládli jsme už leccos) selhávají. Předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) V současnosti máte pejska na začátku psí puberty. Je to období, kdy je jeho povaha stále ještě výrazně štěněcí (temperament, živočišnost, nesoustředění atd.) a zároveň je ve fázi, kdy začíná razantně zkoušet mantinely a testovat sílu Vaší osobnosti. Na druhou stranu - pokud dokážete být hierarchicky silnější, dokážete zvládnout i tuto situaci, protože princip "zákazu" je obecný a nezávisí na konkrétním případu, který je zapotřebí korigovat.

Pokud jste tedy ochoten fungovat na principu přirozené psí komunikace, pak máte 100% jistotu, že nasledující postup bude účinný. Je však nezbytně zapotřebí, aby Vás Váš pejsek bral jako hierarchicky vyšší osobnost, jinak úspěšný nebudete. Je to nezbytně nutná podmínka. Budu však věřit tomu, že jste již opravdu leccos zvládli (jak sám píšete), takže šanci máte.

Vystihněte moment, kdy Argo opět uchopí květináček - tak, abyste ho měl "po ruce". V tu chvíli mu prsty silne stiskněte kůži na kohoutku, ostře na něj zavrčte a ostře se mu podívejte do očí. Sám musíte zůstat v klidu, nesmí z Vás jít agresivita, nervozita nebo nejistota. Pokud se Vám Argo po Vašem "zakousnutí" do kůže podívá do očí a po následných popsaných signálech couvne a pak odvrátí pohled nebo Vám olízne ruku, udělal jste to správně. Krátký okamžik ještě vyčkejte a pomalu jej pusťte.

Velmi pravděpodobně to ještě párkrát zkusí. Opět aplikujte stejný postup, pokud by se situace kdykoli později opakovala, bude stačit (pokud Vás Argo bude skutečně vnímat jako šéfa smečky) jen ostrý pohled do očí nebo výstražné zavrčení. Dejte tomu dostatek času, tedy aby Argo dostal pár šancí "zazlobit" a především nezapomeňte, že 99% úspěchu je vždy v tom, jak Vás pes vnímá - pokud jako silnějšího, zafunguje podobná korekce vždy a v každé situaci, pokud jako slabšího, nezafunguje nikdy. Popsané psí komunikační signály jsou razantní dominantní informace závislá na osobnosti toho, kdo je použil - nejde o "cvik", nýbrź o přirozenou komunikaci.

Věřím, že to zvládnete a pokud ano, získáte tím jako bonus i výrazné posílení vlastní autority v rámci Vaší lidskopsí smečky. Pokud ne, budete muset právě na té autoritě zapracovat, jinak nezvládnete ani jiné podobné situace v budoucnu.

 

(2.3.2014)
Tazatel: Tomáš Brablc, Šumperk
Plemeno psa:
bulteriér
Pohlaví: fena
Stáří: 3,5 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostál, pořídily jsme si s přítelkyní fenku Anglického bulteriéra ( v současnosti věk 3,5 měsíce, 1,5 měsíce je s námi..) , pomalu se učí základní povely a myslím že je bezproblémová. Žijeme ve společné domácnosti a věnujeme se se jí časově zhruba stejně, na doposud naučené povely nás poslouchá oba podobně. Fenka ale v poslední době více inklinuje ke mně, intenzivněji mě vítá a když jsme v přírodě, tak jde většinou za mnou. Myslím že mám pro psa pouze větší autoritu ( při výcviku na ni možná působím přísnější energií... apod). Máme ještě v domácnosti moji 12ti letou fenku Amstafa - a ta je naprosto bezproblémový dobře vychovaný pes. Jde o to, že přítelkyně je z toho poslední dobou smutná a myslí si, že mě ten pes má prostě raději. Nevím, co jí na to mám  říct.  Mohl byste se k tomuto prosím nějak krátce vyjádřit ?  Moc Děkuji !!!
( PS - omlouvám se Vám, jestli už je někde na Vašich stránkách podobný, Vámi odpovězený dotaz a nebo se tím zabýváte v některé z vašich knih, do kterých jsem doposud neměl možnost nahlédnou.)

Odpověď: Dobrý den:) Zkuste přítelkyni vysvětlit, že psi mají jiný pohled na svět než lidé. Jejich přirozeným společenstvím je hierarchická smečka, řízená jejím nejlepším jedincem. Proto psi uznávají autoritu - na prvním místě je u nich vždy vůdce, ne chůva. Proto Vaše fenka, pokud bude vnímat jako větší autoritu Vás, bude více inklinovat k Vám, více sledovat Vás, více Vás vyhledávat a komunikovat s Vámi. Z psího hlediska je to zcela přirozené a není to nic špatného, ani to neznamená, že fenka nebude mít Vaši přítelkyni ráda - jen Vám bude prostě dávat najevo, že jste pro ni větší autorita.

Je zapotřebí si uvědomit, že do psího světa nelze projektovat lidské vzorce chování typu "jakto že máš raději jeho než mne". Pokud by si Vaše přítelkyně začala jakkoli "lásku" fenky vynucovat nebo na její vztah k Vám začala reagovat negativně, fenečka by se od ní zcela odvrátila (jen na to upozorňuji dříve než bude pozdě).

Psí svět je jiný než ten lidský, panují v něm jiné zákonitosti. Věřím, že Vaše přítelkyně bude ochotna tuto skutečnost akceptovat a nebude se zbytečně trápit - je to totiž vždy pes, kdo si vybere svého "vůdce smečky". Na druhou stranu to nikterak neznamená, že by ve své lidskopsí smečce neměl rád i každého jiného. Jen mu to dá najevo jinak - vždy podle toho, na jaké pozici ho svýma očima vidí. Jen to člověk nesmí nikdy deformovat svými pocity, u svého pejska stejně jako třeba u svého dítěte...

 

(23.2.2014)
Tazatel: Michaela Paulová, Jihlava
Plemeno psa:
americký staffordšírský teriér (AMSTAF)
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ano (ve 2 letech)
Dotaz: Dobry den,prosim Vas o radu pro me,nebo spis pro meho pritele,kteremu dam toto precist..Pritel ma stafforda,ktery prvni dva roky bydlel s nim a jeho rodici,s tim,ze on dojizdi do prace a ctyri dny je v praci a dalsi ctyri dny doma a v dobe,kdy je v praci se o nej starali jeho rodice a ted posledni rok,co spolu bydlime,ho mam na starost ja...
Od stenete byl pes spatne vychovavany,nedusledne a rozmazlovany,bohuzel i doted,protoze pritelovi rodice si ho chteji pujcovat a pes v jejich dome proste vladne... Pes je asocialni,na vetsinu ostatnich psu utoci,nebo zacne velmi nevybirave tahat na voditku,a jakmile se to tomu druhemu psu nelibi,byla by z toho zase rvacka a priznam se,ze jakozto hubena holka s tim mam problem ho udrzet,aby tomu psu neublizil...To,ze uz dvakrat vyjel po diteti,ktere zvedlo ruce,jedno dokonce kousl do obliceje,ani nekomentuju... Problem je v tom,ze ackoli pritel uz docela ve vychove pritvrdil,citim,ze ani jeden psu nerozumime a on nerozumi nam..dalsim problemem je,ze bydlime v panelaku,takze se pes nudi a nema vybitou energii...Pritel to vsak zda se nechce resit,ma pocit,ze kdyz si jednou vzal na sebe tuto zodpovednost,neni spravne ji predat nikomu jinemu,i kdyz vi,ze to nezvlada a ja uz vubec ne...
Bojim se,ze ten pes je casovana bomba a jsem docela bezmocna,protoze mi zbyva jen cekat,az nekoho z nas napadne... Rada bych znala vas nazor,treba to pritelovi trochu pomuze,Dekuji.

Odpověď: Dobrý den:) Nejde o to, co pomůže Vašemu příteli - jde o to, co pomůže psu, na kterém se bohužel právě on a další lidé podepsali. Mimo toho, co jste sama napsala, i tím, o čem jste se nezmínila - mám teď na mysli kastraci provedenou v jeho 2 letech.

Vždy ocením, pokud mi napíše sám majitel pejska. V tomto případě se tak nestalo, nicméně oceňuji alespoň to, že je v jeho blízkém okolí člověk, který cítí zodpovědnost za další průběh věcí a má potřebu s tím začít něco dělat.

Podívejte - budu zcela upřímný. Váš přítel si pořídil AMSTAFa, plemeno, které je díky tomu, jak jej "šlechtitelé" vytvořili, problémové již samo o sobě (doporučuji si prostudovat sekci "Bojová plemena" na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO i tuto Poradnu). Nicméně dá se s určitými omezeními zvládnout tak, aby pes žil relativně pohodový život. Bohužel, Váś přítel zanedbal v raném i pozdějším věku pejska asi vše, co zanedbat mohl, včetně toho, že tento typ psa potřebuje důslednou správně vedenou výchovu a jednoho pána. Skutečnost je momentálně taková, že pes pendluje mezi ním, jeho rodiči a Vámi, přičemž nikdo ze zúčastněných pro něj nepředstavuje skutečnou autoritu a v podstatě si s ním nikdo neví rady.

Další hřebík do rakve představuje provedená kastrace, která je pro povahu těchto plemen likvidační. K vyblokovanému sociálnímu chování se přidá nejistota, nevypočitatelnost a tím, že se pes nenechá psychicky dospět, nedostane do své povahy tak důležitý nadhled a schopnost analyzovat situace jako dospělý, nikoli jako věčné štěně (viz můj článek "Než svého psa necháte vykastrovat..."). U AMSTAFa je pak výsledkem daleko větší agresivita vyplývající z povahové nejistoty, nevypočitatelnost a nevyrovnaná povaha vedoucí k častým atakům.

Pokud má pes svého "vůdce smečky" a je mu dopřáno psychické uvolnění a sociální komunikace, pak něco jako nuda neexistuje - sám bydlím v paneláku s pastevcem, předtím jsem měl extrémně živé plemeno západosibiřskou lajku a pokud bych se svými pejsky nefungoval tak, jak to lidi učím, asi bychom tu už dávno nebyli.

Tím chci říci pouze jedno - pokud člověk postupuje správně, dá se vše zvládnout i u tak problémových plemen, jakým je například AMSTAF. Pokud necháte situaci dojít tak daleko, že pes Vašeho přítele útočí na člověka, malé dítě kousne do obličeje a psa se všichni vlastně bojíte, je to nejzazší mez, kam jste mohli zajít. Nastal čas konečně jednat a ne jen čekat, až se stane opravdu velký průšvih.

Takže - pokud Váš přítel najde v sobě dostatek zodpovědnosti, skutečného vztahu k pejskovi, kterého si pořídil a který si svého majitele vybrat nemohl, pokud potlačí svoje ego a domluví se se mnou, kdy za mnou se svým AMSTAFem a Vámi přijede, pak mu pomůžu dát vše do pořádku. Je to pouze na něm, zda chce napravit chyby, kterých se dopustil (s výjimkou kastrace, tento zákrok už nevrátí nikdo). Pomůžu Vám třem, ale dostáváte tímto ode mne svoji první i poslední šanci - protože není nad čím přemýšlet.

 

(23.2.2014)
Tazatel: Kristýna Dolejší, Praha
Plemeno psa:
jack russell teriér
Pohlaví: fena
Stáří: 6 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, dovoluji si vám zaslat dotaz ohledně naší fenky. Prosím, pokud to je ve vašich silách, odpovězte…. Máme fenku jack-russel teriéra, je jí půl roku. Nesnáší výlety do přírody, celou cestu se mě drží jako klíště, kňučí mi za patama a vůbec se jí to nelíbí.Pokud jdeme někam, kde to zná, je v pohodě. ale běda, jak vyjedeme někam do lesů.Je pravda, že zatím jsme jeli vždy, když bylo celkem chladno-ale má dost husou srst s podsadou, navíc je to JRT! Plemeno, které pochází z chladné Anglie a zimu snáší-takže chladem to asi nebude. Myslíte si, že je prostě ještě malá a zvykne si? Zdá se mi, že je to taková cíťa , ale to já právě nechci.Není ale rozmazlovaná a je submisivní, ráda poslouchá povely, nemám s ní jiný problém. Ale tento je závažný, protože kvůli dlouhým výletům jsem si ji pořídila. Jaký je na to váš názor a může si zvyknout? Může být prostě jen malá???? Mně se to nezdá, měla jsem více psů a ani jako malí nekňourali na procházkách. Děkuji za odpověď.

Odpověď: Dobrý den, nebojte - pokud by nebylo v mých silách odpovídat, tato Poradna by neexistovala:) Máte půlroční fenečku, která teď především potřebuje vedle sebe osobnost, "maják", který pro ni bude představovat jistotu v situacích, které sama nebude zvládat. O to víc štěně, které nemá sebevědomou povahu, ale je nejisté a spíše submisivní. A pokud se člověk vedle něj nenaučí být takovému štěněti vychovatelem, oporou a skutečným vůdcem smečky, pak si tyto projevy nejistoty ponese každé štěně i do dospívání a dospělosti. Jinými slovy - pokud jakýkoli pejsek má pocit, že veškeré problémy a zátěžové situace leží pouze na něm (a takovou situací bývá i pohyb nebo pobyt v neznámém prostředí), pak to pro něj představuje velký stres a pejsek submisivní a nejistý, natožpak ještě štěně, jej samozřejmě nedokáže zvládnout. Psi stejně jako lidé mají různé povahy a s jejich nuancemi je zapotřebí citlivě pracovat tak, aby ve výsledku vyrostl pes ne třeba extrémně sebejistý, ale v přítomnosti svého "vůdce smečky" klidný, vyrovnaný a zdravě sebevědomý a zvědavý.

Je to záležitost, která se vždy zadaří, pokud je majitel pejska ochoten se naučit potřebné postupy, tyto postupy však v žádném případě nejsou založeny na povelech. Jde o výchovu, vedení a celkový přístup v rovině přirozené psí komunikace - tedy to, co majitele pejsků všech plemen učím.

Jak jsem Vám napsal již v dřívější mailové komunikaci, pomůžu Vám, pokud Vy sama budete chtít.

 

(16.2.2014)
Tazatel: Andrea Čárska, Písek
Plemeno psa:
jack russell teriér
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, prosím o Váš názor a pomoc na chovaní mého psa. Jsou mu 3 roky a posledních šest měsíců mi močí v bytě v době kdy jsem v práci i přesto, že je dostatečně vyvenčený. Také dělá problémy při mém odchodu z bytu, je agresivní a skáče na dveře (packami naráží do dveří). Snažím se svému Jackovi věnovat co nejvíce (dlouhé procházky, běhání a také hraní). Podle mého názoru si myslím,že to všechno děla z trucu. Měl byste pro mně nějakou radu,jak s tímto problémem skončit? Předem moc děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Už mnohokrát jsem v Poradně vysvětloval, že co se týká močení doma (mimochodem je zásadní rozdíl mezi močením nebo značkováním!), pak pokud pejsek nemá zdravotní problém (většinou zánět ledvin nebo močových cest, ale může to být například i zvětšená prostata), jedná se obzvlášť v tomto věku vždy o problém psychický, způsobený špatným přístupem jeho majitele, nekomunikací nebo obecně špatným psychickým prostředím, ve kterém pes žije. Pojem "truc" patří do lidských vzorců chování, nikoli psích a popsané příznaky jsou stresové ventily jako důsledek výše uvedených příčin.

Váš případ je to samé. Pejskovi nestačí věnovat se pouze ve smyslu "procházek, běhání a hraní" a myslet si, že tímto jsou psí potřeby naplněny. Nejsou, protože psí potřeby zcela přirozeně zahrnují i psychickou část (fungující smečka, správně nastavená hierarchie a vzájemná komunikace). U Vás tato část chybí a ve chvíli, kdy Váš pejsek dospěl, začaly se projevovat nevyhnutelné důsledky.

Prostudujte si prosím Poradnu a PSÍ STRÁNKY FALCO, k těmto tématům zde máte k dispozici velké množství materiálu pro pochopení vzájemných souvislostí. Pokud budete chtít, není problém se se mnou domluvit na osobní konzultaci - praktické vysvětlení, předvedení a naučení potřebných postupů je vždy tou nejlepší variantou...

 

(16.2.2014)
Tazatel: Jana Bijková, Třinec
Plemeno psa:
americký pitbulteriér
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý večer pane Dostál,chtěla bych Vás poprosit o radu, v těsném sousedství přes plot chovají psa pitbulteriéra, ze kterého máme respekt a strach. máme 2 malé děti proto obavy..Pejsek totiž nevykazuje nějaké projevy přátelství naopak pevně si chrání své teritorium, i když mluvíme se sousedkou přes plot, zuřivě štěká a naskakuje do plotu. dokonce když jdeme ze zahrady a chceme otevřít vrátka která jsou na hranici plotu se psem , zdá se že nás sežere, slintá, štěká a skoro nemáme šanci otevřít, dost hrůza ..Mé obyvy by asi nebyly tak veliké, kdyby od léta nezabil 3 psy. kteří na druhou stranu vlezli za plot do jejich zahrady , neměli tam co dělat ale pitbul je bez milosti do půlhodiny zlikvidoval, i když tam bylo u toho 5 dospělých nikoho neposlechl..Pán pitbula nicméně tady nebydlí ale dochází asi 1-2x týdně, takže pitbul tady svého pána nemá, jsou tu pouze babička, maminka a sestry pána..Chci se zeptat zda jsou mé obavy na místě pane Dostál, protože samozřejmě jako matka malých dětí tomu ani jinak nejde..Své obyvy jsme řekli majiteli ale ten nás ubezpečuje , že je to miláček, že se nemusíme bát, a že  dokonce máme k nim příjít aby se pitbul s mými dětmi seznímil..? jaký máte na toto názor? děkuji moc za odpověď Jana.

Odpověď: Dobrý den:) Ve chvíli, kdy majitel pitbulteriéra prohlásí, že jeho pes je miláček, kterého není zapotřebí se bát, roztočí se mi v hlavě varovná světla a všechny alarmy začnou houkat... Takový člověk evidentně neví (nebo vědět nechce), jaká je realita.

Popis chování pitbulteriéra ve Vašem případě přesně ilustruje typického zástupce jeho plemene - tvrdě dominantního psa se silným teritoriálním instinktem, v odpovídajících situacích silně vznětlivého a bez jakýchkoliv zábran fyzicky zlikvidovat svého "protivníka", kterého si vybere dle vlastní úvahy. Když si k tomu připočteme z jeho strany již absolvovaná zabití 3 psů (mimochodem, těch pět dospělých lidí okolo se na to jen dívalo?!) a "pánečka", který za ním dochází 1-2x týdně, pak je resumé zcela jednoznačné.

Ano, Vaše obavy jsou bohužel zcela na místě a velmi doporučuji je nepodceňovat!

Tento konkrétní pes se díky laxnosti a podivnému (i když v podobných případech tak typickému) přístupu svého majitele stal extrémně nebezpečným. Ve svých 2,5 letech stále ještě není psychicky dospělý, chybí mu dospělácká jistota a schopnost určitého sebeovládání. Třikrát už zabil a nebude mít problém udělat to znovu - a pokud se do pro takového psa jakkoli stresové situace přimotá člověk (je jedno, zda dítě nebo dospělý), zaútočí i na něj a myslím, že následky takového útoku nemusím blíže rozebírat.

Navíc se jedná o psa nezvládnutého, který bude jednat na základě vlastního rozhodnutí a jakmile se jednou rozjede, bude se snažit svoji akci dotáhnout do konce. A protože se evidentně v jeho okolí nenajde člověk, kterého by respektoval, bude mít naprosto volnou cestu.

Nechci Vás nijak děsit, ale podle toho, co píšete, je situace jasná. Je zapotřebí být velice opatrný a vždy mít mezi tímto psem a sebou spolehlivou mechanickou překážku (pevný plot apod.). Nepouštět děti nikdy samotné do jeho blízkosti, protože právě jejich vzorce chování bývají spolehlivým spouštěčem agrese u tohoto typu psů. "Seznámení", jak si ho představuje majitel, je v tomto případě nesmyslné a těžce kontraproduktivní, protože pitbul (každý pes) by okamžitě vycítil Vaši (i Vašich dětí) nejistotu, nervozitu a strach. A od této chvíle byste se v jeho hlavě stali "snadnou kořistí", před kterou není třeba mít respekt nebo která je jednoduše aspoň nezajímavá.

Nezávidím Vám Vaši situaci a pokud nepomůže rozumná domluva s majitelem (což asi nepomůže), udělejte aspoň to, že budete důsledně předvídat potenciálně nebezpečné situace a nedáte pitovi šanci se rozjet. Protože opravdu stačí vteřina a třeba jenom přenesená agrese, kdy pes začne bez rozmyslu útočit na všechno kolem sebe, připravila o život už mnoho psů a mnoho lidí přivedla v tom lepším případě jen na chirurgickou pohotovost. Spouštěčem může být naprostá maličkost - "divné" chování někoho kolem, příliš malá kontaktní vzdálenost, úlek, obecný pocit ohrožení, u tohoto plemene prostá chuť fyzické likvidace atd. atd.

Na druhou stranu považuji za nezbytné zdůraznit ještě jednu věc - tento pitbulteriér nemůže za to, jako kdo se narodil a nemůže za to, že jeho majitelem se stal člověk nezodpovědný a zcela zřejmě nechápající, co je zapotřebí tomuto plemeni poskytnout (správná výchova, vedení a společný život). Nepociťujte vůči němu prosím nenávist. Pitové jsou nešťastné plemeno, ale pokud je jejich majitel zvládne a nechová se jako trotl, pak dokáží být v pohodě. Pokud je však nechá růst jako dříví v lese a zabíjet, pak je to nebetyčný průšvih a zodpovědnost za to padá v plné míře jen na lidi, třebaže to nakonec vždy odnese ten pes...

 

(9.2.2014)
Tazatel: Ondřej Liebl, Valašské Meziříčí
Plemeno psa:
rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 2,5 roku
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, přidávávám ještě jeden dotaz k této rase, ale o pomoc žádám já( a vlastně i můj pes Tesi).Tak za prvé se musím přiznat, že jsem na svého psa již několikrát vztáhl ruku :-(, tímto Vás prosím "nelamte nademnou hůl" .Rád bych to,alespoň z části napravil k oboustrané spokojenosti.Mým největším problémem je psí pozornost vůči mě.Zkouším poslední dobou se na to dívat z jeho strany, proč by se mnou chtěl být. Sám mám zmatek v hlavě co od něj chci.Nejvíc mě trápí, když jdeme na procházku, tak Tesi vyrazí rychlejší chůzí vpřed a pokud se mu zrovna nechce čůrat tak se ani neohlédne a jde klidně i na vzdálenost 100 m přede mnou.Zkouším se mu schovávat, aby mě hledal, ale už jsem čekal i 5-10 minut a pak když nakonec přiběhl tak jsem jej doslova zakousl za hlavou a zatřepal sním za kůži,ale to asi taky není dobře.Když na něj zapískám nebo zavolám tak na 99% přiběhne,ale to bych na něj mohl volat celou procházku a to je taky blbost.Začal jsem s ním ještě častěji chodit na procházky a zkouším na to jít přes posunky a gesta rukou a je to malinko lepší, ale s tím utíkáním je to stejné. ... jsem zoufalý ... ze sebe.Každá procházka se tak stává nervoznější než ta předchozí. Předem děkuji za jakoukoliv reakci.

Odpověď: Dobrý den:) Nebojte, hůl nelámu nikdy nad nikým, pokud k tomu dotyčný sám nezavdá zcela zásadní dúvod... Rhodéský ridgeback není plemeno, které má v sobě primární závislost na lidském vedení, není to ovčák. U těchto psů je zapotřebí je vychovávat od začátku tak, aby Vás pejsek jen "neposlouchal", ale aby s Vámi především primárně sám spolupracoval - jinými slovy vychovávat je na smečkovém principu, jak to zde ostatně již roky popisuji. Pak si svého člověka sám hlídá a přirozeně se řídí podle svého šéfa smečky, bez toho, že byste ho musel celou dobu přivolávat. Jinými slovy - nejde o povely, ale o přirozenou komunikaci.

Na dálku toto "školit" nejde, ale pokud budete chtít, můžete mě s pejskem navštívit osobně...

 

(9.2.2014)
Tazatel: Petr Rychtera, Vrchlabí
Plemeno psa:
knírač malý
Pohlaví: fena
Stáří: 11 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den p. Dostál, při hledání informací, jak řešit můj současný problém s mojí kníračkou, jsem „narazil“ i na Vaše stránky. Původně jsem je považoval za jedny z mnoha stránek různých kynologických klubů, spolků, psích „psychoterapeutů“, atp. Ale musím si velice razantně opravit svůj původní názor. Pečlivě jsem si pročítal všechny texty na Vašich stránkách, a pokud bych měl shrnout co nejstručněji své následné pocity, tak Vy nejste „pouze“ cvičitelem nebo chovatelem psů, Vy s nimi prostě žijete, jste doslova členem jejich (nebo spíše Vaší) smečky a proto je Vaše vyprávění tak poutavé a osobní.
Z tohoto důvodu bych se na Vás chtěl obrátit s prosbou o radu či pomoc, jak řešit můj pro mne nezvladatelný a z mého pohledu velice vážný problém, který mám s naší kníračkou. Nevím, jestli zvolit nejdříve variantu emailové komunikace s Vámi nebo se u Vás objednat na osobní konzultaci. Nevím, zda veškeré mnou dále uvedené informace budou pro Vás dostatečně detailní anebo naopak přehnaně podrobné a z Vašeho pohledu i plně objektivní. Pokud zvážíte, že je lepší moje osobní návštěva (či návštěvy) u Vás, samozřejmě tyto konzultace či lekce zaplatím.
A nyní k vlastnímu problému. Naše kníračka se jmenuje Tokki, je to fenka malého černého knírače. V březnu jí bude rok. Pořídili jsme si ji loni v květnu ve věku 9 týdnů, cca 2 měsíce poté, co mi umřela předchozí kníračka (bez dvou dnů jí bylo 15 let). Po smrti první fenky jsem si řekl, že již nechci nikdy zažívat takovou bolest, jakou jsem prožíval, když mi ta první kníračka odcházela - kníračka mi umřela doma v ložnici. Ale ta prázdnota domova se prostě nedala vydržet a proto jsme opět „psí“ rodina. Předchozí fenku jsem měl z mého pohledu velice dobře vychovanou, poslušnou, bez jakéhokoliv odborného dohledu nějakého kynologa. Sedni, lehni, místo, plazit, lehnout na bok, přinést vodítko, přinést misku na jídlo, vzbudit člena rodiny, atd. jsme zvládali k mé spokojenosti jaksi přirozeně a jako samouci. Ale přechod z patnáctileté, „usedlé“  veteránky na dvouměsíčního „černého ďábla“ s nekonečnou energií nějak prohrávám. Sice jsme díky pětimetrové stopovačce  a desítkám pamlsků zvládli (nebo zkoušíme zvládnout) jakžtakž přivolání, sedni, lehni, štěkej, přines hračku, místo, odložení (zatím tak na dva metry od pána), nesmíš, …..  Nyní nejvíce trénujeme chůzi na vodítku tak, aby netáhla (to ale prohrávám na 95%). Nejvážnější problém je ale tento: Tokki začala cca pře dvěma měsícema vyštěkávat všechny okolojdoucí lidi, kteří se k nám blíží. Nejhorší situace je ve večerních a ranních hodinách, kdy je ještě šero nebo tma. Pokud je fenka na volno a spatří někde v okolí člověka, vyrazí k němu se zuřivým štěkotem, jako by chtěla dotyčného „roztrhat“. Cca metr od něho se zastaví a štěká a štěká a štěká. Nikdy nikoho fyzicky nenapadla, ale dotyčný člověk se samozřejmě bojí, že na něho útočí, a mnohokrát, něž  jsem tam doběhl, se snaží nohou Tokki odehnat. Vlastní příčinu, proč tato divoká reakce naší kníračky nastala, netuším. Nikdo (ani pes a ani člověk) ji nenapadl, nic ji snad nějak významně nevyděsilo. Podle mne se docela normálně začala bát a štěká ze strachu.
Co vše jsem již zkoušel jako protiopatření:
- když někoho v dálce vidím dřív než Tokki, vždy ji přivolám a dám na vodítko
- sednu si k ní na bobek a celou dobu, kdy nás dotyčný míjí, na ni mluvím – to ale vůbec nepomáhá, celou dobu jen štěká a štěká, dokud dotyčný neprojde kolem nás
- zkoušel jsem ji při štěkání dát na zadek srolovanými novinami nebo měkkou rukavicí, ale ať ji tluču jak chci, štěká jak pominutá dál
-zkoušel jsem ji na dobu míjení se s člověkem dávat pamlsky (krájený sýr nebo párek) – pamlsek vezme do tlamy a štěká dál i s pamlskem
- když ji v okamžiku míjení se s člověkem hodím nějakou hračku (hračku, klacek, šišku), vezme hračku do tlamy a žene se za člověkem se štěkotem i s hračkou v tlamě (což je někdy i úsměvné)
- auta a motorky nehoní a nijak ji nezajímají
- cyklisty nehoní, jen pokud jedou po chodníku proti nám potmě, štěká na ně jako na pěší
- chodí s námi na běžky, ale protijedoucí běžkaři jsou pro ni něco jako např. červený hadr pro býka. Nikoho fyzicky nenapadla, drží se vždy tak cca metr od lyžaře, ale z jejího štěkotu jde strach (při její velikosti cca 30cm se Vám to možná zdá úsměvné, ale je to tak).
- žádnou zásadní změnu v jejím životě jsme neudělali – od „štěněte“ s námi všude cestuje autem nebo autobusem – hodně po horách, celé léto ve stanu v kempech. S ostatními psy si hraje bez problémů (u rodičů, u sousedů nebo u sestry jsou:dobrman, pražský krysařík 5x, mops, retrívr, vlčák, domácí kocour, ……). Když jsme v práci, zvládá samotu bez nějakých viditelných potíží. Pouze okusuje dřevěné židle. Miluje hračky hadrového nebo plátěného provedení – provaz s uzlem, jakékoliv kousky prádla, kapesníky, …..
Pokud jsem to pane Dostál s těmi detaily přehnal, omlouvám se, ale tento problém bych rád nějak zachytil a v rámci možností i nějak zvládl. Jestli jste ochotný mi nějak pomoci (emailová komunikace, osobní konzultační hodiny, nějaké organizované víkendové výcviky) , ozvěte se mi prosím na email. Jsem sice z Vrchlabí a vy z Liberce, ale pokud tento problém nezvládnu teď, budu já i Tokki mít tento problém dalších např. 15 let. Předem děkuji za jakoukoliv Vaši reakci.

Odpověď: Dobrý den, velice děkuji:) Máte teď fenečku ve věku, kdy se začínají naplno projevovat chyby v přístupu a výchově. Současný stav u Vás je ten, že fenka logicky dospěla k názoru, že veškeré pro ni zátěžové situace musí řešit sama, neboť vůdce smečky (a smečka samotná) nefunguje. Je to logický stav, protože jste svoji Tokki nevychovával, ale jenom cvičil...

Pokud Tokki "korigujete" srolovanými novinami nebo rukavicí přes zadek, pak asi nemusím dále nic komentovat, určitě mi rozumíte. Tudy cesta opravdu nevede, se psy se komunikuje, nejsou to děti, kterým dáte pár přes zadek (a ani u nich to ve většině případů není správný postup - stejně jako štěňata se potřebují primárné učit, ne být trestány). Psi mají jiné vzorce chování a podobné postupy vnímají jako agresi - už jste někdy viděl, že by pes jiného psa mlátil tlapou do zadku, aby si ho usměrnil? Mnohokrát už jsem o tom psal. To samé platí i o snaze odvést pozornost fenky pamlskem nebo hračkou - jsou to metody, které opravdu nemají smysl a sám vidíte, že ani nemohou fungovat.

Ještě pro vysvětlení - míra spolupráce psa a člověka nikdy nespočívá v tom, kolika povelům a cirkusovým kouskům člověk psa maučil. Měřítkem je právě ona vzájemná spolupráce bez povelů spolu s kvalitou psího života - z pohledu pejska, ne člověka.

Ve Vašem případě jde tedy opět o základní pochybení ve "výchově", současný stav je jen jejich přirozeným důsledkem. Pokud budete chtít, rád Vám pomůžu, ale je samozřejmě nutné za mnou s fenkou přijet - zda jen na konzultaci nebo spíše individuální výcvikový servis (upřímně řečeno u Vás by to chtělo tuto druhou variantu), to bychom se již domluvili telefonicky. Je to jen na Vás, znovu opakuji - rád vám dvěma pomůžu, pokud si některé skutečnosti uvědomíte a připustíte...

 

(9.2.2014)
Tazatel: Monika Holečková, Bratislava (Slovensko)
Plemeno psa:
kříženec basenji
Pohlaví: fena
Stáří: 2 roky
Kastrace: ano (neviem presný vek, urobila sa automaticky po prijatí do útulku)
Dotaz: Asi dva mesiace máme psa z útulku. Doma v byte je vpohode. Žiadny problém. V interiéri (napr. výťah alebo brána do domu) akoby náš pes nemal istotu a svoj strach rieši preventívnym štekaním na ľudí / susedov / psov. Ak je na vodítku, je to štekanie agresívne s výpadom vpred. Pokiaľ je na voľno (stáva sa málokedy), šteká na ľudí, no nerobí pohyb smerom vpred a niekedy cúva. Šteká v hlbokých tónoch. V exteriéri si ľudí nevšíma a šteká iba v prípade, že sa jej človek prihovorí, alebo spraví nejaký pohyb smerom k nej, ktorý ona nečaká. Pokiaľ stretneme človeka, ktorý psom rozumie, nechá sa najskôr očuchať a príliš sa neangažuje v zoznamovaní, nie je problém. Ale takých je málo.
Vonku na dlhších vychádzkach v prírode je väčšinou na voľno, pretože sa správa rozumne. Ešte sa nestalo, že by sme mali nejaký konflikt počas vychádzky, či už s človekom alebo psom. Vonku pri krátkom venčení býva väčšinou na vodítku, kvôli tomu, že po sídlisku chodí kopec ľudí a psov. Keď som ju nechávala navoľno, rada sa so psami kontaktovala a niekedy dochádzalo ku konfliktom. Ľuďom vadilo, keď náš pes prejavil záujem hrať sa a celkovo bol príliš aktívny. Buď si mýlili prejavy hry s agresiou alebo im proste vadilo, že sa ich pes zašpiní pri váľaní sa po zemi a pod. Takže som ju dala na vodítko a v kontakte s inými psami jej bránim. Vyzerá to tak, že sa šklbe na vodítku a ak sa potom k psovi dostane, väčšinou to skončí bitkou alebo nejakým agresívnym prejavom voči psovi. Napnuté vodítko vraj stupňuje agresiu a ja sama som z takej situácie nesvoja. Pes to zrejme hodnotí tak, že mám strach z druhého psa a možno preto ho začne rovno riešiť.
Prosím o radu, ako sa správať v takýchto situáciách, prípadne im predchádzať. Krátke vodítko alebo Halti ohlávka nepomáha. Skôr má opačnú účinok. Pes sa radšej 20 x hodí o zem, než by mal ísť takto "spútaný" a jeho agresívny prejav to nepotláča. Ďakujem za radu.

Odpověď: Basenji (resp.kříženec, který z něj dostal kus povahové výbavy) je od přírody dominantně založený pes, pokud se v takovém případě zkombinuje jeho hierarchické nezvládnutí (které je v těchto případech extrémně důležité), absolvovaná kastrace plus neznámé zážitky a zkušenosti z minulého života, pak nemůže být výsledek jiný, než jaký popisujete...

Všimněte si, kdy dochází k problémům - výhradně v situacích, které jsou pro fenku zátěžové, v situacích, kdy musí nějakým způsobem řešit svoje okolí. A pokud podobně disponovaný pes vedle sebe nemá svůj vůdčí hierarchický "maják" (i sama píšete, že už jste v jistých situacích nesvá), pak nemá ze svého pohledu jinou šanci než se bát a preventivně pouštět hrůzu, aby se k němu nikdo nepřiblížil - a pakjako spouštěč stačí i nepatrný podnět.

Tyto nešťastné psí případy samozřejmě umím dát dohromady, ale prosím nečekejte, že se to může udělat "na dálku" - je potřeba naučit Vás a je zapotřebí jisté věci změnit v samotné fence. Velmi rád Vám pomůžu, ale v tom případě je nezbytně nutné, abyste se se mnou domluvila a s fenkou přijela na individuální výcvikový servis. Pokud ale sám člověk opravdu chce, není to nikdy problém a lidí ze Slovenska už tu bylo také hodně, dá se to zvládnout v pohodě...

 

(9.2.2014)
Tazatel: Maja Zámečníková, Šamorín (Slovensko)
Plemeno psa:
west highland white teriér/kernteriér/fretka
Pohlaví: fena/pes/samec
Stáří: 6 let/13 měsíců/3 roky
Kastrace: ano/ne/ano
Dotaz: Cairn teriér (malý pes) nám zdárne vošiel do puberty, ktorú viac menej zvládame ale objavil sa jeden dosť nečakaný problém, ktorý možno problémom ani nie je. Psíček zo dňa na deň prestal žrať (najprv len sem tam, neskôr úplne). Popis situácie:
1. Predtým: beriem misky, chystám žrať, zver je nastúpená, teší sa. Malý pes vyskakuje a vydáva zvuky radosti. Žrať dostáva najprv fena, potom pes, nakoniec fretka. Žerú spolu naraz, ale toto poradie dodržiavam pri kladení misiek. Prvá dožerie fena, potom fretka a nakoniec pes (občas je to inak, ale fena je vždy hotová prvá). Nasleduje revízia misiek, veď čo ak by mal sused náhodou niečo lepšie.
2. Momentálny stav: beriem misky, chystám žrať. Fena a fretka sa tešia, malý pes sedí opodiaľ, hlava zvesená, uši doširoka, tvári sa, že ho týram. Položím misky, fena žerie, fretka žerie, pes sa opatrne k svojej miske priblíži štýlom a la žirafa (z metra natiahne krk a čuchá, či je tam niečo jedlé). Následne sa zhnusene odvráti, ide pozrieť čo žerie fena a fretka (to mu ale nedovolím, po psím mu dám najavo, že ee). Keď obaja dožerú, nastávajú dve situácie - buď sa malý pes rozhodne zožrať svoju žrádlo, alebo sa rozhodne pre hladovku. A takto to u nás chodí už asi tri týždne. Keby išlo o dospelého psa, nechám ho, nech si hladuje, ide ale ešte stále o šteňa vo vývoji, dvoj-trojdňová hladovka by asi nebola dobrá, aj tak vyzerá ako anorektik. Zdravotné problémy nemá, rožok s maslom by si dal, zuby ho tiež nebolia, žuvacie kosti mu problém nerobia, okrem času kŕmenia sa teší dobrej nálade. Vychádzok a "kultúrneho" vyžitia má dostatok či už iba so mnou, alebo vo dvojici s westicou, alebo v kolektíve psov. Čo s ním? Skúšala som zmeniť krmivo, dať mu žrať samostatne, dať mu žrať prvému, poslednému, nič nezaberá.
PS: asi pred týždňom začal očúravať stôl, čo mu bolo okamžite vysvetlené, že tu očuravam ja, naskakovať na westicu, ktorej sa to nepáči, takže tiež dostal poučenie, že westica je moja fenečka a len ja mám na ňu právo. Očúravanie viac neskúšal, v mojej prítomnosti na westicu nenaskakuje čo robia, keď sú sami, neriešim. Škody v domácnosti nepácha.
Ďakujem za odpoveď a poškrabkajte za uchom to vaše krásne  teliatko...;-)

Odpověď: Upřímně řečeno nebyl bych si až tak úplně jistý, že nemá zdravotní problémy - nechali jste udělat kompletní laboratoř? Toto chování totiž až příliš dobře znám od svého Šedýska, který trpěl celoživotním onemocněním slinivky - příznaky byly naprosto stejné. Navíc mladý pes, jakým je Váš kernteriér, by v normálním stavu a v uvedené "potravní konkurenci" neměl mít vůbec problém, baštil by o to lépe.

Teoreticky se může jednat jen o odmítání konkrétního typu krmení (i když to jste, jak píšete, zkoušela), ale popravdě se mi to nezdá být pravděpodobné, třebaže by to byla ta lepší varianta. Každopádně bych na nic nečekal a nechal udělat pořádné laboratorní vyšetření (krev, moč, stolice) a to nechal diagnostikovat dobrého veterináře. Příčinou nechutenství může být orgánová disfunkce nebo nedostatečná funkce enzymové produkce (ta se dá díkybohu nahradit, takhle jsem Šedymu ve spojení s dietní stravou o několik let prodloužil život), může jí způsobovat ale i mechanická překážka v trávicím systému (například spolknutý kámen nebo jiný předmět, to už se diagnostikuje hůř, ale bývá většinou - ne vždy - doprovázeno zvracením), která způsobuje výkyvy nechutenství. Může to být i problém signálového přenosu z mozku - stav "mám hlad" spouští právé toto řídicí centrum.

Nepřijde mi to podle popisu jako problém psychický, ale zdravotní a jako takový bych ho primárně řešil. Psychika by v tom hrála roli, pokud by se jednalo třeba o hárající fenku (což u Vás přímo doma být nemůže vzhledem k provedeným kastracím), pro jistotu ale zjistěte, jak vypadá dámské psí okolí venku - jeho pokusy o značkování a naskakování by tuto teorii potvrzovaly, ale mohou také být zcela přirozenými projevy jeho psychiky v tomto věku.

Vezměte to jedno po druhém, jak jsem popsal a vylučovací metodou příčinu určitě objevíte - takto na dálku nemám možnost být konkrétnější. Za moje telátko děkuji a držím palce!

 

(2.2.2014)
Tazatel: Lucie Novotná (Chomová?), Olomouc
Plemeno psa:
rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 10 měsíců
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, pořídila jsem si Rhodéského Ridgebacka s PP. V březnu mu bude 1 rok. Můj problém je, že nevydrží sám v bytě, aniž by něco nerozkousal. Má potřebu zničit vče co je kolem. Ať už je to lino, dřevěné židle. Má velký výběh. Chodím s ním každé ráno na kolo a odpoledně má velkkou procházku. Před týdnem,začal neustále knučet, i když byl venku a měl i jídlo. Vyžaduje si kňučením pozornost. Nevím co s takovým psem mám dělat. Když jdem ven, tak má furt potřebu běžet za každým psem. Má potřebu si s něma hrát, i když ten pes nemá zájem. Myslela jsem si, že RR je v pohodě a mohla bych s ním chodit i bez vodítka a doma by byl v pohodě. Jenže jsem jenom zklamaná ze psa a stojí mě pes čím dál víc peněz. Prosím Vás o radu. Děkuji.

Odpověď: Dobrý den... bohužel přesně takhle to dopadá, pokud má člověk zcela nereálné (nebo žádné) představy o tom, kdo je to pes a jak s ním "zacházet" - což jsou základní věci, které je vysoce vhodné si zjistit ještě před jeho pořízením a pak teprve se rozhodnout, zda na to mám a mít chci. Protože na "Myslela jsem si, že RR je v pohodě a mohla bych s ním chodit i bez vodítka a doma by byl v pohodě." je zapotřebí pracovat a také nečekat, že roční ridgeback se bude chovat jako dospělý hotový pes - takové představy a nároky jsou nesmyslné a totálně mimo.

Neberte si to nijak osobně, tak to prostě je a nejste první ani poslední - důležité je vždy to, zda si dotyčný nechá vůbec poradit...

Váš ridgeback se chová vůči svému okolí úměrně svému věku (pes je sociální tvor a jako takový přirozeně kontaktuje svůj vlastní druh, zvlášť mladí psi) a problémy, které popisujete, jsou stresové ventily, které jsou logickým důsledkem chyb a všeobecného přístupu z Vaší strany. Každý pes (nejen rhodéský ridgeback) je v pohodě, pokud mu jeho majitel rozumí a dostává vše, co potřebuje - tedy nejen krmení a procházky (aktivní procházky, ne závodění s majitelem na bicyklu), ale pŕedevším správnou "duševní potravu". V tomto věku ale máte psího puberťáka, u kterého se začínají projevovat první známky toho, zda se u Vás cítí nebo necítí dobře. Podle toho, co píšete, bohužel rozhodně nemá pocit, že věci jsou tak, jak by být měly. Svým kňučením i chováním v bytě Vám to dává názorně najevo, ale pokud jste z něj "zklamaná, protože s ním nemůžete chodit bez vodítka a stojí Vás čím dál víc peněz(?)", pak to svědčí o naprostém nepochopení psa, základních psích potřeb a života se psem obecně, je mi líto...

Obrátila jste se na mne s prosbou o radu a já Vám (a především Vašemu pejskovi!) velmi rád pomůžu. Zkontaktujte mne telefonicky a domluvte si se mnou absolvování mého individuálního výcvikového servisu, kde Vás naučím s pejskem fungovat, komunikovat a především pochopit věci, které v tuto chvíli nechápete - tedy skutečné potřeby každého psa, reálné možnosti vzhledem k věku a plemeni, komunikaci a základní vztah (radost, ne zklamání) vůči Vašemu čtyřnohému parťákovi.

Žádný pes se sám nevychová a pokud to necháte být, dopadne v tomto případě vše velice špatně, to už asi vidíte sama. Rozhodnutí je ale jen na Vás a určitě neuděláte chybu, pokud si o výše napsaných principech prostudujete i tyto PSÍ STRÁNKY FALCO - pak budete vědět, o čem se tu vlastně bavíme.

Aktualizováno 9.2.2014:

Minulý týden jsem v zde v Poradně zodpovídal výše uvedený dotaz. Následná reakce, která mi od jeho pisatelky přišla, mi svým zněním i formou vyrazila dech. A asi to byla ta pomyslná kapka, která přetekla a já se rozhodl takovým lidem do budoucna už neposkytovat krytí a maily tohoto druhu (díkybohu sice ojedinělé, ale přesto se čas od času vyskytující), vztahující se bezprostředně k jejich dotazu, mé osobě a mé odpovědi, budu bez milosti zveřejňovat. Nemám nadále chuť nechat se od těchto lidí podobnou formou napadat za to, že jim věnuji svůj čas, analyzuji problém, vysvětlím řešení a nabídnu osobní pomoc. Je za mnou za ty roky už velký kus poctivé práce, pomohl jsem dlouhé řadě lidí a pejsků a rozhodně nejsem ovce, která by si podobné chování nechala líbit - nepleťte si moji slušnost a vstřícnost se slabostí. Pro všechny ostatní to budiž i drsné připomenutí nejen odvrácené strany mojí práce, ale také dnešního života, kdy už dávno neplatí, že pejskaři jsou již ze své podstaty slušní a pohodoví jedinci...

Prosím přečtěte si znovu původní dotaz, moji odpověď a tuto následnou reakci - moje vlastní vyjádření naleznete pod ní a pochopíte i následná opatření, která jsem bohužel nucen učinit:

 

Dobrý den,

děkuji za Vaše "chytré odpovědi".. Paní veterinářka mi odepsala tady tohle : Dobrý den, tento problém je u psů velmi častý. Čím větší pes, tím nadělá větší škody. Jde o úzkost z odloučení, nebo se prostě jen nudí. Učte ho postupně být sám, odcházejte z místnosti vždy na chvilku s povelem zůstaň a pokud nebude škodit, odměňte ho a pochvalte. Postupně dobu prodlužujte. Dávejte ho do místnosti, kde nenapáchá velké škody. Budete se mu muset dočasně přizpůsobit, s věkem se to většinou zlepší. Za pokus by stál i feromonový obojek Settle down, úspěch však nezaručuji.

S pozdravem MVDr. XY

Myslím si, že veterinářky ví víc, než vy! Problém je v tom, že se pes doma nudí. Knučí, protože se od něj loučím. Udělám to tak, jak mi poradíla výše uvedená paní doktorka! Chodím s ním na cvičák a Váš cvičák nepotřebuji. Jen jsem chtěla slyšet od více lidí názor co si o tom myslí. Děkuji za pochopení, a příště, až budete psát nějakému ,,zákaznníkovi" tak se laskavě vyjadřujte o trošku lépe, nebo by to člověka mohlo i urazit!!! PES SE NUDÍ A V TOM JE TEN PROBLÉM!! POTŘEBUJE ZAMĚSTNAN PO PSYCHICKÉ STRÁNCE!!!! Jinak mi na vše poslouchá!!! Ale citím z Vás, že vy máte potřebu, lidi urážet jak oni si "mysleli", že jejich mazlíček bude pos louchat.. apod. chytré kecy! Ne děkuji. Už z toho Vašeho e-mailu jsem pochopila, že od takovýho člověka si v životě nenechám poradit!!!A cvičák taky nepotřebuji, když tam chodíme a je tam rád!

Přeji hezký den!!!

S pozdravem

L.Ch.

 

Myslím, že v tuto chvíli si už každý udělal svůj obrázek... Je neuvěřitelné, co z některých lidí vypadne. Osobně pokud bych já sám měl nějaký problém (v jakékoli oblasti) a požádal více subjektů o radu, v životě by mi nepřišlo na mysl následně kohokoli z nich takovou formou napadnout za to, že mému dotazu věnoval svůj čas, slušně mi odpověděl a problém nejen pojmenoval, ale popsal i řešení a nabídl svoji pomoc. Naopak bych si těchto skutečností velice vážil, je to podle mne jednoduše věc základní slušnosti a osobního charakteru.

Tazatelku (jen tak na okraj, v průběhu celé korespondence se podepisovala Chomová - i do prvního dotazu stejného znění, jen bez potřebných údajů, pouze do "oficiálního dotazu" uvedla příjmení Novotná - myslím si o tom své) bych rád upozornil, že zasláním dotazu do této bezplatné Poradny se v žádném případě ona ani nikdo jiný nestává mým "zákazníkem", navíc bych byl na jejím místě velmi opatrný s pojmem "urazit". Ve své odpovědi také nevidím jediné slovo o tom, že bych nabízel "cvičák" (jak ostatně ví každý, kdo si aspoň letmo prostuduje moje stránky, psy a lidi necvičím, ale vychovávám je k vzájemné komunikaci a to zcela jinými nežli cvičákovými metodami).

Reakce prezentované v tomto mailu jsou obecně natolik mimo a zmatené, natolik plné nepochopitelné zloby a agrese, že už nemá smysl je dál rozebírat - jen ještě jednu věc na závěr: pisatelka by se asi velmi divila, kdyby věděla, kolik lidí se velice razantně pozastavilo ne nad mojí odpovědí, ale naopak nad jejím dotazem a přístupem k vlastnímu pejskovi - a jejich pocit z pisatelky byl naprosto stejný jako můj, tedy že některým lidem pes do ruky opravdu nepatří a je to pro něj neštěstí na celý život, pokud jeho majitel nezvládá základní sebereflexi...

A jak jsem napsal před týdnem do svých Komentářů - dva dotazy na stejné plemeno, dva různé přístupy a dva různé výsledky. Dnes mohu ještě dodat - a dvě diametrálně odlišné následné reakce...

Závěrem se ještě vyjádřím k údajné odpovědi od veterinářky (její jméno bylo v mailu uvedeno v plném znění, vzhledem ke kontextu a zveřejnění jsem se rozhodl je zde anonymizovat). Bohužel, je to typická sterilní odpověď ve stylu "diagnóza separační úzkost". Takže zaprvé - separační úzkost v tomto smyslu neexistuje, není to žádná vrozená psychická vlastnost ani projev nudy (doporučuji seznámit se se základním etogramem a přirozeným biorytmem psího druhu), nýbrž získaný vzorec chování a rozhodně se v takovém případě s věkem nezlepší, naopak se upevňuje. Podobný problém pejska je vždy(!) důsledkem špatného nebo chybného přístupu jeho majitele, špatného hierarchického vztahu a dává se dohromady nápravou těchto skutečností, nikoli povelem, odměnou a už vůbec ne feromonovými obojky nebo sedativy, jak jsme se s tím už bohužel také nejednou setkali. Zadruhé - pokud si paní veterinářka dobře přečetla dotaz, pak jistě ví, že v něm byly uvedeny i další problémy doma i venku, nicméně projevující se již za přítomnosti majitelky, což evidentně objasňuje, v čem je skutečný problém. A zatřetí - špatné vyhodnocení problému jen proto, aby odpověď byla kulantní a nedejbože tazatele nerozčílila, je k ničemu a nepomůže jemu ani jeho pejskovi. Bohužel právě takto odpovídá 99% "poraden", které na internetu najdete a jejichž společným jmenovatelem je buď zjevná neznalost psí problematiky nebo přístup "tazatel nesmí mít pocit, že něco dělá špatně, mohl by se urazit a my bychom neměli návštěvnost"...

U mne to fungovalo, funguje a bude fungovat vždy jinak. Na dotazy odpovídám také slušnou formou, pojmenovávám ale reálné problémy a nebojím se napsat, pokud je problém v samotném tazateli, protože jedině taková odpověď má smysl. Vždy nabízím řešení a osobní pomoc.

Každému dotazu věnuji svůj čas, svoje znalosti a svoji energii. Za to vše nic nepožaduji, pouze očekávám, že se tazatel nebude chovat tak, jak předvedla výše uvedená paní nebo slečna. V opačném případě, jak už jsem napsal, musí počítat s tím, že si takové reakce do budoucna už nenechám pro sebe a budou zveřejněny na PSÍCH STRÁNKÁCH FALCO.

__________________________
Viktor Dostál, PSÍ ŠKOLA FALCO

 

 

(2.2.2014)
Tazatel: Dalibor Arnold, České Budějovice
Plemeno psa:
rhodéský ridgeback
Pohlaví: pes
Stáří: 3 roky
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále! Rád bych znal Váš názor, případně připomínky k našemu plánu pořídit si druhého ridgebacka a začlenit ho do naší smečky, kde už je tříletý Buba. Rádi bychom si totiž ponechali (pokud vše půjde dobře a narodí se nějáký pejsek) jedno ze štěnat, na které Buba tento týden "zadělal". Jednalo by se tedy, pokud to není z nějákého důvodu problémem (???), o jeho syna- v době kdy bychom si ho brali domů by Bubovi bylo 3 a půl roku. Bubu jsme vychovávali podle Vaší knihy "PŘIROZENÁ KOMUNIKACE A ŽIVOT SE PSY" a dnes je z něj skvělý pes, který má velmi vyrovnanou a extrémně klidnou povahu (abolutně není agresivní). I přes to, že má velký výběh a boudu, tráví veškerý možný čas a spí s námi. Myslíme si však, že především v době kdy jsme v práci, by ocenil (tak jako každý pes) dalšího psího člena smečky. Jelikož se domnívám, že je Buba i přes svou klidnou povahu dominantním psem a byl by i dominantním vůči "novému" psovi, pokusili bychom se vybrat pokud možno submisivního jedince. Vím, že druhého psa doporučujete, což hrálo roli při našem rozhodování. Také jsem přesvědčen, že jsme schopni vytvořit vhodné prostředí pro dva velké psi. RÁD BYCH SE VÁS VŠAK ZEPTAL, ZDA-LI NEPOSTUPUJEME PŘÍLIŠ VELIKÉ RIZIKO NARUŠENÍ VZTAHU S BUBOU, KTERÝ JE ZVYKLÍ NA SVOU VÝSADNÍ POZICI A JE NA NÁS OPRAVDU VELMI FIXOVANÝ. MOHL BY TEDY ŽÁRLIT A NOVÉHO KAMARÁDA NEPŘIJMOUT, PŘÍPADNĚ HROZÍ NĚJÁKÁ JINÁ RIZIKA? Ať už můj dotaz zodpovíte nebo ne, moc děkuji za Vaší starost o životy psů a přeji hezký den!

Odpověď: Dobrý den, já zodpovídám každý dotaz, který neodporuje pravidlům této Poradny, takže v tomto konkrétním případě není důvod nezodpovědět i ten Váš:) Nejprve trochu odbočím - shodou okolností se dnes sešly dva dotazy k plemeni rhodéský ridgeback a tento Váš dotaz si dovolím použít opět jako názorné potvrzení toho, co neustále zdůrazňuji - pokud člověk vychovává svého pejska (jakéhokoliv plemene) po psím, tak jak to lidi učím, pak vždy získá psa vyrovnaného, spokojeného a skutečného psího kamaráda. Za Bubu jsem tedy velmi rád, že i on v tomto ohledu získal "smečku", která se nebála ho vychovávat podle mé knihy a mých zásad...

K Vašemu dotazu - pořízení druhého pejska má vždy svoje pro a proti. Pokud proběhne do konce zhruba 4. roku věku prvního pejska, pak je velmi vysoká pravděpodobnost, že tento pejsek přijme nový přírůstek do smečky během krátké doby pozitivně (ne okamžitě, ale brzy) a že jejich soužití - pokud je samozřejmě zvládne po smečkové stránce samotný majitel - bude do budoucna bezproblémové.

Na druhou stranu - pořizovat dalšího psího člena jen proto, aby měl ten první parťáka pro dobu, kdy je doma sám, není dobrý důvod. Jednak dobře vedený pejsek tuto dobu v pohodě prospí a proklimbá a tedy nijak netrpí (psí mají jiný biorytmus než my), jednak se opravdu dost věcí na psí psychice změní. Psal jsem to již nejednou - můj Dino a Šedy byli za svoji společně prožitou část života parťáci úžasní, ale to, že Dino už nebyl jediným pejskem, na něm znát bylo. Na druhou stranu když zemřel, Šedýsek okamžitě zaplnil prostor, který se uvolnil, bylo na něm vidět to obrovské štěstí, že veškerá komunikace a pozornost je už jen mezi námi dvěma. To samé vidím na Gardym - pejsci už prostě takoví jsou a je obrovský rozdíl mít ve smečce psa jednoho nebo víc a třeba mému vnímání vyhovuje jednoznačně ten první případ.

Nicméně každý jsme jiný a Vám klidně může vyhovovat ta "dvojnásobná radost", jen mějte prosím na paměti i tyto dopady - každý pejsek, pokud je se svým člověkem šťastný, má ho nejraději jenom sám pro sebe. Pejsci už prostě takoví jsou...

 

(12.1.2014)
Tazatel: Julien Bernadet, Praha
Plemeno psa:
2x zlatý retrívr
Pohlaví: pes/pes
Stáří: 6,5 roku/8 týdnů
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobry den pane Dostal, nejdrive Vam preji vse nejlepsi do noveho roku, a to prevazne zdravi a spokojenost v osobnim zivote Dovoluji si vas kontaktovat tutou formu, pred 6lety jsme s manzelkou koupili vasi knihu "prirozena komunikace a zivot se psy" a verim jsme se nam podarilo uspesne vest k dospivani dnes naseho 6,5roku stareho zlaty retriever (samec) O vikendu jsme privitali do rodiny dalsiho clena, a to 8 tydenni zlaty retriever (taky samec), ale evidentne jsme podcenili situaci a v soucasnem dobe moc nezvladame smecku (dle naseho nazoru, a se kvuli tomu stresujeme).
Zijeme v Praze ve velkem dvoupatrovem byte, starsi pes mel doposud dostatek pohybu a pozornosti, zije s nami, spi s nami (bud na postel nebo vedle dle nalady) apod... Proste clen rodinny. Mame vyhodu ze profese manzelky ji dovoluje byt doma skoro kazdy den, tzn ze psy nezustavaji  kazdy den samy deset hodin. Vidime s prichodem mladsiho psa samozrejmne nektere zmeny chovani, prevazne z hlediska deleni hracek.Uz dvakrat mlady pes dostal "sodu" od nejstarsiho a to formu stisknuti. Maly chtel se hrat s plysovimi hrackami toho vetsiho, ktery to nedovolil (bylo to prvni pripad, a velky dostal take od mne kousnuti a otoceni na zada). Podruhe se stalo ze velky se "prevlastnil" hracky toho mensiho, a kdyz pribehnul maly tak dostal stiskunti za krkem. Krome toho se jim podari spolecne hrat, kde spise ten velky hraje samozrejmne dominentni roli (projev dominance ktery pripomina kopulace), otoceni na zada cumakem apod...
Krmeni maji v oddlene misce ale ve stejne mistnosti a v stejnym okamziku. Jenom hlidame velkeho aby neobtezoval mladsiho; pokud mlady nedoji po urcitou dobu zbytek misky, tak starsimu psovi dovolujeme dojist zbytek (ma z toho evidentne radost) Mame nekolik dotazu, ktery bych se snazil formulovat asi takto:
- je mozne pro dospeleho psa takto akceptovat do smecky tak mladeho psa bez zkusenosti, nebo by bylo vhodnejsi je nechat vice oddelene nejakou dobu?
- je problem s hrackama normalni, meli bychom vice zakrocit vuci velkemu?
- musime i maleho psa omezit v nekterych vecech, napriklad obtezovani starsiho (to uz i ted hlidame a snazime se zabranit lezeni na zada, kousnuti ocasu starsiho apod... steneci pokroky)
- jaka by mela byt nase role z hlediska trestani, a kdy?
Vazeni pane Dostal, jak odpovedet na nase dotazy? Bylo by treba Vam zavolat, navstivit, emailova korespondenci? Samozrejmne, i kdyz jsem to nenasel na vasich strankach, budeme i uhradit (bankovnim prevodem) cas ktery byste nam venoval.

Odpověď: Dobrý den, nejprve bych také rád poděkoval za milé přání a přeji Vám i Vašim blízkým (včetně pejsků) vše nejlepší do celého tohoto roku:) Co se týče Vašich dotazů - samozřejmě nechte oba pejsky co nejvíce spolu, jejich oddělováním byste vše velmi pokazili! Váš starší pejsek vychovává mladšího, dobře ví, co dělá a brzy zjistíte, jak moc Vám se začleněním štěněte do smečky pomohl. Učí štěně základní hierarchii, učí ho komunikaci - z psího hlediska naprosto správně. "Problém s hračkami" žádný není, opět se jedná o názorný výchovný postup ze strany dospělého pejska. Nezasahujte do něj.

Obecně - do správně fungující psí výchovy se nezasahuje, ale podporuje se z vůdčí pozice. Především hierarchicky, zdůrazněním vyššího postavení dospělého psa (mimo jiné právě on má nárok na vše jako první - krmení, pohlazení atd.), nikoli preferováním štěněte, k čemuž lidé bohužel ze své přirozenosti v naprosté většině případů tíhnou.

Bylo by velmi rozumné si o těchto nuancích smečkové výchovy popovídat osobně (samozřejmě i s oběma Vašimi pejsky) - vidět věci v praxi (například kdy a jak je dobré něco zkorigovat z vůdčí pozice) je vždy efektivnější než o nich jenom číst. Především byste se také vyvarovali zbytečných chyb, které mohou v budoucnu do psího soužití vnést často celoživotní problémy. Proto pokud budete chtít, zkontaktujte mne prosím telefonicky a domluvíme termín - pomůžu Vám.

 

(12.1.2014)
Tazatel: Jana Ježková, Hradec Králové
Plemeno psa:
belgický ovčák
Pohlaví: fena
Stáří: 6 let
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den, chtěla bych Vás požádat o radu ohledně mé feny a jejího soužití s mojí teď již rok a půl starou dcerou. Fena je velmi sociální, lidi miluje, k některým cizím lidem je možná prvních pár minut lehce nedůvěřivá, ale když se s nimi trochu seznámí, chová se k nim přátelsky jako k vlastní rodině. Nemá problém s cizím prostředím, s novými situacemi se srovnává poměrně rychle.  Není agresivní na lidi, na cizí psy ano. Sama od sebe psy nenapadá, nesnese ale pokud s ní nějaký z nich naváže kontakt. S fenou jsme se věnovaly sportovnímu výcviku, který jsme si obě velice užívaly. Před dvěma lety si fena poranila kloub, což vygradovalo v další zdravotní problémy. S fenou jsme se ještě rok a půl snažily alespoň omezeně cvičit, ale bohužel touž dále nešlo, takže cvičení se omezilo jen na pár minut týdně. Vím, že tím velmi trpí. Vzhledem k povaze jejich zdravotních problémů však může chodit prakticky jen na procházky, více pohybu by jen zhoršilo její chronické bolesti. A teď k samotnému problému. Když se dcera narodila, nečekala jsem žádný problém. Fena na dítko koukala v prvních chvílích trochu divně, myslím, že ho měla za nějaké zvířátko, takže jsme ji odměňovali za jakýkoli pozitivní akt směrem k němu. Zpočátku za to, že čuchla a nesežrala, později třeba za olíznutí. Aby fena nežárlila, snažila jsem se nepolevovat v kontaktu, hladila jsem ji i při kojení. Docela to všechno šlo do roka, kdy se fena a dítě příliš nepotkávaly. Na roce  dcerka začala chodit a s tím přibylo kontaktu. Fena je trochu poděs, takže občas dceru strčila na zem, hekticky olízla, ale ona sama byla v pohodě. Jen jsem ji za obtěžování jemně okřikla, víc jsem se bála, aby neměla trest spojený s děckem. Jak dítě trochu vyspělo, začalo fenu při hrozící srážce odstrkovat, při hrozícím olíznutím tlouct do čumáku, občas se ji při chůzi opřela o hřbet a párkrát na ni taky spadlo. Fena začala při kontaktu doslova propadat panice (stažené uši, vytištěné oči), na dotek dcery reagovala jak na ránu elektrickým proudem. Snažila jsem se ji dát občas prostor, aby měla klid..bud jsem ji zavřela tak, aby k ní dcera nemohla, ale ona na nás viděla a nebo naopak já z dcerou jsem šla do jiné místnosti nebo jsme šly všechny ven. Těžko říct, jestli jsem jí toho klidu dala dostatek, zas jsem nechtěla fenu úplně separovat. Měla jsem totiž od určité chvíle pocit, že čím méně je s dcerou, tím hůře pak zvládá přímý kontakt.  Té opravdové paniky jsme se po čase zbavili. Dceru jsme celkem rychle naučili, že pes se nemlátí, ví, že jí má opatrně obcházet, aby na ni nespadla nebo nešlápla. Ke zvířátkům se chová strašně hezky, hladí je a pusinkuje i v knížce J Fenu téměř nevyhledává, je spíše s naším druhým psem, který sice děti úplně nenávidí a bojí se jich, ale dceru svým způsobem má rád. Trochu se to zlepšilo, byly i týdny, kdy fena dceru neřešila a pak se to zas na čas zhoršilo atd. Teď jsme ve stavu, kdy fena sice doslova nepanikaří, ale v jedné místnosti s dcerou být nechce. Dostává se do takového tranzu, má stažené uši a hlavu u země, pomalu neslyší na jméno a nechce ani ke mně, jen chodí dokolečka.Jediné, co na ni platí je hra a nebo jídlo, to se uklidní během vteřiny, ale pak se vše vrátí do starých kolejí.  Dcera jí občas máchne ručičkou před čumákem, ale netluče ji a téměř za ni nechodí. Všimla jsem si, že fena strašně řeší, když kárám dceru, asi si to vztahuje na sebe. Strašně těžko to pak řeším, chtěla bych dceru odnaučit i to máchání ručičkou, ale fena by z toho asi dostala infarkt. Strašně mě trápí, že je fena ve stresu a že je nešťasná. Nevím už, co mám pro ni udělat, aby se cítila lépe. Nevím jestli nechat fenu unikat kdykoli chce nebo ji po chvilkách „násilně konfrontovat“ a pokud ano, tak jakým způsobem. Mockrát Vám děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) Opět je to bohužel vše o tom, že pokud se věci zkazí na samém počátku, následky jsou dlouhodobé a tězko se napravují... Všem maminkám (i jejich partnerům) v podobné situaci vždy kladu na srdce, že od první chvíle je třeba, aby fenka/pes měli možnost důkladného a trvalého kontaktu s dítětem, protože jakékoli vzájemné oddělování ze psího pohledu vyústí v přirozený závěr - buďto lidské mládě nebo on sám do smečky nepatří. A následky tohoto závěru jsou pak tikající časovanou bombou.

Zadalší - kontakt a reakce na pozitivní kontakt pejska a dítěte musí být přirozený, tedy nikdy ne postavený na bázi "odměny". Pozitivním ohodnocením musí vždy být pouze emoční spokojenost vůdce smečky, nikoli materiální odměna - ta opět vše posunuje do roviny, kdy je pejsek zmatený, o co tady vlastně jde.

Na samém počátku je pak zapotřebí malé dítě důsledně hlídat, aby vůči dospělému psu (ať již vědomě nebo nevědomě) nepoužívalo agresi jakéhokoli druhu (fyzickou ani hlasovou), v pozdější době dítěti jasně a srozumitelně tyto věci vysvětlit.

Nedivím se, že je fenka vystresovaná. Těch chyb (a když upřímně proberete minulost, objevíte jich daleko víc - velmi mnoho zla napáchá i jen prostý všudypřítomně projevovaný strach některých matek o křehkého potomka) se stalo dost na to, aby si temperamentní fenka belgického ovčáka udělala v hlavičce zmatek. Na podobné situaci se samozřejmě vždy podepíše i nezanedbatelný fakt, nakolik (ne)funguje smečka a její vůdce...

Snažte se teď rychle napravit, co se dá. Kromě výše popsaných bodů nezapomeňte, že pokud se Vaše fenka nebude cítit součástí smečky, nic se nezlepší. Lidé (a teď to neberte nijak osobně, prostě to tak je) bohužel mají velké tendence odsunout svého pejska zcela do pozadí, protože "teď na něj nemám čas, musím se starat o dítě". Hrají v tom roli hormony, ale i konkrétní lidská povaha - a Vámi popisované chování fenečky tomu zcela odpovídá. Přemýšlejte o tom, proč fenečka ve stresu z prostředí, ve kterém momentálně žije, nechce ani k Vám - tedy k bytosti, u které by měla za každých okolností cítit bezpečí, jistotu a východisko...

Ani útěk, ani "násilná konfrontace" nejsou řešení, respektive celou situaci spolehlivě zhorší. Východiskem je přehodnotit svůj přístup, nedat průchod zbytečným strachům a naopak začít fungovat jako vůdce smečky - smečky, jejímž výše postaveným jedincem je Vaše dospělá fenka, nikoli lidské mládě! Už jsem o tom nesčetněkrát psal a vysvětloval přirozenou hierarchii lidskopsí smečky - pokud tyto principy začnete důsledně uplatňovat v praxi, vše se srovná. Pokud ne, pak je otázkou krátkého času, kdy psychicky zničíte svoji fenku nebo ona sama napadne Vaši dceru. Je to drsné, ale takto věci fungují - a pokud je lidé ignorují, stačí si přečíst černou kroniku, konkrétních případů tam najdete víc než dost.

Ale věřím, že Vy to zvládnete. Jen to chce se trochu zamyslet a něco začít dělat jinak...

 

(12.1.2014)
Tazatel: Maja Zámečníková, Šamorín (Slovensko)
Plemeno psa:
kernteriér/appenzellský salašnický pes/border teriér
Pohlaví: pes/pes/pes
Stáří: 12 měsíců/10 měsíců/3,5 roku
Kastrace:
ne/ne/ne
Dotaz: Dobrý deň. Chcem poprosiť o radu ako sa zachovať v dvoch rôznych prípadoch.
1. Kerňáčik a appenzeller sa poznajú od šteňaťa, chodievajú spolu na vychádzky. Teraz je frekvencia vychádzok trochu slabšia. S kernom trieska puberta naplno, appenzeller do puberty vchádza. Výchova ap. je trochu sporná (aspoň z môjho pohľadu), psík pri stretnutí na ľudí v lepšom prípade šteká, v horšom ich od radosti aj obskáče, čo majiteľ komentuje slovami "nebojte sa, je to ešte šteňa" (cca 30kg osvalené hoviadko) a tvári sa veľmi veselo (majiteľ aj pes). Na posledných dvoch vychádzkach psi spolu behali a asi tak v polovici prišlo k bitke, kto ju vyvolal som nepostrehla. Prvý krát som psov rozohnala ja, keďže majiteľ ap. sa nemal k činu a dala svojmu psovi najavo, že sa to nerobí. Potom sa už spolu nehrali, kerňák sa mu vyslovene vyhýbal. Na druhej vychádzke sa pobili opäť, tentokrát som dala najavo obom, že v mojej prítomnosti bitky nestrpím. Psi to akceptovali a stačilo len škaredo pozrieť a bitku si rozmysleli. Majiteľ ap. mi ale vyčítal, že som ich nemala rozohnať, pretože oni si to potrebujú medzi sebou vysvetliť. Neviem či je správne, aby 30 kg nevychovaný ap. niečo vysvetloval 7 kg kernovi, ktorého si zhrnul pod seba a mal chuť ho udupať do zeme a odryznúť mu hlavu. Zachovala som sa správne, alebo mal pravdu majiteľ ap.?
2. Niečo podobné ma čaká na jar na cvičáku, trénerka má psa border teriéra, s ktorým si určite pôjdu navzájom po krku, borderák je bitkár. Máme ich v tomto prípade nechať vyjasniť si vzťahy, alebo máme zakročiť z pozície vyššie postavených (buď ja alebo trénerka) a vzájomné potýčky im vyhovoriť?
Ďakujem za odpoveď.

Odpověď: Dobrý den:)
1/ Oba jsou to psí puberťáci a pokud jeden ze psů není vyslovený asociál, pak je dobré pro ně navzájem i pro zdravý psychický vývoj každého z nich nechat průchod přirozenému psímu porovnávání pozic. Jsou to vrozené vzorce chování a většinou jeden ze psů prohraje, to už tak bývá - ve Vašem konkrétním případě velmi pravděpodobně kern, appenzellové jsou hodně dominantní plemeno (tady nejde jen o fyzickou velikost - kdo poznal mého Šedýska v takové situaci, ví). A i Váš pejsek potřebuje vzhledem ke svému plemeni pár lekcí, že není králem světa, buďte za to ráda. Znovu tedy opakuji - pokud appenzell není vyslovený asociál, nechte je si to spolu vyříkat, v opačném případě zamezte jejich vzájemnému kontaktu. Tohle už musíte správné odhadnout sama.

2/ Opět záleží na konkrétní situaci a osobnosti borderkolie - platí to stejné jako v předešlém bodě.

 

(12.1.2014)
Tazatel: Daniela Pešicová, Třemošná
Plemeno psa:
flat coated retrívr x bernský salašnický pes
Pohlaví: fena
Stáří: 2 měsíce
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den. Náhodou jsem objevila Vaše stránky a velmi mne zaujal Váš způsob jednání se psy. Mám malý problém s mojí fenečkou Sašou. Je velmi chytrá,učenlivá a hravá. Zvládá bez problémů povel sedni a lehni,slyší na jméno,ví,co znamená nesmíš nebo fuj a to jí jsou teprve 2 měsíce. Doma mě poslechne,když jí řeknu pojď sem,když jsme na vycházce v lese,tak také,ale když jí venčím jen u baráku na trávníku,tak se zajá o všechno,jen me o mě a o to,že se jí snažím přivolat, protože většibou okusuje okrasné keříky paní sousedky. Začne přede mnou utíkat a chce si hrát. Vůbec nerespektuje,že to myslím vážně,zvlášť,když je to venčení v noci. Přitom na zavolání vždy dostane odměnu nebo velike pohlazení. Další problém: schová se pod gauč nebo postel a tam nesmí,protože je tam kabel od tv, proto ji zavolám,ukážu hračku a ona zacne štěkat,ale to už není jako by si chtěla hrát,vyloženě mě vyhání,jako když si chrání území. Po čase přemlouvání vyleze,ale nechci,aby me za ro nesnášela. Když vyleze,dostane pochvalu. Prosím o Vaší radu. Jinak si myslím,ze vycházíme dobře.

Odpověď: Dobrý den:) Dvouměsíční štěně se necvičí, ale vychovává - nebo myslíte, že například dvouleté dítě by pochopilo a dokázalo zvládnout nároky první třídy základní školy? Stejně tak ani od dvouměsíčního štěněte nemůžete čekat takovou psychickou vyspělost, které dosáhne za několik týdnů až měsíců - schopnosti se soustředit, analyzovat situace, přesun od instinktivních reakcí směrem k vědomým.

Ano, tak malé štěně (stejně jako mládě lidské) si především hraje a objevuje svět. Potřebuje na to dostatek času a trpělivosti od svého majitele, nemůžete po něm chtít spolehlivost dobře vedeného dospělého psa. Stejně tak i Vaše současné hodnocení "co všechno už to štěně umí za povely" je zcestné a velmi brzy zjistíte, že to byly značně předčasné závěry. Na druhou stranu je jasně vidět, jak mezi vámi dvěma nefunguje základní hierarchická vazba - přirozeně, příliš tlačíte na pilu a málo úsilí věnujete skutečné nenásilné komunikaci a postupnému budování důvěry mezi malým štěnětem a Vámi.

Požadujte od své osmitýdenní(!) fenečky to, na co opravdu stačí. Ne samoúčelné povely, z nichž Vám při tomto přístupu většina z nich brzy přestane fungovat, ale komunikační spolupráci (oční kontakt, správné hierarchické zpětné signály), navázání na Vás (ne na hračku) a kontakt (ne útěk). Malou vychvávejte, učte, ale tak, aby to odpovídalo jejímu realnému věku - ne Vašim představám o chování dospělého psa. I to malé dítě od Vás uteče za čímkoli zajímavým - objevuje svět. I malé dítě bude filtrovat požadavky, jimž nerozumí a není schopno je splnit. Stejně jako Vy, když jste byla malá a stejně jako každé malé štěně.

Doufám, že jsem to napsal srozumitelně. O správné výchově štěňat, o vytvoření hierarchické smečky, o úloze jejího vůdce máte celé tyto PSÍ STRÁNKY FALCO - studujte a používejte v praxi.

 

(5.1.2014)
Tazatel: Markéta Lásková, Praha
Plemeno psa:
bruselský grifonek
Pohlaví: pes
Stáří: 15 týdnů
Kastrace:
ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, děkuji za možnost požádat vás o radu. Můj problém je, že nevím přesně jak se správně zachovat. Nějaké zkušenosti se psy mám (dokonce i s tímto plemenem), ale reakce u našeho nového psa jsme nikdy nezažila. Pejska máme ho od 9 týdne z chovné stanice, kde vyrůstal s velkou smečkou psů různého věku. Pejsek se neprojevuje vůbec jako dominantní. Je spíše nedůvěřivý k lidem a o psy v tuto dobu nejeví zájem (už toto mě trochu překvapuje, toto plemeno je velmi komunikativní a kamarádské). Na jedné procházce se mi stalo, že když jsem pejska přivolala k sobě a chtěla mu opravit kšíry ale kousl mě (nebyl to žádné naznačení, ale opravdu kousnul).  Chytila jsem ho za kůži na krku a začal vřískat, když se uklidnil a já zkusila kšíry upravit znovu, situace se opakovala, zkusila jsem to ještě 2x než se to povedlo, ale pejsek pak seděl, třepal se a vypadl v šoku. Obávala jsem se, jestli můj trest byl nepřiměřený, je to přeci jen maličký pejsek, ale pouze jsem ho za kůži držela a nijak netřepala. Dlouhou dobu se mě pak bál a nechtěl ke mě přijít. Dnes se situace opakovala na zahradě jsem ho okřikla, protože něco požíral. Pejska jsem odchytla a chtěla se mu podívat do pusy, bohužel zase se pokusil mě kousnout důrazné „nesmíš“ ho sice zarazilo, ale po-té se mě zase bál a vůbec nechtěl přijít. Tlamu mu otvírám pravidelně a nikdy problém s kousáním nemám, to samé s jídlem, do kterého mu bez problému mohu sáhnout. Nikdy se mi ještě nestalo, aby mě kterýkoli z mých předchozích psů kousnul, takže mě to trochu vyvedlo z míry. Nechci, aby se mě můj pejsek bál a už vůbec ne, aby mě nebo kohokoli kousnul, můžete mi poradit, jak správně se v takové situaci chovat. Předem děkuji.

Odpověď: Dobrý den:) To, co popisujete, jsou reakce štěněte, které prošlo špatným imprintingem (u chovatele) nebo špatnou ranou socializací (vzhledem k věku odběru může jít také na vrub chovatele - respektive psí smečky, se kterou vyrůstal). Chyba ve výchově ale mohla nastat samozřejmě i v době, kdy už štěně bylo u Vás.

Jinými slovy - místo správné submisivní reakce štěněte dochází u něj k reakci asociální - pokud by takto zareagoval v přítomnosti dospělého psa, ten by ho okamžitě razantně srovnal. Vzhedem ke konkrétní situaci by bylo nejrozumnější za mnou i se štěnětem přijet, při špatných postupech z Vaší strany se jeho asociální reakce upevní a můžete si tak snadno "vychovat" pejska s celoživotními psychickými následky. Je to záležitost pro psí psychiku velmi citlivá, nelze ji řešit na dálku, pokud uděláte při komunikaci s malým další chyby, těžko se budou napravovat - proto Vám nabízím možnost svěřit vše do mých rukou.

Rozhodnutí je samozřejmě na Vás, ale řešení prosím neodkládejte.

 

(5.1.2014)
Tazatel: Sylva Halamová, Smržovka
Plemeno psa:
samojed/samojed
Pohlaví: fena/fena
Stáří: 3,5 roku/3,5 roku
Kastrace:
ne/ne
Dotaz: Dobrý den pane Dostále, mám dvě fenky samojeda,pořídíli jsme si je po skonu naší první fenky samojeda Astinky,asi nemusím říkat jaké to je a tak jsem hned začala hledat samojedí štěnda.Nebylo to jednoduché, ale po 5 měsících byly holky doma :o)
Nejdříve jsem chtěla jen jedno, ale pak mi došlo že se budou cítit lépe ve dvou, když jsme v práci.Jedna chovatelka mě od toho zrazovala,že prý se budou jako ségry rvát,ale chovatelé, od kterých holky máme,mi řekli, že to bych nikdy nemohla mít víc jak jednoho psa a že je to nesmysl.Nejdříve jsem si myslela, že dominantní bude Dixi,je to takové šídlo a zkouší si na mě dovolovat víc než Daysi,třeba mi leze do křesla ,připomíná kdy jít ven a tak,to Daysi si lehne pod schody a vydrží tam odpočívat celý den.Teď jsme ale byli na krytí s Daysi a tam říkaly chovatelky, že je dominantní,byli jsme u dvou,měli jsme vyšetření od vet. kdy je ten nej den ale Daysi stejně nechtěla,držet jí násilím rozhodně nehodlám.Mám obě uchovněné a chtěla bych štěnda,protože s holkama jezdím ve spřežení,tak bych chtěla ještě dvě, od každé jedno,zkusíme to na jaře,pak nevím budou jim 4 roky, nechci riskovat,že jsou uchovněné neznamená že musí mít štěnda,byla to zkušenost.Podle chovatelky nebyl na krytí ten nej den,jinak by se pes nedal ani udržet,ale s dominantními fenami je to prý těžké a může se stát že se nenechají nakrýt nikdy.Nevím zas tak moc se po něm neoháněla.Na jaře se spíš než na nějaké vyšetření raději spolehnu na sebe a na holky, jak se k sobě při hárání chovají, podle mě byl nej den o den dříve než říkal vet.Podle toho co jsem vypozorovala,bude Daysi asi opravdu dominantní,při hárání nakrývá Dixi a dává jí hlavu na kohoutek...to Dixi se Daysi jen nastavuje a dává ocas na stranu.Mě by zajímalo,když se holky porvou,nervou se často,jen když Dixi vidí srnu nebo jiné zvíře z terasy a je celá divá/to občas dělá i na procházce,když vidí nějakého psa/buď do Daysi nedopatřením strčí nebo se v zápalu ožene a Daysi si to nenechá líbit a jsou v sobě,doteď jsem je odtrhávala za kůži na krku a držela dokud se neuklidnily,Daysi skoro hned,ale Dixi to trvá déle,pořád se snaží vletět na Daysi,než se zklidní,netrvá to dlouho,jen co jí párkrátzatřepu kůží za krkem a pak je klid,očuchájí se, trochu si povrčí a jako by se nic nestalo hned jsou spolu schopný si hrát.Jo ještě se porvou ,když jedna z nich bolestí zakňučí.Zajímalo by mě tedy,jestli je mám nechat si to vyřídit do konce,aby jedna z nich věděla kde je její místo,podle mě Dixi si moc dovoluje na fenu co by měla být pod fenou dominantní.A taky jsem si myslela,že dominantní feny míň poslouchají,ale Daysi poslouchá víc.Bohužel jsem na Vaše web.stránky narazila až teď,škoda mohly jsme být s holkama dál než jsme,mám Vaší první knížku a píšete tam o cvičácích i já mám bohužel takovou zkušenost,s první fenkou jsem zkoušela základy poslušnosti,byly jsme tam jen jednou,přesně,pes na stopovačce a na přivolání s rozběhlým pse trhnout a zavolat ke mě,psi lítali vzduchem bez přehánění a ve finále přišel nějaký mladík a po chvilce bez jakéhokoliv upozornění vystřelil s tím že si na to musí jeho štěně zvyknout,no paráda,to byla moje první a poslední návštěva cvičáku.Ale když jsme si pořídily holky,tak jsem s nima chtěla někam chodit,musejí přeci přijít do kontaktu s jinými psi i lidmi,zkusily jsme teda agility,naivně jsem si myslela,že se psi proběhnou a pak se půjde cvičit :o( ne ne ne
Když jdu s holkama ven mám je pořád na dlouhé stopovačce aby se proběhly,mám o ně strach,kdyby se třeba objevil zajíc,tak by za ním běžely a dole je silnice,sice tak 100 m ale co to je pro rozběhnutýho psa.Občas je pustím,když propátrám okolí a horizont a nic nevidím,holky poslouchaj víc než na stopovačkách,pořád se otáčejí kde jsem a když se otočím a jdu zpátky hned jsou u mě,ale co když se objeví něco co je zaujme,nemám odvahu to vyzkoušet,moc se o ně bojím.Nehledě na to, že dnes je doba,kdy si někteří lidé myslí že si můžou oni i jejich pes vše dovolit.já mám holky vždycky na stopovačce,kterou když potřebuju zkrátím na délku vodítka,ale co se psem který je na volno a jeho páníček se může uřvat a pes nic.Já vždycky čekám,holky držím a zatím se nic nestalo,jen se očuchali.Dixi je takový malý diblík,jak vidí psa,hned se k němu řítí a chce si hrát,Daysi je opatrnější,ale copak já můžu vědět co to je za psa a jak se bude chovat?Jak dalece může pes ztratit přirozenou komunikativnost s ostatními psi,pokud s nimi nepřichází do kontaktu,může takový pes napadat nebo zůstane jen u seznamování i toho se bojím/ne u svých psů/.Já bych chtěla aby se někde holky proběhly s jinými psi,zaujala mě Vaše psí škola.V knížce píšete,že bývala v sobotu,bylo by super nechat je proběhnout a ještě se dozvědět co dělám špatně,když holky nemaj vyjasněné postavení ve smečce.Chci mít další dvě fenky,pokud se podaří krytí,ale nejdřív musím dát do latě nás tři.Holky s námi tráví hodně času,co to jen jde,jsou to seveřani a je jim doma dost teplo,takže chtějí pak ven,hlavně Dixi,pak jsem jak vrátný,ven za chvilku dovnitř.Spí na balkoně s prosklenými dveřmi takže vidí do obýváku.vevnitř je nemůžu nechat,máme ještě 6 koček,převážně nalezenců,bydlíme u lesa a lidská blbost je neomezená.Hlavně před rokem se tu objevilo kotě v mrazu,vzali jsme ho domů.Do tý doby byl klid,holky si starejch nevšímaj,neutíkaj,tak je občas očuchaj nebo oblížou.Ty mladší,protože utíkaj,honěj ale kočky už si zvykly a dekujou se pryč,když jsou holky doma.Ale to nový kotě si vleze na točitý schody do ložnice a kouká na ně dolů,nejdřív vyváděla Dixi,ale už se zklidnila,ale Daysi vyvádí čím dál víc,pořád hlídá schody a jen se nahoře něco hne hned startuje.Nevím jak jí mám vysvětlit, ať tu kočku nechá bejt.Někdy leží skoro až u nich a spí tak všichni tři,do tý doby než se kotě trochu víc pohne,pak na ní holky začnou dorážet,asi neplním funkci vůdce smečky jak mám,teď to budu těžko dohánět,ale musím.Taky jak píšete v knížce,Daysi si vzpomene třeba ve 4 ráno,že chce dovnitř a škrábe na dveře,ale stačí když si lehnu dolů na gauč a je klid.Když jsem tu knížku četla,říkala jsem si ,že bych s nima spala ,je tam sice zima ale co,akorát nevím co na to manžel :o)Omlouvám se.že mám na Vás tolik otázek,ale tohle mě trápí docela dlouho,na netu jsou všichni strašně chytří v diskusích, nakonec se tam začnou urážet a veškerá komunikace tím končí, na to nemám nervy.Jinak Dixi musí být vždycky všude první,Daysi si nerada nechává šahat na hlavu a občas když Dixi neposlouchá ,tak jí jde Daysi vynadat,chvilku na ní vrčí a pak si jde lehnout.Poslední dobou taky Daysi Dixinu olizuje, tlamu,oči,uši,připadá mi jako mamina s mimčem.Taky se porvaly, když si Daysi vyhrabala pod živým plotem díru, do který si celá vleze a Dixi jí tam chtěla vlést a bylo zle,ale než jsem doběhla ,tak už byla Dixi na zemi a Daysi na ní měla položenou nohu,ale Dixi si asi nechtěla dát říct,to už jsem je ale odtrhla, chovatelka mi říkala,když jsem se ptala, že je nemám nechávat rvát,že to někdy končí až u vet.
Zatím moc děkuju za odpověď a přeji vše nej v roce 2014 Vám i Vaší psí škole.

Odpověď: Dobrý den:) Jak je vidět, máte toho hodně k ujasnění, především co se týká vzájemné hierarchické pozice obou fenek, skutečného významu jejich chování (feny se ve smečce chovají jinak než psi) a také své vlastní úlohy ve smečce. Tyto věci se nejlépe vysvětlují a učí prakticky (resp. v tomto konkrétním případě ani jiná varianta není, "na dálku" to opravdu nelze), proto by bylo nejrozumnější si se mnou telefonicky domluvit termín a přijet i s oběma psími holkami.

Už několik let se lidem se jejich pejsky věnuji výhradně inidividuální formou, zkušenost mi potvrdila, že je to nejefektivnější způsob práce. Samozřejmě v běžném provozu, v uzavřených prostorech cvičáků nemají psi šanci se naučit správné postupy a reakce, už vůbec ne pod vedením lidí, se kterými popisujete i svoji vlastní zkušenost. To je bohužel realita - stejně jako psí diskuzní fóra na internetu, kde dotyční neudrží myšlenku a pod ochranou anonymity se navzájem urážejí nebo z nich vypadávají absolutně nesmyslné "rady". I to je bohužel realita a úroveň pejskařství v této zemi...

Jinými slovy - velmi rád Vám pomůžu, ale potřebuji pracovat s Vámi i s oběma fenkami kontaktně, pak je možné dát do správných kolejí jejich vzájemnou pozici a Vás naučit svojí psí smečku řídit. Na to je zapotřebí praktická práce - nejprve ve formě konzultace, kde si řekneme, jaké jsou reálné problémy a ukážeme, jak je možné fungovat jinak. A pak se můžeme domluvit na dalším postupu, kdy máte možnost se vše potřebné naučit i Vy sama.

Děkuji za přání, také přeji jen vše dobré do roku 2014 a pokud budete chtít, ozvěte se a domluvíme podrobnosti.

 

Zpět na stránku "Naše poradna"

Copyright © 2000-2016 Viktor Dostál - Psí škola FALCO
All Rights Reserved/Všechna práva vyhrazena.
WWW stránky založeny 20.10.2000